MENDELOVA ZEMĚDĚLSKÁ A LESNICKÁ UNIVERZITA V BRNĚ Lesnická a dřevařská fakulta Ústav ochrany lesů a myslivosti
PROBLEMATIKA PŘIKRMOVÁNÍ PRASETE DIVOKÉHO VE VOLNÝCH HONITBÁCH Bakalářská práce
Brno 2007
Lenka Perfollová
Prohlášení o autorství Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Problematika přikrmování prasete divokého ve volných honitbách vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. Souhlasím, aby moje bakalářská práce byla zveřejněna v souladu s § 47 b Zákona č. 111/1998 Sb. o vysokých školách a uložena v knihovně Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně, zpřístupněna ke studijním účelům ve shodě s Vyhláškou rektora MZLU o archivaci elektronické podoby závěrečných prací. Autor kvalifikační práce se dále zavazuje, že před sepsáním licenční smlouvy o využití autorských práv díla s jinou osobou (subjektem) si vyžádá písemné stanovisko univerzity o tom, že předmětná licenční smlouva není v rozporu s oprávněnými zájmy univerzity a zavazuje se uhradit případný příspěvek na úhradu nákladů spojených se vznikem díla dle řádné kalkulace.
V Brně, dne:……………………………………………………… Podpis studenta:…………………………………………………..
-3-
Poděkování Chtěla bych poděkovat za pomoc při tvorbě mé bakalářské práce celému Ústavu ochrany lesů a myslivosti, zvláště pak vedoucímu práce p. Ing. Dvořákovi, Ph.D., samozřejmě i p. Ing. Kamlerovi, Ph.D., z AV ČR. Poděkování patří i mým spolužákům, kamarádům a všem ostatním, kteří se podíleli na odběrech vzorků krmiva a jiné pomoci. Samozřejmě i mé rodině, která mě podporovala po celou dobu studia.
Děkuji, Lenka Perfollová
-4-
Abstrakt Řešitelka bakalářské práce: Lenka Perfollová Název bakalářské práce: Problematika přikrmování prasete divokého ve volných honitbách : Foddering of wild boars on an open hunting-ground
Přikrmování prasete divokého ve volných honitbách se často děje pouhým vysypáním velkého množství krmiva na volnou zem, v podobě různých hromad. Při tomto způsobu často dochází k znehodnocování předloženého krmiva, které se tak může stát pro zvěř nebezpečným. Cílem práce tedy bylo zmapovat situaci ohledně přikrmování, pomocí jednorázových odběrů vzorků krmiva a vyplněním přiloženého dotazníku, udělat rozbor kvality předkládaného krmiva a navrhnout možná opatření. Klíčová slova: prase divoké, přikrmování, krmeliště, vnadiště, krmivo
Foddering of wild boars on an open hunting-ground often means only heaping large amounts of food on open ground. This way of foddering often leads to decline in the quality of the food used and this inferior food could be harmful to the boars. Therefore, the aim of the thesis is to analyze the present ways of foddering. An analysis of quality of food used will be done by taking a one-shot sample of food and filling in the attached questionnaire; and at the basis of this analysis possible improvements will be suggested. Key words: wild boar, foddering, feeding place, spot for temptation, fodder
-5-
OBSAH 1. ÚVOD………………………………………………………………………………...7 1.1 Cíl práce………………………………………………………………………....7 2. LITERÁRNÍ PŘEHLED……………………………………………………………8 2.1 PRASE DIVOKÉ, BIOTOP A ZPŮSOB ŽIVOTA……...………………….....8 2.1.1 Biotické činitele prostředí…………….…………………...…………...8 2.1.2 Abiotické činitele prostředí…………………………………………….9 2.1.3 Antropické vlivy………………....………………………...………....10 2.1.4 Způsob života…………………………………………………………10 2.2 VÝZNAM A ZPŮSOBY PŘIKRMOVÁNÍ ČERNÉ ZVĚŘE……………….12 2.2.1 Zimní přikrmování……………………………………………………14 2.2.2 Letní přikrmování…………………………………………………….15 2.2.3 Odváděcí přikrmování………………………………………………..15 2.2.4 Zvěřní políčka………………………………………………………...16 2.3 PŘIKRMOVÁNÍ VERSUS VNADĚNÍ……………..……………………….17 2.3.1 Vnadiště ……………………………...……………………………....17 2.3.2 Návnada ……………………………...……………………………....18 2.4 VLIV PŘIKRMOVÁNÍ NA ZVYŠOVÁNÍ POPULACE…………..……….19 2.5 VÝZNAM PŘIKRMOVÁNÍ A VNADĚNÍ PRO LOV……………..……….21 2.5.1 Výběr z doporučení MZe ke snížení poč. stavu prasete divokého…...22 2.6 NEJČASTĚJŠÍ CHYBY SOUČASNÉ PRAXE………….…………………..23 2.6.1 Vliv mykotoxinů…………………...…………………………………24 2.6.2 Přehled nejdůležitějších mykotoxinů…………………………………25 2.7 ZÁSADY SPRÁVNÉHO PŘEDKLÁDÁNÍ KRMIV…..……………………28 2.8 LEGISLATIVNÍ PŘEDPISY ………………………….………….………….29 2.8.1 Legislativní předpisy v ČR……………...………………....………….29 2.8.2 Legislativní předpisy v okolních zemích EU…....……………………32 2.8.2.1 Rakousko……………………………..……………………32 2.8.2.2 Německo……………………………...………....…………33 3. METODIKA…………………….…………………………...……………………..34 4. VÝSLEDKY………………………..……………………………………………….35 4.1 Zjištěný stav předkládání krmiva……………………………………………35 4.2 Vyhodnocení vzorků krmiva…………………...……………………………36 5. DISKUSE……………………………………………...……………………………38 6. ZÁVĚR………………………………………………...……………………………39 7. SUMMARY (SOUHRN)……………………………...……………………………40 8. SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY……………...……………………………..41 9. PŘÍLOHY…………………………………………..………………………………43
-6-
1. ÚVOD Prase divoké (Sus scrofa L.) – černá zvěř, je na území České republiky zvěří původní. I když se její výskyt v minulosti dosti podstatně měnil. V dnešní době se však populace prasete divokého vyskytuje téměř ve všech oblastech našeho státu. Se zvyšováním početnosti populace a díky vysoké reprodukční schopnosti černé zvěře, dochází k neustálému přírůstu stavů. Z toho také vyplývají zvyšující se škody na zemědělských plodinách. K zabránění, či alespoň částečnému omezování vzniku škod a ke zvýšení odlovu, které by vedlo k snížení narůstajících stavů zvěře, může přispět i přikrmování černé zvěře. Bohužel ne vždy je prováděno správným způsobem a správnými prostředky. Přikrmování, případně vnadění černé zvěře se v našich honitbách dosud děje často pouhým vysypání hromad krmení přímo na zem či pod primitivní přístřešek. Přitom již mnohokrát byly publikovány nevýhody tohoto pohodlného způsob přikrmování a od osmdesátých let je propracována metodika přikrmování černé zvěře v krmelištích. Volné vysypání většího množství krmiva vede zejména k jeho plesnivění s možnými negativními důsledky na zdravotní stav zvěře a potažmo i člověka. Dále je toto krmivo přijímáno i jinými druhy zvěře s možnými dopady na její zdravotní stav, rozkládající se zbytky mohou znečišťovat životní prostředí. V okolních zemích je proto takovéto předkládání krmiv nepřípustné. Proto by bylo záhodno se nad těmito způsoby pozastavit a pokusit se je částečně napravit, popřípadě tuto oblast mysliveckého hospodaření regulovat. 1.1 Cíl práce Cílem práce je vypracovat z dostupné literatury literární přehled problematiky přikrmování černé zvěře v přírodních, společenských a legislativních podmínkách v ČR a v zahraničí. Se zaměřením na témata význam přikrmování černé zvěře, vliv na zvyšování početnosti populace, význam pro lov, rozdíly mezi pojmy přikrmování a vnadění, přikrmování černé zvěře a regulující pravidla v okolních zemích Evropy, zásady správného předkládání krmiv pro černou zvěř a nejčastější chyby současné praxe. Součástí práce je i analýza možností kontroly a regulace orgány státní správy prostřednictvím legislativních nástrojů. Dále vypracovat a zmapovat situaci přikrmování černé a další zvěře ve větší oblasti a na základě získaných údajů navrhnout zásady pro přikrmování a vnadění zlepšující výživu zvěře a omezující plýtvání krmivy a negativní dopady pro potřeby uživatelů honiteb a státní správy myslivosti. Včetně vypracování metodiky stanovení kvality předkládaných krmiv.
-7-
2. LITERÁRNÍ PŘEHLED 2.1 PRASE DIVOKÉ, BIOTOP A ZPŮSOB ŽIVOTA 2.1.1 Biotické činitele prostředí Černá zvěř je velmi plastický živočich s širokou ekologickou valencí, dobře se přizpůsobující různým životním podmínkám. Svědčí o tom i skutečnost, že se černá zvěř vyskytuje od nížin (dunajská delta) až po horské oblasti, od teplých středomořských oblastí až po krajiny severní Evropy. Původním životním prostředím černé zvěře byly nížinné prosvětlené teplé listnaté lesy, především dubové a lužní s porosty vodních rostlin, zejména rákosu. Postupně se velmi dobře přizpůsobila i smíšeným lesům jehličnato-listnatým a i lesům jehličnatým, zejména pokud je v nich alespoň minimální zastoupení plodících listnáčů, popřípadě bylinného podrostu a nebo je z nich dobrý přístup do polí. V lese však potřebuje černá zvěř i zastoupení hustých mlazin, kde přes den zaléhá a nachází zde klid a úkryt před nepřízní počasí. V zimě vyhledává jehličnaté houštiny, které ji chrání před ledovými větry a i po napadnutí sněhu je v nich teplo. Na polích, pokud jsou to rozsáhlé lány s vysokými a hustými porosty potravně atraktivních plodin (kukuřice, obiloviny, směsky ap.), se černá v době jejich dozrání zdržuje až do jejich sklizně, neboť zde nachází nejen vydatnou potravu, ale i dobrý úkryt a klid. Kromě vztahů černé zvěře k rostlinné říši jsou velmi důležité i její vztahy k ostatním druhům zvěře, popřípadě volně žijícím živočichům vůbec. Protože se v českých zemích velké šelmy jako predátoři téměř nevyskytují, nemá zde černá zvěř přirozeného nepřítele, který by alespoň částečně redukoval její početní stavy. Tuto úlohu, i když z hlediska zkvalitňování populace černé zvěře velmi nedokonale, musí provádět člověk – myslivec zvýšeným lovem. Všeobecně však kromě přímých nepřátel má černá v našich podmínkách i potravní konkurenty. Jsou to různí savci od drobných hlodavců přes jezevce až po přežvýkavce (spárkatá zvěř parohatá i rohatá). Tito živočichové jí konkurují zejména požíráním semen lesních dřevin, ale i jiné rostlinné, popř. i živočišné potravy (jezevec, liška). Tato potravní konkurence však nemá pro žádný ze zúčastněných druhů limitující charakter, protože ve volné přírodě je hustota těchto konzumentů v souladu s úživností prostředí. Jiná situace může nastat v oborních chovech, kde se spárkatá zvěř chová ve vysoké populační hustotě, zde je pak vzájemná potravní konkurence významná a musí se zmírňovat intenzivním přikrmováním. Černá zvěř však vystupuje jako konzument drobných hlodavců a některých druhů pernaté (násady) i srstnaté zvěře (zejména malá srnčata, mláďata zajíce apod.). Nelze však říci, že by mláďata zvěře či hnízda záměrně vyhledávala, ale nachází je víceméně náhodně při hledání rostlinné i jiné živočišné potravy. Je však nutné na tyto skutečnosti pamatovat při rajonizaci chovu černé zvěře, aby nedošlo k rozporu s ostatními chovatelskými zájmy v myslivosti (bažantnice, hnízdiště tetřevovitých apod.).
