MASARYKOVA UNIVERSITA

MASARYKOVA UNIVERSITA Pedagogická fakulta Katedra sociální pedagogiky

Základní principy CouchSurfingu a důvěra jako jeho nezbytná součást

Bakalářská práce

Brno 2012

Vedoucí bakalářské práce: PhDr. Denisa Denglerová, Ph.D Autor práce: Kateřina Hörlová

Bibliografický záznam HÖRLOVÁ, Kateřina. Základní principy CouchSurfingu a důvěra jako jeho nezbytná součást. Brno: Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta, Katedra sociální pedagogiky, 2012. 114 s. Vedoucí bakalářské práce PhDr. Denisa Denglerová, Ph.D.

Anotace Bakalářská práce „Základní principy CouchSurfingu a důvěra jako jeho nezbytná část“ přibližuje podstatu a hlavní znaky dosud nepříliš prozkoumané oblasti CouchSurfingu ve spojení s důvěrou, bez které by jeho existence nebyla možná. Teoretická

část

se

zabývá

obecnou

charakteristikou

CouchSurfingu,

jeho

bezpečnostními prvky a dále pak zkoumá pojmy jako je důvěra, předsudky, virtuální identita či komunikace ve virtuálním prostředí. Výzkumná část se zaměřuje na pohled, který zaujímají vůči CouchSurfingu jeho členové. Je zde kvalitativní metodou analyzováno a následně pak interpretováno celkem šest rozhovorů. Cílem výzkumné části je proniknout co nejhlouběji do podstaty a významu CouchSurfingu a pomocí rozhovorů prozkoumat, jak se na jeho fungování dívají samotní členové a zejména pak co ovlivňuje na CouchSurfingu jejich důvěru v ostatní členy.

Klíčová slova CouchSurfing, host, surfer, důvěra, virtuální identita, komunikace ve virtuálním prostředí, cestování, kultura

Annotation This Bachelor thesis entitled „Basic Principles of CouchSurfing and Trust As Its Essential Part“ clarifies the essence and main characteristics of this so far unresearched field of CouchSurfing, in conjunction with trust, without which its existence would not be possible. The theoretical part deals with the general characteristic of CouchSurfing, its security elements and then it further investigates terms such as trust, prejudices, virtual identity or computer-mediated communication. The research part focuses on the point of view which members of CouchSurfing adopt towards CouchSurfing. There are six interviews in total that are analysed and interpreted here, using a qualitative method. The aim of the research part is to get to the heart of the essence and meaning of CouchSurfing and explore, with the assistance of interviews, how the members perceive its functions and particularly what influences their trust to other CouchSurfing members.

Keywords CouchSurfing, host, surfer, trust, virtual identity, computer-mediated communication, travelling, culture

Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a použila jen prameny uvedené v seznamu literatury.

V Brně dne 20. dubna 2012

Kateřina Hörlová

Poděkování Tímto bych ráda poděkovala především své vedoucí bakalářské práce PhDr. Denise Denglerové za její cenné rady, doporučení, trpělivost a ochotu mi vždy se vším pomoci.

Dále bych chtěla poděkovat členům CouchSurfingu, kteří souhlasili s realizací rozhovorů a kdykoliv jsem se na ně poté obrátila, byli vždy velmi ochotní a vstřícní.

V neposlední řadě patří velký dík mým rodičům a příteli Petru Jedličkovi za jejich velkou podporu.

OBSAH

ÚVOD .............................................................................................................................. 7 1

TEORETICKÁ ČÁST ........................................................................................... 9

1.1 Komunikace ve virtuálním prostředí ................................................................... 9 1.2 Co je to CouchSurfing ......................................................................................... 11 1.2.1 Teorie CouchSurfingu................................................................................ 14 1.2.2 Vlastní profil .............................................................................................. 14 1.2.3 Bezpečnostní prvky.................................................................................... 15 1.3 CouchSurfing a sociální pedagogika .................................................................. 17 1.3.1 Kulturní výměna......................................................................................... 17 1.3.2 Předsudky................................................................................................... 19 1.3.3 CouchSurfing jako forma trávení volného času......................................... 21 1.4 Důvěra ................................................................................................................... 22 1.4.1 Definice důvěry.......................................................................................... 22 1.4.2 Důvěra a její příčiny................................................................................... 27 1.4.3 Virtuální identita – důvěra ......................................................................... 27 1.4.4 Důvěra na CouchSurfingu.......................................................................... 31 2 VÝZKUMNÁ ČÁST ............................................................................................ 34 2.1 Cíl výzkumu a výzkumné otázky ........................................................................ 34 2.2 Charakteristika výzkumného souboru............................................................... 35 2.3 Sběr dat ................................................................................................................. 36 2.4 Metody sběru dat ................................................................................................. 36 2.5 Analýza rozhovorů ............................................................................................... 36 2.5.1 Přehled kategorií a jejich subkategorií....................................................... 37 2.5.1.1 CouchSurfing není pro každého................................................................. 38 2.5.1.2 Cestování přes CS v závislosti na věku...................................................... 40 2.5.1.3 Strategie hostování ..................................................................................... 42 2.5.1.4 Proč (ne)cestovat sám?............................................................................... 44 2.5.1.5 Vliv kulturní výměny na osobnost couchsurfera ....................................... 46 2.5.1.6 Co vše o nás vypovídá profil?.................................................................... 49 2.6 Výsledky a interpretace výzkumu ...................................................................... 52 ZÁVĚR.......................................................................................................................... 55 POUŽITÁ LITERATURA A ZDROJE..................................................................... 57 PŘÍLOHY ..................................................................................................................... 62

ÚVOD „CouchSurfing je mezinárodní internetová síť, která spojuje cestovatele z více než 230 zemí a teritorií po celém světě.“1 Cílem této organizace je zprostředkovat mezikulturní setkání a z nich vyplývající nezapomenutelné zážitky a zkušenosti.

CouchSurfing (nebo také CS) považuji za výborný a originální nápad, jehož prostřednictvím mají lidé možnost se setkávat a seznamovat s lidmi po celém světě. Před jeho vznikem bylo těžké či dokonce pro mnohé nemožné přijet do města a přenocovat u někoho místního. Tohle teď právě ale CouchSurfing umožňuje. Díky němu lidé poznávají odlišné kultury z úplně jiného pohledu - z pohledu samotných místních obyvatel, což jim ani přes veškerý luxus a komfort žádný hotel neposkytne.

Téma CouchSurfingu jsem si zvolila především z toho důvodu, že i když existuje již třináct let, zatím není tak známé, bylo na něj napsáno nemnoho prací a přitom v sobě skrývá velký potenciál. Stejné je to s tématem důvěry, která se s CS bezprostředně pojí a které se blíže věnuji v teoretické části.

Hlavním cílem mé bakalářské práce je seznámit ostatní s tím, co si pod pojmem CouchSurfing můžeme představit, co nabízí a jak to všechno vlastně funguje. Snažila jsem se najít odpověď na otázku, kterou si pokládá mnoho lidí, kteří se s CouchSurfingem setkávají poprvé, a to: „Je to bezpečné? Nebojíš se pustit si někoho neznámého do bytu? Jak můžeš důvěřovat úplně cizím lidem?“

V teoretické části se nejprve zaměřuji na virtuální prostředí a komunikaci v něm. Následuje kapitola, v níž blíže popisuji CouchSurfing, jeho vznik, fungování a hlavní principy, podle kterých se řídí. Představuji zde také bezpečnostní prvky, kterých je na CouchSurfingu požehnaně a díky kterým je zajišťována větší důvěryhodnost a pocit bezpečí pro všechny členy. Dále jsem se snažila najít určité znaky, které má CouchSurfing společné s oblastí sociální pedagogiky a volného času. Jsou jimi multikulturní výchova a CS jako forma trávení volného času.

1

What is CouchSurfing? CouchSurfing [online]. © 1999-2012 [cit. 2012-03-16]. Dostupné z: http://www.couchsurfing.org/about.html

7

Další kapitolou v teoretické části je důvěra. Uvádím její definice, příčiny vzniku a dále pak důvěru v kontextu s virtuální identitou. Na konci teoretické části jsem se pokusila tato dvě stěžejní témata spojit, tedy co si můžeme představit pod důvěrou v rámci CouchSurfingu.

Ve výzkumné části podrobně analyzuji rozhovory realizované se šesti členy CS. Cílem rozhovorů bylo co nejhlouběji proniknout do podstaty a přínosu, který pro své členy CouchSurfing představuje a zjistit, co ovlivňuje jejich důvěru v ostatní členy. Všechny tyto rozhovory jsem přepsala a jsou přílohou mé bakalářské práce. Za metodu analýzy dat jsem zvolila zakotvenou teorii, z níž jsem pro účely své práce využila pouze postupy otevřeného kódování. Na základě toho jsem poté dospěla k několika hlavním kategoriím, popřípadě subkategoriím, pomocí kterých interpretuji zjištěné informace.

8

1 TEORETICKÁ ČÁST

1.1 Komunikace ve virtuálním prostředí Každou chvíli se nám v naší emailové schránce objevují nové maily. Registrujeme se na stále větší počet stránek, ať už se jedná o sociální sítě jako je Facebook, Twitter, MySpace nebo různé internetové obchody, slevomaty apod. (Carr, 2010, s. 16). Jsme rádi v kontaktu s přáteli, členy rodiny a kolegy. Líbí se nám pocit, kdy jsme „connected“ (ve spojení s ostatními) a nesnášíme, když je toto spojení někým nebo něčím přerušeno.

Než se pustíme do podrobnějšího prozkoumávání komunikace přes internet, musíme si uvědomit jedno ze základních dělení: 1. Offline komunikace: jakýkoliv druh komunikace, k němuž není zapotřebí připojení k internetu. Jedná se tedy o běžnou „face-to-face“ komunikaci, telefonní rozhovory apod. 2. Online komunikace: u tohoto typu je připojení k internetu nezbytné. Do této skupiny zahrnujeme chaty, diskuse, e-maily, sociální sítě atd.

Charakteristické znaky online komunikace: •

Snížená vnímavost (Suler, 2005): v realitě komunikujeme s ostatními pomocí pěti smyslů – sluch, zrak, hmat, čich, chuť. V online komunikaci nám tyto smysly chybí. Nejsme schopni rozeznat tón, intonaci hlasu, tempo řeči, nemůžeme s druhým navázat oční kontakt, nevidíme žádná gesta ani mimiku. Zrak nám pomáhá věřit ostatním – když vidíme druhého, nemusíme se dál přesvědčovat o tom, zda je to opravdu čtyřicetiletá hnědovlasá žena. Na internetu si všechna tato zjištění můžeme jen domýšlet. Tento bod tedy můžeme zakončit s tím, že co se týče neverbální komunikace, online prostředí je v této oblasti velmi omezené. Určité prvky neverbální komunikace částečně nahrazují emotikony, díky kterým máme možnost lépe druhého pochopit, ale i tak to není nikdy stoprocentní. To, že někdo pošle usmívajícího se „smajlíka“ přece ještě neznamená, že se ve skutečnosti opravdu směje. 9

•

Net Democracy - rovnost statusů (Buchtík, 2010, s. 46): v online prostředí je mnohem větší sociální rovnost i rovnost příležitostí. Člověk se může připojit do diskuze nezávisle na svém pohlaví, věku, rase apod. V diskuzi se poté může vyjádřit jak dominantní, tak vysoce submisivní člověk, který by se v offline komunikaci třeba ani nedostal ke slovu. Díky anonymitě zde tedy dochází ke smazávání předsudků, od kterých se v offline komunikace nedá jen tak odpoutat.

•

Na vzdálenosti nezáleží: online komunikace může probíhat mezi dvěmi osobami nezávisle na tom, jak si jsou vzdálené. Fyzickou blízkost střídá blízkost zájmová.

•

Delší trvání: oproti offline komunikaci potřebujeme na sdělení stejného množství informací ve virtuálním prostředí mnohem více času. „Délka kompletního rozhovoru v reálném prostředí byla přibližně 1 hodina, ve virtuálním prostředí to byly 3-4 hodiny.“ (Šmahel, 2003, s. 109).

•

Multiplicitní komunikace (Šmahel, 2003, s. 136): na internetu můžeme komunikovat zároveň (simultánně) s několika lidmi najednou, což by v offline komunikaci nebylo možné. Můžeme se zároveň bavit o několika různých tématech. Je pochopitelné, že pokud si člověk v jednu chvíli píše se třemi kamarády a pokaždé řeší něco zcela jiného, jeho pozornost je tím velmi oslabena. Oproti tomu v offline komunikaci jsme většinou na toho druhého plně soustředěni.

•

Prostředí bez zábran: „O internetu se často říká, že je absolutně anonymní. Lidé se domnívají, že když něco udělají nebo podniknou na internetu (respektive prostřednictvím internetu), tak je již nikdy nikdo nenajde, neodhalí a nepostihne.“ (Šmahel, 2003, s. 18). Lidé si toho tedy dovolí mnohem více než normálně. Pokud by se objevil nějaký problém, můžeme komunikaci ihned ukončit svým odhlášením nebo vypnutím počítače, což nás často zbavuje zodpovědnosti a dochází k oslabení a poklesu sociálních norem.

Online komunikaci můžeme mimo jiné dělit následovně (Jonassen, 2004, s. 398): 1. Synchronní komunikace: probíhá mezi dvěma či více lidmi v reálném čase nebo také „online“. Obě strany musí být v témže okamžiku připojeny k internetu, čímž dochází k tomu, že když jedna strana vyšle podnět, druhá ho okamžitě přijímá a reaguje na něj. Příkladem mohou být chaty. 2. Asynchronní komunikace: „online“ přítomnost obou stran na internetu není vyžadována. Je zde určitý čas prodlení mezi odesláním zprávy a jejím přečtením

10

druhou stranou. Např. posílání emailů, zprávy na webových nástěnkách aj. V offline komunikaci to můžeme přirovnat k posílání dopisů nebo faxů. Určité nástroje komunikace však můžeme zařadit do obou těchto typů. Například Skype či sociální síť Facebook, v rámci kterých můžeme komunikovat jak synchronně (s někým si píšeme či mluvíme právě teď), tak asynchronně (zanecháme někomu zprávu, kterou si dotyčný přečte při jeho dalším přihlášení).

Nejznámější a nejpoužívanější komunikační prostředky řazené na škále asynchronní – synchronní komunikace (Divínová, 2005, s. 44):

1.2 Co je to CouchSurfing Vznik myšlenky CouchSurfingu je spojován s jedním dubnovým výletem na Island, kdy mladý Američan jménem Casey Fenton obeslal asi 1500 islandských studentů s dotazem, zda by u nich během těchto dní mohl zůstat. Mnoho z nich mu odpovědělo a bylo ochotných mu ukázat to nejlepší z Reykjaviku. Těchto několik dní si Casey Fenton užil takovým způsobem, že už ho naprosto přestaly lákat drahé hotely a honění se za turistickými památkami.

Na základě této zkušenosti se Fenton spojil se svými přáteli - Danem Hofferem, Sebastienem Le Tuanem a Leonardem Bassani da Silveira a navrhl jim, aby spolu s ním založili CouchSurfing. V roce 1999 byl CS registrován jako nezisková organizace a první oficiální spuštění stránek proběhlo 1. ledna 2003. Casey Fenton stál v čele celé

11

organizace jako její ředitel až do roku 2011, kdy se status organizace změnil na B korporaci a Dan Hoffer se stal jejím výkonným předsedou. 2

Hlavní myšlenkou a misí CouchSurfingu je podle samotného tvůrce „vytvořit podnětné zkušenosti: mezikulturní setkání, která jsou zábavná, přitažlivá, poutavá a poučná.“ 3

Podle autorky Fleur Britten, zde „už na počátku CouchSurfingu byli nadšenci, kteří by rozprodali vše, co mají, jen aby mohli s CS objet celý svět a couchsurfeři nabízející „couch“ v prakticky všech zemích napříč všemi kontinenty od Antarktidy až po Zimbabwe. Couch přitom může představovat ložnici, zahradu, roh místnosti nebo právě couch (pohovku). A to vše zcela zadarmo.“ (Britten, 2009, s. 2).

Členy CouchSurfingu můžeme najít opravdu po celém světě a jak ukazují statistiky na stránkách CS, „ve Spojených státech amerických a v Evropě je CS nejrozšířenější, ale celkem jsou zde lidé z více než 230 zemí a státních území (dokonce i z Antarktidy!). Uživatelé CS mluví 302 odlišnými jazyky a žijí ve více než 67 000 městech.“ 4

Jelikož se zde budu často zmiňovat a rozepisovat o členech CouchSurfingu, ráda bych rozlišila dva anglické pojmy, které v této práci budu běžně používat:

•

Surfer – člověk, který se chystá někam vycestovat, něco zajímavého zažít a vidět, a přes CouchSurfing shání někoho, u koho by mohl v cizí zemi přebývat, kdo by mu ukázal okolí a seznámil ho s místními zvyky, zajímavostmi apod.

•

Host – člověk, který zrovna nechce nebo nemá tu možnost někam vyjet, ale nabízí ubytování a společně strávený čas lidem, kteří jsou zrovna na cestách – surferům. Dostává od surferů žádosti a podle svých časových možností je přijímá nebo odmítá. I když se toto pojmenování může plést s českým „hostem“, význam je opačný.

2

Media FAQ. CouchSurfing [online]. © 1999-2012 [cit. 2012-03-13]. Dostupné z: http://www.couchsurfing.org/media_faq.html 3 Mission. CouchSurfing [online]. © 1999-2012 [cit. 2012-03-13]. Dostupné z: http://www.couchsurfing.org/about.html/mission 4 FAQ. CouchSurfing [online]. © 1999-2012 [cit. 2012-03-13]. Dostupné z: http://www.couchsurfing.org/help.html?default_language=cs&user_language=ur&set_bandwidth=med

12

Na stránkách CouchSurfingu jsou uvedeny základní principy, které utváří kulturu organizace: 5 1. Naše úsilí dosáhnout cíle CouchSurfingu začíná u nás samotných. 2. Budujeme týmovou práci s ohledem na osobní svobodu. 3. Snažíme se sjednotit lidi prostřednictvím otevřené a empatické komunikace. 4. Svědomitě udržujeme rozmanitost uvnitř i vně organizace. 5. Snažíme se neustále osobně rozvíjet ostatní i nás samotné. 6. Pohlížíme na naše výzvy jako na příležitosti. 7. Projevujeme vděčnost všem bez rozdílu. 8. Snažíme se vše dělat s radostí a do všeho vnést zábavu. 9. V rámci našich týmů si ceníme mezilidských vztahů. 10. Působíme jako společensky zodpovědná B korporace6 za účelem co nejlépe sloužit poslání CouchSurfingu. 11. Domníváme se, že CS může podpořit pouze ty ideologie, které podporují jeho vizi.

Jakýmsi dalším principem CS, uváděným v knize On the Couch, je Pay it Forward (Pošli to dál), tedy nekonečný kruh, kdy lidé pomáhají nebo konají dobré skutky pro druhé s tím, že se jim to může, ale i nemusí vrátit. Toto riziko zkrátka podstoupí a většinou se jim tento risk bohatě vrací (Britten, 2009, s. 5).

Ráda bych také zmínila několik pěkných a trefných úryvků o CouchSurfingu, právě od Fleur Britten, autorky knihy On the Couch:

„CouchSurfing je něčím víc než postelí zadarmo a zajištěnou společností. Je to touha po sbližování kultur a rozehnání stereotypů.“ (Britten, 2009, s. 9).

„Krásná věc na CouchSurfingu je ta, že si vytváříš citové vztahy k městům.“ (Britten, 2009, s. 50).

5

Guiding Principles. CouchSurfing [online]. © 1999-2012 [cit. 2012-03-13]. Dostupné z: http://www.couchsurfing.org/about.html/guiding 6 B korporace je nový typ společnosti, který využívá sílu podnikání k vyřešení sociálních a ekologických problémů. Dostupné z: http://www.bcorporation.net/about

13

Když někam jedeme přes CS, přestáváme se zaměřovat pouze na památky. „Díky CouchSurfingu získávají jednotlivá místa dotek člověka. Naše vzpomínky tedy netvoří architektonické památky a fakta, ale osobnosti a domovy lidí, které jsme na cestách poznali.“ (Britten, 2009, s. 50).

1.2.1 Teorie CouchSurfingu Zapojit se do CS může prakticky každý. Jedinou podmínkou, aby měla jeho účast smysl, je jeho zájem o poznávání nových lidí a kultur, nadšení pro cestování, nové zkušenosti a zážitky. Pokud je člověk takovýmto dobrodruhem, je pro něj CS jako stvořený.

Nikdo ovšem nepozná, s jakým úmyslem se stáváte členem, a proto se bohužel stává, že si někteří pletou CouchSurfing se seznamkou nebo s levným hostelem. V těchto případech potom chybí jakákoliv kulturní výměna a někteří surfeři nebo hosti jsou tudíž zklamaní, že setkání nenaplnilo jejich očekávání.

Na CouchSurfingu můžete být aktivní dvěma způsoby, jak je patrné již ze zmíněného rozdělení jeho členů. Můžete být v pozici „host“ nebo „surfer“. Záleží jen na vás, na vašem odhodlání, časových možnostech a na tom, do čeho máte zrovna chuť se pustit.

1.2.2 Vlastní profil Abyste udělali na vašeho budoucího hosta nebo surfera patřičný dojem, hodně záleží na vašem profilu. Ten je totiž jediným zdrojem informací o vás, vašem způsobu života, přátelích, koníčcích, zájmech, vaší povaze atd. Předtím, než vám někdo napíše, většinou si pečlivě prohlédne a pročte (nebo by alespoň měl) celý váš profil a na základě něj se potom rozhoduje, zda jste pro něj zajímaví a chtěl by se s vámi setkat.

Co vše o sobě tedy můžete sdělit aneb je jen na vás, nakolik váš profil zaujme: •

Obecné informace: jméno, příjmení, věk, pohlaví, narozeniny, vzdělání, národnostní příslušnost, místo, kde jste vyrostli a v neposlední řadě to, co vás nejvíce zajímá – hosting / surfing / obojí.

14

•

Poloha: udává místo vašeho bydliště, tedy kontinent, zemi, město, popřípadě celou vaši adresu.

•

Cestování: jaká místa jste již navštívili, kde jste všude žili, kam byste se chtěli podívat, kam máte naplánovanou cestu.

•

Jazyky: zde máte možnost napsat, jakými jazyky mluvíte a na jaké úrovni.

•

Popis: v této sekci ostatním členům můžete přiblížit vaši současnou misi, povolání, vzdělání, domovské město, něco o vás, jak se zapojujete do CS a jaké máte s CS zkušenosti. Je zde také prostor pro vaše záliby, osobní filosofii, filmy, hudbu, knihy, jaké lidi máte rádi, učení druhých, učení se a sdílení s druhými, skvělé věci, které jste viděli nebo dělali a také váš vlastní názor na CS.

•

CouchSurfing: z této části ostatní zjistí, zda jen surfujete nebo i hostujete nebo jste zrovna na cestách a nejste proto dostupní. Také se zde dozví, kolik lidí můžete maximálně ubytovat, na jak dlouho, jak se k vám případný surfer dostane čili popis vašeho „couche“ a jaké jsou vaše podmínky pro to, aby jste někoho ubytovali např. přijmu pouze nekuřáky.

•

Fotky: můžete popustit uzdu fantazii a kreativnosti a nahrát na svůj profil jak svoje fotky, tak i další, kde jste se svými přáteli při jakýchkoli zábavných činnostech.

1.2.3 Bezpečnostní prvky Výše jsem se zmínila o důležitosti náležitého vyplnění profilu. Vyvstává ale otázka, která napadne asi každého: Jak si může být člověk jistý, že informace, které o sobě někdo jiný sděluje, jsou pravdivé? To je přece ta zákeřná a neodhalitelná stránka internetu – každý o sobě může uvést cokoli, aniž by to byla pravda a kdokoli se to dozvěděl. Správci CouchSurfingu pochopitelně nejsou schopni zajistit, aby měl o sobě každý v profilu přesné a pravdivé informace. Na druhou stranu ale zavedli ověřovací proces, díky kterému se ověří vaše jméno a přesná adresa vašeho bydliště a je zde i několik dalších funkcí, které vám pomohou působit co nejdůvěryhodněji. Blíže bych se chtěla věnovat těmto: 1. Verifikace 2. Reference 3. Systém zaručení se 4. Přátelé 15

5. Osobní údaje Ověřovací systém - verifikace Kdo pravidelně vyjíždí přes CouchSurfing do zahraničí nebo přijímá surfery u sebe doma, má jistě zájem na své dobré pověsti. Už od prvního přihlášení na CS se může stát tzv. „ověřeným členem“.

To znamená, že se přes svůj profil pustí do ověřovacího procesu: 1) Uvede svoje jméno, příjmení, adresu (ulici, město, stát) a telefonní číslo. 2) Zaplatí minimální poplatek cca 300Kč (17,77 USD), čímž podpoří chod CS. 3) Po připsání poplatku na konto CouchSurfingu obdrží člen během několika dní korespondenční lístek, jehož prostřednictvím dokončí ověřovací proces.

Jakmile je ověřování u konce, na profilu se zobrazí ikonka, která člena označuje jako ověřeného. Verifikace zaručuje ostatním, že jméno i adresa ověřeného člena opravdu existuje a je správná. Systém referencí Dalším důležitým ukazatelem, díky kterému můžeme hlouběji poznat toho druhého, jsou reference – doporučení či posudky. Jakmile u někoho setrváváte nebo někdo setrvává u vás, je běžnou záležitostí, že o vašem setkání poté oba něco napíšete. Reference mohou být pozitivní, negativní nebo neutrální. To, co o konkrétním člověku chcete napsat, je veřejné a tudíž si to mohou přečíst všichni uživatelé CouchSurfingu. Je proto logické, že pokud má nějaký člen v seznamu referencí například pět silně negativních poznámek, bude už pro něj značně obtížné tyto reference odůvodnit a vysvětlit. Dotyčný si reference nemůže smazat ani změnit. Jak ale uvádí i samotní členové CS, negativní reference mohou být různého typu, a proto je vždy důležité si je před zavrhnutím případné žádosti důsledně pročíst. Systém záruky Velice užitečná je aplikace, při jejímž použití má člen CS možnost se za druhého člena zaručit. Znamená to tedy, že ho zná natolik dobře, že v něho vkládá svou důvěru a stojí

16

za ním. Toto zaručení se za někoho ale může provést pouze ten, za koho už se zaručil jiný člen CouchSurfingu a je tedy nějakým způsobem ověřený. Přátelé Na každém profilu je uveden seznam přátel. U každého z přátel je zmíněný vztah či blízkost daného přátelství. Mohou to být přátelé běžní nebo velice dobří, kteří se znají už roky. Pokud si nejste jistí a pořád jste na pochybách, zda někoho ubytovat či ne, máte možnost některého z jeho přátel kontaktovat a na potencionálního hosta / surfera se poptat. Osobní údaje Každý člen udává na svém profilu své jméno, přezdívku, věk, pohlaví, město a zemi, ve které se narodil nebo právě přebývá a počet skupin, do kterých v rámci CouchSurfingu patří (například skupina Brno, fanoušci hokeje apod.). Zároveň se na jeho profilu zobrazuje, kdy naposledy se na profil přihlásil, jak často (0 - 100%) odpovídá na requesty7 a kolikrát byl jeho profil zobrazen jiným členům.

Všechny tyto prvky jsou dobrými a užitečnými pomocníky při vašem rozhodování. Na konci ale přece jen záleží na vašem vlastním pocitu a posouzení.

1.3 CouchSurfing a sociální pedagogika Hlavními oblastmi, ve kterých se CouchSurfing přibližuje sociální pedagogice, jsou trávení volného času a multikulturní výchova, která zahrnuje poznávání a setkávání se s jinými kulturami, národnostmi, náboženstvími, jazyky apod.

1.3.1 Kulturní výměna Jak je patrné i z rozhovorů, většina členů využívá CS hlavně kvůli kulturní výměně, která se jim tím nabízí. Jan Průcha v publikaci Multikulturní výchova uvádí, že „podle užšího pojetí je pojem kultura vztahován k projevům chování lidí – tedy kulturou

7

Request můžeme do českého jazyka přeložit jako žádost, kterou posílá surfer hostovi s prosbou o ubytování.

17

určitého společenství se míní jeho zvyklosti, symboly, komunikační normy a jazykové rituály, sdílené hodnotové systémy, předávané zkušenosti, zachovávaná tabu.“ (Průcha, 2001, s. 31).

Právě kultura cizí země je důvod, proč většina lidí cestuje. Chtějí poznat místní obyvatele, rozšířit si obzory, seznámit se s jinými zvyky, mentalitou a tím také přispět k vlastnímu osobnostnímu rozvoji. Dosáhnout toho všeho je s CouchSurfingem mnohem snazší. Bez něj by bylo totiž obtížné proniknout tak hluboko do komunity místních.

Couchsurfeři mají možnost projít si několika typy zážitků, popsaných přímo na stránkách CouchSurfingu: 8 •

„Magnetické zážitky“ přitahují největší množství a nejširší škálu uživatelů. Nikdo jim neodolá, protože jsou zábavné, hodnotné a nepříliš náročné. Uživatelé potkají někoho nového, sblíží se díky tomu, co mají společného a začínají cítit jakési nepatrné spojení. Z toho všeho jsou nadšení, svět se před nimi otevírá a oni se už nemůžou dočkat, až se pustí do dalšího objevování. Najednou vidí, že jsou schopni se spřátelit s odlišnými typy lidí, navzdory kulturním i názorovým odlišnostem.

•

„Rozvíjející zážitky“ nastávají, když couchsurfer naváže kontakt s někým, kdo je výrazně rozdílný než on sám. Takto se může dozvědět něco o neznámých kulturách, překonat strach a snažit se dosáhnout vzájemného porozumění, což nemusí být vždy jednoduché. V našem každodenním životě se setkáváme s lidmi, kteří sdílejí podobné hodnoty a názory. Málokdy se v této oblasti pouštíme do nějakého experimentování a dobrodružství. Díky setkávání se s novými kulturami se nám bohužel ne vždy podaří je pochopit a dokonale jim porozumět. Musíme si ale uvědomit, že každý se na svět kolem dívá jinak, z jiného úhlu. Jakmile toto pochopíme, naučíme se vnímat a respektovat názory a pohledy ostatních, čímž obohatíme i sami sebe.

•

„Inspirativní zážitky“ jsou těmi nejintenzivnějšími. Dochází k nim v případě, že se současně dobře bavíme, cítíme určité vzrušení (magnetické zážitky) a nabýváme nových poznatků (rozvíjející zážitky). Díky tomuto typu zážitků jsme schopni

8

Mission. CouchSurfing [online]. © 1999-2012 [cit. 2012-03-13]. Dostupné z: http://www.couchsurfing.org/about.html/mission

18

překonat svoje zábrany v objevování nového a zbavit se naší averze vůči odlišnostem. Podporují osobnostní rozvoj a dávají nám možnost dozvědět se něco nového o ostatních i o sobě samých. Mění náš pohled na svět, díky čemuž si uvědomujeme, že v očích jiných lidí jsme my těmi odlišnými.

Cílem CS je vytvořit a dosáhnout právě tohoto posledního typu zážitku. Inspirativní zážitky vytváří svět, ve kterém lidé objevují a vytváří smysluplná spojení napříč kulturami, díky kterým oceňujeme jeden druhého a máme pochopení pro to, čím se od sebe navzájem lišíme.

•

Zpočátku

je

zde

jistá

dávka

představivosti, fantazie, nadšení a touhy po objevování, poznávání a růstu.

•

Díky těmto prvotním podnětům se časem

dostáváme

hostování,

k surfování,

k navštěvování

akcí

pořádaných komunitou a k online výměnám.

•

A

konečně

dosahujeme

oné

inspirativní zkušenosti.

Obrázek č. 1, Zdroj: www.couchsurfing.org

1.3.2 Předsudky S kulturní výměnou a vznikající důvěrou mezi členy souvisí nepochybně i předsudky. Podle Jana Průchy jsou předsudky a stereotypy „představy, názory a postoje, které určité skupiny lidí chovají k jiným skupinám nebo k sobě samým (autostereotypy). 19

Nejsou produktem přímé zkušenosti individua, jsou přebírány a udržují se tradicí.“ (Průcha, 2001, s. 36).

Někteří odborníci mezi pojmy „předsudek“ a „stereotyp“ nevidí rozdíl, ale můžeme se setkat i s názory, kdy jsou předsudky vnímány v negativním slova smyslu a stereotypy jsou označovány jako postoje neutrální či pozitivní (Průcha, 2001, s. 37).

Ať už si to členové CouchSurfingu připouští nebo ne, drtivá většina z nás v sobě určité, třebaže skryté předsudky má. Nemusí být až takového rázu, že bychom k některým lidem cítili vyloženě odpor a vyhýbali se jim širokým obloukem, ale mohou se projevovat nepatrnou pochybností o člověku, aniž bychom ho osobně poznali. Má na to vliv například barva pleti, národnost, náboženské přesvědčení apod.

Důležitým a často nemilým rysem předsudků je jejich iracionální založení a emoční akcent. I když se je snažíme vyvrátit a různými způsoby sami sebe přesvědčit, že se jimi nenecháme ovládnout, „předsudky dokážou silně vzdorovat rozumovým argumentům a jsou i poměrně dobře odolné vůči změnám.“ 9 Teorie vzniku předsudků podle P. C. Heavena: 10 1) Individualistická – na vznik a případný vývoj předsudků mají vliv osobnostní charakteristiky. 2) Meziskupinová – předsudky výrazně ovlivňuje sociální prostředí, ve kterém jedinec vyrůstá a žije. Názory a přístupy vyskytující se v tomto prostředí postupem času jedinec přijímá za své. 3) Sociokulturní – předsudky jsou výsledkem osvojení si společenských norem v procesu socializace.

Autor knihy Sobecký gen C. R. Dawkins naproti tomu chápe předsudky vůči jiným skupinám jako důsledek biologického pudu ochraňovat jedince, kteří s námi sdílejí tytéž geny. 11

9

Psychologie: Vznik předsudků. Co mě zajímá [online]. [cit. 2012-03-13]. Dostupné z: http://prouzitek.webgarden.cz/psychologie/novy-prispevek-26.html 10 Tamtéž.

20

Dívka (Ruska), u které surfovala Fleur Britten – autorka knihy On the Couch, se zmiňuje, že jí psal jeden Turek, ale ona ani neodpověděla, protože muži z Turecka si myslí, že ruské ženy jsou prostitutky. Kdyby přijala jeho žádost a ubytovala by ho, znamenalo by to, že souhlasí s případným sexem (Britten, 2009, s. 46). Na tomto příkladu je patrné, že zde hrají velkou roli předsudky vůči mužům z Turecka.

1.3.3 CouchSurfing jako forma trávení volného času Spousta lidí před sporty, hraním na hudební nástroje a jinými koníčky upřednostňuje ve svém volném čase cestování. Na cestu může člověk vyjet s pracovním záměrem, chystá se navštívit známého či příbuzného, chce si odpočinout nebo se jen touží podívat na nové místo. S CouchSurfingem k tomuto výčtu můžeme přidat ještě jeden cíl – poznat život a mentalitu místních a seznámit se s jejich kulturou čili neprahnout jen po turistických atrakcích, ale také po tamním životě jako takovém.

Když se člověk vydá do nové země, znamená to, že svůj volný čas rozhodl investovat do poznání nového. Teď už je jen na něm, co z cesty vytěží. Záleží na preferencích každého, zda zvolí pětihvězdičkový hotel, apartmán nebo skromný bungalov.

CS nám přináší další netradiční možnost pobytu – strávit svůj čas v zahraničí s lidmi, kteří nám mohou být těmi nejlepšími průvodci, znají tamější kraj nejlépe a nejodborněji nám poradí – s místními obyvateli. Může to znamenat, že budeme muset slevit ze svých požadavků co se pohodlného ubytování a stravování v luxusní restauraci týče, ale zato se můžeme těšit na spoustu výhod a nevšedních zážitků, o kterých by se nám během ubytování v hotelu mohlo jen zdát.

S touto formou cestování také souvisí, členy často zmiňovaný, osobnostní rozvoj. Tím, že se vydají na cestu „na vlastní pěst“, kde nemají vše zajištěno all inclusive jako s cestovní kanceláří, překračují mnozí z nich své dosavadní hranice a objevují něco

11

Psychologie: Vznik předsudků. Co mě zajímá [online]. [cit. 2012-03-13]. Dostupné z: http://prouzitek.webgarden.cz/psychologie/novy-prispevek-26.html

21

nového. Tyto cesty do neznáma a za dobrodružstvím je většinou osloví a nadchnou do té míry, že už jinou formu cestování nevyhledávají.

1.4 Důvěra Nezřídka se stává, že když má u sebe host zrovna nějakého surfera, plně se neshodnou na časovém plánu a nastává tak situace, kdy například host musí nezvykle brzy ráno vstávat do práce, zatímco surfer by si přece jen ještě malou chvíli pospal. Co ale teď? Má nechat „svého“ surfera potulovat se ranními ulicemi města, které ještě spí až do doby, kdy skončí v práci? I když se tomu někteří ze začátku diví, na CouchSurfingu je celkem běžné, že někteří hosti dají surferovi klíče se slovy „přijď kdy chceš“ a s časovými neshodami si tak nelámou hlavu. Důvěra tady zkrátka funguje.

Ž2, 1: Ono je to na tom vlastně postavený, že si člověk pustí někoho cizího do bytu a sdílí tam všechno s ním, nebo skoro všechno, takže ti lidi si tam musí vzájemně hodně věřit. Ž3, 1: Jako jo, to je prostě teď to moje „doma“, tady ten člověk je ten, kterému můžu opravdu věřit a to je pro mě ten záchytný bod. M2, 1: Tak nějak postupně si člověk zvykne, že vlastně je to založený na té důvěře a funguje to evidentně.

Zvláště v naší zemi a kultuře, kde si každý pečlivě hlídá a zamyká vše, co mu patří, by nad tímto přístupem většině lidí zůstal rozum stát. Nejsme ale zbytečně podezřívaví a nedůvěřiví? Jak moc zde platí pořekadlo „Podle sebe soudím tebe“? Nebo je CouchSurfing přece jen něčím specifickým a s „běžným životem“ nesrovnatelný?

1.4.1 Definice důvěry Podle Mariarosarii Taddeo je důvěra často chápána jako vztah, kdy: a) jedna ze zúčastněných stran (the trustor) se rozhodne spoléhat na druhou stranu (the trustee), aby mohl být realizován určitý čin nebo krok. b) tato volba závisí na posouzení důvěryhodnosti druhé strany. Toto zhodnocení či odhad je obvykle považováno za základ důvěry i e-důvěry (důvěra vyskytující se v prostředí digitálních technologií) (Taddeo, 2011, s. 77). 22

Zdá se, že většina vědců se shoduje na tom, že důvěra je založená na ochotě vystavit se zranitelnosti. Podle Christophera R. Leslieho (Leslie, 2004, s. 531) důvěra vyžaduje, aby se člověk druhému otevřel i přes riziko ublížení v případě, kdyby byla jeho důvěra druhou stranou zneužitá. Piotr Sztompka poté poukazuje na to, že pokud se člověk rozhodne někomu důvěřovat, znamená to, že se rozhodne vsadit na jeho nadcházející jednání (Sztompka, 1999, s. 25).

Vincent Buskens tvrdí, že pokud jednáme racionálně, důvěřujeme ostatním jen v případě, kdy je pro nás při vložení důvěry očekávaný výsledek lepší a výhodnější než ten, kterého bychom dosáhli, kdybychom danému člověku nevěřili (Buskens, 2002, s. 168). Jde zde tedy o nějaký užitek, kterého vložením naší důvěry dosáhneme.

Většina situací, ve kterých hraje důvěra nějakou roli, se odehrává v sociálním kontextu, kdy dochází ke vzájemnému setkávání lidí. Uveďme si nyní dva mechanismy, které ve své práci uvádí V. Buskens a W. Raub, a skrze které může zakotvenost v sociálním kontextu ovlivňovat důvěru (Buskens, 2002, s. 170): 1. učení se – obě strany vychází ze zkušeností, které získaly v předešlých interakcích. Tyto interakce mohly probíhat buď mezi těmito dvěmi stranami nebo mohla být místo jedné z nich přítomna strana třetí. 2. kontrola – pokud jedna strana zneužije důvěry, kterou v ní vložila strana druhá, nemůže očekávat, že tato důvěra nadále potrvá. Také musí počítat s tím, že se o tomto zneužití dozví ostatní a důvěryhodnost i reputace tak rychle klesají.

Primární příjemci důvěry podle P. Sztompky (Sztompka, 1999, s. 41): Těmi nejzásadnějšími příjemci důvěry jsou lidé, se kterými přicházíme do přímého kontaktu. Někteří autoři tuto kategorii označují jako interpersonální důvěru. Všechny ostatní typy jsou od této základní kategorie odvozené a spadají pod označení sociální důvěra. Tu můžeme definovat jako „obecnou důvěru k druhým lidem, můžeme říci k jakýmsi generalizovaným druhým“ (Häuberer, 2009, s. 6).

23

Tento přechod od interpersonální důvěry k sociální důvěře Piotr Sztompka připodobňuje pozvolným, rozšiřujícím se, soustředným kruhům důvěry (Sztompka, 1999, s. 42): 1. Do nejužšího kruhu spadá důvěra mezi členy rodiny, která zahrnuje velkou intimitu a blízkost. Jsou to lidé, se kterými jsme od malička v každodenním kontaktu, známe je velmi dobře a víme, co od nich můžeme v té které situaci očekávat. Je zde samozřejmě předpoklad, že se jedná o správně fungující rodinu bez přítomnosti jakýchkoli sociálních patologií. 2. O něco menší dávka důvěry je vkládána v ty, které známe osobně – známe je tedy jménem a přicházíme s nimi do kontaktu „face-to-face“. Jsou jimi naši přátelé, sousedi, spolupracovníci, obchodní partneři atd. Zde můžeme stále mluvit o jistém stupni intimity a blízkosti. 3. Díky dnešním moderním technologiím, obzvláště pak televizi, vznikl nový typ důvěry – virtuální personální důvěra. Herci, zpěváci a další známé osobnosti, u těch všech máme právě díky televizi, internetu a tisku pocit, že je dobře známe. Kdyby kolem nás procházeli po ulici, měli bychom tendence je pozdravit nebo se na ně alespoň usmát jako na naše dobré známé. V těchto případech je ale dobré si uvědomit, do jaké míry jsou informace o těchto osobnostech pravdivé. 4. Široký okruh zahrnuje ostatní členy komunity, které známe nepřímo, od vidění. Jsou jimi obyvatelé naší vesnice, zaměstnanci firmy, ve které pracujeme, vyučující na univerzitě atd. 5. Konečně se dostáváme k nejširšímu okruhu, kam patří velké skupiny lidí, se kterými věříme, že máme něco společného, ale kteří jsou většinou tzv. „nepřítomnými druhými“ (absent others). Jako příklad si uvedeme příslušníky stejného náboženství, rasy, pohlaví, věkové kategorie apod. Zde se důvěra v konkrétního jedince nepostřehnutelně přeměňuje v důvěru v abstraktnější sociální objekty.

24

Obrázek 2, Zdroj: vytvořeno autorem

K poslednímu bodu se vztahují Sztompkou uváděné sociální kategorie, které se nacházejí na hranici mezi interpersonální a sociální důvěrou. Jinými slovy se jedná o skupiny lidí, kteří sdílí nějaké společné znaky. Důvěra či nedůvěra může být namířená například proti pohlaví, stáří, národnosti, rasám, náboženské orientaci, zámožnosti atp. Tato forma důvěry / nedůvěry je často spojena právě s předsudky a stereotypy, o kterých se pojednává výše (Sztompka, 1999, s. 42).

Sociální role Vedle sociálních kategorií existují také sociální role. Samotný zakladatel tohoto pojmu – americký kulturní antropolog Ralph Linton chápe sociální roli jako společností očekávané chování, které závisí na postavení toho kterého jedince ve skupině. Kanadský sociální psycholog, antropolog a psychiatr Erving Goffman definuje roli jako „typickou odpověď jedinců v jednotlivých pozicích“ (Řezáč, 1998, s. 24).

25

Ač si to lidé možná neuvědomují, existují určité role, které v ostatních vyvolávají důvěru. Mezi takové role můžeme zařadit roli matky a jiných příbuzných, přátel, doktorů, profesorů, kněží atd. Na straně druhé jsou samozřejmě i role takové, které vzbuzují podezřívavost a nedůvěru, jako je například pracovník v autobazaru, směnárník, prostitutka, špión atp.

Pohled na všechny tyto role se však během historie neustále měnil. Například na prostitutky bylo kdysi pohlíženo jako na obvyklý způsob zábavy, zatímco dnes je tato profese odsuzovaná (Sztompka, 1999, s. 43).

Význam důvěry Na důvěru můžeme nahlížet z různých pohledů. Má jednak osobní význam pro blízké partnerské či přátelské vztahy a také má sociální význam pro širší společnost (komunitu, skupinu apod.), ve které tyto vztahy vznikají a probíhají (Sztompka, 1999, s. 103).

