Masarykova univerzita. Bakalářská diplomová práce

Masarykova univerzita Filozofická fakulta Ústav hudební vědy

Bakalářská diplomová práce

2016

Michaela Michalíková

Masarykova univerzita Filozofická fakulta Ústav hudební vědy Sdružená uměnovědná studia

Michaela Michalíková

Grafik a fotograf Antonín Pánek Bakalářská diplomová práce

Vedoucí práce: PhDr. Aleš Filip, Ph.D. 2016

Prohlašuji, že jsem bakalářskou diplomovou práci vypracovala samostatně s využitím uvedených pramenů a literatury. ...................................................... V Brně 7. prosince 2016

Děkuji panu PhDr. Aleši Filipovi, Ph.D. za odborné vedení mé bakalářské práce, za ochotu a cenné rady, a především za trpělivost a připomínky, panu Antonínu Pánkovi, za ochotu a cenné rady, poskytnuté vyčerpávající informace a možnost nahlédnutí do jeho soukromého archivu, mé mámě za velkou pomoc s volbou a zpracováním tématu, celé rodině a partnerovi za velkou podporu při studiu.

Obsah 1. Úvod ..................................................................................................................................7 2. Život umělce ..................................................................................................................... 10 2.1. Studium a školská léta................................................................................................ 10 2.2. Praxe a první pracovní příležitosti .............................................................................. 12 2.3. Cesta k umění – od malby k fotografii ........................................................................ 13 2.4. Inspirace .................................................................................................................... 14 2.4.1. Opakující se motivy ............................................................................................ 16 2.4.2. Tématika vinohradů ............................................................................................ 17 2.4.3. Tématika myslivecká........................................................................................... 18 2.5. Fotografická skupina Impuls ...................................................................................... 18 2.6. Spolupráce a kulturní život......................................................................................... 19 2.7. Výstavy a soutěže ...................................................................................................... 20 2.7.1. Výstavy u nás ...................................................................................................... 21 2.7.2. Výstavy v zahraničí ............................................................................................. 22 2.7.3. Soutěže a ocenění ................................................................................................ 22 3. Tvorba a významná díla .................................................................................................... 23 3.1. Fotografie .................................................................................................................. 23 3.2. Malba a kresba ........................................................................................................... 26 3.3. Portréty ...................................................................................................................... 27 3.4. Grafika a užitá grafika................................................................................................ 28 3.5. Propagační a reklamní materiály ................................................................................ 29 4. Grafické techniky ............................................................................................................. 31 4.1. Koláž ......................................................................................................................... 32 4.2. Retuš.......................................................................................................................... 32 4.3. Sítotisk....................................................................................................................... 34 5. Vztah fotografie k dalším výtvarným oborům ................................................................... 35 5.1. Fotografie ve srovnání malby a grafiky ...................................................................... 36 5.2. Tvorba inspirovaná K. O. Hrubým ............................................................................. 36 5.3. Vybraná díla a autoři pro srovnání ............................................................................. 38 6. Závěr ................................................................................................................................ 41 7. Resumé ............................................................................................................................. 43 8. Summary .......................................................................................................................... 43 9. Použitá literatura............................................................................................................... 44 12. Obrazové přílohy ............................................................................................................ 47 12. Seznam obrazových příloh .............................................................................................. 70

Anotace Tato práce se zabývá životem a dílem výtvarníka, grafika a fotografa Antonína Pánka. Práce nastiňuje autorův život a jeho cestu k umění. Je sledováno ovlivnění autora dobou i okolím. Na vybraných příkladech děl jsou zkoumány inspirace, grafické techniky, odlišnosti výtvarných metod atd. Dále jsou připomenuty výstavy, soutěže a z nich plynoucí ocenění, která autor získal nejen u nás, ale také v zahraničí. Hlavním cílem práce je poskytnout ucelený přehled o širokém díle Antonína Pánka s využitím podkladů z jeho soukromého archivu.

1.

Úvod „Fotografie jako samoúčel se lehce stane bezvýznamnou. Je branou k naší skutečnosti,

jako kdysi bylo pro lidi umění branou k jejich skutečnosti, k jejich bohu, k jejich dějinám, k jejich smyslu plnosti. Proto největším úspěchem vystavovaných fotografií by bylo, kdyby lidé už nemysleli na fotografii, ale na člověka.“1 Těmito slovy začala první výstava skupiny Impuls. Tato skupina výtvarné fotografie měla pouhých pět členů. Mezi nimi zaznělo jméno Antonín Pánek. Bakalářská práce Grafik a fotograf Antonín Pánek má v první řadě za úkol představit výtvarníka, zejména grafika a fotografa, Antonína Pánka. Hlavním důvodem volby tohoto umělce je region, odkud pochází. Jižní Morava je mi blízká, jak svým krajem, tak místem mého bydliště, jímž jsou Ratíškovice. Jižní Morava, kraj plný vinohradů, nekonečných nížin a převážně listnatých lesů inspiroval již mnohé, ale málokdo za sebou zanechává takové množství různorodé práce vycházející z tvůrčích procesů, které jsou založeny na ručně pracných grafických a výtvarných technikách. Teoretická část práce pojednává o životě umělce a hledá styčné body, které jej již v útlém mládí, dětství a následném dospívání ovlivnily. Některé z vlivů Pánkova otce nebo výtvarně nadaného bratra jsou pak vidět v následné ukázce výtvarníkova díla, a také ve zhodnocení odborníků, historiků či profesorů, kteří se s bratry Pánkovými setkali. Znalost životopisu Antonína Pánka napomůže při zkoumání umělcovy inspirace. V této souvislosti je připomenuto rodné město Znojmo a místo jeho dlouholetého pobytu Hodonín, kde žije autor až do současnosti. Z Pánkova díla je více než patrné, že kraj jižní Moravy, která je typická vinařskou oblastí, oblíbenou myslivostí a obdivuhodnou přírodou, má velký vliv na jeho tvorbu. Práce se okrajově dotýká možného ovlivnění fotografickou skupinou Impuls, které se na první pohled mohlo zdát směrodatné a pro autorův vývoj důležité. Skupina Impuls však nebyla stěžejní pro autorovu inspiraci a následnou tvorbu. Zmínka o fotografické skupině Impuls by pak mohla být následně další otázkou k hlubšímu zkoumání. Praktickou částí práce jsou ukázky výtvarníkova díla, které byly čerpány přímo z jeho soukromého archivu. Obrazové přílohy jsou kulturním přínosem, z důvodu, že v současnosti neexistuje žádná ucelená monografie, ani celý soupis Pánkova díla. Chybí téměř jakékoliv zdroje, které by se alespoň částečně věnovaly životu a tvorbě tohoto výtvarníka.

1

Karel Pawek In: Skupina výtvarné fotografie Impuls. Propagační leták k 1. výstavě. Hodonín: Sdružený závodní klub pracujících Hodonín, nestr. 1 leták. Složený list.

7

Nejcennějším zdrojem informací je sám výtvarník a grafik Antonín Pánek, se kterým jsem se osobně setkala, a který si část svého života pečlivě sepsal a zaznamenal. Při osobní návštěvě jsem zároveň nahlédla do archivu jeho díla, kdy jsem shlédla opravdu nepřeberné množství jeho fotografií, grafik i maleb a kreseb. Některé z nich byly součástí výstav, jiné byly k vidění na soutěžích. Nemalá část díla, které mi bylo také představeno a o kterém se tato práce zmiňuje, zůstala veřejnosti skryta. Zde se jedná o soukromé obrazy, kresby z vojenské služby a další fotografie nebo podklady pro grafickou činnost. V této práci jsou připomenuty hlavní grafické techniky, kterými se Antonín Pánek po dobu 60 let zabýval. Tyto jsou popsány pomocí relevantních zdrojů pocházejících převážně od profesorů ze Školy uměleckých řemesel (nyní Střední škola umění a designu) v Brně, kterou Antonín Pánek úspěšně absolvoval. Větší prostor je pak věnován postupům a metodám, které jsou vysvětleny a doloženy na příkladech grafických technik, se kterými výtvarník pracoval. Mnohé z nich pro své účely rozšířil, popřípadě pozměnil k rychlejšímu a kvalitnějšímu zpracování. Kromě grafických prací je připomenuta neméně důležitá fotografická tvorba Antonína Pánka. Z poválečných let je připomenuta obliba černobílých fotografií a nechybí ani zajímavý názor samotného výtvarníka, proč dával většinu života přednost právě černobílým snímkům. Antonín Pánek připomíná svou velkou zálibu v reportážních a dokumentárních fotografiích a tuto svou „vášeň“ dokazuje osobním prožitkem začátku sovětské okupace. Část práce je věnována různým druhům zpracování fotografií, kam patří už tehdy oblíbená koláž a retuš. S tématem fotografií jsou následně spojena mnohá ocenění z účasti na národních a mezinárodních soutěžích. Okrajově se práce dotýká výstav u nás a v zahraničí. Ty nejdůležitější a nejznámější výstavy jsou připomenuty a doloženy tvorbou Antonína Pánka. V současnosti už bohužel většina těchto výstav ani soutěží neexistuje a všechny dokladované zmínky o nich jsou velmi těžko k dohledání. Otázkou zůstává, zda by bylo možné najít další možné cesty, nové zdroje a následnou magisterskou diplomovou práci směřovat právě k výstavám, soutěžím a případné retrospektivní výstavě, která by byla průřezem celoživotního díla Antonína Pánka. Stěžejním bodem práce je nejen představení autora, ale také zkoumání vztahu fotografie a dalších výtvarných oborů. Mezi hlavní metody zkoumání patří charakteristika vybraných uměleckých děl, nastínění společenské a kulturní situace dané doby a představení osobního života, inspiračních zdrojů a uměleckého vývoje Antonína Pánka. Osobní život byl zkoumán v kontextu s rodinnými záležitostmi, které autora ovlivnily v tvorbě. Za zmínku stojí důležité rozhodnutí, zda studovat, nebo si v mladém věku najít zaměstnání a výtvarnou činnost mít pouze jako hobby. Co se týče výzkumu pracovního života, tak je posuzován 8

z hlediska výtvarníkových zkušeností, různorodých činností a cenné praxe. Zkoumány jsou tvůrčí období, inspirace, opakující se motivy atd. Výsledkem má být ucelený odkaz díla, které je přínosem nejen pro umění a kulturu, ale také pro historii. Tato práce by mohla být prvním podkladem pro další zkoumání a vědecké bádání, které by zařadilo umělce a jeho dílo do kontextu dobového vývoje a následně by vedlo až k ucelené monografii.

9

2. Život umělce Antonín Pánek se narodil v roce 1932 ve Znojmě. Vyrůstal v živnostenské rodině, matka byla nejdříve prodavačkou, poté vedoucí jídelny, otec byl malířem pokojů. Kromě této profese se jeho otec zabýval písmomalířstvím. Bratr Antonína Pánka, o 14 let mladší Pavel Pánek, se také věnoval uměleckému řemeslu a stal se významným a úspěšným sklářem. 2 Umění a výtvarný talent byl v této rodině opravdu citelný a Antonín i Pavel byli vedeni nejen k umění a výtvarné činnosti, ale hlavně k poctivému řemeslu. Oba bratři oplývali velkou fantazií a smyslem pro detail, což dokládá mnohé z dodnes dochovaného díla a jeho ocenění. Velkým mezníkem a první větší zkouškou v životě Antonína Pánka bylo období před a po okupaci Sudet.3 V roce 1938 měl nastoupit do první třídy obecné školy. Nastala však mobilizace a rodina Pánků musela opustit rodné Znojmo. Jedním z hlavních důvodů, bylo také to, že otec Antonína Pánka byl náruživý Sokol a mezi německými občany ve Znojmě byl neoblíbený, navíc vždy vystupoval proti německým aktivitám, které zde byly velmi časté. Z toho důvodu mu také hrozilo zatčení. Po náročném stěhování, kdy si rodina stihla zabalit jen nejnutnější osobní věci, byli vojáky odvezeni do Moravských Budějovic. Zde Pánkovi zůstali několik týdnů, ukryti ve skladě, a až díky přátelské výpomoci se posléze dostali do Prahy. V Praze-Vysočanech vzápětí otec Antonína Pánka otevřel novou malířskou živnost. Po válce, kolem roku 1945 se celá rodina vrátila zpět do rodného Znojma, kde došlo k obnovení rodinné firmy. Firma malířství pokojů, písma a natěračství se stala ve své době úspěšnou rodinnou firmou, která v hlavní letní sezóně zaměstnávala až 15 zaměstnanců, včetně obou bratrů Pánkových.

2.1. Studium a školská léta V roce 1949 Antonín Pánek úspěšně dokončil obecnou školu a začal se podílet na chodu rodinné firmy. Jako malířský učeň však působil jen jeden rok, a poté se rozhodl pro další studium. Zvolil si Vyšší školu uměleckého průmyslu v Brně, dříve nazývanou Škola uměleckých řemesel v Brně.4 Zvoleným oborem, který chtěl Antonín studovat, byla užitá malba. Tento obor byl zvolen hlavně z toho důvodu, že sám Antonín měl s malbou od mládí zkušenosti. Malba a kresba mu byly vždy blízké a každou volnou chvíli v předešlých letech 2

Pavel Pánek (* 1945, † 2008) proslul hlavně souborem skla Bouttigue.

3

Okupace Sudet trvala od roku 1938 do roku 1945, tedy do konce války.

4

První grafika Antonína Pánka je ve Sborníku školních prací. Jedná se o plakát Výtvarného umění, který je dodnes uložen ve sbírkách Moravského muzea v Brně.

10

trávil právě touto výtvarnou činností. Problém nastal, když zjistil, kolik dalších zájemců se přihlásilo ke stejnému oboru jako on. Sám byl překvapen velkým zájmem o obor užité malby a přemýšlel o svém možném uplatnění. Při odevzdání ukázkových prací byl osloven tamním profesorem a dostal nabídku, aby místo malby zkusil nově otevřený obor. Tento experimentálně otevřený a dosud neznámý obor nesl název „Grafika se zaměřením na průmyslové fotografie“. O nový obor nebyl sice tak velký zájem jako o užitou malbu, přesto však tento obor grafiky sliboval zajímavé uplatnění na trhu práce. Antonín Pánek podal přihlášku na grafický obor a byl úspěšně přijat v roce 1950. Školu úspěšně absolvoval v akademickém roce 1952— 1953.5 S některými spolužáky se Antonín potkal také v nadcházejících zaměstnáních, jiní absolventi na škole zůstali vyučovat. Mezi nimi stojí za zmínku známý keramik a sochař Jan Lichtág6 a také jeden z prvních zdejších učitelů kresby a malby František Václav Süsser7. Ve Škole uměleckých řemesel v Brně učil v 50. letech obor Grafiky a průmyslové fotografie profesor Zdeněk Juna8 a také profesor Karel Otto Hrubý9. Profesor Zdeněk Juna byl náročným učitelem, ale právě on dokázal Antonínovi vštěpit pevné základy, odborné grafické znalosti a pracovní návyky. Nemálo známý byl také profesor Karel Otto Hrubý, ten byl v poválečné době již legendou brněnské umělecké fotografie. Díky odbornému přístupu, novým metodám a hlavně cenným informacím přímo z praxe, dokázali právě tito profesoři svým žákům předat zkušenosti a cenné rady. „Pod jejich náročným pedagogickým dohledem dostal pevné základy odborných znalostí, dovedností i návyků, tvořících nezbytný základ každého poctivého řemesla. Tvořivé a zdravě konkurenční prostředí, které v té době panovalo, jej utvrdilo v přesvědčení o správnosti profesní životní cesty, kterou si zvolil.“10

5

ZHOŘ, Igor. Škola uměleckých řemesel v Brně: učitelé z let 1924/1999 : [katalog výstavy] : [Moravská galerie v Brně, Místodržitelský palác, 1.června-4.července 1999]. Brno: Moravská galerie, 1999, s. 70. 6

Jan Lichtág (* 1898, † 1985) na škole učil keramiku v letech 1928 až 1958. Působil také jako vedoucí Oddělení pro plastiku, keramiku a příbuzná řemesla. 7

František Václav Süsser (* 1890, † 1956) na škole učil malbu v letech 1924 až 1950.

