MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA Katedra sociální pedagogiky
Sociální determinanty zdraví a způsob života u osob po cévní mozkové příhodě
Diplomová práce
Brno 2009
Vedoucí práce: PhDr. Jana Veselá, Ph.D.
Autor práce: Bc. Leona Dunklerová
Prohlášení Prohlašuji, že jsem diplomovou práci zpracovala samostatně a použila prameny uvedené v seznamu literatury. Souhlasím, aby práce byla uložena na Masarykově univerzitě v knihovně Pedagogické fakulty a zpřístupněna ke studijním účelům.
Brně dne 21. března 2009
Leona Dunklerová
Výzkumná práce je součástí výzkumného záměru „Škola a zdraví pro 21. století“ MSM 0021622421 řešitele doc. PhDr. Evžena Řehulky, CSc.
Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala vedoucí mé diplomové práce paní odb. as. PhDr. Janě Veselé, Ph.D. za ochotu, vstřícnost a odbornou pomoc při přípravě a vypracování práce po stránce výzkumné i pedagogické, panu prof. MUDr. Janu Holčíkovi, DrSc. za podnět ke studiu tématiky a vedení Katedry sociální pedagogiky Pedagogické fakulty MU.
OBSAH
ÚVOD ............................................................................................................................... 8 1 SOCIÁLNÍ DETERMINANTY ZDRAVÍ ................................................................. 10 1.1 Sociální gradient ................................................................................................. 10 1.2 Stres ..................................................................................................................... 11 1.3 Dětství ................................................................................................................. 11 1.4 Práce .................................................................................................................... 12 1.5 Nezaměstnanost................................................................................................... 12 1.6 Sociální opora ..................................................................................................... 13 1.7 Závislosti ............................................................................................................. 14 1.8 Výživa ................................................................................................................. 15 1.9 Doprava ............................................................................................................... 18 1.10 Sociální vyloučení ............................................................................................. 20 1.10.1 Chudoba ................................................................................................. 20 1.10.2 Bezdomovectví ....................................................................................... 21 1.10.3 Stáří ........................................................................................................ 22 2 CHARAKTERISTIKA CÉVNÍ MOZKOVÉ PŘÍHODY .......................................... 27 2.1 Výskyt cévní mozkové příhody .......................................................................... 27 2.2 Definice cévní mozkové příhody ........................................................................ 28 2.2.1 Dělení mozkových příhod dle etiologie .................................................... 28 2.3
Projevy a rozlišení projevů CMP ....................................................................... 31 2.3.1
Fyzické projevy CMP.............................................................................. 31
2.3.2 Psychické projevy cévní mozkové příhody ............................................... 32 2.4
Časový profil léčby a ucelená rehabilitace......................................................... 33
3 SOCIÁLNÍ POHLED NA KOMPREHENZIVNÍ REHABILITACI ......................... 36 3.1 Sociální edukace pacienta ................................................................................... 36 3.2 Sociální rehabilitace ............................................................................................ 37 4 SOCIÁLNÍ PRÁCE A POMOC ................................................................................. 39 4.1 Druhy sociálních služeb ...................................................................................... 39 4.2 Služby a příspěvky v České republice ................................................................. 43 4.2.1 Sociální služby poskytují .......................................................................... 43 5
4.2.2 Informace o sociálních službách ............................................................... 44 4.2.3 Žádost o sociální službu ............................................................................ 44 4.2.4 Zajištění kvality sociálních služeb, sociální služby a Ministerstvo práce a sociálních věcí .................................................................................................. 44 4.3 Osoby po CMP a sociální pomoc ........................................................................ 44 5 ZPŮSOB ŽIVOTA A SOCIALIZACE PO CMP ....................................................... 46 5.1 Způsob života po CMP ....................................................................................... 46 5.1.1 Vlivy prostředí.......................................................................................... 46 5.1.2 Vliv zoologie ............................................................................................ 47 5.1.3 Využití volného času a vzdělávání ........................................................... 47 5.1.4 Zdravotní a následná péče ........................................................................ 48 5.2 Zájmové činnost v socializaci ............................................................................. 49 5.2.1 Zapojení do organizací ............................................................................. 49 5.2.2 Umění jako prostředek pomoci ................................................................ 50 5.3 Další metody a prostředky socializace ................................................................ 50 5.3.1 Trénování paměti...................................................................................... 50 5.3.2 Zvýšení soběstačnosti ............................................................................... 50 5.3.3 Motivace ................................................................................................... 51 5.3.4 Pohybová léčba ........................................................................................ 51 6 VÝZNAM A TRENDY V SOCIÁLNÍ PEDAGOGICE ............................................ 52 7 CÍL .............................................................................................................................. 55 8 PRACOVNÍ HYPOTÉZA .......................................................................................... 56 9 METODIKA ............................................................................................................... 58 9.1 Výzkumný soubor ............................................................................................... 58 9.2 Metodika vyšetření .............................................................................................. 61 9.2.1 Záznamový arch způsobu života .............................................................. 61 9.2.2 Hodnocení kvality života dotazníkem SF-36 ........................................... 61 9.2.3 Dotazník FIM ........................................................................................... 64 9.3 Proměnné ............................................................................................................ 66 9.4 Statické zpracování dat ....................................................................................... 66 10 VÝSLEDKY ............................................................................................................. 68 10.1 Způsob života ...................................................................................................... 68 10.1.1 Rodinná a sociální anamnéza souboru osob ........................................... 68 6
10.1.2 Pracovní anamnéza ................................................................................. 71 10.1.3 Mimopracovní aktivity ........................................................................... 73 10.1.4 Pohybové aktivity ................................................................................... 76 10.1.5 Závislosti, strava a nemoci ..................................................................... 78 10.2 Dotazník SF-36 ................................................................................................... 82 10.2.1 Hodnocení jednotlivých kategorií dotazníku SF-36............................... 82 10.2.2 Výsledky SF-36 s přihlédnutím k sociálním determinantám zdraví ...... 84 10.3 Dotazník FIM ...................................................................................................... 90 10.4 Hodnocení způsobu a kvality života ................................................................... 92 10.4.1 Hodnocení soužití a kvality života ......................................................... 92 10.4.2 Hodnocení způsobu života a vzdělání .................................................... 98 10.4.3 Hodnocení způsobu života a způsobu bydlení ..................................... 104 10.5 Hodnocení způsobu života a FIM ..................................................................... 111 10.5.1 Hodnocení FIM a soužití ...................................................................... 111 10.5.2 Hodnocení FIM a vzdělání ................................................................... 113 10.5.3 Hodnocení FIM a způsob života .......................................................... 115 11 DISKUZE................................................................................................................ 118 12 ZÁVĚRY ................................................................................................................ 124 13 LITERATURA........................................................................................................ 127 14 RESUMÉ ................................................................................................................ 132 15 ABSTRACT ............................................................................................................ 134 16 SEZNAM PŘÍLOH ................................................................................................. 136
7
ÚVOD
Studium sociální pedagogiky umožňuje uplatnění poznatků v různých pracovních profesích. Nejde jen o studium volnočasové aktivity a jiných problémů dětí a mládeže, ale také o práci v sociální oblasti pro starší a staré spoluobčany, zdravotně znevýhodněné občany, o práci v mediační a probační službě a o mnoho jiných pracovních příležitostí sociálních pedagogů (Veselá, 2008). Protože sociální pedagogika je obor, který by měl zasahovat do všech období lidského žití, můžeme říci, že se jedná o edukaci v oblasti sociální výchovy a snahu o ovlivnění života jedinců. Součástí je také výchova k aktivnímu a vhodnému způsobu trávení volného času a je také postavená na všech částech prevence patologického chování jedinců a celých skupin. Smyslem by měl být zdravý životní styl, sociální pohoda a smysluplné naplnění samotného žití. Důležitou součástí je zdraví a právě zdraví a délka života jsou ovlivňovány nejen geneticky, ale také prostředím, kde člověk vyrůstá, žije a pracuje. To znamená, že zdraví je ovlivňováno ukazateli, které nazýváme sociální determinanty zdraví. Tato práce se pokouší ukázat možnosti uplatnění sociálního pedagoga nejen ve školství, ale také ve zdravotnictví. V této práci navazuji na téma práce, která se zabývala problematikou pacientů s cévní mozkovou příhodou (CMP), posouzení jejich životního stylu vzhledem ke zdravým osobám, jejich volnočasové aktivitě a komplikacím nemoci s přihlédnutím k budoucímu životu (Dunklerová, 2007). Cévní mozková příhoda je velmi závažné onemocnění a postihuje v České republice přibližně 30 000 obyvatel ročně (Fišer, 2002). Díky moderním lékům a lékařským metodám se naděje na přežití stále zvyšuje. Bohužel více jak čtvrtina přežívajících zůstává odkázána na trvalou péči a pomoc jak rodinných příslušníků, tak na aktivity sociálních služeb a sociální práce. Wilkinson a Marmot (2003) poukazují na fakt, že lidé umístění nízko na sociálním řebříčku mají dvojnásobné riziko závažného onemocnění a také předčasně umírají oproti lidem postaveným ve vyšší sociální hierarchii. Je třeba se zamyslet nejen nad důvody vzniku závažných onemocnění jako je například CMP, ale i nad problematikou nemocí souvisejících s ekonomickými a sociálními příčinami. Tyto příčiny nejsou často moderní medicínou vnímány, protože lékaři léčí již vzniklou nemoc. Sociální a ekonomické podmínky jsou součástí sociálních determinantů zdraví a ovlivňují celý život každého jedince. Tyto determinanty ovlivňují rovněž stav pacientů po CMP. Právě 8
sociální pomoc v edukaci po již vzniklých onemocněních umožňuje širší využití sociální pedagogiky při praktické pomoci občanům.
9
1 SOCIÁLNÍ DETERMINANTY ZDRAVÍ
Sociální determinanty zdraví jako oblast zájmu kladou důraz na zkoumání důležitých sociálních podmínek, které ovlivňují zdraví populace. Poukazuje se zde na sociálněekonomické postavení, sociální a ekonomické nerovnosti, diskriminaci, sociální síť, podpory, sociální kapitál, pracovní podmínky a psychologické stavy. Zdraví je to nejcennější, co člověk může mít. Je již proto nutné spojit jak zdravotní politiku, tak sociální politiku a přispět k důstojnému žití po celý život člověka a také na sklonku života ve stáří a také v nemoci. Během několika desetiletí naše populace zestárne, politikové nastavují stále vyšší dobu odchodu do důchodu. Proto je nutné zamyslet se nad způsoby jak prodloužit produktivní věk a nejen věk dožití. Celý náš život je ovlivněn podmínkami, které nám předali naši předkové, avšak tato problematika našemu oboru nepřísluší. Sociální pedagogika se zabývá také prostředím, ve kterém člověk žije; to je právě součástí sociálních determinant zdraví. Sociální determinanty zdraví jsou sociální gradient, stres, dětství, práce, nezaměstnanost, sociální opora, závislosti, výživa, doprava a sociální vyloučení. Jsou to oblasti, které obor sociální pedagogika pomáhá řešit a které většinou víc souvisejí i se skupinou pacientů po CMP.
1.1 Sociální gradient
„S poklesem na sociálním žebříčku v jakékoli společnosti se zkracuje střední délka života a častěji se také setkáváme s většinou nemocí. Zdravotní politika musí řešit problém sociálních a ekonomických determinant zdraví.“ (Wilkinson a Marmot, 2005, str. 11). Sociální gradient je působení socioekonomických faktorů a jeho změn na zdraví lidí. S případným poklesem na sociálním žebříčku v jakékoliv společnosti se zkracuje střední délka života a relativně častěji se můžeme setkat s většinou nemocí. Je zajímavé, že tento efekt se neomezuje pouze na chudé, ale sociální gradient zdraví dopadá na celou společnost. Tím bylo doloženo, že i mezi středostavovskými úředníky ti níže postavení trpívají více nemocemi a dříve umírají než ti, kteří jsou výše postavení (Wilkinson a Marmot, 2003). Nevhodné nebo špatné působení socioekonomických podmínek rovněž ovlivňuje zdraví lidí a také délku života. 10
1.2 Stres
„Stresující podmínky, které lidi znepokojují, zvyšují jejich úzkost a vedou k pocitům, že se s nimi nedokáží vyrovnat, poškozují zdraví a mohou způsobit předčasnou smrt“ (Wilkinson a Marmot 2003, str. 15). V posledních letech se často o stresu a jeho neblahém působení na zdraví často píše a hovoří. Nakonečný (2004) popisuje stres jako vnějšího činitele, jenž je buď chápán jako situace, jíž se nelze přizpůsobit, nebo nadměrně silný psychiku značně zatěžující podnět. Špatné sociální podmínky jsou také důvodem stresu, který může být vyvolán např. pocitem nejistoty, úzkosti, strachu ze selhání, nižším sebevědomím, diskriminací, izolací atd. Jeho dlouhodobé působení je škodlivé a objevuje se spíše v hospodářsky vyspělých zemích. Holčík (2001) popisuje důsledky dlouhodobého vlivu působení stresu na zdraví, který jsou nemoci imunitního a oběhového systému, pokud trvá dlouho vede k depresi, k vyšší vnímavosti k infekčním nemocem, k vyššímu riziku onemocnění cukrovkou, ke snížení obranyschopnosti organizmu, k vyšším hladinám lipidů v krvi, k vysokému krevnímu tlaku a k následnému vyššímu riziku infarktu a mozkové mrtvici.
1.3 Dětství
„Dobrý start do života znamená, že matky jsou oporou svým malým dětem: zdravotní důsledky raného vývoje a výchovy trvají po celý život“ (Wilkinson a Marmot, 2003, str. 18). Studie a výzkumy ukazují, že vývoj dítěte je nejvíce ovlivněn v prenatálním životě a raném dětství. Nenarozené dítě je ohroženo během těhotenství vlivy jako je kuřáctví matky, alkohol, zneužívání drog a špatná výživa matky. Tyto vlivy se mohou projevit v pozdějším věku a mohou mít následky po celý život (Vaďurová, 2008). Snižuje se sice úmrtnost novorozenců v níž Česká republika patří mezi země s nejnižším počtem úmrtnosti novorozenců. Patříme však k populaci, která věnuje dětem dostatečnou a pravidelnou pozornost a péči? Pokud ano, byly by u nás jen šťastné a zdravé děti, neznali bychom důsledky deprivace, problémové chování, děti by neznaly týrání a rodiče by byli dobrým vzorem pro zdravý rozvoj jak tělesného vývoje, tak emocionálních vazeb. Dobré návyky z rodiny jsou i zdravý životný styl tj. tělesná aktivita, správné využití volného času, rozumná strava, odmítání drog a dalších 11
návykových látek. Důležité je neopomíjet vliv vrstevnické skupiny a důraz na kvalitní vzdělání.
1.4 Práce
„Stres na pracovišti zvyšuje riziko onemocnění. Lidé, kteří mají větší kontrolu nad vlastní prací, jsou na tom zdravotně lépe“ (Wilkinson a Marmot, 2003, str. 25). Práce je cílevědomá lidská činnost směřující k vytváření materiálních a duchovních hodnot a hraje důležitou roli v životě člověka. Práci se v současnosti přičítá velký význam a je chápána i jako prestižní záležitost (Sekot, 2004). Práce je podstatnou částí dne, která vyplňuje i více jak jeho jednu třetinu. Být zaměstnán nebo mít práci znamená pro lidi realizovat se nebo také uplatnit se; práce je u většiny lidí ekonomický zdroj příjmu; je tedy důležité mít práci. Pocit potřebnosti a užitečnosti je skutečným hnacím motorem pro mnoho lidí. Pracovní organizace, pracovní prostředí, dobré vedení jsou nedílnou součástí spokojenosti v zaměstnání. Nevyužití, nedocenění, přeceňování schopností a dovedností zaměstnanců, ale i vedoucích pracovníku či zaměstnavatelů vede k pracovnímu stresu a jak ke zdravotním, tak i psychickým problémům. V organizacích, v nichž nejsou dobré pracovní podmínky, je větší migrace zaměstnanců a více pracovních neschopností.
1.5 Nezaměstnanost
„Jistota zaměstnání podporuje zdraví, pohodu a spokojenost s prací. Vyšší míra nezaměstnanosti vede k vyšší nemocnosti a předčasným úmrtím“ (Wilkinson a Marmot, 2003, str. 29). Ztráta zaměstnání nebo pocit nejistoty a samotný strach ze ztráty zaměstnání vede k psychickým problémům k problémům fyzického zdraví. V současnosti rozlišujeme nezaměstnanost
nedobrovolnou
a
dobrovolnou.
Nedobrovolná
nezaměstnanost
představuje velkou snahu práci najít a strádání při nenacházení zaměstnání. Dobrovolná nezaměstnanost znamená neochotu osob k práci a snahu práci se vyhnout. Sociální problémy vycházejí z existenčních a finančních nedostatků, které jdou ruku v ruce s nedobrovolnou nezaměstnaností. Dále důsledkem nezaměstnanosti mohou být 12
patologické jevy, a to alkoholismus, drogová závislost, gamblerství a také kriminalita. Ztrátou zaměstnání jsou nejvíce ohroženy starší věkové skupiny se základním vzděláním a lidé před důchodem i osoby s onemocněním, vedoucí k částečné invaliditě (např. lidé po CMP).
1.6 Sociální opora
„Přátelství, dobré sociální vztahy a pevné sítě sociální opory zlepšují zdraví doma, v zaměstnání i v komunitě“ (Wilkinson a Marmot, 2003, str. 33). Pomoc, opora i dobré mezilidské vztahy pojímají složky jak emocionální, tak i ekonomicko-materiální, jsou také součástí sociální sítě státu. Tato opora státu jako pocit jistoty výrazně přispívá ke zdraví všech osob a nejen jako projev samotné sociální podpory již potřebným osobám. Matoušek (2003) vidí jako přirozený systém podpory rodinu, síť přátel a známých, místní komunitu, zaměstnavatele a stát reprezentovaný státními institucemi a organizacemi. Opora působí ve společnosti, v komunitě i u jednotlivců. Wilkonson a Marmot (2003) uvádí, že sociální izolace a vyloučení, ovlivňují předčasná úmrtí a nižší pravděpodobnost přežití po srdečním záchvatu. Osoby, které jsou vyloučeny ze společnosti a komunikace s nejbližšími, strádají, často trpí depresemi, mají méně psychické pohody a trpí i chronickými nemocemi. Kvalita vztahů ovlivňuje a špatná kvalita vztahů zhoršuje duševní a tělesné zdraví. Koheze ve společnosti napomáhá k ochraně zdraví; ve společnosti s vyšším výskytem koheze se vyskytuje méně koronárních srdečních chorob. S poklesem sociální koheze, množství chorob srdce vzrostlo (Wilkinson a Marmot 2003). Sociální sounáležitost je posilována ve společnostech s dobře pracujícími institucemi a možností rozvíjení občanské společnosti. Důležité je vědomí morálních závazků vůči kolektivu a pocit sociální prospěšnosti. Když se lidé mohou podílet na činnosti společenských organizací a zapojovat do společenských aktivit znamená to i snižování příjmové nerovnosti. Společnosti, které tíhnou k posilování rovnosti občanů, mají rychlejší tempo ekonomického růstu a vyšší úroveň zdraví (Fišer, 2000). Uvedená sociální determinanta se týká nejvíce sociálně slabých, starých a nemocných, tj. i osob po CMP.
13
1.7 Závislosti
„Jednotlivci se obracejí k alkoholu, drogám a tabáku a trpí v důsledku jejich užívání, ale samo zneužívání je ovlivněno sociálním prostředím“ (Wilkinson a Marmot, 2003, str. 37). Drogová závislost, alkoholismus, tabakismus i gamblerství jsou důsledkem sociálních problémů. Společenský tlak na výkonnost, rychlejší životní tempo, nezaměstnanost atd. jsou pro člověka zátěžové situace a je nutné jejich zvládání. Pokud člověk tuto zátěž neunese svépomocí, vyhledává a užívá různé návykové látky a drogy. Mezi zneužívané prostředky jako drogy patří látky přírodní i syntetické; účinky na lidský organismus se výrazně liší. Kouření je se na Západě postupně stává záležitostí lidí s nižším společenským gradientem (společenských vrstev), nepracujících nebo pomocných a nekvalifikovaných dělníků, osob s nedokončeným nebo jen základním vzděláním, delikventů, alkoholiků, narkomanů, asociálních osob i národnostních menšin (Kachlík, 2002). Podle nejnovějších prognóz zahubí kouření během příštího století miliardu lidí, pokud už dnes nebudou přijata radikální opatření. Zdravotní ohrožení kuřáků se snižuje po zanechání kouření. Zlepšení zdraví jako odměna za překonání závislosti na nikotinu (Hrubá, 2001): během 20 minut se hodnoty krevního tlaku a tepové frekvence vrátí na úroveň, kterou měl pacient předtím, než kouřil během 8 hodin se koncentrace oxidu uhelnatého a kyslíku v krvi se vrátí k normálním hodnotám za 72 hodin se zvýší plicní kapacita za 2 – 5 let se riziko kardiovaskulárních onemocnění sníží na úroveň nekuřáků za 10 – 15 let se riziko úmrtí na rakovinu plic a průdušek sníží na úroveň nekuřáků Ale pokud člověk vykouří byť jen jedinou cigaretu, všechny tyto výhody se ztratí! Evropa patří dnes k největší výrobcům a zároveň i spotřebitelům alkoholu. V České republice je situace vážná, po nepatrném poklesu spotřeby alkoholu v 80. letech došlo nyní k nárůstu a vysoká je hlavně spotřeba piva. Ohroženou skupinou jsou mladiství, u nichž dochází k rychlejšímu rozvoji psychické i fyzické závislosti než u dospělých osob. Bohužel stále roste počet alkoholiků a snižuje se také jejich věk a narůstá počet žen alkoholiček. Z následků užívání alkoholu převažuje cirhóza jater, které někdy vede 14
až k úmrtí, k postižení sliznice trávicího ústrojí se sníženou schopností vstřebávat některé živiny, k zánětům nervů s výpadky citlivosti a někdy nervovou bolestí, k alkoholickému třesu a také k nekvalitní výživě. Dále je prokázán vliv kouření a alkoholu na vznik rakoviny, což souvisí s imunitním systémem. Užívání návykových látek je spojeno s celou řadou negativních projevů, hlavně se změnou chování (obstarávání a užívání drogy považují tito lidé za nejvyšší životní prioritu), zhoršením zdraví a následně i smrtí. Drogy rozdělujeme dle jejich účinků na látky stimulující např. amfetaminy a kokain a na látky uklidňující např. chloralhydrát, barbituráty, glutethimid, metaqualon a benzodiazepiny, opiáty např. opium, morfin, kodein, heroin, hydromorfon, megafon, braun (Kachlík, 2002). Závislosti zhoršují jak zdravotní stav a ekonomickou situaci nejen závislé osoby, ale i rodiny, dále jsou spojeny se sociálním a ekonomickým znevýhodněním; jejich důsledkem je zhoršující se situace závislého. Závislá osoba postupně ztrácí zájem o hodnoty, nesouvisející s drogou: uvolňují se běžné společenské vazby, dochází ke ztrátě sociálních vazeb, k opuštění rodiny, kde postižený není schopen plnit určenou roli. S užíváním drog souvisí kriminalita (získávání drogy, shánění finančních prostředků na ni a ilegální šíření). Důsledky politických změn v Evropě za posledních 19 let vyvolaly v souvislosti se závislostmi na alkoholu a drogách nárůst kriminality, nehodovosti, násilí, otrav a zranění v České republice; závislosti se týkají pravděpodobně i ostatních zemí. Alkohol, tabák a další drogy jsou zdraví škodlivé a přímým rizikovým faktorem u většiny onemocnění, zvláště oběhového systému i CMP. Část osob s CMP jsou osoby, které tyto látky v minulosti požívaly. Dalším problémem jsou již uvedené léky. Většina nemocí se v současnosti léčí farmakoterapií; je již záležitostí edukace a právě pomoci sociálního pedagoga, aby nedocházelo ke zneužívání tišících léků po akutní léčbě.
1.8 Výživa
„Vzhledem k tomu, že zásobování potravinami je kontrolováno silami globálního trhu, je zdravá výživa politickým problémem“ (Wilkinson a Marmot 2003, str. 41). Jeden z vnějších faktorů, které se uplatňují při vzniku a prevenci nemocí, je výživa. Výživová doporučení a kvalita i kvantita potravin se v průběhu času mění v závislosti na nových vědeckých zjištěních i na ekonomických podmínkách. Pro názorný příklad 15
uvádím na obrázcích 1 a 2 spotřebu masa, obilovin, ovoce a zeleniny v České republice v letech 1996 – 2006. Množství a kvalita potravin ovlivňuje zdraví a délku života lidí. Naše současná strava má mnoho nedostatků - nadměrný energetický příjem, vysokou spotřebu tuků, nesprávnou skladbu tukové dávky, nadměrnou spotřebu cukru a soli, nedostatečný příjem vitaminu C a vlákniny. Nevyvážená strava tzn. nedostatek výživných látek v potravě a stejně tak nadbytek konzumace jídla má své následky v podobě nemocí metabolizmu, hypertenze, obezity, nádorových onemocnění, zubních kazů a také smrti (obr. 3); špatná výživa je rovněž uváděna mezi faktory působícími na vznik CMP. V posledních letech se stále častěji hovoří a poukazuje i na obezitu jako civilizační chorobu, jež je připisována převážně příjmu velkého množství jídla. Přejídání se uvádí také jako následek stresu, jenž je také součástí sociálních determinantů zdraví. Výživa lidí přispívá k nerovnosti ve zdravotním stavu mezi sociálními třídami (Holčík, 2009). Chudší lidé požívají potravu převážně předem zpracovanou, která je cenově dostupná, levnější; lidé sociálně na vyšším místě žebříčku preferují stravu čerstvou, avšak cenově dražší. Jako zvláštnost se ve všech sociálních skupinách objevuje vysoký příjem tuků (Wilkinson a Marmot, 2003). Příčiny nezdravého způsobu stravování sociálně slabých skupin mohou vyplývat i z neznalosti zásad správné výživy a z nezájmu či nemožnosti jejich dodržování pramenící z nízkého ekonomického. K ekonomicky slabším skupinám řadíme mladé rodiny, nezaměstnané, bezdomovce, osoby v důchodovém věku a chronicky nemocné vč. osob s CMP. Doporučená pravidla ve výživě akutně a chronicky nemocných vč. osob s CMP jsou v podstatě jedním ze zásadních opatření, které by uvedené osoby měly dodržovat. V případě nízkého ekonomického stavu by měla nastoupit opatření pomoci státu, která by umožnila zvládat těžkou situaci postižených jednotlivců. Zlepšení výživy kladně ovlivňující zdraví obyvatel je proto úkolem celé naší společnosti. Řešením by mohlo být propojení všech resortů potravinářského, zdravotnického, ekonomického i školského jako edukačního činitele výchovy nastupující generace, v němž by mohl napomáhat s koordinací i sociální pedagog.