Jak zmiňuje P. Sztompka ve své publikaci Trust: A Sociological Theory, „Důvěra v rámci širší společnosti podporuje společenskost, účast v nejrůznějších typech organizací a sdružení a tím obohacuje síť interpersonálních vazeb, rozšiřuje pole interakcí a umožňuje větší důvěrnost mezilidských vztahů.“ (Sztompka, 1999, s. 105).

Podle Thomase Schellinga (in Leslie, 2004, s. 542) je důvěry často docíleno jednoduše tím, když si obě strany uvědomí, že to, co by získaly podváděním, je převáženo vzájemnou důvěrou, na které se dá vybudovat dlouhodobé porozumění. Kdybychom toto tvrzení chtěli převést do prostředí CouchSurfingu, znamenalo by to, že pokud se některý host nebo surfer bude k druhému chovat špatně či podezřívavě, odrazí se to na jeho referencích a zhoršené reputaci. Pro člena, který chce CS využívat dlouhodobě, je tedy určitě výhodnější být poctivý a vstřícný, čímž se mu otevírají další možnosti.

I zde se setkáváme s problémem „slepice – vejce“ aneb co bylo dřív? Je obtížné důvěřovat bez zkušenosti, ale je také těžké nashromáždit významné zkušenosti bez přítomnosti důvěry. S tím souvisí i počáteční „problém“, se kterým se potýkají všichni noví členové na CouchSurfingu. Nemají žádné reference, na jejichž základě by působili důvěryhodně. Kde jinde je ale mají získat, když ne u potenciálních hostů nebo surferů?

26

1.4.2 Důvěra a její příčiny Možných příčin důvěry je spousta. V západní kultuře se kořeny důvěry často nacházely v náboženství, avšak během minulého století nahradilo náboženství jako mechanismus budování důvěry několik světských faktorů. Christopher R. Leslie jich zvažuje pět: komunikace, reputace (pověst), dřívější spolupráce, skupinová identita a rasový a sociální status (Leslie, 2004, s. 537-544). 1. Komunikace – díky vzájemné komunikaci roste spolupráce. Čím více tedy lidé mezi sebou komunikují, tím lepších výsledků dosahuje jejich spolupráce. 2. Reputace – jedinci mnohem raději spolupracují s těmi, kteří jsou svým okolím považováni za důvěryhodné. Nemají tak strach se na ně spolehnout. Otázkou potom zůstává, jak si tuto pověst opatřit. Nejjednodušším způsobem je zkrátka dokázat dodržet dané slovo. 3. Dřívější spolupráce a budoucí důvěra – snad nejlepším ukazatelem toho, zda bude jedinec v budoucnu spolupracovat je to, jestli spolupracoval už dříve. 4. Skupinová identita, sociální normy a důvěra – být členem skupiny je psychologicky prospěšné, protože skupina poskytuje emocionální podporu a pocit sounáležitosti. Skupinová identita umožňuje jedinci vytvářet sociální normy, které mezi členy skupiny vedou k vzájemné důvěře. 5. Rasová odlišnost, sociální status a důvěra – snad naposledy studované faktory ovlivňující důvěru jsou charakteristiky původu jedinců. Rasové a sociální faktory mohou ovlivňovat stupeň a typ důvěry mezi jednotlivci. Například jedinci, kteří jsou si bližší v rámci sociálního postavení, si budou pravděpodobně i více důvěřovat.

1.4.3 Virtuální identita – důvěra Jak uvádí Michael Heim in Richter (Richter in Ess a Thorseth, 2011, s. 36), v dnešní době nazýváme mnoho věcí „virtuálními“. Virtuální společnosti spojují týmy pracovníků umístěné po celém světě. Ve volném čase lidé vytváří kluby založené na společných politických, hudebních a jiných zájmech, aniž by se kdy osobně setkali. Dokonce i virtuální románky vzkvétají přes elektronickou komunikaci, kdy vše začíná například na online seznamce zadáním inzerátu.

27

Podle Immanuela Kanta je virtuální realita systémem, jehož „objekty“ nejsou skutečnými objekty, ale ideálními myšlenkovými objekty (Richter in Ess a Thorseth, 2011, s. 40).

Virtuální komunita Dále bych se chtěla zabývat pojmem virtuální komunita, kterou Rheingold definuje jako sociální skupinu, která vznikla na internetu a v rámci níž spolu mohou lidé diskutovat (Taniar, 2007, s. 1697).

Preece uvádí, že virtuální komunita je tvořena (in Taniar, 2007, s. 1697): 1. lidmi, kteří touží po interakci za účelem uspokojení svých potřeb. 2. lidmi, kteří sdílejí konkrétní zájmy. 3. pevnými normami, které ovlivňují vztahy. 4. počítačovými systémy, které usnadňují interakci a soudržnost mezi členy.

Je logické, že aby se jednotlivý člen mohl aktivně zapojit do virtuální komunity, musí nejprve věřit jak jí, tak jejím členům.

Podle Andersena (in Taniar, 2007, s. 1697) je jednou z hlavních výhod virtuálních komunit ta, že je možné překonat jakékoliv vzdálenosti i časovou tíseň, které se vyskytují v tradičních komunitách. Díky virtuálním komunitám jsou tedy bariéry bránící interakcím sníženy.

CouchSurfing jako jedna z mála online sociálních sítí nabízí svým členům jak komunikaci ve virtuálním světě, tak setkání „face-to-face“, které se poté vrací opět do virtuálního světa, ovšem s vědomím, že už je vám člověk na druhém konci drátu přece jen o něco bližší. Víte, že je to opravdu ten, za koho se vydává. Cílem CS je tedy především osobní setkání. Ze začátku je ovšem nezbytné začít komunikovat přes requesty čili žádosti.

Na CouchSurfingu si můžeme všimnout tří činností (Pultar a Raubal, 2009, s. 2): 1. Počáteční vyhledávání couchsurferů a komunikace přes e-maily (virtuální realita). 2. Osobní setkání, komunikace, ubytování, společně trávený čas. 28

3. Zanechání pozitivní, negativní nebo neutrální reference (virtuální realita).

Jak píše Pultar, sociální sítě umožňují uživateli vytvořit si hypotetickou podobu jedince - profil, pomocí kterého uživatel prezentuje sám sebe okolnímu světu. Virtuální (online) identity se liší v různých stupních. Jde o to, kým je dotyčný doopravdy a kým si přeje být nebo čeho chce dosáhnout svým online vystupováním (Pultar a Raubal, 2009, s. 2).

Důvěra ovlivňuje mnoho našich denních činností. Je klíčem k efektivní komunikaci, interakci a spolupráci v jakémkoliv rozrůstajícím se systému zahrnujíce jak naši společnost, tak i rozšiřující se internetové sítě (Lagenspetz in Taddeo, 2011, s. 75). S rozšiřováním internetu a všudypřítomných technologických vymožeností e-důvěra (etrust = důvěra v technologickém kontextu) vzrostla a v dnešní době hraje zásadní roli v mnoha aktivitách, na kterých se podílíme ve virtuálním světě - od internetových obchodů (e-shopy) až po sociální sítě.

Pokusme se zvážit způsob, jakým je důvěryhodnost posuzována v reputačních systémech jako je například Web of Trust (WOT = web důvěry).

WOT je internetová stránka, která se zabývá hodnocením reputačních systémů. Vzájemně kombinuje hodnocení konkrétního subjektu („trustee“), která jsou posbírána od jednotlivých členů. Na základě těchto dat je dále ohodnocena celá komunita. Výsledné celkové zhodnocení je poté sdíleno se všemi členy, kteří se na základě těchto výsledků mohou rozhodnout, zda budou tomu či onomu subjektu věřit nebo ne. Takto má jakýkoliv člen možnost posoudit důvěryhodnost, dokonce i v případě jednorázové interakce (Taddeo, 2011, s. 79).

Ještě více si tento systém můžeme přiblížit na jednoduchém příkladě. Na internetu existuje e-shop s výtvarnými potřebami, který denně navštíví a něco si v něm koupí několik desítek lidí. Tito zákazníci poté mohou daný e-shop ohodnotit. Zvažují rychlost potvrzení objednávky, dodání neporušeného zboží a následnou spokojenost se zakoupenými produkty. Na základě těchto reakcí je poté ohodnocený celý e-shop, podle čehož se potenciální zákazníci mohou rozhodnout, zda si v něm něco objednají či nikoli. V našem případě poté samozřejmě nepůjde o e-shopy, ale o sociální sítě, kde jsou pro správce sítí rozhodující registrace nových členů. 29

Důvěra a pravdomluvnost Podle Myskji (Myskja, 2011, s. 121) je mezi důvěrou a pravdomluvností určitá vnitřní spojitost. Když někomu věříme, obvykle předpokládáme, že mluví pravdu. Ovšem ne všechny případy zahrnují předpoklad pravdivosti – důvěra je často namířená na kompetence člověka nebo na nějakou instituci. Když například důvěřuji opraváři, spoléhám na jeho zručnost a nepřemýšlím o jeho upřímnosti.

O online interakcích se často mluví jako o těch, které probíhají ve „virtuální realitě“. Jedním z rozdílů mezi „opravdovou“ a virtuální realitou je ten, že zatímco v prvním případě probíhá kontakt za fyzické účasti osob, ve druhém je tento kontakt zprostředkován elektronickým přenosem informací. Za hlavní rozdíl můžeme považovat to, že ve virtuální realitě se můžeme často setkat s vymyšlenými, nepravdivými informacemi.

Sissela Bok (in Myskja, 2011, s. 122) tvrdí, že pravdomluvnost je pro vztahy založené na důvěře zásadní. „I can have different kinds of trust: that you will treat me fairly, that you will have my interest at heart, that you will do me no harm. But if I do not trust your word, can I have genuine trust in the first three?“ Důvěru druhých si ale získáme spíše díky skutečným činům než slibovaným slovům. Můžeme se totiž setkat s tím, že lidé sice něco řeknou, ale myslí to jinak, například z legrace. Potom je důležité a rozhodující právě jejich jednání.

Jakmile víme, že o sobě navzájem máme jen omezené informace a je zde spousta možností, jak se v očích druhých vylepšit, je potom logické předpokládat, že se lidé popisují více atraktivními a mravnějšími, než jakými ve skutečnosti jsou. Určitě existují i výjimky, ale ve většině případů chceme, aby nás ostatní vnímali jako dobré a slušné lidi (Myskja, 2011, s. 131).

Většina online interakcí je založená na textové podobě a postrádá nezbytné – důvěru podporující znaky sociálních interakcí, které probíhají v „offline“ světě. Během online interakcí se často snažíme interpretovat naše záměry skrývající se za verbální komunikací. Máme k tomu k dispozici pouze několik ikon emocí (emotikony), které nejsou schopny dostatečně nahradit výraz tváře a řeč těla. Mnozí tvrdí, že nedostatek těchto obvyklých a společensky uznávaných znaků, jako je mimika, gestika atp. nutně 30

ovlivňuje to, do jaké míry v online světě věříme jeden druhému a budujeme přátelství (Myskja, 2011, s. 131).

Helen Nissenbaum (in Myskja, 2011, s. 132) upozorňuje na to, že vztahy, které vznikly online se rozvíjí v záhadném a nevyzpytatelném prostředí, což s sebou nese společností uznávanou hru s identitami a vždy zanechává prostor pro pochybnosti. Tyto pochybnosti mohou zmizet jedině v případě, kdy se lidé setkají tváří v tvář. Častým argumentem proti „tajemnému a nevyzpytatelnému prostředí“ jsou v dnešní době hojně používané web kamery a komunikace přes mikrofon, i když ani zde nemůžeme vyloučit jisté skrytí identity.

Jednáme jako kdyby byl virtuální svět skutečným světem a lidé, které v něm potkáváme jako by byli těmi, kterými chtějí být, i když si uvědomujeme, že to tak není. Jedním z fascinujících faktorů online světa je ten, že je pro nás také jakousi realitou a má vliv na naše životy tím, že je zdrojem radosti i trápení (Myskja, 2011, s. 133-134).

1.4.4 Důvěra na CouchSurfingu V této kapitole jsem hodně čerpala z publikace Social computing and virtual communities, která vychází z mnoha rozhovorů realizovaných během července a srpna v roce 2006, čerpá ze statistik dostupných na webové adrese CouchSurfingu (listopad 2008) a také z online dotazníků sesbíraných v průběhu srpna 2006 a března 2007. Dotazníky byly zabudovány do stránek CS a byly dostupné z profilu každého člena, čímž se zvýšila pravděpodobnost jejich návratnosti (Bialski a Batorski, 2010, s. 182).

„Hospitality networks“ neboli internetové sítě založené na pohostinnosti jsou sociální sítě, které mají několik tisíců až miliónů členů, kteří využívají online prostor k vyhledávání ubytování v domovech jiných členů (Bialski a Batorski, 2010, s. 179). Do těchto „hospitality networks“ samozřejmě patří i CouchSurfing.

Německý sociolog Niklas Luhmann (in Bialski a Batorski, 2010, s. 180) poukazuje na to, že důvěry lze dosáhnout jen v důvěrně známém světě. Jak tedy může online komunita, jako je CS, vytvořit tento „důvěrně známý svět“, na jehož základě poté důvěra mezi jeho členy vzniká? 31

Odpověď můžeme naleznout díky několika bodům (Bialski a Batorski, 2010, s. 180): 1. Členy CS se stávají lidé, kteří jsou dobře obeznámeni a také částečně či plně ztotožněni s tím, co CouchSurfing představuje, jaká je jeho ideologie a účel. Vědí tedy, že budou někoho hostit nebo naopak budou u někoho přespávat – to je přece smysl celého CouchSurfingu. Předpokládá se tedy, že členové CS mají otevřenější přístup k důvěře než ti, kteří by se k podobné organizaci nikdy nepřipojili. 2. Vznik důvěry hodně ovlivňuje profil každého. Zejména jde o představení sebe sama a systém doporučení, ve kterém si členové navzájem zanechávají pozitivní, negativní nebo neutrální reference. 3. Nakonec je důvěra hodně posilována jak offline komunikací, tak i samotnou interakcí „face-to-face“, když jeden hostí druhého.

Abychom mohli lépe porozumět tomu, jak je v online komunitě budována důvěra, musíme brát dle Pauly Bialski a Dominika Batorski v potaz (Bialski a Batorski, 2010, s. 181): 1. Umožnění

interakce,

kterou

nám

zprostředkovává

webová

stránka

CouchSurfingu. 2. Způsob, jakým se uživatel sociálně pohybuje skrze online a offline světem – např. vytvoření svého profilu, zapojení se do různých skupin apod. 3. „Pravidla hry“, která stmelují členy komunity. V této virtuální komunitě se tvoří interakce a všichni tak zároveň tvoří „normální prostředí“. Členové tedy mají pocit, že sdílí něco společného.

V případě, že komunita sdílí společné ideály nebo cíle, je zde vždy přítomná základní úroveň důvěry. Lewis a Weigert identifikovali tento typ důvěry jako „sociální realitu“. Členové CS věří, že být otevřený a věřit ostatním lidem s sebou přináší různá kulturní, vzdělávací obohacení a možnost sebereflexe. Abychom se mohli stát součástí komunity, důvěryhodnost se stává nutnou praxí (Bialski a Batorski, 2010, s. 184).

Tuto „nutnou praxi“ zmiňuje i jedna z respondentek, se kterou byl realizován rozhovor. Podle ní je CouchSurfing jakousi vyšší realitou – „důvěra je zde pokládána za něco naprosto normálního, není pouhou výjimkou.“ (Bialski a Batorski, 2010, s. 183). Odhalení sebe sama a otevřenost vůči ostatním může působit jako psychologické riziko 32

– členové se mohou cítit zranitelnější, nicméně členové komunity vytváří iluzi blízkosti tím, že mezi sebou navzájem budují důvěru. Důvěra tedy dovoluje členům vytvářet bližší vztahy i navzdory přítomnosti určitých rizik (Bialski a Batorski, 2010, s. 183).

Důležité je poznamenat, že lidé, kterým je představena idea CouchSurfingu a kteří se s touto ideologií komunity identifikují, nezažívají pocity rizika, nepohodlí ani strachu z jakéhokoli nebezpečí (Bialski a Batorski, 2010, s. 185). Jak už totiž bylo citováno výše – důvěru považují za něco naprosto běžného, bez čehož se CouchSurfing neobejde.

Dan, jeden ze zakladatelů CS, vysvětlil, že otázky, které se vyplňují při vytváření profilu jsou strukturované tak, aby vypovídaly o podstatě člověka. Když je tato podstata viditelná, přispívá to k budování důvěry (Bialski a Batorski, 2010, s. 186). Čím více informací tedy uživatel poskytne, tím více důvěryhodný se bude zdát ostatním.

33

2 VÝZKUMNÁ ČÁST

2.1 Cíl výzkumu a výzkumné otázky CouchSurfing byl stvořen s cílem zpřístupnit cestování co nejvíce lidem a dopomoci jim poznat jiné kultury, zvyky, místa a tamní život. Za ty roky, co CS funguje, se toho ale mnoho změnilo. Mezi miliony členy už nejsou pouze ti, co chtějí následovat hlavní myšlenku CS, a proto se musíme velice opatrně rozhodovat, koho ze členů si k sobě pustíme.

Cíl výzkumu: Hlavním cílem empirické části je proniknout co nejhlouběji do podstaty a významu CouchSurfingu a pomocí rozhovorů prozkoumat, jak se na jeho fungování dívají samotní členové.

Hlavní výzkumná otázka: •

Co ovlivňuje důvěru členů CouchSurfingu?

Důvěra je zajisté jednou z věcí, bez které by CS nemohl fungovat. Pomocí rozhovorů se snažím zjistit, jaká kritéria jsou pro členy CouchSurfingu klíčová a důležitá během rozhodování, zda v druhého člena svou důvěru vloží či nikoliv. Pouští se bezmezně do dobrodružství nebo mají raději jistotu? Stačí jim v rozhodování jen zběžné zhlédnutí profilu nebo je zde něco, na co se zvláště zaměřují?

Další výzkumnou otázkou, na kterou bych si ráda zodpověděla, je: •

Jaká je motivace lidí zapojit se do CouchSurfingu?

Ráda bych se pokusila srovnat základní podstatu CS, jak ji viděli jeho zakladatelé, s jakým cílem CS vytvářeli a to, jak to vše v dnešní době vidí členové a co je hlavním důvodem toho, proč se do CS zapojili.

Přístupy, které lidé zaujímají ke CouchSurfingu se liší. Je pro ně největším přínosem poznání nové kultury, seznámení se s novými lidmi a proniknutí do jejich zvyků a tradic 34

nebo je to jen nejlevnější a nejjednodušší cesta, jak vyjet do zahraničí? Co členy na CouchSurfingu nejvíce láká a do jaké míry tedy naplňuje CouchSurfing svoje poslání?

2.2 Charakteristika výzkumného souboru Respondenty jsem se snažila vybrat tak, aby se od sebe vždy nějakým způsobem lišili. Jeden má oproti druhému mnohem více referencí a zkušeností, další je zase o více než 10 let mladší než jiný. Jejich společným znakem bylo současné místo bydliště – Brno.

Se čtyřmi z nich jsem se na konci června 2011 zkontaktovala pomocí zprávy napsané přes CouchSurfing, kde jsem je poprosila, jestli by byli ochotní se se mnou sejít a poskytnout mi rozhovor. Setkala jsem se i s jedním odmítnutím, ale jinak byly všechny odpovědi pozitivní. Další dva rozhovory jsem realizovala během října 2011 kvůli dostatečnému nasycení tématu.

Věk, pohlaví a zaměstnání respondentů je znázorněno v tabulce: věk

status

rodinný stav

Žena 1

38

pracující - tlumočnice

vdaná

Žena 2

18

studentka gymnázia

svobodná

Žena 3

23

studentka VOŠ

svobodná

Muž 1

29

student VŠ, pracující

svobodný

Muž 2

31

pracující - právník

svobodný

Muž 3

32

student VŠ

svobodný

Jakou roli respondenti zastávají v komunitě CouchSurfingu? pozice na CS

surfer/host

počet referencí

počet přátel

Žena 1

běžný člen

spíše host

30

27

Žena 2

běžný člen

host i surfer

19

15

Žena 3

běžný člen

spíše surfer

7

17

Muž 1

ambasádor

host i surfer

186

335

Muž 2

běžný člen

host i surfer

38

31

Muž 3

běžný člen

host i surfer

30

39

35

2.3 Sběr dat Sběr dat proběhl prostřednictvím rozhovorů v intervalu od letních prázdnin do podzimu 2011. Hlavním důvodem bylo to, že respondenti, se kterými jsem rozhovory dělala, studují většinou na střední či vysoké škole, a proto měli volno. Bylo tak dostatek prostoru na to, abychom si našli společnou chvíli a nic nás neomezovalo.

Rozhovory proběhly v prostředí dle výběru a časových možností respondentů (doma, na univerzitě, v kavárně apod.) a trvaly přibližně 45 - 80 minut.

Všechny rozhovory byly nahrávány na diktafon a následně doslovně přepsány.

2.4 Metody sběru dat Mojí hlavní metodou pro sběr dat byl rozhovor pomocí návodu. Sestavila jsem si seznam asi padesáti otázek, které jsem seřadila do kategorií, ke kterým se jednotlivé otázky vztahovaly. Během rozhovoru jsem si dělala poznámky, kterou otázku jsem již položila nebo kterou další otázku respondent už v rámci jiné otázky zodpověděl. Podle Jana Hendla má rozhovor pomocí návodu „zajistit, že se skutečně dostane na všechny pro tazatele zajímavá témata. Je na tazateli, jakým způsobem a v jakém pořadí získá informace, které osvětlí daný problém.“ (Hendl, 2005, s. 174). Pořadí otázek nebylo nijak striktně dodržováno, respondent měl docela velkou volnost. Osnovou otázek jsem však chtěla zajistit podobnost všech šesti rozhovorů.

Všechny rozhovory byly nahrávány na diktafon, ze kterého jsem je pak postupně co nejpřesněji přepsala. Jediné, co jsem upravila, byly některé nespisovné výrazy či koncovky. Jinak zůstaly rozhovory zcela beze změny.

2.5 Analýza rozhovorů Analýza dat byla prováděna na základě prvního kroku zakotvené teorie – otevřeného kódování. Přepsaná data byla podrobně a několikrát za sebou přečtena a rozkódována. Kódy se přiřazovaly co nejmenším celkům, povětšinou krátkým odstavcům. Nejprve byly psány přímo do textu rozhovorů, následně vytištěny, rozstříhány a skládány k sobě 36

podle souvislostí a podobností. Během tohoto procesu postupně vznikaly jednotlivé kategorie, mezi nimiž se následně tvořily určité vztahy a spojitosti.

Jakmile byl každé kategorii přidělen nějaký společný znak, byly ještě některé z nich rozděleny na subkategorie a ke konci jim byly přiděleny vlastnosti a dimenze.

2.5.1 Přehled kategorií a jejich subkategorií

KATEGORIE

SUBKATEGORIE Za místy či za lidmi

CouchSurfing není pro každého

Zneužití Styl cestování

Cestování přes CS v závislosti na

Je čas dáti sbohem

věku

Přijetí na základě zájmů

Strategie hostování

Přijetí všech

Proč (ne)cestovat sám? Rozvoj v oblasti kognitivní

Vliv kulturní výměny na osobnost

Změna postojů k vlastním předsudkům

couchsurfera

Sociální kompetence Reference jako důležitý zdroj informací

Co vše o nás vypovídá profil?

Část profilu, kterou můžeme ovlivnit

37

2.5.1.1 CouchSurfing není pro každého Ač se může zdát, že je CouchSurfing vymyšlen geniálně a je velice výhodné stát se jeho členem, spoustu lidí nezaujme nebo se stává, že jeho význam mnozí pochopí špatně a hlavní myšlenka CS se tak vytrácí.

Za místy či za lidmi? Vlastnosti:

Slučitelnost s CS:

malá – velká

Jednou z věcí, které si musíme před cestou pevně stanovit je, kvůli čemu vůbec cestujeme. Pokud si plánujeme, že chceme jet pouze za architektonickými a jinými památkami a celý den se toulat po městě s tím, že za hostem přijdeme jen na přespání, CS asi není nejvhodnější. Většina hostů na tenhle způsob cestování pohlíží s nechutí a surfery, u kterých vycítí jen malý náznak těchto úmyslů, ihned odmítá. Spousta couchsurferů jezdí na místa, která je přitahují a o kterých se chtějí něco dozvědět, ale je tam také důležitý aspekt místních obyvatel a jejich způsobu života. Chtějí se do tamní komunity co nejvíce ponořit a to je přesně to, k čemu byl CS stvořený.

To stejné platí ve chvíli, kdy se se svým drahým protějškem chystáme na romantickou dovolenou ve dvou. Během cestování přes CouchSurfing nikdy nebudeme mít to „pravé“ soukromí. Vždy budeme spát u někoho, s kým budeme sdílet kuchyni i obývák, a proto k tomu musíme přihlížet. Hostovi by asi nebylo moc příjemné, kdybychom seděli v jeho obývacím pokoji a šeptali si se svým protějškem zamilovaná slůvka. V tomto případě je tedy rozhodně vhodnější hotel či penzion.

M1, 1: Není to o tom, že člověk chce jet do Říma a poznat Řím nebo památky Říma a chce bydlet zadarmo u někoho na gauči.. Ž1, 1: …spíš třeba na zemi, ve spacáku.. nemáš pro sebe pokoj s koupelnou jako v hotelu, ale třeba spíš v obýváku na gauči a tak.

38

Zneužití Vlastnosti:

Slučitelnost s CS:

malá – velká

Může se taky stát a není to bohužel tak ojedinělé, že si sem tam někdo přizpůsobí CouchSurfing k obrazu svému. Setkáváme se tak s nabídkami nejrůznějšího typu jako „Máš krásné fotky, kdykoliv pojedeš do Brusselu, tak se ozvi.“ apod. V tomto případě je tedy k nezaplacení schopnost správného odhadnutí člověka a tomu, kdo nám nesedí se raději vyhnout. Někdy ale nastane situace, kdy u sebe ubytujeme surfera a až po několika hodinách pochopíme, že o zážitky, které by rád sdílel, opravdu nestojíme. Dokázat říci „ne“ a nekompromisně stanovit jakési hranice je zde k nezaplacení.

Ž2, 2: Furt takový mi tam vykládal nějaký věci, co mě upřímně nezajímaly.. Jako v kolika přišel o panictví a furt se mě na něco ptal… Ž3, 2: …on mi pořád psal, jakože mi chce pomoct a jestli nezajdeme na kafe. Ž3, 3: …je tam čím dál víc lidí a myslím si, že čím dál víc lidí to pojímá špatně. M1, 2: …moje přítelkyně jen kvůli tomu, že ten server byl přihlášenej v Marseille a ona se objevila jakože logged in Marseille, tak dostala asi tři žádosti na setkání na kafe od nějakých Maročanů.

Couchsurfeři se také shodují, že spousta jejich kamarádů na CS vůbec nejsou a ani po bližším seznámení s tímto stylem cestování je to nezaujalo. K cestování přes CouchSurfing musíte mít určité předpoklady – dokázat důvěřovat lidem, být otevřený novým věcem, apod.

Ž1, 2: Setkávala jsem se i s otázkama opačnýho typu od lidí, co CS neznají „A to se jako nebojíte? A to se nebojíš si někoho cizího pustit do bytu nebo spát u někoho cizího?“ Ž2, 3: Ono je to na tom vlastně postavený, že si člověk pustí někoho cizího do bytu a sdílí tam všechno s ním, nebo skoro všechno, takže ti lidi si tam musí vzájemně hodně věřit. 39

Když je někdo například zvyklý a vyhovuje mu cestovat ve více lidech, je tento typ cestování s CouchSurfingem také téměř neslučitelný, protože jsou to spíše výjimky, kdy je nějaký host schopný ubytovat tři a více surferů.

M1, 3: Když jsem jel někam ve skupině, tak jsem sám přes CS jako jedinej třeba se zkoušel s někým zkontaktovat a dokonce jsem snad i hloupě zkoušel úplně všechny ubytovat. M3, 1: …když je víc lidí, když je nás třeba 5 lidí, tak je to nepoužitelný.

2.5.1.2 Cestování přes CS v závislosti na věku Tato kategorie popisuje jevy a situace, které znemožňují nebo částečně omezují členy v aktivním využívání CouchSurfingu. Zatím se přímo týká jen dvou respondentů, ale je pravděpodobné, že postupem času zahrne i ostatní. Ostatní respondenti si pozdější důsledky uvědomují, ale zatím se jich netýkají. U obou respondentů, kteří již mají pevnou práci a tudíž si nemohou vycestovat do zahraničí kdykoliv se jim zachce a zároveň nehostují tak často, je patrné, že jim CS ve velké míře chybí. Touha po cestování se tedy v závislosti na věku až tak nemění. Mění se pouze míra uspokojení této touhy.

Styl cestování Vlastnosti:

Míra zodpovědnosti:

malá – velká

Styl cestování:

spontánní – propracovaný

Touha po poznávání:

malá – velká

U starších členů CS je znát, že dávají přednost přesně naplánovanému programu. Chtějí vědět, kde budou příští noc spát, jak se dostanou do dalšího města a s čím mohou nebo nemohou počítat. Je to jakási potřeba jistoty.

M2, 2: Přece jenom, že mám nějaký plán... nejsem takovej free. Takže tím je pro mě náročnější si naplánovat to surfování, to si vždycky promyslím..

40

Ž1, 3: Já jsem zpracovala takový docela podrobný itinerář, protože já zase nejsem takovej ten úplně dobrodružnej typ, že by mně bylo jedno kdy, kde budu spát, kde se uložím. M2, 3: Ti couchsurfeři jsou někdy takoví docela hodně odvážní.. cestujou stopem bez jakéhokoli plánu atd.

K tomu se váže i určitá míra zodpovědnosti v cestování, kdy starší členové snadněji dodrží smluvená setkání, příjezdy apod. Souvisí to pravděpodobně s tím, že i v osobním životě jsou už o něco dál než mladší členové CouchSurfingu, povětšinou studenti. Mají nějaké zázemí, popř. rodinu a v těchto případech se zodpovědnost předpokládá.

Naproti tomu mladší členové až tak neřeší, kde budou nebo nebudou spát příští noc, jestli pojedou vlakem, stopem nebo jestli vůbec pojedou. Nechávají se většinou unášet tam, kam je vítr zanese.

Ž3, 4: Ale jinak já jsem taková hrozně jakoby nezodpovědná, takže si říkám „a ono to nějak dopadne“ a je to všechno v pohodě. Ž3, 5: …cestuju a jen tak si poznávám a jen tak si potkávám.

Je čas dáti sbohem Vlastnosti:

Ovlivnění vážnou známostí:

nepatrné – značné

Ovlivnění zaměstnáním:

nepatrné – značné

Touto podkategorií jsem chtěla přiblížit, co odvádí členy od CouchSurfingu. V případě, že má někdo již vážný vztah, cestování přes CS už není tak obvyklé. Mezi hlavní důvody patří partnerův/partnerčin nezájem o tyto cesty, preference jiného stylu cestování, větší soukromí a pohodlí. Ve většině případů není potřeba váhat nad tím, zda se člověk rozhodne pro cestování s partnerem nebo bez něj.

Ž1, 4: To, že teď CS nedělám, to souvisí vyloženě s tím, že jsem se seznámila se svým budoucím manželem, takže jsme spolu intenzivně randili a věnovala jsem mu většinu času, takže pak už nějak nebyl moc prostor na to, abych měla v bytě nějaký cizí lidi, protože jsme spolu trávili většinu času. 41

Pokud má couchsurfer už stálou práci, je to taky jakousi zábranou. Především kvůli pracovním povinnostem a nedostatku dovolených oproti studijním létům.

M2, 4: …jsem právník a to český právo, když se naučíš, tak nemůžeš pracovat v cizině, to prostě není přenositelný. M2, 5: ...nikdy mi to předtím nevadilo, až když jsem potkal všechny ty lidi, kteří pracují tam v té zemi, pak jsou v té zemi, teprve teď jsem si uvědomil, že vlastně jsem hrozně omezenej tou svou profesí.

2.5.1.3 Strategie hostování Když má někdo chuť a vhodné podmínky k hostování, záleží pouze na jeho uvážení, koho si k sobě pustí a koho ne. Z rozhovorů vyplynuly dvě hlavní strategie hostování.

Přijetí na základě zájmů Vlastnosti:

Počáteční stupeň důvěry:

nízký – vysoký

Intenzita zážitku:

nízká – spíše nižší – spíše vyšší – vysoká

Přátelství:

pravděpodobné – méně pravděpodobné

Ti členové CS, kteří si zakládají na pečlivém výběru surferů, si tím do jisté míry zajišťují dobrý a kvalitní průběh samotné výměny. Podrobným prostudováním, vyfiltrováním profilů a posláním několika zpráv už ví, co od člověka mohou očekávat, co spolu mají či nemají společného, co by chtěli s tím druhým probrat, zeptat se apod. Je to tedy člověk, kterého si vyloženě vybrali a na základě toho mu i důvěřují, těší se na něj. Jednoduše si tedy člověk pouští k sobě do bytu jen toho, o kom předpokládá, že si s ním bude rozumět a že výměna bude stát za to. Většinou se tedy potom nestává, že by si ti dva neměli co říct. Skvěle se doplňují, obohacují se svými názory a chtějí trávit čas společně.

Ž1, 5: Ten profil slouží k tomu, aby člověk vyfiltroval lidi, u kterých očekává, že si s nimi bude rozumět, že si s nimi bude mít co říct nebo něco takovýho. 42

Ž1, 6: Musím říct, že ty profily a jejich účel fungují výborně, protože já jsem díky tomu měla možnost perfektně korigovat koho si k sobě pustím. Ž3, 6: Abychom měli podobný pohled na život nebo aspoň něco málo společnýho.

Přijetí všech Vlastnosti:

Počáteční stupeň důvěry:

nízký – vysoký

Intenzita zážitku:

nízká – spíše nižší – spíše vyšší – vysoká

Přátelství:

pravděpodobné – méně pravděpodobné

Poměrně velká část respondentů při přijímání requestů přihlíží jen k tomu, zda mají čas. Někteří z nich dokonce za „mít čas“ považují pouze to, zda jsou doma a nikoli už to, jestli budou mít čas i na surfery. Je samozřejmé, že si pročtou profily surferů, ale pokud jim to časově vyhovuje, přijetí surfera nestojí nic v cestě. V té chvíli nepřemýšlí nad tím, kdo má jaké zájmy, jaké je národnosti nebo co od výměny očekává. Pokud mohou, jednoduše surfera přijmou.

Ž2, 4: Tak hlavně na začátku to datum, jestli vyhovuje, jestli budu tady a když to všechno odpovídá, tak se domluvíme. Ž2, 5: Když někdo neměl reference, tak pak to bylo v pohodě. No a většinou si pak přečtu o tom člověku třeba něco, co je tam napsanýho a jakože.. asi snad skoro všechny jsem přijmula kromě toho, když jsem třeba nebyla tady v Brně nebo tak. M1, 4: A když mně někdo napíše, tak.. jestli je to osobní, jestli to není jenom copy paste, masový email a když můžu, tak ubytuju. Jako nevybírám si. M2, 6: Když třeba dlouho nikdo nepřijede, tak vezmu i někoho, kdo třeba vyloženě nemá stejný zájmy.

V těchto případech je méně obvyklé, že si host se surferem sednou tzv. na tělo. Požadavky a očekávání jednotlivých stran se mohou lišit, a proto se od jednoho z nich očekává, že se přizpůsobí. To, jestli to bude host nebo surfer už záleží na domluvě. Rozhodně to ale neznamená, že by neproběhlo nějaké kulturní obohacení. Právě kvůli tomu, že si host nevybírá sobě podobné nebo určitým způsobem zajímavé lidi, je zde nutná určitá improvizace. Host se učí jednat a vycházet s rozdílnými typy lidí, což je určitě veliké plus.

43

M2, 7: Když je ten člověk úplně jiný než já, tak ze začátku to bylo takový, že jsem si říkal, jestli se k sobě budeme jakoby hodit, ale časem zjišťuju, že když jsou ti lidi úplně jinačí, tak se stejně obohatí. M3, 2: …je tam dobrý to překvapení, že když mi přijede někdo, kdo je jiné krevní skupiny, tak mě to taky může obohatit.

Na druhé straně většina těchto setkání končí surferovým odjezdem a nemají pak žádný přesah. Pokud si totiž host se surferem nevyhovují, je logické, že ani kdyby chtěl host navštívit místo, kde surfer žije, nejspíš by ho s žádostí na ubytování neoslovil.

M3, 3: To spíš záleží, jak ten čas chci s nima trávit, záleží, jak jsou mi sympatičtí. M3, 4: Když přijede někdo, kdo je strašně nudnej, tak já s ním nechci trávit ten čas, protože mi to nevyhovuje..

2.5.1.4 Proč (ne)cestovat sám? Vlastnosti:

Intenzita zážitku:

nízká – vysoká

Osobnostní růst:

malý – velký

Zranitelnost:

malá – velká

Osamocenost:

nikdy – často

Když se člověk vydá na cestu sám, znamená to, že je schopný nebo alespoň počítá s tím, že si dokáže poradit. Musí si umět vše zařídit, o vše se postarat a dokázat jednat v nepředvídatelných situacích. A i když si tímhle vším není jistý, v případě, kdy takový okamžik nastane, nezbývá mu nic jiného, než to zkusit. Tento typ cestování je tedy zcela odlišný tomu, kdy s sebou máme někoho druhého. Musíme spoléhat výhradně jen na sebe, což nám zcela určitě zaručuje jistý osobní růst, protože se dostáváme do situací, které za nás mohl obvykle řešit někdo jiný nebo s nimiž jsme se ještě dosud nesetkali.

Pokud k hostovi přijede surfer sám, poukazuje to hned na několik znaků: •

Surfer je více zranitelnější, nemá onu oporu, jako když cestuje s někým dalším. Host je v té chvíli pro surfera člověk, ve kterého vkládá důvěru a na kterého spoléhá. 44

M1, 5: Taky seš naprosto otevřenej a i to okolí tě vnímá i zranitelnějšího i lehčeji přístupnějšího. M2, 8: Jako nemůžu říct že bych neměl vůbec žádnou obavu, ale tak nějak.. a vždycky to dopadlo dobře. •

Host a surfer mají možnost soustředit se jen jeden na druhého bez toho, aniž by se například surfeři bavili mezi sebou a hosta tzv. vyšoupli. Pokud tohoto aspektu tedy obě strany využijí, výměna je mnohem intenzivnější.

M2, 9: Když je surferů víc, tak se pak baví víc mezi sebou. Když je jenom jeden, tak jste na sebe tak nějak.. že se předpokládá, že budete spolu. M1, 6: Sám. Protože až potom je to o tom, že chci potkat ty lidi, chci se s nima bavit, mám na to čas. Jako cestovat sám je podle mě fakt jako nejintenzivnější způsob cestování. •

Tím, že se surfer rozhodne cestovat sám, si většinou něco dokazuje a zároveň dochází i ke značnému osobnostnímu růstu.

Ž2, 6: Takže jsem se bála, ale říkala jsem si, že si musím dokázat, že taky něco zvládnu sama bez takových těch pomocných rukou… Ž3, 7: Když jsem byla sama, tak to má výhodu tu, že se mi zvýšilo sebevědomí, že jsem si dokázala, že to zvládnu, že prostě si to umím všechno zařídit sama.

Z rozhovorů vyplynulo, že ženy mají obecně větší strach a obavy, a proto jsou více opatrné. Dávají přednost cestování ve dvou či více lidech a oproti mužům mají potřebu sdílet své zážitky. Zatímco respondent M1 je spokojen s pořizováním fotek jakožto se způsobem, jak později sdílet své zážitky se známými, ženy se často vyjadřují v tom smyslu, že individuální cestování sice zajišťuje jisté obohacení a seberozvíjení, avšak způsobuje osamocenost a uzavřenost. Jde to možná srovnat i s obecně větší touhou po společnosti a komunikaci, která se vyskytuje ve větší míře právě u žen.

Ž1, 7: Cestovat sama bych nesnesla, protože bych neměla s kým sdílet ty zážitky. Ž3, 8: …všechno jakoby plynulo kolem mě, ale nic jsem neprožívala naplno. Tím, že jsem to nemohla sdílet.

45

Ž1, 8: …zvlášť pokud holky dělají CS samy a nemají třeba sharovaný byt12 s více lidma, tak pochopitelně musí člověk trochu zapojit buňky. Ž2, 7: …asi si z toho vyvodil, že když jedu sama holka, tak že se tím asi něco snažím říct, nebo já nevím.. Ž2, 8: Jakože to bylo dobrý, když jsem byla sama, ale přece jenom bych raději jezdila s někým dalším. Ž2, 9: A taky mám pocit, že je to takový uvolněnější, když je člověk s někým, že je víc v klidu. Má pocit, že tam má pomocnou ruku případně, když tam je někdo s ním. Ž3, 9: Bála ses něčeho? Ne, vůbec. Já jsem byla s kamarádkou, byly jsme dvě a v té Indii je všechno strašně easy, takže…

2.5.1.5 Vliv kulturní výměny na osobnost couchsurfera Rozvoj v oblasti kognitivní Vlastnosti:

Intenzita změny:

nízká – vysoká

Vzrůst schopnosti tolerance:

nepatrný – značný

Rozvoj vědomostí:

malý – velký

K cestování obecně patří aspekt toho, že člověk na cestách něco vidí, něčemu se naučí. O cizích kulturách, zvyklostech a životu lidí žijících jinde se toho dá sice hodně vyčíst z knih, ale nic se nevyrovná přímému kontaktu s nimi.

U couchsurferů je ve většině případů přítomná přirozená zvědavost a touha po něčem novém. Často si uvědomují, že lidé žijící jinde mají jiné smýšlení a pohled na svět a CouchSurfing je perfektním prostředkem k tomu, aby se o tomto jejich pohledu dozvěděli něco víc. Je zde patrná dychtivost po sebevzdělávání a seberozvíjení.

Ž1, 9: A další věc, která je taková, která mi přijde pro CS typická je, že celý ten koncept, jako spát u někoho, koho neznáš, ale protože ti to je zajímavý. Nejde jenom o dobrodružství ve smyslu vrhání se do nebezpečí, ale je tam taková ta chuť po poznávání.

12

Sharovaný byt = byt, který člověk sdílí s jinými lidmi, tedy nebydlí v něm sám.

46

Ž1, 10: Snažila jsem se obohatit svoje vědomosti z hlediska poznání těch různých zahraničních lidí nebo kultur, abych sama neměla třeba příliš omezený představy nebo tak. Ž3, 10: Psala jsem jednomu chlapovi, který je Sik, náboženství Sik a moc jsem o něm nevěděla, takže jsem chtěla jít k němu, abych se o tom dozvěděla co nejvíc.

Změna postojů k vlastním předsudkům Vlastnosti:

Intenzita změny

nízká – vysoká

Vliv pozitivních zkušeností:

malý – velký

Tím, že se couchsurfeři na svých cestách neustále setkávají s kulturními odlišnostmi, málokdy narazíme na člověka s výrazně xenofobními postoji. Členové jsou většinou dychtiví po poznání cizích krajů a lidí, a k jiným národnostem jsou tak poměrně tolerantní. I přesto si však mnozí z nich uvědomují své předsudky a jisté kulturní limity.

Ž1, 11: Ale jako já naprosto uznávám, že i já mám určité své kulturní limity. M1, 7: Spíš narážím na nějaký takový profily a vytvořil se nějaký takový stereotyp vůči té zemi nebo vůči těm mužům z té země. M1, 8: Někdy mám pocit, že bych úplně nechtěl člověka z téhleté země hostit, ale nikdy jsem doufám podle toho nejednal.

V rozhovorech se ale na druhou stranu často objevovala touha po prolomení těchto předsudků a lepším poznání skupin lidí, kterým člen zrovna dvakrát nevěří. Jde tedy o to, ověřit si, zda jsou naše předsudky oprávněné nebo zda je ve skutečnosti situace zcela jiná a předsudky jsou tak zbytečné.

Ž1, 12:…nějak zvlášť nemusím lidi z Asie, protože mi ta jejich kultura přijde divná, ale zase jsem si říkala, že neznám nikoho tak osobně, abych to mohla třeba nějak poznat blíž.

Pokud se člověk rozhodne s vlastními předsudky bojovat, což je zajisté velmi důležitý krok, zpočátku se do tohoto boje nechce pouštět sám. Přece jen má někde hluboko v sobě zakořeněné pochybnosti, kterých není snadné se zbavit. Pro setkání s člověkem 47

např. jiné národnosti či sexuální orientace si tak volí bezpečné prostředí nebo společnost třetí osoby. Na základě zkušeností se pak naše předsudky prohlubují nebo naopak mizí. Čím více máme pozitivních zkušeností, tím více se učíme důvěřovat ostatním a jsme vůči nim tolerantnější. A jelikož mají členové CouchSurfingu především dobré zkušenosti, jejich předsudky pomalu ustupují do pozadí. Ovšem ani negativním zážitkům se bohužel někdy nevyhneme, a proto se musíme s určitými kulturními limity smířit.

Ž2, 10: Ale zase je pravda, že třeba je to takový malicherný, ale ze zkušenosti vždycky raději mám ty lidi ze západu než z východu. M1, 9: Asi bych chtěl říct, že jo, že cestování mě změnilo. Že jsem velmi tolerantní vůči cizím kulturám, cizímu nebo jinýmu chování, jednání a mezikulturní komunikace. M2, 10: Tím, že mám víc zkušeností s těma couchsurferama, tak je nějak prolamuju.