8

Zdeněk Juna (* 1897, † 1975) byl nejen profesor, ale také český malíř, sklářský výtvarník, grafik a publicista. V letech 1946-1948 byl ředitelem školy. 9

Karel Otto Hrubý ( * 1916, † 1998) byl český fotograf, ale také fotoreportér, kameraman a ke konci života se věnoval i malířství. 10

ŠOLC, Josef. Antonín Pánek. Muzejní občasník Masarykova muzea v Hodoníně, 2004, s. 38.

11

2.2. Praxe a první pracovní příležitosti Vhodně zvolená škola a správně zvolený obor dokázaly Antonínu Pánkovi zajistit uplatnění na trhu práce a Antonín tak mohl pracovat nejen v polygrafickém průmyslu, v tisku, v průmyslových závodech, ale také v ostatních odděleních propagace a reklamy. Antonín Pánek úspěšně dostudoval a plánoval po maturitě pokračovat na Vysoké škole uměleckého průmyslu.11 V této době však nastaly nečekané změny v rodině. Otec se po přijetí Antonína na studium vzdal své firmy a odešel pracovat do Stavebního družstva, kam sebou vzal i mladšího syna Pavla.12 I když byli bratři rozděleni, tak Pavla Pánka čekala bohatá tvůrčí cesta a s bratrem Antonínem zůstali v kontaktu a jeden druhého vždy ve výtvarné činnosti podporovali. V hodnocení výtvarné tvorby obou bratrů jsou dodnes k nalezení podobné povahové rysy, umělecká charakteristika a velká fantazie doplněná pílí, snahou a celoživotním vzděláváním. „Pavel Pánek má podivuhodnou schopnost uchovat svým pracím svěžest a bezprostřednost prvotního nápadu, velmi ukázněně dodržuje všechny funkční a výrobní zřetele, které dílo mnohdy limitují, on naopak dovede těchto specifických faktorů využít s velkou invencí.“13 Velmi brzy následoval rozvod rodičů a Antonín, i když zůstal s matkou, nechtěl, aby se o něj matka musela nadále starat finančně, a tak jej udržet na studiích. Na vysokoškolská studia z nenastoupil. Nejdříve dostal pracovní umístění v propagaci Žďárských strojíren a sléváren.14 Tato první pracovní zkušenost mu přinesla nejen dobré platové podmínky, ale hlavně uplatnění a praktickou zkušenost výtvarných postupů, které si osvojil při studiu. V tomto zaměstnání však Antonín nevydržel dlouho a skončil zde z osobních důvodů. Následně jej čekalo dvouleté absolvování základní vojenské služby, poté nové pracovní zařazení, tentokrát v Hodoníně. V hodonínské elektrárně tehdy již byli zaměstnáni dva absolventi Školy uměleckých řemesel v Brně.15 Na tomto místě však Antonín Pánek, nejmladší věkem i služebně, také dlouho nezůstal, a to i přes své schopnosti a svědomité plnění všech zadaných úkolů. Pro tři grafiky nebyla v hodonínské elektrárně práce, a tak bylo toto zaměstnání neudržitelné. Na dlouhou dobu se jeho novým zaměstnáním stala práce

11

Ke studiu na Vysoké škole uměleckého průmyslu dostává dokonce i doporučení z Vyšší školy uměleckého průmyslu v Brně. 12

Vratislav Šotola In: Pavel Pánek. Teplice: Skol Union k.p. Obas, 1983, nestr.

13

Vratislav Šotola In: Pavel Pánek. Teplice: Skol Union k.p. Obas, 1983, nestr.

14

Byla to první pracovní zkušenost, kterou přijal jako čerstvý absolvent.

15

V elektrárně spolu s Antonínem Pánkem pracovali také absolventi Panovský a Rozsypal.

12

v Okresním osvětovém domě a v Muzeu Hodonínska.16 Zde zůstal 22 let a ke své práci přistupoval zodpovědně. Antonín Pánek denně používal výtvarné a grafické techniky, které se naučil při studiu a zároveň se věnoval samostudiu. Velkým uznáním a zároveň podporou v činnosti, kterou vykonával, pro něj byla zmínka v tištěných novinách Osvětová práce. Nad fotografií s Pánkovým plakátem stálo: „Pracovník Osvětového domu v Hodoníně je zručným výtvarníkem, všechny jeho kresby jsou vkusné. Žel práce mnoho, Pánek jeden.“ 17 V 60. a 70. letech 20. století se Antonínu Pánkovi dařilo jak v pracovním, tak v osobním životě. Tato doba byla vrcholným obdobím Pánkova díla. Jeho práci bylo možno vidět nejen v rámci města, ale také okresu, kraje a celého státu.

2.3. Cesta k umění – od malby k fotografii Od útlého věku se Antonín Pánek věnoval malbě a kresbě. „Odmalička jsem neustále něco kreslil a maloval, ve škole jsem býval nejlepší ve výtvarné výchově. I pro mě je nepochopitelné, jak jsem přilnul k fotografování, o které jsem nikdy dřív nejevil zájem.“

18

Malování mu vyplňovalo veškerý volný čas. Na vojně, dokonce v osobním volnu, pomáhal výtvarnému civilnímu kroužku ve Vyškově. Až přijetí na Školu uměleckých řemesel v Brně mu ukázalo nový směr. Tím byla průmyslová fotografie, která se stala hlavní studijní, a poté pracovní náplní Antonína Pánka. Tamní profesor K. O. Hrubý své žáky vedl k reportážním fotografiím, které zachycují města, všední a obyčejný život, ale také například práci dělníků. „K. O. Hrubý tíhl především k dokumentární fotografii, zdůrazňoval nutnost promyšleného přístupu k fotografii. U studentů inicioval hledání vlastního pohledu a přemýšlivého přístupu k tématu, aniž by vymezoval způsob a metodu jeho fotografické interpretace.“19 Antonín Pánek se naučil novým tvůrčím postupům, ojedinělým kompozicím a nezapomínal ani na kvalitní technické provedení fotografií. Pánkovým fotografiím nechyběly výtvarné aspekty, kdy v této době nebyly umělecké a výtvarné fotografie tak časté. „Výtvarná fotografie je tvořena především ke splnění tvůrčí vize umělce. Klade větší důraz na estetickou hodnotu snímku.“20 16

Dříve (1903) Slovenské muzeum v Hodoníně, poté Spolek Masarykova muzea (1922), v současnosti Masarykovo muzeum v Hodoníně (1990). 17

Tento plakát byl vytvořen k oslavám 1.máje, po roce 1955.

18

Antonín Pánek, osobní sdělení, dne 29. dubna 2016

19

ZHOŘ, Igor. Škola uměleckých řemesel v Brně: učitelé z let 1924/1999 : [katalog výstavy] : [Moravská galerie v Brně, Místodržitelský palác, 1.června-4.července 1999]. Brno: Moravská galerie, 1999, s. 48–49. 20

Wikipedie, Výtvarná fotografie [online], Wikipedie: Otevřená encyklopedie, c2014, Datum poslední revize 10. 09. 2014, 19:28 UTC, [citováno 11. 04. 2016]

13

Vystudovanou průmyslovou fotografii dále rozšířil o portrétní fotografie, fotografie přírody, krajiny a velkou část jeho díla tvoří reportážní fotografie. Na konci 60. let začal Antonín Pánek spolupracovat s divadelním ochotnickým souborem Závodního klubu Nafta Hodonín21, který vedl profesor Karel Novák. Zde si Antonín Pánek vyzkoušel také práci scénografa. Ve stejné době absolvoval Scénografický kurz v Kutné hoře.22 Tento kurz organizovalo Národní divadlo Praha a přednášel zde výtvarník a akademický malíř Květoslav Bubeník. Antonín Pánek následně spolupracoval na divadelním představení, kde měl za úkol vytvořit kulisy k celé divadelní hře. Na toto období výtvarník velmi rád vzpomíná a práci pro divadlo považoval za přínos nejen z hlediska nových výtvarných metod, ale také k využití jeho malířských a kreslířských schopností. Jeho kulisy byly natolik povedené, že i když do této doby nebyl ještě nikdy žádný scénograf hodonínským souborem oceněn, tak Antonín Pánek dostal uznání a diplom. Josef Šolc k práci Antonín Pánka řekl: „Zpravidla slýcháme, že umělecký výkon je stanoven z deseti procent talentu a z devadesáti procent dřiny. U Antonína Pánka je stanovení takové hranice problematické. Nesporný výtvarný a pozorovací talent, daný mu do kolébky, usilovně rozvíjel pilnou prací a zaujetím pro své studijní zaměření.“ 23

2.4. Inspirace Při otázce, kde nacházel Antonín Pánek inspiraci, se otevírá prostor pro zkoumání umělcova osobního a pracovního života. Nejúspěšnějším obdobím výtvarníka je přelom 50. a 60. let, kdy odešel ze Žďáru nad Sázavou a začal pracovat v Hodoníně. Právě v tomto období potkal také svou životní lásku, se kterou jsou manželé již bezmála 60 let. Tedy, skoro stejně tak dlouho, jak dlouho se výtvarník aktivně věnuje umělecké tvorbě. Antonín své ženě vděčí nejen za povzbuzení, ale také podporu ve všem, co kdy dělal. Manželka mu vytvořila příjemné, a pro umělce opravdu důležité zázemí a on se tak mohl naplno věnovat veškeré tvůrčí činnosti. Umělecky nadaní lidé mají mnohdy problém zvládat běžné problémy, povinnosti a starosti, vhodný protějšek, který dokáže zajistit tyto praktické věci, kterých si umělec často ani nevšimne, je nedocenitelný. Sám Antonín Pánek toto potvrzuje: „Má manželka má na mém úspěchu stejnou, ne-li větší zásluhu, než já.“24 Zároveň přiznává, že

21

Amatérský divadelní soubor, který byl založen v roce 1954, iniciativou Martina Slováka. Soubor fungoval do roku 1962. 22


23


24

Antonín Pánek, osobní sdělení, dne 16. září 2016

14

pokud ve své práci a tvůrčí činnosti polevil, tak jedině kvůli rodině a svým dětem, čehož rozhodně nelituje. Umělec se dále nechal inspirovat krajem, odkud pocházel. V obrazech a fotografiích autora se častokrát objevuje rodné město Znojmo. „Uprostřed sluncem ozářené jižní Moravy, svítící z jara bílými květy třešní a meruněk s prokvétajícími růžovými lístky broskvoní a na podzim bohatě těžkými hrozny vinorodé révy, pozvedá špičky svých věcí odvěké středisko a metropole celé jihomoravské oblasti – starobylé královské a krajské město Znojmo.“25 Další, neméně důležitou, inspirací bylo místo, kde Antonín žil a žije v současnosti, tedy město Hodonín a jeho nejbližší okolí. „Bohatstvím jásavých barev hýří slovácké kroje. Málokterý okres se může pochlubit takovou mozaikou krojů, zvyků a jazykových zvláštností jako Hodonínsko.“26 Ke konci 20. století byl Hodonín nejen průmyslovým městem, ale také pohostinným krajem, plným kulturních a společenských akcí. „Je toho mnoho, čím dovede toto rušné město s moderní nemocnicí, velkou mlékárnou, závodem Rybena, mlýny na papriku, zastřešeným zimním stadiónem a jinými zajímavostmi každého zaujmout.“27 V místě svého rodiště a v místě bydliště dokázal Antonín Pánek zachytit nejen reálnou atmosféru míst, ale také skutečné ideály dané doby. Josef Šolc dodal: „Jihovýchod Moravy a okres Hodonín, již tehdy v republice oblíbený pro svou pohostinnost, býval pověřován četnými krajskými i celostátními akcemi. Jejich grafická a fotografická stránka ležela po dvaadvacet let z větší části na výtvarníkovi z Okresního osvětového domu.28 Na otázku inspirace se od výtvarníka dostává jednoduché a skromné odpovědi. „Inspirace je všude kolem, fotím a maluji to, co vidím.“29 Díky vhodně zvolenému oboru a správnému přístupu profesorů se Antonín naučil dobře dívat a soustředit se i na ten sebemenší detail. Ten pak dokázal vyzdvihnout, jak ve fotografii, tak v malbě a udělat například z obyčejné fotografie louže ojedinělý snímek, se kterým se mohl beze studu účastnit výstav a soutěží. Zajímavostí je, že v roce 1945 vytvořil profesor K. O. Hrubý fotografii s názvem Návrat. Na fotografii je budova a kolemjdoucí, který je vidět v odrazu vody z louže.30 O

25

HAVLÍK, Lubomír Emil. Znojmo: z minulosti města a jeho památek. Brno: Krajské nakladatelství, 1956, s. 150. 26

GÁLA, Antonín. Hodonínsko, malovaný kraj. Brno: Jihomoravský krajský národní výbor, 1962, nestr.

27

GÁLA, Antonín. Hodonínsko, malovaný kraj. Brno: Jihomoravský krajský národní výbor, 1962, nestr.

