Masarykova universita Filosofická fakulta
Ústav filmu a audiovizuální kultury
Marek Babinec (FAV, kombinované studium)
Americký film jako politický argument a jeho uvádění v Brně v letech 1945 - 1948 (Magisterská diplomová práce)
Vedoucí práce: Mgr. Pavel Skopal, Ph.D.
Brno 2009
Děkuji vedoucímu magisterské práce Mgr. Pavlu Skopalovi, Ph.D. za pomoc, cenné odborné rady a zájem o zpracování mé diplomové práce.
Prohlašuji, ţe jsem pracoval samostatně a pouţil jsem pouze uvedené prameny. Marek Babinec, 30.5.2009
2
Obsah:
1. Úvod…………………………………………………………………………. 4 2. Politický vývoj v Československu po osvobození v roce 1945………………7 2.1. Povalečné Československo a změna orientace zahraniční politiky ……. …7 2.2. Vznik Národní fronty a první svobodné volby v květnu 1946……………..9 3. Americká přítomnost v Československu………………………………… …16 3.1. Americká angaţovanost v poválečném Československu……………… …16 3.2. Americký film na komplikované cestě do československé distribuce…….20 4. Poválečné uspořádaní politických sil v Brně………………………………..24 5. Americké filmy v distribuční síti brněnských kin…………………………...29 6. Metodologický úvod do analýzy filmového diskurzu……………………….46 7. Americké filmy nezávislých výrobců v brněnských kinech………………. . 50 8. Americké filmy velkých studií v brněnských kinech……………………. …59 9. Kulturně politická situace v Československu v letech 1949 – 1950 a americký film………………………………………………………………………….. ...94 10. Závěr………………….………………………………………………… …96 11. Příloha…………………………………………………………………….. .99 12. Bibliografie………………………………………………………………..100 13. Filmografie………………………………………………………………. 117
3
1. Úvod Období tzv. třetí republiky v letech 1945 – 1948, představuje z historického hlediska značně komplikované období, ve kterém byl zdánlivě svobodný stát s lidovou demokracií postupně komunisty směrován do sovětské sféry vlivu a k nastolení diktatury proletariátu. Tomuto zásadnímu zvratu ve vývoji státu předcházel stupňující se politický diskurz, jehoţ hlavním obsahem byla zejména konfrontace různých ideologických postojů téměř ve všech oblastech a médiích, včetně kultury. Ty se v tomto období ocitly pod výrazným vlivem soudobé kulturní politiky. V naší práci se soustředíme na to, jakou roli v tomto období sehrálo uvádění amerických filmů v Brně a do jaké míry byl americký film ovlivněn dobovou kulturní politikou. Jedná se zejména o samotnou distribuci amerických filmů v brněnských kinech a o jejich následnou reflexi v dobovém tisku. První část práce představuje především přehled o uváděných amerických filmech v brněnských kinech, kde jednak poukáţeme na způsob distribuce a na pohyb filmů po kinech, coţ nám můţe poskytnout, vzhledem k nedostupnosti konkrétních údajů, určitou představu o diváckém zájmu. V druhé části práci se zaměříme na kritický diskurz tohoto období soustředěný kolem distribuce amerických filmů v Československu, konkrétně na lokální historii uváděných amerických snímků v Brně. Analýza diskurzu, jehoţ hlavním zdrojem je zejména brněnský deník Rovnost, by měla poukázat na ideologický a politický podtext v dobových recenzích, hraničící v některých případech aţ politickou propagandou. Tento diskurz můţe být také dobrým příkladem veřejného prostoru slouţícího ke konfrontaci veřejných činitelů s různými politickými a kulturními postoji, které se vyostřovaly spolu s prohlubujícími se rozpory mezi stranami Národní fronty. V rámci této analýzy bylo také potřeba prozkoumat šíři lokálního kulturně politického tisku, jenţ v této době vycházel, coţ nám umoţnily hlavně publikace Na ztracené vartě 4
západu (2000) Milana Drápaly a Brněnské noviny a časopisy (1976) Jaromíra Kubíčka a Zdeňka Šimečka, nebo kniha Jiřího Pernese Svět Lidových novin 1893 – 1993 (1993). Vzhledem k našemu zaměření na politický aspekt je potřebné pro lepší orientaci v dané problematice v úvodní časti krátce nastínit politickou situaci v poválečném Československu a shrnout některá obecná historická fakta, která mohla mít zásadní vliv na proměnu politické orientace Československa zejména ve vztahu k USA a SSSR. Poukáţeme jednak na politické změny v organizaci státu, angaţovanost USA v poválečném Československu a na proměny v organizaci československého filmového průmyslu a jejich vliv na distribuci amerických filmů. Tento historický kontext nám tak pomůţe lépe pochopit problematiku dané doby, ve které se pohybuje dobový referent a která má zásadní vliv na formovaní jeho postoje k samotným hodnoceným filmům. Z mnoha pouţitých materiálů jsou stěţejní práce Karla Kaplana Československo v letech 1945 – 1948 (1991) a Pět kapitol o Únoru (1997), dále pak kniha Politické strany: vývoj politických stran a hnutí v českých zemích a Československu 1861 – 2004. II. díl, Období 1938 – 2004, napsaná kolektivem Pavla Marka a Jiřího Malíře, které jsou zásadní pro orientaci v politické situaci poválečného Československa. Zajímavý pohled do mezinárodních vztahů mezi USA a Československem nabízí práce Justine Faure Americký přítel (2006), Petra Prokše Československo a západ 1945 – 1948 (2001) a samozřejmě studie Petra Mareše o problematické distribuci amerických filmů v Československu. Podrobnější náhled do problematiky dobové kulturní politiky nabízí zejména práce Alexeje Kusaka Kultura a politika v Československu v letech 1945 – 1956 (1998) a dílčí texty ze sborníku Soudobé dějiny. Při lokálním výzkumu týkajícím se brněnských kin patří mezi hlavní zdroje zejména nepublikována práce Václava Nováka Historie brněnských kinematografů 1896 – 1976 nacházející se v Archivu města Brna a deník Rovnost. Pravděpodobně značný přínos v oblasti kulturní politiky v souvislosti 5
s brněnskými kiny by představoval fond Odboru kultury Ústředního národního výboru města Brna, ovšem v době probíhajícího výzkumu byl fond nezpracovaný a nebyl nám k němu umoţněn přístup. Výchozím bodem pro studium lokální kulturní politiky jsou tedy zejména práce Stanislava Balíka Lokální politický pluralizmus (2006), Volební mapa města Brna (2007) Jakuba Kylouška, archivní materiály poskytnuté Archivem města Brna (AMB) a Moravskou zemskou knihovnou (MZK).
6
2. Politický vývoj v Československu po osvobození v roce 1945 2.1. Poválečné Československo a změna orientace zahraniční politiky
V poválečné Evropě dochází k novému rozdělení mocenských sil. Bývalé mocnosti, které měly doposud největší vliv (Německo, Itálie, Francie, Velká Británie) byly buď poraţeny ve válce, anebo válkou oslabeny. Novými mocenskými silami v Evropě se tak stávají dva nejdůleţitější členové protihitlerovské koalice, tedy Spojené státy americké (USA) a Sovětský svaz (SSSR), kteří nejvýrazněji ovlivňovali poválečné uspořádání Evropy [Kaplan, 1991: 5; Veselý, 2001: 7]. V Československu dochází k zásadním změnám v politické orientaci a jejich původ je moţné vysledovat jiţ v počátcích války. Předválečné Československo se kulturně i politicky orientovalo spíše na státy západní Evropy, mezi kterými převaţoval zejména intenzivní vztah s Francií. Uzavřením spojenecké smlouvy v roce 1924 se Francie a Velká Británie staly zárukou bezpečnosti a protiváhou ambicí mocných sousedních zemí Německa a Ruska [Faure, 2006: 16]. Zásadní změnu a zlom důvěry a víry v západní svět představovala pro Československo Mnichovská dohoda ze září 1938, při které došlo západními spojenci ke svolení s realizací německého plánu na rozbití Československa [Kaplan, 1991: 7; srov. téţ. Faure, 2006: 15]. Jak k tomuto tématu uvádí Justine Faure ve své knize Americký přítel „Britskofrancouzská zbabělost otřásla vnitřní i zahraniční politikou Československa: byla to zároveň zrada i roztrţka. Jak znovu důvěřovat demokratickému systému, který selhal, protoţe nedokázal ochránit samotnou existenci země? Jak znovu uvěřit západní solidaritě při pohledu na francouzskou a britskou zaslepenost a sobectví?“ [2006: 17]. V této době se objevuje i první vstřícný krok ze strany Sovětského svazu, který reagoval na Mnichovskou dohodu tak, ţe je ochoten přijít Československu na pomoc na základě spojenecké smlouvy, která byla uzavřena v roce 1935, 7
ovšem pouze, pokud zasáhne také Francie. Ačkoliv byl tento návrh zamítnut, Československo ocenilo toto gesto Sovětů. Josef V. Stalin byl také první, kdo v roce 1941 uznal exilovou vládu československého presidenta Eduarda Beneše. Beneš se tedy v roce 1943 rozhodl podepsat se Sovětským svazem spojeneckou smlouvu [Prokš, 2001: 41], která byla klíčovým bodem budoucí zahraničně politické linie Československa. Beneš tím jednak dával najevo postoj vůči západním evropským velmocím, které se účastnily mnichovské schůzky, ale jednak správně předpokládal, ţe se Sovětský svaz stane po vstupu do Velké Aliance a boji proti nacistickému Německu jednou z největších a nejvlivnějších evropských velmocí [Faure, 2006: 17; Kaplan, 1991: 8]. Na této politické orientaci se shodly všechny politické síly sjednocené po vzoru protihitlerovské koalice do tzv. Národní fronty, která představovala svazek politických sil protifašistického odboje formovaného jiţ za války v exilu. Tuto orientaci jednoznačně potvrdil i košický vládní program [Veselý, 2001: 7; Kaplan: 1991: 9]. Kladně k němu přistupovala v podstatě celá československá společnost a to zejména díky neustále ţivé mnichovské schůzce, silné nacionální orientaci a sounáleţitosti se slovanskými národy [Mandler, 2002: 25]. Nejdůleţitější faktor ovšem představovalo samotné osvobození větší části Československa vojsky Rudé armády [Veselý, 2001: 9], coţ byl především důsledek jaltských jednaní Velké trojky z února 1945 a vytvoření „sfér vlivu“ [Smetana, 2005: online; srov. téţ. Prokš, 2001: 27]. Jedinou velmocí, která mohla konkurovat vlivu Sovětského svazu a ovlivnit tak
další vývoj Československa, byly Spojené státy americké.
Administrativa Spojených státu ovšem podporovala sféry otevřených vlivů v Evropě a podporovala i politiku prezidenta Beneše, a to dokonce tak, ţe jej pokládala za rozumný vzor pro všechny ostatní státy východní Evropy, zejména v porovnání se sousedním Polskem. Faure k tomu uvádí záznam rozhovoru ze setkání Jana Masaryka s prezidentem Franklinem D. Rooseveltem: „Souhlasím, naprosto
souhlasím
s vaší
politikou. 8
Řekněte
Benešovi,
ţe
dosáhl
pozoruhodného úspěchu díky své smlouvě s Ruskem. Měl by to být rozumný precedens. Poláci mi dělají veliké starosti. Jsou mimo realitu, jsou sentimentální a ţijí v minulosti, která se uţ nevrátí. Diskutoval jsem o té otázce s TGM, který mě ubezpečil, ţe československá demokracie bude ţít velmi dlouho. Měl naprostou pravdu. Poláci nemají v krvi demokracii, jak ji chápeme vy a já.“ [2006: 32]. Tento zpočátku ochotný přístup USA ke spolupráci se Sovětským svazem ale začaly postupně ohroţovat zásadní neshody, které v průběhu tří let vedly nejen pouze ke změně postoje zahraniční americké politiky, ale také k vytvoření dvou odlišných bloků a počátku studené války1. Československo jako stát s demokratickou tradicí a slovanskou náleţitostí k východní Evropě se v této době ocitlo v epicentru zájmu dvou mocností. 2.2. Vznik Národní fronty a první svobodné volby v květnu 1946
Národní fronta, která vznikla po vzoru protihitlerovské koalice, představovala jedinou politickou moc v Československu. Sdruţovala jediné povolené politické strany v zemi [Mandler, 2002: 33], z nichţ většina byla zaloţena jiţ v době protifašistického odboje. Tvořilo ji šest politických stran: Československá strana národně socialistická (ČSNS), Československá strana lidová (ČSL), Komunistická strana Československa (KSČ) a Československá sociální demokracie (ČSSD)
v Čechách a Komunistická strana Slovenska
(KSS) a Demokratická strana (DS) na Slovensku. Národní fronta se tedy orientovala pouze na střed a levici. Všechny pravicové strany byly po válce zakázány z důvodu kolaborace s nacismem. Představitelé šesti stran národní fronty se shodli na tom, ţe budou rozhodovat o existenci a schválení dalších stran, které mohly vzniknout pouze pokud souhlasily s vládním programem a vyhověly podmínkám. Podmínky byly takové, ţe nemohla existovat ţádná 1
Viz. téţ. Pruerssen, Ronald W. (1998): Od symbolu ke katalizátoru a znovu k symbolu. Vývoj amerického chápání Československa a východní Evropy v letech 1943 – 48. Soudobé dějiny, roč. V, č. 2-3, s. 238-246.
9
reálná opozice, a Karel Kaplan uvádí, ţe tento koncept vlády odporoval všem demokratickým principům [1991: 29]. Toto monopolní postavení Národní fronty mělo být ovšem jenom dočasným řešením, které sjednotilo politické strany v jednotném programu obnovení chodu země
zničené válkou. Vláda
vypracovala tento program 5. dubna v Košicích [Mandler, 2002: 37]. Obsahoval především sociálně ekonomické změny, jako znárodnění, sociální politiku a pozemkovou reformu. S tímto postupem souhlasil i Beneš, který viděl v Sovětském svazu oporu při mezinárodních jednáních, kde se snaţil obnovit suverenitu Československa jako samostatného státu [Prokš, 2001: 39], zejména pak při ţádosti o odsun národnostních menšin. Beneš se chtěl také vyhnout sovětským pochybnostem o Československu, čehoţ nejlepším důkazem je právě snaha přiblíţit sociálně ekonomickou strukturu země sovětské realitě. Nakonec došlo ke znárodnění ve všech oblastech průmyslu. Jedním z prvních byl také dekret prezidenta republiky z 28.8.1945 pro znárodnění československé kinematografie. První svobodné volby po válce proběhly 26. května 1946. Volby s přehledem vyhrála Komunistická strana Československa s 37,94 % hlasů a 114 poslaneckými místy, za nimi byli národní socialisté s 18,29 % a 55 místy, dále pak lidovci s 15,64 % a 46 místy, demokraté s 14,07 % a 43 místy a sociální demokraté s 12,76 %. A ačkoliv se vítězství KSČ předvídalo, velkým překvapením byl jejich percentuální náskok nad ostatními stranami [Kaplan, 1991: 48; viz. téţ. Rupnik, 2002: 201]. Justine Faure uvádí, ţe úspěch komunistů byl připisován prestiţi KSČ a SSSR a obecnou neochotou obnovy předválečného systému, který se zhroutil v důsledku Mnichovské dohody [2006: 50]. Doc. PhDr. Zdeněk Veselý CSc. naopak zdůrazňuje, ţe velký podíl na výsledku voleb měla zejména zásadní úloha Sovětského svazu při osvobození Československa
a aktivní protifašistický odboj komunistů, například i účast
ve Slovenském národní povstání [2001: 9]. Důleţité je také zdůraznit postoje a názory jednotlivých politických stran. 10
Československá
strana
lidová
(ČSL)2
se
vymezila
jako
strana
nesocialistická a chtěla být stranou křesťansky uvědomělé části národa. V její politice
dominovala
hlavně
ochrana
soukromého
vlastnictví
(i
kdyţ
nevylučovala jeho omezení) a podnikatelské činnosti, občanská práva a svobody, demokratické zřízení, právní řád a spojenectví se SSSR. Velkou část voličů představovali rolníci a strana měla velký vliv v oblastech se silnými kořeny katolické církve. V čele strany stáli kněţí Jan Šrámek a František Hála s generálním tajemníkem Adolfem Klimkem. Československá strana národně socialistická (ČSNS)3 se hlásila k demokratickému
československému
socialismu
a
soudobý
lidově
demokratický reţim povaţovala za správný a připouštěla pouze drobné změny. Výchozími principy byly demokracie, nacionalismus, socialismus a Masarykova politická filozofie. Jejich programu dominovala obrana demokracie a politického pluralismu, ochrana jednotlivce a jeho svobod,
zachování
třísektorové ekonomiky, ochrana soukromého středního a malého podnikání a boj proti mocenskopolitickému a ekonomickému monopolu. Byla stranou středních vrstev, zejména ţivnostníků a úředníků. Ve vedení strany byli předváleční funkcionáři a funkcionáři, kteří přišli z jiných stran (například zakázaná agrární strana). Předsedou byl Petr Zenkl a generálním tajemníkem Vladimír Krajina. Oba byli známí silnou otevřenou kritikou komunistů. Cílem
strany
Československé sociální
demokracie (ČSSD)4 byl
socialismus. Hlásila se k marxismu, který doplňovala Masarykovou filozofií a kritikou Marxe. Jejich socialismus byl demokratickým socialismem, který by měl prostoupit všechny společenské sféry ţivota. Prosazovali znárodnění, 2
Pro podrobný profil strany viz. téţ. Trapl, Miloš (2005): Československá strana lidová. In: Malíř, Jiří – Marek, Pavel a kol. (2005): Politické strany: vývoj politických stran a hnutí v českých zemích a Československu 1861 – 2004. II. díl, Období 1938 – 2004. Brno: Doplňek, s. 1175 – 1188. 3 Pro podrobný profil strany viz. téţ. Kocián, Jiří (2005b): Československá strana národně socialistická. In: Malíř, Jiří – Marek, Pavel a kol. (2005): Politické strany: vývoj politických stran a hnutí v českých zemích a Československu 1861 – 2004. II. díl, Období 1938 – 2004. Brno: Doplňek, s. 1143 – 1163. 4 Pro podrobný profil strany viz. téţ. Vošahlíková, Pavla (2005): Československá sociální demokracie. In: Malíř, Jiří – Marek, Pavel a kol. (2005): Politické strany: vývoj politických stran a hnutí v českých zemích a Československu 1861 – 2004. II. díl, Období 1938 – 2004. Brno: Doplňek, s. 1165 – 1173.
11
pozemkovou reformu a zemědělská druţstva. Tato strana se vyznačovala silnou náklonností ke komunistické straně, takţe ji bylo problematické od komunistů odlišit.5 Předním zastáncem sloučení s komunistickou stranou byl i její předseda Zdeněk Fierlinger. Místopředseda Bohumil Laušman byl povaţovaný spíše za přívrţence středu, který se sice nezříkal spolupráce s komunisty, ale snaţil se zachovat si svou vlastní identitu. Tato strana byla značně nestabilní a nejednotná ve svých názorech zejména díky přítomnosti nových, více pravicově orientovaných členů, kteří na rozdíl od starších členů odmítali podřízenost své strany komunistům. Mezi hlavní voliče této strany patřili dělníci a rolníci. Komunistická strana Československa (KSČ)6 se po válce rychle vyvinula v jednu z největších politických stran v zemi. Byla velice dobře organizovaná zejména díky zakládání závodních a místních organizací. Výrazně se zde projevila i komunistická propaganda vyuţívající kromě výše zmíněných faktorů také prvorepublikovou hospodářskou krizi a nezaměstnanost v kontrastu se sovětskou realitou pětiletek [Pernes, 2003: 25]. Komunistická strana organizovala masový nábor členů do strany. Byla jedinou stranou, která nezveřejnila svůj vlastní politický program, ale místo toho vyhlásila vládní program za svůj, zejména z toho důvodu, ţe strana shromaţďovala mnoţství členů s protichůdnými názory a politickými postoji a nechtěla odradit další potencionální členy [Kaplan, 1991: 42]. Kromě předsedy strany Klementa Gottwalda a tajemníka strany Rudolfa Slánského patřili mezi významné členy strany Václav Kopecký, Antonín Zápotocký, Jaromír Dolanský, Viliam Široký a Julius Ďuriš. Po volbách získala KSČ dvanáct ministerstev, přesnou polovinu sedadel ve vládě a Klement Gottwald se stal předsedou vlády. O ministerstva a zejména o ministerstvo vnitra se vedl dlouhý spor. Důleţité je také zmínit ministerstvo 5
Podrobně viz. Hynek Fajmon, Stanislav Balík, Kateřina Hloušková (eds.) (2006): Dusivé objetí: Historické a politologické pohledy na spolupráci sociálních demokratů a komunistů. Brno: CDK. 6 Pro podrobný profil strany viz. téţ. Pernes, Jiří (2005): Komunistická strana Československa. In: Malíř, Jiří – Marek, Pavel a kol. (2005): Politické strany: vývoj politických stran a hnutí v českých zemích a Československu 1861 – 2004. II. díl, Období 1938 – 2004. Brno: Doplňek, s. 1131 – 1142.
12
informací, v jehoţ čele stanul významný komunistický funkcionář Václav Kopecký a pod které spadala jak zestátněná kinematografie, tak i Československý rozhlas a tisk, tedy nejmocnější nástroje masové propagandy.7 Toto ministerstvo mělo také zásadní úlohu v jednání s MPEA8 o distribuci amerických filmů v Československu, které se budeme podrobněji věnovat v další kapitole. Československo tak po volbách nastoupilo na cestu budování socialistické společnosti a to dokonce s podporou západních velmocí, jejichţ úsudek o správnosti dané cesty vycházel zejména z toho, jak kontrastně působilo Československo mezi ostatními státy sovětské sféry vlivu. Mezi nimi bylo jediným státem, který dospěl k tomuto postavení formou demokratických voleb, tedy zcela legální cestou. Československo bylo v té době stále vnímáno jako spojnice mezi východem a západem, díky čemu bylo také upřednostněno před jinými státy v hospodářské a ekonomické pomoci úřadem UNRRA9. Ve druhé polovině roku 1946 se ovšem začala situace měnit a to jak vlivem vnějších událostí tak i vnitřními prohlubujícími se rozpory v Národní frontě. První zásadní událostí bylo zrušení americké hospodářské pomoci Československu ze 13. září 1946 americkým státním tajemníkem [Prokš, 2001: 159]. Bylo reakcí na chování československé delegace na paříţské mírové konferenci, kde podpořila sovětského vyslance Andreje Vyšinského, který obviňoval USA, „ţe pod rouškou štědré finanční pomoci sleduje imperialistické cíle“[Faure, 2006: 69]. Definitivním krokem směrem do východního bloku bylo pak nepřijetí Marshallova plánu, ve kterém se Československo původně chtělo angaţovat [Rupnik, 2002: 220-224], ale nakonec jej na nátlak SSSR zamítlo. Tyto vnější
7
Viz. téţ. Politická kontrola našeho filmu, Obzory, 22.9.1945, s. 77. MPEA (Motion Picture Export Association of America) byla zaloţena v prosinci 1945 jako výhradní distributor amerických filmů osmi největších amerických filmových společností pro Evropu. [viz. Bordwell, David & Thompson, Kathryn (1994): Film History: An Introduction. New York: McGraw – Hill, s. 373 – 374]. 9 United Nations Relief and Rehabilitation Administration – Správa spojených národů pro pomoc a obnovu. Byla to mezinárodní organizace zaloţená na podkladě washingtonské dohody z roku 1943, která měla pomoci státům poškozeným ve druhé světové válce, poskytovaná pomoc byla zejména v podobě potravin a léků financovaných členskými státy, které nebyly okupované nepřátelskými vojsky. 8
13
události měly zásadní vliv na vnitropolitické obtíţe. Po dvou letech, v polovině roku 1947, se revoluční hnutí dostalo do sociální i ekonomické krize. Zásadně se zde projevila nespokojnost dělníků i rolníků a ţivotní úroveň vrstev podporujících reţim klesla pod standart první republiky. Jednota politických stran Národní fronty se začala postupně rozpadat. Začala sílit protikomunistická opozice formovaná nekomunistickými stranami, které vzhledem ke krizi posílily i svoje pozice mezi voliči. Bohuţel se tato spolupráce začala projevovat pozdě. Komunistická strana budovala stranickou organizaci s rozsáhlou sítí instruktorů rozšířených od ústředních aţ po okrajové organizace strany. Dále disponovala rozsáhlou sítí informátorů a tajných členů komunistické strany v jiných stranách, takţe většinou znala kaţdý krok nekomunistických stran dopředu.10 Tato síť byla vybudovaná jiţ po válce a sestávala zejména ze členů, kteří buď nesouhlasili s vedením vlastních stran anebo je chtěli opustit jiţ po válce a KSČ je přesvědčila, ţe bude lepší zůstat a pracovat jako informátoři. Do této sítě patřili i informátoři na nekomunistických ministerstvech. V tomto období se jiţ komunisté snaţili rozvrátit nekomunistické strany zevnitř formováním levicových křídel v jednotlivých stranách. Velkou slabinou nekomunistických stran byla také jejich neschopnost mobilizovat masy tak, jak to dělali komunisté, kteří se lidu dovolávali stále častěji u větších vnitropolitických konfliktů. Sem lze zařadit především boj s černým trhem, milionářskou daň, pozemkovou reformu, nebo další znárodnění ve výrobě a v distribuci. Odpůrce těchto poţadavků pak na veřejnosti označovali za politické ochránce kapitalistů, šmelinářů a milionářů. Ačkoliv si komunisté uvědomovali, ţe splnění těchto poţadavků dlouhodobě zatíţí průmysl, k dosaţení mocenských cílů pomocí mas to bylo nutné. Velkou sílu představovali pak komunisté v bezpečnosti, kde preferovali radikálnější postup směrem k monopolní moci, neţ komunisté v poslanecké sněmovně. Do popředí se dostala zejména zpravodajská sluţba, ve které se komunisti začali zdokonalovat jiţ během válečných let a vybudovali 10
Podrobně viz. téţ Karel Kaplan (1997): Pět kapitol o Únoru. Brno: Doplněk, s. 11 - 27.
14
rozsáhlou síť informátorů a špehů [Rupnik, 2002: 209-212]. Posílení pozic komunistů v armádě a policii bylo součástí akčního programu, ustanoveného na základě nespokojenosti Sovětů s KSČ brzy po aféře s Marshallovým plánem11. Jeho součástí byla i eliminace „reakce“ v Národní frontě a zmenšení ekonomické závislosti na západě. Ke konci roku 1947 a v lednu 1948, kdy se nekomunistické strany kriticky vyjadřovaly k vedení bezpečnosti, začaly zesilovat také provokace nekomunistických ministrů a objevilo se také několik policejních případů, mezi kterými je neznámější případ „balíčků třem ministrům“, který nebyl bezpečností nikdy vyřešen [Kaplan, 1991: 126]. Definitivní počátek konce pak představoval 13. únor 1948, kdy povstali demokratičtí ministři proti návrhu komunistického ministra vnitra Václava Noska vyměnit osm vysokých policejních důstojníků za stoupence KSČ. Předseda vlády Klement Gottwald odmítl zařadit tuto otázku na pořad zasedání rady a dvanáct nekomunistických ministrů na to reagovalo tak, ţe podalo 20. února demisi v naději, ţe je prezident Beneš podpoří, coţ by vedlo k rozpuštění vlády a novým volbám. Sociální demokracie ani Jan Masaryk se ovšem nepřidali a ministři tak představovali menšinu. KSČ začalo mobilizovat davy, které se shromáţdily jiţ 21. února na Staroměstském náměstí. Prezident republiky Eduard Beneš nakonec na nátlak Klementa Gottwalda a ve snaze vyhnout se krveprolití 25. února demisi přijal a poţádal K. Gottwalda, aby sestavil novou vládu. Komunisté se tak zcela legálně chopili moci a nastolili vládu jedné strany [Rupnik, 2002: 236 - 244].
11
Viz. téţ. Marjinová, Valentina V. (1997): Od důvěry k podezíravosti. Sovětští a českoslovenští komunisté v letech 1945-48. Soudobé dějiny, roč. IV, č. 3-4, s. 451-467.
15
3. Americká přítomnost v Československu 3.1. Americká angažovanost v poválečném Československu.
Američané se angaţovali v Československu třemi způsoby: vojensky, ekonomicky a kulturně. Americká vojenská přítomnost v Československu byla jiţ od svého počátku velice problematická a provázely ji četné neshody a nedorozumění, a to jak na úrovni vysoké politiky tak i na úrovni běţného kontaktu mezi americkými vojáky a civilním obyvatelstvem12. Nebudeme se zde věnovat průběhu samotné vojenské akce, která je dobře zdokumentovaná v mnoha historických pracích, ale chceme poukázat na některé skutečnosti, které na konkrétních případech v obecné rovině demonstrují rozdílnost dvou způsobů uvaţovaní a dvou mentalit, coţ se také později projevuje ve vzájemných kulturně politických vztazích mezi USA a Československem. Londýn zdůrazňoval, ţe „osvobození Prahy a velké části západních Čech americkými vojsky by mohlo mít veliký význam v poválečném Československu a mohlo by dobře ovlivnit sousední země“ [Faure, 2006: 40]. „Jiţ tehdy si Britové mnohem lépe neţ Američani uvědomovali význam vojenského faktoru při organizování budoucnosti evropského kontinentu“ [Faure, 2006: 41]. Pro lepší pochopení amerického postoje zde můţeme uvést Henryho Kissingera, který ve své knize Umění diplomacie poukazuje na fakt, ţe americká vláda nebyla příznivě nakloněna britskému a francouzskému kolonialismu, který je odlišoval od USA a také odlišné koncepci války. „Zatímco američtí vůdcové věřili, ţe vojenské vítězství je cílem samo o sobě, jejich britské protějšky se snaţily klást vojenské operace do souvislosti s přesným diplomatickým plánem poválečného světa. [...] V americkém myšlení byla zahraniční politika a strategie 12
Viz. např. Americké přilby, Obzory, 8.9.1945, s. 36.
16
rozčleněna do po sobě následujících fází celkové politiky státu. V ideálním americkém univerzu se diplomaté do strategie nevměšovali. Kdyţ přišla na diplomacii řada, vojenský personál jiţ svůj úkol splnil. [...] Churchill na konci války marně naléhal na Eisenhowera, aby obsadil Berlín, Prahu a Vídeň dřív neţ sovětská vojska. [...] Američtí vojenští vůdci reagovali na Churchillova doporučení s nevolí, která hraničila s pobouřeností.“ [1999: 412]. Ačkoliv nakonec začal Státní department podnikat přípravné kroky, dostavila se opoţděna reakce Sovětské armády, doţadující se dodrţení původního plánu a praţské povstání tedy pokračovalo bez americké intervence aţ do 9. května, kdy vjely do Prahy první ruské tanky. To mělo nepopíratelný ideologický a politický dopad na sympatie českého lidu. Ještě před koncem války se americká armáda na Československém území začala potýkat s problémy. Mezi první patřilo zejména předávání moci místním úřadům, z nichţ část byla komunistická. Americká armáda postupovala z Německa a chvíli jí trvalo, neţ pochopila, ţe Československo je země osvobozená nikoli okupovaná. Češi měli například zakázáno vycházet po deváté hodině a docházelo dokonce k ozbrojeným sráţkám [Prokš, 2001: 81]. Situaci komplikoval fakt, ţe se armáda nacházela na území Sudet, které byly z velké části obydleny německou menšinou a které byly věrny Hitlerovi. Američtí vojáci tak museli rozlišovat obyvatele jedné oblasti na nepřátele i přátele. Nevraţivost Američanů vůči Čechům ještě stoupla, kdyţ museli často zasahovat, aby zabránili lynčům sudetských Němců, kterým se Češi chtěli pomstít za nacistické zločiny, které na nich byli spáchány [Prokš, 2001: 84]. Ačkoliv těsně po válce se rozpory mírně urovnaly díky broţurce, kterou vydalo Ministerstvo vnitra pro americkou armádu a která vysvětlovala zločiny Němců vůči Čechům, na podzim se situace opět vyostřila. Vojáci se chtěli vrátit domů a sám generál Dwight D. Eisenhower nesdílel názor, ţe by se americká armáda měla zdrţovat na území Československa jen proto, aby zajistila přítomnost demokracie. Nechtěl vyuţívat vojáky pro cíle mezinárodní politiky na cizím 17
kontinentu. Čechům se nelíbilo, ţe američtí vojáci zasahují do jejich sporů se sudetskými Němci a navíc zjistili, ţe Němci v uprchlických táborech mají zajištěnou lepší stravu neţ oni sami, protoţe Američani se snaţili dodrţet kalorickou hodnotu stravy uprchlických táborů definovanou Ţenevskou konvencí. Další problém pro Čechy představoval opakovaný kontakt amerických vojáků s německými ţenami13 ze zajateckých táborů. Tyto ţeny tábory
kvůli
vojákům
opakovaně
opouštěly
i
přes
výslovný
zákaz
československých úřadů. Dospělo to k tomu, ţe komunisté nařkli americké vojáky s paktování se se sudetskými Němci, coţ je očividně mělo zdiskreditovat [Faure, 2006: 46]. Americké ozbrojené síly také nebyly nakloněny odsunu sudetských Němců, který začal v té době probíhat. Státní department, který si jiţ začal plně uvědomovat důleţitost své přítomnosti v Československu, musel dokonce vyzvat velitele svých ozbrojených sil k pořádku, protoţe se začali svévolně stahovat z Československa. Nicméně ke staţení amerických vojsk z Československa došlo aţ 1. prosince zároveň se sovětskou armádou. Byl to úspěch zejména mezinárodní politiky a domluvy mezi USA a SSSR, jelikoţ Benešova vláda nebyla schopna k tomu problému zaujmout nějaké oficiální stanovisko. Poválečný vývoj událostí v Československu naznačoval, ţe by se mohlo stát sférou vlivu SSSR. Proto se USA rozhodly vyuţít pro obhajování svých vlastních zájmů svoji nejsilnější zbraň, ekonomickou sílu. Československo tak bylo úřadem UNRRA upřednostněno před jinými zeměmi a celková materiální podpora na obnovu československé ekonomiky představovala částku 350 milionů dolarů. Patřily sem potraviny, které v roce 1946 představovaly zhruba 15 % z denní potravinové dávky kaţdého občana Československa, dále obnova automobilové i ţelezniční dopravní sítě. Tři čtvrtiny veškeré pomoci UNRRA v Československu financovaly Spojené státy americké. Všechny produkty 13
Viz. téţ Američané o nás, Obzory, 6.10. 1945, s. 99.
18
UNRRA financované USA byly označené, aby vynikly v očích československé veřejnosti. Mimo UNRRA byl Československu Spojenými státy poskytnut kredit 20 milionů dolarů na nákup americké bavlny a 2 miliony na nákup tabáku [Prokš, 2001: 120]. V roce 1946 poskytla americká Import Export Bank Praze úvěr 50 milionů dolarů na nákup amerických vojenských přebytků a zemi poskytovaly pomoc i další americké organizace. Všechny tyto půjčky dělaly ze Spojených států největšího věřitele Československa [Faure, 2006: 52]. Třetím významným činitelem byla snaha Američanů angaţovat se na poli kulturní politiky, kde šlo především o posilování vlivu a prestiţe Spojených států a schopnost konkurovat tak komunistické propagandě Sovětského svazu14. Výhodu
měli
zejména
v tom,
ţe
v meziválečném
období
panovala
v Československu velká obliba americké kultury. Hollywoodské filmy byly velice populární a tvořily velkou část filmové produkce, mnoho českých umělců se pokoušelo o jazz a rozšířené byly i kovbojské romány vycházející hlavně v Rodokapsech.15 Významným zastáncem americké propagandy byl i americký velvyslanec v Československu Laurence A. Steinhardt, který k tomuto účelu vyuţíval tři vlivné nástroje. Prvním byl americký státní orgán Office of War Information (OWI)16 později přejmenovaný na United States Information Service (USIS), který dodával do Československa americké knihy a časopisy, redigoval vysílaní rádia Hlas Ameriky, vydával propagační publikace a bulletiny jako výchozí materiál pro více neţ stovku československých publicistů. Dále Steinhardt pomáhal dvěma významným organizacím přátel Spojených států: Americkému institutu zaloţenému v roce 1923 se 4500 členy a Svazu přátel Spojených států
14
Viz. téţ. Petr Mareš (1997): Čekání na Godota: Americká politika a volby v Československu v květnu 1946. In: Soudobé dějiny, roč. 4, č.1, s. 7 – 25. 15 Viz. téţ. Pavel Janáček (2006): Literární Brak: operace vyloučení, operace nahrazení 1938 – 1951. Brno: Host. 16 Americký orgán zaloţený vládou v roce 1942, který byl pověřen organizováním americké válečné propagandy ve světe.