Sociální kompetence Vlastnosti:

Intenzita změny

nízká – vysoká

Navázání kontaktu:

snadné – obtížné

Touha po seznamování, nových přátelstvích a společně strávených chvílích je mezi couchsurfery běžná. Někteří nemají v běžném životě problém seznámit se s cizími lidmi, kteří jim jsou sympatičtí. Stačí si vyměnit pár základních frází, zjistit jestli je zájem oboustranný a je to. To se ovšem zdaleka netýká všech. CouchSurfing usnadnil způsob seznamování především těm, kteří se necítí dobře, majíli udělat první krok. Tím, že celý proces kulturní výměny začíná žádostí poslanou elektronicky tomu druhému, není tu žádné prvotní „face-to-face“ setkání, kterého by se někdo mohl obávat. Člověk, který píše druhému žádost, si může předem vše dobře rozmyslet, odpadá nervozita a strach z bezprostředního odmítnutí. Pokud je jeho žádost přece jen zamítnuta, člověk se s tím vyrovnává mnohem lépe, než kdyby mu byl nezájem vmeten do tváře. Jestliže je na druhé straně žádost přijata, první krok je úspěšně překonaný. Následuje výměna několika emailů o podrobnostech a když se nakonec surfer a host setkají, přece jen už se trochu znají. Právě tento postup mnozí vítají s nadšením, protože se před nimi otevírá způsob, jak se i oni mohou bezproblémově seznámit se zajímavými lidmi, což pro ně doposud bylo cizí. 48

Ž2, 11: Strašně mě teďka dobře směruje, že vlastně už nejsem taková tolik uzavřená, jak to bývalo. M2, 11: Já nejsem ten člověk, co se úplně snadno s někým seznámí, jakože se dá do řeči na ulici, takže když jsem cestoval, tak se mi moc nedařilo seznámit se s těmi místními tak moc a tady to je způsob, jak jsem tady ty ledy prolomil. M2, 12: Já dělám v kanceláři a skoro se nevidím s žádnýma lidma, takže pro mě je to takový dobrý způsob, jak vyjít mezi lidi a tak, nebýt zavřenej v kanclu.

2.5.1.6 Co vše o nás vypovídá profil? Reference jako důležitý zdroj informací Vlastnosti:

Vliv množství referencí:

malý – velký

Vliv typu referencí:

malý – velký

Reference na CouchSurfingu zajisté slouží jako jeden z nejspolehlivějších zdrojů informací o druhém. Jsou to jakési výpovědi, které o člověku napsali ostatní a vztahují se ke společným zážitkům.

Ž1, 13: I ty reference.. tak zaprvé, je to jejich účel, za druhé jedna věc je, co člověk napíše o sobě a další věc je co o něm napíšou jiní a mnohdy ty reference ještě toho člověka pochválily víc než on sám sebe. M1, 10: Z toho nejdůležitější pro mě jsou reference ostatních couchsurferů. Jak dlouho ten člověk je členem, co o sobě napíše, to každej může nějak napsat se hezky, ale to co o něm napíšou ti druzí, to je pro mě nejdůležitější.

I když u některých couchsurferů není množství referencí rozhodující, všichni se shodli na tom, že čím více, tím lépe. O druhém to vypovídá minimálně to, že je aktivním členem, má s cestováním přes CouchSurfing nemalé zkušenosti a tudíž i spoustu zážitků, o které se může podělit.

Ž2, 12: Většinou se podívám na ty reference, jaké ten člověk má no a když žádný nemá, tak holt žádný nemá, ale s tím nikdy nebyl problém. 49

Ž3, 11: Určitě je důležitý, aby měl nějaké reference, které si přečtu a aby se mi ty reference.. jako nejen aby byly pozitivní, ale abych z toho i vyčetla, že je to člověk, který by mě mohl být sympatický. M2, 13: Když se rozhoduju, tak… když píšou dva zaráz, tak určitě dám přednost tomu, kdo má nějaké reference.

Jak už bylo zmíněno, reference se podle typu dělí na pozitivní, neutrální a negativní. Už i při náhodném prohlížení několika desítek profilů je na první pohled jasné, že je drtivá většina referencí pozitivní, a proto jsem se v rozhovorech zajímala o to, jak členové reagují na profil s negativní referencí, která se objevuje velmi zřídka. Všichni se shodli, že negativní reference čtou jako první. Potom hodně záleží na povaze samotné negativní reference – zda je to něco vážného nebo se jedná jen o nedorozumění. Od tohoto bodu se pak odvíjí to, zda se členové rozhodnou přijít s tím dotyčným do kontaktu či ne.

Ž3, 12: Určitě upoutají mou pozornost. M1, 11: ...když je to negativní, tak si ji přečtu. Není to jako, že se podívám na číslo, kolik jich má a tím je pro mě vyřízenej.

Někteří se tedy rozhodují až podle povahy dané negativní reference, ale jsou zde i tací, které negativní reference odradí, ať už v ní stojí cokoliv.

Ž3, 13: Už to, že je tam ta negativní reference, tak si říkám „můžu si vybrat něco jinýho, co je celý v pohodě.“ Odradí mě to, i když to není nic fakt hroznýho a i když třeba není jasný, jestli to byla jeho vina, protože ti dva se opravdu nějak nepohodli, tak prostě do toho nejdu.

Část profilu, kterou můžeme ovlivnit Vlastnosti:

Vliv pečlivě vyplněného profilu:

malý – velký

Dalšími ukazateli, které o nás mohou mnohé vypovídat, jsou mimo jiné například (ne)vyplněný profil, zájmy, fotka, popis couche apod. Se všemi těmito údaji můžeme libovolně zacházet, upravovat je i mazat, čímž měníme celkový vzhled našeho profilu a následný dojem z něj. 50

Z rozhovorů lze vyvodit, že čím více má člověk svůj profil propracovaný, tím větší možnost mají ostatní ho poznat a na základě toho to budí i větší důvěru. Je to tedy pro dotyčného zajisté velké plus.

Ž1, 14: To je geniální na tom profilu, že zaprvé.. čím je vyplněný, tím líp pro každýho. Protože když si to ty jako cestovatel vyplníš co nejpodrobněji, tak jednak to budí důvěru a jednak potom každý hostitel má možnost si přečíst prostě co seš zač a vyfiltrovat to. M2, 14: Nehledám, aby měl stejné zájmy, ale když tam ani není jasný, jaké má zájmy, tak to už mě spíš odrazuje. Když je to prázdný ten profil. M2, 15: Když nemají ani reference a ještě mají prázdný profil, tak ten člověk z toho nemá žádný dojem. M3, 5: Taky se kouknu, jak má vyplněný profil. Jestli tam má od každýho půl řádku, tak to mě taky nějak nezaujme.

51

2.6 Výsledky a interpretace výzkumu Kategorie uvedené v předchozí kapitole mezi sebou mají určité vztahy a souvislosti, které budou popsány níže a pro lepší představu znázorněny graficky.

1. Kategorie Proč (ne)cestovat sám a Strategie hostování se přímo pojí s kategorií Vliv kulturní výměny na osobnost couchsurfera. Ať už se totiž jedná o jakoukoli část uvedených kapitol a dojmy z kulturní výměny jsou pozitivní či spíše negativní, vždy dochází k osobnostnímu rozvoji.

2. Proč (ne)cestovat sám X CS není pro každého. Pokud se rozhodneme pro individuální cestu, musíme být připravení na vše. Jedním z rizik je právě to, že narazíme na někoho, kdo si podstatu CS vyložil po svém. Při individuálním cestování je proto ještě více důležité dávat si pozor na to, u koho budeme zůstávat.

3. Pokud někdo využívá CouchSurfing jen jako levný způsob ubytování či jako seznamku, nedochází zde k očekávané kulturní výměně, čímž obě strany o hodně přichází.

4. Kategorie Co vše o nás vypovídá profil je v přímém vztahu s kategorií CS není pro každého. Ze zájmů, pohledu na svět a ostatních položek, které si může dotyčný v profilu vyplnit, je většinou patrné, co takový člověk od CS očekává. Může nám to tedy pomoci vyhnout se případným nedorozuměním při samotném setkání. Také reference nám poskytují dobrý obrázek toho, jak probíhají cesty daného člena CS.

5. Na to přímo navazuje kategorie Strategie hostování, konkrétně pak podkapitola Přijetí na základě zájmů. Pro ty členy, kteří si při schvalování žádostí dají s výběrem surfera opravdu záležet, je profil klíčovým zdrojem informací, ze kterého vycházejí. Také pro kategorii Proč (ne)cestovat sám je profil důležitý, protože když se někdo vydá na cestu sám, host je pro něj většinou jakýmsi záchytným bodem a jediným člověkem, kterému v cizím prostředí věří a na kterého spoléhá. 52

Grafické znázornění vztahů mezi kategoriemi

Proč (ne)cestovat sám?

1

Vliv kulturní výměny na osobnost couchsurfera Rozvoj v oblasti kognitivní Změna postojů k vlastním předsudkům Sociální kompetence

Zisk z cesty Rizika 2 CS není pro každého 5

3

Za místy či za lidmi Zneužití

1

4 Co vše o nás vypovídá profil?

5

Strategie hostování Přijetí na základě zájmů Přijetí všech

Reference jako důležitý zdroj informací Část profilu, kterou můžeme ovlivnit

Cestování přes CS v závislosti na věku Styl cestování Je čas dáti sbohem

Legenda: čísla v kroužcích odpovídají číselným bodům na straně 52.

53

Mnou stanovené výzkumné otázky:

„Co ovlivňuje důvěru členů CouchSurfingu?“ Z rozhovorů vyplynulo, že nejdůležitějším ukazatelem důvěryhodnosti člověka, podle kterého se většina členů CS řídí, jsou reference. Podstatnými prvky jsou také ostatní části profilů jednotlivců (např. zájmy, osobní filosofie, popis sama sebe apod.), ale reference, především samozřejmě ty pozitivní, vrhají na dané členy to nejlepší světlo, které si mohou přát. To, jak jsou lidé schopni důvěřovat ostatním, určitě také ovlivňuje způsob výchovy, což se v rozhovorech také projevilo. Jedna z respondentek, jejíž rodiče podobný styl cestování praktikovali už za jejího mládí, nespatřuje v ubytovávání druhých sebemenší problém ani riziko. Na rozdíl od toho jiný respondent, který se s obdobným stylem cestování za celé své mládí nesetkal, je vůči surferům dosti ostražitý a opatrný, zejména co se případných krádeží a špatného chování týče. A nakonec je také nutno se zmínit o počtu pozitivních zkušeností, které mají za důsledek zvyšování důvěry členů. Ž3, 14: „Teď jim asi důvěřuji víc, právě kvůli těm pozitivním zkušenostem.“

„Jaká je motivace lidí zapojit se do CouchSurfingu?“ Když se na CS přihlásí noví členové, jejich důvody k zapojení se a účastnění se cest přes CS jsou často odlišné. U první poloviny respondentů byla hned od začátku motivací kulturní výměna. U druhé poloviny to bylo však něco jiného. Jejich prvotní hnací sílou ke členství na CS byly především peníze – tedy levný způsob cestování, který jim nikdo jiný nebyl schopen zajistit. Ovšem i přes tento počáteční důvod se motivace časem změnila. I když finančně nenáročné cestování stále oceňují, do popředí se postupně dostávala touha po poznání nového a po sblížení se s neznámými lidmi a prostředím, ve kterém tito lidé žijí. V ten okamžik se tedy poslání CS naplnilo.

54

ZÁVĚR Aby bylo možné lépe porozumět výzkumné části práce, teoretická část se zabývá charakteristikou nepříliš známé organizace CouchSurfingu, důvěrou a následně pak jejich spojením, které je pro samotné fungování CS nezbytné. Po přečtení teoretické části je ihned snazší porozumět tomu, čím je pro mnohé CouchSurfing tak atraktivní a co zajišťuje členům jejich bezpečnost.

Hlavní otázka výzkumné části zněla: Co ovlivňuje důvěru členů CouchSurfingu? a následovala podotázka: Jaká je motivace lidí zapojit se do CouchSurfingu?. Z analýzy získaných dat vyplynulo, že co se týče důvěry v ostatní, členové přikládají největší význam bezesporu referencím. Po nich přichází na řadu informace, které se mohou členové dočíst na profilu a dále pak jejich pozitivní zkušenosti, které zvyšují důvěru v druhé. V motivaci k zapojení se do CS hrála nejzásadnější roli kulturní výměna a na stejné úrovni byly peníze, které části respondentů výrazně usnadňovaly vyjetí do zahraničí a poznávání nových míst.

Když jsem několik svých známých poprosila o pomoc s anglickým překladem, v němž jsem zmínila slova CouchSurfing a důvěra, jedna z odpovědí, která se ke mně dostala, mě rozesmála – „Couchsurfing znamená povalovat se u TV a přeblikávat jeden program za druhým. Ale co ta následující věta o důvěře - nechápu. Ukazovala jsem to i našemu Američanovi, taky se podivoval.“ V té chvíli jsem se zaradovala nad tím, že minimálně dvěma lidem rozšíří má práce obzory a tím pádem je jeden z cílů mé bakalářské práce splněný.

Co se týče spojení důvěry a CouchSurfingu, velmi mě oslovil příběh z cest jednoho z respondentů: „Jeden bohatý Ind nám povídal strašně moc špatných zkušeností s couchsurferama, a tak jsme se ho ptali: „Proč to teda děláš, když ti tady třeba vychlastali celý bar nebo něco ukradli apod.?“ Vůbec nechápal naši otázku.. že přece to, že je někdo špatný neznamená, že i ten další bude špatný. Takže si vždycky řekne: „No, to bylo špatný, špatná chyba“, ale už se těší na dalšího couchsurfera.“ (Ž3, 15)

55

To je právě podle mého názoru to nejdůležitější. Neodsuzovat druhé na základě chování jiných lidí, ale snažit se co nejvíce využít příležitostí, které nám CouchSurfing nabízí. Pokud tohle člověk zvládne a překoná, negativní zkušenosti se snadno ztratí v záplavě těch pozitivních a nezapomenutelných zážitků. Proto je důležité nebát se a naučit se ostatním věřit.

56

POUŽITÁ LITERATURA A ZDROJE 1.

BIALSKI, Paula; BATORSKI, Dominik. From Online Familiarity to Offline Trust: How a Virtual Community Creates Familiarity and Trust between Strangers. ZAPHIRIS, Panayiotis; ANG, Chee Siang. Social computing and virtual communities. Boca Raton: Chapman , c2010. s. 179-204. ISBN 978-14200-9042-0.

2.

BRITTEN, Fleur. On the Couch : Tales of couchsurfing a continent. London : Collins, 2009. 342 s. ISBN 978-000-7310-999.

3.

BUCHTÍK, Martin. O lidech na blízko i na dálku: vzdělávací a zážitkový projekt o Internetu : metodika projektu LiveOnLine. 1. vyd. Praha: Powerprint, 2010, 149 s. ISBN 978-80-87415-01-6 (brož.).

4.

BUSKENS, Vincent; RAUB, Werner. Embedded trust: Control and learning. In: Group cohesion, trust and solidarity. 1. ed. Amsterdam [u.a.]: JAI, 2002. s. 167202. ISBN 0-7623-0898-2.

5.

CARR, Nicholas. The shallows: How the internet is changing the way we think, read

and

remember.

London:

Atlantic

Books,

c2010,

276

s.

ISBN

9781848872257.

6.

CouchSurfing

[online].

©

1999-2012

[cit.

2012-03-13].

Dostupné

z:

http://www.couchsurfing.org

7.

DIVÍNOVÁ, Radana. Cybersex: forma internetové komunikace. Vyd. 1. Praha: Triton, 2005, 167 s. ISBN 80-725-4636-8.

8.

ESS, Charles; THORSETH, May. Trust and Virtual Worlds: Contemporary Perspectives. New York: Peter Lang, c2011. 193 s. ISBN 9781433109232.

57

9.

FAQ. CouchSurfing [online]. © 1999-2012 [cit. 2012-03-13]. Dostupné z: http://www.couchsurfing.org/help.html?default_language=cs&user_language=ur& set_bandwidth=med

10.

Guiding Principles. CouchSurfing [online]. © 1999-2012 [cit. 2012-03-13]. Dostupné z: http://www.couchsurfing.org/about.html/guiding

11.

Harmonogram přednášek. Live on Line [online]. [cit. 2012-03-10]. Dostupné z: http://www.liveonline.cz/?p=prednasky#prednaska4

12.

HÄUBERER, Julia; SEDLÁČKOVÁ, Markéta; ŠAFR, Jiří. Sociální důvěra: ukazatel společenské soudržnosti: teorie a empirický model původu v české společnosti. Praha: oddělení Studia sociální struktury; Sociologický ústav AV ČR, 2009, 55 s. Dostupné z: http://sdilenihodnot.soc.cas.cz/getfile.php?file=77375676&filename=WP16SedlackovaSafrHauberer.pdf

13.

HENDL, Jan. Kvalitativní výzkum : Základní metody a aplikace. Vyd. 1. Praha : Portál, 2005. 408 s. ISBN 80-7367-040-2.

14.

JUŘÍČKOVÁ, Věra. Úvod do psychologické teorie. Vyd. 1. Opava: Optys, 2009. 115 s. ISBN 978-80-85819-75-5 (brož.).

15.

LESLIE, Christopher R. Trust, Distrust and Antitrust. Texas Law Review. 2004, vol. 82, no. 3, s. 515-680. ISSN 0040-4411.

16.

LJUNG, Alexander; WAHLFORSS, Eric. People, profiles and trust: On interpersonal trust in web-mediated social spaces. Berlin: Lulu.com, 2008. ISBN 978-140-9229-421.

17.

Media FAQ. CouchSurfing [online]. © 1999-2012 [cit. 2012-03-13]. Dostupné z: http://www.couchsurfing.org/media_faq.html

58

18.

MIKŠÍK, Oldřich. Psychologické teorie osobnosti. 2. přeprac. vyd. Praha: Univerzita Karlova v Praze, nakladatelství Karolinum, 2007. 269 s. Učební texty Univerzity Karlovy v Praze. ISBN 978-802-4613-123.

19.

MISKJA, Bjørn. Trust, Lies and Virtuality. ESS, Charles; THORSETH, May. Trust and Virtual Worlds: Contemporary Perspectives. New York: Peter Lang, c2011, s. 120-136. ISBN 9781433109232.

20.

Mission. CouchSurfing [online]. © 1999-2012 [cit. 2012-03-13]. Dostupné z: http://www.couchsurfing.org/about.html/mission

21.

PRŮCHA, Jan. Multikulturní výchova : Teorie - praxe - výzkum. Vyd. 1. Praha : ISV, 2001. 211 s. ISBN 80-85866-72-2.

22.

Psychologie: Vznik předsudků. Co mě zajímá [online]. [cit. 2012-03-13]. Dostupné z: http://prouzitek.webgarden.cz/psychologie/novy-prispevek-26.html

23.

PULTAR, Edward; RAUBAL, Martin: A Case for Space: Physical and Virtual Location Requirements for Internet-based Social Networks. In 17th ACM International Conference on Advances in Geographic Information Systems, SIGSPATIAL ACM GIS 2009, November, 2009, Seattle, Washington, USA.

24.

RICHTER, Marianne. ‘Virtual Reality’ and ‘Virtual Actuality’. ESS, Charles; THORSETH, May. Trust and Virtual Worlds: Contemporary Perspectives. New York: Peter Lang, c2011. s. 31-44. ISBN 978-1-4331-0922-5

25.

RIVA, G.; Galimberti, C. Computer-Mediated Communication: Identity and Social Interaction in an Electronic Environment. Genetic, Social, and General Psychology Monographs 124, no. 4 (1998): 434-464.

26.

ROMISZOWSKI,

Alexander;

MASON,

Robin.

Computer-mediated

communication. JONASSEN, David H. Handbook of research on educational communications and technology: a project of the Association for Educational

59

Communications and Technology. 2nd ed. Mahwah, N.J.: Lawrence Erlbaum, 2004, s. 397-433. ISBN 08-058-4145-8.

27.

ŘEZÁČ, Jaroslav. Sociální psychologie. Brno : PAIDO, 1998. 268 s. ISBN 8085931-48-6.

28.

STRAUSS, Anselm; CORBINOVÁ, Juliet. Základy kvalitativního výzkumu: Postupy a techniky metody zakotvené teorie Přel. S. Ježek. 1.vyd. Boskovice: Albert, Sdružení Podané ruce, 1999. 196 s. ISBN 80-858-3460-X.

29.

SULER, John. The Basic Psychological Features of Cyberspace: Elements of a Cyberpsychology Model. The Psychology of Cyberspace [online]. 2005 [cit. 201203-10]. Dostupné z: http://www-usr.rider.edu/~suler/psycyber/basicfeat.html

30.

SZTOMPKA, Piotr. Trust : A Sociological Theory. Cambridge : Cambridge University Press, 1999. 214 s. ISBN 0-521-59850-8.

31.

ŠMAHEL, David. Psychologie a internet: děti dospělými, dospělí dětmi. Praha: Triton, 2003, 158 s. Psychologická setkávání, sv. 6. ISBN 80-725-4360-1.

32.

ŠMAHEL, David. Psychology and the Internet. Psychology and the Internet [online]. [cit. 2012-03-10]. Dostupné z: http://www.terapie.cz/smahelen/

33.

TADDEO, Mariarosaria. The Role of e-Trust in Distributed Artificial Systems. ESS, Charles a May THORSETH. Trust and Virtual Worlds: Contemporary Perspectives. New York: Peter Lang, c2011, s. 75-88. ISBN 9781433109232.

34.

TANIAR, David. Encyclopedia of mobile computing and commerce. Hershey PA: Information Science Reference, c2007. 2 v. (xxxi, 105627. ISBN 978-159-9040035.

35.

WARDRIP-FRUIN, Noah; HARRIGAN, Pat. Second person: Role-playing and Story in Games and Playable Media. Cambridge, Mass.: MIT Press, c2007, 408 s. ISBN 9780262083560 (ALK. PAPER). 60

36.

What is a B Corp?. Certified B Corporation [online]. © 2012 [cit. 2012-04-09]. Dostupné z: http://www.bcorporation.net/about

37.

WILLIG, Carla. Introducing qualitative research in psychology: Adventures in theory and method. 2nd ed. New York: McGraw Hill/Open University Press, 2008. 230 s. ISBN 0335221157.

38.

ZAPHIRIS, Panayiotis; ANG, Chee Siang. Social computing and virtual communities. Boca Raton: Chapman , c2010. 285 s. ISBN 14-200-9042-9.

61

PŘÍLOHY Ž1: pracující, 38 let


Jak ses dozvěděla o CouchSurfingu? Našla jsem ho náhodou na internetu, když jsem hledala něco úplně jinýho.




Takhle jo? Fakt, úplně takhle. Já jsem hledala… dávala jsem dohromady stránky svýho rockovýho sboru pro teenagery a hledala jsem… prostě titulní stránky nebo webový stránky jiných tensyngových skupin po Evropě, abych sebrala nějaký dobrý obrázky na nějakou prostě ilustrační grafiku nebo něco a na tohleto jsem náhodou narazila. A když jsem se do toho tak nějak začetla a tím jsem tak nějak pochopila, o čem to je, tak jsem si řekla, že je to asi docela chytrý. Pak jsem si přečetla takovou tu story, kde Keasey Fenton popisuje, jak to vzniklo a jak se to rozvíjelo, což mě vyloženě dojalo a přišlo mi to úžasné. A pak mi došlo, že vlastně moji rodiče něco v tomhle smyslu provozovali už odedávna až na to, že to nebylo na internetu, ale na náhodě. Ale moji rodiče jako taky byli schopní někde jít po městě, potkat dva zmatené ztracené Novozélanďany na kole a když jim začali radit co a kde a kudy kam, tak nakonec je pozvali k nám na zahradu a oni u nás pár dní kempovali. Ale tak za totáče to bylo jiný, protože tehdy zaprvé sem jezdilo míň cizinců, za druhé lidi měli o hodně víc strach, ale jako mně to přišlo naprosto přirozený, že jsem se do toho zapojila, protože moji rodiče jsou takoví světaznalí už jako hodně dlouho, takže k nám jezdily zahraniční návštěvy prostě už jako od 70. let. I když se cestovat nemohlo ven, tak občas jezdili lidi sem, takže nějaké zahraniční návštěvy u nás byly co chvíla a to byli jako známí mých rodičů, ale čas od času se takhle právě přihodil někdo úplně náhodně. Já nevím, třeba taťka šel po Karlově mostě a uviděl tam takovýho dědečka, který vypadal jak Santa Claus – bílý vlasy, bílý vousy a hrozně mile se díval a tak já nevím, asi vypadal ztraceně, nebo já nevím, tak taťka se ho zeptal, jestli chce s něčím poradit nebo tadada no a protože naši jsou prostě takoví jako… taťka je hrozně ukecanej a mamka je zase hrozně hodná, tak furt by někomu takhle pomáhali. Takže mu povykládal, co je dneska v Praze, nakonec to skončilo tak, že ho sám provázel po Praze a pak ho poslal k nám do Brna, tady jsme se dívali po Brně a pak ho poslal do Bratislavy a tak různě a vyklubal se z něj novinář z New Yorku v důchodu, který si jel projet v zájmu tu tajuplnou východní Evropu. A o půl roku později nám brankou prošla nějaká mladá bloncka dvacetiletá a že ji posílá tady ten pán, že to je její soused přes chodbu činžáku a že ona má teďka o prázdninách volno a jezdí po světě a že jí řekl, že se může u nás stavit, takže pak jsme měli jakože zase mladou kočku z New Yorku. Jeli jsme s ní tam na výlet, tam na zámek a něco, něco a pak když odjížděla, tak řekla: „No, tak jak budeš v New Yorku, tak se stav a můžeš u nás bydlet.. jo a to bylo nějak 1987 a já jsem si říkala hahaha, New York, kde bych se tam vzala no a ejhle, asi o 5 nebo 7 let později jsem u ní skutečně na návštěvě ten týden byla, protože už bylo všechno jinak. Takže takhle naši čas od času někde někoho prostě takhle sbalili na ulici a tím vlastně ten CS praktikovali ač neorganizovaně.. takže mně to přišlo úplně přirozený, že mám doma nějaký návštěvy někde z tramtárie. A navíc v té době zrovna jsem byla v takové životní situaci, že se mi to i celkem hodilo, že budu mít kontakt s lidmi zvenčí.


Takže to bylo v kterém roce, co ses zaregistrovala? 25. února, to si přesně pamatuju… 2006.




A kdybys měla říct, co máš raději.. jestli když u tebe někdo byl nebo tys byla u někoho?

62

No, ono v tom období, kdy jsem v tom byla aktivně, čili to bylo 2006 – 2008, což vlastně je bizardní, protože to v podstatě byly jenom dva roky, ale tehdy to bylo docela intenzivní, to jsem měla každý měsíc minimálně jednoho až dva lidi. To jsem v 90% případů byla hostitel, protože jsem byla v Brně, pracovala jsem tady, takže ke mně přijížděli lidi. Protože.. je spousta mladých lidí po světě, kteří si vezmou volno.. já nevím, rok po univerzitě, před univerzitou nebo takhle kdykoli a jedou na nějakou dlouhou cestu, takže cestují a cestují v listopadu, v únoru, cestují prostě v dubnu, cestují celý rok. Takže.. ty jsi doma a k tobě někdo přijede třeba i v březnu, i když nejsou žádné prázdniny pro tebe, protože oni mají úplně jiný časový program. Takže já jsem u sebe měla spoustu lidí a v podstatě z opačné strany, když se to tak vezme, tak jsem to zažila jen dvakrát.. hehe, myslím, asi. A v obou případech to teda bylo v Irsku, ale zase na druhé straně my jsme si pak v létě 2006 s kámoškou naplánovaly cestu do Irska skoro na 3 týdny a měly jsme půjčený auto a dělaly jsme takový kolečko po celým Irsku a já jsem zpracovala takový docela podrobný itinerář, protože já zase nejsem takovej ten úplně dobrodružnej typ, že by mně bylo jedno kdy, kde budu spát, kde se uložím. Takže jsem to chtěla mít naplánovaný, abych mohla být klidná a nenervovat se z toho no a tím pádem přes CS jsme to naplánovaly tak, že jen jednu jedinou noc z toho celýho téměř 3týdeního pobytu jsme spaly v hostelu a protože v tom jednom městě, který je tak prolezlý turistama, nebyl nikdo volnej a nám to ani nevadilo, ten hostel byl stejně takovej jako stranou všeho ruchu, takže to jsme celkem zvládly a veškerej zbytek času jsme byly u lidí a bylo to úplně fantastický. Bylo to suprový…. V jednom jediným případě byl ten kluk takovej jakejsi tydýt nespolehlivej, ale naštěstí jeho spolubydlící byli spolehliví, takže se to zvládlo v pohodě. No, takže tak.. a to samý jsem využila, když jsem byla o 2 roky později nebo tak.. o rok později myslím taky v Irsku, tak to snad byla jenom jedna nebo dvě noci.. jo a to bylo asi celý.. jinak jsem prostě nějak jako..


Takže jsi měla dvě cesty, ale více lidí, u kterých jsi přebývala.. Jojojojo, protože jsem nebyla na jednom místě, ale jezdila jsem z místa na místo. Protože ono je to i v rámci CS takový jako optimální, tak ty 2-3 noci.. To jsem poznala i jako hostitel, že prostě pokud nemáš obrovskej barák, že tam o těch lidech moc nevíš.. jo, já jsem měla jednopokojovej byt, takže všechno se odehrávalo v jedné místnosti víceméně. Takže většinou, pokud to nebyl nějaký extrémně kompatibilní člověk, tak i tak mně stačí ty 2,3 dny a pak už jsem ráda, že mám trošku svůj klid. A obecně vzato, za celou tu dobu, co jsem to dělala, tak se nevyskytla vůbec žádná jako ryze negativní zkušenost.. vůbec žádná, že bych musela někoho vyhodit nebo že byl někdo jakkoli hnusnej.. nic takovýho. Myslím si, že jenom dvakrát se vyskytli lidi, se kterýma jsem si neměla co říct, že to bylo jako hmm, jsme tak na sebe čučeli.. nebo že jsem se musela nějak víc snažit. Ale to ještě jeden z nich byl přes Hospitality club, který vůbec nevím, jestli ještě funguje nebo ne, ale ten měl naprosto nemožnou webovou stránku, takže na tu jsem se… Já jsem i dřív objevila Hospitality club nebo mi o tom řekla kamarádka z Estonska, ale ta webová stránka byla taková jakási, prostě nebyla moc „user friendly“, takže jsem tam s tím todle a pak když jsem objevila CS, tak prostě bylo vidět, že ten autor je ajťák, že to bylo výborně propracovaný softwarově. Že člověk mohl zjistit to, co potřebuje a výborně to funguje jako systém.


Cítila ses někdy nepříjemně, že je u tebe někdo cizí?? Ne, ne… protože jsem si vybírala lidi, kteří.. ten profil je slouží k tomu, aby člověk vyfiltroval lidi, u kterých očekává, že si s nimi bude rozumět, že si s nimi bude mít co říct nebo něco takovýho. Já jsem prostě to provozovala s tím, že jsem si byla vědoma toho, že mám prostě jednopokojovej byt, ty lidi to taky věděli. To teda myslím bylo ještě předtím, než byly do té stránky zaintegrovaný takovýty explicitní fráze typu: „budu spát v samostatné místnosti“ nebo „budu spát ve stejné místnosti jako hostitel“ atd. jako to tam tehdy ještě nebylo, ale já jsem to tam měla celkem jasně popsaný, že mám malej, jednopokojovej byt, ale že přesto má ten surfer samostatnej gauč. Já jsem měla takovou tu postel pod stropem, takže ten gauč byl zvlášť. Takže bude mít samostatnej gauč pro sebe a že koupelna a tak dál.. Takže bych řekla, že zaprvé i ke mně se hlásili zřejmě lidi, kterým nevadilo, že budou ve stejné místnosti. Většina z nich byly holky a páry, samozřejmě jsem měla párkrát i samotný kluky, ale to jsem si podle toho profilu pročetla co jsou zač a..

Myslím si, že dokonce můj první couchsurfer byl kluk – jeden, samotnej.. nicméně to byl takovej děsně nesmělej, tichoučkej francouzskej studentík, kterej byl asi tak malej jako já a byl strašně slušnej, prostě všecko v pohodě. Mám pocit, že ten den jsem ještě dokonce někde byla a někde jsem se zpozdila a on dvě hodiny chudák čekal před barákem. Nebo aspoň lidi se divili, co tam dělá, tak ho aspoň pustili do chodby a tak.. Párkrát se obyvatelé paneláku setkali s tím, že tam prostě… možná na jejich představy podezřele vysoké… hustě lidi s krosnami, kteří se tam pohybujou, mluví cizokrajným jazykem a furt čekají na tu jednu osobu, co bydlí v přízemí. Ale nikdo mi nenadával, nikdo si nestěžoval nebo nic. Protože to si myslím, že to je geniální na tom profilu, že zaprvé.. čím je vyplněnější, tím líp pro každýho. Protože když si to ty jako cestovatel vyplníš co nejpodrobněji, tak jednak to budí důvěru a jednak potom každý hostitel má možnost si přečíst prostě co seš zač a vyfiltrovat to. Takže já jsem úplně s klidným srdcem i pochopitelně to odmítání, protože jako samozřejmě se mi přihlásili i nějací takoví..to jsem si říkala, že jsou nějací pařmeni, kteří by chtěli akorát jít někam hulákat do klubu, tak ale sorry, to není můj typ. Takže.. musím říct, že ty profily a jejich účel fungují výborně, protože já jsem díky tomu měla možnost perfektně korigovat koho si k sobě pustím.


A zaměřovala ses na těch profilech nejvíc na co? Jestli jsi je četla celé? No tak jasně že. I ty reference.. tak zaprvé, je to jejich účel, za druhé jedna věc je, co člověk napíše o sobě a další věc je co o něm napíšou jiní a mnohdy ty reference ještě toho člověka pochválily víc než on sám sebe. A i z těch referencí, nejenom z toho profilu, ale i z těch zážitků, co ten člověk realizoval na cestách, tak člověk pochopil, jestli ten dotyčnej by chtěl jít pařit někam do klubu nebo jestli si raděj povídá o životě, o zážitcích, cestování a takových věcech. Jestli třeba rád uvaří nějaké své místní jídlo nebo jako co. Třeba pro mě bylo docela jednoznačný, když jsem se podívala, jaký má ten člověk rád filmy a muziku. Samozřejmě ne výlučně tohle, ale když si člověk projde, tak jako když vidím, že má někdo rád techno a akční filmy… a mnohdy i jako styl jazyka, kterým to bylo napsaný, tak z toho se dalo hodně poznat.


Setkala ses s tím, že hostitel surferovi nechá klíč apod. Nooo, když jsme jezdily s tou kamoškou po Irsku, tak víceméně ve většině případů…tak třeba.. byly jsme u 3 kluků, kteří všichni pracovali, takže ráno vstali a vyšuměli a my jsme ještě chrněly a vůbec jako jsme se s nima ráno neviděly. Takže jsme hnedka z kraje dostaly klíč a chodily jsme si jak jsme chtěly, protože to byli 3mladí borci, my jsme byly 2 kočeny, který tam přijely a poté, co jsme se tak jako oťukali… No, další věc, že mnohdy člověk zjistí některý věci ještě z té emailové korespondence, která tomu předchází. Většinou jsou to tak 2-3 emaily, kdy si ujasňuješ teda kdy, jak, co atd. takže z toho člověk mnohdy taky už zjistil, že… na některý lidi jsme se vyloženě už i těšily. Protože z těch emailů byli takoví sympatičtí. Takže jsme přijely, vyfasovaly jsme klíč a hotovo. Myslím si, že.. když si to tak vybavím, tak to tak bylo ve většině případů. Naopak jsem se setkávala i s otázkama opačnýho typu od lidí, co CS neznají „A to se jako nebojíte? A to se nebojíš si někoho cizího pustit do bytu nebo spát u někoho cizího?“ A ještě další věc, která je taková, která mi přijde pro CS typická je, že celý ten koncept, jako spát u někoho, koho neznáš, ale protože ti to je zajímavý. Nejde jenom o dobrodružství ve smyslu vrhání se do nebezpečí, ale je tam taková ta chuť po poznávání. Plus jakási možná část nepohodlí v tom smyslu, že spíš třeba na zemi, ve spacáku.. jakože nemáš pro sebe pokoj s koupelnou jako v hotelu, ale třeba spíš v obýváku na gauči a tak. Tak to je zase věc, ke které inklinuje zase jenom určitá sorta lidí. Lidi, kteří mají už a priori většinou hlavu otevřenou a jsou tak nějak otevření těm věcem, takže to předpokládá tu důvěru oboustrannou.

Nejenom, že někdo cizí si mě pustí k sobě do baráku, kde má všechny svoje věci a tak dále, ale že i já, která cestuju a mám s sebou nepoměrně méně věci, ale stejně je o to víc potřebuju na těch cestách, tak jako já se s těma věcma vyvalím k někomu do bytu a nechám si tam ty věci zase. A na základě tady toho konceptu, toho stylu myšlení si myslím, že ta důvěra už je tam tak nějak očekávaná. Ale zároveň není vynucovaná. Protože pokud by někdo řekl „domluvíme se, že já v tolik hodin odcházím do práce, takže zamykám a hotovo a pak se vracím v tolik a tolik“ a ten člověk by z jakéhokoli důvodu nechtěl, abychom byli v bytě v jeho nepřítomnosti, tak to člověk musí přijmout, protože to je taky součást CS. Protože to je na každým. Každý si to reguluje ty mantinely, takže to bychom zase přijmuli jakože jo, tak dobře, v 9 hodin se vypakujeme a domluvíme se, že dotyčnej přijde z práce v tolik a tolik a my tam přijdeme prostě až poté až bude dotyčnej doma. To je všechno na domluvě. Jediný zádrhely by mohly vznikat, pokud je blbá komunikace. Že třeba člověk to neřekne večer předem a ty si myslíš, že budeš chrnět, ale naráz tě vzbudí a řekne „hele, já za čtvrt hodiny odcházím, tak se zvedejte“. Ale to jsem taky nezažila, to je zase o tom, jaký lidi si člověk vybírá a tak.


Měla jsi s někým takový ten nepříjemný pocit, že ti někdo nevěří? Ne, vůbec. Nepamatuju si vůbec nic takovýho.




Pokračovalo nějaké tvé seznámení s novými lidmi nebo to skončilo odjezdem? Když to tak vezmu, tak z těch lidí, u kterých já jsem spala, tak nejsem s nikým v kontaktu jako ve smyslu, že bychom si nějak dopisovali nebo tak.

Samozřejmě když si otevřu profil, tak je tam vidím, protože je mám samozřejmě zaháčkovaný jako přátele. To je jediná věc, která mi přijde na CS trošku blbě formulovaná, ale někdo mi to zase vysvětloval, že to zase vidí jinak.. Jakože mě přišlo, že ten koncept „přátelé“ a koncept „reference“, že je to vlastně naopak. Že mě si chtěli dát do přátel lidi, se kterýma jsem třeba jenom komunikovala nebo jsem třeba jako u nich přespala nebo oni u mě, ale ne že bych byla nějak strašlivě uchvácená. Já si říkám, tak jako „friends“, to je fakt jako někdo, s kým je to nějakým způsobem to..


Tam je potom ještě tzv. kontakt list.. No, tak kontakt list, tak ten jsem tehdy využívala tak nějak dost, no ale tam jsem si ukládala nějaké zajímavé profily prostě pro někdy nebo tak něco.. Ty lidi v profilu mám, takže vidím, kde jsou – jestli jsou furt na tom místě, kde byli tehdy nebo jestli se sami zase někam posunuli nebo něco takovýho..

Že třeba sleduju, že jsem měla u sebe jednou úplně fantastickou holku takového nějakého úplně nejasného původu, jakože Holandsko, Španělsko, Argentina a nevím co všecko, taková světoobčanka vyloženě no a ona sama taky nebyla schopná říct, že by patřila do nějaké jedné země.. A ta byla taky chvíli ve Španělsku, pak zase v Německu a v tom Německu zase střídala města.. Protože tam vidíš, jaký má ten člověk momentálně napsaný to domovský město anebo jestli je zalogovanej někde, kde je na cestách.. buďto je to černý nebo červený. Takže vidím a říkám si „jéé, tady Joan Paolo není doma v Toskánsku, ale je u maminky v Californii“ nebo tak něco. Jestli se nepletu, tak nějaká následná akce nebo kontakt nebo návštěva zatím neproběhl, což neznamená, že by nebyly v plánu, jo.. Protože třeba u toho borca z té Itálie jsme se domlouvali hnedka… úplně nádhernej, výbornej barák v Toskánsku, kam proudí lidi in, out, dělají se tam hudební sešlosti atd. a to mám jenom vyčtený z profilu, jo, to jsem tam nebyla, ale prostě ze všech těch úžasnejch referencí, co tam byly a z fotek a všeho.. no a tak jako na půl jako kdybych tam byla. To je místo, kam bych se strašně chtěla podívat a už jsem se tehdy s ním domluvila a on říkal „jo, počkej, já tě vezmu k babičce a ta tě naučí vařit nějaký italský jídla a tak“ a já říkám jo, až prostě pojedu do Toskánska, tak pojedu tady k tomu borcovi, protože nechcu do nějakýho hotelu, ale holt do Toskánska jsem se ještě nedostala.

Stejně tak jako třeba kdyby se tady někde zjevila znova třeba tady ta holka Holanďankošpanělka, tak ji klidně ubytuju, i když momentálně CS neprovozuju. Stejně tak jakože až bysme někdy s mužem někam jeli na nějakou výpravu, tak bych jednoznačně zase jela přes CS. Akorát teď na to zase není doba.. že my jsme se loni v září vzali, pak vzápětí muž ztratil práci, takže jsme se museli nějak prokousávat, on začal dělat školu, teď nastoupil do práce, takže na nějaký velký cestování zase nejsou prachy a příští rok se uvidí. Nicméně vzhledem k tomu, že i moji rodiče si nadělali známý všude možně po Evropě, tak od malička já jsem zažila cestování tím stylem, že jedu někam, kde mám známý a tam bydlím u nich, bydlím u nich doma, takže takový ten koncept, že bydlím u těch místních lidí, se kterýma jsem v kontaktu a skrz ně poznávám i tu kulturu té země, tak na to já jsem byla zvyklá úplně od malička. V podstatě jsem to jinak ani neznala, nějaký takový to, že někam jedu a zaplatím si tam hotel, to je prostě pro mě úplně nepřirozenej způsob. Takže i když bych měla časem zase někam jet, tak nejradši zase takhle.


Když ses zmínila o té kultuře, vybavíš si něco konkrétního, co tě oslovilo? Např. zvyky lidí, kteří u tebe spali nebo když jsi někde byla.. No, jako byly tam úplně jako fakt.. jedna z věcí, ze kterých jsem měla vždycky strašnou radost a radost z toho, že CS existuje, byly chvíle, kdy ke mně někdo přišel a během 10 někdy i 5 minut poté, co ti lidi prošli dveřma jsme prostě seděli, smáli se, shodovali se na jedné věci za druhou. Třeba ten Ital ke mně nakráčel a během 10ti minut jsem mu já pouštěla ze svého počítače jeho oblíbenýho italskýho zpěváka, o kterým by ho v životě nenapadlo, že nějaká holka v České republice bude znát nějakýho tam italskýho folkaře někde a to jsou mnohdy jako náhody, ale… Nebo další taková typická věc, že mnohdy byly dny, kdy já jsem celý den někde lítala a přišla jsem domů a to jsem věděla, že budu mít doma nějakého couchsurfera a říkala jsem si „Kurňa, už toho mám dost, jsem unavená, chci jít spát, nemám chuť se s nikým bavit..“ tak jsem si řekla nic, řeknu jim děcka sorry, měla jsem dlouhej den, su unavená, nebudu moc společenská, udělejte si pohodlí, ale já jdu spát..a s tímhletím předsevzetím jsem šla domů a nakonec jsme zase žvanili až do dvou, protože jsme našli tolik společných témat a tolik zajímavých věci k hovoru, že o nějakým spaní nemohla být řeč. Museli jsme se sami přemlouvat jako „Sakra, už bysme měli jít spát, abychom nebyli zítra úplně mrtví..“ a fakt 3x, 4x jsme si to říkali, než jsme se donutili jít spát. Protože prostě jsme se bavili o něčem zajímavým. Takže bylo pár takových lidí… Nebo byl u mě takovej finskej páreček, kteří byli typičtí Finové – tiší, málomluvní, člověk o nich pomalu ani nevěděl, takže žádné dalekosáhlé konverzace neprobíhaly, ale pustila jsem jim na noc ukolébavku od Vertine a byli z toho taky úplně ach. Jakože jsme v České republice a baba nám tady pouští finskou ukolíbavku na dobrou noc. To byly právě takový drobnosti, ze kterých byl člověk úplně nadšenej. Nebo když člověk tomu cizozemci předvedl něco, co nikdy nezažil.. co je pro nás úplně normální, ale pro ně to bylo něco novýho a měli z toho dobrý zážitek.. Třeba jsem měla Finku, která přiznala a fakt tvrdila, že nekecá, že si v životě neprala prádlo.. že jí ho pere maminka, prostě neuměla používat pračku.. no tak já jsem ji prostě učila prát v pračce.. „Tady to vezmeme, rozdělíme to na světlý a tmavý, tam to strčíme, sem dáme prášek, sem aviváž, tady to zavřeme, tady pustíme vodu, tady zmáčkneme čudlík, ejhle a už pereme..“. Jo a prostě slečna byla celá nadšená z toho, že prala v pračce. Nebo někdy mají ty lidi hroznou radost z úplně obyčejných věcí, ale právě z takových těch, který by nezažili, kdyby bydleli někde v hotelu..Třeba.. to byla myslím taky tady ta Finka – ten večer slavil kámoš narozky na Komárově před kolejema, tam je Snack bar, ohniště a pařili tam takhle a já jsem říkala: „Ty hele, jako su pozvaná ke kamošovi na narozky a on říkal, že můžeš klidně taky přijít..“ Jo, dobrý fajn, tak jsme jely slavit kamarádovy narozky do Komárkova a Finka byla celá nadšená, že jsou koleje, vedle nich ohniště, lidi si tam dělají táborák, prostě se paří a tak. Navíc tím, že to byly koleje, tak tam byla spousta študáků a víc z nich, byla schopná konverzovat, takže jsem jí nemusela pořád stát za zadkem a mohla jsem pokecat i s jinýma lidma, třeba o jiných věcech nebo tak.. takže ta z toho byla úplně nadšená, že se dostala na takovou normální akcičku. Nebo dalšího nějakýho týpka jsem vzala do keltského skanzenu, protože tam druhý den byla akce a tak nějak jsem tam měla naplánované jet, tak jsem mu říkala „tak pojedeš s náma?“ a on říká „jasně, proč ne..“ On tenhle byl ještě navíc z Irska, takže to jakýsi propojení tam bylo, že oni tam taky mají všelijaký ty..Oni mají megalitický stavby a takhle, ale tohle je jako taky, že jo..místní archeologie.. Tak jsme ho tam prostě vzali a viděl.. byl z toho taky nadšenej..