-8-
2.1.2 Abiotické činitele prostředí Důležitým činitelem ovlivňujícím život, rozšíření a populační hustotu černé zvěře je nadmořská výška. V našich podmínkách jí bezesporu nejvíce vyhovují nejnižší polohy. Dnes jsou však tato místa převážně odlesněná a přeměněná na zemědělskou půdu, takže tu černá přežívá jen pomístně v malých lesních celcích, které se v polní krajině ještě udržely, anebo sem přichází pouze ve vegetační době, kdy je na polích dostatek krytu a potravy. Limitujícím abiotickým faktorem životního prostředí černé zvěře je i výška a délka trvání sněhové pokrývky a délka mrazového období, kdy je půda zmrzlá na kost, takže si z ní černá nemůže vyrývat potravu. Přirozenou vlastností černé zvěře je to, že si během podzimu vytvoří velkou zásobu tuku, takže kratší období s vyšší sněhovou pokrývkou a třeskutými mrazy je schopna přežít i při sníženém příjmu potravy. Využívá při tom svou životodárnou energii z tukových rezerv, při čemž starší kusy jsou schopny přežít i ztrátu přes 40 % své původní hmotnosti. Déle trvající sněhovou pokrývku snadněji překonává v členitém terénu s dostatkem teplých jižních svahů. Výška sněhové pokrývky by neměla přesahovat 50 cm. Vyšší vrstvu sněhu snáší opět jen ve velmi členitém terénu s teplými jižními svahy nebo tam, kde je intenzivně přikrmována. Černá zvěř dobře snáší i nízké teploty až do – 30oC, před kterými ji účinně chrání tlustá vrstva podkožního tuku. Velmi výhodný je brzký nástup jara a co nejdelší trvání vegetační doby. Vlhčí podnebí s vyššími srážkami okolo 600 až 800 mm ročně jí vyhovují lépe než suché, protože ve vlhké půdě si může snadněji vyrývat potravu. Pro život černé zvěře je důležitá i voda, neznamená to však, že by celý biotop měl být zamokřený. K zaléhání si vybírá suchá stávaniště a vodu vyhledává, jen když se chce napít nebo kalištit. Při okrajích vodních ploch vyhledává (vyrývá) podzemní části rostlin nebo drobné živočichy. Nemá-li možnost ke kalištění, např. v období velkého sucha, většinou si alespoň na přechodnou dobu vyhledává vhodnější stávaniště.
-9-
2.1.3 Antropické vlivy Na život černé zvěře měly antropické vlivy vždy podstatný význam. V prvé řadě je nutno uvést neustálé pronásledování černé, což vedlo ke změně jejího denního rytmu. Ze zvěře s denní aktivitou se stala zvěří s aktivitou noční. Zavedením intenzivní velkoplošné zemědělské rostlinné výroby se člověk postaral o zlepšení úživných podmínek pro černou zvěř, zejména v podhorských a horských oblastech. V minulosti ji však rozsáhlým odlesňováním vypudil z klimaticky nejvhodnějších oblastí, kde dosahovala nejvyšší populační hustoty. V důsledku hospodářské činnosti člověka se v jejím těle zvýšil obsah reziduí pesticidů a jiných škodlivin, které se na ní prozatím nijak neprojevují. Jak již bylo řečeno, černá zvěř je velmi přizpůsobivá, úspěšně odolává civilizačním tlakům a dobře přežívá i v kulturní krajině (WOLF, 1994).
2.1.4 Způsob života černé zvěře Prase divoké obývá různé typy krajiny, s vytvořením velkých lánů se výrazně zlepšily podmínky také pro tuto zvěř, takže její počty v posledních letech narůstají. Tlupy divokých prasat žijí v domovských okrscích, které mají charakter teritorií, protože z tohoto území jsou ostatní tlupy zaháněny. Při tom dochází k bojovým potyčkám, jichž se zúčastňují i selata. Těmto územím bývá tlupy věrna po mnoho let. Na území tlupy se vytváří soustava ochozů, které jsou používány pro přesuny. Houštiny se při tom zdají být zásadně důležité. Když divočáci opouštějí při pohybu houštiny na otevřené prostranství, jejich pohyb začne být rychlý a přímočarý. Ochozům je černá zvěř mimořádně věrná. Bylo zjištěno, že dovede zachovávat ochozy i potom, co byl kupříkladu vykácen v daném místě les a vedení ochozu pozbylo původního opodstatnění. Černá zvěř se sdružuje do tlup na základě rodinných svazků tvořených vzájemně příbuznými bachyněmi a jejich potomstvem. Tlupa divočáků roste do určité velikosti a pak se rozděluje. Podle Meynhardta počet většinou nepřekročí 30 kusů. Velikost tlupy záleží na četných faktorech, mezi něž patří na prvním místě úživnost prostředí. Rodinnou tlupu zakládá samostatná bachyně nebo její sestry ze stejného vrhu. Ke vzniku nové tlupy může dojít také tak, že se původní tlupa po dosažení určité velikosti rozdělí anebo jsou zraněné a nemocné bachyně zahnány tlupou (vylučovací reakce). Po uzdravení, pokud přežijí, zakládají pak svou novou tlupu. Kňouři se zakládání tlup nezúčastňují, po odchodu nebo zahnání ze své rodné tlupy většinou samotaří a přidružují se k tlupě pouze v době chrutí (říje). Ta probíhá převážně od listopadu do konce ledna a trvá v průměru pět týdnů. Říjná bachyně však může být oplodněna v kteroukoliv roční dobu, neboť říjné cykly u ní probíhají po 21 až 23 dnech (KOMÁREK, KOČIŠ, 1991).
- 10 -
Bachyně po 16-20 týdnech březosti rodí v jednoduše upraveném hnízdě 3-12 selat, která hned od narození vidí a jsou velmi čilá. Matka je kojí asi dva měsíce, ale již ve dvou týdnech se ji selata snaží následovat a sbírat potravu. Některé samice mohou pohlavně dospět již po 8. měsíci věku, samci o pár měsíců později. Mláďata z časných vrhů se tak mohou zapojit do reprodukce již v prvním roce života (ČERVENÝ a kol., 2004). V průběhu roku dochází v sociální struktuře k více méně pravidelným změnám. Kňourci, selata samčího pohlaví, jsou násilím vyháněni z tlupy asi ve věku 18 měsíců. Mohou pak vytvářet dočasně skupiny, které přetrvávají až do následujícího páření, potom začínají žít samotářským způsobem života, a proto se také stávají relativně často terčem lovců. Prase divoké je původně zvíře s hlavní aktivitou ve dne. V našich podmínkách, a můžeme říci na většině území Evropy vůbec, se divoké prase zadaptovalo na činnost člověka do té míry, že je dnes jeho vrchol aktivity převážně v noci. V klidných podmínkách obor se často vrací ke své denní aktivitě. Změna denní aktivity na noční může být vyvolána i za těchto podmínek vnějšími faktory, jako jsou počasí, houbařská sezona přinášející dočasně neklid přes den apod. Znalost chování a zvyků zvěře umožňuje daleko účinnější ochranu kulturních plodin před škodami. Zkušenosti při ochraně polních kultur před divočáky vedou k následujícímu doporučení. Na prvním místě je třeba si uvědomit zásadní otázku, zda jde myslivci o lovy nebo o ochranu pole před škodami. Pokud by šlo na prvním místě o lov, je vhodnější tlupu divočáků pustit do pole a teprve pak si vybrat vhodný kus k odstřelu. Může se však při tom stát, že výstřel nebo ztráta několika kusů z tlupy nestačí k tomu, aby se tlupa trvale vyhnula určitému pozemku. Jedině trvalý neklid a ruch přiměje černou zvěř, aby se poli vyhnula (KOMÁREK, KOČIŠ, 1991).
- 11 -
2.2 VÝZNAM A ZPŮSOBY PŘIKRMOVÁNÍ ČERNÉ ZVĚŘE Při přikrmování kteréhokoliv druhu zvěře je nutné znát složení potravy, kterou zvěř vyhledává, popřípadě, které potravě dává přednost. Divočáci jsou typičtí všežravci, přičemž dávají přednost potravě bohaté na plnohodnotné bílkoviny, na snadno stravitelné uhlohydráty a tuky (BUBENÍK, 1954). Její složení se mění v závislosti na množství a dostupnosti jednotlivých složek. Znamená to, že potrava je velmi rozdílná nejen podle oblastí, ve kterých zvěř žije, ale i v jednotlivých ročních obdobích a letech, např. v závislosti na úrodě žaludů a bukvic, případného přemnožení některých hmyzích škůdců vyvíjejících se v půdě, přemnožení myšovitých hlodavců apod.(WOLF, 1987). To potvrzuje i studie týkající se složení potravy prasete divokého v Západní Evropě. Jednoznačně je jako první upřednostňováno konzumování energeticky bohatých plodů. Jsou to např. žaludy, bukvice, kaštany, piniová semena, olivy atd. (SCHLEY, ROPER, 2003). Složení potravy v procentech podle WOLFA (1994) uvádí tabulka č.1. Tabulka č. 1 (WOLF, 1994) Stát ČSSR NDR PLR BLR SSSR
Autor Janda 1958 Holý 1983 Briedermann 1976 Haber 1968 Haber 1968 Genov 1982 Sablinová 1955
Rostlinná 85,5 90,9 90,0
Živočišná 14,2 7,3 4,5
Neurčeno 0,3 1,8 5,5
92,6 10,9 91,0 80,7
6,2 88,3 9,0 19,3
1,2 0,8
Nejvyhledávanější potravou v lese jsou žaludy, bukvice, kořeny hasivky orličí, larvy hmyzu, plazi, hlemýždi, vejce zvěře pernaté, myši a padliny zvěře. Nejvíce rostlinné a živočišné potravy nachází černá zvěř v půdě a lesní hrabance. Prospěšná je zejména v hubení lesních škůdců, jejichž larvy usilovně sbírá. Při tom půdu provzdušní a umožňuje přirozenou obnovu lesa. Může ale také působit škody na lesních porostech, jak uvádí data z výzkumu z Rottenburgu v Německu z roku 1994. Prasata zde poškozovala některé mladé duby do 80 cm výšky, odkousnutím stromků několik centimetrů nad zemí. Ostatní druhy dřevin zůstaly nepoškozeny. Toto záhadné chování nebylo dosud objasněno (DENGLER, 1994). Nežádoucí jsou však její výpady do polí, které začínají hlavně při jarních osevech kukuřice, v době tvoření hlíz brambor a zrání obilí. Škody, které způsobuje v zemědělství jsou v současnosti velmi závažným a stále řešeným problémem (ŽALMAN, 1997).
- 12 -
Tuto problematiku do jisté míry řeší zákon č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů. Samotný problém vzniku škod zvěří je způsoben velkým množstvím faktorů. Je nutno zmínit například velkoplošné hospodaření s plodinami jako je kukuřice nebo řepka, které poskytují značné potravní a krytové podmínky. Velké nerozčleněné plochy jedné plodiny až k hranici lesa, nedodržení agrotechnických lhůt a osevních postupů , špatná komunikace a spolupráce zemědělsky hospodařících subjektů s uživateli honitby, ale i řada dalších věcí ke škodám působených zvěří přispívá (ŽIŽKA, 2006). Značný pozitivní vliv na omezení počtu, rozsahu a výši škod má účelné rozmístění krmných zařízení ve vybraných problémových lokalitách honiteb, včetně zabezpečování požadovaného množství krmiva s ohledem na počet a druh zvěře (MIKULKA, ŠTROBACH, CHARVÁT, 2006).