19
s 15000 členy, který publikoval dvouměsíčník Americké Listy [Faure, 2006: 58]. Třetím významným nástrojem byl pro Steinhardta americký hollywoodský film. 3.2. Americký film na komplikované cestě do československé distribuce Uvedení amerického filmu do československých kin provázely četné potíţe. Prvním zásadním faktorem bylo nové uspořádání v zestátněném československém filmovém průmyslu17, spadajícím do komunisty ovládaného V.
odboru
Ministerstva
informací
vedeného
Vítězslavem
Nezvalem.
Organizační struktura filmového průmyslu byla sjednocena do správy filmových věcí v ústředním řiditelství Čs. filmové společnosti s gen. ředitelem Lubomírem Linhartem [Zeman, 1994: 109 – 110]. Zodpovědnost za import a export filmů připadla Jindřichu Elblovi, který k této otázce také vypracoval Memorandum o dovozu a vývozu filmů, ve kterém dominuje hledisko orientace zahraniční politiky státu nad hlediskem potřeb filmového hospodářství. Nová politika státního monopolu vyhlašovala, ţe přísun amerických filmů do Československa by měl podléhat přísným omezením. Dokonce nevylučovala ani moţnost úplného přerušení kontaktu se zámořskou kinematografií [Mareš, 1994: 77 – 78]. V červnu 1945 při setkání pro obnovu československo – amerických obchodních styků se americká strana nabídla obnovit s Československem obchodní smlouvu o dovozu amerických filmů z roku 1938, ovšem státní monopol tuto moţnost odmítl s tím, ţe je smlouva nevýhodná. Paradoxně za nevýhodnou ji povaţovala i asociace MPEA, která jiţ dlouho usilovala o její změnu. Asociace MPEA také nesdílela kladný vztah ke státním filmovým monopolům. Situace se ještě zhoršila, kdyţ v srpnu pronikly do Spojených států informace o smlouvě, kterou československý filmový monopol uzavřel
17
Podrobně viz. Jiří Havelka (1970) : Čs. Filmové hospodářství 1945 – 1950. Praha: ČSFU, s. 20 – 25.
20
v červenci se Sojuzintorgkinem18. Tato smlouva mimo jiné zaručovala SSSR 60 % podíl na celkovém promítacím prostoru s tím, ţe zbývajících 40 % bylo vyhrazeno jak pro domácí tvorbu, tak i pro zahraniční tvorbu všech ostatních států. Asociace MPEA, která reprezentovala největší hollywoodské filmové společnosti, tedy odmítla s Československem uzavřít smlouvu. Výsledkem bylo i skandální staţení omylem darovaného filmu Věčná Eva (All About Eve, 1941), kde došlo pravděpodobně ke konfrontaci amerických státních (OWI) a soukromých zájmů (MPEA) [Zeman, 1994: 111]. Velice brzy ale vyšlo najevo, ţe sovětská strana není schopná dodat poţadovaný počet filmů a československá kina nemají téměř co hrát. Nepřítomnost amerických filmů v kinech se stala předmětem veřejné diskuse a slouţí
zpočátku
zejména
jako
způsob
kritiky
komunistické
vlády
nekomunistickým tiskem19. Ten zde poprvé postupně přerůstá do politické konfrontace levice a pravice, kde se film jako původní předmět diskuze posouvá do roviny pouhé záminky k demonstraci politických ideálů20. Na podzim roku 1945 se obnovuje snaha o získání amerických filmů do českých kin a to dokonce na více frontách. Paradoxem je fakt, ţe zastánci dvou různých politických principů, vidí v nasazení amerických filmů moţnost posílení svých pozic v nadcházejících volbách. Nejčastějším argumentem amerického velvyslance Steinhardta, kterým apeloval na Státní department i antikomunistické cítění MPEA, byl politický aspekt, ţe „Československo je teď v první linii mezi komunismem a demokracií. Pokud se nám nepodaří dostat naše filmy do Československa a ponecháme obchod Rusům, mohlo by to mít politické následky v podobě ústupu naší linie dál na východ,“ [Faure, 2006: 58]. „Tím, ţe se obnoví distribuce amerických filmů, nabídne se platforma pro srovnání 18
Podrobně viz. Petr Mareš: Všemi prostředky hájená kinematografie. Úvodem k edici dokumentu „Záznam na paměť “. Iluminace 3 , č.2,1991, s. 75 – 82. 19 Například : Kde jsou filmy?. Obzory 1, 25.8.1945, s.11. nebo Film týdne: Jednaní o filmový dovoz, Věrni zůstaneme, Obzory, 20.10.1945, s. 142 – 144. 20 viz téţ. Radomír D. Kokeš (2008) : Americký film jako argument pro různá pouţití: sebedefinování politického vztahu ke kinematografii v mediální debatě během října a listopadu 1945. Online: http://douglaskokes.blogspot.com/search/label/Uv%C3%A1d%C4%9Bn%C3%AD#_ftn1 (verifikováno 27.5.08)
21
s ruskými filmy, které se zde promítají. Na jeho základě můţe vzniknout tlak veřejnosti, vedoucí ke změně znění (znárodňovacího) dekretu,“ [Mareš, 1994: 80]. Komunisté se naopak před volbami stanovenými na květen 1946, jak uvádí Mareš, „ve svém velkoryse pojatém lovu na voliče zdaleka vyhýbali revoluční rétorice, která charakterizovala zasedání šéfů znárodněné kinematografie v prvních poválečných týdnech. Československo začalo v lednu čerpat první větší americký úvěr, intenzivně se jednalo o dalších a KSČ nemohla nic potřebovat méně neţ dojem, ţe v případě jejího vítězství bude americká pomoc přerušena. Dohody s Američany mohly být v předvolebním boji důleţitým trumfem a dohoda o americkém filmu by jistě nepatřila k trumfům nejniţším,“ [1994: 86]. Jiţ na podzim roku 1946 začalo Ministerstvo informací vyjednávat o dovozu amerických filmů nezávislých filmových studií (nebyly členy MPEA) s americkým podnikatelem Milesem M. Sheroverem, který získával filmy pro Československo soukromými prostředky zejména z východního pobřeţí (Monogram Pictures, Republic Pictures aj.) [Havelka, 1970: 111]. Současně probíhalo i jednání o dovozu s MPEA s pomocí Steinhardta a Elbla se zástupcem MPEA českého původu Louisem Kantůrkem. Do českých kin nakonec dorazily snímky jak nezávislých filmových studií, které zakoupil pan Sherover, tak i snímky studií sdruţených v MPEA, se kterými byla uzavřena smlouva 10. května 194621 mezi Jindřichem Elblem a Louisem Kantůrkem, za pomoci Laurence A. Steinthardta a Arthura Hummela [Zeman, 1994: 112]. Jednalo se zde o uvolnění amerických filmů, které byly pro Československo připravené OWI jiţ na konci války. Na tomto úspěchu má velké zásluhy jak americký velvyslanec Steinhardt, tak i ministr Kopecký, který, jak je z korespondence zúčastněných zřejmé22, pouţil Sherovera k tomu, aby přiměl americkou asociaci akceptovat československý státní filmový monopol. 21
Plné znění smlouvy In: Edice a Materiály: Jednaní o dovozu amerických filmů do Československa po druhé světové válce. Iluminace, roč. 6, 1994, č.1, s. 115 – 141. 22 Edice a Materiály: Jednaní o dovozu amerických filmů do Československa po druhé světové válce. Iluminace, roč. 6, 1994, č.1, s. 115 – 141.
22
Smlouva s MPEA uzavíraná na dobu jednoho roku pak byla podepsaná 17. září 1946 na distribuci 80 programů. Ještě do konce roku 1946 se uvedlo 14 amerických filmů. V roce 1947 jich jiţ bylo 75 [Mareš, 1994: 94]. Ačkoliv
byla
přítomnost
americké
angaţovanosti
někdy
velice
problematická, jejich popularitu potvrdil i výzkum veřejného mínění z listopadu 1946, kde na otázku „Ke které zemi máte největší sympatie?“ uvedlo 46 % USA, 20 % Francii, 10 % Velkou Británii a SSSR bylo součástí rubriky „Jiné“, kterou zvolilo 24 % dotazovaných [Faure, 2006: 60]. Na první pohled je zřejmé, ţe uvedení amerických filmů do československých kin provázel nejenom ekonomický, ale i výrazný politický akcent. Zatímco Steinhardt chápal filmy jako poselství demokracie a svobody, které by mohlo mít vliv na obyčejný lid a mohlo tak usměrnit jejich politický postoj, komunisté vyuţili svůj úspěch z uzavřené smlouvy k tomu, aby pozitivně zapůsobili na lid u nadcházejících voleb. Lze to interpretovat dokonce i tak, ţe komunisté splnili vůli lidu, který se v té době doţadoval amerických filmů a díky komunistům je měl.
23
4. Poválečné uspořádaní politických sil v Brně Město Brno bylo osvobozeno 26. dubna 1945 vojsky druhé ukrajinské fronty Rudé armády a první rumunské armády. Jiţ druhý den po osvobození přebral správu a řízení města nový správní úřad Národní výbor zemského hlavního města Brna, sídlící v nové radnici na Dominikánském náměstí [Kovařík, 2006: 48]. Zemský národní výbor pro zemi moravsko-slezskou byl v Brně ustanoven v polovině května a v jednotlivých městských částech vzniklo také deset místních národních výborů. Všechny funkce v těchto zastupitelstvech byly rozděleny mezi členy stran národní fronty, mimo několika málo míst, která obsadili nestraníci označovaní jako „nadstraničtí odborníci“, a tak se veškerý politický a veřejný ţivot ocitl v područí nově vzniklé Národní fronty. Jak uvádí Pernes, „členství v politických stranách se stalo masovou záleţitostí“ [2003: 23], a ani Brno nebylo v tomto směru výjimkou. Jak uvádí Kovařík, „jen v Brně bylo politicky organizováno sto tisíc občanů, coţ znamená, ţe téměř kaţdý druhý dospělý byl členem nějaké politické strany“ [2006: 49]. Stejně jako v celostátním měřítku byly povoleny pouze strany, které byly členy Národní fronty. Důleţitou roli pro Komunistickou stranu Československa v Brně sehrálo vytvoření krajského výboru, kam byl jako tajemník dosazen Otto Šling23, bývalý interbrigadista a člen komunistického odboje ve Velké Británii. Mezi další významné členy brněnské komunistické strany patřil předseda městského národního výboru Vladimir Matula, Josef Juran, odborový předák Josef Kapoun a první redaktor komunistického deníku Rovnost František Pišek. Díky dobře fungující stranické organizaci a rozsáhlému náboru nových členů pomocí vyškolených agitátorů, dosáhla KSČ v Brně ještě před volbami v květnu 1946
23
Podrobně se Šlingovy věnuje Jiří Pernes ve svém článku Mládeţ vede Brno: Otto Šling a jeho brněnská kariéra 1945 – 1950. In: Soudobé dějiny, roč. 11, 3, s. 45 – 60.
24
k počtu třicet tisíc členů a budovala také rozsáhlý systém, přesahující 387 místních a závodních spolků strany [Kovařík; 2006: 50]. Československá strana národně socialistická měla jiţ před válkou v Brně silné tradice a na ty se pokusila po válce navázat. Také oni vybudovali v Brně řadu odborových a závodních spolků. Měli zde velice silnou ţenskou organizaci a řadu mládeţnických spolků. Mezi významné členy strany patřili například Gustav Loubal, který se stal předsedou městské organizace, dále pak Ferdinand Richter, Josef Podsedník, první předseda zemského národního výboru prof. František Loubal, nebo tajemníci krajského výboru Vladimír Slezák a František Povrozník. V době voleb se odhadovalo, ţe tato strana má dvacet tisíc členů. Jejich tiskovým orgánem bylo Slovo národa [Kovařík; 2006: 50]. Vedení Strany československé sociální demokracie bylo podobně jako v celostátním měřítku nejednotné a strana zůstávala ve stínu obou jiţ zmíněných stran. Mezi významné členy patřil František Tomeš zvolený téţ zemským důvěrníkem, Stanislav Šulc předseda městské organizace, tajemník strany Antonín Kekus, prokomunistický odborový předák Vladimír Podborský a místopředsedové Adolf Mokrý, který byl známý svým kritickým postojem ke komunistům, a Běla Paţoutová. Tiskovým orgánem byl deník Čin. Před únorem 1948 registrovala strana kolem 15 000 členů [Kovařík; 2006: 51]. Pro poslední z politických stran národní fronty, Československou stranu lidovou, představovala jejich pozice v Brně zvláštní paradox. Ze všech českých politických stran zde měla nejslabší pozici s počtem pouhých 10 000 členů, ačkoliv byla nejsilnější stranou celé Moravy částečně i proto, ţe nejvíc podporovala moravský patriotismus. Mezi významné představitele strany v Brně patřil Dr. Tomášek, Bohumil Smutník, Dr. Ondřej Horáček, kaplan Petr Lekavý a Karel Fasfrdla. Jejich tiskovým orgánem byla Národní obroda [Kovařík; 2006: 52]. Vztahy mezi politickými stranami Národní fronty v Brně byly jiţ od osvobození velice problematické. Jiţ od počátku nebyla v Brně dodrţena 25
rovnoprávnost stran při rozdělovaní postů v radě Městského národního výboru, kde si komunisté prosadili dvakrát tolik pozic neţ ostatní strany. Z celkových 30 míst komunisté obsadili 12 míst, včetně
postu předsedy městské rady
Ústředního národního výboru města Brna (ÚNVmB), který zastával Vladimír Matula [Kovařík: 2006: 52; viz téţ. AMB, zápisy ÚNVmB fond B1/1, č.k. 121, 27.4. 1945]. Tuto situaci změnilo aţ rozšíření národního výboru z 30 na 90 míst, kde byly síly rozděleny rovnoměrně. Vzájemná spolupráce stran Národní fronty byla nejpevnější v prvních poválečných měsících, kde na předním místě stála obnova
města
poškozeného
válkou.
V tomto
období
dochází
také
k znovuotevření některých městských kin, kterým se budeme podrobně věnovat v další kapitole. Podobně jako v celostátním měřítku se s blíţícími se volbami prohlubovaly rozpory mezi jednotlivými stranami, nechybělo ani vzájemné veřejné osočovaní se, zejména skrze tiskové orgány jednotlivých stran. Nejvýraznější politický konflikt stran v Brně se odehrál na počátku roku 1946 a je známý jako Šoffrova aféra. Major Vladimir Šoffr, který nastoupil na místo vysokoškolského učitele branné výchovy byl po své první přednášce nařčen komunistickým deníkem Rovnost, ţe má protilidový postoj, načeţ mu byla pozastavena činnost. Pobouření mezi studenty vedlo 6. února 1946 k protestní demonstraci studentů před budovou deníku Rovnost, kde se doţadovali dementovaní článku a omluvy majoru Šoffrovi. Proti studentům zasáhla policie a poté na ně komunistické odbory poštvaly dělníky ze Zbrojovky. Kovařík na tomto příkladě poukazuje na jiţ nebezpečnou moc komunistů, kteří jedním článkem dokázali zničit ţivot nevinného člověka a také byli schopni na povel mobilizovat dav pro plnění svých cílů [2006: 53]. Poválečné volby proběhly 26. května 1946 a celorepublikově se jich zúčastnilo 99 % volících občanů. Je zde nutné říct, ţe volby byly povinné a
26
neúčast na nich se trestala peněţní pokutou [Kovařík, 2006: 54]. K volbám také nebyly připuštěny osoby, na které se vztahoval retribuční dekret24. Ačkoliv
celorepublikově
vyhrála
volby
Komunistická
strana
Československa, v Brně byla situace trochu jiná. Zde se o první místo utkali komunisté a národní socialisté. V Brně zvítězili Národní socialisté s 33,3 % těsně před komunisty, kteří získali 32,3 % hlasů. Lidovci získali 18,4 % a sociální demokraté 15,6 % [Kovařík, 2006: 55].25 Výsledky voleb měly také zásadní dopad na sloţení Zastupitelských sborů v Brně, kde byla místa rozdělena podle výsledků voleb. Na postu starosty města vystřídal komunistu Vladimíra Matulu národní socialista Josef Podsedník. Následující politické období je jiţ poznamenáno stupňující se politickou krizí a prohlubujícími se rozpory mezi komunisty a jejich demokratickou opozicí. Kromě neustálého slovního napadání oponentů v denním tisku se dalšími zdroji napětí stalo také zneuţívání přidělování nových bytů a zejména ţivnostenská problematika týkající se znárodněných a zkonfiskovaných ţivností26. Po únoru 1948 proběhly v ÚNV tvrdé komunistické čistky zejména díky akčním výborům. Demokratická opozice se musela bezvýhradně podřídit komunistům a významné osobnosti brněnské demokratické politiky buď musely opustit svou zemi (Adolf Mokrý, Petr Lekavý) nebo skončily v komunistickém vězení (prof. František Loubal, starosta města Josef Podsedník) [Kovařík; 2006: 60]. Ačkoliv je zřejmé, ţe se v brněnském politickém ţivotě odráţí i celostátní politická situace, zůstává Brno jednou z výjimek v celostátní situaci. Je to jedno z mála krajských měst, kde volby nevyhráli komunisté ale národní socialisté. Odlišovalo se také sloţením populace, kterou v roce 1945 tvořila početná 24
Dekret č.138/1945 Tzv. malý retribuční dekret o trestání některých provinění proti národní cti. Viz. téţ. MANDLER, Emanuel (2002): Benešovy dekrety. Praha: Libri, s. 63 – 67. 25 Pro podrobný přehled o květnových volbách roku 1946 v Brně viz. téţ. KYLOUŠEK, Jakub (2007): Volební mapa města Brna. Brno: CDK, s. 71 – 79. 26 Poněkud zkresleně se touto problematikou zabývá také text Františka Čapka poplatný dobové komunistické ideologii, Brněnsko na cestě k únoru 1948. In: Vlastivědný věstník moravský, roč.XL, s. 6 – 20. srov. teţ. MATES, Pavel (1985): K procesu znárodnění průmyslu v Brně v letech 1945 – 1947, Vlastivědný věstník moravský, roč.XXXVII, s. 269 – 278.
27
německá menšina, která byla odsunuta a nahrazena lidem z venkova, coţ změnilo charakter města. Únor měl na Brno velký dopad. Město ztratilo svoji výsadní pozici zemského města a stalo pouhým dalším krajským městem. Jak je z předchozího textu zřejmé, politika hrála v daném období rozhodující úlohu v kaţdodenním ţivotě občana a její přítomnost byla patrná v kaţdém aspektu ţivota. Je také zřejmé, ţe dané období je politicky velice vypjaté, ať uţ se jedná o předvolební období, kdy dochází ke konfrontaci stran národní fronty ve snaze získat co nejvíce voličů, nebo období po volbách, kdy dochází postupně jednak k prohloubení rozporů mezi stranami a také k narůstající ekonomické krizi. Pro námi zkoumanou problematiku představuje tento historický kontext zásadní faktor, který ovlivňoval výslednou podobu námi zkoumaných textů, které také mohou reflektovat postupnou proměnu politické situace. Rozbor samotných textů o americkém filmu nabízí zajímavý úhel pohledu na danou problematiku, zejména díky své úzké provázanosti s politickou situací dané doby, pro kterou je charakteristická velice výrazná přítomnost politiky ve všech aspektech ţivota. Ani recenzentská ţurnalistika není výjimkou. Z textů je naopak patrné, ţe dobový recenzent si uvědomuje rozloţení mocenských sil, a právě to definuje jeho přístup k samotné recenzi a případný politický kontext.
28
5. Americké filmy v distribuční síti brněnských kin Jiţ v prvních poválečných dnech se objevují v tisku zprávy o obnovení provozu brněnských kin, jejichţ provoz byl zastaven 15. dubna 1945 s příchodem fronty [Novák: AMB, H 24237]. Třetí číslo deníku Rovnost z 10. května 1945 v rubrice „Z kulturního ţivota“ uvádí, ţe „ Biografy našeho města téţ roztočí jiţ brzy kotouče svých promítacích aparátů a jejich plátna oţivnou střídáním světla a stínu, ţivotem šestnácti obrázků ve vteřině. První zahájil činnost brněnský biograf Alfa, v němţ se promítá sovětský ţurnál a reportáţní film Bitva o Rusko (The Battle of Russia, 1943) natočený v SSSR americkými filmaři pro světovou veřejnost. Týţ program se promítá i v biu Moderna. Kino Dopz na Laţanského náměstí se uvádí sovětským filmem Vpád.“ [1945: 2]. Václav Novák ve své studii Historie brněnských kinematografů 1896 - 1976 k této události uvádí, ţe promítat se v Alfě začalo 4. května 1945 a „je to nejlepší zahájení sezóny, kde plné hlediště stále propuká v nadšené projevy souhlasu a ovací Rudé armádě“27 [AMB, H 24237: 429; viz. téţ. Rovnost, 9.5.1945, s.2]. Dne 7. května 1945 začíná promítat i kino Jalta filmy zapůjčené polním kinem Rudé armády [Novák: 369; viz. téţ Rovnost, 29.7.1945: 3]. Tyto první projekce byly iniciované individuálně, pravděpodobně pouze samotnými majiteli kin nebo národním výborem, jelikoţ do Prahy dorazila Rudá armáda aţ 9. května 1945, ale podrobnější informace se nám nepodařilo získat. K oficiálnímu obnovení provozu kin dochází aţ od 2. června, kdy úřadům oznamují obnovení provozu kina Alfa [AMB, B1/12. Inv. č. 19, st. sign. 1, krab. 1.], Kapitol [ AMB, B1/12. Inv. č. 25, st. sign. 7, krab. 7.] a Scala [ AMB, B1/12. Inv. č. 21, st. sign. 3, krab. 2.]. Následně 5. června 1945 se v denním tisku poprvé objevuje program kin, kde kromě výše uvedených, obnovila provoz také kina Moderna, Adria (Královo pole), Jas (Husovice), Avia (Černovice), 27
Václav Novák zde cituje článek Nové sovětské filmy v Brně z brněnského deníku Rovnost, který byl tiskovým orgánem Komunistické strany.
29
Grand a Lucerna (Ţabovřesky) [Rovnost, 5.6.1945: 2]. Do konce roku bylo v provozu víc neţ 20 městských kin. Ve vybraném období od osvobození v dubnu 1945 do konce roku 1948 bylo v Brně celkově v provozu 33 kin.28
Brněnská kina Kina v centru města
Kina v městských
Kina v okrajových
částech přiléhajících
částech města
k centru Alfa
Atlantic
Osvěta
Scala
Meteor
Adria
Excelsior
Avia
Slavia
Kapitol
Radio
Beseda
Moderna
Lido bio
Savoy
Čas
Světozor
Sokol – Obřany
Grand
Sport
Sokol – Řečkovice
Stadion
Jas
Hvězda
Metro
Sibiř
Studio
Elektra Lucerna Union
Tabulka 1.: Rozdělení kin dle geografické pozice v rámci města Brna.
28
viz téţ. Novák, Václav: Historie brněnských kinematografů 1896 – 1976. AMB: H 24237, srov. téţ. AMB, Fond Brněnských kin B1/12.
30
Tato kina můţeme rozdělit do tří skupin díky jejich geografické pozici v rámci města. Jsou to kina nacházející se v městském centru, která jsou převáţně premiérová, dále kina nacházející se v městských částech přiléhajících k městskému centru a nakonec jsou to kina nacházející se v okrajových částech města jako je například Jundrov, Komín, Obřany atd. [viz tabulka 1]. Tato forma rozdělení nám můţe poskytnout snadnější orientaci v systému distribuce filmů, který nejvíce připomíná hollywoodský model stahování (clearance)29. Pohyb snímku v rámci městské distribuční sítě v souvislosti s časovou osou nám pak můţe zviditelnit hratelnost (play ability) konkrétních snímků a poukázat tak na jejich úspěšnost, coţ je vhodné zejména, pokud nejsou dostupné faktografické údaje jako například údaje o návštěvnosti a trţbách konkrétních snímků daného období. Jelikoţ se jedná o období mezi lety 1945 a 1948, svoji úlohu zde sehrává i politický aspekt. Je nutné zde zdůraznit, ţe se jednalo o období, ve kterém politika zasahovala velice silně téměř do všech rovin ţivota včetně kulturní roviny a snaţila se vytvořit formu „řízené“ socializující demokracie [Pernes, 1993: 112]. Hlavním projevem v oblasti kulturního ţivota pak byl zestátněný tisk, rozhlas a film, který byl řízen komunistickým Ministerstvem informací. Filmová distribuce jako součást Čs. státního filmu tak byla plně v jejich moci a počátkem roku 1949 se také projevila snahou preferovat ideologický důleţité filmy tzv. kruhovou distribucí.30 V tomto období také dochází k postupné decentralizaci, ale v námi zkoumaném období je celá brněnská distribuce řízena z Prahy. Mluví pro to několik faktů: archivy Krajského filmového podniku města Brna31 se datují od počátku roku 1949. Mezi důleţité zdroje můţeme zařadit i zápisy ze schůzí městské rady Ústředního národního výboru města Brna (dále jen ÚNVmB). První zápis týkající se 29
Způsob distribuce, ve kterém je prostor rozdělen na zóny a snímek se postupně přesouvá z velkých kin v centrech do okrajových kin na předměstí, případně z velkých měst do malých. 30 Skopal, PhD., Pavel, Mgr.: 1945 – 48: Ekonomické argumenty ve službách politických cílů, nepublikovaný text. 31 Nacházejí se v Moravském zemském archivu pod číslem G604 a momentálně jsou nedostupné. Viz. http://www.mza.cz/ke_stazeni.html#fondy kde jsou ke staţení ve formátu pdf. Seznam fondů skupiny G.
31
problematiky brněnských kin se zde objevuje 12. dubna 1946 a týká se korespondence mezi ÚNVmB a Státní půjčovnou filmů v Praze [AMB, B 1/1, 12.4.1946, s. 25, č.k. 123]. Záznam pojednává o ţádosti ÚNVmB týkající se spravedlivějšího rozdělování filmových premiér mezi Prahou a Brnem, kde ÚNVmB pociťuje velký nedostatek filmů pro mládeţ. Součástí zprávy je i reakce Státní půjčovny. Předmětem dalšího zápisu ze 3. května 1946 je schválení vydání manifestačního prohlášení, ve kterém ÚNVmB ţádá vládu a prezidenta republiky, aby předal provoz veřejného filmového promítaní národním výborům [AMB, B1/1, 3.5.1946, str. 70, č.k. 124]. Za zmínku stojí i zápis ÚNVmB ze dne 29. listopadu 1946, ve kterém se projednává návrh na ţádost k přesměrovaní zisků z filmových projekcí v Brně z praţských peněţních ústavů do moravských peněţních ústavů [AMB, B1/1, 29.11.1946, str. 52, č.k. 127]. Z výše uvedených záznamů je tedy zřejmé, ţe v daném období měla Praha brněnskou filmovou distribuci zcela ve svých rukách. Filmová distribuce v brněnských kinech byla problematická především v prvních poválečných měsících, kdy kina neměla moc co nabídnout. K dispozici byly jenom nepouţitelné německé filmy a české filmy s německými titulky.32 Reprizovaly se snímky jako například Děvčica z Beskyd (1944), Cesta do hlubin študákovi duše (1939), Věra Lukášová (1939), Druhá směna (1940), Prstýnek (1944), U pěti veverek (1944), Paklíč (1944), Tanečnice (1943) nebo Mlhy na blatech (1943) [Rovnost, 5.6.1945: 2]. Jiţ v červnu uzavřelo Československo smlouvu o dovozu sovětských filmů ze Sojuzintorgkinem33, v březnu pak smlouva s Velkou Británií [Havelka, 1972: 189]. Další významnou zemí, která distribuovala filmy na našem trhu byla Francie, se kterou uzavřelo Československo smlouvu 27. září 1945. Jiţ od června se Brně začínají objevovat také první americké snímky. Jedná se zejména o filmové týdeníky a válečné dokumenty, jejichţ uvedení zprostředkovala smlouva Československa s OWI 32
Anonym (1945): Proč dosud nehrají česká kina? Problém nových kopií a problém starých titulků. Filmová práce, 2, s. 1. 33 Podrobně o tom viz. Mareš, Petr (1991): Všemi prostředky hájená kinematografie. Iluminace 3, č.2, s. 79 – 81.
32
uzavřená 10. října 1944 [Havelka, 1972: 189]. Byly to například snímky Preludium války (Prelude to War, 1943) uveden poprvé v kině Moderna 13. července 1945, Nacistický úder (The Nacis Strike, 1943) uveden ve stejném kině 24. srpna 1945 a snímek Rozděluj a opanuj (Divide and Conquer, 1943) měl premiéru v kině Alfa 5. října 1945. Hlavním předmětem zkoumání jsou ovšem snímky hrané. Ačkoliv jednání o dovozu filmů bylo zahájeno jiţ v červnu 1945, problematický proces, který je popsán výše v kapitole 3.2., způsobil, ţe smlouva o dovozu amerických filmů s předními hollywoodskými studii zastupovanými sdruţením MPEA byla uzavřena aţ 17. září 1946. Mezitím se Ministerstvo informací snaţilo získat americké filmy jinými cestami, jejichţ výsledkem bylo zakoupení amerických filmů od nezávislých distributorů. Nejvýznamnějším z nich byl obchodník Miles Sherover, od kterého bylo zakoupeno 25 filmů zejména od newyorkských filmových společností (Selznick, Monogram Pictures, Republic Pictures). Jednalo se spíše o snímky kategorie B. Celkem
Z toho
Z toho
Z toho
Z toho
v distribuci
USA
SSSR
Velká
Francie
Británie 1945
139
2
28
15
2
1946
190
33
35
51
31
1947
199
81
34
31
23
1948
96
9
37
21
3
Celkem
524
125
134
118
59
Tabulka č. 2: Zahraniční celovečerní filmy v československé distribuci 1945 – 1948.
Od osvobození v roce 1945 do konce roku 1948 bylo v Československu celkově uvedeno 125 dlouhých hraných amerických filmu [srovnej Havelka, 1972: 202], z čeho 109 snímku bylo dovezeno po skončení války [srovnej 33
Havelka, 1972: 190]. Pro lepší přehled jsou v tabulce č. 2 uvedené i ostatní země, které v tomto období dominují československé distribuci. Ovšem nedostatečný počet kopií a způsob distribuce vedl k tomu, ţe uvádění snímků se v Brně, stejně jako i v ostatních krajských městech, lišilo. V některých případech se snímky objevily v brněnských kinech se zpoţděním i několik měsíců aţ jednoho roku, anebo se v daném období neobjevily vůbec. Tento rozdíl nejlépe vynikne, pokud se podíváme na tabulku č. 3, kde můţeme porovnat počet amerických filmu uvedených v daném období v Praze34 a v Brně. Rok uvedení
Celkem
Praha
Brno
v distribuci 1945
2
1*
1
1946
33
14
16
1947
81
75
70
1948
9
17
32
Tabulka č. 3: Počet uvedených amerických filmů v Brně a v Praze v letech 1945 – 1948. * Součástí tabulky není snímek Věčná Eva, který byl staţen z distribuce.
Rok
Počet amerických
Z toho nezávislí
Z toho MPEA
filmů 1945
1
-
-
1946
16
10
6
1947
70
12
58
1948
32
8
24
Celkem
119
30
88
Tabulka č. 4: Počet uvedených amerických filmů v Brněnských kinech v letech 1945 – 1948
34
Údaje o uváděných amerických filmech v Praze jsou součástí práce Jiřího Havelky Československé filmové hospodářství 1945 – 1950 (1972), s. 233 – 235.
34
Tabulka č. 4 se uţ zabývá podrobněji pouze americkými filmy uváděnými v Brně. Kromě jiţ výše uvedených válečných dokumentů se v roce 1945 promítal v brněnských kinech pouze jeden americký film a to němý snímek Tabu (1931) reţiséra W.F. Murnaua. Tento snímek se v českých kinech objevil uţ před válkou a po válce se promítal v Brně pouhé tři dny v kině Alfa. Další americké filmy se v Brně začaly objevovat aţ skoro v polovině roku 1946. První vlaštovkou byla obnovená premiéra westernového snímku Potulný jezdec (1939) se zpívajícím kovbojem Genem Autrym, který byl uveden jiţ 20. dubna v kině Moderna [Rovnost, 25.4.1946: 6]. Od konce května se v Brně začínají objevovat další americké snímky. Jedná se především o snímky nezávislých amerických studií, která pro Československo zakoupil Miles Sherover, jako byla například Bouře nad Bengálskem (1939), Dvojník ze Sonory (1938), nebo Svědectví seržanta Henessyho (1938). Z těchto snímků se nejdéle v distribuci udrţel muzikálový snímek Belita tančí (1944), který měl premiéru 20. srpna v kině Alfa, kde se hrál do 12. září, poté se hrál od 1. do 7. listopadu na Cejlu v kině Radio a dále pak od 8. do 15. listopadu jej uvádělo kino Adria v Horních Heršpicích. V lednu následujícího roku se film opět vrátil do městského centra a promítal se v kině Studio (dnešní kino Art) na Cihlářské ulici od 17.1. do 20.1. a nakonec svou pouť zakončil v kině Sport v Ţidenicích, kde se promítal od 23. do 27. února. Následující
tabulka
představuje
přehled
projekcí
premiérových
brněnských kin v městském centru za červen a červenec, kdy uţ bylo v distribuci amerických filmů více.
35
Období /
1.6.
7.6.
14.6.
25.6.
28.6.
Svědectví
Svědectví
Příběh
Carmen, Fr.
Carmen, Fr.
serţanta
serţanta
z nich, VB
Hennessyho,
Hennessyho,
USA
USA Průlom, ČSR
Průlom, ČSR
Průlom, ČSR
Kino Alfa
Kapitol Scala Metro
Moderna
Období /
Velký
přelom,
Velký
přelom,
jedné
SSSR
SSSR
Kamenný
Kamenný
Kamenný
Kamenný
Kamenný
kvítek, SSSR
kvítek, SSSR
kvítek, SSSR
kvítek, SSSR
kvítek, SSSR
Bouře
Bouře
Průlom, ČSR
Průlom, ČSR
Dům
nad
nad
Bengálskem,
Bengálskem,
USA
USA
Cesta
vpřed,
křiţovatce, VB
Dva kamarádi,
VB
SSSR
1.7.
6.7.
Carmen, Fr
Carmen, Fr
na
Kipps, VB
Noční
luňák,
Noční
luňák,
USA
USA
12.7.
19.7.
26.7.
Ať ţije Moskva,
Volno
Volno
Volno
Volno
2000 ţen, VB
Traktoristé,
Kino Alfa
SSSR
Kapitol Scala
Dvojník
ze
Dvojník
ze
Dvojník
Sonory, USA
Sonory, USA
Sonory, USA
Kamenný
2000 ţen, VB
2000 ţen, VB
ze
kvítek, SSSR
Metro
Dům
SSSR na
křiţovatce, VB
Moderna
Noční
luňák,
Dům
Anglicky
Od
29.7.
křiţovatce, VB
snadno a rychle,
Záhadný
host,
Volno od 10.7.
VB
USA
Den začína, Fr.
Den začína, Fr
Volno
na
Volno
Volno
USA
Vybranému období na první pohled dominuje sovětský barevný film Kamenný kvítek (Kamennyj tsvetok, 1946) který měl 1. června slavnostní premiéru v brněnském kině Scala [Rovnost, 29.5.1946: 6]. Ovšem v celkovém náhledu na dané období jak ho vidíme na grafu č.1, který vychází z počtu odpromítaných dnů filmů z jednotlivých zemí, je Sovětský svaz se svými 22% aţ na druhém
36
místě za Velkou Británií, která má 23% podíl v distribuci. Dále pak jsou zde USA s 18 %, Československo s 10% a nakonec Francie s pouhými 8%.