A něco, co překvapilo tebe, když u tebe někdo byl nebo ty u někoho? Hmmm.. nevím.. no, jako.. to by spíš asi spadalo do kategorie, že člověk přesně neodhadl toho člověka.. že jsme přijely s kámoškou do Gallway a měly jsme bydlet u nějakýho týpka a byly jsme s ním

domluvený, potkali jsme se v nějaké hospodě nebo něco a byly jsme už docela utahaný a on řekl „hele, tak půjdeme tady někam do hospody“ a teď tak nějak trošku ignoroval to, že my jsme se chtěly najíst nebo něco a pak on byl v té hospodě a furt to tak vypadalo, že tam bude chtít pařit ještě delší dobu a my pořád, že už bysme aji šly, tak jsme nevěděly, jak to vyřešíme a nakonec on s náma poslal svýho spolubydlícího, který nás zavedl do toho baráku, tak z toho týpka jsme byly tak trošku rozladěný.. Ale právě pak s tím spolubydlícím, který neměl s CS nic společnýho, tak se o nás postaral výborně, že pak jsme si říkaly „debil Američan, ať si trhne, ať si někde paří, už ho ani nechceme, s tím druhým je větší zábava..“ Ale že by byly nějaký takový úplně šoky, to si asi nevybavuju. Jako zajímavý aspekt byl.. to ale nevím, jestli to tak platí ve všech zemích, ale možná dneska už v hodně zemích.. že třeba v tom Irsku, když jsme byly, tak jsme mezi všema těma našema hostitelama bylo strašně málo Irů. Že jsme spaly u Australana, u Itala, u Američanů, u Angličanů, pomalu aji u Poláků.. Ale nevím, jestli je to jenom otázka vyloženě Irska nebo jestli jinde by.. Jako záleží na tom, jestli.. tak v Londýně, tam by určitě člověk vychytal hostitele taky z celého světa, tam bydlí spousta lidí, takže.. pro nás to bylo takový srandovní do jisté míry, protože jsme tam přijely hltat tu irskou kulturu a místo toho nám tam Italka pekla chleba a Australan nám tam griloval steaky a takovýhle věci… Takže to bylo národnostně zajímavě namíchaný, ale že by tam bylo něco šokézního, to ani ne.


A když u tebe někdo spal, jak se změnil tvůj rutinní život.. co jsi surferům nabídla? Tak většinou, když takhle někdo přišel, tak v prvé řadě jsem se snažila, aby si oddychli, ulevili a cítili se uvolněně a v pohodě.. jak to říct.. „to feel welcome“..cítili se vítáni, ale to zní blbě česky.. Snažila jsem se je uvítat, v tom smyslu, že „Dobrý, shoďte krosnu, tady si sedněte, chcete něco k jídlu nebo k pití..?“ Protože jsem si to pamatovala, když člověk někam dojde po té, co někde se vlekl s krosnou a furt si někde něco hledal atd., tak chvíle toho klidu, kdy člověk může vypnout, tak to je fakt jako dobrý. To je prostě fajn. Takže jsem jim nechala ten prostor, aby si trošku odhodili starosti a všecko… Někteří se chtěli osprchovat, někteří se chtěli najíst, někteří si jen tak sedli a začali tak jako na úvod vykládat co a jak no a pak jsme se prostě nějak domluvili co teda.. To záleželo na tom, jestli to bylo.. Někteří přijeli, že to bylo jenom jedno krátký přespání a svištěli někam dál, jiní chtěli v Brně a okolí být den dva, trošku to prozkoumat, takže.. Málokdy jsem s nima chodila po pamětihodnostech, protože jsem tak nějak jako přes den přece jenom pracovala, ale na druhé straně jsem se jim snažila předtím, než vyrazili dát co nejvíc informací, kam jít, kam nejít, co je zajímavý. I na základě toho, co oni byli zač. Jak byly u mě 2 studentky architektury, tak jsem jim vychrlila krátký přehled architektonické historie Brna s tím, že jsem vypíchla funkcionalistickou architekturu, která je v Brně významná a řekla jsem jim „zajímá vás to, nezajímá vás to“ a když řekly, že jo, tak říkám „dobrý, tak běžte, tam, tam, tam.“ A díky tomu získaly dobrý přehled o tom, co je v Brně zajímavé z hlediska architektury. Podobným způsobem, co ty lidi chtěli různě vidět, tak jsem jim doporučila a když zůstávali dýl, tak jsme se domluvili, že druhý den přijdou a když jsem měla být večer doma, tak že něco uvaří.. to mám strašně ráda zahraniční kuchyně, takže to jsem vždycky uvítala, když oni řekli, že něco uvaří.. Nebo zase když na to byla příležitost nebo čas, tak jsem prostě uvařila já něco zase místního. Z toho byly velice příjemný posezení kolem stolu a bavili jsme se o všem.. A když pak jeli dál, tak někdy jsem jim i něco poradila k tomu, kam jeli dál. Třeba zase s tím Italem, to byla taková dobrá náhoda – on cestoval s kamarádkou a měli auto a chtěli jet dál někam na severní Moravu. Jenže když jsem zjistila, že on je takovej etno nadšenec a tak dále, tak jsem ho poslala… Já jsem měla totiž druhý den jet k sestře na Valašsko, tak jsem říkala, no tak spojíme příjemné s užitečným a tak jsem ho nasměrovala, že jedu do takového úžasného regionu, rázovitého, plného nádherných domečků a je tam úžasný skanzen a jsou tam úžasní lidi a bla bla bla a oni protože měli flexibilní program, tak „No jako proč ne, tak bysme se tam mohli podívat a pak pojedeme dál tam někam na ten sever, kam jsme chtěli.“ Myslím, že pak jeli do Polska nebo něco. Takže druhý den jsem s nima nasedla do auta a odsvištěli jsme na Valašsko, oni mě někde vysadili po cestě, já jsem je nasměrovala do Rožnova a pak o pár dní později mi napsali na web referenci, že jak to bylo geniální a že ještě zůstali na Valašsku další 3 dny.. Což si myslím, že je taky jeden z důležitých prvků CS, že díky těm místním lidem člověk objeví věci, které v průvodci třeba zas tak moc nejsou, ale jsou zajímavý. Nebo jim ten místní člověk doporučí něco přímo jim na míru. Na základě těch jejich zájmů. Jestli to je příroda, historie, cokoli takovýho. A možná ještě k těm následným kontaktům.. Myslím si, že kdybych se v rámci svýho cestování pustila do zemí, kde jsou ti lidi, kteří u mě spali, tak u některých z nich byl rozhodně ráda byla nebo bych se s něma ráda viděla znova. Akorát že na to ještě nedošlo, ale u.. řekla bych u 1/3 z nich kliďo.




V jakém směru tě CS ovlivnil? Co ses díky němu naučila? No….. Tak je možný, že jsem se v rámci toho celýho procesu snažila stát se lepší hostitelkou, protože když člověk cestuje sám, tak má spoustu různých představ, co by chtěl, když někam přijede, k někomu domů. Má představu co by rád, co je mu příjemný nebo co mu ten pobyt zpříjemní a tohle jsem si snažila uvědomit, abych potom podobně mohla to zpříjemnit těm lidem, kteří přijeli ke mně, protože pro mě.. přijet k někomu, hodit na zem spacák, karimatku.. mít tam prostě místo, kde si hodím věci a pak prostě popovídat si s těma lidma a jít si něco prohlídnout a mít někde v uvozovkách „levný přespání“, tak to je celkem lehký, že jo. Ale to by mohla v podstatě nabízet i nějaká levná ubytovna. Ale CS má ten kulturní rozměr, kdy jsme s některýma lidma vedli skutečně ty rozhovory takový, že jsme si mohli nějakým způsobem i dá se říct něco dát do života. Na základě svých předchozích zkušeností, nějakým způsobem se povzbudit třeba, když někdo měl třeba nějaký nejistoty, co bude, jak bude nebo co by jak měli.. tak prostě si myslím, že tím, jak člověk poslouchá příběhy ostatních, tak tím obohacuje svoji perspektivu, jak se dívá na svět a tím pádem má před sebou víc možností, jak se třeba může rozhodovat v rámci svýho vlastního života. A další věc, kterou jsem se snažila u toho bylo obohatit svoje vědomosti z hlediska poznání těch různých zahraničních lidí nebo kultur, abych sama neměla třeba příliš omezený představy nebo tak. Jeden konkrétní příklad by byl třeba ten, že nějak zvlášť nemusím lidi z Asie, protože mi ta jejich kultura přijde divná, ale zase jsem si říkala, že neznám nikoho tak osobně, abych to mohla třeba nějak poznat blíž. Takže jsem pak cíleně, ne že bych je k sobě pozvala, ale prostě když mě oslovila nějaká kočena z Hongkongu nebo odněkud, tak jsem si ji schválně pozvala, abych to s ní dá se říct mohla probrat a prostě poznat blíž někoho, kdo je skutečně z toho koutu světa, takže to bylo takový zajímavý. Nebo ještě byl nějaký týpek z Kalifornie a s ním jsme měli úplně výborný debaty na téma randění a vztahy holek a kluků, jak k sobě přistupují v různých zemích, protože on byl teda asi docela výjimečný v tom, že ačkoliv se pohyboval v prostředí té klasické americké univerzity v Los Angeles nebo tam někde, tak byl schopný nějakým způsobem se dívat na věci s nadhledem, takže to vidět tak jako trošku pohledem zvenčí.. Takže sám třeba konstatoval, že takový ty koncepty toho randění, tak jak je vidíme v těch amerických filmech, tak že oni tam takhle fakt fungují a že ty pravidla, že pak jsou z nich lidi úplně mešuge. Že to pak nefunguje tak, jak by to mělo přirozeně. Lidi mají nesmyslný očekávání a takový blbiny. A strašně moc jsme si vykládali, co kluci očekávají, co holky očekávají tady, v Evropě, jinde, v Americe. Takže jsme si tak nějak velmi obohatili svůj kulturní obzor.


Účastnila ses nějakých CS srazů? Já paradoxně, i když jsem na CS měla spoustu lidí a byla jsem v té době hodně aktivní, tak nikdy se mi nepodařilo vzhledem k tomu, že jsem aktivní ve spoustě jiných oblastí a dělala jsem milion dalších aktivit, pravidelných aktivit, tak nikdy se mi nepodařilo jít v Brně na nějaký sraz CS. Že vždycky mi došla pozvánka a vždycky to bylo v termínu, kdy už jsem něco měla. Měla jsem víkendovku nebo sborový soustředění nebo jsem někam jela nebo něco, prostě nikdy se mi nepodařilo na ten sraz jít. I když bych bývala chtěla. Časem teda když jsem tak pozorovala, tak jsem naznala, že se to směřuje takovým klubovým směrem, kde by mě to asi úplně nebavilo, ale jsem si říkala, že možná zase třeba jo. Některý ty lidi tam byli takový notoričtí, že byli hodně aktivní, vím, že tam byla taková Francouzska jakási. A tak jsem si říkala, že by bylo asi fajn se s těma lidma potkat, seznámit, ale nikdy k tomu nedošlo.. Jinak ale jednu věc jsem chtěla zdůraznit, že to, že teď CS nedělám, to souvisí vyloženě s tím, že já jsem se jednak seznámila se svým budoucím manželem, takže jsme spolu intenzivně randili a věnovala jsem mu většinu času, takže pak už nějak nebyl moc prostor na to, abych měla v bytě nějaký cizí lidi, protože jsme spolu trávili většinu času. Pak jsem se stěhovala, takže byl jeden celý rok, kdy na to absolutně nebyly podmínky, protože byl byt vzhůru nohama, ještě naprosto nezorganizovanej, nic.. takže bych je neměla ani kam uložit atd. Teď teda bych je taky musela uložit v ložnici pod stůl maximálně, že teď je zase ten byt tak nějak nezkoordinovanej, že by chudáci neměli kde a navíc drahý toho měl až až až po sem, prostě školu, práci a všechno možný, takže ještě dotáhnout někoho cizího do bytu, to už by mu asi vytekly nervy. Jednou se mně podařilo nějak neprozřetelně nepromyšleně pozvat kamaráda z Anglie a nějak jsem si nespočítala ty data a on protože je takový tydýt, tak pak ve výsledku byl u nás na návštěvě asi 12 dní a já jsem tam myslela, že asi umřu, protože byl úplně nemožnej. Bylo mu v té době už asi 39, ale byl jako mouchy snězte si mě, kam jsem ho posadila, tam jsem ho za hodinu našla, jak sedí a čučí. Když mu člověk řekl, můžeš jít tam do muzea a tam, tam, tam, tohlencto se podívat, tak prostě odešel a ze 2, max. 3 hodiny se zase vrátil, prostě tady mě zase máte. Byl naprosto neschopnej si vytvořit nějaký program sám pro sebe, takže to bylo úplně šílený.

Takže to byl takový opačný extrém. Takže momentálně na to nejsou podmínky, ale až budeme mít skutečně ložnici jako ložnici a obývák jako obývák a ne něco mezitím, tak bych to zase občas ráda obnovila už jenom proto, aby si drahý měl možnost občas procvičit angličtinu, i když já mu to moc neulehčuju, protože když někdo přijede, tak se s ním furt bavím já. ☺ Teď prostě ty poslední 2, 3 roky to bylo absolutně nereálný, to by nebylo fér vůči němu, ale předpokládám, že se k tomu někdy zase.. pravděpodobně v menší míře, vrátím, protože ta interkulturní výměna, která mezi těma lidma probíhá, je prostě skvělá.


Tys říkala, že jednou jsi byla v Irsku s kamarádkou a podruhé jsi byla sama? Podruhé jsem byla s přítelem tehdy, ale to jsme…My jsme tehdy byli v Belfastu u kamaráda, u kterého jsme bydleli celý týden a pak jsme jeli na výlet asi jenom na 3, 4dny maximálně, takže jsme v podstatě jednu noc u nějakýho týpka a další 2 noci u nějakýho dalšího a pak další noc už zase u kamaráda, takže ono to bylo jenom taková rychlovka. Ono to bylo úplně bezproblémový docela. Ten rok předtím v tom Irsku to bylo fakt srandovní, protože tam jsme skoro u žádných Irů nespaly, to jsem byla docela zklamaná. To jsem doufala.. na to, jak Irsko žeru a jak dlouho už, tak paradoxně jsme zůstaly s výjimkou jednoho kamaráda, kamarádky, u kterého jsme teda spaly a se kterým jsme v kontaktu tak nějak, že kdybych se znova ocitla v Dublinu, tak předpokládám, že u něho zase budu moct přespat nebo tak, ale jinak paradoxně v Irsku žádný takový osobní kontakty nemám… Ale to je aspoň zvláštní otázka, na jaký lidi člověk natrefí.


Cestuješ radši sama, s někým dalším nebo s celou skupinou lidí? Cestování se skupinou, to téměř neznám. Na zájezdě jsem byla jednou v životě a to bylo na 2dny do Benátek, protože byla taková příležitost. Ale jet někam s grupou lidí, to jsem snad nikdy neabsolvovala asi. A když někam jedu sama, tak jedu někoho navštívit.. Jedu do Barcelony navštívit kamaráda, jedu do Varšavy navštívit kamarádku, jedu do Drážďan navštívit kamarádku. Tamhletím způsobem..jedu do Berlína navštívit kamarádku. Sama bych nikdy necestovala, to mě nebaví, to bych umřela. Takže většina takového toho objevného cestování, to jsem zažila ve dvou. Cestovat sama bych nesnesla, protože bych neměla s kým sdílet ty zážitky. Prostě nejsem introvert a kdybych to měla všecko si jenom přemílat v hlavě, tak zdechnu z toho. To bych nesnesla, absolutně ne. Shodou okolností teďka v neděli nám kamarádi, taky pár, nadhodili, jestli bychom třeba neměli chuť jet příští rok do Norska a mně se ta představa celkem líbila, takže jsme to tak jako začali plánovat, takže budu zvědavá, co z toho vyplyne. Jestli to přežijem.. Vím, že kamarádi byli ve čtyřech třeba v Americe, takže.. Já jsem jela jednou po Irsku, tehdy ještě kdysi dávno s jiným přítelem a dvěma kamoškama z Německa, co mě přijely navštívit, to jsme jezdili jenom 4 dny a už jenom během těch 4 dní se naskytla taková menší ponorka. Ale zase záleží na těch lidech. Takže když s tím člověk počítá předem a zároveň počítá s tím, že občas jako budou mít lidi každý chuť dělat něco jinýho, tak se to snad někam vystříbří. Jsem zvědavá.. Jako ve čtyřech si myslím, že je to ještě celkem rozumný, fakt záleží na lidech, protože třeba ještě pak máme další kamarády, ti jeli do Skotska dokonce v šesti, že měli nějaký mikrobus a tak to taky zvládli, protože jsou to lidi, kteří jsou v kontaktu furt, jsou kamarádi a jeli do Skotska ze stejného důvodu, protože mají rádi Skotsko. Takže… třeba to bude dobrý.


Trošku skočím.. Hrály v rozhodování, jestli se zaregistruješ do CS peníze? Tím, že to je ubytování zadarmo? No, hehe, vzhledem k tomu, že jsem se zaregistrovala v té dané době primárně proto, že jsem chtěla mít u sebe doma lidi zvenku, tak v tom peníze absolutně roli nehrály, protože já jsem chtěla, aby ty lidi přijeli ke mně. Já jsem to našla v únoru, takže jsem si řekla: „Tak, teď tady budu ještě pár měsíců čučet než budu mít šanci někam jet“ a potřebovala jsem nějaké sociální rozptýlení, takže to bylo úplně skvělý. Přijížděli ke mně lidi..a to bylo po takové delší době, kdy jsem nikam moc necestovala, takže jsem si říkala „Fajn, let the world come to me!“. Hotovo! Tak to bylo super. Potom, když jsme jely do toho Irska, tak nám to samozřejmě pomohlo, že jsme nemusely každou noc, za těch asi 17 dní vyvalit 15eur, potažmo to byl důležitý faktor pochopitelně, protože kdyby to tak nebylo, tak bychom těžko mohly jet do Irska na 17 dní, to bysme tam jely třeba na 10 maximálně, protože víc bychom nedaly. Nebo bychom jely na dýl, ale byly bychom víc času na míň místech. Neobjely bychom tři čtvrtiny Irska, protože jsme si na tolika místech našly ty lidi. Takže pro lidi ze střední Evropy, ale v podstatě pro jakékoliv studenty si myslím, že je to vítaný aspekt toho, že nemusí řešit peníze, ale ten kulturní aspekt je úplně stejně důležitý. Mě naopak zklamalo, když ke mně někdo přijel nebo když já jsem byla u někoho ubytovaná a ty lidi to brali jenom jakože ubytovávají. „Jo, tak tady máte pokoj, tady máte tohle, udělejte si pohodlí a dost..

jdu od vás, nezajímáte mě jinak.. tady se prostě uložte.“ To jsem byla zklamaná, pokud člověk nemohl si s někým víc popovídat, jak to tam funguje nebo něco takovýho. Pro mě ten kulturní aspekt byl důležitý.


A setkala ses s nějakou špatnou zkušeností? Jednou jedinkrát byl u mě nějakej Turek, kdy jsem si říkala, to je fakt debil, to je fakt debil. Naštěstí jsem to předvídala a zároveň s ním byl u mě ubytovaný Američan. Úplně normální týpek z Ameriky, který ještě k tomu druhý den jel na úplně stejný evropský festival jako já, takže jsme měli společnou platformu, o všem jsme se bavili. A ten naštěstí trošku vybalancovával tu ujetost toho Turka, protože to jsem zase právě ve snaze trošku si rozšířit obzor, ale jedině díky tomu, že jsem měla domluvenýho toho Američana, jinak bych na to sama nepřistoupila, samotnýho Turka do bytu jako ani omylem, ale že tam už byl ten Američan, tak jsem si říkala „jo, tak kdyby něco, tak tady mám v záloze Američana.“ Ale zároveň jsem si říkala, je to středoškolský učitel angličtiny, tak přece to nemůže být takový blbec. To byl takový zabedněnec, anglicky mluvil tak mizerně, že jsem nechápala, jak může učit a měl úplně ujetý představy o Evropě, i když.. už ani nevím, kolik tam měl u sebe ubytovaných lidí nebo ne, asi moc ne, ale … z mýho ženskýho středoevropskýho pohledu mluvil úplně z cesty. Kladl ujetý otázky, ale zároveň vyjadřoval takový názory, že jsem měla sto chutí ho poslat někam a vždycky jsem si řekla „nádech, výdech, ještě že je tady ten Američan, hurá, dobrý, naštěstí je tady jenom na jednu noc. Zítra ráno ho vyhodím a už ho v životě neuvidím.“ To byla jediná zkušenost, kdy jsem si říkala, že je špatná. Jako vzhledem k tomu, že jsem to předvídala a pojistila jsem si to tím Američanem..


Podle čeho jsi to předvídala, podle profilu? Ne, prostě z toho, že je to Turek. Jak jsem říkala.. samotnýho Turka bych si do bytu nepustila, protože východním mentalitám nedůvěřuju. Já jsem v Irsku měla zkušenosti s lidma od Sýrie přes Indii až po Bangladéž a prostě nevěřím jim ani dobrý den, protože jsou to slibotechny ukecaný.. čili, jak říkám.. samotnýho Turka bych si do bytu v žádným případě nepustila a jedině proto, že jsem měla domluvenýho toho Američana a napsala jsem borcovi „hele, je u mě už nalajnovanej ještě jeden borec, ale když ti to nebude vadit..“ On chtěl myslím jenom jednu noc, ale já jsem říkala, že stejně další den odjíždím, takže jedna noc, vyhovuje, pak už nejsem k dispozici. A říkala jsem si dobrý, mám to pojištěný Američanem, tak si taky nějak dovolím tenhle „kulturní zážitek“. Tak to byl kulturní zážitek, byla jsem ráda, že jsem to měla pojištěný Američanem, protože jinak nevím. Ale přesto nebo možná právě proto to nezařazuju mezi špatné zkušenosti. Protože necítila jsem se ohrožená, nebylo to nic nebezpečnýho.. jenom jsem se přesvědčila, že východní.. že jsou prostě ujetí. Ale jako já naprosto uznávám, že i já mám určité své kulturní limity. Jsou lidi, kteří jsou ještě o hodně víc otevření, otevření všem kulturám bezbřeze ať je každej jakej chce a musíme to přijmout. Ale nepotřebuju si všechny tahat do bytu.


Takže máš nějaké své hranice. Samozřejmě! Jednak bych si samozřejmě nepustila kohokoli do bytu, protože si přiznejme, že já chci z té výměny taky něco mít, takže chci, aby to byli lidi, se kterýma si budu mít co říct. A pokud už bych z toho předvídala, že je to potenciálně spíše konfliktní, protože jsme se na něčem neshodli, no tak si toho člověka nebudu zvát, že. Takže taky mám nějaké své mantinely, kdy odsaď posaď, ale tyhle už třeba nemusím. Ale to si myslím, že je logický. Že si myslím, že zvlášť pokud holky dělají CS samy a nemají třeba sharovaný byt s více lidma, tak pochopitelně musí člověk trochu zapojit buňky. Nemůže být úplně prostě… Jsou lidi, kteří praktikují CS a bydlí v sharovaným bytě, tak se musí samozřejmě zeptat spolubydlících a pak to třeba jde. Takže ty možnosti jsou různý.


Jsi věřící? Ano.




Jaký je tvůj vztah k víře? Jsem praktikující křesťanka, tzn. patřím do sboru, kam pravidelně chodím na nedělní bohoslužby a taky se aktivně zapojuji do sborového života – skupinky, hudba apod. Osobní vztah a život s Bohem je pro mě důležitým formujícím prvkem, který mě provází životem. Nebylo to ale vždycky úplně jednoduché a přímočaré, můj postoj se vyvíjel a procházel různými zvraty, takže moje současné nastavení je výsledkem přesvědčení „obroušeného“ životními zkušenostmi.


Co nebo kdo tě k ní přivedl? Vyrostla jsem v křesťanské rodině, takže jsem zvyklá se v tomto prostředí pohybovat odmalička.

Důležité je v tomto případě taky zmínit, že jsem díky cestování a přátelům nasbírala mnoho zkušeností z různých církví.


Zkus formulovat hlavní myšlenku toho celého projektu… trošku stručně. Haha, já a stručně, jo? ☺ nenapadá mě nic jinýho, výstižnějšího než prostě to, co už je heslem CS momentálně – „The world on your couch“. Totiž i v tomhle sloganu je vystižená jak ta obrovská různorodost, kterou to skýtá, i ta intimita toho, že to je doma na gauči. Že máš ty lidi takhle blízko. A z toho můžeš získat tolik, kolik chceš, kolik je možný nebo kolik si ty lidi navzájem dovolí. Ž2: studentka gymnázia, 18 let


Jak ses dozvěděla o CS? Já jsem jednou četla v novinách nějaký článek o tom, tak jsem si říkala, že je to zajímavý, že bych to mohla zkusit, ale nějak jsem to pak odložila.. No a až pak vlastně jednou minulý rok o prázdninách jsem s tím začala a vlastně proto, protože jsem měla jet do Barcelony s kamarádkou, ale ona to na poslední chvíli odřekla, tak jsem si řekla: „Teďka mám letenky, můžu tam letět, ale co tam budu dělat sama…“ Tak jsem si říkala, že to zkusím přes ten CS no a tak jsem letěla a bylo.




A našla jsi někoho teda? Jojo, našla. Tak ono to bylo tak na poslední chvíli, takže to bylo takový složitější, ale nakonec jo a… dobrý.


Takže hlavní impuls k tomu byl ten výlet do Barcelony? No, jo.. (smích)




A kdy ses do toho projektu zaregistrovala? Hmm, před rokem, teda 2010. A mně teda bylo ještě 17, což je pravda.. sice jsem tam psala, že je mi 18, protože je to od 18ti, ale říkala jsem si, že to nikomu neublíží, že tam je někdo 17ti letej nebo 18ti letej.. že to zas není tak…


A zkušenosti máš spíš s tím, žes u někoho byla nebo někdo u tebe? Spíš někdo u mě. Já jsem vlastně jenom jednou cestovala, a to byla právě ta Barcelona. A to bylo.. jo, dobrý. (smích). Nebo takový trošku komplikovanější, ale ve finále dobrý nebo.. to bylo takový složitý, jestli to mám tady popisovat… ☺ Takže jsem rychle poslala nějaký ty žádosti, protože už to bylo asi 4 dny před odletem. No a nakonec mně odpověděl někdo, že u něj můžu být, ale jenom 3 nebo 4 dny. Chtěla jsem tam být týden, ale tak aspoň nějaký ten čas. No a tak jsem tam dojela a to byl vlastně byt a bydleli tam 4 lidi: tady ten Pablo z Argentiny původem, nějací dva Angličani a ještě jeden Ital. A tak to bylo takový jakože asi si z toho vyvodil, že když jedu sama holka, tak že se tím asi něco snažím říct, nebo já nevím..Takže po té první noci jsem byla taková.. jsem si říkala, že odejdu nebo půjdu do hotelu raději nebo něco.. a byla jsem z toho docela rozhozená.. že si myslel, že tím myslím něco.. No a jak jsem si říkala, jak to asi vyřeším, tak se to v podstatě vyřešilo samo, že přijela.. jakože on to nevěděl, ale napsala mu přítelkyně, že večer přijede a on začal mít úplně starosti, jakože „tady nemůžeš zůstat, ona to nemůže vědět, musíš odejít..“. Ale vlastně mi slíbil, že tam můžu být ty 3-4 dny a že by to bylo nefér mě najednou tak vyhodit a „běž si tady do města“, tak jako že mi domluvil s tím Angličanem jedním, že tam můžu být ty dny, co mi slíbil..v tom pokoji u toho Angličana. Takže jsem akorát změnila pokoj, ale byla jsem furt ve stejným bytě. A tak to bylo výborný, ten byl teda fakt úplně.. teďka se mi tak stýskalo ten celý rok, tak jsem si říkala, že tam pojedu znova a potkáme se a bude to v pohodě, ale ten teda není na CS ten Angličan a ani ten druhej, ale to bylo výborný, že byli jako mí bratři. A spali jsme spolu v jedné posteli, ale v klidu, prostě nic. Takže nakonec to bylo dobrý. Napřed jsem se bála, jak to tady vlastně zvládnu, ale pak díky tady tomu Deanovi a Mattovi..


A to ses nebála jet do bytu za čtyřma borcama? Já jsem nevěděla, že to tak bude..já jsem myslela.. já jsem vůbec nevěděla.. ale říkala jsem si, musím to udělat..

Protože to je pro mě strašnej problém udělat něco sama nebo být někde sama, protože vždycky mám kolem sebe ty kamarády a jsem takovej introvert spíš, takže to bylo pro mě fakt jako… Takže jsem se bála, ale říkala jsem si, že si musím dokázat, že taky něco zvládnu sama bez takových těch pomocných rukou… Po tom prvním dnu jsem měla docela nahnáno a říkala jsem si, že půjdu do hotelu nebo pojedu domů, ale nakonec se to vyřešilo. A pak i ke konci toho pobytu, tak už i s tím Argentincem to bylo takový v pohodě, že jsme si z něho tak dělali srandu. Jakože ti Angličani mi hrozně pomáhali, takže jsem se cítila skvěle.


A jim bylo kolik let? Tomu jednomu Angličanovi bylo 23, tomu druhýmu 24 a tomu Argentinci 25. A ještě Ital, ale on tam skoro nebyl nebo jenom párkrát.


A tys tam zůstávala nakonec ten celý týden? Jo, on mě tam ten Dean nakonec nechal celý týden, abych tam byla, takže dobrý.




Jaké jsi měla zkušenosti s tím, když jsi někoho ubytovávala ty? Tak to bylo vždycky výborný, no skoro vždycky, ale ono je to u nás takový komplikovanější, že vlastně v bytě, kde teď žiju, tak tam nemáme už skoro místo..do mýho pokoje by se ti lidi nevešli a je tam celá rodina, teďka pes, kočky, takže když někdo spí třeba v obýváku, tak celou noc ho tam oblizuje pes, kočky.. takže to není úplně ideální. Ale vlastně teďka máme prázdný byt, nikdo tam teď nebydlí, tak jsem si říkala, že bych to mohla jako kdyby nabídnout.. Je tam prázdno, tak aspoň to takhle může být nějak užitečný. A je to hnedka kousek od centra, takže je to taky dobrý, že hnedka je to všude blízko. Takže je vždycky nechávám tam, což je na jednu stranu blbý, že je tam tak jako nechám samotný, ale vždycky jim řeknu, že když budou něco potřebovat, tak ať mně zavolají a vždycky spolu chodíme si prohlídnout město nebo někam večer..Oni jsou tam teda sami, ale někomu to může víc vyhovovat, že má třeba víc soukromí, má byt pro sebe a tak. No a tak vždycky ti lidi jsou tam a bylo to vždycky úplně výborný akorát jednou, to bylo celý takový zvláštní.. to bylo asi tak před dvěma měsíci nebo před měsícem, tak nějaký Brazilec původem, ale teď žije ve Francii a mně přišel jako kdyby byl nějakej zdrogovanej, takovej divnej.. strašně takový divný chování.. doteď nechápu, kde to vzal, ale měl i nějaký pozitivní reference, ale zase ne tak moc, ale třeba tak 5, takže jsem si říkala, že to bude v pohodě. Ale nakonec.. říkal: „Já tam budu 2 noci a pak jedu“. Tak já na to, že v pohodě. A pak mi furt říkal: „No, tak já tady budu další 2 noci, dobrý?“ „No, tak jako jo..“ A nakonec tam byl 10 dní nebo tak nějak. To by mi nevadilo, ale furt takový mi tam vykládal nějaký věci, co mě upřímně nezajímaly.. Jako v kolika přišel o panictví a furt se mě na něco ptal a říkám „tohle podle mě do CS nepatří“. Tady jako moje věci, když se mě na to furt někdo ptá.. A pak nakonec odjel, to jsem si říkala, že je nějakej fakt divnej a zjistili jsme.. Tam jako není moc co ukrást, ale že vzal nějaký parfém.. Jako ne nějakej za 5 tisíc, ale tisícovku tak stojí, pak tam zmizelo.. vína vypitý, co tam byly schovaný.. Jako mně by to nevadilo, ale kdyby se alespoň zeptal „Jsou tady nějaký vína, tak já si je načnu..“ ale prostě jen tak si je tam vypil. A všechno tam bylo v úplně strašným nepořádku, takže to jsem z toho byla taková mimo, tak jsem si říkala, že to tam napíšu, aby ti ostatní lidi věděli.. Ale pak jsem se mu dívala na ten profil, ale ten si zrušil. Ale pak si založil nějakej novej, a tak jsem mu to tam chtěla napsat, ale pak když jsem to chtěla napsat, tak už byl zase zrušenej a teď už vůbec nevím, kde je, co dělá nebo jak vlastně nakonec dopadl. Ale jinak jsem tady měla nějakých dalších.. asi 11 lidí a ti byli všichni výborní a třeba do teď jsme s některýma v kontaktu jako „a kdy dojedeš semka?“ a bla bla bla a myslela jsem, že na mě už třeba zapomněli, že jsme se potkali někdy o Vánocích a teď se mě ptají, jestli teda dojedu nebo tak a tyjo, myslela jsem, že nebudou po dvou týdnech vědět, kdo je Dominika, ale pořád jsme tak nějak v kontaktu a vždycky si píšeme co je novýho a tak, abychom věděli. A někdy to je, že ten člověk odjede a nevíš, co je s ním dál, ale někdy to tak i zůstane, že se s nima pořád člověk baví.


A byla jsi někdy když někdo byl u tebe, tak naopak ty u něj? Že bych ho jela navštívit jakoby? To právě ještě ne, ale teď si říkám, že bych asi zajela..protože mám pocit, že sem strašně jezdí Italů z Milána nebo z Bergama, prostě z okolí Milána.. Už dohromady asi 7 lidí

tam znám, tak si říkám, že už bych tam mohla zajet za nima, protože mám pocit, že jezdí jenom odtam. Ale zatím jsem ještě nebyla.


Kdybys měla říct, co preferuješ – host nebo surf? Já nevím, asi spíš, když je někdo u mě, ale není to takový, že bych… Asi mám pocit, že je mi to jedno, ale asi spíš, když je někdo u mě, protože je to takový lepší. Člověk je takový jistější.


Že tady máš svoje zázemí a známí? Jojojo, cokoli by se stalo, tak jsem tady doma a nejsem tam vydána někde tam v cizím městě, cizí lidi a tak.


Takže v tom hraje určitou roli strach? Jako ne ani strach, ale takový ten pocit jistoty, že člověk ví, že.. to ne, že bych se bála, to asi nikdy jsem se tady těch lidí úplně nebála, ale že si je člověk jistější a ví, že řekne něco a vyzná se a tak.


Hlavní důvod toho, proč ses zapojila do CS je, abys dokázala něco sama sobě? Dá se to tak říct? No tak mně přišla zajímavá ta myšlenka, že člověk potká nový lidi. Hlavně může třeba mluvit anglicky nebo jako kdyby trénovat angličtinu.. Jakože původně jsem si to založila taky kvůli té Barceloně, ale pak jsem objevila takovýto kouzlo toho - vlastně různých těch meetingů nebo že někdo k člověku přijede, takže vlastně nevím.. má to kouzlo…


A když jsi zmínila meetingy CS, byla jsi už na nějakém takovém setkání? Ne, že bych byla nějaký pravidelný návštěvník, ale byla jsem asi třikrát nebo čtyřikrát. Vlastně nikdy jsem tam nebyla na začátku a pak to vzniklo tak, že tady dojel nějaký Američan a ptal se, jestli půjdu na ten meeting a já říkám, že nevím, asi ne, že jsem předtím nechodila a pak jsem si řekla, proč ne, že zkusit to můžu. Uvidím, jaký to bude. Takže v podstatě díky němu, že on mě tak jakoby přemluvil, tak jsem tam šla a zjistila jsem, že je to v pohodě a ti lidi jsou takoví přátelští všichni a že je to dobrá věc. A pak jsem byla ještě párkrát.


Zkus zformulovat hlavní myšlenku CS.. Hm… tak podle mě je to hlavně o té kulturní výměně a o poznání nových lidí a člověk je tím strašně duševně obohacenej, když si s těma lidma rozumí, zjistí ty zkušenosti a názory, tak je to taková ta kulturní výměna, že ti lidi se respektují a má to takovýhle výhody.


Setkala ses s nějakým zvykem nebo kulturní zvláštností, kterou my tady nemáme a která tě oslovila? Nooo.. ale asi ne nic, co bylo vyloženě zvláštního, to si nepamatuju ani. Nevim…




A když k tobě má někdo přijet, tak jak to probíhá? Tak hlavně na začátku to datum, jestli vyhovuje, jestli budu tady a když to všechno odpovídá, tak se domluvíme. Dáme si číslo a většinou se domluvíme, že já na něj počkám buď na Hlavním nádraží, protože přijedou vlakem nebo z letiště tam jede ten autobus na Hlavní nádraží, aby se neztratili někde ve městě. Pak jim ukážu nebo je zavedu do toho bytu, aby věděli tu cestu. Je to kousek od centra, takže většinou to vezmeme přes centrum, aby trošku zjistili.. i když si to asi nepamatují, ale aspoň lehce, aby měli přehled kudy se z centra dostanou do bytu. A pak se domluvíme podle toho, jak se to každému hodí, jestli třeba chcou, abych jim ukázala město nebo abychom někam šli dohromady..prostě v podstatě to záleží na nich, jak potřebují, protože většinou čas mám, takže pro mě to problém není a když odjedou tak taky podle toho kdy odjíždí, tak jestli když odjíždí někdy v noci nebo brzo ráno, tak jim řeknu, ať nechají klíče na stole a zaklapnou. Nebo někdy se potkáme ve městě a doprovodím je tam, odkud jim to jede, aby věděli a tak.


Když ti někdo napíše, tak jaká kritéria jsou podle tebe klíčová v tom, jestli ho ubytuješ? Většinou se podívám na ty reference, jaké ten člověk má no a když žádný nemá, tak holt žádný nemá, ale s tím nikdy nebyl problém. Když někdo neměl reference, tak pak to bylo v pohodě. No a většinou si pak přečtu o tom člověku třeba něco, co je tam napsanýho a jakože.. asi snad skoro všechny jsem přijmula kromě toho, když jsem třeba nebyla tady v Brně nebo tak. Ale jinak asi skoro všechny mám pocit.




Máš dané nějaké hranice? Kdyby ten člověk měl například něco napsané v profilu? Nějaký názor, národnost? Asi ne, asi nic nějak nevím, co by tam muselo být napsané, aby mě to odradilo. Ale zase je pravda, že třeba je to takový malicherný, ale ze zkušenosti vždycky raději mám ty lidi ze západu než z východu. Je to takový blbý, ale oni třeba… mám pocit, že lidi z východu nepoděkují za nic, strašně obtížná komunikace.. třeba dojedou o dva dny později a nenapíšou, takže já nevím, jestli dojedou, nedojedou, prostě nedají vědět. Takže já jim pak musím psát, jestli vůbec dojedou nebo ne nebo jak to dopadlo.. že většinou z různých zemí jako ze Španělska, Itálie nebo takhle tak jsou takoví.. je to lepší, že dají vědět a člověk ví, na čem je. Ale ne že kdyby mi někoho poslat žádost třeba z Ruska, tak bych si řekla „jo, on je z Ruska, tak to ne“, tak to není, ale spíš jako… Asi se cítím nějak líp, že to bude lepší, když jsou ti lidi ze západních zemí. Protože většinou vím na čem jsem, dají o sobě vědět, kdežto tady třeba z Ukrajiny nebo tak se jich člověk musí pořád ptát, jak to teda je.. ale ne že by měl dojet někdo z Ukrajiny a řekla bych ne.


Setkala ses někdy s problémem jazykové bariéry? Ne, po téhle stránce asi nikdy. Třeba zrovna teď jsou u mě nějací Chilani, zítra odjíždí a oni nemluví moc anglicky, nebo mluví tak trochu lehce, ale prostě stejně když člověk chce, tak se vždycky domluví. Je to takový složitější, ale jde to a vždycky se to dá překonat ač aspoň částečně jako umí pár věcí, tak to vždycky šlo a nebyl problém.


Vybavíš si nějakou situaci, kdy ses musela přetvařovat? Hmm…..no… ne, asi ne.




Nějaká špatná zkušenost, to byla z části ta Barcelona? No, tak částečně.. protože asi si to moc beru nebo já nevím, ale ve finále to bylo dobrý. A pak tady ten Brazilec žijící ve Francii, tak to bylo takový… to jsem vůbec nevěděla..




Cítila ses u svých hostů jako doma? Tak to je asi spíš můj problém, protože mám vždycky pocit, že.. Třeba když je člověk přímo s tím jedním člověkem v tom pokoji, tak prostě mám pocit, že mu tak nějak zasahuje do soukromí. Že vlastně ten druhý nemá díky mně svoje soukromí a tak to bylo spíš o tomhle. Že jsem si říkala, že teď bych tady měla, neměla být, aby měl aspoň chvilku klidu. Ale to bylo asi tak jediný, ale jinak ten Dean byl fakt výbornej a cítila jsem se tam bezvadně. Akorát to je spíš o tom, že jsem si říkala, že ten druhý je zvyklý dělat nějaké své rituály nebo něco a já mu tam tak částečně zasahuju, takže třeba nemůže, ale to asi spíš moje chyba.


A ze surferů, kteří byli u tebe, zasahoval někdo tobě do tvých rituálů? Ne, to vůbec, ale možná… je to člověku takový nepříjemný, právě ten Brazilec, takový ty otázky, to bylo, že jsem nevěděla, co dělat. Ale do nějakých zvyků, tak to ne, to nikdy.


Když k tobě někdo přijel, tak cítila jsi někdy k někomu nedůvěru? To nikdy, až právě zase na tady toho jednoho. Ještě jsem nevěděla, jaký to bude, tak jsem si říkala „nepůsobí na mě asi úplně nejlíp, ale uvidíme“ a nikdy jsem neměla nějaký strach nebo nedůvěru. Ostatní byli výborní, žádný problém.


Jak se díváš na důvěru lidí na CS? Ono je to na tom vlastně postavený, že si člověk pustí někoho cizího do bytu a sdílí tam všechno s ním, nebo skoro všechno, takže ti lidi si tam musí vzájemně hodně věřit. Mám pocit, že všichni se k tomu staví bezproblémově a berou ty ostatní takoví jací jsou a že to funguje tak, jak má..


A co nejvíc ovlivňuje tvoji důvěru? Asi nějak to vyzařování těch lidí. Že vždycky se řídím podle pocitů, že někdo na mě nějak působí, ale fakt všichni co tady byli, tak byli úplně bezvadní. Všem jsem úplně věřila a neměla jsem žádný pocit, vůbec, ani trošičku nějaké nedůvěry nebo strachu nebo něčeho takovýho. Ale nejvíc asi to, jak ten člověk působí, člověk má pak nějaký pocit a vždycky to bylo dobrý.