- 13 -
2.2.1 Zimní přikrmování Přikrmování je součástí péče o výživu zvěře, zákon č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ukládá uživateli honitby ochránit zvěř před strádáním, tedy především zvěř správně a dostatečně přikrmovat v době nouze. Přikrmováním doplňujeme zvěři živiny, kterých má nedostatek právě v době, kdy jich nejvíc potřebuje. Vzhledem k tomu, že s postupným poklesem úživnosti honitby ubývá černé zvěři žíru, zejména nejsou-li semenné roky lesních dřevin dubu a buku, černá zvěř strádá. V období tuhých zim, kdy půda zamrzne a napadne vyšší vrstva sněhu, nemůžou divočáci ze zamrzlé půdy vyrývat potravu a jsou tak odkázáni na pomoc myslivců (WOLF, 1987). Černou zvěř ponejvíce přikrmujeme tzv. plošným způsobem tak, že z pomalu jedoucího vozu po cestách a mýtních porostech, které sousedí s houštinami vysypáváme krmivo trousením, nebo je na těchto místech ukládáme na plochy asi 2 m2 šachovnicovitě rozmístěné. Tímto způsobem umožníme i nasycení mladé zvěři, neboť divočáci jsou při krmení nesnášenliví a větší kusy agresivně odbíjejí kusy mladší a slabší (ŽALMAN, 1997). Jedno krmeliště zřizujeme podle hustoty zazvěření na výměru 300 – 500 ha lesa. Další možností je zřizování krmných zařízeních tzv. plevníků. Krmeliště je nutné po obvodě zpevnit břevny, která zamezují rozrývání krmiva do okolí, popřípadě je možné vybavit ho zásobníkem nebo automatickou násypkou krmiva. Mělo by být zastřešeno, aby nedocházelo ke znehodnocování předkládaného krmiva (BABIČKA, 1984). Pro přikrmování černé zvěře používáme: a ) krmiva jadrná – žaludy, bukvice, kaštany, odpadní obilí všeho druhu, atraktivní je oves a kukuřice a pevné kuchyňské odpadky. Lze využít i speciální granulované krmivo b ) krmiva dužnatá – brambory, krmná řepa, cukrovka, krmná mrkev, topinambury, tuřín, krmná kapusta, ovoce a zelenina všeho druhu c ) siláž Denní dávky činí asi 0,6 kg jadrného krmiva a 0,8 – 1,0 kg dužnatého krmiva na kus. Pro mladé kusy se počítá asi s 60 – 70 % tohoto množství (WOLF, 2000). Při přikrmování se nedoporučuje předkládání krmiva živočišného původu, neboť spotřebu živočišných bílkovin černá zvěř kryje z drobných živočichů žijících v půdě nebo z padlin, které si sama nalezne. Nebezpečím by mohlo být možné přenesení nákaz. Z hlediska hygienického je nutné místa pro krmeliště asi po dvou až třech letech měnit a krmeliště každoročně několikrát řádně dezinfikovat. Aby přikrmování splnilo svůj účel, je nutné v okruhu krmeliště zabezpečit naprostý klid a v souladu s právními předpisy do vzdálenosti 200 m od krmeliště černou zvěř nelovit (WOLF, 1987).
- 14 -
2.2.2 Letní přikrmování Je to vlastně pokračování zimního krmení na krmelištích zhruba s poloviční krmnou dávkou. Nejvhodnější je kukuřice, ale lze použít velmi dobře i semena luštěnin. Předkládání krmiva probíhá stejným způsobem a se stejnými zásadami jako u zimního přikrmování (VÍT, 1988). Jak ale uvádí KARBAN (1988), v letním období je navštěvovanost krmelišť velice nízká a nepravidelná. A proto nepovažuje letní přikrmování za příliš efektivní.
2.2.3 Odváděcí přikrmování Významným a účinným opatřením, které alespoň částečně odláká černou zvěř od zemědělských ploch v době ohrožení kultur, je tzv. odváděcí přikrmování (WOLF, 1987). Provádí se na krmelištích zakládaných hlavně v nerušených lesních prostorách, poblíž houštin a v porostech zajišťujících dostatek klidu pro zvěř. Na odváděcí přikrmování si musí černá zvěř zvyknout, aby pak krmeliště pravidelně navštěvovala. Proto také krmeliště musí být založena v předstihu, nejlépe na podzim a musí být pravidelně doplňována krmivy, aby zde černá zvěř vždy něco našla. Tajemstvím přikrmování je hlavně pravidelné předkládání malého množství atraktivního krmiva a co nejdelšího zaměstnání a zdržení prasat (MERCEL, 2003). Stejné způsoby a několik doporučení uvádí i KOMÁREK A KOČIŠ (1991), - přikrmovat co nejdále od pole - přikrmovat jen ve větších lesích - místo zakládání zvěři má být takové, aby prasata nebyla rušena a cítila se naprosto bezpečně - v okruhu 500 m od místa přikrmování se nesmí lovit - přikrmovat se má pravidelně, pokud možno denně Důležité při tom je černou zvěř co nejvíce zaměstnat. Proto se krmivo rozhazuje na velké ploše, kolem 200 m2 nebo se umísťuje do různých samokrmících zařízení (viz Obr. 1) a nádob.
Obr. 1 Samokrmící zařízení
- 15 -
K tomuto účelu může posloužit i použití tlustostěnných lahví, jež se naplní asi do jedné poloviny kukuřicí. Ta se může rozhodit i do okolí lahve, aby se zvěř přilákala. Černá zvěř brzy přijde na to, že při pohybu lahvemi dojde k vypadávání zrn kukuřice. Tento způsob přikrmování je úsporný, protože se k zrnům nedostanou ptáci ani jiná zvěř, jak uvádí RAKUŠAN (1998). Další možností podle WOLFA (1987), je předkládání krmiva v perforovaných pneumatikách, přivázaných ke stromům či kůlům nebo použití menších plechových barelů, které jsou po obvodu provrtány. MERCEL (2003) uvádí, že nejlepším způsobem přikrmování je zahrabávání kukuřice nebo jiného obilí přímo do země, či překrytí drobnými kameny. Zvěř se takto poměrně dlouho zdržuje a zaměstnává vyrýváním krmiva.
2.2.4 Zvěřní políčka Důležitou úlohu při přikrmování mají i políčka, na nichž se pěstují hlavně okopaniny, luskoviny, luskoobilné směsky, oves a jiné plodiny, které v době dozrávání jsou pro černou zvěř velmi atraktivní. Jednotlivé odrůdy plodin, popř. agrotechnické lhůty je nutné přizpůsobit tak, aby dozrávaly buď současně, nebo dříve než na polích, pokud políčka mají plnit odváděcí funkci. Políčka je nutné řádně oplocovat, aby zvěř nezničila plodiny dříve než jí mohou poskytnout vydatnou potravu v příslušné době. Po vyzrání plodin políčka postupně zpřístupňujeme. Políčka lze využít i jako krmeliště, a to tak, že po zkonzumování plodin zvěří plochu uvláčíme, popř. na široko rozházíme brambory a mělce je zaořeme. Jakmile černá zvěř brambory nebo kukuřici (ale i žaludy) vybere, je nutno výsev nebo sadbu opakovat (WOLF, 2000). Políčka by se měla zakládat na vhodných místech uvnitř lesa. Měla by být v lidmi málo navštěvovaných částech honitby, kde je klid, a v blízkosti houštin, které si černá zvěř zvolí za místo denního pobytu (RAKUŠAN, 1998).
- 16 -
2.3. PŘIKRMOVÁNÍ VERSUS VNADĚNÍ
Obr. 2 Vnadiště Jedním ze způsobů, jak snižovat nebezpečně vysoké stavy černé zvěře a upravovat její věkové a sociální složení, je její odstřel na vnadišti (viz Obr. 2). Ani po právní stránce není lov černé zvěře na vnadišti v rozporu s platným zákonem o myslivosti, § 30 vnadění mezi zakázanými způsoby lovu neuvádí. Takže nic nestojí v cestě tomu, abychom úspěšně využili také vnadění k regulaci stavů černé zvěře. Hned zkraje je nutné zdůraznit, že vnadění není přikrmování, ale způsob, jak malými dávkami oblíbeného krmiva zvěř přilákat, aby mohla být ulovena. Vnadění je něco jiného než přikrmování, které je pro černou zvěř nezbytné jen ve výjimečných případech, v době nouze. A ta může nastat za tuhých holomrazů, kdy si zvěř rytím nedokáže dobýt potravu, anebo za vysokého sněhu, který jí brání v přístupu k potravě. Něco jiného je také odváděcí přikrmování, jehož cílem je zvěř zdržovat a odvracet od návštěvy zemědělských kultur, na nichž by mohla způsobit škodu. V blízkosti linek odváděcího přikrmování se zvěř nikdy nesmí lovit, protože tím by se odradila a přestala je navštěvovat.
2.3.1 Vnadiště Za vnadiště, tj. místo, kam se vykládá návnada, je nutné volit místo ve větší vzdálenosti od stávaniště nebo linky odváděcího přikrmování. Vzdálenost mezi nimi nelze bez znalosti místních poměrů stanovit, ale rozhodně by měla činit alespoň 500 m. Závisí to také na výši stavu zvěře. Směrodatné je, aby vnadiště bylo umístěno tak, aby zvěř nespojovala negativní zkušenosti s odstřelem s nedaleko ležícím odváděcím přikrmováním. To by se pak míjelo účinkem. Vnadiště nemůže ležet v rozsáhlejším porostu uvnitř lesa. Tam má být, pokud je to možné, klid. Vnadiště v blízkosti pole nebo dokonce přímo na něm je neúčelné a jistě by to vedlo ke zvýšení škod. Mělo by však ležet v blízkosti ochozu, po němž zvěř chodí k poli. Z toho plyne, že počet vnadišť nemůže být příliš vysoký, přibližně jedno na 300 ha. Při nadměrném počtu vnadišť hrozí nebezpečí, že některá tlupa jich za noc navštíví několik, a pak se vnadiště významem mění v krmeliště, které má opačný než zamýšlený účinek, protože podpoří reprodukci.
- 17 -
Ze zkušeností je známé, že divočáci dávají přednost vnadištím umístěným v houštině, do níž nemusejí přecházet volným prostorem, v němž pudově spatřují nebezpečí. Vnadiště má být tak velké, aby se na ně vešla celá tlupa, a tak byl umožněn správný výběr kusu při odstřelu. Úzká vnadiště v houštinách nezaručují dobré světelné podmínky a při lovu za měsíčních nocí zůstávají z větší části zastíněná. Při cestě na posed i při pobytu na něm je nutné pečlivě sledovat vítr, který by mohl zvěři prozradit myslivce. Znamená to, že poloha vnadiště se musí dobře promyslet s ohledem na očekávané chování zvěře. Také přístup k posedu musí být vzhledem k možné noční čekané a měnícímu se proudění větru spolehlivý, bezpečný a bezhlučný.
2.3.2 Návnada Vnadí se nejčastěji kukuřicí, kterou černá zvěř nejraději bere, nebo jiným obilím či obilními odpady. Návnada by měla být dosažitelná pouze černé zvěři a ne ostatním obyvatelům lesa. Proto se zapravuje do půdy nebo se přikrývá přírodním materiálem, jako je kůra, klest nebo ploché kameny. Ty se zvlášť osvědčily, protože zvěř, snažící se dostat k návnadě ležící pod nimi, kameny ryjem obrací a vznikající hluk myslivce upozorní na její přítomnost. Stejnou službu prokáží tlustostěnné láhve od šumivého vína nebo ke stromům řetězem připoutané soudky, obsahující kukuřici, jež drobnými otvory na obvodu vypadává. Hlavním cílem je, aby zařízení upoutalo zvěř na delší dobu na vnadišti. Návnada se předkládá vždy v úzkém pruhu kolmo (napříč) k posedu, aby se tlupa rozestoupila, což je důležité k posouzení jednotlivých kusů. To usnadňuje odpovědný výběr při lovu a snižuje nebezpečí, že při horší viditelnosti by mohly být zasaženy dva za sebou stojící kusy. V málo navštěvovaných a rušených honitbách se osvědčila odchytová zařízení, umožňující vstupovat do nich pouze selatům. Ta usnadňují nezbytnou redukci mladé zvěře i případnou úpravu pohlaví snížením počtu samičích kusů. Také v tomto případě se jako návnada osvědčila kukuřice. U nás se tento velmi účinný způsob odchytu používá jen výjimečně. Málo se u nás ví o tom, že dobrým vnadidlem na černou zvěř je bukový dřevní dehet, vznikající při suché destilaci dřeva. Natírá se na silnější kmeny dřevin, často v blízkosti kaliště (viz Obr. 3), nebo na kůly, které černá zvěř vyhledává jako drbiště. Jeho výhodou je, že neslouží jako potrava a že ostatní zvěř o něj nejeví zájem. Vnadit by se mělo pouze v lesních honitbách v období od října do dubna. V letech s bohatým žírem je vnadění neúčelné a zbytečně nákladné (RAKUŠAN, 2001).
