MASARYKOVA UNIVERZITA. Datová úložiště výukových objektů

MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA Katedra technické a informační výchovy

Datová úložiště výukových objektů Diplomová práce

Brno 2011

Vedoucí diplomové práce: Ing. Martin Dosedla

Vypracoval: Bc. Josef Moravec

Bibliografický záznam MORAVEC, Josef. Datová úloţiště výukových objektů: diplomová práce. Brno: Masarykova univerzita, Fakulta pedagogická, Katedra technické a informační výchovy, 2011, 74 s. Vedoucí diplomové práce Ing. Martin Dosedla

Anotace Diplomová práce Datová úloţiště výukových objektů poukazuje na aktuální problém v kombinaci procesu učení s vyuţitím výpočetní techniky ve vzdělání (nejen) na základní škole, ţádoucí si patřičné kroky směrem k větší počítačové gramotnosti pro praktické vyuţití. Odkazuje na překotný vývoj ve světě technologií a na jejich vyuţívání ve všech oborech lidské činnosti. Cílem práce je objektivně prezentovat nutnost osvojení si nového prvku ze světa informačních a komunikačních technologií, kterému se pedagog pouze s těţí můţe vyhnout a odůvodnit fakt, ţe s narůstajícími daty (nejen pedagogicko-výukového zaměření) zde vystupuje nový fenomén kompetentní k zodpovězení otázky, kde tyto narůstající data (různých parametrů a vlastností) uchovávat, jestliţe jsou pro výkon kantora nedílnou součástí během celého školního roku a let následujících. Vzniku diplomové práce předchází i výzkum, jehoţ smyslem je zjistit, vztah školské obce, tvořené ţáky a pedagogy základních škol, k datovým úloţištím, poměr zastoupení tohoto prvku na ZŠ a případný výskyt konkrétních typů datového úloţiště s důrazem na nejrozšířenější typ.

Klíčová slova Data, datové úloţiště, webové úloţiště, výukový objekt, ICT, informační a komunikační technologie, sdílení

2

Anotation Thesis Data repository of learning objects refers to the current problem in the learning process combined with the use computers in education (not only) in primary school, desirable to take steps towards greater computer literacy for practical use. Refers to the rapid development in the world of technology and its use in all fields of human activity. The goal is to objectively present the need to learn the new element from the world of information and communication-technologies, which the teacher can only benefit reasons and to avoid the fact with increasing data (both educational and learning focus) are a new phenomenon appears competent to answer questions, where these cumulative data (different parameters and proporties) to retain, if the are to perfom an integral part of the teacher during the school year and subsequent years. Procedes the emergence thesis and research designed to determine the relationship of the village school, consisting of students and teachers of primary school, stores the data, the ratio of representation of that element at the elementary school and the possible presence of specific types of data storage with an emphasis on the most common type.

Keywords Data, data storage, Web storage, learning object, ICT, information and communication technologies, sharing

3

Prohlášení „Prohlašuji, že jsem závěrečnou diplomovou práci vypracoval samostatně, s využitím pouze citovaných literárních pramenů, dalších informací a zdrojů v souladu s Disciplinárním řádem pro studenty Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity a se zákonem č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů.“ Souhlasím, aby práce byla uloţena na Masarykově univerzitě v Brně v knihovně Pedagogické fakulty a zpřístupněna ke studijním účelům. V Brně dne 16. dubna 2012

_________________________ Bc. Josef Moravec 4

PODĚKOVÁNÍ: Na tomto místě bych velice rád poděkoval Ing. Martinu Dosedlovi za jeho pomoc, odborné rady a metodické vedení při vypracování této diplomové práce.

5

Obsah Obsah ............................................................................................................................. 6 Úvod ............................................................................................................................... 7 1. Datová úložiště .......................................................................................................... 9 1.1 Vymezení základních pojmů ............................................................................... 9 1.2 Historie datových úloţišť................................................................................... 11 2. Kriteriální rozdělení datových úložišť ................................................................. 15 2.1 Školní server ...................................................................................................... 15 2.2 Přenosná média .................................................................................................. 19 2.3 Cloud computing ............................................................................................... 22 3. Webové úložiště ...................................................................................................... 26 3.1 SkyDrive ............................................................................................................ 26 3.2 Dropbox ............................................................................................................. 27 3.3 SugarSync .......................................................................................................... 28 3.4 Rapidshare a ostatní ........................................................................................... 30 3.5 Z českých luhů a hájů ........................................................................................ 32 3.6 Legislativní pohled ............................................................................................ 33 4. Výhody a nevýhody datových úložišť ................................................................... 36 4.1 Autorizační proces ............................................................................................. 43 5. Výukové objekty ..................................................................................................... 45 6. Prostor ve výuce ...................................................................................................... 49 6.1 Zkušenosti ze zahraničí...................................................................................... 52 7. Datové úložiště výukových objektů jako součást profese pedagoga základní školy ............................................................................................................................. 55 7.1 Představení výzkumného problému ................................................................... 55 7.2 Cíl výzkumu....................................................................................................... 55 7.3 Výzkumné otázky .............................................................................................. 55 7.4 Metoda výzkumu ............................................................................................... 56 7.5 Realizace výzkumu ............................................................................................ 56 7.6 Výzkumný vzorek .............................................................................................. 58 7.7 Zpracování dat ................................................................................................... 58 7.8 Vyhodnocení ...................................................................................................... 59 7.9 Závěry šetření .................................................................................................... 65 Závěr ............................................................................................................................ 67 Literatura .................................................................................................................... 69 Seznam tabulek ........................................................................................................... 74 Seznam obrázků.......................................................................................................... 74

6

Úvod Cílem práce je prezentovat nutnost osvojení si nového prvku ze světa informačních a komunikačních technologií, se kterým dnešní škola a jednotliví pedagogové nutně musí začít pracovat. S narůstajícím objemem dat, nejen pedagogicko-výukového

zaměření,

jsou

datová

úloţiště

plně

kompetentní

k zodpovězení otázky, kde a jak tyto informace různých parametrů a vlastností uchovávat. Do budoucna, v moderní škole, bude vyuţívání datových úloţišť pro výkon kantora nedílnou a běţně vyuţívanou součástí úspěšné pedagogické praxe. V úvodní kapitole čtenáři překládám základní představu, myšlenkový rámec v tématu, coţ je důleţité k tomu, aby dobře porozuměl následujícím kapitolám. Nechybí ani nástin historie datových úloţišť a jejích vývoj pro ještě hlubší porozumění a pro pochopení moţností praktického vyuţití. Následující kapitola nás seznamuje s druhy datových úloţišť dělených dle rozmanitých kritérií. Ve výsledku je zřejmé, ţe trh s touto sluţbou a technologií je skutečně bohatý a uţivatel (pedagog, ţák, management školy) má skutečně z čeho vybírat. Třetí kapitola plynule navazuje na kapitolu předcházející, avšak s rozdílným pojetím a tedy, jak lze síť Internet vyuţít pro naše potřeby uloţení dat s poţadavky na bezpečnost, dostupnost a spolehlivost. Čtenář se zde také seznamuje s moţný vývojem této problematiky v letech budoucích v rámci školského prostředí. To, ţe datová úloţiště mají i svá negativa se pokouším osvětlit v kapitole čtvrté. Pátá kapitola vyjmenovává typy a druhy výukových objektů, se kterými přichází pedagog a ţák nejčastěji do styku. Má se tím také na mysli, jaká data jsou do těchto úloţišť ukládána, zálohována, či nabídnuta ke sdílení se svými kolegy. Důraz je zde kladen na skutečné výukové objekty z procesu výuky, tak jak jsou vnímána ţáky i učiteli. Ţe se nejedná pouze o krátkodobou „známost“ z prostředí informačních a komunikačních technologií, ale svým zařazením o pevnou a trvalou sloţku školství dokazuje kapitola šestá, která prezentuje zkušenosti ze zahraničí a měla by tak zároveň potvrdit věrohodnost a důleţitost tohoto tématu a tím i celé této diplomové práce. V závěrečné kapitole věnované výzkumu, tedy sedmé, se pokusím pomocí polostrukturovaného interview zjistit, jakým způsobem datové úloţiště výukových 7

objektů zasahují do činnosti pedagoga základní školy, jaká data jsou do takového úloţiště ukládána a kdo k tomuto úloţišti a datům samotným má přístup. Datové úloţiště výukových objektů je pro mne téma mimořádně zajímavé. Vzhledem k zaměření mého studia na VŠ je velice pravděpodobné, ţe s tímto prvkem přijdu brzy do styku během mého profesního růstu na jedné ze základních škol. Zároveň je mou snahou podat čtenáři skutečné teoretické základy k zodpovězení veškerých otázek týkajících se datových úloţišť výukových objektů.

8

1. Datová úložiště Informace, jejich získávání, vyuţívání a zpracování, jsou jednou ze zásadních věcí, která se v dnešní době přímo spolupodílí na kvalitě vzdělávání. Pod tímto slovem je moţné si představit mnoho údajů důleţitých pro školu resp. učitele či ţáka, jako jsou třeba zápisy do třídní knihy, náleţitosti pro tvorbu vysvědčení, docházka ţáků/pedagogů, ale také například tvorba rozvrhu, plánování školních akcí, historie jednotlivých záznamů (písemných prací), emailová komunikace či dokonce celá samotná výuka, např. ve formě distančního vzdělávání apod. Se všemi těmito údaji dnešní školství standardně pracuje a denně je vyuţívá pro zajištění a vylepšení svého provozu, a protoţe ve většině případů jsou tyto procesy tvořeny elektronicky, pracujeme tedy jiţ s konkrétními daty. Všechna tato data jsou následně ukládána na různá úloţiště, se kterými poté jejich uţivatelé pracují. Cílem takovéhoto ideálního datového úloţiště je tedy nabídnout řešení, jak tato data uchovávat bezpečněji, zpřístupnit je všem kantorům/ţákům, kteří je pro svou práci potřebují, a tím výrazně zefektivnit celý tento náročný proces, protoţe tak jako jiţ před celými sedmdesáti lety poznamenal český spisovatel Karel Čapek (1986, s. 508) „žijeme v nadprodukci poznatků, které už nemůžeme zkonzumovat“ roste s nárůstem poznatků (informací) také poţadavek na jejich uchovávání.

1.1 Vymezení základních pojmů Vzhledem k odbornosti této práce a probírané problematiky povaţuji za vhodné seznámit čtenáře se základními pojmy, o které se tento text opírá a které jsou důleţité pro bezproblémové porozumění obsahu a všech souvislostí textu. Zároveň tuto úvodní kapitolu věnuji mým přátelům, kolegům a rodinným příslušníkům, kteří mi během posuzování obsahu této diplomové práce pomohli uvědomit si poměrně vysoký stupeň odborně-teoretického obsahu probírané oblasti, čemuţ

dávám za

pravdu a následujícími řádky empaticky vycházím vstříc. Data – informace, údaje. Slovo pochází z latinského „datum“, coţ je jednotné číslo od data (Voráček, 1995) Datový soubor – angl. data file. Soubor, do něhoţ program ukládá výstupní informace (data). Např. dopis, napsaný textovým editorem (Voráček, 1995) 9

Datové úložiště - definovat přesně tento termín se ukazuje poměrně obtíţné. Samotné slovní spojení je poměrně mladé a význam termínu se pojí s mnoha rozdílnými účely vyuţití. Proto jej nelze vyhledat v tradiční literatuře či v jakémkoli momentálně dostupném slovníku a v tomto případě ani internet nemá sjednocenou definici. Vzhledem k tomu, ţe téma této diplomové práce vychází právě z tohoto termínu, pokládám za důleţité tento pojem blíţe vysvětlit. Jak jiţ napovídá samotný pojem, lze vypozorovat, ţe se jedná o sloţeninu dvou slov. Datové úloţiště odkazuje na odpověď úloţiště čeho, tedy data, která se v našem případě nejčastěji vyskytují na půdě školství, viz. úvodní kapitola. Naopak, pokud si chceme odpovědět na otázku, kde tyto data nalezneme, případně kam je můţeme vhodně uschovat, narazíme na termín úložiště. Stručná a laická definice by tedy vypadala takto: „datové úloţiště představuje místo, kde můţete uloţit svá data“. Avšak fakt, ţe ono místo není svým způsobem hmotné, dotknutelné, nýbrţ elektronické, protoţe zde ukládáme elektronická data, tuto jednoduchou definici rozšiřuje o další významné souvislosti. Výukový objekt - výukové objekty mohou nabývat mnoha forem: obrázky, zvuky, videa, texty, interaktivní aplikace atd. Můţe se jednat o sylaby, plány lekcí, přednášky, laboratorní cvičení, zadání domácích úkolů, pracovní listy, prezentace, testy atp. Škála je opravdu bohatá (Neumajer, 2010) Server - počítač nebo program, který poskytuje sluţbu klientům, účastníkům sítě, dle architektury klient/server. Přijímá poţadavky od uţivatelů (pracovní stanice, osobní počítače) a poté je vyřizuje. Na uţivatelských počítačích musí být nainstalován příslušný klientský server (client). Servery jsou součástí lokální sítě typu klient/server, ale mohou být i součástí sítí s rovnocennými uzly (peer-to-peer network) (Vitovský, 2004). Podle sluţeb, které servery poskytují, je lze rozdělit do několika skupin: ●

Servery pro sdílení dat nebo programů ○

Databázové servery (databáze server)

○

Aplikační servery (application server)

○

WWW server (web server)

○

Poštovní server (e-mail server)

10

Webové úložiště - Internet jako externí disk poskytuje bezplatně desítky gigabajtů volného místa. Vyuţít lze jak sluţby renomovaných společností, tak i těch méně známých. Výhodou je přístup k datům odkudkoliv, bez obav z jejich ztráty. Pokud však nejste na internetu, nedostanete se k nim. (Kubeš, 2011) External hard disk (externí pevný disk) – přenosný pevný disk ve stylovém obalu, chráněný proti otřesům a nárazům, obvykle dodáván se zálohovacím softwarem (Vitovský, 2006) USB flash disk – malé přenosné úloţné zařízení ve tvaru tokenu (klíčenka, token). Slouţí zejména jako přenosné paměťové médium namísto zastaralých disket. Můţe slouţit jako externí paměť pro ukládání dat, fotografií, hudebních souborů MP3, apod. USB disk není určen k archivování (dlouhodobému zálohování), ale pouze k přenášení dat (firemních nebo multimediálních pro zábavu mezi laptopy a stolními počítači. (Vitovský, 2006) Sharing (sdílení) - sdílení společných zdrojů či prostředků. Jedná se o sdílení paměťové kapacity (storage systém, NAS), výpočetní techniky (multitasking, grid), souborů (file sharing), přenosové kapacity telekomunikačního média (přístupové schéma, multiplex), apod. (Vitovský, 2006) Cloud computing – podstata je levně a ve velkém poskytovat jak hardware, tak software po internetu. Software (SW) i hardware (HW) jsou soustředěny ve velkých datových centrech, které těţí z mnoţstevních výhod. Náklady na správu, nákup, na provoz atd. se v těchto centrech dají významně sníţit. Z této koncentrace zdrojů plyne i změna obchodního modelu. SW a HW jsou nabízeny jako sluţby, platíte jen za to, co skutečně pouţijete v jednotkách hodin, měsíců nebo roků. (redakce serveru Podnikatel, 2008)

1.2 Historie datových úložišť V době rozmachu sluţeb typu cloud computing, Google dokumenty a podobných moţností, postupně ztrácíme fyzický kontakt se svými daty. Fotky dokumentující naše ţivoty se pomalu mění v abstraktní ideu vţdy dostupné galerie na

11

Picase nebo jinde na webu. Někteří si pochvalují, ţe se nemusí o ukládání svých dat starat, a mají je stále přístupné. Jiné naopak vybídne nejistota z dat, na která není moţné „si šáhnout“, k tomu, aby důsledně zálohovali. Dnes běţně nosíme po kapsách USB klíčenky, občas nějaký ten „exterňák“ či „paměťovku“ s poměrně velkým objemem dat. Přesto je moţné, ţe ještě vaši rodiče se snaţili jako zaměstnanci - operátoři výpočetního střediska, přimět tzv. děrovačku ke spolknutí děrovaného papírového štítku s uloţenými daty v mnoţství několika jednoduchých informací. Způsoby, jakými lidé uchovávali informace od počátku digitálního věku, se velmi rychlým tempem měnily a zlepšovaly (Tchelidze, 2010). První střípky datových úloţišť zmíním pouze okrajově, protoţe tehdejší představa o zápisu dat byla k dnešnímu obrazu velice vzdálená. Dnes je to sice jiţ pouze úsměvná vzpomínka, nicméně skutečným průkopníkem způsobu zachování informace byl Basile Bouchon, jenţ s jejich pomocí v roce 1725 programoval tkací stroje, tzv. děrné štítky (později také děrné pásky). Pro ukládání dat byly však vyuţity aţ v 19. století. Následovalo médium prvotně určené pro záznam zvuku, jeţ vynalezl Fritz Pfleumer v Německu roku 1928. O čtyři roky později přišel se svým nápadem magnetického bubnu Rakušan Gustav Tauschek. Z nevodivého materiálu vytvořil válec, na který nanesl magnetickou vrstvu. Čtení a zápis byl realizován pomocí elektromagnetických hlav umístěných v malé vzdálenosti nad povrchem bubnu. Magnetický buben byl nahrazen mnohem sofistikovanějším zařízením. Poprvé ho sestrojil americký fyzik čínského původu An Wang v roce 1949 v Harvardských laboratořích. Jednalo se o velké mnoţství miniaturních krouţků z magnetické keramiky (feritu). Informace v nich byla uloţena v podobě polarity magnetických polí kaţdé z nich. Pro nás známé kompaktní kazety s vyuţitím magnetického pásku představil Philips v roce 1963. Hojně se začaly vyuţívat v sedmdesátých letech, kdy začaly slouţit k ukládání dat v tehdejších počítačích. Mnozí z nás si jistě ještě vzpomenou na práci s disketami, se kterou přichází na trh firma IBM poprvé v roce 1971, kdy představuje první 8palcovou disketou s kapacitou 160 kB. Jejich vývoj dále spočíval ve výrobě variant s menšími rozměry a větší kapacitou. Osmipalcová varianta dokázala nést aţ 1 MB, 5,25palcová aţ 1,2 MB. V roce 1987 se začaly vyrábět 3,5palcové s kapacitou 1,44 MB, které se pouţívaly následujících dvacet let. Tímto způsobem jsme stručně nahlédli úplně do prvních počátku ukládání dat, přičemţ nyní se podíváme na aktuální dění, při kterém zmíníme takové pojmy jako

