MASARYKOVA UNIVERZITA. Bakalářská práce

MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA KATEDRA SOCIÁLNÍ PEDAGOGIKY

OHR OŽ E N É D Í T Ě A J E HO R OD I N A Bakalářská práce

Brno 2009

Vedoucí práce:

Vypracovala:

PhDr. Tomáš Čech, Ph.D.

Ivona Kočaříková

Bibliografický záznam KOČAŘÍKOVÁ, Ivona. Ohrožené dítě a jeho rodina : bakalářská práce. Brno : Masarykova univerzita, Fakulta pedagogická, Katedra sociální pedagogiky, 2009. 67 l., 22 l. příl. Vedoucí bakalářské práce PhDr. Tomáš Čech, Ph.D.

Anotace Bakalářská práce „Ohrožené dítě a jeho rodina“ pojednává o problematice ohrožených dětí a možnostech pomoci ohroženým dětem a jejich rodinám. Zabývá se příčinami vzniku situace ohrožení dítěte v jeho rodině, vývojem situace v rodině, vstupy, pomocí a spoluprací zúčastněných instituací a odborníků. Zdůrazňuje důležitost včasné a vhodné intervence ze strany odborníků a význam lidského vztahu mezi pomáhajícími odborníky a členy ohrožené rodiny.

Annotation The Bachelor Thesis „Endangered Child and His Family“ deals with endangered children problems and endangered children and their family help possibilities. Is is engaged in endangered child situation origin causes in its family, the situation development in the family, entries, help and cooperation of authorities and specialists concerned. It emphasizes the importance of well-timed and appropriate support at the hands of specialists and the importance of human relationships among the helping specialists and members of the endangered family.

Klíčová slova Ohrožené dítě, ohrožené dítě a jeho rodina, posuzování funkčnosti rodiny, možnosti pomoci ohroženým dětem, sanace rodiny, vztahy mezi pomáhajícími odborníky a ohroženými rodinami.

Keywords Endangered child, endangered child and its family, family functionality consideration, possibilities to help endangered children, rescue of the family, relationships among the helping specialists and endangered families.

Prohlášení

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně a uvedla jsem všechny prameny a literaturu, která byla použita.

V Brně dne 10. dubna 2009


Poděkování Děkuji vedoucímu bakalářské práce PhDr. Tomáši Čechovi, Ph.D. za metodickou pomoc, ochotu a vstřícnost, kterou mi poskytl při zpracování bakalářské práce. Chci také poděkovat pracovnicím zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc Klokánek Fondu ohrožených dětí Kroměříž za jejich čas, vstřícnost a odbornou pomoc, kterou mi věnovaly.

V Brně dne 10. dubna 2009


OBSAH Úvod .................................................................................................................................................................. 6 1.

2.

3.

4.

5.

Rodina ..................................................................................................................................................... 8 1.1.

Současná rodina ............................................................................................................................. 8

1.2.

Právní rámec ochrany dětí ............................................................................................................. 9

1.3.

Zdravé rodinné fungování............................................................................................................. 13

1.4.

Posuzování funkčnosti rodiny ....................................................................................................... 14

1.5.

Rizikové faktory ............................................................................................................................ 17

Ohrožené dítě ........................................................................................................................................ 20 2.1.

Vymezení pojmu ............................................................................................................................ 20

2.2.

Potřeby dítěte a podmínky pro jejich uspokojování ...................................................................... 21

2.3.

Syndrom deprivovaného dítě ........................................................................................................ 23

Sanace rodiny ....................................................................................................................................... 27 3.1.

Definice sanace rodiny ................................................................................................................. 27

3.2.

Podmínky sanace rodiny ............................................................................................................... 28

3.3.

Sanace rodiny a zanedbávání péče o dítě ..................................................................................... 32

3.4.

Klienti sanace rodiny .................................................................................................................... 36

3.5.

Vztahy mezi pomáhajícími pracovníky a rodinami ....................................................................... 38

Poskytované služby .............................................................................................................................. 40 4.1.

Preventivní programy ................................................................................................................... 40

4.2.

Poradenské a terapeutické služby, vzdělávací programy ............................................................. 43

4.3.

Krizové služby ............................................................................................................................... 45

4.4.

Psychoterapeutická pomoc ........................................................................................................... 46

4.5.

Neziskové organizace.................................................................................................................... 46

Empirická část ...................................................................................................................................... 51 5.1.

Cíle výzkumu ................................................................................................................................. 51

5.2.

Metody výzkumu............................................................................................................................ 52

5.3.

Výzkumný vzorek ........................................................................................................................... 52

5.4.

Zpracování případových studií ..................................................................................................... 52

5.5.

Vyhodnocení případových studií ................................................................................................... 53

5.6. FOD

Analýza rozhovoru se sociální pracovnicí zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc Klokánek 56

Závěr ............................................................................................................................................................... 60 Resumé ............................................................................................................................................................ 62 Summary ........................................................................................................................................................ 63 Použitá literatura ........................................................................................................................................... 64 Seznam příloh................................................................................................................................................. 66 Seznam tabulek .............................................................................................................................................. 67 Přílohy

I.Kočaříková

Ohrožené dítě a jeho rodina

Úvod Není to jednoduché všímat si toho, co je dobré, a umět o tom hovořit. Aktivně a nepodmíněně hladit a nabízet příležitost k úsměvu a k možné – ne však povinné – změně….. Z. Rieger

Každé dítě má právo vyrůstat v harmonickém rodinném prostředí, v atmosféře štěstí, lásky a porozumění. Ne každé dítě však takové štěstí má. Je mnoho dětí, o kterých opravdu nelze říct – „jejich dětství je šťastné“. Mnoho dětí je ohroženo na svém zdraví nebo dokonce životě lhostejným či negativním chováním rodičů, popřípadě dalších členů rodiny. Děti mohou být poškozovány necitlivým a bezohledným chováním blízkých lidí nebo mohou být využívány k uspokojování jejich vlastních potřeb a zájmů. Potřeby těchto dětí nejsou dostatečně naplňovány, což vede k poškození tělesného, duševního a společenského stavu dítěte a k poškození jeho vývoje. Vlivem negativních událostí je dítě traumatizováno a téměř vždy deprivováno. Dítě může strádat nedostatkem citového přijetí. Matka, popřípadě jiná blízká osoba, neumí nebo nechce dítěti zajistit pocit citové jistoty a bezpečí. Dítěti může v rodině scházet dostatek podnětů, nedochází u něho k rozvoji jeho skutečných schopností a dovedností. Řada českých rodičů i dětí považuje za běžné a oprávněné takové výchovné praktiky jako přehnanou a častou kritiku, ponižování, odmítání a přehlížení dítěte, vydírání a citové deptání. Taková rodina bývá dysfunkční jen částečně, dysfunkce nebývá nápadná navenek. Dítě může být dobře zabezpečeno materiálně, dostává se mu dobrého vzdělání, ale strádá v oblasti citové. Takové zacházení může být pro jeho vývoj velmi nepříznivé. Viditelnější a snadněji odhalitelné je týrání fyzické. To poškozuje dítě tělesně a duševně. Může jít o nadměrné tělesné trestání, bití nebo odepírání jídla, spánku, odpočinku apod. V krajních případech může ohrožovat dítě na životě. Dítěti ubližují blízcí lidé, rodina, tzn. ti, kteří by dítě měli chránit, dávat lásku, pocit bezpečí. Pravděpodobně nejčastější formou špatného zacházení s dětmi v rodinách je zanedbávání péče o dítě. Oběti zanedbávání, společně s oběťmi psychického násilí, bývají nejhůře zjistitelné. Děti jsou ohroženy často dlouhodobě, důsledky mohou bez poskytnutí včasné a vhodné intervence vážně ohrožovat jejich růst a vývoj. Určitou formou zanedbávání či týrání pravděpodobně trpí více dětí, než se daří zachytit. Špatného zacházení s dětmi se velmi často dopouští rodiče, kteří byli v dětství zanedbáváni, týráni nebo jinak ohroženi. 6

I.Kočaříková


Nevhodné výchovné praktiky mohou být v rodině předávány z generace na generaci. Rodiče se ke svým dětem chovají tak, jak se chovali jejich rodiče k nim samotným. Rodina, jako přirozené prostředí všech svých členů a především dětí, by měla mít nárok na potřebnou ochranu a pomoc, aby mohla beze zbytku plnit svou úlohu. V prostředí dobře fungující rodiny jsou základní životní potřeby dítěte uspokojovány optimální způsobem, náprava a prevence by měla směřovat k úpravě problémových a špatně fungujících rodin. Rádi bychom se zaměřili na analýzu problému ohroženého dítěte, na možnosti pomoci takto ohroženému dítěti prostřednictvím pomoci jeho rodině. Česká republika má velmi vysoký počet dětí umístěných v zařízeních ústavního typu. Pomoc ohroženému dítěti právě prostřednictvím pomoci jeho rodině – sanace rodiny – by mohla být cestou, která povede ke snižování počtu dětí v ústavech nebo ke zkracování doby jejich pobytu v nich. Pro řešení situace ohroženého dítěte je zásadní zjišťování, jaké podmínky jsou pro naplňování základních potřeb v rodině dítěte. Co podstatného – pro zdravý a zdárný vývoj dítěte – v jeho prostředí chybí. Co je možné udělat pro dítě samotné a co je možné udělat pro jeho rodinu. V empirické části v případových studiích nahlédneme hlouběji do konkrétních případů dětí, analyzujeme osobní údaje jednotlivých dětí, údaje o rodinném prostředí, příčiny vzniku situace ohrožení dítěte, postupný vývoj situace v rodině, vstupy a pomoc jednotlivých orgánů a odborníků a možnost pomoci dítěti prostřednictvím pomoci jeho rodině. Zaměříme se na vzájemnou spolupráci jednotlivých odborníků a institucí, které řeší problematiku ohrožených dětí. Pro účinnou pomoc ohroženým dětem a jejich rodinám je, podle mého mínění, nutná právě úzká spolupráce všech zúčastněných. Nezbytně nutná jak pro pomoc ohroženému dítěti tak pro včasné a účinné předcházení situacím ohrožení dětí, je kvalitní a dostatečná informovanost samotných dětí a celé veřejnosti. Porozumění problematice ohrožených dětí může pomoci při předcházení situacím ohrožení dětí i při řešení již vzniklých dítě ohrožujících situací.

7

I.Kočaříková

1.


Rodina 1.1. Současná rodina

Rodina je důležitá sociální skupina, která plní své biologické, ekonomické, sociální a psychologické funkce. Uspokojuje potřeby svých členů, poskytuje zázemí, hodnotovým systémem ovlivňuje chování svých členů, zprostředkovává zkušenosti. Rodina, do které se dítě narodí, mu poskytuje základní sociální zkušenost. Dítě se učí posuzovat okolní svět, mělo by zde získat pocit základní důvěry. Rodina by měla dítěti poskytnout pocit jistoty a bezpečí. Dítě by mělo mít příležitost pro navázání spolehlivého citového vztahu. Získává tak dostatečnou sebejistotu, rozvíjí se jeho sebeúcta a sebedůvěra, což je důležité pro navazování a rozvíjení dalších mezilidských vztahů. Důležité je i hodnocení dítěte rodiči, zda je přijímáno a hodnoceno převážně pozitivně či negativně. Rodina je ne vždy schopna nebo ochotna plnit své funkce, někdy je plní jen částečně nebo je plní patologickým způsobem. Dysfunkce se může projevovat různým způsobem. Rodiče fungují pro své dítě jako modely, které dítě napodobuje, popř. se s nimi identifikuje nebo rodičovské modely odmítne. Dítě si může prostřednictvím rodičů osvojit pozitivní i negativní vlastnosti a způsoby chování. Rodinné chování lidí v západních společnostech prošlo velkými změnami. Založení rodiny nebývalo věcí individuální volby. Rodiny se zakládaly např. kvůli zájmům orientačních rodin, ze kterých manželé pocházeli, nebo kvůli zájmům státu. Rodiny byly zakládány proto, aby reprodukovaly populaci nebo jinak prospívaly větším společenstvím lidí (Matoušek, 2003, s. 181-183). Současné rodiny jsou zakládány pro uspokojování citových potřeb partnerů i pro uspokojování nejen citových potřeb dětí. City jsou však velmi křehkým poutem, a proto se i rodina stala velmi křehkou institucí. Roste počet dětí narozených mimo manželství, roste počet dvojic úmyslně či neúmyslně bezdětných. Přibývá dětí vyrůstajících v neúplných rodinách (jediným pečovatelem bývá obvykle matka) a přibývá dětí vyrůstajících s nevlastními rodiči. Zvyšuje si i počet tzv. sociálních sirotků, tj. dětí, které mají sice biologické rodiče, ale ti se o ně nejsou schopni či ochotni postarat. Ochranu dítěte v těchto situacích musí zajišťovat stát. V současnosti je dítě velkou citovou investicí. Z čistě ekonomického hlediska investicí velkou a nevratnou. I proto je narození dítěte pečlivě zvažováno a i proto se rodí méně dětí. Rodina s větším počtem dětí je spíše výjimkou. Počet dětí i doba, kdy se děti narodí, je uváženou volbou jednotlivců. Rodina nebývá jen zdrojem podpory, ale také zdrojem stresu. Ve společnosti, která je orientována na osobní uspokojení, osobní rozvoj a

8

I.Kočaříková


osobní úspěch, může být sladění zájmů jednotlivých členů rodiny velkým problémem (Matoušek, 2003, s. 182-184). Rodina byla a je základní jednotkou všech lidských společností. Její podobu ovlivňují hodnoty dané doby a dané společnosti. Rodina zůstává místem, které musí všem svým členům a dětem především, poskytovat potřebnou ochranu a pomoc. Každé dítě by mělo mít možnost vyrůstat v harmonickém rodinném prostředí, obklopené láskou, s pocitem bezpečí a důvěry ke svým nejbližším lidem. 1.2. Právní rámec ochrany dětí Povinnost poskytovat ochranu dětem a chránit jejich zdravý vývoj vyplývá pro ČR a její orgány z řady norem mezinárodního a ústavního charakteru. Normy mezinárodněprávní a normy ústavní stojí z hlediska své právní síly na samém vrcholku pyramidy právních norem. K nejvýznamnějším mezinárodněprávním dokumentům náleží především Úmluva o právech dítěte a Úmluvy přijaté Radou Evropy. Této komplexní mezinárodněprávní úpravě práv dětí předcházely některé dřívější mezinárodní smlouvy, zejména Ženevská deklarace práv dítěte z roku 1924 a Deklarace práv dítěte přijatá Organizací spojených národů z roku 1948. Významné bylo též přijetí Všeobecné deklarace lidských práv, schválené Organizací spojených národů roku 1959. V těchto dokumentech byla uznána a zakotvena potřeba zabezpečit dítěti zvláštní péči. Uvádí se zde: „dítě pro svou tělesnou a duševní nezralost potřebuje zvláštní záruky, péči a odpovídající právní ochranu před narozením i po něm“. 20. listopadu 1989 byla Organizací spojených národů přijata Úmluva o právech dítěte. Byla ratifikována Federálním shromážděním tehdejšího ČSFR 7. ledna 1991 a její platnost přešla na Českou republiku jako samostatný stát dnem jejího rozdělení (Sbírka zákonů č. 104/1991). Během následujících dvou let do konce roku 1993 byla Úmluva o právech dítěte podepsána 147 členskými státy OSN. Ustanovení Úmluvy se vztahují na všechny děti mladší osmnácti let. Státy, které Úmluvu ratifikují, se zavazují, že budou všechny články Úmluvy naplňovat (Sbírka zákonů č. 104/1991) Úmluva vychází z uznání přirozené důstojnosti a rovných a nezcizitelných práv všech příslušníků lidské rodiny. V Úmluvě se uvádí: „Dětství má nárok na zvláštní péči. Rodina, jako základní jednotka společnosti a přirozené prostředí pro růst a blaho všech svých členů a zejména dětí, musí mít nárok na potřebnou ochranu a takovou pomoc, aby mohla beze zbytku plnit svou úlohu ve společnosti. V zájmu plného a harmonického

9

I.Kočaříková


rozvoje osobnosti dítěte musí dítě vyrůstat v rodinném prostředí, v atmosféře štěstí, lásky a porozumění“. Úmluva uznává, že ve všech zemích světa jsou děti žijící ve výjimečně obtížných podmínkách a že tyto děti vyžadují zvláštní pozornost. Uznává význam mezinárodní spolupráce pro zlepšování životních podmínek dětí v každé zemi. Úmluva obsahuje 54 článků, ve kterých jsou zmiňována práva dětí od základního přirozeného práva na život, po právo na zachování totožnosti, jména a státní příslušnosti, právo na svobodu projevu, myšlení, svědomí a náboženství, právo na svobodu shromažďování a možnosti účasti na jednání a rozhodování o sobě. Práva sociální, kulturní a hospodářská jsou v Úmluvě formulována jako právo dítěte na vzdělání, právo na odpočinek a volný čas, právo na dosažení nejvýše dosažitelné úrovně zdravotního stavu, právo duševně nebo tělesně postiženého dítěte na požívání plného a řádného života, právo na ochranu před hospodářským vykořisťováním a práva dítěte v průběhu trestního řízení v postavení obviněného, obžalovaného či uznaného vinným. Úmluva zavazuje k povinnosti zajistit dítěti takovou ochranu a péči, jaká je nezbytná pro jeho blaho. Současně zavazuje respektování práv a povinností jeho rodičů, zákonných zástupců nebo jednotlivců právně za ně odpovědných tak, aby mohli plnit svou úlohu – řádnou péči o dítě. (čl. 3) V Úmluvě je upravena povinnost smluvních stran činit všechna potřebná zákonodárná, správní, sociální a výchovná opatření k ochraně dětí před jakýmkoli tělesným či duševním násilím, urážením nebo zneužíváním, včetně sexuálního zneužívání, zanedbáváním nebo nedbalým zacházením, trýzněním nebo vykořisťováním. Smluvní strany mají zavádět vhodné sociální programy na prevenci násilí a na pomoc obětem. (čl. 19) Úmluva o právech dítěte deklaruje pomoc státu dítěti a rodině v tíživé sociální situaci, v jejímž důsledku může dojít k ohrožení dítěte. Úmluvy přijaté Haagskou konferencí o mezinárodním právu soukromém upravují ve svých dokumentech i otázky rodinněprávní, které souvisejí s ochranou dítěte. Ve vztahu k ohroženým dětem jsou nejvýznamnější dokumenty týkající se mezinárodních únosů dětí, spolupráce při mezinárodním osvojení a uznání a výkonu rozhodnutí o vyživovací povinnosti. Haagská konference o mezinárodním právu soukromém ve svých úmluvách stanovuje členským státům povinnost určit ústřední orgán pro výkon povinností uložených úmluvou.

10

I.Kočaříková


Tímto orgánem byl v ČR určen Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí se sídlem v Brně. Další významnou skupinu mezinárodněprávních norem tvoří Úmluvy přijaté Radou Evropy. Mezi významné dokumenty náleží: Evropská sociální charta, Evropská úmluva o osvojení dětí, Evropská úmluva o výkonu práv dětí a Evropská úmluva o právním postavení dětí narozených mimo manželství. Významným počinem této organizace v oblasti ochrany dětí bylo vytvoření a zavedení definice syndromu týraného, zneužívaného a zanedbávaného dítěte – CAN. Doporučení č. R (93) ze dne 22. 3. 1993 zdůrazňuje nutnost vytvoření systému efektivní prevence, ohlašování, ověřování, vyšetřování, léčby a sledování případů ohroženého dítěte. Mezi významné ústavněprávní dokumenty mající vztah k problematice ohrožených dětí náleží Listina základních práv a svobod a Ústava České republiky. Listina základních práv a svobod byla vyhlášena jako usnesení předsednictva ČNR č. 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku České republiky. Z výčtu základních lidských práv týkajících se vztahu k problematice ohrožených dětí a uvedených v Listině lze zmínit způsobilost každého mít práva, právo na život, právo na nedotknutelnost osoby, právo nebýt podroben mučení ani krutému, nelidskému nebo ponižujícímu zacházení nebo trestu, právo nebýt podroben nuceným pracím nebo službám, právo na zachování lidské důstojnosti, osobní cti, dobré pověsti a právo na ochranu jména. Dále Listina deklaruje právo na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života a právo na ochranu před shromažďováním, zveřejňováním nebo jiným zneužíváním údajů o vlastní osobě. V souvislosti s poskytováním bezprostřední pomoci ohroženým dětem je dále třeba zmínit čl. 12 upravující nedotknutelnost obydlí. Při poskytování pomoci ohroženým dětem se nelze spoléhat, že ten, kdo v obydlí bydlí, bude souhlasit se vstupem oprávněných osob. Jde však o zásahy nutné k ochraně práv a svobod ohroženého dítěte a je tedy přípustné zákonné prolomit nedotknutelnost obydlí. Listina upravuje hospodářská, sociální a kulturní práva. Ve vztahu k ohroženým dětem je nejvýznamnější čl. 32, který se věnuje ochraně rodiny a rodičovství. Tento článek zdůrazňuje potřebu poskytnout zvláštní ochranu dětem a mladistvým. Je zde upraveno, že péče o

11

I.Kočaříková


děti a jejich výchovu je právem rodičů, avšak za podmínky, že jejich rodičovská práva nejsou omezena. Ústava České republika a její čl. 10 zajišťuje při splnění určitých podmínek přednost mezinárodní smlouvy před zákonem, například přednost Úmluvy o právech dítěte před vnitrostátní právní úpravou, která by právo dítěte nezahrnovala. Z vnitrostátních právních předpisů lze dále zmínit Zákon o rodině, Zákon o sociálně-právní ochraně dětí, Zákon o sociálních službách, Zákon o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a Trestní zákon. Pomoc ohroženému dítěte prostřednictvím pomoci jeho rodině je upravena novelou Zákona o sociálně-právní ochraně dětí č. 359/1999 Sb. Sociálně-právní ochrana zahrnuje především zajištění práva dítěte na jeho příznivý vývoj a řádnou výchovu, ochranu oprávněných práv dítěte a působení směřující k obnově narušených funkcí rodiny. Základní principem je zájem a blaho dítěte. Zákon vymezuje okruh dětí, na které se sociálně-právní ochrana vztahuje, právo dítěte požádat orgány SPOD o pomoc, právo rodičů požádat o pomoc při výkonu svých rodičovských práv a povinností. Subjekty jsou povinny dítěti a rodičům pomoc poskytnout. Zákon o rodině č. 93/1964 Sb. upravuje většinu základních institutů rodinných vztahů. Ochrany ohroženého dítěte se týká především vymezení rodičovských práv a povinností – rodičovské zodpovědnosti, posilování preventivních poradenských doporučení rodině prostřednictvím napomenutí, omezení nebo dohledu, omezení rodičovské zodpovědnosti prostřednictvím výchovných opatření soudu a dále taková opatření jako předběžná opatření, svěření dítěte do výchovy jiné fyzické osoby než rodiče, pěstounská péče, ústavní výchova nebo ochranná výchova. Zákon o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivně výchovné péči ve školských zařízeních č. 109/2002 Sb. svým současným zněním prostor pro pomoc dítěti prostřednictvím pomoci jeho rodině přímo neotvírá. Ale také přímo nezakazuje nebo neznemožňuje pracovníkům zařízení spolupracovat s dítětem, rodiči a ostatními členy týmu na sanaci rodiny ohroženého dítěte. Zákon o sociálních službách č. 108/2006 Sb. vymezuje sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi. Tyto služby se řadí mezi služby sociální prevence, jejichž úkolem je pomáhat zabránit sociálnímu vyloučení osob, které jsou ohroženy z důvodu krizové sociální situace, životními návyky a způsobem života vedoucím ke konfliktu se společností, sociálně znevýhodňujícím prostředím a ohrožením práv a oprávněných zájmů trestnou činností 12

I.Kočaříková


jiné fyzické osoby. Cílem je napomáhat osobám k překonání jejich nepříznivé sociální situace a chránit společnost před vznikem a šířením nežádoucích společenských jevů. Trestní zákon č. 140/1961 Sb. vymezuje ochranu nezletilého dítěte. V souvislosti se zanedbáním péče o dítě se mohou rodiče dopustit trestného činu zanedbání povinné výživy, jedná se např. o nedostatečnou výživu, ošacení, dohled a péči. Trestný čin ohrožování výchovy mládeže nejčastěji zahrnuje jednání rodičů, kteří dítěti nevěnují potřebnou péči a neposílají je delší dobu do školy, což vede k záškoláctví, rizikovému trávení volného času spojenému s ohrožením dítěte různými formami patologického chování. Důležité je posouzení, zda špatná péče rodičů má pro dítě trvale nepříznivé následky. Rodič má možnost využít zvláštního ustanovení o účinné lítosti, toto opatření může vést k dobrovolnému splnění rodičovské zodpovědnosti. Ochrana ohroženého dítěte a oblast práce s rodinou ohroženého dítěte se týká celého souboru opatření sociálně-právní ochrany, sociálních služeb a dalších opatření a programů. Je nutná úzká spolupráce všech zúčastněných, kteří se snaží řešit situaci ohroženého dítěte. Jedná se o spolupráci multidisciplinárního charakteru. Důležitou podmínkou pro účinnou pomoc ohroženému dítěti je nejen „formálně splněná“ spolupráce, ale základem je partnerský přístup všech zúčastněných členů multidisciplinárního týmu (Bechyňová, Konvičková, 2008). 1.3. Zdravé rodinné fungování Rodinné fungování je způsob, jakým rodina plní své funkce. Funkční a odolná rodina poskytuje svým členům pocit sounáležitosti, pozitivním způsobem ovlivňuje osobní identitu, smysl a zaměření života. Zajišťuje a uspokojuje základní i rozvojové potřeby svých členů. Umožňuje fyzický, psychický, sociální a duchovní vývoj dětí i dospělých, zprostředkuje sociální hodnoty a normy. Zdravá rodina chrání zranitelné členy – mladé, nemocné, handicapované, staré či jinak na ní závislé (Sobotková, 2007). Pro zdravé rodinné fungování je důležité, nakolik jsou jednotliví členové rodiny spokojeni s rodinným životem, s úrovní rodinné soudržnosti a přizpůsobivosti. Významné jsou dovednosti a schopnosti partnerů řešit problémy v partnerském vztahu efektivně, aby bylo dosaženo oboustranné spokojenosti. Ve volném čase by partneři měli být spolu rádi, ale i navzájem si vycházet vstříc, pokud chtějí trávit volný čas odděleně a věnovat se svým vlastním zájmům. Důležitý je pozitivní postoj k sexualitě a spokojenost se způsobem vyjadřování citů. Partneři by měli být spokojeni se vzájemnou komunikací. Členové rodiny by měli být na svou rodinu hrdí, k sobě loajální a měli by věřit, že překonají i případné krize a 13

I.Kočaříková


těžké doby. Významná je kvalitní sociální podpora, tedy dobré vztahy s širší rodinou a přáteli. 1.4. Posuzování funkčnosti rodiny Jedním ze základních zájmů dítěte je vyrůstat ve funkční a zdravé rodině. Hlavním způsobem řešení situace ohroženého dítěte by mělo být ozdravění rodinného prostředí – sanace rodiny. V praxi se však stále stává, že státní orgány zabývající se sociálně-právní ochranou dětí, se zabývají jen nedostatky uvnitř rodiny. Zjišťuje se, které zákonné povinnosti rodiče neplní, proč se nechtějí nebo nedovedou o děti starat. Řešením situace pak bývá návrh na ústavní výchovu. Systematická a soustavná práce s rodinami vyžaduje, aby se jeden kvalifikovaný pracovník souběžně zabýval nanejvýše několika rodinami a v případě potřeby se rodině věnoval i několik měsíců. Počet případů, kterými se obvykle sociální pracovník zabývá, soustředěnou práci ztěžuje. Další problémem je kvalifikace, absolvování speciálních školení, a zajisté osobnost a přístup každého jednotlivého sociálního pracovníka. Fígrová (1998) ve své studii, která zahrnovala všechny pracovnice v té době působící na odděleních péče o dítě všech pražských obvodních úřadů (návratnost dotazníků byla 90%) uvádí:

jen 13% pražských sociálních pracovnic, které se účastnily jejího šetření, navštěvuje rodiny večer, tj. v době, kdy je většina členů rodiny doma,

88% těchto sociálních pracovnic soudí, že při podezření na zanedbávání dítěte lze získat věrohodné údaje od sousedů, v případech podezření na týrání dítěte má stejné mínění 87% pracovnic orgánů péče o dítě,

žádná ze sociálních pracovnic prověřujících podezření na zanedbávání nebo týrání dítěte předem svou návštěvu neohlásí (Matoušek, 2003, s. 192).