28


29

Antonín Pánek, osobní sdělení, dne 21. ledna 2016

30

Obrazová příloha, obrázek 48, K. O. Hrubý: Návrat, 1945

15

desítky let později, až po roce 2000 vzniká velmi podobná fotografie, kdy Antonín Pánek fotí Masarykovo muzeum v Hodoníně také v odrazu vody z louže. 31 Poznávacím znamením a hlavním charakteristickým rysem fotografií, maleb a grafické tvorby Antonína Pánka jsou rozmanité grafické techniky, které se mnohdy mísí v jednom obrazu. Není nic zvláštního, že obraz nebo fotografie vznikaly delší dobu, kdy fotografování a malování střídala koláž, retuš nebo dokonce sítotisk. Tímto způsobem pak vznikala ta nejzajímavější díla, která spojují zdánlivě nespojitelné výtvarné a grafické postupy. „Pro toho, kdo se hodlá sám pustit na stezku umělecké grafiky a dojít podstatného výsledku, je právě tak důležité mít dokonalé vědomosti, jako vyvinout neomezenou soustředěnost, vytrvalost a trpělivost k pokusům a zkouškám.“32 Z následného množství díla a střídání různých grafických technik je vidět, že se Antonín Pánek nikdy nebál experimentovat a zkoušet nové a neověřené metody, které v době vzniku daného díla nebyly časté, prozkoumané ani potvrzené.

2.4.1. Opakující se motivy I když je dílo Antonína Pánka opravdu rozsáhlé a v jeho archivu jsou k nalezení malby, kresby, fotografie, linoryty, sítotisky, koláže a reklamní materiály, tak jsou k nalezení také opakující se motivy. V počátku vrcholné tvorby Antonína Pánka je v díle znát umělcova velká obliba reportážní a nearanžované fotografie. Vrcholné období Pánkovy tvorby, které začalo v polovině 60. let a trvalo až do přelomového roku 1989, vyobrazuje především klasické reportážní a dokumentární snímky. Fotografická tvorba této doby je černobílá a fotografie jsou vytvořeny pevným ohniskem fotoaparátu a jsou vyvolané ve vývojce. Po sametové revoluci, v roce 1989 se Antonín Pánek reportážemi zabývá již méně a začíná se více věnovat přírodě, tedy fotografiím a malbám krajiny. Dalšími fotografiemi jsou technické stavby, konstrukce, průmyslové zařízení, popřípadě stroje nebo nářadí. Zde je viditelný vliv K. O. Hrubého, o kterém řekl Vladimír Židlický: „…jeho fotografie jsou okouzlené výtvarností stavebních konstrukcí, průmyslových zařízení, techniky upomínající na rytmus doby.“33 K tvorbě fotografií po roce 2000 je již více používána moderní technologie a velkou oblibu si získávají barevné fotografie a použití digitálního fotoaparátu. Tento vliv moderních technologií je patrný i na všech výstavách, které se uskutečnily v letech 2004 až 2015. Častá témata jsou aranžovaná zátiší, opět motiv vinohradů a myslivosti, dále pak portréty nebo lidi 31

Antonín Dufek, Fotografie 1939 - 1948 In: BREGANTOVÁ, Polana, Rostislav ŠVÁCHA a Marie PLATOVSKÁ. Dějiny českého výtvarného umění. V, 1939/1958. Praha: Academia, 2005, s. 229. 32

KREJČA, Aleš. Grafika. Praha: Aventinum, 2010, s. 9.

33

Vladimír Židlický In: HRUBÝ, Karel Otto. K. O. Hrubý. Hodonín, 1978, nestr.

16

při práci a v pohybu. Nejvíce barevných fotografií opět patří přírodě, krajinám a okolí Jižní Moravy Od rané až po současnou tvorbu je jedním z ústředních témat, které prochází celým spektrem Pánkova díla, město Hodonín, jeho vývoj, ať už z hlediska kulturního nebo politického. Dále pak hodonínské tradice, místní kroje, svátky a oslavy, včetně připomenutí historických událostí. Dalším ústředním tématem je již zmiňovaná příroda a krajina, konkrétně pak s důrazem na kraj vinohradů a myslivosti.

2.4.2. Tématika vinohradů Celoživotní tvorba Antonína Pánka je spojena s Jihomoravským krajem. Petr Bezruč tento kraj nazval: „…zemí slunečnou a žárnou, líbezný kout naší vlasti nad soutokem Dyje s Moravou.“34 Velký vliv na jeho tvorbu má bezesporu narození ve Znojmě, studium v Brně a následná práce a život v Hodoníně. V díle Antonína Pánka bývají často zobrazována místa, která jsou úzce spjata s výtvarníkovým životem. Umělci, kteří pocházejí z Jižní Moravy, jsou často okouzleni a inspirováni krajem vinohradů. „Zřejmá je i dokonalá znalost kraje, prostředí vinařských tratí, sklepů a búd ve všech ročních obdobích, i docenění a úcta k lopotné práci, s vinařství odedávna spojené.“35 V díle Antonína Pánka je tato inspirace viditelná. Množství jeho fotografií, maleb, kreseb, a dokonce také propagační a reklamní materiály, plakáty a další užitná grafika, je spjata se zobrazováním vinné révy, výrobou a ochutnávkou vína, vinnými sklepy, samotnými vinohrady a dokonce také vinětami na vinné láhve. Připomenutím a zároveň potvrzením Pánkovy obliby vinařské tématiky je Celostátní výstava vín v roce 1968, kterou Pánek kompletně zajišťoval nebo také výstava v hodonínském Masarykově muzeu v roce 1993, která byla zaměřena na vinařův rok a vše s ním spojené. S oblíbeným tématem vína a vinohradů vznikly nástěnné kalendáře, které Antonín Pánek tvořil po roce 2000. Oblibu tohoto tématu potvrzuje nejen to, že byl o kalendáře opravdu velký zájem, ale zároveň byl kalendář s fotografiemi vína a vinohradů, vydáván pravidelně. „Autorova fotografická dovednost a výtvarný cit kulminují v jeho vinařských motivech, kterým se věnuje již dlouhou řadu let. Zde se spojuje talent s lidskostí a výtvarné cítění s řemeslnou dovedností v jeden harmonický celek.“36

34

GÁLA, Antonín. Jižní Morava: propagační brožurka. Brno: Jihomoravský krajský národní výbor, 1960.

35


36


17

2.4.3. Tématika myslivecká Dalším oblíbeným tématem Antonína Pánka byla myslivost. Tato tématika bývá často opomíjena a je zapotřebí toto zdůraznit. Myslivost je v oblasti Hodonínska, ale také v celé Jihomoravské oblasti značně rozšířená. Antonín Pánek dokonce získal za mysliveckou fotografii, jedno z nejprestižnějších ocenění v mezinárodní soutěži v Bulharsku. Josef Šolc v muzejním občasníku o potvrdil, že Antonín Pánek dokázal fotografií zachytit daný okamžik tak, že diváka upoutal na první pohled. „Na výstavách s mysliveckou tématikou ji dokáže kultivovaně přiblížit i tomu, kdo loveckou pušku nikdy v rukách nedržel.“37

2.5. Fotografická skupina Impuls Po prvotním „impulsu“ k fotografování, které si Antonín Pánek vyzkoušel až v roce 1950 při studiu na Škole uměleckého průmyslu, se jeho fotografie začaly objevovat nejen na soutěžích a výstavách, ale také v novinách. Pánkovy fotografie byly v následujících letech publikovány v týdeníku Slovácko, kam Antonín přispíval až do konce 80. let. Dalšími periodiky, kde byly jeho práce k vidění, byly například časopisy Květy, Vlasta, Odborář nebo noviny Rovnost. Setkání a bližší spolupráce s ostatními fotografy v okresu přišla vzápětí. V tomto nejproduktivnějším období, kdy byl Antonín Pánek na vrcholu své tvorby, se stal součástí skupiny výtvarné fotografie Impuls. Skupinu mladých fotografů tvořil Antonín Pánek, Josef Imrich, Jaromír Dostál, Jan Herzán a Antonín Večeřa. 38 Každý z těchto fotografů měl ojedinělý přístup, odlišné vnímání a také různorodou inspiraci. František Obropta v návaznosti na činnost skupiny Impuls k fotografiím Antonína Pánka řekl: „S tímto umělcem se spojuje houževnatost, cit pro pomíjející a velká míra kritičnosti k sobě samému. Navíc své úsilí umocňuje technikou.“39 Prvotním „impulsem“ zmínit tuto skupinu fotografů a výtvarníků byla domněnka, že se mladí umělci spojili, aby se navzájem inspirovali v tvorbě, měli hlavní společné myšlenky a rysy, oblíbenost motivů nebo jednotný ideál. Ve skutečnosti byl každý z umělců jiný a stejně tak měli jinou inspiraci a oblíbené motivy. Jaromír Dostál nejčastěji fotil a obdivoval přírodu, Jan Herzán se věnoval převážně portrétní fotografii a jeho oblíbeným tématem byly

37


38

Podnázev skupiny Impuls zněl Skupina výtvarné fotografie Sdruženého závodního klubu pracujících Hodonín.

39

Skupina výtvarné fotografie Impuls. Propagační leták k 1. výstavě. Hodonín: Sdružený závodní klub pracujících Hodonín, nestr. 1 leták. Složený list.

18

také fotografie sportu, Josefa Imricha zajímala nejvíc reportážní fotografie, Antonín Večeřa fotil hlavně děti a fotografie Antonína Pánka dokázaly zachytit pomíjející okamžik.40 Fotografové a výtvarníci skupiny Impuls měli zájem o jakési vyrovnání se jiným fotografickým spolkům a klubům. V poválečné době měly tyto kluby a fotografické spolky a skupiny také nespočet výhod.

2.6. Spolupráce a kulturní život Antonín Pánek začal ihned po studiích pracovat jako propagační grafik. Ve svém volném čase se věnoval fotografiím a nikdy neopomíjel malbu ani kresbu. Již od studií se rád učil novým věcem a vyzkoušel rozmanité výtvarné techniky. V archivu jeho děl nechybí tvorba tvořená konzervováním nebo keramikou. Kromě autorských výstav a účasti na mnohých fotografických soutěží, pracoval Antonín Pánek jako zhotovitel výzdoby a také porotce výtvarných, malířských nebo fotografických soutěží. Na otázku spolupráce se výtvarník vyjádřil: „Nejlépe se cítím, když fotím někde sám. Totéž platí i při kreslení, malování a další výtvarné činnosti.“ 41 Přesto, že sám spolupráci s ostatními příliš nevyhledával a kromě skupiny Impuls nepatřil do žádného klubu, uskupení a ani spolku, se nikdy nezdráhal poradit komukoliv, kdo za ním přišel a potřeboval jeho radu v jakémkoliv oboru, kterému sám umělec rozuměl. V případě potřeby poskytnul cenné informace, týkající se zejména fotografií, propagace a reklamních materiálů. Za zmínku stojí také grafické a výtvarné techniky, které jsou pro mnohé dnes již zastaralé a nepoužitelné. Antonín Pánek se s těmito cennými informacemi netajil dokonce ani před konkurencí. Na přelomu 60. a 70. let Antonín Pánek se takto setkal s mnohými, převážně regionálními umělci, výtvarníky, sochaři a fotografy v hodonínském okrese. Mezi ně patří například akademický malíř Karel Novák, umělecký knihař Ladislav Kolařík, hodonínský grafik Jiří Hiršl nebo sochaři Ferda Štábla a Jaroslav Jurčák. 42 Mezi Pánkovými kolegy z řad fotografů je důležité zmínit známé hodonínské fotografy. Od 60. let Antonín Pánek se setkával s profesorem Vladimířem Mlčákem a fotografy Antonínem Večeřou nebo Josefem Holomáčem. Mimo jiné se podílel také na Dětské strážnici, zejména pak na oslavách Čechů a Slováků v Mikulčicích.43 40

Skupina výtvarné fotografie Impuls. Propagační leták k 1. výstavě. Hodonín: Sdružený závodní klub pracujících Hodonín, nestr. 1 leták. Složený list. 41


42

Karel Novák (1915 – 2006), Ladislav Kolařík (1909 – 2000), Ferda Štábla (1916 – 1979), Jaroslav Jurčák (1937) 43


19

V roce 1979 Antonín Pánek spolupracoval s historikem PaedDr. Josefem Šolcem, který o něm řekl: „…tři měsíce jsem s ním spolupracoval a poznával jeho skromnost, vstřícnost a takt, jimiž se zpravidla vyznačují ti, kteří něco skutečně dovedou. Jistě více by o jeho kamarádskosti a vlastnosti nezištné pomoci každému, kdo se na něho obrátí, mohli říci další významní hodonínští fotografové a umělci, s nimiž v průběhu let spolupracoval, přátelil se, ale i zarputile soutěžil a utkával se v nesčetných fotopřehlídkách a soutěžích.“44 První velkou akcí, na které se Antonín Pánek podílel velmi brzo po nástupu do Osvětového domu Hodonín, byla Krajská zemědělská výstava. Tato výstava se nacházela ve všech prostorách hodonínské sokolovny. „To byla pro mě tehdy velká zkouška mých schopností, naštěstí s velmi dobrým koncem.“45 dodává po letech ke své práci. V druhé polovině 20. století spolupracoval také s Technickými službami města Hodonín, s tiskárnou Komunálních služeb Hodonín a 10 let se věnoval propagační a reklamní činnosti pro jeden z největších zemědělských komplexů tehdejšího Československa – Státního statku Hodonín. „Těch událostí, za mého působení v Hodoníně, bylo tolik, že je nelze spočítat ani si je všechny zapamatovat.“ dodává výtvarník. Po roce 1992 pak pracoval Antonín Pánek samostatně jako vedoucí výtvarník tří velkých reklamních agentur.46

2.7. Výstavy a soutěže Pro mladé a začínající fotografy byly skvělou zkušeností výstavy žádanou zkušeností a navíc potřebnou motivací. Na výstavách byly často objeveni talentovaní fotografové a z amatérských umělců se staly renomovaní profesionálové, za které mluví hlavně jejich dílo. Největší množství fotografických soutěží a výstav se odehrávalo od 50. do 80. let minulého století. V dnešní době podobné fotografické a kulturně vzdělávací akce chybí a na trhu jsou tak fotografové, o kterých veřejnost neví a jejich práce je častokrát nedoceněna. Fotografie Antonína Pánka vycházely nejen v novinách a časopisech, ale byly oceněny na výstavách a soutěžích. Sám výtvarník pravidelně obesílal množství soutěží a výstav, konaných v tehdejším Československu a také v zahraničí. Na mnohých získal zasloužené ocenění a také příznivý ohlas diváků a hodnotících. Veškeré fotografie, které se účastnily československých a mezinárodních soutěží musely mít dostatečnou výtvarnou a technickou hodnotu. Ta byla následně potvrzena umístěním se na prvních příčkách soutěže a kladným hodnocením a věcným darem. Mnohé 44


45


46

OBRAZEM: Pánkův prostor a čas, návraty a proměny. Deník.cz[online]. [cit. 2016-03-03]. Dostupné z: http://www.denik.cz/ostatni_kultura/obrazem-pankuv-prostor-a-cas-navraty-a-promeny-20130103-rs3e.html

20

napadne otázka, zda by se Pánek neuživil jen fotografováním. „Za fotografie, které jsem posílal na soutěž, jsem neměl peníze, získal jsem jen nějakou cenu, otištění mé fotografie ve sborníku a hlavně diplom, který mě často potěšil víc než finanční dar.“ 47 Medaile a diplom však nebyly jediné ocenění, které se Antonínu Pánkovi dostalo. Účastí na výstavách a soutěžích se zapsal do podvědomí lidí a o práci a tvůrčí činnost neměl výtvarník nouzi až do důchodového věku. Zároveň si získal přízeň okolí, které jej ocenilo návštěvou autorské výstavy.

