MASARYKOVA UNIVERZITA Fakulta sportovních studií Katedra sportovní edukace
DIPLOMOVÁ PRÁCE Plavecký výcvik a nemocnost dětí předškolního věku
Vedoucí diplomové práce: PaedDr. Miloš Lukášek, Ph.D.
Vypracoval: Kukusíková Tereza
BRNO, 2007
Úvod
Voda ve svých různých podobách nás stejně jako ostatní živly fascinuje. Jsme k ní přitahováni i v nás vzbuzuje respekt. Život je od počátku spojen s vodou. Plod se vyvíjí ve vodním prostředí a novorozenec se může za dodržování určitých podmínek a s naší pomocí do vody vracet tak, aby mu tam bylo velmi příjemně. Malé dítě dokáže být plně zaujato vodou dlouhou dobu. Pozorovat proud vody, stavět mu překážky, nořit do vody ruce, brouzdat se vodou, do neomrzení vodu nabírat, přenášet a vylévat. Hrát si z vodou a hrát si ve vodě. Kladný vztah dítěte k vodě je přirozený. Proč však nevydrží během dětství všem dětem? Hezký vztah k vodě se dá pokazit snadno a rychle. Jak špatně se pak napravuje, může některé rodiče velmi nepříjemně zaskočit. Plavání je neoddiskutovatelně nejzdravější pohybovou aktivitou a má své nezastupitelné místo v životě každého jedince, ať je vykonáváno na úrovni rekreační, závodní, nebo ze zdravotních důvodů. Vedle zdravotních vlivů, jako je otužování, dochází při plavání k přiměřenému zatěžování celého organizmu, všech svalových skupin. Dochází k uvolnění opěrného systému organizmu (páteř atd.) vlivem snížení působení gravitace. Dýchání je hlubší a kvalitnější. Voda je pro nás důležitá a my bychom k ní měli mít vztah zvládnutý. Jistotu pro nás představuje racionální odhad vlastních možností ve vodě a dobře naučené plavecké dovednosti. Jako rodiče máme možnost vztah k vodě a rozvoj plaveckých dovedností u svých dětí výrazně ovlivňovat od úplných začátků. Lidské mládě není vybaveno dokonalým plaveckým reflexem tak, jako je tomu u jiných mláďat savců. V nácviku bezpečného zvládnutí vody musíme dětem pomoci, samy to nezvládnou. V současnosti je zajímavé sledovat, jak se do životního stylu a také do výchovy potomků promítá zvyšující se podvědomí o zodpovědnosti k vlastnímu zdraví a o nutnosti aktivně se starat o kvalitu vlastního života. V posledních letech se možná i proto velmi hladce v praxi prosadilo plavání s předškolními a ještě mladšími dětmi – tak zvané „kojenecké plavání“.
6
1 Cíle a hypotézy
1.1 Cíle Jelikož jsem instruktorkou dětského plavání, tak bych ve své diplomové práci chtěla popsat nejčastější nemoci, které se u dětí vyskytují. Dále se zaměřím na plavecký výcvik od úplného počátku, tedy kojeneckého plavání, až po základní plavecký výcvik, který je běžný ve všech plaveckých školách. Jako výzkumnou část jsem si zvolila porovnání studeného a teplého bazénu ve dvou různých ročních obdobích, kde budu zjišťovat kdy jsou děti nemocnější. K tomu bych chtěla ještě přidat rozdíl nemocnosti mezi dívkami a chlapci.
1. 2 Hypotézy Hypotéza I: Předpokládám, že děti, které chodí plavat v zimním období budou nemocnější než děti, které mají lekce na jaře. Hypotéza II: Předpokládám, že děti, které plavou ve studenější vodě budou více otužilé a tedy i méně nemocné. Hypotéza III: Domnívám se, že rozdíly mezi dívkami a chlapci nebudou velké. Výsledky budou téměř totožné.
7
Teoretická část
obr. č. 1
zdroj:vlastní foto
8
2 Počáteční plavání Rané plavecké aktivity formují vztah k vodě, plavání a dalším pohybovým aktivitám ve vodě do budoucna. Kontakt s vodou by měl být pro dítě vždy příjemný a plavecké dovednosti by měly být získávány nejlépe zajímavou hrou. V prvních letech života dítěte jsou možnosti kontaktu s vodou zcela v rukách rodiny. Mezi dětmi mohou být ve vývoji značné rozdíly. Také s plaváním můžeme začít ve vaničce a plynule pokračovat, nebo můžeme do plavecké výuky vstoupit kdykoli později. 1. Novorozenecké období zahrnuje věk dítěte od porodu do 28 dní. „Plavání“ je vázáno hlavně na domácí prostředí.
2. Kojenecké období zahrnuje věk dítěte od prvního měsíce do dovršení jednoho roku života. Pro „plavání“ je účelné rozdělit celé období ještě na dobu od 2. do 3. měsíce, 4-6
měsíce a 7-12 měsíce. Je realizováno v domácím prostředí i v
prostředí se specializovanými vanami a bazény pro dětské plavání.
3. Batolecí období navazuje na kojenecké období a zahrnuje období do třetího roku života. Pro plavání je zajímavé období kolem třetího roku života, kdy už dítě výrazně spolupracuje a činnosti ve vodě již mají charakter plavecké výuky. „Plavání“ je stále úzce vázáno spolupráci s rodiči a mělo by být opět realizováno v bazénech, kde celkové zázemí a úprava vody zohledňují plavání malých dětí (http://www.miminko.com/clanky/plavani-deti-s-rodici-155.html). Smysl „kojeneckého plavání“ spočívá ve vytváření podmínek k pohybovým projevům kojenců, v podněcování a rozvoji těchto projevů, a to příjemnou pohybovou aktivitou. Z plaveckého hlediska spatřujeme pod kojeneckým plaváním převážně spontánní pohybovou aktivitu ve vodě. Obsahem je zajištěné i samostatné polohování dítěte ve vodě na zádech a na bříšku, pohyby končetin a trupu.
9
3 Kojenecké plavání
obr. č. 2
zdroj:Filia Brno (www.filia.cz)
Plavání kojenců a batolat není nový jev. V knihách starých několik set let se můžeme dočíst, že cestovatelé v tropických zemích viděli, jak domorodé maminky berou své nově narozené děti a koupou je v lagunách nebo říčkách, pouštějí je a potápějí pod vodu. Pod pojmem plavání kojenců a batolat si nelze představit plavání jako takové. V tomto případě jde spíše o harmonický pohyb ve vodě. Průzkumy ukázaly, že děti, které plavou od kojeneckého věku, nejsou lepší plavci, ale že se naučí plavat dříve a přirozeněji. Hlavním záměrem plavání kojenců je, aby si děti pomocí vodních her zvykly na vodu. Naučily se jí nebát a uměly reagovat v různých situacích, které mohou ve vodním prostředí nastat. Jedním z hlavních významů společného plavání rodičů s dětmi je upevnění vzájemné citové vazby a navázání kontaktu. Plavání kojenců je hodně o sounáležitosti mezi rodiči a dětmi a jinými rodinami. Oba rodičové se naučí stýkat se s dítětem novým způsobem. Pobyt kojenců a malých dětí ve vodě má stimulující efekt na zvýšení koncentrace, pozornosti, vnímací schopnosti a rozvoj motorických dovedností. Také je dokumentováno zlepšení sociálního, citového a fyzického vývoje, což je patrné obzvláště u dětí, které začnou plavat před svým 12 měsícem. Tyto děti jsou pak ve vodě nesmírně uvolněné a klidné. Mnoho dětí se dokáže pohybovat pod vodou a ve vodě dříve než začnou chodit. Dítě může ve vodě dělat pohyby, které ještě nedokáže na souši a má tedy možnost se vyvíjet pohybově. Žádné plenky, žádné šaty mu nebrání v pohybu.
10
3.1 Přínos Kojenecké plavání je jedna z prvních sportovních ale také společenských aktivit, které nejčastěji maminka s děťátkem podniká.
Pohyb ve vodě je nejpřirozenější aktivitou i pro nejmenší děti, vždyť vodou byl již obklopován plod po celou dobu jeho nepřetržitého vyvíjení se mezi teplými děložními stěnami naplněnými plodovou vodou. Tím, že dítě po porodu a kdykoli potom ponoříme do vody teplé 37-38 stupňů usnadníme jeho adaptaci na nové prostředí. Dotyky ve vodě pak dokáží stimulovat pozitivní vývoj dítěte (http://www.plavacci.com/plavani.html). Dalším významným prvkem společného plavání rodičů s dětmi je upevnění citové vazby a navázání vzájemného kontaktu. Hrát si s miminkem ve vodě, je pro rodiče jedinečný způsob, jak relaxovat a vyvinout užší vztah se svým novorozeným dítětem. Plavání kojenců je rovněž otázkou sounáležitosti mezi rodiči a dětmi a jinými rodinami. Oba rodiče se naučí stýkat s dítětem novým způsobem. Společná chvilka bez každodenního stresu. 3.2 Cíl Plaváním přiměřeně namáháme srdečně-cévní systém dětí, tím zesilujeme srdeční sval a dochází ke zvětšení srdečních komor.