Hodnocení rodiny by mělo probíhat na základě partnerského přístupu, na základě vzájemného vcítění, pochopení a přijetí. Rodina a její členové by neměli být pocit, že jsou podrobováni výslechu. Pomáhající pracovník, profesionál, by měl mít stále na zřeteli, že je testována jeho skutečná ochota a schopnost rodinně účinně pomoci. Rodina by měla mít možnost si své problémy uvědomit, vyjasnit si je a zformulovat. Pokud je to možné, definování řešení problému ze strany rodiny by mělo mít přednost před definováním řešení problému ze strany pomáhajícího pracovníka.

14

I.Kočaříková


Pro hodnocení situace v rodině může pomáhající pracovník využít několik základních ukazatelů funkcí rodiny(Matoušek, 2003,s. 193):

kulturní a hodnotová orientace rodiny,

nasycení základních potřeb jednotlivých členů rodin – jídlo, ošacení, teplo, bezpečí, hygiena, soukromí,

stav domácnosti z hlediska potřeb členů rodiny,

funkčnost rodičovského systému – kvalita vztahu k dětem, ohraničení rodičovského systému vůči dětem,

hodnocení vývoje dětí – emocionální vývoj, sociální vztahy, postoj ke škole a studijní výsledky,

funkčnost manželského systému – emocionální bilance, sdílení zájmů, dlouhodobé konflikty a způsob jejich řešení,

vztahy členů rodiny k širšímu příbuzenstvu,

vztahy k institucím – místní úřady, zaměstnavatelé rodičů, školy aj.,

ostatní důležité sociální vazby – přátelé, sousedé, zájmové kluby,

zaměstnání rodičů, jeho perspektiva, spokojenost,

materiální zdroje rodiny a způsob rozhodování o nich,

komunikační styl – jasnost, participace, řešení neshod, emocionální vztahy.

Pro potřeby sociálních a pomáhajících pracovníků lze také použít klasifikaci, typologii rodin (Voiland, Buell, 1980), která se opírá o znaky fungování rodiny (Matoušek, 2003, s. 195): Perfekcionistické rodiny (represivní, úzkostně neurotické, utažené rodiny) V těchto rodinách jeden nebo oba dospělí silně zdůrazňují žádoucí a očekávané způsoby chování, překročení norem je doprovázeno vysokou úzkostí. Vyžadují od svých členů úspěch ve všech situacích. Při řešení potíží neoslovují orgány pečující o práva dětí, policii a soudy, s výjimkou rozvodů. Agentury poskytující odbornou pomoc vyhledávají členové těchto rodin sami, snaží se spolupracovat. Jsou považovány za lépe ovlivnitelné než rodiny popsané níže. Nepřiměřené rodiny (nezralé, neadekvátní, dětinské, externě závislé rodiny) Jeden nebo oba dospělí spoléhají při řešení problémů na vnější pomoc. Hledají ji v širší rodině, komunitě nebo u pracovníků sociálních služeb. Je zde oslabena schopnost předví15

I.Kočaříková


dat, co se může stát v budoucnu, ale i schopnost vyhodnocovat to, co se děje nyní. Problémy mají především při výchově dětí, při obstarávání a hospodaření s penězi. Antisociální chování se v těchto rodinách obvykle nevyskytuje. Při dobrém a dlouhodobém vedení ze strany pomáhajícího pracovníka mohou být dobře ovlivnitelné. Egocentrické rodiny (prestižní, chladné, rozštěpené rodiny) Oba dospělí nebo jeden z nich (častěji otec) jsou pohlceni svojí společenskou kariérou. Příjmy jsou na dobré nebo vysoké úrovni, bývají využívány zejména na prestižní záležitosti. Vzájemné vztahy jsou spíše chladné, jednotlivci mají hodnotu, jen pokud bezprostředně uspokojují potřeby některého dalšího člena rodiny nebo dobře reprezentují rodinu navenek. Nesoulad a napětí mezi manželi jsou časté, pokud se vyskytne násilí, je tajeno. Děti někdy zanedbávají školní docházku a mohou mít i jiné predelikventní projevy. V případě oslovení odborníka se projevuje nepřátelství mezi členy rodiny. Odborná pomoc může být zneužívána k prosazování individuálních zájmů. Prognóza odborných zásahů je z těchto důvodů nejistá. Asociální rodiny (impulzivní, agresivní, deviantní, delikventní rodiny) Nedochází zde k hodnotovému a sociálnímu napojení na běžnou společnost. Potřeby jsou uspokojovány bez ohledu na platné právní normy. Vztahy mezi členy rodiny jsou mělké, neodpovědné. Děti přichází na svět neplánované, rodiče mohou být i ochotni se svých dětí zříci a dát je k adopci. Může zde docházet k zanedbávání a zneužívání dětí. Násilí a fyzická agresivita se může objevovat i mezi dospělými. Dospělí nechodí pravidelně do práce, vzdělání a práce pro ně nepředstavuje žádnou hodnotu. Zneužívání návykových látek je časté, především alkoholu. Problémy těchto rodin řeší orgány státu dohlížející na situaci dětí a na dodržování zákona. Prognóza práce a možné pomoci rodině je špatná, je nutné stanovovat realistické cíle a postupovat po malých krocích. Různé charakteristiky a typologie rodin by neměly být používány k tomu, aby zdůvodnily a omluvily neochotu sociálního a pomáhajícího pracovníka řešit problémy rodiny, popř. aby zdůvodnily pouze represivní zásah (Matoušek, 2003, s. 194 – 195). Pro účinnou pomoc rodině je důležitou podmínkou partnerský přístup a schopnost akceptace, schopnost pochopení a přijetí. Akceptovat znamená přijímat a pochopit, nikoli schvalovat. Pomáhá zdržet se hodnotících soudů, zbavit se potřeby druhého měnit nebo ho srovnávat s jinými lidmi. Akceptace znamená respektovat druhého člověka na úrovni lidství, ctít jeho lidskou důstojnost, i když není pro nás možné schvalovat nic z jeho chování (Vybíral, 2005, s. 212).

16

I.Kočaříková


„Protože jsem se už tolik neobával opětovat či přijímat pozitivní pocity, dokázal jsem si druhých více vážit. Uvědomil jsem si, jak je tato schopnost vzácná. Velice často milujeme, a dokonce i své děti, jenom proto, abychom mohli ovládat, namísto abychom milovali, protože si jich vážíme. Jeden z nejuspokojivějších pocitů, které znám, a také z nejintenzivnějších zážitků podporujících růst druhého člověka prožívám tehdy, když druhého člověka vnímám stejně jako západ slunce. Ve skutečnosti si západu slunce dokážeme vážit, protože ho nemůžeme ovládat. Pozoruji-li západ slunce, nestává se mi, že bych říkal: „Chtělo by to trošku zjasnit oranžovou při pravém okraji, přidat purpur podél horizontu a nešetřit tolik růžovou na těch mracích.“ To nedělám. Nesnažím se západ slunce ovládat. Pozoruji celý tento výjev s úžasem. Dokážu-li si vážit svých podřízených, svého syna, dcery, svých vnuků a vnuček stejným způsobem, jsem sám se sebou velice spokojen.“ (Rogers, 1998) 1.5. Rizikové faktory Pro včasné zprostředkování sociálních služeb, odborné pomoci nebo psychoterapie jsou definována rizika na straně rodičů, dětí a prostředí, která v kombinaci zvyšují riziko ohrožení dítěte. Rizikové faktory se vzájemně ovlivňují, mohou trvat dlouhou dobu a transgeneračně se opakovat. Rizika nestačí pouze identifikovat. Pro posouzení situace v rodině je nutné i přímé pozorování interakce mezi rodiči a dítětem a vyhodnocení její kvality. Toto posouzení může být východiskem pro utváření raně intervenčních programů a celkové pomoci rodině. Rizikové faktory rodičů – v roce 1978 byl v USA Smithem a Carroll vytvořen Family Stress Checklist (Seznam rodinných stresorů). Tento dotazník je zpracováván odborníkem s každým rodičem z dané rizikové rodiny. Slouží k včasné identifikaci a stanovení míry rizika v rodině. V české praxi se nepoužívá. V dotazníku jsou stanoveny a sledovány následující rizikové faktory (Bechyňová, Konvičková, 2008, s. 41): 1. Rodič byl v dětství často a opakovaně bit nebo byl obětí násilí ze strany rodičů. 2. Rodič byl trestně stíhán, je/byl duševně nemocný, měl/má problémy se závislostmi (alkohol, drogy). 3. Rodič byl v minulosti podezřelý z týrání dítěte. 4. Rodič má nízké sebehodnocení, je sociálně izolovaný, trpí depresemi, má nízkou schopnost řešit problémové situace. 5. Rodič prožívá/prožil četné krize nebo stresové situace (např. chaotický způsob života, problematické partnerské vztahy, časté střídání partnerů, neschopnost udržet

17

I.Kočaříková


si dlouhodobě práci, dlouhodobá nezaměstnanost, spojená se špatnou socioekonomickou situací, časté stěhování, špatné podmínky bydlení). 6. Rodič má rigidní a nerealistické očekávání od chování dítěte. 7. Rodič dítě tvrdě trestá. 8. Rodič vnímá chování dítěte jako problém, provokaci, obtěžuje ho. 9. Dítě je nechtěné, je překážkou ve vedení způsobu života, kterým by rodič chtěl žít, má zdravotní problémy, je handicapované. Dotazník pomáhá určit konkrétní rizika v rodině a stanovit oblasti, na které je vhodné soustředit práci s rodinou. Rizikové faktory na straně rodičů často vychází z jejich vlastní zkušenosti z dětství. Dalšími rizikovými rysy pocházejícími z vlastní zkušenosti může například být převládající kritika ve výchovném vedení dětí, častější používání trestů ve výchově, větší impulzivita a špatné ovládání vlastní agresivity. Ne každý dospělý však musí opakovat způsob výchovy a péče svých rodičů. Pokud zažije pozitivní zkušenost ve vztahu pro něho důležitém, může to mít vliv na kvalitu jeho rodičovství. Namísto zdůrazňování nedostačivosti a neschopnosti rodiče, je důležité nabídnutí podpory v péči o dítě a pomoc ve vyrovnávání se s vlastními prožitky. Tím se zvyšuje pravděpodobnost, že rodič podporu přijme a bude s její pomocí schopen vytvářet bezpečné zázemí pro dítě. Rizikové faktory dětí – pro rodiče může být obtížné porozumět potřebám dítěte s vrozeným poškozením nebo potřebám dítěte z dalších možných důvodů zaostávajícímu ve svém vývoji. Rodiče mohou také hůře rozumět dítěti, které se chová odlišně od jejich očekávání. Více ohroženy mohou být děti, které jsou neklidné, často pláčou, jsou obtížněji utišitelné, jsou často nemocné, špatně jí, jsou hubené nebo naopak obézní, koktají, pomočují se v noci, mají horší výsledky ve škole apod. Ohroženy jsou také děti nechtěné, děti předčasně narozené, děti s příznaky autismu, děti trpící psychickými poruchami, dále děti velmi živé, ale i děti pasivní. Výchova a péče o děti se specifickými potřebami vyžaduje od rodičů více trpělivosti, porozumění a vcítění se do potřeb dítěte. Matějček (1994) za rizikové považuje:

„děti svým temperamentem neaktivní, pomalé, “málo živé“, které samy zájem okolí neprovokují a nepřitahují,

18

I.Kočaříková


děti s mentální postižením, se smyslovými vadami, pohybovým omezením, „postižené“, o něž „rizikoví“ dospělí snadno ztrácejí rodičovský zájem,

děti somaticky nemocné, vyčerpané, apatické,

děti podvyživené (bludný kruh podvýživou snížené aktivity dítěte a sníženého přísunu potravy v důsledku této hypoaktivity).“

Dítě týrané nebo dítě pohlavně zneužívané je obětí agresivity nebo jiné aktivity dospělého. Dítě zanedbávané je obětí pasivity a nezájmu pečujícího dospělého. Proti aktivitě dospělého je možno se bránit, proti nezájmu však aktivní obrana není (Dunovský, Dytrych, Matějček, 1995). Rizikové faktory prostředí – zvyšují působení negativních vlivů rodičů i dětí. Patří mezi ně:

sociální izolace rodiny – rodičům chybí přirozená podpora v rámci širší rodiny, s obtížemi navazují vztahy i v rámci vlastní komunity, uspořádání rodiny bývá nestabilní nebo chaotické, obvykle zde chybí vzájemné projevování emocí,

chudoba – zvyšuje zátěž rodiny a stres působící na rodinu a v rodině,

nezaměstnanost,

problémy s bydlením,

raná separace dítěte od matky,

mimomanželský vztah jednoho z rodičů apod.

Uvedené faktory a stresory mohou uvolnit chování rodiče, které by za jiných okolností mohl mít pod kontrolou. Zejména chudoba v kombinaci se společenskou izolací zvyšuje riziko, že dítěti nebude poskytována potřebná pozornost a péče (Bechyňová, Konvičková, 2008, s. 42). Matoušek (2005) si všímá charakteristik interakce v rizikových rodinách: „Rodinná interakce je charakterizována jako celkově nepřátelská, převládá v ní kritika, odmítání, trestání, a to i mezi těmi členy rodiny, kteří jsou dospělí, resp. nepatří mezi ohrožené, zanedbávané děti. Požadavky, které na sebe lidé v těchto rodinách kladou, jsou vysoké, nereálné a nekonzistentní, očekávání bývají nepochopitelně měněna. Potíže se vyskytují i v provozu domácnosti, tyto rodiny mají vyšší mobilitu. Rodiče bývají častěji nezaměstnaní, a pokud jsou zaměstnaní, vyjadřují se svým zaměstnáním nespokojenost, tu si přinášejí domů a ventilují ji tam.“

19

I.Kočaříková

2.


Ohrožené dítě 2.1. Vymezení pojmu

Pojem „ohrožené dítě“ většinou, ale ne vždy odvozuje svůj význam od výrazu „child at risk“. V posledních letech bývá nahrazován pojmem „děti ve zvlášť obtížných situacích“. V paragrafu 22 Světové deklarace o přežití dětí, jejich ochraně a rozvoji z roku 1990 jsou k tomuto pojmu výslovně vztaženi „sirotci, děti ulice, děti uprchlíků, přesídlenci, oběti válek a přírodních i lidmi způsobených katastrof, děti migrujících dělníků nebo děti žijící v jiných sociálně znevýhodněných skupinách, pracující děti, děti a mladí lidé uvěznění v pasti prostituce, pohlavního zneužívání a jiných forem vykořisťování, invalidní děti, adolescentní provinilci, oběti apartheidu a cizí okupace“. V paragrafu 24 je upozorněno na ohrožení drogovou závislostí, a to již i v prenatálním stadiu. Jsou zde zmiňována nejen narkotika a psychotropní látky, ale i závislost na tabáku a alkoholu. Tyto dlouhodobě dítě ohrožující situace se týkají především „životního stylu“ jedinců, rodin a sociálních skupin. Děti si tyto situace nevolí svobodně a dobrovolně, ale jsou do nich vrženy a není v jejich silách se z těchto podmínek vymanit. Používají se také pojmy „děti v nouzi“ a „děti se zvláštními (speciálními) potřebami“. Pojem syndrom CAN (Child Abuse and Neglect) – syndrom týraného, zneužívaného a zanedbávaného dítěte je definován jako poškození tělesného, duševního i společenského stavu a vývoje dítěte, které vznikne v důsledku jakéhokoli nenáhodného jednání rodičů nebo jiné dospělé osoby. Takové jednání je v dané společnosti hodnoceno jako nepřijatelné a jde o celý soubor negativních důsledků špatného zacházení s dítětem. Může se jednat o aktivní ubližování nebo o nedostatečnou péči, kdy dítě trpí zanedbáváním jeho důležitých životních potřeb. Různé způsoby ubližování mohou vést k různým důsledkům. Rozlišují se tedy problémy vzniklé zanedbáváním dítěte, deprivací (tj. nedostatečným uspokojováním různých potřeb), týráním fyzickým či psychickým a sexuálním zneužíváním. Dítě nejčastěji poškozují jeho rodiče, popř. další členové rodiny (Vágnerová, 2004). Pod pojmem „ohrožené dítě“ je možné rozumět dítě, jehož život nebo zdraví jsou nějakým způsobem ohroženy. Běžně používaná definice zdraví WHO říká, že „zdraví není jen absencí nemoci, ale je to komplexní stav tělesné, duševní a sociální pohody“. Ve výzvě WHO Zdraví pro všechny do roku 2000 se objevuje definice nová, která původní vymezení doplňuje. A ta říká, že „zdraví je schopnost vést sociálně a ekonomicky produktivní život.“ Vždy, když je ohroženo zdraví nebo dokonce život dítěte (ať vlivem nějaké přírodní či sociální katastrofy nebo vlivem negativního či lhostejného chování rodičů nebo jiných osob), projevuje se toto ohrožení i tím, že nejsou naplňovány některé základní životní po20

I.Kočaříková


třeby dítěte. Ohrožené dítě bývá vlivem takových událostí traumatizováno a téměř vždy deprivováno – právě pro nedostatečné naplňování základních životních potřeb. 2.2. Potřeby dítěte a podmínky pro jejich uspokojování Členěním základní potřeb se zabývala a zabývá řada autorů – Murray, Maslow, Madsen, Dunovský aj. Například Murray rozlišuje asi čtyřicet potřeb, a ty rozděluje do dvou kategorií: 1. viscerogenní potřeby - vrozené a primárně determinované stavy a procesy v organismu (např. hlad, žízeň) a 2. psychogenní potřeby – jsou získané a determinované vnějšími „tlaky“ (např. dosažení úspěšného výkonu, dominance). Známá Maslowova klasifikace také rozlišuje dvě základní kategorie: 1. nižší potřeby, někdy označované jako potřeby nedostatkové, patří k nim potřeby fyziologické, potřeba bezpečí, potřeba uznání) a 2. potřeby vyšší, kam kromě dvou předchozích, řadíme potřeby seberealizace, sebenaplnění, označuje je také jako potřeby růstu či megapotřeby. Základní dělení potřeb může být dělení na potřeby tělesné, tedy biologické, a na psychické, popř. sociální. Mezi základní biologické potřeby patří čistý vzduch, čistá voda, dále správná strava, přiměřené teplo, stálé přístřeší a ochrana před škodlivými vlivy. Zda je jejich naplňování ohroženo či narušeno se posuzuje na základě návštěvy rodiny, rozhovoru a pečlivým pozorováním. Nápomocen může být i zkušený a zúčastněný dětský lékař (Matoušek a kol., 2003). Na základě upozornění bylo provedeno šetření v rodině. Oznámení podal majitel jisté firmy, který uvedl, že děti jeho jednoho zaměstnance žijí v naprosto otřesných podmínkách. Po delším volání a klepání otevřela matka. Situace v domě byla skutečně katastrofální. Celý byt připomínal skládku, všude byla špína a zatuchlý zápach. Ve všech místnostech panoval neuvěřitelný nepořádek, v jedné místnosti pobíhaly krysy. Lůžkoviny dětí byly tak zašpiněné, že nebylo možné poznat původní barvu. Ve škole bylo sděleno, že všechny tři dívky (11, 9 a 6 let) chodí špinavé, zapáchají, mívají vši, děti se jich straní. Sociální pracovnice městského úřadu uvedla, že rodinu zná dobře a snaží se situaci řešit. Uvedla, že matku upozornila na možnost ústavní výchovy. Úřadu a soudu byla zaslána písemná zpráva ze šetření. Bezprostředně byl osloven orgán sociálně-právní ochrany. Rodina na základě rozhodnutí soudu o stanovení dohledu začala být sledována. Bylo provedeno nové šetření, opět byly zjištěny vážné nedostatky, týkající se úklidu bytu a dodržování základních hygienických zvyklostí. Po několika dnech byla provedena opakovaná prohlídka bytu a bylo zjištěno, že rodina se snaží nedostatky odstranit. Po určité době bylo provedeno další kontrolní šetření. Stav v obývací části domu byl nezměněn, v bytě byla zima, kromě matky byla v bytě prostřední dcera, třásla se zimou. Matka působila nepřítomným dojmem. Na 21

I.Kočaříková


návrh orgánu sociálně-právní ochrany vydal soud předběžné opatření, jímž byly všechny tři děti svěřeny do Klokánku. Rodiče s tím souhlasili a přislíbili, že zajistí zlepšení poměrů. Děti rozhodnutí přijaly s nadšením, mj. holčičkám v Klokánku dlouho trvalo, než se „dojedly“. Rodiče děti navštěvují, podmínky doma jsou však zatím beze změny... (zpravodaj FOD). Při posuzování psychických (psychosociálních) potřeb dítěte se na základě vyšetření a pozorování posuzuje, do jaké míry jsou uspokojeny základní psychické potřeby dítěte, zkoumá se sociální prostředí a zjišťuje se, jaké jsou zde podmínky pro naplňování těchto potřeb (Matoušek a kol., 2003). Koncepce Pražské školy vývojové psychologie a psychické deprivace (Langmeier, Matějček, 1974), podobně jako Maslow, rozlišuje pět základních psychických potřeb. 1. Potřeba stimulace – každé dítě podle své individuální vrozené výbavy, podle tempa vývoje, dosavadních zkušeností a podle vývojového stadia, potřebuje optimální přísun podnětů. Jde o určité množství podnětů (ani málo, ani moc), určitou přiměřenou kvalitu podnětů (ani příliš jednoduché, ani příliš složité, vzájemně se rušící) a určitou přiměřenou proměnlivost podnětů (ne pouze podněty jednoho druhu, např. zrakové, na úkor ostatních smyslů). Nedostatek i nadbytek podnětů může vyvolat u dítěte reakci odvrácení a nezájmu. Příliš složité podněty mohou vyvolávat strach a úzkost. Uspokojování této potřeby ovlivňuje vzrušivost a vnímavost dítěte, schopnost být aktivním. 2. Potřeba podmínek pro účinné učení – dítě potřebuje mít kolem sebe svět, kterému rozumí, do kterého není vržené naráz a nepřipravené, ale postupně je do něj uváděno. Dítě potřebuje mít kolem sebe lidi a věci, které se chovají určitým, pro něj srozumitelným způsobem. Vše musí probíhat přiměřeně věku a individuálním zvláštnostem dítěte. Začne-li se učením pro dítě příliš složitým, dítě nároky nezvládne, mohou se objevit různé poruchy chování, učení. Začne-li se pozdě, dochází u dítěte k opoždování vývoje. 3. Potřeba citového vztahu – u dítěte jde o potřebu citového vztahu především k matce či osobě, která ji zastupuje. Ta se pro dítě stává představitelem světa. Zájmy a aktivity dítěte se soustřeďují k této osobě. Tento vztah musí být vzájemný, hluboký, láskyplný a trvalý, tak se u dítěte vytváří pocit životní jistoty a bezpečí. Dítě se učí lásku nejen přijímat, ale i vracet. Vytváří se podmínky pro jeho odvahu z mateřské náruče podnikat výpravy do okolního světa. Prvotní závislost je zřejmě nutná pro to, aby se dítě stalo nezávislou, zralou a samostatnou osobností.