2.7.1. Výstavy u nás V 60. letech, v době, kdy Antonín Pánek pracoval v Muzeu Hodonínska, se účastnil velkého množství místních, ale také okresních výstav různého významu. Mezi nimi například Výstava vín, kterou v roce 1968 pořádalo Ministerstvo zemědělství. Tato celostátní výstava byla pořádána na zimní stadionu. Pánek dostal zadání, kdy měl zpracovat projekt na ploše větší jak 2000m2. Tuto práci odvedl výtvarník na výbornou a jeho služby byly poté žádány také na dalších podobných akcích. „Pro mě byly nejzajímavější akce zmíněný „Srpen 1968“ na zimním stadionu v Hodoníně, Národní dožínky ve Strážnici, za účasti tehdejšího předsedy vlády Stanislava Rázla a dalšími ministry. Za 48 hodin se zde muselo udělat šest alb po sto kusech fotografií, a to kvalitně upravených i s popisky.“48 Největšímu ocenění Pánkových fotografií se v Československu dostává na Mezinárodní výstavě státních orgánů v Brně a na soutěži Celostátní myslivecké fotografie v Praze. Následně se Antonín Pánek účastní celostátní výstavy Děti objektivem, výstavy Žena ve fotografii, Cykly a seriály – Brno, celostátní soutěže Mapové okruhy Vysočiny, Fototýden Gottwaldov, mezinárodní výstavu Premfoto Přelouč, Fotoefekt Chrudim, celostátní soutěže Dvojice Hodonín, výstavy Interkamera Praha i Mezinárodního salonu Ostrava. Velkou část svého tvůrčího období své fotografie vystavoval výtvarník sám. Pánkovy výstavy byly k vidění například v Masarykově muzeu v Hodoníně, v Městské knihovně Hodonín a v dalších kulturních institucí i v blízkém okolí. V roce 2004 v hodonínské knihovně představil Pánek na výstavě Region, lidé a čas kromě fotografií také velkou část své propagační práce. Výstavy po roce 2000 2004 – Region, lidé a čas, Výstava fotografií, obrazy i propagační činnost (Městská knihovna Hodonín) 2005 – Výstava fotografií Dolní Bojanovice 47


48


21

2008 – Srpen 68 v Hodoníně, Výstava fotografií k 40. výročí okupace (Masarykovo muzeum v Hodoníně) 2012 až 2013 – Prostor a čas, návraty a proměny, Výstava fotografií, malby a kresby (Městská knihovna Hodonín)

2.7.2. Výstavy v zahraničí Fotografie Antonína Pánka směle obstály konfrontaci se zahraničními kolegy a jejich dílem. Největší ocenění se mu dostalo právě v zahraničí a na celostátních výstavách. Na těchto výstavách, kde Pánek reprezentoval Československo, se mnohdy setkal s dalšími regionálními umělci a potkal se zde i se svými přáteli. Zahraniční výstavy Výstava v bulharské Sofii49. Zde se umístnila Pánkova Myslivecká fotografie, na prvním i druhém místě. Reprezentace Jihomoravského kraje v Martině Výstava fotografické skupiny Impuls v polské Poznani Reprezentace československých fotografů v Mexiku Výstava s Josefem Imrichem v Černobílé galerii v Uherské Brodě Výstava Interpressfoto v Moskvě Účast na výstavě Biafoto v Berlíně Další reprezentace v Brazílii, Kanadě a Itálii

2.7.3. Soutěže a ocenění V jihomoravském okrese byla podpora mladých fotografů a umělců v 60. letech citelná. Každoročně zde byly vyhlašovány fotografické soutěže. Pánkovy fotografie, které se umístily v soutěžích nebo dokonce soutěže vyhrály, byly oceněny medailemi, diplomy a věcnými cenami. V Okresním poradním sboru pro fotografii a film, kde byl Antonín Pánek zakládajícím členem, posléze vznikl také nápad vytvořit celostátní soutěž. Tato soutěž byla zrealizována a získala název Dvojice. Zajímavý koncept soutěže vybíral vždy dva fotografy, kteří prezentovali své dva snímky a vybrali je na základě podobností, protikladů nebo náhod a vymyšlených scenérií.

49

Mnohé zdroje odkazují na soutěž v Bukurešti, ovšem sám Antonín Pánek toto tvrzení opravuje na bulharské město Sofia.

22

3. Tvorba a významná díla Dílo Antonína Pánka obsahuje velké množství fotografií, maleb, kreseb a graficky zpracované tvorby. Umělecky přínosné jsou koláže, retuše a sítotisk, kdy všechny tyto techniky byly Antonínem Pánkem zpracovány ručně a způsobem, se kterým se většina lidí dnes už nesetká. Setkání s člověkem, který tyto metody a postupy zná, je pro mladé a začínající grafiky a výtvarníky velkým přínosem. V díle Antonína Pánka je vidět velké množství grafických technik a výtvarných postupů, od minulosti až do současnosti. Umělecky přínosnou část archivu Antonína Pánka tvoří propagační materiály a reklamní tiskoviny. Mnohé z těchto tvůrčích pozůstatků minulé doby a režimu mají dodnes svůj význam. Velké množství Pánkovy práce se řadí do období před rok 1989 a zachycují tak atmosféru a nálady dané doby. Umělec dodává: „Bohužel těmito ukázkami mnoho úspěchů nenadělám, ale snažil jsem se vždy o kvalitní práci.“ Z širokého záběru jeho díla je vidět, že se Pánek vždy snažil nejen o kvalitně odvedenou práci, která byla vždy propracovaná do detailu, ale zároveň se mu podařilo zaznamenat celkový obraz dané doby a společnosti. S nástupem lepší techniky a následné digitalizace došlo i u Antonína Pánka k vývoji a modernizaci některých grafických a výtvarných postupů. Výtvarník se naučil pracovat s digitálním fotoaparátem a k mnohým grafickým službám nebo tisku v současnosti využívá služby reklamních agentur.

3.1. Fotografie Antonín Pánek se fotografií začal zabývat až při svém studiu, do této doby neměl s fotoaparátem žádnou zkušenost. Nepatřil k mnohým ze svých spolužáků a kolegů, kteří začali fotit již v mládí a tento obor si toužebně přáli studovat. „Fotografie plní (kromě svých vlastních specifických dokumentačních, informačních a tvůrčích úkolů) funkci dokonalého reprodukčního prostředku. Zapojena do všech odvětví tisku, podstatně napomohla k jejich zdokonalení, až po jejich dnešní průmyslovou podobu.“50 Obor průmyslové fotografie si na začátku svého studia vybral na doporučení, za které byl poté v životě ještě několikrát vděčný. Škola uměleckých řemesel byla dlouhou dobu jedinou komplexní výtvarnou školou na Moravě. Brněnská kurátorka Alena Krkošková konstatuje: „…většina významných moravských umělců, i těch, kteří posléze absolvovali pražskou Akademii, prošla právě

50


23

brněnskou Školou uměleckých řemesel.“51 Studium tak poskytlo žákům informace o výtvarné kultuře, profesoři je naučili základním technickým dovednostem zvolených oborů, a poté byl kladen velký důraz na praxi. Antonín Pánek tak měl ihned možnost vyzkoušet si fotografování a aktivně se zapojit do fotografických projektů. Velkou výhodou této školy byl také fakt, že se studenti od začátku svého studia mohli se svou fotografickou a výtvarnou činností, účastnit výstav a soutěží. Tato možnost je motivovala ve svém snažení vytrvat a naučit se kvalitní a precizní práci. Od přelomu 50. a 60. let se Antonín Pánek věnoval pouze černobílé fotografii. Hlavním důvodem byla nedostatečná a nedostupná technologie, posléze umělcův vnitřní pocit, že černobílé fotografie jsou mnohem více nabité emocemi a jsou tak hlubším prožitkem. „Aby člověk mohl být dobrým fotografem a aby snímky opravdu zaujaly a byly něčím originální, tak potřebují hlavně velkou fantazii a představivost.“52 K otázce postupného vývoje od černobílých fotografií až k barevným se vyjadřuje: „Dříve jsem dělal jen černobílou fotografii, barevnou jsem nechtěl dělat, a to hlavně z toho důvodu, že bych ji nemohl udělat tak kvalitní. V minulosti byl nedostatek techniky a na fotografiích by to bylo znát.“53 K barevným fotografiím se postupně dopracoval až po roce 1989. Oblíbeným tématem Pánkových fotografií byly hlavně živé reportáže, zpočátku jej nebavila aranžovaná fotografie. Velkým milníkem v jeho fotografické cestě byl srpen 1968, kdy zažil okupaci vojsky Varšavské smlouvy. Toto dění zaznamenal od začátku až do konce. „Fotografie, prostřednictvím fotografa, zachycuje autenticky a bez jakéhokoli dodatečného ideologického balastu skutečného události. Představuje specifickou a nesmírně cennou kronikářskou formu konzervace místa, času a děje, nepodléhající měnícím se konstelacím, překrucovaným výkladům událostí nebo později vytvářeným bájím.“54 Zpočátku s ním byl také kolega z fotografické skupiny Impuls, Josef Imrich, tehdejší redaktor týdeníku Slovácko. Josef Imrich však následně odjel a tak nelehký úkol, samostatně fotograficky zaznamenat okupaci sovětskými vojsky, zůstal na Antonínu Pánkovi. Na fotografiích se objevily ozbrojení vojáci, tanky v ulicích města Hodonín, neslušná gesta, které sovětská armáda ukazovala na hodonínské obyvatele a další fotografie, které zachycují přímé svědectví těchto historických okamžiků. Antonín Pánek, který měl odjakživa blízko k reportážním fotografiím a ve svém 51


Antonín Pánek považuje černobílou fotografii za mnohem náročnější, protože barvy osloví snáz. Černobílá fotografie pak musí „mít duši a být něčím jiná“, aby diváka oslovila. 53

Antonín Pánek, osobní sdělení, dne 27. května 2016

54


24

díle se vždy snažil zachytit pomíjivost okamžiku. Najednou tak stál na místě, kde byl jediným fotografem a tento okamžik byl jen jeho. „Ač je to paradoxní, a snad i nevhodné a smutné, cítil jsem se opravdu jako ryba ve vodě. Bylo to překvapující a zůstalo to jen na mě.“ Zklamání však přišlo po 40 letech, kdy Antonín Pánek připravil k výročí této události výstavu fotografií, které celou okupaci zachycují, reálně a živě tak, jak danou situaci zažil. Avšak lidé o toto téma nejevili žádný zájem a zdokumentovaná historie téměř nikoho nezajímala. „Dlouho jsem fotografie nemohl ukazovat, a přestože je po mně v té době různí lidé chtěli, odmítl jsem. Po roce 1989 pak zůstaly ležet a zdálo se, že o ně nikdo nemá zájem. Dlouho trvalo, než jsem se rozhodl s tím něco udělat.“ Obliba reportážních fotografií mnohdy plyne z toho, že dokážou zachytit danou atmosféru, náladu a pocit. Reportážní fotografie jsou tak dílem pomíjivého okamžiku. „Stál jsem v kanceláři, otevřel jsem okno a fotil hocha, co tam stál s ostře nabitým samopalem. Přestože jsem byl v šeru, měl jsem obavy, že kdyby se najednou podíval a zjistil, že na něj někdo míří, určitě by si myslel, že je to něco jiného než fotoaparát a mohl by zareagovat jiným způsobem, než třeba jenom pohledem.“ 55 Pánkova obliba v reportážních fotografiích a dokumentování politické a kulturní situace trvala až do přelomu 21. století. Americká kritička a spisovatelka Susan Sontagová se vyjádřila ke smyslu fotografie: „Fotografie není jen výsledkem setkání události a fotografa, samotné fotografování je událostí s daleko rezolutnějšími nároky – vstupovat do všeho, co se děje, narušovat nebo ignorovat.“56 Důležitost však trvá i po vytvoření fotografie. „Poté, co událost skončí, bude snímek existovat dál, a propůjčuje jí tak určitou nesmrtelnost (důležitost), jíž by se jinak těšit nemohla. Zatímco skuteční lidé kdesi zabíjejí sami sebe či jiné skutečné lidi, fotograf stojí za svým aparátem a vytváří drobný element jiného světa: světa obrazů, jenž usiluje nás všechny přežít.“57 Fotografie Antonína Pánka, ať už dokumentární nebo reportážní jsou dodnes cennou součástí několika kulturních institucí. Část fotografií se nachází v archivu Masarykova muzea v Hodoníně, část je uložena ve zdejším státním archivu. Velká část fotografií je však stále uložena jen v osobním archivu samotného fotografa Antonína Pánka. „V mém archivu nejsou desítky ani stovky, jsou tam spíš tisíce fotografií, které jsou děleny do různých kategorií a témat. Od portrétních fotek, přes přírodu, krajinářskou fotografii, oblíbenou tématiku vinohradů a myslivosti, až po reportážní, politické a kulturní fotografie.“ 58 55


56

SONTAG, Susan a Pavel VANČÁT. O fotografii. Praha: Paseka, 2002, s. 16.

57

SONTAG, Susan a Pavel VANČÁT. O fotografii. Praha: Paseka, 2002, s. 17.

58


25

3.2. Malba a kresba Užité umění by mělo zdůrazňovat a vyzdvihovat společenský a kulturní význam daného předmětu. Tvar, barva a zpracování užitého umění by mělo být podřízeno účelu a používání předmětu, nikoliv působit svým obsahem, myšlenkou a ztvárněním či tvarem a barvou, jako je to u volného umění. Prvním zvoleným oborem Antonína Pánka byla užitá malba. Té se chtěl věnovat při studiu na Vyšší škole uměleckého průmyslu v Brně. „Užitá malba měla žáky vychovat k samostatné práci, k výtvarně politické i kulturní propagaci a také při provádění nástěnných maleb.“59 Užitá malba propojovala výtvarné umění s řemeslem, které Antonín viděl u svého otce a v rodinné firmě. Zároveň jej malba odjakživa bavila a zajímala. Výhodou užité malby bylo její uplatnění v architektuře, scénografii, ale také při navrhování bytových a pracovních interiérů nebo mnohých nástěnných technikách. Neplánovaně zvolený obor, kterým byla Grafika se zaměřením na průmyslové fotografie, nebyl důvodem, aby Antonín Pánek na malbu zanevřel. Veškeré jeho malířské a kreslířské umění mu pomáhalo při studiu grafiky a také v následném zaměstnání. „Vztah mezi grafikou a malířstvím, třebaže se od sebe formálně oddělily, zůstal po všechny časy nepochybně velmi těsný. V grafice zároveň vytvořili nejvýznamnější díla především malíři. A rovněž malíři posouvali vývoj grafiky kupředu.“60 Již v dětství se Antonín Pánek naučil velkému množství malířských technik. Věnoval se tedy malbě akvarelem, temperami, olejovými barvami, pastelkami, uhlem nebo pastelem. Velkou výhodou výtvarníka byla bohatá škála znalostí od otce, který se malířskému řemeslu věnoval a sám rád maloval například krajiny a zátiší. Z množství obrazů nechyběla Antonínu Pánkovi fantazie, prostorová představivost a také smysl pro detail. Všechny své dosavadní zkušenosti dokázal využít a mnohé ze své grafické tvorby, právě díky svým malířských a kreslířských schopnostem, odlišit od ostatních. Malbě se věnoval nejen ve svém volném čase, ale také při návrhu výzdob, na výstavách, na kulturních akcích a jiných společenských událostech.