Obr. 3 Otěrkový strom u kaliště - 18 -
2.4 VLIV PŘIKRMOVÁNÍ NA ZVYŠOVÁNÍ POPULACE Krmení černé zvěře je často považováno za jeden z důvodů, proč narůstají její početní stavy. V poslední době pozorujeme vysokou plodnost bachyní a nízkou úmrtnost selat. Mnoho honiteb se snaží udržet si černou zvěř (právě krmením a vnaděním), a tak jsou divočáci stálou zvěří i tam, kudy dříve jen procházeli. Odstřel bachyní je přitom stále ještě pro některé myslivce tabu (ZIEGROSSER, 2005). Stejně tak dochází ke zvyšování populace v ostatních zemích Evropy. Např. v Německu ( Sasko), byl učiněn pokus, který by vedl ke snížení stavů prasete divokého rozptýlením do vzdálenějších oblastí a předešel tak obrovským škodám a vzniku nebezpečných nákaz, jako je klasický mor prasat. Podstatou bylo v oblastech s vysokými stavy zvěře zvýšit lovecký tlak s pomocí honců a psů. Při tom se telemetricky sledovaly jednotlivé tlupy a jejich pohyb, vyplývající z důsledku zvýšeného loveckého tlaku. Učiněno bylo čtrnáct loveckých „nájezdů“. V osmi případech to nemělo vliv na přesun tlup černé zvěře, které zůstaly ve svém domovském okrsku. U šesti případů došlo k přestěhování tlup do vzdálenosti asi šest kilometrů. Nicméně do šesti týdnů se tyto tlupy vrátily zpět na původní místo. Takže tento způsob vedoucí ke snížení stavů se příliš neosvědčil (SODEIKAT, POHLMEYER, 2002). V posledních letech došlo i na celém území ČR ke značnému nárůstu početních stavů černé zvěře. Jde především o okresy s intenzivním využíváním půdy pro pěstování obilovin, kukuřice, řepky, brambor aj. Důvody nárůstu početních stavů černé zvěře lze spatřovat především v pěstování těchto atraktivních plodin, které mají sice svůj význam pro zemědělce z hlediska ekonomického, na straně druhé však vytváří pro černou zvěř výhodnou krytinu a zdroj potravy. Výše uvedené plodiny jsou pěstovány převážně na velkých souvislých plochách, většinou u lesních komplexů, do nichž má tato zvěř velice vhodný přístup. Po vniknutí černé zvěře do těchto velkých ploch osetých atraktivními plodinami (kukuřicí, řepkou, bramborami, slunečnicí aj.) se zde zdržuje několik dnů, týdnů, ba dokonce i déle, čímž je pro značnou část roku výrazně snížena či znemožněna možnost černou zvěř lovit. V podstatě každoročně už začátkem měsíce května jsou kultury řepky natolik vzrostlé, že poskytují absolutní kryt, klid a zejména zdroj potravy pro černou zvěř. Tato zvěř se postupně přemisťuje do obilnin, slunečnice a zejména pak do kukuřice, kde setrvává v návaznosti na dobré životní podmínky až do sklizně této plodiny. Nemalý vliv na přesun černé zvěře z našich lesů do polí v období léta až podzimu má také masové využívání lesů obyvatelstvem za účelem turistiky, rekreační činnosti, ale zejména sběru lesních plodin a hub. Z uvedených skutečností vyplývá, že intenzivní lov zvěře v této době (od května do října) není prakticky možný a stává se věcí náhody (MIKULKA, ŠTROBACH, CHARVÁT, 2006). Pravou příčinou současného nárůstu stavu populace může být i totální rozpad věkové struktury populace černé zvěře, narušení sociálních vazeb v populaci a trvalé zmlazování populace. Nedostatek starších jedinců, a to nejen vedoucích bachyň, ale také starých kňourů totiž umožňuje předčasný vstup do reprodukce u mnoha mladých bachyněk, které by se za normálních podmínek ještě nerozmnožovaly.
- 19 -
Do reprodukce (chrutí) přichází již většina bachyněk ve věku selat, jenom z důvodů, že samčí populace je zdevastována. Kňouři ve věku nad tři roky jsou v populaci jen mizivě zastoupeni v důsledku již převažujícího odstřelu lončáků samčího pohlaví. Na každého z nich připadá neurčitelný počet bachyní. Podle pokusů, které provedl Meynhardt (1989), je podíl bachyní ve věku mladším než jeden rok, které se zúčastňují reprodukce 45,6% ze 35 sledovaných kusů. Průměrný počet vržených selat u těchto bachyněk činí 3,2 kusu. Zapojeni v rozmnožování jsou neúměrně i lončáci, čímž je umožněno pokládání selat samičího pohlaví. A podle posledních zjištění se do reprodukce mohou zapojovat i vyspělá selata samčího pohlaví. Nelze se pak divit, že se dnes lze setkat s metanými selaty prakticky v průběhu celého roku (od února do pozdního podzimu). Tím se nestačí odlovit ani přírůstek a dochází k další explozi stavů. Rozhodujícím faktorem však je, že celková výše odlovů i přes jejich značný nárůst v uplynulých letech za současné situace stále ještě nestačí na odčerpání vysokých reprodukčních přírůstků černé zvěře (viz Obr. 4). I když v jednotlivých honitbách se úspěšně daří její stavy intenzivním odstřelem regulovat, celkový výsledek je přesto většinou neuspokojivý (BABIČKA, DIVIŠ, 2000).
Zvyšování odlovu prasete divokého v ČR za posledních devět let počet ulovených ks
140000 120000 100000 80000
výše odlovu
60000 40000 20000 0 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005
rok
vý
Obr. 4
- 20 -
2.5 VÝZNAM PŘIKRMOVÁNÍ A VNADĚNÍ PRO LOV Pravidelným vnaděním na minimálním počtu míst v honitbě lákáme černou zvěř do blízkosti posedů kvůli snadnějšímu lovu. Tento způsob individuálního lovu nám umožní klidný selektivní odstřel (ZIEGROSSER, 2003). Je nesporné, že průběrný (selektivní) odstřel černé zvěře je v podstatě složitější než u ostatní spárkaté zvěře. Řídíme se především podle různých tělesných znaků. Průběrný odstřel musíme zaměřit především na dosažení optimální věkové a sexuální skladby populace, se záměrem, aby co nejvíce jedinců dosáhlo cílového věku a trofejové vyzrálosti. Za tohoto předpokladu je při průběrném a regulačním odstřelu černé zvěře nutné dodržovat především hlavní zásadu, což je maximální zásah do skupiny selat a do třídy lončáků, jak uvádí WOLF (1994). V honitbách, kde nejsou stanoveny minimální a normované stavy, lze lovit selata, lončáky, bachyně a kňoury do věku 2 let celoročně po vyjádření orgánu státní správy myslivosti, a to bez omezení a bez vypracování a projednání plánu. Toto opatření je uvedené v § 36 odst. 5 zákona o myslivosti a lze využít i pro další druhy zvěře. Lov kňourů starších 2 let lze povolit prostřednictvím mimořádných opatření podle § 39 zákona o myslivosti. V ostatních případech, u vyšších věkových kategoriích, tedy starších 2 let, stanoví výše citovaná vyhláška dobu lovu od 1.srpna do 31. prosince. Doba stanovená pro odlov vyšších věkových kategorií, podle dosavadních zkušeností, dává dostatečný časový prostor pro úspěšné provedení lovu dospělých jedinců, kterých je zastoupeno v celkové populaci pouze 15 - 20 %. Takto stanovená doba lovu pro bachyně, odpovídá i základním principům ochrany zvířat proti týrání, neboť vytváří odpovídající klidové podmínky, jejichž zajištění je vyžadováno v období péče o mláďata. Zákon o myslivosti upravuje, kromě možností řádného hospodaření s černou zvěří, i možnosti přijetí mimořádných opatření ke snížení jejich stavů a zrušení chovu zvěře. V případě, že se vlastníci pozemků nemohou mezi sebou dohodnout o výši lovu, tak může o přijetí mimořádných opatření rozhodnout na základě žádosti samostatného vlastníka pozemku orgán státní správy myslivosti podle § 39 zákona o myslivosti. Uvedeného ustanovení lze využít i pro povolení lovu ve zvláštních případech, vyžaduje-li zájem vlastníka, popřípadě nájemce honebních pozemků nebo zájem zemědělské nebo lesní výroby, ochrany přírody nebo zájem mysliveckého hospodaření. Ministerstvo při celorepublikovém posouzení situace s černou zvěří vydalo pro usnadnění řešení této situace obecné doporučení. Toto doporučení ministerstva bylo vydáno se záměrem sjednotit postup orgánů státní správy myslivosti a v případě žádostí o úpravu stavu zvěře podle § 39 zákona o myslivosti tuto úpravu stavů povolovat včetně výše uvedených možností. Současná situace s vysokými počty prasat divokých je všeobecné známa. Rovněž výsledky statistických zjišťování v rámci celé střední Evropy jsou alarmující. Na základě narůstajících odlovů a statistických propočtů je zřejmé trvalé navyšování početních stavů jak je uvedeno v tabulce č. 2. Jejich následkem je nejen zvýšení škod na lesních a zejména na zemědělských pozemcích, ale větším rizikem je možnost vzniku a rozšíření některých závažných onemocnění jako je například klasický mor prasat (ŽIŽKA, 2006).
- 21 -
2.5.1 Výběr z doporučení MZe ke snížení početního stavu prasete divokého 1. V rámci dozoru v myslivosti (§ 61 odst. 2 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti (dále jen "zákon o myslivosti"), využít sankčních ustanovení (§ 64 odst. 4) v případě, že nesplněním lovu celkového počtu kusů zejména prasete divokého, dojde k překročení jeho normovaných stavů. 2. Plně využívat ke snížení početních stavů prasete divokého i možnosti dané v § 39 zákona o myslivosti, tj. povolením a uložením úpravy stavu prasete divokého lovem, tedy odstřelem a odchytem, za využití následujících pravidel: a) upřednostnit lov selat (75 % z celkového odlovu), a lončáků (15 % z celkového odlovu), při odlovu lončáků preferovat jedince samičího pohlaví (nelovit osamostatněné lončáky - samce), b) z dospělé zvěře se zaměřit výhradně na bachyně (10 % z celkového odlovu) kromě vůdčích, tzn. těch, které vedou rodinné tlupy a dále omezit, respektive na dobu 3 let zastavit, lov kňourů, 3. V případě vydávání rozhodnutí o uložení úpravy početních stavů prasete divokého podle ustanovení § 39 zákona o myslivosti, se doporučuje začlenit do tohoto rozhodnutí, jako opatření ke zlepšení stavu následující: o navázat spolupráci se zemědělsky hospodařícími subjekty a projednat konkrétní podmínky opatření přijatelných z obou zúčastněných stran tak, aby se zlepšili podmínky k lovu prasat divokých. o zakázat přikrmovat a krmit prasata divoká mimo dobu nouze, kromě odváděcího přikrmování ve velkých lesních komplexech. (PONDĚLÍČEK, 2005)
Tabulka č. 2 Porovnání počtů ulovené černé zvěře v jednotlivých zemích v odstupu dvaceti let. Stát Česká republika Slovensko Rakousko Polsko Německo
Lov v roce 1982
Lov v roce 2002
Zvýšení odlovu
(ks) 10 233
(ks) 81 757
(%) 799
7 694 3 537 66 400 123 165
23 161 32 494 105 000 531 887
301 919 158 432
- 22 -
2.6 NEJČASTĚJŠÍ CHYBY SOUČASNÉ PRAXE Krmivo se mnohdy předkládá již silně kontaminované. Často se jedná o namrzlou nebo značně nahnilou zeleninu (zelí, mrkev, celer, brambory) nebo ovoce (jablka). Tvrdé pečivo nebo chléb příp. další “prošlé” pekárenské výrobky vyhlížející na povrchu většinou jako zdravotně naprosto nezávadné (pouze tvrdé, tedy pro zákazníka nevhodné), jsou uvnitř často zcela prorostlé plísněmi (viz Obr. 5). Takto znehodnocené krmivo, které lze poznat na první pohled pouhým rozlomením nebo rozkrojením, nelze samozřejmě zvěři předkládat.