Graf č.1: Podíl na distribuci v zkoumaném rozsahu a období od 1.6. do 31.7.1946
USA VB Francie SSSR ČSR Volno
V listopadu a prosinci se do brněnských kin dostávají konečně také snímky velkých amerických studií sdruţených v MPEA a brněnští diváci mají moţnost vidět snímky Věčná Eva (1941), Lidská komedie (1943) nebo Historky z metropole (1942). Při pohledu na tabulku Uvádění amerických filmů v brněnských kinech 1945 – 1946, která je součástí přílohy, je na první pohled zřejmé, ţe tyto snímky se těšily daleko větší pozornosti diváků v porovnání se snímky nezávislých, a ačkoliv byly v brněnské distribuci pouze krátkou dobu, velice rychle dosáhly stejného nebo i vyššího počtu představení35 neţ snímky, které byly v Brně jiţ několik měsíců. Všechny americké snímky byly v Brně v tomto roce uváděny v premiérových kinech v centru města a aţ poté se přesouvaly do menších kin v jiných částech města. Byla to kina Alfa na Poštovské ulici, Scala na náměstí Rudé armády (dnes Moravské náměstí), Kapitol na ulici Divadelní, Moderna na náměstí Druţby národů (Dominikánské náměstí) a Metro na Lidické ulici. Celkem bylo tedy v roce 1946 v Brně
35
Standardem byly dvě představení denně od 17.00 a 19.00.
37
uvedeno 16 amerických hraných snímků, z toho 10 bylo nezávislých produkcí a 6 snímků velkých studií. V roce 1947 jiţ bylo do brněnských kin uvedeno 70 nových amerických snímků, z toho celkem 58 bylo snímků velkých hollywoodských studií. Dalších 8 snímků, které měly premiéru v roce 1946, bylo reprizováno. Mezi premiérová kina přibylo kino Stadion na Kounicově ulici, které získalo tento status 15. listopadu 1946 [AMB, B1/12. Inv. č. 31. st. sign. 13, krab. 8.]. Mezi nejdéle hrané snímky patřila například komedie Krásná čarodějka (1942), válečné snímky Bílá legie (1943), Pět Sullivanů (1944), dobrodruţné filmy Zorro mstitel (1940), Karibští piráti (1942) nebo Pán sedmi moří (1940). Mezi dva nejúspěšněji uváděné snímky pak patří muzikálová komedie Zasněžená romance (1941), která měla premiéru 18. ledna v kině Kapitol, kde se hrála aţ do 20. února a kde v hlavní roli vystupovala desetinásobná norská mistryně světa v krasobruslení Sonja Heine. Tento film se dále promítal od 21. do 27. února v kině Radio na Cejlu, od 21. do 27. března v kině Adria v Horních Heršpicích, od 17. do 19. června v kině Sport v Ţidenicích a od 8. do 10. srpna opět v městském centru, v kině Studio na Cihlářské ulici. Druhým snímkem byl válečný velkofilm reţiséra Howarda Hawkse Perutě pomsty (1943), který byl poprvé uváděn v kině Scala od 10. ledna do 6. února, od 12. do 27. února byl uváděn v kině Adria v Horních Heršpicích, dále se promítal od 7. do 14. března v kině Radio na Cejlu, od 24. do 26. června v kině Sport v Ţidenicích a nakonec opět v kině Studio na Cihlářské ulici od 14. do 16. října. V květnu následujícího roku byl ještě uveden v brněnském kině Jas v Husovicích a to od 4. do 6. května. Mnoţství uváděných snímků vedlo ke zrychlení pohybu filmů po kinech. Zatímco v roce 1946 strávily filmy v premiérovém kině i více neţ dva týdny a pak se reprizovaly pouze jednou nebo maximálně dvakrát. V roce 1947 byly filmy jiţ vytlačovány novými premiérami a reprizovaly se často ve více neţ čtyřech kinech. V některých případech došlo k tomu, ţe méně důleţité snímky pak měly premiéru v menších kinech. To byl například případ snímku 38
Neviditelný nepřítel (1938) společnosti Republic pictures, který měl premiéru v kině Sport v Ţidenicích. Tam se hrál pouhé čtyři dny a do konce námi zkoumaného období se v Brně jiţ neobjevil. Jako názorný příklad můţeme opět uvést přehled programů kin v brněnském centru v období od 1. února do 30. dubna, ve kterém jasně dominuje americký barevný velkofilm Karibští piráti. Období /
1.2.
7.2.
14.2.
21.2.
28.2.
Zorro
mstitel, Zorro
USA
USA
přítele, Fr.
Zasněţená
Zasněţená
Zasněţená
Poslední
Housle
romance, USA
romance, USA
romance, USA
příleţitost,
ČSR
Kino Alfa Kapitol
mstitel, Večer
čekejte Přísaha, SSSR
Přísaha, SSSR a
sen,
Schwitz.
Scala
Perutě
pomsty, Kniha
USA
Metro
Na
dţunglí, Kniha
VB hranicích, Velký
SSSR
dţunglí, Kniha
VB
dţunglí, Dostaveníčko
VB
případ, Od 18.2. Mladý Mladý
ČSR
Tomáš
s láskou, USA Tomáš Dobrodruh, VB
Edison, Edison, USA
USA
Moderna
Období /
Věţ hrůzy, VB
Velký
případ, Velký
ČSR
ČSR
7.3.
14.3.
18.3.
Přísaha, SSSR
Od 11.3. Karibští Karibští
případ, Bílá legie, USA
21.3.
Bílá legie, USA
28.3.
Kino Alfa
piráti, USA
Kapitol Scala Metro Moderna
Housle
a
sen, Housle
a
piráti, Karibští
USA sen, Krásná
piráti, Karibští
USA
USA
Krásná
Krásná
piráti,
ČSR
ČSR
čarodějka, USA
čarodějka, USA
čarodějka, USA
Dostaveníčko
Uloupená
Uloupená
Uloupená
Uloupená
s láskou, USA
hranice, ČSR
hranice, ČSR
hranice, ČSR
hranice, ČSR
Soud
národů, Soud
národů, Soud
národů, První ples, Fr.
SSSR
SSSR
SSSR
Bílá legie, USA
Bílá legie, USA
Bílá legie, USA
Kleopatra, VB Dívčí SSSR
39
Ceasar
letka, Mstitel, SSSR
a
Období
/ 5.4.
8.4.
15.4.
22.4.
25.4.
Kino Karibští
Alfa Kapitol Scala
piráti, Karibští
USA
USA
Krásná
Jan
čarodějka, USA
z Dubé, ČSR
z Dubé, ČSR
Uloupená
Uloupená
Od 11.4. Madam Madam
hranice, ČSR
hranice, ČSR
Curie, USA
Ceasar
Metro Moderna
piráti, Kráska a zvíře, Kráska a zvíře, Kráska a zvíře, Fr.
Fr.
Fr.
Roháč Jan
Roháč Jan
Roháč Jan
a Ceasar
a Ceasar
Kleopatra, VB
Kleopatra, VB
Komisař
Od
Berthier, Fr.
Roháč
9.4.
USA
s puškou,
SSSR
USA
Guadalcanal, USA
Roháč Jan
z Dubé, z Dubé, ČSR
z Dubé, ČSR
Curie, Muţ
a Guadalcanal,
Kleopatra, VB
Jan Jan
z Dubé, ČSR
Roháč
Roháč Má sestra Ela,
z Dubé, ČSR
USA
ČSR
Jak vidíme na grafu č.2, dominance amerických filmů je zcela zřejmá, USA pokrývá 39 % promítacího času, Československo 25 %, dále pak Velká Británie a SSSR se 13 % a nakonec Francie s 8 %. Graf č.2: Podíl na distribuci v zkoumaném rozsahu a období od 1.2. do 30.4.1947
USA VB Francie SSSR ČSR Jiné
Ačkoliv v únoru 1948 došlo v Československu k politickému převratu a nastolení vlády komunistů, na uvádění amerických filmů to v brněnských kinech ještě nemělo zásadní vliv. Jak lze vidět v přehledu programů kin, tentokrát za období od 1.února do 31. března, nemůţeme zde mluvit o nějaké konkrétní okamţité reakci způsobené únorovými událostmi. Americké filmy se nadále 40
uváděly v premiérových kinech a pokud se podíváme na tabulku uváděných filmů za rok 1948, která je součástí přílohy, zjistíme, ţe americké snímky se uváděly i na konci prosince a po novém roce. Jde například o snímky Láska není hřích a Laurel a Hardy v cizinecké légii v kině Meteor, nebo Veselé pásmo Laurela a Hardyho v kině Moderna. Jediným náznakem změny tendence, který lze v tomto krátkém výseku programu objevit, je Festival Dnů slovanského filmu, který se objevil na programu kina Scala 5. března. Období /
1.2.
6.2.
13.2.
20.2.
27.2.
Kino Alfa
Ali baba a 40 Ali baba a 40 Ali baba a 40 Ali baba a 40 Ali baba a 40 loupeţníků, USA loupeţníků, USA loupeţníků, USA loupeţníků, USA loupeţníků, USA
Kapitol Scala Metro
Gilda, USA Aţ
se
Ve jménu ţivota, Pastorální
Ves v pohraničí, Velké
SSSR
ČSR
vrátíš, Aţ
symfonie, Fr. se
VB
vrátíš, Černý narcis, VB Černý narcis, VB Černý narcis, VB
ČSR
ČSR
Špalíček, ČSR
Špalíček, ČSR
Polibek
ze Polibek
stadionu, ČSR
Moderna
naděje,
ze Polibek
stadionu, ČSR
Vlk Larsen, USA Vlk Larsen, USA Vlk Larsen, USA Napoleon
ze
stadionu, ČSR Ves v pohraničí,
v Moskvě, SSSR ČSR
Období
/ 5.3.
10.3.
12.3.
19.3.
27.3.
Kino Alfa
Dnes neordinuji, Dnes neordinuji, Stěnka ČSR
Kapitol
Velké
ČSR naděje, Velké
VB
Scala Metro Moderna
Razin, Dnes neordinuji, Dnes neordinuji,
SSSR naděje, Intermezzo,
VB
Dny slovanského Melodie
USA
ČSR
ČSR
Intermezzo,
Vyhnanec z ráje,
USA
SSSR
na Severní hvězda, Severní hvězda, Zkušební
pilot,
filmu - festival
bruslích, USA
USA
USA
SSSR
Ztracený
Ztracený
Ztracený
Ztracený
O
weekend, USA
weekend, USA
weekend, USA
weekend, USA
Matoušovi, ČSR
Tajemstvý
Tajemstvý
Tajemstvý
Zelený jed, VB
Zelený jed, VB
vyzvědače,
vyzvědače,
vyzvědače,
SSSR
SSSR
SSSR
41
ševci
Distribuci ve zkoumaném období od 1. února do 31. března opět dominuje americký film s 37 %, následován domácí produkcí s 28 %, dále pak Sovětský svaz a Velká Británie se 16 % a Francie s 2 %, jak je vidět na grafu č.3.
Graf č.3: Podíl na distribuci v zkoumaném rozsahu a období od 1.2. do 31.3.1948
USA VB Francie SSSR ČSR Festival
Do kin bylo v tomto roce uvedeno 32 amerických filmových premiér a 60 snímků z předchozích dvou let bylo reprizováno. Nadále se uváděly zejména v premiérových
kinech
v městském
centru.
V průběhu
roku
dochází
k přejmenování některých kin. Kino Radio na Cejlu je přejmenováno na kino Radost, Kino Lido na ulici Spolkové na kino Lípa, kino Elektra na Štefánikově ulici na kino Květen a kino Savoy v Líšni na kino Svět. V tomto roce je otevřeno i letní kino. Mezi nejdéle uváděné snímky patří například Chaplinův Monsieur Verdoux (1947), který je jako jeden z mála snímků aktuální a uveden pouze s několikaměsíčním zpoţděním, Gilda (1946), V zajetí minulosti (1942), rodinný film Lassie se vrací (1943), dobrodruţné filmy Kavalír pomsty (1942), Vlk Larsen (1941), horror studia Universal Fantom opery (1943). Nejúspěšnější jsou ale zejména dobrodruţný fantasy velkofilm Ali Baba a 40 loupežníku (1944) a šesti Oscary oceněné válečné drama reţiséra Williama Wylera Paní Miniverová (1942). Film Ali Baba a 40 loupežníků měl premiéru 16. ledna v kině Alfa, kde se hrál do 3. března, a je také součástí výše uvedené dílčí studie.
42
Poté se uváděl v kině Adria v Horních Heršpicích od 9. do 15. dubna, od 30. července do 2. srpna se promítal v kině Grand v Hybešově ulici, dále pak od 20. do 26. srpna v kině Radio na Cejlu, od 1. do 6. září se promítal v Letním kině a poté jej od 8. do 14. října promítalo kino Čas v Nádraţní ulici. Drama Paní Miniverová mělo premiéru uţ 25. prosince 1947 v kině Metro na Lidické ulici, kde se promítalo do 22. ledna roku 1948, pouze 17. ledna se promítalo také v kině Lido-bio (Lípa) na Spolkové ulici, poté od 30. ledna do 5. února se promítalo v kině Adria v Horních Heršpicích, dále pak od 6. do 12. února opět v kině Lido-bio (Lípa) na Spolkové ulici, od 27. února do 4. března v kině Sibiř v Husovicích, v té stejné době také od 27. února do 1. března v kině Savoy v Líšni, od 12. do 15. března v kině Lucerna v Ţabovřeskách, od 19. do 22. března v kině Avia v Černovicích, od 9. do 15. dubna v kině Grand na Hybešově ulici, od 14. do 18. května v kině Studio na Cihlářské ulici, od 28. do 30. května a 3. června v kině Sport v Ţidenicích, od 2. do 7. července v kině Atlantik v Komárově a od 5. do 8. listopadu v kině Meteor na Hlinkách. Jak
je
z předchozího
textu
zřejmé,
naše
úvaha
o
analogii
s hollywoodským distribučním systémem stahování (clearance), vychází zejména z podobného způsobu postupu distribuce filmů v lokálním měřítku. Filmy se zde postupně přesouvají z hlavních premiérových kin v centru do menších kin ve vzdálenějších částech města a to po dobu několika měsíců, nebo v některých případech i roku a více. Spornou otázkou zůstává důvod, proč docházelo k tak častým reprízám a to dokonce i filmů, které bylo moţné vidět jiţ před válkou. Proč reprízovat staré americké filmy, kdyţ se můţou reprízovat snímky sovětské, domácí nebo jiné? V roku 1946 trpěla brněnská kina nedostatkem filmů a je to zřejmé i z toho důvodu, ţe premiérové snímky se udrţely v kinech daleko delší dobu neţ tomu bylo v následujících letech. Na základě dostupných zdrojů také neexistuje přímý důkaz o tom, ţe by se v Brně projevil na filmové distribuci vliv ideologického faktoru, který byl určitě důleţitý. Jistou moţnost k úvahám zde nabízí samotná hratelnost filmů (play 43
ability), kterou zde chápeme jako film s diváckým potenciálem. A zajímavou moţnost by nabízel zejména výzkum reprízových kin v odlehlejších částech města, ovšem na takový výzkum v této práci není dostatečný prostor. Na základě dobových výseků nelze hovořit o jakékoliv profilaci jednotlivých kin, která jsou zde uvedena. K tomu by bylo zapotřebí daleko rozsáhlejšího a komplexnějšího výzkumu, ale při podrobnějším zkoumání zde lze vysledovat několik zjevných tendencí. Například v případě kina Alfa je zřejmé, ţe dominantu tvoří snímky s velkým diváckým potenciálem bez ohledu na zemi původu. V kině Scala naopak dominuje sovětská a domácí produkce. Ovšem je nutné zdůraznit, ţe se zde jedná o státní podnik v dané době centrálně řízený z Prahy Státní správou kin spadající pod Ministerstvo informací. Ideologický faktor, který byl v zestátněném filmu řízeném komunistickým Ministerstvem informací těsně po válce na prvním místě, musel v tomto období ustoupit do pozadí a dominoval zde faktor ekonomický a sociální. V období mezi osvobozením Československa v roce 1945 aţ do února 1948 neměl ideologický faktor na filmovou distribuci v Brně fakticky ţádny vliv. V Brně nedošlo k viditelným politicky motivovaným změnám ve filmové distribuci ani do konce roku 1948. O tom svědčí i program kin v tomto období, kdy se americké filmy pořád hrály v největších brněnských kinech v městském centru jak ukazuje naše studie někdy i nepřetrţitě několik týdnů. K zásadnějším změnám došlo aţ v následujících letech 1949 – 1950. Dominantním mediálním prostorem byl v tomto období denní tisk, který představoval pro obyvatelstvo nejdostupnější zdroj informací z různých oblastí, ať uţ šlo o zprávy z domova nebo ze světa, ekonomiku, anebo kulturu. Ovšem vzhledem k poválečné situaci, kdy bylo třeba čelit i nedostatku papíru, byl tento zdroj omezen a díky národní frontě byl zejména těsně po válce reprezentován pouze stranickým tiskem, který byl také tiskem nejrozšířenějším. V případě stranického tisku je jasné, ţe nutně, vzhledem k potřebám své strany, vnáší do textu politický nebo ideologický
44
postoj. Právě tento postoj pak nabízí zajímavý úhel pohledu na filmové recenze, ve kterých se odráţí dobová politická situace, která formuje postoj recenzentů.
45
6. Metodologický úvod do analýzy filmového diskurzu V této části práce se budeme věnovat kritické analýze diskurzu dobového tisku doprovázejícího uvádění amerických filmů v českých kinech v rozmezí let 1945 aţ 1948. Uţ v Košickém vládním programu bylo Národní frontou rozhodnuto, ţe noviny a časopisy mohou vydávat pouze politické strany, které podepsaly Košický program. Kompetence v oblasti tisku vláda svěřila novému Ministerstvu informací, v jehoţ čele stál komunista Václav Kopecký. Jedním z prvních kroků ministerstva v oblasti tisku byla vyhláška z 18. května 1945 nařizující zastavení všech periodik s výjimkou vybraných deníků stran Národní fronty s tím, ţe o povolení k vydávání novin a časopisů mohou ministerstvo poţádat jen korporace a instituce, které na vydávání prokáţou veřejný zájem [Drápala, 2000: 46]. V Brně jako první začal vycházet od 6. května 1945 deník Komunistické strany Rovnost, který brzo následovaly deníky ostatních politických stran. Strana sociální demokracie začala 8. května vydávat Čin a 9. května začaly vycházet deníky Slovo národa národních socialistů a Národní obroda Československé strany lidové [Kubíček – Šimeček, 1976: 188]. Jediným nadstranickým deníkem, který se objevuje v tomto období v Brně jsou Svobodné noviny (původně Lidové noviny), které dokázaly zaštítit svůj tisk Sdruţením kulturních organizací, které bylo z tohoto důvodu narychlo vytvořeno Eduardem Bassem a několika dalšími významnými osobnostmi [Pernes, 1993: 110]. Ačkoliv měl ustředí v Praze, v Brně začala vycházet jeho moravská mutace. V roce 1946 se objevují další mutace tisku z hlavního města. Jde především o komunistický tisk jako bylo Rudé právo, Mladá fronta nebo Zemědělské noviny, ale i Právo lidu sociální demokracie a České slovo (brněnská verze Svobodného slova) národních socialistů [Kubíček – Šimeček, 1976: 188; srov. téţ. Drápala, 2000: 51]. Mezi další výrazný komunistický tisk můţeme řadit i týdeníky Tvorba a Kulturní politika. Tisk demokratické levice, tedy tehdejšího politického středu, představovaly kromě výše jmenovaných deníku národních 46
socialistů, také jejich týdeníky Svobodný zítřek a Masarykův lid a velice blízko k této politické pozici měly i výše jmenované Paroutkovy Svobodné noviny, Dnešek, Černého Kritický měsíčník, Hromádkova Křesťanská revue a Mackova Naše doba. Prostor mezi radikální a umírněnou levicí zaujímal výše zmíněný tisk sociální demokracie spolu s jejich týdeníky Cíl a Svět práce. Nejmenší skupinu představoval nesocialistický tisk Československé strany lidové, kde kromě deníku Lidová demokracie a Národní obroda, zastávají výrazné místo zejména jejich týdeníky Obzory a Vývoj [Drápala, 2000: 51]. Je tedy zřejmé, ţe téměř veškerý dobový tisk byl jednak tiskem stranickým a reprezentoval tak politické postoje a názory jednotlivých stran Národní fronty, a také byl pod rozhodujícím vlivem komunistů. Jak uvádí Pernes: „Dokonce i marxisticky matador Vojtěch Dolejší ve své vzpomínkové knize uvádí, ţe komunisté měli rozhodující vliv na většinu tehdejšího tisku. Sám jej dělí na: 1. tisk komunistické strany; 2. tisk masových organizací, v nichţ měli komunisté značný vliv (Práce, Mladá fronta, Zemědělské noviny aj.); 3. tisk sociálně demokratické strany; 4. reakční tisk (Svobodné slovo, Lidová demokracie, Svobodné noviny aj.)“ [Pernes, 1993: 115]. Vzhledem k zaměření práce na brněnskou lokalitu je hlavním zdrojem komunistický deník Rovnost, kde práce sleduje to, jakým způsobem byly americké filmy tímto deníkem reflektovány a to zejména v souvislosti s kulturně politickými cíli, vytýčenými ideologií strany. Dále pak sledujeme to, jak byly americké filmy touto reflexí pouţity a co bylo primárním cílem těchto reflexí. Pro zvýraznění specifiky tohoto diskurzu se přímo nabízela analogie s lokálním nesocialistickým tiskem. Ovšem při bliţším zkoumání deníku Lidové strany Národní obroda se bohuţel ukázalo, ţe filmová publicistika, věnující se aktuálním filmovým premiérám, se zde objevuje velice nepravidelně a má spíše informační charakter. Obdobně tak tomu je i v případě deníku Slovo národa národních socialistů, kteří v Brně vyhráli květnové volby. Součástí diskurzu jsou tedy nadstranické Svobodné noviny, které ačkoliv měly hlavní sídlo v Praze, 47
vycházely také v moravské mutaci a recenze filmových premiér jsou zde uveřejňovány s obdobnou pravidelností jako je tomu v případě komunistické Rovnosti. Nekomunistický tisk zde pak reprezentuje kulturně politický týdeník Obzory, který v dobovém tisku představoval výraznou výjimku jednak svou jasnou prozápadní orientací, vyzdvihováním křesťanských hodnot a také odmítáním jakékoliv formy socialismu jako ideologického konceptu a společenského systému. Jak uvádí Drápala, „To, co přemnozí současníci nazývali pokrokem, zpochybňovači šťastných zítřků povaţovali za cestu otroctví“ [2000: 56]. Tento výběr nám nabízí široké spektrum názorové diferenciace, které je dané postojem a postavením jednotlivých sociálních institucí v dobovém kulturně-politickém spektru. Přítomnost celorepublikových periodik pak zasazuje diskurz do širšího celorepublikového kontextu a umoţňuje nám skrze něj reflektovat postupnou proměnu situace v kulturní politice Československa jak v lokálním tak i v celostátním měřítku. Konfrontace lokálních a celostátních periodik také můţe zvýraznit obecnější společné tendence, které se objevovaly v tisku ve spojitosti s americkým filmem. V samotné analýze diskurzu se výrazně projevují tři dominantní aspekty sociálně-kulturních praktik, jak je definoval Norman Fairclough ve své práci Media Discourse (1995), a to aspekt ekonomický, politický a kulturní. V případě amerického filmu, který je distribuován zestátněným filmovým průmyslem a který je jádrem diskurzu, nad aspektem ekonomickým dominuje jak aspekt kulturní, který se v tomto případě zaobírá zejména otázkami kvality a v souvislosti s americkým filmem zde probíhá rozsáhlá debata zabývající se pojmem kýče v americkém filmu, tak i aspekt politický, jehoţ přítomnost je ovšem mnohem komplikovanější a projevuje se ve více rovinách konkrétních textů. V této práci se zaměříme právě na politický aspekt sociálně-kulturních praktik v diskurzu, který se zde objevuje jak v obecné rovině nositele 48
konkrétního ideologického významu, tak i v rovině konstrukce identit pisatele a čtenáře a jejich vzájemného vztahu. Politický aspekt je tedy hlavním kritériem při výběru textů z dobového tisku. Samotné texty uvedené v práci jsou v původní jazykové podobě. Upraveny byly pouze překlepy a gramatické chyby. Vzhledem k omezenému prostoru nejsou texty uvedené v celém rozsahu, ale jsou zde vybrané pouze části, které jsou relevantní vzhledem k tématu práce. Bylo ovšem důleţité klást důraz na to, aby bylo zachováno celkové vyznění textu a aby nedošlo k zavádějící desinterpretaci. Analýza diskurzu je rozdělena na dvě kapitoly. Toto rozdělení je dané zejména rozdílným přístupem recenzentů ke dvěma druhům americké produkce, které se v této době objevily v československé distribuci. První kapitola se věnuje analýze diskurzu amerických filmů zakoupených od menších amerických produkčních
společností
stojících
mimo
sdruţení
v Československu objevily jako první. Jednalo se zde
MPEA,
které
se
převáţně o filmy
kategorie B, které nedosahovaly úrovně hollywoodské produkce. Diskurz dobového textu sledujeme kontinuálně v kontextu s vývojem dobové politické situace, coţ nám umoţňuje zvýraznit jednotlivé kulturně-politické aspekty, které měly zásadní vliv na formování postoje jednotlivých recenzentů. Obdobný postup je pouţit i v druhé kapitole, která analyzuje diskurz doprovázející uvádění amerických filmů hollywoodských společností sdruţených v MPEA, které se začaly objevovat v Brně na konci roku 1946. Analýza těchto textů nám můţe poskytnout zajímavý pohled na dobový diskurz jednak z hlediska chápání a vnímání amerických filmů dobovou kulturní veřejností, jednak nabízí specifický úhel pohledu na problematickou soudobou kulturní politiku a můţe také reflektovat historický vývoj politické situace.
49
7. Americké filmy nezávislých výrobců v brněnských kinech První americké filmy, které se začaly v Brně po válce pravidelně objevovat, byly filmy amerických nezávislých výrobců, tedy spíše snímky kategorie B, které se vyznačovaly menším rozpočtem a jednoduchým dějem. Objevily se v Brně na konci května 1946, tedy v době, kdy probíhaly první poválečné volby. Samotné volby proběhly 26. května 1946. Jedním z prvních snímků uvedených v kině Metro byl 24. května film Bouře nad Bengálskem (1938), jenţ je typickou dobovou dobrodruţnou produkcí studia Republic pictures, ve které se mladý britský špion snaţí zachránit Britskou Indii. Komunistický deník Rovnost jej tři dny po volbách komentoval slovy: Po umělecké stránce by se dal odbýt mávnutím ruky. Avšak otázka těchto filmů není tak nicotná, jak se na první pohled zdá. Tady nejde totiţ jen o hloupou a nepravděpodobnou historku, při níţ se střílí. Tady jde také o to ukázat indický národ, bojující za svou svobodu, jako bandu otrhaných a špinavých ničemů, kteří házejí auta s hodnými okupanty do roklí a kteří se navzájem zabíjejí. Jde tu o to, aby si svět myslil, ţe boj za samostatnost není nic, neţ odváţný podnik nějakého dobrodruha skrývajícího se ve svatyni indické bohyně.[…] Normálnímu středoevropskému demokratu připadají totiţ tyto metody, které jsou tu s nevinnou tváří předváděny poněkud povědomé a smlouva, která má jakémusi malému národu zaručit ochranu mocných vojenských pánů, mu cosi připomíná. Není jako ona krásná slečna, která na plesu místokrále prohlašuje, ţe nechce slyšet nic o tom, ţe v Indii je mor, bída a hlad. Rád by se dozvěděl o této zemi a jejím národě víc. Americké filmy vyráběné západními kapitalisty mu to však neřeknou.36
Politický podtext je zde zřejmý. Autor textu odkazuje k Mnichovské dohodě z roku 1938 a podsouvá tak čtenáři nepřímou analogii snímku s německou tvorbou z období protektorátu. Svou pozornost soustřeďuje na podsouvaní kontextu, jeţ jde mimo záměry tvůrců snímku, a mění tak útvar recenze v agitační proslov ke čtenáři, který je v souladu se stranickou rétorikou. 36
Indie jaká není, Rovnost, 29.5.1946, s. 6.
50
Dominantním aspektem této rétoriky je zde nacionální orientace, která je patrná zejména ve způsobu popisu děje filmu a která byla v daném období jedním z hlavních nástrojů prosazování komunistické kulturní politiky [Kusak, 1998: 143]. V konstrukci vztahu pisatele a čtenáře vystupuje recenzent jako kulturně uvědomělý a jeho snaha poučit diváka, ačkoliv nepřímá, je zde zřejmá. Tato tendence se u jiných amerických filmů, které se v tomto období objevují, ještě prohlubuje. V případě komediálního dramata Svědectví seržanta Henessyho (1938) se centrem recenzentova zájmu v Rovnosti stává jiţ samotné publikum. „Miluji vás, Julie.“ Slečniny oči se zarosily atropinem, vše je tedy na dobré cestě. Nic nemůţe překvapit. A přece něco: je to obecenstvo. Nemůţete se jaksi smát, sedí-li vedle vás z jedné strany mladý muţ, který nad kotrmelci tanku prohlašuje, ţe je to „morový“, a z druhé strany paní, která pláče nad láskou plukovníkovy dcery a chrabrého motoristy. Nemůţete se rozesmát nad jinými perličkami tohoto filmu, který je starý a podprůměrný, ale začínáte alespoň chápat, proč u nás propadlo Dětství Gorkého.37
A obdobně tomu tak je i u snímků Dvojník ze Sonory (1938) a Noční luňák (1940): A přesto ţe Carmen i Dům na předměstí jsou filmy velmi zajímavé, zaujaly pozornost diváků – hlavně mladších – spíše oba starší americké filmy Dvojník ze Sonory a Noční Luňák, které jsou zboţím velmi lehkým a nadto ještě ledabyle a naivně vyrobeným. Bylo by mrhání papírem a časem věnovat jim zvláštní referát. Přesto bychom však chtěli upozornit ty, kteří se snaţí, aby film ukazoval víc neţ gangstery, střílení a házení lasem, na fronty mládeţe čekající na lístky. Tento zjev není moţno odbýt mávnutím ruky. Bude třeba výchovy, dobré a poctivé výchovy k touze po uměleckých hodnotách. Neţ se k ní však dostaneme, bylo by snad lepší tyto filmy nepromítat. Zisk, který z nich plyne zestátněné půjčovně, nemůţe nahradit škody spáchané na vkusu nejmladších diváků.38
Oba výše uvedené texty mají téměř identický charakter a ačkoliv se objevily ve filmové rubrice věnované kritickému hodnocení filmů, nelze je označit za recenze. V obou případech je samotné kritické hodnocení filmů omezeno pouze na prosté konstatovaní, ţe se jedná o podprůměrný film a
37 38
Viděli jsme Svědectví serţanta Hennessyho, Rovnost, 5.6.1946, s.4. Premiéry tohoto týdne, Rovnost, 3.7.1946, s.4.
51
dominantním tématem textů je kritika obecenstva. Agitační charakter zde spočívá v apelování na kulturně uvědomělého diváka, a to jednak formou ironizujícího náhledu na publikum, jako je tomu v prvním textu, a jednak otevřeným varováním před negativními vlivy na mladé publikum v textu druhém. Apelovaní na kulturní uvědomělost i mravní hodnoty jsou přímým odrazem Košického vládního programu, kde v kultuře program zdůraznil jako nejobecnější úkol „důslednou demokratizaci“, která byla chápána mimo jiné také v těsné souvislosti s výchovným působením při formování občana nového státu. Demokratizace tu znamenala nejenom rovný přístup ke vzdělaní a kultuře, ale nepřímo i nové vymezení obsahu kultury v ideovém směru tak, aby neslouţila úzkému okruhu lidí, ale lidu a národu [Broţová, 2002: 430]. Kromě agitačního charakteru nám texty poskytují i několik zajímavých informací o dobovém diváckém zájmu o americké filmy. Jednak se zde referuje o finančním neúspěchu sovětského filmu Dětství Gorkého (1938) a také druhý text poukazuje na to, ţe diváci dávají přednost starším americkým filmům před francouzským filmem Carmen (1945) a britským filmem Dům na křižovatce39 (1944), coţ naznačuje, ţe se americký film těšil značnému diváckému zájmu. Ovšem kritického úspěchu se těmto filmům dosáhnout nepodařilo. I v nekomunistickém tisku se k těmto filmům stavěli kriticky, ale na rozdíl od komunistické agitace převaţuje ze začátku spíše smířlivý charakter, který vyniká například při srovnání recenze Dvojníka ze Sonory (1938) s předchozím textem. Dvojník ze Sonory označovaný jako „sensační strhující film z amerického západu“ je z trojice uváděných filmů nepochybně nejslabší, ačkoliv nelze popřít, ţe v určitém smyslu vyniká nad průměr filmových kovbojek nebo rodokapsové literatury. Dějová osnova je […] vcelku chatrná a nepřináší nového vůbec nic. Vypadá to tak, jako by si scénárista přečetl několik starších scénářů, libovolně z kaţdého vytrhl několik stránek a pomocí lepidla a špendlíků vytvořil nový, zaručeně originální. […] O to tu však neběţí! Podobné filmy přece nejsou určeny k tomu, aby byly analyzovány, aby divák se zálibou spočinul na tom nebo
39
V původním textu o amerických filmech, který je zde uveden došlo ke zkomolení názvu, ovšem samotná recenze na stejné stránce jiţ uvádí název filmu správně.
