Masarykova univerzita. Archivnictví

Masarykova univerzita Filozofická fakulta

Ústav pomocných věd historických a archivnictví

Archivnictví

Aneta Novotná

Vývoj a správa obecného a středního školství v Králíkách do roku 1976 Bakalářská diplomová práce

Vedoucí práce: Mgr. Stanislav Bárta, Ph. D.

Brno 2016

Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci vypracoval/a samostatně s vyuţitím uvedených pramenů a literatury. …………………………………………….. Podpis autora práce

2

Poděkování Zde bych chtěla poděkovat vedoucímu mé bakalářské diplomové práce Mgr. Stanislavu Bártovi, Ph. D. za vedení a cenné rady při zpracování této práce. Dále bych chtěla poděkovat pracovníkům městského muzea v Králíkách za ochotu a vstřícnost a mému dědovi Herbertu Novotnému za poskytnutí odborné publikace a sbírky fotografií z rodinného alba. 3

Abstrakt Cílem této bakalářské diplomové práce je zmapovat vývoj obecného a středního školství ve východočeském městě Králíky do roku 1976 z pohledu školské státní správy. Práce je koncipována do dvou částí. V první části je zpracován vývoj a správa školství v českých zemích podloţená legislativou a dostupnou odbornou literaturou za sledované období. V druhé části je zmapován vývoj obecného a středního školství ve městě Králíky z pohledu školské správy. Ta procházela celou řadou změn, které se na základě vydávaných správních norem, promítaly do všedního ţivota škol. Zvolila jsem způsob shromaţďování poznatků z pramenů, a dostupné literatury ve formě správních a zákonných norem, na jejichţ základě se měnily podmínky kantorů, výukové rámce a někdy i samotná podstata škol. Klíčová slova: dějiny školství, druhy škol, školská správa, Králíky, 1850–1976.

Abstract The aim of this bachelor thesis is to monitor the development of primary and secondary education in the East Bohemian Králíky until 1976, from the perspective of educational administration. The work is divided into two parts. The first part concerns the development and administration of education in the Czech country

supported

with the legislation and available scientific literature for this period. The second part maps the development of primary and secondary education in the town Králíky from the perspective of educational administration. It went through a number of changes which are issued on the basis of administrative standards reflected in everyday school life. I chose the way of collecting evidence from the available sources and literature in the form of administrative and legal standards that changed conditions for teachers, educational frameworks and sometimes the very essence of schools. Key words: History of schools, types of schools, educational administration, Králíky, 1850–1976.

4

Obsah 1 Úvod ................................................................................................................... 6 2 Vývoj a správa školství v českých zemích...................................................... 7 2. 1 Vývoj a správa školství do r. 1922 .......................................................... ……………8 2. 2 Vývoj a správa školství od r. 1922 do r. 1948 .......................................................... 15 2. 3 Vývoj a správa školství od r. 1948 do r. 1976 .......................................................... 17 2. 4 Druhy škol ve sledovaném období ............................................................................ 20

3 Vývoj škol v Králíkách .................................................................................. 23 3.1 Německé školství ....................................................................................................... 25 3. 2 Česká zemská škola zřízení pro českou menšinu v Králíkách 1919-1938................ 33 3. 3 Obecná a měšťanská škola 1945-1947 ...................................................................... 42 3. 4 Obecné (základní) školství ........................................................................................ 43 3. 5 Gymnázium ............................................................................................................... 44 3. 6 Ostatní střední školy .................................................................................................. 45

4 Závěr ................................................................................................................ 48 5 Seznam použitých pramenů a literatury...................................................... 49 6 Seznam zkratek .............................................................................................. 54 7 Přílohy ............................................................................................................. 55

5

1 Úvod Historie a vývoj školství je téma mnohokrát zpracované z různých úhlů pohledů. Tato bakalářská práce se zabývá vývojem obecného a středního školství v malém pohraničním městě Králíky. Jejím cílem je vytvořit ucelený obraz obecného a středního školství v Králíkách v období do roku 1976 z pohledu státní správy. Jedná se o dosud nezpracované téma. Jelikoţ je práce spjatá s konkrétní lokalitou, je zde pouţito poznatků z dostupných pramenů a literatury navazujících na správní a zákonné normy v jednotlivých časových rámcích. V období, které jsem si vybrala, se stalo mnoho zajímavých událostí, které mohou případným zájemcům poskytnout ucelený obraz historie školství v malém východočeském městě Králíky. V první části práce je podán ucelený přehled vývoje státní správy ve školství. Výklad začíná školskými reformami Marie Terezie a jako milníky slouţí tři zásadní časové zlomy. V prvé řadě to byl tzv. malý školský zákon z roku 1922, kterým se rozšířila povinná školní docházka na 8 let. Po druhé světové válce následoval další zlom a to přijetí tzv. prvního školského zákona v roce 1948. Tento zákon zavedl jednotnou školskou soustavu, upravoval osnovy pro jednotlivé školy. Poslední zmíněnou změnou ve školství byla úprava z let 1976/1977, kdy na jejím základě docházelo ke sbliţování jednotlivých typů škol, které navazovaly na jednotnou základní devítiletou školu. Práce je ohraničena rokem 1976, kdy vstoupila v platnost další zásadní norma, zmíněná v práci jiţ jen rámcově. Ve druhé části je představen vývoj a historie jednotlivých škol, působících ve městě Králíky do roku 1976. Jedná se o české a německé obecné školy a také o školy střední. Podklady jsem získala bádáním ve Státním okresním archivu v Ústí nad Orlicí, kde jsem shromáţdila a utřídila část materiálů týkajících se historie školství v městě Králíky. V SOkA Ústí nad Orlicí jsou zájemcům k dispozici pouze digitalizované kroniky. Fondy škol nejsou dosud inventarizované a také současný fyzický stav nedovoluje jejich studium. Převáţnou část informací jsem získala z kopií některých kronik, pamětních knih města Králíky a přilehlých obcí, které jsou uloţeny v městském muzeu Králíky. Prameny poskytují konkrétní informace mapující vznik jednotlivých škol, jejich proměny na základě vůle představitelů města a školských institucí dle vydávaných zákonů a nařízení, personální změny pedagogů i jiné zajímavosti z kaţdodenního ţivota škol.

6

Na konci práce jsem zařadila obrazovou dokumentaci, kde je moţno si prohlédnout fotografie z doby vzniku škol a pro porovnání jsem přidala současnou podobu některých z nich. V přílohách je moţno si také prohlédnout školní formuláře z roku 1774 pouţívané ke sledování docházky, vzorový rozvrh hodin a další.

7

2 Vývoj a správa školství v českých zemích Kapitola je rozdělena dle významných časových mezníků do tří částí. V první části jsou uvedeny tereziánské reformy a následné normy upravující soustavu školství do roku 1920. Dále jsou zmíněny právní normy od roku 1922 tzv. malý školský zákon a následná právní nařízení aţ do konce druhé světové války. Následující část poskytuje přehled právních norem platných od roku 1948 aţ do roku 1976. Na konci kapitoly je uveden vývoj, vznik a zánik jednotlivých druhů škol za sledované období. Nejdůleţitější pouţité prameny pro poznání správy českého školství nejen v této kapitole jsou zákony a nařízení upravující organizační strukturu škol, jejich správu, vznik a následnou transformaci nebo zánik. Rozčlenění jednotlivých kapitol vychází právě z nejdůleţitějších změn v oblasti školství. Mezi nejvýznamnější zákony a nařízení z pohledu správy škol patří jednoznačně všeobecný školní řád z roku 1774.1 Významným zákonem je i tzv. Hasnerův zákon, kterým byla ustanovena pravidla vyučování na obecných školách.2 Dalším důleţitým zákonem je malý školský zákon z roku 1922, kterým byla upravena školní docházka na 8 let na celém území ČSR, byly zřízeny pokračovací kurzy a měšťanské školy.3 Tímto zákonem však nebyly řešeny některé základní otázky, proto zůstal tzv. Hasnerův zákon z roku 1869 zákonným podkladem aţ do roku 1948, kdy byl přijat první školský zákon.4 Posledním zmíněnou změnou ve správě škol je úprava z roku 1976/1977.5 Nyní se zaměříme na odbornou literaturu odborníků zabývajících se problematikou historie školství. Otakar Kádner se jako první zabýval dějinami školství, ve kterých

1

Všeobecný školní řád, v německém originále Allgemeine Schulordnung für die deutschen Normal-, Hauptund Trivialschulen in sämtlichen Kaiserl. Königl. Erbländern d.d. Wien den 6ten December 1774, Vídeň 1774. 2 Zákon č. 62/1869 ř. z. ze dne 14. 5. 1869, jímţto se ustanovují pravidla vyučování na školách obecných, [online]. 2015 [cit. 20. února 2016]. Dostupný z jednotného odkazu: . Zde si musí badatel zadat rok a následně vyhledat podle data, kdy byl zákon vydán. 3 Zákon č. 226/1922 Sb. ze dne 13. července 1922, jímţ se doplňují a mění zákony o školách obecných a občanských, [online]. 2016 [cit. 11. března 2016]. Dostupné z: (Zákon byl proveden vládním nařízením č. 64/1925 Sb., ze dne 4. dubna 1925, kterým se provádí zákon ze dne 13. července 1922, č. 226/1922 Sb., jímţ se mění a doplňují zákony o školách obecných a občanských, [online]. 2016 [cit. 11. března 2016]. Dostupný z: ). 4 Zákon č. 95/1948 Sb., ze dne 21. dubna 1948 o základní úpravě jednotného školství (první školský zákon), [online]. 2016 [cit. 11. března 2016]. Dostupný z: . 5 Zákon č. 186/1960 Sb., ze dne 15. prosince 1960 o soustavě výchovy a vzdělávání (třetí školský zákon), [online]. 2016 [cit. 11. března 2016]. Dostupné z: .

8

se zaměřil na školní výchovu a organizaci vyučování.6 Dalším významným autorem zabývajícím se dějinami a správou školství je Otokar Chlup, který ve své knize popisuje druhy škol, organizační záleţitosti a osnovy.7 Školstvím se dále zabývala Zdeňka Veselá s Vladimírem Jůvou ve svých několika knihách určených posluchačům pedagogické fakulty, ve kterých jsou stručně popsány osnovy, organizace škol, rozbor dějin pedagogiky na základě některých uvedených zákonů.8 Z knihy Zdeňky Hledíkové, Jana Janáka a Jana Dobeše, která se zabývá státní správou, bylo vybráno z několika stran rozčlenění a popis školních rad.9 Organizačnímu vývoji a školské správě se v první části svého odborného článku věnuje Jiří Topinka.10 Článek je věnován pořádání školských archivů, aby čtenář pochopil souvislosti, které jsou zde řečeny, tak autor uvedl organizaci a vývoj jednotlivých škol. 2. 1 Vývoj a správa školství do r. 1922 Školství v českých zemích bylo ovlivněno katolickou církví, zejména řády jezuitů a piaristů. Katolická církev byla v druhé polovině 18. století v hluboké krizi a musela čelit reformám, které připravovala Marie Terezie.11 Ta chtěla omezit dominantní vliv jezuitů na středních a vyšších školách.12 Dalším řádem, který měl vliv na školství, byl muţský řád řeholních kleriků, tzv. piaristé. Na rozdíl od jezuitů se více zaměřovali na elementární školství, kde kladli větší důraz na přírodní vědy a mateřský jazyk. Oproti jezuitům byli i snášenlivější v oblasti náboţenského vyznání.13 V druhé polovině 18. století došlo k zásadnímu obratu vývoje školství ve stavu výuky zásluhou tereziánských a josefínských reforem. Na popud evropských panovníků papeţ Kliment XIV. zrušil 21. července 1773 jezuitský řád, čímţ z větší části omezil vliv tohoto řádu na vzdělávání. Od tohoto roku začala demokratizace a laicizace škol, byl vytvořen jednotný systém školství v českých zemích. Marie Terezie povolala do Vídně zaháňského opata Jana Ignáta Felbigera a pověřila jej sestavením reformy obecného 6

Otakar Kádner, Stručné dějiny pedagogiky a školství, Praha 1912. Otokar Chlup, Pedagogická encyklopedie 1. díl, Praha II : Novina, 1938. 8 Zdenka Veselá, Vývoj české školy a učitelského vzdělání, 1. vyd., Brno 1992. Vladimír Jůva, Zdenka Veselá, Dějiny výchovy, školy a pedagogiky, 1. vyd., Praha 1988. Zdenka Veselá, Příspěvek k dějinám českého školství, 1. vyd., Praha 1984. Zdenka Veselá, Vývoj českého školství, 1. vyd., Brno 1988. 9 Zdeňka Hledíková, Jan Janák, Jan Dobeš, Dějiny správy v českých zemích: od počátků státu po současnost, Praha 2007. 10 Jiří Topinka, Příspěvek k pořádání školských fondů. In : Archivní časopis, 58, č. 2, (2008), s. 81–116. 11 Kol. autorů, Malá československá encyklopedie III., sv. I–L, Praha 1986, s. 203. 12 J. Topinka, Příspěvek k pořádání školských fondů, s. 82. O. Kádner, Stručné dějiny pedagogiky a školství. Praha 1912, s. 13–15, 17–18. 13 Kol. autorů, Malá československá encyklopedie IV., sv. M–Pol., Praha 1986, s. 879. 7

9

školství. Felbigerův Všeobecný školní řád, úředně vyhlášen 6. prosince 1774 se stal základem pro obecné školství aţ do roku 1869, kdy byla provedena jeho nová úprava.14 Zájmem Marie Terezie bylo zabezpečit hospodářský růst státu. Jeden z prostředků spatřovala ve vzdělání širokých vrstev obyvatel. Poprvé v historii bylo vzdělání zpřístupněno nejen vyšším vrstvám, ale i prostému lidu. Základním úkolem Všeobecného školního řádu bylo vybudování systému škol. Významné byly i následné podpůrné kroky a zřízení instituce pověřené vydáváním školních učebnic. Byla organizována příprava budoucích učitelů ve speciálních přípravných kurzech tzv. preparandách. Dalším významným krokem bylo pořizování soupisů dětí, které byly následně srovnávány se skutečnou docházkou dětí do školy, která mnohdy pro nezájem rodičů nebyla dodrţována. Jak uvádí František Morkes: „Všeobecní školní řád z roku 1774 je obecně vnímán jako předpis, který v našich zemích zavádí povinnou šestiletou školní docházku. Prakticky ve všech starších historických pracích (včetně oceňovaného a dosud nepřekonaného O. Kádnera) i v učebnicích dějepisu je povinná školní docházka s rokem 1774 spojována. V poslední době však existují určité pochybnosti o tom, zda je taková formulace historicky přesná.“15 František Morkes uvádí, ţe císařovna Marie Terezie povinnou školní docházku ve Všeobecném školním řádu výslovně nenařizovala, coţ mělo racionální opodstatnění v nedostatečném počtu škol. Proto zpočátku byla neúčast dětí ve školách tolerována. Školním řádem byly zavedeny tři druhy škol: triviální, hlavní a normální (viz tabulka č. 1). Tabulka č. 1: Elementární školy v Rakousku po roce 1774.16 Název

Místo

Obsah vzdělání

triviální (1–2třídní)

Fara

hlavní (3třídní)

krajské město

Normální (4třídní) + preparanda

zemské město

Čtení, psaní, počítání, náboţenství, základy hospodaření a průmyslu Týţ jako ve škole triviální, navíc základy reálií a latiny, sloh, kreslení, geometrie Tytéţ předměty jako na škole hlavní v širším rozsahu

14

Všeobecný školní řád. J. Topinka, Příspěvek k pořádání školských fondů, s. 82. Z. Veselá, Vývoj české školy, s. 14–15. 15 František Morkes, Největší reforma školství v dějinách, 230. výročí Všeobecného školního řádu, [online]. 2004 [cit. 20. února 2016]. Dostupné z: ˂http://www.ucitelskenoviny.cz/?archiv&clanek=4731˃. 16 Tabulka převzata z Růţena Váňová, Školský systém v českých zemích – vývoj a současný stav. In: Vališová–Kasíková, Pedagogika pro učitele, Praha 2010, s. 70–71.