16
Obr. 1: Spotřeba ovoce a zeleniny v letech 1993-2006 (Český statistický úřad, 2007)
Obr. 2: Spotřeba potravin v letech 1993-2006 (Český statistický úřad, 2007)
17
Obr. 3: Úmrtnost na srdečně-cévní onemocnění ve vztahu k přísunu ovoce a zeleniny v některých evropských zemích (Wilkinson a Marmot, 2003)
1.9 Doprava
„Zdravá doprava znamená méně používání automobilu, více chůze a jízdy na kole s podporou lepší veřejné dopravy“ (Wilkinson a Marmot 2003, str. 45). Rychlé životní tempo, pohodlí a důraz na výkonnost postihly i dopravu (čím kratší dobu se budeme dopravovat do práce, tím delší může být čas strávený na pracovišti a zvýší se také kvantita vykonané práce i finanční příjem). Fyzická zátěž v zaměstnání se snížila, některé druhy práce nahradily stroje a převažuje sedavý způsob života. Stále se zvyšuje počet osob, které se přepravují automobily do zaměstnání nedbajíce na ekologii a na zdraví; velké množství aut znečišťuje ovzduší výfukovými plyny, zabraňuje volnému a rychlejšímu průjezdu silnic a přispívá ke vzniku mnoha úrazů a úmrtí; problém velkých měst – parkování, může vyvolat u řidičů také stres. Tělesný pohyb je nezbytný pro prevenci nemocí a upevnění zdraví lidí. Dopravu bychom mohli částečně ovlivnit propagací vlivu pohybu na zdraví a tvrdšími opatřeními pro firmy využívající automobily. V současné době jsou autem cesty do vzdálenosti 3 km realizované ve více než 30 % a do vzdálenosti 5 km v 50 % cest (Racioppi, 2005). Způsoby dopravy 18
v České republice nejsou dostupné, proto uvádím příklad z Velké Británie na obr. 4, jenž předkládá porovnání mezi roky 1985 a 2000 a nárůst přepravy automobilem oproti jiným druhům dopravy.
Obr. 4: Vzdálenost překonaná jedincem dle způsobu dopravy, Velká Británie, 1985 a 2000 (Wilkinson a Marmot, 2003)
S přihlédnutím k věku a k tělesným možnostem osob by častější chůze, jízda na kole nebo na kolečkových bruslích zvýšila energetický výdej, fyzickou aktivitu i vzájemnou komunikaci; každodenní pohyb by byl samozřejmostí a zakotvily by se správné návyky pro zdravý životní styl. Současný trend doporučuje minimálně 30minutový aktivní pohyb denně, kterým by mohla být chůze nebo jízdní kolo jako dopravní prostředek (European Society of Cardiology, 2007). Chůze je vhodná pro všechny věkové kategorie a může například snížit riziko metabolického syndromu spojeného s vysokým tlakem, zvýšenou hladinou cukru v krvi, nadbytečné kilogramy, může také ulevovat od deprese, úzkosti a stresu, přispívá k vyplavení endorfinu, který zlepšuje náladu, podle odborníků oddaluje příznaky stárnutí. Dalším způsobem dopravy je cyklistika, aktivita přístupná snad pro všechny věkové kategorie. Jízda na kole je zdraví prospěšná 19
a ekonomicky výhodná jako dopravní prostředek. Není nutné opomíjet veřejnou dopravu, která zajišťuje sice minimální zvýšení tělesné aktivity, avšak zajišťuje sociální kontakt mezi lidmi, velice důležitý zvláště pro starší a postižené osoby; naopak automobily lidi navzájem izolují i když pro pacienty po CMP bývají nutným dopravním prostředkem. Sociální izolace a vyloučení pohybové aktivity zhoršují zdraví.
1.10 Sociální vyloučení
„Život je krátký tam, kde jeho kvalita je špatná. Chudoba, sociální vyloučení a diskriminace mají na svědomí lidské životy tím, že způsobují utrpení a zášť“ (Wilkinson a Marmot 2003, str. 22). Wilkinson a Marmot (2003) upozorňují na chudobu, relativní deprivaci a sociální vyloučení, které mají hlavní vliv na zdraví, předčasná úmrtí a život v chudobě dopadá velmi těžce na některé sociální skupiny nebo i jednotlivé osoby. Tělesné postižení, nemoci, diskriminace, rasizmus, stigmatizace, hostilita a nezaměstnanost můžeme označit za důvody sociálního vyloučení. Jsou to také důvody, které bráni lidem ve vzdělání, přípravě na povolání, v občanských aktivitách, přístupu k službám a vhodnému využití aktivit volného času. Žijí-li lidé dlouho v těchto podmínkách, budou mít pravděpodobně zdravotní problémy. Chudoba a únik z ní a sociální vyloučení zažívá mnohem více lidí, než současné sociální vyloučení nebo současná chudoba. (Wilkinson a Marmot, 2003). Do determinant zdraví nesmíme opomenout zařadit jako jednu z možností sociálního vyloučení stáří, jež patří k nejzávažnějším, protože je spojeno s podstatně vyšším počtem onemocnění a jejich komplikací, k nimž patří právě CMP.
1.10.1 Chudoba Chudobu rozdělujeme na absolutní a relativní. Absolutní chudoba znamená postrádání základních materiálních potřeb pro život. Tato chudoba existuje i v nejbohatších evropských zemích. Relativní chudoba vyjadřuje, že jedinec je mnohem chudší než většina ostatních lidí žijících ve společnosti a obvykle se definuje jako život na méně než 60 % mediánu celostátních příjmů (Wilkinson, 2003, Sekot, 2004).
20
1.10.2 Bezdomovectví Lidé žijící na ulici jsou bezdomovci a právě tito lidé nejvíce předčasně umírají. Pojmem bezdomovec (homeless) se označuje v mezinárodním právu cizinec, který žije na našem území bez povolení úřadů a bez státní příslušnosti. Člověk bez domova se v České republice se označuje jako „občan bez přístřeší“, ani tento výraz však není právně uznáván. Nejběžnější příčinou „bezdomovectví“ je ztráta zaměstnání (23 %), dále rozvod (20 %), odchod z rodiny (11 %), ukončení výkonu trestu (5 %), špatná ekonomika (3 %), výstup z ústavního zařízení (2 %). Jiné příčiny tvoří 29 %, a pouze u 7 % bezdomovců má jít o dobrovolné rozhodnutí, a to z důvodu přesvědčení nebo jejich psychického stavu. Složení věkové struktury českých bezdomovců ukazuje obrázek č. 5 a obrázek č. 6 ukazuje vzdělání bezdomovců.
Obr. 5: Věkové složení bezdomovců v České republice (Zdravotnický ústav v Brně, 2007)
Obr. 6: Vzdělanost bezdomovců v České republice (Zdravotnický ústav v Brně, 2007) 21
1.10.3 Stáří Samotné prodlužování délky života (obr. 7) souvisí s lepšími životními a pracovními podmínkami, sociálním rozvojem, zlepšováním zdravotní péče, s množstvím kvalitních léků a novými léčebnými metodami. Více osob má tedy možnost žít delší život než dříve a starší lidé tak tvoří významnější část populace v České republice než kdykoliv v minulosti. Obrázek 7 svědčí s přihlédnutím k relativním hodnotám uvedených v obr. 8 k významnému růstu rovněž absolutních hodnot seniorské populace starší 60 let do roku 2030. Stárnoucí populace je nyní charakteristickým rysem demografického vývoje nejen České republiky, ale také dalších rozvinutých zemí Evropy. Údaje zpracované Českým statistickým úřadem udávají trend, kdy by měli lidé starší 65 let v roce 2030 tvořit 22,8 % populace, v roce 2050 pak 31,3 %; to jsou přibližně 3 miliony osob (Národní program přípravy na stárnutí MPSV, 2007). Z tohoto důvodu vyplynula potřeba změny přístupu k seniorům, lidem nemocným a znevýhodněným, jenž odstartoval procesem transformace a deinstitucionalizace sociálních zařízení a požadavkem dožití v přirozené komunitě pro všechny občany. Země, které byly členy Evropské unie od samého začátku jejího vzniku, se zabývají realizací procesu deinstitucionalizace od 70. let minulého století. Česká republika jako člen Evropské unie se také hlásí k podpoře rozvoje transformace a deinstitucionalizace.
Obr. 7: Vývoj počtu obyvatel ČR 1950-2000 a prognóza vývoje do roku 2030 (Národní program přípravy na stárnutí MPSV, 2007)
22
Obr. 8: Vývoj podílu (%) seniorské populace starší 60 let v ČR v období 1950 - 1990 a její projekce do r. 2030 (Národní program přípravy na stárnutí MPSV, 2007)
Vláda České republiky stanovila cíle a opatření, která je nutné přijmout v konkrétních oblastech v kontextu demografických a sociálních změn. Řídí se i doporučením OSN, která vydala zásady pro seniory přijaté Valným shromážděním OSN 16. prosince v roce 1991. Vlády byly vyzývány, aby začlenily tyto zásady do svých programů. Některé hlavní myšlenky přístupu k seniorům jsou: 1.10.3.1 Nezávislost Senioři by měli mít přístup k odpovídající stravě, vodě, obydlí, oděvu a zdravotní péči na základě zajištění finančního příjmu, podpory rodiny a společnosti a svépomoci; mít příležitost pracovat nebo mít přístup k jiným příležitostem zajišťujícím příjem; mít možnost účastnit se rozhodování, kdy a jak rychle bude probíhat jejich odchod z pracovního
života;
mít
přístup
k odpovídajícím
vzdělávacím
a výcvikovým
programům; žít v prostředí, které je bezpečné a přizpůsobitelné osobním preferencím a měnícím se schopnostem; žít ve svém domově, jak nejdéle je to možné. 1.10.3.2 Zařazení do společnosti Senioři by měli zůstat zařazeni do společnosti, zúčastňovat se aktivně formulování a realizace politických jednání, která přímo ovlivňují jejich blaho a podílet se o své znalosti a schopnosti s mladšími generacemi; mít možnost hledat a rozvíjet příležitosti 23
pro služby občanské společnosti a pracovat jako dobrovolníci na místech odpovídajících jejich zájmům a schopnostem; mít možnost vytvářet hnutí nebo asociace starých lidí. 1.10.3.3 Péče Senioři by měli mít užitek z rodinné péče a péče a ochrany společnosti v souladu se systémem kulturních hodnot každé společnosti; mít přístup ke zdravotní péči, která by jim pomohla udržet nebo nabýt optimální úroveň tělesného, duševního a emočního zdraví a zabránit nebo zpozdit propuknutí nemoci; měli by mít přístup k sociálním a právnickým službám, které by rozšířily jejich autonomii, ochranu a péči o ně; mít možnost využívat odpovídající úroveň institucionální péče zajišťující ochranu, rehabilitaci, sociální a duševní stimulaci v humánním a bezpečném prostředí; požívat lidských práv a základních svobod, ať žijí v jakémkoli obydlí, zařízení sociální péče nebo léčebném zařízení, což zahrnuje i respektování jejich důstojnosti, víry, potřeb a soukromí a práv činit rozhodnutí o péči o ně a o kvalitě jejich života. 1.10.3.4 Seberealizace Senioři by měli mít možnost využívat příležitosti k plnému rozvoji svých schopností; mít přístup ke vzdělávacím, kulturním, duchovním a rekreačním zdrojům společnosti. 1.10.3.5 Důstojnost Senioři by měli žít v důstojnosti a bezpečí a nemělo by být využíváno jejich tělesné nebo duševní závislosti; se seniory by mělo být dobře zacházeno bez ohledu na jejich věk, pohlaví, rasovou nebo etnickou příslušnost, postižení a další stav, a měli by být hodnoceni nezávisle na jejich předchozím ekonomickém přínosu. 1.10.3.6 Sociální péče V současnosti vznikem nové legislativy zákonem 108/2006 Sb. o sociálních službách s účinností od 1. ledna 2007 se (některé) zásady začínají opravdu realizovat. Vznikem a realizací uvedeného zákona se minulý sociální systém změnil v moderní systém sociálních služeb. Zásadní změna je v postavení bývalého „klienta“ v „uživatele“. Namísto
dřívějšího
rozhodnutí
orgánu
veřejné
správy
musí
občan
uzavřít
s poskytovatelem soukromoprávní smlouvu o poskytování sociální služby. Z ní se stává dokument rozhodující de iure i de facto o základních otázkách života občana, který potřebuje péči jiné osoby ve formě příslušné sociální služby (Michalík, 2007). Upravila se zde možnost svobodné volby formy pomoci a typu služby na základě specifických potřeb uživatele. Na financování uvedených služeb přispívá stát formou dotací a také 24
dává uživatelům možnost volby vybrat si z finančních prostředků sociální služby, které si uhradí prostřednictvím příspěvku na péči. Tento příspěvek na péči dává uživateli možnost vybrat si jaké služby bude potřebovat, které mu umožní sociální začlenění do jeho přirozené komunity. Příspěvek na péči je přiznáván přímo osobám, které pomoc potřebují a je poskytován ve čtyřech stupních dle rozsahu péče, jakou člověk potřebuje. Míra těchto potřeb je posuzována sociálním pracovníkem a posudkovým lékařem. Výše příspěvku do roku 2008 měsíčně činila: I. stupeň 2 000,- Kč (pro nezletilé 3 000,-) II. stupeň 4 000,- Kč (pro nezletilé 5 000,-) III. stupeň 8 000,- Kč (pro nezletilé 9 000,-) IV. stupeň 11 000,- Kč Uživatelé, kteří nemají stupeň závislosti vyhovující pro pobytové sociální služby, vyhledají a využijí jiné služby, a to takové, které odpovídají jejich potřebám a jsou schopni služby uhradit pomocí uvedeného příspěvku na péči. Se změnou způsobu vyplácení dřívějších „dávek sociální pomoci“ nyní občané nutně potřebují a také vyhledávají podporu, pomoc a radu. Z těchto důvodů vznikla Poradna pro uživatele sociálních služeb. Je to nový systém poradenství a patří do širšího rámce poradenství pro osoby se speciálními potřebami, osoby se zdravotním postižením, osoby znevýhodněné v důsledku nedostatku schopností sebeobsluhy, orientace, poruch nosného a pohybového aparátu nebo dalších omezení vyplývajících z věku. Poradenství uživatelům sociálních služeb vzniklo v přímé reakci na přijetí nového zákona o sociálních službách a na něj navazujících změn v poskytování sociálních
služeb
v České republice (Michalík, 2007). Samotný vznik poradny není dostačující, potřeba je také urychlené navýšení počtu „sociálních středisek pomoci“ a umožnění nebo zajištění jejich dostupnosti v menších městech a vesnicích. V současnosti je nedostatek zařízení pro ubytování či delší hospitalizaci, nedostatek školeného personálu a hlavně nedostatek finančních prostředků, od kterého se veškeré služby a pomoc odvíjejí. Se snahou ponechat starší lidi dožít doma ve vlastním prostředí je nutné rozšířit současnou nabídku služeb, která umožní plnohodnotný život v komunitě. Dalším řešením je také pomoc příbuzných. Pravděpodobně každá rodina, pokud je to jen trochu možné, má snahu pečovat o své blízké v domácím prostředí. Chtějí-li tedy rodinní příslušníci pečovat o své blízké doma, je zapotřebí vytvořit nejen příjemné 25
domácí prostředí, ale především prostředí poučené. Poučené o tom, jak o nemocné pečovat, poučené o ošetřovatelství, o tom, jak zacházet a mluvit s nemocnými (Javorová, 2008). Například z těchto důvodů iniciovalo město Brno spolu s Nemocnicí Milosrdných bratří semináře pod názvem „Na pomoc rodinám pečujícím o seniory a zdravotně postižené“, která veřejnost přivítala. V Brně pořádá kurzy s názvem „Pečuj doma“ občanské sdružení Moravskoslezský kruh, které se zaměřuje v posledních letech na školení laických pečujících i zdravotních pracovníků (Gregorová, 2008). Školení se účastní i občané a sousedé, kteří by chtěli nebo již pomáhají nejen vlastním příbuzným, ale i sousedům a dalším spoluobčanům. Potřeba pomoci od těchto vyškolených občanů je také přátelská výpomoc lidem, kteří nemají vlastní rodinu nebo jejich příbuzní žijí v zahraniční a pomoc potřebují jen občas, a to s větším úklidem nebo nákupem. Další pomoc zajišťují charitativní organizace. Například se jedná o Charitní pečovatelské služby nabízené potřebným uživatelům. Je zde již nutné dotknout se konkrétních finančních částek této sociální pomoci. Vybrala jsem příklad poskytování služeb vycházející z částek platných od 1.4.2008. Poskytování služeb se odvozuje od výše důchodu. Maximální výše však (Kč/hodiny) je: Pomoc při zvládání běžných úkonů o vlastní osobu
100,-
Pomoc při osobní hygieně
100,-
Poskytnutí stravy nebo pomoc při zajištění stravy 20,- za úkon nebo 150,- denně Pomoc při zajištění chodu domácnosti
100,-
Zprostředkování kontaktu se společenským prostředím
100,-
V případě využití většiny těchto služeb by však mnoho seniorů nemohlo tyto poměrně vysoké částky uhradit. Díky všem uvedeným kladným opatřením zaměřených na zajištění péče by však problém finančně méně zajištěných seniorů mohlo být uspokojivě vyřešen. Je třeba se zamyslet nejen nad důvody fyzického zdraví vzniku závažných onemocnění jako je například CMP, ale i nad problematikou nemocí souvisejících s ekonomickými a sociálními příčinami. Tyto příčiny jsou často moderní medicínou nevnímány, protože lékaři léčí již vzniklou nemoc. Sociální a ekonomické podmínky jsou součástí sociálních determinantů zdraví a ovlivňují celý život každého jedince. Tyto determinanty ovlivňují rovněž stav pacientů po CMP. Právě sociální pomoc v edukaci po již vzniklých onemocněních umožňuje širší využití sociální pedagogiky při praktické pomoci občanům.
26
2 CHARAKTERISTIKA CÉVNÍ MOZKOVÉ PŘÍHODY
2.1 Výskyt cévní mozkové příhody
Cévní mozková příhoda (CMP) se řadí jako třetí nejčastější příčina úmrtí. V celosvětovém výskytu bylo CMP (i TIA viz níže) postiženo více než 50 milionů žijících lidí, za rok jich na uvedenou nemoc umírá více než 5 milionů a dvě z pěti osob do pěti let opětovně CMP postihne. Incidence CMP se v posledních letech zvyšuje, a to nejen u seniorů, ale také u osob produktivního věku. Do roku 2020 se v Evropě očekává 30% nárůst tohoto onemocnění oproti konci minulého století. Porovnání roku 1999 s demografickou prognózou do roku 2050 je patrné na obrázku č. 9 (Kalita, 2006). CMP je velmi závažné onemocnění a v České republice postihuje přibližně 30 000 obyvatel ročně (Fišer, 2002). V naší zemi se tedy jedná o dvakrát až třikrát vyšší incidenci a dvojnásobnou mortalitu s porovnáním se západní a severní Evropou (Kalita, 2006). Na následky tohoto onemocnění v České republice a i dalších zemích umírá velké množství osob; nemocných, kteří přežili díky včasné léčbě a pokroku v medicíně, se stává více než třetina invalidních, odkázaná na trvalou péči; u těchto osob je nutná ucelená rehabilitace, jejíž součástí by měla být i činnost sociálního pedagoga.
Obr. 9: Demografický vývoj CMP v industrializovaných zemích (Kalita, 2006) 27
2.2 Definice cévní mozkové příhody
Dle WHO je cévní mozková příhoda akutní neurologická dysfunkce vaskulárního původu se subjektivními a objektivními příznaky, které odpovídají postižené části mozku. Při cévní mozkové příhodě se rychle rozvíjejí známky ztráty mozkových funkcí, které přetrvávají déle než 24 hodin nebo vedou ke smrti; není zde známa jiná než cévní příčina. Onemocnění je charakterizované náhlým vznikem obtíží a rozvojem neurologických projevů v rozmezí minut až hodin. Příznaky cévní mozkové příhody jsou velmi rozmanité a závisí na rozsahu poškození a oblasti mozku, která je postižena. Cévní mozková příhoda (lidový název mrtvice) je stav, při kterém dochází k přerušení zásobení mozku krví; vzniká ložiskové nebo difúzní postižení mozkové tkáně, způsobené poruchou cerebrální cirkulace – ischemií, ucpáním nebo rupturou – hemoragií (Amber, 2006). Za varování můžeme označit tranzitorní ischemickou ataku (TIA), která se zcela upraví do 24 hodin. Varováním proto, že více než 15 % lidí, kteří prodělají tuto příhodu, utrpí do jednoho roku závažný iktus a asi 5 % je CMP postiženo již do jednoho měsíce (Afasie, 2006). TIA znamená krátkodobé selhání v zásobení mozku krví neboli výpadek funkce a je to rizikový faktor prokázaný pro vznik ischemického iktu. Údaje o prevalenci a incidenci TIA nejsou často dokumentované, protože výskyt je rozdílný a odlišný vzhledem k věku, rase a pohlaví (Kalita, 2006). V literatuře byly první údaje o prchavých příznacích u cerebrovaskulární insuficience zaznamenány již koncem 19. století. Po přerušení zásobování mozku krví se zastavuje přívod a přenášení kyslíku do příslušné části mozku. Bez kyslíku začnou buňky v této části mozku odumírat. Mozkové příhody se dělí dle etiologie – druhu vzniku, lokalizace – v které části mozku vznikly a délky výskytu – jak dlouho trvaly. Pro základní rozlišení uvádím dělení CMP dle etiologie.
2.2.1 Dělení mozkových příhod dle etiologie Ischemická mozková příhoda je důsledkem působení krevní sraženiny, která blokuje průtok krve tepnou zásobující mozek. Prakticky všechny mozkové infarkty jsou důsledkem dvou patologických procesů: trombózou a embolií (Šrubařová, 2005). Trombóza je blokáda arterie mozku způsobená pevnou krevní sraženinou – trombem, která vzniká v systému krevních cév a je častější, tvoří asi 75 - 85 %. K mozkovému infarktu dochází nejčastěji v klidu, po jídle, ale i během spánku, kdy 28
fyziologicky klesá krevní tlak. Postižení jsou jedinci starší 60 let. Časové rozložení vzniku ischemického iktu ukazuje obrázek č. 10. Embolie je blokáda způsobená odloučenou částí trombu (nebo jiné hmoty - kousky aterosklerotických plátů, tukové kapénky, vzduchové bubliny, výjimečně tělu cizí tělesa), která vznikla na jiném místě a pomocí krevního proudu je přenesena do mozku. Embolická CMP postihuje asi 15 – 25 % většinou mladších jedinci.
Obr. 10: Časové rozložení vzniku ischemického iktu (Kalita, 2006)
Hemoragická mozková příhoda vzniká prasknutím cévy, aneurysmatu na podkladě náhlého zvýšení krevního tlaku (zvýšená námaha, rozčilení, sexuální styk). Vyskytuje se relativně častěji u mladších jedinců, kolem 50 let. Příčinou mozkové hemoragie je nejčastěji arteriální hypertenze, ruptura malých perforujících arterií. Méně častými příčinami jsou arteriovenózní malformace, zvýšená krvácivost jako jsou purpury, hemofilie, trombocytopenie, leukémie, jaterní choroby, vzácnou příhodou je krvácení do mozkového tumoru. Druhy vzniku hemoragických příhod rozlišujeme dle typu krvácení na tříštivé a netříštivé a dle lokalizace vzniku, kdy krvácení v zadní části mozku způsobuje bezprostřední ohrožení života. Ve starším věku může být příčinou mozková amyloidní angiopatie, u mladších jedinců pak také jeden ze sociálních determinant zdraví – drogová závislost (amfetamin, kokain).
29
K příčinám vzniku CMP patří: vysoký krevní tlak (hypertenze) zvyšující riziko vzniku iktu asi čtyřikrát až šestkrát; srdeční onemocnění; stavy po srdečním infarktu, některé poruchy srdečního rytmu (fibrilace síní); onemocnění srdečních chlopní či přítomnost chlopní umělých; výduť srdce (aneurysma), některé nemoci srdeční přepážky; předchozí cévní mozková příhoda; infarkt myokardu nebo ischemická choroba dolních končetin; zvýšená hladina cholesterolu a jiné poruchy metabolismu tuků, některé vrozené poruchy krevní srážlivosti; cukrovka (diabetes mellitus), riziko roste při její nedostatečné léčbě; obezita – je často provázena hypertenzí, cukrovkou, zvýšeným obsahem cholesterolu a tuků v krvi, nedostatkem pohybové aktivity. Nevhodný životní styl, jehož části se řadí mezi sociální determinanty zdraví: kuřáctví, jeden z nejrizikovějších faktorů, v porovnání s nekuřáky je riziko až šestkrát vyšší; stravovací návyky – nadměrné solení, zvýšený příjem tuků, nízký příjem vitaminů, antioxidantů a hrubé vlákniny; špatný pitný režim; abúzus alkoholu, alkohol v množství přesahujícím 0,5 l 12stupňového piva nebo 0,5 cl tvrdého alkoholu nebo 2 dcl vína na den zvyšuje riziko všech typů cévních mozkových příhod; některé drogy (kokain, LSD, heroin); dlouhodobý emoční stres. Faktory, které není možné ovlivnit a mohou být příčinou CMP a jsou také součástí sociálních determinant zdraví: věk (četnost výskytu stoupá s věkem); pohlaví (ženy v reprodukčním období jsou ohroženy méně než muži, po přechodu však stoupá riziko také u žen); dědičnost (v některých rodinách se onemocnění tepen srdce a mozku vyskytují již u mladších jedinců).
30
Faktory částečně ovlivnitelné: geografické a klimatické vlivy; socioekonomické faktory jako sociální determinant zdraví.
Obr. 11: Krvácení do ischemie při trombolýze (Kalita, 2006)
2.3
Projevy a rozlišení projevů CMP
Každá polovina mozku řídí a kontroluje činnost opačné strany těla, proto při poškození jedné strany mozku povede k invaliditě opačné strany. U člověka, který utrpěl cévní mozkovou příhodu, se mohou následně objevit potíže fyzické i psychické (Kalina, 2001). Hlavním projevem CMP je centrální obrna, týká se jak fyzických funkcí – pohybů svalů celého těla, obličeje a jazyka, dále ztráty normálních kontrolovaných pohybů, mentálních funkcí – problémy s chápáním, senzorické problémy i inkontinence, psychologické a emocionální problémy. Hlavní následky mohou být jak přechodné, tak trvalé sociální.