12

jsou pevný disk, kompaktní disk či flash disk a nezapomeneme ani na očekávaný vývoj v této problematice a tedy disky typu SSD. David Tchelidze (2010) pojmenovává pevné disky přímo dinosaury digitálního věku, který spatřil světlo světa roku 1954 u počítače firmy IBM s kapacitou 4,4 MB, přičemţ kapacita se u dnešních PC disků pohybuje mezi 120 GB a 3 TB s přenosovou rychlostí 100 Mb/s i vyšší. První model s kapacitou 1 TB představila firma Hitachi. Do prodeje šel v roce 2007. Pevný disk se drţí na trhu takovou dobu díky neustálému vývoji a nesporným výhodám. Těmi jsou nízká cena v poměru ke kapacitě a dobrá rychlost čtení a zápisu běţných dat. Vzhledem k vysoké míře zastoupení výukových programů pro oblast základního školství, povaţuji za vhodné také zmínit kompaktní disky - médium slouţící v této oblasti výuky jako stále dominantní prostředek. Tento disk byl původně zamýšlen pouze pro uchovávání digitální zvukové stopy. Jeho koncept vzešel ze spolupráce společností Sony a Philips v roce 1979 a do prodeje se dostal tři roky na to (Tchelidze, 2010). Kompaktní disk se velmi rychle rozšířil především díky velké kapacitě (v době svého uvedení větší neţ u běţných pevných disků), trvanlivosti uchovávaných dat a relativně nízkými náklady na výrobu. S postupným zlepšováním technologie pevných disků přicházeli i nástupci CD. Prvním bylo v roce 1995 DVD. Technologií, která pomalu nastupuje na místo DVD, jsou disky Blu-ray. Tato média mají standardní kapacitu 25 GB, dvouvrstvé oboustranné varianty pak aţ 80 GB. Z osobních zkušeností a zkušeností mých kolegů mohu s klidným svědomím tvrdit, ţe momentálně nejrozšířenějším datovým úloţištěm v oblasti školství a mezi kantory včetně je USB flash disk. Je tedy skutečně na místě, abychom se podívali na historii také tohoto zařízení. Nejstarší verzi USB flash disku prodala společnost IBM. První disk od IBM měl kapacitu 8 MB, coţ ve své době pětinásobně překračovalo kapacitu tehdy nejrozšířenějšího zálohovacího zařízení, běţné 3,5 palcové diskety. USB flash disky nepřevyšovaly diskety jen svou kapacitou, ale také podstatně vyšší rychlostí načtení i uloţení dat. Zatímco diskety potřebovaly mnohdy i několik minut, flash disk načetl data jiţ během pár sekund. Další výhodou, kterou USB flash disky svým uživatelům nabízely, byla mnohem vyšší životnost. V dnešní době se životnost flash disků počítá na dobu kolem 10 let Při představení 128MB verze byste za flashku zaplatili kolem 600,- Kč. V současnosti si do 300,-Kč zakoupíte i 8GB flash disk. Kapacita flash disků se však neustále zvyšuje. Od počátečních 8-128MB jsme se dostali na běžných 3213

64GB a vyrábějí se dokonce už i flash disky s kapacitou 128GB nebo 256GB. (Vachek, 2011) Jak je známo, vývoj informačních technologií dosahuje velkých rychlostí, jsme svědky časových událostí, kdy nám firmy z prostředí IT prezentují své horké novinky kaţdý půl rok a ještě při tom jsou schopni představit revoluční výrobek, který změní náhled na IT v průběhu příštího roku, ať uţ z oblasti HW nebo SW. Jedním z takových prvků je Solid State Disk (SSD zařízení). S odborným představením tohoto hardwaru a s jeho klíčovými prvky nás blíţe seznámí redaktor prestiţního webu ze světa hardwaru Jan Vítek (2008), který tvrdí, ţe přínos prvních modelů pro normálního uţivatele byl více neţ diskutabilní a jako u kaţdé technologické novinky, byla jejich cena astronomická. V těchto měsících zaţíváme invazi netbooků, jeţ vyuţívají SSD. A jak je to v dnešním světě technologií běţné, do vývoje a výroby se okamţitě pouští mnoho firem, i takových, které donedávna s úloţnými zařízeními moc co do činění neměly, coţ vede ke sníţení ceny aţ na cenu příznivou pro koncový trh. V čem jsou tedy SSD prokazatelně lepší s ohledem na udávané specifikace? Především je to fyzická odolnost, protoţe v nich nic nerotuje a "neseekuje". V důsledku toho nevydávají ţádný hluk (či by alespoň neměly) a z hlediska výkonu vykazují řádově niţší vyhledávací dobu (seek), pokud se to zde ještě tak dá nazývat. U klasických disků musíme čekat, neţ se hlavička přesune na poţadovanou stopu a pod ní se objeví kýţený sektor, ale na to můţeme u SSD zapomenout.

14

2. Kriteriální rozdělení datových úložišť V předcházející kapitole jsme nastínili historický vývoj datového úloţiště, pozorný čtenář si však také všiml faktu, ţe jsme se bavili pouze o hmotném, fyzickém produktu. Jedním z cílů této diplomové práce je však také poukázat na nové moţnosti v ukládání dat, aniţ bychom byli nuceni sebou stále něco nosit a stačil by nám pouze samotný přístup k počítači připojenému k síti internet. Zároveň si datová úloţiště rozdělíme do několika podkategorií a to především z hlediska přístupu k datům. Pokud počet počítačů v budově školy přesahuje 10 kusů je vhodné a účelné začít uvaţovat o školním serveru. Hlavní úlohou serveru je poskytovat sluţby (programové i datové vybavení), rovněţ dostat pod kontrolu uţivatele a jejich počítače připojené do sítě – tedy lépe a efektivněji spravovat síť. Přenosová média nabízejí moţnost uchovávat velké mnoţství dat a v případě potřeby je relativně snadno přenášet. Tato cesta je pro kantory často nejschůdnější, protoţe tato data mají stále u sebe a zároveň poskytují dostatečný datový prostor pro nejčastější práce studentů i pedagoga samotného (seminární práce, prezentace…). Jak správně poznamenává Neumajer tak technologický pokrok jde nespoutaně dále. Problémy s koordinací a správou ICT služeb denně řeší tisíce škol i firem. Poslední dobou se začíná prosazovat nový typ technologií, který by mohl v této oblasti školám významně ulehčit situaci. K uvolnění rukou ICT metodika může pomoci tajemný anglický výraz cloud computing (Neumajer, 2011)

2.1 Školní server Úvodem je nutné se seznámit a být schopen rozlišit dva základní pojmy. Server je počítač nebo program, který poskytuje sluţbu klientům, účastníkům sítě, dle architektury client/server (viz. Vymezení základních pojmů). File (souborový) server je počítač v lokálních sítích (LAN), který jako svou sluţbu nabízí uchování souborů. Poskytuje uţivatelům přístup ke sdíleným datům a programům. V případě školního serveru je však moţné jeden typ daného serveru implementovat do toho druhého, nebo-li školní server zajišťuje sluţby file serveru. Při správné konfiguraci je také schopen plnit funkci intranet, www serveru, tiskového serveru a aplikačního serveru. Pedagogičtí pracovníci mají obvykle zajištěný diskový prostor na serveru, mohou ukládat data z CD, DVD a USB disku. Ze všech aplikací je

15

moţné tisknout na tiskárně. Zároveň je zde moţnost uloţení souborů do osobního adresáře s moţností přístupu do tohoto adresáře prostředky místní sítě, nebo přes internet. Je zvykem, ţe server dále poskytuje základní antivirovou ochranu. Ministerstvo školství, mládeţe a tělovýchovy stanovující „Standard ICT sluţeb ve škole“ a náleţitosti dokumentu „ICT plán školy“ (2004) jako podmínky čerpání účelově určených finančních prostředků státního rozpočtu v rámci SIPVZ se ke školnímu serveru vyjadřuje v tom smyslu, ţe se tento standard nesnaţí určovat přesnou technickou specifikaci školního

serveru.

Při

jeho

pořízení, popř. pronájmu je nutno přihlédnout k tomu, aby délka jeho ţivotního cyklu odpovídala ceně a aby umoţňoval zajistit standardem poţadované sluţby. Provedením upgrade serveru lze prodlouţit délku jeho ţivotního cyklu. U malé školy je moţné technické

řešení

sluţeb),

které

existenci

školního

(hostování nevyţaduje serveru.

Jedinou podmínkou je, aby byly

Obrázek 1: Příklad školního serveru

zajištěny standardem poţadované sluţby a aby finanční prostředky byly účelně vynakládány.

16

Jaké sluţby můţe nabízet školní server navrţený soukromým subjektem, lze pojmenovat takto: ●

Souborový server - základní funkcí serveru je nabídnout ke sdílení jeho pevné disky stanicím. Na pevných discích serveru můţe správce vytvářet oddíly a do nich i z nich mohou oprávnění uţivatelé nahrávat data (soubory) oprávněný uţivatel je uţivatel, kterému správce povolil přistupovat (přidělil práva) na jednotlivé oddíly. Tímto způsobem lze jednoduše vytvořit systém pro bezpečnou manipulaci s daty.

●

Zálohování – server provádí automatickou denní systémovou zálohu. Její součástí je kompletní konfigurace serveru, vytvořené účty a jejich hesla, struktura adresářů a přístupová práva definovaná jednotlivým uţivatelům.

●

Rozdělení školní sítě do více částí – z bezpečnostních důvodů je vhodné lokální síť školy rozdělit na více samostatných částí (segmentů). Tuto funkci zajistí server tak, ţe do něj vede více samostatných síťových segmentů (jakoby podsítí). Ze stanic na jednom segmentu není „vidět“ na stanici na jiném segmentu. Lze tak např. vytvořit segmenty pro administrativu, učitele a učebnu.

●

Antivirová ochrana – všechny soubory uloţené na serveru jsou virově testovány. Pravidelně jednou denně v nočních hodinách se spustí automatický antivirový test. Test lze spustit i ručně mimo určený čas. Antivirový SW má samozřejmě pravidelně aktualizovanou bázi virů.

●

Firewall – server je opatřen výkonným firewallem, který zabrání neoprávněným průnikům do sítě školy. FW je konfigurován podle přání správce sítě školy.

●

Webserver – server má také funkci webového serveru určeného zejména pro vnitřní potřeby školy. Je tím myšleno pro výuku tvorby www stránek a případně vnitřní potřeby školy tzv. Intranet. Webserver podporuje skriptovací jazyk PHP a ještě pokročilejší tvorby www stránek je moţné dosáhnout s pouţitím SQL serveru.

●

Maily – kaţdý uţivatel vytvořený na serveru můţe mít současně vytvořenou mailovou schránku. Lze tedy např. vytvořit mailboxy pro vedení školy a učitele a současně pro ţáky s minimální pracností. Aplikace také počítá s tím, ţe ţáci a studenti postupují v ročnících a smaţe mailboxy ţákům a studentům, kteří uţ ukončili školní docházku.

17

Písmeno ve Windows K L M

Název

Cesta v Linuxu

Knihovna Aplikace Ucitele

/disky/knihovna /disky/aplikace /disky/ucitele

N

Home

O P Q

Install Druzina Krouzek

R

Účel

Pro krouţek knihovna Programy pro výuku Společný disk pro učitele Domovské disky jednotlivých /home/ucitele/jmeno uţivatelů /disky/install Pouze pro správce sítě /disky/druzina Pro krouţek počítače na orvním stupni /disky/krouzek Pro krouţek Informatika

Programovani /disky/programovani

Pro krouţek programování

T

Tridy

/disky/01a (kod třídy)

Pro jednotlivé třídy

X

Zakum

/disky/zakum

Informace pro ţákyod učitelů (ţáci smějí pouze číst)

Z

Zaci

/disky/zaci

Pro všechny ţáky

Tabulka 1: Způsob rozdělení síťového disku

Fakt, ţe ani školní server nemusí hrát hlavní roli v ICT na dané škole naznačuje Neumajer ve svém článku, kde uvádí, ţe u výukových programů není ve skutečnosti obsahová kvalita programu tím hlavním, co způsobuje jeho masové rozšíření po českých školách. Jednou z důleţitých vlastností programu je bezproblémová instalace a minimalizace nároků na údrţbu. Nejlépe tak, aby se program pouze zkopíroval z CD-ROMu na sdílený serverový disk a ţáci jej mohli vzdáleně spouštět bez nutnosti zásahu správce na jednotlivých počítačích. Některé nově vznikající výukové programy potřebují ke svému běhu pouze prostředí internetového prohlížeče. Vše je nainstalováno na webovém serveru (školním, ale někdy i na serveru výrobce někde na Internetu) a škola si pouze koupí licence. Zpravidla multilicenci. (Neumajer, 2004) Závěrem mohu poznamenat, ţe školní server má také své slabé stránky, kterým je věnována samostatná kapitola později spolu s další důleţitou poznámkou jako je autorizační proces, který je nutné brát v potaz, zvlášť v případě, kdy k jednotlivým pracovním stanicím má přístup velký počet uţivatelů (ţáků).

18

2.2 Přenosná média Velmi často potřebuje pedagog přenést data z jednoho počítače na druhý, resp. z jedné učebny do druhé, zároveň tato data určitým způsobem zálohovat. Periférie, na něţ můţeme ukládat data (ať uţ kvůli zálohování, nebo přenosu na jiné PC) jsou tyto: ●

Disketové mechaniky

●

CD mechaniky

●

DVD mechaniky

●

Flash disky

●

Externí disky

Disketová mechanika je nejstarší periferií pro přenos dat, přesto se s touto mechanikou můţeme ještě setkat u většiny počítačových skříní v prostorách škol, ačkoli samotné médium jiţ nevlastní většina z nás a o ţácích nemluvě. Je zřejmé, ţe tato disketová mechanika je jiţ na věčném odchodu a dává tak zapomenout na svá nejlepší léta. CD disk spolu s CD mechanikou je poměrně stále aktuální záleţitostí, především s ohledem na poměr ceny a objem dat, které lze na toto médium uloţit. Z pohledu kantora je CD disk častým doplňkem při výuce cizích jazyků, ale také slouţí jako médium jehoţ obsahem jsou různé výukové programy nebo softwar obecně (např. v učebně výpočetní techniky jako nositel operačního systému). Na obdobném principu pracuje také DVD, pouze s tím rozdílem, ţe datový obsah můţe dosáhnout aţ několika GB, nejčastěji 4,7GB. Výše zmíněná média jsou však pomalu, jak se říká, za zenitem a pro přenos mezi pedagogy je v převáţné většině vyuţíván flash disk a externí disk, proto se těmto médiím budu věnovat více.

USB flash disk USB flash disk, jak zní celý název tohoto zařízení, není nutné nějak dlouze představovat - vzhledem k rozšířenosti tohoto média. Co by nás však mělo zajímat jsou důvody, proč je tento typ disku mezi vyučujícími i ţáky tak oblíbený. Přenosné médium, které se dá pověsit třeba na krk či zasunout do kapsičky u košile. To, co se jen před několika lety zdálo jako utopie, se pomalu stalo realitou. Na takovém flash disku můţeme umístit aţ 256 GB, navíc je moţné takový disk pouţívat také jako systémový. Čtecí rychlost třeba aţ 225 Mb/s (USB 3.0). Velkou předností 19

jsou rozměry, hmotnost a kapacita i přenosová rychlost. Takovýto disk nepotřebují uživatelé typicky do okamžiku, kdy mají možnost takové zařízení používat. Především v okamžiku nenadálé potřeby přenosu dat se USB flash disk jeví jako ideální médium (tedy dnešním pohledem) (Veselík, 2003). Rovněţ moţnost nosit s sebou vlastní soubory bez ohledu na počítač je pro leckteré uţivatele výhodné (moţnost připojení USB dnes nabízí většina počítačů). Diskety i CD média měly zásadní problém, jednalo se o rotující disky se všemi problémy, které k tomu patří. Ať uţ se jedná o snadné opotřebení, poškrábání či hlučnost. V případě CD jde i o relativní sloţitost při vypalování. Flash disk přišel, stejně jako tolik oblíbená disketa, se snadným pouţitím a kopírováním. Jednoduše připojíte do USB portu, zkopírujete data a zase odpojíte. Ţádné nastavování, ţádný speciální software,

Obrázek 2: Příklad USB flash disku

ţádný hluk a poměrně rychlý přenos dat. Úspěch byl tak téměř zaručen (Javůrek, 2009). USB Flash Disky jsou v současnosti velmi dobře prodávaným zboţím. Jejich ceny klesly natolik, ţe se jiţ dávno nejedná o záleţitost pro profesionály, nýbrţ o nástroj uspokojení kaţdodenních potřeb široké veřejnosti. To s sebou přineslo i jeden nepříjemný důsledek. Reálně existující technické rozdíly mezi jednotlivými dostupnými modely se stírají a málokdo tak u flash disku sleduje výkon - přestože jde o parametr, který může rozhodovat o desítkách minut našeho času (Waic, 2007). Flash disk urazil velkou téměř desetiletou cestu. Kromě navyšování kapacity, která se nyní vyšplhala aţ ke kapacitě 256 GB, se dočkal samozřejmě rychlejšího rozhraní USB 2.0 a nově dokonce i eSATA a USB 3.0. K dispozici je neuvěřitelně rozmanitý výběr tvarů a druhů, mezi kterými si vybere opravdu kaţdý. Moderní člověk je však díky dnešní hektické době stále více „línější“ v případě stále opakujících se činností a čím dál více se pohybuje mezi několika počítači. Neustále chce mít u sebe svá data a přenášení pomocí jakéhokoli média začíná být neefektivní. Pokud byl flash disk „vrahem“ diskety a částečně i CD-RW/DVD-RW médií, stane se nastupující Cloud Computing zase částečnou náhradou flash disků. Data se mezi

jednotlivými

přístroji

automaticky 20

synchronizují

(Live

Mesh, DropBox, Syncplicity) a při běţné práci tak není flash disk nutný jako dříve. V případě většího objemu dat je flash disk stále rychlejší a výhodnější, internet je ale stále rychlejší a jako vţdy, zvítězí jednoduché a nejméně náročné řešení, o tom však aţ později (Javůrek, 2009).