22

I.Kočaříková


4. Potřeba identity – jedná se o potřebu vědomí vlastní hodnoty, vlastního místa ve společnosti, potřebu společenského uplatnění. Dítě vyrůstající v rodině ví, že někam patří, že někomu na něm záleží. Dítě by mělo být vedeno k tomu, aby mělo „sebevědomí“ a „svědomí“, aby přebíralo odpovědnost za to, co činí. 5. Potřeba životní perspektivy – malé dítě žije zpočátku převážně v přítomnosti. Pokud má možnost žít v jistotě láskyplného mezilidského vztahu, začíná vnímat smysluplný celek nějaké události, její začátek, průběh a zakončení, začíná objevovat a rozlišovat minulost a otevřenou budoucnost. Toto prožívání ovlivňuje utváření jeho osobnosti a dochází také k uspokojování základních životních potřeb. Otevřená budoucnost, ke které může člověk přistupovat s důvěrou, je zdrojem naděje a souvisí s pocitem jistoty, bezpečí a základní důvěrou a sebedůvěrou dítěte. Každá z těchto potřeb se během života dotváří, „dozrává“, a každá může být kratší nebo delší dobu neuspokojována. Pokud je toto neuspokojení dlouhodobé, dochází k deprivaci, tedy stavu, kdy základní životní potřeby nejsou delší dobu a v dostatečné míře uspokojovány (Matoušek a kol., 2003). 2.3. Syndrom deprivovaného dítě „U dětí, které dlouho musely žít v prostředí citově chudém, pozorujeme často, že mají vážné obtíže v citových vztazích na všech dalších vývojových stupních.“ (Matějček, 1994) Deprivace neboli strádání v důsledku nedostatečného uspokojování některých základních potřeb dítěte může závažně poškodit jeho další vývoj. Závažné důsledky může mít citová deprivace, způsobená nedostatečným uspokojováním citových potřeb dítěte, a sociokulturní deprivace, způsobená nedostatkem podnětů, které podporují rozvoj schopností a dovedností dítěte (Vágnerová, 2004). V dobře fungující rodině je matka (popř. jiná blízká osoba) zdrojem jistoty a bezpečí. Poskytuje dítěti zkušenost prožitku spolehlivého mezilidského vztahu, a tím uspokojuje potřebu citové jistoty. Dítě má možnost získat základní důvěru ve svět a s tím související pocit sebedůvěry a životní jistoty. Dochází i k potvrzení základní naděje a schopnosti i po dílčích negativních zkušenostech obnovovat pozitivní vztah ke světu (Erikson, 1963). Zkušenost jistého a spolehlivého vztahu je základem pro další rozvoj dětské osobnosti tím, že dítě získává schopnost uchovat si pocit vnitřní jistoty a vyrovnanosti, schopnost udržovat pozitivní vztah ke světu i k sobě samému a schopnost navazovat a udržovat trvalejší a spolehlivé vztahy s lidmi (Vágnerová, 2004, s. 597). 23

I.Kočaříková


Pokud dítě citově strádá, není svými rodiči přijímáno, prožívá dětství v prostředí chudém na city, má to negativní vliv na jeho další rozvoj. Citová deprivace vzniká tehdy, když potřeba citové jistoty a bezpečí není uspokojována v dostatečné míře a po dostatečně dlouhou dobu (Langmeier a Matějček, 1974). Obvykle se jedná o dlouhodobý proces, a protože dítě jinou zkušenost nemá, tento stav se pro něho stává normou. Deprivační zkušenost se projevuje změnami v prožívání dítěte, jeho uvažování a chování. Zkušenost psychické deprivace může na každé dítě působit různě. Záleží na genetické dispozici, na primární zkušenosti a na možnosti získat náhradní zdroj citové jistoty. Rozumové schopnosti nemusí být závažněji postiženy, ale nebývají dostatečně využívány. Tyto děti mívají horší školní prospěch. Nedostatečným zájmem o dítě bývá zasažen také rozvoj řeči a schopnosti komunikace. Často se ani nevytváří potřeba komunikace, nerozvíjí se schopnost sociálního využití řeči. Citové prožívání dítěte a jeho vztahy k okolnímu světu jsou změněny. Citové strádání zvyšuje jejich psychické napětí a snižuje celkovou pohodu a vyrovnanost. Děti bývají nedůvěřivé, nepřátelské až agresivní. S obtížemi se orientují ve vlastních pocitech. Nezažívají empatickou reakci ze strany matky, která by respektovala jejich pocity a potřeby. Citově deprivované děti reagují v kontaktech s lidmi odlišně, nepřiměřeně. Lidé je proto často nedokážou přijímat pozitivně. Vztahy s lidmi ovlivňují sebepojetí dítěte. Dítě, které je lidmi hodnoceno negativně, tento názor na svou osobu přejímá. Výsledkem je narušené sebehodnocení, nejistota, nedostatek sebedůvěry a zvýšená potřeba ochrany. Snížená sebedůvěra a sebeúcta může vést k hledání nějaké opory, a tou může být členství v rizikové skupině. Nápadné a odlišné chování citově deprivovaného dítěte může být projevem různých obranných mechanismů. Dítě se snaží nalézt náhradní objekt k uspokojení potřeb, může se o to pokoušet velmi intenzivně, což působí nepříjemně, a dítě nenalézá ani pozitivní odezvu ani citové přijetí. Mívá změněnu hierarchii hodnot. Z důvodu neuspokojení základní citové potřeby, se soustředí na uchování přijatelného pocitu jistoty a bezpečí a způsob dosažení tohoto pocitu pro něho není rozhodující. K deformacím hodnotového systému může přispívat i zkušenost z rodinného prostředí, které má odlišné hodnoty než majoritní společnost, nebo zkušenost z ústavního zařízení. Děti a lidé vyrůstající v ústavním zařízení tvoří specifickou skupinu. V zařízeních byli umístěni zpravidla proto, že jejich vlastní rodina nebyla schopna nebo ochotna zajistit jim potřebnou péči. Děti zde byly obklopeny velkým množstvím „blízkých“ lidí, pro nikoho nebyly důležité. Nenaučily se zde samostatně rozhodovat, být odpovědné za své chování. 24

I.Kočaříková


Strategie a vzorce chování, které se zde naučily, jsou v běžném životě neužitečné (Vágnerová, 2004, s. 597-602). Dnes již dospělý Stanislav prošel pěti rodinami a minimálně dvaceti zařízeními. Jeho příběh je smutný a těžký. Nejdříve ho nepřijala vlastní matka. Jako roční chlapeček putoval do „malého“ a o rok později do „velkého“ dětského domova. Patřil mezi právně volné děti, postupně se dostal do pěti rodin. Všechny ho vrátily. Nezvládaly ho. V diagnostickém centru konstatovali intelekt v pásmu průměru, mírné zaostávání v abstraktním myšlení, patologický osobnostní vývoj s nedostatečně rozvinutou emocionalitou. Z diagnostického ústavu putoval do léčebně-výchovného sanatoria, odtamtud do výchovného ústavu. V osmnácti letech již nemohl zůstat ve výchovném ústavu, chodil však ještě do školy, a tak putoval do dětského domova, a odtud pak do dalšího…. Dočasné domovy. Hodně zklamaných nadějí. Donekonečna odmítané dítě. (Škoviera, 2007) Omezením sociálních podnětů, nedostatečnou stimulací a omezením příležitostí k učení může dojít, především v oblasti rozvoje rozumových schopností a socializace, k celkovému opoždění vývoje dítěte. Pokud je dítě zanedbáváno, nemá možnost se přiměřeně rozvíjet. Stav dítěte se zlepší, pokud se dostane do podnětnějšího prostředí. Šance na zlepšení závisí na věku, vrozených dispozicích, jeho celkovém zdravotním stavu a na době, po kterou žilo v poškozujícím prostředí. Platí, že čím déle bylo dítě od raného věku zanedbáváno, tím vyšší bude stupeň opoždění jeho vývoje. Výchovně zanedbávané děti mívají opožděný vývoj řeči, s tím souvisí i opoždění rozvoje jejich myšlení. Mívají potíže i v oblasti socializace. Jejich chování je nápadné, projev bývá spontánní. Nemají osvojené běžné normy chování, s modely chování v určitých situacích nemají zkušenost, protože se s nimi nikdy nesetkaly. Záleží na závažnosti zanedbávání. Chování výchovně zanedbávaných dětí je motivováno potřebou uspokojit své aktuální potřeby. V závažnějších případech se však samotné potřeby nerozvinou, a tak může jít o úroveň prosté sebezáchovy. Děti mohou být předčasně soběstačné v praktických životních situacích, protože byly již od raného dětství nuceny se o sebe postarat samy. Nejsou však schopny se o sebe postarat jinak než sociálně nepřijatelným způsobem (např. jídlo ukradnou). Sociální deprivace souvisí i s citovým strádáním. Může dojít k odmítání jakéhokoli kontaktu s lidmi, strach, apatie, autostimulace různého druhu (např. kývání). Obranou mohou být i agresivní výbuchy v situacích, se kterými si nevědí rady. Důsledky výchovného zanedbávání si přináší dále do dospělosti. Mají nízké vzdělání, chybí jim profesní kvalifikace a získávají nejhůře placenou práci nebo jsou nezaměstnaní.

25

I.Kočaříková


Svoji nízkou ekonomickou úroveň nejsou schopni zlepšit. Zůstávají závislí na různých institucích, posiluje se u nich naučená bezmocnost. Nemělyb možnost zvládnout sociální dovednosti, cítí se ohroženi, a to vše vede k prohlubování jejich sociální izolace. Za životního partnera přijímají člověka, který žije na podobné úrovni. Uspokojování jejich vlastních potřeb, jejich životní styl je takový, jak se naučily v dětství od svých rodičů. A to vše předávají dále svým dětem. Riziko, že nevytvoří svým dětem kvalitní výchovné prostředí, je vysoké. Může dojít k zatížení další generace, kombinuje se negativní vliv dědičné dispozice a nedostatečně podnětného prostředí (Vágnerová, 2004, s. 608-610).

26

I.Kočaříková

3.


Sanace rodiny Rozumět – znamená pomáhat. Z. Matějček

Občanské sdružení STŘEP – České centrum pro sanaci rodiny – od roku 1997 realizuje projekty, jejichž cílem je zlepšení rodičovských dovedností a sociálních podmínek v rizikových rodinách dětí ohrožených odebráním nebo již umístěných v ústavních zařízeních. Základní filozofií činnosti sdružení je teze, že pomoc dítěti spočívá v kvalifikované pomoci jeho rodině. Kompetentní a multidisciplinární práce (sanace rodiny) s rodinou dítěte je základním nástrojem ke snižování počtu umístěných dětí, snižování jejich deprivace z ústavní výchovy a zkracování jejich doby pobytu v institucích (Bechyňová, Konvičková, 2008). 3.1. Definice sanace rodiny Sanace rodiny byla v českém prostředí sociální práce definována O. Matouškem (2003): „Sanace rodiny/podpora rodiny – postupy podporující fungování rodiny, které jsou opakem postupů vyčleňujících některého člena rodiny kvůli tomu, že někoho ohrožuje, příp. kvůli tomu, že je sám někým z rodiny ohrožen. V současnosti v západních zemích převažuje názor promítající se i do praxe sociální práce, že sanace rodiny by měla být metodou první volby u většiny případů, kdy je sociální služba kontaktována kvůli výskytu domácího násilí. Sanace rodiny má však mnohem širší pole působnosti, například jako postup doplňující léčbu závislosti u dospělých lidí. Práce s rodinou může mít formu podpory zaškoleného dobrovolníka, terapie poskytované profesionálem celé rodině nebo někomu z rodiny v domácím či jiném prostředí, služby poskytované rodinám (např. docházka dětí do specializovaných denních center, přípravné vzdělávání dětí před vstupem do školy, docházka do mateřských a rodinných center).“ Sanaci rodiny je možné vnímat jako soubor opatření sociálně-právní ochrany, sociálních služeb a dalších opatření a programů, které jsou poskytovány nebo ukládány převážně rodičům dítěte a dítěti, jehož sociální, biologický a psychický vývoj je ohrožen. Důsledkem neřešené nebo aktuální situace ohrožení dítěte může být jeho umístění mimo rodinu. Základním principem sanace rodiny je podpora dítěte prostřednictvím pomoci jeho rodině. Cílem sanace rodiny je předcházet, zmírnit nebo eliminovat příčiny ohrožení dítěte a poskytnout rodičům i dítěti pomoc a podporu k zachování rodiny jako celku. Konkrétně se jedná o činnosti směřující k odvrácení možnosti odebrání dítěte mimo rodinu, k realizaci kontaktů dítěte s rodinou v průběhu jeho umístění nebo k umožnění jeho bezpečného návratu zpět domů. Nedílnou součástí sanace rodiny jsou činnosti podporující udržitelnost 27

I.Kočaříková


kvalitativních změn v rodině dítěte po jeho návratu ze zařízení pro výkon ÚV (Bechyňová, Konvičková, 2008, s. 18). Základní znaky sanace rodiny (Bechyňová, Konvičková, s. 18): 1. Je sestaven multidisciplinární tým sanace rodiny, který má jasného koordinátora. 2. Členem multidisciplinárního týmu je vždy pracovník sociálně-právní ochrany dětí (SPOD, pracovník centra pro sanaci rodiny (CSR), pracovník zařízení pro výkon ústavní výchovy nebo pro děti vyžadující okamžitou pomoc (ÚV), je-li dítě aktuálně umístěné mimo rodinu, a další odborníci pracující s dítětem nebo celou rodinou (např. psycholog, učitel, speciální pedagog, dětský lékař, soudce). 3. Není-li v dosahu pracoviště CSR, je sanace rodiny pro zbylé zúčastněné odborníky všestranně náročnější, ale lze ji při zachování multidisciplinarity realizovat. 4. Role a úkoly každého člena týmu jsou známy všem zúčastněným, tým pracuje podle předem dohodnutých pravidel. 5. Pravidla jsou známá i rodině a všichni zúčastnění s nimi souhlasí a dodržují je, pokud nedojde k výraznému zhoršení situace dítěte a nutnosti zásahu pracovníka SPOD. 6. Rodiče a dětí ví, že jsou zařazeni do programu sanace rodiny, podíleli se na sestavení sanačního plánu a souhlasí s ním. Sanační plán a jeho základní obsah (Bechyňová, Konvičková, s. 19):

cílový stav situace rodiny, ke kterému jednotlivé dílčí sanační kroky směřují

časový úsek předběžně určený pro naplnění cílového stavu

minimální časový úsek, po kterém bude efektivita dílčích sanačních kroků vyhodnocována,

domluvené znaky, podle kterých bude efektivita hodnocena, rodiče i dítě znakům rozumí a souhlasí s nimi. 3.2. Podmínky sanace rodiny

Naplnění cíle sanace rodiny záleží na řadě faktorů. Vzájemné působení těchto faktorů ovlivňuje míru ohrožení dítěte v rodině i pravděpodobnost úspěšnosti posílení zdravých funkcí rodiny. Je nutné s nimi od počátku procesu ozdravení rodiny pracovat a brát je v úvahu při sestavování sanačního plánu.

28

I.Kočaříková


Rizikové faktory rodiny – rodiče nebo jeden z rodičů žili v dětství v dysfunkční rodině, část života prožili v zařízení pro výkon ústavní výchovy, některé z dětí již byly odebrány mimo rodinu, u některého z dříve narozených dětí dali souhlas k adopci, zneužívali drogy, alkohol apod. Rodiče mají obvykle nízké vzdělání, jsou nezaměstnaní a hůře zaměstnatelní, dlouhodobě se pohybují kolem hranice životního minima, těžko vychází s penězi, mají dluhy apod. K sociálním pracovníkům i pracovníkům jiných pomáhajících profesí mají nedůvěru, nedůvěřují institucím. Obávají se změn, nevěří, že by jich byli schopni. Již dopředu se snaží jakoby ochránit sebe i děti před dalším neúspěchem. Časté je transgenerační předávání modelů chování. To vše prohlubuje negativní dopad na kvalitu života dítěte a celé rodiny (Bechyňová, Konvičková, 2008, s. 19). Rizikové faktory prostředí – v prostředí, ve kterém rodina žije, je nutné hledat kompromis mezi životem dítěte a rodiny v širší rodině, v komunitě a sociálním vyrovnáním potíží, které dítě ohrožují. Je nutné, aby rodina měla kde bydlet. Pokud rodina přišla o bydlení, je potřeba ve spolupráci s obcí zajistit bydlení nové. Dlouhodobý pronájem bytu situaci neřeší, jen vede k dalšímu zadlužení rodiny. Azylové domy mívají čekací doby na pořadí ubytování, rodiny s více dětmi mají jen malou šanci se do azylového domu dostat. Dalším rizikem sociálního propadu je získávání financí nelegálními cestami, např. drobnými krádežemi, dětskou prací (Bechyňová, Konvičková, 2008, s. 19). Aktuální sociální situace – při zařazení do programu sanace rodiny je nutné znát uvedené rizikové faktory, délku jejich trvání a jejich souvislost a dopad na současné ohrožení dítěte. Je potřeba posoudit úroveň vývoje dítěte, jeho situaci v rodině a širším sociálním prostředí. Při posuzování situace dítěte je potřeba se zaměřit na jeho fyzické zdraví, jeho psychosociální rozvoj, kvalitu vztahů v rodině (mezi dítětem a rodiči, mezi sourozenci i širší rodinou), schopnost rodičů zajistit potřebnou péči a výchovu dítěte. Dobré je znát, které instituce v rodině doposud zasahovaly, jakým způsobem do situace rodiny zasahovaly, jaké zkušenosti a závěry tyto instituce vyvodily. V úvahu je nutné brát pravomocně i nepravomocně uložená výchovná opatření soudu (Bechyňová, Konvičková, 2008, s. 19 – 20). Situace, ve kterých je možné rodinu ohroženého dítěte sanovat (Bechyňová, Konvičková, s. 20):

Nastávající rodiče, kteří byli v dětství zanedbáváni nebo ohroženi. Hrozí, že nebudou umět o své dítě pečovat. Nemají pro své dítě vytvořeny podmínky odpovídající jeho potřebám a nemají ve svém okolí dostatečnou sociální podporu.

29

I.Kočaříková


Ohrožené dítě žije ve vlastní rodině a jeho zdravotní, psychická a sociální situace vykazuje konkrétní rizika. Při sociální práci s rodinou v průběhu alespoň tří měsíců nedojde ke zlepšení nebo dojde ke zhoršení situace dítěte či jeho sourozenců.

Dítě bylo aktuálně umístěno dobrovolně nebo na základě předběžného opatření do zařízení pro výkon ústavní výchovy. Pokud rodiče nabídku zařazení do programu sanace rodiny odmítli před umístěním dítěte do ústavní výchovy, znovu se jim nabízí možnost zařazení do programu sanace rodiny.

Dítě je umístěno v zařízení pro výkon ústavní výchovy. V situaci jeho oddělení od rodiny je cílem sanace rodiny vytvořit kvalitní, bezpečný a smysluplný kontakt dítěte s rodiči, příp. se sourozenci. Práce s rodinou může vést k bezpečnému návratu dítěte zpět do rodiny.

Dítěti soud zrušil nařízení ústavní výchovy z důvodu kvalitativních změn v rodině a svěřil dítě zpět do péče rodičů. Sanace rodiny směřuje k podpoře a udržitelnosti kvalitativních změn v rodině po návratu dítěte domů.

Dítě bylo svěřeno soudem na přechodnou dobu do pěstounské péče. Cílem sanace rodiny je v této situaci udržování nebo zlepšování podmínek pro kontakt dítěte s vlastní rodinou a příprava jeho návratu zpět domů.

Situace, ve kterých není sanace rodiny vhodným řešením pro dítě (Bechyňová, Konvičková, s. 20-21):

Dítě je obětí krutého zacházení ze strany rodičů, znalci kontakt nedoporučují.

Znaleckým posudkem dítěte a rodičů je prokázáno, že rodiče nemají k dítěti žádnou citovou vazbu.

Rodiče jsou závislí na alkoholu, drogách nebo jiných návykových látkách a odmítají léčbu závislosti.

Rodiče mají psychiatrické onemocnění a nesouhlasí se spoluprací multidisciplinárního týmu s jejich lékařem.

Rodiče jsou částečně zbavení způsobilosti k právním úkonům a nesouhlasí se spoluprací multidisciplinárního týmu s jejich opatrovníkem.

V procesu sanace rodiny jsou zahrnuty formální stránky rodiny i obsahové stránky rodičovství. Při posilování zdravých funkcí rodiny se doporučuje začínat s formálními stránkami rodiny. Jsou pro rodiče bezpečnější a zásahy do nich přijatelnější a také přímo ovlivňují možnost vyladění a soustředění rodičů na obsahové stránky jejich rodičovství. Pokud 30

I.Kočaříková


rodina nemá peníze na jídlo a hrozí jí ztráta bydlení, rodiče již nemají sílu se zajímat o citové potřeby svých dětí, není prostor na společnou hru apod. S rodiči je však potřeba již od počátku sanace rodiny mluvit o formálních i obsahových stránkách života rodiny, zjišťovat jaké mají představy o své roli v procesu sanace rodiny i o rolích ostatních členů týmu. Předchází se tím nedorozuměním, která souvisí s dlouhodobým zaměřením pozornosti na formální stránky situace rodiny, např. na řešení úklidu domácnosti, docházky dětí do školy, dávky sociální podpory. I když si rodiče uvědomují, že nedostatky v těchto oblastech jsou rizikem pro odebrání dětí, řada z nich považuje tyto záležitosti za svou soukromou věc. Od počátku spolupráce by měli rodiče vědět, že pracovníci s nimi budou o těchto otázkách hovořit otevřeně, že budou mít právo říci „ne“, že jim budou pracovníci naslouchat, že budou povzbuzováni a podporováni, tak jak to budou oni sami vnímat za přiměřené. V rozhovorech rodiče často sdělují, že nejvíce si vážili respektu a pravdivosti – že „byli bráni takoví, jací jsou, a necítili se za to ponižováni“ (Bechyňová, Konvičková, 2008). Formální stránka rodiny – zahrnuje sociální a praktické zázemí rodiny (Bechyňová, Konvičková, 2008, s. 21):

zajištění matričních dokladů a platných dokladů totožnosti,

zajištění dávek státní sociální podpory, příp. dalších dobrovolných dávek,

hledání a udržitelnost zaměstnání,

postupné vyrovnávání rodinného rozpočtu,

zajištění splátkových kalendářů s reálnou perspektivou umořování dluhů,

úklid v domácnosti a systém jeho udržování,

udržitelnost bydlení,

zajištění finančních prostředků na obědy dětí, na volnočasové aktivity, školy v přírodě,

návštěvy za dětmi v zařízeních pro výkon ústavní výkon,

úpravy bytových podmínek, aby děti mohly zůstat v jejich péči nebo se mohly vrátit domů, příp. aby mohly alespoň jezdit domů na návštěvy.

Obsahová stránka rodičovství – týká se vztahu rodičů a dětí, jejich výchovných schopností, pochopení a náhledu na situaci a možnosti změn (Bechyňová, Konvičková, 2008, s. 22):

názor rodičů na aktuální situaci dítěte a rodiny,

vztah rodičů k jednotlivým dětem v rodině, jak rodiče rozumí potřebám dětí i způsobům, kterým si o ně říkají, 31

I.Kočaříková


průběh dne s dítětem,

management rodiny – kdy je v rodině čas pro práci, včetně školních povinností, čas pro hru a odpočinek,

pochopení smyslu udržování pořádku v domácnosti,

jak vypadají chvíle, kdy se cítí dobrými rodiče a kdy ne,

systém pochval a trestů v rodině,

jaké to bylo u nich doma, když byli dětmi,

možnosti změn, co pro sebe a pro děti mohou udělat oni, širší rodina, okolí,

možnosti nácviku rodičovského chování v konkrétních situacích, např. při ranních rituálech, příchodech ze školy, při jídle, školní přípravě, při pomáhání dětí. 3.3. Sanace rodiny a zanedbávání péče o dítě

Sanace rodiny je jednou z možností podpory rodičů, kteří obtížněji zvládají péči o své dítě. Následkem je špatné prospívání a strádání dítěte. Jedná se o rodiny, které dlouhodobě žijí v existenční nejistotě, obávají se ztráty bydlení, jejich vztahy v rámci užší i širší rodiny jsou nejisté a nestabilní, svůj život prožívají na okraji společnosti. Rodičům při všech těchto starostech již nezbývá energie na péči o dítě. Špatné prospívání není pak obvykle následkem záměrného ubližování a poškozování dítěte rodiči, ale snížení schopnosti a možnosti rodičů vyladit se na dítě a jeho potřeby. V těchto situacích se jedná o zanedbávání péče o dítě. Důležitá je znalost rizikových faktorů vedoucích k zanedbávání péče, rozpoznání prvních signálů ohrožení dítěte v rodině a včasné nabídnutí podpory a pomoci rodičům dítěte (Bechyňová, Konvičková, 2008). Definice zanedbávání péče o dítě Pojem zanedbávání je součástí syndromu týraného, zneužívaného a zanedbávaného dítěte – CAN (Child Abuse and Neglect). Jedná se pravděpodobně o nejčastější formu špatného zacházení s dětmi v rodinách. Oběti zanedbávání společně s oběťmi psychického násilí patří k nejhůře zjistitelným. Děti jsou ohroženy často dlouhodobě a bez poskytnutí včasné a vhodné intervence může být vážně ohrožen jejich růst a vývoj. V této souvislosti se hovoří o nebezpečí „zanedbávání zanedbávání“. Pro další zdravý vývoj dítěte je velmi důležitá včasná podpora rodičů v péči o dítě i ve stabilizaci fungování rodiny. Dunovský definuje zanedbávání péče jako: „….všechny škodlivé formy „ne-péče“ o dítě spojené se všemi nepříznivými důsledky pro jeho život a vývoj jak v oblasti tělesné (neorganická poruch prospívání), tak psychické, emoční (deprivace v dětském věku) i sociální 32

I.Kočaříková


(dítě na ulici, děti ulice, děti toxikomanů). Jejich společným jmenovatelem je vždy poškozování osobnosti dítěte, v nejvážnějších případech i jeho zahubení.“ (Dunovský, Dytrych, Matějček, 1995) Jiné definice si všímají pasivního charakteru zanedbávající péče. Upozorňují na to, že rodiče nedokážou jasně a citlivě reagovat na chování svých dětí. Nevšímají si, když dítě dává najevo, že něco potřebuje. Svým dětem věnují jen minimální pozornost a dítě pak špatně prospívá a jeho ohrožení může být vysoké. Krejčířová a Langmeier (2007) upozorňují na nepředvídatelnost a nejasnost rodičovského přístupu a nestabilní fungování celé rodiny: „Zanedbávající rodiče své děti ignorují. Jejich interakce s dětmi často kolísá od extrému k extrému v řadě nesoustavných, nepředvídatelných a často násilných epizod s cílem mít od dítěte klid a oddechnout si od chaosu v rodině. Přestože zanedbávání často souvisí s ekonomickou chudobou rodiny, může se především, ale nejen výchovné zanedbávání (zajišťování dohledu, dostatečné vedení a stimulace) vyskytnout v kterémkoli společenském okruhu. Na psychický stav dítěte může působit přímo (nedostatek dohledu, nezájem o vzdělání) či nepřímo (nevhodnou skladbou výživy, špatnou hygienou apod.).“ Dubowitz definuje zanedbávání ve vztahu k právu dítěte na adekvátní péči a ochranu: „K zanedbávání péče o dítě dochází tehdy, pokud nejsou uspokojovány jeho základní potřeby, a to bez ohledu na příčinu. Základní potřeby dítěte jsou: adekvátní strava, odpovídající oblečení, bezpečný a chránící domov, adekvátní zdravotní péče a vzdělávání, adekvátní dohled, ochrana před nebezpečím z okolního prostředí, pozitivní přijetí a podpora dítěte.“ (Bechyňová, Konvičková, 2008, s. 37) Pro stanovení míry ohrožení dítěte byla vypracována tříbodová stupnice. Ta vymezuje míru nebezpečí vyplývající z nedostatečné nebo nekvalitní péče o dítě. Při posuzování ohrožení dítěte je důležitá schopnost profesionála rozpoznat faktická i potenciální rizika ohrožení dítěte – kategorie rizik podle Handbook for Child Protection Practice (Bechyňová, Konvičková, 2008, s. 37): 1. Kategorie „nejmenšího rizika“ zanedbávání zahrnuje potenciální riziko zanedbávání. Pokud se situace neopakují příliš často, nevyžadují zásah sociálně-právní ochrany, např. dítě občas nedostává pravidelně dostatečně výživné jídlo, rodiče se ne vždy zajímají o to, s kým se pohybuje venku.