U plavajících dětí v kojeneckém věku je počet pulsů za min. o 10-
15 tepů nižší než u neplaváčků. Správná technika dýchání, která je součástí lekcí kojeneckého plavání, zajišťuje dětem dostatečnou a správnou výměnu kyslíku i v okrajových částech plic.
Příznivým následkem je zvýšení vitální kapacity plic, pružnosti a
rozpínavosti hrudního koše kojence. Objem plic je u plavajících dětí v kojeneckém věku o 10-15% větší než u neplavajících. Dýchání je kvalitnější, neboť funguje celá plicní plocha. „Vlivem aktivní činnosti dolních končetin ve vodě se zlepšuje střevní peristaltika, dochází k všestrannému posilování celého tělíčka, zvláště svalů
11
páteřního korzetu, plotýnek, svalů břicha a vnitřních stehenní svalů. Posílení břišních svalů a podpora střevní peristaltiky výrazně pomůže dětem, které mají potíže s kojeneckou kolikou“. (http://www.mineralfit.cz/clanek/94--kojeneckeplavani.html) 3.3 Psychický význam kojeneckého plavání Nezanedbatelný je i vliv na upevnění vazby mezi dítětem a rodičem, s kterým miminko plave. Oba dva se musí během lekce na sebe plně soustředit, vnímat se a reagovat na sebe. Vzniká tak krásné citové pouto a rodiče se učí znát své miminko mnohem lépe. Rodiče i miminko se ale také seznamuje s ostatními dětmi a jejich maminkami a tím rozvíjíme první kontakty s vrstevníky. To vše pomáhá jeho osobnímu rozvoji a psychické vyrovnanosti. 3.4 Začátek Miminko může začít plavat v okamžiku, kdy má zahojený pupíček a má zpět svou porodní váhu. Přesto však je lepší začít plavat až v momentě, kdy mají rodiče s děťátkem alespoň částečně stabilizovaný denní režim.
12
4 Základní plavecký výcvik
Úkoly základního plaveckého výcviku (ZPV) dětí lze shrnout do tří bodů: 1.
Děti se mají naučit pohybovat se ve vodě jistě a beze strachu.
2.
Při výcviku je třeba účinně podporovat vše, co přispívá k posílení zdraví a tělesné zdatnosti dětí.
3.
ZPV má vytvořit podmínky pro další sportovní výcvik.
ZPV probíhá ve dvou etapách. Na konci první etapy se mají děti s jistotou pohybovat ve vodě. V druhé etapě nacvičujeme jednotlivé plavecké způsoby, startovní skok a jednoduché obrátky. V obou etapách neustále rozvíjíme pohybové schopnosti. První etapou výcviku by měly děti projít v předškolním věku.
obr. č. 3
zdroj:vlastní foto
4.1 První etapa V první etapě základního plaveckého výcviku si musí především osvojit základní plavecké dovednosti a získat jistotu při pohybu ve vodě. Stručně řečeno, děti musí být na konci první etapy ve vodě „jako doma“. K tomu ovšem dospějí jen tehdy, budou-li osvojené základní dovednosti dále zdokonalovat rozvíjením základních pohybových schopností, především vytrvalosti, obratnosti a síly. Proto je potřeba od začátku výcviku dbát na to, aby osvojování pohybových dovedností probíhalo v souladu s rozvojem základních pohybových schopností. 13
K základním plaveckým dovednostem, které jsou rozhodující pro jistý bezpečný pohyb dětí ve vodě, počítáme potápění, skoky do vody, splývání, plavecký záběr a správné dýchání. Abychom si lépe osvětlili důležitost těchto základních dovedností, uvedeme několik teoretických úvah. Ve vodě je lidské tělo vystaveno zcela jiným podmínkám než na suchu. Aby se dítě naučilo ve vodě účelně se chovat a pohybovat, musíme je seznámit se silami, s nimiž přijde ve vodě do styku. To se nám ovšem podaří jen tehdy, budeme-li znát psychické, fyzické a motorické zvláštnosti dětského věku. Dítě předškolního věku a mladšího školního věku sbírá svoje zkušenosti především ve hře a vyznačuje se velikou touhou po pohybu. Úkolem cvičitele je, aby vhodnými prostředky, odpovídajícími mentalitě tohoto věku, seznámil děti se vztlakem, třením, odporem vody, s tlakovými poměry a ostatními silami působícími ve vodě na jejich tělo, aby děti dokázaly jednotlivých vlivů využívat ve svůj prospěch.
POTÁPĚNÍ
obr. č. 4
zdroj:vlastní foto
Nácvik potápění přispívá k získání pocitu jistoty ve vodě. Začátečník se naučí pohybovat pod hladinou a orientovat se tam. Přitom se také přesvědčí o působení vztlaku vody. U dítěte, které se naučilo vzpřímeného držení těla, se vytvoří reflexy, které dítě nutí mít tělo stále kolmo k zemi s hlavou vzpřímenou. Tento reflex spolu s podrážděním dýchacího centra v důsledku zadržením dechu při potápění nutí dítě k rychlému zvednutí hlavy a nádechu. Proto je třeba začátečníka naučit, jak potlačovat reakci na podráždění tak, aby mohl zůstat 14
déle pod vodou. Musí se naučit zadržovat dech a pomalu vydechovat, musí si osvojit tzv. řízené dýchání. U začátečníků se také objevuje obranný reflex zavírání očních víček, jakmile se hlava dostane pod hladinu, protože při zavřených očích se nemohou pod hladinou orientovat. Návyk otevřených očí ve vodě je také důležitý pro pozdější nácvik techniky. Osvojení všech těchto dovedností umožní začátečníkovi bezpečný pohyb pod hladinou.
SKOKY DO VODY
obr. č. 5
zdroj:vlastní foto
Nácvik a zdokonalování této základní dovednosti má pro plavecký výcvik velký význam. Přispívá také k získání pocitu jistoty ve vodě. Při skocích z různé výšky a do různé hloubky získává dítě zkušenosti a znalosti o působení sil ve vodě. Při nácviku skoků do vody musíme ovšem zachovávat všechny pedagogické zásady, abychom dítěti pomohli snáze překonat pocity strachu. Nejdříve provádíme skoky z malé výšky po nohou do vody hluboké po pás. Postupně skoky ztěžujeme tím, že dítě skáče do vody hluboké po prsa, po krk, popř. i do vody hlubší, takže nedosáhne až na dno a je na hladinu vyneseno vztlakem vody. Pak následují skoky po nohou z větších výšek. Skoky po hlavě jsou přípravou k nácviku startovního skoku. Při těchto skocích je nutné potlačovat u dětí reflexní pohyb zvednutí hlavy z vody. Nácvik skoků do
15
vody rozvíjí a upevňuje řadu volních vlastností, především rozhodnost, odvahu a překonávání sama sebe. Různými variacemi skoků s obraty, krčením nohou nebo paží se děti učí ovládat tělo a upevní se určité pohybové návyky. SPLÝVÁNÍ
obr. č. 6
zdroj:vlastní foto
Je známo, že jsou-li plíce naplněny vzduchem, je specifická váha těla menší než specifická váha vody, takže tělo se vznáší na hladině bez pomoci pohybů končetin. Z tohoto pravidla ovšem existují výjimky, např. při silné vrstvě podkožního tuku nebo při větší váze kostí a svalstva. Děti však mají většinou lehké kosti, takže se vznášejí na hladině i při výdechu. Je-li tělo na hladině natažené, vznáší se ještě lépe. Již kolem roku 2200 př. n. l. vyslovil Archimédes zákon, že těleso ponořené do kapaliny je nadlehčováno silou, které se rovná váze kapaliny tělem vytlačené. Z toho můžeme odvodit, že tělo se vznáší lépe, čím více je ponořeno do vody. Tuto vztlakovou sílu si musí malí plavci sami vyzkoušet, musí poznat, že tělo je schopno zůstat ležet bez pohybu na hladině (tzv. statické plavání). Využíváme k tomu různých nácvičných forem ve spojení s potápěním a skoky do vody. Dítě si přitom musí zvykat na nezvyklou vodorovnou polohu těla a potlačovat reflexy, které si vštěpovalo od doby, kdy se naučilo vzpřímeně chodit. Často mívají při tom děti zvláštní pocity tlaku na chodidla. Je pro ně dosti obtížné udržet rovnováhu při vodorovné poloze těla na hladině. Také přechod z vodorovné polohy do svislé činí dětem zpočátku potíže. Mnohé děti se začnou bát, necítí-li pod nohama dno bazénu. Proto je nutné věnovat dostatek pozornosti nácviku přechodu z polohy na prsou i naznak do svislé polohy.