Externí pevný disk Jak jiţ bylo zmíněno dříve, není to tak dávno, kdy byly na trhu s úloţnými médii mezi uţivateli velice populární diskety, audio kazety či VHS kazety. Dnes jsou tato média zcela zapomenuta a na trhu se prosazují technologie SSD, paměťové karty, USB flash diky a Blu-ray nosiče. Nesmíme však opomenout i externí pevné disky, které jsou mezi uživateli rovněž hojně využívané. Na trhu se objevují stále nové a nové produkty, což má za následek tlačení ceny těchto produktů směrem dolů a to jistě potěší nejednoho uživatele. (Koláček, 2008) Výrobci nabízejí v této oblasti nespočet produktů, a tak si povíme, jaké má pedagog moţnosti a čemu by měl při nákupu věnovat pozornost. Moţná někteří z nás přemýšlí nad otázkou, proč se tento druh paměťových

médií

těší

vzrůstající oblibě? V dnešní době se

na

trhu

prodává

množství

notebooků

analytiků

společnosti

a

velké podle

Obrázek 3: Příklad externího pevného disku

Gartner

tento podíl prodeje notebooků již v roce 2010 činil o dvě třetiny více oproti desktopům PC (Louda, 2010). Nevýhodou notebooků je zejména jejich paměťová kapacita, a tak je pořízení externího pevného disku pro uţivatele nejschůdnější variantou k jejímu rozšíření. Kromě toho jsou také ideálním prostředkem pro zálohování dat, které není tak zdlouhavé, jako je třeba vypalování dat na DVD. Vzrůstající poptávka můţe také souviset se stále zvyšujícím se rozvojem, respektive dostupností, vysokorychlostního internetu bez omezení staţených dat či přítomnosti serverů určených pro sdílení dat (Rapidshare, Uloz.to). Z pohledu školství je nutné brát zřetel na externí disky s vědomím rozvoje interaktivních učebnic, které pro efektivní práci nabízí obsah jehoţ náplní jsou fotografie, videosekvence či také 2D a 3D animace. Tyto učebnice se jeví jako známka 21

budoucnosti v procesu vzdělávání, ale jejich nevýhodou můţe být právě jejich datová velikost (video ve vysokém rozlišení, obrázky, animace), coţ si klade nárok na pořízení třeba výše zmíněného externího disku. Pro ukázku nám můţe poslouţit nedávno představená elektronická učebnice firmy Apple. Jak píše Schön, tato učebnice je nesmyslně objemná a její velikost dosahuje 950mb (Schon, 2012), coţ je dané především začleněním HD videa a 3D modelováním. Pokud bude tento trend pokračovat, své uplatnění si externí disk nalezne i tady, uvidíme. Pokud se kantor rozhodne pro koupi takovéhoto pevného disku, měl by zohlednit následná kritéria, podle kterých zvolit ten nejvhodnější: ●

Formát (velikost) disku (1,8“ 2,5“ 3,5“)

●

Kapacita disku (xxx GB)

●

Rozhraní disku (IEEE1394, LAN, USB 2.0, eSATA)

●

Rychlost nebo také otáčky disku (4200, 5400, 7200 RPM)

●

Cena disku (x xxx Kč)

2.3 Cloud computing Cloud Computing je – navzdory svému názvu – vlastně velice jednoduchá věc: Z informačních technologií (IT) udělá něco, co se pouţívá stejně jednoduše jako elektřina. Kdyţ si chcete rozsvítit, nekoupíte si elektrárnu, ale stisknete vypínač. Nemusíte pokaţdé něco sloţitě instalovat, ani číst komplikované návody. Proč bychom tedy nemohli postupovat stejně, kdyţ potřebujeme zpracovat svá data? Moţná, ţe vám to připadá zjednodušující, ale právě příklad s elektřinou dovoluje stručně vysvětlit základní vlastnosti Cloud Computingu kaţdému, kdo o něm – a jeho moţnostech – potřebuje něco vědět – a při tom se nechce utopit v nesrozumitelné odborné hantýrce. Vraťme se tedy k našemu příkladu s elektřinou. Kdyţ potřebujeme rozsvítit světlo, stiskneme vypínač – a světlo svítí. Kdyţ potřebujeme rozsvítit tisíc světel, stiskneme vypínač – a svítí tisíc světel. Naprosto nás nezajímá, kde se vezme potřebná energie, zda jí bude dost nebo jak se k nám dostane. S cloudem je to podobné. Kdyţ potřebujeme vyhledat ţáka v databázi, stiskneme tlačítko a ţák je nalezen. Kdyţ potřebujeme najít sto ţáků, provedeme totéţ. Kdyţ potřebujeme provést náročnou operaci s více tabulkami a stovkami záznamů,

22

opět stiskneme tlačítko (i za cenu stisknutí třeba dvou tlačítek a zapojení do procesu myši). A zase nás nezajímá, kde se vezme potřebný výpočetní výkon nebo úloţná kapacita a zda jí bude dost. K elektřině se můţeme připojit kdekoli, kam je přivedena. Ke cloudu rovněţ. Jak se můţeme dočíst v nedávno vydaném článku na serveru BusinessIT, tak moţnost pracovat se svými daty odkudkoli (pokud to nastavená pravidla dovolují a jste připojeni ke komunikační síti) bývají uváděna jako významná výhoda cloudu. Tolik asi ze strany uţivatele. To nejpodstatnější se ale zpravidla nachází na straně dodavatele. Kdyţ je třeba více výkonu, k elektrické síti se připojí další elektrárna. Kdyţ je třeba dalšího výpočetního výkonu, připojí se další server. Elektřinu z elektrárny vyuţívá velké mnoţství klientů – a platí podle toho, kolik jí spotřebují. Výpočetní výkon serverů v cloudu vyuţívá rovněţ velké mnoţství klientů (ţáků, učitelů) a rovněţ platí podle spotřebovaného mnoţství prostředků (výpočetního výkonu, úloţné kapacity apod.). Kdyţ chce klient ušetřit na elektřině (a nechce sniţovat spotřebu), postaví si malou sluneční nebo vodní elektrárnu a propojí ji se svou sítí a se sítí dodavatele. V případě výpočetního výkonu udělá takřka totéţ – pořídí si vlastní servery a propojí je s cloudem dodavatele a se svými klientskými počítači. Běţní koncoví uţivatelé (ţáci, pedagogové) sedí u svých počítačů a vůbec se nemusejí starat o to, zda informace, které vidí, pocházejí ze školního cloudu (propojené školní počítače), z cloudu dodavatele, ze samostatného školního serveru nebo třeba z lokálního disku jejich počítače Na regionální konferenci Metodického portálu, která proběhla na podzim roku 2009, zazněl příspěvek k tématu, který chápe cloud jako vyvíjející se proces, kdy sluţby, které byly dříve vázány na konkrétní osobní počítač vybavený potřebným softwarem, jsou nyní snadno dostupné na internetu. A Franc (2010) dodává, ţe příkladem může být práce s texty – dříve jsme potřebovali počítač s textovým editorem, dostatečným výkonem a pamětí. Pokud jsem se chtěli k dokumentu později vrátit, museli jsme na ten samý počítač nebo jsme museli text nahrát na nějaké paměťové médium. Teď se nám nabízí moţnost připojit se k internetu, najít si web, který nabízí obdobnou sluţbu, a své texty můţeme nahrát na internet, spravovat je můţeme z kteréhokoli připojeného počítače a plnohodnotně i z mobilu. Jedním z důvodů, proč bychom se měli cloudu více věnovat je fakt, ţe při rozhovorech s ICT metodiky na školách lze velmi často slyšet názor, ţe jejich současné sníţení přímé vyučovací povinnosti je nedostatečné. Významnou část zabírá 23

metodikům koordinace nebo správa počítačů, sítí a sluţeb, které jsou ve školách ostatním učitelům a ţákům nabízeny. Z rychlých šetření ÚIV například vychází, ţe čtvrtina všech oslovených škol čeká na opravu závady celý týden, téměř pět procent škol pak dokonce celý měsíc. Neumajer (2010) dále poznamenává, ţe toto snížení vycházející z nařízení vlády z roku 2005 je vlastně jedním z nejlepších zachovalých výstupů tehdejší Státní informační politiky ve vzdělávání. Učitel pověřený výkonem funkce metodika ICT můţe podle počtu ţáků školy mít sníţený týdenní rozsah přímé pedagogické činnosti aţ o pět hodin. ICT metodici často tvrdí, ţe tento počet hodin je bohuţel příliš malý. Technologický pokrok jde ale nespoutaně dále a k uvolnění rukou ICT metodika můţe pomoci tajemný anglický výraz jakým právě je cloud computing. Poměrně značnou výhodou je také velké mnoţství sluţeb, které si školy zajišťovaly školy samy a nyní jsou díky cloudu nabízeny školám zdarma. Nabídka je poměrně široká, od kancelářských aplikací, přes správu e-mailových schránek, školních informačních systémů nebo výukových aplikací aţ po celé operační systémy provozované v prohlíţečích. Stejný názor zastává také Lapeš (2009), který tvrdí, ţe možnosti cloud computingu by na první pohled mohly být v celku výhodné pro školství. Zvlášť v době, kdy společenský trend „vždy online a vše sdílet“ nezadržitelně stoupá. Nejinak je tomu i ve vzdělávání – sdílení a dostupnost obsahu je jedním z nezbytných předpokladů pro týmovou práci ţáků, která jako jedna z organizačních forem a výukových metod je nezastupitelná. Paradoxně si sama škola dost často klade překáţky, a to v podobě neochoty správců školní sítě podporovat sdílení dat a přístup z vnějšku. Ţáci jsou pak nuceni, např. při práci na projektu, vyuţívat různé mimoškolní webové sluţby. Školy, které více méně neustále bojují s nedostatkem financí, by prostřednictvím cloudového řešení mohly ušetřit nemalé náklady na vybavení, provoz a správu počítačových učeben. V zásadě jedinou nezbytnou podmínkou by byla kvalitní síťová infrastruktura a připojení školy k internetu. V ideálním případě by si učitel ICT „nadiktoval“, jaké programové vybavení do výuky potřebuje a poskytovatel cloudu by škole vytvořil balíček šitý na míru, za který by se platil třeba roční paušální poplatek. V rámci konkurence jednotlivých poskytovatelů by i cena mohla být velice zajímavá. Zda-li by to ale vyšlo skutečně levněji, neţ „klasické“ řešení, těţko zatím soudit. Vzhledem k překotnému vývoji ve všech oblastech ICT tato vize nemusí být za pár let nereálná. Uţivatelský pohled na cloudové technologie můţe být různý. Pedagog, který se informačním technologiím aţ tolik nezabývá v konečné fázi přistupuje jiţ k hotové 24

věci, coţ je v pořádku. Nevnímá technické detaily, nerozumí tomu, ţe aplikace, co pouţívá, funguje pomocí CDN, a rozumět tomu ani nemusí. Pro něho je důleţité, ţe aplikace mu funguje všude. Pojďme se tedy společně podívat na doposud nejrozšířenější cloudové řešení jakým je kancelářský balík Google Docs. Google Docs (česky „Dokumenty Google“), jak jiţ název napovídá, spadá pod firmu Google a zároveň je jedním z nejvýraznějších představitelů webových aplikací této značky. Mnoţství vyuţití této webové aplikace je opravdu značné, a to jak z pohledu jednotlivce, tak z pohledu kooperace více lidí (skupiny ţáků) během práce na projektu či jiné týmové práci, která si ţádá editování textových dokumentů, souborů tabulkového kalkulátoru, prezentací a dotazníkových formulářů. Nespornou výhodou je zajisté také to, ţe Google Docs můţeme pouţívat zcela zdarma, ale pouze za předpokladu, ţe jsme registrovaní uţivatelé sluţeb Google, coţ je stálé bezplatný proces. Pevně věřím, ţe dalším pozitivním důvodem, proč vyuţít této sluţby, není potřeba cokoli instalovat na svůj lokální počítač, stačí být připojen k internetu a pouţít jakýkoli webový prohlíţeč. Registrace samotná je jiţ lokalizována i do češtiny. Důraz na týmovou práci je zde skutečně evidentní a jak uvádí Pitner (2009) sdílení dokumentů a skutečně souběžná práce více uživatelů na jednom dokumentu jsou vůbec nejpádnějším argumentem pro použití webových aplikací podobného typu. Možnosti GDocs jsou v těchto směrech široké - jeden uživatel dokument vytvoří a může ho nasdílet ostatním vyjmenovaným členům týmu, pokud mají účet ve službě Google. GDocs si při sdílení dokáţou ověřit, ţe zadaný účet skutečně existuje a ţe nejde o překlep. Je dokonce moţné předat vlastnictví, tj. plnou kontrolu nad určitým dokumentem. Společná práce např. nad jedním textem můţe být skutečně souběţná; dokument můţe být otevřen a editován více lidmi současně a změny se dynamicky promítají do pohledu všech současně pracujících. Stejně jako jiné podobné aplikace, jsou i GDocs choulostivé na kvalitu internetového připojení a při nedostatečné rychlosti či pomalé odezvě jsou nepouţitelné, přesto minimální nároky na výkon počítače a pouze jediná zmíněná podmínka ke spuštění, tedy dostatečné připojení k internetu, patří zároveň k nejsilnějším argumentům proč se s touto sluţbou blíţe seznámit a to i s ohledem na moţné zapojení této aplikace do výuky ICT na základních školách.

25

3. Webové úložiště Seznámili jsme s prostředky, které nám umoţní data přenášet. Následně nám bylo sděleno, jak s těmito daty můţeme pracovat online s ohledem na co nejniţší zátěţ našeho počítače. Nyní bych se rád věnoval takovým datovým úloţištím, kde si tyto data můţeme odloţit v případě, kdy nedisponujeme tak velkým datovým prostorem na svém počítači – a to i v situaci, kdy potřebujeme uloţit data o velikosti několika gigabajtů. Internet jako externí disk poskytuje bezplatně desítky GB volného místa. Vyuţít lze jak sluţby renomovaných společností, tak i těch méně známých. Jak toho dosáhnout, co k tomu potřebujeme, kde jsou tato úloţiště dostupná a jak vybrat to nejvhodnější webové úloţiště, to jsou otázky, které se pokusím zodpovědět v následujících několika řádcích stručného přehledu.

3.1 SkyDrive Velkorysý prostor o kapacitě 25 GB nabízí Microsoft prostřednictvím sluţby SkyDrive. Stačí jednoduchá registrace, během které získáte nejen prostor pro data v rámci sluţby SkyDrive, ale rovněţ i e-mailovou schránku na serveru Hotmail a přístup k internetovým verzím kancelářských aplikací Office Web Apps. Jak Kubeš (2011) dále pokračuje, tak v prostředí internetového prohlížeče pak můžete snadno pracovat s textovými dokumenty, tabulkami, prezentacemi i poznámkami. Jestliţe zároveň pouţíváte nejnovější verzi kancelářského balíku Microsoft Office 2010, můţete přímo z programů Word, Excel, PowerPoint a OneNote ukládat vytvářené soubory. To, ţe se

Obrázek 4: Domácí stránka služby SkyDrive 26

se SkyDrivem počítá i do budoucna a je tak v neustálém vývoji, resp. je neustále aktualizován vzhledem k přáním zákazníkům, dokazuje také komentář Schöna (2011), který tvrdí, že Skydrive nabízí rychlejší a pohodlnější práci se soubory a snazší sdílení souborů, zejména dokumentů, v sociálních sítích. Cílem Microsoftu je lépe konkurovat sluţbám jako je Dropbox nebo online sluţby Googlu díky propojení mobilních zařízení a klasických počítačů. Google ani Apple nenabízí klasické cloudové úloţiště pro libovolné soubory. Nová verze sluţby SkyDrive vyuţívá HTML 5 pro jednodušší nahrávání velkého počtu souborů, zrychluje přihlašování i samotnou práci se soubory. Z úst ředitele online divize Microsoftu Tomáše Koška (2011) také zaznívá, ţe podle jejich nedávného průzkumu používá nějakou službu pro online ukládání a sdílení souborů 54 procent českých uživatelů internetu. Sluţba SkyDrive podporuje také různé souborové formáty. Podpora Microsoftu Office je samozřejmá a schopností editovat jednotlivé soubory přímo v prohlíţeči se tato sluţba řadí po bok své konkurenci ve formě Google Docs. Zároveň je moţné prohlíţet soubory PDF a také fotografie ve formátech RAW. Tato sluţba je v dnešní době hojně rozšířená a počet uţivatelů dosahuje desítek milionů po celém světě. U nás jiţ toto řešení začaly pouţívat stovky učitelů jako své úloţiště pro cenná data a školy pro archivaci digitálních učebních materiálů. Jak uvádí Lutovský (2011) pro svou oblibu se SkyDrive stalo také bezpečným úložištěm a archívem pro DUMy (Digtální učební materiály RVP) v rámci EU Peníze školám.

3.2 Dropbox Sluţba Dropbox byla zaloţena před více neţ dvěma lety a za dobu svojí existence si dokázala získat přes tři miliony uţivatelů. Čemu vděčí za takovou popularitu? Jednou z jeho největších výhod je jednoduchost, protože Dropbox zvládne používat i technicky nepříliš zdatný uživatel. (Eischmann, 2010) Dropbox je primárně určen k synchronizaci dat mezi více zařízeními, kterými nemusí být jen počítače. Klientská aplikace pro Dropbox je totiţ dostupná také pro mobilní telefony s operačním systémem Android a rovněţ i pro iPhone, iPad a telefony BlackBerry. Podporovány jsou i různé operační systémy (nejen Windows, ale rovněţ i Linux a Mac OS X). Vzhledem k tomu, ţe se momentálně nacházíme na začátku boomu s vyuţíváním tabletů ve školství i v běţné výuce, je tato informace jistě uţitečná a opodstatněná. 27

Také u této sluţby musí být člověk obezřetný, protoţe svá data odevzdává třetí osobě, Dropbox se však snaţí poskytovat vysokou bezpečnost dat. Veškeré přenosy jsou prováděny pomocí SSL a data jsou na serveru šifrována dostatečně silným algoritmem.

Obrázek 5: Domácí stránka služby Dropbox

Tak jako ostatní webové úloţiště i tato sluţba Dropbox je nabízena ve dvou formách – placená i neplacená. V neplacené verzi má uţivatel k dispozici 2 GB prostoru pro svá data. Další kapacitu zle získat v případě, ţe sluţbu doporučíme svým přátelům, kteří se rovněţ zaregistrují. V placené verzi lze vyuţívat kapacitu 50 nebo 100 GB. Funkce jako obnovení dat, které jsem smazali či upravili je také dostupná. Jistým handicapem můţe pro někoho být zatím nedostupná lokalizace českého jazyka a je tak nutné si zvyknout na nastavení a základní nástroje, které jsou uváděné pouze v angličtině.