Na výstavě, věnované životnímu

jubileu výtvarníka, která se konala v Městské knihovně Hodonín v roce 2012, byl dotázán na oblibu malování ve srovnání s oblibou fotografování. „Malbě a kresbě jsem se věnoval odjakživa, i když jsem fotografoval. Vždy jsem to střídal, protože se mi fotografie zdála někdy příliš jednotvárná.“61

59

Antonín Pánek (osobní archiv autora) - z náborové brožury na Vyšší školu uměleckého průmyslu v Brně

60


61


26

3.3. Portréty Nevelkou, ale o to víc cennou součástí díla Antonína Pánka jsou portrétní fotografie. Kromě obvyklých portrétních fotografií a maleb portrétu, zaujímají větší část dále zpracovávané portréty. Mnohé z nich byly upravovány pomocí retuše, jiné byly dále zpracovávány grafickými technikami, jako je například sítotisk nebo koláž. Převážná část portrétů je černobílá.

Po roce 1989 jsou častější barevné portréty. Na portrétech jsou

zastoupeny hlavně ženy, ovšem nechybí ani portréty mužů a dětí. Část portrétních fotografií byla použita v propagační činnosti, na návrhy obálek, plakátů, reklamních letáků nebo jiných upoutávek. Josef Šolc se vyjádřil k portrétním fotografiím: „Vidíme zřetelně, že si Pánek dokáže vybrat i správné lidské typy. Všimne-li si po letech budoucí etnolog zachycených postav na četných vinařských nebo mysliveckých motivech bude konstatovat, že to jsou opravdu typy lidí, kteří žili na přelomu druhého a třetího tisíciletí na slováckém venkově.“ 62 Mezi nejvýznamnější malby a kresby portrétů patří autoportrét autora. Zde je zajímavé srovnání kresleného autoportrétu z vojenské služby z 60. let a následného malovaného portrétu o tři desítky let později. Oba portréty jsou tvořeny pomocí zrcadla, kdy se autor dívá do zrcadla a zároveň kreslí a maluje svůj obraz. Černobílá kresba je tvořena pomocí obyčejné tužky a uhlem. Barevný autoportrét je akvarelová malba na plátno. „Autorský portrét může podle vlastního záměru zdůraznit některé z charakteristických rysů člověka jako momentální náladu, celkovou psychiku, inteligenci, genialitu, ale může také celkovou koncepcí vyznít svoji formou jako postoj autora k důležitým otázkám společenského života.“63 Antonín Pánek si uvědomuje, že existuje mnoho způsobů, variant a výtvarných i grafických technik, jak se dá pracovat s portrétem. Z tohoto důvodu také s portréty dále pracuje a zkouší je upravovat pomocí množství výtvarných technik. Ve zvoleném tématu portrétní a výtvarné fotografie je potřeba velká fantazie, abstraktní myšlení a také osobní invence. 64 Portrét tak rozhodně nemusí být jen obyčejným připomenutím daného člověka, ale lze s ním dále pracovat. Podstatné je však portrét zpracovat netradičním postupem, který má následně široké využití, například v reklamních a propagačních činnostech. „Portréty,

62


63

ŠIMEK, Jaroslav. Netradiční techniky výtvarné fotografie. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1989, s. 3. 64

ŠIMEK, Jaroslav. Netradiční techniky výtvarné fotografie. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1989, s. 3.

27

výtvarně zpracované netradičními postupy mají široké využití v důsledku jejich zvýšené působivosti a nevšednosti.“65 Samozřejmostí pak není jen vytvoření kvalitní fotografie, ale výtvarník musí být schopen zvládnout základní pracovní úkony, od reprodukce předloh fotoaparátem, kopírováním za mokra, retuší vývojkou nebo pomocí zásahu do negativu zeslabit, znásobit, ale také vybělit fotografický obraz, a tak portrétu dodat nejen autenticitu, ale zároveň přitažlivost a ojedinělost.

3.4. Grafika a užitá grafika Grafika je nejmladší disciplínou výtvarného umění. Její kořeny sahají teprve do 15. století. Pojem „grafika“ je odvozen od řeckého slova „grafein“, což znamená psát nebo kreslit. V širším slova smyslu se dá tento výraz pochopit jako transponování viděných nebo zažitých forem do soustavy linií, bodů a ploch. 66 Na rozdíl od výtvarných disciplín, kterými je malířství, sochařství a architektura, a tyto nás provázejí celé kulturní dějiny, je grafika pořád značně obestřena tajemstvím. Za posledních 500 let bylo objeveno nespočet grafických technik a postupů, které inspirovaly ty největší mistry výtvarného umění. Mistrné a první dřevoryty, lepty a rytiny jsou zaznamenány u Sandra Botticelliho, Francisca Goyi, Albrechta Dürera, Rembrandta, Rubense a dalších slavných tvůrců umění této doby. Pražský malíř a grafik Aleš Krejča 67 řekl: „v samostatné povaze grafiky je tvorba většího počtu uměleckých originálů nežli v jiných výtvarných oblastech.“68 Základ české grafiky pak položil technicky zdatný Václav Hollar. Od něj pak již vedla vcelku rychlá cesta k moderní grafice a známá jsou jména umělců jako například Viktor Stretti, Max Švábinský, T. F. Šimon a další. Brněnský profesor Zdeněk Juna ke grafice dané doby řekl: „Grafika té doby bylo umění velmi intimní a stálo poněkud stranou obecného kulturního proudění. Bylo tomu tak skoro vždy i dříve. Avšak nová doba přinesla fotomechanickou reprodukci, která grafiku vytlačila z obecného zájmu.“ Původní grafika byla umělecká, vedle ní se pak zařadila užitá grafika. Užitá grafika slibovala nejen lepší pracovní uplatnění, ale také větší přínos pro společnost. To bylo dáno důrazem na praktické využití díla, k užité grafice postupem času inklinuje mnohem více 65



67

Aleš Krejča (1903) je současný malíř a grafik.

68


28

umělců. Po první světové válce patří grafika mezi nejoblíbenější nástroj propagace a výtvarné tvorby. „Grafika je pružné umění, které velmi rychle může reagovat na tep nového prudkého života kolem sebe a může proto mít velkou propagační sílu.“69 Studium grafického oboru na Škole uměleckých řemesel v Brně a následná práce grafika v Osvětovém domu Hodonín přivedla Antonína Pánka až k zmiňované užité grafice. Příkladem užité grafiky, která je vždy tvořena k praktickým účelům, mohou být plakáty, poštovní známky, novoročenky, svatební a jiná oznámení, ale také grafika novin a časopisů. Grafice novin a časopisů se Antonín Pánek věnoval přes dvacet let v týdeníku Slovácko.70 Zde se podílel na fotografiích a ve stejné době se stal zakládajícím členem Okresního poradního sboru pro fotografii a film. Užitá grafika v kombinaci s průmyslovou fotografií se stala jeho hlavní pracovní náplní. V archivu Pánkova díla je dochováno velké množství originálních grafických návrhů. Mnohé z nich jsou použitelné v současnosti. Za zmínku stojí návrh loga pro potravinářskou firmu Čas. Toto logo je k vidění, s malými úpravami, dodnes. Mezi další užitou grafiku patří firemní loga, viněty na víno, nálepky s folkloristickými motivy a mnohé další.

3.5. Propagační a reklamní materiály Vysoké nároky, které byly na Antonína Pánka kladeny již od prvního zaměstnání, mu nedovolily polevit. Některé požadavky dokonce přesahovaly možnosti daného pracoviště. Antonín Pánek se však naučil, že mu nezbývá nic jiného než si ze zadanými úkoly poradit. Nejvíce mu zde pomohla znalost grafických a výtvarných technik. V současnosti

je

tvorba

propagačních

a

reklamních

materiálů,

vzhledem

k propracovaným grafickým programům, mnohdy otázkou jen několika minut. V 50. a 60. letech minulého století byla tvorba reklamy a propagačních materiálů spíše řemeslem. Veškeré propagační a reklamní materiály byly zpracovávány ručně a práce na mnohých z nich trvala nejen v řádu několika hodin, ale dokonce i dnů. Příkladem propagačního materiálu může být logo, kdy grafik dostal pouze strohé zadání. Následně musel vymyslet obrázek, které vystihne dané téma, tento obrázek namalovat, mnohdy několikrát překreslit, aby se logo mohlo skládat z několika obrázků, nápisů a zároveň, aby se tyto symboly daly oddělit. Velkým pomocníkem byl kopírovací papír, kdy výsledným efektem bylo logo, které bylo složeno z několika částí, z několika barev a propojeno v jeden jediný symbol. Mnohé návrhy Antonína Pánka jsou k vidění dodnes.

69

JUNA, Zdeněk. Lept a příbuzné techniky. Praha: SNKLHU, 1954, s. 4-5, 8 příl., 32 světlotisk. příl.

70

Slovácko. Hodonín [online]. [cit. 2016-03-03]. Dostupné z: http://www.hodonin.ic.cz/Slovacko/Slovacko.html

29

Například zmíněné logo obchodního řetězce Čas nebo desítky let minimálně upravované logo Moravských naftových dolů.

30

4. Grafické techniky Dobrý umělec není jen ten, který nikoho nenapodobuje, ale je to umělec, který je sám těžko napodobitelný. Antonín Pánek pracuje s grafickými technikami, které nejsou jednoduché a mnohdy se skládají z několika výtvarných metod. Své o tom věděl také Pánkův učitel Zdeněk Juna: „Zkušení grafikové pracují vlastními, v detailech odlišnými postupy podle svého temperamentu a výtvarného úmyslu.“71 Antonín Pánek tak mnohé grafické techniky zpracoval zcela jiným způsobem, než bylo například v popisu dané metody, vymyslel si výtvarné postupy, které následně odzkoušel a začal používat ve své profesi a také v osobní tvorbě. V 50. letech, kdy Antonín Pánek studoval na Škole uměleckého průmyslu, existovalo co nejméně teoretických předmětů a učilo se hlavně pomocí praxe. Profesoři Z. Juna i K. O. Hrubý své žáky učili v grafice spojit tvůrčí potenciál, fantazii a technické postupy. Žáci byli vedeni také k samostatné práci a nápaditosti. Tento přístup pomohl Antonínu Pánkovi objevit vlastní grafické techniky a nové výtvarné postupy. V současnosti si mnozí pracovníci reklamních agentur a grafických studií nedovedou představit grafickou práci bez počítače a jeho příslušenství. Nepostradatelné se staly grafické programy. Antonín Pánek však veškerou grafickou práci dělal ručně, bez počítače. V poválečné době, kdy bylo velmi těžké sehnat digitální fotoaparát a počítač, vznikala díla, která dokázala oslovit právě svým nenapodobitelným ručním zpracováním. K velkému množství výtvarníkovi tvorby nebylo potřeba technického zázemí ani vybaveného výtvarného ateliéru. „Neměl jsem žádný ateliér ani technicky vybavenou pracovnu, všechna svá díla jsem dělal tady, u sebe doma, v místnostech, kde jsme i běžně bydleli.“72 Dalo by se říct, že nejen vrcholná tvorba Antonína Pánka tak vznikala nebývale skromně a téměř „na koleni.“ K veškerým grafickým technikám používal výtvarník pouze své ruce, kopírovací a běžné papíry, základní psací potřeby a malou místnost ve svém domě, kde měl provizorní fotografickou komoru. Velká díla, která se mohla pyšnit mezinárodními ocenění a menší díla, která však byla vidět na každém rohu, pocházela z rukou člověka, který si snad sám ani nevšiml, jakým talentem byl obdarován. K talentu Antonína Pánka napsal Josef Šolc: „jeho tvorba vyniká námětovou pestrostí, nápaditostí i příkladným precizním provedením, garantovaným autorovou pevnou rukou.“73 71

JUNA, Zdeněk. Lept a příbuzné techniky. Praha: SNKLHU, 1954, s. 13.

72


73


31

Experimentální grafické techniky a úpravy fotografií, které Antonín Pánek ve svém díle používal, je například koláž, retuš nebo kombinace níže uvedených grafických technik. Nejznámějším dělením grafických technik je tisk z výšky (například dřevoryt a linoryt), tisk z hloubky (rytina, lept nebo suchá jehla) a tisk z plochy (litografie nebo lavírování). 74 Mimo toto hlavní dělení existuje samostatná tisková metoda, zvaná sítotisk. Ten se od svého vzniku víceméně nezměnil a stejné postupy používá dodnes. Grafické techniky, které se umělec naučil na Škole uměleckých řemesel v Brně, mu umožnily zpracovat velké množství požadavků kulturních, společenských, politických, ale také obchodních a prodejních společností. Při svém zaměstnání mnohdy přijímal zakázky navíc a svým aktivním přístupem tak získával nejen cenné kontakty, ale hlavně velké množství zkušeností. Je k podivu, že sám výtvarník se nevěnoval také pedagogické činnosti, díky své praxi a dlouholetým zkušenostem by měl mladším žákům rozhodně co předat. Tyto zkušenosti a výtvarný talent dokládá jeho rozsáhlá tvorba, která je ukázkou 60 let pilné a kvalitně odvedené práce.

4.1. Koláž Značná pozornost byla v díle Antonína Pánka věnována kolážím. Tato grafická technika spočívá v lepení a spojování nových a mnohdy nesourodých částí do jednoho celku, a to jak dvojrozměrného, tak i trojrozměrného. Koláž se nejvíce rozšířila v reklamě, knižní grafice, ale také ve fotografii, literatuře nebo filmu. Antonín Pánek koláž používal převážně k tvorbě propagačních materiálů. V jeho díle jsou k vidění koláže z vystříhaných fotografií, kreseb a maleb, linorytů, úprav fotografií ve fotokomoře a následným kombinacím těchto.