52
onom, rozhodující není ani kvalita fotografie, ani herecké podání, psychologická hloubka nebo filmová poesie. Rozhodujícím a snad jediným momentem je tu lavinovitý pohybový spád, […]. A tak se takový film musí omezit na šílené honičky na koních, velké pouliční přestřelky, loupeţe, šerify a pronásledované psance. Dvojník ze Sonory má alespoň tu přednost, ţe montáţ těchto dějových prvků byla udělána poměrně vkusně a někdy i vtipně a ţe se dokonce podařilo vyhnout se rodokapsovým banalitám. […] Proto můţe být tento film pojímán pouze jako určitý odpočinek, nenáročné pozvednutí nálady, kdyţ právě nesvítí slunko a nelze jít k řece.40
Na rozdíl od komunistického příspěvku je tento text, uveřejněný v brněnské mutaci Svobodných novin, bez politického podtextu a zaměřuje se jen na samotný film. Kritiku filmu autor podřizuje znalosti ţánru a zdůrazňuje, ţe film je pouze oddechovou zábavou bez větších uměleckých nároků a nepřímo tak poukazuje na nesmyslnost agitace ve prospěch kulturního uvědomění zdůrazňovaného ve spojitosti s tímto filmem. Druhou velice často uplatňovanou tendencí pak byla redukce kritiky na popis a obsazení s případným jednovětým komentářem, jako u Svědectví seržanta Henessyho (1938). Třebas tento druhořadý film, vyrobený dle nesčetněkrát vyzkoušených receptů, nemá co bychom mohli zvláště vyzdvihnout, stojí ještě o třídu víš nad revuální ubohostí Belita tančí […].41
Výše zmiňovaná hudební revue Belita tančí (1944) patří pak mezi filmy nezávislých producentů, které měly největší počet repríz v daném období, a uváděla se v Brně v roce 1946 i v roce 1947. Dobovou kritikou byl snímek jednoznačně odmítnut. Belita tančí je výrobkem malé produkční firmy, však skromností své výpravy nesplňuje ani tento nepatrný poţadavek divákových očí a v některých scénách – např. v haciendě s číšníky v hedvábí – je přímo uráţí svým nevkusem. Jím je také střídaní scén z minulé války s reklamou krasobruslařky. Hrdinka filmu Belita přirozeně lépe bruslí neţ hraje.42 40
Film: Dvojník ze Sonory, Svobodné noviny, 14.7.1946, s. 5. Filmy týdne, Svobodné noviny, 19.5.1946, s. 5. 42 Dva americké filmy, Rovnost, 22.8.1946, s. 4. 41
53
[..] Přestoţe Belita tančí u nás všude téměř se spontánním úspěchem, je moţné tvrdit, ţe ani takový průměrný a podprůměrný divák by neměl být spokojen.[...] Průměrnému a podprůměrnému diváku nevadí chabá dějová osnova.[...] Nevadí mu snad ani cynické pojetí lásky, ţivota, války. Mělo by mu vadit zakončení filmu, které lze označit jako velkou proklamaci kýče. Svým úspěchem si film Belita tančí nemůţe vyslouţit jedničku. Zato obecenstvo, jeţ se mu obdivuje, dostane pětky od shora dolů.43
S obdobným hodnocením se snímek krátce předtím setkal také v hlavním městě44, kde jej předcházel o týden dříve americký film Neznámí lidé (uváděn také pod názvem Cizí lidé) (1944), který byl označován jako „první americký film v premiérovém uvedení.“ Text zdůrazňoval, ţe „Pisálkové dopisů a letáků, nabádající k ignorování všech neamerických filmů, mohou být spokojeni. Po několika starších výlupcích americké filmové kultury máme před sebou docela nový výrobek, který nese všecky specifické znaky hollywoodské machy.“ Kritika byla spíše střízlivá a označila film
spíše za „celek řemeslný, bez posvěcení uměleckého ţáru,“ , ale bylo zde zdůrazněno, ţe „Tento film však nesmí být posuzován jako vzorek té produkce, kterou snad přece jednou dostaneme do našich kin.45“ Tato tendence, ve které je divákovi a čtenáři dáváno
najevo, ţe snímek není reprezentativní, nám pomáhá utvořit si obraz o postoji, který k západní kultuře měli jednotlivý recenzenti, kteří v textech reprezentovali ideologické a kulturní postoje svých stran. Komunistický tisk v tomto bodě podobnou argumentaci nezdůrazňuje. Jak je zřejmé i z výše uvedených textů, kritický postoj recenzentů není jednotný, ale spíše protichůdný, a je definován především politickou orientací. Právě nedostatečná kvalita posledních dvou zmiňovaných snímků, je také dostatečně pádným argumentem do širší kulturně politické debaty46, kritizující práci státního filmu ovládaného komunisty. Je však nutné zdůraznit, ţe středobodem této debaty je především domácí tvorba a způsob, jakým je se 43
Film: Belita tančí, Stalo se jedné neděle, Rosanna, Svobodné noviny, 25.8.1946, s. 5. viz. Filmy týdne, Svobodné noviny, 19.5.1946, s. 5.; Film týdne: Brána k umění, Tajné poslání, Bedrník Smith, Neznámí lidé, Belita tančí, Obzory, 25.5.1946, s. 336. 45 Filmová neděle: Cizí lidé, Svobodné noviny, 12.5.1946, s. 5. 46 viz. např. Film týdne: Odpoveď na otevřený dopis zplnomocněnce pro dovoz a vývoz filmu J. Elbla. Obzory, 7.11.1945, s. 174 – 176. 44
54
zestátněním filmem nakládáno. Americký film v této diskusi nefiguruje přímo, ale jeho kontext je do značné míry vyuţíván jako vhodný nástroj k posílení argumentace. Otevřená kritika se objevuje v týdeníku Obzory, který se jiţ několikrát snaţil poukázat na politické nepoměry v zestátněném filmu.47 [...] Pánové z filmové půjčovny se velmi mýlí, domnívají-li se ţe, uslyšivše slovo „americký“, zmlkneme nebo budeme pět chvály na geniální řešení tohoto problému. To, co se nám jako americký film předvádí, nejsme totiţ za námi ţádaný americký film ochotni uznat. Hlásíme se do první řady těch, kdoţ ţádají, aby podobné výrobky jak americké, tak české a jiné produkce byly z provozu vyřazeny. Doufáme ovšem, ţe tyto filmy nejsou uváděny proto, aby přesvědčily naše diváky, ţe ten kýţený americký film za nic nestojí. V minulém čísle jsme se rovněţ zmínili o stranických vlivech ve filmu, který je vyuţíván vedoucími komunistickými činiteli. K tomu nyní přistupují další takové výkony. [...]48
Tato kritická tendence, která se později prohlubuje v nekomunistickém tisku, přenáší zodpovědnost za špatnou kvalitu americké produkce na komunisty a znemoţňuje jim tak zaujmout odosobněné stanovisko, které je patrné z předchozích textu z Rovnosti, kde je kladen důraz zejména na úpadkovost západní kultury v kontrastu s ideologicky vyzdvihovanou uvědomělou kulturou východní. Je to zřejmé i na hodnocení snímku Neznámí lidé. Kdyţ je snímek o čtyři měsíce později uváděn také v Brně, je přijat vcelku pozitivně i komunistickým tiskem, který je velice umírněný, nepouţívá prvoplánovou agitaci, ale zaobírá se i jednotlivými prvky samotného filmu. Krátkému rozboru předchází vysvětlující úvod, ve kterém autor textu upozorňuje na původ filmu, ale nepřímo také obhajuje státní film tím, ţe to byli Američané, kteří odmítli podepsat smlouvu. Dalším filmem z americké produkce Monogram Pictures, která nepatří do koncernu velkých amerických filmových společností a která s námi proto uzavřela smlouvu, jsou Neznámí lidé. Je to poměrně dobře udělaná detektivka, jejíţ děj nebudeme v našem referátu ani naznačovat, abychom diváka nepřipravili o jediný poţitek z tohoto filmu. Je jím napětí,
47
viz. téţ. Politická kontrola našeho filmu, Obzory, 22.9.1945, s. 77. Film týdne: Brána k umění, Tajné poslání, Bedrník Smith, Neznámí lidé, Belita tančí, Obzory, 25.5.1946, s. 336. 48
55
které se podařilo reţisérovi W. Castleovi vyvolat střídáním obrazů, spádem pestrého děje a zajímavých reţijních nápadů. Avšak okamţik, kdy má toto napětí vyvrcholit, filmu chybí.49
Necelé dva týdny poté byla smlouva podepsána a v následujícím období se jiţ začínají v kinech objevovat první americké filmy velkých studií, které se stávají středobodem zájmu kulturních referentů. Snímkům nezávislých studií jiţ není věnován tak velký prostor. Pokud jim prostor věnován je, nadále zde převládají dvě tendence, které si ukáţeme na snímku Navždy tvá (1945) uvedeném v Brně v kině Moderna 13. prosince 1946.
V první tendenci
dominuje zaměření recenzenta na samotné kvality filmu, jak můţeme vidět v recenzi z komunistického deníku Rovnost: Při tomto americkém filmu produkce Monogram Pictures se patrně kaţdý slušný člověk pozastaví nad mnoha věcmi. Uţ před vchodem do kina jej překvapí kýčovité fotografie, které kromě barev zvýrazňují tělesné přednosti představitelky hlavní role G. Storm. Během promítání bude pak několikrát nevybíravým způsobem nejtěţšími kalibry zaútočeno na nejněţnější city, které člověk má, ať uţ je to soucit s ochrnutými dětmi nebo zmrzačenými vojáky. Reţie Williama Nigha totiţ neváhala pouţít těchto uboţáků jako působivého pozadí pro pěvecké a taneční výkony […]. Za to, ţe strávil příběh o bohaté slečně, která je postiţena dětskou obrnou a která se zamiluje do svého zachránce-lékaře, je divák nakonec obdarován bonbónkem happyendu […]. A divák, který toto všechno přestál a který se po dvě hodiny díval na nepodařenou kopii Deanny Durbinové […] odchází z kina s otázkou: Proč jsou k nám dováţeny filmy této úrovně?50
V tomto textu se objevuje jeden z častých postupů vyuţívaných filmovou kritikou v Rovnosti. Kritik tady podřizuje celkový dojem ze snímku skládáním různých a často přímo nesouvisejících fragmentů, pomocí kterých vytváří pro čtenáře a případného diváka nový mediální obraz filmu tak, aby vedl jeho pozornost k jistým aspektům, kterým by divák za normálních okolností nevěnoval velkou pozornost. V tomto konkrétním případě se kritik nejdříve soustřeďuje na filmový plakát, u kterého poukazuje na jeho morální nevhodnost a poté věnuje svou pozornost kritice pozadí a pouţitých statistů u tanečních a 49 50
Neznámí lidé, Rovnost, 5.9.1946, s. 4. Navţdy tvá, Rovnost, 19.12.1946, s. 4.
56
pěveckých čísel. Tyto konkrétní jednotlivosti jsou nadřazeny posuzovaní díla v jeho celku a do značné míry ovlivňují celkové vyznění kritiky. Druhé tendenci pak dominuje ideologický postoj autora a kritika státního filmu jako je tomu v textu Svobodných novin: Na omluvu americké filmové produkce budiţ řečeno, ţe tento snímek menší firmy Monogram nenese exportní ochrannou známku MPEA, neboť byl zakoupen podobně jako filmy Jediná, Belita tančí, Dvojník ze Sonory aj., dávno před uzavřením smlouvy s velkými sdruţenými výrobci. Tím ovšem není omluven ani zplnomocněnec pro dovoz a vývoz filmů, ani slavná aprobační komise, která neváhá připravovat stále nepříjemnější překvapení. […] Je to jeden z mnoha naprosto zbytečných filmů, které ještě více kazí a mrzačí nepatrný vkus nejširších vrstev. Všechna hesla o dobrém umění pro široké vrstvy se stalým opakováním převrátila ve fráze, pak byla odvrţena vůbec a dnes se pracuje opět podle starých receptů. Neboť valná většina toho, co vidíme v biografech, je jenom umělá limonáda, ne-li přímo opium.51
Tento text je také dobrou ukázkou toho, jakým vývojem prošla kritika amerických filmů v nekomunistickém tisku. Počáteční shovívavost, kterou zde představuje úvodní část informující čtenáře o tom, ţe film není reprezentativní, nahrazuje ostrá kritika, která ovšem není namířena na samotné dílo, ale na státní film ovládaný komunisty, který tento film zakoupil do distribuce. Tyto dvě tendence se navzájem prolínají jak v nekomunistickém tak v komunistickém tisku52, ale lze si všimnout, ţe komunisty vedený tisk, se zaměřuje spíše na otázky kvality samotných snímků, neţ aby kritizoval státní podnik. Nekomunistický tisk naopak s postupně prohlubující se společenskou krizí svoje útoky na komunisty vedený státní film zintenzivňuje a v některých případech neváhá označit distribuci některých filmových titulů přímo „nejen neomaleností, nýbrţ i případem pro psychologa a sociologa.53“, anebo alespoň projeví
51
Film: Navţdy tvá, Svobodné noviny, 15.12.1946, s. 6. viz. např.: Film: Siréna, Vítězství nad osudem, Braziliana, Stručně o filmu, Svobodné noviny, 13.4.1947, s. 5.; Film týdne: Blaznivá holka, Bludný kruh, Stará Oklahoma, Ocelová pěst, Komedie štěstí, Lukrécie, Obzory, 9.8.1947, s. 471-472.; Stříbrné brusle, Rovnost, 5.10.1947, s. 6. Kde klademe důraz na recenze filmů nezavislých amerických produkcí, objevujících se v brněnské distribuci aţ do konce námi zkoumaného období. 53 Film týdne: Tekuté zlato, Četař York, Tři tváře západu, Lední serenáda, Zrádce, Komisař Berthier, Obzory, 19.7.1947, s. 424. 52
57
svoje osobní dojmy: „Kdyţ si představím, kolik filmů těchto nezávislých výrobců ještě budeme muset vidět neţ bude příděl vyčerpán, dělá se mi nevolno.54“
Kvalita uvedených snímků je vzhledem ke kontextuálním informacím o plných sálech sporná, ale z hlediska námi zkoumaného problému je moţné říct, ţe uvedené filmy byly vyuţity všestranně. Počínaje argumenty komunistického tisku odsuzujícími snímky jako podvratnou kapitalistickou propagandu a kýč poškozující vkus a mravní hodnoty občanů, aţ po označení je za zásadní chybu a důkaz neschopnosti komunistického Ministerstva informací ve způsobu vedení státního filmu ze strany tisku nekomunistického. Tento zásadní vliv politické situace na různá odvětví kulturního ţivota včetně filmu se ještě více projevuje v hodnocení a kritice filmů velkých studií, kde je moţné reflektovat i důleţité zvraty týkající se jak vnitropolitických změn, prohlubující se rozpory mezi stranami Národní fronty, tak i změny v orientaci zahraniční politiky a mezinárodních vztahů.
54
Film týdne: Na obzoru plachta bílá, Braziliana, Černá ovce, Sedm závojů, Sbohem mládí, Obzory, 25.1.1947, s. 64
58
8. Americké filmy velkých studií v brněnských kinech Americký film se v Československu promítal na základě dvou smluv. První smlouva byla uzavřena 10. května 1946 mezi Louisem Kantůrkem a Jindřichem Elblem a týkala se uvolnění amerických filmů, které byly pro Československo připraveny jiţ během války americkým státním orgánem OWI [Zeman, 1994: 112]. K uzavření smlouvy mezi americkým filmovými společnostmi sdruţenými v MPEA a československým filmovým monopolem došlo 17. září 1946 [Mareš, 1994: 94], tedy v době po ukončení hospodářské pomoci Československu. Smlouva byla uzavřena na dobu jednoho roku. V Brně se tyto filmy poprvé objevily 25. října 1946, kdy měl v kině Scala premiéru snímek studia MGM Lidská komedie (1943) a do konce roku 1948 jich bylo uvedeno 88. Většinu produkce tvoří snímky vytvořené ve válečných letech 1939 – 1945, tedy v době, kdy Hollywood byl na vrcholu své zlaté éry a prosperoval. Výjimku tvoří tři filmy z roku 1946 (Gilda, Zelená léta, Nejlepší léta našeho života) a premiérový Chaplinův film Monsieur Verdoux (1947). Uvedení těchto filmů provázela velká očekávání, která v mnoha případech vedla ke zklamání. Jako důleţitý prvek se zde opět výrazně projevuje politický postoj recenzenta k samotné zemi vzniku. Tato míra sympatie vynikne zejména, kdyţ porovnáme jednotlivé texty recenzentů. Komunistický deník Rovnost, zaměřuje svou pozornost ne na film samotný, ale na bombastickou formu prezentace a doprovodný reklamní materiál, a jeho postoj k americkému způsobu sebeprezentace je zcela zřejmě záporný. Kdyby „Lidskou komedii“, první americký film, který byl uveden v Brně, nepředcházely filmové ukázky s reklamou opravdu barmunskou – tisk pěje chválu a uznání, Metro-Goldwyn-Mayer s hrdostí uvádí film, na který vzpomínka nevybledne. Tento film byl vyroben s péčí?! – a kdyby Motion Export Association nezaplavovala redakce propagačními články, mohli bychom tento film bez dlouhého vysvětlování označit jako kterýkoliv dobrý řemeslný výrobek. Ale proto, ţe v tiskovinách americké vývozné společnosti se to hemţí větami typu „film hýří humorem, pathosem, sentimentalitou, romancí a je povaţován za
59
nejskvělejší zobrazení amerického ţivota, jaké kdy bylo představeno na plátnu kina.“, chceme v našem referátu jasně říct čím Lidská komedie je a čím není. […] Divákovi bude cizí laciné filozofování, kterým se ve filmu vysvětlují pojmy jako Bůh, demokracie, smrt a podobně. Evropan vyrůstající v prostředí, které dalo světu takového Platóna, Jeţíše, Voltairea, Marxe nebo Masaryka, se těţko smíří s touto uţitkovou filozofií, podávanou po americku, po lţících. Bude mu to trochu směšné a začne scénáristu a reţiséra Clerencea Browna podezírat , ţe mu chce namluvit svůj film jako velké filozofické a sociologické dílo. Lidská komedie jím není – je pouze dobře vyprávěnou, poněkud dlouhou (3000 metrů) povídkou s vtipnými dialogy, dramatickými, dobře skloubenými scénami a výbornými herci.55
Dominantní prostor tohoto textu opět vyplňuje kritika filmového kontextu a nikoliv samotného filmu. Tentokrát se autor soustředil na posuzování propagace, jeţ film doprovází a na které autor demonstruje rozdílnost amerického a evropského způsobu chápaní, přičemţ sám sebe i čtenáře staví do pozice kulturně uvědomělých Evropanů, pro které je lacinost západní kultury nepřijatelná. Zcela v intencích stranické ideologie zdůrazňuje důleţitost evropské, potaţmo národní kulturní identity odvolávající se na Masaryka, který byl v tomto období vyuţíván jako univerzální ideál, za jehoţ pokračovatele se komunisti označovali [Drápala, 2000: 29]. Komentář k samotnému filmu je zredukován na minimální prostor, ve kterém je označen za pouze dobrý film. Deník Svobodné noviny pak představuje přístup střízlivý, jenţ k hodnocení zaujímá neutrální stanovisko, kde je středem pozornosti samotný film. Dočkali jsme se. První americký film Lidská komedie poběţí od pátku ve Scale. Kdo očekává veliký zázrak, bude zklamán. Lidská komedie je reportáţ [...]. Místy je tato reportáţ více nebo méně sentimentální, ale vcelku je dělaná vkusně. Reţie je řemeslná. Ale je to nejlepší a nejdokonalejší řemeslo, jaké jsme kdy viděli. Američané prostě dovedou vidět, myslit, jednat a cítit filmem a jsou v tom nepřekonatelní, ať uţ jde o reţiséra, herce, střihače nebo obyčejné ateliérové dělníky. Dovedou udělat film ze sebevětší nicůtnostky. I v tomto případě je tomu tak: Románová předloha není valná, ale filmový přepis je technicky a
55
První americký film, Rovnost, 31.10.1946, s. 4.
60
řemeslně přímo oslňující. A ještě poznámka k prostotě tohoto filmu: Nesmí nás mýlit, neboť prostota a lidskost jsou teď v módě.56
Text se vyváţeně věnuje jak kladům tak i záporům filmu, jak po dějové tak i technické stránce. V textu je obsaţen jak obdiv tak i ironický nadhled oproštěný od jakéhokoliv politického kontextu. Zcela opačným dojmem pak působí recenze z týdeníku Obzory, která zcela otevřeně sympatizuje s americkým filmem a je vţdy ochotna drobné prohřešky výbornému americkému filmu odpustit. [...] Jsme tu pozorovateli nesmírně jemného a hluboce zaloţeného pásma příběhů chudé americké rodiny, jeţ ztratila otce a jejíţ nejstarší syn odešel do války. [...] Marcus na frontě padl. Ale posílá za sebe náhradu ve svém příteli. A tak jsme svědky nejzávaţnější sentence, jiţ tento film chce tlumočit, totiţ, ţe smrtí ani zdaleka všechno nekončí. Tato myšlenka je největším přínosem kinematografie posledních let. Nelze popřít, ţe film poněkud přehání glorifikaci amerického rodinného ţivota, ţe v Americe není všechno tak v pořádku, jak to vidíme tady, je však nutné rozhodně se postavit proti všem, kteří vycházejíce z tohoto bodu, odsuzují celý film a snaţí se nevidět podstatný rozdíl mezi tendencí a tendencí.57
V tomto případě se jedná o jednoznačnou glorifikaci filmu a to nejenom po strance obsahové, ale i stylistické, kde se autor dramatizací textu, ve kterém klade důraz na emoce, snaţí zvýraznit přednosti tohoto filmu. Prostor věnovaný záporům filmu je zde obdobný tomu, jaký je v Rovnosti věnován jeho kladům. Agitační charakter se zde neopírá o politickou rétoriku, jako v případě Rovnosti, kde je daná výraznou kulturní politikou komunistické strany, ale jeho přítomnost je patrná zejména v závěru textu, kde autor odsuzuje negativní reakce. Vzájemné srovnání těchto tří textů pak nabízí v té nejobecnější rovině pohled na postoje jednotlivých periodik k americkému filmu potaţmo kultuře a ukazuje také to, jak výrazně jsou tyto postoje ovlivněné jejich pozicí v kulturní politice.
56
Film: Lidská komedie, Muţi bez křídel, Svobodné noviny, 24.10.1946, s. 5. Film týdne: Výlet do XVI. století, Nasreddin v Buchaře, Lidská komedie, Věčná Eva, Obzory, 9.11.1946, s. 719. 57
61
Do konce roku je v brněnských kinech uvedeno ještě pět amerických filmů velkých produkcí. Mezi nimi je i snímek Věčná Eva (1941), jeţ byl uţ jednou uveden těsně po válce a následně byl z kin staţen. V Brně se objevil 8. listopadu v kině Alfa, kde se s úspěchem promítá aţ do 5. prosince. Jako první o filmu informují Svobodné noviny, které uvádí, ţe „Tento film nemá umělecké hodnoty a neusiluje o ně. Ale je-li nám zapotřebí zábavy, devadesáti minut příjemného pobavení a odpočinku, můţeme ji mít v míře svrchované.[…] Budou vám namlouvat, ţe takové filmy ohlupují, ničí revoluční uvědomění a kdo ví co ještě. Ale Věčná Eva nechce usměrňovat divákovi myšlenky a křivit je, neboť je třeba aby si postoj k věcem člověk upravoval sám.58
Ačkoliv je tento text z nadstranických novin a je mířen především na čtenáře, lze zde zaznamenat otevřený nesouhlas směrovaný na komunistický tisk potaţmo komunistickou propagandu, který lze stavět do souvislosti s dobovou situací v tisku. Zde docházelo k časté vzájemné konfrontaci politických stran, coţ bylo ve stranickém tisku s prohlubující se krizí na denním pořádku a nevyhnulo se ani kulturní rubrice Svobodných novin, které ačkoliv nebyly tiskem stranickým a část redakce byla komunistická, převládající politická orientace měla blíţe spíše k politické orientaci národních socialistů a samotní komunisté je počítali mezi reakci [Pernes, 1993: 115]. V tomto konkrétním případě však nelze tvrdit, ţe by došlo k nějaké přímé konfrontaci. Film byl vcelku dobře přijat v komunistickém tisku, kde jej označili za snímek, který „jistě najde ohlas u všech, kdoţ se chtějí v kině bavit a kdoţ nebudou přemýšlet nad tím, jak to, ţe se dívka nakonec zamiluje do mladíka, který ji celý film svým hrubým jednáním pokořoval59.“ Ovšem jinak recenzenti v komunistickém deníku Rovnost nejčastěji
stavějí do souvislosti jednotlivé aspekty filmu s kaţdodenní dobovou realitou, coţ jim umoţňuje demonstrovat ideologické postoje strany k různým aspektům skutečného ţivota, které se zejména po únoru 1948 stanou skutečnou realitou. Například v případě snímku Historky z metropole (1942) klade větší část textu 58 59
Film: Věčná Eva, Svobodné noviny, 10.11.1946, s. 6. Z brněnských premiér: Věčná Eva, Rovnost, 14.11.1946, s. 4.
62
důraz na kontext a sociální rozdíly a začíná text citátem E.G. Robinsona (který ve snímku vystupuje): „Hollywood má prostě příliš mnoho peněz, příliš mnoho technických vymoţeností, neţ aby mohl být prostý a pravdivý.“ A dodává:
Nic
výstiţnějšího nemohlo být o Hollywoodu řečeno. A Historky z metropole jsou dokonalým mistrným obrazem tohoto výrobního střediska. Tvrdí-li však reklamní texty výrobců, ţe jsou dokonalým obrazem Ameriky, tak se mýlí. Domnívám se, ţe iowskému farmáři nebo chicagskému dělníkovi bude historka o herci, čtyřúhelníku nebo černoších stejně vzdálená, jako našemu divákovi. Oba však budou tyto historky bavit, napínat, dojímat a vzrušovat. Víc konečně nechtějí: byly Fox-Filmem udělány, aby byly úspěšné, aby braly a ne dávaly, poučovaly, ukazovaly cestu. […] Aţ na kýčovitý a kulisovitý konec dokazují ostatní historky svou slovní, obrazovou, hudební i hereckou stránkou úţasnou rutinu amerických filmů, kterou ostatní produkce budou muset ještě dlouho dohánět.60
Zde si můţeme opět všimnout, ţe o filmu samotném se v podstatě nedovídáme téměř nic konkrétního. Autor textu volí témata vztahující se k filmu tak, aby je mohl postavit do souvislosti s politickou rétorikou, a dominuje zde posuzování Hollywoodu jako takového nikoliv rozbor filmu, který je paradoxně označen za zábavný. Zásadní faktor zde představuje jeho míra pokrokovosti, určená linií komunistické kulturní politiky. Autor textu pravdivost svého názoru stvrzuje citací amerického herce a snaţí se čtenáři touto vysvětlující formulací zasazenou do širšího kontextu podsunout velice specifický uhel pohledu na film. Technologická
preciznost
amerických
filmů
je
zdůrazňována
i
v nekomunistickém tisku, ale zde naopak hlavní myšlenka leţí zcela ve filmovém kontextu: Historky z metropole je film dokonalý herecky, fotograficky, zvukově, stavebně, scénáristicky, reţijně, architektonicky, osvětlovačsky atd. Jinak je tomu v otázce jeho umělecké závaţnosti a naléhavosti. Ale není třeba, abychom byli omezenými estéty a zavrhovali všechno, co není exkluzivním uměleckým dílem, zapomínajíce přitom na to, ţe film je také potěšením, zábavou a radostí.61
60 61
Třetí americký film, Rovnost, 4.12.1946, s. 6. Film: Historky z metropole, Svobodné noviny, 24.11.1946, s. 6.
63
Tady autor textu připouští, ţe film nemá po umělecké stránce velmi vysokou
úroveň, ale nepovaţuje to za jediné přípustné měřítko filmových
kvalit. V roce 1947 jiţ bylo v brněnských kinech uvedeno 70 celovečerních amerických filmů, z toho 58 jich bylo z velkých studií sdruţených v MPEA. Jen v lednu se objevily čtyři nové americké filmy, z nichţ zaznamenal úspěch především válečný snímek o posádce bombardéru Perutě pomsty (1943), který byl pozitivně přijat kritikou, vyzdvihující především skoro aţ reportáţní charakter snímku s vysokou mírou realističnosti62, romantické dobrodruţství Zorro mstitel (1940)63 a hudební revue Zasněžená romance (1941). Ačkoliv byl poslední zmiňovaný snímek kritikou zamítnut, jako tuctová záleţitost, které se vyrobily před válkou stovky64, podle informací, které můţeme vyčíst z komentáře Rovnosti to na divácky zájem pravděpodobně nemělo velký vliv: Proč se tímto filmem, o němţ by stačilo napsat několik řádek, tak obsáhle zabýváme? Proto, ţe fronty před pokladnou kina Kapitol hrozily demolovat celé zařízení a ţe se nakonec lístky prodávali za asistence SNB. Litujeme, ţe se tato horečka filmových fanoušků musí vybíjet právě na filmu, který se nemůţe rovnat ani jedné velké revui, které Amerika s úspěchem vyráběla před válkou.65
Podobné události byly vysvětlované tím, „Ţe náš divák nechodí do kina podle svých politických sympatií, dokazuje i nezájem Zlína, dělnického města o sovětské filmy. Důvod, proč se mohou lidé utlouci po tančících Belitách, Dvojnících ze Sonory a Zasněţených romancích, netkví tedy v tom, ţe diváci by dávali přednost západu před východem. Ne, Belity jsou vyprodány proto, ţe diváci dávají přednost lehkému kýči před dobrým uměním.“66
62
viz. např.: Brněnské filmové premiéry: Perutě pomsty, Ademai, počestný bandita, Film o věrném Dţurbalbovi, Rovnost, 12.1.1947, s. 9.; Film: Perutě pomsty, Věrný Dţurbals, Stručně o filmu, Svobodné noviny, 12.1.1947, s. 5.; Film týdne: Arinka, Pro hrst rýţe, Přísaha, Nadlidé, Lidé dvou světů, Perutě pomsty, Věrný Dţulbars, Obzory, 7.12.1946, s. 783 – 784. 63 Viz. Brněnské filmové premiéry. O minulosti vesele, O minulosti váţně, Rovnost, 25.1.1947, s. 8.; Film: Komu se nelíbí…, Vlast, Zorro mstitel, 50 let filmu, Svobodné noviny, 26.1.1947, s. 6.; Film týdne: Historky z metropole, Bílá legie, Mladý Tomáš Edison, Pouto nejsilnější, Přízraky noci, Vrah se bojí noci, Dostaveníčko s láskou, Zorro mstitel, Obzory, 18.1.1947, s. 47. 64 Film: Hořlavý film, Záhadný pan Jordan, Zasněţená romance, Dvě veselohry, Svobodné noviny, 19.1.1947, s. 6.; Film týdne: Alexandr Něvský, Dívčí letka, Má sestra Ela, Zasněţená romance, Velký případ, Ademai, počestný bandita, Slon a švihadlo, Zákon velké lásky, U nás v Kocourkově, Obzory, 4.1.1947, s.16. 65 Dobrá a špatná americká veselohra: Záhadný pan Jordan, Zasněţená romance, Rovnost, 19.1.1947, s. 8. 66 TUČKOVÁ, Anna : Boj o filmového diváka, Rovnost, 2.2.1947, s. 6.
64
Relevantnost tohoto tvrzení je ovšem sporná, zejména v souvislosti s výzkumem veřejného mínění, který proběhl o čtyři měsíce dříve v listopadu 1946 a podrobně jej popisujeme v kapitole 3.2., kde 60 % dotazovaným odpovědělo, ţe nejsympatičtější zemí je USA a SSSR bylo pouze v sekci „Jiné“ [Faure, 2006: 60]. Pokud bychom vycházeli z tohoto faktu, muselo by dojít k transformaci politických
sympatií
obyvatelstva
během
čtyř
měsíců,
coţ
se
zdá
nepravděpodobné. Daleko více pravděpodobné se zda být to, ţe politické sympatie neměly tak výraznou roli, jako organizační schopnosti, jasně vytýčené politické cíle a vnitřní jednota komunistů, kterým ostatní politické strany nebyly schopné konkurovat. Nicméně podobné úvahy vedly v komunistickém tisku pouze k posílení ideologického boje za výchovu diváka a recenzentskou snahu vysvětlit mu, co je dobré a co špatné. Pokud bychom tyto tendence srovnávali s tiskem nekomunistickým, je zřejmé, ţe v tomto směru zachovával značně konzervativní postoj a nesnaţil se proměnit kulturní rubriky na rubriky politické, pokud pomineme jiţ zmiňovanou tendenci kritizovat vedení státního filmu. Tento rozdíl ve způsobu oslovování čtenářů ve stranickém tisku lze přirovnat k samotné politické aktivitě jednotlivých stran a jejich způsobu jednaní s potencionálními voliči. V této době se jiţ značně zhoršuje sociální a ekonomická situace v Československu. Změna zahraniční politiky Spojených států a odmítnutí Marshallova plánu [Rupnik, 2002: 220 – 224; srov. téţ. Faure, 2066: 72 - 79] pak mají přímý vliv na vnitrostátní problémy, kdy se stát dostává zhruba v polovině roku 1947 do sociální a ekonomické krize, která vede k rychlému rozpadu jednoty stran Národní fronty a k nespokojenosti obyvatelstva, jehoţ ţivotní standart klesl pod prvorepublikovou úroveň [Kaplan, 1991: 77]. Neobvyklou moţnost vyjádřit se k těmto změnám nabízí i americké filmy. V případě snímku Konvoj do Murmanska (1943), který pojednává o americké
65
válečné lodi vezoucí zbraně Sovětskému svazu, je politický přesah recenzí velice zřejmý. Snímek byl v Brně uveden 9. května 1947 v kině Stadion a dal kritikům moţnost reflektovat změny v americké zahraniční politice. V kině Stadion běţí tento týden film, který je nejen uveden Rooseveltovými slovy: „K čertu s torpédy, plnou parou vpřed!“, ale také naplněn jeho duchem: Duchem spolupráce mezi všemi demokratickými národy. Při promítaní […] si uvědomujeme silněji neţ kdy jindy, jak se změnila americká politika, kdyţ několik let po natočení filmu o lodích, vezoucích zbraně Sovětskému svazu, přikazuje Hollywoodu, aby natáčel film, jako: Za železnou oponou a pod. V těchto filmech nám uţ Hollywood sotva ukáţe tak optimistickou scénu jako je příjezd Američanů do Murmanska, kde jsou vítáni srdečnými „tovaryši“! Je to škoda. Škoda pro mír světa i úroveň amerického filmu. Neboť Konvoj do Murmanska je právě dokladem toho, jak hluboce lidský film dovede vytvořit vyspělá hollywoodská technika, slouţí-li vyšším cílům neţ je pouze napětí a pobavení diváka.67
V této recenzi z deníku Rovnost si můţeme povšimnout náznaků nikdy předtím neprojevované nostalgie nad ztrátou spojenectví mezi Spojenými státy a Sovětským svazem, ale zároveň je vina na této změně připisována jednoznačně Američanům. Tuto tendenci podporuje také postoj, který převládal v Národním shromáţdění, kde jak uvádí Faure, „byla politika Spojených států vnímána jako velmi nespravedlivá [...] a panoval zde dojem, ţe Spojené státy přitvrzují svoji politiku vůči Československu, aby touto cestou postihly Sovětský svaz“ [2006: 71]. Text se také vůbec nevěnuje rozboru a hodnocení samotného filmu, ale pouze přejímá jeho námět pro vlastní interpretaci, kde se ve značné míře odráţí dobová politická situace, jeţ je vyústěním událostí Moskevské konference z března 1947 [Rupnik, 2002: 220]. Na rozdíl od Svobodných novin, jejichţ text se podobné asociaci zcela vyhýbá68 a snímek označuje v rámci ţánru spíše za průměrný a Obzory se v tomto případě pouze omezují na konstatování, ţe „Politický smysl Konvoje do Murmanska vyznívá ovšem poněkud paradoxně, měl by však stát tím výraznější připomínkou všem těm, kteří mluví o třetí světové válce.“69
67
Brněnské filmové premiéry: Mládí a krása, Konvoj do Murmanska, Brána ke štěstí, Rovnost, 11.5.1947, s. 6. Film: Přístav lásky, Konvoj do Murmaňska, Černé komando, Svobodné noviny, 18.5.1947, s. 6. 69 Film týden: Konvoj do Murmanska, Pouť za štěstím, Bylo jednou zelené údolí, Obzory, 7.6.1947, s. 328. 68
66
Výše
zmiňovaný
paradox,
se
zde
také
odvolává ke
změnám
v mezinárodních vztazích, ke kterým došlo před dvěma měsíci, a v jejichţ případě sdílel týdeník Lidové strany stejné postoje a tvrdil, ţe vztahy mezi Československem a Spojenými státy dosáhly dramatické úrovně proto, ţe zapadají do rámce americko-sovětského napětí [Faure, 2006: 71]. S postupující krizí se také postupně posilují politické postoje jednotlivých recenzentů v tisku vzhledem k jejich politické orientaci. Náměty amerických filmů recenzenti vyuţívají podle svého přesvědčení a častokrát představuje politický postoj recenzenta výchozí bod jak hodnotit i filmové kvality uváděných filmů. V případě dalšího uváděného filmu Brána ke štěstí (1941), jehoţ tématem je otázka evropských emigrantů snaţících se dostat do Ameriky, je určujícím kritériem celé kritiky sarkastický tón a záporný postoj k Americe. Americký film, běţící v kině Kapitol, líčí ţivot evropských emigrantů, kteří se chtějí dostat do země „zaslíbené“, do Spojených států. […] Film si vybral za hrdinu bezcharakterního gigola, který okouzlí americkou učitelku a sňatkem s ní chce získat visum. […] Film se vyhnul tragické a nepříjemné stránce přistěhovaleckého problému a omezil se pouze na to, ţe do tohoto aktuálního prostředí zasadil zamilovaný příběh. V jeho blízkosti zní proto podivně slova holandského profesora, který se do USA nedostane, o svobodě, která čeká za „bránou štěstí.“70
Samotný film samozřejmě je částečně americkou propagandou, i kdyţ ne v celém svém měřítku. Určujícím faktorem ovšem je, ţe tento text je součástí širší protiamerické propagandy, se kterou se čtenáři denně setkávají na stránkách Rovnosti a to ve všech moţných podobách počínaje informacemi o dělnických stávkách v Americe, o sociální situaci amerických dělníku, o politickém postavení „pokrokových“ umělců a politiků nebo o sociální situaci v samotném Hollywoodu.71 Autor textu vychází z tohoto kontextu a ten určuje tón, jakým je na film nahlíţeno. Přístup jednotlivých recenzentů opět vyniká při srovnání. Zatímco v komunistické Rovnosti, převaţuje záporný tón daný především 70
Brněnské filmové premiéry: Mládí a krása, Konvoj do Murmaňska, Brána ke štěstí, Rovnost, 11.5.1947, s. 6. viz. např. ERENBURG, Ilja (1947a): Byl to jen docela obyčejný film, Rovnost, 2.2., s. 6.; viz. téţ. ERENBURG, Ilja (1947b): Děti v továrně na sny, Rovnost, 23.3., s. 7. 71
67
odporem ke Spojeným státům, Svobodné noviny je označují za průměrný magazínový a dobře udělaný kýč72, týdeník Obzory jej povaţuje za „závaţný a vtipný příběh emigranta, který se chce sňatkem s Američankou dostat do USA. Znamenitě kreslená postava evropského společenského parazita, jenţ dochází v závěru k očistě, je ztělesněná Ch. Boyerem. Dokonalá reţie a práce ostatních herců [...], vyzdvihuje tento film nad průměr.73
Autor textu otevřeně sympatizuje s USA, ale jinak nestaví text do širších souvislostí jako v případě Rovnosti, kde se autor daleko více snaţí zasadit jednotlivé filmové aspekty do souvislosti s dobovou realitou a vyuţívat je tak k ideologickým cílům. V případě dalšího uváděného snímku Farář u Sv. Dominika (1944), se centrem zájmu recenze stává samotné náboţenství a případně postoj recenzentů k náboţenství. Americký film […], je prvním z řady filmů, vyráběných v Americe na příkaz Ligy slušnosti, mohutné organizace, v jejímţ čele stojí katolíci irského původu.[…] Naši věřící diváci však budou nepochybně tímto „moderním“ pojetím náboţenství trochu překvapeni a budou je – jak ukazují i referáty našich katolických listů – odmítat.[…] Jeho průměrnost, vyznamenaná tolika cenami, nás musí k hollywoodské válečné produkci naladit poněkud skepticky.74
V Rovnosti autor textu vyuţívá kontextu o Lize slušnosti, s jehoţ pomocí se snaţí usměrnit případný čtenářův úhel pohledu na film, aby bylo zřejmé, ţe se jedná o americkou křesťanskou propagandu. O filmu samotném se zde opět nedovídáme nic konkrétního, ale autor se snaţí posílit pravdivost svého postoje odvoláváním se na domácí katolické listy. Ovšem uvedené odmítnutí katolickými listy ostře kontrastuje se zcela opačným postojem, jakým snímek hodnotí Obzory, jeţ jsou kulturním týdeníkem Československé strany Lidové,
72
Film: Mládí a krása, Brána ke štestí, Literatura o fotografii, Připravované české filmy, Svobodné noviny, 11.5.1947, s. 8. 73 Film týdne: Brána ke štěstí, Velký mistr Händel, Správné děvče, Jana Eyrová, Casablanca, Ján Roháč z Dubé, Farář u Sv. Dominika, Topperův návrat, Obzory, 12.4.1947, s. 198-199 74 Brněnské filmové premiéry: Nikola Šuhaj, Farář u Svatého Dominika, Veselá vojna, Rovnost, 29.6.1947, s. 5.