10

Triviální školy byly zřizovány při farách, ale i v dalších obcích, kde nebyly fary, jako školy filiální.17 Obsah vyučování byl pro děvčata rozšířen o šití a pletení, pokud byly vhodné podmínky, byla pro ně zřízena škola odděleně. Základním učebním předmětem bylo náboţenství. Vyučovalo se v mateřském jazyce dětí, ale v některých oblastech byla zaváděna i němčina. Hlavní školy měly připravovat děti pro práci v zemědělství a řemeslech, případně pro vojenskou kariéru. V první třídě vyučování probíhalo v mateřském jazyce, ve druhé třídě částečně německy a ve vyšších třídách uţ jen v němčině. Normální školy zpravidla připravovaly pro studium na gymnáziu, v poslední třídě byl kladen důraz na přípravu pro praktický ţivot. Všechny tyto zřízené školy byly školami základními poskytujícími dětem základní vzdělání. Netvořily na sebe navazující systém škol, protoţe úroveň vzdělání nebyla stejná. Financování triviálních škol měla na starosti obec a šlechta. Finanční správu škol hlavních zajišťoval stát. Dozorcem byl vikář nebo děkan a jeho povinností bylo podávat zprávy zemské studijní komisi přímo podřízené panovnici. Cílem bylo vyjmout školy z církevního vlivu, reorganizovat základní a střední školství, coţ se komisi úspěšně podařilo. Tento stav přetrval aţ do roku 1848, kdy převzalo dozor nad školami ministerstvo kultu a vyučování. Rokem 1860 přešla působnost na zemské sněmy a ministerstvo kultu a vyučování bylo zrušeno. Patentem ze dne 5. dubna 1855, tzv. konkordátem, posílil císař František Josef I. úlohu církve ve školství, zejména článkem VII a VIII. Díky čl. VII vyučování probíhalo v duchu křesťanského ţivota. Biskupové vybírali knihy vhodné k výuce náboţenství. Čl. VIII stanovil církevní dozor nad učiteli obecných škol pro katolíky, školní inspektoři byli jmenováni císařem na návrh biskupa. Víra a mravnost učitele musela být bez poskvrny, jinak byl učitelského místa zbaven.18 Dohled církve trval aţ do roku 1867. Přijetím prosincové ústavy z roku 1867 bylo znovu obnoveno ministerstvo kultu a vyučování a přijetím zákona č. 48/1868 ř. z., byl omezen vliv církve nad školstvím. Veškerá správa byla vrácena státu a jeho pravomoc byla vykonávána

prostřednictvím

trojstupňového

systému

školních

rad,

které

mělo

17

R. Váňová, Školský systém v českých zemích, s. 70–71 Zákon č. 195/1855 ř. z. ze dne 5. 11. 1855, konkordát mezi státem a katolickou církví, [online]. 2015 [cit. 20. února 2016]. Dostupné z: . 18

11

v kompetenci ministerstvo kultu a vyučování. Školní rady se dělily na zemské, okresní a místní.19 Nejvyšší instancí zřízenou pro kaţdou zemi zvlášť a podléhající přímo ministerstvu byly zemské školní rady v čele s předsedou.20 Tuto funkci zastával místodrţitel nebo jeho náměstek. Dalšími členy rady byli referenti pro správní a hospodářské záleţitosti, které jmenoval císař, zemští školní dozorci, tzv. inspektoři, zástupci církví, zemských výborů, jednotlivých zemských měst a své zastoupení měli i učitelé. Zemské školní rady měly velkou pravomoc. Rozhodovaly v důleţitých záleţitostech národních škol a dohlíţely na činnost okresních a místních rad. Jejich důleţitou činností bylo vypisování konkurzů na obsazení míst kantorů a ředitelů, schvalovaly učebnice a další školní pomůcky, potvrzovaly ve funkcích ředitele a učitele, případně je odvolávaly apod. Dále byly odvolacím orgánem proti nálezům a nařízením okresních školních rad a rozhodčím orgánem v případě stíţností rodičů. V období devadesátých let 19. století byly zemské školní rady rozděleny na dva samostatné odbory český, kde se řešily záleţitosti českých škol, německý pro německé školy. Podřízenou zemské školní radě byla rada okresní zastupující zájmy tzv. školního okresu navenek. V národnostně smíšených okresech se zřizovaly rady dvě, dle vyučovacího jazyka. V čele stál předseda, coţ byl okresní hejtman nebo starosta statutárního města, dále zástupci občanů, náboţenských společností a učitelů a členem byl i okresní školní inspektor. Rada řešila záleţitosti národního školství, tj. obecných a měšťanských škol, odborných škol a soukromých ústavů. Jednala o úpravě a rozšíření existujících škol a zřízení škol nových. Nejniţším článkem v hierarchii školních rad byly místní školní rady. Prováděly dohled nad národním školstvím, dodrţováním školských zákonů a nařízení vyšších školských instancí. V čele stál předseda a členy byli zástupci obce, církve a školy. Paragrafem 2 zákona č. 48/1868 ř. z., bylo dovoleno církvi nebo náboţenské společnosti vyučovat na obecných a středních školách pouze náboţenství včetně dohledu nad ním. Dále paragrafem 3 bylo uděleno veškerému lidu rozdílného vyznání právo studovat na všech školách. Na základě § 4 mohla církev svobodně zakládat církevní školy 19

Zákon č. 48/1868 ř. z. ze dne 25. května 1868, jímţto se vydávají základní pravidla o postavení školy k církvi, [online]. 2015 [cit. 20. února 2016]. Dostupné z: . 20 Z. Hledíková, J. Janák, J. Dobeš, Dějiny správy v českých zemích, s. 284-285. J. Topinka, Příspěvek k pořádání školských fondů, s. 84.

12

za předpokladu, ţe byly financovány z církevních finančních zdrojů a byl zachován způsob a obsah vyučování dán tímto zákonem. Paragrafem 6 byla kaţdému dána moţnost zvolit si soukromého vychovatele a učitele bez rozdílu náboţenského vyznání. Učebnice musely být schváleny státem, jen učebnice k výuce náboţenství schvaloval vrchní úřad náboţenský.21 Za funkčního období Leopolda Hasnera, tehdejšího ministra vyučování, byl přijat zákon č. 62/1869 ř. z., ze dne 14. května 1869, tzv. Hasnerův zákon, který podstatně změnil podmínky v českém elementárním školství.22 Tímto zákonem bylo rozděleno národní školství za prvé na školy obecné, zřizované státem, zemí nebo obcí, za druhé na školy měšťanské postavené na vyšší stupeň úrovně vzdělání (i kdyţ se jednalo o národní školu). Obě školy byly navštěvovány dětmi venkovské chudiny a dělníků, poskytovaly ukončené vzdělání, přičemţ se nepředpokládalo, ţe studenti budou v dalším studiu pokračovat. Děti vyšších společenských vrstev navštěvovaly pouze střední a vyšší školy. Byla stanovena osmiletá povinná školní docházka a také ekonomická a sociální pravidla učitelů (pravidelná mzda). Školství nadále bylo řízeno státem. Dá se říci, ţe byla tímto zákonem naplněna myšlenka Marie Terezie a její snahy o rozvoj školství ze 70. let 18. století.23 Na výše zmíněný zákon navazoval další předpis pro obecné školy a to prozatímní řád školní a vyučovací pro školy obecné.24 Tento řád stanovil základní pravidla chování dětí ve škole, povinnosti dětí a učitelů a zákaz tělesných trestů. Základním stavebním kamenem českého školství byla aţ osmi třídní obecná škola. Do struktury osmiletých měšťanských škol se mohly také transformovat školy hlavní, odlišené od škol obecných vyššími studijními nároky na studenty a docházelo k osamostatnění 6. aţ 8. tříd. Obsah učiva

na těchto

školách

byl

prozatímně

stanoven

ministerským

nařízením

č. 7078 ze dne 20. srpna 1870.

21

Zákon č. 48/1868 ř. z. Zákon č. 62/1869 ř. z. 23 Významnou změnou oproti všeobecnému školnímu řádu bylo rozdělení škol národních na obecné a měšťanské. Dříve tyto školy byly rozděleny na školy triviální a hlavní. Nové školy navštěvovaly děti venkovské chudiny, byla stanovena osmiletá povinná školní docházka, které rovněţ chtěla dosáhnout i Marie Terezie ve svých reformách. Opět bylo školství řízeno státem. Růţena Váňová, Vývoj počátečního školství v českých zemích, Praha 1986, s. 165. J. Topinka, Příspěvek k pořádání školských fondů, s. 84–85. V. Jůva, Z. Veselá, Dějiny výchovy, školy a pedagogiky, s. 96. 24 Zákon č.105/1870 ř. z. ze dne 20. 8. 1870, jímţto se vydává řád školní a vyučovací pro obyčejné školy obecné, [online]. 2010 [cit. 20. února 2016]. Dostupné z: . J. Topinka, Příspěvek k pořádání školských fondů, s. 85. 22

13

Se změnou nesouhlasila církev, ta chtěla zřídit konfesijní školy místo škol obecných, a proto odmítala účast kněţstva v zemských a okresních školních radách. V její snaze ji podporovali i někteří čeští poslanci. Návrh na zřízení konfesijních škol a úpravu školní docházky z osmi na šest let byl schválen navzdory protestům učitelů.

Stalo

se tak v dubnu 1883 těsnou většinou několika hlasů. Novelou zákona o obecném školství z roku 1883 byl vrácen církvi rozhodující vliv na vzdělávání.25 Církev opět rozhodovala o vyučovací náplni i světských předmětů, kde nařizovala učitelům vyučovat v duchu katolické víry, své katechety stavěla na roveň učitelů. Znovu byly zavedeny úlevy v docházce dětí a došlo k osamostatnění trojtřídních měšťanských škol. Do účinnosti tohoto zákona měly měšťanské školy společnou správu spolu se školami obecnými. Počínaje rokem 1883/1884 se staly samostatnými ústavy a připravovaly ţactvo pro průmyslové a hospodářské potřeby. Ve městech vznikla povinnost navštěvovat měšťanské školy, při kterých byly od roku 1903 zakládány jednoroční učební kurzy nazývané také jako čtvrté ročníky. Tyto kurzy byly povolovány zemskou školní radou, financované obcemi a mělo zde být přihlíţeno ke zvláštním hospodářským potřebám místa a okresu (zaměřeny zemědělsko-ţivnostensky nebo obchodně-průmyslově). Dívčí obory byly zaměřeny na domácí práce. Učitelé byli pod drobnohledem církve nejen ve škole, ale i mimo ni. Církev díky § 54 zmíněného zákona získala nástroj k perzekvování učitelů, kteří se neztotoţňovali s názory a poţadavky církve. Byly vydány nové učební osnovy zaznamenávající sníţení obsahu učiva. Definitivní školní řád vyučovací pro školy obecné a měšťanské nahradil Prozatímní řád školní a vyučovací pro školy obecné z roku 1870. Tento řád umoţnil vnitřní rozvoj národního školství, viz tabulka č. 2.

25

Zákon č. 53/1883 ř. z. ze dne 2. 5. 1883, kterým se pozměňují ustanovení zákona ze dne 14. 5. 1869 č. 62/1869 ř. z., [online]. 2010 [cit. 20. února 2016]. Dostupné z: . J. Topinka, Příspěvek k pořádání školských fondů, s. 86. Z. Veselá, Příspěvek k dějinám českého školství, s. 45–46.

14

Tabulka č. 2: Povinné vyučovací předměty na obecných a měšťanských školách od roku 1905.26 Název obecná škola

měšťanská škola

Povinné vyučovací předměty náboţenství, čtení a psaní, jazyk vyučovací, počty, základy přírodopisu a přírodozpytu (chemie), zeměpis, dějepis, kreslení, zpěv, ţenské ruční práce (pro dívky) a tělocvik (pro chlapce) náboţenství, vyučovací jazyk s naukou o písemnostech (literatura), zeměpis, dějepis, přírodopis, přírodozpyt (chemie), počtářství spolu s jednoduchým účetnictvím, geometrie a geometrické kreslení, kreslení od ruky, krasopis, zpěv, ţenské ruční práce (pro dívky) a tělocvik (pro chlapce)

Zákon č. 159/1905 ř. z. paragrafem 13 umoţňoval na obecných školách zakládat školní zahrady a hospodářská pokusná pole, zejména na venkově, kde mohly děti posledních třech ročníků pod dohledem zkušené osoby (školního správce) pracovat.27 Hoši v sadu a děvčata se uplatnila při pěstování květin a v zelinářském oddělení, pracovali ve skupinách při vyučování a kaţdý ţák či ţákyně pokud moţno hodinu týdně. Dále dle § 14 bylo nařízeno, aby kromě her byly pěstovány i sporty (uţitečná cvičení těla), např. plavaní, klouzání apod. Tento zákon také stanovil cíl výuky a výchovy, rozhodoval o rozdělení na třídy a oddělení, stanovil počty učitelů, rozděloval školy na dívčí a chlapecké. Zrozením samostatné demokratické republiky byly otevírány nové moţnosti řešení všech otázek tedy i otázek školství. Podoba národního školství se však nijak zásadně nezměnila. Zákonem č. 189/1919 Sb. a jeho novelou č. 292/1920 Sb. se mladá republika soustředila na řešení nejpalčivějších úkolů spočívajících ve vyrovnání stavu školství v celé republice včetně zvýšení počtu všech typů škol (povinnost zřízení obecné školy v obci, kde bylo v průměru 40 školou povinných dětí a měšťanská škola byla zřízena tam, kde v obci chodilo do obecné školy 400 dětí). Zůstal vliv státu, naopak vliv církve byl omezen, školství po stránce obsahu výuky procházelo modernizací a ve školách učili odborně,

26

Tabulka zpracována na základě zákona č. 159/1905 ř. z. ze dne 29. 9. 1905, definitivní řád školní a vyučovací pro školy obecné a měšťanské [online]. 2010 [cit. 20. února 2016]. Dostupné z: . 27 Zákon č. 159/1905 ř. z. J. Topinka, Příspěvek k pořádání školských fondů, s. 86.

15

pedagogicky a vysokoškolsky vzdělaní kantoři. Pokus o sjednocení školské soustavy prosazovaný zákonem č. 292/1920 Sb. nebyl z velké části naplněn.28 2. 2 Vývoj a správa školství od r. 1922 do r. 1948 Jelikoţ nebyly naplněny očekávané změny zákona č. 292/1920 Sb. musel být přijat tzv. malý školský zákon č. 226/1922 Sb. jímţ se mění a doplňují zákony o školách obecných a občanských, který provedlo vládní nařízení č. 64/1925 Sb. ze 4. dubna 1925.29 Malý školský zákon z roku 1922 rozšiřující povinnost školní docházky na 8 let na celém území ČSR a zřizující měšťanské školy nebo kurzy s docházkou pro mládeţ 14 aţ 16 let neřešil všechny oblasti, proto říšský školský zákon z roku 1869 zůstal zákonným podkladem aţ do roku 1948. Byly sníţeny počty ţáků z 80 na 60, v jednotřídkách na 50 dětí. Kde bylo v obci více jak 50 dětí, vznikala jednotřídka, pokud byl tento stav trvale překročen, vznikla dvojtřídka. Takovéto školy v ČSR tvořili většinu. Na obecných a měšťanských školách byly zavedeny nové předměty, jako občanská nauka a výchova, výchovné ruční práce, tělesná výchova namísto tělocviku a nauka o národním hospodářství. Dále to byla vedlejší školní činnost jako například sportovní hry, ţákovské kluby, návštěvy biografu, spolupráce rodiny a školy, které posilovaly povahové vlastnosti ţáků (otevřenost, upřímnost, aktivnost, vztah ke kolektivu apod.). Výuka náboţenství nebyla pro děti bez náboţenského vyznání povinná. Byla spojena výuka dívek a chlapců na obecných školách, měšťanské školy ale zůstaly rozdělené na chlapecké a dívčí. Pouze v případě, ţe byl nedostatek ţáků, mohly být tyto školy koedukovány. Úsilím Čechů v pohraničních oblastech se smíšeným obyvatelstvem nově vzniklé ČSR byly zřízeny menšinové školy podporované státem.30 Důvodem bylo zachování příleţitosti vzdělávání se ve svém rodném jazyce pro všechny obyvatele státu. V roce 1930 byla ustanovena stálá komise pro reformu obecného a středního školství. Problémem byl také nedostatek vhodných učebnic. Během třicátých let byly postupně vypracovány všechny učebnice pro obecnou i měšťanskou školu.

28

Zákon č. 189/1919 Sb. Zákon č. 292/1920 Sb. J. Topinka, Příspěvek k pořádání školských fondů, s. 87. Zákon č. 226/1922 Sb. Zákon byl proveden vládním nařízením č. 64/1925 Sb. J. Topinka, Příspěvek k pořádání školských fondů, s. 87. Z. Veselá, Vývoj českého školství, s. 77. 30 O. Chlup, Pedagogická encyklopedie, s. 252. 29

16

Veškeré úsilí o rozvoj školství přerušila šestiletá okupace.31 Docházelo k celé řadě závaţných zvratů ve správě škol. Tak jak v jiných oborech byl i ve školství vytvářen systém řízení „fűhrerprincip“, který formou nařízení umoţňoval v krátké době prosadit cokoliv (změna osnov, omezení českých středních i měšťanských škol). Státní ministr K. H. Frank nařídil zrušení českých jednotřídních obecných škol s méně neţ 20 ţáky v obcích, kde ţila německá většina a naopak zvýšit počty ţáků v českých školách. Šířilo se pronásledování studentů i pedagogů včetně vyloučení ze středních škol hlavně ţáků ţidovského původu. Dne 15. května 1940 K. H. Frank rozhodl také o výrazné redukci českých středních škol.32 Rok 1941/1942 byl zásadní pro školy s českým vyučovacím jazykem, neboť byla změněna jejich organizační struktura podle vzoru německého školství a nařízena povinná výuka německého jazyka. Základním typem středních škol se stalo reálné gymnázium pro chlapce nebo děvčata a zvláštním typem pak gymnázium jen pro chlapce. Z výuky bylo vyřazeno kreslení, rýsování, deskriptivní geometrie a také úvod do filozofie. Novým předmětem se stala umělecká výchova. Latina byla vyučována na gymnáziích jiţ od prvního ročníku. Kromě základních předmětů byly na dívčích reálných gymnáziích vyučovány ţenské ruční práce, nauka o vedení domácnosti, sociální a zdravotní péče, péče o dítě a vaření. Následovalo vyhlášení říšského protektora o sníţení počtu studentů na obou typech středních škol, tzv. numerus clausus. Měšťanská škola byla změněna na tzv. školu hlavní s omezeným počtem ţáků, neboť se stala školou výběrovou.33 Stalo se tak podle vládního nařízení č. 300/1941 Sb. ze dne 14. srpna 1941 o nové úpravě obecných a měšťanských škol s českým vyučovacím jazykem, kde je v § 2 uvedeno, ţe „Měšťanská škola s českým vyučovacím jazykem je školou výběrovou. Je čtyřtřídní a připojuje se k čtvrtému postupnému ročníku obecné školy.34 Nejméně byly změnami postiţeny učňovské školy.