3.3 SugarSync Sluţba SugarSync je svým pojetím velice podobná sluţbě Dropbox. I v tomto případě mají registrovaní uţivatelé určitou kapacitu zdarma, konkrétně je dostupných 5 GB. Pokud je vám tento prostor nedostačující je moţné jej po uhrazení finanční částky navýšit, za částku 5 dolarů měsíčně dostanete 10 GB úloţiště, moţnost sdílet data

28

mezi větším mnoţstvím počítačů a některá další rozšíření. Data lze snadno synchronizovat s různými operačními systémy, a pokud to Váš mobilní telefon umoţňuje, tak je moţná synchronizace i s tímto druhem zařízení. Aplikace klienta je uţivatelsky poměrně na vysoké úrovni a manipulace s ním by neměla dělat problémy ani začínajícím uţivatelům. Člověk si pouze jednoduše vybere, která data se mají synchronizovat

s webovým

úloţištěm

a

naopak,

která

se

mají

z úloţiště

synchronizovat do počítače. Jak jiţ bylo dříve zmíněno, sluţbu je moţné vyuţívat jak

n nObrázek 6: Domácí stránka služby SugarSync na platformě Windows tak u pro uţivatele systému Mac OS. Mobilní aplikace je pak dostupná pro většinu těchto zařízení, konkrétně jsou to iPhone/iPad, Android, BlackBerry, Symbian, Win Mobile. Bohuţel i tady zatím chybí lokalizace českého jazyka, coţ můţe být jistým handicapem. Pro zájemce je na webových stránkách také dostupná tzv. FreeTour, coţ bychom mohli také přeloţit jako „volná prohlídka“ této sluţby, která Vám nabízené funkce přiblíţí ještě více formou interaktivní cesty. Jak podotýká Číţek (2010) poměrně příjemnou výhodou může být synchronizované lokální editování dokumentu tzn., že v případě kdy si otevřeme z webu třeba dokument Word, spustí se na pozadí drobný Java program WebSync (Java Web Start nevyžadující klasickou instalaci), který bude kontrolovat změny souboru. Jakmile dojde k uzavření Wordu, drobný prográmek změny uloží zpět na web. Podobné elegantní řešení nabízí Office 2010 ve spojení s webovým úložištěm Windows Live SkyDrive. 29

3.4 Rapidshare a ostatní Král je mrtev, ať ţije král… chtělo by se říci. Není tomu tak dlouho (19.1 2012), co jedno z nejvyuţívanějších datových úloţišť na světě bylo vyřazeno z provozu. Server určený pro sdílení dat Megaupload.com patří (patřil) mezi patnáct nejnavštěvovanějších serverů na světě. Došlo k zablokování samotné webové stránky a je velice pravděpodobné ţe vláda Spojených států také nařídí smazání veškerého obsahu. Jeho provozovatel byl obviněn z údajného porušení autorských práv (odhadovaná škoda 500mil. dolarů), čeká jej milionová pokuta a dost moţná i vězení. Po přečtení těchto řádků by mohl mít leckterý uţivatel internetu jasno, zda svá data někde uchovávat či ne, ale buďme ostraţití před ukvapenými závěry. Můj pohled na danou problematiku datových úloţišť sdílím s šéfredaktorem serveru Deep in IT Václavem Vaškem (2012), který poukazuje na nutnost správného rozlišení mezi sluţbami mnou zmíněných v předešlých kapitolách a sluţbami jako je např. uvedený Megaupload či z názvu kapitoly vnímaný Rapidshare. Rozdíl je v přístupu. Zatímco typické filehostingové služby typu Megaupload umožňují uživatelem nahraný obsah standardně sdílet mezi uživateli, služby typu Skydrive, Dropbox nebo třeba SugarSync patří mezi „osobní“ cloudová úložiště, kde data nahraná „do cloudu“ jsou ve výchozím nastavení pouze uživatelova. V případě moţnosti jejich sdílení je to v první řadě uţivatel, kdo definuje, kteří další lidé k nim bude mít přístup. A jak je moţné, ţe zatímco v USA se kontrolní orgány a justice odhodlaly k razantnímu zákroku a filehostingy jsou terčem tvrdého prověřování, u nás se orgány v trestném řízení chovají nejistě a prozatím se i vyjadřují k celé věci velmi opatrně? Za vším stojí poměrně tolerantní autorský zákon, který je u nás zakotven. Tento zákon nám umoţnuje stahovat autorsky chráněné audiovizuální díla pro soukromé účely. Pokud si tedy stáhneme z internetu nějaký film, hudbu, dokument či seriál, které nebudeme dále nikde šířit a nabízet, nedopouštíme se ničeho nezákonného. Ve Spojených státech nic takového moţné není. Odborná veřejnost se tak však obává, ţe je pouze otázkou, kdy něco podobného začne platit také u nás. Jistou kompenzaci odvádíme autorům částkou, která je jiţ zahrnuta v ceně paměťového média, proto svým způsobem nemusíme trpět výčitkami. Webová sluţba pro snadné sdílení dat jako je dnes jiţ „legendární“ Rapidshare má však i jiné uţitečné vyuţití. Doba, kdy fotografie z dvoumegapixelových digitálních fotoaparátů zabíraly několik set kilobytů je jiţ vzdálená a opravdu kvalitní fotografie vyprodukované vysokým rozlišením dosahují i 30

několika megabytů. A co teprve takový formát RAW. Uveďme si příklad nebo-li modelovou situaci, kdy s ţáky pracujeme na projektu zahrnující fotodokumentaci z přírody (nebo také fotografie z exkurze, školních výletů… apod.). Rodiče mají zájem o kvalitní fotografie, ať uţ na památku pro prarodiče, aby viděli jak jejich vnuk pracuje ve škole nebo pro samotnou potřebu, aby byli v centru dění, co ţe se ve škole v přírodě všechno odehrávalo. Podobně se můţeme bavit o umístění fotografií do školního časopisu. Zároveň ze stejných důvod můţe být pořízen videozáznam. V době, kdy kde jaká televize v domácnosti přehrává FullHD rozlišení, by takovéto video mohlo dosahovat i několika GB. Máme-li sloţku plnou fotografií a videa ve FullHD, otázkou tedy je, jak tyto data co nejpohodlnějším způsobem dostat k rodičům. A právě v tomto momentě se nám webové úloţiště jeví jako ta nejvhodnější cesta. Nebudeme utrácet finance školy na to, abychom zajistili nějaké přenosné médium (vypálit data na CD, DVD... ) a vzhledem k tomu, ţe se jedná pouze o „jednorázovou akci“ nemá smysl si registrovat účet na jednom z nabízených cloudů. Pouze zašleme rodičům email s odkazem, kde je moţné tato data stáhnout a máme po problému. Je pouze na kantorovi, podle jakých kritérií zvolí ten správný fileserver. Například je důleţitá doba, pro kterou budou tato data stále dostupná, neţ je vybraný server smaţe nebo také rychlost stahování (download) pro neregistrované uţivatele. Všechny tyto vlastnosti jsou server od serveru různé, proto je nutné mít alespoň základní přehled o těchto datových úloţištích, abychom se v budoucnu vyhnuli případným problémům. Jak takový kriteriální výběr můţe vypadat si uveďme na fileserveru Rapidshare, který patřil

(a

vzhledem

k úpadku

Megauploadu

bude

patřit

i

nadále)

k těm

nejpouţívanějším a to i mnou samotným. Jako neregistrovaný uţivatel, téţ “Free user”, máte dostupné následující benefity: ●

Neomezený datový prostor

●

Dostupnost 30dnů od poslední aktivity - stáhnutí (poté bude automaticky smazáno)

●

Rychlost stahování (download) bez limitu

●

Rychlost nahrání (upload) bez limitu

Tyto benefity se opět mění v závislosti na poskytovateli této sluţby. Často jsou podobná webová datová úloţiště pro neregistrované členy omezena formou rychlosti 31

stahování (downloadu), coţ je právě jeden z hlavních důvodů proč je Rapidshare tak populární. Je však nutné podotknout, ţe i Rapidshare měl období, kdy rychlost downloadu omezoval z důvodu velkého mnoţství návštěvníků serveru a je moţné, ţe se tomu nevyhne ani do budoucna. Je tedy nutné brát na vědomí, ţe tato datová úloţiště mohou své podmínky změnit téměř ze dne na den, nebylo by to poprvé a ani naposled. Seznam zahraničních webových úloţišť, se kterými se běţný uţivatel internetu můţe nejčastěji setkat je následující: ●

FileFactory

●

(www.filefactory.com) ●

(www.netload.com)

HotFile

●

(www.hotfile.com) ●

Netload MediaFire (www.mediafire.com)

Rapidshare

●

(www.rapidshare.com)

Fileserve (www.fileserve.com)

Volba, pro kterou se člověk rozhodne, je jiţ pouze na něm samotném, ačkoli je kaţdá sluţba trochu specifická, princip je vţdy stejný. Forma pokus omyl je tak zřejmě nejlepším pomocníkem při hledání toho nejoptimálnějšího úloţiště.

3.5 Z českých luhů a hájů Na první pozici v pomyslném ţebříčku českých sluţeb ve sdílení dat vévodí bezesporu česká alternativa zahraničních leadrů ve smyslu Megauploadu a Rapidshare server Uloţ.to. Svou pozici si vydobyl snadnou obsluhou, takovou, kterou zvládnou i méně zkušenější uţivatelé. Mnohé jistě osloví kompletní obsluha v českém jazyce, to samé platí i pro komunikaci se servisním střediskem v případě výpadku sluţby atd. Opět je zde moţnost působit jako Free nebo Premium user tzn., ţe základní sluţby jsou zdarma pro kaţdého, pokud budete mít zájem své sluţby rozšířit máte moţnost tak učinit za určitou finanční částku.

32

Můţeme vybírat také z dalších českých sluţeb jako jsou: ●

HellShare

●

(www.hellshare.cz) ●

Czshare (www.czshare.cz)

Share-rapid

●

(www.share-rapid.cz)

QuickShare (www.quickshare.cz)

3.6 Legislativní pohled Pojem autorské právo je v dnešní době skloňován ve všech pádech a není týdne, kdy by média nezveřejnila nějakou ilegální činnost v této problematice. Autorské právo chrání autorská díla. Autor díla má právo rozhodnout, jakým způsobem bude s jeho dílem nakládáno. Zákon o právu autorském mluví jasně dílo jako dílo literární a jiné dílo umělecké a dílo vědecké, které je jedinečným výsledkem tvůrčí činnosti autora a je vyjádřeno v jakékoli objektivně vnímatelné podobě včetně podoby elektronické, trvale nebo dočasně, bez ohledu na jeho rozsah, účel nebo význam. Autorským zákonem je tedy chráněno dílo v jakékoliv podobě, ať uţ se jedná o text, obraz, nahrávku nebo kupříkladu prezentaci v programu MS Office PowerPoint. Dle § 30 autorského zákona lze pro osobní potřebu zhotovit jakýkoliv záznam, rozmnoţeninu nebo napodobeninu díla, aniţ by byly jakkoliv porušeny právní předpisy. Toto ustanovení má význam např. pro studenty, kteří si shromaţďují studijní materiály. Je nutno upozornit, ţe toto pravidlo se nevztahuje na počítačové programy. Dále je potřeba zdůraznit, ţe rozmnoţeninu (kopii) pořízenou pro osobní potřebu není dovoleno dál šířit nebo zveřejňovat. Vraťme se nyní k našim uloţištím. Ve Spojených státech amerických nalezneme legislativní vymezení pod zkratkou DMCA (Digital Millenium Copyright Act) na základě kterého musí provozovatel takovéhoto datového úloţiště smazat soubory, které nejsou v pořádku se zněním zákonů. Pokud provozovatel vyjde tomuto procesu vstříc, můţe následně svou sluţbu datového úloţiště provozovat dál. Nicméně je téměř nemoţné kontrolovat všechny soubory nahrané na fileserver. Pokud okolnosti učiní situaci aţ velmi provokativní a neúnosnou (viz. Megaupload) můţe dojít k velice rychlému zablokování sluţby ze strany vyšetřovacího orgánu. To je však USA. Jak poukazuje Číţek (2012) v České republice DMCA nemáme, v tomto případě se s ním dá ale srovnat třeba pátý paragraf zákona č. 480/2004 Sb., o některých sluţbách 33

informační společnosti. V něm se píše, že je provozovatel webové služby zodpovědný za data uživatelů v okamžiku, kdy se dozví, že nějaký takový soubor prokazatelně porušuje něčí práva, případně pokud už činnost samotného webu napovídá tomu, že se bude konat něco protiprávního. Oproti tomu stavím rozhodnutí Soudního dvoru EU ze dne 16.2. 2012, který rozhodl v případu belgického autorského svazu SABAM a sociální sítě Netlog. Nikdo nesmí nutit provozovatele sluţby k tomu, aby aktivně filtroval soubory. Netlog není klasickým datovým úloţištěm, jedná se především o sociální síť s 94 miliony uţivatelů, kteří však mezi sebou šíří autorsky chráněný materiál. Po provozovateli bylo ţádáno, aby byl nasazen monitorovací software, který by takovéto soubory ihned mazal, avšak závěrečné ustanovení Soudního dvoru EU to zakázalo. Podle dvora není moţné, aby mělo autorské právo vyšší váhu neţ právo na soukromí a přístup k informacím, coţ jsou nároky, které jsou zakotvené v unijních smlouvách a nařízeních. A ty by byly porušeny uţ tím, ţe by software bezdůvodně nahlíţel do soukromých dat registrovaných uţivatelů. Je to ale panečku začarovaný kruh… To, proti čemu kongresmani v USA úspěšně bojují, je v EU povoleno. Nový rok přinesl honbu na piráty a připomněl polozapomenutá slovíčka PIPA, SOPA a ACTA. Pro nezasvěcené uvádím, ţe SOPA a PIPA jsou navrhnuté zákony, o jejichţ přijetí se jedná v americké vládě. Jejich základním posláním je omezit aktivitu pirátských stránek a zablokovat jejich obsah. Kdeţto ACTA, jak uvádí Nývlt (2012) představuje dohodu, která zavádí kontroly a sankce za porušování duševního vlastnictví, včetně například prohlídky elektroniky na hranicích. Nemám odvahu předpovídat, jakým směrem se tato legislativní problematika bude upírat, vše jde rukou v ruce s faktem, ţe oblast IT se rozvíjí a mění velice rychle, je tedy pouze na legislativě, jak pruţně se této problematice přizpůsobí. Abych ještě více přilil olej do ohně, připravil jsem krátký výčet headlines ohledně nedávno vzniklé situace kolem jiţ zmíněného datového úloţiště Megaupload. Jako zdroj témat jsem zvolil server Ţivě.cz, který se řadí mezi nejčtenější weby o počítačích, IT, internetu a spotřební elektronice. Získáme tak představu, jak se dají věci rychle do pohybu, kdyţ je zájem poškozených skutečně eminentní a zároveň si všimneme jak na podniknuté kroky reagují „běţní“ uţivatelé internetu. 20.1.2012 Megaupload zastaven, šéfové zatčeni 20.1.2012 Organizace Anonymous se mstí za Megaupload a napadli vládní stránky justice.gov 34

24.1.2012 Anonymous zaútočili na americké vládní weby 26.1.2012 ČR a další země EU podepsaly protipirátskou dohodu ACTA 27.1.2012 Češi plánují protesty proti ACTA 6.2.2012 Česká vláda pozastaví projednávání ACTA 16.2.2012 Soudce propustil dalšího manaţera bývalého úloţiště Megaupload. Ve vazbě uţ jen samotný nejvyšší šéf Kim Dotcom Jak je zřejmé, jsme svědky nového fenoménu, kdy odborná veřejnost z oblasti IT neváhá pouţít tak silná slova, jakými jsou např. První světová internetová válka. Vyšetřovací úřady zavírají datové úloţiště, uskupení Anonymus reaguje útokem na vládní weby. Česká republika přijímá dokument ACTA, občané se bouří… Tato práce je věnována datovým úloţištím, pokládal jsem tedy za nutné poukázat i na odvrácenou stranu těchto sluţeb, o to víc, ţe se jedná o velice aktuální téma, ale protoţe jsem nyní čtenáře zahltil několika názvy mezinárodních dokumentů a řádkem paragrafů, uvědomuji si proto potřebu vrátit se ke stěţejnímu tématu datových úloţišť pro výukové objekty, neboť legislativní vymezení těchto sluţeb je svým obsahem předurčeno ke vzniku samostatné diplomové či jiné práce.

35

4. Výhody a nevýhody datových úložišť Tak asi jako všechno kolem nás mají i datová úloţiště své silné a slabé stránky. Některé z nich jsem jiţ zmínil dříve. Jednu ze stěţejních nevýhod rozeberu hned úvodem – peníze. Odborné veřejnosti je tento fakt dostatečně znám. To, ţe je školství podfinancováno a kantoři nedůstojně nedoplaceni je pravdou, se kterou je jiţ seznámena i laická veřejnost. To se samozřejmě v dalších souvislostech promítá i na moţnostech, jak datových úloţišť dosáhnout a především prakticky pouţívat. Musíme brát také v potaz, ţe útrata za školní server bude samozřejmě jiná, neţ v případě nákupu USB flash disku. Také zdroj samotného financování se bude jistě lišit. Zmíněny USB disk je placen nejčastěji z kapsy kantora, zatímco školní server můţe být pokryt z rozpočtu školy nebo dokonce bude součástí projektu a bude tak podpořen z evropských peněz. Co se týče cloudu, je otázkou, jakým způsobem bude vyuţíván. Pakliţe půjde o kantorovo soukromé uţití, je jasné, ţe si tento způsob sdílení dat bude muset zaplatit sám, i kdyţ jej občas bude třeba pouţívat pro třídní účely. Pokud však půjde o data školy s moţností vyuţívání pro členy školního sboru, je nasnadě (očekávané), ţe by školní rozpočet tuto částku pokryl nebo minimálně na ní přispěl. Ačkoli jsem v úvodu této práce zmínil úplně první datová úloţiště, v této kapitole bych se rád věnoval pouze aktuálním typům, se kterými se kantor můţe setkat v běţné praxi. Budu tedy primárně poukazovat na plusy a mínusy USB flash disku, externího pevného disku, školního serveru, cloudu a webového fileserveru. USB flash disk - jiţ při prvním kontaktu s tímto diskem jistě kaţdého z vás napadne první a zřejmě i nejsilnější stránka tohoto zařízení = velikost. Rozměry lze přirovnat k zapalovači, který se pohodlně vejde do kaţdé kapsy. Výrobci však meze fantazii nekladou a jsou ochotni vyjít vstříc vaším poţadavkům, co se designu flash disku týče. Na internetu si lze také všimnout nejednoho podnikatelského záměru, který na tomto principu pokládá základy svého budoucího bohatství. Ţe vlastníte pekárnu a pro svůj management k výročí zaloţení firmy byste rádi své zaměstnance obdarovali USB diskem ve formě malého preclíku? Není problém! Aţ sem dospěl vývoj těchto zařízení a proto není problémem se setkat s USB diskem ve formě náboje do střelné zbraně, taťky šmouly ze stejnojmenného seriálu či jiţ zmíněného preclíku. No a pokud je něco malé a lehké, tak se to zákonitě musí samozřejmě dobře přenášet a pokud by vás 36

omrzelo nošení USB disku v kapse, je moţné si jej také pořídit ve formě šperku na krk i tyto pro ţeny jistě přísné normy flash disk splňuje. Mezi další pozitiva bezpochyby patří nezávislost na elektrické energii. Není potřeba žádného externího zdroje ba dokonce ani žádných kabelů, stačí pouze připojit do zdířky USB v počítači nebo laptopu a máte vyhráno. Potřebovat nebudeme ani žádný speciální software, který by nám práci s daty uloţenými na tomto místě znemoţnil. Flash disk podporuje jak operační systém Windows tak také Mac OS X. Nemohu opomenout ani samotnou konstrukci. Z let minulých si pamatuji pád boxu plných disket z mého stolu, pakliţe zváţím plastovou schránku této diskety, náchylnou k prasknutí či CD/DVD média oproti tomu náchylná zase k poškrábaní, je USB flash disk jasným vítězem. Jeho konstrukce je dělaná na přání houževnatosti. Paměť uvnitř krytu, kterou běţný uţivatel nevidí, je zaloţena na polovodičovém principu, tzn., ţe nemá ţádné pohyblivé části a proto je téměř nemoţné ji poškodit. Ještě nám schází zmínit jedno velké pozitivum, a to je velikost paměti. Pokud pouţiji aktuální data získaná z eshopu společnosti Alza.cz a Alfacomp.cz, které patří k největším prodejcům IT u nás, zjistíme, ţe v době psaní této práce (jaro 2012) lze zakoupit USB flash disk aţ o velikosti 256GB! Otázkou tedy je, jak daleko můţe zajít honba za tímto úloţným prostorem a kolik skutečně běţný uţivatel potřebuje pro svou potřebu, coţ se zase odvíjí od cesty, kterou se budoucnost technologií vydá. Řada z nás jistě pamatuje filmy o velikostech 1 CD média (max 700mb). Dnes se setkáváme s filmy v plném rozlišení (FullHD), které dosahují několika GB, to samé se týká fotografií (honba za větším rozlišením a spoustu megapixelů). Rovněţ se tento fakt týká třeba i hudby (bezztrátová hudba, vyšší bitrate). A ţe se to netýká běţné praxe pedagoga? Interaktivní učebnice, umístěné kde jinde neţ na USB flash disku, můţe svým interaktivním obsahem (vzdělávací FullHD video, jiţ zmíněné fotografie atd.) dosáhnout extrémních objemů. Důkaz nám nabízí nedávno představená eUčebnice od společnosti Apple (950mb = 1 učebnice!) (Schön, 2012). Po tučném seznamu výhod, pozitiv a chvály je nutné se vrátit nohama na zem. Po předchozích řádcích lze snadno udělat závěr, ţe USB flash disk je pro řadu lidí, samozřejmě i ve školské profesi, v dnešní době velice praktickým zařízením. Jestliţe je však něco velice populární a rozšířené, jako právě USB, tak se tyto vlastnosti promítají také do největších slabin. Shrňme si doposud získané vědomosti. Různých typů flash disků je kolem nás ohromné mnoţství. Je na nich umístěno spousta dat, svou velikostí jsou náchylné ke ztrátě a koneckonců fakt, ţe USB připojení dnes pouţívá “kde kdo”, slouţí tak jako 37

ideální zařízení k roznášení “kde čeho”. Právě jsme jednou větou vyjádřili hlavní negativa tohoto datového úloţiště. Dle poznatků, které zveřejnila slovenská společnost ESET (jeţ podle ţebříčku Deloitte Technology Fast 500 patří mezi nejrychleji rostoucí technologické společnosti v regionu Evropy, Blízkého východu a Afriky a svým bezpečnostním softwarem pokrývá více jak 90 milionu uţivatelů), vysoká popularita vyměnitelných médií s velkou kapacitou na přenášení dat mezi počítači způsobuje podle dat ze systému Eset ThreatSense nárůst výskytu hrozeb. Hlavní hrozbou je stále rodina

trojských

koní,

kteří

jsou

pronásledování

červy.