Obr. 5 Zaplísněné pečivo Mlýnské odpady – plevy, otruby, zadina, obsahují někdy již samy o sobě určité množství mykotoxinů, neboť právě mlýnskou úpravou obilovin se odstraňuje kontaminovaná povrchová část, aby se tak snížila nebo zcela odstranila případná toxicita výsledného produktu. Velkým a přitom velmi častým nešvarem je nevhodné skladování dovezeného nezávadného, mnohdy i poměrně drahého krmiva, na místě v podmínkách optimálních pro rozvoj plísní. Nebo nevhodným způsobem dochází k jeho zkrmování, při kterém se i kvalitní krmivo téměř vždy dodatečně kontaminuje. Jde především o mlýnské produkty či odpady, skladované či zkrmované na hromadách nechráněných před deštěm a vlhkostí vzlínající z půdy. Mikroklima uvnitř těchto tlejících a zahřívajících se hromad je ideálním prostředím pro rozvoj a masivní nárůst plísní. Naprosto nevhodné je např. přikrývání těchto hromad nepromokavou plachtou nebo PVC folií. Toto opatření sice zabrání namočení krmiva dešťovými nebo sněhovými srážkami, současně však zabrání jakémukoliv odpařování zbytkové vody z krmiva, případně vzlínající půdní vlhkosti a vytvoří tak ideální podmínky pro růst a vývoj plísní. I ta nejkvalitnější siláž po provzdušnění způsobeném nakládkou a po důkladném promísení skládáním se za několik dnů změní, zvláště je-li skladována na vzduchu a dešti, v zavánějící a kouřící haldu kompostu, prorostlou celou sbírkou druhů toxinogenních plísní. Rovněž i zdravá, relativně čerstvá zelenina a ovoce, vyložená ve větším množství, které nemůže být včas zvěří sebráno, je zakrátko napadena řadou druhů plísní, zvláště pak dojde-li k jejímu přemrznutí.
- 23 -
Granulovanou vojtěškovou směs, premedikované krmivo nebo jiné komerčně vyrobené složky či krmné směsi je nutno skladovat přesně podle návodu na obalu – tedy především v suchu a chladu a v neporušeném obalu. V neposlední řadě má zaplísnění (viz Obr. 6) rovněž podstatný vliv na příjem veškerého krmiva zvěří, mění totiž výrazně jeho vůni i chuťové vlastnosti, takže většina druhů lovné zvěře ho pak nepřijímá, nebo přijímá jen velmi neochotně. To je, zvláště u účelově vyráběných a proto poměrně drahých krmných či doplňkových přípravků , přinejmenším škoda (ŠMERÁK, 2003).
Obr. 6 Plíseň v obilí
2.6.1 Vliv mykotoxinů Při všeobecném dostatku materiálu pro vybudování krmných zařízení by mělo být samozřejmostí, abychom kvalitní péčí o předkládané krmivo zvěři a jeho dávkováním co nejúčinněji dokázali zabránit rozvoji mikroskopických hub produkujících mykotoxiny, protože ty pak značně snižují efekt naší práce (ŠILHA, HART, ŠTÍPEK, 2005). Mykotoxiny jsou toxické látky nebílkovinné povahy, které produkují mikroskopické huby. Jsou přítomné ve zdravotně závadném (např. zaplísněném) krmivu a pronikají do organizmu zvířat, tedy i lovné zvěře, a zůstávají po kratší či delší dobu v jejich tkáních (svalovina, vnitřnosti). Při požití takto kontaminované zvěřiny se pak dostávají i do lidského organizmu (ŠMERÁK, 2003). Mykotoxiny se vyskytují ve stozích slámy, povrchových vrstvách siláže (senáže) a kontaminovaném jadrném krmivu. Rovněž jejich záchyt byl zaznamenám i v odehnívající spodních listech řepky olejky "00' v zimním a předjarním období.
- 24 -
2.6.2 Přehled nejdůležitějších mykotoxinů: Aflatoxiny Aflatoxiny jsou toxické sekundární metabolity produkované některými houbami, zejména plísněmi druhu Aspergillus flavus a Aspergillus parasiticus. Jsou toxické pro teplokrevné živočichy včetně člověka, způsobují aflatoxikózy. Za základní považujeme aflatoxiny B1, B2, G1, a G2, existuje však mnohem více typů. Aflatoxin B1 je nejsilnější dosud známý přírodní karcinogen. Problém u nás představuje uskladnění zrnin při přikrmování zvěře (vlivem špatného uskladnění, při kterém dojde k zaplísnění – při vlhkosti obilí >16 %) a zkrmování odpadů, které již aflatoxiny obsahují (prach z čističek obilí, apod.). Patologické projevy aflatoxinů: * působí jako mutageny, karcinogeny a teratogeny, * poškozují jaterní buňky a způsobují jejich odumírání, mohou vyvolat zánět jater, poškozují žlučovody, a tím trvalé poškození jater, jako hlavního detoxikačního orgánu, * poškozují ledviny, které se podílejí rovněž na detoxikaci organismu, * vyvolávají stavy útlumu imunity, * některé z aflatoxinů se různými biochemickými pochody přeměňují na látky, které v konečném důsledku blokují proteosyntézu (tvorbu bílkovin v buňce) a přenos dědičné informace, * při trvalejším působení dokáží omezit plodnost samců (poškození spermatidních buněk), * nejsou jediným negativem, vdechování spór ze zaplísněného krmiva vyvolává respirační onemocnění. Citrinin Je produkován některými druhy rodu Penicillium a Aspergillus. Může se vyskytovat v našich podmínkách zejména v obilí. Fumonisiny Jsou produkovány některými druhy mikroskopických hub rodu Fusarium a patrně i dalšími mikroskopickými houbami. Vyvolávají několik typů onemocnění hospodářských zvířat. Jsou popsány výrazné karcinogenní účinky. Hlavním zdrojem této skupiny mykotoxinů je kukuřice včetně výrobků z ní. Kyselina cyklopiazonová Je produkována větším množstvím druhů rodů Aspergillus a Penicillium. Při konzumaci kontaminované potravy dochází především k postižení trávicí trubice a jater.
- 25 -
Kyselina penicillová Jde o látku chemicky příbuznou patulinu. Její biologické účinky jsou podobné (včetně karcinogenity) a často se vyskytuje za podobných podmínek jako patulin. Ochratoxin A Ochratoxin A je ze skupiny ochratoxinů nejdůležitější a nejtoxičtější. Je produkován některými druhy rodů Aspergillus a Penicillium. Díky němu může dojít k blokování proteosyntézy (tvorby bílkovin), dále k oslabení celkové imunity organismu a postižení ledvin. Hlavním zdrojem ochratoxinu A je obilí. Patulin Je produkován řadou druhů mikroskopických hub rodů Aspergillus, Byssochlamys a Penicillium. V přírodě je poměrně rozšířen, důležitá je zejména jeho produkce na kazícím se ovoci, velice často v jablkách. Jsou rovněž popsány otravy dobytka ze zaplesnivělých siláží. Většinou dominuje poškození plic s edémem. Rubratoxin Je produkován houbou Penicillium rubrum. Poškozuje játra a ledviny. Sterigmatocystin Je produkován širším spektrem druhů Aspergillus, Chaetomium a Emericella, dále některými druhy Bipolaris, Farrovia a Monocillium. Poškozuje játra a je karcinogenní. Tremorgeny Tremorgeny jsou chemicky nesourodá skupina mykotoxinů, produkovaných různými druhy mikroskopických hub, především rodů Aspergillus a Penicillium. Uvedené toxiny tedy atakují nervový systém a příznaky otravy se projevují třesením a křečemi (tremorgenní = doslova "třesotvorné"). Trichotheceny Připisují se jim některé starověké a středověké morové rány, Jobovo onemocnění z Bible aj. Zvláštní skupinou trichothecenů jsou baccharinoidy, které vznikají jejich přeměnou v organismu cévnatých rostlin např. kapradiny hasivky orličí, přičemž se tím stává tato rostlina jedovatou. Zvěř nerozeznává tyto rostliny jako jedovaté.
- 26 -
Zearalenon Zearalenon je produkován některými plísněmi rodu Fusarium. Má účinky steroidních hormonů estrogenů (mají významnou funkci při hormonálním řízení říje) a tím může způsobovat výrazné poruchy říje a při graviditě až zmetání plodu. Problémy mohou nastat též u konzumace naklíčeného obilí a dalších semen, kdy během klíčení mohou fusaria vyrůst a naprodukovat mykotoxiny, například při teplém počasí na začátku podzimu, při krmení „na zem“ (ŠILHA, HART, ŠTÍPEK, 2005). Jak vyplývá z výše uvedených informací, jsou mykotoxiny, které mohou kontaminovat některé potravinové a krmivové produkty i v našich klimatických podmínkách, především typickými mutageny (látkami měnícími genetickou výbavu) a karcinogeny (látkami, způsobujícími zhoubné nádorové bujení). Přestože jejich koncentrace v krmivu nemusí být vysoká, spolupůsobením dalších mutagenů, látek potencujících jejich účinek či jiných faktorů a jejich kumulací ve zvěřině, může dosáhnout úrovně, představující zvýšené riziko i pro lidskou populaci. Omnivorní (všežravé) prase divoké, kterému jen tak nějaké chuťové změny krmiva nevadí, může pak trpět mykotoxikózami ve větší míře, než vybíravější přežvýkavci. To se může projevit např. zmetáním, špatnou zdravotní kondicí nebo dokonce úhynem selat, o zdravotní závadnosti zvěřiny divočáků nemluvě (ŠMERÁK, 2003). K zažívacím poruchám černé zvěře může dojít i nadměrnou konzumací zelených brambor a klíčků (otrava solaninem). Nedoporučuje se jednostranně krmit žitem a jeho odpady (poškození střev a jater). Prokázána je škodlivost konzumace většího množství ovocných pecek, kdy může dojít i k odumření plodů v děloze (otrava amygdalinem obsaženým v jádrech). Nepříjemné následky může mít zkrmování nahnilého dužnatého krmiva, zplesnivělých zrnin a krmných směsí. Černá se může otrávit požitím rodenticidů, a to buď přímo sebráním otrávených návnad nebo druhotně požíráním otrávených hlodavců. Sledují se i rezidua těžkých kovů v játrech, ledvinách, tuku, srsti apod. Otravy těžkými kovy mají vliv na funkci jater, na nichž se dlouhodobé působení projeví změnami v mikroskopické stavbě tkáně, jak uvádí WOLF (2000). Většina vadných krmiv se projevuje poruchami výměny látkové. Můžeme je poznat též podle trusu. Bývá tmavší než obvykle, zahleněný, jindy kašovitý a mívá hnilobný zápach. Také příliš suché exkrementy nejsou normální. Obsahují-li nestrávené zbytky a části potravy, jsou příznakem akutního kataru žaludku a střev (MIKULA, 1953).
- 27 -
2.7 ZÁSADY SPRÁVNÉHO PŘEDKLÁDÁNÍ KRMIV Správná výživa zvěře je důležitým předpokladem pro zajištění růstu, vývoje a plodnosti. Při současném stavu ekosystému se zvěř neobejde bez vhodného přikrmování v době nouze. Přikrmovat bychom měli pravidelně přiměřeným množstvím čerstvého kvalitního vhodného krmiva a pravidelně čistit přikrmovací zařízení (ŠILHA, HART, ŠTÍPEK, 2005). Krmící zařízení má být pod střechou, aby bylo krmivo chráněno před deštěm, sněhem či rosou a současně mohlo vysychat (ŠMERÁK, 2003). Přikrmování jadrnými krmivy se má provádět na zakrytých plochách nebo zastřešených krmelištích a neprovádět krmení na zem (dochází k navlhání díky vlhkosti ze země). Vybírat suchá místa s propustným písčitým podložím a dbát na dostatečné zakrytí proti dešti. Spory hub Aspergilus, Penicilium či Fusarium (nejčastější producenti mykotoxinů) jsou všudypřítomné (kosmopolitní) a vyskytují se v povrchové vrstvě obilních zrn. Jakmile nastanou vhodné podmínky pro růst mycelia (teplota a hlavně vlhkost), pak dojde i k produkci mykotoxinů. Pokud dojde k zaplísnění krmiva, je nutné ho neprodleně odstranit. Zaplísněné krmivo obsahuje mykotoxiny, které mají dalekosáhlé negativní důsledky na organismus zvěře. Jak vyplývá z tohoto textu, abychom se v honitbě setkávali s co možná nejkvalitnější zvěří, je třeba zajistit nejen dostatečné množství krmiva předkládaného ve správnou dobu, ale také jeho co nejvyšší kvalitu, jinak se značně snižuje efekt naší práce a v konečném důsledku můžeme zvěři v době strádání za určitých podmínek i uškodit (ŠILHA, HART, ŠTÍPEK, 2005).