16
Když děti zvládnou první stupeň odporu odpovídající tzv. statickému vztlaku, začnou si zvykat na druhý stupeň – dynamický vztlak, který již souvisí s pohybem. Při pohybu těla vodou, působí vztlak na jeho spodní stranu, a to jak pasivně, tak aktivně. Jako příklad nám může složit jízda na vlnách, při níž člun táhne desku, na níž stojí sportovec. Deska je tažena pod určitým úhlem a určitou rychlostí. Vzniká vztlak, který umožňuje sportovci klouzat ve vzpřímeném postoji po vodě. Obdobně je tomu u vodního lyžování. Vztlak a tvar tělesa jsou důležité pro rychlost také při závodění motorových člunů. Často můžeme pozorovat, jak dynamický vztlak zvedá člun. I když při plavání jde o daleko menší rychlosti, působí zde stejné fyzikální zákony. Ke statickému vztlaku se připojuje vztlak dynamický. Proto při plavání dosahují dobrých výsledků především plavci, kteří mají relativně vysokou specifickou váhu. Dětem je třeba přiblížit problematiku dynamického vztlaku vhodnými metodami. Jakmile se dětem podaří udržet se splýváním na hladině, učinily první krok na cestě od neplavce k plavci. Tím si totiž vytvoří základ pro další výcvik, především pro zapojení končetin při pohybu vpřed. Splývání má velký význam nejen pro základní plavecký výcvik dětí, ale i pro další sportovní trénink, zejména při nácviku obrátek a startovních skoků. PLAVECKÝ ZÁBĚR
obr. č. 7
zdroj:vlastní foto
Cílem plaveckého výcviku je jistý, rychlí a vytrvalý pohyb vpřed. Při chůzi na suchu zapojujeme do pohybu nohy, při plavání paže i nohy. U tří základních plaveckých způsobů – u kraulu, znaku a motýlka – mají paže při pohybu vpřed
17
dokonce rozhodující úlohu. Závodní plavecké způsoby – kraul, znak, prsa a motýlek – se prosadily především účelností a pohybovou ekonomikou. Kromě nich existují ještě další plavecké způsoby, vhodné zvláště pro záchranu tonoucích, potápění, vodní pólo a synchronizované plavání. V průběhu plaveckého výcviku musíme děti naučit co nejvíce dovednostem, které jim budou sloužit k pohybu vpřed. Získávají tím velkou zásobu pohybových zkušeností a mohou pak podle různých podmínek účelně používat paží a nohou pro pohyb vpřed. Zpočátku jim vodorovná poloha ztěžuje orientaci ve vodě a dýchání. Obtíže činí i souhra pohybů paží a nohou s dýcháním. Uvedli jsme již, že hlavním úkolem první etapy ZPV je, aby se děti dokonale sžily s vodou a získaly představu o základní technice plaveckých způsobů. Pro děti předškolního věku se nejvíce osvědčují kraul a znak, jak dokazuje následující zdůvodnění: 1.
Dítě při svém individuálním vývoji dospělo při pohybu vpřed po
suchu k střídavému a křížovému pohybu paží a nohou: levá noha a pravá paže – pravá noha a levá paže. To platí o lezení, chůzi a běhu. Na stejném principu jsou založeny i střídavé kraulové pohyby v poloze na prsou i naznak. 2.
Střídavým zapojováním končetin, zejména paží, je vyvíjen na páteř
stálý, periodicky se opakující tah, který působí příznivě na elasticitu páteře. To také dokládá příznivý vliv plavání na správné držení těla. 3.
Nácvikem kraulových pohybů je položen základ k osvojení dvou
plaveckých způsobů – kraulu a znaku, jež jsou zase předpokladem pro nácvik delfínu. Tím je splněn požadavek všestrannosti ZPV. Kromě toho s ohledem na pozdější sportovní trénink je třeba mít na paměti, že kraulové pohyby jsou základem i pro další plavecké sporty, např. vodní pólo a synchronizované plavání. 4.
Při základním výcviku jednotlivých sportovních odvětví se stále
více uplatňuje požadavek rozvíjení a zdokonalování pohybových schopností, aby s e současně zvyšovala fyzická výkonnost mladé generace. Usilovným cvičením znakového a kraulového pohybu nohou dokáže malý začátečník brzy překonat s využitím desky poměrně velkou vzdálenost; tím rozvíjí především vytrvalost.
18
DÝCHÁNÍ
obr. č. 8
zdroj:vlastní foto
Ve srovnání s ostatními základními plaveckými dovednostmi má dýchání zcela jiný charakter. Není to vlastně dovednost, které se dítě musí teprve učit. Správné, vědomě kontrolované rytmické dýchání má však při plavání rozhodující úlohu. Udržet správný rytmus dýchání na intenzivně plavané trati není však jednoduché, protože dýchání probíhá za ztížených podmínek. Dýchání do vody se tedy musí učit nejen děti, ale i dospělí začátečníci. Je proto na místě zařadit dýchání mezi základní dovednosti. Začátečníkům dělá největší potíže výdech do vody. I když tlak vody, který působí na tělo, výdech podporuje, přece jen je třeba překonat tlak vody na nos a ústa. Kromě toho nesmí být vzduch vypuštěn najednou, ale pozvolna a plynule. Rovněž při nádechu je třeba překonat tlak vody na krajinu hrudní a břišní, což přispívá k posílení dýchacích svalů. Hlava se má při nádechu jen lehce zdvihnout, popř. mírně otočit do strany tak, jak je to nutné při pozdějším nácviku jednotlivých plaveckých způsobů. Ve vztahu k ostatním plaveckým dovednostem je zřejmá vedoucí role dýchání. Při potápění je nutné umět zadržet dech a pozvolna vydechovat. Jen tak se může člověk pohybovat určitou dobu pod hladinou vody. Stejně důležité je dýchání pro poznání statického vztlaku. Je třeba si uvědomit různé chování těla při nádechu a výdechu. Při splývání se snažíme po odrazu dostat co nejdále, proto podobně jako při potápění vzduch nejdříve zadržíme a potom pozvolna vydechujeme. Pro skoky do vody platí stejná hlediska jako při
19
statickém vztlaku. Při pohybu vpřed je správné dýchání nejdůležitější. Dýchání musí být rytmické a musí být sladěno s pohyby jednotlivých plaveckých způsobů. Souhra pohybů s dýcháním je velmi složitý proces a vyžaduje zvláště u dětí trpělivý a většinou dlouhodobý nácvik. V první etapě základního výcviku je třeba dbát na to, aby u všech plaveckých způsobů v poloze na prsou děti vydechovaly do vody nosem a ústy nadechovaly těsně nad hladinou ústy. Zásada nádechu ústy a výdechu nosem a ústy platí i u znaku. Při tomto způsobu se někdy stává, že se voda dostane nosními dutinami do přilehlých dutin, což porušuje porušení souhry. Při výdechu je třeba zbylé kapičky vody dostat z nosních dutin ven. KOMPLEXNÍ VYUŽITÍ
obr. č. 9
zdroj:vlastní foto
Cílem první etapy základního plaveckého výcviku je naučit děti využívat všech získaných dovedností v různých podmínkách. K těmto podmínkám patří: skoky z výšky alespoň 1m do hloubky kolem 1.80m, orientace na určitý předmět plovoucí na hladině, doplavání k němu ze vzdálenosti alespoň 10m, přenesení předmětu k okraji bazénu, popř. na břeh a samostatný výstup z vody. Splnění tohoto úkolu vyžaduje od dětí, aby bez obav skočily do hloubky a po vynoření cílevědomě plavaly vpřed a pokud možno pravidelně dýchaly. První etapa ZPV má tři fáze. Z cíle této etapy, v níž mají děti získat jistotu ve vodě a naučit se plavat, vyplývají postupné cíle jednotlivých fází: 1.fáze: bezpečný pohyb ve vodě po prsa a získání základních plaveckých dovedností, 20
2.fáze: zvykání na hloubku minimálně 1,5m a zdokonalování plaveckých dovedností, 3.fáze: bezpečný pohyb na hloubce a komplexní využití plaveckých dovedností. Pro jednotlivé fáze výuky lze stanovit obsah a úkoly rozčleněné do jednotlivých cvičebních jednotek (lekcí). Cvičiteli musí být jasné, že základní dovednosti je třeba rozvíjet izolovaně i ve vzájemné spojitosti. Při tom v jedné lekci se soustřeďujeme ne jednu až dvě dovednosti.
4.2 Příprava před plaveckým výcvikem Před vlastním plaveckým výcvikem ve vodě můžeme provádět různá přípravná cvičení. Některá můžeme provádět i individuálně formou domácího úkolu (A) nebo společně při hodinách tělesné výchovy (B). A 1. omývání obličeje chladnou vodou a otevřít oči bez otření rukama 2. namáčení obličeje do vody v umyvadle nebo ve vaně a otevřít oči bez otírání rukama 3. foukat do vody s ponořením brady, později bublat 4. ponořit obličej do vody a spojit s vydechováním 5. provádět rytmicky nádech (zvednutí hlavy a otevření očí), výdech (ponoření obličeje)
B 1. cvičení pro uvolnění kloubů dolních a horních končetin 2. cvičení pro posílení svalových skupin důležitých pro plavání ( břicho, záda aj.) 3. nácvik vlastních plaveckých způsobů Tato jednoduchá pohybová a psychická příprava před vlastním plaveckým výcvikem nám usnadní cvičení a ušetří čas, který můžeme věnovat pobytu ve vodě.