68
která se profilovala jako křesťansky uvědomělá a která měla silné pozice zejména v oblastech se silnými kořeny katolické církve. [...] Optimistická komedie, která tu vznikla konfliktem mezi stářím a mládím, má svou největší ethickou váhu tam, kde jde o to, ukázat kněţské povolání jako něco nikoliv těţkého a ponurého, nýbrţ světlého a usměvavého. Postavy obou kněţí, okolo nichţ je nakupena řada episod a vedlejších osob, jsou podány velmi citlivě a zejména starý pan farář [...] je postava psychologicky tak jemně vykreslená ve všech svých zvratech, nápadech a činech, jakou jsme jiţ dlouho ve filmu neviděli. B. Crosby uplatňuje jako kaplan i svůj hlas a silně připomíná ve scénách s tlupou chlapců slavný film Muži zítřka, jehoţ účinku tento film bohuţel nedosahuje. Především proto, ţe jeho tempo jeví od začátku ke konci tendenci klesající. Poslední třetina se jiţ zdaleka nemůţe rovnat prvé, překvapující bohatství nápadů. Mnohé z episod jsou jen velmi povrchně navozeny a tak se nelze divit, ţe v divákovi vzniká pomalu trochu nedůvěry, vrcholící koncem, nebezpečně blízkým tomu, čemu říkáme kýč.[...] Přes tyto výhrady zůstává tento film dílem značně významným, především svým úsilím o přiblíţení duchovního ţivota modernímu člověku.75
Podrobnější rozbor filmu, jasně ukazuje na nosnost tématu, které film nabízí, které je autorovi blízké a je v tomto případě určující pro celkové vyznění referátu. Jak je vidět zde i v následujících textech, samotné téma filmu, nebo jeho dílčí aspekty a jejich moţnost propojení s aktuální kulturně politickou situací, představovalo nejzásadnější kritérium pro jeho hodnocení. V tomto směru předčilo téma filmu i jeho diváckou návštěvnost, která tak zásadní nebyla. V tomto měsíci měl premiéru i snímek O myších a lidech (1939) filmová adaptace románu Johna Steinbecka, jehoţ přijetí kritikou bylo velice zajímavé. Vznikl v reţii tzv. „pokrokového“ reţiséra Lewise Milestonea a v komunistické Rovnosti byl náleţitě přijat: Není náhodou, ţe filmové zpracování skončilo právě v rukou slavného reţiséra Lewise Millestonea a ţe hlavní úloha Jiřího byla obsazena Burgessem Meredithem. Oba dva patří totiţ k hrstce pokrokových amerických umělců, kteří se nebojí své sympatie se sociálně utlačovanými projevit veřejně. Steibeck, Meredith, Millestome – to je ta Amerika, která je nám blízká a kterou milujeme. Je to dílo slohově jednotné a velmi čisté, které, třebaţe hovoří 75
Film týdne: Brána ke štěstí, Velký mistr Händel, Správné děvče, Jana Eyrová, Casablanca, Ján Roháč z Dubé, Farář u Sv. Dominika, Topperův návrat, Obzory, 12.4.1947, s. 198-199.
69
o dramatech jednotlivců, říká o ţivotě v Americe víc, neţ všechny americké filmy dohromady.76
Text jednoznačně glorifikuje film i jeho autory, přičemţ zásadní roli tady hraje sociální téma filmu jeho politické vyznění, které ideově splňuje nároky „pokrokové“ kritiky. Ve Svobodných novinách se více soustředili na technickou stránku filmu a jejich text byl také pozitivní77. Pouze v případě Obzorů došlo k omezení na konstatování, ţe „Jest litovati, ţe si reţ. Milestone vybral jako předlohu k filmovému předpisu spíše divadelní předlohu, neţ původní Steibeckův román. Jeho realisace trpí proto místy divadelností, zející dvojnásob v prostém prostředí tohoto konfliktu78.“
Z výše uvedeného textu je zřejmé, jak velkou míru představovala politická inklinace filmového námětu na jeho posuzovaní jako celku. Pokud námět filmu vyhovoval ideologii strany, byl přijat, v případě, ţe tomu tak nebylo, byl zavrhnut. Netýkalo se to ovšem pouze komunistické strany, ale jak je z výše uvedeného textu zřejmé tak pravděpodobně i opozice. Snímek, jenţ vyhovoval komunistům, byl málokdy kladně hodnocen opozicí, anebo se jako v tomto případě text omezil pouze na výčet technických a dramaturgických chyb, které tak zpochybnily celkovou uměleckou hodnotu snímku pro veřejnost. Tento postřeh se týká ovšem především filmů, které bylo moţné politicky interpretovat a vytvořit u nich analogii k dobové současnosti. V době uvedení posledních dvou zmiňovaných snímků jiţ probíhalo také jednání o přijetí nebo odmítnutí Marshallova plánu, který byl poprvé předloţen veřejnosti 5. června 1947 [Rupnik, 2002: 221]. Československo zamítlo přijetí Marshallova plánu 10. července 1947 a stalo se tak definitivně součástí východního bloku [Gibijanskij, 1997: 26 - 41]. Následovalo období, ve kterém dochází k postupnému ekonomickému a sociálnímu úpadku, které také vyhrocuje vztahy stran v Národní frontě. V námi zkoumaných textech se to 76
Poselství pokrokové části Ameriky: O myších a lidech, Rovnost, 22.6.1947, s. 6. Film: O myších a lidech, Modelka, Svobodné noviny, 22.6.1947, s. 5. 78 Film týdne: Kráska a zvíře, Uloupená hranice, O myších a lidech, Obzory, 29.3.1947, s. 175-176. 77
70
projevuje zejména v posledních měsících roku 1947 zvýšenou mírou agitace v komunistickém tisku a zpochybňováním výsadního statutu Sovětského svazu tiskem nekomunistickým, jak si později ukáţeme. Ovšem jak je vidět na recenzích k snímku Bylo jedno zelené údolí (1941), který měl premiéru 11. července v kině Metro, v této době ještě k výrazné změně nedochází. […] vzpomínková forma dala sice filmu něţný půvab čistého dětského pohledu, někdy aţ pohádkově stylizovaného, rozdrobila jej však zároveň do několika episod a připravila tak o jednotnou dramatickou linii. Je však nepochybné, ţe to nebyl pouze zorný uhel dětského pohledu, který přiměl reţiséra Johna Forda, aby záměrně potlačil sociální převratnost tehdejší doby a vyzvedl především příběhy rodiny Morganovy. Toto pojetí ochudilo film […], o bojovnou atmosféru počátku století a pročistilo ji do poněkud dojímavé selanky. Připomeňme si jen vylíčení hornické stávky, jejíţ výsledek se nikdy nedozvíme a po jejímţ šestiměsíčním trvání horníci ještě radostně popíjejí pivo s místním pastorem.79
Ačkoliv se tentokrát recenze věnuje více filmu i z dramaturgického hlediska, dominantním objektem zájmu zůstává stalé hledisko sociální, formované politickým postojem, které se zřetelně projevuje v poslední části textu, kde autor zaměřuje svoji pozornost na vedlejší dějovou linii hornické stávky, pomocí které zpochybňuje celé vyznění snímku tak, ţe jej nepřímo staví do kontrastu s realitou, která leţí zcela mimo kontext filmový a mimo rámec záměrů tvůrců filmu. Středobodem recenze v
týdeníku Obzory je rozbor
filmového díla jako takového, bez politického podtextu. […] Básnivá, vskutku vzpomínková atmosféra, jemně načrtnutá a lehce stylisovaná částečnou idealisací, je významnou ukázkou moţností, jeţ jsou ve filmovém umění skryty a čekají na své objevitele. Současně je ostrou obţalobou sociální organizace kapitalistického období minulého století, jehoţ následky jsou patrné dodnes. Lze ledacos vytknout po stránce vnitřního napětí. Dramatická stavba se rozptyluje, jednotlivé konflikty, ostatně nepříliš propracované, jsou v zápětí vytlačovány jinými a divák nemá ani času, ani moţnosti je náleţitě vstřebat. Jeho působivost tím hodně trpí a nepomohou ani herci […].80
79 80
Brněnské filmové premiéry: Alexander Něvský, Bylo jedno zelené údolí, Rovnost, 13.7.1947, s. 6. Film týden: Konvoj do Murmaňska, Pouť za štěstím, Bylo jednou zelené údolí, Obzory, 7.6.1947, s. 328.
71
Početná převaha americké produkce v československých kinech v tomto období v některých případech směruje spíše ke shodnému hodnocení snímků, jako byly například snímky Když nastaly deště (1939), o kterém Rovnost napsala: „Celá šíře i hloubka románu se v tomto pojetí ztratila a zbyly jen dva románky lásky v exotickém prostředí a za imposantně nafilmované povodně.81“ Obdobně se k filmu
vyjádřily i brněnské Svobodné noviny, které napsaly, ţe film „Není natočen ani dobře ani špatně obvyklou americky neosobní metodou s pouţitím všemoţných technických vymoţeností, nákladných staveb, nepřehledných komparsů atd.atd.82“ Obzory pak tento
názor ještě utvrdily výrokem, ţe „Snad by bylo bývalo lépe, kdyby Američané Bromfieldův slavný román Když nastaly deště vůbec nebyli filmově zpracovávali. Alespoň ne tou formou, v níţ jej dnes vidíme. Půvab a síla Bromfieldova díla tkvěla především v líčení probouzejícího se nového indického ţivota a teprve v druhé řadě v kresbě charakterů jednotlivých bělochů, jejichţ sbírka ovšem bílé rase neslouţí právě ke cti. V americkém zpracovaní z toho zbyli jen ti běloši, přepychový palác maharádţův, jeden hezký Ind a mnoho efektních povodňových scén.83
Obdobně byla posuzována i jiná díla z americké produkce, která se v této době promítala jako například Jana Eyrová, sirotek lowoodský (1944), Četař York (1941) nebo komedie Sestra jeho komorníka (1943), Dvě děvčátka a námořník (1944). Někdy byli vyzdviţeny kladnější stránky někdy zápornější, celkově ale byly snímky posuzovány jako nevýrazné a v podstatě nepodstatné. Avšak zde lze postřehnout také první známky reflexe dobové ekonomické a sociální krize, která se projevila v recenzi ke snímku Topper na cestách (1939) uveřejněné v týdeníku Obzory: Tolik se toho namluvilo u příleţitosti zestátnění filmové tvorby… Nemáme na mysli jenom propastné deficity, nýbrţ i ona ujišťování o pedagogickém, kulturně výchovném poslání filmu, respektu sociálního zájmu diváka a jeho estetického citu. A dnes vidíme, ţe to byla jen porevolučně kvasivá demagogie, která týden co týden se usvědčuje ze lţi a nesplnění závazku t. zv. socializaci. Lidu se předkládá filmový brak, podprůměrné limonádky kostýmních a 81
Brněnské filmové premiéry: Pilotem proti své vůli, Bílý tesák, Kdyţ nastaly deště. Rovnost, 2.8.1947, s. 6. Film: Vstupné a kritika, Staronová probírka, Co na benátský festival, Svobodné noviny, 8.8.1947, s. 6. 83 Film týdne: Kdyţ nastali deště, Světlo v temnotách, Anděl noci, Chaplinův festival, Obzory, 31.5.1947, s. 311312. 82
72
situačních veseloher nebo gagových kýčů všelijakých pochybených filmových triků a fotografických efektů.[…] Topper na cestách je nehoráznou snůškou grimas, gagů a triků pohádkového ilusionismu, v němţ se nemůţe uplatnit talent společenského figurkářství Rolanda Jounga84.
V tomto textu se jiţ objevuje zcela otevřená kritika, v jejíţ centru ovšem nestojí americký film a dokonce ani státní film, vedený komunisty, ale samotný socialistický systém, který je zde reflektován skrze úroveň filmové produkce a distribuce a který se propadá do krize. Celkový převládající dojem zklamání z americké produkce dokládá i úvodník předcházející recenzi na jinak kladně hodnocený snímek Billyho Wildera Pojistka smrti (1944), uveřejněný ve Svobodných novinách. Dnes jiţ není pochyb o tom, ţe válečná produkce Hollywoodu nás zklamala. Příčiny tohoto zklamání netkví jen v hodnotě amerických filmů, ale i našich okupačních zkušenostech. Ty způsobily, ţe nejedna z jednotlivostí, kterým jsme se srdečně podivovali v roce sedmatřicátém, připadá nám po letech okupace, po letech vypjatého ţivotního pocitu, jako nicotná ozdůbka, stěţí upoutávající naši pozornost.[…] Jak často se tu nyní shledáváme s banalitou skrytou v nanejvýš vkusném obalu. […] 85
Tato tendence se projevuje i v případě snímku Tekuté zlato (1940), který byl v Brně uveden v září, a jehoţ příběh nás zavádí mezi ropné vrty a ropné magnáty. Ten kritice poskytl záminku k asociaci se současnými sociálními poměry. V Rovnosti tyto poměry opět tvoří dominantní náhled při posuzování snímku. […] To všechno bychom americkému filmu odpustili, ale nemůţeme pominout tu povrchnost a nepravdivost v líčení lidských vztahů, která sniţuje ţivot na jakousi zábavnou hru podle potřeby filmových výrobců. Ve falšování pohledu na sociální vztahy pak jde film aţ tak daleko, ţe se snaţí ukázat monopolistického kapitalistu jako dobrodince národa.86
Bylo by moţné tento text stavět do souvislosti s rozsáhlou komunistickou propagandou, která se objevila v tisku v souvislosti z milionářskou daní 84
Film týdne: Kdyţ jsme se brali, Topper na cestách, láska a mládí, Včera neděle byla, Obzory, 5.7.1947, s. 392. 85 Film: Pojistka smrti, Četař York, Dvě příručky na okraj, Svobodné noviny, 17.8.1947, s. 6. 86 Brněnské filmové premiéry: Chaplinův festival v Brně, Hvězdy a petrolej, primitivnost a nevkus, Rovnost, 14.9.1947, s. 4.
73
[Rupnik, 2002: 229], ale vzhledem k ostatním komentářům byl problematický samotný film, jehoţ sociální vyznění snímku a obhajoba kapitalismu byla tvrdě odmítnuta i nekomunistickým tiskem. Je to příběh o zápase o naftu v Americe krátce po první světové válce. [...] Pokud film zůstává na úrovni filmů dobrodruţných, [...] můţeme s ním souhlasit. Pokud se však pokouší o víc, pokud chce na př. propagovat přátelství a lásku k rodině, pokud řeší otázky sociální a dotýká se problémů monopolů, je třeba pohlíţet na tyto exkurze jako na cizorodé prvky, které jinak zajímavý dobrodruţný film poškodily komposičně i tématicky a protáhly o mnoho set metrů.87
Obdobné reakce se snímek dočkal i od týdeníku Obzory, jenţ nezapomněl připomenout špatnou práci aprobační komise. Jasně tak projevuje nesouhlas s americkou linií politiky, ale zároveň odmítá i linii komunistickou a socialistickou a přidrţuje se zde politické linie vytyčené Československou stranou Lidovou. Je pozoruhodné, v jakém rozporu se někdy mohou ocitnout látka a forma po stránce myšlenkové.[...] Ţivotní osudy dvou hledačů nafty dovede vyjádřit takovou kaskádou filmových obratů, stupňuje gradaci a tempo způsobem dosud snad neviděným a skončí soudní scénou, v niţ překrouceně a uboze obhajuje kapitalismus, jak jen se to dá. A dá se to dělat jen velmi špatně. Tady zase jednou předvedla dovozní komise čistou práci.[...] Nu, přejme ji další pracovní úspěchy.88
Z doposud uvedeného textu je zřejmé, ţe politické tendence námětů jednotlivých filmů hrají důleţitou roli v případě jejich posuzování. Je také zřejmé, ţe stranický tisk se svými texty snaţí směrovat a ovlivňovat své čtenáře i jako potencionální návštěvníky kin. Kino jako samotné médium je velice těţko politicky ovlivnitelné, ale přijetí nebo nepřijetí konkrétního filmu dobovou kulturní politickou scénou se vlivem na diváka vyznačovat můţe. Samotný text vyjadřující se k filmům poskytoval recenzentovi prostor k vyjádření se nejenom ke své politické orientaci, ale i k dobové společenské situaci, případně slouţil i 87
Film: Chaplinův festival, Tekuté zlato, Vojáci bez uniforem, J. Novotná ve švýcarském filmu, Svobodné noviny, 14.9.1947, s. 8. 88 Film týdne: Tekuté zlato, Četař York, Tři tváře západu, Lední serenáda, Zrádce, Komisař Berthier, Obzory, 19.7.1947, s. 424.
74
jako prostor ke kritice mimofilmových skutečností. Nejlepším důkazem silné angaţovanosti politiky v kultuře je uvedení snímku Pan Smith přichází (1939), jehoţ uvedení provázela široká kulturně politická debata sahající aţ za rámec kulturních rubrik. Snímek byl v Praze uveden jiţ v září a do Brna se dostal aţ 22. října. Obzory referovaly o snímku jako jedny z prvních, ovšem jejich text ze širšího pohledu pouze lehce informativní. Kdyby skutečnost tohoto filmového týdne nepřipomínala tak srozumitelně zákulisní obdobu někdejšího britského filmového festivalu v Praze, bylo by nasnadě vysvětlit přemíru premiér jen špatným hospodářstvím v čs. zestátněném filmu, leč v souvislosti s týdnem italského filmu a několika událostmi kolem festivalu je to více neţ nezdvořilost hostitelů, kteří pěstují kromě kulturní politiky domácí asi i zahraniční. Je zajímavé, ţe se proti minulému, podprůměrnému a kýčovému týdnu premiér podařilo sehnat filmy dobré a v takovém počtu najednou! [...] Začal-li jsem politikou, pak dokonalým politickým vykřičníkem je Caprův Pan Smith přichází [...]. Fabulační pointa je mnohde tříštivě rozčleněna, dialogy mají horizontaci retrospekční, ale vcelku dílo více neţ dobré, jenom nechápeme, proč pro poněkud komicko-mimický počátek je dílo označováno za veselohru.89
Pokud pomineme úvodní část textu vyznačující se ostrou kritikou vedení státního filmu, nenabízí tento referát nic kromě několika povrchních informací o filmu. Vynikne to například v porovnání s textem, jenţ byl uveřejněn ve stejný den ve Filmových novinách. Čteme-li dnes zprávy o soustavném pronásledování a denuncování hollywoodských umělců pokrokového smýšlení, o všech těch tiskových štvanicích a akcích různých vyšetřovacích výborů, zahalujících svou činnost řasnatým pláštíkem předstíraného boje proti komunistickému nebezpečí, je aţ neuvěřitelné, ţe z téţe Ameriky, z téhoţ Hollywoodu, kde světlá památka upřímného demokrata presidenta Roosevelta odpočívá uţ tak krátce po jeho smrti v prachu zapomenutí, k nám můţe být uváděn tak upřímný a pravdivý obraz lţivé, pokrytecké tváře amerického veřejného ţivota. Vysvětlení je ovšem nasnadě, zjistíme-li si rok výroby Caprova filmu […]. Soudě podle nových filmů „made in USA“ jsou však ty tam doby, kdy Mr. Smith směl odhalovat americké volební mašinérie a ukazovat ne prstem, ale zaťatou pěstí na nešváry, které odedávna představovali temné skvrny na demokratických zásadách 89
Film týdne: Pan Smith přichází, Laurel a Hardy studují, Z deště pod okap, Třicet vteřin nad Tokiem, Soumrak, Polní květ, Obzory, 12.7.1947, s. 408.
75
americké ústavy. Ti prodejní novináři, sluţební politici a cyničtí volební kortešové, tyto poddajné loutky v rukou representantů bankovního kapitálu, skrývající se nápadně skromně za kulisami washingtonské politické arény, ti všichni mají dnes všechny příčiny k tomu, aby se obávali příchodu pana Smitha, který by je mohl připravit o všechnu moc – a který je jednoho dne o tuto moc také připraví. Stačí si přečíst správu Henry Wallace z jeho nedávného zájezdu na americký západ (viz „New Republic“ z 9. června), abychom v guvernérovi Californie Warrenovi snadno poznali protějšek slabošského a vůlí jiných vedeného politika z Caprova filmu v podání Clauda Rainse (s tím rozdílem, ţe filmu se nakonec v této loutce probudí ţivé svědomí) a abychom v mocném zákulisním politickém čachráři a v neomezeném vládci oaklandského tisku Joe Knowlandovi nepoznali jeho ţivý filmový protějšek v postavě herce Edvarda Arnoldse. Všichni tito drţitelé politické moci v zemi, které zábavnou, ale do hloubky zasahující formou demaskuje ve svém filmu Capra, jsou dodnes na svých vlivných místech senátorských, guvernérských, v kongresu i ve vydavatelstvích novin a časopisů pevně u moci a všichni jsou dnes sjednocení uţ z pouhého pudu po sebezáchově v jednotné frontě proti těm, kteří by jejich moc mohli a chtěli ohrozit. […] Tento film dává diváku, jak uţ bylo řečeno, ne pouze zábavu, ale i zamyšlení nad stíny amerického ţivota. Svědčí jistě ve prospěch amerických filmových výrobců, ţe takovýto film natočili. Naleznou-li příště Capra či jiní opět tolik odvahy posvítit si na problémy amerického ţivota tak ostře jako zde, nepochybujeme o tom, ţe prospějí věci amerického filmu v Evropě lépe, neţ jak se snaţí slouţit svými nic neříkajícími exportními filmy z produkce poválečné. A doma při tom probudí diváky ze samolibého spánku, do něhoţ uspávají hlediště amerických kin všechny ony filmy, jeţ přeţvykují a přemílají věci a zápletky dávno uţ známé a okoukané. A takováto upřímnost a otevřenost rozhodně pověsti americké demokracie neuškodí, jak se obávají ti, kteří dnes takovéto filmy chtějí zanésti na index exportních zákazů.90
Filmové noviny byly vydávané československým státním filmem, který byl veden komunisty. Text má jednoznačně protiamerický tón patrný jiţ v úvodu, kdy se autorova pozornost soustředí na srovnání současného stavu americké politiky s politickou situací těsně po válce, a ve kterém je jasně zvýrazněno, ţe film samotný jiţ nereprezentuje Ameriku dneška, ale Ameriku včerejška a odráţí tak proměnu v mezinárodních vztazích po změně americké politiky. Konkrétní politický přesah je pak zdůrazněn porovnáváním vedlejších 90
Americký film aţ překvapivě upřímný, Filmové noviny, 12.7.1947. s. 7.
76
postav filmu s reálnými a skutečnými osobnostmi americké politiky. V samotném textu, ze kterého jsou zde pouţité pouze výňatky, se autor ve dvou odstavcích věnuje také rozboru technické stránky filmu, logice děje a hereckým výkonům, ale i přesto dominuje textu výrazná provýchodní politická orientace, ve které se autor staví do role poučeného kritika a divákovi pomocí kontextu ukazuje „pravou tvář věcí“. Funguje zde tedy obdobný způsob vytváření textu jako je tomu v případě Rovnosti. Stejné hodnoty filmu jsou vyzdvihovány, i kdyţ ve zcela jiném kontextu v referátu kritika Jiřího Brdečky ze Svobodných novin, který svým textem vyprovokoval k reakci praţskou levici. […] Nikdo nám neukázal v pasáţích tak strhujících dravčí tvář Ameriky, podivuhodný pathos novinářských štvanic a monsterprocesů. A tak Caprova metoda, prostá vší líbivosti, zapsala nejsugestivněji ze všech amerických umělců, velkolepý záznam o velikosti a bídě Spojených států.[…] Děsí nás upřímnost, s níţ je prokreslena ničemnost jedné skupiny washingtonských politiků.[…] Ovšem stejně tak musí imponovat rozhodnutí amerických výběrců, kteří tento film doporučují Evropě. Snad je to mazanost. Prosím! Budeme šťastni, kdyţ se s toutéţ mazaností setkáme v opačném táboře.91
Reakce přišla od Miroslava Kroha z Mladé fronty, kde formou humorného fejetonu reagoval na Brdečkovu recenzi „Sovětům se vytýká, ţe si nenafilmovali takového Smitha. Nuţe dobře pomozme jim a napišme pro ně smithovské scénario!“ Pak
zde následuje převyprávění děje snímku se změněnými jmény na sovětské92. Na toto Jiří Brdečka reaguje následující týden opět ve Svobodných novinách , kde usoudil ţe text útočí přímo na něj ve smyslu – Brdečko, ty odporný reakcionáři, jak mohou Sověti natočit Smitha, kdyţ nemají ani teroristické kapitalisty, ani úplatné poslance? Jak můţeš chtít po andělu, aby měl ďáblova kopyta?[...] Domníval jsem se, ţe moje poznámka v referátu o Panu Smithovi byla jasná všem lidem dobré vůle a dobrého mozku. [...] i vysvětluji jí nyní metodou řečenou „po lopatě“: Protoţe kaţdý reţim je dílem lidí, tvorů chybujících, má své chyby jak demokracie americká tak sovětská. U kaţdé však vypadají 91
Film: Pozdrav krásné dámě, Osm nových českých filmů do října, Pan Smith přichází, Marika Rökková do Hollywoodu?, Svobodné noviny, 13.7.1947, s. 7. 92 BRDEČKA, Jiří: Filmy týdne: Věčný nepřítel, Abraham Lincoln, Jak se do lesa volá…, Svobodné noviny, 27.7.1947, s. 6.
77
jinak, tak jako nepřátelé mezinárodního Pana Smithe mají všude jinou podobu. [...] Co se pak týče vyjasnění mého názoru: Povaţuji za imponující, umoţní-li ten nebo onen reţim svým filmovým umělcům, aby veřejně odsoudil jeho nedostatky. Ţe sovětské kinematografii nelze upřít schopnost kritického pohledu, to ukazují její novější filmy, obírající se tématy z revolučních let. Nenalézáme však díla, která s bezohledností Pana Smithe kritisují bolesti sovětského dneška.93
Šíři přesahu tohoto snímku do širšího kulturního ţivota stvrzuje i rozhlasová přednáška filmového teoretika Jana Kučery, jejíţ přetisk se objevil ve Filmových novinách 23. srpna 1947. O filmu Pan Smith přichází se u nás často tvrdilo, ţe je to film revoluční. Ţe je to film odváţný, v němţ Amerika se nebojí říci o sobě pravdu. Není tomu tak zcela. V tomto filmu to, co se ukazuje příliš nápadně, je jen částí pravdy. Mnohem hlubší pravda je v tom, co tento film neříká vědomě, v tom, o čem ani neví, ţe říká: je to pravda v tom, ţe určitá část společnosti spěje k nedůvěře v pokrok, ţe si zvyká na nesvobodu. Pravda tohoto filmu je v tom, ţe ukazuje středního člověka, který si sice můţe svobodně koupit nejnutnější ţivotní potřeby, ale který nemůţe ţít svobodně mravně a šťastně. Nemůţe tak ţít a ani nevěří, ţe by tak ţít mohl. Postavy […] mají vylíčit průměrného amerického občana v dobrém světle. Ve skutečnosti však ho líčí jako člověka, který si zvykl na nesvobodu a jen to, ţe můţe občas přejít křiţovatku aniţ by ho nutně zajelo auto, mu dává pocit naprosté svobody. Za širokými zády velkých korupčníků, […] za plénem senátorského sboru […], i za tváří dobráka Smitha, se kryje skutečné nebezpečí jedné části světa: nebezpečí, ţe střední vrstvy nerozeznají jiţ svobodu od nesvobody, zlo od dobra, naději od beznaděje. Ale tohle americký film ukázat nechtěl a ani snad neví, ţe něco takového ukazuje. […] Před válkou se u nás promítal americký film pod českým názvem „Úţasná událost“. Původně se jmenoval „Pan Deeds jde do města […]. Před válkou přijala veřejnost tento film jako nezávaznou veselohru. Dnes nad podobným filmem mnoho našich diváků váţně uvaţuje. V tom, ţe se dnes díváme na takové filmy váţněji neţ kdysi, vidím známku pokroku naši široké veřejnosti.94
Jádrem tohoto referátu je jiţ otevřená teoretická diskuse o lidských svobodách a rozdílnosti v chápání. Ačkoliv autor textu vykazuje svým
93
BRDEČKA, Jiří: Filmy týdne: Věčný nepřítel, Abraham Lincoln, Jak se do lesa volá…, Svobodné noviny, 27.7.1947, s. 6. 94 O filmu „Pan Smith přichází“, Filmové noviny, 23.8.1947, s. 8.
78
přístupem levicovou orientaci, je také schopen reflektovat celkový náhled na snímek a obecnou snahu jej reflektovat skrze soudobou kulturní politiku. Jak je zřejmé, snímek Pan Smith přichází se v praţském tisku dočkal široké pozornosti a byl označován někdy jako revoluční a odváţný snímek, někdy byl naopak označován za snímek podbízivý a nepravdivý, jehoţ politicky přesah je spíše zavádějící. Ovšem do Brna byl tento film uveden s tříměsíčním zpoţděním, tedy v době, kdy uţ veškerá debata utichla, ale byl přijat velice pozitivně a velice politicky. Je neobyčejně nejsensačnějším americkým filmem, který k nám byl od osvobození dovezen. Vypráví se o něm, ţe byl natočen z přímého Rooseveltova podnětu a ţe je vzdáleným obrazem bojů, které zesnulý president musel podstoupit s Morgany, Hearsty a jinými limitáři a monopolisty.[…] tento film hovoří v jeho duchu. V duchu svobody a práv člověka, v duchu Lincolnově, Washingtonově, Steinbeckově a Chaplinově – v duchu té Ameriky, kterou milujeme a s níţ si rádi podáváme ruce přes ostnaté dráty Marshallových plánů. […] Poctivý Smith tedy ve filmu zvítězí nad ohromnou kapitalistickou mašinérií. Zvítězí také však ve skutečném ţivotě? […] Úhrnem: Film, který by měl vidět kaţdý, kdo se chce pobavit a kdo chce poznat Ameriku.95
Agitační
proslov
Rovnosti
jednoznačně
sleduje
linii
vytýčenou
komunistickou kulturní politikou, kde jednak poukazuje na změnu americké politiky a otevřeně kritizuje Marshallův plán v souladu s postojem, který k němu zaujala komunistická strana. Samotný film je zde glorifikován díky vyhovující sociální tendenci a vyhovujícímu tématu, které kritizuje poměry v americkém parlamentu a toto lze vyuţít i v širším kontextu anti-americké propagandy. Také zcela ignoruje sebekritickou tendenci, kterou ve svém referátu zvýraznil Jiří Brdečka ve Svobodných novinách. Text brněnského vydání Svobodných novin nám pak umoţňuje poukázat na další důleţité informace. [...] To, ţe se z tohoto filmu, jehoţ mluvě a úmyslům nemůţe divák neporozumět, dělal problém, nedokazuje nijak jeho problematičnost, ale daleko víc a ošidněji obmyslnost, s níţ lze u nás taktisovat s hodnotami a komentáři o věcech, událostech a úmyslech, jeţ jsou v podstatě zcela jasny. Myslilo se při tom arciť nejčastěji politicky, coţ bylo celé věci a 95
Brněnské filmové premiéry: Pan Smith přichází, Z deště pod okap, Rovnost, 19.10.1947, s. 8.
79
vzájemnému dorozumění na škodu. Kromě popsaného papíru a pomoci, jiţ se tak dostalo těm, kdo se domnívají, ţe o ničem nesmějí myslet samostatně, nestalo se však nic. Diskuse, které se v časopisech vedly, nepopíraly, ţe je to film dokonalý a ţe ideály, za které pan Smith bojuje, jsou úctyhodné. To, ţe se při tomto filmu psalo o demokracii naší, sovětské i americké, jsou uţ jen závěry, v nichţ hodnota přestávala být někdy hodnotou a začínala být prostředkem. O filmu samotném lze říci, ţe je to dílo, které se dá nejen vidět, ale o němţ se dá i přemýšlet.96
Ačkoliv text sám o sobě nemá velkou výpovědní hodnotu, uvádíme jej zde proto, abychom poukázali na časový rozestup mezi uvedením filmu v Praze a v Brně. Brněnská premiéra proběhla aţ tři měsíce po premiéře praţské, coţ je z textu zřejmé. Důvodem byl zejména způsob distribuce, který byl v daném období řízen centrálně z Prahy. Ačkoliv mělo Brno v tomto období výsady zemského města, komunisté v Praze jiţ v tomto období v některých směrech přistupovali k Brnu jen jako k dalšímu městu okresnímu, kterým se také po převratu stalo. Jako příklad můţeme uvést právě filmovou distribuci nebo například distribuci tisku, kdy se v Brně značně rozšířily mutace praţského tisku na úkor tisku místního. Tendence zpochybňující proces socializace naznačené jiţ v textu ke snímku Topper na cestách (1939), prohloubené dobovým diskurzem nad snímkem Pan Smith přichází (1939), pokračoval i nadále, stejně jako agitační tendence v komunistickém tisku. Tyto tendence poukazují na prohlubující se rozpory mezi stranami Národní fronty, pro které veškerý mediální prostor představoval moţnost politicky se vyjádřit k aktuální situaci. Dobrým příkladem můţe být i hodnocení snímku Případ kapitána Dreyfuse (1937), jenţ poslouţil Obzorům k širšímu komentáři veřejného ţivota. […] Případ kapitána Dreyfuse bude skvělým doplňkem k výchově a pozdviţení naší všeobecné morálky lidské i pracovní. Zůstane nezapomenutelný okamţik, kdy Zola hledí tváří v tvář lidské podlosti, nespravedlnosti a lţi a zdvíhaje prst k obrazu Krista říká: Tento byl z přelíčení vyloučen! Zadostiučiní neprávem odsouzenému Dreyfusovi je zadostiučiněním
96
Film: Pan Smith přichází, Štvanec, Z deště pod okap, Svobodné noviny, 19.10.1947, s. 5.