33

I.Kočaříková


2. Kategorie „středního rizika“ zanedbávání vymezuje situace, kdy riziko ohrožení dítěte stoupá, zejména trvá-li ohrožení zdraví a vývoje dítěte delší časový úsek. Vyžaduje jasný zásah sociálních služeb a nabídku podpory rodině, např. malé dítě nedostává pravidelně odpovídající stravu, rodiče se zajímají o školní výsledky svého dítěte velmi nepravidelně. 3. Kategorie „vážného rizika“ zanedbávání definuje situaci dlouhodobého nebo vážného ohrožení dítěte, jehož důsledkem může být vážné poškození zdraví, či dokonce smrt dítěte. Jde o opakující se situace, které vážně ohrožují i emoční stránku dítěte, např. malé dítě dostává stravu, která neodpovídá jeho věku, rodiče na chování dítěte reagují pouze kritikou a tresty. Zanedbávání dítěte se projevuje nedostatečnou péčí rodičů, je méně viditelné a hůře zjistitelné, často se generačně opakuje. Dopady na dítě většinou zjišťují profesionálové, kteří přichází do kontaktu s dítětem, např. dětský lékař, zdravotní sestra, učitelka, sociální pracovník. V odborné literatuře jsou rozlišovány čtyři typy zanedbávání (např. Dunovský, Dytrych, Matějček, 1995): fyzické – neuspokojování tělesných potřeb dítěte – výživy, ošacení, přístřeší, ochrany před nebezpečím, výchovné – nezabezpečení možnosti vzdělávání ve škole, chybějící ochrana před dětskou prací apod., emoční – neuspokojování citových potřeb dítěte – náklonnosti, lásky, pocitu, že někam patřím, zanedbávání zdravotní péče – zanedbávání preventivní péče i péče specifické, kterou dítě potřebuje. Všechny čtyři typy zanedbávání se v rodině obvykle vyskytují společně. Jejich rozlišení však může přispět k volbě správné intervence na podporu dítěte. Dubowitz a DePanfilis (2000) rozlišují formy zanedbávání v návaznosti na základní potřeby dítěte (Bechyňová, Konvičková, 2008, s. 38 – 39): •

zanedbávání výživy – jedná se o případy, kdy dítě opakovaně hladoví nebo dostává nevhodné jídlo. Obvykle diagnostikuje dětský lékař na základě nízké váhy dítěte. Lékař také musí vyloučit, zda nízká váha není důsledkem zdravotního problému. Příkladem zanedbávání výživy je také nedodržování dietních doporučení lékaře, příp. problémy s dětskou obezitou. 34

I.Kočaříková

•


zanedbávání ošacení – jedná se o situace, kdy je zdraví dítěte ohroženo v důsledku toho, že není oblékáno adekvátně k počasí nebo nosí-li oblečení, které je mu malé či velké.

•

bezdomovectví – každé dítě potřebuje stálý domov jako místo, které je bezpečné a poskytuje mu ochranu. Tato potřeba není naplněna, pokud dítě žije na ulici nebo v situaci blízké „bezdomovectví“ a s rodiči často střídají bydliště, např. bydlí střídavě u známých, kde nemají své vlastní místo.

•

zanedbávání zdravotní péče – u dětí, které nemají adekvátní zdravotní péči, a to aktuálně nebo potenciálně ohrožuje jejich zdravotní stav. Chybí jim preventivní zdravotní péče, v době nemoci jim rodiče nejsou schopni zajistit adekvátní péči, příp. nezajišťují specializovanou zdravotní péči, kterou stav dítěte vyžaduje.

•

zanedbávání vzdělávání – u dětí, které nejsou pravidelně posílány do školy, mají časté absence, pro které neexistují reálné důvody, nebo nejsou vzdělávány s ohledem na své specifické potřeby.

•

neadekvátní dohled – jedná se o situace, kdy je dítě ponecháno samo bez dohledu na dobu, která neodpovídá jeho vývojovému stupni, např. pro roční dítě může být velmi nebezpečný minutový pobyt ve vaně bez dohledu dospělé osoby.

•

zanedbání ochrany dítěte před nebezpečím z okolního prostředí (doma i mimo domov) – je zanedbána prevence vzniku úrazu dítěte, např. neposazení dítěte do sedačky při jízdě autem, nenasazení helmy při jízdě na kole, nedostatečné vysvětlování a dodržování pravidel bezpečného přecházení vozovky.

•

zanedbávání emoční (neadekvátní podpora a přijetí dítěte) – jde o velmi závažnou formu zanedbávání, která se těžko prokazuje. Dítě se v rodině nedostává přijetí a laskavé péče rodičů, v rodině namísto toho emočně strádá.

Zanedbávání je často spojené s chudobou a špatným sociálním postavením rodiny. Někdy může být těžké rozlišit, zda jde o záměrné zanedbávání péče nebo zda je schopnost rodičů poskytovat svým dětem adekvátní péči snížena v důsledku jejich špatné sociální situace, popřípadě odlišných kulturních norem. Služby zaměřující se na podporu ohrožených rodin by měly nejdříve směřovat ke stabilizaci sociální situace rodiny, a pak následně k podpoře a rozvoji rodičovských dovedností v péči o dítě. Součástí pomoci rodině by měl být nácvik a podpora pečujícího rodičovského chování (Bechyňová, Konvičková, 2008).

35

I.Kočaříková


V české odborné literatuře je rozlišováno zanedbávání péče o dítě a psychická deprivace: •

zanedbávání – je spojené spíše s nízkou socioekonomickou úrovní rodiny, ve které nedochází k uspokojování základních biologických potřeb dítěte.

•

psychická deprivace – strádání dětí, které bylo původně sledované u dětí umístěných v ústavní výchově (Langmeier, Matějček, 1974). Dítě je deprivováno tím, že mu chybí citový vztah s konkrétním dospělým, který mu dodává citové bezpečí, což je důležité pro zdravý vývoj osobnosti dítěte. K psychické deprivaci však může docházet i v rodinách, kde nedochází ke spojení se zanedbáváním.

Zanedbávání a psychická deprivace souvisí s dlouhodobějšími charakteristikami sociálního prostředí a emočního klimatu v rodině. Při volbě strategie podpory a pomoci dítěti a rodině je nutné rozlišit, zda má dítě navázané citové vztahy s rodiči, avšak je ohroženo nedostatkem podnětů důležitých pro zdravý fyzický a psychický vývoj, nebo zda dochází i k psychické deprivaci. U psychické deprivace (citového zanedbávání) je třeba začít pracovat na budování nebo posílení vztahu rodič – dítě (Dunovský, Dytrych, Matějček, 1995). 3.4. Klienti sanace rodiny Klientem sanace je celá rodina jako interakční systém ohrožený špatnou sociální situací, izolovaností, zvýšenou mírou stresu, frustrací rodičů i jejich výchovnou nezkušeností, která má přímý dopad na prospívání dítěte (Bechyňová, Konvičková, 2008). Členové sanované rodiny jsou ovlivňováni tím, co aktuálně prožívají i tím, co již dříve zažili, a to vše má dopad na kvalitu jejich rodičovství. Sanace je jednou z možností podpory a pomoci v případech ohrožení dítěte zanedbáváním péče. Pro profesionály zabývajícími se pomocí ohroženým rodinám je důležité umět včas rozpoznat riziko ohrožení dítěte a být schopen začít komunikovat s rodiči – neobviňovat je, ale nabídnout podporu a pomoc ve stabilizaci rodiny a v péči o dítě. Rodiče, kteří potřebují v péči o děti a v zajištění stabilního fungování rodiny podporu a pomoc, většinou vnímají oblast péče o dítě jako svou soukromou záležitost, do které si nechtějí nechat zasahovat. Doporučení o výchově dětí vnímají jako poukazování na jejich vlastní selhání. Mohou se také dotýkat i jejich v rodině získaných hodnot a představ o správné péči a výchově dětí. Jejich obranná reakce je v této souvislostí reakcí přirozenou. Nejčastějšími reakcemi a způsoby chování jsou útěk (např. rodiče se omlouvají, neberou mobilní telefon, neotvírají dveře bytu), pasivní rezistence (např. při každé konzultaci pracovníka pozvou dál, vyslechnou, dají mu za pravdu, ale neudělají žádný krok vedoucí ke změně, jejich těžkosti jsou stále stejné, v horším případě se na ně nabalují další) nebo 36

I.Kočaříková


agrese (např. na pracovníka křičí, vyčítají mu jeho sociální postavení, zpochybňují jeho empatii z důvodu jiného etnického původu). Jejich obranné reakce mohou být způsobeny také obavami, že o dítě přijdou, že jim bude odebráno, pokud přiznají, že péči o něj nezvládají a že potřebují podporu a pomoc. Navíc vyhledávání podpory v péči o dítě je stále často vnímáno jako výraz nekompetentního rodičovství (Bechyňová, Konvičková, 2008). Posouzení situace dítěte v rodině by mělo vycházet ze znalosti rodiny a jejího fungování. Čím dříve před nebo po narození dítěte je matce/rodičům nabídnuta podpora v péči o dítě, tím je větší šance na její přijetí. Na citlivost a vnímavost rodičů (především matky jako primárního pečovatele) k signálům a potřebám dítěte a na následný rozvoj adekvátního rodičovského chování má vliv jednak zkušenost rodiče z původní rodiny (zažité modely péče, kvalita vztahu s rodiči) a současný vztah s rodičem, jednak i to, zda má možnost pečovat o dítě v podpůrném a klidném prostředí (Bowlbyho teorie přimknutí). Včasná nabídka preventivní podpory a propojení služeb rodinám vyžaduje spolupráci odborníků z různých resortů (zdravotníků, pracovníků SPOD, poskytovatelů sociálních služeb apod.). Profesionál, který matce/rodině podporu a pomoc nabízí, by měl být schopen formulovat ji jasně a srozumitelně, s respektem a porozuměním k zájmu rodiče zajistit dítěti co nejlepší péči (Bechyňová, Konvičková, 2008). Rodiny, které potřebují podporu a pomoc v péči o dítě, bývají profesionály označovány nejrůznějšími nálepkami, například asociální nebo nepřizpůsobivé rodiny, rodiny zanedbávající děti, rodiny, které nemají o děti zájem. Tato negativní označení mohou odborníky blokovat v ochotě hledat možnosti pomoci a podpory rodinám. Postoj pracovníka je přitom klíčový z hlediska uskutečnitelnosti změn. Pokud pracovník sám možnosti změny nevěří, těžko podpoří rodinu, která si nedůvěřuje a potřebuje posílit důvěru v sebe sama. Pracovník svým postojem může také předávat negativní „poselství“ další organizaci či instituci, která má rodině svými službami pomáhat. Důležitou podmínkou pro účinnou pomoc rodině je nejen „formálně splněná“ multidisciplinární spolupráce. Základem je skutečně partnerský přístup všech členů multidisciplinárního týmu a jejich přijetí principu sanace rodiny – pomoc dítěti prostřednictvím pomoci jeho rodině (Bechyňová, Konvičková, 2008).

37

I.Kočaříková


3.5. Vztahy mezi pomáhajícími pracovníky a rodinami Kvalita vztahu mezi pomáhajícími pracovníky, rodiči a jejich dětmi má vliv na otevřenost a schopnost rodičů pracovat na změnách, napomáhá hledat a udržovat motivaci dětí a rodičů, vytvářet vztah důvěry mezi pomáhajícími pracovníky a jednotlivými členy rodiny. Ovlivňuje situaci samotného dítěte, jeho šance vyrůstat ve vlastní rodině nebo schopnost adaptace a snižování deprivace v zařízeních pro výkon ústavní výchovy. Navázání a rozvoji hodnotného vztahu mezi pomáhajícími pracovníky a rodinami napomáhají komunikační techniky, prostřednictvím kterých dosahujeme těchto cílů:

podáváme rodinám zprávu, že si jich vážíme a respektujeme je,

pomáháme proměňovat počáteční strach v přijímání pomoci,

rodiče se postupně učí stát na vlastních nohou, aby mohli dobře podporovat své děti,

sdělujeme nepříjemné informace s respektem,

je možné řešit složité situace a otevírat prostor pro další práci,

minimalizuje se riziko narušení důvěry,

učíme se oddělovat domněnky od faktů,

daří se lépe předcházet uzavírání komunikačního prostoru s rodinou.

Lidský vztah mezi pomáhajícími odborníky a jednotlivými členy rodin, jejich klienty, hraje velmi podstatnou roli. Dítě či rodič potřebuje pracovníkovi, který se mu věnuje, důvěřovat, potřebuje cítit jeho lidský zájem o svou osobu, o své potíže (Kopřiva, 2006). Členové rodin, které jsou zařazovány do programu pomoci rodině, mají různé zkušenosti často po generace se sociálními pracovníky. Tyto zkušenosti nemusí být jen dobré nebo jen špatné. Podle poměru dobrých zkušeností vůči negativním volí vědomě či nevědomě způsob komunikace a chování k dalším pomáhajícím pracovníkům. Každá rodina a každý její člen potřebuje k přijetí pomáhajícího pracovníka svůj určitý čas k vytvoření důvěry. Důvěra je proces, který vždy vzniká postupně. Rodiny, které „nadšeně“ vítají každého, kdo je jim doporučen k pomoci, mohou mít právě toto „nadšení“ zažité jako „bezpečný“ způsob komunikace. Při kontaktu jsou otevření, příjemní, naslibují spoustu změn, ke kterým ale nikdy nedojde. Pomáhajícímu pracovníkovi v podstatě sdělují, že se necítí bezpečně a že si své bezpečí zajišťují právě svým „nadšením“. Pokud v rodině nedochází k dohodnutým změnám, je nutné znovu posuzovat situaci ohroženého dítěte. Při zastavení procesu změn se provádí „inventura“ průběhu práce s rodinou, jejích brzd a zdrojů, tj. faktorů, které lze

38

I.Kočaříková


využít pro podporu spolupráce, vztahů a vzájemné důvěry. Lze ji provést na případové poradě pracoviště, na supervizi, na případové konferenci (Bechyňová, Konvičková, 2008). Pomáhající pracovník se velmi často potkává s lidmi v nouzi, v závislém postavení, kteří zpravidla potřebují více než pouhou slušnost: přijetí, spoluúčast, porozumění, pocit, že pomáhajícímu pracovníkovi nejsou na obtíž, že je pracovník neodsuzuje. Pátrají po signálech, které by jim pomohly vytušit kvalitu prožitků pracovníka při vzájemném kontaktu. Nacházejí je při každém setkání v drobných neverbálních projevech pracovníka. Nemusí je ani vědomě vnímat. Stačí, že tyto projevy vytvářejí určitou atmosféru, která klienty posiluje či naopak sráží. Klient potřebuje důvěřovat, cítit se bezpečný a přijímaný. Bez tohoto vztahového rámce se práce pomáhajícího pracovníka stává jen výkonem svěřených pravomocí (Kopřiva, 2006).

39

I.Kočaříková

4.


Poskytované služby

Služby poskytované ohroženým dětem a jejich rodinám by měly zahrnovat péči o rodiny rizikové, které se špatného zacházení s dětmi nedopustily – primární prevence, dále péči o rodiny, ve kterých je možné předpokládat zvýšené riziko špatného zacházení s dětmi – sekundární prevence, a dále krizové služby, které zahrnují péči o dětské oběti, péči o oběti v dospělosti a programy pro dospělé – terciární prevence. 4.1. Preventivní programy Jedná se o dlouhodobé programy, jejichž cílovou skupinou jsou nově vznikající rodiny, u kterých je možné předpokládat značnou pravděpodobnost vážných potíží, nebo rodiny, ve kterých se narodilo dítě s postižením a jeho výchova a péče o něj bude pro rodinu představovat velkou zátěž. Pomáhajícími pracovníky mohou být profesionálové i zaškolení odborníci. Kontakt s rodinou je pravidelný a dlouhodobý. Preventivní programy mohou mířit na všechny hlavní rizikové faktory, které mohou vést ke špatnému zacházení s dětmi, a to rizikové faktory rodičů, dětí a prostředí. Účinnost prevence špatného zacházení s dítětem je obvykle přímo úměrná tomu, v jaké fázi rodičovství a v jakém věku dítěte se podaří ohrožené rodině nabídnout pomoc a podporu (Bechyňová, Konvičková, 2008). Výsledky programů o.s. STŘEP a četné zahraniční zkušenosti dokazují, že pokud je rizikovým rodinám poskytnuta podpora v době před narozením dítěte nebo krátce po něm a pokud tato podpora rodičovství v případě potřeby trvá i v raném věku dítěte, nemusí dojít k odebrání dítěte z rodiny z důvodů zanedbávání péče. Většina lidí se ve svém rodičovství a ve svém vztahu a přístupu k dětem opírá o zkušenosti z vlastního dětství, z vlastní rodiny. Pouze pozitivní, bezproblémové dětství však přitom zažil málokdo. Pro kvalitu dětství je důležité, jaké zkušenosti převažovaly a co jsme mohli načerpat nejen ze vztahů s rodiči, ale i ze vztahů s dalšími příbuznými, popř. s lidmi, kteří byli pro nás důležití v období dětství a dospívání. Lidé, kteří byli sami svými rodiči zanedbáváni nebo týráni, neměli možnost zažít jinou pečující zkušenost, jsou pro vlastní roli rodiče silně znevýhodněni a pravděpodobnost, že budou své dítě zanedbávat, je mnohem vyšší. V rodině může být péče o děti zanedbávána transgeneračně, navíc se rodina může dlouhodobě potýkat se zhoršenou sociální situací. Za další rizikové faktory, které mohou ovlivnit kvalitu rodičovství a podobu péče o dítě, lze považovat (Bechyňová, Konvičková, 2008, s. 104): rodič je nezletilý nebo ve věku zletilosti, 40

I.Kočaříková


rodič žije sám, rodič má snížené intelektové schopnosti nebo psychiatrické onemocnění, rodič užíval nebo užívá návykové látky (alkohol, drogy), rodič vyrůstal v zařízení pro výkon ústavní výchovy, špatná kvalita vztahu rodičů, rodina je sociálně izolovaná, chybí jí podpora širší rodiny i širší sociální sítě, riziková sociální situace rodiny (rodina žije dlouhodobě na hranici životního minima, rodiče jsou dlouhodobě nezaměstnaní, mají problémy s bydlením, s hrazením nákladů na bydlení apod.), počaté dítě je nechtěné, je překážkou ve vedení způsobu života, kterým by chtěl/i rodič/e žít. Těhotná žena s rizikovou osobní historií se může dostávat do kontaktu s nejrůznějšími poskytovateli sociálních služeb. Těhotenství může také z mnoha důvodů tajit a může zanedbávat základní zdravotní péči. K prvnímu kontaktu se sociální pracovnicí nebo se zdravotníkem, který zjišťuje informace o jejím rodinném a sociálním zázemí, může dojít až v porodnici. Pokud by těhotná žena a její partner byli zařazeni do programu Centra pro sanaci rodiny, sociální služba by měla preventivní charakter. Spolupráce budoucích rodičů je vždy dobrovolná. Vzniká zde prostor pro práci s jejich motivací ke spolupráci. Cíl programu je vždy pojmenován s ohledem na dítě a jeho potřeby, v jejichž zajištění potřebují rodiče pomoci. Může být nutné, aby s rodiči pracoval od samého počátku multidisciplinární tým odborníků, např. pracovat se závislostí rodičů, posoudit limity vycházející z psychiatrického onemocnění rodičů apod. Síť pomoci, vytvořená ještě před narozením dítěte, může matku/rodiče podpořit v přípravě podmínek pro dítě, pro jeho bezpečný příchod z porodnice domů. Dítě pak díky podpoře odborníků nemusí být odděleno od své matky (Bechyňová, Konvičková, 2008). Mezi služby sociální prevence jsou zařazené sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi, obsažené v §65 v zákoně č. 108/2006 Sb., o sociálních službách. Jsou nedílnou součástí souboru služeb a programů – sanace rodiny. Pomáhají zabránit sociálnímu vyloučení osob, které jsou ohroženy z důvodu krizové sociální situace, životními návyky a způsobem života vedoucím ke konfliktu se společností, sociálně znevýhodňujícím prostředím a ohrožení práv a oprávněných zájmů trestnou činností jiné fyzické osoby.

41

I.Kočaříková


Cílem služeb sociální prevence je napomáhat osobám k překonání jejich nepříznivé sociální situace a chránit společnost před vznikem a šířením nežádoucích společenských jevů. Sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi jsou terénní, popřípadě ambulantní služby. Jsou poskytovány rodině s dítětem, jehož vývoj je ohrožen v důsledku dopadů dlouhodobě nepříznivé sociální situace, kterou rodiče nedokážou bez pomoci překonat, a existují další rizika ohrožení jeho vývoje. Sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi obsahují základní činnosti: pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí, výchovné, vzdělávací a aktivizační činnosti, zprostředkování kontaktu se společenským prostředím, sociálněterapeutické činnosti. Pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí – jde o pomoc rodičům s dítětem v obtížné sociální situaci k tomu, aby mohli/uměli využít své možnosti a práva, na které mají nárok, aby byli seznámeni, co všechno je třeba doložit k využití nároku, aby se jim postupně práva a nároky propojovaly se zodpovědností za sebe sama i život ostatních členů rodiny. Výchovné, vzdělávací a aktivizační činnosti – rodiče si v rámci těchto činností prohlubují dovednosti ve výchově dítěte, v nácviku rodičovského a partnerského chování, ve vedení domácnosti apod. Jedná se především o vedení rozhovorů, prostřednictvím kterých si rodiče osvojují některé konkrétní dovednosti, např. porozumění projevům chování dítěte, podporu jeho celkového vývoje, zajišťování jeho potřeb, rozdělování pozornosti mezi více sourozenců. Rodiče jsou zároveň podporováni a motivováni k hledání či udržení přiměřeného zaměstnání, pravidelným platbám za byt, inkaso, příp. splátkového kalendáře dlužných částek, povinného pojištění apod. Zprostředkování kontaktu se společenským prostředím – jedná se o činnosti, kterými lze například matkám na mateřské dovolené zprostředkovat kontakt pro návštěvu mateřských center, přehled o rekvalifikačních kurzech v době, kdy se blíží konec jejich mateřské dovolené. Děti, které mají potíže se zařazením do vrstevnické skupiny (nejčastěji z důvodu nízkého sociálního statusu), je možné motivovat k návštěvám kroužků volnočasových aktivit. Jejich rodiče jsou podporováni, aby porozuměli důležitosti zařazení dítěte do vrstevnické skupiny, dříve než se samo zařadí do sociálně problematického kolektivu.

42

I.Kočaříková


Sociálněterapeutické činnosti – jedná se o činnosti, kdy lze v případě zájmu rodičů využít služeb psychoterapeuta. Nejčastěji jde o zprostředkování rodinné, párové a individuální psychoterapie v zařízeních, která si od klientů neúčtují přímé platby, např. městská centra sociálních služeb, střediska výchovné péče, privátní psychologové ve smluvním vztahu se zdravotními pojišťovnami. Další možností jsou návštěvní programy v rodinách. Nabídka pomoci může být adresována jen těm rodičům, u kterých lze předpokládat budoucí potíže s výchovou dětí – např. ženám, kterým se dítě narodilo v době, kdy ještě nebyly zletilé a partner s nimi nežije. Cílovou skupinou mohou být také matky, které přivedly na svět dítě v určité etapě svého života, byly osloveny v porodnici a souhlasily s tím, že je bude někdo navštěvovat a pomáhat jim s péčí o dítě. Pomáhající osoba je nejčastěji žena pracující jako dobrovolník pro agenturu zajišťující program. V rámci programu může probíhat i screeningové zjišťování psychického a tělesného vývoje dítěte (Matoušek a kol., 2005). Jiným typem preventivního programu jsou skupinové programy pro rodiče. Tyto programy mohou být svépomocné, mohou být vedeny odborníkem nebo mohou oba tyto způsoby práce kombinovat. Mohou se konat v komunitních centrech, které rodinám nabízejí i jiné služby. Rodiče mohou docházet do škol, přičemž škola může být spoluorganizátorem programu nebo může poskytovat budovu, ve které setkávání probíhají. Skupinové programy jsou vhodné pro rodiče, kterým se nedávno dítě narodilo, i pro rodiče, kteří se nacházejí v různých náročných životních situacích (Matoušek a kol., 2005). Efektivní preventivní programy musí být budovány „na míru“ dle potřeb cílové skupiny. Kopírování existujících modelů práce v jiných podmínkách nemusí přinášet úspěch. Prevence by měla být součástí funkčního systému služeb rodinám. Subjekt organizující preventivní program by měl přezkoumávat funkčnost stávajícího systému služeb pro rodiny, a popřípadě se pokoušet v systému prosazovat změny (Matoušek a kol., 2005). 4.2. Poradenské a terapeutické služby, vzdělávací programy Poradenské služby Jde o služby krátkodobé, poskytované ve specializovaných zařízeních. Rodina zde má k dispozici tým odborníků, který s jedním příslušníkem rodiny, popř. postupně s dalšími rodinnými příslušníky, řeší aktuální problémy rodinného soužití a výchovy dětí. Pomoc má podobu krátké série dohodnutých schůzek. Některé z těchto služeb mohou spočívat v obhajování zájmů a práv rodiny vůči jiným subjektům včetně státních orgánů.