Například

červ

Win32/Conficker.AA se šíří sdílenými soubory a přenosnými médii jako jsou USB klíče. Na průnik do počítače vyuţívá nezáplatovaný operační systém a automatické otevírání přenosných médií po připojení či vloţení do počítače (autorun.inf). Červ se připojuje na vzdálené počítače a pokouší se zneuţít chybu ve sluţbě Server Service. Jak se tedy vyhnout takovýmto problémům? Existuje několik postupů a rad, kterými se lze řídit při snaze zabránění cizího vniknutí přes USB flash disk a vyhnout se tak ztrátě důvěrných dat. Základní jsou však tyto první tři kroky: ●

Vyberte nejvhodnější USB flash disky pro potřeby vaší organizace (školy) Stanovte si poţadavky na spolehlivost a neporušitelnost USB disků, vyberte si disky, které splňují přísné bezpečnostní normy, a zajistěte, aby se na ně nemohl dostat ţádný škodlivý obsah.

●

Šifrujte důvěrná data Pokud data před uloţením na USB disk nezašifrujete, hackeři mohou obejít váš antivirový systém, firewall a další ochrany a informace jsou tak v ohroţení.

●

Zajistěte, aby každý počítač, k němuž se USB disky připojují, měl antivirovou ochranu Je nutné zabezpečit, aby kaţdý jednotlivý počítač, ke kterému se mohou USB disky připojovat, byl vybaven vţdy aktualizovanou verzí antivirového softwaru.

38

Parametry pak takovéhoto zabezpečeného USB flash disku mohou vypadat následovně: ●

Certifikace podle FIPS 140-2 na 3. Úrovni

●

Ultra silná architektura zabezpečení

●

Disk se uzamkne po 10 pokusech o prolomení hesla a šifrovací klíč se zničí

●

Nejsou potřeba ţádná hesla uloţená v disku ani hostitelském počítači

●

Vynucuje pouţití nezmanipulovaných souborů AutoRun (s ochranou proti zápisu)

●

Digitálně podepsané aktualizace firmware

●

Robustní provedení tvořící fyzikální bariéru jako další bezpečnostní prvek

●

Vodotěsnost: Chrání před poškozením vodou

●

...a další sekundární vlastnosti, které se výrobce od výrobce liší

Přes poměrně značný výčet nevýhod USB disků jsem nezmínil jednu zásadní výhodu, která hraje často hlavní roli při rozhodování nad daným typem USB flash disku = cena. Pro běţnou veřejnost a z velké části také školní sbor je to parametr, který skutečně převyšuje ty ostatní. Svým způsobem, i tady platí pořekadlo “za málo peněz hodně muziky”, ale to vše do té doby, neţ nedojde ke ztrátě dat nebo cizímu vniknutí. Externí pevné disky – u těchto datových úloţišť je jistě výhodou poměr cena/kapacita. Zatím co zmíněný USB flash disk o kapacitě 256 GB lze zakoupit těsně pod hranicí 15 000 kč, externí pevný disk o stejné kapacitě by vycházel na částku atakující hranici 1400 kč (vycházím pouze z odhadu, protoţe externí disk o kapacitě 256 GB se jiţ neprodává, většina těchto disků začíná na hranici 320 GB s částkou 1700 kč). Jak je tedy moţný tak propastný cenový rozdíl? Tak především v oné mobilitě. V případě externího disku se jiţ skutečně nejedná o klíčenku, ba ani o klíč. Svou velikostí se blíţí k tabulce čokoládě a to uţ je skutečně rozměr, kdy si rozmyslíte, zda jej nosit na klíčích nebo ne. Proto konečné řešení ukrývá kompromis a ţebříček priorit uţivatele. K nevýhodám, vyjma rozměrů, můţeme ještě přiřadit nutnou obezřetnost se zacházením během i mimo provoz. Musíme si uvědomit, ţe uvnitř konstrukce není ţádná polovodičová pamět, ale mechanické součásti, které jsou náchylnější k poruchám neţ jiné součásti počítače. Zvláště s běţícími disky je třeba zacházet velmi opatrně. Opět z hlediska pedagoga se tento typ datového úloţiště hodí spíše do 39

prostředí kabinetu, kde slouţí jako záloha objemných dat, na přenos mezi třídami to v tomto případě stále vyhrává USB flash disk. Školní server – z hlediska investice můţeme nad tímto fileserverem (mimojiné) polemizovat. Musíme vycházet z faktu, ţe ačkoli cena dosahuje řádu desítek tisíc korun, toto zařízení nám zajišťuje chod školy. Není tedy na místě, abychom hodnotili utracené peníze jako ztrátou či ziskem. Hodně zde záleţí na zkušenostech člověka, který dané zařízení pro školu nakupuje a na domluvě s managementem školy, co vše se od serveru očekává. Nicméně je nutné a ţádoucí počítat s prostorem, který vynahradíme pro tuto “krabici”. Dalším faktorem ke zváţení je skutečnost, ţe softwarové vybavení bude pro rozpočet školy poměrně velkým výdajem. Zde je samozřejmě zapotřebí zdůraznit, ţe v tomto případě se jedná pouze o počáteční jednorázovou pořizovací investici (má se na mysli SW licence). Velmi diskutovanou otázkou pak samozřejmě ještě je zváţení alternativ, kdo se o server bude starat, zda tato práce bude spadat pod školního informatika (případně ICT koordinátora) nebo si škola bude moci dovolit externí spolupráci. Jak je vidno, oproti předcházejícím dvěma datovým úloţištím je situace pro rozhodování o pořízení školního serveru sloţitější. Cloud computing – moţná trochu překvapivě v tomto případě nehrají peníze tak velkou roli jako v předchozích příspěvcích, ale začněme hezky po pořádku. Teoretické východisko mluví jasně. Proč být nucen sebou nosit nějaké zařízení na uchování dat, kdyţ tato data mohu mít v počítači kdykoli a kdekoli ihned po ruce? Z toho tedy vyplývá několik pozitiv: ●

V porovnání s ostatními datovými úloţišti nízké pořizovací náklady

●

Ţádný hmotný přenos = není moţné “něco” ztratit

●

Moţnost sdílení s ostatními kolegy

●

Nezapomínejme na přínosy pro ţivotní prostředí

Podívejme se tedy empaticky na roli pedagoga, který má zájem vyuţívat kancelářské nástroje dokumentů ve sluţbě Google a nýnější úloţný prostor (7 GB) je pro něj nedostačující vzhledem k tomu, ţe má zájem na tom, aby daný prostor sdílel se ţáky pro odevzdávání úkolů či nejrůznějších multimediálních projektů. Není nic jednoduššího neţ si předplatit datový objem např. 20 GB za 100kč na rok, nastavit si 40

práva správce (kdo můţe dokumenty mazat a kdo je pouze číst atd.) a komunikace mezi učitelem a ţákem nabírá opět nových rozměrů. Opět však musíme myslet na tu minci, která má vţdy dvě strany... Největší námitkou a zároveň nevýhodou je fakt, ţe svá data máte umístěna “někde tam”. Pro mnoho lidí, kteří nejsou detailně informováni a vzděláni o tom, kde a co se vlastně děje s jejich daty, to můţe být jistým blokem, který významně ovlivní jejich postoj k tomuto zařízení. Stojí jistou dávku odvahy, svěřit cizí infrastruktuře svá data. Dá se říci, ţe tato spolupráce je zaloţena “pouze” na důvěře. Je to však samozřejmě také o dobrém výběru poskytovatele sluţeb, o získání referencí na kvalitu a servis těchto sluţeb. Proto vidím jako důleţité a zásadní pro změnu těchto negativních postojů, sdílení informací mezi školami, pedagogy a především konkrétními kantory či správci pověřenými správou technologií na škole. Pravidlo “důvěřuj, ale prověřuj” by zde samozřejmě mělo platit dvojnásob. Je tedy velmi důleţité, aby správce sítě dobře rozuměl smluvním podmínkám a poskytovanému servisu. Aby měl dobrou znalost procesů v případě chyb, výpadků, poruch a podobných nemilých situací. A aby uměl s poskytovatelem sluţby také skutečně aktivně komunikovat. Ono totiţ v teoretické rovině je moţné, ţe kdyţ má správce daného serveru “chuť” můţe nahlédnout na vaše eamily, soubory atd. K tomu je ale třeba dodat, ţe nikdo jiný kromě poskytovatele Cloud computingu tento přístup nemá. Vše je šifrované, vše je zabezpečené. Otázkou zůstává, proč by měl provozovatel zájem takto sledovat vaše data s rizikem porušení Ochrany osobních dat.Snad v případě, ţe by měl informace o tom, ţe na serveru ukládáte nelegální obsah. Jistou nevýhodou můţe také nutnost apriori připojeného počítače k síti internet. Pokud nejste připojeni, jste bez dat. Dále, pokud se bavíme o připojení internetu, je na místě, aby rychlost připojení kooperovala s připojením na dálku. Častým činnostem, jako je download či uploď, se v rámci Cloudu nelze vyhnout. Dle mého názoru je tato sluţba velice perspektivní, ale její úspěch je podmíněn snahou pedagogů jí poznat, pochopit a smysluplně ji vyuţít. Na tomto místě znovu, ještě jednou poukazuji na nutnost aktivního přístupu pedagogů, správců sítí. Sdílení zkušeností, kooperace mezi školami, vzdělávací meetingy a workshopy, to vše jsou věci, kde je v současnosti ohromný prostor pro vzdělání, získání praktických zkušeností a hlavně také pro motivaci do vyuţívání těchto moderních zařízení.

41

Webový fileserver – s odkazem na dny nedávné (leden, únor 2012) je zřejmé, kde se ukazuje největší slabost těch fileserverů. To, co dělá tuto sluţbu velice populární je paradoxně také jejím největším problémem. Nahrát a sdílet. To je primární cíl tohoto úloţiště. Představme si modelovou situaci ve dvou pohledech: ●

Jsem slušný uživatel internet, mám podvědomí o autorském zákoně a tuto sluţbu pouţívám s ohledem na etiku mé profesní činnosti pedagoga chemie. Výukové video z laboratorního prostředí ve Spojených státech amerických jsem dostal od svých kolegů do výuky tohoto předmětu a mám právo jej pouţít pro sdílení s mými ţáky, aby si tak rozšířili rozhled a zároveň je tak motivoval k další činnosti v tomto oboru. Video trvá 45 minut, datově je obsáhlé a do emailu se tedy nevejde. Ţáci USB flash disk všichni nemají, navíc kopírovat takový objem dat kaţdému ţákovi zvlášť při početné 30ti místné třídě by kantorovi zabralo nepřiměřené mnoţství času. Peníze na Cloud nemám. Jedno řešení existuje. Většina ţáků má doma internet, fileserver je zdarma, stačí si vybrat takový, který splňuje mé podmínky (např. rychlost downloadu atd.), nahrát video, odkaz na tuto nahrávku ţákům rozeslat emailem. Ţáci si video stáhnou, mohou jej uchovat ve svém počítači a to vše v teple domova.

●

Nejsem slušný uživatel internetu, (ne)mám podvědomí o autorském zákoně a tuto sluţbu pouţívám pouze s ohledem pro vlastní uţitek s cílem přivydělat si peníze a sdílet nelegální obsah se svými kamarády. Horkou filmovou novinku (hry, hudba...) stáhnu ze zahraničního zdroje (fórum, torrenty aj.) a ihned jej nahraji na fileserver. Odkaz na tento film rozšířím po svých kamarádech a diskuzních fórech, aby si jej mohli stáhnout z mého zdroje a já tak mohl získat nějakou tu korunu do svého rozpočtu, protoţe za kaţdé stáhnutí se mi na můj účet přičte finanční odměna.

Rozdíl ve způsobu uţívání této sluţby dvěma různými uţivateli je jasně patrný. A jaký to můţe mít dopad? To jsme viděli v případě fileserveru Megaupload. Zákaz činnosti, vazba a finanční postih pro management společnosti. To je vše přijatelné, protoţe se jedná pouze o postup dle zákona. Co to znamená pro našeho pedagoga, který zrovna 42

na tento server nahrál své výukové video? A co kdyţ Megaupload pouţíval jako datové úloţiště i pro své další desítky videí a dokumentaci? Co kdyţ byl s touto sluţbou natolik spokojený, ţe se se svými zkušenostmi podělil ve sborovně a svým kolegům tak tuto sluţbu doporučil pro úschovu dat? Jeden z moţných dopadů pro takovéhoto slušného uţivatele je smazání kompletního serveru a veškerých dat! Chudák učitel... Přes veškerou snahu o optimistické vidění, nelze doposud zmíněnou situaci vyloučit a předcházet jí je zatím téměř nemoţné. Vyuţívání podobných otevřených zařízení, je a zřejmě v budoucnu bude úspěšné jen tehdy, pokud se bude dařit stanovovat a dodrţovat pravidla chránící zájmy slušných uţivatelů. Jak ukazuji některé současné kauzy, zhledem k povaze těchto zařízení je však důsledné obhospodařování a kontrola pravidel poměrně sloţitou záleţitostí. Nemluvě o právním vymáhání pravidel v situaci, kdy právní úprava je vţdy aţ několik kroků (či spíše let), za novinkou v oblasti technologie. Těţko si lze ostatně představit, ţe se základní škola v Dolní Lhotě soudí s provozovatelem čínského serveru, jehoţ majitelem je ovšem třeba americká společnost, registrovaná na Bahamách. Stanislav Pacan (2012) z managementu nejsilnějšího fileserveru u nás (Uloţ.to) dodává: "Bohužel je nutné konstatovat, že ani taková opatření nemohou definitivně zabránit publikování závadných materiálů na našem serveru. Tak jako každá internetová služba s uživatelsky vkládaným obsahem nemůžeme ani my zabránit uživateli porušit pravidla naší služby". Uloţ.to nabízí ke staţení kolem 14 milionů souborů.

4.1 Autorizační proces Neméně důleţitým krokem, který si musí kaţdý uţivatel takovéto sluţby osvojit je autorizační proces, který chrání jak poskytovatele sluţby tak samotného uţivatele. Ve všech případech, tedy jak při cloudovém řešení tak třeba i při školním serveru je nutné zabezpečit přístup k datům dle přání majitele datového prostoru. Pokud kantor ukládá svou průběţnou pedagogickou činnost třeba na zmíněný školní server je obezřetnost na místě. Fakt, ţe na tomto serveru mají ţáci také své datové místo, znamená, ţe mají přístup k zařízení, kde je uloţena práce vyučujícího. A jak je známo, zakázané ovoce chutná nejlépe. Z vlastní pedagogické praxe mohu odvodit, ţe ţáci velice rádi zkoušejí praktiky, které by mohly ohrozit nebo přímo zapříčinit smazání dat učitele, který své metodické pomůcky poctivě tvoří a zálohuje několik let. Na druhou stranu, pokud má škola zodpovědného člověka (ICT metodik, ICT

43

koordinátor, externí pracovník), který se o takovýto server stará a zajišťuje jeho nezbytný servis, tak pevně věřím, ţe stupeň ochrany před cizím vniknutím do míst, kde nemá ţák co pohledávat, je dostačující. Nejčastější formou ochrany je přidělení přihlašovacího jména a hesla. A to takovým způsobem, aby nedošlo k jeho lehkému odhalení (třeba heslo 1234 je striktně nedostačující). Druhý parametr bezpečné práce na školním serveru je odpovídající nastavení práv jednotlivým uţivatelům, tzn., ţe zatím co učitelé mohou své dokumenty smazat, upravit či nahradit je novými a aktualizovanými verzemi, ţáci mohou do těchto dokumentů pouze nahlídnout nebo-li přečíst si je. Pokud to pedagog posoudí za vhodné, třeba z důvodu tvorby týmové práce, kde své poznámky bude vkládat jak vyučující tak ţáci zároveň, je moţné práva opět pozměnit.