31

Z. Veselá, Vývoj českého školství, s. 126. J. Topinka, Příspěvek k pořádání školských fondů, s. 88–89. J. Topinka, Příspěvek k pořádání školských fondů, s. 98–100. 33 Vládní nařízení č. 300/1941 Sb., ze dne 14. 8. 1941 o nové úpravě obecných a měšťanských školách s českým vyučovacím jazykem, [online]. 2016 [cit. 11. března 2016]. Dostupné z: . 34 Z. Veselá, Vývoj českého školství, s. 126. J. Topinka, Příspěvek k pořádání školských fondů, s. 88–89. Vládní nařízení č. 97/1943 Sb. ze dne 6. 4. 1943, [online]. 2016 [cit. 11. března 2016]. Dostupné z: . Vládní nařízení č. 302/1943 Sb. ze dne 16. listopadu 1943 nařízením o místní školní správě, [online]. 2016 [cit. 11. března 2016]. Dostupné z: . 32

17

Vládním nařízením ze dne 6. dubna 1943 č. 97/1943 Sb. zveřejněným ve sbírce zákonů a nařízení Protektorátu Čechy a Morava vydané 15. dubna 1943, byly zrušeny okresní školní výbory, které byly nahrazeny školskými úřadovnami v čele s okresním školním inspektorem. Obdobně byly nařízením ze dne 16. listopadu 1943, č. 302/1943 Sb. nařízením o místní školní správě vydané 3. prosince 1943 ve sbírce zákonů a nařízení Protektorátu Čechy a Morava, zrušeny místní školní rady a školní výbory. Poslední léta nacistické okupace poznamenala školství totální mobilizací pracovních sil z řad studentů a učitelů, hlavně na práci ve válečném průmyslu. Po roce 1945 bylo české školství v ţalostném stavu, proto první kroky v nápravě směřovaly k zahájení vyučování na všech školách. V souladu s Košickým vládním programem byly všechny předpisy vydané školními úřady po 30. září 1938 zrušeny. Pro školní rok 1945/1946 jiţ byly vydány upravené přechodné učební osnovy. Znovu byly rozšířeny sítě škol, hojně byla podporována myšlenka zestátnění škol, a právo všech na vzdělání, coţ se mělo stát součástí připravovaného nového školského zákona, který byl rozpracován jiţ v době okupace. Stalo se tak aţ v roce 1948, coţ otevřelo novou etapu českého školství a pedagogiky.35 2. 3 Vývoj a správa školství od r. 1948 do r. 1976 První etapa poválečného vývoje ve školách byla uzavřena realizací prvního školského zákona č. 95/1948 Sb. ze dne 21. dubna 1948, účinný od 1. září 1948.36 Organizační struktura byla změněna s odvoláním na Komenského ideály jednotné školy. Zmíněný zákon poprvé v historii zavedl jednotnou soustavu vzdělávání tvořenou mateřskou školou a školami prvního, druhého a třetího stupně. První dva stupně byly pro věkovou hranici od 6 do 15 let a zahrnovaly pět ročníků národní školy a čtyři následné ročníky na škole střední. Národní školy byly zřizovány zemským školním úřadem na návrh okresního školního úřadu.37 Na národní škole bylo vyučováno deset předmětů: vyučovací jazyk, ruština, prvouka, vlastivěda, počty a měřictví, psaní, kreslení, ruční práce, hudební 35

V. Jůva, Z. Veselá, Dějiny výchovy, školy a pedagogiky, s. 179. J. Topinka, Příspěvek k pořádání školských fondů, s. 89–90. 36 Zákon č. 95/1948 Sb. V. Jůva, Z. Veselá, Dějiny výchovy, školy a pedagogiky, s. 179. J. Topinka, Příspěvek k pořádání školských fondů, s. 89–90. 37 Vládní nařízení č. 196/1948 Sb. ze dne 26. 7. 1948, platné spolu se zákonem z 1. září. [online]. 2016 [cit. 11. března 2016]. Dostupné z: . J. Topinka, Příspěvek k pořádání školských fondů, s. 89–90.

18

a tělesná výchova. Původně zamýšlená reforma ustoupila poţadavku „…zrychlit tempo industrializace našeho hospodářství, který byl motivován zostřenou mezinárodní situací na počátku 50. let“.38 Ne všechny uzákoněné změny byly realizovány, například byla ponechána osmiletá školní docházka. Měšťanské školy se díky prvnímu školskému zákonu přeměnily do tzv. středních škol. Zemské školní úřady ve spolupráci s okresními školními úřady předloţily návrh, na jehoţ základě stanovilo ministerstvo školství a osvěty celkový plán na vybudování sítě národních a středních škol. Celkový plán na vybudování sítě škol spočíval ve zřízení národních škol tam, kde bylo více jak 20 dětí školou povinných v tříletém průměru, u středních škol byla stanovena podmínka minimálního počtu 100 dětí. Další třídy byly otevřeny za předpokladu, ţe v prvním ročníku nebo jednotřídní škole překročil počet 30 a ve vyšších ročnících 40 ţáků. Třetí stupeň představovaly gymnázia a střední odborné školy. Gymnázia se rozdělila na školy povinné a výběrové, došlo k úpravě doby studia a byla více orientována na výuku deskriptivní geometrie. Zemské národní výbory pro Českou a Moravskoslezskou zemi byly nahrazeny od 1. ledna 1949 krajskými národními výbory, na které byla přenesena správa gymnázií a středních škol.39 Celé území ČSR bylo rozděleno do 19 krajů, z toho bylo v českých zemích 13 krajů a na Slovensku 6 krajů. V návaznosti na to bylo nově zřízeno 35 okresů místo původních jedenácti. Všechny tyto uvedené úřady měly být organizovány podle jednotných zásad. Přijetí nového školského zákona č. 31/1953 Sb. mělo na československé školství negativní dopad.40 Podle něj byla nejniţším stupněm mateřská škola s nepovinnou docházkou, dále osmiletá střední škola, vzniklá sloučením měšťanské a národní školy nebo prvních osm ročníků jedenáctileté střední školy poskytující základní všeobecné vzdělání. Gymnázia se přetvořila v jedenáctiletou střední školu, kde v prvních osmi třídách bylo vyučováno základní všeobecné vzdělání, a v následných třech třídách vyšší všeobecné vzdělání. Ze zrušených učebních kurzů vznikly čtvrté ročníky středních škol, které mohly být obnoveny dle potřeby ve školním roce 1953/1954, neboť v těchto letech byla zkrácena

38

V. Jůva, Z. Veselá, Dějiny výchovy, školy a pedagogiky, s. 180. J. Topinka, Příspěvek k pořádání školských fondů, s. 89–90. Citace převzata z V. Jůva, Z. Veselá, Dějiny výchovy, školy a pedagogiky, s. 180. 39 Z. Hledíková, J. Janák, J. Dobeš, Dějiny správy v českých zemích: od počátků státu po současnost, s. 447. 40 Zákon č. 31/1953 Sb. ze dne 24. 4. 1953, o školské soustavě a vzdělávání učitelů (druhý školský zákon) [online]. 2016 [cit. 11. března 2016]. Dostupné z: .

19

povinná školní docházka na osm let.41 Nadměrný objem učiva přinesl ţákům nemalé problémy, jejichţ následkem bylo zredukováno učivo, coţ se projevilo ve kvalitě výuky humanitních a estetických předmětů. Toto velmi kritizoval Otokar Chlup profesor Masarykovy univerzity v Brně, jehoţ názor nezůstal osamocen. Uvedené důvody byly podnětem ke změnám, které přinesl třetí školský zákon č. 186/1960 Sb. z 15. prosince 1960.42 Jeho realizaci předcházela důkladná příprava s poţadavky tvorby nového učebního plánu, osnov a učebnic. Povinná školní docházka byla opět stanovena na devět let. Třetím školským zákonem, byly změněny jedenáctiletky na základní devítileté školy (ZDŠ) a samostatnou střední všeobecně vzdělávací školu (SVVŠ), studium na SVVŠ trvalo pouze tři roky. Součástí ZDŠ byly školní druţiny pro ţáky do pátého ročníku včetně a školní kluby pro pátý aţ devátý ročník. Na základě výše uvedených poţadavků vznikl v roce 1968 zákon, jímţ byly změněny všechny SVVŠ na čtyřletá gymnázia se široce diferencovaným učebním plánem. Další změny ve školství byly realizovány v 70. letech 20. století. Novým poţadavkem bylo „…prohloubit princip demokratičnosti, jednotnosti a polytechnizace československé školy.“43 Roku 1976/1977 se začala tato soustava ověřovat na vybraných školách. V témţe roce byl do vzdělávací soustavy nově začleněn princip jednotnosti a to od škol mateřských aţ po vzdělání a výchovu dospělých. Docházelo ke sbliţování jednotlivých typů škol navazujících na jednotnou ZDŠ. Jednotná školská soustava se také zabývala vzděláváním učitelů a výchovných pracovníků. Tato úprava proběhla v letech 1976/1977 a jiţ přesahuje horizont této práce. 2. 4 Druhy škol ve sledovaném období V této kapitole je představena hierarchie škol a jejich následný vývoj ve sledovaném období. Národní školy pro děti od 6 do 15 let sahaly hluboko do minulosti rakousko-uherské monarchie.44 41

K přechodnému zavedení jednoročních učebních kurzů, viz vládní nařízení č. 32/1953 Sb. ze dne 7. 5. 1953, § 1, [online]. 2016 [cit. 11. března 2016]. Dostupné z: . J. Topinka, Příspěvek k pořádání školských fondů, s. 89. 42 Zákon č. 186/1960 Sb. ze dne 15. 12. 1960 o soustavě výchovy a vzdělávání (třetí školský zákon) [online]. 2016 [cit. 11. března 2016]. Dostupné z: . 43 V. Jůva, Z. Veselá, Dějiny výchovy, školy a pedagogiky, s. 183. 44 J. Topinka, Příspěvek k pořádání školských fondů, s. 88–90. O. Chlup, Pedagogická encyklopedie, s.212– 213.

20

Z počátku se dělily na: o školy triviální (jednotřídky nebo dvoutřídky, zřizované při farách, vyučovalo se triviu, základům národního hospodářství, dívky se učily šití a pletení), o školy hlavní nebo městské (dvou aţ čtyřtřídní působící ve městech, kromě trivia se učila i latina a základy odborných předmětů), o školy normální (působily v sídlech zemských vlád a svou rozšířenou osnovou hlavních škol připravovaly v posledních ročnících budoucí učitele). Rozdělení národní školy na školy obecné a měšťanské vzniklo v roce 1869 vydáním tzv. Hasnerova zákona. Školy obecné (niţší stupeň) poskytovaly primární vzdělání v prvních pěti třídách, školy měšťanské v navazujících třech třídách odpovídaly středním odborným školám. Obecné školy vznikly jako niţší stupeň škol národních ustanovením zákona č. 62/1869 ř. z. pro děti od 6 do 11 let. Přijetím zákona č. 31/1953 Sb. se transformovaly do osmiletých středních škol. Účelem bylo, jak uvádí Jiří Topinka: „aby děti v mravnosti a náboţenství vychovávaly, ducha jejich vyvíjely, znalosti a zběhlosti, jichţ mají k dalšímu vzdělávání v ţivotě potřebí, jim poskytovaly a byly základem, aby se z nich stali hodní lidé a občané“.45 Základní devítileté školy (ZDŠ) vznikly v roce 1960, slouţily pro výuku ţactva ve věku od 6 do 15 let a poskytovaly základní vzdělání. Mohly být zřízeny pouze ročníky prvního stupně, název školy se pak vytvářel ZDŠ 1. aţ 5. ročník v (jméno obce, města). Základní vzdělání bylo ukončeno absolvováním ZDŠ.46 Školy měšťanské poskytovaly vyšší vzdělání neţ škola obecná ţákům od 12 do 15 let, byly přípravou ke studiu na učitelských ústavech a odborných školách.47 Jednalo se o trojtřídní školy dle moţnosti podporované obcemi - od roku 1903 rozšířené o jednoroční učební kurz tzv. čtvrtý ročník. Po druhé světové válce se tyto školy přeměnily do tzv. středních škol a později se sloučily s obecnými školami do tzv. osmiletých škol. Menšinové školy vznikly v roce 1919 na základě zákona č. 189/1919 Sb. a jeho novelou č. 292/1920 Sb., z důvodu poţadavku české menšiny v pohraničních oblastech státu na vzdělávání se ve svém rodném jazyce. Byly pro děti od 6 do 16 let. Bylo zde 45

Citace převzata z J. Topinka, Příspěvek k pořádání školských fondů, s. 86. Dále k tématu Zákon č. 159/1905 ř. z. 46 J. Topinka, Příspěvek k pořádání školských fondů, s. 91. 47 J. Topinka, Příspěvek k pořádání školských fondů, s. 88–90. O. Chlup, Pedagogická encyklopedie, s. 213– 214.

21

vyučováno náboţenství, občanská nauka a výchova, čtení a psaní, jazyk vyučovací, počty s naukou o měřičských tvarech, přírodopis a přírodozpyt, a další. Financování a výběr učitelů zajišťovalo MŠANO. Menšinové školy zanikly v říjnu 1938 na základě postoupení pohraničí Německu.48 Střední školy poskytovaly všeobecné vzdělání dívkám i chlapcům ve věku od 10 do 18 let s předpokladem pokračujícího studia na vysokých školách všeho druhu. Střední školy se dále dělily na gymnázia, reálná gymnázia a reálky. Na těchto školách bylo třeba předkládat studentům učivo, aby jejich znalosti odpovídaly poţadavkům studia na vysoké škole. Jak uvádí Otokar Chlup: „Podkladem vyučování jest národní kultura v rámci kultury všelidské a cílem výchovy jest harmonické vypěstění osobnosti ţákovy po stránce tělesné i duševní“.49 Gymnázia téţ klasická gymnázia - délka studia byla původně 6 let, později byla prodlouţena na 8 let (osm postupných jednoročních tříd označených I. – VIII.) Vyučovalo se německy aţ do roku 1860. Jejich cílem bylo, jak uvádí Jiří Topinka: „…zjednávati ţákům vyšší všeobecné vzdělání společným, vzájemným působením všech nauk, hlavně však filologie staroklasické, a tím způsobem připravovati ke studiím univerzitním“.50 Reálná gymnázia po roce 1918 dominantní typ střední školy (střední cesta mezi reálkou a klasickým gymnáziem), struktura podobná klasickým gymnáziím - osm postupných jednoročních tříd (I. – VIII.). Dělení na: o gymnázia typu A - vyučovala se latina, řečtina byla nahrazena francouzštinou, z reálek převzata chemie a deskriptivní geometrie. o gymnázia typu B - zahrnující dva stupně (první 4 třídy vyučovaly dle učebních plánů reálek, v pokračovacích 4 třídách se vyučovala italština a francouzština, latina, deskriptivní geometrie a chemie byla sloučena s fyzikou). Reálky byly strukturované sedmi postupnými jednoročními třídami od I. do VII. Poskytovaly všeobecné vzdělání v oblasti matematicko-přírodovědecké a oblasti

48

Zákon č. 189/1919 Sb. Zákon č. 292/1920 Sb. Citát převzat z O. Chlup, Pedagogická encyklopedie, s. 222. K tématu dále J. Topinka, Příspěvek k pořádání školských fondů, s 95–100. 50 J. Topinka, Příspěvek k pořádání školských fondů, s. 96. O. Chlup, Pedagogická encyklopedie, s. 222–223. 49

22

moderních jazyků. Absolventi mohli studovat na vysokých školách se zaměřením na technické, hornické, zemědělské a lesnické obory.51 Jedenáctileté střední školy vznikly na základě zákona č. 31/1953 Sb. pro ţáky ve věku 6 aţ 17 let - v prvních osmi třídách poskytováno základní všeobecné vzdělání a v následných třech třídách vyšší všeobecné vzdělání. Rokem 1960 byly zrušeny a přeměněny na samostatné ZDŠ (Základní devítileté školy) a SVVŠ (Střední všeobecně vzdělávací školy).52 Střední všeobecně vzdělávací školy (SVVŠ) vznikly zákonem č. 186/1960 Sb. přetransformováním tzv. jedenáctiletek, slouţily pro děti od 16 do 18 let, studium tedy trvalo pouhé tři roky. Zanikly v roce 1968, přetransformováním do čtyřletých gymnázií.53

51

O. Chlup, Pedagogická encyklopedie, s. 223–224. J. Topinka, Příspěvek k pořádání školských fondů, s. 97. Zákon č. 31/1953 Sb. 53 Zákon č. 186/1960 Sb. 52