21
5 Socializační prvek
Nejpříjemnější metodou adaptace dětí na vodní prostředí je herní činnost. Předškolní pedagogika uznává hry jako vysoce užitečnou činnost, která u dětí supluje učení a práci. Hry formují dovednosti, schopnosti i volní vlastnosti dětí. Z těchto důvodů jsou i hry ve vodě důležitým socializačním faktorem ve vývoji dítěte. Současně se socializací dítěte dochází i k jeho osamostatňování. Dítě získává nové návyky pohybového, ale i intelektuálního charakteru, adaptuje se na nové prostředí, přizpůsobuje se požadavkům kolektivu, získává pocit jistoty a zvyšuje svoji sebedůvěru. Kromě příjemného osobního prožitku z pohybu ve vodě se mu na základě úspěšných pokusů dostává i prvého sociálního uznání – ve smyslu pochvaly cvičitele nebo rodiče nebo závěrečného diplomu či jiné morální odměny. Je známou skutečností, ověřenou výzkumem, jak plavecká negramotnost rodičů má nepříznivý dopad na všestranný rozvoj jejich dětí. Mnohdy zahajuje celý řetězec generací s averzí k vodě. Rodiče, kteří neumějí plavat nebo jsou špatnými plavci, většinou nevyhledávají příležitost k pobytu u vody, často své děti před vodou úzkostlivě varují, aby jim pobyt ve vodě znemožnili. Výsledkem je jedinec – neplavec nebo špatný plavec se stresovými pocity, které jsou nejčastějšími případy utonutí. Člověk, který si neosvojil plavání, je nutně ochuzen o celou řadu příjemných, ale i prospěšných činností, je objektem sociální deprivace, protože se v určitých situacích nemůže cítit rovnocenným partnerem ostatním. Vyhýbá se proto vodě nebo postává v ústraní, často ovlivňuje i celý rekreační a pohybový režim své rodiny, přenáší na ní své úzkostlivé pocity. Zároveň je zbaven možnosti využít plavání při rehabilitaci především vad ortopedického charakteru nebo v poproduktivním věku k udržení tělesné a duševní kondice, kdy již jinou pohybovou aktivitu nemůže provádět.
22
6 Zdravotní význam plavání
Plavání má výhradní a do značné míry nenahraditelný vliv na lidský organismus. Ovlivňuje mnoho tělesných funkcí člověka a velmi pozitivně působí také na jeho psychiku. Aby bylo dětem ve vodě příjemně, musí být vlivy vodního prostředí v souladu se stavem tělesného organismu dětí.
6.1 Vlivy vodního prostředí na dětský organismus TEPLOTA VODY Dětem chladnější voda po určitou dobu nevadí. Jsou proti prochlazení dokonce odolnější než dospělí. Brání se totiž prochlazení rychlejšími pohyby a neustálou pohybovou aktivitu uplatňují především ve volných chvilkách při hrách. Dětské tělo je také obaleno silnější vrstvou tukové tkáně, zvláště u dětí předškolního a mladšího školního věku. Při plavání však v žádném případě nesmí být dětem soustavná zima. V situaci, kdy se u dětí objeví svalový třes, promodrávání částí těla (např. rtů, prstů rukou) nebo jiné příznaky prochladnutí, je potřeba okamžitě pobyt ve vodě přerušit. Teplota vody by měla být přiměřena věku dětí. Většinou se uvádí, že děti předškolního věku by měly plavat ve vodě teplé okolo 30°C, žáci první až třetí třídy ve vodě teplé 28 – 30°C a děti starší ve vodě 25 – 28°C. Vyšší teploty vody rovněž nedoporučují, protože plavání v takové vodě rychleji vyčerpává a unavuje organismus. Navíc nedochází k žádnému otužování. CHEMICKÉ VLIVY K udržování čistoty vody bazénů a koupališť se v naší republice využívá dezinfekčních látek, které většinou obsahují chlor. Při přesáhnutí koncentrace těchto látek může docházet k podráždění ústní dutiny, nosní sliznice či očních spojivek dětí. Dodržování platné normy při používání jakýchkoliv chemických látek je tedy zárukou zdravého pobytu dětí ve vodě. Pokud plavání probíhá v přírodním prostředí, měl by učitel předem vědět, zda voda určená k plavání neobsahuje zdraví škodlivé chemické látky, tedy zdali je pro plavecký výcvik vhodná.
23
MECHANICKÉ VLIVY Nejdůležitější předností pobytu ve vodě je, že voda má velmi příznivý vliv na zdraví člověka. Při plavání překonávají dýchací svaly tlak vody, což příznivě ovlivňuje rozvoj ventilačních schopností organismu. Zvyšuje se síla výdechu a tím stoupá dechová rezerva plavce. Je ovlivněn centrální objem krve, který se přesouvá ze žilního systému kůže a podkoží do nitro hrudního prostoru a naplňuje tam velké žíly, srdce a plicní oběh více než za normálních okolností. Důležitá je při tom horizontální poloha těla na hladině vody, která usnadňuje návrat krve směrem k srdci. Plavání je tedy jednou z biologicky nejúčinnějších forem tělesné aktivity. Významné je především tím, že na rozdíl od jiných sportů působí všestranně na mnoho důležitých funkcí lidského těla (Bank 1991). Podporuje rozvoj svalstva, včetně těch svalových skupin. Které jsou při běžném pohybu zanedbávány. Přispívá ke zlepšení držení těla zdravých dětí a pomáhá zdravotně oslabeným dětem při nápravných cvičeních. Ovlivňuje činnost vnitřních orgánů. Přeměna látek v těle se zvyšuje a s ní nároky na dodávku kyslíku. Oxid uhličitý se odstraňuje rychleji a do svalů přibývají energeticky bohaté látky. Dochází k poklesu klidových hodnot krevního tlaku a srdce v klidu vykazuje nižší frekvence své činnosti. Příznivě je ovlivněna i dechová činnost – u plavců bývá naměřena vysoká hodnota vitální kapacity plic a maximální plicní ventilace. Plavání je proto vhodné pro děti s různými respiračními potížemi. Pohyb ve vodě je dále významný pro řízení tělesné teploty. Při plavání v přiměřeně teplé vodě se zvyšuje otužilost, což má za následek, že plavci v mnohem menší míře podléhají různým onemocněním způsobeným následkem prochladnutí. Nezanedbatelný je fakt, že pobyt ve vodě i výuka plavání specificky obohacují život člověka o nezastupitelné a ničím nenahraditelné prožitky, které jsou pro veškerou činnost dětí nezbytné. Dítě se při plavání a hrách ve vodě uvolní, zapomene na osobní prohry i školní problémy, úspěchy dosažené ve výcviku působí na jeho psychiku velmi pozitivně a povzbudivě. Výhodou plavání je, že plavat mohou děti zdatné, méně zdatné, ale i různě tělesně postižené nebo děti s nadměrnou tělesnou hmotností. Také věková
24
hranice plavců je v podstatě neomezená. Plavání je proto právem zařazeno do různých ozdravných a rehabilitačních programů zdravotních zařízení pro dospělé i děti (Labudouvá, Kyralová, Jánošdeák, 1988). Plavání má blahodárné účinky na zdravotní stav každého, kdo ho provozuje. V současnosti je podle celosvětových výzkumů konstatováno, že v naší republice poslední dobou citelně poklesla zdatnost obyvatelstva. Neustále se zvyšuje počet lidí, a bohužel i dětí, se srdečně cévními chorobami nebo zhoubnými nádory. Přibývá alergiků, astmatiků a výrazně stoupá počet otylých. Mnoho dětí ve věku do 15 let se léčí s vysokým krevním tlakem. Příčin je spousta, na děti působí zejména znečišťování životního prostředí, špatné stravovací návyky v rodinách, často ovlivněných všudypřítomnou a lákavou reklamou, nedostatek pohybové činnosti v důsledku hodin strávených u televize a počítačů. Následkem toho se čím dál více dětí léčí s vadami páteře, lékaři často zjišťují, že kosterní soustava a důležité svalové skupiny nejsou dostatečně vyvinuty. Přitom pravidelné plavání můžeme řadit k významným faktorům, které by mohly přispět k postupnému, ale jistě efektivnímu ozdravění celé populace.
25
7 Otužování
obr. č. 10
zdroj:Filia Brno (www.filia.cz)
7.1 Nemoci z nachlazení Nejčastějším onemocněním předškolních dětí jsou akutní virové infekce dýchacích cest, tzv. nemoci z nachlazení (rýmy, záněty nosohltanu, hrtanu, průdušek a případně i plic). Přinášejí trápení dítěti a starosti rodičům. I když jsou většinou krátkodobé, nejsou vzácné ani případy delšího průběhu a přitížení komplikacemi, zejména středoušními záněty. Příliš často opakované infekce tohoto typu také značně oslabují imunitní odolnost dítěte a hrozí rozvojem chronických zánětů průdušek, u některých dětí i průduškového astmatu. 7.2 Podstata otužování Prochlazení těla, např. při nedostatečném oblečení v chladném prostředí nebo při zmoknutí, je mnohdy podnětem ke vzniku rýmy, zánětu průdušek nebo jiného akutního onemocnění dýchacích cest. Příčinou je značné snížení teploty periferních částí těla a také dýchacích sliznic a tím usnadněné pronikání virů do organizmu. Záleží ovšem na tom, jak dokonale je organizmus člověka schopen udržovat tělesnou teplotu. U lidí choulostivých dojde ke snížení teploty vnitřního prostředí a sliznic i při nevelkém ochlazení, lidé otužilí naopak udrží vnitřní teplotu i při značných chladových zátěžích. Zdravý člověk je schopen dosáhnout v udržování tělesné teploty vysoké dokonalosti. Dokazují to příklady sportovních otužilců, každoročně předvádějících o Vánocích plavecké výkony v polozamrzlých zimních řekách.