44

5. Výukové objekty Výukový objekt je libovolný objekt, který můţe být pouţit k učení, vzdělávání a výuce. Jeho forma můţe být digitální nebo nedigitální. Mezi elektronické (digitální) výukové objekty patří text, obrázky, zvuky a videa, které mohou být dále sestaveny do celých elektronických kurzů. (Sehnalová, 2009) Průnik informačních a komunikačních technologií do školství je znatelný a nelze jej ignorovat či přehlíţet. Je to neustálý proces, kterému se musí (měl by) pedagog přizpůsobit jít s dobou. V opačném případě nebude ţákům konkurence schopen, nezíská si pozornost, respekt a nebude tak vlastně plnit základní úlohu vzdělavatele. Je tomu bohuţel tak na mnoha školách, kdy zejména starší ročníky kantorů mají o podobných nových technologiích velmi malé vědomosti. Výsledkem bohuţel je, ţe se často omezují v pohledu na tento vývoj pouze na jeho kritiku a odmítavý postoj. Nemají jednoduše dost informací na dostatečné zapojení do diskuse o těchto prostředcích. Na druhou stranu, tyto technologie, které mají co dočinění s výukou, svým způsobem přece jen učitele nutí neustále se sebevzdělávat a posunovat měřítko svého rozhledu zase o něco dál. Pokud tedy budu souhlasit s časovým intervalem, kdy problematika IT prochází téměř kaţdých 6 měsíců určitou jistou obměnou, musí na to také kantor adekvátně reagovat. Jestliţe jsme se ještě nedávno učili pouţívat interaktivní tabuli a začleňovat jí do běţné výuky, dnes se můţeme setkat s interaktivními učebnicemi ba dokonce číst tyto učebnice na takovémto zařízení jako je tablet. Modernizace výuky v základních a středních školách předpokládá především talentované a motivované učitele (Mgr. Helena Plitzová, ředitelka NIDV Národní institut pro další vzdělávání)

Elektronické učební pomůcky si učitel často připravuje a vyrábí sám podle svých představ. Tvorba těchto materiálů se stala důleţitou součástí informačních a komunikačních kompetencí učitele. Předpokládá kromě odborných znalostí dostatek znalostí technických a vhodnou technickou podporu. Učitel si připravuje elektronické výukové materiály, jako jsou přípravy na hodinu, zadání pro ţáky nebo prezentace k probírané látce. Můţe vytvářet celé výukové opory, elektronické učebnice nebo další vzdělávací objekty. Příprava takových učebních materiálů a textů je technicky i časově náročná (Sehnalová, 2009). Všechny tyto pomůcky musí být kantor schopen 45

pouţívat tak, aby byly přínosné Pro ţáky, pro výuku, pro učitele samotného. V této kapitole se zaměřím na takové výukové objekty, se kterými je moţné se setkat v běţné praxi školské resp. zmíním pouze takové objekty, které by učitel mohl nahrát a sdílet na recenzovaných datových úloţištích, které jsem uvedl v předešlých kapitolách. Nejčastější formou předávání informací je stále text. Liší se pouze způsob formát textu, který se liší dle softwaru, ve kterém byl článek vytvořen. Podle tohoto kritéria je moţné se setkat s nejrozmanitějšími typy souborů, tak např.: ●

.doc (Microssoft Word)

●

.odt (Open Office)

●

.txt (textový dokument)

●

.rtf (Rich Text Format – Microsoft)

Dále je velice rozšířen také formát typu .pdf, ten však slouţí především jako přenosný formát dokumentů. Soubor typu .pdf můţe obsahovat text i obrázky, přičemţ tento formát zajišťuje, ţe se libovolný dokument na všech zařízeních zobrazí stejně. Digitální či elektronické obrázky jsou také součástí vyučovacího procesu, nebojím se tvrdit, ţe hned druhým nejrozšířenějším. Často jsou právě doprovodem nejrůznějších textů slouţící jako ilustrace pro názornou ukázkou. Z tohoto pohledu jej můţeme rozdělit na formáty typu: ●

.bmp (Windows Bitmap)

●

.gif (Graphics Interchange Format)

●

.jpeg (Joint Photographic Experts Group)

●

.png (Portable Network Graphics)

Zde povaţuji za nutnost zmínit také velice populární bezeztrátovou kompresi obrázků typu RAW. Ten je preferován především profesionálními fotografy a nadšenci, protoţe umoţňuje větší moţnosti bezeztrátových úprav neţ formáty jpeg. Následuje technologie, která nám zachycuje, zaznamenává, přehrává a přenáší pohyblivé obrázky – video. Toto médium se také stalo častým prostředkem jak zpestřit a obměnit výuku ve školství. Videorekordér vystřídaly počítače s moţností projekcí na plátno přes dataprojektor.

46

V tomto případě můţe videoformát nabýt těchto nejčastějších formátů: ●

.wmv (Windows Media Video)

●

.avi (Audio Video Interleave)

●

.mpeg (Motion Picture Experts Group)

●

.mov (QuickTime Movie)

Na tomto místě bych rád prezentoval také formát v rozlišení FullHD, který si na trhu médií ukusuje čím dál větší krajíc. Důleţitou poznámkou u tohoto formátu je jeho datová velikost. Video natočené pomocí tohoto rozlišení dosahuje několika GB, coţ je na email a často i na USB flash disk poměrně hodně. Odměnou však je skutečně kvalitní obraz a barvy, jejichţ přechody vypadají realističtěji díky jejich většímu pouţitelnému rozsahu. Pro školní projekci na plátně je však toto rozlišení zbytečné. Především ve výuce cizích jazyků se zajisté setkáme také s audio nahrávkou. Jestliţe má kantor zájem poskytnout zvukovou nahrávku svým ţákům (například z důvodu domácího úkolu, který se skládá z poslechu) musí i zde zohlednit několik formátu, jeţ se liší svým datovým objemem. Tak jako u videa i v tomto případě nalezneme tzv. bezeztrátovou kvalitu - tentokrát s označením FLAC. Kaţdá verze se kromě svého označení liší také svou kvalitou, kterou můţeme často odvodit od velikosti MB – čím větší objem, tím lepší kvalita. A tak se můţeme setkat např. s: ●

.wav (Waveform audio file format)

●

.wma (Windows Media Audio)

●

.mp3 (Motion Picture Experts Group)

●

FLAC (Free Lossless Audio Codec)

Stručný přehled formátu výukových objektů nám ukazuje, jak by se mohla vyvíjet budoucnost v této problematice. Existuje nějaká moţnost, jak sloučit výukový text, obrázek, video a audio v jedno a při tom by byl zachován cíl, který by splňoval veškeré nezbytné aspekty pro výuku? Odpovědí můţe být interaktivní učebnice. „Interaktivní učebnice nejsou pouhou elektronickou kopií těch papírových, ale nabízejí mnohem víc. Ţák v jejich podobě dostává smysluplný obsah pro práci s počítačem, který mu umoţní přirozeně zapojit další vizuální a auditivní prostředky – 47

videa, animace, grafy, fotografie, zvuky či hudbu. Ţákovská licence navíc obsahuje zábavné procvičování a testy s okamţitým vyhodnocením, které pomáhají ţákům efektivně získávat nové poznatky. Výuka je tak atraktivnější a děti mnohem více baví,“ shrnuje výhody interaktivních učebnic Petr Kykal z Nakladatelství Fraus. Je však pouze otázkou, jak si ţáci tuto učebnici zobrazí nebo na čem si jí prolistují Jestliţe vezmeme v úvahu předešlé řádky, ze kterých vyplynulo, ţe kaţdý výukový objekt má své parametry a budeme brát v potaz pouze vlastnost datového objemu (o kterém tato práce primárně pojednává) můţeme se pouze domnívat, kolika MB nebo GB takováto učebnice dosáhne, protoţe tomuto faktu se bude muset přizpůsobit celá série datových úloţišť, které kantoři v našem školství momentálně pouţívají. Připomeňme si, ţe pouze HD video zabírá několik GB. K tomu je samozřejmě nutné přičíst text, audio, obrázky. Kdo ví, jaký názor by zastával J.A. Komenský, kdyţ bychom mu k učení předloţili učebnici, která se čte skrze obrazovku...

48

6. Prostor ve výuce Datová úloţiště by sama o sobě neměla ve školství smysl, kdyby je ţáci spolu s kantory nepouţívali. Pojďme se tedy podívat na konkrétní situace uţití, abychom zjistili, zda si tato sluţba ve škole své místo zaslouţí. Vyuţijme předpoklad, ţe se ţákům a kantorům jako aktuální úloţiště pro svá data nabízí dvě moţnosti a tedy školní server nebo USB flash disk. Přece jen řešení přes Cloud a fileservery je doposud “v plenkách” a v této práci tyto dvě sluţby představují pouze jakousi cestu, po které je moţné se vydat v budoucnosti. Nehledě na to, ţe funkční princip této dvojice je svým způsobem zakomponován ve školním serveru, pouze s tím rozdílem, ţe zatímco školní server spolu s nabídnutým datovým prostorem ţákovi/pedagogovi patří škole a primárně tedy slouţí ke studijním účelům, soukromý účet na Cloudu či fileserveru je majetkem ve správě uţivatele a je tedy pouze na něm, k čemu jej bude pouţívat. To vše za předpokladu, ţe třída je vybavena alespoň jedním stolním počítačem (případně notebookem) a v lepším případě také dataprojektorem, neboť pouţívat datová úloţiště s výukovými objekty bez těchto zařízení nemá smysl. Činit výuku interaktivní se zapojením co moţná nejvíce didaktických prvků tak, aby byl ţák výukou doslova pohlcen a nadšen, je moderním trendem kaţdého pedagoga. K modelové situaci si tentokrát zvolme například Přírodopis na druhém stupni ZŠ. Kantor při výuce savců má zájem zapojit veškeré prostředky ke zpestření výuky. Naváţu na předešlou kapitolu, kde jsme se seznámili s typy výukových objektů. Text bude zastoupen pracovním listem, který vyučující pro ţáky připravil v textovém editoru a nasdílel na školním serveru. Nyní si jej mohou ţáci po autorizačním procesu pro svou potřebu doma vytisknout či pouze do něj nahlédnout. Stejná moţnost se nám nabízí ve výuce, přesto můţe postačit pouze promítnutí tohoto textu na plátno díky dataprojektoru. Ţáci mají nastaveny práva pouze ke čtení. Výukový materiál tak zůstane připraven i pro ţáky v sousední třídě v paralelní hodině či pro budoucí ročníky. Díky dostupnosti na datovém úložišti mohou ţáci text vytisknout opakovaně, ať uţ je důvod jakýkoliv - originál byl polit čajem nebo tento text bude ţákovi slouţit jako zdroj informací pro referát v pokročilém ročníku. Jakmile tento text má ţák jiţ jednou zpřístupněn, má k němu přístup aţ do výstupu z povinné školní docházky. Vyučující zároveň není nucen skladovat velké mnoţství papíru, jednou pro vţdy tento text bude mít uložen a v případě potřeby jej bude moci jednoduše opětovně pouţít. Zároveň se tak ušetří na školní tiskárně, ať uţ na papíře či 49

na náplni Stejným způsobem můţe být naloţeno s obrázky zmíněných savců. Není zřejmě jednodušší cesty jak jednotlivé savce ţákům prezentovat, neţ na konkrétních fotografiích. Vybrané fotografie, které připravil vyučující z důvodu doplnění si přehledu nebo kvůli nedostatečnému obsahu v učebnici tak opět jako pracovní list nasdílel na datové úloţiště. Ţáci k těmto obrázkům na serveru mají snadný přístup z tepla domova a pokud jim to domácí vybavení umoţňuje, mohou si je také barevně vytisknout, doplnit svými poznámkami či jej barevně pastelkami obohatit - to nám učebnice, které mají slouţit i dalším ročníkům nemohou nabídnout. Audio a video by v tomto tématu bylo zastoupeno videonahrávkou, která by ţákům přiblíţila skutečný ţivot savců na naší planetě. Otázkou zůstává, jak kantor k takovémuto videu přijde, aby neporušil legislativní rámec. Avšak jako vysokoškolsky vzdělaný člověk je obeznámen s autorským zákonem, tudíţ ani tady by neměl nastat problém (přesto všechno, pokud má pedagog obavy, můţe ţákům zveřejnit pouze odkaz na zmíněny dokument, třeba do archívu České televize, kde jsou tato videa dostupné veřejnosti). Dalším důleţitým faktorem při vyuţití této technologie je faktor času. V klasické vyučovací jednotce se mnohdy nedostane na zajímavosti, příklady, videa a ukázky času. O to víc je v tento moment datové úloţiště opodstatněné. Kantor můţe ţákům video opět nabídnout přes sdílený prostor. Během domácí přípravy si tak mohou ţáci látku zpestřit naprosto autentickým videem a opět své vědomosti obohatit jinou formou neţ leckdy pouze otrockým čtením a “biflováním textu”. Všechny tyto didaktické prvky mohou být vyuţity v kterémkoliv jiném předmětu. Jsem přesvědčen o tom, ţe pokud má pedagog dostatečné kompetence a povědomí o moţnostech takovéto multimediální výuky lze jej skutečně praktikovat v kaţdém předmětu. Ideální řešení do budoucna je takové, ţe ţák/učitel bude mít přístup na školní datové úloţiště ze školy i domova, kdykoliv a kdekoliv, kde bude mít přístup k internetu. Ať uţ je to doma, na chatě, v zahraničí na dovolené. Vţdy tyto materiály bude mít po ruce, aniţ by musel sebou něco nosit. Důslednější a aktivnější vyuţívání těchto metod však posouvá naše záměry ještě mnohem dál. Kaţdý předmět bude mít na takovémto serveru sloţky rozděleny dle hierarchie. Vše bude začínat ročníkem, následuje předmět a sloţka s látkou, která bude obsahovat zmíněná multimédia - text, obrázky, video nahrávku. Svým způsobem tady mluvíme jiţ o formě distančního vzdělávání na základní škole. Veškeré nutné podklady mohou být takto umístěny v datovém úloţišti a škola tak můţe slouţit jiţ pouze jako prostor pro věcnou diskuzi mezi ţák-ţák a ţák-učitel na dané téma. Je 50

nutné brát zřetel také na to, ţe předměty (sloţky) bude nutné postupem času aktualizovat. Samozřejmě stupeň “oţivení” bude jiný u tak progresivního předmětu jako jsou Informační a komunikační technologie a jiný u předmětu jako je Český jazyk. Následně bude na další diskusi a zvaţování, zda určitou metodu bude škola, obor, či jednotliví kantoři vyuţívat povinně, v nějakém rámci sjednaných pravidel, či zda bude jejich vyuţívání odvislé čistě na konkrétním posouzení přínosu kaţdým kantorem. Doklad, ţe jsou tyto metody jiţ úspěšně realizovány na několika školách či jiných školsky zaměřených institucích nám dává za pravdu, ţe si svůj prostor ve výuce jistě zaslouţí. V současnosti jsou výukové objekty dostupné na několika portálech. Na těchto místech tak mohou jiţ nyní čerpat své poznatky jak ţáci tak učitelé. Jsou to např.: Portál RVP (dostupný z www.rvp.cz) ●

v tzv. obsahové části (moduly DUM, články a odkazy) mají moţnost učitelé vyuţívat bezplatně veškeré materiály, které podporují zavádění školních vzdělávacích programů (ŠVP) do všech typů škol (teoretické příspěvky, náměty do výuky, učební materiály a pomůcky apod.)

●

v komunitní části (moduly wiki, diskuze, digifolio, blogy) komunikační prostor pro sdílení zkušeností, výměnu názorů a moţnost podílet se na vývoji a zdokonalování obsahu portálu

●

ve vzdělávací části (modul e-learning) e-learningové kurzy, které jsou navázány na uveřejněné materiály a přispějí k dalšímu vzdělávání pedagogů Digitální knihovna DILLEO (dostupná z dilleo.uhk.cz) slouţí jako knihovna

vzdělávacích materiálů, určených zejména pro potřeby terciálního vzdělávání. Při vytváření tohoto úloţiště byl kladen důraz na vytvoření vhodné platformy pro ukládání a vyhledávání vzdělávacích materiálů různé granularity - od jednotlivých obrázků či textových dokumentů (viz. kapitola Výukové objekty) aţ po celé kurzy exportované z e-learningového systému. Projekt Veškole.cz (dostupný z veskole.cz) zde funguje jiţ od roku 2004 a soustředí kolem sebe zájemce o interaktivní výuku. Dlouhodobě se zde daří soustředit nápady, tipy a inspiraci pro učitele. K nalezení je zde velké mnoţství digitálních učebních materiálů pro různé předměty i všechny stupně škol. To vše za přísného 51

dodrţování autorských práv a zpětné vazby od ostatních kantorů, kteří daný materiál pouţijí. Informační a vzdělávací portál školství Zlínského kraje (dostupný z www.zkola.cz) je určen nejen pedagogům, ale také ţákům a studentům a jejich rodičům. Jak uvádí Hanačík (2004) jedná se o významný informační a komunikační kanál, který umoţňuje komplexní vzdělávání elektronickou cestou a usnadňuje tak vzájemnou komunikaci všem, kteří pracují v oblasti školství, nebo se o něj z jakýchkoliv důvodů zajímají

6.1 Zkušenosti ze zahraničí Inspirovat se za hranicemi naší země jistě není činností, za kterou bychom se měli stydět, ba právě naopak. Podívejme se na vybrané datové úloţiště výukových objektů v zahraničí a ponaučme se tak z doposud získaných poznatků napříč Evropou. Získáme tak schopnost implementovat důleţité prvky do projektů, portálů a metod vyuţívající právě tyto datové úloţiště. Estonsko – Tuto zemi reprezentuje velice přehledný portál zvaný Koolielu (dostupný z http://koolielu.ee/pg/waramu/index). Pod odkazem výukových objektů nalezneme nejprve předmětové zaměření jako např. hudba, umění a

řemesla,

informační technologie, zeměpis a další. Po rozkliknutí nabídky se zobrazují celkový počet dostupných materiálů, tak např. předmět zeměpis zde má aţ 358 materiálů! Pokud jsme si vybrali téma do hodiny, dozvíme se stručný popis, seznam klíčových slov, autora, ročníkové určení a typ studijního materiálu. Nyní nám nezbývá nic jiného neţ si daný výukový objekt stáhnout do svého počítače a pouţít jej ve výuce. Portál je skutečně velice přehledný a nabízí velké mnoţství výukových objektů. Dánsko – webová stránka EMU (dostupná z http://www.emu.dk/gsk/) nabízí široký výběr výukových objektů pro učitelé základních škol opět rozdělených dle předmětů. Nalezneme zde i takové jako je domácí ekonomika, vyšívání nebo jiţ klasická biologie nebo zeměpis. Forma nabízených výukových materiálů je způsob vyuţití e-learningu, který jiţ je také uplatňován v mnoha školách ČR. Při volbě odkazu (předmětu) se zobrazí webová stránky s výukovým textem doplněným nejrůznějšími obrázky. Za zmínku jistě také stojí fakt, ţe kaţdý výukový materiál

52

obsahuje také cíle, kterých se má v daném ročníku s tímto tématem dosáhnout a jaké by tedy měly býti výstupní kompetence ţáků. Zde spatřuji velice blízkou spojitost s dokumentem RVP. Belgie – dalším poměrně významným datovým úloţištěm výukových objektů je belgický portál s názvem Enseignement (dostupný z http://www.enseignement.be). Zde přítomné výukové zdroje jsou opět děleny podle řádu. Prvním krokem je vybrat si poţadovaný stupeň školy, nabízí se nám Mateřská škola, Primární škola a Sekundární škola. Následně je uţivatelům umoţněno si zvolit předmět, o který mají zájem. Po tomto výběru je moţné jiţ nahlédnout do výukových zdrojů. Některé spočívají v okamţitém stáhnutí ve formě dokumentu MS Office jiné slouţí jako přesměrování na blogy či webové stránky, kde je daná problematika řešena. Finsko – velice uţitečným zdá se být také tento portál, jeţ pochází z Finska a jmenuje se EDU ( dostupný z www.edu.fi ). Výukové materiály najdeme pod poloţkou Materiály a metody. Zajímavostí těchto metodik je jejich e-learningové řešení. V předešlých zemích jsme se mohli setkat s jistým řádem – hierarchií, podle které jsou výukové data voleny. Na tomto webu si však můţeme zvolit pouze typ školy, zda základní nebo středoškolské. Po tomto vývěru se nám zobrazí jmenný seznam materiálů a jejich téma (např. JMÉNO Cesta a čas TÉMA Kulturní dědictví). Následně je uţivatel seznámen s krátkým popisem tématu a odkazem, kde je toto téma řešeno včetně všech nezbytných pomůcek. Z osobní zkušenosti mohu tyto zahraniční zdroje doporučit. Velice přehledné zpracování, inspirující výukové metody a nepřeberné mnoţství nápadů jak zpestřit výuku je jistě velkou motivací, proč tyto portály a školské weby navštívit. Při práci s těmito zahraničními zdroji je však nutné mít na paměti, ţe jsou tvořeny v národním jazyce dané země. Existuje několik pomůcek, jak si poradit. Samozřejmě slovník po ruce je zatím asi nejčastěji zvoleným nástrojem, přesto v dnešní pokročilé IT době si můţeme pomoci jinak – automatické translátory stránek. Pokud je tedy pedagog (či kdokoli jiný se zájmem o tyto stránky) obohacen kompetencemi informačních a komunikačních technologií, můţe tyto výukové objekty čerpat z celého světa.