4.2. Retuš V současné době pomáhá k úpravě fotografií množství grafických programů a digitálních technologií. Současná retuš je tak otázkou okamžiku. V polovině 20. století to bylo mnohem složitější. Veškerá retuš, kterou umělci, výtvarníci a pracovníci v reklamních oblastech používali, byla výsledkem zdlouhavé, náročné a hlavně velmi detailní práce. Retuš znamenala ruční zásah do fotografického obrazu a jejím hlavním cílem bylo odstranění nedokonalostí. Retuší bylo možné upravit například sytost barev, tedy výsledné stínování obrazu na fotografii. K tomuto stačilo, aby fotograf štětcem zmírnil na skleněné straně negativu stíny. „Poměrně snadno se retušují na černobílé fotografii kazy, které jsou světlejší než okolní 74

BOUDA, Cyril. Grafické techniky. Praha, 1954, s. 5–6.

32

tonalita. Do místa kazu nanášíme poťukáváním špičky štětečku barvu poněkud nižší tonality, než je okolí kazu.“75 Tato vrstva negativu však byla pokryta speciální vrstvou, na kterou nebylo možné použít tužku ani akvarely, častokrát se tak musela tato strana negativu natřít matným lakem. 76 Zároveň bylo možné retuší upravit rušivé skvrny, tečky a další nedokonalosti. V tomto případě se tato rušivá místa na skleněné straně negativu zakrývala barvou nebo tužkou. Antonín Pánek však mnohdy potřeboval fotografii upravit tak, aby například zobrazená žena neměla vrásky nebo znamínka. Nejvíce rozšířená byla úprava odmazáváním a úpravou negativu. Výtvarník nejdřív vyfotil fotografii, poté ve fotokomoře pomocí tužky, akvarelů nebo laků dále maloval a kreslil na negativ fotografie, kterou následně vyvolal. Mohl tak zamalovat znamínka, domalovat vlasy, zvětšit rty nebo třeba přebarvit oči. Velkým pomocníkem mu byly kopírovací papíry, díky kterým mohl na fotografii přenášet další změny a retuš tak ještě rozšířit.77 Portrét byl často retušován tak dlouho, dokud nebyla struktura kůže zcela hladká, tedy bez jediné čárky navíc. K retuši bylo potřeba hlavně cviku, pevné ruky a také trpělivosti. „Po získání praktických zkušeností lze provádět retuš i se zředěnou vývojkou. Tímto způsobem lze provádět nepostřehnutelnou retuš nevhodně umístěných světelných reflexů v očích při portrétní fotografii, neúměrné lesky na rtech portrétů žen a podobně.“ 78 Pokud pak chtěl na fotografii například přikreslit déšť, tak musel do negativu vykreslit každou kapku zvlášť a negativ opět vyvolat. Zásahy na negativu musely být nepatrné a jemné. Dobrý retušér musel sám posoudit, které partie a jak má zlepšit. K tomu byla nutná hlavně znalost rozvržení světel a stínů podle svalů na obličeji, ale také podle celkového lesku a barvy kůže. 79 Studiem obličeje a určitou znalostí anatomie pak bylo možno měnit linie obličeje, odstraňovat vrásky, měnit výraz pomocí retuše očí, zdokonalit nos nebo narovnat křivé rty.

75


SKOPEC, Rudolf. Retuš a opravy negativů. Praha: J. Spousta, 1946. Knihovna praktické fotografie. s. 22-25.

77


78


SKOPEC, Rudolf. Retuš a opravy negativů. Praha: J. Spousta, 1946. Knihovna praktické fotografie. s. 26-30.

33

4.3. Sítotisk Sítotisk je samostatná tisková metoda, která bývá mezinárodně označována zkratkou „S“. O této tiskové metodě se dodnes neví všechno. V současnosti není známo, kdo a kdy tuto tiskovou techniku objevil. Z historie jsou však doložené prameny, které potvrzují použití sítotisku před více než tisíci lety. Hlavním principem sítotisku je protlačení barvy přes mřížku na potiskovaný materiál. Technika sítotisku má široké uplatnění. Nejčastěji v polygrafické výrobě a reklamním průmyslu. Postupem času se sítotisk rozšířil do speciálních výrob a výtvarných technik. Uplatňován bývá v elektronice, potravinářství, sklářském nebo keramickém průmyslu. Sítotisk se dělí na umělecký, grafický, technický a textilní. 80 Antonín Pánek se zabýval převážně uměleckým a grafickým sítotiskem. Pomocí grafického sítotisku tiskl grafické motivy, texty, plakáty, samolepící materiály, ale také plastové cedule nebo reklamní poutače. Uměleckým sítotiskem vznikaly například zajímavé série obrazů. Tato grafická technika Pánkovi ulehčovala práci už na začátku jeho propagátorské činnosti. Zajímavostí je, že sítotisk funguje, jako jedna z mála grafických technik, stále stejným způsobem. Samozřejmostí je, že v dnešní době existují poloautomatické nebo automatické sítotisky, tedy stroje, které sítotisk dokážou značně ulehčit, ale i přesto sítotisk v mnoha současných reklamních agenturách dělají grafici stále ručně. Výhodou ručního zpracování je nižší cena, potřeba malého prostoru a také reálné zapojení se do celého technického postupu. Nevýhodou pak může být nižší kvalita výsledného produktu a nestejnoměrné napnutí síťoviny.

80

KAPLANOVÁ, Marie. Moderní polygrafie. Praha: Svaz polygrafických podnikatelů, 2009, s. 248–255.

34

5. Vztah fotografie k dalším výtvarným oborům Fotografie a malířství jsou dva nejčastěji srovnávané obory. Výsledným produktem těchto oborů je obraz, ke kterému však vede odlišná cesta. „Pro fotografii, která je jedním z nejmladších odvětví tvorby, nebyly důležité jen vlivy, přicházející přímo ze základny, ale také proudy difundující z jiných umění, zejména pak malířství, jehož výsledkem je rovněž obraz.“81 Oba tyto obory se vzájemně ovlivňovaly. „Jestliže díla malířů a později i grafiků, představovala hlavního činitele v oblasti umění, který tříbil kulturu vidění lidstva, pak tyto výsledky musely zákonitě ovlivňovat i tvorbu fotografů. Naopak, souběžně se stále se rozšiřujícím uplatněním fotografie ve společenské praxi docházelo k vlivům na malířství.“82 V díle Antonína Pánka byl zpočátku vliv socialistického realismu. Fotografie zobrazovaly hlavně svět práce a rodinu a některé snímky sloužily zároveň jako předlohy pro obrazy. „Místo samoúčelného estetismu se měla fotografie všímat socialistického všedního dne,“83 V hlavním zájmu stály fotografie lidské práce a reportážní fotografie, které ukazovaly ideovou náplň a angažovanost, jež měla domnělý společenský význam. Problematika vztahu fotografie k malířství a dalším výtvarným oborům trvá po celou dobu tvorby fotografií. Otázkou zůstává, do jaké míry na sebe tyto výtvarné obory působí. „Například u piktorialismu se jednalo o odklonění od vývojové cesty objevující specificitu vlastního média.“ 84 Typickými znaky pro fotografickou a malířskou tvorbu Antonína Pánka je měkké světlo, rozostřené linie a rafinovaná kompozice. „Piktorialismus patří zatím mezi nejmohutnější proudy ve vývoji fotografie.“85 Tento směr dokáže v umělecké tvorbě pozdvihnout sugestivnost obrazů. Poprvé tak bylo možné všimnout si obrazových účinků světla, efektivního rozložení temné a světlé plochy na fotografii a stavba obrazu byla mnohem více promyšlená. Mnohými svými aspekty zapadá tvorba Antonína Pánka do piktorialismu, který se snaží přiblížit fotografii malbě nebo grafice. Významným prvkem Pánkovy fotografické tvorby je zasahování do fotografií retuší, domalování pozadí, přidávání barev a zásahy do negativu.

81

TAUSK, Petr. Dějiny fotografie. 2. Praha, 1984, s. 6.

82


83


84

TAUSK, Petr. Dějiny fotografie. 2. Praha, 1984, s. 175–176.

85

HINŠT, Antonín a Karel Otto HRUBÝ. Krajinářská fotografie. 1. vyd. Praha: Orbis, 1974, s. 22.

35

5.1. Fotografie ve srovnání malby a grafiky Největší množství fotografií z tvorby Antonína Pánka je inspirováno místem, kde autor žije. Fotografie města Hodonín zobrazují tamní radnici, kostel, okolní vinohrady v Čejkovicích, Mutěnicích a dalších vesnicích. Nechybí fotografie vinných sklepů, zátiší s vinnou révou a další zobrazení přírody jižní Moravy, která je typická převážně svými nížinami, lány polí a listnatými stromy. Stromy, větve a keře jsou často opakovaným motivem, který je možné vidět v popředí fotografií, ale také kreseb a maleb. Obrazy a fotografie ve více rovinách mají za úkol vytvořit iluzi prostorového zobrazení. 86 Mnohé fotografie jsou inspirací a podklady pro následné malby. Další krajinomalby byly tvořeny výtvarníkem přímo v přírodě, kdy maloval přímo reálnou situaci, kterou viděl. Obrazy jsou malovány převážně akvarelovými barvami na plátno. Výjimkou nejsou ani olejové nebo temperové barvy. Menší obrazy ve formátu A4 jsou malovány pastelkami nebo pastely na papír s vyšší gramáží. Tvorbu Antonína Pánka prostupují grafická díla. Mezi nimi například lepty, obrazy tvořené suchou jehlou, linoryty, sítotisky a další. Předlohou těchto grafických výtvorů je mnohdy kresba, náčrtek nebo inspirace z fotografie a malby. Část fotografií je upravena retuší, představena v několika různých vzhledech. Grafik tak ukazuje prvotní černobílou fotografii a následně její proměny krok po kroku. Nejčastěji upravované fotografie jsou portréty. Další častá Pánkova díla s retuší jsou stromy, krajiny a kombinace přírody a techniky.

5.2. Tvorba inspirovaná K. O. Hrubým Antonín Pánek potvrzuje velký vliv K. O. Hrubého. Ten byl nejen profesorem na Škole uměleckých řemesel, ale právem je řazen mezi přední české fotografy. Zaměření na průřez jeho dílem a výstavami ukazuje, že díla K. O. Hrubého mohou na první pohled působit neuceleně, ovšem nechybí jim vysoká úroveň. Profesor brněnské školy je především krajinář, ale v jeho fotografii je k vidění upřímný zájem o lidskou práci. Tento talentovaný a zároveň rozporuplný fotograf a publicista dokázal během čtyřicátých let využít jak konstruktivismu a nové věcnosti v brilantních kompozicích krajin a pracovních námětů, tak i piktorialismu ve světelném řešení svých interiérových záběrů. 87

86


87

Antonín Dufek, Fotografie 1948 - 1958 In: BREGANTOVÁ, Polana, Rostislav ŠVÁCHA a Marie PLATOVSKÁ. Dějiny českého výtvarného umění. VI, 1958-2000. Praha: Academia, 2007, s. 423.

36

V množství jeho fotografií jsou ke spatření stavební konstrukce, technické reálie a zároveň pracovní portréty dělníků a rolníků. Tímto dokáže Hrubý přenést na diváka lidskou sounáležitost, náladu dané doby a reálný pohled na dialog člověka s člověkem. „Jeho tvůrčí činnost je obdivuhodná svým širokým záběrem, pracovní vytrvalostí a výslednou kvalitou sdělení.“88 Antonín Pánek jej zmiňuje jako jednu z nejvýraznějších postav, které ho inspirovaly. Cennou vlastností profesora Hrubého bylo ponechání studentům vlastního názoru. Po svých studentech chtěl, aby sami přemýšleli a studovali. Učil je fotografovat, ale zároveň nabádal k diskuzi a vytvoření si vlastního stanoviska a názoru. Jeden z důvodu, který Antonína Pánka lákal na krajinářské fotografii a malbě pochází také z názorů K. O. Hrubého. „Fotografování krajiny se nikdy nestalo módou, vyhnulo se tak zploštění, zevšednění a zprofanování, protože krajinu fotografuje jenom ten, kdo k ní má vztah, koho to vnitřně nutí ji fotografovat.“89 Na Pánkových fotografiích je vidět konkrétní vliv profesora Hrubého, kdy jsou studenti vyzývání k vyzkoušení principu opakování útvarů. „Hlavní zdrojem emotivnosti se stává rytmus, který vzniká jako důsledek zmnožení geometrické tvarovosti. Tam kde jde o dvojice, trojice, čtveřice útvarů, situací, činností, rozdílné kvality, svázaných však vnitřní logickou spojitostí.“90 K. O. Hrubý svým studentům dává cenné rady, jak vyvolat dojem prostorové fotografie, jak rozmístit objekty na fotografii a zesílit tak prostorovou iluzi. „Pro vyvolání dojmu prostoru je potřeba nadhled, prostorové rozmístění objektů a stranové horní světlo.“91 Stejně důležitá jako technika fotografie je obsah a myšlenka díla. „Obecně se dá říci, že obsahem snímku jako obrazového sdělení je jeho význam a účin, tedy jeho celkové vyznění, které autor vytváří využitím určité skutečnosti na základě prožitku a myšlení.“ 92 Na fotografiích, ale také na malbách je zajímavé to, že málokdy mají pro autora fotografie a diváka stejný význam. Fotograf se často snaží divákovi zprostředkovat něco zvláštního, originálního a osobitého. Pomocí fotografie se snaží ukázat něco „dosud neviděného.“ Opakujícími se motivy Pánkova díla jsou také mraky. Mraky dodávají krajině romantický ráz, zdůrazňují atmosféru a náladu místa a zároveň uzavírají plochu obrazu. Často vykreslené slunce nebo alespoň jeho paprsky jsou dalším typickým znakem Pánkovy tvorby a 88

Vladimír Židlický In: HRUBÝ, Karel Otto. K. O. Hrubý. Hodonín, 1978, nestr.

89


90


91


92

HINŠT, Antonín a Karel Otto HRUBÝ. Krajinářská fotografie. 1. vyd. Praha: Orbis, 1974, s. 75-76.