2.3.1
Fyzické projevy CMP
slabost – částečné ochrnutí – paréza nebo plné ochrnutí – plegie (bolest, pocit zmrtvění, ztuhlosti či jiné nepříjemné pocity na postižené straně – tyto příznaky mohou 31
postihnout celou jednu stranu těla nebo pouze horní nebo dolní končetinu; stejně tak se může projevit v jedné polovině obličeje – například se přestane hýbat ústní koutek na postižené straně);
pád, závratě, problémy s udržením rovnováhy a koordinací pohybů při jinak neoslabených svalech může znamenat poškození mozečku či statického aparátu;
prudká bolest hlavy bez zjevné příčiny, často spojená s bolestí a ztuhlostí šíje, nevolností a zvracením je podezřelá z krvácivé mozkové příhody;
porucha zraku, například výpadek části zorného pole, dvojité vidění nebo i pokles víčka.
2.3.2 Psychické projevy cévní mozkové příhody zmatenost, dezorientace v prostoru nebo čase (často plně orientovaní lidé nejsou najednou schopni vyznat se v důvěrně známém prostředí, nepoznávají své blízké, mohou i nepřiměřeně reagovat); problémy s řečí – buď ve smyslu neschopnosti vyslovovat (dyzartrie), nebo ve smyslu neschopnosti vyjádřit myšlenku nebo porozumět řeči druhých – afázie (někdy pacient například jen těžko hledá slova nebo se vyjadřuje nesouvisle, gramaticky špatně, někdy není schopen řeči vůbec nebo opakuje jen jedno slovo či slabiku; v jiných případech pacient sice mluví, ale řeč nedává smysl a on nerozumí svému okolí); s poruchou artikulace je často spojeno obtížné polykání, neboli dysfagie. Problémy působí hlavně polykání tekutin, pacient se může zakuckávat, hrozí i nebezpečí vdechnutí a následné dušení; závažným následkem je vznik vaskulární demence, především s poruchou paměti; méně časté, ale závažné příznaky jsou vzniklé neuvědomování si a ignorování věcí na jedné straně těla, výpadky paměti, porucha psaní či počítání, neschopnost provést běžné denní činnosti, nevolnost, problémy s kontrolou moče a stolice.
Osoby po mozkové příhodě trpí poruchou symbolických funkcí a následnými stavy, jež ovlivňují prognózu a kvalitu života. Obecně uznávaný následek CMP je deprese, pro jejíž diagnostikování musí být splněna kritéria dle mezinárodní klasifikace nemocí. Deprese je častá psychologická reakce na následky příhody a může také vzniknout jako následek léze některé oblasti mozku s průvodními změnami neurotransmiterů. Výskyt 32
deprese se po CMP (iktu) udávána různě, a to od 5 do 50 %, avšak nejčastěji se uvádí asi 40 % (Kalita, 2006).
2.4
Časový profil léčby a ucelená rehabilitace
Ošetřovatelé, nejbližší lidé a rodinní příslušníci sehrávají při prvních příznacích a v průběhu CMP důležitou roli. Často na nich závisí, zda postižené osoba přežije a jak rychle jí bude poskytnuta první pomoc. Doporučení Evropské iniciativy pro cévní mozkovou příhodu (EUSI) z roku 2003 uvádí Kalita (2006): pokud se vyskytne u nemocného jeden příznak na podezření iktu, musí se neodkladně zavolat rychlá pomoc; u nemocného s těžkým iktem musí být zajištěny volné dýchací cesty a eventuální suplementace kyslíku; pokud není hodnota TK kriticky vysoká, u nemocného s podezřením na ischemický iktus se neléčí; zvýšenou hladinu glukózy nad 10 mmol/l je vhodné normalizovat malými dávkami inzulinu; pokud je hladina glykémie nižší než 2,2 mmol/l, je vhodné podat 20 g glukózy orálně nebo intravenózně infuzí. CMP představuje vysoké riziko úmrtnosti; čtyři týdny po CMP přežije asi 30 % a od čtyř týdnů do jednoho roku asi 18 % postižených osob (Ulč, 2006). Náklady na léčbu jsou velmi vysoké. Proto CMP vyvolává ve společnosti tendence k omezení vzniku a dalších důsledků této nemoci. Snaha o ovlivnění všech zjištěných rizikových faktorů jako přímá prevence CMP zatím není, a proto by právě sociální pedagogika mohla být průkopníkem a koordinátorem při prevenci nejen CMP, ale i dalších civilizačních nemocí, při propagaci zdravého životního stylu a také jako hlavní organizátor akcí na podporu zdraví v České republice. Léčba akutního stavu je převážně ústavní záležitostí a řídí se postižením, které může být dáno poruchou hybnosti, řeči, závratěmi nebo poruchou rovnováhy. Vychází z patofyziologického rozboru, stupně a rozsahu sekundárních změn, kompenzačních a substitučních možností, věku, tělesné zdatnosti, sociálního a psychologického rozboru nemocného, pracovní analýzy (Votava, 2001). Léčba akutní CMP učinila pokroky jak na 33
iktových jednotkách, kde je kvalitní symptomatická péče pro všechny, tak při zavádění nové metody trombolýzy, jež je pouze pro přesně indikované pacienty a zatím má řadu nezodpovězených otázek (Kalita, 2006). Období zotavovací začíná mezi druhým a šestým týdnem po CMP, má různá stadia a odlišný časový průběh u každého člověka. Není tedy možné pozorovat přesný začátek a konec. Období mozkového šoku může být různě dlouhé, od několika dní až po mnoho týdnů. Závažným následkem je vznik vaskulární demence. Obvyklá doba úpravy nebo možnost zlepšení trvá 3 – 6 měsíců. Teprve po tomto časovém úseku a rehabilitaci můžeme hodnotit stav po CMP. Nejdůležitější je ucelená neboli komplexní rehabilitace, ke které řadíme i sociální pedagogiku. Pohybová léčba – kinezioterapie (fyzioterapie) je nejúčinnější, když začne velmi brzy po nástupu příhody; doporučuje se ihned po dostatečné stabilizaci již na oddělení jednotek intenzivní péče a směřuje k dosažení maximální fyzické a psychické soběstačnosti (WHO, 2006). Jedinec by měl dosáhnout stupně funkční soběstačnosti nejen na chráněných místech, jako je nemocnice, ale především doma, ve společnosti a při využívání svého volného času, jehož má dostatek. To znamená, že rehabilitace musí být prováděna v průběhu všech součástí denního života, tak aby se stala součástí každodenní rutiny. Znovunabytí funkčních schopností podporuje aktivní pohyb (Carrero a kol., 2004). Dílčí cíle jsou zlepšení psychické a fyzické kondice pacienta, udržení rozsahu kloubní hybnosti s následným nácvikem spontánního pohybu, zlepšení pohybové koordinace, nácvik mobility na lůžku, nácvik chůze, nácvik sebeobsluhy, soběstačnosti, drobných pohybů ruky pro zdokonalení úchopových funkcí, rehabilitace řeči a kognitivních poruch, resocializace pacienta. Kompenzační a rehabilitační pomůcky vytvářejí nezbytnou pomoc při zvládání každodenních činností a zapojování do praktického života; s přihlédnutím k pacientovu stavu musí však být správně zvolené. Příklady možných pomůcek kompenzační pomůcky: antidekubitní sedací polštáře, sedačky a zvedáky do vany, nástavce na WC, podpěry, skluzná deska, schodolez, výsuvné nájezdové rampy; léčebné a rehabilitační pomůcky: antidekubitní matrace, biolampa, motomed; lokomoční pomůcky: hole, berle, kozičky, chodítko, mechanické vozíky – standardní, aktivní, sportovní, elektrické vozíky; 34
sportovní pomůcky: handbike – terénní „Kozoroh“, silniční Top End (pouze pro klienty, kteří prošli instruktážním sportovním programem Centra Paraple, po dohodě i pro další vozíčkáře po poranění míchy), sportovní vozíky; domácí prostředí: úchopové nástavce, držáky příborů, psacích potřeb, speciálně upravené kuchyňské pomůcky; Seznámení s využitím a obsluhou těchto kompenzačních pomůcek by mělo být zahájeno při samotné rehabilitaci v nemocnici. Součástí ucelené rehabilitace je také psychoterapie, jelikož tito pacienti trpí emoční nestabilitou a sociální fobií. Psychoterapie probíhá ihned po akutním stavu CMP a po celou dobu léčby ve zdravotnickém zařízení i déle po návratu do domácího prostředí nebo ústavů. Nedílnou součástí ucelené rehabilitace a následné péče je sociálně-pedagogická edukace pacienta, která umožňuje jeho integraci do společnosti a začlenění do života a zapojení do aktivního využití volného času bez projevů diskriminace, pocitu nedůležitosti a přítěže pro společnost či rodinu.
35
3 SOCIÁLNÍ POHLED NA KOMPREHENZIVNÍ REHABILITACI
Z výše uvedených skutečností vyplývá nutnost zapojení sociální pedagogiky do léčebného i rehabilitačního procesu. Dále vyplývá její význam pro zlepšení zdravotního stavu a kvality života jedinců postižených CMP například edukací o budoucí orientaci pacienta v sociálním životě a edukací možností při jeho postupu a návratu z akutní léčby, které jako návrh předkládám.
3.1 Sociální edukace pacienta
Hodnocení postižené – nemocné – osoby by měl provést multidisciplinární tým, je-li k dispozici. Před odchodem z nemocnice by měla osobu navštívit sociální pracovnice, která by ji poučila o všech právech i povinnostech. Ošetřující lékař by měl říci nejvíce o zdravotním stavu. Při tomto pohovoru by měl být přítomen člen z rodiny nemocné osoby, protože její vnímání je oslabeno, nejvíce paměť. Avšak za všech okolností se nesmí zapomenout na respektování důstojnosti a soukromí osob (WHO, 2006). Okamžitě po návratu domů je nutné navštívit obvodního lékaře a odbor zdravotní a sociální městského úřadu dle bydliště. Návaznost na následnou rehabilitační a zdravotní péči je nezbytná. Obvodní lékař se seznámí s propouštěcí zprávou z nemocnice, vyšetří pacienta, předepíše potřebné léky a dle potřeby jej doporučí k lékařům specialistům; nejdůležitější z nich je neurolog a rehabilitační lékař, případně i psycholog. Po návratu osoby z nemocniční péče je nutná i edukace rodinných příslušníků a jejich seznámení se základními principy rehabilitace. Na odboru zdravotnictví a sociálním je pacient seznámen s výhodami tělesně postiženého a je seznámen i se způsoby jak lze získat průkaz zdravotně postiženého, který opravňuje postiženého pacienta např. k bezplatným jízdám městské dopravy ve všech městech republiky, k významným slevám v autobusové a vlakové dopravě po republice, ke snížení nebo odpuštění vstupného aj. Pacient je také obeznámen s právy v přiznání nemohoucnosti, příspěvkem na auto nebo pohonné hmoty, příspěvkem na pomůcky a jinými výhodami.
36
Pacient po CMP má nárok na lázeňskou péči nebo léčebný ústav, který doporučí obvodní lékař nebo specialista. Po příchodu z nemocnice a před nástupem do lázní nebo léčebného ústavu je nutné využít tohoto období k individuální rehabilitaci, třeba i formou domácí péče, kterou zajistí praktický lékař.
3.2 Sociální rehabilitace
Často opomíjenou oblastí ucelené rehabilitace je sociální rehabilitace (Votava, 2006). Pomocí sociální rehabilitace se nemocný člověk učí žít s postižením, překonávat překážky fyzické i psychické a rozvíjet vlastní možnosti, jež jsou pro samostatný život nezbytné. Zároveň sociální rehabilitace využívá alternativním způsobem činnosti k zachování schopností, potenciálů a kompetencí nemocných. V této oblasti pomáhá přispívat stát, převážně jeho úroveň sociální politiky. Úkolem státu, který se realizuje prostřednictvím krajských úřadů, obcí s pověřeným obecním úřadem a obcí s rozšířenou působností, je poskytování finančních příspěvků a věcných dávek, podávání rad a informací; stát také umožňuje výhody sociálních služeb. Nabízí specifické činnosti zaměřené na dosažení samostatnosti, nezávislosti a soběstačnosti osob rozvojem jejich specifických schopností a dovedností, posilováním návyků a nácvikem běžných výkonů. Sociální rehabilitace se poskytuje formou terénních a ambulantních služeb, nebo formou pobytových služeb poskytovaných v centrech sociálně rehabilitačních služeb. Služba poskytovaná formou terénních nebo ambulantních služeb obsahuje základní činnosti: nácvik dovedností pro zvládání péče o vlastní osobu, soběstačnosti a dalších činností vedoucích k sociálnímu začlenění, zprostředkování kontaktu se společenským prostředím, výchovné, vzdělávací a aktivizační činnosti, pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí.
37
Služba, která je poskytovaná formou pobytových služeb v centrech sociálně rehabilitačních služeb obsahuje vedle základních činností také poskytnutí ubytování, poskytnutí stravy, pomoc při osobní hygieně nebo poskytnutí podmínek pro osobní hygienu. Cílem všech složek terapie i sociální rehabilitace osob po CMP je zvýšení kvality života včetně komunikačních dovedností s okolím v řešení běžného denního života. Je třeba zdůraznit spolupráci s dalšími odborníky, ke kterým řadíme také psychologa. Narušení komunikační schopnosti je vážným a hrubým zásahem do psychiky; zlepšení psychického stavu se pochopitelně pozitivně odrazí v komunikačních dovednostech. Například Občanské sdružení Logo (2007) provádí v Brně kurzy pro lidi s poruchami komunikace. Jsou určené hlavně dospělým po úrazech hlavy a mozkových příhodách, kteří si obtížně vybavují slova a mají problém skládat věty. Pracovníci sdružení dělí klienty podle vážnosti poruchy do skupin a ve skupině nacvičují konkrétní situace, a to například nakupování nebo vyřizování na úřadech. Odborný tým sdružení tvoří logopedi, speciální pedagogové, psycholog i sociální pracovník.
38
4
SOCIÁLNÍ PRÁCE A POMOC
V historii lidstva se ukázalo, že je nutné pomáhat lidem, kteří se ocitli v nouzi kvůli různým katastrofám, živelným pohromám, hospodářské krizi a nezaměstnanosti (Kraus, 2001, 2008). Velmi důležitá je i pomoc státu také prostřednictvím sociální práce, již definujeme jako profesionální aktivitu zaměřenou na pomáhání jednotlivcům, skupinám či komunitám se snahou zlepšit nebo obnovit jejich schopnost sociálního fungování a na tvorbu společenských podmínek příznivých pro tento cíl. Krokem rodiny, které se vrátil rodinný člen postižený CMP z nemocnice, ale nesoběstačný nebo jen částečně soběstačný a která nemá možnost zajistit vlastním přičiněním péči o tuto osobu, je hledání sociální služby. Dle zákona 108 Sb., o sociálních službách (2007), zajišťují tyto služby pomoc při péči o vlastní osobu, stravování, ubytování, pomoc při zajištění chodu domácnosti, ošetřování, pomoc s výchovou, poskytnutí informace, zprostředkování kontaktu se společenským prostředím, psychoterapii a socioterapii, pomoc při prosazování práv a zájmů. Cílem sociálních služeb je také podpora rozvoje anebo alespoň zachování stávající soběstačnosti uživatele, návrat do vlastního domácího prostředí, obnovení nebo zachování původního životního stylu, dále rozvíjet schopnosti uživatelů služeb a umožnit jim, pokud toho mohou být schopni, vést samostatný život a snížit sociální a zdravotní rizika související se způsobem života uživatelů.
4.1 Druhy sociálních služeb
Zákon uvádí základní činnosti u jednotlivých druhů sociálních služeb a jeho provádění stanoví prováděcí předpis (Ministerstvo práce a sociálních věcí, 2007). Pro vybranou skupinu osob uvádím obecně základní činnosti jednotlivých druhů sociálních služeb: Sociální poradenství poskytuje osobám v nepříznivé sociální situaci potřebné informace přispívající k řešení jejich situace. Základní sociální poradenství je součástí všech druhů sociálních služeb. 39
Odborné sociální poradenství zahrnuje občanské poradny, manželské a rodinné poradny, sociální práci s osobami společensky nepřizpůsobenými, poradny pro oběti trestných činů a domácího násilí, sociálně právní poradenství pro osoby se zdravotním postižením a seniory. Služba obsahuje poradenství, zprostředkování kontaktu se společenským prostředím, terapeutické činnosti a pomoc při prosazování práv a zájmů. Služba se poskytuje bezúplatně. Sociálně zdravotní služby napomáhají k zajištění fyzické a psychické soběstačnosti osob, kterým jsou poskytovány; jsou určeny osobám, které již nepotřebují akutní zdravotní lůžkovou péči (dostatečná je zdravotní péče ambulantního rozsahu), ale současně jsou natolik nesoběstační, že potřebují pomoc druhé osoby při každodenních úkonech, která jim z objektivních důvodů nemůže být zajištěna v domácím prostředí. Sociálně zdravotní služby jsou poskytovány v pobytových zařízeních sociálních služeb nebo v pobytových zdravotnických zařízeních. Služby sociální péče poskytované v rámci sociálně zdravotních služeb (včetně základních služeb) podléhají úhradě. Zdravotnické úkony jsou hrazeny z fondů veřejného zdravotního pojištění. Sociální rehabilitace je soubor specifických činností zaměřených na nácvik potřebných dovedností osoby se zdravotním postižením směřujících k dosažení samostatnosti a soběstačnosti v nejvyšší možné míře s ohledem na její dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav. Cílem je nalezení vhodného pracovního uplatnění. Proces sociální rehabilitace je integrální součástí poskytování sociálních služeb. Osobní asistence se poskytuje v přirozeném sociálním prostředí osobám se zdravotním postižením a seniorům, jejichž situace vyžaduje pomoc jiné osoby, a to v předem dohodnutém rozsahu a čase. Služba obsahuje pomoc při zvládání běžných úkonů péče o vlastní osobu, pomoc při osobní hygieně, pomoc při zajištění chodu domácnosti, zprostředkování kontaktu se společenským prostředím a pomoc při prosazování práv a zájmů. Služba se poskytuje za úplatu. Pečovatelská služba se poskytuje dětem, osobám se zdravotním postižením a seniorům, jejichž situace vyžaduje pomoc jiné osoby, a to v přirozeném prostředí i ve specializovaných zařízeních. Služba obsahuje pomoc při zvládání běžných úkonů péče o vlastní osobu, pomoc při osobní hygieně nebo poskytnutí podmínek pro osobní hygienu, poskytnutí stravy nebo pomoc při zajištění stravy, pomoc při zajištění chodu domácnosti, zprostředkování kontaktu se společenským prostředím a pomoc při prosazování práv a zájmů. Služba se poskytuje za úplatu. Bezúplatně se poskytuje rodinám s nezaopatře40
nými dětmi v hmotné nouzi, rodinám, ve kterých se narodily současně tři nebo více dětí, účastníkům odboje a pozůstalým manželům (manželkám) po účastnících odboje starším 70 let. Průvodcovská, předčitatelská a tlumočnická služba se poskytuje osobám se zdravotním postižením a seniorům, jejichž schopnosti jsou sníženy v oblasti orientace nebo komunikace, a napomáhá jim osobně si vyřídit vlastní záležitosti. Služba obsahuje zprostředkování kontaktu se společenským prostředím a pomoc při prosazování práv a zájmů. Služba se poskytuje za úplatu. Podporované bydlení je sociální služba poskytovaná osobám se zdravotním postižením, jejichž situace vyžaduje pomoc jiné osoby; služba se poskytuje v domácnosti osob. Služba obsahuje pomoc při zajištění chodu domácnosti, výchovné, vzdělávací a aktivizační činnosti, zprostředkování kontaktu se společenským prostředím, terapeutické činnosti a pomoc při prosazování práv a zájmů. Služba se poskytuje za úplatu. Respitní (odlehčovací) služby jsou ambulantní nebo pobytové služby poskytované osobám se zdravotním postižením a seniorům, jejichž situace vyžaduje pomoc jiné osoby, o které jinak pečuje osoba blízká v domácnosti; cílem služby je umožnit pečující osobě nezbytný odpočinek. Služba obsahuje pomoc při zvládání běžných úkonů péče o vlastní osobu, pomoc při osobní hygieně nebo poskytnutí podmínek pro osobní hygienu, poskytnutí stravy nebo pomoc při zajištění stravy, poskytnutí ubytování, zprostředkování kontaktu se společenským prostředím, terapeutické činnosti a pomoc při prosazování práv a zájmů. Služba se poskytuje za úplatu. Centra denních služeb poskytují ambulantní služby ve specializovaném zařízení s cílem posílit samostatnost a soběstačnost osob se zdravotním postižením a seniorů v nepříznivé sociální situaci, která může vést k sociálnímu vyloučení. Služba obsahuje pomoc při osobní hygieně nebo poskytnutí podmínek pro osobní hygienu, poskytnutí stravy nebo pomoc při zajištění stravy, výchovné, vzdělávací a aktivizační činnosti, prostředkování kontaktu se společenským prostředím, terapeutické činnosti a pomoc při prosazování práv a zájmů. Služba se poskytuje za úplatu. Denní stacionáře poskytují ambulantní služby ve specializovaném zařízení seniorům, osobám se zdravotním postižením a osobám ohroženým užíváním návykových látek, jejichž situace vyžaduje pravidelnou pomoc jiné osoby.
41
Týdenní stacionáře poskytují pobytové služby ve specializovaném zařízení seniorům, osobám se zdravotním postižením a osobám ohroženým užíváním návykových látek, jejichž situace vyžaduje pravidelnou pomoc jiné osoby. Služba obsahuje pomoc při zvládání běžných úkonů péče o vlastní osobu, pomoc při osobní hygieně nebo poskytnutí podmínek pro osobní hygienu, poskytnutí stravy nebo pomoc při zajištění stravy, poskytnutí ubytování nebo pomoc při zajištění bydlení a výchovné, vzdělávací a aktivizační činnosti, zprostředkování kontaktu se společenským prostředím, terapeutické činnosti, pomoc při prosazování práv a zájmů. Služba se poskytuje za úplatu. Domovy pro osoby se zdravotním postižením poskytují dlouhodobé pobytové služby osobám se zdravotním postižením, jejichž situace vyžaduje pomoc jiné osoby. Služba obsahuje pomoc při zvládání běžných úkonů péče o vlastní osobu, pomoc při osobní hygieně nebo poskytnutí podmínek pro osobní hygienu, poskytnutí stravy, poskytnutí ubytování, výchovné, vzdělávací a aktivizační činnosti, zprostředkování kontaktu se společenským prostředím, terapeutické činnosti, pomoc při prosazování práv a zájmů. Služba se poskytuje za úplatu. Domovy pro seniory poskytují dlouhodobé pobytové služby seniorům, jejichž situace vyžaduje pomoc jiné osoby. Služba obsahuje pomoc při zvládání běžných úkonů péče o vlastní osobu, pomoc při osobní hygieně nebo poskytnutí podmínek pro osobní hygienu, poskytnutí stravy, poskytnutí ubytování, zprostředkování kontaktu se společenským prostředím, aktivizační činnosti a pomoc při prosazování práv a zájmů. Služba se poskytuje za úplatu. Chráněné bydlení je dlouhodobá pobytová služba poskytovaná osobám se zdravotním postižením, jejichž situace vyžaduje pomoc jiné osoby. Chráněné bydlení má formu individuálního nebo skupinového bydlení; osobě se poskytuje podle potřeby podpora osobního asistenta. Služba obsahuje poskytnutí stravy nebo pomoc při zajištění stravy, poskytnutí ubytování, pomoc při zajištění chodu domácnosti, výchovné, vzdělávací a aktivizační činnosti, zprostředkování kontaktu se společenským prostředím, terapeutické činnosti, pomoc při prosazování práv a zájmů. Služba se poskytuje za úplatu. Krizová pomoc je ambulantní nebo pobytová služba na přechodnou dobu poskytovaná osobám, které se nacházejí v situaci ohrožení zdraví nebo života, kdy přechodně nemohou řešit svou nepříznivou situaci vlastními silami. Služba obsahuje poskytnutí ubyto-
42
vání, poskytnutí stravy (nebo pomoc při zajištění stravy), terapeutické činnosti a pomoc při prosazování práv a zájmů. Služba se poskytuje bezúplatně. Služby následné péče a doléčovací jsou ambulantní služby poskytující následnou péči osobám s chronickou psychickou poruchou a osobám závislým na návykových látkách, které absolvovaly ambulantní nebo ústavní léčbu ve zdravotnickém zařízení nebo které abstinují. Služba obsahuje terapeutické činnosti, pomoc při prosazování práv a zájmů. Služba se poskytuje bezúplatně.
4.2 Služby a příspěvky v České republice
Sociální služby a příspěvek na péči jsou při splnění podmínek stanovených v zákoně č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, s účinností od 1.1. 2007, poskytovány:
osobě, která je na území České republiky hlášena k trvalému pobytu;
osobě, které byl udělen azyl;
občanovi a rodinnému příslušníkovi občana členského státu Evropské unie;
cizinci, který je držitelem povolení k dlouhodobému pobytu po dobu delší než 3 měsíce. Vybrané typy sociálních služeb (azylové domy, kontaktní centra, noclehárny, terénní
programy) jsou poskytovány také osobám legálně pobývajícím na území České republiky. Na bezplatné poskytnutí základního sociálního poradenství o možnostech řešení nepříznivé sociální situace nebo jejího předcházení má nárok každá osoba.
4.2.1 Sociální služby poskytují Ministerstvo práce a sociálních věcí - zřizovatel pěti specializovaných ústavů sociální péče; obce a kraje - dbají na vytváření podmínek pro rozvoj sociálních služeb, zjišťováním skutečných potřeb lidí a zdrojů k jejich uspokojení; sami zřizují organizace poskytující sociální služby; nestátní neziskové organizace a fyzické osoby – nabízejí široké spektrum sociálních služeb. 43
4.2.2 Informace o sociálních službách Informace o sociálních službách a jejich poskytování lze získat např. na městských, případně obecních nebo krajských úřadech (odbory sociálních věcí), v občanských nebo jiných specializovaných poradnách anebo přímo u poskytovatelů sociálních služeb.
4.2.3 Žádost o sociální službu O sociální službu musí člověk obvykle sám požádat. U některých typů sociálních služeb vydávají obce a kraje rozhodnutí o poskytnutí služby, a to ve správním řízení. Jedná se zejména o pečovatelskou službu a pobytové služby v domovech pro osoby se zdravotním postižením a seniory. Pokud službu poskytuje nestátní nezisková organizace, uzavírá její uživatel s poskytovatelem smlouvu. V rozhodnutí, respektive smlouvě je také stanovena finanční spoluúčast uživatele na poskytování služby.