53

Celá problematika vyuţívání úloţišť k zefektivnění výuky a ke sdílení informací má potom z pohledu praktické aplikace tři zásadní předpoklady – moci, chtít, umět. Moci : ●

Je mi umoţněna práce s těmito technologiemi?

●

Mám na ni časový prostor?

●

Mám dostupné vzdělání?

●

Mám k dispozici techniku a technologie?

●

Jsem motivován zvnějšku k vyuţívání těchto nových metod?

●

Jsem motivován zevnitř a opravdu „chci?“ nebo jen „musím“?

●

Umím se nadchnout a překonat počáteční neúspěch a mnohdy

Chtít:

negativismus okolí? Umět: ●

Umím pracovat s technikou a technologiemi?

●

Umím být aktivní v testování, zavádění a ověřování nových věcí?

●

Umím aktivně komunikovat s kolegy ve svém oboru?

54

7. Datové úložiště výukových objektů jako součást profese pedagoga základní školy 7.1 Představení výzkumného problému Výzkumná část je zaměřena na dosavadní zkušenosti pedagogů s nově zavádějícím prvkem do prostředí základního školství, kterým jsou datové úloţiště výukových objektů. Pozornost je věnována schopnosti integrace této technologie do běţné výuky a její přínosy z hlediska perspektivy do let budoucích.

7.2 Cíl výzkumu Hlavním cílem výzkumu, realizovaného v rámci této diplomové práce, je zjištění, jakým způsobem datové úloţiště výukových objektů zasahují do činnosti učitele na základní škole. Další cíle výzkumného šetření: Jaká data jsou ukládána do datového úloţiště školy Popis interakce mezi datovým úloţištěm a učitelem/ţákem Zmapování přínosů a nedostatků vyskytujících se u datových úloţišť z pohledu učitele ZŠ

7.3 Výzkumné otázky Před započetím samotného výzkumu jsem si stanovil následující výzkumné otázky, na které budu pomocí sběru dat a jejich pečlivé analýze hledat odpovědi. 1. S jakými druhy dat pracují učitelé a ţáci základních škol? 2. Které datové úloţiště je v oblasti základního školství nejrozšířenější a jaká je jeho struktura? 3. V čem spatřují učitelé informačních technologií základních škol hlavní nedostatky datového úloţiště uţívaného v prostředí ZŠ?

55

7.4 Metoda výzkumu Podklady pro sběr dat byly rozhovory s pedagogy základních škol. Z rozhovoru byl pořízen audiozáznam radiomagnetofonen, který byl následně převeden do písemné podoby. Struktura rozhovoru vycházela z předem připravených otevřených otázek. Tyto otázky slouţily jako podklad pro vedení rozhovoru, umoţňovaly stručnou odpověď, avšak neomezoval prostor pro obšírnější vysvětlení problematiky či komentář k souvisejícímu problému Cílem hloubkového a polostrukturovného rozhovoru je získat detailní a komplexní informace o studovaném jevu. Zcela nezbytné pro jakoukoli práci s daty je přesný přepis nahrávek rozhovorů. Tento poţadavek formuluje například Silverman (2005), Rubin a Rubinová (2005). Hloubkový rozhovor umoţňuje zachytit výpovědi a slova v jejich přirozené podobě, coţ je jeden ze základních principů kvalitativního výzkumu (Švaříček, 2007).

7.5 Realizace výzkumu 1. Osobní návštěva vybrané základní školy 2. Sjednání povolení k uskutečnění interview na půdě školy s panem ředitelem 3. Osobní návštěva vyučujícího Informatiky a sjednání termínu pořízení rozhovoru spolu s krátkým představením tématu DP 4. Schůzka v dohodnutém termínu 5. Průběh polostrukturovaného interview s audiozáznamem 6. Následný přepis audionahrávky a příprava radiomagnetofonu pro další práci v terénu. Otázky kladené během polostrukturovaného interview: Úvodní otázky: 1. Jako učitel Informačních a komunikačních technologií máte určitě mnoho povinností. Zbývá učitelům ICT také čas na rozvíjení přehledu a novinek ve světě digitálních technologií? Jakým způsobem udrţujete krok s vývojem ICT? 56

2. Mohl by jste mi popsat svou dosavadní zkušenost s datovými úloţišti? 3. Mohl byste mi říci o způsobu, jakým vstupují datové úloţiště do vaší činnosti pedagoga? Rozvíjející otázky: 4. Jak jsou vaše kritéria pro výběr datového úloţiště? 5. Kdybyste se měl zamyslet a popsat mi, k čemu jsou vám uţitečné datové úloţiště? 6. V jakém kontextu aktivit DÚ pouţíváte? 7. Jaká data nejčastěji ukládáte na DÚ? 8. Kdybyste si měl navrhnout (zvolit) datové úloţiště sám, jak by vypadalo? 9. Existuje na Vaší škole interakce mezi ţákem a datovým úloţištěm? (pokud ano, kdy?Jak?) 10. Jak se odlišuje práce s DÚ učitele od práce s DÚ ţáka? 11. Jakým způsobem mohou ţáci na Vaší škole pracovat s DÚ? 12. V čem spatřujete hlavní přínos DÚ? 13. V čem naopak spatřujete hlavní nedostatky DÚ? 14. Mohou DÚ sehrát významnou roli ve školství z hlediska perspektivy? (Pokud ano, jak?) 15. V čem spočívá bezpečnost Vašich uloţených dat? Jsou Vaše data dostatečně chráněna? Jak?) 16. Co Vám práci s DÚ nejvíce stěţuje? 17. Máte dost informací o DÚ? Jaké vám chybí? Ukončovací otázky: 18. Dokáţete si vybavit nějakou situaci (zkušenost), ve které bylo DÚ obzvláště významným? 19. Chtěl byste se na něco zeptat vy?

57

7.6 Výzkumný vzorek Pedagogové působící jako učitelé Informačních a komunikačních technologií na základní škole. Místem realizace rozhovoru byla vţdy budova školy, prostor, kde byl dostatečný klid pro pořízení záznamu (kabinet, ředitelna). Před samotným začátkem interview byl respondent poţádán, zda si přeje či nepřeje uvést své jméno. Všichni dotazovaní nakonec dospěli k závěru, ţe pojmenování zůstane Učitel 1, 2 a 3. Délka rozhovoru atakovala hranici 60ti minut. Vznikl tedy audiozáznam o délce 180ti minut. Dotazovaní ještě souhlasili se zveřejněním krátkého představení věku a délkou pedagogické praxe. Vyšší počet otázek, které vedou do skutečné hloubky probíraného tématu, je kompenzován odpovídajícímu počtu dotazovaných, kteří jsou kompetentní danému problému porozumět a adekvátně se k němu vyjádřit. Učitel 1: muţ, věk atakuje 50let, pedagogické praxe více neţ 10 let na pozici vyučujícího Informačních a komunikačních technologií Učitel 2: ţena, věk atakuje 45let, pedagogické praxe více neţ 10 let na pozici vyučujícího Informačních a komunikačních technologií Učitel 3: muţ, věk atakuje 35let, pedagogické praxe více neţ 5 let na pozici vyučujícího Informačních a komunikačních technologií

7.7 Zpracování dat Rozhovory byly nejprve přepsány do písemné podoby, k jednotlivým rozhovorům byly doplněny poznámky. Takto se přepsané rozhovory vytiskly. Pro analýzu dat byla jako nejvhodnější technika zvolena metoda otevřeného kódování. „Při otevřeném kódování je text jako sekvence rozbit na jednotky, těmto jednotkám jsou přidělena a s takto nově pojmenovanými fragmenty textu potom výzkumník dál pracuje.“ (Švaříček, 2007, s. 211) Jako vhodná technika při analyzování dat se ukázalo být kódování v ruce, jinak označené také jako metoda tuţka papír. „Jakmile máme vytvořený seznam kódů, je možné začít s jejich systematickou kategorizací.“ (Švaříček, 2007 s.221). Tím byly z výpovědí učitelů vytvořeny 4 kategorie, které byly podrobeny další analýze.

58

Kategorie vytvořené otevřeným kódováním: Zdroje informací pro navýšení kompetencí v problematice školního ICT Struktura dat na datovém úloţišti Rozmanitost ukládaných dat Nedostatky datového úloţiště

7.8 Vyhodnocení V této kapitole je zobrazena analýza jednotlivých kategorií. Jako technika byla zvolena technika „vyloţení karet“. Technika vypovídá o tom, ţe výzkumník „kategorie vzniklé skrze otevřené kódování uspořádá do nějakého obrazce či linky a na základě tohoto uspořádání sestaví text tak, že je vlastně převyprávěním obsahu jednotlivých kategorií.“ (Švaříček, 2007, s.226)

Zdroje informací pro navýšení kompetencí v problematice školního ICT V první kapitole se dozvídáme, jakým způsobem udrţují vyučující ICT krok s dobou, kde čerpají nové poznatky z oblasti těchto technologií, které mohou sehrát v budoucnosti velkou roli. Cílem je zjistit, jak se můţe pedagog o datových úloţištích dozvědět a zapojit je tak do procesu výuky. Učitel 1 uvádí: „několikrát za týden sjedu weby jako je třeba PCtunning plus to co je na ministerstvu, RVP apod. Zároveň udržuji emailovou komunikaci s jinými vyučujícími a pár krát za rok si dám nějaké školení, ono to pro přehled stačí“. Učitel 2 popisuje další moţnosti jak získat nové poznatky a kompetence z oboru: „absolvovala jsem seminář ICT koordinátora, to jsem měla 3 semestry na Zemědělce. Nedávno jsem navštívila také školení, které se však týkalo čistě interaktivních tabulí“ zároveň si trochu stěţuje na kolegy, kdyţ dodává, ţe: „ten zájem o školení není tak velký, protože trvá 4 hodiny vašeho volného času, tzn. třeba od 14hod do 18hod (...) já nevím, možná je v tom i jakási nechuť ostatních“. Učitel 3 se jiţ tak s kolegy plně neshoduje a klade větší důraz na osobní iniciativu, kdyţ tvrdí, ţe: „pro mě jako člověka, který má ICT jako hobby jsou semináře a různé workshopy ztrátou času a vlastně i peněz. Mě plně 59

dostačuje internet. Prolistuju pár stránek a hned vím kde se co děje. Rád bych odbíral třeba časopisy, ale na to mi škola nepřispěje, i kdyby pak zůstaly pro potřeby žákům – nejsou na to peníze. Ono taky není seminář jako seminář... víte, já bych rád navštívil seminář od Microsoftu, ale to jsou částky kolem 10tis až 20tis a to je docela dost, za to mi to nestojí“ Jak je patrné, moţnosti sebevzdělávání a rozšiřování svých kompetencí tady jsou a kdo chce, kdo má zájem, určitě má z čeho vybírat. Učitel 3 však také poukazuje na jistou slabinu těchto seminářů, konferencí a workshopů. Ono nic není zadarmo a pokud se vyučující nedohodne s vedením školy na částečném pokrytí této akce, je velmi pravděpodobné, ţe kantor přestane mít zájem, protoţe se často jedná o dost finančně náročnou sluţbu.

Struktura dat na datovém úložišti Tato kapitola poukazuje na dosavadní znalosti a zkušenosti, které si vyučující osvojili v kontextu pouţívání datových úloţišť. Popíše tedy dosavadní stav, který panuje na základních školách z této problematiky. „Podívejte se (ukazuje prstem na monitor) my tady na škole máme server, kde jsou takto rozděleny disky. Každý má svojí složku, ta je umístěna na serveru, kde má svoje místo a kde si může ukládat. To je přístupné z jakéhokoli počítače na škole. Složku má každý učitel i žák.“ Pokračuje v popisu rozdělení disků, dle potřeby: „tady ta Odevzdávárna. Tam mi žáci odevzdávají své práce, které jsou uloženy pod jejich jménem. Já si to pak odtud převedu do své složky.“ V tento moment však přichází mírné překvapení, protoţe se dozvídáme, ţe: „Žáci v této složce mají stejná práva jako vyučující. Oni, když se rozhodnou zmáčknout delete, tak to smažou.“ Vyučující tento odváţný krok argumentuje slovy: „Podívejte, já vždycky apeluji na to, že přece já taky nikomu nelezu do cizí tašky, tak proč by někdo mazal někomu soubory, které mu nepatří?“ Kantorka ještě dodává, ţe: „já si ty soubory odtud stejně ještě daný den přetáhnu, takže to riziko je opravdu minimální...“ a pokračuje v dělení síťového disku: „tady máme uloženy výukové programy, jsou rozděleny podle předmětů, opět k nim má každý přístup (...) tady pak máme uloženy Interaktivní učebnice, ale k nim tedy jsou již upraveny práva, žáci si jej mohou pouze prohlídnout (...) tady je pak prostor pro management školy, kde je kompletní evidence žáků a také se odtud tiskne vysvědčení.“ 60

Jako poslední Učitel 2 zmiňuje datový prostor pro DUMy (digitální učební materiály) a také svazek disku, který vidí pouze ředitel, paní zástupkyně a zmiňovaný Učitel 2, kde je spravován web školy. Učitel 1 je poněkud ve specifické situaci, protoţe jejich škola se skládá celkem ze tří budov a proto: „Hlavním datovým úložištěm je flashka, protože tím, jak přecházíme z jedné budovy do druhé, je to momentálně nejlepší varianta. Navíc naše škola jede na starém serveru Linux, který ještě k tomu není dostatečně dostupný pro všechny vyučující. Příští rok se však stěhujeme do nové budovy školy, kde bude nový server spolu s odpovídajícím vybavením.“ Dalším důvodem, proč se vyučující na této škole stále v hojném počtu drţí flashky je fakt, ţe: „ono to taky občas vypadne (ten server)“ Učitel 3 popisuje svou dosavadní zkušenost jako kombinaci výše zmíněných kolegů, kdyţ tvrdí, ţe: „My tady na škole mám server, který tedy zabezpečuji já osobně, ale převážná většina mých kolegů používá USB flash disk“ Nyní přichází na řadu trochu citově zabarvené důvody, proč tomu tak je: „Víte, vyučující zde mají své sdílené složky pro svou potřebu, ale nejsou dostatečně využívány, teda aspoň podle mého názoru. On je tady problém vyjít s mými kolegy, já si totiž myslím, že oni k tomu nemají dostatečné schopnosti, aby to datové úložiště byli schopni používat tak, jak jím je umožněno, proto dosavadní stav je takový, že třetina sboru používá server a ostatní pro svá data používají USB flash disk.“ Přesto, jak bylo zmíněno u Učitele 2, i tady došlo na rozdělení síťového disku a to touto formou: „Disk je rozdělen na dvě složky pod jménem Share žáci a Share učitelé. Učitele tento disk používají ke sdílené materiálů a žáci na ukládání projektových úkolů. Vedení školy má potom ještě svoje vlastní datové úložiště, kde jsou uloženy evidence žáků, vyúčtování mezd, ale také třeba nezbytné formuláře.“ Server jako datové úloţiště vítězí na plné čáře. Je evidentní, ţe média, která byla nedílnou součástí výuky např. CD, DVD, diskety jsou pryč. Kombinace USB flash disku a školního serveru zastupuje veškeré datové rozhraní. Zároveň je však otázkou, proč ani v jednom případě nepadla zmínka o Cloud Computingu, můţeme se pouze domnívat, zda je to způsobené tím, ţe je tato sluţba na samém počátku svého seznamování se s běţnými uţivateli nebo zda tady hraje faktor nedostatku informací. Dále můţeme vypozorovat zákonitost rozloţení síťového disku do několika vrstev dle přání učitele ICT nebo samotného vedení školy viz. Odevzdávárna, Share ţáci/učitelé apod. Tento model byl také předmět kapitoly 2.1 v této diplomové práci. Aktuálně nejrozšířenější datové úloţiště je tedy školní server, avšak přístup k němu samotnému 61

ze strany učitelského sboru je rozdílný. Někde je blokem infrastruktura a jinde to můţe být nedostatek kompetencí z řad pedagogů, jak uvedl Učitel 3.

Rozmanitost ukládaných dat Z následujícího textu by mělo vyplynout, k čemu jsou datové úloţiště primárně určeny, jaká data zde vyučující/ţáci ukládají a kdy tito uţivatelé s těmito úloţišti přicházejí do styku. „My ukládáme soubory podle předem daných pravidel, ono totiţ je problém v tom, ţe ti ţáci si potom do toho svého profilu stahují z internetu různé věci, které do výuky nepatří. Doc, docx, pdf jsou například povolené soubory, ale exáče (.exe) a mp4 videa jsou zase zakázány. Ono totiţ není problémem občas na školním serveru najít také pornografii, kterou si ţáci z internetu stahují – a to je samozřejmě v rozporu se školním řádem“ říká Učitel 1. Z rozhoru dále vyplývá, ţe tento pedagog není velkým zastáncem jiţ téměř zaţitého poměru co ţák to profil na serveru. Jediný předmět, kde by takto měli ţáci vytvořené účty by byla hodina ICT a to ještě s dosti omezeným datovým prostorem. Jako hlavní účel školního serveru tento kantor spatřuje v: „Mě se nejvíc líbí to sdílení, kdy si mezi sebou můžeme svojí práci prezentovat velice rychle. Na jedné práci může pracovat více lid naráz.“ Následně zmiňuje jistou obavu nad daty, které by se měly uchovávat na takto sdíleném disku, kdyţ říká, ţe: „citlivá data bych naopak měl jinde, dost jsem přemýšlel nad tím, že tyto věci bych měl pouze na lokálním počítači, který by vůbec nebyl připojen k internetu nebo ho připojit pouze ve chvíli, kdy je to skutečně potřeba“ v otázce k čemu toto úloţiště nejvíce pouţívá, odpovídá: „určitě na tu přípravu z domova, protože furt tahat učebnice sebou to je zbytečný, když si to vlastně může člověk z domova nachystat a pak si to na tom počítači ve škole otevřu“ zde pedagog poukazuje na nutné připojení ke školnímu serveru z domova, coţ není bohuţel pravidlem, z důvodu náročného zajištění provozu ve směru škola-domov a naopak. Dalším důvodem je také zkušenost, která byla na této škole zaţita - vyučující z domova smazal (omylem?) část výplatní listiny, coţ vedlo ke špatnému chodu školy a k rozporům v jádru učitelského sboru. Učitel 2 navazuje na druhy dat, které jsou na server ukládány: „žáci zde odevzdávají své práce, důležité je, aby ten úkol byl správně pojmenován, v našem případě klademe žákům na srdce, aby název dat obsahoval jejich příjmení. Dále jsou zde uloženy výukové programy a 62

interaktivní učebnice.“ Nyní je důleţité podotknout, ţe škola je zapojena do grantu, který se týká tvorby Digitálních učebních materiálů (DUMů), proto jsou zde také uloţeny: „na server ukládáme také naše výukové materiály, které jsme vytvořili. V rámci grantu jsme se zavázali, že jich vytvoříme 1008 do 3 let. Shodu nacházíme také v porovnání s Učitelem 3, který s kolegy souhlasí a dodává: „na server žáci ukládají především wordovské dokumenty .doc nebo dokumenty z Open Officu .odt, ale často také různé prezentace .ppt nebo fotky. Na škole jsou rozšířené projektové úkoly, které jsou zde také ukládány. Pro volný čas jsou zde nasdíleny také nějaké ty hry. Na této škole je datové úloţiště hojně vyuţíváno také managementem školy, coţ pedagog ICT dává na jevo, kdyţ tvrdí: „vedení školy zde vede evidenci žáků, např. pro tisk vysvědčení. Také sekretářka a ekonomka zde mají uložený své dokumenty jako jsou třeba listiny ohledně vyúčtování mezd. No a zapomenout také nesmím na nezbytné formuláře pro nejrůznější účely. Nejčastěji ukládanými daty v prostorách školy jsou práce ţáků, coţ je v pořádku a zároveň očekávaný stav. Vzhledem k trendu dnešní doby, kdy se školní práce a prezentace tvoří digitální formou, ať uţ pomocí některého z kancelářských balíků (MS Office. Open Office) nebo jiného programu (Interaktivní učebnice apod.) je tento fakt pochopitelný a ţádaný. Z uvedeného textu můţeme dále vyčíst, ţe je nutné vţdy korektně a uváţlivě přidělovat práva k činnostem s danými daty, a to nejen ţákům (viz. smazání mezd). Tento krok je na delší diskuzi, protoţe je otázkou, kdo by měl být oným povolaným, který bude tyto přístupy přidělovat. Pokud to bude ICT koordinátor dané školy, coţ se také logicky nabízí, můţeme se pouze domnívat, jakou mírou si do této činnosti nechá mluvit od svých nadřízených (ředitel, zástupce ředitele apod.), kteří mu autoritativně nařídí, aby jim byl udělen přístup „všude“. Zároveň je patrné, ţe školní server je pouţíván také managementem školy a to v celé řádě případů od evidence ţáků přes tisk vysvědčení aţ po vedení správy mezd zaměstnancům školy.