43

I.Kočaříková


Vzdělávací programy Jde o služby poskytované dlouhodobě, jejich cíl je formulován obecně, např. jako podpora rodičů v rodičovské roli, rozvoj dovedností řešit konflikty, udržovat kvalitní vztahy. Některé druhy programů probíhají v odpoledních nebo večerních hodinách ve školních budovách, jsou přímo nazývány „školy rodičů“. Vzdělávací programy mohou mít charakter víkendových kurzů nebo prázdninových soustředění. Poradenské a vzdělávací programy se někdy kombinují. Mohou být poskytovány náhradním rodinám (pěstounským, adoptivním) nebo rodinám, ve kterých je vychováváno dítě s vážným postižením. Bývají doplňovány rekreačními akcemi a pobyty. Terapeutické služby Terapeutické služby je možné rozdělit na typ svépomocný a typ profesionálně vedené služby. Mohou být poskytovány jednotlivcům, kteří mají problémy v rodinném soužití, nebo celým rodinám. Pokud jsou poskytovány jednotlivcům, cílovými skupinami jsou jak ohrožení, tak ohrožující členové rodiny. Pokud některý člen rodiny překročil meze zákona, věc musí být projednána soudem. Soud může vzít v úvahu, že obviněný se již účastní nějakého terapeutického programu nebo může účast v terapeutickém programu obviněnému nařídit. Profesionálně řízená terapie rodiny by měla být podložena smlouvou, ve které je stanoven dohodnutý cíl terapie. Cíl typu „harmonizovat soužití rodiny a udržet ji pohromadě“ nemusí být ve všech případech možný. Jediným možným a nejlepším řešením může být v některých případech rozvod rodičů. Namístě zde může být i terapeutické provázení rozvodem. Cíl terapie by měl být jasně definovaný. Měla by být jasně formulována kritéria, podle kterých by se posuzovalo, zda je postup efektivní. Všichni účastníci by měli mít možnost kontrolovat, jak se terapie vyvíjí. Smlouva by měla určovat i délku terapie. Po ukončení terapie by měl odpovědný pracovník sepsat smlouvu o jejím průběhu a poskytnout ji tomu, komu přísluší. Efekt terapie by měla zhodnotit i rodina ze svého pohledu. Důležité je i přešetření stavu rodiny po několika měsících (letech) po skončení terapie (Matoušek a kol., 2003). Dysfunkční a mnohoproblémové rodiny obvykle vyžadují soustavnou terapii. Doplňkem takové terapie mohou být vzdělávací a podpůrné programy. Terapeutické programy by měly vycházet z potřeb rodiny, mapovat rodinné vztahy, zabývat se nepřiměřeným vnímáním dětí ze strany rodičů i schopností rodičů podněcovat dítě a účinně uplatňovat disciplínu. Měly by hledat možnosti, jak podporovat rodiče ve zvládání stresu a přiměřeném reagování na potřeby dítěte. Měly by zde být i možnosti, jak zacvičit rodinu do hospodaření 44

I.Kočaříková


s financemi, do zásad správné výživy a hygieny dětí, do neagresivního řešení konfliktů mezi dospělými, do způsobů hledání vhodného zaměstnání. Pokud rodiče trpí neléčenými somatickými nemocemi, případně duševními poruchami, může být potřeba zprostředkovat kvalifikovanou zdravotnickou péči. Pokud je někdo z rodiny závislý na návykových látkách, je třeba se pokusit o léčbu této závislosti. Formou přímé pomoci rodině je také nabídka předškolních výukových programů pro sociálně znevýhodněné děti (Matoušek a kol., 2003). 4.3. Krizové služby Krizové služby jsou poskytovány v situaci ohrožení dítěte nebo dospělého, ale i při opětovném sjednocování rodiny poté, co se vrátil ohrožený či ohrožující člen po dočasném odloučení. Jde o služby krátkodobé, které vyžadují rychlé a kvalitní hodnocení rodinné situace odborníkem a kompetenci poskytovat krátkodobou efektivní pomoc. Pracovník poskytující krizovou pomoc musí umět spolupracovat s jinými institucemi, včetně policie a soudu. Počet rodin, se kterými souběžně pracuje, nemůže být velký. Pracovník by měl být dostupný pokud možno nepřetržitě. Samozřejmostí jsou návštěvy v rodině, v případě potřeby se opakují. Profesionální pracovníci instituce poskytující krizové služby musí být dobře dostupní, a to každý den. Krizové centrum může využívat i pomoci dobrovolníků, ale jen v případě, pokud mají dobrovolníci zázemí v profesionálech. Je nutná průběžná supervize a možnost konzultace s odborníky, včetně lékařů a právníků. Součástí krizových služeb jsou azylová zařízení pro děti, azyly pro matky s malými dětmi, případně pobyty dětí v profesionálních rodinách. Krizové služby musí navazovat na terapeutické programy pro jednotlivé dospělé, pro manželské páry i pro celé rodiny. Důležitá je dobrá komunikace a spolupráce mezi pracovníky všech poskytovaných služeb (Matoušek a kol., 2003, s. 196 – 198). Ohrožené dítě je tedy v našich podmínkách buď odesíláno s jedním rodičem do azylového zařízení nebo je umísťováno do ústavu. Odtud se případně vrací do své rodiny nebo jde do rodiny náhradní, anebo zůstává v ústavní péči až do své dospělosti. V případech špatného zacházení rodičů s dítětem je řešena otázka, zda by pro dítě nebylo lepší rodinu opustit. Konečnou odpovědnost má soud, ten z velké části akceptuje návrhy sociálních pracovníků. Při takovém rozhodování se porovnává závažnost dvou dítěti hrozících traumat, trauma ze špatného zacházení a trauma ze ztráty kontaktu s nejbližšími lidmi spojené se ztrátou domova. Rozhodování také ovlivňuje, kam má být dítě umístěno, zda do náhradní rodiny nebo do ústavní péče. Ztráta domova může vést k dalšímu psychickému nebo sociálnímu poškození. V některých případech může být řešením odchod pachatele z domova, tím je dítě ochráněno alespoň před bezprostředním nebezpečím. 45

I.Kočaříková


4.4. Psychoterapeutická pomoc Psychoterapeutická pomoc přichází poté, co se podaří zabránit tomu, aby dítě bylo vystavováno ohrožujícímu a poškozujícímu chování ze strany dospělého. Tato pomoc umožňuje dítěti zpracovat traumatické zážitky. Dítě může pomoc potřebovat ještě celá léta po tom, co bylo vystaveno nevhodnému zacházení ze strany dospělého. Dítě trpívá ve větší nebo menší míře posttraumatickým stresovým syndromem. Psychoterapie dává dítěti možnost vyjádřit své pocity související se špatným chováním rodičů. Poskytuje dítěti náhled na odpovědnost za to, co se v rodině odehrávalo, poškozený jedinec obvykle trpívá pocitem, že sám zavinil špatné chování a zacházení. Psychoterapie by měla snižovat strach a úzkost u dětí, tlumit jejich agresivitu a asociální projevy. Mělo by dojít ke zlepšení vztahů v rodině a zlepšení vztahů vrstevnických. Péče o dětské oběti je možná formou individuální terapie nebo formou docházkových programů ve stacionáři. V našich podmínkách psychoterapeutickou péči dětem vystaveným špatnému zacházení ze strany rodičů poskytují některá krizová centra (Matoušek a kol., 2005). Dospělí, kteří zažili v dětském věku sexuální zneužívání, jsou častými klienty různých zdravotnických služeb. Často trpí různými somatickými potížemi, depresemi nebo úzkostí. Jsou více ohroženi sexuálně přenosnými nemocemi. Obtížněji navazují a udržují vztahy, obtížněji zakládají rodinu. V individuální i skupinové terapii se uplatňují např. techniky „sebepodpory“, podpora dovednosti zvládat emoce, důraz je kladen na oslabování traumatu a zpracování emocí (Matoušek a kol., 2005). 4.5. Neziskové organizace Problematikou ohrožených dětí se nezabývají pouze odborníci z oblasti státní, právní, zdravotní, sociální a pedagogické sféry, ale také profesionální odborníci a dobrovolní pracovníci z oblasti neziskových organizací. Na pomoc týraným, zneužívaným, zanedbávaným, opuštěným nebo jinak sociálně ohroženým dětem se zaměřuje občanské sdružení Fond ohrožených dětí. K hlavním činnostem patří pomoc dětem týraným a jinak sociálně ohroženým, se zaměřením na terénní sociální práci a na sanaci rodin, vyhledávání náhradních rodin pro obtížně umístitelné děti, poradenská a hmotná pomoc náhradním i potřebným vlastním rodinám, osvěta a snaha o zlepšení legislativy a praxe na úseku ochrany dětí. Fond ohrožených dětí provozuje krizovou linku 776 833 333 pro matky, které tají těhotenství a porod. Dále provozuje azylové domy pro rodiny s dětmi a mládež bez domova a zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc.

46

I.Kočaříková


Fond ohrožených dětí poskytuje sociálně ohroženým dětem a jejich rodinám služby, kterými jsou výchovné, vzdělávací a aktivizační činnosti, sociální poradenství, zprostředkování kontaktu se společenským prostředím sociálně terapeutické činnosti, pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí, pomoc při zajištění chodu domácnosti. Jedná se o sociální práci převážně v terénu v přirozeném prostředí dětí a jejich rodin. Je zaměřena na vyhledávání a včasné odhalení případů ohrožených dětí s cílem – pokud je to možné – sanovat rodinné prostředí tak, aby v něm děti mohly zůstat. Pokud se jedná o akutní závažné ohrožení dítěte a sanace rodiny v blízké době nepřichází v úvahu, snaží se nabídnout pro dítě přechodné rodinné prostředí v zařízeních pro děti vyžadující okamžitou pomoc Klokánek nebo jiné vhodné náhradní prostředí. Fond ohrožených dětí dále zajišťuje na žádost rodičů, orgánů sociálně právní ochrany dětí nebo na základě soudního rozhodnutí asistenci u konfliktních styků rodičů s dětmi a bezplatnou mediaci rozvodových sporů. V nezbytných případech hmotné nouze poskytuje podle svých možností i hmotnou výpomoc ve formě potravin, hraček, ošacení apod. Ambulantně v prostorách poboček FOD poskytuje službu odborného sociálně právního poradenství či asistovaný styk. Ubytování a sociální pomoc rodinám s dětmi ohroženými domácím násilím nebo bytovou krizí poskytují azylové domy. Kromě zajištění ubytování pomáhají pracovníci klientům získat samostatné bydlení a zaměstnání, doprovázejí je na úřady při vyřizování dávek a dalších úředních záležitostí. Dále pomáhají při řešení problémů spojených s péčí o děti, vedení domácnosti a komunikaci s dětmi. Snaží se o zlepšování rodičovských dovedností ubytovaných klientů a celkově je připravují pro samostatný život mimo azylové zařízení. Cílem je pomoc klientům tak, aby nebyli závislí na sociální péči. Snaží se vést rodiny, které mají problémy s péčí o děti, aby se jejich péče o děti zlepšila. Poskytují materiální i psychickou podporu dětem a jejich matkám v nouzi spočívající v nabídce klidného prostředí a programů sebepoznání a rozvoje osobnosti. V roce 1990 vznikl projekt „Poradensko-relaxační pobyty pěstounských rodin s větším počtem dětí nebo s dětmi handicapovanými či problémovými“. Poskytuje poradenskou psychologickou i právní pomoc pěstounům a osvojitelům. Významná je i psychická a fyzická relaxace náhradních rodičů a dětí. Cílem projektu je napomoci k úspěšnosti náhradní rodinné péče u dětí zdravotně a mentálně handicapovaných nebo výchovně problémových a u dětí jiného, převážně romského etnika, poskytnutí odborných služeb (poradenských, diagnostických a psychoterapeutických), které zatím v oblasti náhradní rodinné péče výrazně chybí. Dalším cílem je poskytnutí psychické a fyzické relaxace náhradním rodičům a 47

I.Kočaříková


jejich dětem, integrace dětí handicapovaných či etnicky odlišných do majoritní populace, výměna zkušeností mezi náhradními rodinami. Snahou je, aby uvedené odborné služby a možnosti výměny zkušeností byly dostupné v co největší míře. Pro pomoc dětem a mladým lidem při řešení obtížných životních situací bylo založeno Sdružení Linka bezpečí. Sdružení je akreditováno v rámci systému sociálně právní ochrany dětí v České republice a je členem celosvětové asociace dětských linek důvěry Child Helpline International (CHI). Linka bezpečí 116 111 je bezplatná telefonická linka krizové pomoci pro děti a mladistvé (do 18 let, studenti do 26 let). Je v provozu 24 hodin denně po celý rok a je dostupná z celé České republiky zdarma jak z pevné linky, tak z mobilních telefonů. Linka bezpečí ctí zásadu anonymity klienta, pokud tedy klienti sami nechtějí, nemusí sdělovat své údaje. Linka bezpečí pomáhá dětem a dospívajícím řešit těžké krizové životní situace. Slouží především těm, kteří si nevědí rady se svými problémy, cítí se ohroženi, osamělí, zrazení, zmatení a z nejrůznějších důvodů se nechtějí nebo nemohou svěřit někomu ze svého okolí. Přesto však potřebují pochopení, podporu, důvěru a zároveň kvalifikovanou radu a pomoc. Dětem je dáván dostatečný prosto k tomu, aby mohli hovořit s konzultantem o své situaci a dospět společně k nějakému řešení. Sdružení Linka bezpečí zahrnuje Linku bezpečí (116 111), Linku vzkaz domů (800 111 113, 724 727 777), Internetovou linku (pomoc @linkabezpečí.cz), Chat linky bezpečí (chat.linkabezpečí.cz) a Rodičovskou linku (840 111 234). Linka bezpečí disponuje rozsáhlou databází odkazů na různá zařízení zabývající se ochranou dětí, každý klient tak může získat potřebné adresy a telefony. Linka bezpečí také zprostředkovává klientům (pokud si to sami přejí) pomoc ze strany příslušných orgánů. Na problematiku ohrožených dětí se orientuje Dětské krizové centrum (DKS). Bylo založeno v roce 1992 prof. MUDr. Jiřím Dunovským, DrSc. Provozovatelem je stejnojmenné občanské sdružení. Cílem tohoto humanitárního, neziskového sdružení je především finanční podpora a zabezpečení činnosti Dětského krizového centra, jeho Linky důvěry (2 41 48 41 49) a Internetové linky důvěry ([email protected]). Sdružení usiluje o naplňování Úmluvy o právech dítěte, kterou přijala v roce 1989 Organizace spojených národů v New Yorku a tehdejší ČSFR ji ratifikovala v roce 1990. Dětské krizové centrum působí v oblasti prevence, diagnostiky a terapie syndromu týraného, zneužívaného a zanedbávaného či jinak ohroženého dítěte. Jedná se o vyhledávání dětí, na které se zaměřuje sociálně právní ochrana dětí, pomoc rodičům při řešení výchovných 48

I.Kočaříková


nebo jiných problémů souvisejících s péčí o dítě, poskytování nebo zprostředkování poradenství rodičům při výchově a vzdělávání dítěte a při péči o dítě zdravotně postižené, pořádání přednášek a kurzů zaměřených na řešení výchovných, sociálních a jiných problémů souvisejících s péči o dítě a jeho výchovou, činnost zaměřenou na ochranu dětí před škodlivými vlivy a předcházení jejich vzniku, zřizování a provoz zařízení odborného poradenství pro péči o dítě, zřizování a provoz zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc. Dětské krizové centrum zajišťuje komplexní psychosociální pomoc dětem a jejich rodinám. Na základě pověření MPSV z roku 2000 vykonává sociálně právní ochranu dětí. Od roku 2007 má v souladu se zákonem č. 108/2006 Sb. o sociálních službách registrované tyto sociální služby: krizová pomoc, sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi a telefonická krizová pomoc. Cílem služby krizové pomoci Dětského krizového centra je poskytování odborné psychosociální pomoci v krizových životních situacích, poskytování pomoci dětem týraným, zneužívaným, zanedbávaným či jinak ohroženým na zdravém vývoji, poskytování odborné pomoci dětem a jejich rodinám v závažných životních situacích, které vnímají jako naléhavé, ohrožující a krizové a nedaří se ji zvládat běžnými způsoby. Pomoc vychází z individuálních potřeb klientů při zachování lidské důstojnosti, se zvláštním přihlédnutím k právům a oprávněným zájmům dětí. Poskytované služby jsou bezplatné. Působnost DKC je celorepubliková. Dětské krizové centrum také poskytuje sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi. Jedná se o zajištění odborné psychosociální pomoci rodinám s dětmi, jejichž vývoj je ohrožen v důsledku dlouhodobého dopadu nepříznivé sociální situace, v důsledku týrání, sexuálního zneužívání, zanedbávání či jiného ohrožení na zdravém vývoji a všestranném rozvoji negativními vlivy v prostředí, dysfunkčností rodiny, výskytem sociálně patologických jevů v přirozeném prostředí dítěte. Pomoc vychází z individuálních potřeb klientů při zachování lidské důstojnosti, se zvláštním přihlédnutím k právům a oprávněným zájmům dětí. Tyto služby jsou rovněž bezplatné a působnost DKC je celorepubliková. Problematika ohrožených dětí, dětí žijících v obtížných podmínkách, se týká širokého okruhu dětí v naší společnosti. Pro účinnou ochranu a účinné řešení situace těchto dětí je důležité maximální využití právních norem. Pro ČR a její orgány vyplývá z těchto právních norem povinnost poskytovat dětem ochranu a umožnit a chránit jejich zdravý vývoj. Pro skutečně účinnou ochranu a pomoc ohroženému dítěti je nutná úzká spolupráce všech zúčastněných, kteří se snaží řešit situaci ohroženého dítěte. Jedná se o úzkou spolupráci

49

I.Kočaříková


pedagogických a sociálních pracovníků, dětských lékařů, psychologů, soudců a policistů. Je potřebná i spolupráce těch, kteří o ohrožení dítěte vědí a včas to oznámí. Je nutná dostatečná informovanost veřejnosti. Pokud se někdo domnívá, že dítě z jeho okolí je vystaveno špatnému zacházení, nesmí si své poznatky nechávat pro sebe. Situace bývá obvykle ještě horší, než se jeví zvenčí. Pokud je to možné, je potřeba zeptat se dítěte, jestli mu někdo neubližuje, jestli ho něco trápí, jak mu můžeme pomoci. Pokud jsou ve škole nebo jiném kolektivním zařízení zjištěny stopy násilí, je nutné zajištění lékařského vyšetření dítěte a pokud možno i fotodokumentace. Nasvědčují-li poznatky týrání nebo pohlavnímu zneužívání, je nutné učinit oznámení policii nebo státnímu zastupitelství. Pro veřejnost platí oznamovací povinnost. Neoznámením se člověk dopouští trestného činu neoznámení nebo nepřekažení trestného činu. Dále je třeba informovat orgán sociálněprávní ochrany dětí, popř. i některou nestátní organizaci. Pokud se dítě odmítá vrátit domů, informujeme ho o možnosti přijetí v zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc. Dítě zde může zůstat až do rozhodnutí soudu i proti vůli rodičů. Dítěti velmi pomůže, pokud jej tam (s jeho souhlasem) přivedeme nebo doprovodíme. Myslet na to, že dítě si většinou samo pomoci neumí. Potřebná je i včasná a dostatečná informovanost dětí. Dítě by mělo být seznámeno s tím, na koho a kam se může obrátit, pokud se mu děje něco nedobrého, pokud mu někdo ubližuje nebo se cítí nějakým způsobem ohroženo. Dítě by mělo vědět i o možnostech vyhledat pomoc i jen při jeho pochybnostech o správnosti jednání blízkých lidí k jeho osobě. Důležitou roli zde hraje škola a učitelé. Způsob, jakým umožní přístup dětí k potřebným informacím. Jedná se o vhodné zařazení problematiky ohrožených dětí do výuky, zajištění návštěv příslušných odborníků, zpřístupnění informací na dostupných místech, telefonní kontakty na nástěnkách apod. Veškeré preventivní programy by měly být používány již od velmi nízkého věku dětí, jako nejvhodnější věkové období je uváděno období mezi 3 – 6 rokem. Děti by se tedy již v útlém věku měly dozvídat o hranicích, za které jejich blízcí nesmí zacházet, měly by co nejdříve být seznámeny s možnostmi pomoci v případě jejich ohrožení.

50

I.Kočaříková

5.


Empirická část 5.1. Cíle výzkumu

Mnoho dětí je na svém zdraví či dokonce životě ohrožováno nevhodným, lhostejným či jinak negativním chováním rodičů, popřípadě dalších členů rodiny. Potřeby těchto dětí nejsou dostatečně naplňovány a dochází k poškození tělesného, duševního a společenského stavu dítěte a k poškození jeho vývoje. Pravděpodobně nejčastější formou špatného zacházení s dětmi v rodinách, jak bylo zmíněno výše, je zanedbávání péče o dítě. Děti, oběti zanedbávání, jsou často ohroženy dlouhodobě a bez poskytnutí včasné a vhodné intervence mohou důsledky zanedbávání vážně ohrožovat jejich růst a vývoj. Špatného zacházení s dětmi se velmi často dopouští rodiče, kteří byli sami v dětském věku zanedbáváni, týráni či jinak ohrožování. Nevhodné výchovné praktiky bývají v rodinách předávány z generace na generaci. Rodiče se obvykle chovají ke svým dětem tak, jak se chovali k nim jejich vlastní rodiče. V prostředí dobře fungující rodiny jsou potřeby dítěte uspokojovány optimálním způsobem, náprava a prevence by měla směřovat k úpravě problémových a špatně fungujících rodin. Česká republika má velmi vysoký počet dětí umístěných v zařízeních ústavního typu. Pro řešení situace ohroženého dítěte je klíčové zjišťování, jaké podmínky pro naplňování základních životních potřeb jsou v rodině ohroženého dítěte. Co podstatného – pro zdravý a zdárný vývoje dítěte – v jeho prostředí chybí. Co je možné udělat pro dítě samotné a co je možné udělat pro jeho rodinu. Důležitá je analýza problému ohroženého dítěte, analýza příčin a včasná a vhodná pomoc. Pomoc ohroženému dítěti prostřednictvím pomoci jeho rodině – sanace rodiny – může být způsobem, jak zabránit dalšímu zhoršování situace dítěte, rodiny a může být i cestou, která povede ke snižování počtu dětí v ústavech nebo ke zkracování doby jejich pobytu v nich. Cílem empirické části bylo pomocí případových studií analyzovat u jednotlivých dětí osobní údaje, údaje o rodinném prostředí, příčiny vzniku situace ohrožení dítěte, postupný vývoj situace v rodině, vstupy a pomoc jednotlivých orgánů a odborníků a možnost pomoci dítěti právě prostřednictvím pomoci jeho rodině. Dále pomocí rozhovoru se sociální pracovnicí zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc Klokánek Fondu ohrožených dětí analyzovat možnosti pomoci ohroženým dětem a možnosti pomoci ohroženým dětem a jejich rodinám. Rozhovor se sociální pracovnicí se dále týkal vzniku, působení a spolupráce zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc s ostatními institucemi.

51

I.Kočaříková


5.2. Metody výzkumu Ve své práci jsem použila kvalitativní formu výzkumu, protože umožňuje nahlédnout do jednotlivých případů hlouběji, zkoumat je podrobněji. Jako postup jsem zvolila konstantní komparaci, která je založena na sbírání údajů, jejich třídění, hledání shodných a rozdílných prvků a kategorií, z nichž je pak utvářena zobecňující teorie. Hlavní metodou jsou v mé práci případové studie dětí. Byly vybrány rodiny, ve kterých docházelo k zanedbávání péče o dítě. U těchto rodin byla konstatována nedostačující výživa dítěte a celková nedostačující či jinak nevhodná péče o dítě. Byly také vybrány rodiny, u kterých pravděpodobnému zanedbávání péče o dítě bylo zabráněno včasnou a vhodnou intervencí. Byla zjišťována rodinná a osobní anamnéza dítěte, vývoj situace ohrožení dítěte z hlediska dítěte a z hlediska rodičů, vstupy a pomoc jednotlivých orgánů a odborníků a možnost pomoci dítěti prostřednictvím pomoci jeho rodině. Byly zjišťovány příčiny vzniku situace ohrožení dítěte. Další metodou je rozhovor se sociální pracovnicí zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc Klokánek FOD zaměřený na možnosti pomoci ohroženému dítěti a možnosti pomoci ohroženému dítěte a jeho rodině. Rozhovor se dále týkal velmi dobré spolupráce kroměřížského Klokánku FOD s dalšími institucemi, vzniku a působení zařízení. 5.3. Výzkumný vzorek Výzkumným vzorkem je 5 dětí z oblasti jihomoravského a severomoravského kraje. Případové studie jsou řešeny osobní a rodinnou anamnézou, zjištěním případu a situace dítěte, způsobem řešení případu, prací s dítětem a s rodiči, návrhy řešení situace dítěte a rodiny, dalším vývoje situace, dalšími vstupy odborníků a orgánů, odhadem prognózy situace dítěte a rodiny. 5.4. Zpracování případových studií Údaje byly získány v zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc Klokánek Fondu ohrožených dětí z osobních spisů dětí. Měla jsem možnost osobní spisy dětí prostudovat. Jedná se o zprávy z tohoto zařízení, rozsudky soudů, psychologická vyšetření, vyšetření z pedagogicko-psychologické poradny a další materiály. Spisy mi nebyly zapůjčeny, byly mi pouze předloženy k nahlédnutí a vypsání údajů přímo na místě. Jména a další identifikovatelné znaky byly pozměněny z důvodů ochrany osobních dat.