4.2.4 Zajištění kvality sociálních služeb, sociální služby a Ministerstvo práce a sociálních věcí Hlavním úkolem Ministerstva práce a sociálních věcí (MPSV) je příprava dlouhodobých systémových opatření a příslušných právních předpisů a podpora rozvoje kvality poskytovaných sociálních služeb. Jde například o podporu: − plánování sítě sociálních služeb v krajích a obcích opírající se o zjištěné potřeby lidí − zvyšování odbornosti a kvality poskytovaných služeb s důrazem na ochranu práv uživatelů služeb − občanských a svépomocných aktivit, tj. neziskového sektoru
4.3 Osoby po CMP a sociální pomoc
Sociálně-pedagogická služba by měla obsahovat domácí aktivizační programy, které nezabezpečují úklidové a asistenční služby a pomoc denní potřeby, ale naplnění volného času, podpory osoby postižené nemocí nebo seniora, který nemůže ze zdravotních důvodů docházet do stacionáře a chtěl by zůstat ve svém bytě i s určitým znevýhodněním. Samotným návratem ze zdravotnického zařízení je pacient pozitivně ovlivněn domácím 44
prostředím. Při sociální pomoci výše uvedená domácí péče napomůže přizpůsobení se novým podmínkám. V některých případech je třeba bytových úprav a v mnoha rehabilitační pomůcky. Náhradou by mohla být i osobní asistence, ale neřeší náplň volnočasových aktivit; tito pracovníci vykonávají převážně práci ošetřovatelskou, ne sociálně pedagogickou. Metody aktivizačního programu jsou do velké míry otázkou vzdělání, které cíleně posílí jejich schopnosti a dovednosti při poskytování sociálních služeb. Důležitá je praxe, motivace a zájem provádějících osob, které musí mít dobrou psychickou a fyzickou kondici (MPSV, 2006). V jejich činnostech existuje totiž celá řada bariér, které musí (mnohdy i s další pomocí) překonat, aby mohly úspěšně využít všech metod a prostředků, potřebných pro socializaci osob po CMP.
45
5 ZPŮSOB ŽIVOTA A SOCIALIZACE PO CMP
5.1 Způsob života po CMP
WHO (2006) dává jako cíl do roku 2015 snížit úmrtnost na CMP o 20 % a zajistit základní požadavky prevence. V primární prevenci je nutné provést společenské kroky ke snížení, předcházení, odhalování a zvládání hlavních rizikových faktorů a faktorů chronických chorob. Pro CMP se jedná o „velkou pětku“: hypertenze, kouření, nedostatek fyzické aktivity, fibrilace síní a cukrovka. Měly by být zde zahrnuty programy na identifikaci osob s vysokým rizikem CMP a další typy cévních onemocnění a zahájeno preventivní opatření. Sociální pedagog i s pomocí zdravotnických pracovníků, by mohl zabezpečit propagaci prevence a koordinaci podpory zdravého životního stylu, protože jsou převážně zaměřeny na užívání tabáku, alkoholu, drog, zdravou stravu, obezitu, vysoký krevní tlak a pohybovou aktivitu ve volném čase, tedy na sociální determinanty zdraví a téma studia sociální pedagogiky. Vhodná politika by měla být podporována a rozvíjena ve všech zemích Evropské unie. WHO (2006) doporučuje používat metody založené na podporu zdravého životního stylu ve větší míře než je tomu v současnosti. Evropské pokyny pro tyto metody k dosažení cíle jsou již k dispozici. Vidím zde velkou možnost uplatnění sociálního pedagoga jako specializovaného odborníka přispívajícího k prevenci primární, sekundární i terciární. Skutečnosti uvedené v předchozím textu poskytují cenné informace, které přispějí k přiměřené a vhodné aplikaci sociálně-pedagogických poznatků a zásad v ucelené rehabilitaci a v sociální péči o pacienty po CMP.
5.1.1 Vlivy prostředí Těm, kteří chtějí žít v domovech, má být umožněno vybrat si kvalitní domov, kde by byla plně respektována jejich osobnost. Postižené osoby mohou využívat i soukromé domy či byty a společnost jim musí dát příležitost přizpůsobit je pro pohodlný, nezávislý a bezpečný život. Současná koncepce sociální politiky podporuje spíše domácí pobyt u osob s disabilitou a seniorů. Existují mezi námi bohužel lidé, nemající žádné 46
blízké příbuzné, kteří by jim pomohli v nesnázích. Těmto osobám by bylo vhodné zřídit tzv. místní či oblastní domov – bydlení v místě trvalého bydliště, protože někteří lidé nechtějí opustit bydliště nebo prostředí v němž vyrůstali a žili po dlouhá desetiletí; pro psychickou pohodu staršího člověka není vhodné opustit „zapuštěné kořeny“.
5.1.2 Vliv zoologie Jednou z možností příznivého ovlivnění prostředí je i péče o zvířata a soužití s nimi. Výzkum provedený ve švýcarských domovech důchodců a v ústavech sociální péče ukázal, že většina těchto institucí má pozitivní zkušenosti se zvířaty. V domovech důchodců jsou zvířátka většinou vítána, pokud se jejich majitelé mohou o ně sami starat a pokud to umožňuje dispoziční řešení domova. Některé domovy požadují po rodinných příslušnících příslib, že v případě potřeby převezmou péči o zvíře. Většinou jsou chováni psi a kočky, různí ptáci, rybičky, králíci, kozy a ovce. Vedení domovů obvykle preferují ty druhy zvířat, které si dokáží vytvořit vztah k lidem. Je prokázáno, že hlazení zvířat snižuje krevní tlak a stabilizuje krevní oběh. Lze pak snížit používání uklidňujících prostředků a léků proti bolesti. Zvířata poskytují starým lidem pocit, že je někdo potřebuje, dávají životu smysl a cíl. Zvířata jsou rovněž spojovacím článkem mezi klienty, personálem a návštěvníky. Za pomocí zvířat získávají ošetřovatelé a terapeuti snazší přístup k postiženým lidem. A naopak postižení lidé prostřednictvím zvířat navazují nové kontakty s vnějším prostředím, což je pro ně enormně důležité, protože je to chrání před osamělostí a izolací.
5.1.3 Využití volného času a vzdělávání Specifickým aspektem života osob s postižením po CMP je trávení volného času. Je zřejmé, že značná část z nich neví, jaké aktivity mohou ve volném čase provozovat a často se jim může stávat, že neví jak svůj volný čas, kterého mají ve většině případů dostatek, vyplnit. Zde hrají důležitou funkci osoby v okolí postiženého, které jim s trávením volného času mohou pomáhat. Důležitá je tedy intervence rodiny i dalších zúčastněných osob, definovat efektivitu volnočasových aktivit a pomáhat zvyšovat jejich společenské uznání a potřebnost. Od dětství jsme ovlivňováni rodinou, výchovnými a vzdělávacími institucemi a vedeni k aktivnímu využívání volného času, kde využíváme své schopnosti, zájmy a zá47
liby. Postupem času v dospívání a dospělosti se volnočasové aktivity mění. K vlastním vnitřním zájmům a zálibám se připojují další, náležící výhradně dospělým osobám, a to výstavba, úprava či údržba domu, bytu, chaty, zahrádky, veřejná a politická činnost. Stárnutím klesá i výkonnost a aktivity přechází z fyzicky náročných činností na méně náročné. Tím se také učíme měnit způsob kvalitního využití volného času. Změny se prožívají méně emocionálně, když jsou rozptýleny do delšího časového úseku nebo očekávány a je zde osoba podporující a pomáhající. Náhlá změna fyzického nebo psychického stavu vyvolaná nemocí má silnou odezvu a je tomu tak i u CMP. Postižení CMP vede k omezení pohybové aktivity a takový pacient se stává závislým na okolním prostředí, na svých blízkých i na společnosti. Je povinností společnosti napomáhat při integraci těchto pacientů do života. Postižení mají právo na samostatný a nezávislý způsob života, jaký si sami zvolí, na začlenění do společnosti, na splnění svých přání a tužeb. Naplnění volného času je důležitým úkolem nejen u zdravých osob, ale právě u osob, které nejsou schopny samy a bezprostředně využití svého volného času najít. Osoby po rehabilitaci a při sociální pomoci nemůžeme nechat myšlenkám o jejich neschopnosti život aktivně dále využívat. Aktivity volného času jsou třeba s postiženou osobou probrat a nabídnout volbu, avšak samotný výběr ponechat na ní samotné. Pro všechny nemocné, postižené osoby a seniory je třeba vytvořit a zajistit dostatek edukačních možností a jejich dostupnost ve všech regionech včetně malých vesnic. Převážně se jedná o univerzity třetího věku, zdravotní vzdělávací programy, vzdělávací spolky, elektronika a mobilní telefony pro všechny apod. Velice důležité je seznámení, popřípadě naučení možnostem, způsobům sebeobrany a nové prostředky sebeobrany na přivolání pomoci při ohrožení zdraví a života.
5.1.4 Zdravotní a následná péče Součástí prostředí je také možnost dostupnosti zdravotní péče. Je třeba zajistit řešení nejen aktuálních zdravotních problému, ale i další postup při řešení a pomoci, např. individuálním osobním plánem, který by řešil sociální pedagog v rámci svých kompetencí a za pomoci dalších zdravotnických pracovníků. Vážná nemoc, bolest a postižení je spojováno s kvalitou života a dobrovolnou smrtí. Smrt je součást života s nímž souvisí v poslední době v médiích často zmiňovaná
48
eutanazie. Nastává velmi závažná diskuze o eutanazii, která má též morální charakter a řadu protichůdných názorů. Eutanazie je chápána jako smrt z milosrdenství usmrcení nevyléčitelně nemocného člověka ze soucitu - medicínsky (také euthanasie) je obvykle definována jako usmrcení na žádost (též asistovaná sebevražda) v některých méně obvyklých případech jako ulehčení umírání, zejména tlumením bolestí, neuspišující však smrt nemocného (Wikipedie, 2007, Malátková, 2004). Medicína je na vysoké úrovni a mnoho pacientů, kteří žijí díky léčbě a moderním přístrojům, by již bez této léčby nežilo. Dotýká se však i ekonomiky. Léčba pacientů je velmi nákladná; mohlo by se stát, že příbuzní nebo lékař navrhnou eutanazii z důvodu nedostatku finančních prostředků. Samotná eutanazie je také omezena časem; může se stát, že pacient zemře bez cizí pomoci, přirozeně dříve než se provede samotné řízení a povolení eutanazie. Lidé jsou nevypočitatelní a možnost zneužití ve prospěch příbuzných a dědiců je obrovská. Najít stanovisko k eutanazii bude otázkou etiky, práva a lékařského umu.
5.2 Zájmové činnost v socializaci
5.2.1 Zapojení do organizací Nejdůležitějším bodem, který potřebuje nový postižený, je pomoc psychická a zjištění, že není sám, že nesmí zůstat osamocen. To znamená zapojení do organizací a spolků osob s podobným postižením; měl by se seznámit se stavem ostatních pacientů po CMP. Jako příklad uvádím společnost Iktus; bohužel přímý kontakt je omezen pouze na Prahu a nejbližší okolí, avšak společných akcí se mohou účastnit všechny osoby po CMP v České republice. Příkladem může být tak Společnost pro osoby po CMP, jejíž působnost je rozšířena na celém území České republiky prostřednictvím Klubů CMP, a to v Brandýse nad Labem, v Brně, v Havlíčkově Brodě, v Liberci, v Orlové, v Poděbradech, v Teplicích a ve Zlíně. Velmi malá dostupnost je však v menších městech a vesnicích. Byla by zde snad možnost dopravy těchto osob do střediskového místa nebo obcí, avšak zdroj financování není zatím dořešen. 49
Dalším postupem je morální podpora čerpaná z okolí a víra v sebe samého. Jestliže se postižený stává závislým na svém okolí v každodenním vykonávání základních lidských potřeb, klesá jeho sebevědomí a může se dostavit stav bezmocnosti a deprese a je nutné zvyšovat jeho životní spokojenost.
5.2.2 Umění jako prostředek pomoci Emocionální pochody brání postiženému komunikovat s ošetřujícími a s rodinnými příslušníky. „V některých případech zde napomáhá umění v širokém slova smyslu. Kromě pasivního vnímání umění se mohou někteří pacienti i aktivně zúčastnit umělecké tvorby“ (Siegelová, 2004, str. 335). Hudba působí kladně na psychický stav pacienta, ale také na řadu tělesných funkcí. Přispívá k relaxaci, může snadněji navodit spánek a vést k pozitivní aktivaci nemocného. Vnímání uměleckého výtvarného díla a výtvarné umění může kladně působit na psychiku pacienta. Samotná krásná literatura a její četba je pro některé nemocné velmi významným a dobře přijímaným zdrojem nových myšlenek.
5.3 Další metody a prostředky socializace
5.3.1 Trénování paměti Následky po cévních mozkových příhodách, úrazech hlavy a vážných problémech s pamětí patří do rukou odborníků (Vejsadová, 2007). Naučit správný životní styl, který zahrnuje fyzické cvičení, kognitivní trénink a sociální kontakt je třeba také i u pacientů s CMP. Učení a trénování paměti je součástí znovunavozených v některých případech již pozbytých funkcí paměti.
5.3.2 Zvýšení soběstačnosti Soběstačnost při vykonávání každodenních fyzických aktivitách cvičí fyzioterapeuti a ergoterapeuti již v akutním stadiu nemoci. Tuto činnost je třeba nadále rozvíjet a musí 50
být správně instruováni členové rodiny i další ošetřující nebo spolupracující osoby. Speciální rehabilitace pro starší pacienty spočívají v nácviku a udržení maximální soběstačnosti, nácviku všedních denních činností, oddálení závislosti, návrhu kompenzačních pomůcek a služeb (Jiroutková, 1997). Zjištění stavu soběstačnosti se provádí pomocí testů FIM (Functional Independence Measure) za hospitalizace po příjmu a při propuštění. FIM test ukazuje míru funkční zdatnosti, nezávislosti, soběstačnosti a samostatnosti důležité pro další postupy a sociální pomoc. V důsledku velkého počtu postižených po cévní mozkové příhodě a neexistující standardní léčby, je pro zvýšení soběstačnosti zdůrazňována potřeba racionálního využití léčebných možností a jejich objektivní hodnocení klinickými studiemi (Vaňásková, 2004, 2006). V zemích Evropské unie je FIM základním podkladem pro financování rehabilitace. Do té doby, pokud se funkční schopnosti pacienta zlepšují, je mu rehabilitace financována (Švestková, 2004).
5.3.3 Motivace „Motivace má funkci energizující a regulující, mnozí psychologové upřednostňují pouze jednu funkci“ (Blahutková, 2005, str. 51). V případě následků CMP bych motivaci považovala za velmi důležitou funkci a upřednostňovala „energizující funkci“. Psychologie může motivaci vyprovokovat a návštěvu psychologa považuji za nutnou i po ukončení hospitalizace. V současných podmínkách je vyšetření psychologem považováno za nadstandard a zbytečnost, avšak v případě šoku z „novopostižení“ není možné tuto změnu zvládnout bez psychické pomoci.
5.3.4 Pohybová léčba Pohybová léčba – kinezioterapie je součástí léčebné rehabilitace a má vyvolat příznivý (léčebný) výsledek. „Mobilní pacient propuštěný z lůžkového oddělení či ambulance by měl být lékařem informován o svých pohybových schopnostech.“ (Placheta, 2001, str. 125). Pro pacienty po CMP je pohybová výchova svázána s pohybovou léčbou; speciálně vyškolení pracovníci (fyzioterapeuti) naučí jak se s postižením nejen hýbat, ale i pohybovat. Mohou též doporučit vznik nových organizací zaměřených na pohybové aktivity seniorů a v těchto organizacích i pracovat.
51
6 VÝZNAM A TRENDY V SOCIÁLNÍ PEDAGOGICE
Přežívající pacienti po CMP zůstávají většinou invalidní a potřebují oporu a pomoc sociálně-pedagogickou. Zdravotnický personál léčí, rehabilituje, psychicky upravuje a sociální pracovník zabezpečuje pomoc socioekonomickou. „Sociální pedagogika pojednává o tom, jak optimalizovat a usměrňovat životní situace a procesy, a to s akcentem na vnitřní potenciál jedince a jeho individualitu. Centrálním tématem, které prolíná celým obsahem oboru, je rozvoj sociální kreativity, aktivizace sil každého vychovávaného.“ (Kraus, 2008, str. 45). Sociální pedagog sehrává v praxi důležitý úkol, jenž má být nedílnou součástí ucelené rehabilitace a pomocí metod sociální pedagogiky jako jsou např. metoda rozhovoru, metoda organizování (pedagogizace) prostředí; také práce se skupinou, metodou situační a metodou režimovou vede a napomáhá v novém způsobu života. Například po propuštění z akutní péče ze zdravotnického zařízení zůstávají pacienti odkázáni na pomoc rodiny, příbuzných nebo zdravotních a sociálních zařízení. Mají nárok na sociální dávky, zajištění stravy, zdravotnickou pomoc, mytí, ošetření, 1x týdně na úklid dle možností a finančního zajištění sociálního odboru městského úřadu. Pokud by byla k dispozici osoba, která by byla schopna pacienta pedagogicko-sociálně edukovat a aktivizovat, nebylo by třeba „odkládat“ tyto osoby do sociálních zařízení, která by mohla být jen krajním řešením a pomocí v krizové situaci. Autoři odborných knih a článků o sociální pedagogice přičleňují problematiku více dětem a mladistvým; pozornost sociální pedagogiky dospělým osobám je v české literatuře věnována jen částečně. Využití sociální pedagogiky ve zdravotnictví jako součásti ucelené rehabilitace naše literatura neuvádí, avšak poskytuje nový prostor tomuto oboru právě u nemocných a postižených, kteří potřebují podporu a porozumění, aby jim další život nepřipadal zbytečný a prázdný. Lidé po CMP disponují dostatečným množstvím volného času a je nutná jejich motivace k jeho aktivnímu využití a naplnění. Aby byl tento volný čas naplněn, je třeba ukázat cestu a pomoci pacientům najít způsob jeho využití. Je však třeba si uvědomit, že převážná část postižených již není schopna vykonávat všechny činnosti, které vykonávali před nemocí a že je nutná jejich přeorientace (Kříž, 2006). Pomocí metod a prostředků sociálně-pedagogické práce jako jsou dotazníkové akce, skupinové rozhovory, interview, skupinové a individuální terapie i osobní edukace vy52
hodnotíme a analyzujeme problémy a zjistíme, jak pomoci. Je to pomoc vysoce interindividuální a není možné uplatnit jednotlivé metody na všechny osoby. Postup je třeba pečlivě uvážit a přihlédnout ke stavu a osobním zvláštnostem osob, s nimiž je nutné probrat předpříhodovou – minulou – náplň volného času s koníčky a různými zájmy. Po zjištěném stavu můžeme nenásilnou sociálně-pedagogickou edukací a bez přímého nátlaku navést člověka k jiným zájmovým činnostem a nabídnout mu takovou činnost, kde se může realizovat (např. pétangue, šipky, chůze s podpěrou jako aktivní pohyb a četba, hraní společenských her, sběratelství jako rozvoj kognitivních funkcí). Zahradničením v „malém“ v truhlících, květináčích podpoříme zájem a uspokojení vášnivých zahrádkářů; nenáročná domácí zvířátka udržují vědomí jeho potřebnosti, protože ho nutí k zaopatření a péči o zvířátko (např. krmení, udržovat čistotu v kočičím WC, venčit menší procházky s menšími pejsky). Mnoho těchto činností se omezí při přijetí do sociálního ústavu, kde není možné uvedené aktivity zajistit. Sdružení a kluby sehrávají důležitý úkol: spolčují pacienty po CMP, např. Klub afasie, Klub CMP a další. Zde poznají, že nejsou sami postiženi, že s podobným osudem je mnohem více lidí, kteří mají i přes postižení touhu společensky žít. Tyto spolky udržují vzájemné sdružování, organizují zájezdy, přednášky, výstavy a mnoho různých akcí. Biologický věk se prodlužuje, z čehož plyne tlak na délku produktivního věku. V případě pacientů s CMP se již ve většině případů produktivní aktivity nenavrátí, avšak volnočasové činnosti, kvalitu života a společenského uznání máme možnost ovlivnit. Sociální determinanty zdraví mají moc ovlivnit zdraví a způsob života člověka. Kvalita ukazatelů determinant zdraví může být posuzována s různou úrovní komplexnosti, musí být zohledněny v dlouhodobém horizontu a pro výsledný pozitivní cíl musí být omezena řada ukazatelů ovlivňujících zdravý životní styl. Program podpory Zdraví 21 může začlenit sociální pedagogiku jako stěžejní koordinační článek, který bude pracovat v duchu podpory zdraví a i na výzkumu sociálních determinant zdraví a pomůže tak ovlivnit způsob života a spokojenost každého jednotlivce naší společnosti. Kraus (2008) upozorňuje na důležitost vypracování standardů a fakt, že sociální pedagogika nemá jasně specifikovanou náplň práce. Bohužel tento obor má krátkou dobu trvání, a proto nemá možnost dosažení takových výsledků, které by k vypracování standardů posloužily jako u jiných oborů. Náplň se musí přizpůsobit stavu společnosti
53
a získat zkušenosti z praxe. Jak se bude se měnit společnost, tak se budou měnit i úkoly, které je nutné plnit a stejně tak se musí měnit i orientace sociální pedagogiky. V uvedené oblasti je třeba sociálního pedagoga, který by koordinoval jak veškeré sociální aktivity a specializovanou poradenskou činnost, která nejvíce chybí, tak i respitní péči, vhodnou pro všechny věkové kategorie. Pro sociálního pedagoga je uplatnění v celé plejádě sociálních oblastí. Sociální pedagog bude přínosem pro společnost, bude aktivátorem a koordinátorem veškeré sociální péče a sociální pomoci včetně všech stupňů prevence. Sociální pedagog by měl organizovat a provádět komunitní plánování. Komunitní plánování by mělo pomoci začlenit sociálního pedagoga do katalogu prací a zvýšit prestiž povolání, které je pro mnoho lidí zcela neznámým a v současném tak neosobním světě potřebným.
54
7 CÍL
Hlavním cílem diplomové práce je sledování vlivu sociálních determinant zdraví a způsobu života osob po CMP s mírným až středním funkčním postižením na kvalitu života.
7.1
Stanovení základních kvantitativních a kvalitativních údajů o způsobu života
pomocí záznamového archu a dvou dotazníků hodnocení kvality života (SF-36) a funkční nezávislosti (FIM).
7.2 Hodnocení vlivu sociálních determinant zdraví (soužití, způsob bydlení, vzdělání) na kvalitu života (SF-36).
7.3 Hodnocení vlivu sociálních determinant zdraví (soužití, způsob bydlení, vzdělání) na funkční nezávislost (FIM).
7.4
Posouzení možnosti uplatnění oboru sociální pedagogika (sociálního pedagoga)
v ovlivnění sociálních determinant zdraví a způsobu i kvality života.
55
8 PRACOVNÍ HYPOTÉZA
Z výše uvedeného textu vyplývá, že úroveň zdravotního stavu osob (nejen) po CMP je determinována celou řadou faktorů. Jedním z těchto faktorů je i způsob života nemocného z období před onemocněním stejně jako i v období rehabilitace a rekonvalescence po nemoci. Příznivé působení na způsob života v tomto období může mít pozitivní vliv na zdravotní i psychický stav, fyzickou zdatnost, pohybové schopnosti a na další vlastnosti přispívající ke zlepšení kvality a snad i prodloužení délky života nemocného. Životní režim člověka může být ovlivňován celou řadou příčin, k nimž patří kromě genetických predispozic i jeho výchova, profesionální minulost a další vlivy předchozího života, dále závažnost onemocnění CMP, jeho léčba i rehabilitace a život v pozdním stádiu choroby. Způsob života obzvláště na tomto období spojeném často s pesimistickým přístupem a nechutí k životu i nezájmem o nové přístupy, by mohly ovlivnit jeho život. Právě v této době by mohl hrát důležitou roli i sociální pedagog, který by mohl ve spolupráci s psychologem, sociálními pracovníky, rodinou a případně i blízkým okolím přispět ke zlepšení životního stylu a k žádoucímu zlepšení stavu nemocného. Avšak pro volbu účinných a pro osoby plaouzibilních přístupů k tomuto výchovnému procesu jsou nutné podrobnější znalosti o nemocné osobě i o faktorech determinujících úroveň jeho zdravotního stavu. Je proto třeba získat řadu informací z objektivní anamnézy a cíleného rozhovoru se samotným pacientem doprovázeného písemným záznamem. Nejvhodnějším přístupem se zdá být zápis do předem vypracovaného formuláře, nejlépe charakteru dotazníku. Podobně jako u celé řady jiných onemocněních, kde existuje několik typů dotazníků, byly i pro osoby po CMP vypracovány dva typy SF-36 a FIM, především s klinickým zaměřením obsahu. Záznamový arch byl otestován v bakalářské práci a obsahoval řadu informací o každém pacientovi z období před onemocněním i z doby po akutním stavu. Výsledky přispěly mimo jiné k posouzení některých příčin vzniku CMP, k zodpovězení některých sociálních otázek i k možnostem jejich řešení v období po CMP (Dunklerová, 2007). K dispozici jsou tedy celkem dva dotazníky a záznamový arch týkající se všech údajů o osobách po CMP. Přesto se však ve svém obsahu podstatně liší, což vyplývá z rozdílných požadavků na získané informace. 56
Zkušenosti z práce (Dunklerová, 2007), ze snahy o sociálně pedagogickou činnost s pacienty této studie, ze spolupráce s fyzioterapeuty i poznatky z literatury mě motivovaly ke snaze vycházet při řešení této studie z následují pracovní hypotézy.
a) Značnou rezervou v péči o osoby s CMP je dosud činnost sociálního pedagoga, která může ovlivnit způsob života nemocných na základě údajů získaných z dotazníkové akce. Způsob života může mít kladný vliv na sociální determinanty zdraví, což může vést ke zlepšení kvality života i k jeho prodloužení.
b) Přehled o způsobu života, kvalitě života a funkční nezávislosti osob po cévní mozkové příhodě může poskytnout záznamový arch vypracovaný pro tento účel a dotazníky pro hodnocení kvality života (SF-36) a funkční nezávislosti (FIM).
c) Sociální determinanty zdraví, jejichž součástí jsou soužití, způsob bydlení a vzdělání mohou mít vliv na kvalitu života (SF-36) osob po cévní mozkové příhodě.
d) Sociální determinanty zdraví, jejichž součástí jsou soužití, způsob bydlení a vzdělání mohou mít vliv na funkční nezávislost (FIM) osob po cévní mozkové příhodě.
e) Správně ovlivněný a upravený způsob života pomocí sociální pedagogiky může přispívat ke kladnému ovlivnění determinant zdraví, ke zlepšení kvality a možná i k prodloužení délky života.