Je pro tebe důležitá na profilu fotka? Svým způsobem jo, aby člověk neměl pocit, že je to anonymní ten profil. Když má někdo ty fotky, tak se to přece jenom zdá takový reálnější nebo že to nebude asi nějaký podvod, ale že bych si vybírala podle vzhledu, tak to ne. Ale asi je to lepší, že to nepůsobí tak anonymně.


A je pro tebe v profilu něco klíčové? Na co se soustředíš? To ani nevím… První, na co se dívám je, jakého jsou ti lidi původu, ale nevím proč, protože mi to nic neřekne, ale to je asi úplně to první a jinak ani nevím..jinak asi celkově, nevím, na co bych se zaměřila.


Když sis hledala hosta v Barceloně, zadávala jsi nějaká kritéria? Protože jsem začala a ještě jsem ani moc nevěděla, jak to funguje, tak mám pocit, že mi to všechno bylo v podstatě jedno. Jenom jsem se myslím dívala na to procento odpovězených, jak reagujou.. tak to bylo jediný, ale jinak jsem ještě ani nevěděla, jak to tam chodí, takže to bylo jediný kritérium, jinak si myslím, že jsem nic nezadávala.


Vznikl z nějakého tvého seznámení přes CS bližší vztah? S takovou jednou skupinkou Italů, ale ne že bychom zase byli nějací nejlepší kamarádi, ale furt jsme v kontaktu, furt si píšeme, co je novýho, kam se přestěhovali.. Už je to půl roku, víc jak půl roku a furt jsme v kontaktu. To je asi takový jediný. Jinak ti lidi většinou odjedou a už člověk moc neví, ale tady s těma to pořád funguje.


Chodíš se surfery nebo hosty do společnosti? No, tak vždycky spolu, třeba když někdo přijede sem, tak vždycky spolu někam chodíme a když jdeme někam večer, tak většinou vezmu nějaký svoje kamarády, takže je to takový lepší, protože pak je to skupinka deseti lidí, tak je to takový lepší. A když jsem byla v té Barceloně, tak jsme spolu chodili různě a taky.. na večeři nebo pak někam večer a taky nějaký jejich kamarády jsem potkala, ale ne zase nějak moc, myslím, že jenom dva.. jo, do společnosti se dostaneme hodně.


Bylo by pro tebe těžší, kdyby se lidi na CS museli domlouvat přes telefon nebo skype? Nooo, asi jo, protože já jsem spíš introvert a asi to záleží jak kdy. Ale úplně se necítím nejjistěji, když s někým volám anglicky, protože si člověk nemůže třeba pomoct rukama nebo něco.. že je člověk odkázaný jenom na ten jazyk a sice se snažím, ale není to někdy úplně že bych přesně věděla, jak to formulovat správně. Když člověk píše zprávu, tak si to může promyslet, co chce napsat a má čas nějak to správně formulovat, takže je to pro mě asi lepší.


Jakým dalším způsobem mimo CS navazuješ kontakty? Asi nejčastěji, že se s někým potkám přes kamaráda nebo že je to třeba spolužák od kamarádky nebo spolužačka. Většinou přes to okolí, někteří mají zase někoho dalšího, takže většinou tak.


A kdo je ten iniciativní? Tvůj kamarád, ty nebo ten, koho ještě neznáš? Většinou ten třetí, potom ten kamarád a já vlastně nikdy moc iniciativní nejsem. Protože já jsem taková.. na jednu stranu s tím nemám problém, ale nikdy nedělám nic jako první nebo nejsem ten iniciátor, to mi prostě není vlastní.


A jakmile se prolomí ledy.. Jo, pak už je to v pohodě.




Jaké byly tvoje pocity před první zkušeností s CS? Asi jsem byla hodně zvědavá, jak to vlastně bude a ze začátku jsem se taky trošku bála, jak to teda dopadne, tak jsem byla trošku nejistá, ale zase na druhou stranu jsem se taky těšila, jak to funguje, takže to bylo takový smíšený, protože to bylo hodně krátká doba od té doby, co jsem začala předtím, než jsem jela. To byly tři, čtyři dny maximálně. Takže to bylo tak, že jsem vlastně ještě ani neměla moc čas se nad tím zamýšlet. Takže to bylo takový, že se člověk na jednu stranu těší a je zvědavý, co bude, ale trošku se i bojí, aby to nebylo nějaký…


Měla jsi nějaká konkrétní očekávání nebo obavy?

Asi z toho, že jsem jela sama holka, tak aby to nevypadalo nějak tak, že si tam hodlám hledat nějaké partnery nebo něco takového.. aby to nevypadalo nějak špatně, to byla asi taková má obava, že jsem to fakt tak nemyslela, že jsem si akorát říkala „Už mám ty lístky, letenky, tak ať už tam teda jedu.“


V jakém směru tě CS ovlivnil? Asi v tom, že jsem zjistila, že v podstatě i s lidmi, které jsem v životě neviděla se dá úplně.. člověk je s něma úplně perfektně.. jsou z jiných zemí, mají jiný zvyky nebo třeba ne tak rozdílný, ale přece jenom jsou zvyklí na něco jiného a člověk se s nimi o to může podělit a v podstatě věřit lidem, které vůbec předtím neviděl. Což mně třeba dělalo problém, protože nejsem úplně ten extrovert, co je hned na první pohled takovej otevřenej. Strašně mě teďka dobře směruje, že vlastně už nejsem taková tolik uzavřená, jak to bývalo.


Změnila jsi díky CS nějaké své názory? Ani nevím, ale možná se mi něco potvrdilo, ale že bych vyloženě nějak změnila názory, to asi ne, jenom jsem si třeba říkala, že všichni „Jo, to je nebezpečný“ a já jsem si říkala, že ne, že to musí fungovat, že jinak by to ani nebylo a pak fakt asi 99,5% lidí byli výborní a jen pár lidí tam jako nepatří.


Je něco, co ses díky CS naučila? Asi nejvíc to učí to, těm lidem věřit a být s nima v pohodě, fakt je to někdy výborný, zábava a to, že člověk může s těma lidma vycházet..


Máš v CS nějaký cíl? Cíl asi žádný nemám. Nenene, to asi ne. Jen to, jak život jde, jak to život přinese a tak nějak to nechat.


Jsi věřící? Věřící určitě jsem, jen asi ne takovým typickým způsobem. V "něco" určitě věřím, jen nevím, jak to přesně definovat. Vlastně se nebráním ničemu.. Křesťanskému Bohovi, Buddhovi,… Věřím v podstatě úplně na všechno nebo všechny… Vlastně v určitém ohledu je ve mně stále malé dítě, klidně budu dál věřit na lesní víly, skřítky a vodní žínky. (smích) Na každém náboženství něco je.. Ale v žádném se asi úplně nenacházím, takže zůstávám taková multi náboženská a asi mám jakousi "svou vlastní" víru. Pokud bych se ale musela někam konkrétně zařadit, tak jsem asi křesťanka, ale rozhodně ne nějak ortodoxní.


Jaký je tvůj vztah k víře? To je těžká otázka. Třeba na křesťanství mi vadí spousta věcí, ale přesto má i své klady. Kazdopádně to není úplně nekomplikovaný vztah. To já mám s tím "svým soukromým Bohem a vírou" vztahy na výbornou. (smích)




Co nebo kdo tě k ní přivedl? Tak určitě rodina, ale nikdo mě do ničeho nenutil. Když jsem byla menší, občas jsem chodila s babičkou nebo s mámou do kostela a na dušičky na hřbitov, kde jsem si ráda povídala s pradědečkem a měla pocit, jako by tam s námi stále ještě byl, lidé okolo si mysleli, že jsem trošku bláznivé děcko, měla jsem a vlastně pořád mám bujnou fantazii. Ale jinak nic moc víc.. Z té doby mi zůstalo asi to, že většinou zajdu na Velikonoce a Vánoce do kostela.


Myslíš, že ta motivace se připojit ke CS se liší podle věku/pohlaví apod.? Asi podle věku, protože když je člověk starší, tak to pro něj není úplně nejlepší, potřebuje svoje soukromí, svůj klid, takže asi ti starší lidi už tam nejsou tak obvyklí. Většinou jsou to spíš mladí a taky většinou ti starší lidi mají třeba jazykovou bariéru, protože se neučili ve škole anglicky, tak to je taky další možný problém, ale jinak asi nevím. Jinak to je asi jedno.


Hrály v tom, jestli se ke CS připojit, roli peníze? Ne, to ne. To spíš to, jak jsem jela do Barcelony, tak abych tam nebyla sama. Prostě v hotelu nebo tak. To bych asi nezvládla, tak abych tam měla někoho.. ale tou motivací peníze nebyly.


Cestuješ raději sama, s přítelem/kamarádem nebo ve velké skupině lidí?

Tak to jsem ještě nebyla, ale asi bych určitě raději jela s někým dalším. Jakože to bylo dobrý, když jsem byla sama, ale přece jenom bych raději jezdila s někým dalším.


A jaké výhody to podle tebe má? Tak jednak to může pomoct jazykově, když nevím něco nebo nemám tak dobrou angličtinu, tak mi ten druhý může pomoct s nějakým slovíčkem. A taky mám pocit, že je to takový uvolněnější, když je člověk s někým, že je víc v klidu. Má pocit, že tam má pomocnou ruku případně, když tam je někdo s ním. Tak asi tak no a taky kvůli tomu právě, že když někam jedu a nenajdu nějakou holku, tak abych nejela sama holka tam k někomu, tak aby si z toho někdo něco nevyvozoval, tak asi i kvůli tomu.


Jaký je tvůj nejhorší zážitek? Ten s Brazilcem? No, asi jo nebo jakože ono se vlastně nic až tak nestalo, ale... byl to takový zvláštní pocit…




A nejlepší zážitek? Asi teď před dvěma týdny tady byli nějací Švýcaři a ti byli asi úplně nejmladší. Byli tady a tak nějak jsme se bavili, ale ne nějak úplně extrémně, ale měla jsem strašně.. byli úplně úžasní, že jsme jim s kamarádama začali říkat, protože jsem já vzala ty kamarády, takže je taky poznali a všichni „no já nevím, jak bych je popsala, ale jsou takoví ťuťuťu“ a prostě.. a došla jsem domů a „no já nevím, oni jsou takoví ňuňáčci, takoví strašně sladcí oba dva“, jakože pár. Jí bylo 19, jemu 20 a ti byli takoví úplně, že když odjížděli a stála jsem na nádraží, tak už mi pomalu začaly téct slzy a ani nevím proč, protože to zase nebylo.. jakože bavili jsme se, v pohodě, všechno, ale ne že bychom byli zase úplně „uvidíme se hnedka, dojedeš..“ Byli takoví dobře.. že jsem měla dobrý pocit, byli takoví úžasní, takoví miláčci, tak ty bylo fakt krásný poznat. Asi to, ale těch dobrých bylo hodně. Nebo je to těžký vybrat, protože.. ale tady to je teďka asi nejaktuálnější pro mě a ti byli fakt úplně takoví sladcí.


A nějaký konkrétní zážitek s někým? Asi ještě.. to byla taková skupina, dva Slovinci a jeden Ital a tak jsme spolu šli někam do hospody pak jednou večer a jsem zvala kamarády právě, takže nás bylo hodně a tak to byl takový celý ten večer, že jsme se pořád mám pocit smáli. A ne, že by tam bylo něco konkrétního, nějaký moment, ale bylo to takový.. že jsem měla třeba pocit, že je znám celý život. Že to tak bez problémů všechno jde, že jsem si říkala „to je úžasný, že ty lidi jsem včera ještě neznala a teďka je to tady tak“, tak ten večer byl tak výbornej…


Co všechno plánuješ s CS? Já ani nevím, asi nic moc neplánuju. Chtěla bych se ještě někam podívat. Teďka si právě říkám, že jak budu na té Mallorce, tak že bych asi jezdila ještě nějak do toho okolí, že bych to využila, ale že bych něco nějak plánovala, tak ani nevím. Pak ještě určitě plánuju, protože bych se teď už měla snad konečně stěhovat do toho bytu, jakože teď akorát opravit ho, udělat to nový, vyměnit linku..jako sice je to tam dobrý, ale chtěla bych to udělat nový, tak bych se tam přestěhovala a pak bych to fakt dělala tak, jak to bývá nebo tak jak to má být… jakože fakt bych s těma lidma byla, že bych tam bydlela. Teď je to trošku zvláštnější…Tak to je takový, že bych je tam mohla mít ubytovaný a byla bych tam furt, mohla bych jim třeba uvařit nějaký ty jídla typicky český. Jinak nemám žádné jiné plány, uvidím. Ž3: studentka VOŠ, 23 let


Jak ses dozvěděla o CS? O CS jsem se dozvěděla od kamaráda, který je taky cestovatel a jednou jsem někam jela a řešila jsem ubytování, tak mi řekl, proč to neudělám přes CS, tak jsem se zeptala, co to je, vysvětlil mi to a pak jsem tam asi rok byla pasivně a pak jsem začala mnohem víc cestovat, takže potom jsem začala CS využívat mnohem víc.


Jaký byl hlavní impuls k tomu stát se členem CS? To bylo to, že hodně cestuju a nemám peníze, takže bylo strašně výhodný najít někoho, kdo mě ubytuje.


Kdy ses tam zaregistrovala? To může být tak tři, čtyři roky, tři a půl roku možná.




Pamatuješ si kolik lidí jsi už ubytovala? Ne-e. Neubytovávala jsem. Bohužel ještě ne. Bohužel jsem neubytovávala, protože bydlím u rodičů a není tady místo.


A u kolika lidí jsi tedy byla? Byla jsem přibližně u 5ti, 6ti lidí. Takže zatím nic moc. Ale teď jsem bydlela na privátě. Kamarád nebo spolubydlící byl taky couchsurfer, takže on jakoby ubytovával a tím, že jsme tam bydleli spolu, tak jsme ho měli dohromady. Takže on nepřijel jakoby přímo za mnou, ale starali jsme se o něj spolu a bylo to fajn.


Co všechno jste mu zajišťovali? Jak si myslíš, že by to mělo vypadat? Tak asi by záleželo, co ten člověk chce. Třeba tohle to byl Klaus z Rakouska a on neměl žádného průvodce po Brně, takže vůbec nevěděl co, kde a jak, takže jsme ho vzali po Brně, ukázali jsme mu ty hlavní památky, ukázali jsme mu nějaký místa, o kterých si myslíme, že jsou hezký, ale nejsou typicky turistický, nějaký typický český jídlo a prostě příjemný pobyt, popovídat si…


Pamatuješ si na svou první zkušenost s CS? Jejda mane.. asi jo, asi to bylo v Indii. První zkušenost, když jsme byli v jednom městě, vůbec jsme nevěděli, kde bychom měli bydlet a v Indii to funguje tak, že v momentě, kdy se tam zaregistruju, že jsem v Indii, tak mi začne psát strašně moc Indů, že mi pomůžou, jestli u nich nechci být a podobně. Tak jsem si jednoho z nich vybrala – Alanda a jeli jsme k němu a bylo to hrozně fajn, akorát to bylo na jednu noc a on neměl čas, takže to bylo takový.. jo, jenom že jsem využívala ten byt.


A ty pocity předtím? Úplně v pohodě, takový víceméně žádný. Domluvili jsme se, kde se potkáme, tam jsme se potkali.




Žádná nervozita nebo tak něco? Né, to vůbec.




A očekávala jsi něco nebo bála ses něčeho? Ne, vůbec. Já jsem byla s kamarádkou, byly jsme dvě a v té Indii je všechno strašně easy, takže…




Když si vybíráš, u koho zůstaneš, jaká kritéria jsou pro tebe klíčová? Jo, tak určitě je důležitý, aby měl nějaké reference, které si přečtu a aby se mi ty reference.. jako nejen aby byly pozitivní, ale abych z toho i vyčetla, že je to člověk, který by mě mohl být sympatický. Když někdo napíše, že je to businessman, který je pořád v práci, tak pro mě to není zajímavý člověk. Potom samozřejmě podle fotek, aby mi byl sympatický a taky, abychom měli podobný pohled na život nebo aspoň něco málo společnýho. Ale nejdůležitější jsou ty reference.


Máš určité národnosti, náboženství apod., kterým nedůvěřuješ? Tak to vůbec. Jako vždycky to většinou vybírám hlavně podle toho, jak mi je ten člověk sympatický z fotky, ale přesně to, co říkáš, tak je naopak. Že třeba v té Indii jsem se snažila najít někoho zajímavýho. Třeba jsem psala jednomu chlapovi, který je Sik, náboženství Sik a moc jsem o něm nevěděla, to jsou takoví zarostlí chlapi s turbanama, takže jsem chtěla jít k němu, abych se o tom dozvěděla co nejvíc. Takže spíš naopak tady ty úplně neznámé věci vyhledávám, abych se o té odlišnosti dozvěděla co nejvíc.


Co ti CS dává? Prostě tu svobodu, že když někam jedu, tak se nemusím ubytovávat v hotelu. Jednak ta finanční stránka, protože ta je pro mě podstatná, ale stejně podstatné je to, že když člověk jezdí jako turista, normálně v autobusech, po hotelích, tak pozná to místo, ale ne ty lidi. Takže díky CS mám víc možnost se dostat do té kultury, víc poznat tu mentalitu těch lidí a samozřejmě ty lidi mi můžou o té kultuře říct mnohem víc než nějaký průvodce. Takže poznání té kultury těch lidí.


Setkala ses s nějakým zvykem, který tě oslovil? Který by byl výrazně odlišný od našich?

Aha, přímo u couchsurfera ne, ale v té Indii a Nepálu, tam je všechno jiný. Ale to jsem nepoznala přímo přes CS, ale třeba když jsem bydlela v nepálské vesnici a učila jsem, tak to bylo všechno jiný. Ale přeš CS, to jsou většinou už takoví, spíše evropští lidi, takže ti žijí podobně jako my. Co mě překvapilo, že v Indii ti couchsurfeři všichni měli sluhu nebo kuchaře, ale byl to víceméně sluha. Šel jim otevřít auto ráno, vyjet z garáže, prostě všechno.


A převzala jsi nějaké zvyky ze zahraničí? No tak zase jak jsem zaměřená na tu Indii, takže jím jenom pravou rukou, levou rukou už bych si asi jídlo nevzala, ráda chodím do indické restaurace, protože tam můžu jíst rukama.


A co když máš jíst příborem? Jako jo, to jo, ale když jím jakoby jenom rukama, i třeba když si potřebuju něco utrhnout, třeba bramborák, tak to radši dělám složitěji tou jednou rukou, protože tou levou rukou už mám zažité, že se na jídlo nesahá. Tak nějak to jsem si zažila. Určitě je toho hodně, akorát si to asi neuvědomuju. Spíš takový to vnitřní, že se prostě dívám na svět jinak, že to změnilo moje postoje, mé vnímání světa a takhle.. návštěva tady těch jiných kultur.


Jaké postoje? Určitě mám..Naučila jsem se většího respektu ke všemu – k lidem, k jinakosti, k odlišnosti a úctě, protože v Indii a Nepálu, tam je velká úcta jakoby k lidem navzájem, takže asi hlavně to a tolerance hlavně. Prostě snaha pochopit tu odlišnost a být na ni připravená, že už nejsem překvapená, když třeba ten couchsurfer byl v něčem jiný nebo měl jiný zvyky, tak mě to vůbec nepřekvapilo.


Lákají tě i jiné kultury? Určitě bych se chtěla podívat do Ruska, ruská mentalita mě láká a co ještě víc, tak Afrika, to co nejdřív se chystám do Maroka a potom snad i víc.


Jsi věřící? Uff, tak tohle jsou pro mě poměrně těžké a rozsáhle otázky. Věřící jsem. Problémem může být, že každý si pod tím představí něco jiného. Já se považuji za spirituálního člověka a věřím, že to co většina lidí vidí a slyší není to jediné, co tu existuje.. Věřím v něco, co nás přesahuje a je velmi těžké to uchopit nebo pochopit způsobem, jakým jsme zvyklí myslet.


Jaký je tvůj vztah k víře? Protože jsem od mala spirituální člověk a tyhle věci mě zajímaly, odpověď bude asi dělší.. Podotýkám, že pocházím z rodiny, která byla a je ateistická. Jen mamka se až poslední dobou zajímá o esoteriku. Jako mladá holka kolem 14, 15 jsem byla zapřísáhlá protikřesťanka, rebelka, neměla jsem ráda kostely, vadila mi Bible, vadilo mi historie křesťasntví...no prostě všechno. Byla jsem moc hloupá. Kolem šestnácti jsem se začala zajímat o magii a esoteriku a o pohanství a přírodní náboženství a to jsem poměrně dost prožívala. Prošla jsem si i obdobím, kdy jsem se hodně zajímala o buddhismus. Jedna ze škol, kam jsem se po maturitě dostala, byla i religionistika. V Indii jsem se také samozřejmě dost zajímala o hinduismus. Teď studuju na církevní škole a ke křeštanství, tak jako ke všem jiným náboženstzvím, mám velmi kladný vztah. Považuju se za pohanku, uctívám přírodu a slavím pohanské svátky. Hltám teologické přednášky a svým způsobem bych se mohla považovat i za křeštanku, protože se snažím žít podle křesťanských hodnot a zásad, protože věřím v Boha. Myslím si, že neexistuje něco jako křesťanský Bůh. Podle mě Bůh znamená pro každého něco trochu jiného, každý s ním má jiný vztah. Kostely jsem začala mít ráda ne proto, že to je prostě kostel, ale proto, že se často stavěly na místech, která byla nějak "nabitá", na místech, která měla nějak zvláštní energii. A to v nich je cítit. Boha cítím i v lese. I v moři. I když slavím naše pohanské svátky..


Co nebo kdo tě k ní přivedl? Nepřivedl mě k ničemu nikdo. Samozřejmě, že mě ovlivnilo spoustu lidí. Ale já je svým způsobem vyhledávala sama.

Když jsem byla v Indii a Nepálu, uvědomila jsem si, že Bůh je tam cítit všude. Ti lidé jsou velmi spirituální. A to je úžasný. Myslím, že víra a k tomu i nějaký náboženský systém je jedna ze základních potřeb člověka. A myslím si, že to je i ten důvod, proč u nás je tolik psychických nemocí, rozvodů apod. Človek se skláda ze tří složek - tělesné, duševní a duchovní. A lidé u nás, přijde mi, se o tu poslední nestarají. A to je moc špatný. To je jako by nedávali tělu jíst. Oni nedávají najíst své duši. Myslím, že život bez náboženství je velmi obtížný. A mrzí mě, že nejsem součástí nějakého systému, že nejsem v kultuře, pro kterou by bylo nějaké náboženství součástí každodenního života. Každopádně můj závěr v otázce náboženství je takový, že všechna náboženství jsou svým způsobem stejná, jen každé používá jiné pojmy a je uzpůsobeno kultuře, kde vzniklo. Nemůžou být ani jiná, protože Bůh je jen jeden. Všude a pro všechny.


Máš tendenci se vracet na stejná místa nebo spíš navštívit co nejvíc? No, chtěla bych navštívit co nejvíc, třeba v Evropě si myslím, že toho mám dost proježděnýho, ale.. jako kdybych se někam mohla vrátit, tak bych se vrátila, ale nevyhledávám to.. v Evropě. Do Indie se budu vracet doufám celý život.


Má na to vliv vzdálenost? Ne, má na to vliv to myšlení lidí, ta naprostá odlišnost té kultury. Prostě přístup lidí k životu. Prostě se tam cítím mnohem líp.


Je něco, co ses díky CS naučila? Asi té toleranci, větší ohleduplnosti a pochopení a… Jo a naučila jsem se, že dřív mně bylo hrozně nepříjemný jakoby brát. Že když byl někdo hrozně pohostinný a tady máš jídlo a tady máš krásnou postel, tak mi to bylo takový nepříjemný. Ale naučila jsem se, že je to v pořádku, protože ten člověk jakoby mi to všechno dá a já mu to vrátím na někom jiným. Že svět funguje tak prostě, když člověk, že se mu to vždycky vrátí. Odjinud, ale už se necítím tak špatně, když je na mě někdo tak hrozně hodný, protože vím, že já to vrátím někde jinde a v tom vesmíru to tak funguje, že jemu se to zase vrátí odjinud.


Stal se z nějakého tvého setkání s couchsurferem bližší vztah? Ne.. to ne. Občas si píšeme, když se potkáme na facebooku, jako jak se máš, jak žiješ, občas třeba řešíme i nějaký osobní věci, když se potkáme, že si jakoby důvěřujeme, ale není to tak, že bychom se extrémně vyhledávali. Ale když už jsem využívala nějakého couchsurfera v cizině a potom jsem potřebovala znovu v tom městě, tak jsem se obrátila na něj a už to prostě fungovalo. Že ten člověk byl ochotný, jako kdyby kamarádství.


Rozumíš si více s lidmi stejné věkové kategorie, s mladšími nebo staršími? Asi to nemám vyhraněný. U nikoho ve své kategorii jsem nebyla, všichni byli nad třicet, ale ne.. vůbec to není vyhraněný. Záleží jenom na tom konkrétním člověku, ne na věku.


Když jsi u někoho byla, bral tě ten člověk i za svými přáteli? Jo, to zase záleží, protože většinou jsem tam byla jenom přes noc. Ale v Dillí, tam jsem byla hodně dlouho, asi 3 nebo 4 dny a tam jsme spolu fungovali, že mě bral na oběd, ke svým kamarádům, na výlet s kamarády a podobě. Takže jo. A i vlastně když u nás byl Klaus, ten Rakušan, tak jsme ho taky brali mezi svoji skupinu lidí.


Byla jsi na některém setkání CS v Brně? Nebyla, bohužel. Vždycky mě to tak mine, většinou časově.




A jezdíš spíš za místy nebo za lidmi? No dřív za místy a teď za lidmi. Takže teď vyhledávám spíše ty kultury nebo země, kde se můžu.. samozřejmě i něco vidět, ale spíš kde se můžu něco naučit jako člověk od těch lidí.


Jakým dalším způsobem mimo CS navazuješ kontakty v běžném životě? Nenavazuju.. ☺ ve škole, ale hodně.. mám poměrně dost velkou síť kamarádů a všichni mají kamarády, takže hodně jsem poměrně společenská, takže když jdeme do hospody, na výlet, tak tam prostě

vždycky někdo přivede někoho novýho, tak se ta síť těch vztahů rozšiřuje. Takže přes známé a přes kamarády.


Jaké by to pro tebe bylo, kdyby komunikace na CS probíhala přes telefon nebo skype? Nesnáším telefonování. Určitě preferuju písemnou podobu. Nemám ráda telefonování, nevím proč, ale pak ještě z toho důvodu, že mám strašně málo času na to odpovědět. Že když píšu tu zprávu, tak si můžu rozmyslet, co chci říct a jak to chci říct, ale u toho telefonování, třeba mi položí otázku, já nevím ještě co chci nebo ty plány bych nevěděla, že se prostě musím rozhodovat okamžitě.


Jaký máš názor na aplikaci „friends“ a „reference“? Tyjo, nad tím jsem nikdy nepřemýšlela, to jsem si asi nikdy nevšimla.. ale asi jo, tak prostě když má někdo ty reference, tak je to taková „povinnost“ je zanechat, ale pokud má spousta lidí i těch přátel, tak si o tom člověku řeknu, že byl asi hodně příjemný a že je asi hodně lidský, že se s ním dá navázat i hlubší vztah, takže myslím, že je to fajn.


Setkala ses někdy s nějakou komplikací? Ne, nesetkala jsem se s komplikací, když jsem u někoho byla, ale setkala jsem se v Indii s jedním Indem a to bylo spíš takový vtipný, že on mi pořád psal, jakože mi chce pomoct a jestli nezajdeme na kafe. Tak nakonec jsem si u něj potřebovala nechat batoh, protože jsme jeli ještě do další části Indie a nechtěli jsme se tahat s těžkým batohem, takže jsme jeli přes celý Dillí s těma těžkýma krosnama, abychom mu to předali, ale nakonec jsme ten batoh potřebovali, takže jsme to vyložili do takových těch malých žebradel, prostě dámských tašek, asi do pěti tašek, které jsme si nakoupili, tak jsme dali ty svoje věci, ať nám to vezme a že si krosnu vezmeme zpátky. A on když to viděl, tak řekl, že to prostě nevezme, protože by vypadal vtipně. Tak jako ať se máme hezky. Takže my jsme zase přes to celý smradlavý horký Dillí jeli zpátky, aby nám řekl, že s našima taškama by vypadal vtipně. Tak to byl takový zvláštní couchsurfer. A od té doby mi pořád psal maily, já jsem byla naštvaná, tak jsem mu neodepisovala, tak mě začal psát maily česky, že si to házel do překladače, což mi přišlo takový vtipný…


Setkala ses někdy s případem jazykové bariéry? Ne, přes CS určitě ne.




Zklamalo tě na CS někdy něco? Ze začátku jsem byla strašně naivní a strašný idealista a já jsem byla taková hrozně.. Jakože jsem cestovala na divoko, stopem, nikdy jsem neměla žádné plány, takže když by mi někdo napsal „můžu zítra přespat?“, tak pro mě byla samozřejmost, že ho ubytuju, protože to asi potřebuje. Takže ze začátku pro mě bylo zklamání, že když jsem tohle udělala a někoho požádala o pomoc, tak mi třeba napsal „nepřečetla sis dostatečně můj profil“ nebo „píšeš pozdě“ nebo něco takovýho jako neubytuju tě ne proto, že nemůžu, ale protože ses nezachovala tak, jak správně máš. Teďka to začínám chápat, že fakt je tam hodně lidí a musí být člověk opatrný, ze začátku jsem byla tady tím přístupem zklamaná. Prostě „nepřečetla sis můj profil, nenapsalas mi, co tě na mně zaujalo, takže prostě tě neubytuju.“


Vybavíš si nějakou situaci, kdy ses musela přetvařovat? Ne, to určitě ne.




Bylo pro tebe někdy obtížné bydlet v jiných životních podmínkách? Zase když budu mluvit jenom o CS, tak ne, protože jak jsem říkala, ti lidi, co mají většinou CS, tak jsou lidi, co mají nějakou životní úroveň, když už mají počítač, takže mají postel, mají přístup k vodě apod. Takže přes CS jsem s tímhle problém nikdy neměla.


A mimo CS? To určitě. Jak jsem byla v té nepálské vesnici, oni tam žijí asi jako my v 19., 18. století, takže tam to bylo hodně náročné. Tam prostě když ve studánce není voda, tak prostě není voda třeba 3, 4 dny apod. Pořád rýže.. A ještě samozřejmě čas. V Indii a Nepálu, že oni ten pohled na čas mají úplně jiný. Že my řešíme hrozně moc čas, když si dáš s někým sraz a on přijde o 10 minut později, tak je to problém. Tam jakoby ten čas jakoby ani není. Tam prostě.. „kdy jede autobus?“ „nevím, někdy pojede.“ Nebo domluvíme se, že

někam půjdeme v 8 ráno, v 10 se zeptám, jestli půjdeme „jojo, půjdeme“ a vyráží se třeba o půl dvanácté. A jako je to naprosto v pořádku.


A to ti takhle vyhovovalo? Ne, na to jsem si musela strašně moc zvykat. To je hrozně náročný pro Evropana zvyknout s na jiný přístup k času. Že třeba se nemůžeš s nikým na nic domluvit..


Překročil nějaký host tvé hranice? Ne. Bydlela jsem u jednoho, který se bavil o všem strašně moc otevřeně, ale kdybych řekla, že se o něčem bavit nechci, tak by okamžitě přestal.


A jaké máš dané hranice? Tak určitě jsou nějaké intimní a hodně soukromé věci, o kterých se bavit nebudu, ale vždycky to bylo, že jsme se mohli bavit o všem a v momentě, kdy by jeden naznačil, že dál už mluvit nechce, tak by to bylo v pořádku.


Jsi spíš introvert nebo extrovert? To je jak kdy, to mám napsaný i v profilu. Jak kdy, záleží, jak se cítím s tím určitým člověkem, jakou mám náladu, ale většinou když cestuju, tak mám dobrou náladu, takže jsem většinou extrovert.


Jsi obecně důvěřivá nebo naopak? Jsem hodně důvěřivá. Už nejsem mladá, takže nejsem úplně blbá, ale ještě pořád si myslím, že jsem hodně důvěřivá a nenarazila jsem na to zatím.


Myslíš, že na to, jak věříš ostatním má vliv tvá rodina? Ne, myslím si, že ne, protože můj brácha je nedůvěřivý. Takže si myslím, že je to spíš mnou samou, co mám v genech, jo, takže rodina asi jo, ale výchova ne. Protože vidím ty rozdíly mezi mnou a bráchou a on je hodně nedůvěřivej a já jsem strašně důvěřivá.


A rodiče? Jo, mamka je taky hodně důvěřivá, takže asi jenom ženský.




Když někam jedeš, napadnou tě věci, které by se mohly pokazit? Jediný, z čeho mám vždycky strach je, že nestihnu letadlo, když musím přesedat, ale jinak už jenom proto, že moc neplánuju, tak se nemá co pokazit. A právě neplánuju proto, aby se nemělo co pokazit. Ale jinak já jsem taková hrozně jakoby nezodpovědná, takže si říkám „a ono to nějak dopadne“ a je to všechno v pohodě. Mám strach jenom z letadla, že nestihnu let.


Dokážeš se u jiných lidí cítit jako doma? Jo, možná je to tím, že jsem taková hodně otevřená. Záleží na tom člověku, ale většinou ti lidi byli takoví, že jsem se u nich opravdu cítila dobře a jako doma, i když jsem tam byla víc jak dva dny, tak už pomalu jsme tam spolu i vařili.. cítila jsem se tam jako doma, no.


Takže věříš lidem, u kterých zůstáváš? Jo. Jo. A hodně. To je pro mě většinou takový záchytný bod. Jako jo, to je prostě teď to moje „doma“, tady ten člověk je ten, kterému můžu opravdu věřit a to je pro mě ten záchytný bod.


A co tu tvoji důvěru nejvíc ovlivňuje? Asi samozřejmě napřed vzhled, jestli mi je ten člověk sympatický a pak to chování. Ale co konkrétně, tak to nevím.


A když si hledáš couchsurfera, dáváš něčemu přednost? Mužům, ženám, skupinám, párům… Páry, to jsem na to nikdy nějak nenarazila, že by mě někdo zaujal, ale jinak to nerozlišuju. Mám pocit, že je tam víc chlapů, takže když si vybírám, tak je jich tam víc, takže vybírám je. Ale určitě to pohlaví nehraje vůbec roli.


Jak se díváš na to, jak je důvěra pojímána na CS obecně? Tak to si myslím, že je hrozně individuální. Někdo to má, že hrozně málo věří a potřebuje konkrétní popis toho člověka – co dělá, proč to dělá apod., aby mu pomohl.

A někdo to bere taky tak jako „jo, jsi turista nebo cestovatel a potřebuješ pomoct, tak prostě přijď. Cestovatelé musí držet spolu.“ Ale jsem ráda, jak je spousta způsoby hleděno na to, aby to bylo co nejvíc důvěryhodný. Ty reference, to ověřování, ta verifikace. Myslím si, že je to super a… člověk musí být opatrný, ale na základě toho si může dovolit právě důvěřovat těm ostatním členům.


Takže si myslíš, že když má někdo hodně referencí, přátel a je ověřený, tak že to hodně lidí ovlivní? Jo. Myslím si, že určitě jo. Hlavně si myslím, že hodně lidí ovlivní taky to ověření, což třeba mě vůbec, to mě vůbec jakoby nezajímá. Ale co jsem mluvila třeba s kamarádama, co jsou na CS, tak říkali, že upřednostňují ověřené lidi. Ale reference mají určitě obrovitánský vliv. A dobře vyplněný profil.


Připadají ti někteří členové CS naivní? Ne, s naivním člověkem jsem se snad nesetkala.




Třeba že ti nechají klíče od bytu? To udělali, většinou skoro všichni, že nám třeba dali klíče nebo nás nechali v bytě o samotě apod., ale nepřišlo mi to naivní, přišlo mi to v pořádku. Že pokud by z nás neměli dobrý pocit nebo měli jakýkoliv důvod nám nedůvěřovat, tak by to neudělali.


Máš v CS nějaký cíl? Mít co nejvíc přátel. Hehe. Ne, je to jen tak, že cestuju a jen tak si poznávám a jen tak si potkávám. Ale byla bych hrozně ráda, kdybych měla tu možnost taky ubytovávat. Takže doufám, že co nejdřív, jak budu žít sama, tak bych to chtěla co nejvíc povracet. Protože nejenom přes CS, ale i spousta lidí, co jsem třeba stopovala, tak mi hrozně moc lidí pomohlo naprosto nezištně a šíleně moc, takže bych to takhle zase chtěla vracet.


Vytvořila sis v hlavě už nějaký scénář, kdyby k tobě někdo přijel, tak jak by to probíhalo? Ne. Vůbec a ani takový scénář mít nechci nebo nebudu, protože by to bylo zase individuální. Chceš vyzvednout nebo nechceš? Chceš, abych se ti věnovala nebo nechceš? Že nechci mít jako „já jsem tvůj hostitel a budeme dělat tohle“, ale spíš „ty jsi host a jak si to celé představuješ?“. Jsem ochotná si ho absolutně nevšímat a stejně tak jsem ochotná s ním strávit 24 hodin denně a ukázat mu celý město.


Takže když bys někoho ubytovala, nemáš ten cíl a „požadavek“ ho poznat nebo se o něm něco dozvědět? Ne. Hrozně ráda bych, ale chápu, že ten člověk třeba nemusí mít čas nebo opravdu chce jenom přespat. Tomu prostě rozumím a respektovala bych to. Jako bylo by fajn, kdybychom si večer před spaním na hoďku pokecali, ale pokud jenom potřebuje přespat nebo takhle, tak to chápu.


Hrály v rozhodování připojit se ke CS roli peníze? Jo. Určitě. Nebo spíš ta zkušenost. Že jsem cestovala po té Evropě hodně na divoko a pospávala jsem v parcích a tak a občas to bylo nebezpečný, protože já jsem měla buď možnost spát v parku nebo venku nebo nikam nejet. Takže když se přidala možnost spát v parku, nikam nejet nebo přespat u couchsurfera, tak to byla jasná volba.


Cestovala jsi už sama, ve dvojici i ve skupině? Sama jsem byla v Nepálu, ale to nemá s CS nic společného, ve dvou jsme stopovali po Evropě, to bylo vždycky ve dvou s klukem a v Kanadě a v USA jsme byli skupina po čtyřech, ale tam jsme vlastně taky nevyužívali CS, protože jsme neměli většinou přístup na internet.


Jakou výhodu nebo nevýhodu spatřuješ v těchto jednotlivých typech cestování? Takže když jsem byla sama, tak to má výhodu tu, že se mi zvýšilo sebevědomí, že jsem si dokázala, že to zvládnu, že prostě si to umím všechno zařídit sama. Nevýhodu tu, že jsem nemohla s nikým sdílet emoce, ať už pozitivní nebo negativní, a v momentě, kdy to.. to něco ve mně, ta duše nebo něco zjistilo, že nemůžu sdílet emoce, tak je prostě zavřelo. Prostě neměla jsem ty emoce. Takže všechno jako kdyby plynulo kolem mě, ale nic jsem neprožívala naplno. Tím, že jsem to nemohla sdílet. Když jsme byli ve skupině, tak to bylo super, že jsme stopovali, dvě holky a dva kluci a když jsme se začali štvát, když přišla ponorka, tak jsme se vyměnili, což bylo taky hrozně fajn, protože být s někým tak

dlouhou dobu to je na zabití, takže jsme se střídali, to bylo fajn. A nevýhoda je, že jsme se museli pořád nahánět. Tím, že jsme stopovali, tak vždycky se domluvit, kdy se potkáme apod. Takže když jsou dva lidi, tak je to naopak. Tak je výhoda, že se nemusí pořád nahánět, že prostě jsou spolu a nic jinýho je nezajímá, ale nevýhoda, že když jsou spolu delší dobu, tak si můžou začít lézt na nervy. Zase za tu dobu si najedou na stejnou vlnu a nemusí to pořád měnit. S tím střídáním toho partnera nebo v té skupině už je to horší být na stejné vlně.


Když jsi cestovala sama, nebylo ti nepříjemné, že necítíš oporu toho druhého? Ne. Já když jsem s někým, tak mám tendenci neustále si říkat „on to všechno ví líp, takže on to zařídí“ a já do toho nemám co kecat, takže to nevím. Takže teď tím, že jsem byla odkázaná sama na sebe, tak jsem to dělala sama, myslím si, že jsem to dělala dobře a ze začátku jsem z toho měla hrozný strach, že tam nebudu mít tu oporu, ale pak jsem byla ráda. Že si všechno dělám po svém. Když jsem unavená, tak si sednu, nemusím brát na nikoho ohledy. Takže ne, v tomhle ohledu mi to nevadilo, když jsem sama.


Takže tě to posunulo? Jo, určitě.




Jaká je podle tebe hlavní myšlenka celého CS? To tam je napsaný, já bych si to měla znovu přečíst. ☺ Podle mě… já myslím, že ta původní myšlenka byla taková, že cestovatelé teda cestují a že by bylo fajn, kdyby si navzájem pomáhali. Protože přece jenom to je taky taková určitá komunita, všichni cestovatelé jsou v něčem společní..takže by bylo fajn, kdyby si navzájem pomáhali a pomáhali v tom všem jakoby vyměňovali názory, sdíleli tu kulturu, prostě share culture. Takže tohle si myslím, že bylo to hlavní. Pomoci si navzájem a hlavně poznat něco jinýho. A jakoby sjednotit tu komunitu cestovatelů.


A myslíš, že se to od začátku nějak změnilo? No, určitě se to změnilo tím, že je tam čím dál víc lidí a myslím si, že čím dál víc lidí to pojímá špatně, možná to je blbý slovo, ale že někteří jsou takoví.. nevím, možná to je špatná představa.. Já jsem tam přišla jako cestovatelka a opravdu s tím báglem na zádech, co stojím na silnici s palcem nahoru a přijde mi, že tam je spousta lidí takových jako hodně vysoce postavených, co spíš jenom cestujou v těch drahých autech a sice ubytovávají, ale mají drahé domy a nechápou, že prostě někdo občas fakt přijde zaliskanej od bláta a todle třeba by nepřijali, takového hosta. Takže mi přišlo, že se to změnilo od těch úplně „pure“ cestovatelů, jakože čistokrevných cestovatelů právě k těm jakoby trochu snobáckým, že je tam pár takových. Někteří to považují za seznamku, co jsem tak pochopila, takže to je určitě takový posun k horšímu, ale to je přirozený, když tam je hodně lidí, tak to různí lidé pojímají jinak. Takže ze začátku si myslím, že všichni měli tu myšlenku stejnou, co tam byli, prostě cestovat, pomáhat si navzájem, poznávat další lidi a teďka čím víc lidí tím víc přístupů k tomu CS.


Myslíš, že motivace připojit se ke CS se liší z hlediska věkových skupin? Tak určitě ti mladí, teda aspoň podle mě, mají podobnou motivaci jako já – prostě když někde jsou, tak si s někým pokecat, někde se vyspat a aby jim někdo pomohl a naopak to samý dávat někomu jinýmu a ti starší nevím.. Co jsem měla zkušenost třeba od starších, tak to byla taková ta jakoby mateřská potřeba pomoct těm mladším nebo pomoct někomu jinýmu. Že mi přijde, že u těch starších lidí, třeba hodně starších, třeba nad 50, nad 60, že to už bylo spíš o tom, že mají barák, mají možnost pomoct, tak pomůžou. U těch mladších to je oboje. Prostě využívat, používat. U těch starších mi to přijde jenom jakoby pomoct.


A myslíš, že i z hlediska těch financí je ta motivace jiná? No, mladší, když to beru do třiceti a nad třicet. Takže ti nad třicet, to mám zkušenost, že ti už jsou zajištění, takže ti spíš jenom pomáhali a pod třicet, co jsem se setkala, co mám zkušenost, tak spíš využívali. Ale to zase mluvím spíš jenom o té Indii. Tam se zase tak moc necestuje, takže ti, kdo už měli ty podmínky pro to a to byli většinou lidi až nad třicet, tak ti už jenom pomáhali.


Odrazoval tě někdo od toho zapojit se do CS? Ne, tak to vůbec. Ale jako jo.. jenom taková ta rodina. Samozřejmě babička „nikomu nevěř, to jsou všechno podvodníci“ a potom mamka, té se to taky nelíbilo. Ale to bylo zajímavý, že když jsem jí ty stránky ukázala, tak tomu věřila. Že když jsem jí o tom povídala, tak se jí to nezdálo, ale když jsem jí ukázala ty profily, jak je to všechno vychytaný, jak to funguje – hlavně ty reference, ty fotky, tak potom byla strašně ráda a i teď je ráda, že CS používám.

Ale jinak ne, protože já mám kamarády cestovatele a většina mých kamarádů mají profil na CS, takže ti mě od toho neodrazují. A ještě jedna moje kamarádka, ta je taková ustrašená a hrozně zodpovědná a necestuje, takže ta mi taky říkala, ať nikomu nevěřím apod. Ale jinak většina mých známých, co mě mají rádi, tak jsou rádi, že nespím v parku, ale že spím u někoho přes CS.