80
Zolovým. […] Časovost filmu najde vřelou sympatii v nejširším plénu našeho lidu, který nesmí zapomenout, ţe vyrostl v právu, pravdě a spravedlnosti a nedopustí, aby bylo zde, v této zemi, někomu ublíţeno bez příčiny a důvodu. Vítáme uvedení tohoto díla a přejeme mu šťastnou a úspěšnou cestu našimi městy i dědinami.97
V tomto textu se v Obzorech vůbec poprvé výrazně projevuje agitační charakter směrovaný přímo lidu, který je důsledkem proměny vztahů v Národní frontě, kde se jiţ od léta 1947 začíná projevovat změna ve vztazích mezi KSČ a ostatními stranami [Rupnik, 2002: 228]. Přímé oslovování lidu a volání po spravedlnosti působí jako výrazná změna v linii, jakou se Obzory ubíraly v prosazovaní svých politických postojů. Ve značné míře lze tuto změnu postavit do souvislosti s prohlubující se nedůvěrou vůči komunistické straně, která se stále častěji vrací k předválečným taktikám, kde spojuje ekonomické poţadavky s politickými cíli a obrací se přímo k masám bez ohledu na koaliční strany. V komunistické Rovnosti při uvedení snímku v Brně zůstává recenze pouze u běţného komentáře, bez výraznějšího politického přesahu, kde autor zachovává odosobněný postoj a film kategorizuje. Tento americký film, patří do série tzv. ušlechtilých historických filmů. Jejich společným znakem je to, ţe přičesávají dějiny i slavné osobnosti tak, aby se co nejvíce líbili dnešnímu divákovi, a aby pronášeli pathetické fráze, stejné, ať uţ jde o Madame Curie, Wilsona nebo Emila Zolu. Ušlechtilá myšlenka o pravdě je podávaná v nudném rámci, neoţiveném vynikajícími hereckými výkony.98
Po Panu Smithovi se dalším snímkem, jemuţ se věnovala široká veřejnost, stal autorský film Orsona Wellese Občan Kane (1941), jenţ zpočátku aprobační komise odmítala přijmout do československé distribuce a film byl uveden aţ po nátlaku kulturní veřejnosti. Jiţ v té době byl provázen kontextem, jenţ z něj dělal jeden z největších filmů, který se zapíše do historie. Tento kontext je i výchozím bodem hodnocení Rovnosti, která zde uplatňuje revoluční rétoriku své strany, zde se vztahující i k milionářské dani. 97
Film týdne: Týden v tichém domě, Případ kapitána Dreyfuse, Ztracený weekend, Balerína Nataša, Sedmá kavalerie, První ples, Obzory, 30.8.1947, s. 520. 98 Brněnské filmové premiéry: Případ kapitána Dreyfuse, Občan Kane, Rovnost, 16.11.1947, s. 8.
81
Tím, jak se Welles zmocňuje ţivota svého hrdiny Charlese Kanea, tím jak osvětluje jeho osud ze všech stran počínajíc filmovým týdeníkem a výpověďmi jednotlivých osob končíc, bude Občan Kane v dějinách kinematografie tím, čím je Křiţník Potěmkin nebo Muţi z Aranu. Je však Občan Kane dílem opravdu pokrokovým? V Hollywoodu, kde se filmy vyrábějí jako na běţícím pásu a podle šablony, je kaţdé nevšední umělecké dílo v jistém smyslu pokrokové. Postavil-li se tedy Orson Welles proti zkomercionalizované hollywoodské výrobě a vnutil jim svůj způsob tvoření, svou uměleckou fantazii a řadu skvělých herců neznámých jmen, znamená to pokrok. Avšak jen potud a ne dále. Občan Kane je ţivotopisem velkého tiskového magnáta [...] nekritisuje ho a nakonec dokonce lituje člověka Kanea v jeho osamění. Není pokrokovou výzvou do boje za lepší svět, v němţ nebude Kaneů a jejich zoufalství, ale daleko spíše zpovědí. [...] zpovědí dítěte svého věku a prostředí, nad nímţ se sklání soumrak jedné dějinné epochy. Dík Wellesovi za upřímnost a krásu této zpovědi, stejně jako dík Chaplinovi jehoţ Monsiuer Verdoux má k Občanu Kaneovi neobyčejně blízko. Welles ani Chaplin nenacházejí ve svých filmech cestu do budoucnosti. Je na nás na všech, kterým je umoţněno tuto socialistickou cestu budovat, aby ji těmto umělcům, jako všem pokrokovým lidem na západě ukázali.99
Autor textu volí k filmu pro Rovnost jiţ zcela typický přístup, kde v úvodu výběrem vhodného kontextu, ve kterém čtenáři objasňuje poměry v hollywoodském filmu, posiluje pravdivost své argumentace. Výchozím prvkem této argumentace je opět revoluční komunistická rétorika pevně stavějící na budovatelské agitaci, do které se autorovi, díky tématu snímku líčícímu tragický ţivot milionáře, daří úspěšně zapojit i komunistickou kampaň na podporu milionářské daně. V době uvedení snímku jiţ byl tento zákon prosazen a kritika milionářů se stala dalším prvkem v prosazovaní komunistické rétoriky. Autor textu vyuţívá jednotlivé prvky filmu a jeho kontextu tak, aby jeho vyznění bylo v souladu s politickou propagandou strany. Obdobný přístup se objevuje také ve Filmových novinách, kde autor celý text koncipuje na postavě Orsona Wellese jako pokrokového tvůrce bojujícího proti kapitalistickým magnátům s velkou mocí.
99
Brněnské filmové premiéry: Případ kapitána Dreyfuse, Občan Kane, Rovnost, 16.11.1947, s. 8.
82
[…] U Orsona Wellese hned předem podotkněme, ţe se mu ve filmu zatím jenom jednou – při svém debutu – podařilo tvůrčí svobodu v plném rozsahu uhájit. „Občan Kane“ byl v době svého vzniku (1941) do jisté míry přijímací zkouškou tohoto mladíka, jehoţ fantazie a nápady dráţdili filmové podnikatele, zvyklé jinak na „osvědčené methody“. Welles byl tehdy povolán z New Yorku […], do Hollywoodu, aby podle vlastních zálib natočil film, o němţ ctihodní podnikatelé správně předpokládali, ţe vyvolá rozruch a ţe jim vyslouţí metál mecenášů avantgardního umění. Mějme v této souvislosti totiţ vţdy na mysli skutečnost, ţe v kaţdém filmovém výrobci, který po celý ţivot zachází s filmem – o němţ ví, ţe v něm mnozí vidí umění – jako s komerčním zboţím, je kus kulturního snoba. Tak tomu jistě bylo i při angaţování Orsona Wellese v řiditelské radě společnosti RKO. […] „Občan Kane“ je ostatně svým způsobem dramatem klíčovým, neboť není těţké poznat v titulní postavě, kterou si zahrál sám Welles, známého tiskového magnáta Randolpha Hearsta, onoho všemocného newyorského vládce nad americkým obchodním tiskem, který měl bezpečně ve své moci utváření veřejného mínění a který mohl nastolovat a svrhovat právě tak osobnosti ţivota politického, jako představitele světa divadelního a filmového. V tomto směru je Wellesův „Občan Kane“ zrcadlem nastaveným bezohledně pohledům vládců newyorské Wall Street, oněm finančním magnátům, kteří si během dlouhých desetiletí zajistili veškerou hospodářskou i politickou moc v zemi. Ovšem hlavní význam Wellesova filmu tkví v tom, jak se tento nový reţisér dané ţivotopisné látky jako umělec zmocnil. […] „Občan Kane […] , je jedním z mála oněch amerických filmů, jeţ nutí diváka k přemýšlení. Předem kaţdého upozorňujeme, ţe myšlení se v tomto případě vyplácí, protoţe tu jde skutečně o jedno z nejzávaţnějších děl hollywoodské produkce, o film, který byl všude uznán jako jeden z mezníků moderní filmové tvorby.100
Celý text je postaven zejména na negativním obraze milionářů jako menšiny, která významným způsobem ovlivňuje a ovládá ţivot obyčejných lidí. Opět lze tento text postavit do souvislosti s politickou propagandou komunistů. Výrazně vynikne zejména, pokud si uvědomíme, ţe boj jednotlivce o uměleckou svobodu v komerčně orientovaném umění, který nemá výrazněji politický přesah, je zde koncipován jako metafora boje pracujícího lidu s menšinovou „reakcí“, součástí které jsou i milionáři. Postava tvůrce Orsona Wellese zde
100
Hollywood jaký by mohl být. Film nad nímţ se musí kaţdý zamyslet. Filmové noviny, 4.10.1947, s. 3.
83
slouţí k tomu, aby se s ním čtenář identifikoval a zcela iracionálně pak působí snaha ztotoţňovat tvůrčí svobodu jednotlivce s vůlí lidu. Snímek je vyzdvihován i nekomunistickým tiskem, ale v tomto případě je kladen důraz na to, ţe film není kritikou pouze společnosti americké, ale kritikou společnosti jako takové, bez ohledu na národní příslušnost nebo politickou orientaci. O Občanu Kaneovi se u nás za poslední půlrok napsalo dost a dost, kdyţ jej aprobační komise zprvu odmítla a teprve filmoví kritikové si vynutili jeho uvedení. Potom byla zdůrazňována jeho stránka obsahová a říkalo se: Taková je Amerika. A také: Bytostný význam autokritiky pro svobodu. A téměř jedním dechem: Nakonec je všechno obchod. [...] Občan Kane, to není obţaloba amerických poměrů, nýbrţ obţaloba kterékoliv lidské společnosti a kteréhokoliv lidského jedince, dvou světů, mezi nimiţ nejde uskutečnit definitivní narovnání. Lze mluvit o pokusu o analytické filmové drama a lze se přít o to, do jaké míry se podařilo; [...]. V kaţdém případě je Občan jedním ze dvou nebo tří nejpozoruhodnějších amerických filmů. Skutečně, taková je Amerika; ale je třeba hned dodat: Ve svých nejlepších románech a drobných prósách, ve svých básnických textech a obrazech. Jako by tu zazníval spodní tón negerských songů – smutek z civilisace, největší protivnice lidského štěstí, a smutek z člověka, který ztratil své dětské sny. A člověk Kane – kterýkoliv občan nejenom americký.101
V případě Svobodných novin, je na první pohled zřejmá neutrálnost textu, ve kterém autor přímo neprosazuje politické postoje vůči koaličním stranám, ovšem klade důraz na to, ţe film není kritikou Ameriky, ale kritikou jakékoliv společnosti a nepřímo tak naráţí na komunistickou propagandu v tisku, která je jednoznačně protiamerická. Ačkoliv je text politicky neutrální, snaţí se zpochybnit vyznění filmu, jak jej formuluje komunistická propaganda. […] Řady nápadů, z nichţ je zbytečno jmenovat nesčetné příklady, úţasná optika, kamera a její pohyby, rytmisace a tempo, skvělé vyváţení celku v jeho jednotlivých částech, atmosféra a dialog – nelze mluvit jinak neţ v superlativech. […] A smysl? Skepse, hluboká skepse člověka, jemuţ zbývá po nejrušnějším ţivotě, jaký je moţno si představit, jen vzpomínka na dětství a hračka v ruce. A to je trochu málo. Je to však umělecky vyjádřená
101
Film: Nové filmy, Bratislavské studio zahajuje, Na okraji filmu, Svobodné noviny, 16.11.1947, s. 7.
84
psychóza doby a dnešního člověka zoufale hledajícího a nenalézajícího smysl, protoţe pyšně uzavřeného v sobě, Tak ani občan Kane nenalézá. Ptá se, hledá, ale neřeší. Nezná řešení. V tomto vystiţení doby je jeho velikost.102
Tento film byl v Brně uveden 14. listopadu 1947, tedy v době, kdy byla společnost jiţ v hluboké krizi sociální a ekonomické, a vzájemná nedůvěra politických
stran,
podpořená
třemi
dopisními
bombami
určenými
demokratickým ministrům [Kaplan, 1993: 126], vedla k veřejnému osočovaní se a napadání se. Přístup, jímţ je zde hodnocen film Občan Kane, nám můţe tedy nabízet dvojí čtení, jehoţ potencionální další význam nabízí pohled na nejistou společnost v krizi, která neví, co bude dál následovat. Tyto sebereflexní prvky se objevují v obou výše uvedených nekomunistických recenzích, a to zejména v závěru textů, kde Svobodné noviny o Kaneovi píšou jako o filmu reflektujícím smutek z civilizace a člověka, který ztratil svoje sny, a Obzory v tomto směru jdou ještě dál a
označují film za skvělé umělecké vyjádření současné
psychotické doby a člověka, který v ní nenalézá ţádný smysl. Do konce roku 1947 bylo uvedeno ještě několik snímků, jejichţ doprovodný komentář stojí za zmínku. Mezi prvními figuruje romantické drama Někde se setkáme (1942), které je dějově zasazené před vstup USA do druhé světové války a pojednává o romantickém trojúhelníku mezi mladou slečnou a dvěma zahraničními dopisovateli. Snímek byl v Brně uveden v kině Alfa 29. listopadu a Rovnost jeho uvedení doprovázela esejistickou recenzí, která zcela ignoruje obsah filmu, ale staví jej do souvislosti s prací v kolchozu a vyuţívá budovatelské agitace k zesměšnění filmu. Na plátně téměř bez přechodu objevuje se muţný krasavec s pikantně zastřiţenými vousky – Clark Gable. Jsi ještě duchem v kolchoze a zdá se ti, ţe jeho mocné dlaně pojednou počnou drtit uhelné skály, hroudy seschlé země, ţe se počnou rvát s hmotou, ţelezem, s lidmi za lepší ţivot, za šťastnější zítřek na Zeměkouli. Kdepak. Drtí jen paţe jakési útloučké slečny
102
Film týdne: Křiţník Varjag, Valčík na rozloučenou, Zuzanka v nesnázích, Občan Kane, Pani Miniverová, Ve jménu ţivota, Mořský jestřáb, Obzory, 11.10.1947, s. 616.
85
a potom jí vášnivě líbá. Pomyslíš si – snad teď alespoň začne pracovat. Na dalším snímku však ona stojí vlevo, on vpravo, koulí na ni oči a kysele se usmívá – a opět jí vášnivě líbá.103
V tomto případě jiţ divák není poučován, ale stavěn na stejnou úroveň s pisatelem textu, aby se tak zvýraznila jednota lidu, jehoţ pravým opakem je sobecký jednotlivec, v tomto případě herec Clark Gable. Samotný text jiţ ani není filmovou recenzí, ale pouze čistou politickou propagandou namířenou proti všemu americkému. Dalším výrazným snímkem je Pani Miniverová (1942), který měl premiéru v brněnském kině Metro 25. prosince 1947, kde se hrál aţ do 22. ledna. Tento snímek byl také snímkem, jenţ měl ze všech amerických filmů promítaných v námi zkoumaném období nejvyšší počet odehraných týdnů za celé období. Děj snímku je příběhem rodiny Miniverových a jejich útrap, kterým musí čelit v době druhé světové války. Dle počtu odpromítaných týdnů se snímek těšil značné popularitě a kritika ve stranickém tisku mu také věnovala značný prostor. V případě recenze uveřejněné v Rovnosti, se autor podrobně věnuje zejména ději snímku a klade důraz na ideologicky podvratné momenty, zejména na sociální rozdíly a zobrazení vyšších vrstev, které představují krok zpět v „dnešním pokrokovém a revolučním smýšlení“. Pověst, která předcházela americký válečný film reţiséra Williama Wylera Pani Miniverová , nepřeháněla ani v nejmenším. Skutečně málokdy se setkají v jednom díle tak dokonalý scénář s tak znamenitou reţií a skvělými hereckými výkony [...]. Naneštěstí nepřeháněly ani varovné signály pokrokového světa, signály říkající: „Dokonalé umění, ale pozor, ve sluţbách čeho?“ Soudný divák si na to dá odpověď bez dlouhého přemýšlení. Dokonalé umění ve sluţbách zmírajících, posledním dechem se bránících tradic, ve sluţbách starého idylického světa, pokojného měšťáckého blahobytu, chichotajících se sluţebných, blahosklonného panstva a rozšafných poctivců. Omamná mlha filmové krásy zastírá téměř dokonale obratné manévry slovutných obhájců těchto tradic. A nebezpečnější neţ mlha této formální dokonalosti je ono předstírání pokrokovosti či sociálního reformátorství, [...]. Divákovi se dostane důkladné příleţitosti k tomu, aby se přesvědčil, ţe bohatí mají předobré srdce a dovedou bez donucení mnohé obětovat malému člověku. [...] Přirozeně všechny to 103
Kolchoz a Clark Gable, Rovnost, 30.11.1947, s. 6.
86
dojímá, obecný lid je celý pryč do své lady a závěr? K čemu sociálních reforem, kdyţ tihle roztomilí bohatí lidé jsou na světe proto, aby konali dobro a obšťastňovali prosté smrtelníky? A nejen ti hodně bohatí, ale prostředně mohovití lidé, třeba takoví Miniverovi, jsou lidé k pomilování. Posuďte sami. Hřmotný snoubenec Miniverovic pokojské rukuje do války a přichází se rozloučit se svou milou. U Miniverů právě obědvají, ale neobtěţují se přerušit oběd. Hřmotnému snoubenci blahosklonně dovolí, aby si nalil skleničku a pokojskou nastojte – vyzvou, aby ho doprovodila na nádraţí. Obslouţí se uţ při stole sami! Pokojská se snoubencem odcházejí omráčeni dobrotou pánů. Tak to je, prosím, říká film. A pak si ještě nevděčné sluţebné naříkají! [...] Prostě: bohatí lidé v tomto filmu, jsou krásní, dokonalí, šlechetní, a já nevím co ještě. Ti prostí lidé jsou rozšafní, projevují se hlučně, kaţdý je svým způsobem tak trochu obhrouble milý, bez výjimky všichni jsou však plni obdivu, lásky a vděčnosti k Mrs. Miniverové, která se jich neštítí, přestoţe má vilu, auto, motorovou loď, kuchařku a pokojskou [...]. K čemu tedy ještě nějaké sociální reformy? Není to takhle na světe docela pěkné?104
Autor tady spojuje vedlejší dějové linie snímku se sociálním postavením jednotlivých postav a vytváří tak nový mediální konstrukt, který je zcela ve sluţbách politické agitace. Objevuje se zde zcela váţná kritika sociálních poměrů ve filmu, který je jednak adaptací románu a jednak je zasazen do doby první světové války. Autor pak jednotlivé vyzdvihované prvky filmu zasazuje do kontrastu s dobovou realitou tak, aby zvýraznil politický postoj strany k sociálním reformám, milionářům potaţmo milionářské dani a dělnické třídě. Ta je zde reflektovaná tak, aby se s ní mohl čtenář identifikovat dle svých zkušenosti a zároveň je mu předkládáno to, jak je dělnická třída výsměšně reflektovaná tvůrci filmu t.j. americkými filmovými magnáty a milionáři. Celý text záměrně poškozuje uměleckou kvalitu snímku a staví jej do reálných souvislostí, které jsou zcela mimo tvůrčí záměry, aby tím vyhovoval politickým postojům strany. Zcela jiným způsobem přistupuje ke snímku text Svobodných novin, pro který je dominantou filmový styl, ve snaze obhájit snímek. Samotný text si však udrţuje odstup a soustředí se opět pouze na filmové kvality snímku. Ačkoliv se 104
Nebezpečná krása paní Miniverové, Rovnost, 31.12.1947, s. 6.
87
v závěru textu vyjadřuje k jistému zpátečnictví filmu, nejedná se v tomto případě o tak záporný postoj, jaký představuje text uveřejněný v Rovnosti. Určující je zde především způsob, jakým autor v úvodu objasňuje čtenáři kontextuální souvislosti a ve výkladu se soustředí na rozbor ţánrů a následně jej vyuţívá nikoli k dekonstrukci díla, ale k jeho zařazení do rámce americké tvorby. Od vstupu Spojených Států do války [...] natáčeli Američané v několika nemnoze protichůdných typech, od čistě zpravodajských, přes hrané dokumentární a úzce agitační aţ po veselohry a filmy, v nichţ tendence tvoří jenom pozadí spleti individuálních osudů. Poslední kategorie je pravým opakem válečných filmů ruských, v nichţ individuální osudy tvoří pozadí a doprovod tendenci tak průkazné a jednoznačné, aby se dala vyjádřit několika slovy. Z celé dlouhé řady amerických válečných filmů, z nichţ byly u nás uvedeny někdy velmi typické pro tu kterou kategorii, patří k nejreprezentativnějším a nejtypičtějším Paní Miniverová. [...] Film slibuje, ţe válka bude vítězně dobojována, ţe se rány zacelí a – ţe nastane stará idyla. Příběh to není vysloveně sentimentální, ale nemá také daleko od oblíbených románových tlustopisů, které po světe vycházejí v miliónových nákladech. Stejně jako ony ubírá se totiţ cestou nejmenšího odporu a největší líbivosti a jeho realismus není ani realismem dokumentárním ani umělecky přetvořeným, nýbrţ právě jenom realismem líbivým, tak jako jeho stylisaci nejde o odchylky od ţivotní pravdy směrem k vyšší pravdě umělecké, nýbrţ jenom k pravdě pěknější a příjemnější. [...] Pani Miniverová – prototyp akademických filmů, na nichţ není kazu, leč také nic, co by trvale zůstávalo a ukazovalo cestu vpřed.105
Ve zcela kladném světle bez podrobnějšího rozboru byl snímek přijat v Obzorech, kde se autor textu zaměřuje spíše na povahu postav a emotivní náboj. […] Přes nadhozené problémy sociální dostává se film poměrně snadno k líčení válečných záţitků v zázemí, podaných nezapomenutelně. Scéna v krytu, kde oba manţelé s dětmi zaţívají nálet, je tak prostá a pravdivá, jako ţivot sám. Nejsou to ani hrdinové, ani zbabělci, ale lidé stateční. A takových je v tomto nejlepším americkém filmu r. 1942 mnoho.
105
Film: Tři kamarádi, Pani Miniverová, Zuzanka v nesnázích, Svobodné noviny, 31.12.1947, s. 5.
88
[…] Ve smyslu pro charakteristický detail a atmosféru leţí umění amerického filmu zatím jen nesnadno dostiţitelné.106
Na počátku roku 1948 se objevil další velice úspěšný snímek, dobrodruţný velkofilm Ali Baba a 40 loupežníků (1944), který měl premiéru 16. ledna v kině Alfa a hrál se tam s úspěchem aţ do 3. března, tedy v době, kdy uţ po únorových událostech došlo k politickému převratu. Dobový tisk se v podstatě shodl na konstatování, ţe „Z krásné pohádky se totiţ na plátně stal tuctový dobrodruţný film s obvyklou milostnou zápletkou, čistě amerického střihu.107“ a také ţe je
to „dobrá podívaná pro ty, jeţ myšlení bolí.108“ Ačkoliv byl tento film divácky velice atraktivní a jak je vidět z tabulky uvádění v příloze, hrál se relativně dlouhou dobu, prostor věnovaný jeho reflexi byl minimální. Pravděpodobným důvodem je jeho minimální politický potenciál nenabízející důvod k hodnocení, a tím je poukázáno na fakt, ţe divácký zájem nebyl pro filmovou reflexi zdaleka tak důleţitý jako jeho potenciál pro politickou argumentaci. Mezi další výraznější snímky, které se uváděly v kinech nejdéle můţeme zařadit také klasický noirový snímek Gilda (1946) s Ritou Hayworthovou, který byl v Brně poprvé uveden 13. ledna v kině Kapitol. Snímek byl kritikou jednomyslně odsouzen. Týdeník Obzory uvedl, ţe: „Rozpor obsahu a formy dostupuje pomalu v americkém filmu vrcholu. Zatímco nelze jinak, neţ obdivovat stránku čistě filmovou, která je jak obrazově, tak stavebně prostě dokonalá, ocitá se námětem takových „Gild“ na samém dně uměleckého podvodu. […] podzemní barové prostředí, v němţ je zasazen, prostředky kýče, jimiţ působí na nejprimitivnější pudy obecenstva, všechna ta zdánlivá hloubka obratně stavěného dialogu a „psychologické zvraty“ – to vše, tlumočeno neobyčejně sugestivní formou, představuje skutečné, řekl bych, filmové podsvětí.
„ A zdůraznil také, ţe „Je uţ jednou třeba začít se bránit dovozu filmového braku. Tím spíše, je-li jeho forma tak vybraná.“109
106
Film týdne: Křiţník Varjag, Valčík na rozloučenou, Zuzanka v nesnázích, Občan Kane, Pani Miniverová, Ve jménu ţivota, Mořský jestřáb, Obzory, 11.10.1947, s. 616. 107 Brněnské filmové premiéry: Křiţnik Varjag, Ali Baba a 40 loupeţníků, Aţ se vrátíš…, Rovnost, 25.1.1948, s. 8. 108 Film týdne: Ali Baba a čtyřicet loupeţníků, Nevíte o bytě?, Před maturitou, Obzory, 22.11.1947, s. 312. 109 Film týdne: Čapkovy povídky, Sám v noci, Gilda, Obzory, 27.9.1947, s. 583.
89
Obdobně byl snímek přijat také brněnským tiskem, který jednak uvedl, ţe „Z diváků, kteří se dají chytit na skandální historky, přijdou však na své pouze ti pod šestnáct, kterým se v biografu podaří oklamat uvaděče.“110
a také konstatoval, ţe „Bylo by
zbytečné horlit o škodlivosti filmů tohoto typu.“111
Do únorového převratu se jiţ ţádný výraznější snímek, u kterého by se projevovala politicky zaměřená tendence, neobjevil. Únorové čistky měly značný dopad i na novináře a český tisk jako takový. Jiţ 25. února 1948 na zasedání akčního výboru svazu českých novinářů došlo k vyloučení prvních sedmnácti publicistů (např. Pavel Tigrid112 – redaktor Obzorů), známých svým protikomunistickým postojem.113 Akční výbor také současně vyzval všechny regionální pobočky, aby označily další osobnosti s návrhem na vyloučení114, která pokračovala v březnu. Zanikla také všechna nekomunistická periodika (např. Obzory, Dnešek, Akord) a tiskárny dostaly pokyn ţádat Ministerstvo informací o povolení ještě před sazbou jakékoliv publikace [Knapík, 2006: 22]. Filmové novináře svaz prověřoval spolu s akčním výborem Československé filmové společnosti.115 Samotný americký film má v tisku negativní obraz, zejména v souvislosti s vývojem politické situace v USA.116 V případě obnovení smlouvy se zástupci MPEA nedošlo ke vzájemné shodě a v dalším roce jiţ bylo uvedeno pouze 16 nových amerických filmů. V této době se ještě v Brně uváděly zbývající snímky z přídělu jako byly například filmy V zajetí minulosti (1942), Fantom opery (1943), Monsieur Verdoux (1947) nebo později Vlk Larsen (1941) a Lassie se vrací (1943), která se promítala ještě o Vánocích v roce 1948. Jak je zřejmé 110
Brněnské filmové premiéry: Podobizna, Gilda, Otec kliďas, Rovnost, 18.1.1948, s. 8. Film: Tři americké filmy, Retrospektiva pro děti, Svobodné noviny, 11.1.1948, s. 5. 112 Velezrádce Tigrid pomlouvá Československo, Rovnost, 26.2.1948, s. 3. 113 KNAPÍK, Jiří (2002): Akční výbory a kultura na prahu nové doby. Soudobé dějiny, roč. IX, č. III – IV, s. 455 – 475. 114 Novináři očišťují své řady, Rovnost, 26.2.1948, s. 3. 115 Očista filmových novinářů, Filmové noviny, 5.3.1948, s. 1. 116 viz. např.Edward Dmytryk a devět dalších filmových pracovníků pocítilo americkou svobodu, Rovnost, 18.1.1948, s. 8.; Současná situace ve filmovém podnikání: Obrana proti americkému filmovému imperialismu sílí ve všech zemích, Filmové noviny, 20.12.1947, s. 2.; Na protikomunistické filmy není škoda dolarů, Rovnost, 8.2.1948, s. 8. 111
90
z naší tabulky filmů uvedených v Brně za rok 1948, hrály se tyto snímky v Brně i v tomto období v premiérových kinech aniţ by se zde projevil větší politický vliv. Počet uváděných amerických filmů, byl ovšem ještě sníţen zákazem Ministerstva informací uvádět filmy, v nichţ vystupují „reakční“ herci. Tento zákaz se týkal například snímků Krásnější než sen (1942), Valčík na rozloučenou (1940), nebo Záhadný pan Jordan (1941) a Historky z metropole (1942).117 Zatímco u projekce amerického filmu v brněnských kinech se ještě komunistický vliv zcela neprojevil, jejich reflexe v dobovém tisku byla velice silně politicky poznamenaná a jednostranná. Jako příklad zde uvádíme recenze na snímek V zajetí minulosti (1942), které se od sebe jiţ odlišují pouze odlišnou úrovní ve vztahu recenzenta a čtenáře. Dělnická Rovnost svůj text otevřeně cílí na dělnickou obec, které není nutné jiţ cokoliv vysvětlovat. Divák je zde staven na stejnou úroveň uměleckého uvědomění jako pisatel, čímţ autor textu navozuje dojem jednotného národa s jednotným postojem. Objevují se zde jiţ několikrát pouţité prvky odsuzující vyšší společenské vrstvy, milionáře, průmyslníky nebo sociální poměry. Otevřenou politickou propagandu dovršuje přítomnost nových „informací“ z Hollywoodu o líčení bankéřů ve filmech. Kdyţ byla u nás s velkým úspěchem promítána Pani Miniverová, upozorňovali jsme na čertovo kopýtko kýče, které se skrývalo v uhlazeném a líbivém poměru a vztahu jednotlivých osob. Bylo-li však v tomto případě toto kopýtko velmi zkušeným reţisérem ukryto, ukazuje se jiţ docela jasně v novém americkém filmu V zajetí minulosti, střiţeném podle podobného receptu méně obratně. [...] Kromě nesmírně sladkého hudebního doprovodu a dojemných rekvizit je nenápadně do tohoto románku zamíchaná tendence, směrující k tomu, aby byl divák přesvědčen o dobrotě průmyslových magnátů, kteří s úsměvem přijímají podmínky stávkujících dělníků, kteří, chudáci, mají tak těţký ţivot. Připomeneme-li si v této souvislosti nedávné zprávy z Hollywoodu, podle nichţ je americkým scénáristům zakázáno líčit bankéře a kapitalisty jako lidi nesympatické, pochopíme, ţe i V zajetí minulosti byla 117
Zakázané americké filmy, Filmové noviny, 5.3.1948, s. 1.
91
sladkobolná historie pouze obalem pro zcela jinou pilulku. Doufejme však, ţe náš divák, který se v posledních dnech docela ze „zajetí minulosti“ vyprostil, jí však uţ bezděčně a nekriticky nespolkne.118
„Očistěné“ Svobodné noviny zde pak provádějí podrobnější estetickou analýzu stylu, ve snaze zaměřit text zejména na střední třídu a inteligenci. Výsledek ovšem směřuje ke stejnému cíli. Jednoznačný posun lze spatřovat zejména v přístupu autora, který jiţ není ochoten tolerovat film, který je pouze zábavný. Jednoduchá konstatování, ţe film je nebo není pouze umělecké dílo, ale také zábava, zde nahradila rozsáhlá analýza filmového stylu, kladoucí důraz na hledání americké propagandy a zdůraznění zpátečnictví a nepokrokovosti filmu. Otázku tohoto a jemu podobných filmů je třeba pokládat za zcela zásadní. Kaţdý zápis skutečnosti znamená stylisaci: ať uměleckou, ať neuměleckou, záměrnou nebo nechtěnou. Umění se má lišit na př. od novinářské zprávy, reklamy, fotografie, filosofické úvahy a stenografického záznamu právě tím, ţe jeho stylisace, to je odchylky od skutečnosti, budou záměrné. A to tak, ţe budou v intencích umělecké výstavby díla, při čemţ se klade důraz na slovo „umělecké“, a ţe budou odpovídat jistým starým normám, nebo ţe budou vytvářet nové. U filmu V zajetí minulosti a jemu podobných nejde však o to, aby vytvářeli svéprávnou uměleckou skutečnost, odlišnou od oné, v niţ ţijeme, a ani o to, aby podávali o skutečnosti světa co moţná pravdivé svědectví, jehoţ odchylky od pravdy by byly podmíněny jenom technickými podmínkami metody zápisu, nýbrţ o to, aby skutečnost idealisovaly. Filmový realismus idealisující a idealistické orientace, který se uplatňuje zejména ve filmech amerických a anglických, hodlá tedy pod rouškou realismu idealisovat osoby a jejich osudy, prostředí a ţivot celých společenských skupin nikoli z důvodů uměleckých, nýbrţ proto, aby vytvářel příjemnou, nicméně umělecky ani lidsky nikterak naléhavou podívanou, nikoho v ničem nezavazující a k ničemu nevybízející. To nemá znamenat, ţe bychom byli proti americkému filmu anebo zásadně proti idealisujícímu realismu. Pouze konstatujeme, ţe takto pojímaný realismus není metodou formální, nýbrţ ţe jeho povaha je ideologická. [...] Předloha Jamese Hiltona byla ještě více zušlechtěna a přičesána a komposice, v románu zaloţená na vzpomínaní a stopování ztracené minulosti, dostala ve filmu jednoznačně se rozvíjející časovou následnost. [...] K filmovému zpracování je třeba dodat jen tolik, ţe je to 118
Brněnské filmové premiéry: V zajetí minulosti, Fantom opery, Pro děti, Rovnost, 4.4.1948, s. 6.
92
brilantní, avšak konvenční a konservativní řemeslná práce, na níţ nelze najít větší kazy, ale která se nevyznačuje ani ţádnými přednostmi.119
V druhé polovině roku 1948 je moţné si všimnout, ţe americkým filmům jiţ není věnován takový prostor, jako tomu bylo před únorem. Celkově se také zmenšuje rozsah filmové rubriky a například ve Svobodných novinách je redukován na krátký odstavec „Nové filmy“, který je součástí stránkové kulturní rubriky. Recenze jsou často pouze informativní nebo se omezují na jednověté aţ dvojvěté hodnocení. V případě některých amerických filmů uvedených v posledních měsících roku 1948, jako byly například Vlk Larsen (1941) nebo Lassie se vrací (1943), nebylo moţné v námi sledovaném tisku dohledat recenze vůbec.
119
Film: V zajetí minulosti, Filmy v přehledu, Filmová okénka, Svobodné noviny, 3.4.1948, s. 5.