37

zároveň inspirací pocházející od profesora K. O. Hrubého. „Zvláštní zmínku si zaslouží zobrazování paprsků světla způsobem známým především ze Sudkova díla z dvacátých let.93 „Mystické“ paprsky světla v továrních halách, zachycené Hrubým a mnoha dalšími fotografy, sakralizují prostor, v němž člověk slouží kultu práce.“94 Tato atmosféra, kterou dokáže zdůraznit počasí před bouřkou, tmavší mraky, sluneční světla a další ovlivňují následné vnímání obrazu nebo fotografie. „Za takových podmínek se romantický ráz krajiny pochopitelně ještě zdůrazní a může působit velmi sugestivně.“95

5.3. Vybraná díla a autoři pro srovnání Při zkoumání vývoje Antonína Pánka jako osobnosti, snahy zařadit jej jako umělce do kontextu doby, charakterizovat fotografa a grafika a vymezit jeho výtvarné rysy, nalézáme zdroje jeho inspirace. Například v krajinářství se objevuje nejzřetelnější zákonitost vývoje. „Krajinomalbu je možno považovat za zrcadlo změn, jimiž procházel lidský vztah k přírodě a ke světu. Hypoteticky lze říci, že je jen jedna skutečnost, a přece lidé pohlíželi různým způsobem na stromy, hory, vodu a oblaka, podle osobního a časového zaujetí.“ 96 Krajinomalba dává možnost nového poznání a netušené souvislosti. Krajina, kterou ve svém díle ztvárňuje Antonín Pánek, má velmi podobné rysy jako krajina z díla Vojtěcha Sedláčka. 97 „U Sedláčka byl venkov živnou půdou, v níž vyrůstal a vyvíjel se k odborné uměleckosti,…“98 Stejně tak byl Antonín Pánek inspirován rodným krajem a místem, kde strávil většinu svého života. Společnými rysy umělců je otevřená dálka, kterou oba znázorňují ve svém díle. Tato dálka působí nejen na mladou duši silněji než tmavé pozadí lesů nebo zastavěná místa. Další společnou charakteristikou je grafika, která je Pánkovi i Sedláčkovi příkladem úsporné čáry, která plní plochu papíru převážně kontrasty černých a světlých ploch. Krajinomalba Antonína Pánka není příliš dekorativní, v některých obrazech jde vidět vliv romantismu, ve větším množství, hlavně pozdějšího díla se jedná spíše o realismus. Určité spojitosti s Vojtěchem Sedláčkem jsou patrné také z chování umělce. Vojtěch Sedláček

93

Josef Sudek (* 1896, † 1976) byl významný český fotograf. Zobrazování paprsků světla je k povšimnutí na díle Invalidovna a Chrám sv.Víta. 94

Antonín Dufek, Fotografie 1948 - 1958 In: BREGANTOVÁ, Polana, Rostislav ŠVÁCHA a Marie PLATOVSKÁ. Dějiny českého výtvarného umění. VI, 1958-2000. Praha: Academia, 2007, s. 424. 95


96

V. V. Štech In: SEDLÁČEK, Vojtěch. Vojt Sedláček. Praha: SNKLHU, 1957. Současné umění, s. 8.

97

Vojtěch Sedláček (* 1892, † 1973) byl významný český malíř, žák Maxe Švábinského a také ilustrátor.

98

V. V. Štech In: SEDLÁČEK, Vojtěch. Vojt Sedláček. Praha: SNKLHU, 1957. Současné umění, s. 33.

38

byl spíše nesmělý, nerad mluvil o svém umění. Stejně tak jako Antonín Pánek kreslil a maloval to, co viděl. „Pozorování mění se v tvůrčí rytmus, kterým ožívají dny, koloběh roku i události počasí.“99 Oba umělci se mohou pyšnit nebývalou skromností a poctivou prací, kdy dílo obou převyšuje daleko svého původce. Pánkova krajinomalba je typická svým dramatizovaným světlem, na velkém množství Pánkových obrazů je stěžejním bodem krajiny slunce nebo alespoň sluneční paprsky zasahující do zlatého řezu obrazu. Dramatičnosti děl mnohdy pomůže přechod od olejových k akvarelovým barvám. Akvarelové barvy znamenají vzestup barevnosti a díky ní se obrazy stávají živé a pohyblivé. Antonín Pánek do popředí krajiny umísťuje stromy, větve a dokonce budovy nebo stavby. Jeho obrazy tak mají téměř vždy dvě roviny. Tento rys je společný u množství Pánkových fotografií. Za povšimnutí stojí fotografie, které se věnují kulturním stavbám, kostelům nebo budovám v okolí, kdy je v první rovině fotografie před danou stavbou část stromu, větve nebo keř. Ve vybraných dílech Antonína Pánka je vidět jistá podobnost s grafikem, malířem a sochařem Bohdanem Lacinou. 100 Tento umělec mimo jiné působil jako profesor a vedoucí katedry dějin umění Filozofické fakulty Masarykovy univerzity, v letech 1950 až 1951 učil užitou malbu na Škole řemeslných umění. 101 Stejně tak jako Antonín Pánek reagoval na aktuální podněty doby, kterou intenzivně žil. V 50. letech minulého století došlo k vynucené odmlce moderního umění a utlumení kulturního dění. V 60. letech dochází k vrcholné tvorbě Bohdana Laciny, následně také Antonína Pánka. Spojitost je možno nalézt v dynamických malbách, které se mohou zdát napůl reálné, napůl vysněné. Tyto malby podtrhuje střídání grafických technik a kombinace malby, linorytu, dřevorytu, suché jehly a dalších výtvarných metod. Společnou symbolikou je pak již výše zmíněné zobrazení slunce a přírodní tématika. Podobnosti je možno najít také v určité nevyhraněnosti, a zároveň ve velmi vážném přístupu až perfekcionismu v tvorbě. „Lacinovy malby se oprostily od šedých odstínů ve prospěch čisté barvy,...“102 Lacinovu krajinu připomíná ve své knize Různá řečiště také

99

V. V. Štech In: SEDLÁČEK, Vojtěch. Vojt Sedláček. Praha: SNKLHU, 1957. Současné umění, s. 33–34.

100

Bohdan Lacina (* 1912, † 1971) byl český grafik, malíř a ilustrátor. Byla také profesorem výtvarné výchovy a dějin umění. 101


Jiří Hlušička In: LACINA, Bohdan. Bohdan Lacina: 1912-1971. Brno: Masarykova univerzita, 2012. Pocta osobnostem, s. 56.

39

Ludvík Kundera. „Vysočinu bych neviděl tak, jak ji vidím, necítil tak, jak ji cítím, kdyby nebylo obrazů Bohdana Laciny.“103 Nejmarkantnější podobnosti s dílem Antonína Pánka jsou patrné v tvorbě Karla Müllera. 104 Tento český malíř a grafik byl žákem Maxe Švabinského, ve svém životě se stejně jako Antonín Pánek věnoval malbě, kresbě a volné grafice. Za zmínku rozhodně stojí Müllerova ilustrátorská tvorba v klasickém duchu s romantickým vyzněním. Hlavní podobnosti obrazů Antonína Pánka a Karla Müllera mohou být spatřovány v jemných barevných tónech, žánrových námětech a koncentrací na malbu rodného kraje. Karel Müller dokonce obdržel cenu za celoživotní přínos v zobrazování Prahy. Společným rysem umělců je také smysl pro detail, výstižná kreslířská linka a realistické zobrazení okolního světa.

103

KUNDERA, Ludvík. Různá řečiště: portréty, dopisy, rozhovory, fragmenty 1936-2004. B. Brno: Atlantis, 2005. Spisy L.K, s. 77. 104

Karel Müller (* 1899, † 1977) byl český malíř, grafik a ilustrátor.

40

6. Závěr Při pohledu na tuto dlouhou, ne vždy zcela lehkou cestu grafika, fotografa a výtvarníka Antonína Pánka se naskýtá otázka, jak je možné, že jeho život plný tvůrčích činností, úsilí, píle a velkého množství výtvarných děl, není dosud přesně zmapován. Samotný rozhovor s panem Pánkem je zajímavým pohledem do minulosti a dokáže přenést k zážitkům a tvůrčím procesům minulé doby. Nejen umělcova slova, ale hlavně jeho rozsáhlé dílo a široký výtvarný záběr vypráví příběh. Ten začal výzvou, kdy bylo mladému, ale už v té době talentovanému a výtvarně nadanému chlapci z malířské rodiny, věnující se převážně řemeslu, nabídnuto vyzkoušet něco jiného a vybrat si nově vznikající studijní obor. Antonín Pánek neváhal a svým rozhodnutím udělal krok, jehož správnost potvrzuje rozsáhlou tvorbou s podílem na kulturním přínosu a historickém odkazu. V mladém věku se Antonín Pánek postavil na vlastní nohy, překonal rozvod milovaných rodičů, odloučení od svého bratra a ocitl se sám v cizím městě. Zakrátko se mu však město Hodonín stalo domovem, kde se dokázal realizovat a využít veškerých svých schopností a uměleckého nadání. Od první fotografie uplynulo již mnoho let, Antonín Pánek se zúčastnil velkého množství regionálních a mezinárodních výstav a soutěží, reprezentoval své rodné město a svůj kraj. Dokázal vyobrazit průmyslový Hodonín jako kulturní místo s historií, společenským vyžitím a umně podtrhl krásy a dominanty Jižní Moravy. I přes své zkušenosti, letitou praxi a znalost velkého množství grafických a výtvarných technik zůstal skromným člověkem. Jeho obětavou povahu by potvrdili lépe přátelé, spolupracovníci a rodina. Mezi regionálními fotografy, grafiky a výtvarníky se jeho jméno skloňuje nejen kvůli jeho ochotě pomoci a poradit každému, kdo o radu požádá, ale také kvůli jeho práci, která za něj mnohdy mluví otevřeně a nahlas. Antonín Pánek se nebál, sám s fotoaparátem, postavit před ruské vojáky, ohromen, ale odhodlán mačkal spoušť. Jeho fotografie už téměř 60 let vypráví příběh jednoho života, který vykresluje minulost v sytých barvách. Stejně tak, jako správné rozhodnutí při studiu a kariéře, ho čekalo i v osobním životě. Dlouholeté manželství, které trvá bezmála tolik let, co jeho tvůrčí období, je příjemnou skutečností a jednou z výher v životě Antonína Pánka. Vděk za ženu, která jej dokázala provázet životem a vytvořit mu ideální pracovní i rodinné podmínky, je citelný. Nezodpovězenou otázkou zůstává, zda měl Antonín Pánek v životě štěstí na lidi nebo za jeho úspěch mohla stejnou měrou jeho ctižádost, houževnatost a vždy precizně odvedená 41

práce. Po shlédnutí autorova díla, nalezení inspiračních zdrojů, za které v první řadě vděčí svým profesorům ze Školy uměleckých řemesel v Brně a jimiž jsou dále místo a kraj, kterými byl celoživotně obklopován, je zřejmé, že výtvarníkovi nikdy nechyběla osobitost, snaha o ovládnutí nových výtvarných postupů a zároveň neustálá chuť se dále vzdělávat. Rozsáhlé dílo i široká škála výtvarných postupů dokazují, že byl vždy činorodým a technicky zdatným grafikem. V bohatém díle dokázal zajímavým způsobem propojit rozdílné umělecké směry a vytvořit tak díla, za kterými stojí léta učení, poznávání, zkoušení a hlavně tvůrčího nadšení. Životní příběh, cesta od malby k fotografii a zase nazpět, inspirační vliv umělců dané doby, přínos studia a cenné rady profesorů mají spolu s představením Pánkova díla ucelit odkaz regionálního umělce a připomenout jednoduché, ale stěžejní myšlenky, které jej dovedly až ke zjištění, že inspirace je opravdu všude kolem. Ať už je to rodné město, okolní kraj nebo tradice a historické události, které tvoří obraz dané doby. „Inspirací může být každý okamžik, který umělec správně uchopí a dokáže s ním pracovat.“105 Po více jak 60 letech pracovního nasazení, stejně dlouhého tvůrčího období, množství propracovaných výtvarných technik, a v neposlední řadě také učenlivým přístupem k moderním technologiím, je na místě vydání ucelené monografie, která by život a dílo Antonína Pánka zhodnotila a zkoumala dále z historických hledisek. K blížícímu se životnímu jubileu se pak skýtá možnost retrospektivní výstavy, která by byla zajímavým a kulturně přínosným průřezem výtvarníkovy nejhodnotnější, nejvíce oceňované, ale také zcela neznámé, dosud nepublikované tvorby.

105

Antonín Pánek, osobní sdělení, 1. prosince 2016

42

7. Resumé Bakalářská práce Grafik a fotograf Antonín Pánek se věnuje regionálnímu výtvarníkovi z kraje jižní Moravy. První kapitola se podrobně věnuje dětství, dospívání, školní docházce a prvním pracovním úspěchům. Zde je zároveň zmíněn bratr Pavel Pánek, který byl uznávaným sklářem. Nechybí ani zmínka o výtvarníkově cestě k umění. Ve druhé části práce je věnován prostor pro zkoumání inspirace a opakujících se motivů, které jsou pro Pánka charakteristické. Třetí kapitola se věnuje tvorbě a příkladům nejoceňovanějších děl a také připomíná výstavy u nás i ve světě. Nadcházející oddíl je věnován grafickým technikám, které Pánek uchopil mnohdy odlišně, ale vždy velmi originálně a kreativně. Pátá kapitola nachází hlavní inspirační zdroje umělce a vybraných dílech a autorech zmiňuje charakteristické znaky Pánkovy tvorby. Obrazové přílohy ukazují zmíněné grafické a propagační materiály, malby, kresby a fotografie, kterým nechybí osobité zpracování a dokládají širokou znalost výtvarných technik.

8. Summary This bachelor thesis deals with the topic of Graphic designer and photographer Antonin Panek, who is dedicated to regional artist from the region of South Moravia. The first chapter is about details his childhood, adolescence, school and first sucess at work. Important is mentioned about brother Pavel Panek, who was a succesfull glassmaker. Next chapter is about inspiration and some themes, which are typical for Panek. The third chapter is dedicated to examples from best art and reminds exhibitions in Czech Republic and in world too. Next chapter is devoted to graphic techniques, which are really different, but always original and creative. The fifth chapter is full of inspiration from other artists and selected works and main characteristics of Panek works of art. Picture attachments showing the aforementioned graphic and promotional materials, paintings, drawings and photographs, which are distinctive processing and demonstrate a broad knowledge of art techniques.