23

3 Vývoj škol v Králíkách V následující kapitole je nastíněn vývoj událostí ze ţivota škol v městě Králíky, které měly vazbu na rozhodování úřadů státní správy ve formě zákonů, nařízení, výnosů Ministerstva školství a národní osvěty např. zřizování škol, rozhodnutí týkající se provozu školy, vyučování, výměny ředitelů a učitelů škol apod. Jako první je popsána historie německých škol a to škola obecná následně rozšířená o školu měšťanskou. Následuje část věnovaná České zemské škole zřízené pro českou menšinu v Králíkách. Další školy vznikaly aţ po druhé světové válce. V jednotlivých částech jsou popsány obecné a střední školy v časovém sledu. Samostatná část je věnována gymnáziu. Ještě neţ se seznámíme s historií jednotlivých škol, zaměříme se na zhodnocení pramenů s následným nastíněním historického kontextu. Z archivních pramenů byly pouţity školní kroniky z fondů jednotlivých škol, které jsou uloţeny ve státním okresním archivu Ústí nad Orlicí nebo v Městském muzeu Králíky. V SOkA Ústí nad Orlicí jsou dostupné pouze digitalizované kroniky. Fondy škol nejsou inventarizované ani fyzický stav nedovoluje jejich studium. Některé kroniky jsou uloţeny v kopiích v městském muzeu Králíky. Z uvedených kronik byly v bakalářské práci pouţity údaje o kaţdodenním ţivotě škol a dále údaje týkající se organizace, osnov, stěhování i samotného statutu škol.54 Dále bylo čerpáno z kroniky města, pamětních knih města a přilehlých obcí uloţených v Městském muzeu Králíky.55 Z odborné literatury byly pouţity publikace zabývající se dějinami města Králíky. Nejstarší publikací mapující historii města Králíky je kniha Maxe Pachela z roku 1919. Pojednává o vzniklých nebo zaniklých veřejných institucích a událostech, které ovlivnily ţivot obyvatel v tomto regionu.56 V Městském muzeu Králíky je uloţena kopie rukopisu knihy Josefa Hübnera, zabývající se rovněţ historií města

54

Školní kronika České zemské školy (menšinové), kopie, sign. PK 939, Městské muzeum Králíky. Školní kronika německých škol, sign. PK 943, Městské muzeum Králíky. Kronika Odborné školy, sign. K VI OŠ, Městské muzeum Králíky. Školní kronika německých škol, sign. PK 942, Městské muzeum Králíky. 55 Kronika města Králíky 1914-1921 – kronikář Josef Brauner, sign. JB 397, 398, Městské muzeum Králíky. Městská kronika od roku 1945 do roku 1968, I. díl, Městské muzeum Králíky. Městská kronika od roku 1969 do roku 1975, II. díl, Městské muzeum Králíky. Městská kronika od roku 1975 do roku 1978, III. díl., Městské muzeum Králíky. Městská kronika od roku 1978 do 1980, IV. díl, Městské muzeum Králíky. Králíky 1989, 1990, 1991, 1992, náhrada kroniky, s. 11, Městské muzeum Králíky. Pamětní kniha obce Horní Lipka, zaloţená 26. 12. 1924 (překlad Josef Vašátko), sign. PK 892, Městské muzeum Králíky. Pamětní kniha městské obce Králíky (překlad německého originálu) – kronikáři Wilhelm Oehl 1. 1. 1927– 14. 10. 1936, Emil Fischer 29. 4 1937–23. 6. 1940 a Julius Praue 1. 1. 1994–13. 5. 1945, Městské muzeum Králíky. 56 Max Pachel, Kleine Heimatskunde des Gerichtsbezirkes Grulich, Ober Erlitz (Grulich) 1919.

24

Králíky.57 Velice cenné údaje týkající se školství obsahuje práce Franze Veitha.58 Pro širší historický kontext je moţné vyuţít práci Františka Musila, která zachycuje vývoj regionu od 14. století do roku 1945, kde mimo jiné zmiňuje i historií školství v Králíkách.59 Některé regionální drobnosti byly publikovány v místním zpravodaji (kulturní zpravodaj později přejmenován na Králicko) a regionálním tisku.60 Z pohledu dějin školství v Králíkách je důleţitý rok 1577, kdy koupil králické panství Zdeněk z Valdštejna.61 Město Králíky si zvolil za sídlo svého panství, začal budovat zámek, faru a protestantskou modlitebnu, dal vystavět náměstí do dnešní podoby a také nechal zbudovat nejstarší známou školu. Na jeho prosbu udělil císař Rudolf II. městu právo tří výročních trhů česky psanou listinou. V okolí se zřejmě těţila ţelezná ruda a snad i stříbro, díky tomu město získalo do znaku zkříţená hornická kladívka protnutá mečem. V roce 1791 se Králíky staly sídlem regulovaného magistrátu. Jednou z jeho prvních akcí byla výstavba nové školní budovy na náměstí v sousedství fary. Podporoval ji Michael Karel Althan, patron původní kralické školy a místního kostela, který převzal králické panství v roce 1797 po smrti svého strýce Michala Otty. Při územní reorganizaci roku 1850 byl v Králíkách zřízen berní a pozemkový úřad a významná instituce okresní soud, který zde působil s malými přestávkami téměř 100 let. Nastal rychlý rozvoj města, byla otevřena ţelezniční trať, stavěly se továrny, nové silnice, vodovod, plynárna, nové domy a samozřejmě také školy. Před druhou světovou válkou tvořili převáţnou část obyvatel města Němci, coţ činilo problémy při zakládání české menšinové školy. V roce 1935 zde bylo vybudováno mohutné opevnění. V důsledku mnichovské dohody byly Králíky k 10. říjnu 1938 násilně odtrţeny od ČSR a připojeny k Německu. Byl zřízen králický okres tzv. úřad zemského rady (Landratsamt), který zahrnoval 61 obcí, s více jak 29 000 obyvateli. Tento okres spadal pod vládní kraj Opava Sudetské ţupy a sídlil v bývalé budově české státní školy národní (menšinové). Po odsunu německého obyvatelstva po roce 1945 bylo město dosídleno českým obyvatelstvem z vnitrozemí. 57

Josef Hübner, Materialien zur Geschichtsforschung der Stadt Grulich, II. Teil, Městské muzeum Králíky. Josef Hübner, Materialien zur Geschichtsforschung der Stadt Grulich, III. Teil, Městské muzeum Králíky. Josef Hübner, Materialien zur Geschichtsforschung der Stadt Grulich, IV. Teil, Městské muzeum Králíky. 58 Franz Veith, Grulich. Heimatsbuch des Grulicher Ländchens von…unter Mitarbeit von Max Hördler, Karl Kautz, Ernst Michalitschke und Johann Peschke, Regensburg 1960, s. 111–118, Městské muzeum Králíky. 59 František Musil, Dějiny Králicka, Dolní Lipka 2000. 60 Kulturní zpravodaj města Králíky č. 9/1973, Z městské kroniky : upevňování státní moci na konci 18. století a začátkem 19. století, s. 4-7, Městské muzeum Králíky. Kulturní zpravodaj města Králíky č. 1/1983, Králická zajímavost : Z historie školství v Králíkách, s. 25–27, Městské muzeum Králíky. Příspěvky k regionu, Ke znovuzřízení gymnázia v Králíkách, sign. PR XXXVIII, s. 1-3, Městské muzeum Králíky. 61 Historie města Králíky, [online]. 2016 [cit. 11. dubna 2016]. Dostupné z: . F. Musil, Dějiny Králicka, s. 32, 107, 141, 142.

25

3. 1 Německé školství První školou zřízenou v Králíkách, postavenou Zdeňkem z Valdštejna, byla evangelická škola na náměstí, kde stála, však blíţe nevíme. K povznesení hornictví v Králíkách byla zřízena také škola hornická, umístěna v pozdějším domě „Zlatá studně“. Obě tyto školy během třicetileté války zanikly.62 Johann Becker, tehdejší purkmistr prohlásil, ţe má mládeţ pokleslé mravy a z tohoto důvodu prosadil v roce 1648 znovu otevření školy a zavedení pravidelného vyučování. Školní docházka nebyla povinná, děvčata nechodila tehdy do školy vůbec, z chlapců jen někteří. Škola byla zřízena v pozdějším domku zvoníka, ale stále se stěhovala.63 Důvodem byly časté poţáry, při nichţ škola šestkrát vyhořela. V roce 1775 byl Marií Terezií zaveden nový školský patent (všeobecný školní řád), na jehoţ základě byl určen nový způsob učení a zavedena školní docházka od 6 do 12 let.64 Dosavadní farní škola se všeobecným školním řádem transformovala ve školu triviální. Bylo vyučováno v mateřském jazyce triviu (čtení, psaní, počítání a náboţenství), základy hospodaření a průmyslu, pro děvčata šití a pletení. Za zmínku stojí, ţe dne 10. srpna 1867 navštívil město Králíky důleţitý zástupce školní rady Maresch za účelem zřízení hlavní farní školy. Po delší diskusi bylo rozhodnuto, ţe bude zřízena normální hlavní škola a její náklady pokryje část výnosu z pivního krejcaru. K této záleţitosti výrazně přispěl dopis pana školního rady Bechera z Vídně.65 Dne 25. května 1868 pozbyl platnosti konkordát a byl vydán zákon č. 48/1868 ř. z., který umoţňoval školám odluku od církve.66 Roku 1869 vstoupil v platnost zákon č. 62/1869 ř. z. ze dne 14. května 1869, který rozdělil národní školství na školy obecné a měšťanské. Tento zákon se promítl i do králické triviální školy, která se transformovala ve školu obecnou. Škola byla financována městem Králíky. Byla stanovena povinná školní docházka pro děti od 6 do 14 let a zavedena měšťanská škola jako nový typ školy.

62

F. Veith, Grulich. Heimatsbuch des Grulicher Ländchens von…, s. 111. F. Musil, Dějiny Králicka, s. 38. F. Veith, Grulich. Heimatsbuch des Grulicher Ländchens von…, s. 111. Kulturní zpravodaj č. 1/1983, s. 25. M. Pachel, Kleine Heimatskunde des Gerichtsbezirkes Grulich, s. 44. Školní kronika německých škol, sign. PK 943, s. 8–11. 64 Všeobecný školní řád. F. Morkes, Největší reforma školství v dějinách, 230. výročí Všeobecného školního řádu. 65 J. Hübner, Materialien zur Geschichtsforschung der Stadt Grulich, III. Teil, s. 10. 66 Zákon č. 48/1868 ř. z. Zákon č. 62/1869 ř. z. J. Hübner, Materialien zur Geschichtsforschung der Stadt Grulich, II. Teil, s. 169. Kulturní zpravodaj č. 1/1983, s. 25. 63

26

Přechodem na nový školský systém byla roku 1870 zřízena čtvrtá třída hlavní školy a roku 1871 dívčí škola, financovaná rovněţ z prostředků města. Byla provedena adaptace potřebných prostor a bylo schváleno zřízení dvou pokračovacích tříd od 1. října 1870, přičemţ výdaje na druhou pokračovací třídu byly uhrazeny prozatím z fondu úroků hlavní školy.67 Od 1. prosince 1870, byla zřízena čtvrtá smíšená třída hlavní školy jako přechodný typ měšťanské školy v čp. 275.68 Od 1. října 1871 byla zřízena samostatná čtvrtá dívčí třída. Králičtí městští zastupitelé se dne 11. února 1875 usnesli, ţe podají ţádost na zřízení trojtřídní měšťanské školy s německým vyučovacím jazykem. Dále se dohodli, ţe poţádají o odloţení otevření tří tříd dívčího oddělení do doby, neţ se obci podaří opatřit nutné prostory k vyučování.69 Vyučování bylo realizováno jiţ od roku 1648 v provizorních budovách. Proto bylo třeba uvaţovat o stavbě nové školní budovy. Iniciátorem výstavby byl řídící učitel Josef Heber, který měl ještě za svého ţivota ideu postavit místo školního domku novou budovu školy. Jeho velkým podporovatelem byl tehdejší farář František Příborský. Parcelu pro výstavbu, na které stál původně měšťanský dům čp. 368, získal patron školy hrabě Michael Otto von Althann od měšťana Josefa Bernkopfa v roce 1790. Stavba se dlouho odkládala, protoţe na této parcele, vázlo pivovárečné oprávnění, které muselo být přenesené na jiný dům. S tímto pro místní úřady zdánlivě neřešitelným problémem si po 10 letech poradila zemská vláda vydáním rozhodnutí o převedení práva na dům čp. 314 (poštovní vila u Brány).70 Během přípravy k výstavbě nové budovy školy se vyučovalo ve školním domku pro zvoníka. Výstavba jednopatrové školní budovy s dvěma třídami se uskutečnila aţ v roce 1802, zcela dokončena a slavnostně vysvěcena byla aţ v roce 1804. Výuka

67

J. Hübner, Materialien zur Geschichtsforschung der Stadt Grulich, III. Teil, s. 17, 21. Zákon č. 62/1869 ř. z. 68 F. Veith, Grulich. Heimatsbuch des Grulicher Ländchens von…, s. 113. J. Hübner, Materialien zur Geschichtsforschung der Stadt Grulich, II. Teil, s. 178. M. Pachel, Kleine Heimatskunde des Gerichtsbezirkes Grulich, s. 44. F. Musil, Dějiny Králicka, s. 121. 69 Kronika Odborné školy, sign. K VI OŠ, s. 100. 70 Nařízení nedohledáno, zmínka pouze v literatuře viz F. Veith, Grulich. Heimatsbuch des Grulicher Ländchens von…, s. 112. Kulturní zpravodaj města Králíky č. 1/1983, s. 25.

27

probíhala ve dvou třídách, takţe kromě učitele musel s výukou vypomáhat školní pomocník.71 Předchozí poţáry byly důvodem ke sjednání pojištění nové budovy školy čp. 368 u Riunione Adriatica di Sicurtà, Terst a to včetně školní stodoly na cestě na Prostřední Lipku (dnešní Pivovarská ulice) a kůlny na Horním Předměstí.72 Dne 23. srpna 1872 byl vznesen návrh na výstavbu nové školní budovy, protoţe dvě školní třídy musely být umístěny v pronajatých místnostech a dle zákonných podmínek měly být zřizovány další pokračovací třídy pod podmínkou, ţe bude zároveň moţné zřídit školu měšťanskou. Rozpory ve škole v letech 1872–1873 vyústily v odchod mnoha učitelů a obměně školní rady. Dne 1. října 1873 bylo na škole 5 tříd a pouze jeden vyučující učitel, proto celý měsíc říjen neprobíhala výuka dětí. Dne 4. listopadu téhoţ roku bylo zahájeno vyučování ve dvou třídách – třetí a čtvrtá třída chlapci a stejné třídy dívky. V červnu roku 1875 byly přestěhovány dvě třídy dosud umístěné v čp. 276 do prostor vrchního patra radnice (asi čp. 270, škola měla tímto své učebny umístěny jiţ jen ve dvou domech).73 V listopadu 1875 zakoupila obec dům čp. 367 pro školní účely. Dne 2. listopadu 187574 byl otevřen první ročník chlapecké měšťanské školy. Pravděpodobně v roce 1875 byl zaloţen Spolek pro výstavbu školy (Schulkreuzerverein). Jeho předsedou byl Johann Proschwitzer. Dne 29. července 1876 byl poprvé představen a vysvěcen nový školní prapor. Dne 16. září 1876 vznikl první ročník dívčí měšťanské školy, který nahradil dosavadní dívčí pátou třídu, chlapecká měšťanská škola byla rozšířena o druhý ročník, celkem se vyučovalo v osmi třídách. Pro školní rok 1876/1877 byly v zakoupeném domě čp. 367 nouzově zařízeny dvě třídy, učebny šití, ředitelství a byt školníka. V témţe roce měla škola stromovou školku, ve které bylo vypěstováno 129 stromků, probíhala snaha o zaloţení školní zahrady za domem čp. 367, coţ se podařilo v následujícím školním roce.75

71

F. Veith, Grulich. Heimatsbuch des Grulicher Ländchens von…, s. 112. Kulturní zpravodaj města Králíky č. 1/1983, s. 25. 72 F. Musil, Dějiny Králicka, s. 121. J. Hübner, Materialien zur Geschichtsforschung der Stadt Grulich, II. Teil, s. 123. Josef Hübner, Materialien zur Geschichtsforschung der Stadt Grulich, III. Teil, s. 12. 73 Školní kronika německých škol, sign. PK 943, s. 40, 41, 46–54, 55, 63, 60, 61, 66, 73, 76, 78, 79. F. Musil, Dějiny Králicka, s. 121. 74 Kronika uvádí dva různé údaje. Uvádí 2. listopadu 1875 (1876). Já se domnívám, ţe jde o rok 1875. 75 Školní kronika německých škol, sign. PK 943, s. 40,41, 46–54, 55, 63, 60, 61, 66, 73, 76, 78, 79. F. Musil, Dějiny Králicka, s. 121.