- 28 -
2.8 LEGISLATIVNÍ PŘEDPISY 2.8.1 Legislativní předpisy v ČR Řízení myslivosti vychází ze zákona č. 449/2001 Sb., kde se mimo jiné hovoří o povinnosti přikrmovat zvěř v době nouze (§ 11, odstavec 4). § 11, odstavec 4 Uživatel honitby je povinen provozovat krmelce, zásypy, slaniska a napajedla a v době nouze zvěř řádně přikrmovat. Počty a objemy těchto zařízení se uvádějí v plánu mysliveckého hospodaření a v ročním statistickém výkazu o honitbě.
To znamená, že za nedodržení a nesplnění této povinnosti, může orgán státní správy myslivosti uložit právnické osobě pokutu až do výše 10 000 Kč (§ 64, odstavec 3a). § 64, odstavec 3a Orgán státní správy myslivosti uloží pokutu až do výše 10 000 Kč uživateli honitby, který nesplní nebo poruší povinnosti uvedené v § 11 odst. 1, 2, 4 nebo 6, § 36 odst. 1, § 44 odst. 1 nebo 2 nebo uvede nepravdivé údaje o honitbě a zvěři v ní.
Podle § 64, odstavce 3c může OSSM uložit pokutu až do výše 200 000 Kč uživateli honitby, který nesplní nebo poruší povinnosti uvedené v § 11 odst. 3, o provádění dostupných opatření k záchraně zvěře v době nouze. § 11 odst. 3 Uživatelé honiteb jsou povinni provádět v době nouze dostupná a přiměřená opatření k záchraně zvěře, zejména ve spojitosti se záplavami, povodněmi, lesními požáry a extrémně vysokou sněhovou pokrývkou. § 64, odstavec 3c Orgán státní správy myslivosti uloží pokutu až do výše 200 000 Kč uživateli honitby, který nesplní nebo poruší povinnosti uvedené v § 3 odst. 2, § 11 odst. 3, § 41 až 43, § 45, § 49 odst. 1 nebo § 51 odst. 1.
Stejnou pokutu lze uložit i při nečinnosti v plnění povinností podle § 11 odst. 5. § 11 odst. 5 Zjistí-li orgán státní správy myslivosti, že zvěř trpí hladem, a nezjedná-li uživatel honitby po výzvě orgánu státní správy myslivosti okamžitou nápravu, rozhodne tento orgán o krmení zvěře na náklad uživatele. Odvolání podané proti tomuto rozhodnutí nemá odkladný účinek.
(ZÁKON O MYSLIVOSTI 449/2001 Sb.).
- 29 -
Na přikrmování zvěře zaplísněným a tím pádem toxickým krmivem, může reagovat i zákon 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání. V § 14, odstavci 1b, je uvedeno, že je zakázáno odchytávat nebo usmrcovat volně žijící zvíře pomocí jedovatých návnad a jedů v jakýchkoliv formách. Za tento přestupek může být udělena pokuta fyzické osobě do výše 20 000 Kč (§ 28, odstavec 2). § 14 odstavec 1b Ochrana volně žijících zvířat (1) Je zakázáno lovit zvířata (1) Je zakázáno odchytávat nebo usmrcovat volně žijící zvíře b) pomocí jedovatých návnad a jedů v jakýchkoliv formách včetně plynování, nejde-li o případ podle odstavce 2. § 28, odstavec 2; podle odstavce 1, písmene c 1c) pokud fyzická osoba poruší jinou povinnost stanovenou tímto zákonem a obecně závaznými právními předpisy vydanými na jeho základě, pak: (2) Za přestupek podle odstavce 1 písm. c) nebo d) lze uložit pokutu do výše 20 000 Kč, za přestupek podle odstavce 1 písm. a), b) nebo e) lze uložit pokutu do výše 30 000 Kč nebo zákaz činnosti až na 2 roky. (ZÁKON NA
OCHRANU ZVÍŘAT PROTI TÝRÁNÍ 246/1992 Sb.)
Často se také v předkládaných krmivech objevují živočišné zbytky, k tomu se může vztahovat zákon 166/1999 Sb. o veterinární péči a o změně některých souvisejících zákonů (veterinární zákon). Podle § 72, odstavce 1b, bodu 3, krajská veterinární správa uloží právnické nebo podnikající fyzické osobě pokutu až do výše 500 000 Kč, pokud se tato osoba dopustí správního deliktu tím, že nesplní nebo poruší povinnost stanovenou v § 39 odstavce 3 a 4, § 39a odstavce 2 a 3, týkající se neškodného odstraňování vedlejších živočišných produktů, které nejsou vhodné ke krmení zvířat. § 39 odstavce 3 a 4 (3) Vedlejší živočišné produkty, které nejsou vhodné ke krmení zvířat nebo k dalšímu zpracování, musí být bez průtahů neškodně odstraněny zahrabáním na určeném místě nebo spálením, popřípadě neškodně odstraněny jiným, tímto zákonem a předpisy Evropských společenství stanoveným způsobem. (4) K dezinfekci, deratizaci, dezinsekci a dezodorizaci podle tohoto zákona lze používat jen registrované přípravky a postupy nebo přípravky, jejichž uvedení do oběhu bylo povoleno. § 39a odstavce 2 a 3 (2) Jestliže předpisy Evropských společenství vyžadují, aby byly vedlejší živočišné produkty neškodně odstraněny nebo dále zpracovány, musí se tak stát, není-li stanoveno jinak, v podniku, závodě, popřípadě jiném zařízení, který byl pro neškodné odstraňování a další zpracovávání vedlejších živočišných produktů příslušné kategorie schválen příslušným orgánem veterinární správy a registrován pod přiděleným veterinárním schvalovacím číslem. Podmínky schválení a pozastavení, popřípadě odejmutí schválení jsou stanoveny předpisy Evropských společenství. (3) Provozovatelé schválených podniků, závodů, popřípadě jiných zařízení, uvedených v odstavci 2, postupují při neškodném odstraňování a dalším zpracovávání vedlejších živočišných produktů a při vlastní kontrole hygienických podmínek této činnosti podle tohoto zákona a předpisů Evropských společenství. § 72, odstavec 1b, bod 3 Správní delikty právnických osob a podnikajících fyzických osob (1) Krajská veterinární správa uloží právnické nebo podnikající fyzické osobě pokutu b) až do výše 500 000 Kč, pokud se tato osoba dopustí správního deliktu tím, že 3. nesplní nebo poruší povinnost stanovenou v § 39 odst. 3 a 4, § 39a odst. 2 a 3, § 40, § 41 odst. 1 až 4 nebo § 42 odst. 3 písm. a) (ZÁKON O VETERINÁRNÍ PÉČI 166/1999 Sb.).
- 30 -
Jak uvádí BABIČKA, DIVIŠ (2004), dnes je nejobvyklejším způsobem ve většině honiteb lovit divočáky u různých vnadišť, což je svým způsobem pro zvýšení lovu významné nebo dokonce zásadní, stejně tak pro možnost posouzení chovné kvality kusu. Vyvážení různých odpadů na vnadiště, ale často hraničí s porušováním zákona č. 188/2004 Sb., kterým se mění zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů. Je otázkou, jak by bylo možné to kontrolovat, zda to bude uživateli honiteb dodržováno, či zda by nebylo vhodnější stanovit rozsah a podmínky vnadění (čím, v jakém množství a na jaké ploše).
- 31 -
2.8.2 Legislativní předpisy v okolních zemích EU 2.8.2.1 Rakousko Vnadění a krmení Donedávna byla v tomto směru ponechána absolutní volnost. Vnadit spárkatou zvěř je ale dnes v Rakousku zakázáno. Krmení spárkaté zvěře je dovoleno pouze v době nouze a na začátku vegetace. V okruhu 200 metrů kolem krmeliště se v době nouze spárkatá zvěř vůbec nesmí lovit. U černé zvěře je i zde ve všech třech bodech upravena výjimka, černá zvěř se smí vnadit pouze “bodově předkládáním malého množství vhodného krmiva”, aby mohla být následně ulovena. Krmení jako návnada musí být technicky provedeno tak, aby se ostatní druhy spárkaté zvěře k návnadě nedostaly. Je nutné zdůraznit, že kontroloři chodí na vnadiště, která musejí být řádně ohlášena, s příruční váhou, a pečlivě kontrolují maximální povolené množství 1 kg krmiva. Krmení k odvádění pozornosti černé zvěře je prováděno vhodným a zejména atraktivním krmivem, aby došlo k zabránění vzniku škod na zemědělských porostech. Při takovém krmení se nesmí černá zvěř zneklidňovat ani lovit. Černá zvěř se vábí na místa, kde má být ulovena. Návnada se pokládá v malých množstvích a podle možností manuálně a měla by se vhodně zatížit deskami apod., aby se k ní dostala pouze černá zvěř a nikoliv jiné druhy zvěře, které návnada láká a magicky přitahuje. V blízkosti odváděcího krmeliště nesmí být umístěn posed či kazatelna. Konflikt úřad a myslivec Úřad může nařídit omezení krmení a zakázat určité druhy krmiva (např. kukuřici), určité způsoby krmení (např. krmící automaty), krmení v určitou dobu nebo může dokonce zcela zakázat krmení v určitých oblastech, kdy je pak zakázáno veškeré krmení nebo vnadění. Úřad může zakázat i veškeré krmení pod hrozbou trestu. Účinek absolutního zákazu krmení by však v některých oblastech vedl k fatálním škodám. V některých oblastech např. ve vysokých polohách a v okrajových oblastech výskytu černé zvěře - by toto opatření vedlo k tomu, že se černá zvěř při současném permanentním loveckém tlaku stáhne nebo se její stavy sníží na únosnou míru (LEBERSORGER, 2004).
- 32 -
2.8.2.2 Německo Rozhodnutí, zda a jak krmeliště zakládat a provozovat, se řídí ustanoveními o výkonu práva myslivosti jednotlivých spolkových zemí. To znamená, že každá spolková země má vlastní detailní seznam předpokladů, které jsou nutné ke schválení zřízení krmeliště. Jako příklad jsou uvedeny zásady pro zřízení krmeliště v Severním Porýní-Vestfálsku. Podle zákona o myslivosti LJagdG vyžaduje jejich zřízení schválení nižších úřadů pro myslivost, které při tom musí přihlížet k těmto zásadám: 1. Povolení může být vydáno pouze k zabraňování škod působených zvěří. To předpokládá, že škody buď již vznikly, anebo určité plochy jsou jimi ohroženy. Při nízkém početním stavu černé zvěře a při převaze kultur, které černou zvěří zpravidla poškozovány nejsou, nepřichází zřízení krmeliště v úvahu. 2. Se zřetelem k nutnosti postupného navykání zvěře na krmení a ke konkrétnímu ohrožení zemědělských kultur se mají krmeliště povolovat zpravidla na období od 1. dubna do 15. října jednoho roku. 3. Krmeliště se nesmějí zakládat v blízkosti ploch ohrožených škodami. Zřizovat by se měla v lese – pokud možno v blízkosti denních stanovišť. Vzhledem k nebezpečí eutrofizace se krmeliště nesmějí zakládat na stanovištích chudých na minerální látky a humus, jako jsou rašeliniště, neúrodné louky a vřesoviště. Krmit se nesmí ani v blízkosti ploch se zvláště chráněnou vegetací. 4. Zpravidla by nemělo být povoleno zřízení více než jednoho krmeliště na 150 ha uzavřené lesní plochy, pokud tomu nebrání poměry honitby. Je nutné dodržet také vzdálenost od veřejných silnic, a to minimálně 200 m. 5. Předkládání krmiva zahrabáním do země je vhodnější nežli ostatní způsoby a je třeba dát mu přednost. Tam, kde to není možné, je třeba krmeliště postavit tak, aby se znemožnil příjem potravy jinými druhy spárkaté zvěře (např. oplocením se vstupy pro černou zvěř). Jako krmivo přichází v úvahu hlavně obilí. Množství krmiva se volí tak, aby se při volném pohození všechno spotřebovalo během 24 hodin, při použití vhodných typů krmítek během jednoho týdne. 6. Lov na krmelištích a v okruhu 200 m od nich je dle ustanovení zákona o myslivosti LJagdG zakázán. 7. K žádosti o povolení je nutno přiložit mapu v měřítku 1:10 000 až 1:25 000, z níž je zřejmá přesná poloha krmeliště. 8. Při posuzování žádosti si nižší úřad pověřený státní správou myslivosti vyžádá stanovisko odborného poradce. Pokud v předmětném území existuje oblast chovu černé zvěře, musí se k této žádosti vyjádřit také. 9. Povolení se vydává zpravidla na tři roky s možností odvolání. 10. Navrhovatel je povinen kdykoliv umožnit prohlídku pracovníky nadřízených úřadů, jimi pověřenými osobami a odborným poradcem (HAPP, 2002).