52

I.Kočaříková


5.5. Vyhodnocení případových studií Případové studie č. 1 – 4 byly vybrány a zpracovány s ohledem na shodné nebo podobné sledované prvky. Takto shodné nebo podobné sledované prvky je možné vyhodnotit a popřípadě porovnat s obsahově shodnými kategoriemi. Nejvíce shodných a podobných prvků obsahují především případové studie č. 1 a 2, a případové studie č. 3 a 4. Případová studie č. 5 se odlišuje. Ukazuje, jak se může vyvíjet situace dítěte po rozvodu rodičů. 1. Sledovaný objekt – v prvním a druhém případě se jedná o děti, jejich péče byla ze strany rodičů zanedbávána. Ve třetím a čtvrtém případě jde o nezletilé dívky ve vyšším stupni těhotenství, o které se jejich rodiny nebyly schopny nebo ochotny postarat. Kromě čtvrtého případu všechny děti pochází z neúplných rodin. V prvním a třetím případě jsou rodiče rozvedeni, ve druhém případě žijí jako druh a družka, ve čtvrtém jsou rodiče manželé. Všichni rodiče pochází z rozvedeného manželství, v druhém případě rodiče vyrůstali v dětském domově. Ve všech případech mají rodiče základní vzdělání. V prvním, druhém a třetím případě jsou rodiče dlouhodobě nezaměstnaní, žijí pouze ze sociálních dávek. Ve čtvrtém případě jsou rodiče zaměstnaní, příjmy rodiny jsou však na velmi nízké úrovni. Socioekonomická úroveň rodin je nízká ve všech čtyřech případech. 2. Zanedbávání péče o dítě – o zanedbávání péče o dítě se jednalo v prvním a druhém případě, byla konstatována nedostačující výživa a celková péče o dítě, v těchto rodinách nebyly uspokojovány základní potřeby dětí. Ve třetím a čtvrtém případě bylo pravděpodobnému zanedbávání péče o dítě zabráněno včasnou, vhodnou a citlivou intervencí ze strany odborníků. 3. Možné příčiny – ve všech případech rodiče získali pouze základní vzdělání, jsou dlouhodobě nezaměstnaní, s výjimkou čtvrtého případu, kde rodiče pracují, ale jejich příjmy jsou na velmi nízké úrovni. Tyto okolnosti mají vliv na nízkou socioekonomickou úroveň analyzovaných rodin. V prvním případě matka péči o dítě nezvládala pro abusus alkoholu. V druhém případě byla důvodem špatné péče o dítě nezralost matky. Na nezralost matky a nepřipravenost otce pečovat o dítě mohla mít vliv skutečnost, že oba rodiče vyrůstali v dětském domově. 4. Pomoc dítěti a jeho rodině – všechny děti byly na základě předběžného opatření umístěny do zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc Klokánek FOD. V prvním, druhém a třetím případě byly děti v zařízení přijaty na základě doporučení OSPOD. Ve čtvrtém případě byla dívka v zařízení umístěna na základě žádosti matky. V prvním případě byl chlapce po narození umístěn do kojeneckého ústavu, 53

I.Kočaříková


následně do dětského domova, po roce po zlepšení poměrů předán matce. V jeho šesti letech matka pro abusus alkoholu péči opět nezvládala, proto byl chlapec umístěn do zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc Klokánek FOD. Po umístění v Klokánku se tělesný a duševní stav chlapce upravil. Matce byl umožňován pravidelný kontakt s dítětem. Stav matky se zlepšoval, komunikace a spolupráce se zařízením byla v pořádku. Matka byla podporována. Po určité době se její stav však opět zhoršil. Stala se nekontaktní. O chlapce projevili zájem příbuzní, kteří již měli v péči chlapcova nevlastního bratra. Po provedeném sociálním šetření a sociální podpoře byl chlapce umístěn do této rodiny. V druhém případě byla dívenka umístěna v Klokánku z důvodu nevyhovujících sociálních a bytových podmínek, nezralosti a neschopnosti matky poskytnout dítěti odpovídající péči. Stav dítěte se po umístění do zařízení rychle zlepšil. Dvouměsíční dítě při odpovídající péči velmi dobře prospívalo. Matka byla v péči o dítě podporována a zaučována. Rozhodla se však zanechat dítě v péči zařízení. O dítě projevili zájem příbuzní. Po provedeném sociálním šetření a podpoře byla dívenka umístěna do péče svých příbuzných. Matka zůstává s dcerou v kontaktu. Péče o dítě není zatím schopna. Rodina je nadále sledována. Ve třetím případě byla sedmnáctiletá dívka přijata do Klokánku v pokročilém stupni těhotenství. Na příchod dítěte byla připravována. Po celou dobu udržovala kontakt s otcem nenarozeného dítěte (v té době otec ve VTOS). Po narození dítěte byla schopna o dítě samostatně pečovat. Po dosažení zletilosti bylo narozené dítě předáno do péče matky. Po propuštění z VTOS začali matka s přítelem společně pečovat o své dítě. Ve čtvrtém případě byla šestnáctiletá dívka přijata do Klokánku také ve vyšším stupni těhotenství. Rodina zvažovala udělení souhlasu k osvojení narozeného dítěte. Dívka byla také na příchod dítěte připravována, byla zaučována v péči o dítě. Po narození dítěte se rodina rozhodla dítě si ponechat. 5. Spolupráce s rodinou – v prvním případě se matka zpočátku se zařízením snažila spolupracovat, po určité době se však její stav zhoršil, opět abusus alkoholu, stala se nekontaktní. Otec nespolupracoval od počátku. Spolupráce s rodinou, která o chlapce projevila zájem, na velmi dobré úrovni. V druhém případě spolupráce s rodiči rozpačitá, rodiče o dívenku projevovali minimální zájem. Matce byl umožněn pobyt s dítětem, matka však o dítě zájem neprojevovala. Spolupráce se sestrou matky, které bylo dítě svěřeno do péče, na velmi dobré úrovni. Ve třetím a čtvrtém případě spolupráce s rodiči nezletilých těhotných dívek obtížnější. Rodiče uváděli, že nemají podmínky k péči o nezletilé. Kontakt a spolupráce po určité době navázány. Spolupráce s nezletilými těhotnými dívkami velmi dobrá. 54

I.Kočaříková


6. Spolupracující instituce – spolupráce s dalšími institucemi (OSPOD, soudy, lékaři, mateřské školy, školy) na velmi dobré úrovni. Spolupráce biologických rodičů s institucemi průměrná. Spolupráce rodin, kterým byly svěřeny děti do péče, byla na velmi dobré úrovni. 7. Případová studie č. 5 – tato případová studie ukazuje, jak se může vyvíjet situace dítěte a jeho rodiny po rozvodu rodičů. Oba rodiče mají středoškolské vzdělání. Matka pochází z úplné rodiny. Je zaměstnaná. Po rozvodu s otcem chlapce se znovu vdala a má další dvě děti. Otec pochází z rozvedené rodiny. Pro neustálý pohyb z místa na místo po rozvodu byl dlouhodobě nezaměstnaný, bez trvalého bydliště, domáhal se podpor a ubytování. Po úpravě poměrů je zaměstnaný a má trvalé bydliště. Chlapec byl po rozvodu rodičů, ve svých třech letech, svěřen do péče otce. Otec, aby znemožnil kontakty dítěte s matkou, neustále cestoval po celé ČR i v zahraničí. Místa pobytu často měnil. Chlapec do svých třinácti let nepoznal, co je to stálý bezpečný domov. Vystřídal bezpočet škol, po určitou dobu neplnil povinnou školní docházku. Vztah syna s matkou byl zcela přetrhán. Z opakovaných psychologických vyšetření vyplývalo, že pro chlapcovo psychické zdraví a pro jeho další zdravý vývoj, je udržení vztahu s otcem pro chlapce nejlepší možností. U otce nebyla shledána přítomnost duševní poruchy. Otec byl sociálními pracovníky veden k úpravě svých poměrů, spolupráci s odbornými pracovníky ve prospěch jeho syna. Otec se usadil, našel si zaměstnání, bydlení, přítelkyni. Chlapec byl opět svěřen do jeho péče. V případu zasahovali Policie ČR, soudy, OSPOD, lékaři, Fond ohrožených dětí. Trvalo deset let, než se podařilo situaci dítěte a jeho rodiny stabilizovat. 8. Závěr – v případových studiích byly shrnuty případy 5 zkoumaných dětí. Prostřednictvím případů dětí jsme chtěli ukázat možné příčiny ohrožení dětí, dále možné příčiny zanedbávání péče o děti, možné příčiny nedostačující či jinak děti ohrožující péče. Chtěli jsme poukázat na dopad ohrožující péče na další zdravý vývoj dětí. Dále jsme chtěli poukázat na nutnost těsné spolupráce všech odborníků, všech spolupracujících institucí. Byly také popsány možnosti pomoci ohroženým dětem a jejich rodinám. Bylo ukázáno, že včasná a vhodná intervence, nejlépe ještě před narozením dítěte do rizikové rodiny, může předejit vytvoření situace ohrožení dítěte a také možnému odebrání dítěte z jeho biologické rodiny. Všechny případy byly řešeny osobní a rodinnou anamnézou, v práci byly zahrnuty výsledky psychologických vyšetření dětí, v poslední kazuistice i psychologická vyšetření rodičů. U všech kazuistik byl ukázán vývoj situace ohroženého dítěte a jeho rodiny, vstupy jednot55

I.Kočaříková


livých orgánů, pomoc odborníků, prognózy dalšího vývoje dítěte a jeho situace v rodině. U všech případů se jedná o dlouhodobý proces, rodiny po zklidnění či vyřešení ohrožující situace bývají obvykle dále sledovány a bývá jim nabízena další možná pomoc. 5.6. Analýza rozhovoru se sociální pracovnicí zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc Klokánek FOD O vzniku, působení, spolupráci s jinými institucemi a možnostech pomoci ohroženým dětem byl veden rozhovor se sociální pracovnicí zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc Klokánek FOD, Kroměříž, ulice Kollárova. Rozhovor byl proveden na základě předem domluveného osobního kontaktu, byl zaznamenán, následně přepsán a byla provedena následující analýza získaných dat. Vznik zařízení Ve městě Kroměříž vznikl původně Klokánek rodinného typu v roce 2001. O děti pečoval v rodinném domku manželský pár. Pro nemoc paní (pečující „tety“) však musel být Klokánek v roce 2004 uzavřen. Od roku 2005 do roku 2007 byl provozován Klokánek na Riegrově náměstí, v péči o děti se zde střídaly dvě „tety“. V červnu 2007 byl zahájen provoz Klokánku na Kollárově ulici. Kapacita tohoto zařízení je 20 dětí. Je zde 5 samostatných bytů, v každém z nich je možné ubytovat maximálně 4 děti. V každém bytě o děti pečují střídavě po týdnu nepřetržité péče dvě „tety“. V červnu 2008 byl otevřen další Klokánek na Havlíčkově ulici. Kapacita tohoto zařízení je 7 bytů pro maximálně 28 dětí. Personální zabezpečení V tomto zařízení pracuje 21 pracovníků. Jedná se o vedoucí zařízení, dvě sociální pracovnice, psycholožku, zdravotní supervizorku a herní specialistku – dramaterapeutku. Dále pracovník pro sponzoring a organizačně – technický pracovník, který zde působí jako údržbář a řidič, pomáhá s odvozem dětí do škol, k lékaři apod. Externě zde pracuje dětská lékařka. O děti pečují v každém bytě dvě „tety“ střídavě po týdnu nepřetržité péče. Stálých „tet“ pracuje v zařízení deset. Těmto stálým pracovnicím vypomáhají pomocné „tety“, které do zařízení dochází v průběhu týdne, pondělí až pátek na 8 hodin denně. Finanční zabezpečení Zařízení bylo dříve odkázáno pouze na sponzorské dary, sbírky a granty. Od roku 2006 je schválen Příspěvek na úhradu pobytu a péče, nyní je zařízení financováno z velké části z tohoto příspěvku. Zařízení také podává žádosti na přídavky na dítě. Dále rodiče by měli přispívat na péči a pobyt dítěte. Jedná se o Příspěvek na úhradu pobytu a péče, jeho výše 56

I.Kočaříková


může být stanovena soudním rozhodnutím, na rodičích vymáhána, často však neúspěšně. Zbylé náklady jsou nadále hrazeny ze sponzorských darů, sbírek a grantů. Spolupráce s dalšími institucemi Zařízení spolupracuje především s městskými úřady – sociálními odbory – orgány sociálně-právní ochrany dětí (OSPOD), nejenom s místními, ale z celé republiky. Jsou povinni úřadům hlásit veškeré přijetí a propuštění, veškeré případy jsou konzultovány a každé dva 2 měsíce je úřadům zasílána zpráva k situaci každého umístěného dítěte. Dále zařízení spolupracuje se soudy, školami, zdravotnickými zařízeními, s pedagogicko-psychologickými poradnami a se středisky výchovné péče. Věk umístěných dětí Zařízení přijímá děti bez ohledu na věk, tj. již od narození do zletilosti dítěte, i déle. Výhodou je, že na rozdíl od ústavního systému, není potřeba od sebe oddělovat sourozence. Je možné přijímat celé skupiny sourozenců bez ohledu na věk, nedochází tak k jejich další traumatizaci v důsledku rozdělování do různých zařízení zdravotnických (děti do tří let) a školských (děti starší tří let). Dále pokud se mladý člověk po dosažení zletilosti nachází v tíživé situaci, nemá kam jít a nejsou s ním výchovné problémy, uzavře se s ním Dohoda o dočasném pobytu svěřence v Klokánku po dosažení zletilosti a může v zařízení zůstat do upravení své situace. Způsoby přijetí dětí Podle zákona o sociálně právní ochraně dětí je možné děti do zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc přijímat následujícími způsoby: 1. Na žádost rodičů (zákonných zástupců) bez soudního rozhodnutí nebo na žádost OSPOD s následným souhlasem rodičů, opět bez soudního rozhodnutí. Lze tedy přijímat rychle, kdy je to právě zapotřebí. Se zákonnými zástupci se uzavírá Dohoda o svěření dítěte do zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc. Pokud se zlepší podmínky v rodině, je možné pobyt ihned ukončit a dítě vrátit domů do rodiny, protože není potřeba čekat na změnu soudního rozhodnutí. 2. Na vlastní žádost dítěte a poskytnout mu péči i proti vůli rodičů do té doby, než soud rozhodne o předběžném opatření podaném OSPOD (tj. až za 7 dní). Je tak možné zajistit rychlou pomoc dětem na útěku z rodiny – často se jedná o děti týrané, zanedbávané nebo zneužívané. 3. Na základě soudního rozhodnutí, tj. předběžného opatření nebo rozsudku. 57

I.Kočaříková


Děti se přijímají bez zbytečného pobytu v diagnostickém ústavu, tedy přímo „z terénu“. Děti bez poruch chování nemusí pobývat ve stejném režimu s dětmi výrazně narušenými, agresivními, s anamnézou trestné činnosti, toxikománie apod. Děti bez těchto problémů by zde byly kromě psychické deprivace zvýšeně ohroženy šikanou i mravním zpustnutím. Způsob péče o děti Zařízení je provozováno jako rodinná péče na úrovni nepřetržité týdenní střídavé péče dvou stabilních „tet“. V Klokánku je „teta“ s dětmi v bytě i v noci. Veškerá péče o děti probíhá tak jako doma v rodině. „Teta“ vaří, uklízí, zajišťuje veškerý chod domácnosti, nakupuje, učí se s dětmi, chodí i na třídní schůzky. Svojí přítomností a uklidňováním (např. při nočních děsech nebo pláči dětí) jim dodává pocit jistoty a bezpečí. Věnuje se dětem po stránce citové a výchovné, tak aby byl zajištěn zdravý psychosociální vývoj dětí. Děti mohou z Klokánku telefonovat domů, rodiče je mohou kdykoliv navštěvovat, brát si je na vycházky nebo na víkendy, pokud tomu nebrání závažné důvody nebo pokud je dítě neodmítá. Pokud je v dosahu dosavadní škola, děti ji mohou navštěvovat nadále, takže nemění spolužáky ani kamarády. Délka pobytu dětí Děti jsou v Klokánku jen po dobu nezbytně nutnou – než se po vyřešení situace mohou vrátit domů nebo než je pro ně nalezena trvalá náhradní rodina, pokud není návrat do vlastní rodiny možný. Průměrná doba pobytu dětí v Klokánku je šest měsíců, zhruba třetina dětí odchází do jednoho měsíce. Jedná se o údaje průměrné. V Klokánku jsou například děti i 3. rokem, jsou však i děti, které byly v Klokánku jednu noc, popřípadě jeden den. Další umístění dětí Největší část dětí umístěných v zařízení (54%) se po úpravě podmínek vrací do svých biologických rodin. Pokud není návrat k biologickým rodičům možný, hledají se příbuzní z širšího rodinného prostředí. Pokud o dítě nemůže pečovat nikdo z širšího příbuzenstva, řeší se situace dítěte trvalou náhradní rodinnou péčí. Pokud má dítě závažné problémy, přechází do ústavní výchovy, na psychiatrii nebo do jiného zařízení – z kroměřížského Klokánku v loňském roce neodešlo do těchto zařízení žádné dítě. Požadavky na pečující osoby „Tety“ musí mít čistý výpis z rejstříku trestů. Požadují se zkušenosti s výchovou dětí, do toho spadá i zkušenost s výchovou vlastních dětí. Musí projít psychologickým vyšetřením, které musí prokázat jejich dobrý vztah k dětem, dostatek empatie a schopnosti vytvořit 58

I.Kočaříková


dětem citově vřelé prostředí. Ověřuje se schopnost zvládat stres, zátěžové situace, nepřítomnost patologických rysů. V současnosti se požaduje středoškolské pedagogické nebo zdravotnické vzdělání. Další možnosti pomoci Kromě zaregistrované sociálně právní ochrany dětí poskytuje Klokánek a Fond ohrožených dětí sociálně aktivizační služby. Tyto služby jsou poskytovány rodinám, které jsou dlouhodobě ohroženy krizovou sociální situací. Rodičům je poskytována podpora, nácvik rodičovského chování, vedení hospodaření, udržování domácnosti a především vedení k rodičovské odpovědnosti a vztahu k dítěti. Dále je poskytováno sociální poradenství a zprostředkování další potřebné odborné pomoci.

59

I.Kočaříková


Závěr Každé dítě má právo vyrůstat v harmonickém rodinném prostředí. Mnoho dětí je však ohrožováno na svém zdraví či dokonce životě lhostejným či negativním chováním rodičů, popřípadě jiných blízkých osob. Mnoho dětí a jejich rodičů se nachází v obtížných životních situacích, které jsou pro děti i pro ostatní členy rodiny ohrožující. Často se jedná o ohrožení dlouhodobé, předávané z generace na generaci. Takto ohrožené děti a jejich rodiny nedokážou svoji těžkou situaci řešit a do budoucna zlepšit a udržet bez pomoci jiných. Proto je nutné, aby společnost nebyla lhostejná a problematikou ohrožených dětí se zabývala. Pro účinnou pomoc ohroženým dětem je potřebná dostatečná informovanost veřejnosti. Veřejnost by měla být seznámena, jak se zachovat, pokud se ve svém okolí setkává s ohroženým dítětem. Lidé by také měli být upozorňováni nejen na povinnost oznámení případu ohroženého dítěte, ale i na možnost zachování anonymity oznamovatele. Důležitá je i včasná a dostatečná informovanost dětí. Děti by měly mít přístup k informacím o možnostech pomoci v případě jejich ohrožení, již v nízkém věku by měly být seznamovány se správností chování blízkých osob k nim samotným. Pro řešení problematiky ohroženého dítěte a jeho rodiny, jak i vyplynulo z provedeného výzkumu, je nutná úzká spolupráce všech zúčastněných institucí a odborníků. Jen vzájemnou úzkou spoluprací všech zúčastněných je možné nalézt optimální řešení situace ohroženého dítěte a jeho rodiny. Vždy je v první řadě nutné zajistit ochranu a bezpečí ohroženého dítěte, dále je potřeba poskytovat dětem a jejich rodinám psychickou podporu, vést rodinu ke stabilizaci emočního stavu a napomáhat při zvládání obtížných životních situacích. Velmi důležité je podporovat děti a jejich rodiče ve schopnosti aktivně řešit obtížné situace, podporovat a rozvíjet jejich samostatnost při řešení dlouhodobě nepříznivých sociálních situací, vést rodinu k nezávislosti na sociálních programech. Pro účinnou pomoc ohrožené rodině je významné vytváření příjemného prostředí a atmosféry, lidského vztahu mezi pomáhajícími odborníky a jednotlivými členy rodiny. Z průzkumu vyplynulo, nakolik kvalita pozitivního vztahu mezi zúčastněnými osobami, vstřícnost, ochota a pochopení pomáhajících osob vůči lidem v zátěžových a krizových situacích ovlivňují situaci ohroženého dítěte, mají vliv na otevřenost a schopnost rodičů pracovat na změnách k lepšímu a napomáhají hledat a udržovat motivaci rodičů a dětí k udržení dosaženého zlepšení ve fungování rodinného systému. Děti a jejich rodiče potřebují pomáhajícím odborníkům důvěřovat, cítit jejich skutečný zájem o svou osobu a tím se zvyšují šance na úspěšnost poskytované pomoci.

60

I.Kočaříková


Nejčastější formou špatného zacházení s dětmi v rodinách je zanedbávání péče o děti. Jak potvrdil provedený výzkum, zanedbávání péče o děti se obvykle dopouští rodiče, kteří vyrůstali v narušených rodinných vztazích, jejich původní rodiny byly neúplné, jejich rodiče byli rozvedeni. Negativní dopad na péči o dítě a rodičovské kompetence mívá také dětství rodičů strávené v dětském domově. Dále výzkum potvrdil, že špatná péče o děti bývá častější v rodinách, jejichž socioekonomická úroveň je velmi nízká. Rodiče bývají dlouhodobě nezaměstnaní, žijí pouze ze sociálních dávek, nebo pracují, ale jejich příjmy jsou na velmi nízké úrovni. Z provedeného výzkumu též vyplynulo, že ke špatné péči o dítě může vést i nezralost a nepřipravenost rodičů či závislost rodičů na alkoholu, drogách nebo jiných návykových látkách. Výzkumem se také prokázalo, že poskytnutím včasné a vhodné pomoci, je možné předejít situaci ohrožení dítěte a jeho případnému odebrání mimo rodinu. Problematikou ohrožených dětí se zabývají odborníci z oblasti státní, právní, zdravotní, sociální a pedagogické sféry, i profesionální odborníci a dobrovolní pracovníci z oblasti neziskových organizací. Nejvýznamnějšími jsou Fond ohrožených dětí a Dětské krizové centrum. Poskytují psychosociální pomoc dětem týraným a jinak sociálně ohroženým. Zaměřují se na ambulantní a terénní sociální práci a na sanaci rodin. Pokud není v dohledné době možné sanovat rodinné prostředí, nabízí pro děti přechodné rodinné prostředí v zařízeních pro děti vyžadující okamžitou pomoc. Vykonávají sociálně právní ochranu dětí a poskytují sociálně aktivizační služby. Pomoc ohroženému dítěti musí být včasná, odborná, komplexní, systematická a mezioborová. Musí reagovat na individuální potřeby konkrétního dítěte a jeho rodičů. Součástí řešení problematiky ohroženého dítěte je prevence, a to prevence primární, sekundární a terciární, přičemž účinnost prevence obvykle záleží na tom, v jakém věku dítěte a v jaké fázi rodičovství je poskytnuta pomoc ohroženému dítěti a jeho rodině. Jak bylo již zmíněno výše, i z provedeného výzkumu vyplývá, že pokud je pomoc rodině poskytnuta včas již před narozením dítěte, je možné předejít situaci ohrožení dítěte a jeho případnému odebrání z rodiny. Tato práce by mohla přispět k širšímu pohledu na problematiku ohrožených dětí, k pochopení možných příčin vzniku situace ohrožení dítěte v jeho rodině a tím i pochopení důležitosti časně a vhodně poskytované podpory a pomoci ohroženým rodinám. Vzhledem k tomu, že Česká republika má stále velmi vysoký počet dětí umístěných v zařízeních ústavního typu, je důležitá i otevřenost vůči pomoci ohroženému dítěte prostřednictvím pomoci jeho rodině – sanaci rodiny – jako prostředku, který by mohl vést ke snižování počtu dětí v ústavech nebo ke zkracování jejich pobytu v nich. 61

I.Kočaříková


Resumé Tématem bakalářské práce je „Ohrožené dítě a jeho rodina“. Teoretická část vymezuje problematiku ohrožených dětí, příčiny vzniku situace ohrožení dítěte v jeho rodině, způsoby posuzování funkčnosti rodiny, rizikové faktory na straně rodičů, dětí a prostředí, prevenci, sociální služby a programy a možnost pomoci dítěti prostřednictvím pomoci jeho rodině – sanaci rodiny. Současně zdůrazňuje význam lidského vztahu mezi pomáhajícími odborníky a členy ohrožené rodiny. V empirické části byla provedena prostřednictvím kvalitativního výzkumu analýza případových studií dětí. U jednotlivých dětí byly analyzovány osobní údaje, údaje o rodinném prostředí, příčiny vzniku situace ohrožení dítěte, postupný vývoj situace v rodině, vstupy a pomoc jednotlivých orgánů a odborníků a možnost pomoci dítěti prostřednictvím pomoci jeho rodině. Dále pomocí rozhovoru se sociální pracovnicí zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc Klokánek Fondu ohrožených dětí byly analyzovány možnosti pomoci ohroženým dětem a jejich rodinám a spolupráce zúčastněných institucí a odborníků. Tato práce může pomoci všem, kterým není problematika ohrožených dětí lhostejná. Může přispět k hlubšímu pochopení možných příčin vzniku situace ohrožení dítěte v jeho rodině, k hledání a nalézání vhodných způsobů pomoci ohroženým dětem tak, aby situace ohrožení dítěte byla zvládána a zmírňována, popřípadě aby se jí zcela předcházelo.

62

I.Kočaříková


Summary The subject of my Bachelor Thesis is „Endangered Child and His Family“. The theoretic part limits the problems of endangered children, the endangered child situation origin causes in his family, family functionality consideration ways, risk factors on the side of parents, children and settings, prevention, social services and programs and possibility to help the child by means of his family – rescue of the family. It simultaneously emphasizes the importance of human relationships among the helping specialists and members of the endangered family. In the empirical part the analysis was carried out by means of qualitative research of children case studies. The personal details, family setting details, the endangered child situation origin causes, family situation gradual development, individual authorities and specialists entries and help and possibility to help the child by means of helping his family are analyzed on individual children. Next, the possibilities to help endangered children and their families and the cooperation of authorities and specialists concerned were analyzed by virtue of dialogue with social worker from authority Klokánek Fond ohrožených dětí dealing with children requiring immediate help. This thesis can help everybody who the endangered children problems are not indifferent for. It can contribute to possible engendered child origin causes deeper understanding and search for endangered children appropriate help manners so that the endangered child situation is managed and reduced, eventually fully prevented.