Nedostatky datového úložiště Během interview s vyučujícími jsem se dozvěděl spoustu pozitivních poznatků na adresu datového úloţiště, na druhou stranu nesmíme opomenout také mezery, které vyučující v této technologii spatřují. Některé případy zde jiţ byly nastíněny, nyní přichází chvíle abychom se na tyto nedostatky podívali tak, jak je chápou vyučující. Následující řádky by nám měli odpovědět na otázkou, v čem vyučující spatřují 63

největší nedostatky při práci s datovými úloţišti a co jim práci s touto technologií nejvíce stěţuje. Učitel 1 je v této problematice skeptický pouze z jednoho důvodu a to: „Negativum, které řeším již dlouho je jedno jediné a to neoprávněný zásah třetí osoby. Tady nejde ani tak o odcizení věcí, spíš provoz nějakých nelegálních věcí na našem serveru.“ Zde pedagog naráţí na hrozby internetu jako je spam nebo webové stránky s nebezpečným obsahem a dále pokračuje: „stačí spam server apod. a tam se dostáváme do právní roviny a tam mám dost obavy, ţe na tohle nejsou školy dost připraveny. Na téma Cloudové řešení vyzdvihuje také obavy: „Cloudovému řešení bych se trochu vyhýbal, přece jenom tam ta třetí strana (...) tam je to dost problematické. Já si totiž myslím, že Cloudové řešení je dobrá věc pro bussines sféru, ale pro školu již nikoli. Mezi kolegy na naší škole nejrozšířenější flash disk“. Tady dochází k zajímavému zvratu, protoţe Učitel 2 k USB flash diskům dodává: „U nás se teď těm flashkám snaží učitelé vyhnout, protože v poslední době docházelo často k jejich ztrátám. Všechno se teď řeší uložením na server případně na soukromý email.“ Jako jednu z klíčových nevýhod tato kantorka spatřuje v: „Nemůžu se na server dostat kompletně z domu. Tady si myslím, že by bylo co vylepšovat. Když jsme kontaktovali firmu, která se nám o server stará, tak nám bylo řečeno, že by to bylo náročné. A na tomto bodě to zatím zamrzlo.“ Jako další problém v pouţívání školního serveru jako datové úloţiště spatřuje právě v komunikace s externí firmou, která se jim o toto zařízení stará: „Víte, ona je s nima občas těžká domluva. Třeba teď nám nefunguje interní email, tak jak by měl. Já jse jim tam zaslala opakovaně požadavek na reklamaci a dodnes jsem nedostala odpověď“ a ve výčtu problému pokračuje: „Občas nás ten server zlobí (má na mysli výpadek), třeba tady ten disk, který je určen pro sdílení dat mezi žáky se v systému najednou z ničeho nic nezobrazí i přesto, že v jiné učebně jej kolega zase vidí. Někdy je to pro nás záhada. Jenže ono tak pak toho učitele přivádí do nepříjemné situace, když na tom disku má nahrané data do výuky a najednou se k nim nemůže dostat. To pak přichází na řadu improviazce.“ Učitel 3 doplňuje svého prvního kolegu, kdyţ říká, ţe: „Na naší škole je problém s těmi právy, nedaří se nám je nastavit tak, aby nedocházelo k mazání dat cizímu člověku. To je jako hodně nepříjemný.“ A to má za následek: „momentálněn není nastaven přístup 64

z domu na školní server. Právě z obav mazání dat cizím kolegou, ať už zaviněnou či nezaviněnou chybou. Momentálně z celé školy, z celého učitelského sboru má tuto výjímku uděleno asi tři zaměstnanci.“ Jako důvod, proč tomu tak je, vnímá následující: „víte, u nás mnohdy umí žáci devátých tříd víc než učitel (má na mysli vědomosti z ICT) a to pak dejte takovémuto člověko povolení na server. Já bych mu jí dal, ale za předpokladu, že s tím serverem dokáže pracovat a ne naopak, aby mu nějakým způsobem ublížil. Práce se serverem vyžaduje také jakousi znalost a tu já u mých kolegů často nevidím i třeba z důvodu neochoty učit se novým věcem“ dodává. Tak jako všechno, i datové úloţiště mají své výhody a nevýhody. Zatím co v teoretické části této práce došlo odbornému posudku moţných nevýhod, zde nám byly prezentovány problémy přímo z praxe – z běţného dění ve škole. Seznam chyb byl moţná aţ nečekaně obsáhlý. Nejprve je tedy nutné zajistit bezpečnost dat na takovémto úloţišti. Ať uţ proti cizímu vniknutí tak proti uţivatelům samotným (mají se na mysli práva v práci na daném disku či sloţce). Technická stránka věci byla také často zmiňována a v jedné věci se shodli všichni dotazovaní vyučující, chybí jim dostatečná práce z domu na tomto školním serveru. Důvody, které tomu zabraňují jsou různé – nedůvěra vůči kolegům nebo náročně technické zabezpečení takovéhoto procesu.

7.9 Závěry šetření Výzkumné šetření potvrdilo, jak důleţitým fenoménem datová úloţiště jsou. Bylo prokázáno, jak široké spektrum dat je v prostorách základních škol zpracováváno – od projektových úkolů ţáků přes Digitální učební materiály (DUMy) kantorů po dokumenty vedení školy zajišťující bezchybný chod školy. Poněkud diskutabilní můţe být vyskytovaný druh datového úloţiště, kde jak bylo zjištěno, převládá školní server. Přes výčet nedostatků tohoto úloţiště si své prvenství skutečně obhájil. Je tedy na další diskuzi, jakým způsobem pojmenované chyby odstranit nebo proč Cloud Computig vzbuzuje tolik nedůvěry. Navzdory pokročilé době, kdy informační a komunikační technologie na základní škole jiţ působí několik let se můţe jevit znepokojující rozsah kompetencí kantorů ZŠ vůči datovým úloţištím. Z šetření vyplynuly také důvody, ať uţ je to neochota učit se novým věcem nebo nedostatek motivace pro osvojení si

65

těchto nových poznatků. Jako hlavní nedostatek byla jmenovaná nemoţnost práce se školním serverem z místa bydliště.

66

Závěr V předkládané práci jsem se zabýval analýzou a dalšími souvislostmi poměrně nového fenoménu datových úloţišť výukových objektů. Nedostatek literatury a informací věnovaných této oblasti ukazuje stále na velký prostor v ujasňování této problematiky ve prospěch větší efektivity vzdělávání. Seznam datových úloţišť vyjmenovaný ve druhé a třetí kapitole nám dává za pravdu, ţe pokud existuje skutečný zájem tuto sluţbu nebo tyto technologie vyuţívat, je pouze na přání uţivatele a jeho kritériích, který typ datového úloţiště bude preferovat. Důleţitou poznámkou je také personální otázka, kdy není zcela jasné, kdo by měl mít konečné slovo při výběru daného úloţiště pro potřeby školy. Měl by to být nepochybně člověk obohacený o kompetence z prostředí ICT. Abychom se vyhnuli přísloví „kupovat zajíce v pytli“, logicky se nám tedy nabízí ICT koordinátor dané školy. Na druhou stranu finanční pokrytí bude v kompetencích ředitele, je tedy na místě, aby zde došlo ke vzájemné diskuzi, ze které vyjde následný konsenzus. V literatuře, o kterou se v této práci opírám, jsem se mohl setkat také s poměrně obsáhlým výčtem nedostatků a mezer, které tyto datové úloţiště skrývají, coţ bylo potvrzeno také samotnými vyučujícími během následného výzkumu. Tyto nedostatky mají různý původ. Jednak jsou technických parametrů a v druhé řadě se na vznikajících potíţích podílí chybující lidský faktor. Prvně jmenovaný zdroj chyb je poměrně nepředvídatelný a je nutné s ním počítat, například z hlediska výpadku elektrické sítě, apod. Zde můţeme učinit kroky pouze ke zminimalizování případných ztrát (další zálohy atd.). Poměrně alarmujícím faktem a velkou výzvou pro odborné pedagogy do budoucna je však četnost chybujícího lidského faktoru. Můţeme mít sebelepší techniku, ICT sluţby a nejrozmanitější technologie. Pokud však pedagog není schopen, není ochoten a nemá zájem těmto technologiím porozumět a osvojit si je, přichází tato symbióza mezi člověkem a technikou vniveč. Pokusil jsem se také zmapovat data, která jsou do těchto úloţišť primárně ukládána. Jak bylo zjištěno, tato technologie pokrývá celé spektrum zaměstnanců školy. Ţák, učitel, personál školy i ředitel jsou zde skutečně na jedné lodi a všichni s tímto úloţištěm denně pracují, ať uţ se jedná o úkoly, výukové objekty, mzdové poloţky či nezbytné formuláře pro správu školy. Tím víc je zde patrná důleţitost této techniky. Je také zřetelně jasné, ţe aktivní a kreativní vyuţívání datových úloţišť 67

můţe v budoucnu přinést díky sdílení dat doslova ohromující synergické efekty. Pak uţ zde nehovoříme jen o vyuţití úloţiště k občasnému vyhledání jednoho výukového programu. Přemýšlíme o něm jak o aktivním nástroji, prostřednictvím něhoţ propojíme daleko více školství s praxí, s ukázkami, příklady a programy odborné oblasti, pro kterou pedagog ţáky připravuje. Podobně uvaţujeme o moţnostech sdílení dat v rámci regionu, republiky, Evropské unie a vlastně celého světa. Ţe se jedná skutečně o proces, který má své místo jisté i v blízké budoucnosti, dokazuje míra pozornosti, kterou této technologii věnují školství v zahraničí, jak bylo také zmíněno v šesté kapitole. Pokud tedy chceme být více konkurence schopní a udrţovat krok s kvalitou a efektivitou vzdělávání v zahraničí, je nezbytně nutné si tuto techniku osvojit a způsobile začlenit do procesu výuku. Moţnosti, které nabízí, jsou ohromné. Věřím, ţe výsledky této práce pozitivně přispějí k diskuzi a řešení aktuálního stavu, tak jak v současnosti vyvolává velký zájem a ohlas pedagogů.

68

Literatura 1.

ČAPEK, K. O umění a kultuře III. 1. soubor. vyd. Praha: Československý spisovatel, 1986. 920 s. Spisy, sv. 19. Dostupné z: < http://web2.mlp.cz/koweb/00/03/34/76/15/o_umeni_a_kulture_iii.pdf>

2.

ČÍŢEK, J. SugarSync: o špetku lepší Dropbox. 2010 [online] [cit. 2012-2-23]. Dostupný z:

3.

ČÍŢEK, J. Jak probíhá komunikace s Uloţ.to z pohledu advokáta. 2012 [online] [cit. 2012-2-26]. Dostupný z:

4.

Digitální knihovna výukových objektů DILLEO. 2004 [online] [cit. 2012-2-22]. Dostupný z:

5.

EDU.fi – Rada pro vzdělání. 2011 Finsko [online] [cit. 2012-4-8]. Dostupný z:

6.

EISCHMANN, J. Dropbox: Synchronizujte svá data jednoduše. 2010 [online] [cit. 2012-2-22]. Dostupný z:

7.

EMU - Danmarks Undervisningsportal. 2012 Dánsko [online] [cit. 2012-4-8]. Dostupný z:

69

8.

Enseigment.be – Ministre de la Fédération Wallonie-Bruxelles 2012. Belgie [online] [cit. 2012-4-8]. Dostupný z:

9.

FRANC, D. Web nové generace. Metodický portál: Články 2010 [online] [cit. 2012-03-25]. ISSN 1802-4785 Dostupný:

10. HANAČÍK, M. Tisková zpráva - Zlínský kraj představil největší informační a

vzdělávací portál v zemi 2004 [online] [cit. 2012-2-26]. Dostupný z: 11. Informační portál školství Zlínského kraje. 2004 [online] [cit. 2012-4-8]. Dostupný

z: 12. JAVŮREK, K. Ţivě T-10: o flash disku, noční můře diskety. 2009 [online] [cit.

2012-1-11]. Dostupný z: 13. KOŠKA, T. Microsoft mění sluţbu Skydrive, zrychlil ji a zpřístupní ji i na

iPhonech. 2011 [online] [cit. 2012-1-16]. Dostupný z: 14. KOLÁČEK, M. Data stále s sebou: Úvod. 2008 [online] [cit. 2012-1-12].

Dostupný z: 15. KUBEŠ, R. Na internetu si můţete zadarmo odloţit gigabajty informací. [online]

[cit. 2012-2-14]. Dostupný z: 70

16. LAPEŠ, J. Web 2.0 je mrtvý, ať ţije Cloud computing? 2010 [online] [cit. 2012-

02-02]. Dostupný z: 17. LOUDA, P. PC v Česku – extrémní nárůst prodejů, podíl notebooků činí uţ více

neţ

dvě

třetiny

2010

[online]

[cit.

2012-1-12].

Dostupný

z:

18. Metodický portál RVP. Inspirace a zkušenosti učitelů. 2009 [online] [cit. 2012-4-

8]. Dostupný z: 19. MŠMT. Metodický pokyn Standard ICT sluţeb ve škole a ICT plán školy, č.j.: 27

419/2004-55, Praha, 2004. 20. NEUMAJER, O. Výukové objekty jako pomocná ruka učitelům. Moderní

vyučování. Praha : AISIS, roč. 16, 2010, č. 5, strana. 10. ISSN 1211-6858. 21. NEUMAJER, O. Rozvaţte ICT koordinátorům ruce aneb cloud computing. Nový

Jičín : KVIC, 11. 2010. Dostupné z: 22. NEUMAJER, O. Výkon není vše. 2004 [online] [cit. 2012-2-15]. Dostupný z:

23. NEUMAJER,

O.

Rozvaţte

ICT

koordinátorům

ruce

aneb

cloud

computing. Metodický portál: Články 2010 [online] [cit. 2012-03-25]. ISSN 18024785. Dostupný z:

71

24. NÝVLT, V. ACTA je maškaráda, řekl zpravodaj europarlamentu a rezignoval.

2012 [online] [cit. 2012-2-15]. Dostupný z: 25. PACAN, S. Uloţ.to zpřísňuje pravidla pro ukládní dat. 2012 [online] [cit. 2012-2-

26]. Dostupný z: 26. PITNER, T. Nástroje Google. 6. Google Docs. Zpravodaj ÚVT MU. 2009

roč. XX, č. 1, s. 20-24., ISSN 1212-0901. 27. PLITZOVÁ, H. DOMINO – celostátní přehlídka výukových objektů. 2011

[online] [cit. 2012-2-26]. Dostupný z: 28. Portál na podporu interaktivní výuky. 2012 [online] [cit. 2012-4-8]. Dostupný z:

29. Redakace serveru Podnikatel. Speciály - Cloud computing. 2008 [online] [cit.

2012-2-22]. Dostupný z: 30. RUBIN, H. J., RUBIN, I. S. Qualitative Interwieving. The Art of Hearing Data.

Thousand Oaks: SAGE, 2005. ISBN 0761920757 31. SEHNALOVÁ,

V.

Výukové

objekty

a

jejich

zdroje

na

Internetu.

JTIE - 2009 - Ročník 1; Číslo 3 ISSN 1803-537 32. SCHON, O. Učebnice od Apple: Atraktivní, ale s příliš mnoha háčky pro ţáky i

učitele. 2012 [online] [cit. 2012-1-17]. Dostupný z:

72

33. SCHON, O. Microsoft mění sluţbu Skydrive, zrychlil ji a zpřístupní ji i na

iPhonech. 2011 [online] [cit. 2012-1-10]. Dostupný z: 34. SILVERMAN, D. Ako robiť kvalitatívny výzkum. Bratislava: Ikar, 2005. ISBN

8055109044 35. ŠVAŘÍČEK, R.. Kvalitativní výzkum v pedagogických vědách: pravidla hry.

Vyd.1, Praha: Portál, 2007. ISBN 978-80-7367-313-0 36. TCHELIDZE, D. Historie datových úloţišť: od děrných štítků po SSD. 2010

[online] [cit. 2012-2-18]. Dostupný z: 37. Koolielu - Tiigrihuppe haridusportal. 2012 Estonsko [online] [cit. 2012-4-8].

Dostupný z: 38. VACHEK, T. Něco z historie USB flash disků. 2011 [online] [cit. 2012-2-17].

Dostupný z: 39. VAŠEK, V. Proč nejsou cloudová úloţiště ani po zátahu na MegaUpload mrtvá.

2012 [online] [cit. 2012-2-25]. Dostupný z: 40. VESELÍK, P. Představen 2GB flash USB disk. 2003 [online] [cit. 2012-2-11].

Dostupný z: 73

41. VITOVSKÝ, A. Anglicko-český a česko-anglický výkladový slovník internetu.

Vyd. 1. Praha : Antonín Vitovský - AV software, 2004. 300 s. ISBN 8090142877. 42. VÍTEK, J. SSD vs. HDD: vítězové a poraţení? 2008 [online] [cit. 2012-2-16].

Dostupný z: 43. VORÁČEK, R. Slovník počítačových pojmů a zkratek. 1. vyd. Ţďár nad Sázavou:

Voráček a Střední průmyslová škola, 1995. 193 s. ISBN 8090005888 44. WAIC, V. Vyberte obyvatele své kapsy: Velký test 29 flash disků. 2007 [online]

[cit. 2012-1-11]. Dostupný z:

Seznam tabulek Tabulka 1: Způsob rozdělení síťového disku

Seznam obrázků Obrázek 1: Příklad školního serveru Obrázek 2: Příklad USB flash disku Obrázek 3: Příklad externího pevného disku Obrázek 4: Domácí stránka sluţby SkyDrive Obrázek 5: Domácí stránka sluţby Dropbox Obrázek 6: Domácí stránka sluţby SugarSync

74