Kdyby ses setkala s nějakou špatnou zkušeností, ovlivnila by tvou důvěřivost? Tak určitě bych si pak dávala větší pozor na nějakou konkrétní věc. Že pokud by ten člověk měl nějaké vlastnosti, ten profil by nějak vypadal a na ty konkrétní věc bych si pak dávala větší pozor. Prostě bych se poučila ze svých chyb. Ale je třeba zajímavý, že jeden Ind, u kterého jsem bydlela v Dillí několik dnů, byl to jako náš taťka, vraceli jsme se k němu, tak ten je hrozně bohatý a couchsurferům jenom pomáhá, nikdy nevyužívá, protože on potřebuje čtyřhvězdičkový hotel a má tam couchsurfery hrozně často – minimálně jednoho, dva do měsíce. Povídal nám strašně moc špatných zkušeností s couchsurferama a tak jsme se ho ptali „proč to teda děláš, když ti tady třeba vychlastali celý bar nebo něco ukradli apod.?“ Tak říkal..vůbec nechápal naši otázku.. že přece to, že je někdo špatný, tak neznamená, že i ten další bude špatný. Takže prostě si vždycky řekne „no, to byla špatný, špatná chyba“, ale už se těší na dalšího couchsurfera.


A víš od něj, jestli to pak přes reference řešil dál? To nevím, o tom jsme se nebavili, ale to je myslím člověk, který je líný na to využívat svou energii k něčemu takovému. Že to je jakoby pod jeho úroveň. Určitě tam zanechal třeba negativní reference nebo napsal to, co se stalo podle pravdy, určitě těm dotyčným lidem potom napsal, co se stalo, že se mu to nelíbí a že jim teda zanechá ty negativní reference apod., že by surfovat neměli, ale že by to nějak řešil s týmem CS, to ne.


Jak to na tebe zapůsobí, když má někdo na profilu negativní reference? Tak si je určitě přečtu. Určitě upoutají mou pozornost. Určitě se prvně podívám, to je první, na co se dívám na profilu, na reference, protože pokud tam jsou nějaké negativní, že ten člověk se choval hrozně špatně nebo něco, tak ani nemá smysl si ten profil číst potom. Ale není to tak, že bych si řekla „má negativní reference, jdu dál“, ale napřed si je přečtu, ale ať už to je cokoliv, ať už to bylo třeba, že se ty lidi nějak nepohodli kvůli své osobnosti nebo.. že to neznamená, že ten člověk je špatný, ale třeba byl nějaký problém, tak i tak jdu dál. Už to, že je tam ta negativní reference, tak si říkám „můžu si vybrat něco jinýho, co je celý v pohodě.“ Odradí mě to, i když to není nic fakt hroznýho a i když třeba není jasný, jestli to byla jeho vina, protože ti dva se opravdu nějak nepohodli, tak prostě do toho nejdu. Pokud to není něco strašně super, že ten člověk jinak vypadá úplně strašně skvěle, má skvělý zájmy a všechno,.. tak jdu dál.


Je na profilu nějaká kategorie, podle které si řekneš „jo, ten mi bude sedět“? To asi ne. Nemám ráda, když ti lidi píšou hodně o sobě. Jakože „já jsem…“ a teď prostě úžasný, skvělý, chápavý, tolerantní. Spíš mám ráda, když ti lidi popíšou svůj pohled na život a na svět, svoje názory než aby popisovali sebe a pak prostě.. Pokud má ten člověk zajímavý zájmy. Třeba podobný těm mým nebo něco společnýho, ať už je to třeba… já jsem prostě veganka, takže pokud ten člověk je vegan, nebo něco takovýho, co moc lidí nemá, tak je fajn, že si s někým můžu.. takovej ostrůvek jakoby podobnosti, takže si o tom můžeme popovídat. Anebo pokud je to naopak něco úplně odlišného, co mi může dát nějaký přínos. Třeba teď, co u nás byl ten Klaus, tak to byl člověk který se věnuje kontaktnímu žonglování, což je strašně zajímavá verze žonglování. Takže jsme si řekli „Jo, super, ten nás může něco naučit, to bude fajn.“ Takže ty zájmy.. nebo celkově, když mi ten člověk přijde zajímavý nebo pokud má třeba i nějaký kontroverzní názor na svět, tak si řeknu „tyjo, to by mě zajímalo, to bych si chtěla nechat vysvětlit, jak to myslí.“


Takže se nebojíš toho, že by kvůli té odlišnosti názorů mohl vzniknout spor? Tak záleží jaký. Pokud je to člověk, který… je to nácek a je přívržencem Hitlera, tak do toho bych asi nešla, ale pokud je to člověk, který má jiný názor třeba na fungování světa nebo takhle.. spíš takový ty spirituálnější věci, o tom se dá líp diskutovat.


Když se od někoho vrátíš, vyhráváš si s psaním referencí? Ono je to hrozně těžký to napsat. Mně přijde, že se to nedá slovy popsat ten prožitek, takže samozřejmě se nad tím snažím hodně zamyslet a potom to několikrát měním, to je podstatný, že vždycky něco napíšu a pak to změním za hodinu a potom za další dva dny znova. Snažím se, ale musím říct, že mi

to moc nejde. Že většinou musím říct, že ti lidi jsou opravdu moc příjemní, milí a hodní a pomůžou mi. A tohle tam prostě napíšu.


Když se díváš na něčí profil, filtruješ jeho reference? Jako já si ty reference nečtu všechny. Pro mě je důležitý, jestli jsou všechny pozitivní, pokud je tam negativní, tak si to negativní přečtu a přečtu si prvních 5-7 a pokud je to v podobném stylu, tak si už na základě toho udělám obrázek o tom člověku a nemusím si číst všechny. Takže si přečtu jenom prvních pár.


Jak používáš aplikaci „friends“? Dáváš si tam lidi, které znáš i ty, se kterými se setkáš jednou? Pokud je to u někoho jinýho, tak ty přátele neřeším, tak se dívám spíš na ty reference a koho má v přátelích, to mě až tak nezajímá. A u mě… mě teda o přátelství nepožádal nikdo, od koho bych to třeba nečekala. Že tam mám opravdu ty moje kamarády nebo lidi, se kterýma jsem strávila víc dnů a cítím to jako bližší vztah. Takže se mi nestalo, že by mě požádal o přátelství někdo, s kým jsem byla jenom na kafe nebo takhle. Takže mezi přáteli mám jen lidi, se kterýma je ten vztah bližší a je to vždycky oboustranné, že to tak cítíme oba, ne že by jeden chtěl a druhý nechtěl. A u ostatních profilů mě to nezajímá. Já mám v přátelích jenom přátele a v referencích mám jenom lidi, kteří mě ubytovávali. Jako v přátelích mám lidi z České republiky, opravdu svoje kamarády plus couchsurfery, se kterými jsem strávila víc dnů a v těch referencích fakt jenom třeba kde jsem přespala nebo jenom na pokec, takže referencí mám víc.


Díky zkušenostem, které jsi získala přes CS, důvěřuješ lidem víc? Já jsem předtím o té důvěře nepřemýšlela. Vůbec jsem nad tím nepřemýšlela, prostě… než jsem jakoby vůbec začala s CS. Teď jim asi důvěřuji víc, právě kvůli těm pozitivním zkušenostem a stejně tak, kdybych já někoho ubytovávala, tak v něj prostě vložím tu důvěru větší, samozřejmě zase záleží jaký z něj mám pocit, ale když budu mluvit obecně.. a chovala bych se k němu asi stejně, jak se chovali ti lidi ke mně. Poznala jsem, že takhle se to dělá, že je to normální v téhle komunitě, takže bych ho nechala v tom bytě samotného, dala bych mu klíče, stejně tak jako u nás byl teď ten Rakušák, tomu jsme dali klíče nebo volnou ruku v kuchyni, jako kdyby tam bydlel. Takže asi jo, asi čím víc to využívám, tak víc důvěřuji, ale zároveň s tím víc jakoby filtruju. Hlavně v té Indii, tam je těch couchsurferů hrozně moc, spousta jich to pojímá nesprávně, takže tam.. když už si někoho vyberu a potkám ho, tak mu důvěřuju, ale mám větší nároky na to, koho si vyberu.


Kvůli zkušenosti s Indama? Jo, s Indama, protože jich je tam strašně moc. Spousta z nich chce jít jen s Evropankou na kafe, aby vypadali dobře v té kavárně. Snažím se vždycky poznat.. i z toho, jak si třeba píšeme, jestli to je opravdu jakoby ten „správný“ couchsurfer, když to tak řeknu, který chápe, o co jde a který mi chtěl pomoct kvůli té myšlence CS a kvůli tomu, že jsem cestovatelka a ne kvůli tomu, že jsem bílá Evropanka. Tady v Evropě to funguje asi jinak, ale já mám zkušenost hlavně s tou Indií, takže tam se dívám na tohle.


Filtruješ to teda hned z profilu nebo až už si píšete? Jak jsem říkala, oni mi už většinou píšou sami, když se tam naloguju, když se v Indii naloguju, že si všimli, že tam jsem a že mi chtějí pomoct. Takže to se potom podívám na ten profil a buď to poznám z toho, to se dá.. i podle těch fotek, jestli tam ten člověk má pár fotek z cest a s batohem nebo je to chlap v obleku u naleštěného fára. A i z těch referencí samozřejmě a pokud to nepoznám z tohohle, tak potom z těch zpráv. Pokud mi ten člověk odmítá jakkoli pomoct jako cestovatelce, ale chce jít jenom na pokec, tak to většinou odmítám. Ale pokud opravdu vidím, že to je cestovatel a že mě ubytovat nemůže nebo nemá čas, ale chce si jít pokecat, tak do toho jdu. Ale nemám ráda ty snobácký Indy, kteří se chtějí pochlubit s Evropankou, ale prostě Indy cestovatele.





A to odmítnutí berou v pohodě? Jo, já většinou napíšu, že nemám čas, takže…

A vždycky ses takhle strefila? No, akorát jednou, jak jsem popisovala tu negativní zkušenost s těma batohama, ale tomu jsem taky moc nevěřila, ale pak už jsem neměla jinou možnost vlastně. Takže jsem se vždycky strefila.

Ten mi taky přišel divný jakože to není ono a nelíbily se mi jeho fotky v profilu, neměl reference, neměl vyplněný profil, takže do toho jsem nechtěla jít, ale až když jsem neměla jinou možnost, tak jsem musela a ukázalo se, že jsem měla pravdu. Že ten člověk úplně nepochopil tu pointu CS.


Když narazíš na někoho, kdo nemá reference, vyplněný profil, ale o něco se snaží. Jak k tomu přistupuješ? To je zase strašně individuální. Jednou.. vlastně ubytovávala jsem jednoho Poláka, neměl vyplněný profil a neměl reference, ale byl to prostě vegan, to není podstatný, ale z toho profilu jsem pochopila, že je to hroznej punkáč. A on potřeboval hned další den ubytovat, že jedou stopem a tak. Takže jsem si řekla, že je to úplně normální punkáč, já jsem taky byla taková. Prostě na všechno kašle, protože je to o jeho přístupu k životu, takže mi to tak nevadilo. Z toho profilu, už tím, že nebyl vyplněný, tak jsem si o něm udělala obrázek a bylo to v pohodě. Byl to punkáč, takový, jaký mám mezi kamarádama a bylo to v pohodě. Ale pokud tam nějaký člověk.. Vlastně on mi tím něco řekl, tím, že měl ten profil tak lemplácky udělaný, ale pokud je tam člověk, který tam má jednu fotku nic neříkající a nic v profilu a žádné reference, tak od toho dávám ruce pryč, tak mě to vůbec nezajímá a buď neodepíšu vůbec nebo odepíšu, ať si vyplní profil. A pokud nemá reference a má dobře vyplněný profil, tak se mu snažím pomoct, protože každý jednou začíná. Takže pokud se ten člověk snaží, akorát nemá reference, tak jako.. Anebo pokud má v profilu, že teďka někam jede a potřeboval by pomoct, akorát nemá čas si vyplnit profil a aspoň tam hodí ty fotky, tak to taky beru. Taky jsem kolikrát nezodpovědně někam spěchala a dělala všechno na poslední chvilku.


Určitě ses setkala s lidmi, kteří jsou na CS hlavně kvůli kulturní výměně a vadí jim, když u nich surfeři chtějí jenom tak přespat, aby nemuseli nic platit za hostel. Tohle odsuzuješ? Když někdo někomu píše, protože chce přespat, ale chce taky být s těma lidmi nebo lidi, kteří nechtějí platit za ubytování. Já chápu oboje. Pokud bych to měla brát tak, že bych ubytovávala, tak oboje chápu, beru a respektuju a oběma lidem bych dala to, co chtějí. Ale zároveň si myslím, že ten, co chce jen přespat by měl mít nějaký respekt a úctu a ne fakt přijít a zalézt si do pokoje, ale fakt aspoň trochu pokecat. Třeba půl hoďku, na hoďku si zajít třeba na večeři, aspoň něco málo. Nebrat to jenom jako hotel. A to druhý, kvůli tomu CS je, aby se ty kultury poznávaly, takže já to beru takhle. A mrzelo mě, o tom už jsem mluvila, že to bylo to počáteční zklamání, že když jsem neměla čas a potřebovala jsem jen někde přespat, tak mi ty lidi nepomohli. „Buď si budeme povídat, budeš tady víc dnů anebo vůbec nejezdi, já nejsem hostel.“ Tak to mě trošku mrzelo, že prostě když jsem jinak nemohla, jinak to nešlo, neměla jsem čas, tak že ti lidi mi nepomohli. Ale mám i zkušenost, že jo. Že to vzali tak, že „jasně, v pohodě, přijeď večer, zítra odjedeš a žádný problém.“ M1, student VŠ i pracující, 29 let


Jak ses dozvěděl o CS? O CS jsem se dozvěděl, když jsem byl v roce 2005 jako zahraniční student v Kanadě, tak tehdy tam byli další zahraniční studenti a studentka Francouzka myslím, že byla, říkala, že jede přes noc do Toronta jako na víkend a já jsem se jí ptal jako kde tam bude spát a ona říkala, že na nějaké internetové stránce našla nějakého chlápka, co jí u sebe nechá přespat. O Vzhledem k tomu, že jí bylo asi 18, tak jsem jí to zakázal, že je prostě úplně blbá, že se zbláznila a že je to nějaká stránka pro úchyly a určitě když ho nezná osobně, tak ať tam nechodí a ona mě ukecávala, tak potom jsem.. nějak to dopadlo dobře a já jsem se kouknul na tu stránku a tak jsem se dozvěděl poprvé o CS.
A změnil jsi názor? A změnil jsem názor. ☺


Jaký byl hlavní impuls k tomu, aby ses stal členem? Abych mohl cestovat v Kanadě a zadarmo bydlet u lidí. Takže na začátku asi to, co každej měl, prostě ušetřit peníze za cestování. A poprvé jsem byl takhle na Nový rok v Montrealu a tam jsem měl ložnici sám pro sebe, uvařenou večeři u nějakého kluka, bydlel jsem v centru, takže to bylo naprosto luxusní.

Byl jsem tam asi tři noci a nevěděl jsem zatím nic o CS, byl jsem úplně novej, takže jsem teď ještě zpětně koukal na ten svůj první request, žádost o couch a bylo to strašně mizerný. Psal jsem něco jako „ahoj, přijedu 29. a potřebuju postel.“ ☺ Prostě jedna věta.


A odkdy jsi členem? 2005




Vzpomeneš si na nějaké očekávání nebo obavy před svou první zkušeností? No, jestli vůbec najdu tu adresu ☺ a jestli večeře bude masová nebo vegetariánská. A… asi nic jinýho.


A ty jsi vegetarián? Tehdá už jsem byl, to jsem právě začal, to jsem to hodně řešil.




A to jsi měl domluvenou večeři? ☺ Asi neměl, ale možná mi říkal, že už bude jako večeře.. to si spíš z toho dělám srandu, že to moc neřeším, takže jako když mi někdo uvaří maso, tak to sním. Nakonec to právě tak bylo, že byl nějaký guláš a já jsem to trošku útrpně snědl, ale bylo to dobrý.




Kolik lidí jsi už ubytoval a u kolika lidí jsi už přespával? No, spočítaný to nemám, ale třeba… spal jsem u 30ti lidí a ubytoval jsem možná tak stejně, možná i víc jsem ubytoval, třeba 40.


A kdybys měl říct, jak často se u tebe něco takového děje? Jednou, dvakrát za rok podniknu nějaké výlety nebo nějaké cesty a tam potom aspoň několikrát spím u nějakých lidí. Takže jsou třeba dvě období v roce, na každým 2x, 3x, 4x přespím v jiných městech u jiných lidí. A když je někdo u mě, tak je to zase naopak koncentrovanější do nějakých období, kdy prostě hostit můžu, což asi nejintenzivněji bylo, když jsem hostil v Irsku, když jsem pracoval jedno léto, tak jsem měl svůj pokoj a neměl jsem moc co dělat, tak jsem na to měl i čas, takže jsem hostil dva měsíce skoro furt. Jakože pravidelně. Potom v Thaisku, asi 5 měsíců jsem byl, ale to bylo velmi málo navštěvované místo, takže jsem tam třeba hostil pět skupin nebo pět lidí.


A tam jsi dělal co? Tam jsem dělal dobrovolníka v nějakém táboře pro děti.

A v Brně jsem hostil asi v těch minulých pěti letech… příležitostně, třeba každý druhý semestr, jakože jsem buď s někým bydlel nebo ne. Takže když ne, tak…


A co preferuješ? Host nebo surf? Asi když já u někoho surfuju, když já jsem u nějakých nových lidí. Tak jsem na to víc připravený a odhodlaný se s někým potkat, mám na to.. že jo, nic jinýho v tu chvíli není víc než ten můj hostitel. Kdežto když přijde někdo ke mně do Brna, tak já mám dalších tisíc věcí a nemám moc koncentraci věnovat se tomu člověku a někdy mě to prostě zdržuje, takže spíš jako jim umožním tam být, ale nemám na to myšlenky a čas. Takže tím pádem je to ochuzený o nějakou kulturní výměnu, když ti lidi spí u mě.


A nehraje v tom roli to, že když jsi doma, tak jsi si jistější? Ne.




A jaký je teď hlavní důvod, proč se účastníš CS? Hm… že………. Na té cestě.. nebo když chci poznat nějaké nové místo, tak tam nechci jet kvůli tomu, abych tam chodil po památkách nebo abych se tam chodil koupat, ale že mě zajímá.. že jo, jsem i sociolog, takže mě zajímá život lidí v tom městě, zajímá mě jak se tam žije, co tam lidi dělají. A způsob, jak tohleto poznat, je skrz to, dostat se mezi ně, dostat se mezi ty místní, nebýt mezi turistama, nebýt mezi cizincema, backpackerama, v hostelech, hotelech, takže.. jako žít ten každodenní život těch místních.


Jak to probíhá, když je někdo u tebe?

Vždycky podle toho, co zrovna dělám. Jakože já neměním svůj program, takže já je ubytuju, dám jim většinou klíčky od bytu jako skoro okamžitě, pokud.. snad se mi nestalo, že bych měl nějaké podezření. A řeknu jim, ať se připojí k tomu, co dělám, pokud je to vůbec technicky možný. Takže když jdu do hospody, tak ať jdou se mnou, když je ples FSS, prostě jednou se mnou byli couchsurfeři na plese FSS, ať jdou se mnou. Možná za dva týdny přijede couchsurfař a můj brácha má svatbu, tak prostě se mnou půjde na svatbu. Takže se je snažím zapojit do toho, jak tady žiju. A samozřejmě jim nabídnu nějaké mapy a jsem připravený jim poradit s tím, co potřebujou v Brně vědět a aspoň jim ukážu to centrum Brna, což je otázka jedné hodiny, že jo, provést je po Brně.


Jak ty své couchsurfery vodíš do společnosti, setkal ses s tím i naopak, když jsi u někoho byl? Jo, určitě jo.




Když ti někdo napíše žádost nebo když ty píšeš někomu žádost, jaká kritéria výběru jsou pro tebe klíčová? Tak když já píšu žádost, jako když si vybírám člověka, když někam jedu, tak si vybírám podle dostupnosti. Prostě je to velmi racionální, když ten člověk je na CS dýl, vidím, že je aktivní, má hodně vyplněný profil, má reference, nechává reference…. A login, třeba podle posledního loginu často. A taky podle popisu couche, jakože čtu.. to je ta nejdůležitější část toho profilu, když popisují oni ten couch, kde jsou v tom městě, to je strašně důležitý, v jaké části bydlí a jestli to je pro jednoho nebo pro dva, podle toho jak cestujeme. Čili teď si trochu protiřečím, protože už to potom není tolik o tom člověku, když si to vybírám, ale víc o tom couchi, o tom ubytování. A když mně někdo napíše, tak.. jestli je to osobní, jestli to není jenom copy paste, masový email a když můžu, tak ubytuju. Jako nevybírám si.


A co když otevřeš jeho profil a nemá ho vyplněný? To se moc nestává a pokud je ta žádost osobní, jako není to jenom jedna věta, že chce přijet tehdy a tehdy, tak mi nevadí, že profil je prázdný. Ale skoro se mi to nikdy nestalo, že by byl úplně prázdný.


Co je pro tebe hlavním přínosem CS? Setkávání s lidma. Setkávání s lidma tam, kam by bylo velmi náročné se dostat pod povrch toho.. toho turistického cirkusu jako když jedu do nějakého nového místa. Nejpozitivnější je to, že se dostanu.. že potkám lidi, kteří jsou hodně podobně naladění. Že jsou taky většinou cestovatelé, mluví anglicky, což je ta největší bariéra v nějakém místě – jazyk, a zhruba mají zkušenosti s lidma, kteří jsou taky cestovatelé a jsou ochotní poznávat a taky se přizpůsobit.




Setkal ses někdy s jazykovou bariérou? Tak na CS bydlím u lidí, co mluví nějak anglicky, protože píšu anglický request, prostě komunikuju v angličtině, takže oni musí nějaký standard mít, aspoň aby tomu rozuměli. Ale cestoval jsem i v místech, kde jsem nerozuměl vůbec lidem a oni mně, ale to už nebylo přes CS.




Vznikl z nějakého kontaktu přes CS bližší vztah? Hm.. jo, jo, určitě jsem potkal pár lidí, se kterýma jsem se viděl několikrát a častěji jsou to asi lidi, kteří jsou v Brně nebo v Praze. Prostě kde já pravidelně se objevuju na nějakých srazech a meetinzích. Tak tam potkávám lidi, který po delším čase, prostě víc a víc se o nich můžu dozvídat a potom jsme se stali přáteli jako pár takovýhle případů určitě je, i v Brně i v Praze, že se potkáváme bez ohledu na CS. A stejně tak jsem třeba potkal na cestách někoho několikanásobně v různých zemích. Nebo teď kluk, u kterého jsem asi dvakrát spal v Tokiu, Američan, který tam bydlel, tak mi asi před měsícem napsal, že zrovna cestuje po Evropě, že je v České republice a tak jsme strávili jeden den v Otrokovicích u Zlína, protože on tam prostě někoho navštěvoval a já jsem ho viděl po roce a je to strašně zajímavý člověk, strašně jsem byl rád, že ho znovu vidím a doufám, že se zase uvidíme. Takovýto kontakty jsou..


A na meetingy chodíš pravidelně? Ne úplně pravidelně, ale…. Spíš záleží, jestli mám zrovna čas, takže někdy ty meetingy organizuju i já, tak potom tam samozřejmě jsem, to bývá třeba jednou za měsíc. A stejně tak, když jsou nějaký jiný zajímavý, tak se snažím dorazit. Někdy to je prostě vaření u někoho doma, nějaký Pakistánec byl v Brně, tak vařil pro 20 lidí nebo jsou nějaké výlety v okolí Brna, něco jsou seznamovací meetingy pro nové členy, kde jsou informační o CS nějaké workshopy, to jsem třeba dělal já a nebo dneska třeba bude takový meeting…

To je v takových jako vlnách. Někdo je aktivní nějaký čas, tak se toho děje víc, někdo potom zase přestane mít čas, tak to chvilku upadá. Takže dneska bude už každotýdenní meeting organizuje jeden Ital, tam se taky chci jít podívat, protože jsem se teď vrátil po celém létu a zajímá mě zase, co se změnilo, protože třeba v Brně už jsem na tom CS fakt nějaký pátý rok a třeba každý půl rok nebo rok se ta scéna obměňuje. Prostě lidi přicházejí, odcházejí.


Stalo se víckrát, že jste se s couchsurfery navštívili navzájem? Hm.. asi je pár lidí, zase 1, 2, 3, se kterýma jsme se víckrát navštívili. Jedna holka v Krakově, nejdříve u mě spala právě v tom Irsku, pak mě navštívila v Brně, pak já jsem jel za ní do Krakova, že třeba 3x jsme se takhle navštívili. Nebo.. ten, jak jsem říkal, že možná přijede za dva týdny na tu svatbu, tak to je člověk ze Švýcarska z Zurichu, kde jsme loni v létě u něho spali s mojí přítelkou. Takže teď on nám oplatí tu návštěvu zpátky. Takže pár lidí, kteří takhle aspoň jednou se to vymění, že jsme navštívili my jeho, teď on navštíví nás, ale z těch desítek případů jsou to spíš výjimky.


Rozumíš si spíše s lidmi stejné věkové kategorie, staršími nebo mladšími? Stejný a staršíma spíš.




Jakým dalším způsobem navazuješ kontakty, kromě CS? Navazuju kontakty… tak asi jako každej, s tím CS nijak nesouvisí si myslím, pro mě. Kamarádi, práce, škola, spolužáci, lidi v práci.


Kdyby první kontakty na CS probíhaly telefonicky a ne přes zprávy. Bylo by to pro tebe lepší nebo horší? I v případě, že by byl viditelný profil člověka? Že bych si ho mohl prohlídnout, přečíst o něm a potom jako místo žádosti?


Jo, přesně tak. To mi přijde jako hodně divoká představa, protože bych musel mít čas na ten skypový hovor, takže by se musel předem ozvat, kdy mi zavolá, potom bychom museli oba dva být ve stejný čas u toho počítače a pak bych si musel poznamenávat kdy on zrovna jako chce přijet, potom se dívat do svého kalendáře, pak mu zpátky volat nebo on by čekal. Tam potřebuješ nějakou časovou prodlevu na to rozhodnutí. Takže ten skype jako živý hovor si nedokážu představit, že by mi vyhovoval. A taky je to příliš osobní, intimidační, jako moc „intimidating“, jako moc….. za email se schováš, na něj neodpovíš nebo to necháš chvíli uležet a pak odpovíš nebo nemusíš na to okamžitě hned reagovat. Můžeš si to nechat rozmyslet a ten člověk neslyší intonaci tvého hlasu nemusíš mu vysvětlovat.. nemůže klást doplňující otázky.. na email můžeš odpovědět jak chceš a kdy chceš. Kdežto člověku na telefonu musíš odpovědět okamžitě a příjemně. Nemůžeš ho prostě poslat do kytek jen tak lehce.


Zkus popsat svůj nejlepší zážitek přes CS. Jo… tak dejme tomu…asi jich bylo víc, tak si zkusím vzpomenout na něco z Malajsie, která mě strašně příjemně překvapila, protože jsem vůbec neměl žádné očekávání, jenom jsem letěl do Kuala Lumpur, protože tam byly levné letenky, jako Air Asie je nízkonákladová společnost asijská a chtěl jsem jet autobusem hned do Thajska jakože na den nebo za dva, co budu jako ve městě. Ale místo toho jsem..jo a šel jsem na CS, našel jsem tam nějaký lidi a hned v Kuala Lumpur jsem měl úplně výbornýho hostitele na začátku, pak jsem šel na nějaký meeting ten týden, potkal jsem další couchsurfaře, ti byli strašně otevření, příjemní a předávali si mě mezi sebou, takže jsem potom ještě asi v tom stejným městě vyměnil dva. Pak mě poslali, že musím jet potkat nějakého jiného jejich kámoše na jih do Melaky, tak jsem tam jel a tam jsem byl u toho couchsurfaře, pak jsem tam potkal nějaký studenty, tak jsme byli na jejich koleji na univerzitě jednu noc a pak jsem jel ještě na další dvě nebo tři místa v Malajsii, která je celkem malá, ale strašně zajímavá. A jako z toho, že jsem právě vůbec nic nečekal a oni byli strašně ochotní, milí, příjemní a furt mi říkali „ještě musíš potkat tam toho, takže musíš jet tam“, tak jsem tam strávil asi dva týdny.
Neměl jsi zpáteční letenky? ☺ Ne, ne, neměl.


A zažil jsi nějakou nejhorší zkušenost?

Tak vždycky je nějaká nejhorší z těch, které jsou, ale nikdy nebyla špatná. Jakože nikdy jsem neměl žádný reálný problém, který bych musel nějak nepříjemně řešit. Spíš to bylo, že jsem si nerozuměl s tou druhou stranou. Ať už to bylo, že já jsem u někoho byl, což bylo možná míň často než když já jsem někoho hostil. Takže já jsem měl nějakýho hosta, tak ke mně přišel a já jsem neměl náladu, byl jsem trochu jako vyhořelej a nebavilo mě to, tak to bylo asi nejhorší. Ale nebylo to furt jakože špatný, nic se nestalo.


A jak jsi tu situaci řešil? No, že jsme se neviděli, že jsem neměl čas si popovídat, že jsme nikam nešli, že prostě jsem.. to bylo myslím zrovna v tom Irsku, že jsem měl práci, vrátil jsem se večer a někdo byl zase v tom mým pokoji, tak jsem nebyl ani moc nadšený, ale prostě jsem jim chtěl pomoct, aby měli kde spát, tak jsem je tam měl a jako nevadilo mi to, ale nebylo to příjemný.


Překročil někdy nějaký surfer nebo host tvoje hranice? Vůbec si neuvědomuju. Ale já mám velmi flexibilní hranice asi, takže.. ☺ Takže to by musel být někdo vyloženě zlej.


Je nějaká situace, ve které ses musel přetvařovat? Jak říká Goffman: „Všichni hrajeme divadlo.“ Takže furt se nějak jako prezentujeme. ☺




A že by sis to někdy více uvědomoval? No, tak já si to uvědomuju taky často, takže… a asi někdy víc, jakože někde víc se musím kontrolovat, ovládat, nedávat najevo úplně to, co si myslím. Často třeba v té Asii nebo v Japonsku, které je velmi tvrdě konzervativní v některých oblastech kulturních, tak tam se hlídáš, abys něco neudělal špatně, abys něco neřekl, aby ses nějak nezatvářil. Když ti lidi jsou velmi přísní a velmi to berou vážně a nejsou moc otevření nějaké alternativní cestě, nějaké změně, tak kvůli nim se potom chováš velmi spořádaně a kontrolovaně.


Bylo pro tebe někdy těžké se přizpůsobit jiným životním podmínkám? Těžký asi ne, mě to baví, to je vlastně důvod, proč cestuju. Protože mě baví nejenom poznávat ty kultury, ale umět se v nich pohybovat jako ti místní. To je jeden z důvodů, proč ten CS používám. Že chci poznat, jak ti místní to dělají a baví mě si na to hrát, baví mě se chovat jako ti místní, takže… i v těch velmi odlišných kulturách se snažím co nejvíc zapadnout.


Vzpomeneš si na nějakou nejvíce odlišnou kulturu od té naší? Tak Japonsko je velmi odlišný. V Evropě třeba Finsko mi přišlo hodně odlišný. To mě taky trochu překvapilo. Třeba to Japonsko.. je strašně náročný si udělat nějakého kamaráda. Že vlastně tam s nikým nejsi v pohodě, kámoš. Lidi jsou tam velmi ochotní.. mluvím teď jako nejenom kamarády přes CS, protože jsem tam žil u nějaké rodiny jedno léto třeba dva měsíce, že jsem fakt žil v domě té rodiny, znám se s nimi už několik let, oni navštívili Českou republiku, já jsem byl v Japonsku už i dřív předtím, takže mě znají velmi dlouho. Ten jejich otec mi pomáhal se tam integrovat a pracovat a měl dva syny, kteří byli zase velmi.. taky se známe už asi pět let, jako trochu a potom, když jsem u nich bydlel, tak se snažili dělat první poslední pro mě. Takže mě vzali k sobě do rodiny. A přesto to bylo velmi.. těžko popsatelný, jako nebylo to vůbec tak jednoduchý se s nima skamarádit jako je třeba lehký se skamarádit s couchsurferem třeba ve Španělsku během jednoho dne. Jakože neformálně, jednoduše, otevřeně, tak to třeba jsem nezažil. Mám dokonce takové podezření, že vůbec v Japonsku neznají koncept přátelství jako ho známe my. Tam neexistuje, že někomu zavoláš „Hele, pojď někam něco dělat, pojď na pivo.“ Oni jsou takoví strašně vytížení a jestli jsou nebo nejsou, to je jedno, ale každý se tváří furt vytíženě, každý dělá nějaký business, něco vytváří, jako neexistuje, že někdo má čas a že to přizná, že má čas. A musí mít důvod k tomu se sejít. Jako když to jsou fakt jako kamarádi ze základky a znají se 20 let, tak oni se sejdou každý víkend nebo jednou za čas se sejdou a jedou.. já jsem takhle byl na návštěvě whiskárny. Jeli jsme degustovat whiskey a byli to fakt kamarádi asi ze střední, takže se znali třeba 15 let. A já jsem furt čekal na nějakou fázi, kdy budou všichni uvolnění a bude to v pohodě, budou si povídat a my jsme prošli celou tu whiskárnu, to bylo na začátku dne, všichni se trošku opili, tak jsem čekal, že to bude víc v pohodě a večer odtamtaď jsme nebo odpoledne jsme jeli někam na jídlo a pak každý jel domů. Prostě nemělo to žádný ten relax, tak nevím, jak to tam vlastně úplně funguje..




Převzal jsi z nějaké jiné kultury nějaké zvyky nebo něco, co se ti líbilo, že oni dělají, a proto jsi to začal dělat taky? Hmm… nevím, jestli to se k tomu počítá, ale třeba kuchyně. Mě baví vařit tak, jak se vaří v Japonsku, mě baví vařit italská jídla, tak to asi každýho, ale jiný zvyky…. Neuvědomuju si.


Změnil jsi díky CS nějaké své názory? To je strašně abstraktní.. těžko říct, co vše je CS a co už ne. Když cestuješ a potkáváš lidi, tak nemyslíš na to, že tady to je CS zkušenost, ono se to strašně prolíná. Ale určitě jako cestování si myslím, že mě změnilo. Nebo jestli jsem nějaký byl a kvůli tomu jsem začal cestovat nebo jestli cestuju a potom.. To je asi fakt těžký to rozmotat, ale asi bych chtěl říct, že jo, že cestování mě změnilo. Že jsem velmi tolerantní vůči cizím kulturám, cizímu nebo jinýmu chování, jednání a mezikulturní komunikace. Prostě si uvědomuju, jak je velmi, jak je tam velký potenciál nějakého nedorozumění… Komunikovat s lidma z jiné kultury. Jak oni něco nějak myslí, něco řeknou a já si to interpretuju potom jak my to tady myslíme, ale vlastně ta jejich zpráva může být úplně jiná. Takže když si to pak člověk uvědomí explicitně, tak s tím dokáže mnohem líp pracovat, doptávat se, vyjasňovat…


Vracíš se do stejných zemí, které tě nějak zaujaly nebo jich chceš navštívit co nejvíc? Dobrá otázka. Nejdřív to bylo tak, že jsem jich chtěl navštívit co nejvíc, až mi přišlo, že vlastně soutěžím s některýma svýma kamarádama jako kdo navštívíme víc zemí, začli jsme to počítat… Ale třeba dva roky zpátky jsem zjistil, že už naopak mě víc baví vracet se právě zpátky tam, kde už jsem byl. Kvůli tomu, že jakože.. třeba umím víc ten jazyk.. Učil jsem se japonsky, i v tom Thajsku jsem začal nějak komunikovat, to je strašně důležitý umět mluvit i s těma místníma, kteří nechtějí nebo nemají příležitost mluvit anglicky jako jinak všude už potkáš lidi, kteří mluví anglicky, ale jako když se věnují turismu nebo jsou v tom businessu nebo jsou vysoce vzdělaní, ale jako mluvit s lidma na ulici, tak proto potřebuješ znát ten místní jazyk. Takže jo, asi v současnosti už spíš inklinuju k tomu, vracet se tam, kde už jsem někdy byl, kde už někoho znám a kde jako můžu víc prohlubovat tu zkušenost do hloubky.. jako víc než extensivně poznávat větší a větší plochy.


A to jsou u tebe nějaké konkrétní země? Jo. Do Thajska se vrátím doufám, že už příští rok na nějaký čas, chtěl bych určitě znovu navštívit Japonsko, nevím jestli mi tam vyjde nějak být dýl, protože to je velmi drahé. V Itálii jsem byl asi třikrát.. hm.. já nevím, do Krakova jezdím kvůli CS snad každý rok kvůli nějakým akcím, protože tam znám nějaké lidi, kteří jsou mi příjemní. Jo, do Ameriky taky už jsem tam byl třikrát snad, snad dvakrát jsem tam víc couchsurfoval a určitě se tam chci vrátit někdy.


Jsi spíš introvert nebo extrovert? Hele, já se asi nedokážu takhle zašuplíkovat. Hlavně si myslím, že nikdo není ani jedno ani druhý. Každý to má nějak namíchaný v nějakém poměru se sangvinikem, melancholikem a… strčit se do jednoho, to asi nedokážu.


Ani nedokážeš říct, jestli jsi spíše introvert nebo spíše extrovert? Taky záleží v jakých situacích. Jako doma, s kamarádama a mezi cizíma, na veřejnosti. Ale na CS jsem si možná všimnul sám u sebe, že asi jsem víc extrovertní což mi pomáhá jednat s novými lidmi, s novými cizími lidmi, organizovat ty meetingy, když jsem jeden z lidí, kteří si hrají na dobrovolníky CS. Takže na CS možná jsem extrovertnější, protože když jsem ten, který ty lidi má spojovat, který je svolá na nějaký meeting, tak potom já musím udávat tempo té komunikace a snažit se to rozproudit.





Co se týče CS, jsi hodně důvěřivý nebo spíše naopak? Já myslím, že jo.. že jsem. Když nemám důvod mít nějaké podezření, tak důvěřuju.

A ještě ses s žádným takovým důvodem nesetkal? Osobně ne. Jako vím, že už nějaký neštěstí byly na CS, ale osobně se mi nikdy nic takového nestalo. Na druhou stranu, jak člověk hodně cestuje, tak slyší těch historek fakt hodně, tak jako postupně si dává víc a víc pozor na věci, který ví, že se můžou stát. Takže jsem opatrný, jakože nejsem úplně totálně odevzdanej tomu okolí a důvěřivej, že si dávám pozor, ale takovej ten common sense nebo takovej jakože rozum, který ví, že je důležitý, aby sis dával pozor na něco. Takže potom jim spíš jakože můžeš důvěřovat… Není to taková to, že totálně absolutně jsem důvěřivej všemu a všude.




Jsi věřící? V tom očekávaném významu asi ne. Nevěřím na nadpřirozené bytosti ani síly. Věřím v lidského ducha a v humanismus. K žádné církvi se nehlásím, ale je mi velmi blízké buddhovo učení a praktikuju meditace.


Jaký je tvůj vztah k víře? Spoustě věcí musím věřit, protože je nemůžu jinak vidět, změřit, nahmatat. Víra je důležitá motivace pro mé jednání. Náboženská víra je zase dobrá psychologická pomoc a obrana v nehostinném světě.


Co nebo kdo tě k ní přivedl? Nedokážu identifikovat jeden nebo několik zdrojů. Matka mě k víře v Boha vedla, ale nedovedla.




Když u někoho jsi, dokážeš se tam cítit jako doma? To ne, to záleží, jaký mi ten člověk dá prostor a jak moc mi to zpříjemní ten pobyt.




Nemíváš ten pocit, že mu třeba překážíš? Někdy možná jo, takže se člověk naučí, že když je.. když často jsi u cizích lidí, jako fakt se minimalizovat. Neroztahovat se, i fyzicky… Vždycky se zeptám, kde nejmíň bych vadil v tom pokoji a tam si rozvalím ten bágl a všechny věci tam nechávám v jednom koutě. Neroztahuju se všude, dávám si pozor, abych tam nebyl furt nasáčkovanej, takže odejdu a když vím, že to je rodina nebo i pár, tak jim nechám čas na sebe a potom zase přijdu v nějakej čas a dám to dopředu vědět. Takže si to uvědomuju, dávám si na to pozor.
Měl jsi někdy u někoho pocit, že si tě prohlíží, že ti nevěří? …. To si nevybavuju, nevím. Možná jo.. že jsem potkal někoho, kdo byl úplně nový na CS, takže on taky nevěděl vůbec co má čekat, co se bude dít, jak to bude vypadat ta zkušenost, takže potom on je takový velmi.. pozoruje a furt jako čeká, opatrnej. Že čeká, co já udělám, co já řeknu.. Takže to asi jsem možná zažil s nějakýma třeba spíš nováčkama na CS.


Nevěříš nějaké konkrétní národnosti nebo typu lidí? Když se podíváš jen na ten profil, aniž by ses s tím člověkem setkal. Hmmm, podvědomě asi tam něco takovýho může být. Jakože rád bych řekl, že vůbec ne, ale asi bych ani neřekl, která národnost by mi jako zvyšovala nějaký pozor, nějakej varovnej prst. Jako někdy mám pocit, že úplně bych nechtěl člověka z téhleté země hostit, ale nikdy jsem doufám podle toho nejednal. Jakože každej máme předsudky, každej.. ta první reakce je nějaká pocitová, ale potom jakože to nějak zpracuju. A fakt si… nevím, koho bych řekl, že mi není příjemný, abych ho hostil. Lidi, Arabové, třeba z Maroka, vím, že jsem na ně opatrný, ale spíš, že jsem viděl nebo slyšel hodně nějakých případů, jak se snaží nějaký holky sbalit na CS. Italové, jak u sebe nechávají spát jenom holky, ale to vlastně nebylo kvůli tomu, že oni by mě chtěli navštívit. Spíš narážím na nějaký takový profily a vytvořil se nějaký takový stereotyp vůči té zemi nebo vůči těm mužům z té země. Třeba teď jsme byli na Korsice s přítelkyní. Na korsika.. prostě ten server webovej, který jsme používali na Korsice u někoho doma, tak byl přes.. ježiš, jak se to jmenuje.. Marseille, francouzský. A moje přítelkyně jenom kvůli tomu, že ten server byl přihlášenej v Marseille a ona se objevila jakože logged in Marseille, tak dostala asi tři žádosti o to, na setkání na kafe od nějakých Maročanů v Marseille.


Myslíš si, že je celý server CouchSurfingu dobře ošetřený, aby se člověk cítil bezpečně, když někam jede? Já jsem se s tím naučil žít a pracovat, takže pro mě je to dobrý. Věřím, že někdo by mohl chtít větší jistoty, ale zase ten CS se snaží být co nejjednodušší, nejvíc user-friendly a nejliberálnější v tom, že prostě nekontroluje ty profily, každý si ho může vytvořit, každý může začít posílat bez toho, aby ho někdo.. fyzicky se jako na ten profil díval a kontroloval. Že to je prostě ta druhá strana mince toho, jak jednoduchý to je začít tam fungovat a stát se členem. A jsou tam nějaký ty bezpečnostní elementy, který se to snaží zvyšovat tu bezpečnost. Z toho nejdůležitější pro mě jsou reference ostatních couchsurferů. Jak dlouho ten člověk je členem, co o sobě napíše, to každej může nějak napsat se hezky, ale to co o něm napíšou ti druzí, to je pro mě nejdůležitější. Potom kolik tam zná lidí už na CS, jak silně je zakotvený v té komunitě.


Je něco, co tě na organizaci CS zklamalo?

Trochu jo, protože jsem se stal právě jedním z těch dobrovolníků a zjistil jsem, že v podstatě moje práce je celkem jedno tomu vedení, které je velmi, velmi úzké, neprůhledné a je to jako partička více méně kamarádů. Ale není to zase něco, co by mně bránilo využívat tu stránku. Oni jsou někde v San Franciscu a asi stačí nějaký projekt, který se strašně rozšířil, jim přerostl přes hlavu, takže chápu, že na to nebyli připravení a nedokázali na to reagovat. Dokonce až teď tady ten měsíc se CS stal tzv. B corporation, což někdo velmi kritizuje, že se do toho dostali investoři a může se z toho stát business, což pořád říkají ti zakladatelé, kteří furt jsou toho šéfové, tak říkají, že se to nestane, ale pro mě ta dobrá část toho je, že se zprůhlední účetnictví toho CS a už bude nějaká reálná kontrola nad tím vedením a snad to bude víc profesionalizovanější.


Jak využíváš apliakci „friends“? Využívám, že si přidám mezi kamarády každýho, koho jsem potkal tváří v tvář a se kterým jsem se aspoň nějak bavil a chci si zachovat ten link na toho člověka. I když tam je i jiný způsob, tam si můžeš vytvořit kontakt list, ale já jsem se to nenaučil používat. Jako asi ideálně by bylo lepší v kontakt listu mít každýho, koho potkáš a ve friend listu jenom ty, kteří jsou tvoji kamarádi nebo kterým nějak důvěřuješ, ale to zrovna není můj případ.