63

I.Kočaříková


Použitá literatura 1. BECHYŇOVÁ, V., KONVIČKOVÁ, M. Sanace rodiny. Praha: Portál, 2008. 152 s. ISBN 80-7367-392-5 2. DUNOVSKÝ, J., et al. Týrané, zneužívané a zanedbávané dítě. Praha: Grada Publishing, 1995. 248 s. ISBN 80-7169-192-5 3. GAVORA, P. Úvod do pedagogického výzkumu. Brno: Paido, 2000. 207 s. ISBN 80-85931-79-6 4. HÁJEK, K. Práce s emocemi pro pomáhající profese. Praha: Portál, 2007. 119 s. ISBN 80-7367-346-8 5. KOPŘIVA, K. Lidský vztah jako součást profese. Praha: Portál, 2006. 146 s. ISBN 80-7367-181-6 6. LANGMEIER, J., KREJČÍŘOVÁ, D. Vývojová psychologie. Praha: Grada, 2007. 352 s. ISBN 80-247-1284-9 7. LANGMEIER, J., MATĚJČEK, Z. Psychická deprivace v dětství. Praha: Avicenum, 1974. ISBN 8. MATĚJČEK, Z., DYTRYCH, Z. Krizové situace v rodině očima dítěte. Praha: Grada, 2002. 128 s. ISBN 80-247-0332-7 9. MATĚJČEK, Z. Prvních 6 let ve vývoji a výchově dítěte. Praha: Grada, 2004. 184 s. ISBN 80-247-0870-1 10. MATĚJČEK, Z., et al. Děti, rodina a stres. Praha: Galén, 1994. 214 s. ISBN 8085824-06-X 11. MATĚJČEK, Z. Po dobrém nebo po zlém. Praha: Portál, 2000. 109 s. ISBN 807178-486-9 12. MATĚJČEK, Z. Co, kdy a jak ve výchově dětí. Praha: Portál, 2007. 143 s. ISBN 80-7367-325-3 13. MATOUŠEK, O., et al. Metody a řízení sociální práce. Praha: Portál, 2003.380 s. ISBN 80-7178-548-2 14. MATOUŠEK, O., et al. Sociální práce v praxi. Praha: Portál, 2005. 351 s. ISBN 80-7367-002-X 15. RIEGER, Z., VYHNÁLKOVÁ, H. Ostrov rodiny. Hradec Králové: Konfrontace, 2001. 254 s. ISBN 80-86088-06-5 16. ROGERS, C. R. Způsob bytí. Praha: Portál, 1998. 296 s. ISBN 80-7178-233-5 17. SATIROVÁ, V. Kniha o rodině. Praha: Práh, 2006, 357 s. ISBN 80-7252-150-0

64

I.Kočaříková


18. ŠKOVIERA, A. Dilemata náhradní výchovy. Praha: Portál, 2007. 143 s. ISBN 807367-318-5 19. ŠVAŘÍČEK, R., ŠEĎOVÁ, K., et al. Kvalitativní výzkum v pedagogických vědách. Praha: Portál, 2007. 377 s. ISBN 80-7367-313-0 20. SOBOTKOVÁ, I. Psychologie rodiny. Praha: Portál, 2007. 219 s. ISBN 80-7367250-8 21. VÁGNEROVÁ, M. Psychopatologie pro pomáhající profese. Praha: Portál, 2004. 870 s. ISBN 80-7178-802-3 22. VODÁČKOVÁ, D., et al. Krizová intervence. Praha: Portál, 2007. 543 s. ISBN 807367-342-0 23. VYBÍRAL, Z. Psychologie komunikace. Praha: Portál, 2005. 319 s. ISBN 80-7178998-4 24. VYMĚTAL, J. Průvodce úspěšnou komunikací. Praha: Grada Publishing, 2008. 328 s. ISBN 80-247-2614-4 25. ZPRAVODAJ FONDU OHROŽENÝCH DĚTÍ č. 1 a 2/2006, č. 1 a 2/2007, č. 1 a 2/2008 26. http://www. fod.cz (Fond ohrožených dětí) 27. http://www. dkc.cz (Dětské krizové centrum) 28. http://www. linkabezpeci.cz (Linka bezpečí) 29. http://www. strep.cz (Občanské sdružení STŘEP) 30. Zákon č. 1/1993 Sb., Ústava ČR 31. Zákon č. 2/1993 Sb., Listina základních práv a svobod 32. Zákon č. 104/1991 Sb., Úmluva o právech dítěte 33. Zákon č. 93/1964 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů 34. Zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů 35. Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů 36. Zákon č. 109/2002 Sb., o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivně výchovné péči ve školských zařízeních, ve znění pozdějších předpisů 37. Zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů

65

I.Kočaříková


Seznam příloh 1. Příloha č. 1: Právní normy týkající se problematiky ohroženého dítěte (přehled) 2. Příloha č. 2: Fond ohrožených dětí – projekt Klokánek (přehled) 3. Příloha č. 3: Statistické údaje zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc Klokánek FOD Kroměříž (tabulky) 4. Příloha č. 4: Případové studie jednotlivých dětí (studie) 5. Příloha č. 5: Rozhovor se sociální pracovnicí zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc Klokánek Fondu ohrožených dětí (rozhovor)

66

I.Kočaříková


Seznam tabulek 1. Tabulka č. 1: Celkový přehled počtu dětí 2. Tabulka č. 2: Věkové složení nově přijatých dětí 3. Tabulka č. 3: Důvody svěření nově přijatých dětí 4. Tabulka č. 4: Způsoby přijetí dětí 5. Tabulka č. 5: Počty dětí dle doby pobytu 6. Tabulka č. 6: Odchody dětí

67

I.Kočaříková


Příloha č. 1: Právní normy týkající se problematiky ohroženého dítěte

1. Zákon č. 1/1993 Sb., Ústava ČR 2. Zákon č. 2/1993 Sb., Listina základních práv a svobod 3. Zákon č. 104/1991 Sb., Úmluva o právech dítěte 4. Úmluvy přijaté Radou Evropy: -

sdělení MZV č. 14/2000 Sb., o Evropské sociální chartě,

-

sdělení MZV č. 132/2000 Sb., o přijetí Úmluvy o osvojení dětí,

-

sdělení MZV č. 54/2001 Sb., o přijetí Evropské úmluvy o výkonu práv dětí,

-

sdělení MZV č. 47/2001 Sb., o přistoupení České republiky k Evropské úmluvě o právním postavení dětí narozených mimo manželství,

-

Doporučení č. R (93), k vytvoření systému efektivní prevence, ohlašování, ověřování, vyšetřování, léčby a sledování případů zneužití dítěte (syndrom CAN).

5. Úmluvy přijaté Haagskou konferencí o mezinárodním právu soukromém: -

sdělení MZV č. 34/1998 Sb., o sjednání Úmluvy o občanskoprávních aspektech mezinárodních únosů dětí,

-

sdělení MZV č. 43/2000 Sb., o přijetí Úmluvy o ochraně dětí a spolupráci při mezinárodním osvojení,

-

sdělení MZV č. 132/1976 Sb., o přijetí Úmluvy o uznávání a výkonu rozhodnutí o vyživovací povinnosti,

-

sdělení MZV č. 141/2001 Sb., o Úmluvě o pravomoci orgánů, použitelném právu, uznávání, výkonu a spoluprácí ve věcech rodičovské zodpovědnosti a opatření k ochraně dětí.

6. Zákon č. 93/1964 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů 7. Zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů 8. Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů 9. Zákon č. 109/2002 Sb., o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivně výchovné péči ve školských zařízeních, ve znění pozdějších předpisů 10. Zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů

I.Kočaříková


Příloha č. 2: Fond ohrožených dětí – projekt Klokánek Klokánek – rodinná péče místo ústavní výchovy Klokánek je projekt Fondu ohrožených dětí, jehož cílem je nabídnout dětem namísto ústavní výchovy přechodnou rodinnou péči na dobu, dokud se nemohou vrátit zpět do své rodiny, nebo dokud pro ně není nalezena trvalá náhradní rodinná péče (svěření do výchovy třetí osoby, osvojení, pěstounská péče). Klokánky mají pověření Ministerstva práce a sociálních věcí jako zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc. Mohou, jak bylo zmíněno výše, přijímat děti na základě žádosti rodičů, soudního rozhodnutí (předběžného opatření nebo rozsudku), žádosti orgánu sociálně právní ochrany dětí i na základě samotného dítěte či osoby, která malé dítě nalezne opuštěné nebo v jiné krizové situaci. V těchto případech mohou děti v Klokánku zůstat i proti vůli rodičů až do té doby, než soud rozhodne o předběžném opatření. Většina přijatých dětí má stejnou anamnézu jako děti přijímané do ústavní výchovy – zanedbávání, domácí násilí, neschopnost zajistit řádnou péči, týrání, zneužívání, bytové důvody, hospitalizace osamělého rodiče či svěření dítěte za účelem zajištění náhradní rodinné péče. Podle § 46 odst. 2 zákona o rodině má rodinná péče v zařízeních pro děti vyžadující okamžitou pomoc přednost před ústavní výchovou. První Klokánek byl otevřen v Žatci v září 2000. V současné době existuje sedmnáct Klokánků na území celé republiky. Klokánky jsou provozovány jednak klasickou rodinnou péčí ve vlastních bytech zaměstnanců (5 Klokánků), a dále v objektech se služebními byty, kde o děti nepřetržitě střídavě po týdnu pečují po všech stránkách tak jako v rodině dvě stabilní „tety“ (12 Klokánků). Hlavní snahou je, aby se děti mohly co nejdříve po zlepšení situace vrátit domů, nebo není-li to možné, aby byly svěřeny do trvalé náhradní rodinné péče příbuzných či jiných osob. Průměrná doba pobytu dětí v Klokánku je půl roku. Kolem šedesáti procent dětí se vrací k rodičům, asi třicet procent přechází do trvalé náhradní rodinné péče. Zbývajících deset procent zahrnuje ukončení pobytu v Klokánku zletilostí či umístěním do jiného zařízení (zdravotnické zařízení nebo ústavní výchova). Od otevření prvního Klokánku bylo již přijato přes tři tisíce dětí různého věku, včetně novorozenců, kojenců a batolat. Shrnuté principy péče o děti v Klokánku: O tři až čtyři děti pečují po všech stránkách obdobně jako v rodině zaměstnanci Fondu ohrožených dětí – manželský pár, „teta“ nebo střídavě po týdnu dvě „tety“ (kromě péče o děti vaří, nakupují, pečují o domácnost, hrají si

I.Kočaříková


s dětmi, mazlí se s nimi, chodí s nimi na vycházky, chodí na třídní schůzky). V Klokánku je „teta“ (popř. „strýc“) s dětmi v bytě i v noci a svou přítomností jim dodává pocit jistoty a bezpečí. Jsou přijímány děti bez ohledu na věk, proto není potřeba rozdělovat sourozence a po dovršení zletilosti nemusí nezaopatřené dítě okamžitě opustit Klokánek. Děti se přijímají přímo „z terénu“, bez pobytu v diagnostickém ústavu, kde jsou společně diagnostikovány děti bez poruch chování s dětmi s výraznými poruchami chování. Děti jsou přijímány nejen na základě soudního rozhodnutí a na žádost orgánu sociálně právní ochrany dětí, ale i na žádost rodičů nebo samotného dítěte. Průměrná délka pobytu dítěte v Klokánku je šest měsíců. Kolem 60 % dětí se z Klokánku vrací domů a 30 % odchází do náhradní rodinné péče. Nejvíce je přijímáno dětí z důvodu špatné bytové situace, zanedbávání péče, nezvládání péče, podezření z týrání, domácího násilí a rozvodových sporů.

Kontakt Fond ohrožených dětí Zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc Klokánek FOD Kollárova 658, 767 01 Kroměříž tel.: 573 334 888, 724 667 620 – 4

I.Kočaříková


Příloha č. 3: Statistické údaje zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc Klokánek FOD Kroměříž

Tabulka č. 1 – celkový přehled počtu dětí 2005

2006

2007

2008

Celkový počet dětí

30

51

51

30

Nově přijato

30

44

34

28

Odešlo

23

34

34

28

Zůstalo

7

17

17

19

Součet všech dnů pobytu všech dětí

2.299

4.601

6.400

7.082

Kapacita zařízení – počet lůžek

8

20

20

20

Průměrná obložnost v %

78,7

89

88

96,7

2005

2006

2007

2008

Do 1 týdne

1

6

3

0

Do 1 měsíce

0

2

0

0

Do 3 měsíců

0

0

0

0

Do 1 roku

0

3

0

1

Do 2 let

3

7

1

3

Do 3 let

5

1

1

0

Do 6 let

9

10

5

7

Do 10 let

0

6

13

8

Do 15 let

6

4

4

9

Do 18 let

6

5

7

2

Nad 18 let

0

0

0

0

Celkem

30

44

34

30

Tabulka č. 2 – věkové složení nově přijatých dětí

I.Kočaříková


Tabulka č. 3 – důvody svěření nově přijatých dětí 2005

2006

2007

2008

Podezření z týrání

4

5

1

3

Podezření z pohlavního zneužívání

0

2

1

1

Zanedbávání péče

3

5

3

7

Alkoholismus rodičů

1

1

4

3

Drogová závislost rodičů

1

6

0

0

Domácí násilí

0

2

4

1

Rozvodové spory

0

4

4

0

Výchovné problémy dítěte

0

1

7

5

Nezvládání péče

0

9

7

5

Neshody mezi rodiči a dětmi

0

3

4

4

Dítě na útěku z rodiny

0

0

3

1

Dítě na útěku z ústavu

0

0

0

0

Těhotenství nezletilé matky

0

2

1

0

Svěření za účelem pozdějšího osvojení

1

8

1

0

Svěření za účelem pěstounské péče

0

0

2

0

Anonymní předání dítěte

0

0

0

0

Bytové problémy

4

18

10

10

Hmotná nouze

0

4

7

9

Hospitalizace rodiče

8

5

8

8

Zaměstnání rodiče

0

0

1

4

Výkon trestu rodiče

0

7

0

2

Úmrtí rodiče

0

3

2

0

Jiné

5

0

6

9

I.Kočaříková


Tabulka č. 4 - způsoby přijetí dětí

Souhlas zákonného zástupce

2005

2006

2007

2008

17

17

10

18

0

0

0

12

19

6

5

3

5

Souhlas zákonného zástupce, později změně- 0 ný na předběžné opatření nebo rozsudek Písemná žádost OSPOD

1

Písemná žádost OSPOD, a poté předběžné 1 opatření nebo rozsudek o svěření Předběžné opatření

5

9

2

1

Rozsudek o svěření

2

1

0

0

Vlastní žádost dítěte

2

2

1

0

Dítě předané Policií ČR bez rozhodnutí

2

2

0

0

Dítě předané jinou osobou než zákonným 0

1

0

0

2005

2006

2007

2008

Do 1 měsíce

18

14

17

12

Do 2 měsíců

1

6

1

3

Do 3 měsíců

1

5

3

2

Do 6 měsíců

3

5

5

3

Do 1 roku

0

0

7

3

Do 2 let

0

4

0

3

Do 3 let

0

0

1

2

Do 4 let

0

0

0

0

Do 5 let

0

0

0

0

Nad 5 let

0

0

0

0

zástupcem

Tabulka č. 5 – počty dětí dle doby pobytu

I.Kočaříková


Tabulka č. 6 – odchody dětí 2005

2006

2007

2008

Zpět domů

8

12

14

16

Do azylového domu s rodičem

8

8

10

7

Do péče druhého rodiče

2

1

1

3

K příbuzným

1

3

0

0

Do osvojení

0

5

2

0

Do pěstounské péče cizích osob

0

0

1

1

Do jiného Klokánku

0

3

0

1

Do ústavu

2

0

2

0

Po dosažení zletilosti

1

2

2

0

I.Kočaříková


Příloha č. 4: Případové studie jednotlivých dětí Případová studie č. 1 - Honzík V první studii se budu věnovat šestiletému chlapci. Jde o chlapce středního vzrůstu, má krátké hnědé vlasy a hnědé oči. Je snaživý, vitální a usměvavý. Osobní anamnéza – chlapec ze třetího těhotenství matky, porod v termínu, bez komplikací, nekříšen, porodní hmotnost 2400 g, délka 46 cm, AS 10, 10, 10, adaptace fyziologická, kojen, řádně očkován. Zvýšený psychomotorický neklid, určité následky psychické deprivace v primární rodině. Nemocnost běžná, spíše menší, nachlazení, virózy. Hospitalizován nebyl, operace také 0. Matka péči postupně nezvládala, pro abusus alkoholu, chlapec byl umístěn do kojeneckého ústavu a následně do dětského domova. Po roce propuštěn a předán matce. Matka pod dohledem sociálních pracovnic opět péči nezvládala, opět pro abusus alkoholu, proto chlapec umístěn do zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc. Zdravotní stav chlapce je dobrý. Povahově: milý, snaživý, hravý, aktivní. Rodinná anamnéza – matka 42 roků, pochází z rozvedeného manželství, vzdělání základní, abusus alkoholu. Otec – 44 roků, vzdělání základní, rodiče jsou rozvedeni. Honzík má dva sourozence. Sestra, narozena 1990, umístěna rovněž do Klokánku. Bratr, narozen 1997, v péči otce. Oba rodiče žijí ze sociálních dávek, kontakty spolu neudržují, otec matce s výchovou a péčí nepomáhá. Bytové podmínky i výchovné prostředí jsou v domácnosti dlouhodobě nevyhovující a jsou v rozporu se zájmy nezletilého dítěte. Chlapec nejdříve umístěn do kojeneckého ústavu a následně do dětského domova. Po roce předán matce, podmínky v rodinném prostředí se v té době zlepšily. Matka pro alkoholismu péči po určité době opět nezvládala, chlapec na základě předběžného opatření umístěn do zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc, do Klokánku FOD. Následující den byla v Klokánku také přijata jeho starší sestra. Psychologické vyšetření – chlapec se na pobyt v Klokánku velmi dobře adaptoval. V Klokánku je umístěn ve stejném bytě se svou starší sestrou. Po své matce neteskní, matka o kontakt s ním zájem neprojevuje. Chlapec má zájem o umístění do nové rodiny. Obtíže s koncentrací pozornosti, snadná unavitelnost a zvýšený psychomotorický neklid a následky předchozí psychické deprivace v primární rodině. Kontakt navazuje spontánně a bezprostředně, je mu příjemný fyzický kontakt a pohlazení. Celkově je u chlapce patrná velká snaha o co nejlepší výkon a velmi dobrá spolupráce,

I.Kočaříková


proto lze předpokládat, že pokud mu bude věnována zvýšená individuální pozornost a péče a bude pozitivně motivován, je možné očekávat výrazné zlepšení v oblasti dalšího rozvoje schopností. Hravý, vitální, aktivní chlapec, který má velkou potřebu pohybového uvolnění. S ostatními dětmi si dokáže společně hrát, dobře se začlenit do kolektivu dětí v mateřské škole. Se sebeobsluhou nemá problémy, jí dobře a v noci spí bez problémů, osobní hygienu dodržuje. Autoritu dospělého respektuje, je možné ho velmi dobře motivovat pochvalou a povzbuzováním. Na svou o řadu let starší sestru není citově vázán, proto lze zvažovat jeho umístění do nové rodiny samostatně. Pro chlapcův další osobnostní rozvoj má velký význam, aby mohl vyrůstat ve stabilním rodinném prostředí, které mu poskytne bezpečné zázemí. Závěr – jedná se o chlapce zdravého, somaticky přiměřeně vyspělého. Snadněji unavitelný, zvýšený psychomotorický neklid a následky psychické deprivace v primární rodině. Vzhledem ke svému věku samostatný, bystrý. V Klokánku se jeví jako chlapec milý, snaživý, bezproblémový. Velmi pěkně jí, rád si hraje se stejně starým kamarádem z bytu s auty, stavebnicemi. Z vlastní iniciativy pomáhá při úklidu. Má velmi rád vycházky, hry na zahradě. Za pobytu v Klokánku nastoupil do mateřské školy. V školce se mu velmi líbí a ráno se za dětmi těší. Hygienické a stravovací návyky má ke svému věku dobře osvojeny. Sní poměrně vydatné porce. V Klokánku má rád kolektiv dětí a společné hry. Také ke zvířatům má pěkný vztah. S tetou z bytu procvičují rozumové výchovy – poznávání barev, zvířat aj., také různé básničky, říkanky a písničky. Někdy bezdůvodně reaguje na výtku tety při nevhodném chování silným pláčem a vztekem, jindy v Klokánku i v mateřské škole bezdůvodně ubližuje dětem. Velmi pomáhá pochvala pozitivního chování, pomazlení, také za pohádky je velmi vděčný. Chlapec byl do Klokánku umístěn na základě předběžného opatření. Opakovaně byly shledávány nedostatky v péči matky o něho. Matka se o chlapce nestarala, nadměrně požívala alkohol a chlapec byl odkázán na obyvatele domu, kteří mu občas dali něco k jídlu a i jinak se o něho postarali. Do Klokánku byla umístěna i starší sestra chlapce. Matka se zpočátku telefonicky na chlapce dotazovala. Navštěvovala ho v Klokánku, chodili spolu na vycházky, se souhlasem OSPOD u ní chlapce několikrát strávil víkend. Návštěvy probíhaly v klidu, matka mu obvykle přinesla nějaké sladkosti, ovoce. Z rodiny ho také navštívila babička se svojí sestrou, přinesly mu sladkosti.

I.Kočaříková


Matka během návštěv v Klokánku v této době nejevila známky požití alkoholu. Byl na ní patrný třes, většinou vypadala unaveně. Stalo se také, že matka přislíbila návštěvu a v dohodnutou dobu nepřišla. Z vycházek i z pobytů matka vracela chlapce do Klokánku ve smluvený čas. Stav matky se po určité době však začal zhoršovat. Bývala stále častěji silně opilá. Chlapec si na pobyty u ní stěžoval. Nadávala mu, zlobila se na něj. Několikrát pro hlučnost matky zasahovala v místě bydliště policie. Chlapcovo oblečení bývalo po návratu od matky silně cítit kouřem. Chlapec byl unavený, hladový. Postupně přestala o chlapce jevit zájem zcela. Nebylo možné s ní navázat kontakt. V místě bydliště se nevyskytovala. Babička chlapce odmítala pro dceru přebírat poštu. Matka se postupně stala zcela nekontaktní. Po určité době chlapce v Klokánku navštívila příbuzná – teta, která již měla v pěstounské péči chlapcova nevlastního bratra. Celé setkání proběhlo v příjemné a přátelské atmosféře. Dítě se v přítomnosti tety cítilo dobře. Příště přijela teta za chlapcem i se svým manželem a s nevlastním bratrem chlapce. Seznámení s rodinou probíhalo za dohledu sociální pracovnice OSPOD. Rodina se jevila jako harmonická, klidná. Rodina se do Klokánku vracela. V Klokánku byly vytvářeny pro setkávání podmínky. Rodina byla podporována. Všechny návštěvy probíhaly v příjemné atmosféře. Chlapec začal jezdit na návštěvy do rodiny. V současné době je společně se svým bratrem v pěstounské péči tety a strýce. Prognózy obou dětí jsou dobré. Případová studie č. 2 – Hanička V druhé studii se budu věnovat holčičce, na kterou ve dvou měsících jejího věku upozornila dětská lékařka. Holčička neprospívala, nepřibývala na váze, byla silně opruzená. Hanička je hodná a usměvavá holčička, černých vlásků a modrých očí. V současné době jsou jí 2 roky. Osobní anamnéza – dívka z prvního těhotenství matky, porod v termínu, spontánní, záhlavím, bez komplikací, nekříšena, hmotnost 2750 g, délka 48 cm. Bezprostřední adaptace dobrá, vitální funkce stabilní, AS 9,9,10. Plně kojena. Dítě bylo do zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc přijato na základě doporučení OSPOD z důvodu nevyhovujících sociálních a bytových podmínek, nezralosti a neschopnosti matky poskytnout kojenci odpovídající péči. Byla konstatována nedostačující výživa, v péči matky přibrala od narození do dvou měsíců věku pouhých 500 g, byla značně opruzená. Na případ upozornila ošetřující lékařka – pediatrička. V době přijetí

I.Kočaříková


plačtivá, neklidná, zanedbaná dermatitida celého těla. Kojena 1 měsíc, pak přikrmována. Očkována podle kalendáře. Po přijetí zklidnění kojence, adaptace dobrá. Rodinná anamnéza – matka 21 let, vyrůstala v dětském domově, má starší sestru a matku. Je svobodná, vzdělání základní. Žije pouze ze sociálních dávek. Její starší sestra také určitou dobu žila v dětském domově, ovšem strávila zde menší část dětství. Je ochotna své mladší sestře do jisté míry pomáhat, má k ní pozitivní vztah. Otec – 42 roků, svobodný, vzdělání základní, vyrůstal v dětském domově. Je dlouhodobě nezaměstnaný, žije ze sociálních dávek, není schopen rodinu materiálně zabezpečit. Otec se již dříve podrobil protialkoholickému léčení. Oba rodiče kouří. Nízká sociokulturní úroveň rodiny. Otec nemá žádné vazby na širší příbuzenstvo. Hanička je narozena mimo manželství, u obou rodičů se jedná o první dítě, mezi rodiči je značný věkový rozdíl. Rodina bydlela v podnájmu zchátralého domku. Závěr – dítě bylo přijato na základě doporučení OSPOD z důvodu naprosto nevyhovujících sociální a bytových podmínek, nezralosti a neschopnosti matky poskytnout dítěti odpovídající péči. Na případ upozornila dětská lékařka, za kterou matka holčičky docházela. Žádala ji o Sunar, uváděla, že nemá na Sunar peníze, kojení nestačí a malá často pláče. Byla konstatována nedostačující výživa, zanedbávání péče o dítě. Dítě bylo na základě předběžného opatření umístěno do zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc Klokánek FOD. Hanička byla zpočátku plačtivá, neklidná, měla opruzené tělíčko. Na změnu prostředí si rychle zvykla. Velmi brzy se začala projevovat jako hodné a usměvavé miminko. Během měsíce udělala řadu pokroků. Povyrostla a přibrala na váze. Postupně se začala obracet na bříško, „pást koníčky“, velmi pěkně jedla a spala. Zajímala se intenzivně o své okolí, začala si broukat, usmívala se. Byla v péči dětské lékařky. Rodiče navštívili Haničku za 2 měsíce pobytu v Klokánku pouze třikrát společně s babičkou (matkou matky). Návštěvy trvaly krátce a probíhaly velmi rozpačitě. Rodiče si četli noviny, o dítě projevovali minimální zájem. Na pobízení, kdo si Haničku vezme do náruče, reagovala jen babička. Rodiče uváděli, že si hodlají upravit poměry, najít bydlení a práci. Matka několikrát telefonovala, ptala se na Haničku, kolik přibrala. Sdělovala, že přijedou na návštěvu. Několikrát se stalo, že v dohodnutý termín za dcerou nepřijeli. Matce bylo zajištěno zdarma ubytování v Klokánku. Záměrem bylo, aby mohla s dcerkou strávit co nejvíce času a navázat s ní opětovný úzký vztah a naučit se péči o dítě. Nejprve bylo nutné, aby se dala do pořádku sama matka. Byl jí vyprán oděv, zakoupeno mýdlo,

I.Kočaříková


sprchování. S maminkou bylo potřeba probrat zásady dodržování hygieny. Pod dohledem se učila přebalování, koupání i krmení. Bylo jí umožněno, aby s dcerkou trávila co nejvíce času, aby si s ní pohrála, pochovala ji… Na maminku bylo potřeba neustále dohlížet, připomínat, kdy bude její dcerka jíst, přebalovat se, koupat se. Maminka si přála ráno spát co nejdéle. Pokud dítě v noci plakalo, požadovala po tetách, které ji s péčí pomáhaly, aby k dítěti stávaly ony. Maminka původně chtěla zůstat s dcerou celý týden, rozhodla se však odjet dříve. Vyslovila se, že si přeje, aby Hanička byla nadále v Klokánku, protože péči o ni nezvládá. Matka ještě několikrát telefonovala, dotazovala se na svoji dceru. Otec zájem neprojevoval. Postupně kontakt přerušili. Na dotaz na městský úřad v místě jejich bydliště, bylo sděleno, že trvalé bydliště matky neexistuje, dům byl zbourán, matka je trvale hlášena na obecním úřadě. Na dotaz, kde bydlí, rodiče odpovídali, kde se dá. Oba rodiče působili velmi zanedbaně. O dítě se začala zajímat starší sestra matky Haničky. I ona žila určitou dobu v dětském domově, neprožila zde však tak velkou část dětství jako její mladší sestra. Paní byla v dobrém kontaktu a vztahu s dětskou lékařkou. Lékařka ji hodnotila jako matku svědomitou, jen měla určité obavy, že si matka nebude občas vědět rady. Proto již v dřívější době kontaktovala pracovníky Fondu ohrožených dětí. Pracovníci FOD rodinu navštěvovali, pomáhali, občas dovezli oblečení, zakoupili pleny, poskytli radu ohledně péče o děti. V rodině bylo vše v pořádku, nebylo, co vytknout. V rodině bylo provedeno sociální šetření. Paní žije se svým druhem a třemi dcerami (8, 2 a nejmladší půlroční) v podnájmu. Byt je skromně vybaven, ale je zde vše potřebné a domácnost je čistá. Paní instinktivně reaguje na každé dítě. Je z ní cítit klid a pohoda. Druh pomáhá s péčí o děti a s péčí o domácnost. Paní mluví o své sestře, matce Haničky. Z hovoru vyplývá pozitivní vztah k sestře, určité pochopení její situace, nejsou patrny žádné záporné emoce. Hodnotí, že sestra není schopna se v současné době o svoji dceru postarat. Se svojí mladší sestrou je v občasném kontaktu, sestra za ní občas přijede a zdrží se několik dní. Rodina projevuje přání o svěření Haničky do své péče. V zařízení jsou umožněna setkávání rodiny s malou Haničkou. Vše probíhá dobře, Hanička je tedy svěřena do péče rodiny své tety. Rodina je nadále sledována. Je jí nabízena a poskytována pomoc v péči o děti i v řešení rodinných vztahů.