43

9. Použitá literatura Antonín Pánek, osobní archiv autora, 2016 ANDRYS, Jan a Ilona TUNKLOVÁ. Sladké s hořkým: ze života umělecké družiny Domu umělců SVUM v Hodoníně. Vyd. 1. V Boskovicích: Albert, 2007, 236 s. ISBN 978-80-7326112-2. BALAJKA, Petr. Encyklopedie českých a slovenských fotografů. Praha: ASCO, 1993. ISBN 80-7046-018-0. BREGANTOVÁ, Polana, Rostislav ŠVÁCHA a Marie PLATOVSKÁ. Dějiny českého výtvarného umění. V, 1939/1958. Praha: Academia, 2005. ISBN 80-200-1390-3. BREGANTOVÁ, Polana, Rostislav ŠVÁCHA a Marie PLATOVSKÁ. Dějiny českého výtvarného umění. VI, 1958-2000. Praha: Academia, 2007. ISBN 978-80-200-1487-X. BOUDA, Cyril. Grafické techniky. Praha, 1954. DUFEK, Antonín. Černobílá fotografie. Praha: Odeon, 1987. Současné české umění. HEJDUK, Jiří. Sítotisk. Pardubice: Univerzita Pardubice, 2003. Polygrafické sešity. ISBN 807194-532-3. GÁLA, Antonín. Hodonínsko, malovaný kraj. Brno: Jihomoravský krajský národní výbor, 1962. GÁLA, Antonín. Jižní Morava: propagační brožurka. Brno: Jihomoravský krajský národní výbor, 1960. HAVLÍK, Lubomír Emil. Znojmo: z minulosti města a jeho památek. Brno: Krajské nakladatelství, 1956. HINŠT, Antonín a Karel Otto HRUBÝ. Krajinářská fotografie. 1. vyd. Praha: Orbis, 1974, 171 s., [120] s. obr. příl. 44

HRUBÝ, Karel Otto. K. O. Hrubý. Hodonín, 1978. JUNA, Zdeněk. Lept a příbuzné techniky. Praha: SNKLHU, 1954, 155 s., 8 příl., 32 světlotisk. příl. KAPLANOVÁ, Marie. Moderní polygrafie. Praha: Svaz polygrafických podnikatelů, 2009. ISBN 978-80-254-4230-2. KREJČA, Aleš. Grafika. Praha: Aventinum, 2010, 205 s. ISBN 978-80-7442-003-0. KUNDERA, Ludvík. Různá řečiště: portréty, dopisy, rozhovory, fragmenty 1936-2004. B. Brno: Atlantis, 2005. Spisy L.K. ISBN 80-7108-260-0. LACINA, Bohdan. Bohdan Lacina: 1912-1971. Brno: Masarykova univerzita, 2012. Pocta osobnostem. ISBN 978-80-210-5482-0. Masarykovo muzeum v Hodoníně. Hodonín: Masarykovo muzeum, 2002. NEJEDLÝ, Vratislav a Karel BLAŽEK. Kraj plný slunce: Jihomoravský kraj, nositel Řádu práce, ve fotografiích. Brno: Blok, 1977. Pavel Pánek. Teplice: Skol Union k.p. Obas, 1983. RYBIČKA, Tomáš. Grafické techniky. Pardubice: Východočeská galerie, 1988. SEDLÁČEK, Vojtěch. Vojt Sedláček. Praha: SNKLHU, 1957. Současné umění. Skupina výtvarné fotografie Impuls. Propagační leták k 1. výstavě. Hodonín: Sdružený závodní klub pracujících Hodonín, nestr. 1 leták. Složený list. SKOPEC, Rudolf. Retuš a opravy negativů. Praha: J. Spousta, 1946. Knihovna praktické fotografie. SONTAG, Susan a Pavel VANČÁT. O fotografii. Praha: Paseka, 2002. ISBN 80-7185-471-9. 45

ŠIMEK, Jaroslav. Netradiční techniky výtvarné fotografie. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1989. ŠOLC, Josef. Antonín Pánek. Muzejní občasník Masarykova muzea v Hodoníně, 2004, s. 38— 39. TAUSK, Petr. Dějiny fotografie. 2. Praha, 1984. ZHOŘ, Igor. Škola uměleckých řemesel v Brně: učitelé z let 1924/1999 : [katalog výstavy] : [Moravská galerie v Brně, Místodržitelský palác, 1.června-4.července 1999]. Brno: Moravská galerie, 1999. ISBN 80-7027-094-2. Internetové zdroje Slovácko.

Hodonín

[online].

[cit.

2015-12-03].

Dostupné

z:

http://www.hodonin.ic.cz/Slovacko/Slovacko.html OBRAZEM: Pánkův prostor a čas, návraty a proměny. Deník.cz[online]. [cit. 2015-12-03]. Dostupné z: http://www.denik.cz/ostatni_kultura/obrazem-pankuv-prostor-a-cas-navraty-apromeny-20130103-rs3e.html Sovětská okupace začala před 45 lety. Její dopady si připomínáme i dnes. Česká televize [online]. [cit. 2015-12-03]. Dostupné z: http://www.ceskatelevize.cz/zpravodajstvibrno/zpravy/238950-sovetska-okupace-zacala-pred-45-lety-jeji-dopady-si-pripominame-idnes/ Wikipedie, Výtvarná fotografie [online], Wikipedie: Otevřená encyklopedie, c2014, Datum poslední

revize

10.

09.

2014,

19:28

UTC,

[citováno

11.

05.

2016]

https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=V%C3%BDtvarn%C3%A1_fotografie&oldid=118 45102

46

12. Obrazové přílohy

Obr. 1 Antonín Pánek, 2012

Obr. 2 Pozvánka na výstavu, 2012 47

Obr. 3 Antonín Pánek: Koláž se ženou, 60.—70. léta

Obr. 4 Antonín Pánek: Koláž se stromem, 60.—70. léta 48

Obr. 5 Antonín Pánek: První tvorba na ŠUŘ, 1953

Obr. 6 Antonín Pánek na výstavě v Uherském brodě, 1969

49

Obr. 7 Antonín Pánek: Fotoreportáž Slovácko, 1968

50

Obr. 8 Antonín Pánek: Ukázka retuše, po roce 1960

51

Obr. 9 Antonín Pánek: Úprava fotografie v negativu, 60.—70. léta

Obr. 10 Antonín Pánek: Retuš negativu, 70. léta

Obr. 11 Antonín Pánek: Autoportréty, 60. léta, 80. léta 52

Obr. 12 Antonín Pánek: Kresby, 50.—70. léta

Obr. 13 Antonín Pánek: Kresba krajiny, kolem roku 1955

53

Obr. 14 Antonín Pánek: Brdy, 1954

Obr. 15 Antonín Pánek: Krajina se sluncem, 70.—90. léta

54

Obr. 16 Antonín Pánek: Úprava negativu, po roce 1955

Obr. 17 Antonín Pánek: Úprava negativu 2, po roce 1955 55

Obr. 18 Antonín Pánek: Barevná úprava negativu, po roce 1955

Obr. 19 Antonín Pánek: Návrh a provedení výstavy vín, 1968 56

Obr. 20 Antonín Pánek: Scénografická zkušenost, 1961

Obr. 21 Antonín Pánek: Slovanské nebe, 1961

57

Obr. 22 Antonín Pánek: Děti a kočky, 70.—80. léta

Obr. 23 Antonín Pánek: Chlapec malující kouskem mýdla na okenní tabulku, po roce 1970 58

Obr. 24 Antonín Pánek: Myslivecká fotografie, 80.—90. léta

Obr. 25 Antonín Pánek: Propagační materiály, 60.—90. léta

Obr. 26 Antonín Pánek: Propagační materiály, 50.—90. léta 59

Obr. 27 Antonín Pánek: Tradice a kroje, 70.—90. léta

Obr. 28 Antonín Pánek: Tradice a kroje, 70.—90. léta

60

Obr. 29 Antonín Pánek: Zima, 80.—90. léta

Obr. 30 Antonín Pánek: Slunce, 80.—90. léta

61

Obr. 31 Antonín Pánek: Krajina, 80.—90. léta

Obr. 32 Antonín Pánek: Hodonín, 70.—90. léta

Obr. 33 Antonín Pánek: Krajina, 70.—90. léta

62

Obr. 34 Antonín Pánek: Město v zimě, 60.—80. léta

Obr. 35 Antonín Pánek: Kostel Strážnice, 60.—80. léta

Obr. 36 Antonín Pánek: Znojmo, 60.—80. léta 63

Obr. 37 Antonín Pánek: Pár v přírodě, po roce 1965

Obr. 38 Antonín Pánek: Vinařský kalendář, 2001

64

Obr. 39 Antonín Pánek: Fotografie vína, 2010—2015

Obr. 40 Antonín Pánek: Hodonínský kostel, 2010—2016

65

Obr. 41 Antonín Pánek: Masarykovo muzeum Hodonín, kolem r. 2010

Obr. 42 Antonín Pánek: Zima, kolem r. 2010 66

Obr. 43 Antonín Pánek: Hřbitovní brána Hodonín, kolem r. 2010

Obr. 44 Antonín Pánek: Masarykovo muzeum v odrazu louže, po roce 2000 67

Obr. 45 Antonín Pánek: Vinohrady, 2010—2016

Obr. 46 Antonín Pánek: Pole, 2010—2016

Obr. 47 Antonín Pánek: Hodonínská radnice, 2010—2016

68

Obr. 48 K.O.Hrubý: Návrat, 1945

69

12. Seznam obrazových příloh Obr. 1 Antonín Pánek, 2012 Převzato z: http://files.ctemeradi.webnode.cz/200000286-4fe8950e2a/IMG_4877.JPG Obr. 2 Pozvánka na výstavu, 2012 Převzato z: http://www.hodonin.eu/VismoOnline_ActionScripts/Image.ashx?id_org=4041&id_obrazky=1 8490 Obr. 3 Antonín Pánek: Koláž se ženou, 60.—70. léta Převzato z: http://g.denik.cz/66/e1/5073179-vystava-fotografii-antonina-panka-v-mestskeknihovne-hodonin_denik-485.jpg Obr. 4 Antonín Pánek: Koláž se stromem, 60.—70. léta Převzato z: http://g.denik.cz/66/e1/5073179-vystava-fotografii-antonina-panka-v-mestskeknihovne-hodonin_denik-485.jpg Obr. 5 Antonín Pánek: První tvorba na ŠUŘ, 1953 Převzato z osobního archivu umělce, 2016. Obr. 6 Antonín Pánek na výstavě v Uherském brodě, 1969 Převzato z: ŠOLC, Josef. Antonín Pánek. Muzejní občasník Masarykova muzea v Hodoníně, 2004, s. 38—39. Obr. 7 Antonín Pánek: Fotoreportáž Slovácko, 1968 Převzato z: http://www.hodonin.ic.cz/Slovacko/Slovacko.html Obr. 8 Antonín Pánek: Ukázka retuše, po roce 1960 Převzato z osobního archivu umělce, 2016. Obr. 9 Antonín Pánek: Úprava fotografie v negativu, 60.—70. léta Převzato z osobního archivu umělce, 2016. Obr. 10 Antonín Pánek: Retuš negativu, 70. léta Převzato z osobního archivu umělce, 2016. Obr. 11 Antonín Pánek: Autoportréty, 60. léta, 80. léta Převzato z osobního archivu umělce, 2016. Obr. 12 Antonín Pánek: Kresby, 50. —70. léta Převzato z osobního archivu umělce, 2016. Obr. 13 Antonín Pánek: Kresba krajiny, kolem roku 1955 Převzato z osobního archivu umělce, 2016. Obr. 14 Antonín Pánek: Brdy, 1954 Převzato z osobního archivu umělce, 2016. Obr. 15 Antonín Pánek: Krajina se sluncem, 70. —90. léta Převzato z osobního archivu umělce, 2016. 70

Obr. 16 Antonín Pánek: Úprava negativu, po roce 1955 Převzato z osobního archivu umělce, 2016. Obr. 17 Antonín Pánek: Úprava negativu 2, po roce 1955 Převzato z osobního archivu umělce, 2016. Obr. 18 Antonín Pánek: Barevná úprava negativu, po roce 1955 Převzato z osobního archivu umělce, 2016. Obr. 19 Antonín Pánek: Návrh a provedení výstavy vín, 1968 Převzato z osobního archivu umělce, 2016. Obr. 20 Antonín Pánek: Scénografická zkušenost, 1961 Převzato z osobního archivu umělce, 2016. Obr. 21 Antonín Pánek: Slovanské nebe, 1961 Převzato z osobního archivu umělce, 2016. Obr. 22 Antonín Pánek: Děti a kočky, 70. —80. léta Převzato z osobního archivu umělce, 2016. Obr. 23 Antonín Pánek: Chlapec malující kouskem mýdla na okenní tabulku, po roce 1970 Převzato z osobního archivu umělce, 2016. Obr. 24 Antonín Pánek: Myslivecká fotografie, 80.—90. léta Převzato z osobního archivu umělce, 2016. Obr. 25 Antonín Pánek: Propagační materiály, 60. —90. léta Převzato z osobního archivu umělce, 2016. Obr. 26 - Antonín Pánek: Propagační materiály, 50. —90. léta Převzato z osobního archivu umělce, 2016. Obr. 27 Antonín Pánek: Tradice a kroje, 70. —90. léta Převzato z osobního archivu umělce, 2016. Obr. 28 Antonín Pánek: Tradice a kroje, 70. —90. léta Převzato z osobního archivu umělce, 2016. Obr. 29 Antonín Pánek: Zima, 80.—90. léta Převzato z osobního archivu umělce, 2016. Obr. 30 Antonín Pánek: Slunce, 80.—90. léta Převzato z osobního archivu umělce, 2016. Obr. 31 Antonín Pánek: Krajina, 80. —90. léta Převzato z osobního archivu umělce, 2016. Obr. 32 Antonín Pánek: Hodonín, 70. —90. léta Převzato z osobního archivu umělce, 2016. Obr. 33 Antonín Pánek: Krajina, 70.—90. léta Převzato z osobního archivu umělce, 2016. 71

Obr. 34 Antonín Pánek: Město v zimě, 60. —80. léta Převzato z osobního archivu umělce, 2016. Obr. 35 Antonín Pánek: Kostel Strážnice, 60. —80. léta Převzato z osobního archivu umělce, 2016. Obr. 36 Antonín Pánek: Znojmo, 60. —80. léta Převzato z osobního archivu umělce, 2016. Obr. 37 Antonín Pánek: Pár v přírodě, po roce 1965 Převzato z osobního archivu umělce, 2016. Obr. 38 Antonín Pánek: Vinařský kalendář, 2001 Převzato z osobního archivu umělce, 2016. Obr. 39 Antonín Pánek: Fotografie vína, 2010—2015 Převzato z osobního archivu umělce, 2016. Obr. 40 Antonín Pánek: Hodonínský kostel, 2010—2016 Převzato z osobního archivu umělce, 2016. Obr. 41 Antonín Pánek: Masarykovo muzeum Hodonín, kolem r. 2010 Převzato z osobního archivu umělce, 2016. Obr. 42 Antonín Pánek: Zima, kolem r. 2010 Převzato z osobního archivu umělce, 2016. Obr. 43 Antonín Pánek: Hřbitovní brána Hodonín, kolem r. 2010 Převzato z: http://g.denik.cz/66/e1/5073179-vystava-fotografii-antonina-panka-v-mestskeknihovne-hodonin_denik-485.jpg Obr. 44 Antonín Pánek: Masarykovo muzeum v odrazu louže, po roce 2000 Převzato z osobního archivu umělce, 2016. Obr. 45 Antonín Pánek: Vinohrady, 2010 - 2016 Převzato z osobního archivu umělce, 2016. Obr. 46 Antonín Pánek: Pole, 2010—2016 Převzato z osobního archivu umělce, 2016. Obr. 47 Antonín Pánek: Hodonínská radnice, 2010—2016 Převzato z osobního archivu umělce, 2016. Obr. 48 K.O.Hrubý: Návrat, 1945 Převzato z: BREGANTOVÁ, Polana, Rostislav ŠVÁCHA a Marie PLATOVSKÁ. Dějiny českého výtvarného umění. V, 1939/1958. Praha: Academia, 2005. ISBN 80-200-1390-3.

72

Masarykova univerzita. Bakalářská diplomová práce

Recommend Documents