Jak na tebe zapůsobí, když tam má někdo pozitivní reference a jednu negativní? Tak si ji přečtu. Jako velmi často ta negativní… je jich hodně pozitivních a nějaká negativní.. no, to je jedno, když je to negativní, tak si ji přečtu. Není to jako, že se podívám na číslo, kolik jich má a tím je pro mě vyřízenej. Protože ty negativní reference jsou velmi různé kvality. Jakože to může být kvůli tomu, že tenhle ten člověk mě naštval, protože nakonec se se mnou nevyspal nebo něco v podobným duchu nebo to může být „tady ten člověk je nezodpovědnej a nepotkali jsme se včas nebo mě nechal někde hodinu čekat.“ Anebo to může být fakt jakože „v noci nás probudil, přišel ožralej s děvkou a my jsme vůbec nemohli tam být.“ To je jako fakt už špatný. Takže je důležitý si to přečíst, co mu tam napsali.


Myslíš, že se motivace lidí připojit se ke CS liší podle věku? To vůbec nemám tušení.




Máš zkušenost s cestováním sám, ve dvojici a ve skupině? Jo.




A co ti nejvíc vyhovuje? Sám. Protože až potom je to o tom, že chci potkat ty lidi, chci se s nima bavit, mám na to čas. Ve dvojici záleží jak chceme cestovat. Jestli je to třídenní výlet do Benátek, tak nechci být na CS, protože tam jedeme na pauzu, jedeme si tam odpočinout a je to nějakej romantickej výlet. Tak jsme v hotelu nebo v hostelu. Když jsme teď byli na Korsice, tak jsme CS zkoušeli, protože jsme tam chtěli víc to procestovat, potkat se s místníma, oba dva jsme se zajímali o to místo a chtěli jsme se tam víc nějak integrovat. A ve skupině jsem asi párkrát udělal tu chybu, že když jsem jel někam ve skupině, tak jsem sám přes CS jako jedinej třeba se zkoušel s někým zkontaktovat a dokonce jsem snad i hloupě zkoušel úplně všechny ubytovat, což byl fakt jako nesmysl. Anebo že jsem alespoň našel nějaký meeting nebo dokonce jsem zorganizoval meeting a chtěl jsem tam přivést ty svoje kamarády a kamarádky. Ale to taky moc nefungovalo. Jako zjistil jsem, že CS není pro každýho. Prostě že moji nejlepší kamarádi to třeba nepoužívají a je to jejich věc a každý má nějaký svůj styl cestování nebo fungování, takže to si každý musí najít sám. Já už to nikomu jako moc nevnucuju a ani nedoporučuju.


A když cestuješ sám, nevidíš jako nevýhodu, že nemáš s kým sdílet zážitky? Ne. Jako cestovat sám je podle mě fakt jako nejintenzivnější způsob cestování. A já jsem i foto.. jako baví mě fotit, takže když mám ten foťák v ruce, tak jsou se mnou tak nějak už ti lidi, kteří ty fotky jednou uvidí, takže fotím pro ně a tak nějak už to zprostředkovávám to sdílení. Ale pro CS se mi fakt nejvíc osvědčilo cestovat sám. Pro ty lidi to bylo příjemnější, že jsem tu byl jenom já, měl jsem na ně naprostou koncentraci, jenom na mě a i já na ně. Asi je to jako vnímavější vůči tomu okolí než když jsi s tím druhým, tak zaměřuješ tu pozornost i na toho druhýho. Taky seš naprosto otevřenej a i to okolí tě vnímá i zranitelnějšího i lehčeji přístupnějšího, že se mi stalo, že jsem někde byl s batohem a jenom jsem seděl na lavičce a přišli za mnou nějací lidi a začali se se mnou bavit nebo mi chtěli pomoct, což ve dvou a ve skupině se nestane tak často.




Máš z něčeho strach, když jedeš sám? Vždycky mám trochu strach a všiml jsem si, že mám takový jako lehký úplně lechtání v žaludku, když vystoupím někde na nádraží nebo na letišti na úplně cizím místě, městě a nikoho tam neznám. Ale to je jeden z důvodů, proč cestuju, je to asi i adrenalin. Překonávání toho strachu a vrhání se do něčeho úplně neznámýho, cizího.


Jaká je podle tebe hlavní myšlenka CS? Hmm.. udělat svět menším, zpřístupnit cestování i lidem bez peněz, takže ze všech zemí, ze všech kultur a mezikuturní výměna, osobní výměna zkušeností a životních příběhů těch jednotlivých couchsurferů. Takže jak se snažím pořád opakovat jako jeden z těch dobrovolníků CS, co potkává i třeba novější členy, tak jako není to o tom ubytování, není to o tom, že člověk chce jet do Říma a poznat Řím nebo památky Říma a chce bydlet zadarmo u někoho na gauči, tak tak by to být nemělo. Jakoby má to být o tom, že ty chceš jet potkat někoho v Římě a už jsem se i naučil cestovat za lidma, ne za místama. Takže ne, že pojedu do Říma, ale pojedu do Itálie do nějakýho úplně zastrčenýho místa, protože je tam fakt nějaký zajímavý člověk a celá ta zkušenost bude daleko zajímavější než chodit kolem Kolosea.


Určitě ses setkal s lidmi, kteří mají uprostřed profilu napsané „opiš do předmětu requestu XY, abych věděl, žes můj profil četl“ a staví se odmítavě k tomu, když z requestu cítí jenom náznak toho, že u nich chce člověk jen přespat. Jak se na to díváš? Jo. Já to respektuju, to je prostě jejich volba. Vždycky je to na tom, kdo hostí. To je prostě ten pán, který si určuje pravidla. To je jasný a to se musí respektovat, protože každý má jiné podmínky a když někoho pustíš k sobě domů, tak to musí být tak, jak ty chceš. Takže já proti tomu vůbec nic nemám. Chápu, že to nějak může fungovat, ale samotnýho mě napadlo to začít používat, když jsem měl hodně requestů a byly často jenom okopírovaný bez oslovení, ale nebylo to zase až tak, že by mě to zahlcovalo schránku, takže jsem to nikdy nechtěl používat a sám bych to nepoužil. Snažím se být víc otevřenější a milejší na ty lidi, ale.. Jako není to podle mě ideální, jak by to mělo vypadat, ale chápu, že někomu to slouží snad dobře. M2, pracující, 31 let




Jak ses dozvěděl o CS? No, tak to byla absolutní náhoda. Když to teda nějak zjednodušeně řeknu, tak prostě jsem šel na nějakou akci s jednou mojí kamarádkou, která tam potkala svoji kamarádku a pak jsme se dali do řeči a já jsem se ptal, jak se seznámily a ta kamarádka říkala: „Přes CS.“ Já jsem tak jako huh, cože? Tak pak mně to vysvětlila a hned jak jsem se o tom dozvěděl, tak jsem neváhal už.


Zaujalo tě to hned? No, hnedka mě ta myšlenka zaujala.. Byl jsem pak naštvanej na tu svoji první kamarádku, že mně o tom nikdy neřekla. Pak jsem zjistil, že ona na tom už tři roky je, ale v životě o tom nemluvila. Ona tam nebyla teda extrémně aktivní, ale pár lidí hostila, ale nikdy o tom nemluvila..


A co tě na tom nejvíc zaujalo? No tak..kde začít? V té době... Asi mně chybělo na normálním cestování to, že já nejsem ten člověk, co se úplně snadno s někým seznámí, jakože se dá do řeči na ulici, takže když jsem cestoval, tak se mi moc nedařilo seznámit se s těmi místními tak moc a tady to je způsob, jak jsem tady ty ledy prolomil. Že se vlastně s někým místním seznámím už na dálku přes internet a to mi problém nedělá.




A kdy ses do toho pustil? Je to asi tak rok. Na konci minulého léta.




U kolika lidí jsi už byl a kolik lidí jsi už hostil? Ono je to na tom mým profilu, já si myslím, že teďka už to je přes deset oboje, myslím tak kolem 13ti lidí, že jsem byl a možná tak třeba 15, že byli u mě. Záleží na tom, jak se to počítá, protože někteří byly dvojice nebo takhle, takže to bylo ještě víc, takže zhruba těch 13 skupinek.


Jak často tohle u tebe probíhá? No, v létě, když mi píše nejvíc lidí, tak třeba napíšu tak dva týdně a pak jsem měl jeden rekordní týden, kdy jsem během jednoho týdne hostil asi 7-8 lidí, ale to tak většinou není. Ale pak na druhou

stranu přes zimu skoro nikdo nepíše. To třeba ani jednou za měsíc nikdo není. Prostě přestanou cestovat, je zima…


A ani ty necestuješ? Mně se taky moc nechce. :) já jsem takovej zimomřivej člověk víc než ostatní, myslím..zimu nemám rád. V zimě akorát na ten winter camp jsem byl a asi pojedu i tenhle rok. Takže to jsem byl v Rumunsku minulý silvestr.


A to je co přesně? To je jakoby jeden z těch meetingů, tohle je ten silvestrovkej. A jako kdyby celoevropský, takový hodně velký.


A kolik tam je třeba lidí? Jak to tam probíhá? Přihlášených na těch stránkách je asi přes 300 a kolik jich tam fakticky je, to nevím. Někteří z nich asi nepřijedou, pak jsou někteří, kteří naopak přijedou a ani se nepřihlásili na těch stránkách, takže to spíš na ty organizátory by byl dotaz.


Ale víš, kolik bylo minulý rok lidí, ne? No, my jsme teda spali, bylo to v takovým rumunským městě, to mělo asi jenom 10 000 obyvatel, takže tam nebylo jako kdyby...


Jenom? :) No tak v porovnání s Brnem, tak ono tam myslím ten rozdíl docela hraje roli.. ty hraniční hodnoty. Když máš velikost Brna, tak už se něco děje.. Vím, že jsem jednou hledal třeba v Plzni, že přespím a tam jsem zjistil, že tam skoro nikdo není. Tam je to velice neaktivní. Tam bylo asi jenom 10 lidí, u kterých by přicházelo v úvahu... jakože vůbec nabízeli couch a ještě půlka z nich ne zrovna v tu chvíli a z těch zbylých pěti už se mi třeba nezdálo, že bychom si úplně seděli.. tam to nebylo tak jednoduchý najít. Kdežto když máš už několik tisíc obyvatel, tak už to generuje tu skupinu celkem velkou.. Každopádně v tom Rumunsku jsme teda spali v nějakým gymnáziu,oni to domluvili s tím gymnáziem, že nás tam pustili do jednoho křídla, takže to jsme měli jenom pro sebe. Takže jsme spali v těch třídách, v jedné třídě bylo třeba přes 10lidí. Pak byly různý ty aktivity jakože procházka po městě, pak byl výlet k nějakému hradu, pak byla myslím nějaká sněhová bitva, toho jsem se zrovna neúčastnil a pak samozřejmě nějaké ty párty.


Účastníš se pravidelně nějakých jiných meetingů? Byl jsem už na celkem slušným množství tady těch větších akcí, to znamená byl jsem na akci v Krakově, ve Varšavě a ve Vídni, v Paříži a předtím teda ještě v Praze. A pak jsou samozřejmě takový ty malý, nebo „malý“.. vlastně teď tam chodí už docela dost lidí. Teďka jsou ty týdenní srazy, já teda na ně nechodím úplně každý týden, tak jednou za měsíc poslední dobou, ale možná bych mohl začít zase víc. A tam teda chodí přes 30 lidí, dokonce 50 snad tam bylo minule. Na stránkách Trojky si stěžovala jedna servírka, ať tam už nechodíme, když tam zrovna ten den je, že má moc lidí nebo co. :)


Dokázal bys říct, co preferuješ – jestli surfování nebo hostování? To se takhle říct úplně nedá, každý má něco do sebe. Když někoho hostím, tak pro mě je to takový jednodušší. Prostě někdo napíše, že u mě přespí a nemusím nic moc organizovat, takže ten zážitek je sice větší, když cestuju, ale zase to mám takový, že si to musím naplánovat tu cestu, vzít si dovolenou atd. Všechno má něco do sebe a abych to nějak jednoznačně... koneckonců sám to mám taky tak nějak vyrovnaný ten počet těch... Ale ze začátku jsem si teda myslel, že budu spíš víc hostit, že na to nebudu mít ani.. že nejsem zase takový cestovatel jako někteří, co za mnou jezdí, což teda nejsem zase takovej, že bych... Já teda nevím, jak cestuješ ty, ale ti couchsurfaři jsou někdy takoví docela hodně odvážní.. cestujou stopem bez jakéhokoli plánu atd. Třeba ke mně přijel nějakej.. jak je ta emergency skupina na tom brněnským, tak já to tam mám, že se mi to přeposílá do mailu. Tak jednou psala třeba nějaká Řekyně ze Španělska, tak jsem jí napsal, že můžou. Oni mi odepsali, že už někoho mají, ale že jedou ve vlaku s nějakým Argentincem, který ještě nemá, kde přespat a jestli může u mě. Tak jsem řekl, že teda jo, tak přijel.. On neměl vůbec žádný plán. Ještě mi napsali, že nemá žádný kredit v mobilu, takže mi nemůže ani psát – oni mi psali ze svýho mobilu. Tak jsme se domluvili, kde se sejdeme, na tý jedný zastávce, kde já blízko bydlím a teďka jsem tam čekal a on nikde. Ale já jsem mu jako nechtěl volat, protože on měl jakýsi číslo, to stojí stovku za minutu. Tak jsem mu napsal zprávu, že tady jako čekám a jestli jde.. Já jsem věděl, že mi nemůže odepsat, ale jako říkám.. volat, to jako sorry, ale to rozhodně nevolám. Pak mně volal z nějakého jiného čísla, to asi někoho poprosil na ulici nebo nevím, že je na tý druhý konečný.. Já

jsem mu psal, že je to na konečné.. tak že je na druhé konečné, ale říkal jsem mu, že jsem mu psali ten název té zastávky.. Pak mně říkal až zpětně, když jsme se potkali: „No joo, já jsem to ale ani pořádně nečetl, oni mi to jenom tlumočili tu smsku, takže já jsem tady tu informaci ani neměl, tak proto jsem skončil na té druhé konečné.“ Pak přišel ke mně a nějak jsme se bavili.. výbornej člověk teda, spoustu historek vykládal atd. Ale byl takovej jakoby úplně.. Já jsem se ptal: „Tak co máš v plánu?“ „Chci jet do Berlína..“ Tak jsem se ptal: „Proč když jsi byl v Praze, tak jsi jel do Brna, když jedeš druhý den do Berlína, vždyť to je na opačnou stranu..“ „No já jsem sem vůbec jet nechtěl, ale já jsem potkal v Praze ráno tady ty dvě pěkný holky a oni říkaly, že jedou do Brna vlakem, jestli nechci jet s nima, tak já jsem sedl na ten vlak a jel jsem..“ No ale pak už se s nima neviděl, jenom proto, že s nima jel tím vlakem. :) takže zase jel zpátky, pak jsme se dívali, už nevím proč jsme zapli google maps a on říkal: „Já jsem tak daleko od té Argentiny..já jsem si to vůbec neuvědomil.“ Ten byl úplně.. tak takhle já necestuju. Přece jenom, že mám nějaký plán, že si to musím dopředu... Přece jenom jsem takovej.. nejsem takovej free. Takže tím je pro mě náročnější si naplánovat to surfování, to vždycky si promyslím..Napíšu to dopředu ty requesty, se snažím alespoň pár dní a ne úplně večer předem. Už mi jednou psala i jedna Polka.. Ráno jsem si přečetl zprávy a přečetl jsem si, že o půlnoci mi psala mail, jestli by ke mně nemohly ve 3 ráno přijet, že stopujou z Polska, takže tohle už je na mě jako...


Pamatuješ si, jaká byla tvoje první zkušenost? Úplně výborná. Byla to Ruska, bylo jí jenom myslím 19.




Takže to byl někdo u tebe? Jojo, prvních několik zkušeností bylo, že byl někdo u mě. Říkám, já jsem prvně myslel, že budu většinou hostit, teprve pak jsem přišel na to, že to využiju i opačně. Navíc mi to připadá logičtější v tom smyslu, že získáš nějaké ty reference a pak u někoho být.




A ta Ruska? No perfektní. Takovej pozitivní člověk bych řekl. To jsem pak zjistil, že většina těch couchsurferů jsou takoví pozitivní lidi, se kterýma vždycky můžeš vyjít a pak jsme se kulturně o všem možným bavili i nějaký ruský písničky mi zazpívala, to se mi líbilo.


Zazpíval jsi český? Jo, pak myslím, že jsem dokonce i já něco zazpíval česky. ☺ ne, že bych teda.. no, byla taková nálada. Něco jsme i popili a tak. Pak jsem ji provedl po městě, to teda většinu couchsurferů provedu po městě, to už mám takové kolečko, že je ze mě takový průvodce. ☺ pak jsme prošli několik galerií, protože ona byla úplný maniak, to jsem ještě nikoho nepotkal, kdo by se takhle zajímal o umění, takže to jsme prošli něco. Ona byla teda napřed i sama, protože do všeho se mi ani nechtělo úplně.


Pociťuješ nějaký rozdíl, když k tobě přijede někdo, kdo cestuje sám a nemá nikoho k sobě? Je to malinko možná jinačí v tom, že když je jich víc, tak se pak baví víc mezi sebou. Když je jenom jeden, tak jste na sebe tak nějak.. že se předpokládá, že budete spolu. Když jsou sami dva, tak můžou být i takoví samostatnější, že si třeba někam zajdou sami. Že už je pak, mám takovou tendenci, že… když mám míň času, tak i kdyby přijel jeden, tak se mu budu chtít víc věnovat, protože si říkám, že je sám, tak asi bude chtít víc s někým být. Když jsou třeba dva a nemám moc času, tak jim řeknu, jestli se nechcou projít sami v tom městě a budeme až večer jenom spolu. Ale ne úplně zásadně, že by to byl rozdíl, ale malinko.. A jednou, když teda přijeli spolu, tak jeden neuměl vůbec anglicky, takže ten tak jako kdyby jenom tak seděl a mlčel. Takže to bylo takový jinačí. Ale mně to nevadilo.


Jaká jsi měl před první zkušeností očekávání nebo obavy? Já si myslím, že očekávání jsem zhruba měl takový, jaký to nakonec dopadlo, akorát to dopadlo možná ještě líp. Já jsem čekal nebo tušil, že to bude takový, ale ještě jsem to neměl nijak potvrzený. Čekal jsem, že ti lidi budou takoví pozitivní a free a byli ještě víc než jsem čekal. Třeba s tím, jak stopujou, já teda nestopuju se přiznám. Já jsem trošku moc konzervativní nebo nevím. A to mě fascinuje skutečně, jak ti lidi bez plánů. Čekal jsem, že to tak bude, ale je to ještě víc, než jsem čekal. A ty obavy…tak akorát asi ty bezpečnostní.. pustíš si někoho cizího do domu, ale zase neříkám, že jsem měl nějaký velký, ale trošičku jo…


A konkrétněji?

No, tak.. to jsme neměl zase nějaký konkrétní, ale člověk vždycky tak jako.. dávej si pozor, ať něco neukradnou.. neříkám, že jsem měl nějaký velký obavy, ale malinko, nějaký červíček… ale tak nějak postupně si člověk zvykne, že vlastně je to založený na té důvěře a funguje to evidentně. A trošku na ty reference se teda dívám. Ona teda neměla žádnou referenci, ale je to pro mě plus. Když se rozhoduju, tak… když píšou dva zaráz, tak určitě dám přednost tomu, kdo má nějaké reference.


A na téhle holce tě zaujalo co, žes ji ubytoval? Tak ona byla vlastně první.. nebo.. ona byla vlastně druhá, protože napsali první, ale ti přijeli později než tahle. Takže ona byla první, ale ne první, co napsala. Ale já jsem vlastně akceptoval každého, kdyby tam nebylo vyloženě něco, co by mně vadilo..


Takže jsi neměl žádné požadavky, co ten člověk musí splňovat, abys ho ubytoval? Já se snažím nemít nějak moc pravidel.. jako dívám se na ty společný zájmy, ale to je tak všechno se vším. Záleží třeba kolik chce přijet lidí. Když třeba dlouho nikdo nepřijede, tak vezmu i někoho, kdo třeba vyloženě nemá stejný zájmy. Ale prostě mám chuť, tak ho vezmu. Kdežto když píše hodně lidí třeba ten týden, tak už si víc vybírám, protože třeba před třema dnama jsem někoho měl, tak zase nechci úplně, tak pak se řídím víc tím dojmem, jako když ten dojem je jenom neutrální, tak ho nevezmu, ale kdyby měl vyloženě stejné zájmy, tak ho vezmu i tak. Záleží na tom.. anebo i jak mám víc času, no.. prostě je to plus, mínus, ale není to pevná hranice. Záleží jak se mi chce atd. Jenom ještě u těch obav.. možná je taková malinká obava, aby ti lidi nebyli takoví moc.. aby se moc neožrali a něco neprovedli. Vím, že mi někod vykládal nějakou historku, že měl nějakého couchsurfera, který se tak opil, že provedl takový věci, který by se mi asi nelíbily. Že třeba zapomněl, kde je záchod a myslel si, že notebook mu připomínal záchod, že se otevírá jako prkýnko a počůral mu notebook. Tak třeba tohle by se mi jako nelíbilo.. ☺ a přitom říkal.. „no, tak to se nějak to, no..prostě byl opilej a dobrý.“ Tak já teda přiznám se, že to bych teda nebyl úplně v pohodě.


Tobě se stalo něco podobného? Ne, já jsem neměl nějakou vyloženě špatnou zkušenost. Moje nejhorší zkušenost byla, že přijeli jednou takoví freeloadeři – dvě holky, byly takoví jako, že se bavily spíš mezi sebou a nic mi nepřivezly, na nic mě nepozvaly.. Jako neříkám, že to vyžaduju, ale většinou mi spíš třeba zaplatí pivo nebo tak. A ještě, když jsem se zeptal, jestli chcou provést po městě, řekly, že jo. Ale když jsme pak šli, tak si začaly stěžovat, že nečekaly, že toho tolik nachodí.. Prostě jsme hodinku chodili, ani ne a už „ježišmarja, mně už se nechce chodit, my jsme nečekaly, že to bude takhle sportovní..“ To mi přišlo divný. To bylo takový nic moc. Ale nikdy jsem neměl zkušenost, že by byla vyloženě negativní, to ne.


Co očekáváš od toho, když někoho hostíš? Jak to říct.. Prostě si dobře pokecáme o všem možným a já rád slyším třeba tady ty různý historky atd. to mě baví třeba. Já se vždycky ptám, co zažili na CS a oni vypráví takový věci, třeba co jsem teďka říkal s tím notebookem a takový.. to rád poslouchám. ☺ Pak vůbec takový věci o té kultuře člověk zjistí.. třeba mi uvařili nějaké svoje jídlo, tak to je taky fajn. Já jsem jim taky občas něco uvařil. A na druhou stranu já ani nečekám jednoznačně přínos pro sebe, já chci i nějaký přínos přinést já a trošku tím oplatit to, že někde přespím atd., něco do toho systému bych chtěl vracet, takže to není tak, že od toho čekám jenom přínos já, ale chcu těm lidem pomoct.


A když k tobě někdo přijde, co mu nabídneš nebo zprostředkuješ? Když jsou tady přes den, tak většinou se projdeme po městě a pokecáme.. no to je takový základ. Sem tam nějaké to vaření.. zase tak moc toho není. Já tea většinou mívávám jen na kratší dobu. Možná když to na víc dní by bylo, tak by se toho vymyslelo víc, co spolu dělat, ale zatím jsem se do toho tak moc nepustil. Uvažuju, že to možná časem prodloužím. Já tam mám teda napsaný na tom profilu, že zatím nabízím na 1-2 dny, maximálně jsem měl teda 3. Vím, že něteří to dělají, že někoho u sebe nechají třeba i týden.. Já se pak hodlám přestěhovat do jiného bytu, tak uvidím, jestli to tam půjde trochu jednodušeji, protože já nemůžu půjčit klíče, takže je to takový složitější. Jednou jsem teda udělal, že jsem ji vzal babičce na venkov, tam má vinný sklípek, tak to jsem udělal třeba taky. A pak jsem chtěl ještě udělat výlet zrovna pro ty dvě Francouzky, které jsem zmiňoval, že byly tak trochu freeloaderky a oni právě tak jako.. „hmm..“ Nějaký zámek, jsem jim právě ukázal i tu fotku toho zámku.. „To vypadá jako nějakej barák..“ No, tak nevím. Tak asi toho mají ve Francii hodně, já nevím. Nějaký naše trapný zámky.


Když k někomu jedeš a píšeš ty žádosti, podle čeho si vybíráš hosty?

Já teda tomu věnuju docela dost času, někdy až mi připadne, že kdybych ten čas strávil tak, že ty peníze vydělávám, tak že bych jich ušetřil víc než to.. nebo teda záleží na jakým městě. Těžký jsou ty hlavní města, protože.. Nejhorší byla Paříž, tam jsem snad psal 45ti lidem. To bylo šílený, to jsem nikoho nemohl najít. A vybírám si to určitě.. prostě mám takový nějaký věci, který tam.. já třeba jse nekuřák, takže většinou nepíšu, když tam mají, že kouří. Pak vynechávám ty, co mi připadají už moc alternativní. Když je to nějaká..píše, že je lesbická vegetariánka žijící v bytě bez nábytku a bez elektřiny, tak to už mi přijde všechno už hodně alternativní, tak to už jsem taky vynechal. Pak teda většinou píšu holkám, protože si myslím, že hodně chlapů preferuje holky než … že si zvýším pravděpodobnost, když napíšu holkám než chlapům, že ti mě spíš odmítnou. Já jsem se o tom právě bavil s nějakým couchsurferem, který mi to i tak radil, že když budu psát chlapům, tak mě většina odmítne. Nebo většina.. zase jsou někteří chlapi, kteří chcou jenom ženský, ale oni to nenapíšou. Kdežto ty ženský, když chcou jenom ženský, tak to tam napíšou. Protože na to je tam kolonka, že jo. Takže je logičtější, když napíšu ženským, podívám se, jestli nechce jenom ženský a pak vím, že s tím pohlavím nebude problém, že jí můžu napsat. Kdežto kdyby to byl chlap, tak tam stejně bude nějaká skupina mezi těma, co jim píšu, co by mě nikdy nevzali. Ale neříkám 100%, ale tak nějak většinou napíšu prvně těm holkám.. nebo pokud mě vyloženě nějakej chlap, že tam má vyloženě nějaké koníčky, tak jo, napíšu mu, ale tak to taky preferuju spíš ty holky. Samozřejmě záleží to i na zemi. Nejhorší je prý teda Itálie. Italové, ti teda jsou pověstní, že jsou to italští hřebci.. prý v Římě je to úplně tragédie v tomhle směru. Na to už jsou tam různý vtípky na těch diskuzních skupinách, že vždycky si dělají srandu z těch Italů. I tady ti Arabové, ale ti jsou teda už úplně mimo. To jsou takoví ti, co vždycky píšou všem těm dvaceti holkám napíšou za den „Ahoj, jak se máš?“ a čekají, že já nevím, co bude.


Myslíš si, že na to když někomu píšeš mají vliv předsudky? Hm, myslím si, že ty předsudky tam malinko taky jsou, ale snažím se proti nim tak nějak bojovat. Tím, že mám víc zkušeností s těma couchsurferama, tak je nějak prolamuju. Když je ten člověk úplně jiný než já, tak ze začátku to bylo takový, že jsem si říkal, jestli se k sobě budeme jakoby hodit, ale časem zjišťuju, že když jsou ti lidi úplně jinačí, tak se stejně obohatí. I když je to člověk, který má úplně jiné zájmy, je z jiného prostředí, je to nějakej někdy až podezřele vypadající týpek, tak tím, že je na CS, tak většinou to nakonec je v pohodě. Jsou nějaké věci, které bych nenapsal – třeba něco s nějakýma drogama nebo tak, to prostě.. Potkal jsem na meetingu jednoho couchsurfera, který má spoustu referencí a cosi mi vykládal, že to má v životě tak vždycky, že měsíc bere drogy a pak je čtvrt roku nebere nebo co. Tak já bych mu teda o couch neřekl. Když někdo bere drogy, tak je to na mě nějak moc.


To asi nemá v profilu, že? V profilu to nemá, ale říká to na potkání. Kdyby to měl v profilu, tak už nenapíšu ani kdyby já nevím

co. A je pravda, že nepíšu, když je tam napsaný, že je gay, tak mu taky nepíšu. Když už ho pak potkám na tom meetingu a vím, že je v pohodě, tak už se nějaký ten předsudek vynuluje, ale když to tam má napsaný, tak mě to odrazuje. Takový intuitivní pocit, že.. Nakonec všichni gayové, který znám jsou úplně v pohodě a super lidi, ale… když u někoho spíš, tak je to takový přeci jenom. Navíc, když máš na výběr. Nějak si vybrat musíš zase na druhou stranu. Nějaký kritéria tam mít musíš..když máš v Paříži 1000 lidí, tak to musíš nějak vyfiltrovat.


Když jsi psal těm 45ti lidem, snažil ses být osobní? Snažil jsem se, nad tím jsem strávil spoustu času. Jako ne zase celý, vždycky jsem se snažil alespoň jednu větu tam dát něco z toho profilu jejich, aby věděli, že jsem to četl, noo…


Takže nemáš vyhraněné například národnosti, kterým třeba na základě zkušenosti nedůvěřuješ? Ne. Ne, ale já ty couchsurfery neberu.. nemyslím si, že jsou typickým vzorkem populace. Že v tomhle směru… i kdyby byla nějaká země, o které mám horší mínění než o jiné zemi, tak ty couchsurfery beru tak trošku zvlášť. To jsou lidi, kteří se chcou seznamovat, něco je spojuje a asi si to nevybrali, protože jsou nějací.. sami asi nebudou xenofobní a věřím, že se dáme dohromady i kdybych já nevím..


Vznikl z nějakého tvého kontaktu bližší vztah? Problém je, že se člověk s těma lidma moc nevidí. Mám jednoho Mexičana, se kterým jsem jel do toho Rumunska. To bylo takový složitější, že v tom Rumunsku, jak byl ten winter camp, tak jsem si říkal,

že bych tam jel vlakem a to bych jel sám, že jo. Tak jsem jel do..on je Mexičan, který žije v Polsku a jel tam autem, nabízel tam, že se někdo může přidat, takže já jsem tam přijel do Polska a z Polska jsem jel s ním autem na ten winter camp. Takže tam už jsme byli spolu delší čas, jednak to byly ty dva dny cesty tam, dva dny cesty zpátky a ještě na místě, takže tam už si toho považuju za člověka, kterýmu vážně věřím a kterýho považuju za kamaráda a pak mě ještě jednou navštívil. Nicméně i tak to není, že by to mohl být nějaký nejlepší kamarád, protože tím, že se člověk nevidí přece jenom víc, tak nikdy to nebude takový kamarád jako mám kamaráda třeba spolužáka.


Když se nevidíte, píšete si občas? Moc ne. Na to není čas. Člověk má osobní život.. jako čas od času, ale za dlouhý čas. Třeba jednou za čtvrt roku. A to je spíš třeba, že tady má kolem cestu, tak možná bude mít čas, možná ne se stavit. Ale celkem málo, spíš ne.


Takže to většinou končí tvým nebo něčím odjezdem - finito? Akorát teda ještě se vidím víc s těma lidma, kteří chodí na ty srazy jako já občas, jak se paří nebo tak. To už je skupina nebo určitý okruh lidí, který jsem znovu potkal. Ale i tak je to třikrát do roka nebo tak. Takže úplně finito to není tady u těch, ale spíš než u těch, u kterých jsem spal nebo kteří spali u mě, tam je to většinou finito, tam snad jenom v jednom, ve dvou případech jsme se viděli znova, ale spíš se vidím s těma, který jsem potkal na nějakým tom meetingu.


Když jedeš třeba do té Paříže, tak jedeš vyloženě za meetingem? Ještě se cestou třeba někde zastavím, v Paříži teda ne, ale když jsem jel do Grazu, tak cestou jsem třeba ještě přespal ve Vídni a pak ještě ve Wiener Neustadt vlastně. To je docela výhoda na tu vlakovou jízdenku, že tam se dá přerušit jízda na tu mezinárodní, takže to je dobrý.


Jaký máš názor na aplikaci friends? Koho si tam přidáváš atd.? Já to zase až tak neřeším úplně. Možná to mám víc proto, abych si někoho zapamatoval, že hrozí, že ho zapomenu. Když to bylo super a pak se člověk nevidí, tak si ho tam proto přidám. Na druhou stranu teda zase nepřidávám si tam každýho, se kterým jsem se potkal, což teda někteří pak po mně chcou, abych byl jejich friend a já si toho člověka sotva pamatuju. Jako vím, že na té akci byl, že jsme se spolu bavili asi 2 minuty, ale já si ho v podstatě jenom matně vybavuju, že tam vůbec byl a on si mě chce přidat do friends…To jsem jednou i takhle odmítnul, i když mi to příjde malinko nezdvořilý někoho odmítnout, ale prostě.. Většinou taky u koho je šance, že se s ním znova uvidím, tak si ho přidám. Ale trošičku to i hodnotím. Takže pokud jde o ty meetingy, tam si přidám lidi, se kterýma jsem se nejvíc bavil, většinou třeba jednoho, dva lidi. Víc ne. Ale nepřikládám tomu zase nějaký zásadní význam


Když při přidávání přítele vyplňuješ anonymně „trust degree“, jakou důležitost tomu přikládáš? Já nevím, co si o tom mám moc myslet, jestli je to k něčemu moc dobrý. Já to teda vyplním poctivě. Jako nedávám, že nedůvěřuju, když už ho mám v přátelích. Takže buď tam dám to „little bit“, když jsem si ho sice přidal, ale znám ho jenom malinko anebo tam dám to druhý většinou. Na druhou stranu u nikoho jsem nedal to nejvyšší. To byl dal jenom někomu, koho znám už roky, ale žádný můj kamarád není na CS. Jen u té jedné kamarádky, ale ta už tam myslím teďka není aktivní.


Co vše hrálo roli v tom, že ses na CS přidal? Jen snadnější poznávání lidí? Pro to je takový osobní pocit, že chci v životě něco trošku zkusit novýho nebo tak. Já dělám v kanceláři a skoro se nevidím s žádnýma lidma, takže pro mě je to takový dobrý způsob, jak vyjít mezi lidi a tak, nebýt zavřenej v kanclu.


Když teď někam jedeš, jedeš za místem nebo za lidmi, kteří tam žijí? To je fakt asi půl na půl. Možná malinko ještě jede člověk pořád víc za tím místem, ale ti lidi jsou toho určitě důležitou součástí.


Setkal ses s nějakou zajímavou kulturní zvláštností? První takovou.. ono to není až taková zásadní věc, ale pokládám to za takovou kulturní odlišnost. Třeba když jsem byl v tom Grazu, tak mě teda dostalo, že to bylo kulturně podivný, že tam byl nějaký koncert.. to byl nějaký couchsurfer, který tam hrál v domě toho hosta nějaký koncert a byli tam pozvaní

nějací sousedi toho couchsurfera, u kterýho se tam hrálo. No to je jedno, šlo o to, že to byl jakoby koncert, hrálo se, byl výbornej a na konci prostě ale se zeptal „This was the last song or do you want more?“ A já jsem byl jedinej, kterej řekl, že chceme more. A všichni tam jenom seděli ti Rakušáci a neřekli ani slovo, to mi připadalo naprosto neskutečný, jak můžou, ještě když se zeptá, jak můžou nechtít, aby zahrál víc. Oni jsou úplně divní, jsem si říkal. To snad není možný. A přitom mu dali hrozně vysoký dýško, třeba 10, 20 euro mu dávali, takže nebyli asi nespokojení, tvářili se pozitivně, ale neřekli, že chcou žádný přídavek a ještě ani za situace, kdy se sám zeptal. Já jsem se tam cítil úplně divnej. „Jooo!“ a teďka koukám a nikdo nic neříká. To mi připadalo úplně divný. Pak teda v Paříži mě fascinovalo, jak ti Francouzi jsou maximální blázni do těch picniců. Oni jsou schopní snad víc než jeden picnic denně. Na tom meetingu, tam byl každý den picnic a ještě tam byla další akce, která se jmenovala Vaření třeba, což vlastně byl taky picnic. A pak tam třeba jeden den byla nějaká večerní akce.. místečko.. zase to nebylo úplně vzdálený od picnicu, ale byla tma teda. Bylo to vedle kolejí a tam pak na konci přišel jeden couchsurfer organizátor a říkal „Ty máš dobrý boty, ty jdeš, ty nemáš, ty nejdeš, ty nejdeš, jdeš..“ Já si říkám cococo, tak jsme normálně šli a šli jsme tam do podzemí pod Paříží, což jsem teda později zjistil, že je nelegální, že se tam nesmí chodit, ale tenkrát jsem to ani nevěděl, když jsme tam lezli. To byla jedna z nejšílenějších nocí mýho života. Tam jsem se brodili po čtyřech ve vodě a takový prostě.. a šli jsme chodbama, tam 280 km chodeb a jestli špatně zahnem, tak už nás nikdo nenajde a všichni umřeme. A normálně hádej, co se stalo, když jsme došli do takový větší prostory. Co tam ti Francouzi dělali..začali vařit. Oni s sebou měli normálně hrnce, papriky, maso, všechno to začali vytahovat z těch báglů a teď tam do těch.. tam si udělali na oleji, to tam zapálili ty plechovky, dali na to toto a ještě měli takový krásný nádobí. Sami byli úplně špinaví, celí šedí od těch stěn a všechno, ale měli takový pěkný nádobí, papričky a všechno to tam začali vařit. Prostě tam udělali zase picnic. To jsem si říkal, to jsem teda ještě nikdy nezažil. Za jakýchkoli podmínek musí být picnic. A ten styl jídla, skutečně i u toho, u kterýho jsem spal, tak on byl informatik, což jsou takoví ti, u kterých by člověk nečekal, že se doma nějak.. bydlel sám jako chlap, takže by si člověk myslel, že tam to s tím jídlem nevypadá nic moc, když si sám doma něco děláš. Nee, on si udělal takový salátek, jenom sám pro sebe a úplně to tak naaranžoval než to snědl


Inspirovalo tě to, že sis něco z toho přivezl domů? Že třeba chodíš občas na picnic? No, moc ne, ale hlodá to ve mně takový červíček, že bych s tím mohl možná někdy začít trošku víc s tou středomořskou kuchyní. Ale zatím jsem to tak nějak nerealizoval. Ale už vím, co mě čeká, když přijedou tady ti jižani a je to dobrý. Trošku jsem přehodnotil asi svůj postoj k těm salátům nebo takovýmhle lehkým jídlům, že člověk je… že chlapský jídlo je maso a tak, malinko mě to nalomilo, že to možná taky není tak špatný.


Můžeš o sobě říct, že jsi spíš důvěřivý nebo naopak? Asi jsem důvěřivej.




Takže není něco, na co se prvotně soustředíš? No, to si přečtu, jestli má nějaké reference, ale.. to asi vědomě spíš dělám, ale podvědomě jsem spíš důvěřivej bych řekl.


Když jsi u nějakého hosta, dokážeš se tam cítit jako doma? Jakože netroufnu si tam.. snažím se tam prostě to respektovat, abych tam nic neprohledával nebo tak. Jako schválně bych nic nehledal, ale dostal jsem se do takové situace, že třeba když jsem byl v Praze.. to byla taky taková malinko zkušenost, že jsem musel improvizovat. Jsem si tam domluvil jednu couchsurferku, u který budu spát, ale večer jsme šli na nějakou tu akci a jí tam sbalil nějakej chlap a ona pak spala u něho, takže mě tam tak nechala nebo ne nechala, ona mě vzala i k němu, tam byli i další couchsurfeři, jenže on mi řekl.. hodil mi do ruky spacák, že tam mám spát, jenže tam už nebylo místo. V tom bytě už spalo asi 13 lidí a já bych tam mohl spát maximálně před vchodem do toho bytu nebo v té předsíni, ale já bych se tam prostě nevyspal. Ti tam teda šli někam to, že.. víme co. A já jsem měl teda klíče, ona mi dala klíče, ale já jsem nevěděl, jaká k ní jezdí vůbec noční doprava, protože jsem počítal, že se budeme vracet spolu a nějak jsem to neřešil. A navíc jsem ještě ani nevěděl, kde jsme. Takže se mi tam od jednoho podařilo vyzvědět, kde jsme, pak jsem tam naštěstí našel jeden notebook, který fungoval, tak jsem si ještě vyhledal tu noční dopravu, takže jsem tam dojel k ní, akorát mi ještě řekla, že mi půjčí spacák, že si nemám brát a já jsem nevěděl, kde je. A bylo mi blbý to tam někde všechno prohledávat. Jednu skříň jsem otevřel, uviděl jsem tam hromadu nějakého dámského prádla, řekl jsem si, že to není správný to tady prohledávat, zavřel jsem to a pak jsem tam spal bez spacáku. Tak free jsem nebyl, abych tam začal všechno obracet, kde je ten spacák.

Ale jinak jsem tam celkem v pohodě.


Co nejvíc ovlivňuje tvou důvěru v surfera nebo v hosta? To je spíš takovej celkovej dojem než že by to byla nějaká jedna jednotlivost. Říkám, na ty reference se tam dívám, jestli mají, pak prostě si přečtu nějak ty zájmy. Ne, že by musely být úplně stejný, ale spíš aby tam nebylo něco, co mi vadí, já teda fakt moc nemám rád.. já spíš nekuřácký a psala mi jedna holka, která měla v hobbies napsaný smoking. Tak jsem jí napsal, že bych mohl, ale jestli si jistá, protože u mě se fakt nekouří. A už mi neodepsala, asi si to nepřečetla., že tam mám v pravidlech, že se u mě nekouří. Takže to kouření, na to se dívám a ještě něco takovýho, kdyby tam bylo.. kdyby mi ten člověk připadal úplně nezodpovědnej, možná jako, že jsem slyšel, že k někomu přijel nějaký člověk, který chtěl pařit, ale furt nonstop, že se člověk ani nevyspal. Že dokonce u něho spal asi 4 dny a celý 4 dny nespali. Takže kdybych z toho měl takový dojem, že přijede někdo takovej, tak to bych asi.. Já chodím do práce, oni jsou většinou studenti ještě. Ale ne že bych.. když je to jeden den, tak je to v pohodě, ale víc dní za sebou bych asi.. to už pro mě není jako.. Prostě ty reference, aby neměl negativní reference, ale nikdo takovej mi ještě nepsal. Jo a ještě se teda dívám, jestli tam mají fotku. Jsem teda radši, když ten člověk má nějakou fotku. Když nevím, jak někdo ani vypadá, to mě odrazuje.


A stalo se ti to? No, napsal mi, když tam neměl ani fotku. Nebo když mají úplně prázdný ten profil. Když nemají ani reference a ještě mají prázdný profil, tak ten člověk z toho nemá žádný dojem. Neříkám, že ty zájmy musí být stejný. Tak si řeknu, jo má jiný zájmy, aspoň se dozvím něco jinýho, novýho. Nehledám, aby měl stejné zájmy, ale když tam ani není jasný jaké má zájmy, tak to už mě spíš odrazuje. Když je to prázdný ten profil.


Máš pak ještě nějakou motivaci se jich na to doptávat? Asi už ne. Napíšu jim třeba.. snažím se tak jako napovědět. Třeba „sorry, but I prefer to host people with more information..“ odepsal jsem nebo něco takového, ale už jim dávám teda „decline“.


Měl jsi u někoho nějaké podezření? Komu bys třeba nedal klíče i kdybys měl tu možnost? Já jsem takovej opatrnější. Já bych asi.. ale řídil bych se i tím, jak to u mě doma vypadá nebo podle toho, kde bych bydlel. Protože je rozdíl, když máš doma něco, co ti můžou ukrást a když nemáš. Třeba co jsem spal u jednoho, tak kromě počítače tam nebyla jediná věc, co by se dala ukrást, jo. ☺ tak jako i na tomhle by taky záleželo. Přece jenom kdybych měl doma něco hodnotného, tak bch to hodnotil přísněji. Neměl jsem pocit, že bych někomu vyloženě nedůvěřoval, že by něco mohl provést jako úmyslně, to ne. Měl jsem z někoho pocit, že je takový.. říkám, ty dvě Francouzky se mi zdály, že to berou tak jako.. já bych se nebál, že by mi něco provedly, ale prostě neměl jsem z nich takový pocit, že s tebou chcou.. prostě tu interakci. Takže možná bych jim ty klíče nedal, prostě bych v nich necítil takovou důvěru, ale neberu to zase na druhou stranu jako situaci, kdy bych se vyloženě cítil, že by se něco mohlo stát.


Zklamalo tě někdy na CS někdy něco? Že ti něco chybělo, v organizaci… Zklamalo.. na těch stránkách…organizace.. ty meetingy jsou hodně jako free organizovaný, jako hodně že třeba něco sofistikovanějšího nějak organizovat, že se tam třeba něco nenaplní. Že třeba napíšou, že je nějaký meeting jako s hrama jakýmasi a pak vlastně žádná hra ani neproběhne. Nějak se na to zapomene nebo jestli to ti organizátoři ani nějak nedodělali, ale člověk se ani na druhou stranu nemůže moc zlobit, protože to dělají ve svém volném čase a tak to člověk bere. Třeba když jsem byl v tom winter campu, v tom Rumunsku, tak tam byl nějaký program a pak tam některý ty věci z toho programu ani nebyly.. Nebo tam nebylo to, co jsem si představil. Tam byl program, jako prohlídka solného dolu, to bylo za příplatek, tam se platilo asi 20 euro nebo kolik to stálo. Já jsem si představoval pod tím, že si prohlídneme víc toho dolu, ale to byla jenom jedna jediná místnost, pak ještě taková hala, tam bylo občerstvení, to jsme snědli a zase jsme šli pryč. Pod prohlídkou dou si představuju, že uvidím.. já nevím, celý komplex. Ale říkám, jako není to cestovní kancelář, kde člověk zaplatí..profesionálně, tak to i tak bere.