I.Kočaříková


Případová studie č. 3 – Katka Ve třetí kazuistice se budu věnovat sedmnáctileté Katce. Katka je milá, ochotná a zdvořilá dívka. Do zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc přišla v pokročilém stupni těhotenství. Na miminko se moc těšila a na jeho příchod se pečlivě připravovala. Osobní anamnéza – Katka – dívka z prvního těhotenství matky, porod v termínu, bez komplikací, porodní hmotnost 2900 g, délka 48 cm. Poporodní adaptace v normě. Očkována dle kalendáře. Somaticky zdráva. Raný psychomotorický vývoj v normě. Navštěvovala mateřskou školu. Učivo základní školy zvládala s dobrým prospěchem. Vyučena. V současné době těhotná, uveden termín porodu, pokročilé stadium těhotenství. Pod pravidelným dohledem dětské lékařky a ženského lékaře. Během pobytu v zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc Klokánek FOD se jí narodil zdravý chlapec. Matka plně kojí. Poporodní průběh v normě. Osobní anamnéza narozeného dítěte – Jan – chlapec z prvního těhotenství matky, porod v termínu, bez komplikací, porodní hmotnost 3500 g, délka 49 cm. Poporodní průběh bez komplikací. Plně kojen. Očkován. Předán do péče pediatra. Rodinná anamnéza – matka 41 let, pochází z neúplného manželství, má sestru. Je rozvedená, zdravá, základní vzdělání. Dlouhodobě nezaměstnaná, žije se sociálních dávek. V současné době se zdržuje v Azylovém domě Armády spásy. Otec – 45 let, pochází z neúplného manželství. Je rozvedený, vzdělání základní. Dlouhodobě nezaměstnaný, pobírá dávky pomoci v hmotné nouzi. Při jednání na úřadě uvedl, že nemá vhodné podmínky, aby mohl zabezpečit péči o nezletilou Kateřinu. Přítel Kateřiny – otec narozeného dítěte – 27 let, jedná se o jeho první dítě. Pochází z neúplného manželství. Je svobodný, zdravý, základní vzdělání. V současné době ve výkonu trestu odnětí svobody (dále VTOS). Nezletilá Kateřina bydlela společně se svým přítelem otcem jejího budoucího dítěte. Po nástupu do VTOS nebyl však dále schopen zabezpečit péči o nezletilou. Kateřina byla tedy v pokročilém stadiu těhotenství umístěna v zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc. Závěr – Kateřina se na pobyt v Klokánku velmi rychle a dobře adaptovala. V Klokánku se jí líbí, je spokojená. Projevuje se jako klidná a skromná dívka, která je vděčná za věnovanou péči. Tetám, které o ni pečují, iniciativně pomáhá s domácími pracemi, se kterými má patrné zkušenosti.

I.Kočaříková


Od počátku pobytu je pod pravidelným dohledem dětské lékařky a také ženského lékaře. Narodil se jí zdravý chlapeček, s přítelem se rozhodli pro jméno Jan. Z porodnice byli propuštěni do Klokánku. Během hospitalizace v porodnici ji denně navštěvovaly tety Klokánku a děvčata, se kterými se v Klokánku spřátelila. Po návratu z porodnice dostala Katka se svým synem k dispozici samostatný pokoj. Péči o dítě zvládala Katka zcela samostatně. Chlapečka kojila. Oba zdrávi, bez obtíží. Katka samostatně vyřídila synovi rodný list, kartičku pojištěnce. Pravidelně ji byla vyplácena peněžitá pomoc v mateřství, zasláno porodné. Protože byla nezletilá, její syn byl do Klokánku FOD přijat na základě žádosti OSPOD, následně na základě předběžného opatření soudu. Byl mu do dosažení matčiny zletilosti ustanoven zákonný zástupce, vyšší soudní úřednice. S přítelem, otcem dítěte, byla během pobytu v zařízení v častém a pravidelném písemném i telefonickém kontaktu. Několikrát ho i navštívila ve vazební věznici. Kateřina je vzorná maminka, láskyplně pečující o své miminko. Oba jsou zdraví, spokojení, zcela bez obtíží. Honzík pěkně prospívá a přibývá na váze. V poradně absolvoval pravidelnou kontrolu kyčlí, absolvoval očkování. Za pěkného počasí chodí maminka se synem na dlouhé procházky. Dítě je stále kojené. Matka veškerou péči včetně pravidelných návštěv poradny zvládá zcela samostatně. Respektuje tety i rodinný režim zařízení. Matka se v časovém předstihu začala zajímat o zajištění bydlení po dovršení 18. narozenin. Dávku SSP – porodné – si celou ušetřila. Po dosažení zletilosti by se ráda vrátila do města, ze kterého pochází, a kde to dobře zná. Protože nemá kam jít, má zájem o ubytování v azylovém domě. Ubytování v azylovém domě v místě jejího trvalého bydliště jí bylo zajištěno. Po dosažení zletilosti bylo na základě sociálního šetření rozhodnuto, že matka je schopna o nezletilého samostatně pečovat a má zajištěné ubytování. Se souhlasem OSPOD byl nezletilý Jan předán do péče matky. Kateřina po určitou dobu pobývala se svým synem u příbuzných, u tety – sestry matky, určitou dobu i u svého biologického otce. Po propuštění přítele z VTOS se Katka se synem a s přítelem přestěhovali do podnájmu. Daří se jim dobře, vypadají spokojeně.

I.Kočaříková


Případová studie č. 4 – Kristýna Ve čtvrté kazuistice se budu věnovat případu šestnáctileté Kristýny. Kristýna je milá a pracovitá dívka, která byla do zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc, umístěna na základě žádosti matky pro těhotenství dívky. Po porodu zvažovala rodina udělení souhlasu k osvojení narozeného dítěte. Osobní anamnéza – Kristýna – dívka z třetího těhotenství matky, těhotenství rizikové, porod v termínu, nekříšena, porodní hmotnost 3500 g, délka 50 cm. Psychomotorický vývoj lehce opožděn. Prodělala běžná dětská onemocnění. Somaticky zdráva. Navštěvuje speciální školu, 9. ročník. Nosí brýle. Vyšší stupeň těhotenství. Celkový zdravotní stav dobrý. Povahově: klidná, usměvavá, introvertní typ. Osobní anamnéza narozeného dítěte – Jiří – chlapec z prvního těhotenství matky, porod v termínu, bez komplikací, porodní hmotnost 2900 g, délka 48 cm. Adaptace dobrá, vitální funkce stabilní, AS 9,10,9. Chlapec je kojen. Očkován. V péči pediatra. Rodinná anamnéza – matka 42 roků, pochází z rozvedeného manželství, má dvě sestry. Je vdaná, zdravá, základní vzdělání. Matka pracuje jako pomocná síla. Dívka byla do zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc přijata na žádost matky. Matka uvedla, že rodina chce těhotenství dívky utajit a zvažuje po narození dítěte udělení souhlasu k osvojení. Otec – 49 let, pochází z rozvedeného manželství, má bratra. Je zdravý, základní vzdělání. Pracuje jako dělník. Rodina žije na vesnici ve starším rodinném domku. Otec očekávaného dítěte – neuveden. Závěr – dívka byla přijata do zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc Klokánek FOD na základě žádosti matky pro těhotenství dívky a blížícího se termínu porodu. Rodina si přála těhotenství dívky utajit a po narození dítěte zvažovala udělení souhlasu k osvojení. Kristýna byla po celou dobu pobytu v Klokánku bezproblémová. S tetami, které ji měly na starost, vycházela velmi dobře, respektovala pravidla Klokánku, pomáhala s drobnými domácími pracemi. Společně s ní bylo v bytě také půlroční miminko. Nastávající maminka se zapojila do péče o dítě. Pomáhala tetám o ně pečovat. Tety ji postupně zapojily nejen do přebalování, ale i koupání a krmení děťátka. Kristýna přistupovala k péči velmi láskyplně a zodpovědně.

I.Kočaříková


Po určité době byla na žádost matky propuštěna zpět do její péče. Z důvodu blížícího se porodu byla hospitalizována v porodnici. Narodilo se jí krásné zdravé miminko. Rodina se rozhodla dítě si ponechat. K rozhodnutí přispěl i pobyt Kristýny v Klokánku. Nastávající maminka měla možnost vyzkoušet si péči o dítě a získala na věc náhled. V současné době žije Kristýna se synem u svých rodičů, rodina jí pomáhá s péčí o dítě. Případová studie č. 5 – Mirek V páté případové studii se budu věnovat případu třináctiletého Mirka. Mirek byl po rozvodu rodičů svěřen do péče otce. Otec, aby zabránil kontaktům dítěte s matkou, neustále cestoval, pohyboval se po celé ČR i v zahraničí. Místa pobytu neustále měnil. Chlapec vystřídal bezpočet škol, po určitou dobu zanedbával povinnou školní docházku. Věc byla řešena Policií ČR. Mirek je ochotný, slušný, kamarádský chlapec. Jeho vztah k otci je velmi silný. Osobní anamnéza – chlapec z prvního manželství matky, porod v termínu, bez komplikací, nekříšen, porodní hmotnost 2900 g, délka 49 cm. Psychomotorický vývoj v normě. Očkován. Prodělal běžná dětská onemocnění. Jediné dítě z manželství svých rodičů. Po rozvodu rodičů, ve svých třech letech, svěřen do péče otce. Pro neustálé cestování otce bez stabilního zázemí domova. Vystřídal velké množství škol. V rozmezí let 2003 – 2004 chlapec neplnil povinnou školní docházku. Intelektové schopnosti na dobré úrovni. Povahově – rozumný, milý, přátelský chlapec. Rodinná anamnéza – matka 37 let, pochází z úplné rodiny. Je znovu vdaná, má další dvě děti. Středoškolské vzdělání, zaměstnaná. Společensky dobře adaptovaná. K chlapci má pozitivní vztah. Otec – 39 let, pochází z rozvedené rodiny. Je rozvedený. Má středoškolské vzdělání. 20 let léčený poúrazovou epilepsií. Byl dlouhodobě nezaměstnaný. Pohyboval se z místa na místo. Různě se domáhal podpor a ubytování. V současné době zaměstnaný, trvalé bydliště, žije s přítelkyní. Psychologická vyšetření – Mirek – 13letý chlapec, intelektové schopnosti dobré, je schopen dosahovat dobrých školních výsledků. V jeho osobnosti jsou patrné schizothymní rysy (určitá povahová introverze a distance od okolí). Je symbioticky fixovaný na osobu otce, plně se s ním identifikuje, nekriticky přebírá jeho názory a postoje, plní jeho instrukce a je schopen udělat cokoliv jen, aby mohl být s otcem. Jeho spolupráce při vyšetření byla formální, informace blokoval, údajně si nepamatoval běžné události, co si tzv. pamatoval, to líčil otcovými slovy.

I.Kočaříková


Matku ignoruje, nenavazuje s ní kontakt, odmítá ji, nechce s ní bydlet. Přijímá otcovu nevoli k matce, svůj vlastní vztah k matce nemá, vnímá ji jako překážku soužití s otcem. Otec – otec zneužil vlivu na malé dítě, které mu bylo svěřeno, zcela si jej přivlastnil, nezvažoval jeho zájmy, izoloval jej od matky, ale i od vrstevníků, nevytvořil mu stabilní zázemí domova. Chlapec vystřídal velké množství škol s obdobími, kdy do školy nechodil vůbec. Pohyb otce se synem nelze dostatečně zmapovat, otec záměrně nemluví pravdu a k nepravdivým výpovědím navedl i syna. Otec nedopřál synovi bezstarostné dětství, nerozvíjel jeho vlastní osobnost, nepomáhal k jeho osamostatňování se. K chlapci má majetnický vztah. Zjištěny rysy sociální maladaptivity, nestálosti, nezdrženlivosti, impulzivity s histriónskými rysy (předstírání, manipulování s realitou, manipulování s lidmi, egocentrismus, snaha mystifikovat, snaha ovládat). Není přítomna duševní choroba ve vlastním slova smyslu. Je schopen hodnotit okolnosti a přiměřeně na ně reagovat. Matka – inteligentní žena, bezúhonná, znovu provdaná. Je dobře společensky adaptovaná. Nebyly u ní zjištěny žádné osobnostní vlastnosti ani životní okolnosti, které by zpochybňovaly její výchovnou způsobilost. Matka má k chlapci pozitivní vztah. Přeje si, aby byl řádně vychováván, chápe objektivní potřeby syna a dokázala by je uspokojovat, kdyby byl rozhodnutý bydlet s ní. Realisticky nahlíží, že proti jeho vůli nemůže syna vychovávat. Závěr – chlapec je jediným dítětem z manželství svých rodičů. Když byl tříletý, rodiče se rozvedli. Chlapec byl svěřen do péče otce. Otec po rozvodu vycestoval a znemožnil jakýkoliv kontakt dítěte s matkou. Otec se neusadil, pohyboval se po celé ČR i za hranicemi, bydlel i u své matky. Různě se domáhal podpor a ubytování. Pobýval i v azylovém domě. Chlapec zanedbával povinnou školní docházku. Věc šetřila Policie ČR. Předběžným opatřením byl chlapec předán do péče matky, která se mezitím podruhé vdala a byla ochotna o syna pečovat. U matky se chlapec neadaptoval, za dva a půl měsíce od ní odešel, tvrdil, že byl v její rodině fyzicky a psychicky týrán. Vystřídal pak 3 zařízení Fondu ohrožených dětí. Otec si ho z těchto zařízení vyzvedával na propustku, ve stanovený den a dobu do zařízení syna nevracel, cestoval s ním do zahraničí. Byl podáván návrh na výkon rozhodnutí a nezletilý byl zajišťován a převážen zpět do zařízení. Vše se opakovalo. Při jedné z těchto cest si otec způsobil komplikovaný úraz, podstoupil operaci, chlapec byl opět umístěn do Klokánku FOD. Otec v době hospitalizace podstoupil znalecké vyšetření z oboru psychiatrie. Přítomnost duševní choroby shledána nebyla. Proběhlo řízení o úpravu výchovy a výživy, výchovné opatření a omezení rodičovské zodpovědnosti otce.

I.Kočaříková


Za pobytu v Klokánku si chlapec s otcem neustále telefonují, píší si textové zprávy. Chlapec je v péči psycholožky. O útěcích s otcem se chlapec baví, jakoby se nic nedělo, dotazuje se, jak to s ním a jeho tatínkem bude. Kam nastoupí do školy a jestli bude mít vycházky. S otcem je v neustálém telefonickém spojení. Pobyt v Klokánku vnímá jako nutnost, které se musí dočasně podřídit. Jeho chování k tetám a dětem je velmi dobré, je ochotný, slušný, při přípravě do školy spolupracuje. Ve škole problémy s chováním nemá, ostatními spolužáky je přijímán velmi dobře. Vzhledem k předchozím absencím jsou známky horší, než by odpovídalo jeho velmi dobrým intelektovým schopnostem. Z psychologického vyšetření vyplývá, že jeho vztah k vlastnímu otci je natolik silný, že jeho udržení a pokračování patří k chlapcovým vnitřním prioritám. Mirek se projevuje jako rozumný a bezproblémový chlapec, na kterého je spolehnutí. Ze strany dospělých vyžaduje upřímné a důsledné vedení. Ve škole nejsou obtíže, jde mu především angličtina a matematika. Navštěvuje zájmové kroužky. Navštívila ho prateta, pobyla s ním 2 dny. Chlapec se velmi zajímá o otce, často si s ním volá a dopisuje. K matce zaujímá ambivalentní vztah, ovlivněný postojem otce k ní. Na to, aby zvládal setkávání s matkou a dokázal to před svým otcem obhájit, není psychicky připravený. Má rozvinuté obranné postoje i vzhledem k orgánům sociálně právní ochrany dětí. Mirkovo chování v Klokánku je stabilní, je poslušný, nekonfliktní, vždy ochotný pomáhat s jakoukoliv prací. Je zvídavý, kamarádský, hezký vztah má i k mladším dětem. Otec syna v Klokánku pravidelně navštěvuje. Během návštěv, na které se Mirek vždy velmi těší a které probíhají v poklidné atmosféře, otec zcela respektuje soudní rozhodnutí. Sociální pracovníci FOD navštívili otce v jeho bydlišti. Otec začal spolupracovat a sdělil, že si chce vše uspořádat, sehnal si bydlení a práci. Požádal, zda by mohl mít syna během vánočních prázdnin u sebe. Sociální asistenti neshledali žádné závady v místě bydliště a doporučují, aby Mirek mohl s otcem strávit Vánoce. Otec zároveň projevil zájem, že by chtěl mít společně s Mirkem trvalé bydliště na této adrese. Žádost otce strávit se synem prázdniny byla OSPOD zamítnuta. Otec tedy docházel za synem do Klokánku, vše probíhalo bez problémů. Otec rozhodnutí respektoval. Pracovníci FOD otce motivovali, aby si všechny záležitosti postupně vyřídil a spolupracoval ve prospěch svého syna, který má k němu velmi silný citový vztah. Otec syna pravidelně v Klokánku navštěvuje, několikrát jednal i s vedoucí Klokánku, snaží se spolupracovat. Osobně byl v Klokánku také právník otce a informoval o vývoji situace. Otec se podrobil psychiatrickému znaleckému vyšetření. Byl předvolán k soudnímu výsle-

I.Kočaříková


chu, ke kterému se dostavil. Otec si přeje, aby syn byl svěřen do jeho péče. Se synem udržuje pravidelný kontakt, zejména telefonický. S Klokánkem spolupracuje. Došlo ke zrušení výroku soudu, dle kterého otec byl povinen zdržet se styku se synem mimo styku v době návštěv v herně Klokánku. Otci bylo umožněno stýkat se synem mimo prostory Klokánku. Mirek si po celou dobu svého pobytu v Klokánku udržel velmi silný a výrazně pozitivní vztah k otci, se kterým průběžně udržoval komunikaci a otec ho v Klokánku často osobně navštěvoval. Na setkání se svým otcem se chlapec velmi těšil. Adaptoval se. Došlo ke zlepšení jeho školních výsledků. Omezení kontaktu s otcem velmi těžce nesl, byl smutný a uzavíral se do sebe. Rozšíření kontaktu výrazně přispělo ke zlepšení jeho psychického stavu. Zdeněk opakovaně vyjadřoval své přání žít se svým otcem a být opět svěřen do jeho péče. Pozitivní vztah má i k otcově přítelkyni, která ho společně s otcem v Klokánku navštěvovala. Městský soud souhlasil s dočasným pobytem chlapce u otce, povolení bylo městským úřadem vždy po dvou týdnech prodlužováno. Na základě rozhodnutí soudu byl chlapec propuštěn ze zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc Klokánek FOD a byl svěřen do péče svého otce.

I.Kočaříková


Příloha č. 5: Rozhovor se sociální pracovnicí zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc Klokánek FOD Kdy vznikl Klokánek v Kroměříži? „V roce 2001 vznikl nejdříve Klokánek rodinného typu. V rodinném domku pečoval o děti manželský pár. V roce 2004 byl tento Klokánek pro nemoc paní uzavřený. V roce 2005 byl otevřený nový Klokánek na Riegrově náměstí. Zde se o děti staraly dvě tety až do roku 2007. V červnu 2007 byl zahájený provoz Klokánku na Kollárově ulici, kapacita tohoto Klokánku je 20 dětí. A v červnu 2008 byl otevřený druhý Klokánek na Havlíčkově ulici, kapacita je 28 dětí.“ Kolik pracovníků má vaše zařízení? „Na Kollárově ulici je zaměstnaných 21 pracovníků, paní vedoucí a dvě sociální pracovnice. Dále do Klokánku dochází psycholožka, zdravotní supervizorka a dramaterapeutka. Dále pracovník pro sponzoring, který zde zároveň pracuje jako organizačně-technický pracovník, pomáhá s odvozem dětí do škol, k lékaři apod. Externě zde také pracuje dětská lékařka. V každém bytě o děti pečují dvě tety střídavě po týdny nepřetržité péče. Stálých tet zde pracuje deset. A těmto stálým pracovnicím pomáhají pomocné tety, které k nám dochází v průběhu týdne, od pondělí do pátku na osm hodin denně.“ Jakým způsobem je vaše zařízení financováno? „Dříve jsme byli odkázáni na sponzorské dary, sbírky, granty. Od roku 2006 je schválený Příspěvek na úhradu pobytu a péče, nyní je provoz Klokánku hrazený z velké části z tohoto příspěvku. Podáváme také žádosti na přídavky na děti. Na péči a pobyt dítěte by také měli přispívat rodiče. Jde o Příspěvek na úhradu pobytu a péče, výše může být stanovena soudním rozhodnutím, příspěvek je možné na rodičích vymáhat, bývá to však neúspěšné. Všechny náklady se takto nepokryjí, zbytek je hrazený z darů, grantů, sbírek a různých projektů.“ Se kterými institucemi spolupracujete nejvíce? „Nejvíce s městskými úřady – sociálními odbory, jsme povinni hlásit veškeré přijetí a propuštění, veškeré případy konzultujeme, o každém dítěti zasíláme úřadu každé dva měsíce zprávu.

Dále

spolupracujeme

se

soudy,

školami,

zdravotnickými

zařízeními,

s pedagogicko-psychologickými poradnami, se středisky výchovné péče.“ Jakým způsobem se k vám mohou děti dostat? „Podle zákona o sociálně právní ochraně dětí jsou možné čtyři způsoby – na žádost zákonného zástupce, tedy rodičů (nejčastěji maminky) nebo poručníka, se zákonnými zástupci se

I.Kočaříková


uzavírá Dohoda o svěření dítěte do zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc. Nebo na žádost OSPOD s následným souhlasem rodičů. V obou těchto případech je dítě přijaté bez soudního rozhodnutí, výhodou je, že pokud se zlepší podmínky v rodině, je možné pobyt dítěte v Klokánku ukončit a není potřeba čekat na změnu soudního rozhodnutí. Další možností je – na žádost dítěte, dítěti je možné poskytnout péči i bez souhlasu rodičů, je tak možné rychle pomoci dítěti v těžké situaci. Může se jednat o dítě týrané, zneužívané nebo zanedbávané. A poslední možností je na základě soudního rozhodnutí, to je předběžného opatření nebo rozsudku. Děti jsou do Klokánku přijímány bez předcházejícího pobytu v diagnostickém ústavu.“ V jakém věku můžete děti přijímat? „Děti jsou přijímány bez ohledu na věk, od narození do osmnácti let. Pokud jde o horní hranici osmnácti let, jsou výjimky, jestliže se dítě nachází v tíživé situaci, studuje, nemá kam jít a nejsou s ním výchovné problémy, nemusí odcházet a může v Klokánku zůstat dále. Uzavírá se s ním Dohoda o dočasném pobytu svěřence v Klokánku po dosažení zletilosti. Pokud jde o spodní hranici, měli jsme zde i miminka přímo z porodnice, maminky zvažovaly adopci, některé si to rozmyslely a některé děti šly do náhradních rodin.“ Mohou v Klokánku zůstat společně i různě staří sourozenci? „Ano, mohou, to je předností Klokánku. Na rozdíl od ústavního systému, kdy se děti rozdělují podle věku, v Klokánku jdou sourozenci vždy spolu do jednoho bytu.“ Jaká je průměrná doba pobytu dětí v Klokánku? „Průměrná doba pobytu je půl roku, asi třetina dětí odchází do jednoho měsíce. Jde však o průměrné údaje. V Klokánku jsou například děti i 3. rokem, jsou ale i děti, které byly v Klokánku jednu noc, popřípadě jeden den.“ Kam děti od vás odchází a jak velká část z nich má možnost se vrátit zpět do vlastní rodiny? „Do vlastní rodiny se vrací 54% dětí z celkového počtu Klokánků z celé republiky. Nejčastěji se tedy děti vrací po úpravě podmínek zpět do svých biologických rodin. Pokud to není možné, hledá se někdo z rodinného okolí – babička nebo jiný příbuzný. Pokud ani to není možné, řeší se situace dítěte náhradní rodinnou péčí. Pokud má dítě závažné problémy, odchází do ústavní péče, na psychiatrii nebo do jiného zařízení – v loňském roce neodešlo z kroměřížského Klokánku do těchto zařízení žádné dítě.“

I.Kočaříková


Kolik dětí je umístěno v jednom bytě a kolik osob o ně pečuje? „V jednom bytě jsou maximálně čtyři děti. Celý týden se o ně stará jedna teta, druhý týden nastupuje druhá teta. Veškerá péče probíhá tak jako doma v rodině. Teta vaří, uklízí, zajišťuje veškerý chod domácnosti, nakupuje, učí se s dětmi, chodí i na třídní schůzky. S dětmi je i v noci, uklidňuje je při pláči nebo nočních děsech. Výhodou je, že v péči o dítě se vystřídají jen dvě blízké osoby. Děti mohou z Klokánku telefonovat domů, rodiče je mohou navštěvovat, brát si je na vycházky nebo víkendy, pokud tomu nebrání závažné důvody nebo pokud to dítě neodmítá. Pokud je v dosahu původní škola, děti je mohou navštěvovat i dále, nemusí tedy měnit spolužáky a kamarády.“ Jaké jsou požadavky na osoby, které pečují o děti? „Tety musí mít čistý výpis z rejstříku trestů. Požadují se zkušenosti s výchovou dětí, spadá do toho i zkušenost s výchovou vlastních dětí. Musí projít psychotesty, které musí prokázat jejich dobrý vztah k dětem, dostatek empatie. Ověřuje se schopnost zvládat stres, zátěžové situace, nepřítomnost patologických rysů. V současnosti již musí mít středoškolské pedagogické nebo zdravotnické vzdělání.“ Jaké jsou vaše další možnosti pomoci ohroženým dětem? „Kromě zaregistrované sociálně právní ochrany dětí poskytuje Klokánek a Fond ohrožených dětí sociálně aktivizační služby. Tyto služby poskytujeme rodinám, u kterých je vývoj ohrožený dlouhodobou krizovou situací. Pokud se rodina v takové situaci ocitne a nedokáže ji sama překonat, hrozí jí riziko sociálního vyloučení ze společnosti. Těmto rodinám poskytuje Fond ohrožených dětí podporu, nácvik rodičovského chování, vedení hospodaření, udržování domácnosti. V praxi to znamená, že teta učí hygieně, stlát postele, vařit levnější jídla – tedy běžné věci. A především jsou rodiče vedeni k rodičovské odpovědnosti a vztahu k dítěti. Dále poskytujeme sociální poradenství a zprostředkování další potřebné odborné pomoci. Všechny služby jsou poskytované zdarma.“ Mockrát Vám děkuji za Váš čas a za Vaši ochotu provést se mnou tento rozhovor. Děkuji

MASARYKOVA UNIVERZITA. Bakalářská práce

Recommend Documents