93
9. Kulturně politická situace v Československu v letech 1949 – 1950 a americký film Po abdikaci Eduarda Beneše se prezidentem republiky stal Klement Gottwald a předsedou vlády Antonín Zápotocký. Na IX. sjezdu KSČ byla uzákoněna vedoucí úloha strany. Komunistická strana přijala stalinistickou politiku, podřídila si zákonodárství a rozhodování vlády. Po zmanipulovaných volbách byly schváleny represivní zákony a opatření, která byla brzy následována soudními procesy a hrdelními rozsudky nad politickou opozicí. Proběhla nucená kolektivizace zemědělců a likvidace soukromého sektoru. Československo vstoupilo do Rady vzájemné hospodářské pomoci, coţ znamenalo výhradní obchodní spolupráci se Sovětským svazem a ostatními zeměmi východního bloku [Ptáček, 2000: 99]. Změna struktury národního hospodářství v orientaci na těţký průmysl prohloubila hospodářskou krizi. Na prohlubující se nespokojenost občanů pak reagovala vláda obviňováním nepřátel – západních imperialistů, cizích agentů a burţoazie. Na IX. květnovém sjezdu KSČ se také stanovila pro československý film ve všech jeho sloţkách ideová a kulturně politická generální linii a všechny filmy vytvořené v tomto období podléhají dobovému ideologickému diktátu. V roce 1949 bylo ještě v rámci smlouvy s MPAE v československých kinech uvedeno 16 celovečerních amerických filmů a jedno hrané pásmo grotesky. Jednalo se o snímky velkých studií jako byly například filmy Arabské noci (Arabian Nights, 1942), Robin Hood (The Adventures of Robin Hood, 1938), Kapitán Fury (Captain Fury, 1939) nebo Poklad v Sierra Madre (The Treasure of the Sierra Madre, 1948). 120 Jelikoţ hlavním cílem práce je sledování role amerického filmu, kterou sehrála v kulturně politickém ţivotě Československa, těmto filmům se jiţ podrobně věnovat nebudeme. Hlavním důvodem je, ţe po únoru 1948 byla 120
Pro kompletní seznam viz. HAVELKA, Jiří (1972): Čs. Filmové hospodářství 1945-1950. Praha: Československý filmový ústav, s. 211.
94
eliminována politická opozice, která by mohla představovat zajímavý úhel pohledu. Americké filmy byly po únoru často tiskem ignorovány a některé recenze uţ vůbec nebylo moţno dohledat. Ačkoliv se jednalo o divácky úspěšné snímky, z hlediska kulturní politiky je jejich význam ve srovnání s předchozím obdobím minimální. Jelikoţ mezi státním čs. filmem a MPAE nedošlo při dalším jednání ke vzájemné dohodě, vstoupila 17. září 1949 v platnost likvidace původní smlouvy a v následujících letech se americké filmy dováţejí pouze ojediněle formou individuálního nákupu od nezávislých výrobců stojících mimo MPEA. V roce 1950 je tedy v československých kinech uvedeno uţ jenom pět amerických filmů. Dva filmy od společnosti RKO, Křížový výslech (Crossfire, 1947) a Žena za výkladem (The Women in the Window, 1945), dále Chaplinovo Zlaté opojení (The Gold Rush, 1925) od společnosti United Artists, Červená stopa (The Scarlet Clue, 1945) od společnosti Monogram Pictures a dokumentární film Rodná země (Native Land, 1942) od společnosti Frontiere Films.
95
10. Závěr Americký film uváděný v našich kinech v letech 1945 – 1948 sehrál v kulturně politickém ţivotě Československa nepochybně zajímavou roli. Uţ jenom samotné uzavření smlouvy s MPEA bylo chápáno jako dvojaký úspěch. Zatímco Američané doufali, ţe jejich filmy budou mezi lidem podporovat jejich způsob chápaní demokracie a posilní tak jejich politickou pozici v Československu, komunisté povaţovali uzavření této smlouvy za svůj osobní úspěch a splněný závazek, který by mohl vylepšit jejich profil před květnovými volbami v roce 1946. Cílem této práce bylo poukázat na to, do jaké míry se komunisté v brněnské lokalitě snaţili ovlivnit uvádění amerických filmů, a to konkrétně jak na úrovni uvádění v brněnských kinech, tak i na úrovni jejich reflexe brněnským komunistickým tiskem. Výzkum, který se zde soustředil na distribuci amerických filmů pouze v rámci města Brna, neprokázal komunistický vliv na uvádění amerických filmů v brněnských kinech. Filmy se zde objevují v největších městských kinech a v hlavních vysílacích časech i dlouho po únorových událostech v roce 1948. Jedním z hlavních důvodů muţe být také to, ţe státní filmový průmysl byl v dané době řízen centrálně z hlavního města Prahy a filmy se zde hrály v době, kdy jiţ nebyly zcela aktuální. S tím přímo souvisí také problém, jenţ se objevil při analýze dobového diskurzu. V případě, ţe se objevil v brněnských kinech snímek s aktuální politickou tématikou, byl jiţ dávno předtím analyzován kulturní veřejností v Praze. Brněnský dobový diskurz tak spíše doplňuje širší dobový diskurz o americkém filmu a poukazuje tak na dobové ideologické a politické tendence, které se projevovaly i v celorepublikovém tisku. Dobový diskurz, jehoţ primárním zdrojem byl brněnský komunistický deník Rovnost, je tedy doplněn také tiskem celostátním a to konkrétně
96
nadstranickým deníkem Svobodné noviny a nesocialistickým týdeníkem Československé strany Lidové Obzory. Analýza dobové diskurzu pak ukázala, ţe vliv kulturní politiky byl značný a to do té míry, ţe tato reflexe amerických filmů v denním tisku poslouţila jako jeden z mnoha způsobů prosazovaní ideologických a politických názorů jednotlivých stran. Komunistický deník Rovnost do značné míry vyuţívá americký film k prosazovaní komunistické kulturní politiky a to hned několika způsoby. Zpočátku k těmto filmům přistupuje jako k pouhé americké propagandě kapitalismu, kde odsuzuje jejich morální a uměleckou hodnotu a její špatný vliv na mladší generace. Ve značné míře také vyuţívá jednotlivé prvky filmového textu i kontextu k vytvoření nové mediální konstrukce, pomocí které se snaţí ovlivnit to, jakým způsobem by měl být film diváky vnímán. Tyto prvky jsou pečlivě vybírány tak, aby celkový konstrukt odpovídal politické rétorice strany. V některých konkrétních případech jsme si také ukázali, jak bylo vhodné téma filmu, případně některé jeho atributy, úspěšně dosazené do probíhající politické kampaně jako bylo například prosazovaní milionářské daně. Téma filmu a jeho jednotlivé aspekty a jejich moţnost vyuţití v rámci kulturní politiky byly také určující pro rozsah textu. Moţnost „politizace“ tématu měla v tomto případě přednost i před diváckým zájmem. Celkově lze říci, ţe v obecné rovině dominoval tomuto diskurzu agitační charakter, jehoţ primárním úkolem byla snaha ovlivnit skrze text politické a kulturní postoje společnosti. Samotné texty uveřejňované stranickým tiskem v tomto případě slouţí vyšším cílům a samy jsou součástí širšího kulturně politického kontextu, jehoţ přesah se objevuje stejnou měrou i v jiných oblastech lidského ţivota. Tím hlavním cílem je pak prosazování kulturní politiky komunistické strany ve všech moţných oblastech ţivota společnosti, jehoţ součástí je i dobová filmová kritika, které se zde věnujeme.
97
V
menší
míře
setkáváme
s podobnou
situací
i
v textech
nekomunistických, kde přístup recenzentů k filmům přešel značnými změnami. Zpočátku, kdy je komunisty americký film odsuzován na základě morálních hodnot a nastoleného směru vývoje určené košickým vládním programem, si můţeme všimnout všeobecné tendence americký film omlouvat jako nevinou zábavu. Později je tato tendence nahrazena ostrou kritikou, kdy se ovšem hlavním terčem stává nikoli samotný film, ale úřad státního filmu vedený komunistickým Ministerstvem informací, který je zodpovědné za jeho uvedení. Americký film byl tedy vyuţíván jako politický argument i tiskem nekomunistickým, ovšem v tomto případě se jedná spíše o dílčí argumenty, jejichţ charakter je sice zaloţený na politickém postoji referenta, ale hlavním cílem je zde samotná kritika, která se nepodřizuje politické rétorice. Je tedy zřejmé, ţe v kontextu byl americký film vyuţit jako nástroj politické argumentace i propagandy k tomu, aby ovlivňoval názory a pomáhal formovat
politické postoje diváků. Nakolik však americký film nebo jeho
kontext diváky ovlivnil, případně jestli formoval nějakým způsobem jejich politický postoj, se bohuţel z tohoto kontextu nedozvíme. V obecně rovině celorepublikové je však zřejmé, ţe se komunisté postoj diváků k americkému filmu i jeho distribuci ovlivňovat snaţili. V Brně se jejich vliv projevil pouze zčásti a to hlavně v dobovém tisku.
98
11. Příloha
99
12. Bibliografie Zdroje: Literatura: BLÁHA, Rudolf Dr.(1955): Ekonomika ČS. Kinematografie. Praha: Československý státní Film. BUCHANAN, Andrew (1946): Budoucnost filmu. Praha: ČSFN. DRÁPALA, Milan (2000): Na ztracené vartě západu: Antologie české nesocialistické publicistiky z let 1945 – 1948. Praha: Prostor. FAIRCLOUGH, Norman (1995): Media Discourse. London: Oxford University Press. FAJMON, Hynek - BALÍK, Stanislav - HLOUŠKOVÁ, Kateřina (eds.) (2006): Dusivé objetí: Historické a politologické pohledy na spolupráci sociálních demokratů a komunistů. Brno: CDK FAURE, Justine (2006): Americký přítel. Československo ve hře americké diplomacie 1943 – 1968. Praha: NLN. GABRIELOVÁ, Bronislava - MARČÁK, Bohumil (1999): Kapitoly z dějin Brněnských časopisů I. Brno: Masarykova Univerzita & nakl. Georgetown. GABRIELOVÁ, Bronislava - MARČÁK, Bohumil (2003): Kapitoly z dějin Brněnských časopisů II. Brno: Masarykova Univerzita & nakl. Georgetown. HAVELKA, Jiří (1972): Čs. Filmové hospodářství 1945-1950. Praha: Československý filmový ústav. JANÁČEK, Pavel (2004): Literární brak: operace vyloučení, operace nahrazení, 1938-1951. Brno: Host. KALATOZOV, Michail Konstantinovič - KISCH, E.E. (1950): Nad Hollywoodem temno. Praha: Knihovna Rudého práva. KALINOVÁ, Lenka (2004): Východiska, očekávání a realita poválečné doby. K dějinám Československé společnosti v letech 1945-1948. Praha: Ústav pro soudobé dějiny AV ČR. KAŁUZYŃSKY, Zygmunt (1955): Cesta na
Západ: literární skizzy o kultuře Západu
výtvarné umění – film – literatura. Praha: Melantrich. KAPLAN, Karel (1991): Československo v letech 1945 – 1948. Praha: SPN. KAPLAN, Karel (1997): Pět kapitol o Únoru. Brno: Doplněk.
100
KISSINGER, Henry (1999): Umění diplomacie. Praha: Prostor. KNAPÍK, Jiří (2006): V zajetí moci: kulturní politika, její systém a aktéři 1948-1956. Praha: Libri. KUBÍČEK, Jaromír (1975): Bibliografie periodik jihomoravského kraje 1945 – 1965. Brno: Univerzitní knihovna – musejní spolek. KUBÍČEK, Jaromír – ŠIMEČEK, Zdeněk (1976): Brněnské noviny a časopisy. Od doby nejstarší až do roku 1975. Brno: Archiv města Brna – Musejní spolek. KUČERA, Jan (1946): Kniha o filmu. Praha: ČSFN. KUSÁK, Alexej (1998): Kultura a politika v Československu 1945 – 1956. Praha: Torst. KYLOUŠEK, Jakub (2007): Volební mapa města Brna. Brno: CDK. MALÍŘ, Jiří – MAREK, Pavel a kol.(2005): Politické strany: vývoj politických stran a hnutí v českých zemích a Československu 1861 – 2004. II. díl, Období 1938 – 2004. Brno: Doplňek. MANDLER, Emanuel (2002): Benešovy dekrety: Proč vznikali a co jsou. Praha: Libri. NOVÁK, Václav: Historie brněnských kinematografů 1896 – 1976. Archiv města Brna: H24237. PERNES, Jiří (1993): Svět Lidových novin 1893 – 1993: Stoletá kapitola z dějin české žurnalistiky, kultury a politiky. Praha: Nakladatelství Lidové noviny. PERNES, Jiří (2003): Dějiny Československa očima Dikobrazu 1945 – 1990. Brno: Barristel & Principal – studio. PROKŠ, Petr (2001): Československo a západ 1945 – 1948. Praha: ISV. PTÁČEK, Luboš & kol. (2000): Panorama českého filmu. Olomouc: Rubico. RUPNIK, Jacques (2002): Dějiny Komunistické strany Československa: od počátku do převzetí moci. Praha: Academia. TIBITZOVÁ, Ivana - KAHOVCOVÁ, Alena - TOPOĽSKÁ, Alica (1989): Bibliografie Československé filmové neperiodické literatury 1945 – 1985. Praha: Československý filmový ústav. VESELÝ, CSc., Zdeněk, Doc.PhDr. (2001): Československá zahraniční politika 1945 – 1989 (Dokumenty). Praha: Vysoka škola ekonomická v Praze. Dílčí texty: BROŢOVÁ, Věra (2002): Od stráţců mravních hodnot k inţenýrům lidských duší. Literární ţivot mezi květnem 1945 a únorem 1948. Soudobé dějiny, roč. IX, č. 3 – 4, s. 429 – 454.
101
DRÁPALA, Milan (1998): Na ztracené vartě západu: Poznámky k české politické publicistice nesocialistického zaměření v letech 1945 – 1948. Soudobé dějiny, roč. V, č. 1, s.16-24. DRÁPALA, Milan (1999): Zavrţení liberalismu v Čechách a Helena Koţeluhová. K ideologickému profilu poválečné republiky. Soudobé dějiny, roč. VI, č.1, s. 7 – 44. GIBIJANSKIJ, Leonid (1997): Moskva a východní Evropa. Některé aspekty vzniku sovětského bloku. Soudobé dějiny, roč. IV, č.1, s. 26 – 41. KOCIÁN, Jiří (2005a): Politický systém v letech 1945 – 1948. In: MALÍŘ, Jiří – MAREK, Pavel a kol. (2005): Politické strany: vývoj politických stran a hnutí v českých zemích a Československu 1861 – 2004. II. díl, Období 1938 – 2004. Brno: Doplňek, s. 1125 – 1130. KOCIÁN, Jiří (2005b): Československá strana národně socialistická. In: MALÍŘ, Jiří – MAREK, Pavel a kol. (2005): Politické strany: vývoj politických stran a hnutí v českých zemích a Československu 1861 – 2004. II. díl, Období 1938 – 2004. Brno: Doplňek, s. 1143 – 1163. MARJINOVÁ, Valentina V. (1997): Od důvěry k podezíravosti. Sovětští a českoslovenští komunisté v letech 1945-48. Soudobé dějiny, roč. IV, č. 3-4, s. 451-467. KOVAŘÍK, David (2006): Politický ţivot v Brně v období třetí republiky 1945 – 1948. In: BALÍK, Stanislav & kol.: Lokální politický pluralismus. Brno ve třech stoletích. Brno: Institut pro srovnávací politologický výzkum Fakulty socialních studií Masarykovy univerzity, s. 47 – 62. FAJDL, CSc., Jiří, Prof.PhDr. (2007): Vnější faktory v Českém květnovém povstání 1945. Online: http://www.kcprymarov.estranky.cz/clanky/nase-knihovna/vnejsi-faktory-v-ceskemkvetnovem-povstani (verifikováno 26.5.2008) KNAPÍK, Jiří (2002): Akční výbory a kultura na prahu nové doby. Soudobé dějiny, roč. IX, č. 3-4, s. 455 – 475. KOKEŠ, Radomír D. (2008) : Americký film jako argument pro různá pouţití: sebedefinování politického vztahu ke kinematografii v mediální debatě během října a listopadu 1945. Online: http://douglaskokes.blogspot.com/search/label/Uv%C3%A1d%C4%9Bn%C3%AD#_ftn1 (verifikováno 27.5.08) MAREŠ, Petr (1991): Všemi prostředky hájená kinematografie. Úvodem k edici dokumentu „Záznam na paměť “. Iluminace, 3, č. 2, s. 75 – 82. MAREŠ, Petr (1994): Politika a „pohyblivé obrázky“: spor o dovoz amerických filmů do Československa po druhé světové válce. Iluminace, 6, č. 1, s. 77-96.
102
MAREŠ, Petr (1997): Čekání na Godota. Americká politika a volby v Československu květen 1946. Soudobé dějiny, roč. IV, č. 1, s. 7-25. PERNES, Jiří (2004): Mládeţ vede Brno. Otto Šling a jeho brněnská kariéra (1945- 1950). Soudobé dějiny, roč.XI, č. 3, s. 45-60. PERNES, Jiří (2005): Komunistická strana Československa. In: MALÍŘ, Jiří – MAREK, Pavel a kol.(2005): Politické strany: vývoj politických stran a hnutí v českých zemích a Československu 1861 – 2004. II. díl, Období 1938 – 2004. Brno: Doplňek, s. 1131 – 1142. PINK, Michal (2006): Volby a volební chovaní v Brně v letech 1919 aţ 1946. In: BALÍK, Stanislav & kol.: Lokální politický pluralismus. Brno ve třech stoletích. Brno: Institut pro srovnávací politologický výzkum Fakulty sociálních studii Masarykovy univerzity, s. 137 – 160. PRUERSSEN, Ronald W. (1998): Od symbolu ke katalizátoru a znovu k symbolu. Vývoj amerického chápání Československa a východní Evropy v letech 1943 – 48. Soudobé dějiny, roč. V, č. 2-3, s. 238 - 246. TRAPL, Miloš (2005): Československá strana lidová. In: MALÍŘ, Jiří – MAREK, Pavel a kol. (2005): Politické strany: vývoj politických stran a hnutí v českých zemích a Československu 1861 – 2004. II. díl, Období 1938 – 2004. Brno: Doplňek, s. 1175 – 1188. VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla (2005): Československá sociální demokracie. In: MALÍŘ, Jiří – MAREK, Pavel a kol. (2005): Politické strany: vývoj politických stran a hnutí v českých zemích a Československu 1861 – 2004. II. díl, Období 1938 – 2004. Brno: Doplňek, s. 1165 – 1173. ZEMAN, Pavel (1994): Jednání o dovozu amerických filmů do Československa po druhé světové válce. Iluminace, 6, č. 1, s. 115-140. ZEMAN, Pavel (1994): Americké filmy a znárodněná kinematografie. Iluminace, 6, č. 1, s. 109-113. Články: Američané o nás, Obzory, 6.10. 1945, s. 99. Američané v Praze, Obzory, 8.9.1945, s. 36. Americká záplava v našich kinech, Rovnost, 2.2.1947, s. 6. Americké filmy a Ministerstvo informací, Obzory, 6.7.1946, s. 429. Americké filmy o ČSR, Svobodné noviny, 3.11.1946, s. 5. Americké filmy v Brně, Rovnost, 27.4.1947, s. 8. 103
Americké plány na výrobu filmů v Evropě, Rovnost, 23.7.1947, s. 5. Americké přilby, Obzory, 8.9.1945, s. 36. Americký film aţ překvapivě upřímný, Filmové noviny, 12.7.1947, s. 7. Amerika holduje německým filmům, Rovnost, 21.11.1948, s. 7. Anglické a americké filmy do Československa, Svobodné noviny, 13.6.1945, s. 3. Beseda s Američany v Brně, Rovnost, 11.7.1948, s. 4. Bilance znárodněného filmu za první rok, Rovnost, 13.7.1946, s. 5. Bílé útesy Doverské, Rovnost, 28.9.1947, s. 6. Boj o větší odpovědnost našeho tisku, Rovnost, 19.1.1947, s. 8. BRDEČKA, Jiří (1945a): Postátnění filmu, Svobodné noviny, 22.6., s. 3. BRDEČKA, Jiří (1945b): Stát a film, Svobodné noviny, 14.8., s. 1. BRDEČKA, Jiří (1946a): Z nových filmů: Řeka čaruje, Lady Hamiltonová, Svobodné noviny, 27.1., s. 5. BRDEČKA, Jiří (1946b): Sovětský film versus český divák, Svobodné noviny, 30.1., s. 3. BRDEČKA, Jiří - KAUTSKÝ O. (1946): Filmové drobty z Východu i Západu, Svobodné noviny, 22.3., s. 3. BRDEČKA, Jiří (1947): Filmy týdne: Věčný nepřítel, Abraham Lincoln, Jak se do lesa volá…, Svobodné noviny, 27.7., s. 6. BRDEČKA, Jiří (1948): Filmy týdne, Očista ve znárodněném filmu, Svobodné noviny, 29.2., s. 6. Brněnské filmové premiéry, Rovnost, 13.12.1947, s. 6. Brněnské filmové premiéry: Alexander Něvský, Bylo jedno zelené údolí, Rovnost, 13.7.1947, s. 6. Brněnské filmové premiéry: Dobrodruţství Marka Twaina, SOS, Rovnost, 18.4.1948, s. 6. Brněnské filmové premiéry: Dům na 92. ulici, Nejprve stvořil ţenu, Laurel a Hardy studují, Slečna Kitty, Rovnost, 8.6.1947, s. 7. Brněnské filmové premiéry: Dva americké filmy, Rovnost, 23.3.1947, s. 7. Brněnské filmové premiéry: Chaplinův festival v Brně, Hvězdy a petrolej, primitivnost a nevkus, Rovnost, 14.9.1947, s. 4. Brněnské filmové premiéry: Jana Eyrová, sirotek lowoodský, Topperův návrat, Rovnost, 27.7.1947, s. 6. Brněnské filmové premiéry: Křiţnik Varjag, Ali Baba a 40 loupeţníků, Aţ se vrátíš…, Rovnost, 25.1.1948, s. 8.
104
Brněnské filmové premiéry: Láska není hřích, Návrat neţádoucího, Milostné dopisy, Rovnost, 16.5.1948, s. 10. Brněnské filmové premiéry: Mládí a krása, Konvoj do Murmanska, Brána ke štěstí, Rovnost, 11.5.1947, s. 6. Brněnské filmové premiéry: Nevíte o bytě?, Orson Welles a Robert Taylor, Mořský jestřáb, Rovnost, 23.11.1947, s. 8. Brněnské filmové premiéry: Někde se setkáme, Věčný nepřítel, Sám v noci, Rovnost, 30.11.1947, s. 6. Brněnské filmové premiéry: Nikola Šuhaj, Farář u Svatého Dominika, Veselá vojna, Rovnost, 29.6.1947, s. 5. Brněnské filmové premiéry: O minulosti vesele, O minulosti váţně, Rovnost, 25.1.1947, s. 8. Brněnské filmové premiéry: Pan Smith přichází, Z deště pod okap, Rovnost, 19.10.1947, s. 8. Brněnské filmové premiéry: Perutě pomsty, Ademai, počestný bandita, Film o věrném Dţurbalsovi, Rovnost, 12.1.1947, s. 9. Brněnské filmové premiéry: Pilotem proti své vůli, Bílý tesák, Kdyţ nastaly deště. Rovnost, 2.8.1947, s. 6. Brněnské filmové premiéry: Podobizna, Gilda, Otec kliďas, Rovnost, 18.1.1948, s. 8. Brněnské filmové premiéry: Popelka, Scotland Yard zasahuje, Rovnost, 11.1.1948, s. 8. Brněnské filmové premiéry: Posvátné manţelství, Dvě děvčátka a námořník, Rovnost, 20.7.1947, s. 6. Brněnské filmové premiéry: Předtucha, Kavalír pomsty, Rovnost, 21.12.1947, s. 6. Brněnské filmové premiéry: Případ kapitána Dreyfuse, Občan Kane, Rovnost, 16.11.1947, s. 8. Brněnské filmové premiéry: Rhapsody in Blue, Nasreddinovy taškařiny, Švejk bourá Německo, Ztracená ţena, Rovnost, 6.6.1948, s. 6. Brněnské filmové premiéry: Siréna, Gabin v americkém rouše, Černé komando, Rovnost, 18.5.1947, s. 6. Brněnské filmové premiéry: Tajemství vyzvědače, Ztracený weekend, Smutná veselohra, Dnes Neordinuji, Kateřina Veliká, Sylvie a fantom, Rovnost, 7.3.1948. s. 8. Brněnské filmové premiéry: V zajetí minulosti, Fantom opery, Pro děti, Rovnost, 4.4.1948, s. 6. Brněnské filmové premiéry: Varuj...!, Casablanca, Nová móda?, První filmový seminář, Rovnost, 1.6.1947, s. 8. Brněnské filmové premiéry: Vesnická učitelka, Laura, Rovnost, 30.5.1948, s. 6. 105
Brněnské filmové premiéry: Zkušební pilot, Intermezzo, Zelený jed, Rovnost, 21.3.1948, s. 6. BURNU, Peter: British Woo Czech Trade With Festival Red Carpet, Motion Picture Herald, 17.5.1947, s. 19. Canneské score, Rovnost, 10.10.1946, s. 6. Cesta filmu za divákem, Rovnost, 4.4.1948, s. 6. Co bude se sokolskými biografy ?, Svobodné noviny, 22.11.1945, s. 3. Co prozradil výzkum filmového diváka, Rovnost, 12.12.1948, s. 5. Co se děje ve světe: Kdo zavinil Mnichov, Obzory, 6.10.1945, s. 97 Co se děje ve světe: Obzory, Svoboda diskuse v demokratickém tisku. Obzory, 15.12.1945, s. 225 – 226. Co se děje ve světe: Zacházíme s Němci nelidsky?, Obzory, 20.11.1945, s. 177 – 178. Co uvidíme v našich biografech v roce 1947, Rovnost, 1.1.1947, s. 8. Co uvidíme z amerických filmů, Rovnost, 14.11.1946, s. 4. Czech-American Agreement Is Effective Oct.15, Motion Picture Herald, 12.10.1946. Czech Moguls Bounce ´Love and Kisses´ Films, Los Angeles Times, 4.11.1949. Czechoslovak State Film Co. Sked 27 Pix For Year, Variety (D), 4.3.1947. Czechs Check Boy Meets Girl Films for Reels on Real Life, Los Angeles Examiner, 4.11.1949. Czechs Hasten ´Wilson´ Preem, Variety, 10.10.1946. Český rozhlas a film: Dovoz zahraničních filmů, Svobodné noviny, 17.2.1946, s. 2. Diktátor, Rovnost, 26.10.1947, příloha. Dnešní problémy českého filmu, Rovnost, 18.12.1945, s. 3. Dobrá a špatná americká veselohra: Záhadný pan Jordan, Zasněţená romance, Rovnost, 19.1.1947, s. 8. Dohoda o amerických filmech, Obzory, 8.6.1946, s. 366. Dohoda s Amerikou podepsána, Rovnost, 19.9.1946, s. 4. Dr. Adolf Hoffmeister o americkém filmu, Rovnost, 7.3.1946, s. 8. DRESLER, Jaroslav (1945a): Decentralisace ve filmu, Svobodné noviny, 11.9., s. 3. DRESLER, Jaroslav (1945b): Dubbování filmu, Svobodné noviny, 4.10., s. 3. Dva americké filmy, Rovnost, 22.8.1946, s. 4. Dva filmy se dívají na ţenu, Rovnost, 22.6.1947, s. 6. Edward Dmytryk a devět dalších filmových pracovníků pocítílo americkou svobodu, Rovnost, 18.1.1948, s. 8. ERENBURG, Ilja (1947a): Byl to jen docela obyčejný film, Rovnost, 2.2., s. 6. 106
ERENBURG, Ilja (1947b): Děti v továrně na sny, Rovnost, 23.3., s. 7. Evropa zápasí s Hollywoodem, Rovnost, 7.3.1948, s. 8. Film: Americké zvířátka zesurověla, Filmy v přehledu, Svobodné noviny, 17.6.1948, s. 5. Film: Americký zájem o filmový vývoz, Svobodné noviny, 14.3.1946, s. 5. Film: Belita tančí, Stalo se jedné neděle, Rosanna, Svobodné noviny, 25.8.1946, s. 5. Film: Cesta k cíli, První ples, Krásná čarodějka, Karibští piráti, Jihoslované na Barrandově, Svobodné noviny, 23.3.1947, s. 6. Film: Diktátor, Otázka ţivota a smrti, Parohy, Svobodné noviny, 12.10.1947, s. 6. Film: Dnes neordinuji, Cizí filmy v přehledu, Svobodné noviny, 14.3.1948, s. 9. Film: Dopis Artuši Černíkovi, Zelená léta, Ve jménu ţivota, Svobodné noviny, 8.2.1948, s. 5. Film: Dům na 92. ulici, Ani stín podezření, Laurel a Hardy studují, Film a autorské právo, Svobodné noviny, 8.6.1947, s. 6. Film: Dvojník ze Sonory, Svobodné noviny, 14.7.1946, s. 5. Film: Evropská premiéra Chaplinova filmu v ČSR?, Alexandr Něvský, Nejprve stvořil ţenu, Dvě děvčátka a námořník, Svobodné noviny, 20.7.1947, s. 5. Film: Farář u Sv. Dominika, O začátcích filmu, Amatérský film, Svobodné noviny, 29.6.1947, s. 5. Film: Film, který bychom chtěli vidět, Dobrodruţství Marka Twaina, S.O.S., Svobodné noviny, 17.4.1948, s. 5. Film: Film o festivalu mládeţe, Bouře v opeře, Srdce pod maskou,
Svobodné noviny,
31.8.1947, s. 8. Film: Filmy v přehledu, Svobodné noviny, 8.5.1948, s. 5. Film: Filmy v přehledu, Svobodné noviny, 15.5.1948, s. 5. Film: Filmy v přehledu, Svobodné noviny, 22.5.1948, s. 5. Film: Filmy v přehledu, Svobodné noviny, 5.6.1948, s. 5. Film: Guadalcanal, Muţ s puškou, Dvě americké veselohry, Panorama českého filmu, Vtipně o deváté múze, Svobodné noviny, 27.4.1947, s. 6. Film: Historky z metropole, Svobodné noviny, 24.11.1946, s. 6. Film: Hořlavý film, Záhadný pan Jordan, Zasněţená romance, Dvě veselohry, Svobodné noviny, 19.1.1947, s. 6. Film: Chaplinův festival, Tekuté zlato, Vojáci bez uniforem, J. Novotná ve švýcarském filmu, Svobodné noviny, 14.9.1947, s. 8. Film: Jan Roháč z Dubé, Madam Curie, Písničkář, Svobodné noviny, 6.4.1947, s. 5.
107
Film: Jean Cocteau přijímá cenu L.Delluca, Nikola Šuhaj, Nové filmy, Svobodné noviny, 2.3.1947, s. 5. Film: Komu se nelíbí…, Vlast, Zorro mstitel, 50 let filmu, Svobodné noviny, 26.1.1947, s. 6. Film: Lidská komedie, Muţi bez křídel, Svobodné noviny, 24.10.1946, s. 5. Film: Mládí a krása, Brána ke štěstí, Literatura o fotografii, Připravované české filmy, Svobodné noviny, 11.5.1947, s. 8. Film: Mrtvý mezi ţivými, Sbohem mládí, Svobodné noviny, 4.5.1947, s. 5. Film: Muţi z Aluet, Konvoj, Vrah se bojí noci, Jediná, Svobodné noviny, 8.12.1946, s. 6. Film: Navţdy tvá, Svobodné noviny, 15.12.1946, s. 6. Film: Nevíte o bytě?, Filmy v přehledu, Svobodné noviny, 23.11.1947, s. 6. Film: Neznámí lidé, Rosanna, Svobodné noviny, 22.9.1946, s. 5. Film: Nové filmy, Svobodné noviny, 19.6.1948, s. 5. Film: Nové filmy, Bratislavské studio zahajuje, Na okraji filmu,
Svobodné noviny,
16.11.1947, s. 7. Film: O myších a lidech, Modelka, Svobodné noviny, 22.6.1947, s. 5. Film: Pan Smith přichází, Štvanec, Z deště pod okap, Svobodné noviny, 19.10.1947, s. 5. Film: Perutě pomsty, Věrný Dţurbals, Stručně o filmu, Svobodné noviny, 12.1.1947, s. 5. Film: Pět Sullivanů, Stručně o americkém filmu, Svobodné noviny, 29.12.1946, s. 8. Film: Plynové lampy, Poslední mohykán, Hudba ve filmu o Glinkovi, Svobodné noviny, 7.9.1947, s. 5. Film: Pojistka smrti, Četař York, Dvě příručky na okraj, Svobodné noviny, 17.8.1947, s. 6. Film: Pouto nejsilnější, Svobodné noviny, 18.10.1946, s. 5. Film: Pozdrav krásné dámě, Osm nových českých filmů do října, Pan Smith přichází, Marika Rökková do Hollywoodu?, Svobodné noviny, 13.7.1947, s. 7. Film: Poznámky ke vstupnému, Co se líbí Francouzům, Nové filmy,
Svobodné noviny,
5.7.1947, s. 8. Film: Přístav lásky, Konvoj do Murmanska, Černé komando, Svobodné noviny, 18.5.1947, s. 6. Film: Sestra jeho komorníka, Svobodné noviny, 21.9.1947, s. 5. Film: Siréna, Vítězství nad osudem, Braziliana, Stručně o filmu, Svobodné noviny, 13.4.1947, s. 5. Film: Synové hor, Zvoník u Matky Boţí, Pán sedmi moří, Zvuk ve filmu, Svobodné noviny, 25.5.1947, s. 8.
108
Film: Špalíček, Předtucha, Dva romantické filmy, Co připravuje Trnka, Svobodné noviny, 21.12.1947, s. 5. Film: Tajemný host, Svobodné noviny, 4.8.1946, s. 5. Film: Tajné poslání, Hrdé údolí, Silnější neţ smrt, Od čtvrtka první americký film, Svobodné noviny, 17.10.1946, s. 6. Film: Tři americké filmy, Retrospektiva pro děti, Svobodné noviny, 11.1.1948, s. 5. Film: Tři kamarádi, Pani Miniverová, Zuzanka v nesnázích, Svobodné noviny, 31.12.1947, s. 5. Film: Týden v tichém domě, Admirál Nachimov, Dva americké filmy, Svobodné noviny, 24.8.1947, s. 5. Film: V zajetí minulosti, Filmy v přehledu, Filmová okénka, Svobodné noviny, 3.4.1948, s. 5. Film: Varuj!, Casablanca, Švandova noc svatojánská, Svobodné noviny, 1.6.1947, s. 6. Film: Věčná Eva, Svobodné noviny, 10.11.1946, s. 6. Film: Vstupné a kritika, Staronová probírka, Co na benátský festival, Svobodné noviny, 8.8.1947, s. 6. Film: Wilson, Pygmalion, Závrať, Z dopisu o vstupném v kinech, Svobodné noviny, 8.12.1946, s. 6. Film: Zázračné město, Nové filmy, Svobodné noviny, 23.2.1947. s. 6. Film: Zlaté opojení, Svobodné noviny, 28.10.1946, s. 5. Film: Znamení kotvy, Brněnský filmový týden, Ocelová pěst, Dáma z Louisiany, Svobodné noviny, 1.11.1947, s. 5. Film hledá ochranu proti zásahům kapitalistických monopolů, Rovnost, 1.8.1947, s. 4. Film, který diváci neuvidí, Rovnost, 4.12.1948, s. 3. Film nezapomíná na pohraničí, Svobodné noviny, 7.11.1946, s. 4. Film týdne, Obzory, 1.9.1945, s. 31-32. Film týdne, Obzory, 30.3.1946, s. 208. Film týdne: Alena, Výbava s monogramem, Ţena dvou tváří, Historie velké lásky, Obzory, 16.8.1947, s. 488 Film týdne: Alexandr Něvský, Dívčí letka, Má sestra Ela, Zasněţená romance, Velký případ, Ademai, počestný bandita, Slon a švihadlo, Zákon velké lásky, U nás v Kocourkově, Obzory, 4.1.1947, s. 16. Film týdne: Ali Baba a čtyřicet loupeţníků, Nevíte o bytě?, Před maturitou, Obzory, 22.11.1947, s. 312.