26
Tuto schopnost získali celoročním plánovitým otužováním. Odměnou je jim vedle radosti ze sportovního výkonu i upevněno zdraví - prakticky např. neznají choroby z nachlazení. Neklademe si ovšem za cíl, aby lidé všeobecně dosahovali takové tepelně regulační dokonalosti. Naprostá většina dnešních lidí však upadla do druhého extrému. Žijí v málo proměnlivé teplotě uměle vyhřívaných prostor, zevnímu chladnému prostředí se vystavují jen někdy, nakrátko a v dokonale izolujícím oblečení. Schopnost reagovat pružně a pohotově na chladové podněty je u nich minimální. Nechávají tak nevyužitou jednu z možností zvyšování své odolnosti. U malých dětí se schopnost dokonale udržovat tělesnou teplotu teprve vyvíjí. Nedostatečně je rozvinuta u novorozenec a kojence, později je již přístupná ke značnému zdokonalování. Výsledek záleží na charakteru a frekvenci chladových podnětů, s nimiž se dítě ve svém každodenním životě setkává. Není-li dostatečný, zůstává choulostivé. Vysoké adaptační schopnosti na chlad může naopak dosáhnout záměrným trénováním tepelně regulačních mechanizmů otužováním. Otužování má vedle zvyšování odolnosti proti nákazám i další zdravotně příznivé stránky: stimuluje látkovou výměnu, celkově aktivizuje, zlepšuje chuť k jídlu a navozuje příjemnou duševní pohodu. 7.3 Zásady Základní zásadou, která by měla být bezpodmínečně dodržena u každého dítěte, je zábrana zchoulostivění přetápěním místností, nedostatečným pobytem na čerstvém vzduchu a nadměrným oblékáním. Jako nepostradatelné minimum otužování u předškolních dětí můžeme proto jmenovat:
udržování teploty v obytných místnostech v zimním období na úrovni kolem 20 °C, ne však nad 22 °C, dosahuje se toho jednak regulací vytápění, jednak větráním
27
každodenní pobyt na čerstvém vzduchu po dobu alespoň 3 hodin denně, a to při téměř každém počasí (pouze za mimořádně nepříznivých povětrnostních podmínek)
přiměřené oblékání v místnostech i venku podle aktuálních podmínek tak, aby v nutné míře chránilo před chladem, nikoli však nadměrně, dospělí by měli účelně přizpůsobovat oblečení dítěte každé změně tepelných podmínek (při ochlazování i oteplování) a spíše hledět, která součást oděvu je zbytečná, než co by dítěti ještě navlékli. 7.4 Speciální otužovací procedury Podstatné zdokonalení tepelně regulačních mechanizmů je možno u předškolních dětí dosáhnout soustavným navykáním na chladové podněty. Je k tomu možno využívat jednak působení chladného vzduchu, jednak chladné vody. Hned v úvodu si připomeňme zásady takového otužování. Vyžaduje především každodenní soustavnost. Občasné nárazové vystavení dítěte příliš intenzivnímu chladu by vedlo spíše k nachlazení než k otužení. Navozuje též u dětí nelibost až odpor. Druhou základní zásadou je postupnost, tedy poznenáhlé zvyšování náročnosti otužovacích procedur. Ke kontrole postupu jsou proto nezbytné i teploměry pro měření teplota vzduchu a vody. Veškeré otužovací procedury je nutno provádět tak, aby je děti prožívaly s radostí nebo alespoň bez nelibosti. V žádném případě neotužujme dítě přes jeho odpor. Postup upravujeme vždy podle reakce dítěte. Zvláštní opatrnost je nutná u dětí, které se soustavným otužováním začínají. Důležitá je i vhodná motivace: vyložíme jim, že otužování přispěje k tomu, aby byly zdravé, odolné a výkonné. Mezi sourozenci nebo v dětských kolektivech je možno k posílení motivace využít i prvek soutěživosti.
28
7.5 Otužování vodou Při otužování vodou je účinek na organizmus velmi intenzívní, neboť chladná voda odebírá tělu až 30krát více tepla než vzduch téže teploty. Tento typ otužování se proto hodí jen pro zcela zdravé děti a chladová zátěž musí být zvyšována jen zvolna. Začíná se mírnější formou, tj. smáčením celého těla vodou, zpočátku příjemně vlažnou (mezi 30 °C a 34 °C tak, aby ji dítě dobře snášelo). Navlhčenou a mírně vyždímanou žínkou se svlažují postupně jednotlivé části těla (obličej a krk, horní končetiny, trup, dolní končetiny) a ihned se vždy dobře vysuší třecím ručníkem. U citlivějšího dítěte můžeme začít jen smáčením horní poloviny těla a postupně pak přecházet i na dolní polovinu. Smáčení se provádí každodenně, nejlépe ráno po rozcvičce. Teplota vody se vždy po několika dnech snižuje zhruba o 1 °C, během 1 - 2 měsíců k 20 °C. Na této úrovni je pak možno setrvat nebo přejít ke sprchovaní (http://webnet.wz.cz/nem_priz/otuzovani.html). Sprchování se děje pomocí sprchy s mísící baterií, umožňující nastavit žádanou teplotu. Zvláště výhodné jsou termostatické mísící baterie, které nastavenou teplotu udržují. Možné je i použití kropicí konvice. Poněvadž ochlazení těla je zde pronikavější, začíná se znovu vodou příjemně teplou (kolem 30 °C) krátkým prohřátím těla (asi 1 minutu) a pak přejdeme na chladnější vodu příslušné teploty. Voda má stékat rovnoměrně po celém povrchu těla po dobu 2 minut, potom se pokožka dobře vysuší a promasíruje a dítě se ihned obleče. Teplota vody se obdobně ,jako při smáčení postupně snižuje vždy po několika dnech zhruba o 1 °C až. ke 20 °C. Po dosažení této úrovně ,již na ní obvykle setrváváme. Během každého postupu k nižším teplotám důsledně dbáme na pocity dítěte, případně ponecháváme na dítěti , aby si teplotu vody i délku sprchování určilo samo. Při dobrém zdravotním stavu a ochotném přístupu dítěte můžeme po dokonalé adaptaci sestoupit i poněkud pod 20 °C (http://webnet.wz.cz/nem_priz/otuzovani.html). Při tomto intenzívním způsobu obzvláště záleží na každodenní soustavnosti. Při akutních chorobách (včetně rýmy, kašle apod.) se otužování přeruší a po
29
plném uzdravení se znovu začíná s mírnějšími, pro dítě příjemnými teplotami. Také po jakékoliv jiné delší přestávce, tj. několikatýdenní, se vracíme k teplejší vodě, neboť vypěstovaný návyk po přerušení procedur poměrné rychle ustupuje. Náhlý návrat stejně jako příliš rychlý postup k nízkým teplotám by vedle nelibosti a odporu dítěte mohl přivodit i nachlazení. K procedurám aplikujícím na povrch těla studenou vodu patří také saunování. Je založeno na střídání pobytu v horkém suchém vzduchu (až ke 100 °C), vyvolávajícím intenzivní pocení, s šokovým zchlazováním ve studené lázni. Výsledkem je příjemná únava a celkové tělesné i duševní uvolnění. Saunování se rozšířilo do ostatních zemích z Finska, kde je tradičně užíváno jako způsob očisty těla (odpovídající našemu koupání ve vaně). Zvýšení odolnosti proti nákazám, uváděné propagátory sauny, nebylo přesvědčivě prokázáno. „Extrémně náhlé přechody do kontrastních teplot jsou nepřirozené, vedou k velkým výkyvům krevního tlaku a mohou u dětí se skrytými oběhovými vadami a zejména pak u starších osob vést k nežádoucím, i nebezpečným reakcím. Zdravotní význam saunování je u nás často přeceňován a zapomíná se, že existují mnohem jednodušší, levnější, všeobecně dostupnější a bezpečnější způsoby upevňování zdraví“ (http://webnet.wz.cz/nem_priz/otuzovani.html). „Saunování dětí je obecně považováno za dobrý doplněk k celkovému zvyšování odolnosti dětí. Je možné s ním začít již po 1 roce věku, ale v našich krajinách, je to běžnější až od 2 let. Teplota v sauně musí být pro takto malé děti nižší, než pro dospělé, pobyt v sauně je kratší a je nutný dostatečný přísun tekutin. I následné ochlazování musí být kratší a s menším teplotním rozdílem. Malé děti by neměly navštěvovat velké hromadné sauny, ale pouze sauny přizpůsobené požadavkům dítěte, tzn. sauny rodinném nebo přizpůsobené pro dětské kolektivy. Je také důležité dbát na dostatečně dlouhou dobu odpočinku po saunovaní, než jde dítě ven“ (http://www.stripky.cz/poradna/pediatr.html).