- 33 -
3. METODIKA Metodika probíhala způsobem zmapování dostatečného vzorku míst, kde je předloženo krmivo pro černou či jinou zvěř a zhodnocení chyb, které se zde vyskytly. Důraz byl kladen zejména na: - dostatečnou výživnou hodnotu předkládaných krmiv - zdravotní nezávadnost - vyhovující předložení aby nedocházelo ke znehodnocení do doby spotřebování Sypání hromad krmení přímo na zem či pod primitivní přístřešek je pohodlný a častý způsob přikrmování a vnadění zejména černé zvěře. Obecně je rozházení krmiva na zem vhodný způsob jeho podání, ale na druhou stranu, ne každá hromada přináší zamýšlený efekt a často dochází k rozkladu a plesnivění krmiva ještě před jeho spotřebováním zvěří. Na tyto hromady jsou také často vyváženy odpady, které pro nízkou výživnou hodnotu zvěř nemá zájem konzumovat. Naším cílem bylo zmapovat situaci ohledně tohoto přikrmování ve více honitbách a na základě těchto údajů navrhnout zásady, které by uživatelům honiteb pomohly zlepšit výživu zvěře a omezit plýtvání krmivy i prací. Byl vypracován dotazník (viz příloha s. 43), týkající se způsobů přikrmování černé zvěře a kvality předkládaného krmiva. Jednalo se o dobu předložení krmiva, zda je čerstvě vyložené, či delší dobu, zda je umístěno volně na zemi nebo pod přístřeškem. Dále odhad množství předloženého krmiva, intenzita odběru zvěří, druhy zvěře, které se předkládaným krmivem živí a v neposlední řadě i vzhled krmiva, zda je zaplísněné a odhad množství plísně. Společně s vyplněním dotazníku byl odebrán i vzorek krmiva. Odebíralo se asi 0,5 kg průměrného vzorku krmiva (tzn. ne zkažené okraje). Osloveno bylo asi 30 mysliveckých sdružení s prosbou o odběr krmiva a vyplněním přiloženého dotazníku. Odpověděla polovina dotazovaných, vzorky krmiva zaslalo deset z nich. Z krmiva byl na Akademii věd ČR, na Ústavu biologie obratlovců proveden laboratorní rozbor, kde se zjišťovala výživová hodnota krmiva původní, výživová hodnota aktuální, obsah plísně a obsah metabolizovatelné energie v krmivu.
- 34 -
4.VÝSLEDKY 4.1. Zjištěný stav předkládání krmiva Z doručených dotazníků bylo zjištěno následující: - krmivo bylo v době odběru vzorků téměř ve všech případech vyloženo na místě déle jak dva týdny - umístěné ve všech případech na volné zemi a nezakryté, tzn. vystavené všem vlivům počasí - množství vysypaného krmiva odpovídalo menší vlečce - odhad vzhledu krmiva v době odběru průměrného vzorku uvedli všichni dotazovaní jako s místy znatelnou plísní - odběr zvěří byl stanoven pouze v jednom případě jako intenzivní, v ostatních odpovědích jako málo intenzivní, či že zvěř předložené krmivo téměř nebere - předkládané krmivo bylo určeno pro černou zvěř, ale ve všech dotaznících byl zmíněn i odběr zvěří srnčí.
- 35 -
4.2 Vyhodnocení vzorků krmiva Výživná hodnota krmiva původní Výživná hodnota krmiva původní je určována v době, kdy je krmivo do lesa vyvezeno. Pokud lze odhadnout určuje se v relativních hodnotách od 0 – 5. Hodnota 5 znamená vysokou výživnou hodnotu, hodnota 0 nízkou výživnou hodnotu. 5 – jádro čisté 4 - 3 jadrné krmivo horší jakosti a s vysokým podílem balastu (plevy čisté se zrnem či dělená sklizeň kukuřice s listeny, silážované drtě obilí s klasy, objemné krmivo kvalitní) 2 – klasické siláže kukuřice či plevy s malým podílem zrna 1 – horší siláže, plevy skoro bez zrna 0 – vše ostatní, co není k užitku
Výživná hodnota krmiva aktuální Stav krmiva v době laboratorních zkoušek. Uvádí se opět v hodnotách 0 – 5. Hodnota 5 znamená kvalitní krmivo, bez plísně. Zatímco hodnota 0 ukazuje na krmivo shnilé, s výrazným obsahem plísní. Hodnota metabolizovatelné energie U vzorků, které nebyly zcela zkažené byla stanovena výživná hodnota, která byla vyjádřena jednou hodnotou metabolizovatelné energie v sušině. Jako minimální hranice je považován obsah 9 MJ metabolizovatelné energie, aby vůbec zvěř krmivo přijímala. Obsah plísně Obsah plísně byl zjišťován pouze vzhledově a to kvalifikovaným odhadem. Je určen ve stupnici od 0 do 5, kdy hodnota 0 ukazuje na velký obsah plísní, hodnota 5 na obsah, který je bez zastoupení plísní. Přehled odebraných vzorků krmiva a výsledků laboratorních rozborů uvádí tabulka č.3
- 36 -
Tab. č. 3 Výsledky rozborů krmiva
Druh krmiva 1 2 3 4
5
6 7 8 9
10
siláž kukuřice siláž kukuřice šrot kukuřice dělená sklizeň kukuřice pšenice plevy a kukuřice zrno pšenice plevy pšenice plevy pšenice plevy pšenice zlomky pšenice plevy a řepkové slupky
Výživná Výživná hodnota hodnota krmiva krmiva původní aktuální
Plíseň
Metabolizovatelná energie [MJ]
1
0
2
0
3
0
3
0
4
2
2
4
3
1
14,06
3
3
0
8,61
3
3
1
3,85
2
0
2
0
2
0
2
0
4
4
0
14,85
3
2
3
4,72
- 37 -
5. DISKUZE Z dotazníků a rozborů vzorků krmiva vyplynulo následující zjištění. Ani v jednom případě nebylo předložené krmivo umístěné na zakrytém místě, ale bylo vyložené na volném prostranství, vystavené všem klimatickým podmínkám. To znamená, že docházelo k postupnému znehodnocování výživové složky a k zaplísnění krmiva. Jak uvádí BABIČKA (1984), krmeliště či vnadiště by mělo být zastřešeno, aby nedocházelo ke znehodnocování předkládaného krmiva, popřípadě může být vybaveno zásobníkem nebo automatickou násypkou krmiva. Protože ve všech dotaznících byl zmíněn i odběr zvěří srnčí, mělo by být krmeliště zabezpečeno před přístupem a možností spotřeby krmiva jinou zvěří, než je černá. Proto se krmivo zapravuje do půdy nebo se přikrývá přírodním materiálem, jako je kůra, klest nebo ploché kameny uvádí i RAKUŠAN (2001). Dále doba vyložení ve většině případů přesahovala více než jeden týden. Při tom by množství předkládaného krmiva mělo být takové, aby ho zvěř stačila spotřebovat dříve než dojde k jeho znehodnocení. Stejně tak popisuje dobu a objem krmiv při přikrmování i MERCEL (2003), když uvádí, že důležité je hlavně pravidelné předkládání malého množství krmiva. S tím souhlasí i KOMÁREK A KOČIŠ (1991), přikrmovat se má pravidelně, pokud možno denně. Intenzitu odběru krmiva zvěří uvedli téměř všichni dotazovaní jako nízkou, nebo že zvěř vůbec nebere nabízené krmivo. Mohlo by to být způsobeno jednak tím, že předložené krmivo nebylo v odpovídající kvalitě, jak potvrzují rozbory. Další možností je průběh letošní zimy 2006/2007, kdy probíhal odběr vzorků krmiva. Zima byla velice mírná a téměř bez sněhové pokrývky, zvěř tedy měla dostatek přirozené potravy s nadbytkem žaludů a bukvic, a proto nepotřebovala vyhledávat jiné zdroje potravy. To by také mohlo vysvětlovat malý zájem o předkládané krmivo. Všichni dotazovaní uvedli ve svých odpovědích, že krmivo je s místy znatelnou plísní. To jednoznačně vyplynulo i z dosažených výsledků rozborů krmiva. Z celkem deseti byly čtyři vzorky zcela zkažené bez uvedení hodnoty. Na osmi vzorcích byla nalezena plíseň. To znamená, že pouze dva vzorky byly bez obsahu známek plísně, ale pouze jeden vzorek z nich vyhověl jak požadavku na výživnou hodnotu, tak i nezávadnost. Jednoznačně se tedy ukázalo, že kvalita předkládaného krmiva byla odpovídající pouze v jednom případě z deseti. V ostatních případech bylo krmivo již značně nekvalitní a v některých případech i silně zaplísněné, takže pro zvěř toxické a vysoce nebezpečné. K tomu nastává otázka možností postihu za tyto způsoby předkládání krmiv. Jak již bylo uvedeno v legislativě ČR, reaguje na toto téma několik zákonů i s možností uložení pokut. Některé paragrafy se ale týkají pouze postihů u fyzických osob, takže je v případě mysliveckých sdružení stejně nelze použít. Další otázkou ovšem je, jakými způsoby by bylo možné kontrolovat předkládané krmivo a jeho zdravotní nezávadnost. K tomu uvádí BABIČKA a DIVIŠ (2004), zda by nebylo vhodnější stanovit rozsah a podmínky přikrmování či vnadění (čím, v jakém množství a na jaké ploše), a aby uživatel honitby předložil státní správě myslivosti přehled o umístění a počtech krmelišť a krmných zařízení, aby byla možnost kontroly a posouzení oprávněnosti jejich zřizování. A také, aby byla možnost provádět sankce při nedodržení daných podmínek.