109
Film týdne: Arinka, Pro hrst rýţe, Přísaha, Nadlidé, Lidé dvou světů, Perutě pomsty, Věrný Dţulbars, Obzory, 7.12.1946, s. 783 – 784. Film týdne: Bláznivá holka, Bludný kruh, Stará Oklahoma, Ocelová pěst, Komedie štěstí, Lukrécie, Obzory, 9.8.1947, s. 471-472. Film týdne: Brána k umění, Tajné poslání, Bedrník Smith, Neznámí lidé, Belita tančí, Obzory, 25.5.1946, s. 336. Film týdne: Brána ke štěstí, Velký mistr Händel, Správné děvče, Jana Eyrová, Casablanca, Ján Roháč z Dubé, Farář u Sv. Dominika, Topperův návrat, Obzory, 12.4.1947, s. 198-199. Film týdne: Bratři v triku 1947, Poslední noc, Arnheim, O velkou cenu, Jockey gentleman, Obzory, 20.9.1947, s. 568. Film týdne: Cesta k cíli, Krásnější neţ sen, Housle a sen, Obzory, 8.2.1947, s. 95-96. Film týdne: Co se děje v českém filmu?, Obzory, 27.7.1946, s. 480. Film týdne: Čapkovy povídky, Sám v noci, Gilda, Obzory, 27.9.1947, s. 583. Film týdne: Diktátor, Parohy, Nerozumím – Herecké mládí, Obzory, 18.10.1947, s. 632. Film týdne. Filmový festival a jeho výsledky. Obzory, 31.8.1946, s. 560. Film týdne: Historky z metropole, Bílá legie, Mladý Tomáš Edison, Pouto nejsilnější, Přízraky noci, Vrah se bojí noci, Dostaveníčko s láskou, Zorro mstitel, Obzory, 18.1.1947, s. 47. Film týdne: Hrbáč, Poslední tábor, Večeře v Ritzu, Kdo s koho, Černý démant, President Wilson, Obzory, 26.10.1946, s. 687 – 688. Film týdne: Jediná láska, Hlídka v poušti, Posvátné manţelství, Obzory, 1.2.1947, s. 80. Film týdne: Jednaní o filmový dovoz, Věrni zůstaneme, Obzory, 20.10.1945, s. 142 – 144. Film týdne: Karibští piráti, Krása mládí, Slavná cesta, Krčma U zeleného papouška, Na rohu vás čeká dobrodruţství, Obzory, 15.2.1947, s. 111. Film týdne: Kdyţ jsme se brali, Topper na cestách, Láska a mládí, Včera neděle byla, Obzory, 5.7.1947, s. 392. Film týdne: Kdyţ nastali deště, Světlo v temnotách, Anděl noci, Chaplinův festival, Obzory, 31.5.1947, s. 311-312. Film týden: Konvoj do Murmanska, Pouť za štěstím, Bylo jednou zelené údolí, Obzory, 7.6.1947, s. 328. Film týdne: Kráska a zvíře, Uloupená hranice, O myších a lidech, Obzory, 29.3.1947, s. 175176. Film týdne: Krásná čarodějka, Dobrodruh, Jindřich V., Nikola Šuhaj, Obzory, 8.3.1947, s. 144. 110
Film týdne: Křiţník Varjag, Valčík na rozloučenou, Zuzanka v nesnázích, Občan Kane, Pani Miniverová, Ve jménu ţivota, Mořský jestřáb, Obzory, 11.10.1947, s. 616. Film týdne: Láska na podporu, Švejk bourá Německo, Vojáci bez uniforem, Dáma z Louisiany, Obzory, 30.7.1947, s. 440. Film týdne: Mrtvý mezi ţivými, Guadalcanal, Soud národů, Nehynoucí sláva, Yankee v Londýně, Obzory, 22.2.1947, s. 127. Film týdne: Na obzoru plachta bílá, Braziliana, Černá ovce, Sedm závojů, Sbohem mládí, Obzory, 25.1.1947, s. 64. Film týdne: Nejprve stvořil ţenu, Synové hor, Postrach biletářů, Černé komando, Srdce pod maskou, Modelka, Zápas o moře, Obzory, 10.5.1947, s. 263. Film týdne: Odpověď na otevřený dopis zplnomocněnce pro dovoz a vývoz filmu J. Elbla. Obzory, 7.11.1945, s. 174 – 176. Film týdne: Pán sedmi moří, Bílý tesák, Bezejmenný ostrov, Neboţtík Mikuláš, Dvě děvčátka a námořník, Šest ţen Jindřich VIII., Obzory, 24.5.1947, s. 296. Film týdne: Pan Smith přichází, Laurel a Hardy studují, Z deště pod okap, Třicet vteřin nad Tokiem, Soumrak, Polní květ, Obzory, 12.7.1947, s. 408. Film týdne: Pepita Jimenéz, Slečna Kitty, Obzory, 26.4.1947, s. 231. Film týdne: Pět Sullivanů, Petr Veliký, Obzory, 23.11.1946, s. 751. Film týdne: Plameny západu, Plynové lampy, Hřmící stáda, Věţ hrůzy, Střední útočník, Pilotem proti své vůli, Povstalci z hor, Obzory, 21.6.1947, s. 358. Film týdne: Plukovník Chabert, Zelená léta, Obzory, 23.8.1947, s. 504. Film týdne: Polární hrdinové, Jediná, Loďaři, Bohatá nevěsta, Vlast, Záhadný pan Jordan, Obzory, 30.11.1946, s. 768. Film týdne: Portaši, Pastorální symfonie, S.O.S., Laura, Láska s překáţkami, Barevná přehlídka mládí – Moskva, hlavní město SSSR, Partyzán, Popelka, Duha, Svět patří nám, Obzory, 15.11.1947, s. 295-296. Film týdne: Poslední mohykán, Kulička, Gentleman Jim, Obzory, 13.9.1947, s. 552. Film týdne: Před změnami ve filmovém oboru. Obzory, 7.9.1946, s. 576. Film týdne: Přístav lásky, Mládenec paní Hussonové, Madam Curie, Radostný ţivot, Obzory, 22.3.1947, s. 168. Film týdne: Silnější neţ smrt, Ztracení lidé, Champagne Charlie, Londýnská ulička, Hrdé údolí, Čtyři péra, Traktoristé, Lavina, USA hovoří obrazem, Obzory, 20.7.1946, s. 463 – 464. Film týdne: Siréna, Dům na 92. ulici, Ani stín podezření, Newyorské předměstí, Společný cíl, Obzory, 19.4.1947, s. 215-216. 111
Film týdne: Stalo se jedné neděle, Anglicky snadno a rychle, 2000 ţen, Záhadný host, Ze země pruhů a hvězd, Průlom, Obzory, 29.6.1946, s. 416. Film týdne: Stříbrné brusle, Pojistka smrti, Sestra jeho komorníka, Noční sluţba, Admirál Nachimov, Obzory, 14.6.1947, s. 344. Film týdne: Šanghajská kobra, Bílé útesy Doverské, Obzory, 28.6.1947, s. 375. Film týdne: Tekuté zlato, Četař York, Tři tváře západu, Lední serenáda, Zrádce, Komisař Berthier, Obzory, 19.7.1947, s. 424. Film týdne: Týden v tichém domě, Případ kapitána Dreyfuse, Ztracený weekend, Balerína Nataša, Sedmá kavalerie, První ples, Obzory, 30.8.1947, s. 520. Film týdne: Varuj..., Muţ s puškou, Zvoník u Matky Boţí, Laurel a Hardy na moři, Mstitel, Prosincová noc, Serenáda za úsměv, Obzory, 3.5.1947, s. 248. Film týdne: Výlet do XXVI. století, Nasreddin v Buchaře, Lidská komedie, Věčná Eva, Obzory, 9.11.1946, s. 719. Film týdne: Zapomenutá vesnice – Cesta domů, Kavkazský hrdina, Tvrdohlavci, Obzory, 15.3.1947, s. 152. Film týdne: Země horských výšin – Tadţikistan, Na hranicích, Navţdy tvá,
Obzory,
21.12.1946, s. 820. Film týdne: Zoja, Přehlídky rytmu, Abraham Lincoln, Věčný nepřítel, Tři veselí námořníci, Obzory, 2.8.1947, s. 456. Filmová neděle: Cizí lidé, Svobodné noviny, 12.5.1946, s. 5. Filmová neděle brněnských studentů, Rovnost, 10.2.1948, s. 4. Filmová vyznání víry a beznaděje, Rovnost, 16.5.1948, s. 10. Filmové defilé 45-46, Rovnost, 29.12.1946, s. 7 - 8. Filmové defilé 46-47, Rovnost, 4,1.1948, s. 7 - 8. Filmový festival v Mariánských Lázních a Karlových Varech, Obzory, 10.8.1946, s. 509. Filmy tohoto týdne, Rovnost, 19.8.1947, s. 6. Filmy tohoto týdne, Rovnost, 21.9.1947, s. 6. Filmy týdne, Svobodné noviny, 19.5.1946, s. 5. FISCHER, R. (1947): Filmový král, Rovnost, 12.1., s. 9. Francouzi demonstrují proti americkým filmům, Rovnost, 11.1.1948, s. 9. Hollywood, atomy, Češi, Svobodné noviny, 21.7.1946, s. 5. Hollywood, Barrandov a české filmy, Svobodné noviny, 13.1.1946, s. 4. Hollywood, hudebníci a černoši, Svobodné noviny, 14.3.1946, s. 5. Hollywood a Barrandov, Svobodné noviny, 8.1.1946, s. 4. 112
Hollywood jaký by mohl být. Film nad nímţ se musí kaţdý zamyslet, Filmové noviny, 4.10.1947, s. 3. Hollywood má starosti, Rovnost, 15.6.1947, příloha. Hollywood – kriticky i politicky, Rovnost, 5.10.1947, s. 8. Hollywood – tentokrát politicky, Rovnost, 8.5.1947, s. 6. Hollywoodská kalkulace, Svobodné noviny, 22.1.1946, s. 4. Chaplin: Hollywood v posledním taţení, Rovnost, 6.1.1948, s. 3. Indie jaká není, Rovnost, 29.5.1946, s. 6. Jak hospodaří náš film, Rovnost, 29.2.1948, s. 10. Jak hospodaří náš film, Rovnost, 20.6.1948, s. 2. Jak to vypadá s dovozem cizích filmů, Rovnost, 11.1.1948, s. 8. Jaká je u nás tisková svoboda? Výklad ministra informací Kopeckého ve sněmovně výboru, Svobodné noviny, 15.11.1946, s. 2. Jaká kina budeme rušit, Rovnost, 21.11.19465, s. 3. Jediná, Rovnost, 12.12.1946, s. 4. Jednání o dovoz amerických filmů zatím bezvýsledné, Rovnost, 13.12.1947, s. 2. Ještě k našemu filmovému defilé, Rovnost, 11.1.1948, s. 8. K debatě o sovětském filmu: Hlas prostého diváka, Rovnost, 7.2.1946, s. 6. Katolický týdeník hodnotí filmy, Rovnost, 17.7.1946, s. 5. KAUTSKÝ, Oldřich (1946a): Dvě filmové méněcennosti, Svobodné noviny, 9.6., s. 6. KAUTSKÝ, Oldřich (1946b): Filmová kritika a státní film, Svobodné noviny, 16.6., s. 6. KAUTSKÝ, Oldřich (1946c): Ze země pruhů a hvězd, Svobodné noviny, 16.6., s. 6. KAUTSKÝ, Oldřich (1946d): Přece jen budou, Svobodné noviny, 26.9., s. 5. Kde jsou filmy?, Obzory, 25.8.1945, s. 11. Kdo se špatně stará o milionový státní majetek, Rovnost, 18.10.1947, s. 4. Kdo zvítězí v Hollywoodu?, Rovnost, 9.11.1947, s. 8. Klademe základy nové organizace našeho filmu, Rovnost, 11.4.1946, s. 5. Kniha o Chaplinovi, Rovnost, 3.10.1946, s. 6. KOLAJA, Jiří (1946): Rusko a Amerika, Svobodné noviny, 22.12.1946, s. 5. Kolchoz a Clark Gable, Rovnost, 30.11.1947, s. 6. Konečně také pokrokové americké filmy do našich kin, Rovnost, 12.7.1947, s. 5. Kultura ve světě i u nás: Americký film v r.1946, Obzory, 4.5.1946, s. 285 – 286. Kultura ve světě i u nás: Filmový ústav, Potíţe s americkými filmy, Obzory, 29.9.1945, s. 92 – 93. 113
Kultura ve světě i u nás: Chaplin, Mickey Mouse a Kačer Donald. Obzory, 6.10.1945, s. 109. Kulturní spotřeba Brňanů v číslicích, Rovnost, 31.10.1946, s. 6. Květnové volby v Československu, Obzory, 8.6.1946, s. 359 – 361. Láska lorda Nelsona, Rovnost, 23.12.1945, s. 3. Lidová strana a film, Obzory, 19.4.1947, s. 211. Likvidace našich závazků k USA, Rovnost, 17.9.1948, s. 1. Madam Curie, Rovnost, 23.4.1947, s. 8. MISAŘ, Jan (1947): Uvidíme sovětské filmy?, Rovnost, 3.4., s. 5. Mládí kinematografie, Rovnost, 25.4.1946, s. 6. Morava ve filmové dvouletce, Rovnost, 21.11.1946, s. 3. MUCHOVÁ, Marie (1946): Vzpomínky na Wilsona, Svobodné slovo, 1.12., s. 1-2. Na Moravě 86 nových kin v roce 1947, Rovnost, 8.2.1948, s. 8. Na protikomunistické filmy není škoda dolarů, Rovnost, 8.2.1948, s. 8. Naše filmové premiéry: Ve jménu ţivota, Zelená léta, Rovnost, 8.2.1948, s. 8. Naše místo pod filmovým nebem, Rovnost,13.8.1948, s. 2. Navţdy tvá, Rovnost, 19.12.1946, s. 4. Nebezpečná krása paní Miniverové, Rovnost, 31.12.1947, s. 6. Nespokojenost s filmem v SSSR, Svobodné noviny, 27.9.1946, s. 5. Neznámí lidé, Rovnost, 5.9.1946, s. 4. Nová kina do našich vesnic – nejlepší odpověď pomlouvačům, Rovnost, 10.8.1947, příloha. Novináři očišťují své řady, Rovnost, 26.2.1948, s. 3. Nový Gulliver, Rovnost, 12.12.1948, s. 5. Nový Chaplinův film satirou kapitalistického systému, Rovnost, 9.2.1947, s. 10. O filmu „Pan Smith přichází“, Filmové noviny, 23.8.1947, s. 8. O filmovou historii, Rovnost, 25.1.1947, s. 8. O válečných filmech a o 5 Sullivanech zvláště, Rovnost, 1.1.1947, s. 8. Obtíţe amerického filmu v Evropě, Rovnost, 31.1.1948, s. 3. Od Johnny Weismüllera po Marcela Cerdana: Sportovní hvězdy na filmovém plátně, Rovnost, 19.11.1947, s. 6. Odstraníme z našeho filmu sabotéry, Rovnost, 23.2.1947, s. 4. OHMANN, Ivar (1946): Setkání s Chaplinem, Rovnost, 12.9., s. 4. Perák poráţí Pepka, Rovnost, 25.1.1947, s. 8. Plynové lampy, Rovnost, 7.9.1947, s. 4. Politická kontrola našeho filmu, Obzory, 22.9.1945, s. 77. 114
Poselství pokrokové části Ameriky: O myších a lidech, Rovnost, 22.6.1947, s. 6. Pošlapané květy na plátně a uslzení diváci, Rovnost, 21.7.1948, s. 2. Premiéry tohoto týdne, Rovnost, 3.7.1946, s. 4. RICH, Hermine (1945): O amerických filmech v roce 1945, Obzory, 25.8., s. 14-16. Proč neosvobodili Prahu Američané, Rovnost, 17.1.1948, s. 1-2. Proti neúčelnému centralismu ve výchově filmem, Rovnost, 28.11.1946, s. 4. První americký film, Rovnost, 31.10.1946, s. 4. Před dohodou o dovozu amerických filmů, Svobodné noviny, 22.8.1946, s. 2. Přehlídka filmů v Cannes, Rovnost, 9.10.1946, s. 3. Příliš mnoho dobrého najednou, Rovnost, 9.5.1946, s. 6. Rok znárodněného československého filmu, Rovnost, 14.8.1946, s. 5. Russians and British Sweep Czech Market, Motion Picture Herald, 9.3. 1946. SALEMSON, Harold, J. (1946): Nový film Charlie Chaplina, Svobodné noviny, 11.8.1, s. 5. SCHMIDT, Dana Adams (1950): Communist Film Fete, New York Times, 27.8. Sensace: Nevznikla ţádná škoda, Rovnost, 25.10.1947, s. 4. SKÁCEL.J.(1948): Filmová konfrontace Východu a Západu, Rovnost, 20.7., s. 3. Skvělé filmy k nedělnímu školení, Rovnost, 4.4.1948, s. 2. Strana Henry Wallaceho proti „ţelezné oponě“, Rovnost, 30.5.1948, s. 6. Stříbrné brusle, Rovnost, 5.10.1947, s. 6. ŠIDÁK, Josef (1946): Festival v Karlových Varech, Svobodné noviny, 14.8., s. 3. Tisíc a jedna Amerika, Rovnost, 5.12.1946, s. 4. Třetí americký film, Rovnost, 4.12.1946, s. 6. TUČKOVÁ, Anna (1946a): Americká záplava aneb: podivné jsou cesty obchodu, Rovnost, 29.8., s. 4. TUČKOVÁ, Anna (1946b): První americký film v Brně, Rovnost, 24.10., s. 6. TUČKOVÁ, Anna (1946c): Filmové memento štváčům v našem tisku, Rovnost, 25.12., s. 15. TUČKOVÁ, Anna (1947a): Boj o filmového diváka, Rovnost, 2.2., s. 6. TUČKOVÁ, Anna (1947b): Brněnské filmové premiéry: Housle a sen, Dostaveníčko s láskou, Dobyvatel, Rovnost, 2.3., s. 6. TUČKOVÁ, Anna (1947c): Protikomunistická horečka zasahuje hollywoodské filmy, Rovnost, 18.5., příloha. TUČKOVÁ, Anna (1947d): Brněnské filmové premiéry: K 55. Titovým narozeninám – Synové hor, Pán sedmi moří, Zvoník u Matky Boţí, Rovnost, 25.5., s. 7.
115
TUČKOVÁ, Anna (1947e): Poučení z Benátek – Biennalle 1947 skončilo. Rovnost, 21.9., s. 1. TUČKOVÁ, Anna (1948): Proč slovanský film, Rovnost, 7.3.1948, s. 4. V brněnských kinech nic nového, Rovnost, 25.4.1946, s. 6. V Paříţi demonstrace proti americkému filmu, Rovnost, 6.1.1948, s. 2. Velezrádce Tigrid pomlouvá Československo, Rovnost, 26.2.1948, s. 3. Velvyslanec USA hostem českých spisovatelů, Rovnost, 31.7.1946, s. 5. Viděli jsme Svědectví serţanta Hennessyho, Rovnost, 5.6.1946, s. 4. Wilson, Rovnost, 5.12.1946, s. 4. Z brněnských filmových premiér, Svobodné noviny, 11.8.1946, s. 5. Z brněnských premiér: Věčná Eva, Rovnost, 14.11.1946, s. 4. Znárodněný film, Rovnost, 8.8.1946, s. 4. Prameny: Archiv města Brna (AMB) Archiv kina Elektra. Fond brněnských kin B1/12. Inv. č. 24, st. sign. 6, krab. 4. Archiv kina Excelsior. Fond brněnských kin B1/12. Inv. č. 23, st. sign. 5, krab. 3. Archiv kina Scala. Fond brněnských kin B1/12. Inv. č. 21, st. sign. 3, krab. 2. Archiv kina Moravia. Fond brněnských kin B1/12. Inv. č. 29, st. sign. 11, krab. 7. Archiv kina Stadion. Fond brněnských kin B1/12. Inv. č. 31. st. sign. 13, krab. 8. Archiv kina Kapitol. Fond brněnských kin B1/12. Inv. č. 25, st. sign. 7, krab. 7. Archiv kina Studio. Fond brněnských kin B1/12. Inv. č. 26, st. sign. 8, krab. 6. Archiv kina Lipa. Fond brněnských kin B1/12. Inv. č. 27, st. sign. 9, krab. 6. Archiv kina Radost. Fond brněnských kin B1/12. Inv. č. 32, st. sign. 14, krab. 9. Archiv kina Alfa. Fond brněnských kin B1/12. Inv. č. 19, st. sign. 1, krab. 1. Archiv kina Jadran. Fond brněnských kin B1/12, Inv. č. 37, st. sign. 19, krab. 11.
116
13. Filmografie: Bouře nad Bengálskem ( Storm Over Bengal; USA,1939) Reţie: Sidney Salkow. Scénař: Garrett Fort. Kamera: Ernest Miller. Hudba: Cy Feuer Hrají: Patric Knowles, Richard Cromwell, Rochelle Hudson, Douglass Dumbrille. Republic Pictures, Čb., 65 min. Svědectví seržanta Henessyho (Army Girl;USA,1938) Reţie: George Nichols Jr. Námět: Charles l. Clifford. Scénář: Barry Trivers, Samuel Ornitz. Kamera: Ernest Miller, Harry J. Wild. Hudba: Alberto Colombo, Victor Young. Hrají: Madge Evans, Preston Foster, James Gleason, H.B.Warner, Ruth Donnelly. Republic Pictures, Čb., 80 min. Dvojník ze Sonory (Outlaws of Sonora; USA, 1938) Reţie: George Sherman. Námět a scénář: Betty Burbridge, Edmond Kelso. Kamera: William Nobles. Hrají: Robert Livingston, Ray Corrigan, Max Terhune, Jack Mulhall, Otis Harlan. Republic Pictures, Čb., 55 min. Belita tančí (Lady, Let´s Dance; USA, 1944) Reţie: Frank Woodruff. Námět: Bradbury Foot, Scott R. Dunlop, Scénář: Peter Milne, Paul Girard Smith. Kamera: Mack Stengler. Hudba: Edward Kay. Hrají: Belita, James Ellison, Walter Catlett, Lucien Littlefield, Maurice St. Clair, Eugene Mikeler. Monogram Pictures, Čb., 88 min. Neznámí lidé (When Strangers Mary; USA, 1944) Reţie: William Castle. Námět: William K. Howard, George Moskov. Scénář: Dennis J. Cooper , Philip Yordan. Kamera: Ira Morgan. Hudba: Dimitri Tiomkin. Hrají: Dean Jagger, Kim Hunter, Robert Mitchum, Neil Hamilton. Monogram Pictures, Čb., 67 min.
117
Navždy tvá ( Forever Yours; USA, 1945) Reţie, námět a scénář: William Nigh. Námět a scénář: George Wallace Sayre. Kamera: Harry Neumann. Hudba: Dimitri Tiomkin. Hrají: Gale Storm, C. Aubrey Smith, Johnny Mack Brown, Conrad Nagel, Mary Boland. Monogram Pictures, Čb., 83 min. Lidská komedie (The Human Comedy; USA, 1943) Reţie: Clarence Brown. Námět: William Saroyan. Scénář: Howard Estabrook. Kamera: Harry Stradling Srov. Hudba: Herbert Stothart. Hrají: Mickey Rooney, Frank Morgan, James Craig, Marsha Hunt, Fay Bainter, Van Johnson. MGM, Čb., 118 min. Věčná Eva ( It Started with Eve; USA,1941) Reţie: Henry Koster. Námět: Hans Kraly. Scénář: Norman Krasna, Leo Townsend. Kamera: Rudolph Maté. Hudba: Hans J. Salter. Hrají: Deanna Durbin, Charles Laughton, Robert Cummings, Guy Kibbee, Margaret Tallichet. Universal Pictures, Čb., 90 min. Historky z metropole (Tales of Manhattan; USA, 1942) Reţie: Julien Duvivier. Scénář: Henry Blankford, Alan Campbell, L. Gorog, Ben Hecht, Ferenc Molnár, Donald Olgen Stewart ai. Kamera: Joseph Walker. Hudba: Sol Kaplan. Hrají: Charles Boyer, Rita Hayworth, Ginger Rogers, Henry Fonda, Charles Laughton, Edward G. Robinson, Paul Robeson, Ethel Waters, Thomas Mitchell. 20th Century Fox, Čb., 118 min. Zasněžená romance ( Sun Valley Serenade; USA, 1941) Reţie: H. Bruce Humberstone. Námět: Art Arthur, Robert Harari. Scénář: Robert Ellis, Helen Logan. Kamera: Edward Cronjager. Hudba (původní): Mack Gordon. Hrají: Sonja Henie, John Payne, Glenn Miller, Milton Berle, Lynn Bari. 20th Century Fox, Čb., 86 min. Konvoj do Murmanska (Action in the North Atlantic; USA, 1943) Reţie: Raoul Walsh, Byron Haskin, Lloyd Bacon. Námět: Guy Gilpatric. Scénář: John Howard Lawson. Kamera: Ted McCord. Hudba: Adolph Deutch. 118
Hrají: Humphrey Bogart, Raymond Massey, Alan Hale, Julie Bishop, Ruth Gordon. Warner Bros., Čb., 126 min. Brána ke štěstí (Hold Back The Dawn; USA, 1941) Reţie: Mitchell Leisen. Námět: Katti Frings. Scénář: Charles Brackett, Billy Wilder. Kamera: Leo Tover. Hudba: Victor Young. Hrají: Charles Boyer, Olivia de Havilland, Paulette Goddard, Victor Francen, Walter Abel. Paramount Pictures, Čb., 116 min. Farář u Sv. Dominika (Going My Way, r.; USA, 1944) Reţie a námět: Leo McCarey. Scénář: Frank Butler, Frank Cavett. Kamera: Lionel Lindon. Hudba: Robert Emmett Dolan. Hrají: Bing Crosby, Barry Fitzgerald, Frank McHugh, James Brown, Gene Lockhart, Jean Heather. Paramount Pictures, Čb., 130 min. O myších a lidech (Of Mice and Men; USA, 1939) Reţie: Lewis Milestone. Námět: John steinbeck. Scénář: Eugene Solow. Kamera: Norbert Brodine. Hudba: Aaron Copland. Hrají: Burgess Meredith, Betty Field, Lon Chaney Jr., Charles Bickford, Roman Bohnen. United Artists, Čb., 106 min. Bylo jednou zelené údolí (How Green Was My Valley; USA, 1941) Reţie: John Ford. Námět: Richard Llevellyn. Scénář: Philip Dunne. Kamera: Arthur C. Miller. Hudba: Alfred Newman. Hrají: Walter Pidgeon, Maureen O´Hara, Anna Lee, Donald Crisp, John Loder, Sara Allgood. 20th Century Fox, Čb., 118 min. Když nastaly deště (The Rains Came, r.; USA, 1939) Reţie: Clarence Brown. Námět: Louis Bromfield. Scénář: Philip Dunne, Julien Josephson. Kamera: Arthur C. Miller. Hudba: Alfred Newman. Hrají: Myrna Loy, Tyrone Power, George Brent, Brenda Joyce, Nigel Bruce. 20th Century Fox, Čb., 103 min.
119
Topper na cestách (Topper Takes a Trip, r.; USA, 1939) Reţie: Norman Z. McLeod. Námět: Thorne Smith. Scénář: Jack Jevne, Eddie Moran, Corey Ford. Kamera: Norbert Brodine. Hudba: Hugo Friedhofer. Hrají: Constance Bennett, Roland Young, Billie Burke, Alan Mowbray. United Artists, Čb., 80 min. Tekuté zlato (Boom Town; USA, 1940) Reţie: Jack Conway. Námět: James Edward Grant. Scénář: John Lee Mahin. Kamera: Harold Rosson. Hudba: Franz Waxman. Hrají: Clark Gable, Spencer Tracy, Claudette Colbert, Hedy Lamarr, Frank Morgan, Lionel Atwill. MGM, Čb., 119 min. Pan Smith přichází (Mr. Smith Goes to Washington; USA, 1939) Reţie: Frank Capra. Námět: Lewis R. Forster. Scénář: Sidney Buchman. Kamera: Joseph Walker. Hudba: Dimitri Tiomkin. Hrají: Jean Arthur, James Stewart, Claude Rains, Edward Arnold, Guy Kibbee, Thomas Mitchell. Columbia Pictures, Čb., 129 min. Případ kapitána Dreyfuse ( The Life of Emile Zola; USA, 1937) Reţie: William Dieterle. Námět: Matthew Josephson. Scénář: Norman Reilly Raine, Heinz Herald, Geza Herczeg. Kamera: Tony Gaudio. Hudba: Max Steiner. Hrají: Paul Muni, Gale Sondergaard, Joseph Schildtkraut, Gloria Holden, Donald Crisp. Warner Bros., Čb., 116 min. Občan Kane (Citizen Kane; USA, 1941) Reţie a scénář: Orson Welles. Scénář: Herman J. Mankiewicz. Kamera: Gregg Toland. Hudba: Bernard Herrmann. Hrají: Orson Welles, Joseph Cotten, Dorothy Comingore, Agnes Moorehead, Ruth Warrick. RKO, Čb., 119 min. Někde se setkáme (Somewhere I´ll Find You, r.; USA, 1942)
120
Reţie: Wesley Ruggles. Námět: Charles Hoffman. Scénář: Marguerite Roberts. Kamera: Harold Rosson. Hudba: Bronislau Kaper. Hrají: Clark Gable, Lara Turner, Robert Sterling, Patricia Dane, Reginald Owen, Lee Patrick. MGM, Čb., 108 min. Paní Miniverová (Mrs. Miniver; USA, 1942) Reţie: William Wyler. Námět: Jan Struther. Scénář: Arthur Wimperis, George Froeschel, James Hilton, Claudine West. Kamera: Joseph Ruttenberg. Hudba: Herbert Stothart. Hrají: Greer Garson, Walter Pidgeon, Teresa Wright, Dame May Whitty, Reginald Owen. MGM, Čb., 134 min. Ali Baba a 40 loupežníků (Ali Baba and The Forty Thieves; USA, 1944) Reţie: Arthur Lubin. Scénář: Edmund L. Hartmann. Kamera: W. Howard Greene, George Robinson. Hudba: Edward Ward. Hrají: Maria Montez, Jon Hall, Turhan Bey, Andy Devine, Kurt Katch. Universal Pictures, Bar., 87 min. Gilda (Gilda; USA, 1946) Reţie: Charles Vidor. Námět: E.A.Ellington. Scénář: Marion Personnet. Kamera: Rudolph Maté. Hudba: Hugo Friedhofer. Hrají: Rita Hayworth, Glenn Ford, George Macready, Joseph Calleia, Steven Geray. Columbia Pictures, Čb., 110 min. V zajetí minulosti (Random Harvest; USA, 1942) Reţie: Marvyn LeRoy. Námět: James Hilton. Scénář: Claudine West, George Froeschel, Arthur Wimperis. Kamera: Joseph Ruttenberg. Hudba: Herbert Stothart. Hrají: Ronald Colman, Greer Garson, Philip Dorn, Susan Peters, Henry Travers, reginald Owen. MGM, Čb., 125 min.
121
Citované filmy: Ali Baba a 40 loupežníků (Ali Baba and The Forty Thieves, USA, 1944); Arabské noci (Arabian Nights,USA, 1942); Belita tančí (Lady, Let´s Dance, USA, 1944); Bíla legie (So Proudly We Hail!, USA, 1943); Bitva o Rusko (The Battle of Russia,USA, 1943); Bouře nad Bengálskem ( Storm Over Bengal, USA,1939); Brána ke štěstí (Hold Back The Dawn, USA, 1941); Bylo jednou zelené údolí (How Green Was My Valley, USA, 1941); Carmen (Carmen, Fr., 1945); Cesta do hlubin študákovi duše (ČSR,1939); Červená stopa (The Scarlet Clue, USA, 1945); Četař York (Seargant York, USA, 1941); Dětství Gorkého (Detstvo Gorkogo, SSSR, 1938); Děvčica z Beskyd (ČSR,1944); Druhá směna (ČSR, 1940); Dům na křižovatce (The Halfway House, VB, 1944); Dvě děvčátka a námořník (Two Girls and a Sailor, USA, 1944); Dvojník ze Sonory (Outlaws of Sonora, USA, 1938); Fantom Opery (Phantom of the Opera, USA, 1943); Farář u Sv. Dominika (Going My Way, USA, 1944); Gilda (Gilda, USA, 1946); Historky z metropole (Tales of Manhattan, USA, 1942); Jana Eyrová, sirotek lowoodský (Jane Eyre, USA, 1944); Kamenný kvítek (Kamennyj tsvetok, SSSR, 1946); Kapitán Fury (Captain Fury, 1939); Karibští piráti (Reap The Wild Wind, USA, 1942); Kavalír pomsty (Son of Fury: The Story of Benjamin Blake, USA, 1942); Když nastaly deště (The Rains Came, USA, 1939); Konvoj do Murmanska (Action in the North Atlantic, USA, 1943); Krásná čarodějka (I Married a Witch, USA, 1942); Krásnější než sen (You Were Never Lovelier, USA, 1942); Křížový výslech (Crossfire, USA, 1947); Láska není hřích (Heaven Can Wait, USA, 1943); Lassie se vrací (Lassie Come Home, USA, 1943); Laurel a Hardy v cizinecké légii (The Flying Deuces, USA, 1939); Lidská komedie (The Human Comedy, USA, 1943); Mlhy na blatech (ČSR, 1943); Monsieur Verdoux (Monsieur Verdoux, USA, 1947); Nacistický úder (The Nacis Strike, USA, 1943); Navždy tvá ( Forever Yours, USA, 1945); Nejlepší léta našeho života (The Best Years of Our Lives, USA, 1946); Někde se setkáme (Somewhere I´ll Find You, USA, 1942); Neviditelný nepřítel (The Invisible Enemy, USA, 1938); Neznámí lidé (When Strangers Mary, USA, 1944); O myších a lidech (Of Mice and Men, USA, 1939); Občan Kane (Citizen Kane, USA, 1941); Paklíč (ČSR, 1944); Pán sedmi moří (The Sea Hawk, USA, 1940); Pan Smith přichází (Mr. Smith Goes to Washington, USA, 1939); Paní Miniverová (Mrs. Miniver, USA, 1942); Pět Sullivanů ( The Sullivans, USA, 1944); Perutě pomsty (Air Force, USA, 1943); Pojistka smrti (Double Indemnity, USA, 1944); Poklad v Sierra Madre (The Treasure of the Sierra Madre, USA, 1948) Preludium války (Prelude to War, USA, 1943); Prstýnek (ČSR, 1944); Robin Hood
122
(The Adventures of Robin Hood, USA, 1938); Rodná země (Native Land, USA, 1942); Rozděluj a opanuj (Divide and Conquer, USA, 1943); Případ kapitána Dreyfuse ( The Life of Emile Zola, USA, 1937); Sestra jeho komorníka (His Buttler´s Sister, USA, 1943); Svědectví seržanta Henessyho (Army Girl, USA,1938); Tanečnice (ČSR, 1943); Tekuté zlato (Boom Town, USA, 1940); Topper na cestách (Topper Takes a Trip, USA, 1939); U pěti veverek (ČSR, 1944); V zajetí minulosti (Random Harvest, USA, 1942); Valčík na rozloučenou (Waterloo Bridge, USA, 1940); Věčná Eva ( It Started with Eve, USA,1941); Věra Lukašová (ČSR, 1939); Vlk Larsen (The Sea Wolf, USA, 1941); Záhadný pan Jordan ( Here Comes Mr. Jordan, USA, 1941); Zasněžená romance ( Sun Valley Serenade, USA, 1941); Zelená léta (Green Years, USA, 1946); Zorro mstitel (The Mark of Zorro, USA, 1940); Žena za výkladem (The Women in the Window, USA, 1945)
123
Summary American film as a political argument and its showing in Brno since 1945 to 1948 The main purpose of this study was to examine distribution and reflection of American film in the locality of Brno since 1945 to 1948 with accentuation on possible political influence of the Communist Party. The study is compared of two research parts. First researching part is giving us a summary of American films, which were shown in Brno in that particular years, including the mode of their distribution. The second part analyses the discourse of reflection of the movies in synchronical cultural – political press, with accentuation on local communist newspaper Rovnost. In the conclusion we discovered, that the local distribution of American movies wasn´t influented by the Communist Party, in the ways as it was influenced in Prague and it didn´t changed not even right after February 1948, when Communist Party came to power. However, the analyse of discourse showed us, that the American film was used as a political argument in his reflection in the period press to reinforce ideological and political opinions of individuals or political parties. The main purpose of this was to shape political and ideological attittude of the people.
124