28

Dne 7. prosince 1883 byla schůze městského zastupitelstva ohledně výstavby nové budovy školy a schválení demolice stávajících domů čp. 367 a 368.76 Na Silvestra 1883 městské zastupitelstvo definitivně rozhodlo o výstavbě nové školní budovy. Dne 10. února 1884 byla výstavba nové školní budovy zadána staviteli Josefu Hübnerovi pod podmínkou, ţe stavbu dokončí do 1. srpna 1885. Po dobu výstavby nové školní budovy měšťanky bylo pronajato pro několik tříd a ředitelnu sedm místností v čp. 376, pro několik tříd a sborovnu tři místnosti včetně tanečního sálu v čp. 261. Do téhoţ domu byl přestěhován i dosavadní kabinet z čp. 270 a místnost kabinetu byla dána k dispozici osmé dívčí třídě. Dále byly přechodně pronajaty místnosti pro několik tříd v čp. 12. Základní kámen k novostavbě nové školní budovy byl poloţen 15. dubna 1884. Dne 21. září 1885 došlo k otevření novostavby školy, kde bylo pět tříd obecné školy, tři třídy měšťanské chlapecké a tři třídy měšťanské dívčí školy.77 Kolaudace nové budovy školy proběhla 30. října 1885. Ve školním roce 1885/1886 bylo ve škole 485 dětí a v následném školním roce 454 dětí, pátá třída obecné školy byla rozdělena na dvě paralelní. Dne 20. září 1886 byla vloţena pamětní listina o výstavbě školy do posledního kamene stavby školní budovy a na kámen byl zlatým písmem vytesán rok zaloţení školy„MDCCCLXXXV“.78 Pokud svoji pozornost přeneseme k obsahu a formě vyučování, zjistíme z dostupných pramenů, ţe v Králíkách roku 1848 byla triviální škola dvoutřídní, vydrţovaná farní obcí. Ta byla roku 1862 rozšířena na trojtřídní a 2. listopadu bylo zahájeno trojtřídní vyučování.79 Na základě paragrafu 13 zákona č. 62/1869 ř. z. ze dne 14. 5. 1869 se obecná škola stala školou pro všechny bez jakéhokoliv oddělování podle národnosti nebo vyznání.80 Od 19. listopadu 1873 bylo vyučováno v pěti třídách, škola byla čtyřtřídní. V květnu 1874 se místní školní rada rozhodla podat ţádost o zřízení úplné trojtřídní měšťanky.

76

J. Hübner, Materialien zur Geschichtsforschung der Stadt Grulich, III. Teil, s. 79, 84, 92, 101. M. Pachel, Kleine Heimatskunde des Gerichtsbezirkes Grulich, s. 31, 37. Kulturní zpravodaj města Králíky č. 9/1973, s. 7. Kulturní zpravodaj města Králíky č. 1/1983, s. 27. F. Musil, Dějiny Králicka, s. 125, J. Hübner, Materialien zur Geschichtsforschung der Stadt Grulich, III. Teil, s. 91, 101–103. Školní kronika německých škol, sign. PK 943, s. 213, 220, 221, 225, 226, 227, 228. 78 Zůstala listina na tomto místě nebo byla při opravě fasády vyjmuta? To bohuţel nevíme. 79 F. Musil, Dějiny Králicka, s. 121. J. Hübner, Materialien zur Geschichtsforschung der Stadt Grulich, II. Teil, s. 123. J. Hübner, Materialien zur Geschichtsforschung der Stadt Grulich, III. Teil, s. 12. 80 J. Hübner, Materialien zur Geschichtsforschung der Stadt Grulich, III. Teil, s. 17, 21. Zákon č. 62/1869 ř. z. 77

29

V roce 1874/1875 byla čtyřtřídní obecná škola rozšířena na pětitřídní, pro pátou chlapeckou třídu poskytlo svojí kancelář okresní zastupitelstvo. Obecná škola byla pro nedostatek místa rozmístěna ve třech budovách. Bývalá kancelář a kabinet učebních pomůcek byly rozšířeny o nevyuţívanou chodbu. O 2 roky později došlo k nárůstu většího počtu ţáku, a proto byla místnost pro šití vyuţita pro třetí chlapeckou třídu, první ročník získal nově přidělenou (stavebně upravenou) větší místnost v domě čp. 367, ale velkým nedostatkem byla chybějící tělocvična.81 V tomto roce 1877/1878 měla škola tři třídy chlapecké měšťanské školy a dvě třídy dívčí měšťanské školy. Ve školním roce 1880/1881 byla poprvé otevřena osmá dívčí třída a chlapecká pro nedostatek ţáků nebyla otevřena. Ţádost o výstavbu sportoviště byla odloţena na dobu výstavby školy. V témţe roce od 9. října do 15. dubna probíhal nedělní pokračující kurz pro učně ve dvou odděleních. V následujícím roce jiţ byla tato dívčí třída pro nedostatek ţákyň zrušena. Po 14. květnu 1882 byla zahrada za školní budovou čp. 368 přeměněna na sportoviště. Ve školním roce 1883/1884 zde byla pětitřídní obecná škola a tří třídní měšťanská škola o celkovém počtu 11 tříd a poprvé došlo k naplnění všech tříd chlapecké i dívčí měšťanské školy. O 20 let později byly poprvé otevřeny dvě paralelní třídy druhých tříd obecné školy, proto musel být zrušen byt ředitele a do menší místnosti směrem k náměstí přeloţena druhá třída dívčí měšťanské školy, její původní místnost připadla paralelní druhé třídě obecné školy (pro dívky). Kuchyň bytu byla vyuţita jako kabinet výtvarné výchovy.82 K 1. lednu 1905 měla být otevřena paralelní třída k první třídě obecné školy, ale jelikoţ pro ni nebylo moţné získat učitele, bylo otevření odsunuto na neurčito. Tato třída byla následně otevřena aţ 16. září téhoţ roku. Dne 1. dubna 1909 byla otevřena v domě čp. 294 (bývalá budova Odborné školy pro opracování dřeva) paralelní třetí dívčí třída obecné školy. Dne 17. května téhoţ roku došlo ke sloučení obou druhých tříd a otevření paralely ke čtvrté třídě. Dne 1. února 1911 bylo rozhodnuto podniknout příslušné kroky ke zřízení semináře (čtvrtý ročník) pro absolventy třetího ročníku chlapecké měšťanské školy se zájmem

81

Školní kronika německých škol, sign. PK 943 s. 86, 87, 101, 102, 103, 113, 114, 132. Školní kronika německých škol, sign. PK 942, s. 64, 70, 72, 80, 85, 87, 89, 103, 143, 145, 226, 227, 374, 375. F. Veith, Grulich. Heimatsbuch des Grulicher Ländchens von…, s. 114. 82

30

o prohloubení a upevnění dosaţených znalostí.83 Dne 6. června téhoţ roku městské zastupitelstvo schválilo zřízení čtvrté třídy k měšťanské chlapecké škole a zajištění odpovídající odborné náleţitosti této třídy. K 1. listopadu 1912 byla otevřena paralelní třída k první třídě obecné školy. V letech 1916–1922 byly v Odborné škole pro opracování dřeva otevřeny kurzy zručnosti, pro straší ţáky obecné a měšťanské školy, které měly poskytnout domácním dělníkům lepší základy. Německá obecná škola byla dočasně jen trojtřídní, německé měšťanské školy byly sloučeny a jednoroční učební kurz (čtvrtá třída měšťanky) byl dočasně pozastaven. Vesnické školy byly redukovány aţ na jednu třídu a musely do své budovy přijmout českou menšinovou školu, kde se zvyšoval počet českých školáků. Důvodem bylo stěhování českých úřednických rodin s mnoha dětmi do Králík. Dne 8. a 9. října 1920 se německé školy připojily k celonárodní stávce proti útlaku německého školství.84 V Králíkách přišla do školy jen jedna dívka českých rodičů a i ta zůstala odpoledne doma. V roce 1935 byla znovu otevřena pátá třída obecné školy po dočasné omezení ve školním roce 1935/1936 byla uvedena německá obecná škola, německá chlapecká měšťanská škola a německá dívčí měšťanská škola.85 Toto platilo i pro následující školní rok. Po připojení Sudet k říši (říjen 1938) bylo školství přeorganizováno. Vedle pětitřídní obecné školy (základní) existovaly dvě čtyřtřídní školy měšťanské. Opatřením z 15. června 1942 byla oddělena obecná škola od dívčí měšťanské školy a postavena do vlastní správy. Od začátku školního roku 1942/1943 byla zrušena pátá třída hlavní školy pro chlapce. Osnovy na měšťanské škole obsahovaly jiţ od 3. ledna 1877 nepovinnou výuku českého jazyka.86 Ta byla po několika letech zrušena. K opětovnému zavedení výuky češtiny na chlapecké a dívčí měšťanské škole došlo 1. ledna 1907 kvůli blízké jazykové hranici. Hned po vypuknutí první světové války se v Králíkách na pozvání ředitele školy sešli učitelé na poradu, aby prodiskutovali navrhované změny. Na poradě konané 26. srpna 1914 bylo rozhodnuto vyuţít pracovní sílu starších ţákyň pro válečné účely ještě před 83

Školní kronika německých škol, sign. PK 942 s. 190, 194, 236, 278, 280. Kronika Odborné školy, sign. K VI. OŠ s. 94. 84 Kronika města Králíky 1914-1921, s. 42, F. Veith, Grulich. Heimatsbuch des Grulicher Ländchens von…, s. 115. 85 Školní kronika německých škol, sign. PK 942 s. 190, 194, 236, 278, 280. Kronika Odborné školy, sign. K VI. OŠ s. 94 86 Školní kronika německých škol, sign. PK 943 s. 40,41 s. 55, s. 46–54, 63, 60, 61, 66, 73, 76, 78, 79. F. Musil, Dějiny Králicka, s. 121

31

zahájením školního roku. Měly vyrábět bavlněné prádlo pro vojáky. Peníze na potřebný materiál pocházely z veřejné sbírky králického obyvatelstva. Sbírka vynesla 436 korun 44 haléřů, firma Dominik Walter a syn věnovala větší zbytky flanelu a místní školní inspektor Alois Vieth prádlo. Za vybrané peníze se nakoupila vlna a flanel a ihned bylo započato s prací. V učebnách vyráběly pod dohledem učitelek ručních prací bavlněné prádlo pro vojáky mimo jiné ponoţky, nátepníčky, zimní čepice, břišní pásy, onuce a vyspravovaly darované prádlo po celou dobu první světové války.87 První místní školní rada v Králíkách byla ustanovena v roce 1869, její první zasedání se uskutečnilo dne 26. června 1870 na základě nařízení o školském dozoru ze dne 10. února 1869.88 V červnu aţ srpnu 1872 probíhal spor s okresní školní radou o financování a další existenci čtvrté školní třídy.89 Okresní školní rada pro oblast Králíky–Rokytnice se sídlem v Ţamberku rozhodla usnesením slavné c. k. okresní školní rady ze dne 3. června 1872 č. 186 a 368, ţe nebudou proplaceny zálohy ve výši 805 zl. 73 kr. pro školní rok 1870/1871 a město musí vrátit do okresního školního fondu veškeré prostředky pouţité na mzdu řídícího učitele Aloise Steuera. Městští zastupitelé rozhodli následující: „…z důvodu, ţe město jako správce fondu hlavní školy nemá oprávnění nakládat s jeho prostředky jiným způsobem, neţ jaké je přání jeho zakladatele, dále proto, ţe slavná c. k. okresní školní rada pro oblast KrálíkyRokytnice se sídlem v Ţamberku poţaduje vrácení částky pouţité na mzdu řídícího učitele pana Aloise Steuera do okresního školního fondu bez navýšení úroku, dále rovněţ proto, ţe město Králíky není schopno udrţovat chod 4. školní třídy z vlastních prostředků a krom toho vţdy a včas odvádí peníze ze školného na tuto 4. školní třídu jakoţ i 20% daň z fondu školy do okresní školní pokladny, rozhodlo městské zastupitelstvo v protokolu ze schůze konané dne 14. srpna 1870 o zrušení placení zálohy na náklady spojené s 4. školní třídou v případě, ţe nedojde ke změně rozhodnutí patřičného a výše uvedeného usnesení slavné c.k. školní rady pro oblast Králíky–Rokytnice ze 3. června 1872 číslo jednací 168 a 368

87

Školní kronika německých škol, sign. PK 942 s. 190, 194, 236, 278, 280. Kronika Odborné školy, sign. K VI. OŠ s. 94. 88 Nařízení, vydané od ministra záleţitostí duchovních a vyučování č. 13/1869, ze dne 10. 2. 1869, jímţto se prozatím činí opatření v příčině dohlíţení ke školám, [online]. 2010 [cit. 30. března 2016]. Dostupné z: . 89 J. Hübner, Materialien zur Geschichtsforschung der Stadt Grulich, III. Teil, s. 21, 22.

32

a nepřebírá ţádnou odpovědnost za skutečnost, dojde-li k výpovědi z nájmu a celkovému zrušení této 4. třídy.“90 Zastupitelstvo dále pověřilo starostu města, aby s usnesením seznámil místní školní radu v Králíkách a poţádal ji, aby se snaţila rozhodnutí okresní školní rady prostřednictví zemské školní rady zvrátit. Pro úplnost informací o německé škole uvádím ještě přehled řídících učitelů od roku 1648 do roku 1942. Jak je z následující tabulky č. 3 zřejmé, na škole vyučovali pouze muţi a vystřídalo se jich celkem dvacet čtyři. Tabulka č. 3: Přehled vybraných učitelů z německých škol. Jméno Freidrich Werner

přijetí 1648

Funkce řídící učitel

Josef Heber Franz Heber Franz Hiebel Alois Steur Johann Proschwitzer

28. 1. 1774 1796 1. 10. 1808 1. 10. 1870 15. 11. 1873

Venzel Kneifl

20. 9. 1885

Anton Liebisch

3. 1. 1888

Josef Wabersich

1. 9. 1904

Adolf Wihan

1930

Wilhelm Prausewang

1934

Emil Fischer

1936

Albin Kahler

15. 6. 1942

řídící učitel řídící učitel řídící učitel řídící učitel řídící učitel na obecné škole a od 17. 9. 1876 ředitel měšťanské školy prozatímní ředitel obecné a měšťanské školy ředitel obecné a měšťanské školy zatímní ředitel měšťanské školy, od 1. 10. 1904 definitivní ředitel měšťanské školy ředitel obecní a měšťanské školy, od r. 1934 ředitel obecné a dívčí měšťanské školy ředitel chlapecké měšťanské školy a jednoročního učebního kurzu ředitel obecní a dívčí měšťanské školy, od 29. 4. 1937 do 25. 6. 1940 kronikář měšťanské školy řídící učitel obecné školy

90

odvolání 3. 10. 1649 (zemřel) 1796 1808 1857 31. 7. 1873 31. 7. 1885 12. 1887 31. 8. 1904 9. 9. 1912 (kdy zemřel) 1936

neuvedeno Neuvedeno

Neuvedeno

Tamtéţ.