Z této pracovní hypotézy jsem vycházela při stanovení hlavních cílů.
57
9 METODIKA
Podkladem pro diplomovou práci byla kvantitativní a kvalitativní data získaná ze strukturovaného rozhovoru, dotazníků SF-36 a FIM doplněných údaji získaných z výpovědí respondentů.
9.1 Výzkumný soubor
Do výzkumu bylo zařazeno třicet dva mužů ve věku 42 – 80 let s následkem mírného až středního funkčního postižení a se schopností komunikace po cévní mozkové příhodě. Soubor mužů jsem vyšetřila v období od července 2008 do listopadu 2008. Jednotlivé osoby se výzkumného šetření zúčastnily dobrovolně a souhlasily s použitím údajů v diplomové práci. Všechny osoby byly hospitalizované ve FN u sv. Anny v Brně, kde podepsaly informovaný souhlas se zachováním anonymity dle zákona o ochraně osobních údajů v platném znění. Základní charakteristiku souboru osob tvořily údaje (tab. 2): věk uvedený v rocích s výpočtem na jedno desetinné místo výška těla uvedená v centimetrech hmotnost uvedená v kilogramech s výpočtem na jedno desetinné místo Index měření hmotnosti (BMI, Body Mass Index), vyjadřuje poměr hmotnosti v kilogramech k druhé mocnině výšky v metrech; byl vyjádřen výpočtem na jedno desetinné místo dle vzorce:
tělesná hmotnost (kg) BMI = tělesná výška (m)2
V klinické praxi je BMI obecně významným měřítkem pro stanovení diagnózy obezity i
k posouzení životní prognózy
a rizika některých zdravotních komplikací.
Přehlede hodnocení je uveden v tabulce 1.
58
Tab. 1: Hodnocení tělesné hmotnosti indexem BMI (Placheta, 2001) MUŽI
ŽENY
HODNOCENÍ
< 20
< 19
Snížená hmotnost
20 – 24,9
19 – 23,9
Normální hmotnost
25 – 29,9
24 – 28,9
30 – 39,9
29 – 38,9
Středně těžká obezita
> 40
> 39
Těžká (morbidní) obezita
Nadměrná hmotnost (lehká obezita)
Grafu 1 ukazuje rozložení vzdělání osob souboru v % a základní charakteristika souboru věk, výška, váha a BMI včetně průměru a směrodatné odchylky je v tabulce 2 .
Vzdělání vysokoškolské 19%
základní 28%
střední 53%
Graf 1: Rozložení vzdělání osob souboru
59
Tab. 2: Základní charakteristika souboru
OSOBY K.Z. K.J. R.V. Ř.J. K.A. P.L. Š.M. K.A. Ř.R. T.J. Š.A. Š.R. K.K. H.F. M.F. K.J. S.Š. A.V. P.E. R.V. S.Z. G.O. S.J. Š.J. S.Z. L.L. P.A. O.F. Z.M. Č.L. A.F. K.Z. x SD
VĚK (r.)
VÝŠKA (cm)
HMOTNOST (kg)
BMI
42,1 44,2 47,9 50,6 56,5 56,6 56,2 59,3 59,5 59,9 60,1 61,8 63,8 64,5 64,5 65,0 65,5 66,5 66,9 69,6 72,9 73,0 73,6 74,0 74,4 76,0 77,4 77,8 79,6 80,1 80,6 80,9 65,7 10,5
185,0 173,0 184,0 187,0 181,0 187,0 168,0 196,0 172,0 182,0 180,0 168,0 172,0 164,0 178,0 172,0 185,0 182,0 170,0 196,0 175,0 170,0 170,0 165,0 182,0 165,0 192,0 164,0 170,0 170,0 169,0 179,0 176,7 9,0
120,0 72,0 72,0 100,0 88,0 90,0 82,0 108,5 93,0 100,0 89,0 87,0 65,4 60,3 90,4 65,0 95,5 68,0 76,0 120,0 62,0 80,0 80,2 65,0 71,9 68,2 95,0 62,6 68,0 75,0 80,0 100,0 82,8 16,1
35,1 24,1 21,3 28,6 26,9 25,7 29,1 28,2 31,4 30,2 27,5 30,8 22,1 23,0 28,5 22,0 27,9 20,5 26,3 31,2 20,2 27,7 27,8 23,4 21,7 25,1 25,8 23,3 23,5 26,0 28,0 31,2 26,4 3,6
60
9.2 Metodika vyšetření
Základem výzkumného šetření byl standardizovaný rozhovor s uzavřenými otázkami v záznamovém archu o způsobu života doplněný výpovědí respondentů, dotazník kvality života SF-36 a dotazník funkčního hodnocení nezávislosti FIM. Jejich formulace jsou uvedeny v příloze této práce.
9.2.1 Záznamový arch způsobu života Záznamový arch byl složen z otázek vypovídajících o způsobu života, které odrážejí sociální determinanty zdraví: sociální gradient, stres, dětství, práce, nezaměstnanost, sociální opora, závislost, výživa, doprava, sociální vyloučení. Záznamový arch způsobu života byl pro práci s osobami po cévní mozkové příhodě speciálně vypracován a skládá se ze šesti částí zaměřených na: rodinnou anamnézu, soužití a způsob bydlení; pracovní anamnézu (druh a pravidelnost práce, zaměstnání); mimopracovní aktivity (společenská angažovanost, záliby); pohybové aktivity (procházky, všeobecné cvičení, sport); zdravotní stav (kouření, alkohol, strava, onemocnění); vznik CMP a následky.
9.2.2 Hodnocení kvality života dotazníkem SF-36 Dotazník SF-36 (Short Form 36 Health Subject Questionnaire) hodnotí subjektivní kvalitu života (Vaňásková, 2004). Prezentovaný dotazník je složen z otázek členěných do osmi kategorií hodnotících kvalitu života; kategorie jsou členěny na dvě hlavní části (dimenze) CELKOVÉ FYZICKÉ ZDRAVÍ (PCS, Physical Component) CELKOVÉ MENTÁLNÍ ZDRAVÍ (MCS, Mental Component Summary). Jedenáct otázek spolu s podotázkami tvoří 36 otázek:
61
Otázky dotazníku SF-36 jsou:
Otázka č. 1 je zaměřená na celkové subjektivní hodnocení zdravotního stavu šetřených osob. Odpověď je označena na verbálně popsané škále a číselně hodnocena od „výtečné“ bodové hodnocení 1 až do „špatné“ bodově hodnoceno 5.
Otázka č. 2 Jak byste hodnotil(a) své zdraví dnes ve srovnání se stavem před rokem? Odpověď je označena na verbálně popsané škále a bodově ohodnocena 1 až 5.
Otázka č. 3: Následující otázky se týkají činností, které někdy děláváte během svého typického dne. Omezuje Vaše zdraví nyní tyto činnosti? Jestliže ano, do jaké míry? Odpovědi jsou označeny na číselné škále s hodnocením 1 až 3.
Otázka č. 4: Měl jste některý z dále uvedených problémů při práci nebo při běžné denní činnosti v posledních 4 týdnech kvůli zdravotním potížím? Odpověď na otázku má dichotomické položky ano – ne.
Otázka č. 5: Trpěl(a) jste některým z dále uvedených problémů při práci nebo při běžné denní činnosti v posledních 4 týdnech kvůli nějakým emocionálním potížím (např. pocit deprese nebo úzkosti)? Odpověď na otázku má dichotomické položky ano – ne.
Otázka č. 6: Uveďte do jaké míry bránily Vaše zdravotní nebo emocionální potíže Vašemu normálnímu společenskému životu v rodině, mezi přáteli, sousedy nebo v širší společnosti v posledních 4 týdnech. Odpověď je označena na verbálně popsané škále a číselně obodována od 1 do 5.
Otázka č. 7: Jak velké bolesti jste měl v posledních 4 týdnech? Odpověď je označena na verbálně popsané škále a číselně obodována od 1 do 6.
Otázka č. 8:
Do jaké míry Vám bolesti bránily v práci (v zaměstnání i doma)
v posledních 4 týdnech? Odpověď je označena na verbálně popsané škále a číselně obodována od 1 do 5. 62
Otázka č. 9: Následující otázky se týkají vašich pocitů a toho jak se Vám dařilo v minulých 4 týdnech. U každé otázky označte prosím takovou odpověď, která nejlépe vystihuje jak jste se cítil. Jak často v minulých 4 týdnech Odpověď je označena na verbálně popsané škále a bodově ohodnocena 1 až 6.
Otázka č. 10:
Uveďte, jak často v posledním týdnu bránily Vaše zdravotní nebo
emocionální obtíže Vašemu společenskému životu (jako např. návštěvy přátel, příbuzných atd.)? Odpověď je označena na verbálně popsané škále a bodově ohodnocena 1 až 5.
Otázka č. 11: Zvolte, prosím, takovou odpověď, která nejlépe vystihuje do jaké míry pro Vás platí každé z následujících prohlášení? Odpověď je označena na verbálně popsané škále a bodově ohodnocena 1 až 5.
Údaje respondentů byly označeny zakroužkováním příslušného čísla nebo odpovědí ano či ne.
Výstupy dotazníku jsou děleny do osmi kategorií. 1) omezení fyzických aktivit v důsledku zdravotních problémů (PF, Physical Functioning); 2) omezení obvyklých činností v důsledku fyzických zdravotních problémů (RP, RolePhysical); 3) určuje míru bolesti a její dopad bolest na vykonávání běžných denních činností (BP, Bodily Pain); 4) obecné hodnocení zdravotního stavu (GH, General Health) 5) vitalita (VT, Vitality); 6) omezení v běžných aktivitách v důsledku v důsledku emocionálních problémů (RE, Role-Emotional); 7) omezení sociálních aktivit v důsledku fyzických a emocionálních problémů (SF, Social-Functioning); 8) obecné mentální zdraví, psychologické poruchy (MH, Mental Health). 63
Osm kategorií je shrnuto do dvou dimenzí: 1) celkové fyzické zdraví (PCS, Physical Component Summary), shrnuje výsledky kategorií fyzická aktivita, omezení fyzické aktivity, bolest, všeobecné hodnocení zdraví a vitalita; počítá se jako prostý aritmetický průměr jednotlivých dimenzí ovlivňujících fyzické zdraví; 2) celkové psychické zdraví (MCS, Mental Component Summary), shrnuje výsledky kategorií všeobecné hodnocení zdraví, vitalita, společenská aktivita, omezení emočními problémy, duševní oblast; vypočítá se prostým aritmetickým průměrem jednotlivých dimenzí ovlivňujících psychické zdraví;
Ze dvou dimenzí se počítá index celkové kvality života: index celkové kvality života (SF-36), hodnota celkového fyzického zdraví se pohybuje v intervalu od 0 do 100; vyšší hodnota znamená lepší celkové fyzické zdraví (SF-36, 2008).
9.2.3 Dotazník FIM Data zhodnocení soběstačnosti osob po cévní mozkové příhodě byla získána z dotazníku FIM (Functional Independence Measure) hodnocení funkční nezávislosti, který byl vytvořen institucemi American Academy of Physical Medicine a American Congres of Rehabilitation Medicene v roce 1984 (Vaňásková, 2004). Dotazník FIM je používán v USA a v dalších státech zemích Evropské unie (Švestková, 2004, Vaňásková, 2004). Předností je, že současně hodnotí schopnosti lokomoce a aktivity denního života s kognitivními funkcemi; výzkumně je vhodný pro své číselné zpracování. Uvedený dotazník se skládá ze tří základních částí a celkem hodnotí osmnáct činností v šesti kategoriích. Výsledné skóre může být v rozsahu od 18 do 126 bodů, pohybová schopnost (motorické skóre) od 13 do 91 bodů a psychické funkce (kognitivní skóre) od 5 do 35 bodů.
První část dotazníku definuje úroveň funkční nezávislosti od plné samostatnosti stupeň 7 až do úplné závislosti označené stupněm 1.
64
7 plná samostatnost (opakovaně, bezpečně) 6 modifikovaná samostatnost (pomůcka) Modifikovaná závislost 5 pod dohledem 4 minimální pomoc 3 střední pomoc Úplná závislost 2 výrazná pomoc 1 úplná pomoc
Tab. 3: Charakteristika stupňů závislosti dle dotazníku FIM Soběstačnost
Částečná závislost
Úplná závislost
7. Úplná soběstačnost
5. Dohled anebo usměrnění
2. Maximální pomoc
– činnost je vykonávána
– není zapotřebí fyzická
– pacient vyžaduje
typicky, spolehlivě bez
pomoc, ale pokyny,
výraznou pomoc; při
modifikací, pomocných
pochvala a usměrnění
činnosti vynakládá úsilí o
zařízení a pomůcek 6. Změněná soběstačnost
25 % a více 4. Minimální pomoc
1. Úplná pomoc
– činnost vyžaduje
– pacient vyžaduje
– pacient vyžaduje
pomocné zařízení,
minimální kontakt,
komplexní pomoc; při
pomůcky, více času anebo
testovaný vynakládá více
činnosti vynakládá úsilí od
je vykovávána méně
než 75 % úsilí na
0 – 25 %
spolehlivě
vykonání činnosti 3. Střední pomoc – pacient vyžaduje větší kontakt pomoci pro vykonání činnosti, vynakládá úsilí o 50 % více
65
Druhá část dotazníku hodnotí motorické schopnosti, přispívá k posouzení úrovně a kvality různých motorických úkonů nutných k zajištění určitého stupně funkční nezávislosti: a) osobní hygiena b) kontrola sfinkterů (kontinence močový měchýř a konečník) c) přesuny (lůžko, židle, vozík, vana) d) pohyblivost (lokomoce)
Třetí část dotazníku hodnotí kognitivní schopnosti posuzuje úroveň a kvalitu procesů: e) komunikace f) sociální schopnosti Celkové FIM skóre představuje součet všech odhalených stupňů (1-7) v průřezovém vyšetření a je komplexním ukazatelem funkční nezávislosti. Vypočítá se ze součtu čísel doplněných ke každé jednotlivé kategorii. Zhodnocení a výsledek motorického, kognitivního a celkové FIM skóre u jednotlivých osob ukazuje tabulka . Výsledky jsou součtem čísel doplněných ke každé jednotlivé kategorii.
9.3 Proměnné
Hodnotili jsme 11 proměnných z dotazníku SF-36 kvality života: PF, RP, BP, GH, VT, SF, RE, MH, PCS, MCS, SF-36 (tab. 19) a 3 proměnné z FIM: kognitivní, motorické a celkové FIM skóre (tab. 31).
9.4 Statické zpracování dat
Sesbíraná data byla převedena do počítačové databáze, proveden jejich výpočet a jejich statistická analýza. Studovali jsme vztah mezi dvěma proměnnými. K hodnocení bylo použito standardních neparametrických statistických metod (test
66
Mann-Withney pro nezávislé vzorky). Směrodatná odchylka (SD) byla vypočítána dle vzorce (Hendl, 2006):
s = s2 =
∑ ( xi − x ) 2 n −1
Výstupy jsou prezentovány formou tabulek a grafů. Pro měřitelné hodnoty v základní charakteristice souboru jsem použila program Microsoft Excel verze 2003 a program Statistika CZ 8.0. Výsledky byly vyjádřeny jak aritmetickým průměrem ( x ), tak směrodatnou odchylkou (SD). Pro vztahy mezi dimenzemi v dotazníku kvality života SF-36 bylo k hodnocení použito standardních parametrických metod. Závislost mezi proměnnými jsme určovali pomocí korelačního koeficientu, který byl počítán podle vzorce (Hendl, 2006):
s xy
∑ in=1 ( xi − x )( y i − y ) = n −1
rxy =
s xy sx s y
Hodnota korelačního koeficientu se pohybuje od -1 do 1. Hodnoty ± 1 nabývá tehdy, pokud všechny body leží na přímce. Nule je roven v případě, že veličiny jsou nezávislé. Korelační koeficient však může být nulový i v případě, že veličiny jsou funkčně závislé, ale závislost není lineární (Gerylovová, 2000, Zvarová, 2004). Lineární přímou úměru vyjadřují kladné hodnoty, nepřímou úměru (vzestup jedné proměnné je doprovázen poklesem druhé proměnné) charakterizují záporné hodnoty. Statistika nám neumožňuje tvrdit,
že závislost existuje nebo
neexistuje s jistotou,
pouze
nám určuje
pravděpodobnost tohoto tvrzení. K tomu slouží uvádění hodnot pravděpodobnosti p, která nás informuje o pravděpodobnosti omylu. Pokud je p menší než 0,05 říkáme, že vztah je statisticky významný; větší stupeň jistoty správnosti našeho tvrzení nám poskytuje p < 0,01. Než budeme počítat příklady a rozhodovat o závislosti, či nezávislosti znaků, všimněme si jedné důležité vlastnosti korelačního koeficientu. Jeho hodnota se musí vztahovat k rozsahu výběru. Při vyšetření většího množství lidí i nižší korelační koeficient může znamenat vysokou významnost spojenou s nízkou hodnotou p (Hanousek a Charamza, 1992). 67
10 VÝSLEDKY
Výsledky celého souboru osob (n = 32) by měly potvrdit nebo vyvrátit hypotézy, obsažené ve čtyřech cílech práce. Hlavním cílem magisterské práce je sledování vlivu sociálních determinant zdraví
a způsobu života osob po CMP s mírným až středním funkčním postižením na kvalitu života. Stanovení základních kvantitativních a kvalitativních údajů o způsobu života
pomocí záznamového archu a dvou dotazníků hodnocení kvality života (SF-36) a funkční nezávislosti (FIM). Hodnocení vlivu sociálních determinant zdraví (soužití, způsob bydlení, vzdělání)
na kvalitu života (SF-36). Hodnocení vlivu sociálních determinant zdraví (soužití, způsob bydlení, vzdělání)
na funkční nezávislost (FIM).
Výsledky jsou podrobně uspořádány v následujícím pořadí: záznamový arch způsobu života, dotazník na kvalitu života (SF-36), dotazník na hodnocení funkční nezávislosti (FIM). Na tuto část navazuje hodnocení vlivu sociálních determinant zdraví ze záznamového archu a vztahu k jednotlivým dotazníkům. Výsledky v tabulkách jsou vyjádřeny v absolutních (n) a relativních hodnotách (%) a u metrických (parametrických) dat průměr a směrodatná odchylka. V grafech, ve kterých byl zjišťován vztah, je uveden průměr a směrodatná odchylka.
10.1 Způsob života
10.1.1 Rodinná a sociální anamnéza souboru osob
Tabulka 4 ukazuje sociální a rodinnou anamnézu celého šetřeného souboru. Rozdíly jsou vidět v grafech 2 a 3. 68
Tab. 4: Rodinná anamnéza osob Rodinný stav
Děti
Sourozenci
n=32 svobodný
ženatý
rozvedený
ano
žijících
ano
žijících
n
2
12
vdovec 7
11
26
26
28
26
%
6
38
22
34
81
81
88
81
RODINNÝ STAV 40
35
30
%
25
20
15
10
5
0 svobodný
ženatý
vdovec
rozvedený
Graf 2: Přehled rodinné anamnézy osob souboru
Tabulka 5 a grafy 2, 3 ukazují způsoby bydlení a možné druhy soužití osob souboru. Nejvíce osob souboru bydlelo v nájemním bytě družstevním, státním či v osobním vlastnictví, v rodinném domku asi 1/3 a ve společném domově pro seniory, ubytování v Armádě spásy 2 osoby.
Tab. 5: Sociální anamnéza osob souboru způsobu bydlení a soužití
n=32
Způsob bydlení nájemní rodinný společný byt domek domov
sám
Soužití spolu s manželkou
v rodinném kolektivu
n
21
9
2
14
10
8
%
66
28
6
44
31
25
69
ZPŮSOB BYDLENÍ 70
60
50
%
40
30
20
10
0
nájemní byt
rodinný dům
společný domov
Graf 3: Přehled způsobu bydlení osob souboru
SOUŽITÍ 50 45 40 35
%
30 25 20 15 10 5 0 sám
spolu s manželkou
Graf 4: Rozložení osob souboru v soužití
70
v rodinném kolektivu
10.1.2 Pracovní anamnéza
Tabulka 6 člení soubor osob dle druhů práce, jež osoby vykonávaly. Nejvíce je u osob s CMP zastoupen smíšený druh práce (duševní a fyzická). Patrnější rozdíly jsou znatelné v grafu 5.
Tab. 6: Druhy práce osob souboru Druh práce
manuální duševní smíšená
n
%
9 6 17
28 19 53
DRUHY PRÁCE 60
50
%
40
30
20
10
0 manuální
.
duševní
Graf 5: Rozdílnost druhů práce osob souboru
71
.
smíšená
Pracovní příležitost a vytížení (nezaměstnanost, důchod, nemoc) se odráží v tabulce 7 a názorně v grafu 6.
Tab. 7: Pracovní vytíženost v posledních 10 letech u osob souboru Práce
pravidelná příležitostná žádná
n
%
21 4 7
65 13 22
PRÁCE 70
60
50
%
40
30
20
10
0 pravidelná
příležitostná
žádná
Graf 6: Rozdílnost možnosti práce osob souboru
Zjištěná data uvedená v tabulce 8 a grafu 7 jsou součástí hodnocení sociálních determinant zdraví - práce, nezaměstnanost a stres.
72
Tab. 8: Zaměstnání osob v posledních 10 letech
n
%
7 12 2 5 6
22 38 6 15 19
Zaměstnání
velký podnik soukromá firma podnikatel státní instituce žádné
ZAMĚSTNÁNÍ 40
35
30
%
25
20
15
10
5
0 velký podnik
soukromá firma
podnikatel
státní instituce
žádné
Graf 7: Zaměstnání osob v posledních 10 letech
10.1.3 Mimopracovní aktivity
Tabulka 9 a graf 8 ukazují rozdílnost osob souboru ve výpomoci při domácích pracích. Pravidelně v domácnosti vypomáhá méně než polovina osob souboru.
73
Tab. 9: Přehled pravidelné výpomoci v domácnosti osob souboru Pravidelná výpomoc v domácnosti
ANO NE
n
%
13 19
41 59
PRAVIDELNÁ POMOC V DOMÁCNOSTI 70
60
50
%
40
30
20
10
0 ano
ne
Graf 8: Přehled pravidelné výpomoci v domácnosti osob souboru
Tabulka 10 a graf 9 znázorňují rozdílnost zájmů u souboru. Některé počty jsou ovlivněny skutečností, že osoby se věnovaly více než jedné angažovanosti.
74
Tab. 10: Přehled společenské angažovanosti osob souboru Společenská angažovanost
politika kultura sociální zájmové organizace žádná
n
%
5 8 4 4 18
16 25 13 13 56
SPOLEČENSKÁ ANGAŽOVANOST 60
50
%
40
30
20
10
0 politika
kultura
sociální .
zájm. organizace
žádná
Graf 9: Názorný přehled společenské angažovanosti osob souboru
Náročnost zálib fyzicky a psychicky nenáročných a fyzicky náročných osob souboru ukazuje tabulka 11 a názorně graf 10. 16 % osob neuvedlo žádnou zálibu. Data u cestování a o dovolené v ČR či zahraničí jsou jen znakem ekonomického příjmu domácností.
75
Tab. 11: Náročnost zálib a cestování osob souboru Záliby fyzicky a psychicky nenáročné fyzicky náročné cestování ČR cestování cizina
n
16 11 21 16
% 50 34 66 50
ZÁLIBY 60
50
%
40
30
20
10
0 fyz. a psych. nenáročné
fyzicky náročné
Graf 10: Náročnost zálib a cestování osob souboru
10.1.4 Pohybové aktivity
Pravidelnost pohybové aktivity ukazuje tabulka 12 a graf 11. Z celého souboru se pohybové aktivitě věnovalo 34 % do 30 let. S věkem klesá procento lidí, kteří se věnují pravidelné pohybové aktivitě.
76
Tab. 12: Všeobecné pohybové aktivity pravidelné s rozlišením dle věku Tělesná cvičení všeobecná pravidelná do 30 let do 40 let do 50 let do 60 let do současnosti
n
%
21 11 3 3 1 6
66 34 9 9 3 19
PRAVIDELNÝ POHYB 40
35
30
%
25
20
15
10
5
0 do 30
do 40
do 50
do 60
do současnosti
roky
Graf 11: Všeobecné pohybové aktivity pravidelné
Druhy sportování uvádí tabulka 13 a graf
12, individuální sport uvedlo 59 %
a kolektivní 47 % osob souboru. Amatérsky se sportu věnovalo 38 % a závodně 13 % osob souboru.
77
Tab. 13: Pohybové aktivity dle druhu sportu Sport individuální kolektivní amatérský závodní
n 19 15 12 4
% 59 47 38 13
SPORT 70
60
50
%
40
30
20
10
0 individuální
kolektivní
amatérský
závodní
Graf 12: Všeobecné pohybové aktivity nepravidelné
10.1.5 Závislosti, strava a nemoci
V tabulkách 14 a 15 bylo zaznamenáno kouření a abúzus alkoholu osob souboru. Kouření a alkohol jsou součástí sociálních determinant zdraví – závislostí. Alkohol odříká pouze 13 % osob souboru. Názorně jsou uvedena data o alkoholu a kouření v grafech 13 a 14.
78
Tab. 14: Kouření – faktor přímý ovlivňující vznik CMP Kouření ANO NE
n 14 18
% 44 56
KOUŘENÍ 60
50
%
40
30
20
10
0 ano
ne
Graf 13: Kouření – faktor přímý ovlivňující vznik CMP
Tab. 15: Abúzus alkoholu – faktor přímý ovlivňující vznik CMP Alkohol ANO PŘÍLEŽITOSTNĚ NE
79
n 5 23 4
% 16 72 13
ALKOHOL 80
70
60
%
50
40
30
20
10
0 ano
příležitostně
ne
Graf 14: Abúzus alkoholu – faktor přímý ovlivňující vznik CMP
Stravování zaznamenané do tabulky 16 tvořilo kategorii rozdělenou na pravidelnost a nepravidelnost stravy. Pravidelnou stravu udávala převážná část a nepravidelnou 6 % osob souboru. Zdravou stravu upřednostňuje 44 %, občas 53 % a nedodržuje ji 3 % osob souboru. Nezdravou stravu konzumuje zřídka 56 % a převážně 31 % osob souboru.