30
7.6 Vliv otužování a plavání na stav dítěte Při rozvážném a nenásilném přístupu má otužování a plavání příznivý vliv na zdravý vývoj dítěte.
„Otužování samotné je prevencí před onemocněním. Díky otužování se dítě lépe přizpůsobuje vnějším, někdy i extrémním, podmínkám. Při plavání dojde k podráždění pokožky chladnou vodou – dojde k zúžení cév, sníží se tepelný výdej a současně je organismus nucen zvýšit svoji aktivitu k produkci tepla. Následuje zvýšení oběhu krve a zlepšení prokrvení kůže, což příznivě působí na látkovou výměnu. Doba pobytu ve vodě je závislá na teplotě vody a stáří dítěte. Důležité je, aby nedošlo k podchlazení. Průzkumem bylo zjištěno, že plavající děti jsou třikrát méně nemocné než děti neplavající“(http://www.stripky.cz/poradna/pediatr.html).
Plavání příznivě ovlivňuje řadu tělesných funkcí a základních pohybových vlastností. Slouží k vytvoření tělesné a psychické pohody. Koupání a plavání dětem přináší radost, dává pocit sebedůvěry a uspokojení.
Přiměřenou námahou ve vodě je příznivě ovlivňován srdečně cévní systém. Pravidelným pohybem ve vodě dochází k zesílení srdečního svalu a zvětšení srdečních komor.
Plavání rozvíjí správnou techniku dýchání a zajišťuje dostatečnou výměnu kyslíku až v okrajových částech plic. Následkem je zvýšení vitální kapacity plic, pružnosti a rozpínavosti hrudního koše. Nácvik správné techniky dýchání je u plavání usnadněn tlakem vody na hrudní koš a žaludek, jenž usnadňuje výdech do vody. Vzduch nad vodní hladinou je čistý, zbavený prachu a je nasycený vodními parami, což příznivě působí na sliznici dýchacích cest (http://www.stripky.cz/poradna/pediatr.html).
Dolní končetiny dítěte jsou ve vodě aktivní, čímž se zlepšuje střevní peristaltika (pohyb střev). Děti mají daleko menší problémy s odcházením střevních plynů a bolestmi břicha než děti, které neplavou.
31
Při plavání je lidské tělo nadlehčováno, což pomáhá odstranění špatného držení těla. Je odlehčován podpůrný aparát, především klouby a kosti. Díky plavání zesilují zádové svaly udržující správné zakřivení páteře. Končetinami děti ve vodě rytmicky pohybují, střídá se napětí a uvolnění svalů. Na rozdíl od cvičení na suchu jsou ve vodě zaměstnány hlavně paže. Značný rozsah pohybů horních a dolních končetin působí na rozvoj kloubní pohyblivosti. Pobyt ve vodě příjemně unavuje a podporuje chuť k jídlu. Většina rodičů si pochvaluje, že děti po plavání dobře jí, ale taky i spí, jsou vyrovnanější a klidnější.
32
8 Nejčastější nemoci dětí
8.1 Chřipka a kašel V zimním ročním období postihuje chřipka zpravidla více než 15% obyvatel. Díky kapénkové nákaze je proto pravděpodobné, že kašel, kýchání, bolesti hlavy a zvýšená teplota nás zaskočí i přesto, že se snažíme onemocnění předejít. Chřipka potřebuje k propuknutí obvykle několik hodin, maximálně se však projeví do dvou nebo tří dnů. Poměrně prudce nastoupí únava, někdy suchý kašel a samozřejmě teplota, která může dosáhnout až 40°C.
Zvýšená teplota obvykle znepokojí každého rodiče. Většinou se proto snaží teplotu co nejrychleji snížit a ulevit svému strachu. Není to však to nejlepší řešení, protože samotná teplota není nemoc. Je to signál, že organismus se pozitivně brání „vetřelci“, přičemž u dětí je to nejčastěji právě virus nebo bakterie. Zvýšená teplota je tedy projevem přirozeného boje imunitního systému s infekcí (http://www.zdravedite.cz/).
U dětí se imunitní systém vytváří především do věku sedmi let. Prvňáci mají obvykle většinu onemocnění doprovázených zvýšenou teplotou za sebou. V minulosti mezi typická dětská onemocnění patřily především spalničky, příušnice, zarděnky, spála, angína, záněty uší a dýchacích cest. Dnes mnohým z nich předcházíme očkováním, ale obavy z horečky zůstaly.
Když už hovoříme o horečce, důležité je správně rozlišovat mezi teplotou a horečkou. Za zvýšenou teplotu považujeme teplotu do 38°C, kterou jsme dítěti naměřili pod paží, nebo teplotu do 38,5°C měřenou v konečníku, kde je vždy o něco vyšší. Rodiče by měli vědět, že při zvýšené teplotě není nutno podávat léky. Naopak, je dobré dát organismu šanci vybudovat si kvalitní imunitní systém. Zvýšenou teplotu pravidelně sledujte nejlépe každou hodinu či dvě, abyste zachytili horečku, o které hovoříme, kdy tělesná teplota vystoupí nad 38°C.
33
Při vysoké horečce nad 39°C může u dětí citlivých na pokles tekutin a přehřátí nervové soustavy dojít až k bezvědomí a křečím. (http://www.zdravedite.cz/)
Po zvýšené teplotě je kašel nejčastějším příznakem infekcí dýchacích cest. Z dalších příznaků jde o rýmu, bolest v krku, bolest hlavy. Častou příčinou kašle je právě virová infekce dýchacího systému. Kašel je v podstatě obranným reflexem : dýchací cesty se snaží očistit od zplodin zánětu - sekretu nejrůznějšího charakteru. Svým projevem kašel nejvíce obtěžuje samotného pacienta i okolí.
„Rozlišujeme dva druhy kašle: o První z nich je suchý dráždivý kašel, krátký a chraplavý, který dítě pouze vyčerpává a nijak nenapomáhá jeho stavu. Namáhá pouze jeho hrudník a břišní svalstvo. Protože je reakcí na podrážděnou sliznici dýchacích cest a nic neuvolňuje, je lépe takovýto kašel zklidňovat léky tlumícími dráždivý kašel.
o Naopak kašel, který je měkký a vlhký, napomáhá uvolňovat dýchací trubici zaplněnou hlenem a proto je vhodné tento kašel spíše podporovat než potlačovat.Na léčbu tohoto druhu kašle se používají léky rozpouštějící hleny, které uvolňují dýchací cesty napomáháním vykašlávání, čím přispívají k uzdravení“ (http://www.zdravedite.cz/).
8.2 Horečka Horečka není sama o sobě nemocí. Jedná se o zvýšení tělesné teploty, které je častým příznakem probíhající infekce. Je-li infekce potlačena, horečka obvykle mizí. Normální teplota lidského těla je 36,5°C. Pakliže naměříte více než 37°C, jedná se pravděpodobně o horečku.
Příznaky: Hlava, krk a celé tělo jsou horké, zatímco ruce a nohy mohou být chladné. Může být třesavka případně zimnice, když teplota stoupala rychle.
34
8.3 Bolest Dítě může pociťovat bolest už v matčině lůně. Vnímá a trpí bolestí dříve, než ji dokáže vyjádřit verbálně nebo prostým křikem. Jakkoliv se může zdát, že je nezralý novorozenec chráněný v teple inkubátoru spokojený a šťastný, zrychlený tep, rychlé dýchání nebo zvýšená potivost mohou jako jediné zjevné příznaky prozradit vnitřní strádání.
Podcenění léčby bolesti v nejranějším věku pak vede k přehnanému vnímání bolesti v dospělosti. Nepříjemná bolestivá zkušenost dítěte v ordinací lékaře může být příčinou nepotlačitelného strachu z nemocničního prostředí přetrvávajícího do pozdní dospělosti.
Bolest je subjektivní příznak, nemůžeme ji prokázat žádným dostupným vyšetřením. Lékař musí věřit nemocnému, že to bolí právě tam, kam pacient ukazuje. Jak ale poznat bolest a určit vlastní bolestivé místo u novorozenců a kojenců? Nemůžeme se jich zeptat, nečekáme že ukážou na bolestivé místo prstem. Jediné, čím si můžeme být jisti, je, že před námi nic nepředstírají.
Bolest je subjektivní příznak, nemůžeme ji prokázat žádným dostupným vyšetřením. Lékař musí věřit nemocnému, že to bolí právě tam, kam pacient ukazuje. Jak ale poznat bolest a určit vlastní bolestivé místo u novorozenců a kojenců? Nemůžeme se jich zeptat, nečekáme že ukážou na bolestivé místo prstem. Jediné, čím si můžeme být jisti, je, že před námi nic nepředstírají. Pokud jsou bolesti dlouhodobé, chronické (tzn. trvají déle než 3 měsíce), projeví se to nejčastěji celkovým neprospíváním dítěte, nepřibýváním na váze a poruchami spánku.