33

Po osvobození v květnu 1945 nebyly německé školy obnoveny, jelikoţ následoval odsun německého obyvatelstva. Do budovy bývalé německé školy se nastěhovala česká obecná a měšťanská škola. Počty ţáků německých škol od školního roku 1869/1870 do školního roku 1917/1918 jsou uvedeny v příloze č. 3. 3. 2 Česká zemská škola zřízená pro českou menšinu v Králíkách 1919–1938 Dne třetího dubna 1919 vyšel zákon č. 189/1919 Sb. kterým bylo ustanoveno české menšinové školství.91 Zaloţením spolku „Česká menšina“ (12. 7. 1919) vznikla první iniciativa zřídit českou školu v Králíkách. Sepsáním ţádosti byl pověřen p. Josef Kolářský a ţádost spolupodepsali další čeští občané, např.: Richard Toman, Karel Nun, aj. Ve věci podané ţádosti nebylo dlouho rozhodnuto, proto čeští občané poţádali Národní výbor pro Hanušovice, Králíky, Staré Město na Moravě a Kladsko, aby v jejich zastoupení intervenoval u zemské školní rady v Praze. Delegaci tehdy přijal ministr školství a národní osvěty Gustav Habermann. Jednání ze dne 10. srpna 1919 o zřízení České zemské školy bylo úspěšné, zástupce školské rady v Praze provedl komisionelní šetření a současně zápis dětí. Zapsáno bylo 55 dětí. Oficiálně byla škola povolena Výnosem zemské školní rady v Praze ze dne 24. září 1919. Německé obyvatelstvo se však i po tomto rozhodnutí zřízení školy bránilo, nechtělo vydat místnosti školy, dokud by výnos o nuceném nájmu podle § 7 zákona č. 189/1919 Sb. ze dne 3. dubna 1919 nebyl doručen, čímţ se pozdrţelo zahájení vyučování. To bylo zahájeno dne 6. října 1919 za přítomnosti nejen ţáků, ale i jejich rodičů.92 Přestoţe při zápisu ze dne 7. září bylo zapsáno 55 dětí, někteří rodiče se rozhodli poslat své děti do německé školy. Ve skutečnosti tedy nastoupilo 47 dětí.93 Nejprve se jednalo o školu národní, která byla následně rozčleněna na školu obecnou a měšťanskou. Uţ na jaře v roce 1934 bylo vyjednáváno o zřízení České měšťanské školy.94 V úvahu připadalo město Králíky, Červená Voda anebo Mladkov. Oproti všemu očekávání byla Česká měšťanská škola otevřena v Králíkách, výnosem MŠANO z 8. září 1934 zpětně od 1. září 1934 a byla spojena pod společnou správu 91

Školní kronika ČZŠ, sign. PK 939, MM Králíky, s. 2. Zákon č. 189/1919 Sb. Školní kronika ČZŠ, s. 3– 4. J. Hübner, Materialien zur Geschichtsforschung der Stadt Grulich, IV. Teil, s. 221. 93 Pro zajímavost uvádím, ţe ze 47 dětí bylo české národnosti 45 a německé 2 děti. Ze zmíněných 45 dětí české národnosti ovládala českou řeč velká většina jen částečně, 3 velmi málo a 18 dětí vůbec. Čerpáno ze školní kroniky ČZŠ, s. 4. 94 Školní kronika ČZŠ, s. 131, 132. Zřízení školy 1. 9. 1934 zmíněno i v Městské kronice od roku 1978 do 1980, IV. díl, s. 506. 92

34

s Českou zemskou školou (českou obecnou školou). Zápis do měšťanské školy byl vykonán 27. a 28. září 1934, pravidelné vyučování započalo 30. září 1934. Výnosem MŠANO ze 7. června 1935 byl zřízen obvod pro měšťanskou školu a byly jí přiděleny děti z českých škol v Mladkově, Lichkově a Červené Vodě. Za nejvhodnější budovu pro Českou zemskou školu byla navrhnuta modlitebna při evangelickém kostele zvaná „Lutherstube“ v domě čp. 435 v Nádraţní ulici. Ta byla vybrána jako první budova na jednání ze dne 10. srpna 1919.95 V následujícím školním roce jiţ nevyhovovaly školní místnosti počtu ţactva, proto bylo aţ do úpravy nových prostor v domě čp. 271, kam škola přesídlila dne 17. listopadu 1920 zavedeno polodenní vyučování.96 Výnosem MŠANO v Praze ze dne 18. července 1921 byla zřízena při České zemské škole na potřebnou dobu prozatímní pobočka. Na základě schválení MŠANO ze dne 3. září 1921 bylo na škole vyučováno podle osnov dvojtřídních škol. Druhá učebna se nacházela v I. poschodí domu čp. 271, vedle dosavadní učebny. Na začátku roku 1921 stávající budova školy jiţ nevyhovovala, a proto bylo nutno postavit školu novou.97 Pro výstavbu nové školy bylo třeba vyčlenit vhodný pozemek. Místní školní výbor pro Českou zemskou školu navrhl, aby za tímto účelem byla vyvlastněna část parcel č. k. 1077, 1078 a 1082. MŠANO nařídilo výnosem ze dne 18. dubna 1921 okresní správě politické v Ţamberku, aby dala zhotovit plánek pozemků včetně posouzení jejich vhodnosti k výstavbě školy. Státní stavební technik dne 21. května 1921 neuznal pozemky č. k. 1077 a 1078 jako vhodné pro výstavbu. Podmínkám odpovídal pouze pozemek č. k. 1082, jehoţ majitelem byl Josef Hattwiche, rolník v Králíkách, který odmítl část poţadovaného pozemku prodat. MŠANO přistoupilo výnosem ze dne 25. srpna 1922 v dohodě s ministerstvem vnitra podle § 7 zák. ze dne 3. dubna 1919 č. 189/1919 Sb., změněného zákonem z 9. dubna 1920 č. 295/1920 Sb. k vyvlastnění pozemku Josefa Hattwiche.98 Majitel se zdráhal pozemek vydat z důvodu nízké ceny, se kterou nesouhlasil. Jednání o pozemku se protahovalo, byla ustanovena nová komise k nutnosti výstavby nové školy. Jejím usnesením

uznalo

MŠANO

nutnost

stavby

a

postoupilo

záleţitost

výnosem

ze dne 13. září 1923 ministerstvu veřejných prací s vyzváním k vyhotovení plánů nové 95

Školní kronika ČZŠ, s. 2. Školní kronika ČZŠ, s. 13, Kronika město Králíky 1914–1921, s. 396. 97 Školní kronika ČZŠ, s. 34–35. 98 Zákon č. 189/1919 Sb. Zákon č. 295/1920 Sb. 96

35

budovy školy.99 Dne 15. listopadu 1923 se dostavil pověřený architekt dr. Bohumil Sláma, aby zpracoval projekt nové budovy školy. Zhotovené plány byly po schválení zaslány ministerstvu veřejných prací 25. dubna 1924 a okresní správě politické v Ţamberku za účelem vydání stavebního povolení. Dne 17. května 1924 bylo svoláno poslední zasedání stavební komise za účasti úřadů, obce, zástupců školy, místního školního výboru a sousedů za účelem schválení předloţeného projektu. Stavební povolení bylo uděleno výnosem okresní správy politické v Ţamberku ze dne 13. srpna 1924. Dne 9. září 1924 bylo započato s výkopem pro novou školní budovu pod dohledem stavbyvedoucího firmy V. Boučka. Dne 20. dubna 1925 navštívil novostavbu ministr veřejných prací Antonín Srba v průvodu úředníků a u této příleţitosti byla poprvé vztyčena vlajka ve státních barvách.100 Další významnou návštěvou u příleţitosti výstavby školy v Králíkách byl Gustav Habermann, bývalý ministr školství a národní osvěty, později ministr sociální péče a ke dni 14. května 1925, kdy stavbu školy navštívil, československý velvyslanec ve Vídni.101 Nová budova České zemské školy v Nádraţní ulici č. p. 483 se dočkala svého otevření 30. srpna 1925 v 10 hodin.102 K této příleţitosti byla uspořádána sokolskou jednotou spolu s místním školním výborem a s odborem Národní jednoty severočeské v Hradci Králové národní slavnost za účasti významných osob. Neblahou událostí pro novou školní budovu bylo narušení jejích základů v době velkých mrazů ve školním roce 1928/1929.103 Důvodem byl špatný odtok dešťové vody, která vsakovala do země a ničila cihlové základy. Opravy narušené budovy školy prováděl v jarním a letním období roku 1930 architekt stavitel Bohumil Vojtěch z Kyšperka (Letohrad).104 Náklady na opravu činily 87 468 korun československých. Škola byla vděčná MŠANO za odsouhlasení a včasné provedení oprav, neboť jinak by škola utrpěla velké ztráty. Dále byly vybudovány betonové vzdušné kanály a renovován i zděný plot před budovou.

99

Školní kronika ČZŠ, s. 28, 35–37. Školní kronika ČZŠ, s. 39. 101 Školní kronika ČZŠ, s. 40. 102 Školní kronika ČZŠ, s. 46. Městská kronika od roku 1978–1980, IV. díl, s. 480–481. 103 Školní kronika ČZŠ, s. 77. 104 Školní kronika ČZŠ, s. 77–78. 100

36

Státní orgány měly povinnost na základě § 6 zákona č. 189/1919 Sb. (v § 35, novelizovaným zákonem č. 292/1920 Sb.) hradit náklady škol.105 Škola měla také své příznivce z řad dobrovolných organizací a privátních osob, přispívajících finančně i věcnými dary. K největším dobrodincům České státní školy národní patřil spolek „Česká menšina“. Při zahájení vyučování nakoupil pro ţáky nejnutnější pomůcky a učebnice (oděvy, boty, apod.). Při významných příleţitostech pořádal různé akce pro ţáky, rodiče a příznivce školy. Díky úředníkům okresního výboru v Ústí nad Orlicí byla zřízena v letech 1919–1920 ţákovská knihovna a pořízeny některé učební pomůcky. Na chod školy finančně přispěly i další instituce jako okresní politická správa v Ţamberku, městská rada v Kyšperku (dnešní Letohrad) i některé významné osoby. V roce 1936 MŠANO schválilo měšťanské škole v Králíkách dotaci 5 000 korun československých na zakoupení učebních pomůcek, pro druhou třídu měšťanské školy objednalo vnitřní zařízení za 5 811 korun československých a na zařízení ředitelny nábytek za 2 270 korun československých.106 Mimořádným počinem v roce 1930 bylo zakoupení učebních školních pomůcek výhradně z prostředků MŠANO, v hodnotě 4 500 korun československých.107 Ţákům byly zakoupeny nové učebnice, vyvázány staré a poškozené učebnice, dodány školní potřeby pro většinu ţáků. Zřízením měšťanské školy v roce 1934 vznikla potřeba nakoupit učenice pro ţáky měšťanské školy. Finančně i věcnými dary vypomohli tradiční donátoři a majetní občané z Králík i jiných měst.108 Na zakoupení učebních pomůcek pro měšťanskou školu povolilo MŠANO zřizovací dotaci v částce 6 500 korun československých, dále zakoupilo všechen potřebný

nábytek

a

psací

stroj

pro

ředitele

školy

nákladem

10 844

korun

československých. Inspektorát menšinových národních škol v Šumperku zakoupil pro školu učební pomůcky za 1 752 korun československých. Výnosem MŠANO ze dne 22. dubna 1925, byl pro školu v Králíkách zrušen dozor Františka Daška, inspektora státních škol menšinových v Trutnově a byla přidělena nově zřízenému inspektorátu státních menšinových škol v Zábřehu na Moravě, jehoţ správu

105

Zákon č. 189/1919 Sb. Zákon č. 292/1920 Sb. Školní kronika ČZŠ, s. 7. Školní kronika ČZŠ, s. 152. 107 Školní kronika ČZŠ, s. 78. 108 Školní kronika ČZŠ, s. 136, 139. 106

37

vedl Antonín Votava, dosavadní inspektor státních menšinových škol v Brně. Stalo se na základě § 34 zákona č. 292/1920 Sb.109 Výnosem MŠANO ze dne 31. srpna 1928 byla Česká zemská škola v Králíkách podřízena nově zřízenému inspektorátu menšinových škol národních a mateřských školek a opatroven s vyučovacím československým jazykem, jehoţ inspektorem byl Antonín Urie, ředitel dívčí měšťanské školy v Šumperku.110 Rozhodnutím MŠANO ze dne 17. března 1933 byl pověřen dozorem nad školami menšinovými, obecnými a měšťanskými v šumperském, zábřeţském a ţambereckém politickém okrese od 1. dubna 1933 inspektor menšinových škol v Olomouci, Karel Šitavanc.111 Dekretem MŠANO byl ze dne 21. ledna 1934 jmenován inspektorem šumperského dohlédacího obvodu pan Ferdinand Hykel. V tomto roce se rozšířil seznam dobrodinců české zemské školy, finančně i věcnými dary přispívaly Město Králíky, filiálka Baťa v Králíkách, Česká záloţna v Králíkách, odbor Ústřední Matice Školské ve Dvoře Králové i některé soukromé osoby. Na základě nařízení vlády ČSR ze dne 6. listopadu 1920 č. 605/1920 Sb. (zákon z 9. 4. 1920 č. 292/1920 Sb. § 32) paragrafem 2 byl zvolen dne 23. ledna 1921 místní školní výbor pro Českou zemskou školu.112 Dne 15. dubna 1923 byla valným shromáţděním rodičů České zemské školy provedena doplňovací volba místního školního výboru. Předsedou byl zvolen Rupert Albert, náměstkem Josef Kočí, jednatelem Karel Nun a členem výboru Karel Fiala a za učitelstvo oba působící učitelé.113 Na schůzi rodičů dne 6. září 1925 byl do místního školního výboru zvolen předsedou Josef Kočí a jednatelem se stal Richard Toman. Bylo poděkováno za podporu a pomoc odstupujícímu členu Karlu Fialovi.114 Z důvodu ukončení funkčního období místního školního výboru k 1. lednu 1928 byla provedena na valné schůzi rodičů dne 19. února 1928 volba nového školního výboru.

109

Zákon č. 292/1920 Sb. Školní kronika ČZŠ, s. 71. 111 Školní kronika ČZŠ, s. 115. 112 Školní kronika ČZŠ, s. 9, 11. F. Veith, Grulich. Heimatsbuch des Grulicher Ländchens von…, s. 43, 114. Zákon č. 605/1920 Sb. ze dne 6. 11. 1920, o místních radách školních a o místních výborech školních (pro školy menšinové), [online]. 2016 [cit. 25. března 2016]. Dostupné z: . Zákon č. 292/1920 Sb. 113 Školní kronika ČZŠ, s. 22. Zákon č. 226/1922 Sb. 114 Školní kronika ČZŠ, s. 48. 110

38

Předsedou byl zvolen Karel Almásy, náměstkem Karel Šlemr, jednatelem Josef Prášek a dalším členem se stal Josef Sršeň.115 Doplňovací volby do místního školního výboru byly organizovány náhodným vylosováním dvou členů, kteří měli být po dvou letech vyměněni.116 Následovalo navrţení nových členů na doplnění výboru. Mohlo se stát, ţe byli znovu zvoleni členové, kteří byli náhodně vybráni k výměně, tak, jak se to přihodilo 1. června 1930 na schůzi rodičů. K výměně byli vylosováni Josef Prášek a Josef Sršeň. Nově zvoleni byli znovu Josef Prášek a nově Josef Tůma. Nový výbor byl zvolen 16. června 1930 ve sloţení předseda Karel Almásy místopředseda Josef Šlemr, jednatel Josef Prášek, člen výboru Josef Tůma. Probíhající změny ve školním roce 1934/1935 se dotkly i sloţení místního školního výboru.117 Významné pozice získali nejen rodiče ţáků, ale i příslušníci školní obce. Místo předsedy ve volbě získal ředitel školy Jaroslav Širl, místopředsedou byl zvolen Václav Krejčí, jednatelem Vladislava Jarešová, pokladníkem Stanislav Praţák a členy výboru František Dietrich a Antonín Muzikář. Dne 4. srpna 1923, byly zavedeny na základě § 1 a 2 zákona č. 226/1922 Sb. ze dne 13. července 1922 jako nové učební předměty občanská nauka a výchova na všech školních stupních a výchovné ruční práce na niţším stupni pro chlapce i dívky, na středním a vyšším jen pro chlapce.118 V České zemské škole bylo se zřetelem na malý počet ţáků pro školní rok 1924/1925 vyučováno jako na jednotřídní škole.119 Po několika letech se počet ţáků navýšil přes 40, z tohoto důvody byla škola ode dne 14. srpna 1927 organizována opět jako dvojtřídní.120 Dne 31. srpna 1931 se konala v budově školy schůze rodičů, při níţ bylo zřízeno rodičovské sdruţení a zároveň usneseno, aby vyučování bylo zahájeno vţdy o deváté hodině ranní, kvůli přespolním ţákům.121 Po celý tento školní rok se vyučovalo od devíti hodin ráno do dvanácti a od půl druhé odpoledne. Volným dnem byl ustanoven čtvrtek. Činnost rodičovského sdruţení byla více méně formální a z toho důvodu nebylo v dalších letech obnoveno. 115

Školní kronika ČZŠ, s. 62–64. Školní kronika ČZŠ, s. 76. 117 Školní kronika ČZŠ, s. 148, 149, 150, 152. 118 Školní kronika ČZŠ, s. 22. Zákon č. 226/1922 Sb. 119 Zákon č. 292/1920 Sb. 120 Školní kronika ČZŠ, s. 62–64. Zákon č. 189/1919 Sb. Zákon č. 295/1920 Sb. 121 Školní kronika ČZŠ, s. 101. 116

39

Výnosem MŠANO z 14. srpna 1935 byla zřízena expozitura České obecné školy v Dolní Lipce a současně byla česká obecná škola v Králíkách redukována na jednotřídku na základě § 5 odst. 2 zákona č. 226/1922 Sb.122 Pravidelné vyučování v expozituře v Dolní Lipce začalo 27. září 1935. Do té doby docházely děti do školy v Králíkách, kde bylo vyučování jako na škole dvojtřídní, od 27. září 1935 bylo vyučováno na České obecné škole v Králíkách i na expozituře v Dolní Lipce podle osnov pro školy jednotřídní. Umístění expozitury a nájemní podmínky pronájmu v nádraţní budově čp. 39, byly schváleny rozhodnutím MŠANO zpětně 3. října 1935. Škola obecná byla jednotřídní s expoziturou v Dolní Lipce, pro školní rok 1936/1937 byla povolena druhá postupná třída při obecné škole v Králíkách výnosem MŠANO ze 14. srpna 1936. Škola měšťanská byla rozšířena o třetí postupnou třídu, takţe byla kompletní.123Měšťanská škola byla trojtřídní, pro školní rok 1937/1938 byl ve škole zřízen IV. ročník (jednoroční učební kurz) na základě § 11 odst. 4 zákona č. 226/1922 Sb.124 Měšťanská škola v následujícím školním roce byla trojtřídní, IV. ročník zřízen nebyl.125 Za zmínku stojí krátká informace o návštěvě prezidenta ČSR Dr. Edvarda Beneše ve čtvrtek dne 26. srpna 1937. Zvěst o průjezdu prezidenta se roznesla městem a spousty občanů bez rozdílu národnosti, očekávali jeho příjezd na náměstí.126 Na jaře 1938 došlo v pohraničí k vyhrocení situace a následné částečné mobilizaci, kvůli obavě, ţe tzv. anšlus Rakouska nebyl poslední změnou, která se týkala rozdělení území v Evropě. Proto všichni ţáci, kteří navštěvovali Českou zemskou školu, odešli na čas k příbuzným do vnitrozemí a vrátily se aţ na zahájení následujícího školního roku 1. září 1938.127 Na obecné škole v Králíkách bylo 44 ţáků, v expozituře obecné školy v Dolní Lipce 19 ţáků a na měšťanské škole v Králíkách bylo aţ 75 ţáků. V důsledku