Tab. 16: Způsob stravování osob souboru Strava pravidelná ANO pravidelná NE Strava zdravá ANO OBČAS NE Strava nezdravá ZŘÍDKA PŘEVÁŽNĚ
80
n 30 2
% 94 6
14 17 1
44 53 3
18 10
56 31
V tabulce 17 je zaznamenána přítomnost dalších onemocnění. 97 % souboru osob mělo a má další velké množství závažných onemocnění předcházejících CMP. Opakovanost a mnohočetnost sledování CMP nebyly naším zájmem. Rozdílnost v trvalých následcích je patrná v uvedené tabulce.
Tab. 17: Přítomnost mnohočetnosti závažných onemocnění osob Závažná onemocnění více diagnóz trvalé následky ANO trvalé následky NE
n 31 20 12
% 97 63 38
Vznik CMP zaznamenaný do tabulky 18 a názorně v grafu 15 udalo 97 % osob souboru v klidu např. u jídla, v koupelně i na WC a v dopoledních hodinách.
Tab. 18: Přehled vzniku CMP osob souboru Vznik CMP v klidu při fyzické zátěži při psychické zátěži
n 31 1 0
% 97 3 0
VZNIK CMP 120
100
%
80
60
40
20
0 v klidu
při fyzické zátěži
Graf 15: Přehled vzniku CMP osob souboru 81
při psychické zátěži
10.2 Dotazník SF-36
10.2.1 Hodnocení jednotlivých kategorií dotazníku SF-36
Dotazník SF-36 je obecný dotazník, který se vztahuje k hodnocení kvality života a vychází z ukazatelů: celkové fyzické zdraví (PCS, Physical Component Summary), shrnuje výsledky
kategorií fyzická aktivita, omezení fyzické aktivity, bolest, všeobecné hodnocení zdraví a vitalita; počítá se jako prostý aritmetický průměr jednotlivých dimenzí ovlivňujících fyzické zdraví; celkové psychické zdraví (MCS, Mental Component Summary), shrnuje výsledky
kategorií všeobecné hodnocení zdraví, vitalita, společenská aktivita, omezení emočními problémy, duševní oblast; vypočítá se prostým aritmetickým průměrem jednotlivých dimenzí ovlivňujících psychické zdraví; index celkové kvality života (SF-36), hodnota celkového fyzického zdraví se
pohybuje v intervalu od 0 do 100; vyšší hodnota znamená lepší celkové fyzické zdraví. Výstupy dotazníku (tab. 19) jsou děleny do osmi kategorií; jednotlivé kategorie byly zpracovány do tabulky a grafů. Výstupy dotazníku jsou děleny do osmi kategorií: PF – Physical Functioning (fyzická funkce) RP – Role-Physical (fyzická role) BP – Bodily Pain (bolest) GH – General Health (obecné zdraví) VT – Vitality (vitalita) SF – Social-Functioning (společenská aktivita) RE – Role-Emotional (emocionálních role) MH – Mental Health (mentální zdraví) PCS – Physical Component Summary (celkové psychické zdraví) MCS – Mental Component Summary (celkové mentální zdraví) SF-36 – Short Form 36 (zkrácená verze dotazník 36) 82
Tab. 19: Výsledky jednotlivých dimenzí a výsledné kvality života SF-36 č.
osoby
1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. 11. 12. 13. 14. 15. 16. 17. 18. 19. 20. 21. 22. 23. 24. 25. 26. 27. 28. 29. 30. 31. 32.
K.Z. 40,0 0,0 31,0 K.J. 5,0 0,0 0,0 R.V. 100,0 100,0 100,0 Ř.J. 15,0 0,0 12,0 K.A. 35,0 0,0 31,0 P.L. 25,0 0,0 100,0 Š.M. 95,0 25,0 100,0 K.A. 95,0 100,0 84,0 Ř.R. 55,0 25,0 54,0 TJ. 90,0 100,0 100,0 Š.A. 55,0 0,0 22,0 Š.R. 0,0 0,0 52,0 K.K. 60,0 0,0 22,0 H.F. 50,0 25,0 100,0 M.F. 0,0 0,0 41,0 K.J. 10,0 0,0 21,0 S.Š. 60,0 25,0 62,0 A.V. 60,0 0,0 22,0 P.E. 10,0 0,0 74,0 R.V. 0,0 0,0 31,0 S.Z. 80,0 50,0 22,0 G.O. 0,0 0,0 62,0 S.J. 0,0 0,0 84,0 Š.J. 20,0 0,0 31,0 S.Z. 0,0 0,0 84,0 L.L. 50,0 50,0 52,0 P.A. 95,0 100,0 72,0 O.F. 45,0 25,0 100,0 Z.M. 55,0 0,0 84,0 Č.L. 0,0 0,0 100,0 A.F. 10,0 0,0 100,0 K.Z. 35,0 0,0 41,0
x SD
PF
39,1 33,2
RP
19,5 33,5
BP
59,1 32,1
GH
VT
20,0 35,0 57,0 10,0 42,0 40,0 67,0 62,0 20,0 72,0 35,0 20,0 30,0 30,0 20,0 42,0 47,0 25,0 37,0 37,0 15,0 30,0 25,0 55,0 25,0 52,0 57,0 57,0 55,0 20,0 25,0 25,0
5,0 50,0 33,3 35,0 0,0 66,7 65,0 87,5 100,0 20,0 0,0 0,0 20,0 25,0 0,0 30,0 25,0 33,3 50,0 75,0 33,3 60,0 100,0 100,0 10,0 37,5 0,0 45,0 62,5 100,0 35,0 25,0 33,3 30,0 100,0 100,0 30,0 37,5 0,0 55,0 75,0 100,0 35,0 37,5 0,0 55,0 0,0 100,0 40,0 62,5 33,3 15,0 75,0 33,3 55,0 75,0 0,0 75,0 25,0 0,0 20,0 37,5 66,7 30,0 12,5 0,0 30,0 62,5 33,3 45,0 12,5 0,0 35,0 50,0 33,3 55,0 75,0 0,0 55,0 62,5 100,0 50,0 87,5 33,3 40,0 75,0 33,3 75,0 50,0 0,0 35,0 0,0 100,0 35,0 75,0 100,0
60,0 40,0 68,0 32,0 36,0 40,0 60,0 84,0 16,0 60,0 48,0 48,0 36,0 68,0 44,0 68,0 68,0 44,0 60,0 80,0 48,0 36,0 52,0 56,0 48,0 68,0 64,0 80,0 68,0 64,0 36,0 68,0
24,8 17,1 56,0 22,1 31,8 36,7 53,2 51,5 40,7 56,8 30,2 18,0 33,8 35,5 23,1 16,5 38,1 29,9 29,7 20,0 35,4 28,2 26,4 28,5 27,0 40,2 51,8 40,3 38,5 29,1 28,8 21,3
39,0 40,1 48,4 26,1 27,2 31,9 37,4 54,8 18,5 41,9 34,9 56,5 27,8 53,7 35,8 52,8 42,2 37,2 44,4 48,8 34,9 29,1 43,0 35,3 41,0 41,5 44,8 49,4 44,2 44,8 38,8 56,4
63,8 57,2 104,4 48,2 59,0 68,6 90,6 106,3 59,2 98,7 65,1 74,5 61,6 89,2 58,9 69,3 80,3 67,1 74,1 68,8 70,3 57,3 69,4 63,8 68,0 81,7 96,6 89,7 82,7 73,9 67,6 77,7
37,2 16,3
39,7 17,2
54,6 33,2 15,7 11,1
40,7 9,2
73,9 14,4
83
SF
49,2 30,0
RE
42,7 40,2
MH PCS MCS SF-36
10.2.2 Výsledky SF-36 s přihlédnutím k sociálním determinantám zdraví
Dotazník SF-36 se vztahuje k hodnocení kvality života a byl rozpracován dle jednotlivých otázek na kategorie a celkový počet kódů, které jsou uvedeny v tabulkách. Kvalita života posuzovaná dle odpovědí na jednotlivé otázky má vztah k některým sociálním determinantám zdraví jako sociální gradient, sociální opora, stres a závislosti.
První otázka je zaměřená na celkové subjektivní hodnocení zdravotního stavu šetřených osob. Výsledné odpovědi jednotlivců jsou uvedeny a absolutních a relativních hodnotách na škále (tab. 20).
Tab. 20: Odpovědi souboru na otázku č. 1 HODNOCENÍ CELKOVÉHO ZDRAVÍ n =32
výtečné
n %
0 0
velmi dobré 2 6
dobré
10 31
docela dobré 5 16
špatné
15 47
Otázka dotazníku č. 2: Jak byste hodnotil(a) své zdraví dnes ve srovnání se stavem před rokem? Odpovědi respondentů subjektivního srovnání zdraví před vznikem CMP jsou uvedeny v tabulce 21. Jsou zaměřené na sociální gradient, stres, sociální oporu a sociální vyloučení. Hodnocení zdraví subjektivně jako mnohem horší udalo 47 %, poněkud horší 22 %, přibližně stejné 28 % a 3 % respondentů mnohem lepší.
Tab. 21: Odpovědi souboru osob na otázku č. 2
SROVNÁNÍ ZDRAVÍ n = 32 n %
mnohem poněkud přibližně poněkud mnohem lepší lepší stejné horší horší
1 3
0 0
9 28
84
7 22
15 47
Otázka dotazníku č. 3: Následující otázky se týkají činností, které někdy děláváte během svého typického dne. Omezuje Vaše zdraví nyní tyto činnosti? Jestliže ano, do jaké míry? Odpovědi na otázku (tab. 22) se vztahují k možnosti posoudit potřebnost sociální pomoci a sociální péče pro jednotlivé osoby, které by nebyly schopné určité činnosti vykonávat.
Tab. 22: Odpovědi souboru osob na otázku č. 3 ANO omezuje hodně
ANO omezuje trochu
n
%
n
%
n
%
27
84
3
9
2
6
15
47
12
38
5
16
c) Zvedání nebo nošení běžného nákupu
13
41
12
38
7
22
d) Vyjít po schodech několik pater
19
59
7
22
6
19
e) Vyjít po schodech jedno patro
13
41
11
34
8
25
f) Předklon, shýbání, poklek
15
47
11
34
6
19
g) Chůze asi jeden kilometr
16
50
10
31
6
19
h) Chůze po ulici sto metrů
12
38
7
22
13
41
i) Chůze po ulici několik desítek metrů
10
31
6
19
16
50
j) Koupání doma nebo oblékání bez cizí pomoci
9
28
12
38
11
34
ČINNOSTI
a) Usilovné činnosti jako je běh, zvedání těžkých předmětů, provozování náročných sportů b) Středně namáhavé činnosti jako posunování stolu, luxování, hraní kuželek, jízda na kole
85
NE neomezuje
Otázka dotazníku č. 4: Měl jste některý z dále uvedených problémů při práci nebo při běžné denní činnosti v posledních 4 týdnech kvůli zdravotním potížím? Odpovědi (tab. 23) respondentů udávají možnosti vlivu zdraví na sociální determinanty zdraví - práci, stres, dopravu a sociální oporu. V běžných denních činnostech a v zaměstnání jsou osoby velmi omezeny.
Tab. 23: Odpovědi souboru osob na otázku č. 4 o běžné denní činnosti
ANO
NE
VLIV ZDRAVÍ n
%
n
%
a) Zkrátil se čas, který jste věnoval(a) práci nebo jiné činnosti?
23
72
9
28
b) Udělal(a) jste méně než jste chtěl(a)?
27
84
5
16
c) Byl(a) jste omezen(a) v druhu práce nebo jiných činností?
27
84
5
16
d) Měl(a) jste potíže při práci nebo jiných činnostech (například musel(a) jste vynaložit zvláštní úsilí)?
26
81
6
19
Otázka dotazníku č. 5: Trpěl(a) jste některým z dále uvedených problémů při práci nebo při běžné denní činnosti v posledních 4 týdnech kvůli nějakým emocionálním potížím (např. pocit deprese nebo úzkosti)? Odpovědi na otázku o vlivu onemocnění CMP na emoce při denní činnosti jsou uvedeny v tabulce 24.
86
Tab. 24: Odpovědi souboru osob zaměřené na emoce při denní činnosti
ANO
NE
EMOCE PŘI DENNÍ ČINNOSTI n
%
n
%
a) Zkrátil se čas, který jste věnoval(a) práci nebo jiné činnosti?
16
50
16
50
b) Udělal(a) jste méně než jste chtěl(a)?
22
69
10
31
c) Byl(a) jste při práci nebo jiných činnostech méně pozorný(á) než obvykle?
17
53
15
47
Otázka dotazníku č. 6: Uveďte do jaké míry bránily Vaše zdravotní nebo emocionální potíže Vašemu normálnímu společenskému životu v rodině, mezi přáteli, sousedy nebo v širší společnosti v posledních 4 týdnech (tab. 25). Společenský život a sociální soužití je nedílnou částí sociálních determinant zdraví jako je sociální gradient, sociální vyloučení, doprava a stres.
Tab. 25: Odpovědi souboru osob na otázku emocionálních potíží v sociálním soužití ZDRAVÍ A EMOCE n = 32
vůbec ne
trochu
mírně
n %
5 16
10 31
3 9
87
poměrně dost 7 22
velmi silně 7 22
Otázka dotazníku č. 7 (tab. 26): Jak velké bolesti jste měl v posledních 4 týdnech?
Tab. 26: Odpovědi souboru osob na otázku č.7 BOLEST n = 32
žádné
n %
9 28
velmi mírné 5 16
mírné
střední
silné
5 16
7 22
5 16
velmi silné 1 3
Otázka dotazníku č. 8 (tab. 27): Do jaké míry Vám bolesti bránily v práci (v zaměstnání i doma) v posledních 4 týdnech?
Tab. 27: Odpovědi souboru osob na otázku č. 8 BOLEST A SPOLEČNOST poměrně n = 32 vůbec ne trochu mírně dost n 13 3 4 9 % 41 9 13 28
velmi silně 3 9
Otázka dotazníku č. 9 (tab. 28): Následující otázky se týkají Vašich pocitů a toho jak se Vám dařilo v minulých 4 týdnech. U každé otázky označte prosím takovou odpověď, která nejlépe vystihuje jak jste se cítil. Jak často v minulých 4 týdnech:
88
Tab. 28: Odpovědi souboru osob na otázku č. 9
pořád
většinou
POCITY
dost často
občas
málokdy
nikdy
n
%
n
%
n
%
n
%
n
%
n
%
a) Jste se cítil(a) pln(a) elánu?
3
9
0
0
4
13
8
25
12
38
5
16
b) Jste byl(a) velmi nervózní?
0
0
2
6
5
16
13
41
6
19
6
19
1
3
0
0
4
13
9
28
10
31
8
25
0
0
1
3
8
25
10
31
8
25
5
16
e) Jste byl(a) pln(a) energie?
1
3
0
0
1
3
13
41
11
34
6
19
f) Jste pociťoval(a) pesimismus a smutek?
1
3
1
3
7
22
14
44
6
19
3
9
g) Jste se cítil(a) vyčerpán(a)?
2
6
1
3
9
28
14
44
3
9
3
9
h) Jste byl(a) šťastný(á)?
1
3
2
6
7
22
11
34
9
28
2
6
i) Jste se cítil(a) unaven(a)?
1
3
3
9
14
44
13
41
0
0
1
3
c) Jste pociťoval(a) takovou depresi, že Vás nic nemohlo rozveselit? d) Jste pociťoval(a) klid a pohodu?
Otázka dotazníku č. 10 (tab. 29): Uveďte, jak často v posledním týdnu bránily Vaše zdravotní nebo emocionální obtíže Vašemu společenskému životu (jako např. návštěvy přátel, příbuzných atd.)?
Tab. 29: Odpovědi souboru osob na otázku č. 10
n = 32
pořád
n %
6 19
většinu času 3 9
89
občas
málokdy
nikdy
13 41
7 22
3 9
Otázka dotazníku č. 11 (tab. 30): Zvolte, prosím, takovou odpověď, která nejlépe vystihuje do jaké míry pro Vás platí každé z následujících prohlášení?
Tab. 30: Odpovědi souboru osob na otázku č. 11
PROHLÁŠENÍ
a) Zdá se, že onemocním (jakoukoliv nemocí) poněkud snadněji než jiní lidé b) Jsem stejně zdráv(a) jako kdokoliv jiný c) Očekávám, že se mé zdraví zhorší d) Mé zdraví je perfektní
určitě většinou nejsem většinou určitě ano si jist ne ne ano
4
7
5
10
6
2
10
8
7
5
1
5
8
13
5
0
0
2
2
28
10.3 Dotazník FIM
Tabulka 32 ukazuje hodnocení jak jednotlivých osob souboru, tak hodnocení celého souboru dle motorického, kognitivního a celkového FIM. Výsledky jsou součtem čísel doplněných ke každé jednotlivé kategorii dotazníku a ukazují hodnocení motorických schopností celého souboru v průměru 71,6 ±16,7 motorického skóre, kognitivní schopnosti celého souboru v průměru 30,6 ±4,7 kognitivního skóre a komplexní ukazatel funkční nezávislosti FIM v průměru 102,2 ±19,5 skóre. Celkové skóre FIM nebylo v našem výzkumném šetření závislé na věku.
90
Tab. 31: Motorické, kognitivní a celkové skóre FIM jednotlivých osob i souboru
OSOBY
K.Z. K.J. R.V. Ř.J. K.A. P.L. Š.M. K.A. Ř.R. T.J. Š.A. Š.R. K.K. H.F. M.F. K.J. S.Š. A.V. P.E. R.V. S.Z. G.O. S.J. Š.J. S.Z. L.L. P.A. O.F. Z.M. Č.L. A.F. K.Z. ∑ x SD
motorické 91 82 91 37 81 90 86 91 87 91 65 58 65 57 54 38 84 84 52 49 61 60 52 85 73 84 91 73 72 75 48 84 2292 71,6 16,7
SKÓRE kognitivní 35 28 29 12 33 35 31 34 32 32 31 25 30 30 35 29 32 29 32 29 35 30 21 35 35 30 35 27 27 33 32 35 980 30,6 4,7
91
FIM 126 110 120 49 114 125 117 125 119 123 96 83 95 87 89 67 116 113 84 78 96 90 73 120 108 114 126 100 99 108 80 119 3272 102,2 19,5
10.4 Hodnocení způsobu a kvality života
10.4.1 Hodnocení soužití a kvality života
Graf 16 ukazuje omezení fyzických aktivit u různých typů soužití, které bylo rozděleno na druhy soužití sám, s manželkou a v kolektivu. Skóre osob souboru sám je 31,8 ±30,4, s manželkou 40,5 ±35,3 a v kolektivu 50,0 ±31,8.
Omezení fyzických aktivit v důsledku zdravotních problémů a soužití 90 80 70
SKÓRE
60 50 40 30 20 10 0 SÁM
MANŽELKA
KOLEKTIV
Graf 16: Omezení fyzických aktivit v důsledku zdravotních problémů a soužití
Omezení obvyklých činností v důsledku zdravotních problémů po CMP při rozdílnosti v soužití představuje graf 17. Skóre sám vykazuje 7,1 ±14,7, s manželkou 30,0 ±38,4 a v kolektivu 28,1 ±42,3.
92
Omezení obvyklých činností v důsledku fyzických zdravotních problémů a soužití 80 70 60 50
SKÓRE
40 30 20 10 0 SÁM
MANŽELKA
KOLEKTIV
-10 -20
Graf 17: Omezení fyzických aktivit v důsledku fyzických zdravotních problémů a soužití
Dopad bolesti v nemoci na vykonávání běžných denních činností při rozdílnosti v soužití názorně předkládá graf 18. Skóre sám je 60,7 ±31,7, s manželkou 58,5 ±19,0, v kolektivu 57,0 ±43,5. Dopad bolesti na vykonávání běžných denních činností a soužití 120
100
SKÓRE
80
60
40
20
0 SÁM
MANŽELKA
Graf 18: Dopad bolesti na vykonávání běžných činností a soužití 93
KOLEKTIV
Obecné hodnocení zdraví osob souboru v rozdílnosti soužití představuje graf 19. Skóre sám vykazuje 35,9 ±16,2, s manželkou 37,7 ±15,3 a v kolektivu 38,6 ±17,5. Obecné hodnocení zdraví a soužití 60
50
SKÓRE
40
30
20
10
0 SÁM
MANŽELKA
KOLEKTIV
Graf 19: Obecné hodnocení zdraví a soužití osob souboru
Rozdílnost skóre vitality a způsoby soužití u osob souboru znázorňuje graf 20. Skóre sám vykazuje 38,2 ±15,4, s manželkou 42,0 ±21,2 a v kolektivu 39,4 ±13,8.
Vitalita a soužití 70
60
SKÓRE
50
40
30
20
10
0 SÁM
MANŽELKA
Graf 20: Vitalita a způsoby soužití u osob souboru 94
KOLEKTIV
Společenskou aktivitu u typů soužití názorně ukazuje graf 28. Skóre sám vykazuje 48,2 ±32,7, s manželkou 58,8 ±21,0 a v kolektivu 39,1 ±30,9. Společenská aktivita a soužití 90 80 70
SKÓRE
60 50 40 30 20 10 0 SÁM
MANŽELKA
KOLEKTIV
Graf 21: Společenská aktivita osob souboru
Emocionální problémy v soužití v běžných aktivitách vykazuje nejmenší skóre u soužití s manželkou (graf 22). Skóre sám vykazuje 45,2 ±39,1, s manželkou 30,0 ±37,9 a v kolektivu 54,2 ±40,6.
Omezení v běžných aktivitách v důsledku emocionálních problémů a soužití 100
80
SKÓRE
60
40
20
0 SÁM
MANŽELKA
KOLEKTIV
-20
Graf 22: Omezení v běžných aktivitách v důsledku emocionálních problémů a soužití
95
V grafu 23 je znázorněno mentální zdraví osob žijících v manželství a vykazuje vyšší skóre než při sám a soužití v kolektivu. Skóre sám vykazuje 54,3 ±13,6, s manželkou 59,6 ±18,4 a v kolektivu 49,0 ±13,5.
Obecné mentální zdraví a soužití 90 80 70
SKÓRE
60 50 40 30 20 10 0 SÁM
MANŽELKA
KOLEKTIV
Graf 23: Obecné mentální zdraví a soužití
Celkové skóre fyzického zdraví u osob v rozdílnosti soužití znázorňuje graf 24. Skóre sám vykazuje 30,5 ±9,1, s manželkou 34,6 ±10,9 a v kolektivu 36,0 ±13,3. Celkové fyzické zdraví a soužití 60
50
SKÓRE
40
30
20
10
0 SÁM
MANŽELKA
Graf 24: Celkové fyzické zdraví a soužití
96
KOLEKTIV
Skóre celkového mentální zdraví u osob v různém druhu soužití ukazuje graf 32. Skóre sám vykazuje 41,8 ±9,0, s manželkou 41,3 ±9,1 a v kolektivu 38,1 ±9,1.
Celkové mentální zdraví a soužití 60
50
SKÓRE
40
30
20
10
0 SÁM
MANŽELKA
KOLEKTIV
Graf 25: Celkové mentální zdraví a soužití
Kvalitu života u druhů soužití ukazuje graf 26. Skóre sám vykazuje 72,3 ±9,8, s manželkou 75,9 ±14,9 a v kolektivu 74,1 ±19,3.
Kvalita života a soužití 100 90 80 70
SKÓRE
60 50 40 30 20 10 0 SÁM
MANŽELKA
Graf 26: Kvalita života a soužití 97
KOLEKTIV
10.4.2 Hodnocení způsobu života a vzdělání
Rozdílnost ve vzdělání a skóre omezení fyzických aktivit v důsledku zdravotních problémů předkládá graf 27. Skóre vykazuje u vzdělání základního 31,7 ±32,8, středního 46,2 ±31,8 a vysokoškolského 30,0 ±32,9.
Omezení fyzických aktivit v důsledku zdravotních problémů a vzdělání 90 80 70 60
SKÓRE
50 40 30 20 10 0 ZÁKLADNÍ
STŘEDNÍ
VYSOKOŠKOLSKÉ
-10
Graf 27: Omezení fyzických aktivit v důsledku zdravotních problémů a vzdělání
Omezení obvyklých činností v důsledku fyzických zdravotních problémů a vzdělání ukazuje graf 28. Skóre vykazuje u vzdělání základního 13,9 ±31,4, středního 22,1 ±33,1 a vysokoškolského 20,8 ±36,6.
98
Omezení obvyklých činností v důsledku fyzických zdravotních problémů a vzdělání 70 60 50 40
SKÓRE
30 20 10 0 ZÁKLADNÍ
STŘEDNÍ
VYSOKOŠKOLSKÉ
-10 -20 -30
Graf 28: Omezení obvyklých činností v důsledku fyzických zdravotních problémů a vzdělání
Dopad bolesti na vykonávání běžných denních činností a rozdílnost vzdělání názorně ukazuje graf 29. Skóre vykazuje u vzdělání základního 55,9 ±28,4, středního 56,6 ±33,2 a vysokoškolského 68,2 ±32,1.
Dopad bolesti na vykonávání běžných denních činností a vzdělání 120
100
SKÓRE
80
60
40
20
0 ZÁKLADNÍ
STŘEDNÍ
VYSOKOŠKOLSKÉ
Graf 29: Dopad bolesti na vykonávání denních činností a vzdělání
99
Obecné hodnocení zdraví osob souboru nevykazuje statistickou významnost v rozdílnosti vzdělání; je patrné v grafu 30. Skóre vykazuje u vzdělání základního 36,4 ±13,7, středního 38,4 ±16,8 a vysokoškolského 34,8 ±18,0.
Obecné hodnocení zdraví a vzdělání 60
50
SKÓRE
40
30
20
10
0 ZÁKLADNÍ
STŘEDNÍ
VYSOKOŠKOLSKÉ
Graf 30: Obecné hodnocení zdraví a vzdělání
Graf 31 ukazuje vyšší skóre vitality u osob se základním vzděláním než u osob se středním a vysokoškolským vzděláním. Skóre vykazuje u vzdělání základního 47,2 ±21,6, středního 36,8 ±14,6 a vysokoškolského 36,7 ±12,1.
Vitalita a vzdělání 80
70
60
SKÓRE
50
40
30
20
10
0 ZÁKLADNÍ
STŘEDNÍ
Graf 31: Vitalita a vzdělání 100
VYSOKOŠKOLSKÉ
Graf 32 vykazuje vyšší sociální aktivity u osob se základním vzděláním, avšak velká variabilita je patrná u všech druhů vzdělání. Skóre vykazuje u vzdělání základního 54,2 ±28,3, středního 47,8 ±31,0 a vysokoškolského 45,8 ±28,6. Společenské aktivity a vzdělání 90
80
70
SKÓRE
60
50
40
30
20
10
0
ZÁKLADNÍ
STŘEDNÍ
VYSOKOŠKOLSKÉ
Graf 32: Společenské aktivity a vzdělání
Omezení v běžných denních aktivitách v rozdílnosti ve vzdělání vykazuje graf 33. Skóre
vykazuje
u
vzdělání
základního
33,3
±38,5,
středního
51,0
±41,4
a vysokoškolského 33,3 ±33,3. Omezení v běžných aktivitách v důsledku emocionálních problémů a vzdělání 100
80
SKÓRE
60
40
20
0
ZÁKLADNÍ
STŘEDNÍ
VYSOKOŠKOLSKÉ
-20
Graf 33: Omezení v běžných aktivitách v důsledku emocionálních problémů a vzdělání 101
Obecné mentální zdraví v rozdílnosti ve vzdělání ukazuje graf 34. Skóre vykazuje u vzdělání základního 61,3 ±9,6, středního 52,0 ±17,1 a vysokoškolského 52,0 ±16,0.