Nejčastějšími bolestmi jsou: Hlava – bolesti hlavy při horečce, zánět středního ucha, prořezávání zubů. Krk – virové záněty hrdla, zvětšené citlivé mízní uzliny, angína. Břicho – bolesti při infekčních průjmech, nevhodné složení stravy (http://www.zdravedite.cz/).
35
Praktická část
obr. č. 11
zdroj:vlastní foto
36
9 Výzkum 9.1 Charakteristika sledovaného souboru Pro výzkum jsem si zvolila srovnat dva různě teplé bazény ve dvou různých ročních obdobích. Používala jsem záznamy plavecké školy „Plaváček“ z plaveckého bazénu Kraví Hora. Sledovala jsem děti ve věku do 1 roku až do 5 let. Nejčastěji byly dětem 2 roky, nejméně bylo pětiletých a čtyřletých. Děti pochází z Brna nebo z blízkého okolí. Na Kraví Hoře jsou dva bazény do kterých chodí děti plavat. Jedním je vířivka, kde má voda teplotu přibližně 32°- 33°C a hrátkový bazén, který má teplotu 28°C. Do vířivky chodí děti mladší 3 let a do hrátkového děti od 2 let věku. Ve třech obdobích jsem zaznamenala 61 dětí, pouze v období V.-VI. hrátkového bazénu jsem sledovala 40 dětí.
9.2 Metodika sběru a vyhodnocení dat Dokumenty ze kterých jsem vycházela mi zapůjčila paní Irena Hercíková, vedoucí plavecké školy v Brně „Plaváček“. Z nich jsem pak vytvořila vlastní tabulky, které jsou uloženy v příloze. Ukázka originálního dokumentu (docházkového listu) je také uložena v příloze. Docházkové listy jsou strukturovány podle měsíce, kdy lekce probíhají a podle toho, ve kterém se plave bazénu. V kurzech je různý počet lekcí. Vybírala jsem kurzy, které měly nejméně 5 lekcí. Snažila jsem se zaměřit na kurzy kde bylo více lekcí, aby byly data objektivnější. Za neúčast jsem považovala každou omluvenou i neomluvenou hodinu. Musíme předpokládat, že některé neúčasti mohou být způsobeny rodinnými dovolenými, či nemocí rodičů. Nešlo však nijak rozlišit a dohledat zda se skutečně jedná o nemoc dítěte či jinou událost. Děti jsem vybírala podle data, kdy na bazén docházeli a pokračovala v sestupném směru tak, jak byly postupně do kurzů zapisovány. Vynechávala jsem děti, které mají místo účastí křížek, u kterého jsem nedokázala přesně určit co znamená a mohl by zkreslit výsledky.
37
Jelikož jsem neměla přímo srovnatelná data, nemohla jsem použít statistické metody korelace. Vše jsem převedla a srovnávala pomocí procent.
9.3 Výsledky a vyhodnocení Do tabulky č.1 jsem zaznamenala počty neúčastí a typy bazénů. Základem je počet neúčastí a počet dětí. Čísla jsou do tabulky dána podle toho, kolikrát dítě v kurzu chybělo a z toho vyplývá celkový počet dětí podle počtu neúčastí.
Tab.1 Počet neúčastí
0
1
2
3
4
5 6 7 8 9 10
Vířivka V.-VI.
19 10 17 10
3
0 1 1 -
-
-
61
Vířivka XI.-XII.
16 20 11 10
4
0 -
-
-
61
Hrátky V.-VI.
3
8
11 11
6
1 0 0 0 0
0
40
Hrátky XI.-XII.
5
4
11 18 12 7 4 0 0 0
0
61
-
-
Celkem dětí
Z tabulky po té vycházejí grafy, které ukazují na stav dětí v jednotlivých obdobích a bazénech.
38
vířivka V.-VI.
20
19 17
15 10
počet dětí 10
10
5
3 1
0
0
1
počet neúčastí
obr. č.12 : Počet neúčastí vířivka V.-VI.
vířivka XI.-XII. 20
20 16 15
11 počet dětí 10
10 4
5
0
0
počet neúčastí
obr .č. 13: Počet neúčastí vířivka XI.-XII.
39
hrátkový V.-VI.
12
11
11
10 8
8
6
počet dětí 6 4
3
2
1
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
počet neúčastí
obr. č. 14: Počet neúčastí V.-VI.
hrátkový XI.-XII. 20
18
15 12
11 počet dětí 10
7 5
5
4
4
0
počet neúčastí
obr. č. 15: Počet neúčastí XI.-XII.
40
Tabulka č.2 znázorňuje počet dětí a jejich neúčasti v procentech. Výpočet proběhl z celkového počtu dětí a dětí rozdělených podle počtu neúčastí. Tab. 2 Procenta neúčastí
Vířivka V.-VI. Vířivka XI.-XII Hrátky V.-VI. Hrátky XI.-XII.
0
1
2
3
4
5
6
7
8
9
31,15%
16,39%
27,87%
16,39%
4,92%
0%
1,64%
1,64%
-
-
26,23%
32,79%
18,03%
16,39%
6,55%
0%
-
-
-
-
7,50%
20%
27,50%
27,50%
15%
2,50%
0%
0%
0%
0%
8,19%
6,56%
18,03%
29,51%
19,67%
11,48%
6,55%
0%
0%
0%
Z tabulky je zřejmé, že děti navštěvující více lekcí mají i více zameškaných hodin, ale například v hrátkovém bazénu v období V.-VI. to není tak patrné. Průměrná hodnota se zde pohybuje mezi 2-3 neúčastmi. Ve stejném bazénu v zimě je nemocnost mnohem větší. Je rozprostřena od tří neúčastí (kde je výskyt nejčastější) až po pět neúčastí. Je zde tedy vidět, že v zimním období je více nemocných dětí. Pokud porovnáme vířivku ve dvou různých obdobích, výskyt onemocnění je v podstatě totožný. Jak jsem předpokládala menší nemocnost je v období V.VI., ale čísla se zase proměňují mezi 1-2 neúčastmi. Vyhodnocuji z toho, že ve vířivce nejsou podstatné rozdíly mezi jarem a zimou. Patrné rozdíly se ale objevují ve stejném období, tedy V.-VI. v různých bazénech. Ve vířivce je vysoké procento dětí, které nechyběly ani jednou, kdežto v hrátkovém bazénu je toto procento skoro zanedbatelné a postupně vzrůstá až od jedné neúčasti, spíše od dvou. Zde se ukazuje to, co jsem úplně nepředpokládala a to, že děti plavající v teplejší vodě jsou méně náchylné k nemocem. Musíme ale připočíst i fakt, že v hrátkovém bazénu plavou děti starší, u kterých předpokládám i větší kontakt s dětmi, např. ve školkách, a tedy i větší možnost setkat se s nemocemi. Stejné rozdíly můžeme vidět i v období XI.-XII.. Děti docházející do vířivky mají méně neúčastí než děti z hrátek. Můžeme vytvořit hypotézu, že děti, které už jsou lehce nemocné nechodí plavat do studené vody, ale děti, které chodí plavat do vířivky jdou plavat i s lehkými příznaky. Tuto hypotézu však nemohu
41
potvrdit, protože nemám přístup k dětem plavajícím ve vířivce a tuto otázku ponechám otevřenou. Tabulky č.3 a 4 znázorňují počet dětí, podle toho kolikrát v kurzu chyběly. Jsou rozděleny podle pohlaví. Chlapců bylo 35 a dívek 26. Bližší vysvětlení k těmto tabulkám je v tabulce č. 5.
Tab. 3 Počet neúčastí vířivka V.-VI.
chlapci dívky
0
1
2
3
4
5
6
7
10 9
6 4
10 7
5 5
2 1
0 0
1 0
1 0
Z tabulky vychází grafy pro lepší orientaci
chlapci vířivka V.-VI. 10
10
10
8 6
6 5
4 2
2
1 0
0
počet dětí
obr. č. 16: Počet neúčastí chlapci V.-VI.
42
1
dívky vířivka V.-VI. 10
9
8
7
6
5 4
4 2
1 0
0
0
0
počet dětí
obr. č. 17: Počet neúčastí dívky V.-VI.
Tab. 4 Počet neúčastí vířivka XI.-XII.
chlapci dívky
0
1
2
3
4
5
10 6
10 10
9 2
6 4
2 2
0 0
chlapci vířivka X.-XI. 10
10
10 9
8 6 6 4 2 2 0 0 počet dětí
obr. č. 18: Počet neúčastí chlapci XI.-XII.
43
dívky vířivka X.-XI. 10
10 8 6 6
4 4 2
2
2 0 0 počet dětí
obr. č. 19: Počet neúčastí dívky XI.-XII.
Tab. 5 Neúčasti v procentech - vířivka V.-VI.