122

Školní kronika ČZŠ, s. 143, 144, 145. F. Musil, Dějiny Králicka, s. 135. Zákon č. 226/1922 Sb. Školní kronika ČZŠ, s. 152 124 Zákon č. 226/1922 Sb. Školní kronika ČZŠ, s. 164, 165, 168 125 Školní kronika ČZŠ, s. 172, 173, 174. 126 Jak je uvedeno v Školní kronice ČZŠ, s. 160–161: „… Přestoţe krátká návštěva prezidenta byla neoficiální (neboť městem jenom projíţděl), zastavilo jeho auto před městskou radnicí. Pan prezident vystoupil a byl uvítán starostou města p. Schwarzem, německým proslovem jménem všeho obyvatelstva. Prezident poděkoval proslovem českým i německým. Zdůraznil, ţe je prezidentem všeho obyvatelstva bez rozdílu náboţenství i národností a ţe je ke všem stejně spravedlivý.“ 127 Školní kronika ČZŠ, s. 168. Karel Straka, Částečná mobilizace v květnu 1938: od domněnek k faktům., [online]. 2016 [cit. 15. dubna 2016]. Dostupné z: . 123

40

neklidných poměrů začalo ţáků ubývat, a v polovině září měly školy ţáků sotva polovinu. Byly to děti státních a zemských zaměstnanců, kteří odesílali své rodiny do vnitrozemí. Dne 23. září byla vyhlášena mobilizace. Koncem září uţ školy nenavštěvovaly ţádné děti. V důsledku přijetí Mnichovské dohody a postoupení pohraničí Německu byla vyhlášena 6. října 1938 československým rozhlasem tzv. „ pátá etapa“ vyklízení pohraničí, coţ znamenalo, ţe dne 7. října bylo řediteli školy dáno k dispozici auto s několika vojáky k evakuaci školy. Evakuace probíhala od páté hodiny ranní, kdy československé vojsko opouštělo Králíky. Evakuované vybavení školy bylo odváţeno na nádraţí, překládáno na vagóny a následně odvezeno do Kyšperka (Letohrad). Do poslední chvíle byli přítomni i někteří učitelé, kteří pomáhali s evakuací (Lyer, Jarešová, Hýbl a ředitel školy Širl), mimo těch kteří byli povoláni k mobilizaci. Učitelé byli umístěni na veřejné školy ve vnitrozemí, včetně ředitele školy. Škola byla k 7. říjnu 1938 zrušena a v budově byl umístěn okresní úřad. Od samého začátku České zemské školy docházelo k velkému střídání učitelů, kteří byli jmenováni a umísťováni na základě dekretů a výnosů Ministerstva školství a národní osvěty, anebo na vlastní ţádost po následném rozhodnutí MŠANO o jejich schválení či zamítnutí podle § 35 zákona č. 292/1920 Sb.128 Od vzniku školy (1919) do roku 1938 na škole působilo 29 učitelů (viz tabulka č. 4). Pro ilustraci ze ţivota jednoho z učitelů uvádím zápis z kroniky. Výnosem MŠANO v Praze ze dne 13. května 1922 byl zproštěn působení na menšinových školách vůbec učitel Jaroslav Dvořák. Jak uvádí kronika: „…byl vzorný učitel, který bohuţel nenašel porozumění u rodičů dítek a za svou práci a svědomitost sklidil jen nevděk.“129

128 129

Zákon č. 292/1920 Sb. Školní kronika ČZŠ, s. 19.

41

Tabulka č. 4: Přehled vybraných učitelů jmenovaných do funkcí na základě dekretů nebo výnosů MŠANO. Jméno Stanislav Jelínek

Přijetí 28. 8. 1919

farář Václav Lankaš Boţena Šlemrová

28. 8. 1919 28. 8. 1919

Jaroslav Dvořák Jaroslav Vrbický Vlastimila Jarešová

18. 7. 921 1. 9. 1929 1. 7. 1934

Libuše Lukešová provdaná Palatá

7. 6. 1932

Antonín Procházka

13. 8. 1934

Jaroslav Širl

26. 9. 1934

Funkce def. učitel a zatímní správce školy učitel náboţenství učitelka ţenských ručních prací třídní učitel zatímní řídící učitel definitivní učitelka první třídy od 30. 9. 1934

odvolání 31. 8. 1929 na vlastní ţádost srpen 1927 pouze (květen-červen 1920) 13. 5. 1922 15. 8. 1934 30. 6. 1934 na vlastní ţádost zůstala do 7. 10.1938

tělesná výchova a ruční 7. 10. 1938 práce od 27. 9. 1935 učitelka na expozituře v Dolní Lipce zatímní učitel a správce 1. 7. 1936 školy, od 26. 9. 1934 zatímní učitel měšťanské školy. zatímní ředitel nově zřízené měšťanské školy, 1. 2. 1937 definitivní ředitel

3. 3 Obecná a měšťanská škola 1945–1947 Ve školním roce 1945/1946 byla výuka na obecné a měšťanské škole zahájena 3. září v budově bývalé německé měšťanské školy (čp. 367/8). Ředitelem obecné a měšťanské školy byl 20. srpna 1945 ustanoven Josef Vašátko a učitelem Bohumil Peřina.130 Vyučovalo se ve třech třídách školy obecné a ve čtyřech třídách školy měšťanské. Do obecné školy na začátku školního roku nastoupilo 88 ţáků ve třech třídách a do měšťanské školy 90 ţáků. Během školního roku přibývalo dosídlenců, takţe na konci školního roku byl uţ stav mnohem ţactva vyšší (na obecné škole 165 dětí a na měšťanské škole 184 ţáků). Dne 9. června 1947 byl schválen návrh na rozdělení správy, měšťanskou školu vedl Josef Vašátko a obecnou Josef Resl. Obecná škola zahájila vyučování v budově bývalé České zemské škole v Nádraţní ulici.

130

Městská kronika od roku1969 do roku 1975, II. díl, s. úvod, 2. Městská kronika od roku 1945 do roku 1968, I. díl, s. 27, 28, 68, 69, 71, 72, 274.

42

3. 4 Obecné (základní) školství Jak výše uvedeno, byla obecná škola odloučena od měšťanské. Měšťanská škola zůstala ve staré budově čp. 367/8, zatímco obecná škola byla přestěhována do budovy bývalé České zemské školy v Nádraţní ulici. Řídícím učitelem obecné školy byl ustanoven Josef Resl.131 K 1. 9. 1947 byla dosavadní učitelka obecné školy Alena Zemánková přeřazena na nedalekou školu v Horní Lipce. Ke dni 1. 9. 1948 byl přijat nový školský zákon (první školský zákon 1948), který změnil obecnou školu na školu národní. Funkce řídícího učitele byla změněna na funkci ředitele a školní docházka byla rozšířena na devět let. Po transformaci obecné školy na školu národní, vedl školu do 31. srpna 1950 nadále Josef Resl, (zemřel 7. 10. 1950).132 Od 1. září téhoţ roku jej ve funkci vystřídal Josef Martínek, který školu vedl do roku 1953. V roce 1950 byla školní jídelna přestěhována z čp. 3 do suterénu budovy národní školy čp. 483. Dne 1. září 1953 vstoupil v platnost nový školský zákon, kterým vznikla jedenáctiletá střední škola, do níţ se sloučilo jedenáct tříd národní školy, devět tříd střední školy (dříve měšťanské) a tři třídy gymnázia. Dne 1. července 1960 byla oddělena od jedenáctileté střední školy a nově ustanovena Základní devítiletá škola (ZDŠ 5. května).133 Ředitelem školy byl jmenován Miroslav Houdek z Kunvaldu. Ve své funkci setrval do 31. 8. 1966, kdy jej vystřídal 9. září téhoţ roku Jaroslav Hošek. V roce 1967 převzala ZDŠ 5. května veškerý inventář zrušené školy v Dolní Lipce. K 1. 9. 1968 byla od školy oddělena a osamostatněna Základní devítiletá škola Reslova ul. čp. 483 a byl zde vyučován pouze první aţ pátý postupný ročník v stávající ZDŠ 5. května byl vyučován pouze šestý aţ devátý postupný ročník. Ředitelem byl tohoto roku ustanoven Bohumil Peřina. Dne 25. července 1969 bylo na základě usnesení o zadání vypracování projektové dokumentace a zajištění dodavatelské firmy a finančních prostředků na přístavbu tříd ZDŠ. V roce 1970 byla dobudována kuchyň pro výuku vaření a provedeny úpravy na přístavbu školy. Do funkce byl uveden ředitel

131

Městská kronika od roku 1945 do roku 1968, I. díl., s. 71, 72. Pamětní kniha obce Horní Lipka, s. 23. Městská kronika od roku 1975 do roku 1978, III. díl, s. 376. Zákon č. 95/1948 Sb. 132 Městská kronika od roku 1975 do roku 1978, III. díl, s. 376. Městská kronika od roku 1945 do roku 1968, I. díl, s. 102, 103. Příspěvky k regionu, sign. PR XXXVIII, s. 1. Zákon č. 31/1953 Sb. 133 Městská kronika od roku 1945 do roku 1968, I. díl, s. 301, 314, 513, 527, 553. Městská kronika od roku 1969 do roku 1975, II. díl, s. 27, 66. Městská kronika od roku 1975 do roku 1978, III. díl, s. 397. Příspěvky k regionu, sign. PR XXXVIII, s. 1. Zákon č. 186/1960 Sb.

43

Bohumil Peřina. Další změny v legislativě nastaly aţ v roce 1982, kdy se ZDŠ transformovala na základní školu. Dne 1. září 1968 jak bylo výše uvedeno ZDŠ Reslova ulice byla osamostatněna od ZDŠ 5. května vyčleněním 1. aţ 5. postupného ročníku.134 Ředitelkou školy byla ustanovena Bohuslava Duchková. V roce 1970 měla tato škola pět tříd, které navštěvovalo 158 ţáků. Tato škola byla 1. září 1974 připojena k ZDŠ 5. května, ale vyučování prvního aţ pátého ročníku zůstalo i nadále v budově v Reslově ulici čp. 483. Pro zajímavost uvádím, ţe tato škola se nacházela v budově bývalé České zemské školy (menšinové 1925–1938), obecné školy (1947 aţ 1948) a národní školy (1948 aţ 1953). Dne 1. 9. 1968 zůstala Základní devítiletá škola Velké náměstí po zániku Střední všeobecně vzdělávací školy (SVVŠ) v budově čp. 367/8 pro první aţ devátý postupný ročník.135 Do funkce ředitele školy byl uveden Ladislav Kyllar a v roce 1970 jej nahradil František Holčapek. 3. 5 Gymnázium První snaha o zaloţení gymnázia v Králíkách byla jiţ v roce 1779, kdy město Králíky navštívil Josef II. (3. aţ 4. září) s úmyslem zrušit klášter piaristů na Hoře Matky Boţí a místo něho zřídit piaristické gymnázium.136 Tato změna by jistě městu Králíky pomohla v kulturní důleţitosti, neboť by se stalo sídlem střední školy, ale na druhé straně by obyvatelé města a okolí přišli o zdroje příjmů z poutí konaných na toto poutní místo. Proto představitelé města císaře od jeho úmyslu odradili. Další snahy se objevily v roce 1874 zasláním petice na zemský výbor s ţádostí o zřízení reálky nebo reálného gymnázia. Ţádosti králických občanů nebylo vyhověno. K dalšímu pokusu došlo aţ 8. října 1945, kdy byla na ustavující schůzi místní školní rady zvolena zvláštní komise za zřízení gymnázia.137 Dne 9. ledna 1946 komise vydala usnesení, kterým poţádala Ministerstvo školství a osvěty o zřízení střední školy v Králíkách (gymnázia). Aţ po několika intervencích bylo 134

Městská kronika od roku 1945 do roku 1968, I. díl, s. 553. Městská kronika od roku 1969 do roku 1975, II. díl, s. 67, 287, 288, 480. 135 Městská kronika od roku 1945 do roku 1968, I. díl, s. 553. Městská kronika od roku 1969 do roku 1975, II. díl, s. 66. Zákon č. 186/1960 Sb. 136 F. Veith, Grulich. Heimatsbuch des Grulicher Ländchens von…, s. 30, 80. F. Musil, Dějiny Králicka, s. 84, 85. J. Hübner, Materialien zur Geschichtsforschung der Stadt Grulich, III. díl, s. 32 137 Městská kronika od roku 1945 do roku 1968, I. díl, s. 29, 43, 50, 51, 53.

44

gymnázium v Králíkách otevřeno. V květnu 1946 rozhodla místní komise, umístit gymnázium v budově Odborné školy na opracování dřeva. Ve dnech 15. aţ 16. října 1946 byl proveden zápis ţáků a přijímací zkoušky. Dne 29. října téhoţ roku mělo být zahájeno vyučování, otevření školy se odsunulo aţ na 1. prosince 1946, kdy bylo gymnázium slavnostně otevřeno. Zájemci si mohli prohlédnout i budovu internátu čp. 414 (budova přes ulici).138 Přihlášení ţáci do doby otevření gymnázia studovali na měšťanské škole v Králíkách. Vyučování bylo zahájeno ve třech ročnících (3., 4., 5. ročník). Prvním ředitelem byl ustanoven František Tvrdý. Školská reforma v roce 1948/1949 zrušila osmiletá gymnázia a nahradila je čtyřletými. V Králíkách se proto uskutečnily tři maturitní zkoušky a to v letech 1950, 1951, 1952 a jedna maturita pak uţ čtyřletého gymnázia 1953. Dne 1. září 1953 vstoupil v platnost nový školský zákon (druhý školský zákon 1953), kterým vznikla jedenáctiletá střední škola a do ní se sloučilo 11 tříd národní školy 9 tříd střední (dříve měšťanské) školy a tři třídy gymnázia. K obnově gymnázia v Králíkách došlo aţ po revoluci 1. září 1992, v roce 2009 bylo gymnázium začleněno k Základní škole (1. 7. 2009), škola byla nově nazvána Gymnázium a Základní škola Králíky. Gymnázium definitivně ukončilo svojí existenci školním rokem 2012/1013. 3. 6 Ostatní střední školy Vedle gymnázia fungovalo v Králíkách několik dalších druhů škol, které bychom mohli zařadit mezi střední. Jak je jiţ výše uvedeno, měšťanská škola byla odloučena od školy obecné. V roce 1948 byl zaveden úplný systém odborných pracoven.139 Ke zvelebení školy došlo v červenci téhoţ roku, kdy byly provedeny potřebné opravy, vymalování budovy a nátěry oken. Zákonem č. 95/1948 Sb., z 21. dubna 1948 se stala od 1. září 1948 z měšťanské školy škola střední.140 Ředitelem byl ustanoven Josef Vašátko. Dne 1. září 1949 byl školní rok zahájen bez dosavadního ředitele Josefa Vašátka, který byl přeloţen pro neshody s učitelstvem. Školu vedl zástupce ředitele Jan Renčín. Po 1. září 1949 byl zrušen úplný 138

Příspěvky k regionu, sign. XXXVIII, s. 1., Městská kronika od roku 1945 do roku 1968, I. díl, s. 57–59, 61, 100. Zákon č. 31/1953 Sb. 139 Městská kronika od roku 1945 do roku 1968, I. díl, s. 71, 72. Městská kronika od roku 1969 do roku 1975, II. díl, s. 479. Městská kronika od roku 1975 do roku 1978, III. díl, s. 376. Zákon č. 95/1948 Sb. 140 Zákon č. 95/1948 Sb. Zákon č. 31/1953 Sb. Městská kronika od roku 1975 do roku 1978, III. díl, s. 376. Městská kronika od roku 1945 do roku 1968, I. díl, s. 90– 91, 97, 100. 282. Městská kronika od roku 1969 do roku 1975, II. díl, s. 479. Příspěvky k regionu sign. XXXVIII, s. 1.