Obecné mentální zdraví a vzdělání 80
70
60
SKÓRE
50
40
30
20
10
0
ZÁKLADNÍ
STŘEDNÍ
VYSOKOŠKOLSKÉ
Graf 34: Obecné mentální zdraví a vzdělání
Skóre celkového fyzického zdraví u druhů vzdělání osob souboru (graf 35) udává malou rozdílnost. Skóre vykazuje u vzdělání základního 30,5 ±10,6, středního 34,5 ±11,3 a vysokoškolského 33,4 ±10,6.
Celkové fyzické zdraví a vzdělání 50 45 40 35
SKÓRE
30 25 20 15 10 5 0 ZÁKLADNÍ
STŘEDNÍ
Graf 35: Celkové fyzické zdraví a vzdělání 102
VYSOKOŠKOLSKÉ
Graf 36 ukazuje malou rozdílnost mezi celkovým mentálním zdravím u druhů vzdělání. Skóre je u vzdělání základního 43,8 ±6,5, středního 39,8 ±10,3 a vysokoškolského 38,5 ±8,0; variabilita je malá. Celkové mentální zdraví a vzdělání 60
50
SKÓRE
40
30
20
10
0 ZÁKLADNÍ
STŘEDNÍ
VYSOKOŠKOLSKÉ
Graf 36: Celkové mentální zdraví a vzdělání
Graf 37 ukazuje kvalitu života u rozdílných druhů vzdělání osob po CMP. Skóre je u vzdělání základního 74,3 ±11,9, středního 74,3 ±14,6 a vysokoškolského 71,9 ±16,7. Nezaznamenali jsem signifikantně významné rozdíly. Kvalita života a vzdělání 100 90 80 70
SKÓRE
60 50 40 30 20 10 0 ZÁKLADNÍ
STŘEDNÍ
Graf 37: Kvalita života a vzdělání 103
VYSOKOŠKOLSKÉ
10.4.3 Hodnocení způsobu života a způsobu bydlení
Způsob bydlení je definován nájemním bytem, rodinným domkem a společným domovem. Graf 38 ukazuje omezení fyzických aktivit v důsledku zdravotních problémů s rozdělením souboru na druhy způsobu bydlení. Skóre vykazuje u osob žijících v nájemním bytě 44,3 ±35,1, v rodinném domě 29,4 ±26,2 a společném domově 27,5 ±27,5. Omezení fyzických aktivit v důsledku zdravotních problémů a způsob bydlení 90
80
70
SKÓRE
60
50
40
30
20
10
0
NÁJEMNÍ BYT
RODINNÝ DŮM
SPOLEČNÝ DOMOV
Graf 38: Omezení fyzických aktivit v důsledku zdravotních problémů a způsobu bydlení
Rozdílnost ve způsobu bydlení a omezení obvyklých činností v důsledku fyzických a emocionálních problémů ukazuje graf 39. Skóre vykazuje u osob žijících v nájemním bytě 26,8 ±38,0, v rodinném domě 2,8 ±7,9 a společném domově nulové skóre. Omezení je nejvyšší u nájemního bytu.
104
Omezení obvyklých činností v důsledku fyzických a emocionálních problémů a způsob bydlení 80 70 60 50
SKÓRE
40 30 20 10 0 NÁJEMNÍ BYT
RODINNÝ DŮM
SPOLEČNÝ DOMOV
-10 -20
Graf 39: Omezení obvyklých činností v důsledku fyzických a emocionálních problémů a způsob bydlení
V grafu 40 skóre dopadu bolesti na běžné denní činnosti vykazuje u osob žijících v nájemním bytě 62,6 ±32,8, v rodinném domě 48,9 ±30,5 a společném domově 68,0 ±16,0. Dopad bolesti na vykonávání běžných denních činností a způsob bydlení 120
100
SKÓRE
80
60
40
20
0 NÁJEMNÍ BYT
RODINNÝ DŮM
SPOLEČNÝ DOMOV
Graf 40: Dopad bolesti na vykonávání běžných denních činností a způsobu bydlení
105
Obecné hodnocení zdraví v závislosti na způsobu bydlení předkládá graf 48. Skóre vykazuje u osob žijících v nájemním bytě 39,8 ±18,2, v rodinném domě 31,0 ±7,3 a společném domově 37,7 ±17,5. Obecné hodnocení zdraví a způsob bydlení 70
60
SKÓRE
50
40
30
20
10
0 NÁJEMNÍ BYT
RODINNÝ DŮM
SPOLEČNÝ DOMOV
Graf 41: Obecné hodnocení zdraví a způsob bydlení
Skóre vitality a rozdílnost způsobu bydlení udává graf 42. Skóre vykazuje u osob žijících v nájemním bytě 42,1 ±16,8, v rodinném domě 35,0 ±18,6 a společném domově 35,0 ±5,0. Vitalita a způsob bydlení 70
60
SKÓRE
50
40
30
20
10
0 NÁJEMNÍ BYT
RODINNÝ DŮM
Graf 42: Vitalita a způsob bydlení
106
SPOLEČNÝ DOMOV
V grafu 43 společenské aktivity vykazují vyšší skóre osoby žijící v nájemním bytě než osoby žijící v rodinném domě. Skóre je u osob žijících v nájemním bytě 50,6 ±31,0, v rodinném domě 37,5 ±21,2 a společném domově 87,5 ±12,5. Společenská aktivita a způsob bydlení 120
100
SKÓRE
80
60
40
20
0 NÁJEMNÍ BYT
RODINNÝ DŮM
SPOLEČNÝ DOMOV
Graf 43: Společenská aktivita a způsob bydlení
Skóre omezení v běžných aktivitách u emocionálních problémů a rozdílnosti ve způsobu bydlení je patrné z grafu 44. Skóre vykazuje u osob žijících v nájemním bytě 46,3 ±43,0, v rodinném domě 29,6 ±29,2 a společném domově 66,1 ±33,4. Omezení v běžných aktivitách v důsledku emocionálních problémů a způsob bydlení 120
100
SKÓRE
80
60
40
20
0
NÁJEMNÍ BYT
RODINNÝ DŮM
SPOLEČNÝ DOMOV
Graf 44: Omezení v běžných aktivitách v důsledku emocionálních problémů a způsob bydlení 107
Graf 45 ukazuje skóre obecného mentálního zdraví v závislosti na způsobu bydlení. Skóre je u osob žijících v nájemním bytě 57,1 ±14,6, v rodinném domě 48,0 ±17,3 a společném domově 58,0 ±10,0.
Obecné mentální zdraví a způsob bydlení 80
70
60
SKÓRE
50
40
30
20
10
0 NÁJEMNÍ BYT
RODINNÝ DŮM
SPOLEČNÝ DOMOV
Graf 45: Obecné mentální zdraví a způsob bydlení
Graf 46 ukazuje celkové fyzické zdraví v závislosti na rozdílnosti způsobu bydlení. Skóre vykazuje u osob žijících v nájemním bytě 35,4 ±11,9, v rodinném domě 29,0 ±7,2 a společném domově 28,3 ±10,3. Nejvyšší skóre vykazují osoby žijící v nájemním bytě.
108
Celkové fyzické zdraví a způsob bydlení 50 45 40 35
SKÓRE
30 25 20 15 10 5 0 NÁJEMNÍ BYT
RODINNÝ DŮM
SPOLEČNÝ DOMOV
Graf 46: Celkové fyzické zdraví a způsob bydlení
Celkové skóre mentálního zdraví v grafu 47 vykazuje u osob žijících v nájemním bytě 41,2 ±8,3, v rodinném domě 37,3 ±10,0 a společném domově 50,4 ±6,2. Vyšší skóre celkového mentálního zdraví vykazují osoby žijící ve společném domově.
Celkové mentální zdraví a způsob bydlení 60
50
SKÓRE
40
30
20
10
0 NÁJEMNÍ BYT
RODINNÝ DŮM
SPOLEČNÝ DOMOV
Graf 47: Celkové mentální zdraví a způsob bydlení
Kvalitu života v závislosti na způsobu bydlení ukazuje graf 48. Skóre vykazuje u osob žijících v nájemním bytě 76,6 ±16,5, v rodinném domě 66,3 ±3,5 a společném domově 109
78,6 ±4,1. Malá variabilita je patrná u rodinného domu a ve společném domově. Větší variabilita je osob žijících v nájemním bytě. Kvalita života a způsob bydlení 100 90 80 70
SKÓRE
60 50 40 30 20 10 0 NÁJEMNÍ BYT
RODINNÝ DŮM
SPOLEČNÝ DOMOV
Graf 48: Kvalita života a způsob bydlení
Mezi celkovým fyzickým a celkovým mentální zdravím znázorněné v grafu 50, kdy n = 32 nebyl nalezen signifikantně významný vztah.
PCS a MCS 60
MCS (skóre)
50 40 30 y = -0,0077x + 40,962 R2 = 9E-05
20 10 0 10
15
20
25
30
35
40
45
50
55
60
PCS (skóre)
Graf 50: Korelace celkového psychického a fyzického zdraví kvality života osob po CMP
110
10.5 Hodnocení způsobu života a FIM
10.5.1 Hodnocení FIM a soužití
Vliv soužití na FIM ukazuje tabulka 32; názorně předkládá motorické skóre graf 50 a kognitivní skóre graf 51 u druhů soužití.
Tab. 32: Vliv soužití na motorickou, kognitivní a funkční nezávislost osob po CMP Soužití SKÓRE
sám n = 14
s manželkou n = 10
rodinný kolektiv n=8
motorické
70 ±14,3
74 ±18,0
72 ±15,6
kognitivní
31 ±3,3
32 ±4,0
28 ±6,5
101 ±15,6
105 ±20,3
101 ±23,6
FIM
Motorické skóre a soužití 100 90 80 70
SKÓRE
60 50 40 30 20 10 0 SÁM
S MANŽELKOU
Graf 51: Motorické skóre a soužití
111
RODINNÝ KOLEKTIV
Kognitivní skóre a soužití 40
35
30
SKÓRE
25
20
15
10
5
0 SÁM
S MANŽELKOU
RODINNÝ KOLEKTIV
Graf 52: Kognitivní skóre a soužití
Hodnocení funkční nezávislosti – FIM skóre a vlivu na rozdílnost v soužití osob po CMP je vidět v grafu 53.
Hodnocení funkční nezávislosti a soužití 140
120
SKÓRE
100
80
60
40
20
0 SÁM
S MANŽELKOU
Graf 53: Hodnocení funkční nezávislosti a soužití
112
RODINNÝ KOLEKTIV
10.5.2 Hodnocení FIM a vzdělání
Rozdílnosti u druhů vzdělání a jejich vlivu na motorické, kognitivní a FIM skóre u osob po CMP jsou zaznamenané v tabulce 33. Názorně je motorické a kognitivní skóre v grafech 54 a 55.
Tab. 33: Vliv rozdílnosti vzdělání na motorickou, kognitivní a funkční nezávislost osob po CMP
Vzdělání SKÓRE motorické kognitivní FIM
základní n=9 72 ±15,7 31 ±3,0 103 ±17,4
střední n = 17 73 ±15,3 31 ±2,4 104 ±16,0
vysokoškolské n=6 66 ±20,1 28 ±8,7 94 ±27,4
Motorické skóre a vzdělání 100 90 80 70
SKÓRE
60 50 40 30 20 10 0 ZÁKLADNÍ
STŘEDNÍ
Graf 54: Motorické skóre a vzdělání
113
VYSOKOŠKOLSKÉ
Kognitivní skóre a vzdělání 40
35
30
SKÓRE
25
20
15
10
5
0
ZÁKLADNÍ
STŘEDNÍ
VYSOKOŠKOLSKÉ
Graf 55: Kognitivní skóre a vzdělání
Rozdílnost vzdělání a jeho vlivu na funkční nezávislost osob po CMP názorně ukazuje graf 56.
Hodnocení funkční nezávislosti a vzdělání 140
120
SKÓRE
100
80
60
40
20
0 ZÁKLADNÍ
STŘEDNÍ
Graf 56: Hodnocení funkční soběstačnosti a vzdělání
114
VYSOKOŠKOLSKÉ
10.5.3 Hodnocení FIM a způsob života
Způsob bydlení a jeho vlivu na motorické, kognitivní a FIM skóre u osob po CMP je zaznamenané v tabulce 34. Motorické a kognitivní skóre je vidět v grafech 57 a 58.
Tab. 34: Vliv způsobu života na motorickou, kognitivní a funkční nezávislost osob po CMP
ZPŮSOB BYDLENÍ SKÓRE
nájemní byt n = 21
rodinný dům n=9
společný domov n=2
motorické
74 16,5
67 17,2
65 7,0
kognitivní
31 4,9
30 3,9
26 1,0
FIM
105 19,3
97 19,7
91 8,0
Motorické skóre a způsob bydlení 100
90
80
70
SKÓRE
60
50
40
30
20
10
0
NÁJEMNÍ BYT
RODINNÝ DŮM
Graf 57: Motorické skóre a způsob bydlení
115
SPOLEČNÝ DOMOV
Kognitivní skóre a způsob bydlení 40
35
30
SKÓRE
25
20
15
10
5
0 NÁJEMNÍ BYT
RODINNÝ DŮM
SPOLEČNÝ DOMOV
Graf 58: Kognitivní skóre a způsob bydlení
Funkční nezávislost a způsob bydlení osob po CMP je vidět v grafu 59.
Hodnocení funkční nazávislosti a způsob bydlení 140
120
SKÓRE
100
80
60
40
20
0 NÁJEMNÍ BYT
RODINNÝ DŮM
SPOLEČNÝ DOMOV
Graf 59: Funkční soběstačnost a způsob bydlení osob souboru
Kognitivní a motorické skóre souboru osob po CMP ukázalo při n = 32 korelaci r = 0,5121 na hladině p < 0,01 statistické významnosti; názorně ukazuje graf 60.
116
Kognitivní a motorické skóre 40
kognitivní skóre
35 30 25 y = 0,144x + 20,251 R2 = 0,2623
20 15 10 5 0 0
10
20
30
40
50
60
70
80
motorické skóre
Graf 60: Korelace kognitivního a motorického skóre u osob po CMP
117
90
100
11 DISKUZE
Výpovědní hodnota některých údajů je limitovaná omezenou dobou vyhrazenou pro zpracování. Správnější by byl rozsáhlý longitudinální výzkum s větším množstvím osob. Údaje ze záznamového archu způsobu života stanovily u sociálního a rodinného prostředí vztah k sociálním determinantám zdraví. Ze zjištěných údajů vyplývá, že 38 % osob žije partnerským životem a 62 % je bez partnera. To znamená, že větší část souboru nemá oporu v partnerovi či rodině a rodinném prostředí, může být tedy odkázána pouze na sociální péči a pomoc státu tak, aby nedocházelo k sociálnímu vyloučení. V pomoci a péči se může odrazit také počet dětí a sourozenců. V pracovní anamnéze jsou v souboru nejvíce zastoupeny smíšený druh práce (duševní a fyzická) a středoškolské vzdělání. Tato fakta zjištěná na malém souboru by bylo vhodné dále dopracovat a prošetřit na větším počtu osob. V souboru se vyskytují osoby v produktivním a taktéž v důchodového věku. Zjištěná data jsou součástí hodnocení sociálních determinant zdraví - práce, nezaměstnanost a stres. Zde musíme přihlédnout k sociální determinantě sociální vyloučení (věk). Bohužel všechny osoby na určitý čas postihlo sociální vyloučení z důvodu vzniku nemoci. Při hodnocení souborů v práci Dunklerové (2007) bylo patrné, že respondenti byli zaměstnáni převážně u velkých podniků, což bylo typické pro socialistické státy do roku 1989. V diplomové práci se již odrazil časový odstup, změna zřízení a přechod k soukromému vlastnictví v zaměstnávání osob souboru. Rozdílnost v zálibách a fyzická aktivita ve volnočasových aktivitách by mohly pravděpodobně pozitivně ovlivňovat lidské životy. Data u cestování a o dovolené v ČR či zahraničí jsou jen znakem ekonomického příjmu domácností. Pravidelnou pohybovou aktivitu či sportování mohla ovlivnit i rodinná zvyklost z dětství, což patří k sociálním determinantám zdraví. K této kategorii se mohlo jen přihlédnout z hlediska výpovědí respondentů o jejich výchově. Všechny osoby výzkumného šetření byly zatím ovlivněny hromadným organizováním sportovních aktivit, kterými byly např. spartakiády. Pravidelné pohybové aktivitě se z celého souboru věnovala třetina osob do věku třiceti let, nepravidelná pohybová aktivita byla rovněž zaznamenána jen do třiceti let. Z toho plyne, že osoby s CMP se pohybu 118
věnovaly jen z malé části. Jednoznačně je prokázán kladný vliv pohybu na lidský organizmus, jehož nedostatek může být také jednou z příčin vzniku a ovlivnění průběhu CMP. V dalším období života byl pohyb u osob jen v malém zastoupení. V hodnocení zdraví byl zaznamenáno kouření, abúzus alkoholu a údaje o stravě, které udávaly osoby souboru. Kouření a alkohol jsou součástí sociálních determinant – závislostí. V údajích o kouření by se dal předpokládat vyšší podíl kuřáků oproti nekuřákům či odnaučeným kuřákům. Kouření a vliv na zdraví jsou také tématem studia Marmota (2006). Alkoholu se v našem souboru úplně zřeklo pouze 13 %, což můžeme pokládat za nízké číslo vzhledem k závažnosti jejich onemocnění. Stravování tvořilo další kategorii, která je také součástí sociálních determinant zdraví – výživa. Bylo však nutné tuto kategorii každé osobě doplnit komentářem. Propaganda zdravého životního stylu a způsobu života ovlivnila přítomnost přecházení ze stravy nezdravé na stravu zdravou. Předpokládáme, že se zde odrazil i sociálních gradient, vzdělání a ekonomická zajištěnost osob souboru; jedna osoba přiznala, že je bez přístřeší. U souboru osob s CMP bylo zaznamenáno velké množství dalších onemocnění; jednalo se o hypertenzi, onemocnění žil, ischemickou chorobu srdeční, cukrovku (diabetes mellitus), lupenku a další. Ve výzkumném šetření bylo zjištěno velké množství předcházejících CMP, avšak sledování mnohočetnosti nebylo naším zájmem. Samotný vznik CMP byl zaznamenán u 97 % v klidu např. u jídla, v koupelně i na WC a převážně v dopoledních hodinách. Vznik cévní mozkové příhody v dopoledních hodinách popisuje rovněž Kalita (2006). V dotazníku SF-36 hodnocení kvality života byly kategorie srovnány ve vztahu ke způsobu života, kterým bylo soužití, způsob bydlení a vzdělání. Všechny kategorie SF-36 se vztahovaly k těmto sociálním determinantám zdraví – sociální gradient, stres, práce, nezaměstnanost, sociální opora, závislosti a sociální vyloučení. Výsledky odpovědí na jednotlivé otázky, které hodnotí kvalitu života, se mohou využít k možnosti posouzení potřebnosti sociální pomoci a sociální péče pro jednotlivé osoby, které již nejsou schopné (nebo zatím schopné) určité činnosti vykonávat. Zdravotní problémy osob po CMP se neliší u různých druhů soužití v obvyklých činnostech, v dopadu bolesti, v hodnocení zdraví a vitalitě (žitím sám, s manželkou a v kolektivu). Společenský život a sociální soužití je nedílnou částí sociálních determinant zdraví jako je sociální gradient, sociální vyloučení, doprava a stres. U společenské aktivity při soužití jsme nezaznamenali signifikantní rozdíly. Při soužití ve společném domově je 119
větší počet cizích osob v kolektivu a důsledkem je nutnost vyšší společenské aktivity. Zdraví a individuální emocionální potíže nejsou tak velkou překážkou a nebrání ve větší míře společenskému životu. U osob žijících s manželkou jsme zaznamenali rozdílnost a nejmenší skóre u emocionálních problémů. Pravděpodobně pocit nepotřebnosti a přítěže pro manželku je důsledkem emocionálních problémů, avšak výsledky jsou statisticky nevýznamné. Úspěch, elán, nervozita, klid, vyčerpanost a štěstí působí na sociální determinanty zdraví sociální gradient, stres, sociální opora, závislosti a sociální vyloučení. Odráží rozdílnost typu osobností jednotlivých osob souboru. Celkové skóre fyzického zdraví bylo jen nepatrně nižší oproti celkovému skóre u psychického zdraví osob v rozdílném soužití. Tento fakt plyne z různé míry následků tělesného postižení po CMP. Kvalita života u různých druhů soužití po CMP nebyla statisticky významná. Lidé po závažné nemoci s trvalými následky jsou závislí na pomoci okolí; osoba sama jen na pomoci společnosti, osoba žijící partnersky převážně na partnerovi, ale i na společnosti a osoba žijící v kolektivu na rodině i společnosti. Členění souboru na osoby dle vzdělání v omezení fyzických aktivit, v omezení obvyklých činností v důsledku fyzických zdravotních problémů a dopadu bolesti na vykonávání běžných činností nevykázalo podstatných rozdílů. Vitalita i společenská aktivita u druhů vzdělání byla u základního vzdělání vyšší, avšak nikoliv statisticky významná jako kategorie emocionálního omezení, celkové fyzické a mentální zdraví. Hodnocení kvality života u osob s různými druhy vzdělání nebyla podstatně rozdílná a variabilita byla malá. Z údajů vyplynulo, že na kvalitu života osob po CMP nemá vliv stupeň vzdělání; kvalita života proto není statisticky významně závislá na rozdílnosti vzdělání. Způsob bydlení znamená bydlení v nájemním bytě, rodinném domu a společném domově. Lidé jsou omezeni v důsledku zdravotních problémů ve fyzických aktivitách a běžných denních aktivitách, což svědčí v mnoha případech pro nutnost pomoci. Velkou variabilitu odráží rozdílnost postižení a trvalých následků nemoci. Bolest není převážně omezujícím činitelem při vykonávání běžných denních činností ve způsobech bydlení. Obecné hodnocení zdraví a vitalita ve způsobu bydlení neukazují podstatné rozdíly. Větší rozdíly byly zaznamenány ve společenské aktivitě a způsobu bydlení. Největší společenskou aktivitu vykazují osoby žijící ve společném domově. Můžeme se domnívat, že tyto osoby musí nutně více komunikovat s okolím a spoléhat na společnost než osoby žijící v nájemním bytě nebo rodinném domě. Největší emocionální omezení 120
v běžných denních aktivitách je u osob žijících v rodinném domě. Rodinný dům vyžaduje více nároků jak po stránce finanční, tak po stránce organizační. V tom tkví pravděpodobně příčina emocionálního omezení osob po CMP. Obecné fyzické a mentální zdraví neukázalo zásadní rozdíly. Významná korelace mezi celkovým mentálním a fyzickým zdravím souboru osob po CMP nebyla. Můžeme si tento jev vysvětlit tím, že postižení mentálního zdraví nemusí ovlivnit fyzické zdraví a naopak; při postižení fyzického zdraví nemusí být psychické zdraví v důsledku tělesného postižení zhoršeno. Můžeme konstatovat, že u našeho souboru osob po CMP pravděpodobně sociální determinanty zdraví způsob života neovlivňují. Marmot (1999) se věnuje sociálním determinantám zdraví již delší dobu; zkoumá sociální vlivy na vznik nemocí a citlivost na délku života, naše práce zkoumá sociální vlivy u již nemocných osob. Pravděpodobně je to důvod, proč se nepotvrdil vliv sociálních determinant zdraví a nebyla žádná kategorie statisticky významná. Dalším důvodem také může být menší soubor osob, což může vést k dalším možným otázkám. Zhodnocení i výsledky motorického a kognitivního skóre a skóre funkční nezávislosti FIM u jednotlivých osob nebylo v našem šetření závislé na věku.