- 38 -
6. ZÁVĚR Cílem práce bylo vypracovat z dostupné literatury literární přehled problematiky přikrmování černé zvěře v přírodních, společenských a legislativních podmínkách v ČR a v zahraničí. Se zaměřením na témata význam přikrmování černé zvěře, vliv na zvyšování početnosti populace, význam pro lov, rozdíly mezi pojmy přikrmování a vnadění, přikrmování černé zvěře a regulující pravidla v okolních zemích Evropy, zásady správného předkládání krmiv pro černou zvěř a nejčastější chyby současné praxe. Součástí práce byla i analýza možností kontroly a regulace orgány státní správy prostřednictvím legislativních nástrojů. Dále vypracování a zmapování situace přikrmování černé a další zvěře ve větší oblasti a na základě získaných údajů navržení zásady pro přikrmování a vnadění zlepšující výživu zvěře a omezující plýtvání krmivy a negativní dopady pro potřeby uživatelů honiteb a státní správy myslivosti. Součástí práce bylo i vypracování metodiky stanovení kvality předkládaných krmiv. Práce probíhala ve spolupráci s Ing. Kamlerem, Ph.D., z Ústavu biologie obratlovců, Akademie věd ČR, kde také byly provedeny rozbory vzorků krmiv. Ty byly odebírány ve spolupráci s mysliveckými sdruženími z různých oblastí naší republiky. Odběr vzorků byl proveden jednorázově, společně s vyplněním přiloženého dotazníku týkajícího se kvality předkládaných krmiv a způsobů předložení, který vyplňovala oslovená MS. Cílem bylo zjistit dobu předložení, umístění a množství krmiva, odhad vzhledu, odběr zvěří a pro jakou zvěř je krmivo určeno. Osloveno bylo asi třicet MS, odpovědělo a vzorky zaslalo deset z nich. Zjištěno bylo následující. Doba vyložení krmiva ve většině případů přesahovala více než jeden týden. Ani v jednom případě nebylo předložené krmivo umístěné na zakrytém místě, ale bylo vyložené na volném prostranství, vystavené všem klimatickým podmínkám. Všichni dotazovaní uvedli ve svých odpovědích, že krmivo je s místy znatelnou plísní. Intenzitu odběru krmiva zvěří uvedli téměř všichni dotazovaní jako nízkou, nebo že zvěř vůbec nebere nabízené krmivo. Krmivo bylo určeno pro zvěř černou, ale ve všech dotaznících byl zmíněn i odběr zvěří srnčí. Jak již bylo uvedeno, ze vzorků krmiva byl proveden laboratorní rozbor, kde se zjišťovala výživová hodnota krmiva původní, výživová hodnota aktuální, obsah plísně a obsah metabolizovatelné energie v krmivu. Z výsledků rozborů vyplynulo, že z celkem deseti byly čtyři vzorky zcela zkažené bez uvedení hodnoty. Na osmi vzorcích byla nalezena plíseň. To znamená, že pouze dva vzorky byly bez obsahu známek plísně, ale pouze jeden vzorek z nich vyhověl jak požadavku na výživnou hodnotu, tak i nezávadnost. Jednoznačně se tedy prokázalo, že kvalita předkládaného krmiva byla odpovídající pouze v jednom případě z deseti. V ostatních případech bylo krmivo již značně nekvalitní a v některých případech i silně zaplísněné, takže pro zvěř toxické a vysoce nebezpečné. Pro způsoby předkládání krmiva by mohla být použita následující opatření. Krmivo předkládat pouze v malém množství, aby ho zvěř stačila zkonzumovat. Mělo by být na zakrytém místě. Zvěři předkládat pouze krmiva kvalitní a ne již zkažená. Krmeliště a vnadiště několikrát za rok asanovat, popř. je přemístit. Stanovit pravidla pro přikrmování, zajistit možnosti kontroly Orgánu státní správy myslivosti a určit příslušné sankce za porušení stanovených pravidel.
- 39 -
7. SUMMARY (SOUHRN) The main objective of this work was to compose a review regarding questions of feeding of wild game in natural, social and legislative conditions in Czech republic and abroad.The focus was on topics: importance of feeding of game; influence on increase of the population; importance for the hunting; difference between the definition of feeding and bait; game feeding and regulating rules in neighbouring European countries; fundamentals of correct presenting of the feed to the game and the most common mistakes occurring during the current practice. Part of this work was an analysis of possible control and regulation of state administrative body through legislative means. Also to conduct and map the situation of game and other wild animals in a greater area and based on gathered information to suggest policies for feeding and enticement to improve nutrition of the game and lower the wasted feed and negative impact on the needs of the users of the hunting grounds and hunting administration. Part of the project was to come up with methods to determine quality of the feed. The project was in cooperation with Ing. Kamler, Ph.D., from Institute of biological vertebrae, Academy of science, Czech republic, where the feed was also analysed. The samples were collected in different parts of the country with help of the hunting associations. The samples were collected in a single sweep and a questionnaire regarding the quality of the feed and the methods used by the addressed hunting association were given out. The objective was to give the time of the feed, placement, amount, look and at which animals was the feed aimed at.We addressed 30 hunting associations and received 10 questionnaires together with samplesWe found the following: The time needed to lay the feed was in most cases longer than 1 week. In all cases the feed was laid in a open are and uncovered, exposed to all climate changes. All addressed answered in their questionnaires the feed had visible fungus. The intensity of the animals feeding was given as low or very low. The feed was mainly for boar but in all questionnaire game feeding was mentioned as well. The samples of the feed provided were sent to laboratory to determine the nutrition before and after exposure to the climate, fungus contamination and energy content in the feed.The results show that 4 samples out of 10 were completely spoiled and without any information mentioned. 8 samples contained fungus/mould. Only 2 samples were without fungus/mould, but only 1 sample was according to the quality standards needed (nutrition and perfect quality). It’s obvious that the quality of feed was appropriate in only 1 case out of 10. In all 9 cases the feed was of low quality, in many cases with high mould content, meaning it was highly toxic and dangerous to the animals. We come up with these suggestions - feed should be given in only small amounts so animals can consume it before it goes mouldy - it should be in a covered area - the feed should be of good quality and not spoiled. The feeding area should be sanitate few times a year or even moved to a different spot. There should be sanctions given by station administration body for not following the given guidelines.
- 40 -
8. SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY BABIČKA C., 1984. Krmeliště pro černou zvěř. Myslivost, 149. BABIČKA C., DIVIŠ V., 2004. Opatření k redukci stavů divočáků. Myslivost, 11.6-7. BABIČKA C., DIVIŠ V., 2000. Současné problémy v chovu černé zvěře. Myslivost, 2. 6-9. BUBENÍK A. B., 1954. Krmení lovné zvěře. Praha, SZN. 28 – 113. ČERVENÝ J. A KOLEKTIV, 2004. Encyklopedie myslivosti. Praha, Ottovo nakladatelství, 591 s. DENGLER K., 1994. Ratselhafte Schaden an jungen Eichen durch Wildschweine. Allgemeine-Forst-Zeitschrift, 49: 25, 1424-1425; 3 ref HAPP N., 2002. Myslivecká péče a lov černé zvěře. Přeložili a poznámkami doplnili MILAN PEŇÁZ, JIŘÍ KAMLER. Víkend, 173 s. KARBAN F., 1988. Poznatky s přikrmováním černé zvěře. Myslivost, 4. 82 – 83. KOMÁREK V., KOČIŠ J. a kol., 1991. Biologické základy porovnej zveri. Bratislava, Príroda, 321 s. LEBERSORGER P., 2004. Řízení chovu a lovu černé zvěře v Rakousku. Myslivost, 2. 16-17. MERCEL J., 2003. Problémy okolo diviačej zveri. Myslivost, 11. 14. MIKULA A., 1953. Příručka pro mysliveckou praxi. Praha, SZN. 173 s. Časopisy MIKULKA J., CHARVÁT A., ŠTROBACH J., 2006. Škody zvěří na polních plodinách. Sborník příspěvků ze semináře “Problematika škod působených zvěří na zemědělských plodinách“, Brno. 3-8. PONDĚLÍČEK J., 2005. Doporučená opatření pro redukci početních stavů prasete divokého na území České republiky. Praha, Mze ČR. 36523. RAKUŠAN C., 1998. Černá zvěř patří do lesa. Myslivost, 4. 20 – 21. RAKUŠAN C., 2001. Vnadění černé zvěře. Svět myslivosti, 12. 14-15. SODEIKAT G., POHLMEYER K., 2002. Temporary home range modifications of wild boar family groups (Sus scrofa L.) caused by drive hunts in Lower Saxony (Germany). Zeitschrift für Jagdwissenschaft, December 2002, 48 (Supplement): 161-166. SCHLEY L., ROPER T., 2003. Diet of wild boar Sus scrofa in Western Europe, with particular reference to consumption of agricultural crops. Mammal-Review, March 2003, 33 (1): 43-56.
ŠILHA J., HART V., ŠTÍPEK K., 2005. Nepodceňujme nebezpečí vzniku mykotoxinů v předkládaných krmivech. Myslivost, 12. 38-39. ŠMERÁK P., 2003. Plísně a přikrmování zvěře. Myslivost, 8. 22-23. VÍT A., 1988. Omezování škod působených černou zvěří. Myslivost, 2. 37. WOLF R., 2000. Rukověť chovu a lovu černé zvěře. 2.vyd. Písek: Matice lesnická, 123 s. WOLF R., 1987. Přikrmování černé zvěře. Myslivost, 11. 248 – 249. WOLF R.,1994. Příloha sborníku referátů, Rukojeť chovu a lovu černé zvěře. Písek, Matice lesnická, 127 s.
- 41 -
ZÁKON NA OCHRANU ZVÍŘAT PROTI TÝRÁNÍ 246/1992 Sb., ze dne 15. dubna 1992. ZÁKON O MYSLIVOSTI 449/2001 Sb., ze dne 27. listopadu 2001, ve znění pozdějších předpisů. ZÁKON O VETERINÁRNÍ PÉČI a o změně některých souvisejících zákonů (veterinární zákon) 166/1999 Sb., ze dne 13. července 1999. ZIEGROSSER P., 2005. Krmení a vnadění černé zvěře. Svět myslivosti, 4. ZIEGROSSER P., 2003.Co musíme udělat, abychom snížili stavy černé zvěře a udrželi je na únosné míře. Svět myslivosti, 8. 6-8. ŽALMAN V., 1997. Základy mysliveckého chovu, péče a ochrany zvěře. 2. doplněné vydání Albert – Boskovice, 128 s. ŽIŽKA M., 2006. Problematika škod zvěří na polích z hlediska státní správy myslivosti. Sborník příspěvků ze semináře “Problematika škod působených zvěří na zemědělských plodinách“, Brno. 3-8.
- 42 -
9. PŘÍLOHY Dotazník: Přikrmování a vnadění černé zvěře na hromadách Sypání hromad krmení přímo na zem či pod primitivní přístřešek je pohodlný a častý způsob přikrmování a vnadění zejména černé zvěře. Obecně je rozházení krmiva na zem vhodný způsob jeho podání, ale na druhou stranu, ne každá hromada přináší zamýšlený efekt a často dochází k rozkladu a plesnivění krmiva ještě před jeho spotřebováním zvěří. Na tyto hromady jsou také často vyváženy odpady, které pro nízkou výživnou hodnotu zvěř nemá zájem konzumovat. Naším cílem je zmapovat situaci ohledně tohoto přikrmování ve více honitbách a na základě těchto údajů navrhnout zásady, které by uživatelům honiteb pomohly zlepšit výživu zvěře a omezit plýtvání krmivy i prací. Prosíme proto o pomoc dle vašich možností. Nejjednodušší způsob spolupráce je jednorázový odběr krmiva a jeho odevzdání spolu s vyplněnými údaji charakterizujícími lokalitu a krmivo. Odebrat je třeba asi 0,5 kg průměrného vzorku krmiva (tzn. ne zkažené okraje). Není třeba uvádět konkrétní honitbu, stačí nějak nazvat lokalitu, aby bylo možné vzorky identifikovat (např. místní název typu „u chaty“ apod.). Sběrem vzorků krmiv a vyplněním formulářů se budete svým podílem účastnit projektu, jehož výsledky mohou pomoci všem myslivcům zlepšit a zefektivnit přikrmování zvěře. Ing. J.Kamler, PhD., AV ČR L. Perfollová, studentka LDF MZLU v Brně
Protokol o odběru vzorku krmiva Lokalita………………………….………………… Datum……………………..……………………… Krmivo je :
čerstvé
Vyložení : volně na zemi suché podlaze Množství :
asi dva týdny po
zakryté na zemi
volně na suché podlaze
asi pytel menší vlečka plná vlečka odhad množství [m3] …………………………….
Odběr zvěří : intenzivní Vzhled :
asi týden po vyvezení
zvěř bere málo
téměř nebere
bez známek kažení místy znatelná plíseň celé prorostlé plísní odhad zastoupení plísně [%]…………………………
Jaká zvěř se předloženým krmivem živí : Poznámky :
- 43 -
déle zakryté na
více
nebere vůbec