45

systém odborných pracoven, které zavedl Josef Vašátko. Dne 1. září 1950 byl ustanoven ředitelem školy Jan Renčín. V květnu 1950 bylo schváleno zřízení stravovny při střední škole a v červnu téhoţ roku se uvaţovalo o otevření dvou pomocných tříd při střední škole. Pro tento účel byly přiděleny místnosti ve staré poště čp. 354 (v poště čp. 482). V roce 1951 byla zřízena zvláštní škola o jedné třídě. Dne 1. září 1953 zákonem č. 31/1953 Sb., ze dne 24. dubna 1953 se transformovala střední škola v jedenáctiletou střední školu, do níţ byly sloučeny třídy národní školy, střední školy a gymnázia. Pro některé ţáky byl vypuštěn čtvrtý ročník na druhém stupni, takţe jiţ ve školním roce 1953/1954 maturovali ţáci po jedenáctileté školní docházce.141 Škola navázala příhraniční spolupráci se školou stejného typu v Kladské Bystřici (Bystrizyca Kłodzka) dne 25. září 1955. Ve školním roce 1959/60 byl ředitelem Josef Hubáček. V září 1959 bylo na školním internátě ubytováno pouze 10 ţáků. Bylo to v důsledku rozšíření sítě jedenáctiletých středních škol. V roce 1960 měla jedenáctiletá škola 28 tříd se 610 ţáky, škola byla umístěna ve třech budovách (budova na náměstí čp. 367/8 ul. 5. května čp. 412 a Nádraţní ul. čp. 483) a jedna třída byla umístěna v Turistickém domě. Dne 1. července téhoţ roku byla oddělena od jedenáctileté školy a nově ustanovena Základní devítiletá škola (ZDŠ 5. května) a 1. září 1960 byl jmenován ředitelem jedenáctileté školy Ladislav Kyllar z Bystřece. Dne 1. ledna 1961 dostala škola nový název Střední všeobecně vzdělávací škola a základní devítiletá škola v Králíkách, náměstí Čs. Armády (ČSA).142 Roku 1961 byl opět do funkce ředitele školy uveden Ladislav Kyllar.143 S koncem školního roku 1961/1962 byl z důvodu malého počtu zájemců o ubytování studentský internát zrušen. Dne 12. prosince 1965 se uskutečnilo jednání se zástupci kraje a okresu ve věci zrušení SVVŠ v Králíkách a 15. dubna 1966 se rozhodlo, ţe bude ponechán na dochození první a druhý ročník SVVŠ. Postupně byl tedy rušen vyšší stupeň - toho roku 10 ročník, coţ byl první ročník SVVŠ (ţáci přecházeli do jiných středních škol kvůli ukončení úplného středoškolského studia na SVVŠ). V lednu 1967 bylo znovu jednáno o zrušení SVVŠ a v červnu 1968 maturoval poslední ročník, takţe 1. 9. 1968 zůstala pouze Základní devítiletá škola Velké náměstí (zanikla SVVŠ). 141

Příspěvek k regionu sign. XXXVIII, s. 1. Městská kronika od roku 1945 do roku 1968, I. díl, s. 191, 192, 282, 301, 314. Zákon č. 31/1953 Sb. 142 Zákon č. 186/1960 Sb. 143 Přípěvek k regionu, sign. PR XXXVIII 1, s. 1. Městská kronika od roku 1945 do roku 1968, I. díl, s. 513, 553. Králíky 1989, 1990, 1991, 1992, náhrada kroniky, s. 11. Zákon č. 186/1960 Sb.

46

4 Závěr Cílem této bakalářské diplomové práce bylo zmapovat vývoj obecného a středního školství do roku 1976 z pohledu školské státní správy. Výsledkem je ucelený přehled o obecném a středním školství v malém východočeském městě Králíky do roku 1976, kde je zmapován vznik a vývoj jednotlivých škol i to, jak reagovaly na změny legislativy v podmínkách politických reţimů, doplněné o některé zajímavosti. V první části jsou prostřednictvím vybrané odborné literatury a legislativy vydané ve sledovaném období analyzovány nejdůleţitější mezníky v dějinách českého školství, které bylo vţdy úzce spjato s politickou situací ve státě. Jsou zde zmíněny cílené kroky panovníků

a

vlád

vedoucí

k budování

škol,

jejich

rozšiřování,

transformace,

zestátnění, zavedení školské legislativy a také výrazné podpůrné kroky týkající se kvality výuky jako vydávání nových učebnic, vzdělávání učitelů a vybavení škol pomůckami. Pro uvedení do kontextu je v úvodu druhé části práce v kostce představena historie města Králíky. Dále je druhá část věnována konkrétním školám v tomto městě tak, jak vznikaly, transformovaly se a zanikaly v časovém sledu. U jednotlivých škol zmiňuji nejprve jejich zřízení, následně umístění školních budov a stěhování, potom organizaci škol, školní inspektory a místní školní rady, osnovy a další události z ţivota škol. Jako první je zmíněna německá škola, která byla v počátcích organizována jako triviální, následně transformována na základě tzv. Hasnerova zákona na školu obecnou. Dále je uvedena německá škola hlavní, která byla následně přetransformovaná na školu měšťanskou. Obě tyto školy zanikly v roce 1945. V další části jsem se věnovala České zemské škole zřízené pro českou menšinu, která zanikla postoupením pohraničních oblastí Německu v roce 1938. Po druhé světové válce vznikla škola obecná a měšťanská jako jedna instituce, která byla po dvou letech rozdělena na školu obecnou a měšťanskou. V další části jsou uvedeny obecné (základní školy) a jejich transformace podle vydané legislativy. Zvláštní část je věnována gymnáziu, které vzniklo v roce 1946 a jeho transformaci na jedenáctiletou střední školu. Tato práce můţe být zdrojem informací pro zájemce o témata školství nejen ve všeobecném kontextu, ale také pro zájemce o historii města Králíky.

47

5 Seznam použitých pramenů a literatury Prameny: Kronika města Králíky 1914-1921 – kronikář Josef Brauner, sign. JB 397, 398, Městské muzeum Králíky. Městská kronika od roku 1945 do roku 1968, I. díl, Městské muzeum Králíky. Městská kronika od roku 1969 do roku 1975, II. díl, Městské muzeum Králíky. Městská kronika od roku 1975 do roku1978, III. díl, Městské muzeum Králíky. Městská kronika od roku 1978 do 1980, IV. díl, Městské muzeum Králíky. Králíky 1989, 1990, 1991, 1992, náhrada kroniky, s. 11, Městské muzeum Králíky. Kronika Odborné školy, sign. K VI OŠ, Městské muzeum Králíky. Pamětní kniha obce Horní Lipka, zaloţená 26. 12. 1924 (překlad Josef Vašátko), sign. PK892, Městské muzeum Králíky. Pamětní kniha městské obce Králíky (překlad německého originálu) – kronikáři Wilhelm Oehl 1. 1. 1927–14. 10. 1936, Emil Fischer 29. 4 1937–23. 6. 1940 a Julius Praue 1. 1. 1994–13. 5. 1945, Městské muzeum Králíky. Školní kronika České zemské školy (menšinové), kopie, sign. PK 939, Městské muzeum Králíky. Školní kronika německých škol, sign. PK 942, Městské muzeum Králíky. Školní kronika německých škol, sign. PK 943, Městské muzeum Králíky. Vládní nařízení č. 196/1948 Sb. ze dne 26. července 1948, platné spolu se zákonem z

1.

září

1948,

[online].

2016

[cit.

11.

března

2016].

Dostupné

z: . Vládní nařízení č. 300/1941 Sb. ze dne 14. srpna 1941 o nové úpravě obecných a měšťanských školách s českým vyučovacím jazykem, [online]. 2016 [cit. 11. března 2016]. Dostupné z: .

48

Vládní nařízení č. 302/1943 Sb. ze dne 16. listopadu 1943 nařízením o místní školní správě,

[online].

2016

[cit.

11.

března

2016].

Dostupné

z: . Vládní nařízení č. 32/1953 Sb. ze dne 7. května 1953, k přechodnému zavedení jednoročních učebních kurzů, [online]. 2016 [cit. 11. března 2016]. Dostupné z: . Vládní nařízení č. 97/1943 Sb. ze dne 6. dubna 1943, [online]. 2016 [cit. 11. března 2016]. Dostupné z: . Všeobecný školní řád, v německém originále Allgemeine Schulordnung für die deutschen Normal-, Haupt- und Trivialschulen in sämtlichen Kaiserl. Königl. Erbländern d.d. Wien den 6ten December 1774, Vídeň 1774, Moravská zemská knihovna v Brně, pod skladovou signaturou č. ST1-0028. 161. Zákon č. 195/1855 ř. z. ze dne 5. listopadu 1855, konkordát mezi státem a katolickou církví, dostupný z odkazu: . Zákon č. 48/1868 ř. z. ze dne 25. května 1868, jímţto se vydávají základní pravidla o postavení školy k církvi, dostupný z odkazu:
[online]. 2010 [cit. 20. února 2016]. Dostupné

z: . Zákon č.105/1870 ř. z. ze dne 20. 8. 1870, jímţto se vydává řád školní a vyučovací pro obyčejné školy obecné, [online]. 2010 [cit. 20. února 2016]. Dostupné z: . Zákon č. 53/1883 ř. z. ze dne 2. 5. 1883, kterým se pozměňují ustanovení zákona ze dne 14. 5. 1869 č. 62/1869 ř. z., [online]. 2010 [cit. 20. února 2016]. Dostupné z: . Zákon č. 159/1905 ř. z. ze dne 29. 9. 1905, definitivní řád školní a vyučovací pro školy obecné a měšťanské, [online]. 2010 [cit. 20. února 2016]. Dostupné z: .

49

Zákon č. 189/1919 Sb. ze dne 3. dubna 1919, o školách národních a soukromých ústavech vyučovacích a vychovávacích, [online]. 2016 [cit. 11. března 2016]. Dostupný z: . Zákon č. 292/1920 Sb. ze dne 9. dubna 1920, jímţ se upravuje správa školství, [online].

2016

[cit.

11.

března

2016].

Dostupný

z: . Zákon č. 226/1922 Sb. ze dne 13. července 1922, jímţ se doplňují a mění zákony o školách obecných a občanských, [online]. 2016 [cit. 11. března 2016]. Dostupné z: (Zákon byl proveden vládním nařízením č. 64/1925 Sb. ze dne 4. dubna 1925, kterým se provádí zákon ze dne 13. července 1922, č. 226/1922 Sb., jímţ se mění a doplňují zákony o školách obecných a občanských, [online]. 2016 [cit. 11. března 2016]. Dostupný z: ). Zákon č. 95/1948 Sb. ze dne 21. dubna 1948 o základní úpravě jednotného školství (první školský zákon), [online]. 2016 [cit. 11. března 2016]. Dostupný z: . Zákon č. 31/1953 Sb. ze dne 24. dubna 1953, o školské soustavě a vzdělávání učitelů (druhý školský zákon), [online]. 2016 [cit. 11. března 2016]. Dostupný z: . Zákon č. 186/1960 Sb. ze dne 15. prosince 1960 o soustavě výchovy a vzdělávání (třetí školský zákon), [online]. 2016 [cit. 11. března 2016]. Dostupné z: . Literatura: František Morkes, Největší reforma školství v dějinách, 230. výročí Všeobecného školního řádu, 2004, [online]. 2004 [cit. 20. února 2016]. Dostupný z: ˂http://www.ucitelskenoviny.cz/?archiv&clanek=4731˃. František Musil, Dějiny Králicka, Dolní Lipka 2000.

50

Franz Veith, Grulich. Heimatsbuch des Grulicher Ländchens von…unter Mitarbeit von Max Hördler, Karl Kautz, Ernst Michalitschke und Johann Peschke, Regensburg 1960, s. 111-118. Jiří Topinka, Příspěvek k pořádání školských fondů. In : Archivní časopis, 58, č. 2, (2008), s. 81-116. Josef Hübner, Materialien zur Geschicgtsforschung der Stadt Grulich, II. Teil, Městské muzeum Králíky. Josef Hübner, Materialien zur Geschicgtsforschung der Stadt Grulich, III. Teil, Městské muzeum Králíky. Josef Hübner, Materialien zur Geschicgtsforschung der Stadt Grulich, IV. Teil, Městské muzeum Králíky. Karel Straka, Částečná mobilizace v květnu 1938: od domněnek k faktům., [online]. 2016 [cit. 15. dubna 2016]. Dostupné z: . Kol. autorů, Malá československá encyklopedie III., sv. I–L, 1. vyd., Praha 1968. Kol. autorů, Malá československá encyklopedie IV., sv. M–Pol, 1. vyd. Praha 1968. Kulturní zpravodaj města Králíky č. 1/1983, Králická zajímavost : z historie školství v Králíkách, s. 25–27, Městské muzeum Králíky. Kulturní zpravodaj města Králíky č. 9/1973, Z městské kroniky : upevňování státní moci na konci 18. a začátkem 19. století, s. 4–7, Městské muzeum Králíky. Max Pachel, Kleine Heimatskunde des Gerichtsbezirkes Grulich, Ober Erlitz (Grulich) 1919. Otakar Kádner, Stručné dějiny pedagogiky a školství, Praha 1912. Otokar Chlup, Pedagogická encyklopedie 1. díl, Praha II : Novina, 1938 s. 204– 254. Příspěvky k regionu, Ke znovuzřízení gymnázia, sign. PR XXXVIII, s. 1-3, Městské muzeum Králíky. 51

Růţena Váňová, Školský systém v českých zemích–vývoj a současný stav, In: Vališová–Kasíková, Pedagogika pro učitele, 2. vyd., Praha 2010, s. 69–90. Růţena Váňová, Vývoj počátečního školství v českých zemích, 1. vyd., Praha 1986. Vladimír Jůva, Zdenka Veselá, Dějiny výchovy, školy a pedagogiky, 1. vyd. Praha 1988. Zdeňka Hledíková, Jan Janák, Jan Dobeš, Dějiny správy v českých zemích: od počátků státu po současnost, Praha 2005. Zdenka Veselá, Příspěvek k dějinám českého školství, 1. vyd., Praha 1984. Zdenka Veselá, Vývoj české školy a učitelského vzdělání, 1. vyd., Brno 1992. Zdenka Veselá, Vývoj českého školství, 1. vyd., Brno 1988.

52

6 Seznam zkratek ČSR = Československá republika čl. = článek č. = číslo ř. z. = říšský zákon Sb. = sbírky p. = páter nebo pan č. k. = číslo katastru ZDŠ = základní devítiletá škola SVVŠ = střední všeobecně vzdělávací škola MŠANO = Ministerstvo školství a národní osvěty SOkA = Státní okresní archiv MM Králíky = Městské muzeum Králíky sign. = signatura čp. = číslo popisné c. k. = císařsko–královský/á zl. = zlatý kr. = krejcar odst. = odstavec ČZŠ = Česká zemská škola ČSA = Československé armády

53

7 Přílohy Příloha č. 1: Formulář ke sledování školní docházky jako příloha k všeobecnému školnímu řádu z roku 1774 Příloha č. 2: Vzorový „rozvrh hodin“ jako příloha k všeobecnému školnímu řádu z roku 1774. Příloha č. 3: Počet ţáků navštěvující německé školy v Králíkách od roku 1869 do 1918. Příloha č. 4: Fotografická příloha některých budov škol uvedených v této bakalářské práci.

54

Příloha č. 1: Formulář ke sledování školní docházky jako příloha k všeobecnému školnímu řádu z roku 1774.

55

56

57

Příloha č. 2: Vzorový „rozvrh hodin“ jako příloha k všeobecnému školnímu řádu z roku 1774.

58

Příloha č. 3: Počty ţáků navštěvující německé školy v Králíkách od roku 1869 do 1918. Školní rok 1869/70 1873/74 1874/75 1875/76 1876/77 1877/78 1878/79 1879/80 1880/81 1881/82 1882/83 1883/84 1884/85 1885/86 1886/87 1887/88 1888/89 1889/90 1890/91 1891/92 1892/93 1893/94 1894/95 1895/96 1896/97 1897/98 1898/99 1899/1900 1900/01 1901/02 1902/03 1903/04 1904/05 1905/06 1906/07 1907/08 1908/09 1909/10 1910/11 1911/12 1912/13 1913/14 1914/15 1915/16 1917/18 1918/19

Počet dětí na začátku školního roku Počet dětí na konci roku 296 neuveden neuveden neuveden 420 399 415 417 445 426 455 415 447 neuveden 455 422 470(473) 452 492 436 neuveden neuveden 512 469 486 neuveden 485 neuveden 454 neuveden 441 441 446 428 462 430 478 468 456 450 468 464 475 454 481 468 494 363 480 436 456 451 471 449 487 481 519 508 560 567 570 529 540 530 575 558 616 575 626 585 612 569 613 578 616 586 622 593 615 582 621 595 586 568 560 541 569 544 558 534 Dále není do roku 1943 vedená statistika počtu ţáků.

59

Příloha č. 4: Fotografická příloha některých budov škol uvedených v této bakalářské práci. Fotografie první budovy německé školy Obr. 1: Pohled od kostela (foto z rodinného alba autorky)

Obr. 2: Pohled z náměstí dříve

Obr. 3: Pohled z náměstí dnes

(obě z rodinného alba autorky)

60

Obr. 4: Fotografie druhé budovy německé školy (MM Králíky, B–III–Zák–Ně–29)

Obr. 5: Fotografie nové budovy německé školy 1885 (MM Králíky, A–I–Ná Sv–31)

61

Obr. 6: Dnešní budova bývalé německé školy a gymnázia (foto z rodinného alba autorky)

Fotografie první budovy České zemské školy (menšinové) Obr. 7: Malá budova uprostřed – bývalá modlitebna, kde probíhala výuka (foto z rodinného alba autorky)

62

Obr. 8: Fotografie bývalé modlitebny evangelického kostela, dnešní kadeřnictví (foto z rodinného alba autorky)

Obr. 9: Celý pohled (MM Králíky, A–I–KoE–24)

63

Obr. 10: Fotografie druhé budovy české zemské školy (MM Králíky, B–II–Men–Šk–8)

Obr. 11: Pohled uvnitř s řídícím učitelem Stanislavem Jelínkem (MM Králíky, B–II–Men– Šk–1)

64

Obr. 12: Fotografie Nové budovy české zemské školy 1925 (B–II–Men–Šk–6)

Obr. 13: Dnešní budova bývalé české zemské školy, dnes základní umělecká škola (foto z rodinného alba autorky)

65