Švestková (2004) se ve své práci věnovala hodnocení funkční nezávislosti osob soukromníků s postižením a zaměstnanců i jejich včasnému začlenění do života. Jedním z úkolů naší společnosti by měla být propojenost mezi sociálním a zdravotním resortem v návaznosti na pomoc člověku v nemoci a s životním postižením. Dotazník FIM je dalším možným ukazatelem zjišťování míry pomoci jednotlivým nemocným osobám, například po CMP. Ve výsledcích motorického a kognitivního skóre vzhledem k soužití nebyly nalezeny statisticky významné rozdíly. Hodnocení funkční nezávislosti mezi druhy soužití se nelišilo. Je velmi důležité u osob s CMP, jaká oblast mozku byla zasažena a jaká funkce byla poškozena. Následky nemoci jednotlivých osob jsou rozdílné a také míra sociální péče a pomoci je odlišná. Rovněž při hodnocení funkční nezávislosti, jednotlivého kognitivního a motorického skóre v souvislosti se vzděláním nebyl nalezen žádný statisticky významný vztah. Způsob bydlení neovlivnil významně kognitivní ani motorické skóre. Funkční nezávislost je velmi důležitá pro posouzení a následnou pomoc vzhledem k postižení. Nesoběstačné postižené osoby potřebují nutně pomoc s přizpůsobením bydlení a někdy i přestěhováním. Sociální práce a péče je nezbytná u osob s nižším skóre funkční 121
nezávislosti; nižší skóre znamená větší potřebu pomoci a individuální přístup. Nutnost individuální péče v přístupu k jednotlivým osobám (žákům) vyplynula i ze závěrečné práce Němce (2005). Při hodnocení celého souboru osob po CMP byla nalezena mezi kognitivním a motorickým skóre pozitivní korelace (r = 0,5121) na hladině významnosti p < 0,01. Rozdílnost mezi kognitivními a motorickými funkcemi je odvislá od rozsahu a míry postižení člověka. Zdá se, že stupeň postižení mozku určuje jak kognitivní, tak motorické funkce. Sociální pedagogika je obor mladý, pro který vyžaduje Kraus (2008) nutnost
vytvoření standardů. Je však potřebné mít v některých oblastech k dispozici jak metody a prostředky (např. dotazníky) pro hodnocení množství a způsobů pomoci od sociálního pedagoga, tak i znalosti a dovednosti pro pomoc bez jejich využití. S globalizací je spojeno i propojení všech druhů národností a náboženství; sociální pedagog je osoba, která musí mít znalosti vycházející z multikultury, psychologie, práva a pedagogiky k zajištění své zajištění této pomoci. Musí rovněž operativně a pružně reagovat na sociální prostředí a musí umět pomoci ve všech stupních prevence, tzn. od primární, přes sekundární až po terciární prevenci. V místních lokalitách je třeba sociálního pedagoga, který by např. koordinoval veškeré sociální aktivity a činnosti jakož i specializovanou poradenskou činnost, tak i respitní péči, vhodnou pro všechny věkové kategorie. Pro sociálního pedagoga je uplatnění v celé plejádě sociálních oblastí a je přínosem pro společnost, aktivátorem a koordinátorem veškeré sociální péče a sociální pomoci včetně všech stupňů prevence. Sociální pedagog může organizovat a prováděl komunitní plánování. Komunitní plánování by mohlo pomoci začlenit sociálního pedagoga do katalogu prací a zvýšit prestiž povolání, které je pro mnoho lidí zcela neznámým a v současném tak neosobním světě potřebným. Sociální pedagog také nachází uplatnění ve zdravotnictví a může mít i značný vliv na způsob a kvalitu života rovněž osob s CMP a v sekundární i terciární prevenci dalších možných poškození. V této práci zaměřené na nemocné v pozdním stadiu CMP přehodnocením kvality života a funkční nezávislosti byly právě v našem souboru zaznamenány osoby, které se pohybují na dolní hranici všech skóre. Bylo nalezeno 15 – 20 % osob, jejichž hranice dosáhla minima možného hodnocení. Bylo by třeba tyto osoby edukovat a také je rozdělit k jednotlivým specialistům. Pomoc by se dělila na psychologickou, fyzioterapeutickou, sociálně-pedagogickou a pomoc sociální či 122
pečovatelskou. Sociální pedagog jako odborník zde jasně sehrává důležitý úkol i jako koordinátor např. komprehenzivní rehabilitace, tak jako i edukátor a aktivizátor individuální pomoci a neobejde se naprosto bez znalostí teorie vedení lidí. Problematika teorie vedení je významná a rozsáhlá. Pro vedení je nutné přijmout i zvláštnosti jednotlivých náboženství, politického myšlení, složení skupin a zaměření jednotlivých vedoucích osobností, zaměřených na rozdílné cíle. Proto i obor sociální pedagogika musí s těmito výše uvedenými skutečnostmi počítat při dalším využití a uplatnění nejen v péči o osoby postižené CMP, nýbrž i pro široký okruh osob se sociálním a zdravotním postižením. Pro široké uplatnění sociálního pedagoga od školství až po zdravotnictví je již nutné zařadit jej jako vysokoškolsky vzdělaného specialistu do katalogu prací vydávaného Ministerstvem práce a sociálních věcí České republiky.
123
12 ZÁVĚRY
Rozsah a úroveň řady výsledků této studie jsou limitovány poměrně nízkým
počtem osob vyšetřovaného souboru. Zvýšit jeho velikost bylo ve stávajících podmínkách nemožné pro omezený výskyt jedinců postižených těmito závažnými zdravotními potížemi a pro skutečnost, že některé osoby nesouhlasily s rozhovorem o jejich zdravotním stavu a s případnou publikací sdělených údajů. Je nutné ovšem poznamenat, že na rozdíl od mnoha jiných výzkumných studií pracujících s jedinci náhodně vybranými z rozsáhlých vzorků populace, nelze výběr a dané počty osob s CMP jakkoliv ovlivnit a zvýšit. Nicméně je nutné přiznat, že i problematika výzkumu v oblasti obdobné naší studii, by měla být řešena na větších počtech osob souboru a pokud možno v longitudinálním sledování.
Stav po onemocnění CMP postihující osoby obojího pohlaví, rozdílného věku
a vzdělání i sociálního původu představuje nejen možnost trvalého zhoršení zdravotního stavu, nýbrž i dlouhodobé negativní ovlivňování způsobu i kvality života postižených osob. I přes značný odborný pokrok v doléčování i v rehabilitaci tohoto chronického stavu přetrvávají stále určité nedostatky v oblasti sociální pomoci a edukaci těchto pacientů. Dosud zde existují značné rezervy nejen v oblasti legislativní a ekonomické, nýbrž i ve zkušenostech a znalostech některých pracovníků zaměřených na kontrolu, usměrňování a pokud možno i zlepšování způsobu a kvality života nemocných. V individuální práci s postiženým jedincem je však nutné znát co nejvíce informací o něm samotném. Tyto informace poskytne sám nemocný v rámci podrobné anamnézy nebo zdravotnické dokumentace; jejich obsah i rozsah však nemusí poskytnout předpokládané údaje, potřebné pro úspěšnou aplikaci v praxi. Pro získání podrobných informací, umožňujících vysvětlení a řešení speciálních problémů provázejících stavy po CMP, byly proto navrženy formuláře s cíleně zaměřenými otázkami; jejich písemný záznam provádí zdravotnický, sociální či sociálně pedagogický personál. V praxi byly zatím zavedeny některé druhy dotazníků s otázkami zaměřenými na obecnou i specifickou problematiku CMP. Patří k nim záznamový arch způsobu života, dotazník SF-36 a dotazník FIM.
124
K hlavním cílům této práce patřilo vyzkoušení uvedených dotazníkových
formulářů v praxi a posouzení validity získaných informací pro hodnocení vztahů sociálních determinant zdraví ke způsobu a kvalitě života nemocných v pozdním období po CMP. Vybrané výsledky s nejvyšší výpovědní hodnotou by měly být v budoucnu využity v praktické diagnostické, rehabilitační, edukační i sociální činnosti.
Záznamový arch způsobu života přispěl ke zjištění údajů o životě osob před
nemocí, z čehož vyplývá, že je možné jeho uplatnění v praxi pro práci sociálního pedagoga, který by na základě získaných informací mohl doporučit i určité přeorganizování života osoby po CMP. Výsledkem by mohl být např. také individuální plán v domově pro seniory či jiných zařízeních určených pro pobyt nejen věkově starších osob. Fungování celé společnosti je výsledkem společné práce jednotlivců ze všech odborných oblastí včetně sociální pedagogiky. V práci byla připuštěna i možnost využití záznamového archu způsobu života při monitorování prevence u osob potřebujících změnu či pomoc využitím práce sociálního pedagoga.
Dotazník SF-36 hodnotí kvalitu života a je vhodný pro všechny zdravotnické
a nezdravotnické obory. Práce ukázala, že sociální determinanty zdraví u osob po cévní mozkové příhodě v našem souboru ovlivnily kvalitu života jen omezeně. Lze však doporučit možnost využití tohoto dotazníku a jeho vhodnost pro zjišťování důležitých informací v práci sociálního pedagoga.
Dotazník FIM hodnotí funkční nezávislost a používá se ve zdravotnictví,
především v rehabilitaci u osob po CMP a dalších neurologických onemocnění. Vliv sociálních determinant zdraví na kognitivní a motorické funkce a na celkové FIM skóre u osob po cévní mozkové příhodě se nepotvrdil. Jeho vhodnost pro posouzení další edukace osob v této práci byla však připuštěna.
Podle Světové zdravotnické organizace (WHO) je zdraví lidí ovlivňováno z více
než 50 % sociálními vlivy. Při WHO byla zřízena komise pro Sociální determinanty zdraví v jejímž čele stojí profesor sir M. Marmot. Jejím úkolem je odpovědět na otázky o zdravotním stavu obyvatel, pomoci vyřešit otázky a důvod (determinanty) zdravotní rozdílnosti a najít metody, kterými by se rozdílnosti vyřešily. Práce by mohla přispět 125
porozumění sociálním determinantám zdraví a apelovat na jejich ovlivňování prostředím sociálních pedagogů, protože sociální determinanty zdraví jak popisuje Wilkinson a Marmot (2003) mají vliv na způsob a kvalitu života člověka po celý život, což je téma určené sociálním pedagogům. Zvyšující se počet seniorů dává také prostor pro navýšení pracovních míst v oblasti sociální péče a sociální pomoci. Studium sociální pedagogiky by mělo pomoci v řešení těchto otázek a uplatnit tak získané vědomosti v praxi. Specialisté z řad sociálních pedagogů mohou být organizátory například instruktážních kurzů pro pečovatele a podílet se na komprehenzivní rehabilitaci, jejíž součástí je rehabilitace sociální, pedagogická, pracovní a psychologická. I zde je velká možnost seberealizace a uplatnění sociální pedagogiky. S nárůstem stárnoucí populace je také třeba přispět ke zlepšení kvality života každé věkové kategorie a zajistit důstojné a spokojené stáří pro naše rodiče a prarodiče. Zdá se, že k řešení této aktuální problematiky přistupuje stát s maximální odpovědností. A právě sociální pedagogika bude v realizaci těchto ušlechtilých záměrů jedním z rozhodujících pomocných faktorů. Z celého šetření vyplývá, že je nutná pomoc a vliv společnosti na ovlivňování zdraví, tedy jeho sociálních determinant. Sociální pedagogové jsou odborníci, kteří by mohli být propojovacím článkem a přispět ke spolupráci všech resortů ve společnosti. Cílem jejich činnosti by měla být i edukace osob, které ji nutně potřebují. Edukace je nezbytná ve všech sociálních determinantách zdraví, aby podmínky zajišťovaly alespoň dobrou kvalitu života vzhledem k možnostem jednotlivců. Přesto, že jsme nepotvrdili vliv sociálních determinant zdraví na kognitivní a motorické funkce, studie jasně ukázala, že lidé se stejnou diagnózou cévní mozkové příhody mají značnou variabilitu v jednotlivých testech kognitivních a motorických funkcí. To ukazuje, že ne sama diagnóza, ale stupeň postižení mozku po cévní mozkové příhodě i přidružené další nemoci je rozhodující. Výstupem této studie je návrh na přístup k těmto nemocným, který by měl být přísně individuální. U každého nemocného by měly být kognitivní a motorické funkce vyšetřeny a ti nemocní, kteří mají nízké hodnoty testů, by se měli dostat do péče sociálního pedagoga, který by právě u těchto nemocných mohl přispět k úpravě způsobu a zvýšení kvality života.
126
13 LITERATURA
1. AMBLER, Z. Základy neurologie. 6. přep. a dopl. vyd. Praha : Galén, 2006, 351 s. ISBN 80-7262-433-4. 2. AFASIE SDRUŽENÍ OBČANŮ. Základní informace. [cit. 21. října 2006] Dostupné na World Wide Web: http:/www.afasie.wz.cz. 3. BLAHUTKOVÁ, M., ŘEHULKA, E., DVOŘÁKOVÁ Š. Pohyb a duševní zdraví. Paido : Brno, 2005. 78 s. ISBN 80-7315-108-1. 4. CARRERO, L. a kol. Rehabilitace po cévní mozkové příhodě. Průvodce nejen pro rehabilitační pracovníky. Přel. S. Šeclová. Praha : Grada, 2004, 1. vyd., 200 s. ISBN 80-247-0592-3. 5. ČESKÝ NORMALIZAČNÍ INSTITUT. Bibliografické citace. In Česká norma. ČSN ISO 690 a ISO 690 – 2. Praha : ČNI, 1996. 28 s. 6. ČESKÝ NORMALIZAČNÍ INSTITUT. Úprava písemností psaných strojem nebo zpracovaných textovými editory. ČSN 01 6910. Praha : ČNI, 1997. 32 s. 7. ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD. Spotřeba potravin v roce 2006. [citované dne 11. září 2008] Dostupné na World Wide Web: http://www.czso.cz/csu/2007 edicniplan. nsf /p/3004-07 8. DUNKLEROVÁ, L. Možnosti sociální pedagogiky ovlivnit využití volného času pacientů s cévní mozkovou příhodou v neakutním stavu. Bakalářská práce [on-line]. Dostupné na World Wide Web: http: //is.muni.cz/auth/th/29923 9. EUROPEAN SOCIETY OF CARDIOLOGY. Guidelines for Cardiovascular Disease. European Journal of Cardiovascular Prevention and Rehabilitation, 2007, roč. 14, č. 4, Suppl. 2, s. 1-113. ISSN 1741-8267. 10. FIŠER, B. Zdraví 21. Osnova programu Zdraví pro všechny v Evropském regionu Světové zdravotnické organizace. Kodaň : 2000, 191 s. ISBN 92-890-1349-4 11. FIŠER, B., CORNÉLISSEN, G., SIEGELOVÁ, J., a kol. Increase in Stroke Deaths after 1997 in the Czech Republic. Scripta Medica, 2002, roč. 75, č. 2, s. 95-100. ISSN 1211-3395. 12. GERYLOVOVÁ, A., HOLČÍK, J. Úvod do statistiky. Brno : Lékařská fakulta MU, 2000, 31 s. ISBN 80-210-2301-5. 13. GREGOROVÁ, Z. I pečovatel potřebuje péči. Brněnský Metropolitan, duben 2008, roč. 3, s. 4. 127
14. HANOUSEK, J., CHARAZMA, P. Moderní metody zpracování dat. Matematická statistika pro každého. Praha : Grada, 1992, 216 s. ISBN 80-85623-31-5. 15. HENDL, J. Přehled statistických metod zpracování dat. Analýza a metaanalýza dat. 2. oprav. vyd. Praha : Portál, 2006. 584 s. ISBN 80-7367-123-9. 16. HOLČÍK, J. Sociální determinanty zdraví. Základní fakta a doporučení pro praxi v kontextu programu Zdravá města. Časopis lékařů českých, 2001, roč. 140, č. 1, s. 3-7. ISSN 1803-6597. 17. HOLČÍK, J. Sociální determinanty zdraví. Základní fakta a doporučení pro praxi v kontextu programu Zdravá města. Časopis lékařů českých, 2009, roč. 148, č. 1, s. 3-7. ISSN 1803-6597. 18. HRUBÁ, D., Matějová, H. Závislost na nikotinu. Hygiena, 2001, roč. 46, č. 2, s. 100-107. ISSN 1802-6281. 19. JAVOROVÁ, B. Pečujte o své blízké v domácím prostředí. Brněnský Metropolitan, duben 2008, roč. 3, s. 2. 20. JIROUTKOVÁ, A., DRÁSALOVÁ, O. Rehabilitace v geriatrii. Sestra, 1997, roč. 7, č. 4, s. 9-10. ISSN 1210-0404. 21. KACHLÍK, P. Drogové závislosti – současný stav a výzkum. Alkoholizmus a drogové závislosti (Protialkoholický obzor), 2002, roč. 37, č. 2, s. 111-116. ISSN 0862-0350. 22. KALINA, M. Cévní onemocnění mozku. 1. vyd. Praha: Triton, 2001. 206 s. ISBN 80-7254-431-4. 23. KALITA, Z. a kol. Akutní cévní mozkové příhody. Diagnostika, patofyziologie, management. Praha : Maxdorf, 2006. 623 s. ISBN 80-85912-26-0. 24. KŘÍŽ, V. Sport tělesně postižených. Medicina Sportiva Bohemica et Slovaka, 2006, roč. 15, č. 2, s. 68-70. ISSN 1210-5481. 25. KRAUS, B., POLÁČKOVÁ, V. a kol. Člověk – prostředí – výchova. Brno : Paido, 2001. 200 s. ISBN 80-7315-004-2. 26. KRAUS, B. Základy sociální pedagogiky. Praha : Portál, 2008. 215 s. ISBN 978-807367-383-3. 27. MALÁTKOVÁ, J. aj. Ottova encyklopedie. Český Těšín: Ottovo nakladatelství, 2004. 1144 s. ISBN 80-7360-014-5. 28. MARMOT, M. Smoking and health inequalities. Lancet, 2006, roč. 368, č. 9533, s. 341-342. ISSN 0140-6736.
128
29. MARMOT, M., WILKONSON R.,G. Social Determinants of Health. Oxford : Oxford University Press, 1999. 366 s. 30. MATOUŠEK, O. Metody a řízení sociální práce. Praha: Portál, 2003. 380 s. ISBN 80-7178-548-2. 31. MICHALÍK, J. Poradenství pro uživatele sociálních služeb. Praha : Národní rada osob se zdravotním postižením, 2007. 64 s. ISBN 80-903640-9-8. 32. MINISTERSTVO PRÁCE A SOCIÁNÍCH VĚCÍ. Sociální péče. [cit. 21. prosince 2007] Dostupné na World Wide Web: http://www.mpsv.cz/cz. 33. MINISTERSTVO PRÁCE A SOCIÁNÍCH VĚCÍ. Příprava na stárnutí. [citované dne 10. dubna 2008] Dostupné na World Wide Web: http://www.mpsv.cz/ 34. NAKONEČNÝ, M. Základy psychologie. Dotisk. Praha : Academia, 2004. 590 s. ISBN 80-200-1290-7. 35. NĚMEC, J. Včela má pilu. Brno: Paido, 2005. 85 s. ISBN 80-210-3727-X. 36. OBČANSKÉ SDRUŽENÍ LOGO. Kurzy pro poruchy komunikace: informační leták. Brno : Logo, 2007. 2 s. 37. PLACHETA, Z. a kol. Zátěžové vyšetření a pohybová léčba ve vnitřním lékařství. Brno : MU, 2001. 179 s. ISBN 80-210-2614-6. 38. RACIOPPI F. Cyklistika v širším kontextu: perspektiva zdravotnické politiky (Zdraví 21). European Center for Environment and Health : Dublin, 2005 [citované dne 18. září 2008] Dostupné na World Wide Web: http://www. cyklostrategie.cz/download/ tema17-1.pdf. 39. SEKOT, A. Sociologie v kostce. 3. roz. vyd. Brno : Paido, 2006. 258 s. ISBN 807315-123-X. 40. SF-36. Health Survey Scoring Demonstration. A community for measuring health outcomes using SF tools. [on-line]. Dostupné na World Wide Web: http://www.sf36.org/demos/SF-36.html 41. SIEGELOVÁ, J. Rehabilitace v paliativní medicíně. In VORLÍČEK, J. a kol. Paliativní medicína. 2. vyd. Praha : Grada, 2004. s. 331-338. ISBN 80-2470279-7. 42. ŠRUBAŘOVÁ, S. Vývoj kardiovaskulárních ukazatelů a plicních funkcí v průběhu rehabilitace u dlouhodobě nemocných: disertační práce. Brno : Masarykova univerzita, Lékařská fakulta, 2005. 116 s.
129
43. ŠVESTKOVÁ, O. Možnosti posouzení funkčních schopností, aktivit a participaci: autoreferát disertační práce. Praha : Univerzita Karlova, 1. lékařská fakulta, 2004. 43 s. 44. ULČ, I. Sociální a farmakoekonomické aspekty. In KALITA, Z. a kol. Akutní cévní mozkové příhody. Diagnostika, patofyziologie, management. Praha : Maxdorf, 2006. s. 592-602 .ISBN 80-85912-26-0. 45. VAĎUROVÁ, H. Quality of life of cancel children caregivers. In ŘEHULKOVÁ, O., ŘEHULKA, E. a kol. The quality of life in the contexts [of] health and illness. Brno : MSD, 2008. 8 s. ISBN 978-80-7392-073-9. 46. VAŇÁSKOVÁ, E. Testování v rehabilitační praxi – cévní mozkové příhody. Brno : NCONZO, 2004. 63 s. ISBN 80-7013-398-8. 47. VAŇÁSKOVÁ, E. Rehabilitace motorických a řečových poruch po cévní mozkové příhodě. In KALITA, Z. a kol. Akutní cévní mozkové příhody. Diagnostika, patofyziologie, management. Praha : Maxdorf, 2006. s. 486-515 .ISBN 80-8591226-0. 48. VESELÁ, Jana. Sociální rehabilitace a sociální integrace jedinců se zdravotním znevýhodněním. In Akční pole sociální práce II. Vyd. 2008. Olomouc : PdF UP, 2008. ISBN 978-80-244-1913-8, s. 28-36. 31.3.2008, PdF UP Olomouc. 49. WHO. Helsingborg Declaration 2006 on European Stroke Strategies. [citované dne 21. června 2008] Dostupné na World Wide Web: http://www.euro.who.int/ 50. WIKIPEDIE. Encyklopedie. [citované dne 17. listopadu 2008] Dostupné na World Wide Web: http://encyklopedie.seznam.cz/ 51. WILKINSON, R. MARMONT, M. Sociální determinanty zdraví. Fakta a souvislosti. Přel. Kučera, Z. Kostelec nad Černými lesy : IZPE, 2003. 53 s. ISBN 80-86625-46-X. 52. VOTAVA, J. Rehabilitace osob po cévní mozkové příhodě. Neurologie pro praxi, 2001, roč. 2, č. 4, s. 184 – 189. ISSN 1213-1814. 53. VOTAVA, J. Ucelená rehabilitace osob se zdravotním postižením. Praha : Karolinum, 2006. 170 s. IBSN 80-246-0708-5. 54. VEJSADOVÁ, J. Stala jsem se trenérem paměti. Rozhlas, 2007, roč. 56, č.10, s. 3-3. 55. VLÁDA ČR. Národní program přípravy na stárnutí MPSV. [citované dne 9. dubna 2008] Dostupné na World Wide Web: http://www.mpsv.cz/
130
56. ZDRAVOTNICKÝ ÚSTAV V BRNĚ. Životní podmínky a jejich vliv na zdraví obyvatel Jihomoravského kraje, 1. vyd. Brno : Zdravotnický ústav v Brně, 2007. [citované dne 27. srpna 2008] Dostupné na World Wide Web: http:// www. zubrno. cz /studie/index.htm 57. ZVAROVÁ, J. Biomedicíncká statistika I. Základní statistiky pro biomedicíncké obory. Praha : Karolinum, 2004. 219 s. ISBN 80-7184-786-0.
131
14 RESUMÉ
Diplomová práce se zabývala problematikou osob po cévní mozkové příhodě, posouzením jejich způsobu života před vznikem této nemoci a vlivem sociálních determinant zdraví na kvalitu života a míru funkční nezávislosti. Sociální a ekonomické podmínky a prostředí, ve kterém člověk žije, jsou ústředním tématem sociální pedagogiky, jsou součástí sociálních determinant zdraví a ovlivňují celý život každého jedince. Cévní mozková příhoda je závažné onemocnění a díky moderním lékům a lékařským metodám se naděje na přežití zvyšuje. Bohužel stále více jak čtvrtina přežívajících zůstává odkázána na trvalou péči a pomoc jak rodinných příslušníků, tak na aktivity sociálních služeb a sociální práce. Je třeba se zamyslet nejen nad důvody vzniku cévní mozkové příhody, ale i nad problematikou nemocí souvisejících s ekonomickými a sociálními příčinami. Tyto příčiny nejsou často moderní medicínou vnímány, protože lékaři léčí již vzniklou nemoc.
Hlavním cílem diplomové práce bylo sledování vlivu sociálních determinant zdraví a způsobu života osob po cévní mozkové příhodě s mírným až středním funkčním postižením na kvalitu života.
Do výzkumu bylo zařazeno třicet dva mužů ve věku 42 – 80 let s následkem mírného až středního funkčního postižení a se schopností komunikace po cévní mozkové příhodě. Základem výzkumného šetření byl standardizovaný rozhovor s uzavřenými otázkami o způsobu života, doplněný výpovědí respondentů, dotazník kvality života SF-36 a dotazník hodnocení míry funkční nezávislosti.
Ve výsledcích hodnocení celého souboru osob po cévní mozkové příhodě byla nalezena mezi kognitivním a motorickým skóre dle dotazníku míry funkční nezávislosti pozitivní korelace. V našem souboru sociální determinanty zdraví (soužití, způsob bydlení, vzdělání) neovlivnily významně kvalitu života ani míru funkční nezávislosti. Stupeň postižení mozku určuje jak kognitivní, tak motorické funkce. V této práci byly přehodnocením kvality života a míry funkční nezávislosti v našem souboru zaznamenány osoby, které se pohybují na dolní hranici všech skóre. 132
Výstupem této studie je návrh na přístup k těmto nemocným, který by měl být přísně individuální. U každého nemocného by měly být kognitivní a motorické funkce vyšetřeny a ti nemocní, kteří mají nízké hodnoty testů, by se měli dostat do péče sociálního pedagoga, který by právě u těchto nemocných mohl přispět k individuální úpravě způsobu a zvýšení kvality života. Tato práce ukazuje možnosti uplatnění sociálního pedagoga nejen ve školství, ale také ve zdravotnictví.
133
15 ABSTRACT
Diploma thesis dealt with the problems of people after stroke, assessment of their way of life prior to the occurrence of the disease and the influence of social determinants of health on quality of life and level of functional independence. Social and economic conditions and the environment in which man lives, are core topics of social education, part of the social determinants of health, and affect the whole life of every individual. Stroke is a serious disease and thanks to modern medicines and medical methods the chances of survival increase. Unfortunately, still more than a quarter of surviving patients are dependent on continuity of care and assistance of family members and on the activities of social services and social work. It is necessary to consider not only the reasons of origination of stroke, but also the problems of diseases related to economic and social causes. These causes are often not perceived by modern medicine, because doctors treat the resulting disease.
The main objective of the thesis was to monitor the impact of social determinants of health and way of life of persons after stroke with mild to moderate functional disabilities on quality of life.
The research included thirty two men aged 42 - 80 years with mild to moderate functional disability and with communication ability after stroke. The research investigation was based on a standardized interview with the issues in the recording sheet on the way of life, supplemented by testimony of respondents, the quality of life questionnaire SF-36 and assessment of degree of functional independence.
In the results of the evaluation of the entire set of persons after stroke there was found positive correlation between cognitive and motor scores according to degree of functional independence questionnaire. In our set social determinants of health (coexistence, the way of housing, education) did not affect significantly the quality of life or level of functional independence. The degree of disability of the brain determines both cognitive and motor function. In this work a reassessment of the quality of life and
134
level of functional independence in our set recorded people who are at the lower limit of all the scores.
The outcome of this study is a proposal for attitude to these patients, which should be strictly individual. Each patient should be submitted to the investigation of cognitive and motor functions and those patients who have low test values, should get into care of a social educator, who, exactly in these patients, could contribute to an individual modification of the way of life to improvement of quality of life. This work shows possibilities of applying social educators not only in educational system, but also in health service.
135
16 SEZNAM PŘÍLOH
Příloha I: Záznamový arch způsobu života Příloha II: Dotazník kvality života (SF-36) Příloha III: Dotazník funkční míry nezávislosti FIM
136
Příloha I: Záznamový arch způsobu života
Příloha II: Dotazník kvality života (SF-36)
LIST 1
LIST 2
LIST 3
Příloha III: Dotazník funkční míry nezávislosti FIM