0 1 2 3 4 5 6 7 chlapci 28,57% 17,14% 28,57% 14,29% 5,71% 0% 2,86% 2,86% 0% dívky 34,62% 15,38% 26,92% 19,23% 3,85% 0% 0%
Z tabulky číslo 5 můžeme vyčíst čísla týkající se rozdílu nemocnosti chlapců a dívek v jarním období v teplém bazénu. Celkový počet chlapců byl 35 a 26 dívek. Jelikož počet nebyl stejný, použila jsem pro srovnání procenta. Dívky mají vysoké procento 100% docházky a po té nejčastěji chyběly 2x. Chlapci také měli nejčastěji žádnou a dvě neúčasti, ale procento je nižší než u dívek. Celkově mají dívky menší procento neúčastí, výjimkou jsou pouze tři neúčasti, ale rozdíl není tak velký. Je tedy zřejmé, že v období V.-VI. bylo více nemocných chlapců než dívek.
44
Tab. 6 Neúčasti v procentech - vířivka XI.-XII.
chlapci dívky
0
1
2
3
4
5
27,03% 25%
27,03% 41,67%
24,32% 8,33%
16,22% 16,67%
5,41% 8,33%
0% 0%
V tabulce číslo 6 je zobrazeno procento dětí, které chyběly v zimním kurzu v teplé vodě, rozdělené na chlapce a dívky. Největší procento chlapců mělo pouze jednu nebo žádnou neúčast. Další vysoké procento chlapců mělo v kurzu 2 neúčasti. Dívky byly nejvíce nemocné jednou. Čtvrtina dívek měla 100% účast. Dívek chybějících vícekrát je větší procento než chlapců. V tomto období není tak patrný rozdíl, ale pokud sečteme první tři sloupce zjistíme, že vyšší procento účastí mají chlapci. Z toho tedy vyplývá, že více nemocné v období XI.-XII. jsou dívky.
45
10 Závěr 10.1 Cíle práce Cílem práce bylo mimo jiné zjistit nemocnost dětí ve dvou různých obdobích. Chtěli jsme zjistit, zda povědomí rodičů, že děti plavající v zimním období jsou více nemocné, je správné. Zajímala jsem se tedy o stejný bazén v měsíci květnu - červnu a v listopadu - prosinci. Získala jsem informace ze dvou různě teplých bazénů a přidala k výzkumu. Jako doplňující informaci jsem chtěla zjistit zda jsou otužilejší dívky nebo chlapci. Také jsem ve své práci nastínila možnosti dětského plavání. Děti mohou plavat prakticky od narození buď s rodiči ve vaně nebo později ve vyhřívaných bazéncích přímo určených pro kojenecké plavání. Děti plavající od raného věku se později mnohem méně bojí vody a rychleji se učí správné plavecké způsoby. Dále jsem vypsala nejčastější nemoci dětí a některé možnosti jak jim předcházet. Jako jednu z hlavních předností plavání považuji zdraví vývoj dítěte, jeho vnitřních orgánů a také otužilost organizmu. Předloženými a zpracovanými výsledky, jsme splnili cíl práce a zároveň se nám ukázaly další možnosti zpracování těchto dat.
10.2 Vyhodnocení hypotéz Závěrem zrekapituluji své hypotézy a odpovím na ně: Hypotéza I: Předpokládám, že děti, které chodí plavat v zimním období budou nemocnější než děti, které mají lekce na jaře. Hypotéza nebyla potvrzena ani vyvrácena. Jedná se o dva bazény. Při formulaci hypotézy jsme nepředpokládali určitá fakta, která vyplynula až během výzkumu. Ve studenější vodě jsou děti více nemocné v zimním období, ale ve vířivce, tedy ve vodě teplé, jsou rozdíly zanedbatelné. Děti jsou ve vířivce stejně nemocné na jaře i v zimě. Hypotéza II:
46
Předpokládám, že děti, které plavou ve studenější vodě budou více otužilé a tedy i méně nemocné. Hypotéza se nepotvrdila. K mému překvapení jsou děti plovoucí v teplé vodě méně nemocné než děti, které plavou ve studené vodě. Musíme se zde podívat, ale i na věk dětí. Ve studenější vodě plavou děti starší, které mají větší kontakt s jinými dětmi a tedy i častější styk s nemocemi. Hypotéza III: Domnívám se, že rozdíly mezi dívkami a chlapci nebudou velké. Výsledky budou téměř totožné. Hypotéza se potvrdila. Rozdíly mezi chlapci a dívkami byly opravdu nepatrné. V zimním období byly nemocnější dívky, ale v jarním pro změnu chlapci, když se ale dají oba výsledky dohromady, rozdíly jsou zanedbatelné.
47
Resumé Diplomová práce je zpracována jako výzkum ex post factu na téma: „Plavecký výcvik a nemocnost dětí předškolního věku“. Jejím cílem je popsat všechny způsoby předškolního plavání až po základní plavecký výcvik a popsat nejčastější dětské nemoci. Dalším cílem je zjistit, zda jsou děti které plavou ve studenějším bazénu zdravější než děti, které plavou v teplejším bazénu a zda jsou rozdíly v nemocnosti mezi zimním a jarním obdobím. Práce je rozdělena na teoretickou a praktickou část. V teoretické části je výčet plaveckých výcviku od plavání novorozeňat, přes kojenecké plavání až po základní plavecký výcvik. Dále popisuje nemoci, kterými trpí děti a způsoby jimiž lze některým nemocem předcházet. Praktická část obsahuje výsledky výzkumu, které jsou vyjádřeny slovně a promítnuty do grafů a tabulek. Závěr obsahuje rekapitulaci a zhodnocení cílů a hypotéz.
48
Seznam obrázků Obr. č. 1: Příprava Obr. č. 2: Pod vodou Obr. č. 3: Veselý plaváček Obr. č. 4: Podplouvání Obr. č. 5: Skoky do vody Obr. č. 6: Hvězdice Obr. č. 7: Plavání s hadem Obr. č. 8: Bublání Obr. č. 9: Plavání s deskou Obr. č. 10: Potápění Obr. č. 11: Poslouchání pokynů Obr. č.12 : Počet neúčastí vířivka V.-VI. Obr .č. 13: Počet neúčastí vířivka XI.-XII. Obr. č. 14: Počet neúčastí V.-VI. Obr. č. 15: Počet neúčastí XI.-XII. Obr. č. 16: Počet neúčastí chlapci V.-VI. Obr. č. 17: Počet neúčastí dívky V.-VI. Obr. č. 18: Počet neúčastí chlapci XI.-XII. Obr. č. 19: Počet neúčastí dívky XI.-XII.
49
Seznam tabulek Tab.č. 1: Počet neúčastí Tab.č. 2: Procenta neúčastí Tab.č. 3: Počet neúčastí vířivka V.-VI. Tab.č. 4: Počet neúčastí vířivka XI.-XII. Tab.č. 5: Neúčasti v procentech – chlapci/dívky - vířivka V.-VI. Tab. č. 6: Neúčasti v procentech-chlapci/dívky-vířivka XI.-XII.
50
Použitá literatura 1. BANK, L. Plavecký výcvik. 1.vydání, 44 str, Olomouc: rektorát Univerzity Palackého 1991, ISBN 8070670142 2. ČECHOVSKÁ, I. Plavání dětí s rodiči. 1. vydání, 132 str, Praha: Grada, 2002, ISBN 8024702118 3. ČECHOVSKÁ, I., Miler, T. Plavání. 1. vydání, 130 str, Praha: Grada, 2001, ISBN 8024790491 4. GIEHRL, J. Plavání. 127 str, České Budějovice: Kopp nakladatelství, 2005, ISBN 8072322680 5. HOFER,Z. Technika plaveckých způsobů. 2. vydání, 100 str, Praha: Karolinum, 2006, ISBN 8024612054 6. HOCH, M. Plavání: Teorie a didaktika. 2. vydání, 171 str, Praha: SPN, 1987 7. KADEŘÁVKOVÁ, K. Didaktika tělesné výchovy. 1. vydání Praha: Avicenum, 1988. 8. KIEDROŇOVÁ, E. Jak se rodí vodníčci. 1. vydání Ostrava: Salvo, 1991. 9. KIEDROŇOVÁ, E. Otužování nejmenších. 1. vydání Ostrava: Union, 1991 10. LEWIN, G. Slabikář malého plavce. 1. vydání, 150 str, Praha: Olympia 1979 11. LABUDOVÁ, J. KYRALOVÁ, M. JÁNOŠDEÁK, J.Teória a didaktika telesnej výchovy oslabených. 2. vydání, 197 str, Bratislava: SPN, 1988 12. MOTYČKA, J. Teorie plaveckých sportů. 1. vydání, 202 str, Brno: MU 2001, ISBN 8021027118 13. RESCH,J. Jak se neutopit: Učíme se plavat hrou. 1. vydání, 70str, Olomouc: Hanex, 1997, ISBN 8085783185 14. http://www.filia.cz 15. http://www.miminko.com/clanky/plavani-deti-s-rodici-155.html 16. http://www.mineralfit.cz/clanek/94--kojenecke-plavani.html 17. http://www.plavacci.com/plavani.html 18. http://www.stripky.cz/poradna/pediatr.html
51
19. http://webnet.wz.cz/nem_priz/otuzovani.html 20. http://www.zdravedite.cz/
52
Seznam příloh 1. Celková tabulka 2. Originál docházkového listu
53