Je něco, co ses díky CS naučil? Určitě. Řekl bych, že jsem si uvědomil, jak lidi můžou fungovat jinak mnohem otevřeněji.. já jsem přece jenom byl jakoby na jednom místě a že ti lidi pracujou tři roky tam, dva roky tam, pak cestujou celý rok a vůbec nejsou vázaní na to jedno místo a nemají..jak někteří lidi mají, že tady se narodí, tady pracujou, postaví si barák a z toho města vždycky jedou jen na tu dovolenou jednou za 14 dní, za rok, tak to pro mě bylo, to jsem považoval celkem ještě.. Neříkám, že jsem takovej byl já úplně, ale považoval

jsem to za celkem normální. Dneska vím, že by mi to vadilo žít takovejhle život. Dneska když se na to podívám zpětně, že jsem to považoval za přijatelný, tak dnes mi to připadne, když si uvědomím jaké jsou ty možnosti, tak mi to připadne, že už bych takhle nechtěl. Mnohem víc bych chtěl cestovat a pomáhat lidem takhle..


Takže něco takového plánuješ? Bohužel neplánuju zase tak moc, protože jsem právník a to český právo, když se naučíš, tak nemůžeš pracovat v cizině, to prostě není přenositelný. Ale to jsem si třeba uvědomil.. nikdy mi to předtím nevadilo, až když jsem potkal všechny ty lidi, kteří pracují tam v té zemi, pak jsou v té zemi, teprve teď jsem si uvědomil, že vlastně jsem hrozně omezenej tou svou profesí. Ani předtím jsem si to tak neuvědomoval. Ale fakt český právo nemůžeš používat v jiné zemi. To nejde.


A nelákalo tě vyjet na pár let a dělat něco jinýho? Nooo, já už tady mám taky právě.. rekonstruuju tady barák a tak. Mám už právě nějaký… Ale na to si nestěžuju. Já využiju co můžu a budu mít jenom ty kratší cesty atd. Ale jako nějakou tu velkou na několik let, to asi ne.


Dokážeš popsat tvůj nejlepší zážitek? Nejlepší.. no tak jeden z nejpůsobivějších zážitků, to už jsem říkal v té Paříží. Pod tou Paříží a dostat se na místa, která by mě nenapadlo, že tam vůbec jsou. To bych rovnou řekl, že bylo tohle.


Překročil někdo někdy tvé hranice? Že by sis řekl „ne, tohle už je na mě moc“? Kromě těch drog, co tam vykládal, že jeden měsíc bere, druhý ne, tak to jsem si říkal, no to teda bych takhle určitě nikdy zkoušet nechtěl. Ale jinak celkem ani ne.. Nějaké ty věci jsou takový.. pro mě asi, že já bych je nedělal. To, co už jsem říkal, tady ty lidi, co cestujou úplně bez plánů a já třeba jsem měl dvě Litevky, který mi říkaly, že cestovaly, jely do Francie stopem.. Já jsem to pochopil, že oni neměly skoro vůbec žádný peníze snad ani. Že oni tam nějak cestovaly, couchsurferovaly, a že tomu, u koho byly se jich zželelo, že jim dal 50 euro a v Paříži nikoho nenašly, tak tam spaly 3 dny v parku. Takový dvě ještě drobný holky a říkaly, že tam byly všude nějaký krysy a bezdomovci, ale že to nějak zvládly, až ten poslední den za nima přišel nějakej.. oni neuměly francouzsky, ale pochopily, že je chce okrást a přepadnout, ale že pak přišel druhej, kterej je zachránil, akorát ten chtěl být pořád s nima, tak mu taky utekly. Ale oni to říkaly tak jako, že jo, včera jsem byla nakoupit.. Takovým stylem. Takže to asi nejsem tahle odvážnej, abych se přiznal.


A myslíš, že takový nejsi kvůli věku nebo by to pro tebe nebylo ani před deseti lety? Tak já jsem nevyrůstal v takovým prostředí, to je to daný výchovou, si myslím. Že prostě nikdo v okolí to kolem mě nedělal. Já jsem neměl jedinýho kamaráda, který by někdy v životě dělal takový věci dokud jsem nedošel na CS. To je věc asi zvyku. Možná kdybych s tím začal v mladším věku, že by se člověk ještě změnil, ale v tomhle věku už se člověk moc nezmění. A tím, že já už přece jen pracuju a nemůžu se někde na půl roku upoutat nebo něco, tak už je to na mě pozdě.


Takže myslíš, že na to má vliv tvá rodina, výchova..? Asi jo. Říkám, u nás v životě nikdo takový věci nedělal z rodiny. To je úplně nepředstavitelný.




A odrazovali tě od CS vaši? Trošičku, ale přece jenom mi už v mým věku do toho nemůžou kecat. Ale jakokdyby spíš měli jako.. rozumně, ne že by mi jakože.. Spíš negativně se vyslovili, že to není bezpečný a tak.


A změnili názor? Říkají to už míň. Asi si spíš zvykli než že by nějak změnili názor. Myslím si, že si pořád myslí, že je to nebezpečný, ale tak nějak mi to řekli a co můžou víc dělat..


Hrály někdy nebo hrají v rozhodnutí cestovat přes CS roli peníze? Tak je to levnější, ale jenom takovou vedlejší roli bych řekl. Je to plus a možná díky tomu člověk cestuje víc, protože může víc ušetřit, ale není to na prvním místě.


Jsi spíš introvert nebo extrovert? No, já jsem introvertní člověk jako kdyby. Aspoň teda dokud se nerozkecám. Když už se rozkecám, tak se to nějak zlomí. Já spíš mám problém prolomit tu první hranici. Ale jakmile se přes to dostanu, tak

už mi to připadne v pohodě. Tím, že je ten CS, tak si prvně napíšete a tím se to jakoby prolomí. Pak už nemám vůbec žádnej probém s tím člověkem navázat ten kontakt dál. Vždycky ten první kontakt, první dojem je pro mě problém.


Jaký vidíš hlavní rozdíl mezi cestováním a cestováním přes CS? Ten vidím právě zásadní v tom, v čem vidím tu zásadní vědu, že se seznámím s těma lidma, když cestuju. Že to mnohem zintenzivní ten zážitek z toho cestování danej tím, že se člověk dostane víc pod povrch. Právě zjistí takový věci, jakože ti Francouzi jsou blázni do těch picniců atd, což bych normálně až tak nezjistil, protože bych s nima nikdy nešel, protože kdybych si sám organizoval ten čas, tak bych si nezorganizoval picnic, že..


Myslíš, že CS ovlivnil tvou schopnost tolerance? Jako já jsem byl poměrně tolerantní vždycky teda.. Možná jsem ještě zas o další špetku víc tolerantnější.


Máš tendence cestovat na co nejvíc míst nebo se soustředíš na jednu určitou zemi, která tě zajímá? To je jakokdyby víc faktorů.. Jsou země, který chce člověk trošku víc poznat.. To jsou věci který jsou protikladný. Na jednu stranu by člověk rád poznal ty jinačí věci, jinačí kultury, ale jindy má člověk náladu poznat i ty bližší, třeba to Polsko nebo takhle. Nevím, jak se to dá shrnout.. Já to nechávám trošku jakoby otevřený. Já si naplánuju, že se podívám do téhle země, protože jsem tam ještě nebyl a teprve tam si udělám ten závěr o tom.. Jako nepřistupuju k tomu dopředu s tím, jaký to přesně bude. Pak teprve zjisím, jaký to je a rozhodnu se jestli tam chci jet znova nebo ne. Ale v podstatě v každé zemi jsou dobří lidi a špatní lidi.. není to nějak striktně rozdělený. Zase na druhou stranu třeba ty západní země jsou dražší.. třeba kdybych chtěl jet na nějakou párty, tak možná pojedu spíš někam… ne na západ, protože v Amsterdamu, když bylo 2 dcl piva za 4eura, to mi připadlo jako.. ne úplně normální. Ani pro mě, co vydělávám, mi to nepřipadlo v pohodě. Nevím, co dělají ti, co ještě studujou a chcou si dát pivo v Amsterdamu. Aji se řídím trošku tou dopravou.. kde je dobrý spojení, tak je to lepší. Já rád jezdím třeba vlakem, že tam můžeš přerušit tu cestu, takže když plánuju tu cestu, tak vím, že jedu do Varšavy, tak můžu ještě jeden den vystoupit v Katovicích a přespat v Katovicích. Nemusím mít rezervaci, já nemám rád, když je všechno rezervovaný a pak když mi to ujede, tak.. Já jsem takovej trošku, že se rozhoduju na poslední chvíli..


Cestuješ většinou sám? Jo, většinou cestuju sám. Nebo zatím v podstatě vždycky sám kromě teda jestli můžu počítat toho Mexičana. Já tak ani nemám moc s kým, přítelkyni nemám a co mám kamarády, tak je to teda kupodivu nezaujalo ten CS. Nebo řekli, že se třeba báli, že to není pro ně.


A ty nemáš obavy, když jedeš sám do cizí země? Tak nějak malilinko jo, ale tím, že už mám domluvenej ten couch dopředu, tak vím, že tam budu mít někoho. Já už mu teda celkem věřím, když už mě na ten couch akceptuje a počítám s tím, že tam nejedu, že bych tam zůstal sám. Říkám si, že člověk musí i tak trochu riskovat, musí se postarat, aby se nějak osobně rozvíjel a nemůže sedět doma na zadku. Jako nemůžu říct že bych neměl vůbec žádnou obavu, ale tak nějak.. a vždycky to dopadlo dobře. Na druhou stranu když vidím, jak ti lidi dělají mnohem riskantnější věci než já, tak si říkám, že to přece musím zvládnout.


Takže jestli to chápu, tak jsi měl zatím poztivní zkušenosti, takže ti nic nebrání v tom, abys v tomhle typu cestování sám pokračoval? Ale i kdybych měl jednu negativní zkušenost, tak to by musela být teda hodně špatná zkušenost, abych nějak změnil názor. I kdyby se jednou stala nějaká špatná zkušenost, tak pokud to v 98% případů funguje, tak to je dobrý, ne?


Když někam jedeš, počítáš dopředu s něčím, co by se mohlo pokazit? Máš už alternativní plán? No, moc nemám. Ono se to sice doporučuje na těch stránkách, ale prostě není čas. I to než se sbalím já sám, než si naplánuju normální cestu, tak to všechno zabere docela dost času, nemá to člověk přes tu cestovku a já se přece jenom podívám, kde ten člověk bydlí, vytisknu si tu mapku, vytisknu si ještě jeden náhradní spoj třeba nebo něco takovýho, ale že bych se chystal na všechny alternativy.. Oni tam třeba doporučují, aby sis našel nějaký adresy těch hostelů, kdyby se na tebe ten, u koho máš spát vykašlal, tak to já třeba nedělám. Asi by se to mělo dělat, ale.. Já už to ani nějak nestíhám. Já jsem rád, že si vůbec

stihnu všechno dobalit a ještě abych něco takhle dalšího..to ne teda. Ti ostatní to vždycky vyřešili tak zajímavě, že někde přespali v lese, to by se mi moc nechtělo. To nevím teda. Já bych tam asi nezamhouřil oka. I když třeba ten Argentinec to taky dělá, ty dvě Litevky taky. Ten Argentinec, to byl taky borec. Říkal, že byl v Paříži delší dobu, že tam sbalil nějakou Polku, tak že to bylo super, ale pak už ten další den žádnou další nesbalil, tak spal v parku. „Já jsem tak litoval, že jsem se jí mohl zeptat, jestli bysme spolu mohli být i další den…“


Když s někým jsi, snažíš se mu přizpůsobit? To se teda snažím, já se snažím být takovej zdvořilej, možná nevím až zbytečně, ale já jsem takovej radší víc než míň. Vždycky se zeptám, jaký má plány, aby mu nic nenarušilo. A nevím, jestli to nedělám až moc, protože pak mi jedna couchsurferka napsala, že jsem velmi organizovaný a stále se ptám, co bude. Ale to jsem se ptal kvůli ní, abych jí nezhatil její plány. Vyznělo to spíš tak negativně v té referenci, tak co už. Jako celkově byla pozitivní ta reference, ale tohle tam napsala, to vyznělo spíš jako negativně.


A přizpůsobuješ se těm lidem i když oni spí u tebe? Tak věnuju jím svůj čas, ale jinak zas.. Já už s tím dopředu počítám, že ten čas s nima strávím, takže




Takže se nikdy nestalo, že bys už měl plány a najednou ti někdo napíše a ty ho ubytuješ, i když víš, že na něj nebudeš mít čas? Tak nějakej ten čas jsem vždycky měl. Kdybych na něho měl nula času, kdyby jenom přišel spát, tak bych ho možná nevzal, protože.. (kdyby to teda nebyl někdo, koho už znám z nějakýho meetingu nebo tak..) s tím, že prostě nemám ten čas. Jinak mě nikdo nějak neomezoval. Jedna holka u mě něco zapomněla, tak jsem se musel vrátit domů a přivezl jsem jí to, takže svým způsobem mi to narušilo nějaký čas, ale nic zásadního.


Zkus popsat, co je CS. Je to naprosto úžasná věc, která je úplně geniální a řekl bych, že je to taková sociální síť, ale naživo a nejen přes nějaký počítače. Je to takovej jakoby.. jak já nemám moc rád facebook, protože je to jen přes počítač, tak tady ten počítač beru jako minimum, ale naopak beru jako maximum to, že je to nástroj k tomu se setkat osobně na všech těch meetinzích atd. Řekl bych, že je to vynikající možnost mít nějaké zkušenosti, otevřit oči všem možným věcem, setkávání, cestování a nebýt zapšklej, naopak být pozitivní. A myslím si, že tím, že jsou ti lidi tak pozitivní a když se tomu člověk otevře, tak nemůže zůstat negativním, i kdyby byl na začátku.


Takže ses změnil za ten rok? Tak změnil.. Já si nemyslím, že jsem byl úplně jinej, ale spíš se to ve mně tak nějak otevřelo nebo jako kdyby… já si myslím, že jsem to vždycky chtěl dělat, jenom jsem nenašel ten správnej způsob. Ne, že bych se změnil v tom, že bych byl jinej, ale že jsem spíš naplnil to, co ve mně už bylo.


Máš v CS nějaký cíl? Tak jako nějaký cíl… já to tak hodlám dlouhodobě provozovat. Ne, že by byl jeden velký cíl, prostě hodlám pokračovat v tom, co dělám. Líbí se mi nějaký ty větší.. nebo dívám se, co se tam děje a když je tam nějaká hodně zajímavá akce, jedinečná, tak uvažuju, že bych se toho účastnil. Teď tam má být myslím příští rok jízda vlakem po celé Evropě. To teda není výhradně přes CS, to je nějaký ten projekt, který zní zajímavě – jet vlakem po Evropě a pak jsem si všiml, mě zaujala třeba ta, že bude nějaká plavba přes oceán z Ameriky do Portugalska, takže kdybych se tady toho účastnil, tak to by mě hodně lákalo. Takže prostě plány zatím pokračovat v tom, co dělám a když bude nějaká větší zajímavá akce nebo jet někam dál, tak v tomhle směru postoupit. Zapojit se nějak víc. Aji jsem měl teda nabídku, že bych tam mohl jednu akci trošku spolupořádat, ale já toho času moc nemám. Škoda právě, že jsem se k tomu nedostal, když jsem ještě studoval. Teď už k tomu není tak čas. Nestíhám.. chodím do práce, rekonstruuju nějakou nemovitost a ještě tady když občas někoho vezmu, občas někam jedu, že je to asi moje maximum časově.


Kdybys měl víc času? Tak bych cestoval ještě víc. Nevím, jestli až tak moc jako oni úplně, že půl roku v kuse cestuju, to možná.. to není jenom tím časem, ale že to není až tak můj styl. Mám rád i svoje kamarády tady a tak. Třeba půl roku se s nima nevidět, to by mě možná až tak nebavilo půl roku, ale snad bude něco víc ještě.


A co tvoje první surfování?

Když jsem poprvé couchsurfoval v Praze, tak to bylo taky zajímavý ta důvěra, že já jsem napsal tomu člověku, on mě akceptoval a teď jsem napsal v kolik bych chtěl přijet a on, že to už nebude doma, že to už půjde na nějakou akci večer a já jsem říkal, dobře dobře. Bylo to sice blbý, že jsem s sebou měl bágl, ale tak jsem tam šel i s tím báglem. A on takový „jo, to máš pravud s tím báglem, tak si to dej ke mně. Víš co, já znám jednoho člověka, mám jednoho kamaráda v Brně, on má moje klíče, tak za ním běž, vyzvedni si u něho klíče.“ Takže on by mi dal svoje klíče.. pak jsme to teda vyřešili jinak, nakonec jsem to neudělal, protože jsem si tu zprávu přečetl nějak pozdě a ten kamarád už tady pak nějak nebyl nebo cosi. Ale vlastně on by mi dal svoje klíče aniž by mě vůbec viděl. To mi připadlo v tu chvíli dost… to mě zarazilo, já bych mu svoje klíče teda nedal v tu chvíli teda určitě ne. Právě v tom u mě došlo trošku ke změně, že dnes už mi to přijde normálnější někomu dát klíče. Ale v tu chvíli, když jsem to poprvé sám zažil tak jsem vůbec tuhle možnost jako, nepřipadala mi normální.


Když k tobě někdo přijede, bereš ho za svými kamarády? No.. jo nebo rád bych, ale většinou to zrovna nejvyjde. Většinou je nějaká smůla, že zrovna napíšou v jiný den než zrovna něco mám. Zrovna třeba s kámošema nic nemám a druhý den oni tady už nejsou. Ale určitě. V principu jo.


I opačně to funguje, když u někoho jsi? Určitě, jo.

M3, student VŠ, 32 let


Jak ses dozvěděl o CS? Z novin.. z časopisu teda. Byl tam o tom článek, který jsem si přečetl, zaujalo mě to, zaregistroval jsem se třeba do dvou měsíců.


Co byl hlavní důvod, proč ses zaregistroval? Tak oboje – i to ubytovávání aji někde být ubytován. A taky levnější cestování.




Začal jsi nejprve surfovat nebo hostit? V podstatě obojí zároveň. Jakože tam byl překryv, že jsem se zaregistroval načež ke mně asi za 14 dnů, za 3 týdny někdo přijel a načež já jsem třeba 3 týdny na to zase někam jel.


Dokážeš říct, u kolika lidí jsi byl a kolik lidí bylo u tebe? Jestli jsem mohl být tak u 15ti a u mě bylo tak 25 za ty 3 roky.




Odrazoval tě na začátku někdo od CS? Ne-e, protože nikdo ze známých tam nebyl, takže mě nikdo neodrazoval.




Ani třeba rodiče? Já jsem jim to nějak neříkal.




Jak často surfuješ nebo naopak ubytováváš? Tak v Brně je to myslím tou sezónností, třeba od října do března třeba jeden, dva requesty a přes léto třeba 10,12.


A ty s tím, že někam jedeš to máš jak? Uf. No to záleží, protože třeba v nějaké zemi se to vůbec nedá použít ten CS, což jsou hlavně ty turistický destinace nebo když je víc lidí, když je nás třeba 5 lidí, tak je to nepoužitelný. Takže třeba teď už to tak nevyužívám. Když jsem cestoval sám, tak jsem to využíval, že to bylo.. když jedu sám nebo ve dvou, tak je to ideální, ale pro ty skupiny, co cestuju třeba teď je to nepoužitelný.





Cestuješ teda většinou o prázdninách? Jo, většinou v sezóně.

Změnila se tvoje motivace cestovat přes CS během času, co jsi členem? To jsem neřekl, že ta motivace je i to, že tam má člověk nějakou tu společnost, protože když je někde člověk týden sám a je třeba sociálně aktivnější, tak tu společnost tam chce. A díky tomu jsem i poznal, že se dá dobře socializovat v té dané kultuře. A tak jsem to začal používat, že mi to dělalo společnost, když jsem cestoval sám.

Což tam ze začátku ani tak nebylo, jakože to nebyl ten prvotní impuls.


A co bylo teda tím prvotním impulsem? No, že to bude levnější dovolená.




A ty jsi předtím už taky cestoval sám? Jo. Anebo když jsem to neznal, tak jsem to nepoužíval.




Žádný strach nebo obavy jsi neměl? Ne, to vůbec




Co ti přijde lepší na tom, když cestuješ sám? Tak můžu cestovat, když mám volno, nemusím se na nikoho vázat. Jako nedělá mi to problém. Že spousta lidí má problém jet sám na dovolenou, mně to problém nedělá, ani třeba ten týden, když si udělám nějaký program, tak je to pro mě docela snesitelná forma trávení volného času.




Zkus srovnat svoje cestování bez CS a s CS. Tak je to výrazně lepší. Kvůli společnosti, kvůli ubytování – hlavně ty dvě věci, no.




Pamatuješ si, jaká byla tvá první zkušenost? Jo, to jsem byl v Izraeli u nějakých kolotočářů v maringotce. To bylo dobré, to se mi líbilo.




Jak dlouho jsi u nich byl? Dvě, tři noci. Měli maringotku, plivali oheň a žonglovali.




Žádné obavy, jestli je najdeš, jestli to nakonec klapne tam nebyly? Ne.




A těšil ses? Nebo jaké byly tvoje pocity? Jo, jakože jsem byl fakt zvědavej, co to bude, jak to bude probíhat…




Měl jsi nějaké konkrétní očekávání? Ne, nějaké konkrétní.. no, měl jsem konkrétní očekávání, že si dáme dvě piva, pokecáme a půjdeme spát.


Když teď hledáš nějakého hosta, jaká kritéria zadáváš? Tak, to záleží, když potřebuju, nejsu tam třeba autem a potřebuju, abych byl v centru, tak si vyberu někoho, kdo je v centru, kdo je dostupnej, abych tam někde nebloudil někde po předměstí, protože pak to nemá cenu ten CS moc používat. Že když tam přijedu jako turista na 3 dny a chcu vidět ty památky, který jsou v centru a budu někde dojíždět hodinu a půl, tak to postrádá smysl pro mě třeba.


Cestuješ za místy nebo za lidmi? Spíš za místy.




Takže až tak ta jejich kultura tě nezajímá? Není to nic rozhodujícího.




Spíš to vidíš jako že máš zázemí a preferuješ to místo? Jo. Ale třeba jsem měl případ, že u mě byl host a já jsem ho pak navštívil.




Vznikl z nějakého tvého kontaktu bližší vztah? Jo, jako myslíš přátelství? Jo.




Povídej mi o něm. ☺ Já jsem dělal nějaký umělecký projekt a potřeboval jsem Číňana nebo Asiata na focení. A tak jsem si dal inzerát, že sháním Asiata a jeden borec se ozval a udělali jsme ten projekt, který teda dopadl asi dobře a od té doby se kamarádíme.


To jsi zadal na CS?

Jo, já jsem na CS zadal inzerát, že sháním Asiata a našel jsem kluka, co jezdí čtyřikrát ročně služebně do Brna na 14 dnů. A zrovna, když on byl tady, tak jsem zrovna potřeboval tohle udělat no a od té doby se kamarádíme. Vždycky, když přijede do Brna, tak on má zaplacený.. ten zaměstnavatel mu všechno platí, ale máme hodně společný program. Že třeba 3x týdně máme společný program.


Píšete si třeba maily? To zase ne. Ale ten čas trávíme jako hodně, že třeba na výlety jezdíme a tak.




Když u tebe někdo je, co všechno mu zajišťuješ? Jako klíče jim nedávám.




Důvod? Zas tak jako..neberu to jako nedůvěru, ale zastávám to pravidlo, že jim řeknu jaký mám rozvrh dopředu a ráno je vypustím, dám jim průvodce.. jako záleží, co chcou dělat, ale většinou jedou do Brna na 3, na 4 dny nebo přijedou na nějakou konferenci nebo jenom projíždí. Takže většinou ráno je vypustím, mám svůj vlastní program, oni mají vlastní program třeba přes pracovní den a večer se někde potkáme a jdeme na pivo. To je takovej standard a třeba o víkendu bývá, že třeba jedeme na výlet.


Takže průvodce po městě jim děláš málokdy. Máááálokdy, to mi zase musejí být hodně sympatičtí. To spíš záleží, jak ten čas chci s nima trávit, záleží, jak jsou mi sympatičtí. Když přijede někdo, kdo je takovej ten attention seeker – to je člověk, který vyžaduje pozornost, a to je mi takový nepříjemný.. jako já s nima pak nechci trávit čas. Anebo když je někdo strašně nemluvnej a hlavně nudnej. Když přijede někdo, kdo je strašně nudnej, tak já s ním nechci trávit ten čas, protože mi to nevyhovuje..


A jak si teda ty surfery vybíráš? Jako když někdo přijede ke mně?




Ne, když ti teprve někdo pošle request. Tak jednak jestli mi to vyhovuje časově, pak jestli ten člověk.. Zaprvý, musí tam být aspoň já nevím.. pokud má ten profil založený 14 dní, tak to automaticky odmítám. A pokud má míň než 2 reference nebo 2 a míň, tak to taky odmítám automaticky.


A z důvodu? Z důvodu, že jim obecně nedůvěřuju, těm lidem, co jsou tam takovou chvíli. Že si myslím, že každej by měl pokud aspoň může třeba 2,3 lidi ubytovat nebo mít aspoň nějaké reference od známých, kteří už tam jsou. Že tam už je.. třeba když ho zná 10 lidí, kteří už jsou na CS dýl, tak už to beru, že ten člověk není dejme tomu nějaký opportunista.


Je jako kdyby ověřený? No, tak nějak. Taky se kouknu, jak má vyplněný profil. Jestli tam má od každýho půl řádku, tak to mě taky nějak nezaujme.


Takže když by ti napsal někdo, kdo nemá ještě nic, tak odmítáš? Jo, z 95%. To by mně musel napsat nějak hodně hezkej ten osobní dopis, aby mě to nějak přemluvilo.




Je v tom profilu kromě referencí a vyplněnosti ještě něco, na co se soustředíš? Jestli mám čas. Jestli se mi to hodí. Jestli bych hodně musel měnit svůj rozvrh. Pokud by mi to nějak výrazně narušilo rozvrh, tak to taky odmítnu.


A třeba zájmy, povaha apod.? Záleží spíš ten dopis. Pokud je ten dopis osobní, že pokud vím, že on nespamuje, což zase úplně se tomu taky nedivím, protože taky když přijedu do nějakýho města, tak napíšu třeba třem lidem něco podobnýho, když se mi neozvou, tak napíšu dalším třem lidem něco podobnýho. Takže taky to moc neodsuzuju, ale když někdo napíše osobní dopis, že četl můj profil, že ho zajímá to a to, tak to beru jako plus. Ale zároveň vím, že když jsou lidi na cestách, tak nemají čas to furt pročítat.


Takže si nevybíráš vyloženě lidi, se kterými si myslíš, že si budete rozumět?

Jako jo, ale zase je tam dobrý to překvapení, že když mi přijede někdo, kdo je jiné krevní skupiny, tak mě to taky může obohatit, protože to jsou moji známí, kteří mají podobný názory. Od toho mám právě ty známí, kteří mě v tom většinou jako utvrzujou, to se tak navzájem s těma známýma. A když teďka přijede někdo jinej, kdo má jiný názor, tak to může být obohacující. Spíš aby to nebyla taková ta kategorie těch lidí, kteří jenom tak „to se bude dít, jaký mi uděláš program..“, to mě jako..


Setkal ses s něčím takovým? Jojo.




A jak to řešíš? Dostanou průvodce a .. řeknu, že má prostě program. Oni za to jako nemůžou, ale já.. já bych s tím měl problém.


Takže se věnuješ víc lidem, kteří tě nějak zaujmou? No.




Dokážeš popsat svůj nejlepší zážitek? To asi nebude nic konkrétního. Jakože přijeli sympatičtí lidi nebo že jsme si vyloženě sedli a šli jsme na pivo a tak.


Nevzpomeneš si na nic top? Ne, asi ne.




A nejhorší? Nějaké zklamání? Co tam bylo..Asi když sem došel někdo z Makedonie, nějakej borec a ten byl.. jestli byl chronicky nadrženej, ale on furt, co jsme šli po ulici, jakože že půjdem na pivo. On furt že mě pozve na pivo a on furt oslovoval každou ženu a furt chtěl po nich telefonní čísla, jestli někam půjdou. Pak jsme šli někde, kde byl fotbálek, tak jim zase těm holkám sebral ten míček a dokud mu nedají všechny telefonní číslo, tak jim to nevrátí. A to mi bylo jako hodně nepříjemný.. Já jsem řekl, že jede rozjezd a on „ještě vydrž, ještě vydrž“, tak rozjezd nám ujel a museli jsme zase čekat. A to mě trošku odradilo. Ale pak zase přijela spousta.. mně třeba vyhovujou ti Asiati, když semka přijedou, oni nedělají problémy, vyhovujou mi kulturně.. Ale zase třeba když jsem byl v Thajsku, tak tam ten CS není moc dobrej, protože co se měl zkušenost, tak oni hodně, hodně očekávají, že jim budu všechno platit. Což mi úplně nesedlo. V tom Thajsku málokdo umožní bydlení, ale třeba že se půjde večer někam, jakože ten doprovod a oni očekávají, že jim budu platit. Což když jde o jídlo, tak je to jedno, ale když jde o pití, tak jsou to už docela velký položky a oni si myslí, že to pro mě není problém, ale pro mě je problém někoho pozvat na 3 piva, když jedno stojí 50 korun. A ještě kdyby to bylo, že u něj třeba bydlím, tak to jako ocením, ale v tom Thajsku je už tak levný bydlení, že se to v podstatě ani nevyplatí takhle.. nebyl jsem z toho moc.. Ale oni byli jakože milí, já si nemyslím, že to zneužívají, oni mají takovou náturu, že to berou automaticky a není jim to blbý. Protože v tom tak vyrůstají, že ti turisti se musí odrbávat.


A jak jsi říkal, že jsi tady měl toho Makedoňana, tak ovlivnilo to tvůj pohled na další surfery, co k tobě přijížděli? Ne, pak už to bylo lepší. Pak se to zlepšilo ten můj názor na ten CS.




Takže tě to zklamalo? Trošku mě to zklamalo, ale věděl jsem, že to fakt byla náhoda, protože předtím u mě byli dva, tři lidi a bylo to normální, pak přijel tenhle, tak jsem z toho byl trochu zklamanej, ale pak přijeli další a byli zase normální.





Když u někoho jsi, dokážeš se dobře přizpůsobit jejich životnímu stylu? Jojo.

Takže nebyl nikdy žádný problém? Nene..no, tak to vlastně nebylo přes CS, ale to mi někdo, jsem byl na CS a říkám, že pak jedu od nich do Madridu a oni, že můžu bydlet u jejich známých, kteří tam bydlí. Oni jako dealovali drogy, aji tam furt někdo zvonil a furt tam ty sáčky. Jenomže to bylo takový blbý, že kdyby tam přišel policajt, tak říkám, že já tady jenom přespávám, já s tím nemám nic společnýho. ☺




To ses nebál? To jsi tam zůstal? No, tak nějak jako.. zase nejlepší pocit jsem z toho neměl, říkal jsem si budu tam dva dny, budu zase ještě něco shánět. A oni byli jako, oni mi dali klíče, ať si dělám co chci..


A jak se teda díváš na to, když ti někdo dá klíče a dělej si co chceš? No tak beru to jako.. přátelské gesto.




A je to tak většinou? Nene, tak třeba ve dvou, ve třech případech.




Když u tebe někdo je, bereš je za svýma kámošema? Spíš jak to vyjde, není to..




Třeba když máš domluvený nějaký sraz? To záleží, jak oni.. jako navrhnu jim to a oni většinou řeknou, že jo. Ale zase toho třeba nemám tolik, že mám jeden, dva srazy v týdnu večer, že to spíš nevýjde, než to výjde.




Překročil někdo tvoje hranice? Surfer nebo host? Kromě toho Makedoňana.. No, ten určitě. V té Asii mi to bylo takový.. že jsem se v tom necítil pohodlně jim všechno platit. Ale vím, že kdybych se nějak ohradil, že oni to nepochopí. Kdybych jako něco.. že jsem to bral jako takovou daň toho, že jsem na to přistoupil na tu jejich hru.




Takže jsi nic neřekl? No, protože to bylo dva dny a nemá cenu jim jako…




Bylo pro tebe někdy těžké bydlet v jiných životních podmínkách? Ne, já na to nejsem nijak náročnej.




A byl jsi někde, kde to bylo o hodně jinačí než u nás? Jo, ale tak pokud tam mám nějakou matraci a něco, čím se přikrýt, tak..




Setkal ses někdy s případem jazykové bariéry? Hmmm… ne.




A vybavíš si nějakou situaci, ve které ses musel přetvařovat? Jo, když přijede někdo, kdo je nezábavnej…




A jak to řešíš, když víš, že u tebe má zůstat třeba tři dny? Udělám si program a řeknu, že má hodně práce. Že odcházím v tolik, přicházím v tolik, ať se zabaví.




Nestalo se někdy, že by tě požádali o klíče? Jo, stalo, ale nedal jsem jim je. Říkám ne, mám to napsaný v profilu. Nebo řeknu, že s tím nejsem comfortable. Oni na to nemůžou nic říct.









Jsi spíš důvěřivý nebo nedůvěřivý? Spíš důvěřivej. Když někam jedeš, přemýšlíš o tom, co by se mohlo pokazit a jak se tomu vyvarovat? Třeba mám vytisklý hostely poblíž, kdyby to náhodou nevyšlo. Pokud on by třeba na poslední chvíli nemohl, což se může stát. Nebo že „don’t show up“, není tam, kde bylo smluveno a nedá vědět. Mně se to třeba nestalo, ale vím, že se to spoustě lidí stalo. Tak mívám v záloze nějaký vytištěný hostely nebo tak.. Když jezdíš sám, je pro tebe host důležitý? Jako nějaký tvůj opěrný bod? Tak padesát na padesát.




Takže si vystačíš sám? Nepotřebuješ ho? Jako jo, když tam je a je fajn, tak proč ne, ale není to nějaký středobod toho pobytu.




Dokážeš se u hosta cítit jako doma? Jo.




Takže jsi u nikoho neměl žádný divný pocit z čehokoli? Ne.




Když ty někomu píšeš nebo někdo tobě, je něco, podle čeho se řídíš? Když mám čas, tak si to projdu. Třeba na tom profilu strávím 5 minut. Když tam má něco jako moc pozitivních věcí, tak mi to většinou nevyhovuje. ☺ Jako „open-minded person, who want to see the world“, tak to je spíš, že ne. Když už tam má daný nějaký ty pravidla, tak tím je mi to sympatičtější.


Jel jsi někdy přes CS někam, kde bylo hodně členů CS, co nabízí ubytování? Jo.




A jak to potom selektuješ, když chceš napsat request? To už je spíš jako tak, aby byl dostupný centru nebo dostupný blízké dopravě a pak už je mi to v podstatě jedno.


Takže věk, pohlaví, národnost atd. nehrají roli? Jako minimální. To spíš jako moje pohodlnost. Že tam u něj budu dva dny, budu si procházet město.




Takže žádné tvoje zkušenosti tento pohled neovlivnily? Ne, nemám s tím zkušenost nějakou špatnou.




Jsou podle tebe bezpečnostní prvky na CS dostatečné? Jo, přijde mi to dostatečný.




Změnil bys tam něco? Ne. Pro mě je to vyhovující.




A který z nich ti přijde nejdůležitější? Nebo naopak, co pro tebe není rozhodující? No, trošku tomu, že někdo contribute, že tam přispěl ty peníze a má ověřenou adresu, tak to je tak 50 na 50.


Takže tohle na tebe nemá rozhodující vliv? Tak jako jo, ale není to stěžejní. Pak třeba jak je tam dlouho. Když je tam někdo 3 roky, tak to má na mě jako hodně velkou váhu. Když je tam 3 roky a má tam za tu dobu 40 referencí, což já mám tak napodobno, tak se mi to zdá, že je to tak adekvátní.




A reference? Tak jako taky.




Setkal ses s někým, kdo ti poslal request a měl negativní reference? To si vůbec nevybavuju.




Myslíš, že by tě to odradilo? Asi bych si to přečetl. Protože tam ta negativní reference může být třeba z chyby toho, že si někdo nepřečte něčí profil, což bývá docela častý problém, že třeba v nějakých zemích, třeba v Německu je hodně exhibicionistů, že chodí doma nazí. Oni to mají napsaný v tom profilu a někdo tam přijde a má s tím problém. A to už bylo několik takových, takže on jim napíše jakoby negativní. Negativní už myslím nejde nebo jde asi nějak smazat nebo změnit, nevím jak. Takže určitě bych si tu negativní přečetl. A pak jsou tam lidi, třeba co byli v Benátkách, že tam dává úplně divný podmínky, že budou spolu boxovat, že je to nějakej boxer a když přijede nějaký kluk, tak že s ním musí boxovat. A on pak má negativy, protože je zmlátí. ☺ Zase když si to tak vezmeš.. víš kolik procent je negativních pobytů? Vychází to, že každý 2000. je problémový. Což se mi zdá úplně jakože… normální. Ta pravděpodobnost, že tam něco nesedne, je půl promile.


Jak využíváš aplikaci friends? Poslední dobou minimálně. Jako třeba dřív jsem to používal, ale od té doby, co je Facebook, tak když mi je někdo sympatickej, tak přejdeme na FB. Jinak to nějak nepoužívám už vůbec.




Takže ani když u někoho jsi, nepřidáš si ho? V podstatě ne. Pokud si nějak vyloženě sedneme, tak bychom asi přešli na FB. Což dřív nebývalo třeba před dvěma rokama, kdy jsem začínal s FB a do té doby jsem používal ty Friends.




Jestli si pamatuješ, tak když si přidáváš nového přítele, vyplňuješ také anonymně trust degree, což nejde vidět na profilu. Dával jsi tomu nějakou váhu? Ne.. není to nějak. Jako nevím, tak to rychle jenom vyplním, protože pro mě to nemá nějak smysl.




Setkal ses u někoho s nějakým kulturním zvykem, který tě překvapil nebo jinak oslovil? V Izraeli unisexový záchodky, to mi bylo sympatický.




Že mají jenom unisexový záchodky? Ne, že jsou povolený. U nás nejsou povolený, tam jsou povolený.




Jak ti to bylo příjemný? ☺ Že to bylo takový genderově čistý mi to přišlo. Asi to každýmu nebude vyhovovat, ale mně to bylo sympatický.


Měl jsi někdy teda s nějakou slečnou společnou cestu? ☺ Nee, jen jsem si říkal, že je to takový zajímavý. Jakože jsem čůral a holky za mnou tak jako chodí. ☺




Převzal jsi nějaké kulturní zvyky ze zahraničí? Asi ne, já na ty zvyky moc nejsem.




Ovlivnil tě v nějakém směru CS? Jako jo, třeba teďka spíš, že ten CS se dost rozšířil, že i v rámci Brna je tam spousta aktivit. Takže třeba když chci někam jít a vím, že nikdo ze známých nikam nejde, tak se tam kouknu, jestli něco nepořádají a občas se připojím. Nebo ta angličtina začala hodně frčet, ty jazyky se tam hodně rozmohly. Na to občas chodím?




Co to přesně je? To jsou meetingy a je to v podstatě to, že se jednom za 14 dní, jednou za týden v jedné hospodě nebo v části té hospody, což se zabookuje, tak se mluví anglicky nebo německy, španělsky, francouzsky… A to tam vzniklo před rokem a půl, před dvěma rokama na tom FB a strašně se to tam rozšířilo a je to oblíbený.


Na Facebooku to je? No, ale vzniklo to na CS. Asi rok to bylo jen na CS a teď je to furt na CS, jenže ten FB je mnohem lepší na to organizování. Že se tam vytvoří ta událost, zabookujou se.. že to prostředí toho CS je přece jen takový trošku zkostnatělejší.. Ale ta mateřská organizace je CS.


Jak často se takových akcí účastníš? Tak třikrát do měsíce určitě.




A byl jsi na takovým nějakým srazu v Evropě nebo jinde? Ne. Jenom v Brně a občas nějaký taky něco ogranizuju, co se týče vína. Třeba dvakrát, třikrát za rok dělám nějaký vinný výjezdy.


Změnil jsi díky CS nějaké svoje názory? Nemyslím si, že by mě to nějak hodnotově…




Ani na nějaké kulturní kultury? Tak to vůbec, takhle na mě nefunguje teda.




Máš tendenci navštívit co nejvíc míst nebo si projet jednu určitou oblast? V rámci CS?




Jo. Já jsem teď už hodně.. já už jsem asi rok nerequestoval, takže teď cestuju jinak.




A ubytováváš pořád? Jo.




Naučil ses díky CS něco? Asi takhle nepřemýšlím. ☺




Ovlivnily všechny tvé zkušenosti tvou schopnost tolerance? To asi jo. Že jsem vůči nim takovej submisivnější.




Jsi věřící? Tak napůl. Třeba mám problémy s institucí té církve asi bych měl problém se identifikovat. Mám na to takový ten personal Jesus.


A dokážeš říct co nebo kdo tě k tomu přivedl? Přítelkyně. Ona byla farářka.




Myslíš si, že na to, jak jsi schopný věřit ostatním má vliv výchova? Asi jo.. já si myslím, že obecně hodně důvěřuju a nevím, čím je to daný, jestli se to rodí nebo.. To je asi kombinace vrozené, výchovy a zkušeností.


Ty zkušenosti jsou zatím pozitivní? Jo.




A myslíš, že čím víc pozitivních zkušeností máš, tím víc lidem důvěřuješ? Taky, ale myslím, že je to taky takový to si ty lidi otipovat.




Zklamalo tě na CS někdy něco? Že celkově… zase takoví ti lidi.. to není zklamání to jsou ti lidi, co mě nezaujmou, ale ty neberu jako zklamání. Oni občas jezdí i na ty meetingy a oni pak tam působí strašně divně. Oni by se strašně rádi zapojili, ale mají v sobě takový nějaký blok a působí to zvláštně. Ale to není zklamání. Prostě takoví lidi jsou.. Oni nemají.. musí se jim dát ty hranice. Oni tam tak tápou, vůbec neví, co mají očekávat a teď se jim musí říct, že je to tak, tak a tak a chovej se podle toho, což si myslím, že by spousta lidím mohlo pochopit i bez toho, aby se jim to říkalo. Oni si myslí, že je to otevřený, ale zase to nemůže být.. tam už začínají.. svoboda jednotlivce je omezovaná svobodou těch ostatních.


Omezoval tě někdo v něčem? Nic, co si uvědomuju.




Vždycky sis dokázal určit ty hranice? Jo.




Jsi spíš introvert nebo extrovert? Extrovert.




Jaká je podle tebe hlavní myšlenka CS? Jako propojovat lidi, kultury a zlevnit ubytování, usnadnit cestování.




Považuješ za důležitý, abys s hostem nebo surferem zůstal nadále v kontaktu? Vůbec. Spíš naopak. Třeba s nějakýma lidma v kontaktu být nechci. Jako já jsem třeba nerad s nějakýma lidma v elektronickým kontaktu. S nějakýma s tím nemám problém, ale s nějakýma mi tahle forma komunikace nevyhovuje vůči němu. Takže s ním třeba půjdu rád na pivo, ale chatovat si s ním nechcu.





Tak to bys dokázal sám stopnout, ne? Neměl jsem tam zase takový.. že by mi někdo začal vypisovat.. nebo nic, co by mě obtěžovalo.

Rozumíš si víc s lidmi stejné věkové kategorie, se staršími nebo mladšími? To já jsem v takovým neutrálním věku, že to není zatím takový rozdíl, ale nepociťuju žádný věkový problémy.




Když ses přihlásil na CS, měl jsi nějaký cíl? Ne, vůbec.




Myslíš si, že motivace připojit se ke CS závisí na věku uživatelů? Určitě. Pro starší lidi to nemusí být příjemná forma cestování. Jim by se to nezdálo rozumný, že by jeli k někomu cizímu, neví, co tam bude. Já myslím, že pro ty starší lidi je to spíš nevýhodou a pro ty mladší je to spíš výhodou.


A jak to na tebe zapůsobí, když tam vidíš nějakého staršího člověka jako člena? Jako na mě to působí pozitivně, že já to beru, že jsou to starší lidi, kteří mají takový mladistvý myšlení, mladého ducha.





A teď teda cestuješ raději sám, ve dvojici nebo ve větší skupině? Teď ve skupině.

Co ti to dává oproti tomu, když jsi cestoval sám? To je.. Tak zase mám tu společnost, na kterou už jsem zvyklej. Takže teď cestuju se známýma do hostelů nebo na pláž nebo někam.. jako kdybych cestoval sám, tak používám CS, ale se čtyřma, pěti lidma je to nemožný.