Kvasi ce, Těšn ov ice, Zlámanka

Březen 2010

Kvasi ce, Těšn ov ice, Zlámanka

Drazí bratři a sestry v Kristu! V Bohu je harmonie, vyváženost, soulad a rovnováha. Z našich lidských snah o pochopení, popsání či vysvětlení Boha vychází také spousta lidových moudrostí. Jedna z nich říká: „Člověče přičiň se a Pán Bůh ti pomůže.“ A pak je tu jiný výrok jakoby z opačné strany, který můžeme položit na druhou misku vah: „Bez Božího požehnání marné lidské namáhání.“ Oba dva výroky k sobě patří a zaručují celistvost, úplnost, jednoduše rovnováhu. Postní doba nám má rovněž pomoci k rovnováze v našem duchovním životě, k rovnováze ve vztahu já a Bůh. Rád bych to dokreslil jednou příhodou, kterou jsem mohl před časem prožít. Když jsem se s jedním kamarádem letos v lednu vracel kolem druhé hodiny noční z plesu z Valašska, zajeli jsme do sněhového jazyku a motor zhasl. Kamarád, kterého jsem vezl, naštěstí bydlel asi kilometr od místa kde jsme zapadli. Protože jsme neměli s sebou lopatu, šli jsme k nim domů. Kolem třetí hodiny jsme se vrátili k autu, plivli si do dlaní a začali si prohazovat cestu. V některých úsecích byla téměř metrová souvislá vrstva sněhu v celé šířce vozovky. Jinde se zase naopak dalo kousek popojet bez odhazování. Tak jsme se prokousávali metr po metru různě náročným sněhovým pásem, když tu za námi zapadlo další auto. Po nějaké chvíli k nám přišla pětice sněhových nešťastníků jako my, začala nás od našeho započatého díla odrazovat, přesvědčovat nás, abychom šli s nimi do vesnice a raději jim pomohli sehnat nějakého traktoristu. Protože mě trochu tlačil čas, jelikož jsem měl na dopoledne naplánované křtiny, nenechal jsem se ukecat a s kamarádem jsme pokračovali ve sněhovém posilování. Čas plynul a my se posunuli o dobrých tři sta metrů. Ve tři čtvrti na šest k nám dorazily dva

traktory, ale nikoli z vesnice nýbrž ze Správy silnic. Traktor John Deere hrnul před sebou široký pluh a mířil k nám. Ale stačila vteřinka a už hrabal v příkopě i on. Kolega ho začal řetězem táhnout ven, ale bezúspěšně. Vzali do ruky mobil a volali pomoc. My dva sněžní muži jsme je pozorovali zatímco jsme pracovali. Jeden z nich přišel k nám a volal na nás: „Chlapi nechte toho za chvilku přijede nakladač a on vám to odhrne.“ Já jsem se pokusil o vtip a odpověděl jsem mu: „Zrovna teď přijedete, když nás to začalo bavit!“ Zbývalo nám na sjízdnou cestu odházet už asi jen dvacet metrů, ale síly nám ubývaly. Tak jsme toho nechali a čekali na nakladač. Popravdě řečeno byli jsme rádi. Nakladač opravdu asi během čtvrt hodiny přijel a poté co vytáhl ze sněhové bryndy kolegu, několika záběry nám cestu do vesnice a na svobodu ze sněhového zajetí otevřel. Zamávali jsme a honem pryč ze sněhového království, honem spát, protože už bylo asi čtvrt na sedm a mě čekala ještě hodina jízdy autem a následně křtiny. V našem duchovním životě je tomu podobně jako oné sněhové noci. Bůh nás nechává prohazovat lopatou cestu naším životem. To je naše spoluúčast. Nemůžeme jednoduše jít spát a čekat, že to za nás celé odhází On. To bychom mohli propást ne křtiny, ale důležité setkání s Ním, jako se to stalo neprozíravým pannám. Ale na druhou stranu, my se bez Božího nakladače/shrnovače v životě nedostaneme ven ze zajetí na svobodu. Protože milosti Boží je ke spáse nevyhnutelně potřeba. Postní doba nám, drazí bratři a sestry, nabízí příležitost, abychom i v tomto smyslu vyrovnávali a zharmonizovávali svůj duchovní život. Bůh nás nespasí bez nás a my se nespasíme bez Boha. Nesmíme příliš moc přikládat váhu našim osobním postním aktivitám a zároveň nesmíme bez hnutí prstem a nějakého vlastního úsilí očekávat, že Bůh už nás přece nějak zdokonalí, posvětí a následně spasí. I tady je třeba rovnováhy.

o. Petr

APOŠTOLÁT MODLITBY NA MĚSÍC BŘEZEN • • •

Aby byla světová ekonomika řízena podle zásad spravedlnosti a poctivosti a s ohledem na skutečné potřeby lidi, zvláště nejchudších. Aby církve v Africe byly všude na celém kontinentu znamením a nástrojem usmíření a spravedlnosti. Aby křesťané odolali pokušení konzumního stylu života a znovu objevili hodnotu postní kázně a střídmého způsobu života.

JAK JSME SE ZÚČASTNILI AKCE FOLKAŘI Jednota Musica sacra pořádala v sobotu 13. února akci Folkaři v Brně na faře u kostela sv. Jakuba. Program začal přednáškou o liturgické hudbě, která má být posvátná a umělecká. Následovalo seznámení s projektem, který chce Musica sacra rozjet do příštího školního roku pro varhaníky, vedoucí schol a zpěváky. Krásným zážitkem byla práce ve workshopu. Jelikož nás účastníků přijelo pouze deset (zřejmě pro malou informovanost), rozesadili jsme se mezi asi třicetičlenný soubor složený z instrumentalistů a sboru. Tento soubor účinkoval při bohoslužbě v Brně, když naši republiku navštívil papež Benedikt XVI. Na ukázkách různého charakteru nám představili, co se dá s písněmi vykouzlit, jak využít nástroje, které jsou k dispozici. Stali jsme se součástí sboru. Byl to nádherný zážitek, kdy nás prostupovala živá hudba a vše směřovalo k Bohu. Na chvíli se mi zhmotnil sen, který nosím v srdci víc jak dvacet let-tak nějak si představuji kvasickou scholu: v každém hlase alespoň osm zpěváků a lidi, kteří hrají na různé nástroje - prosím ozvěte se... Setkání jsme zakončili bohoslužbou slova a adorací před vystavenou Nejsvětější svátostí. Při zpívání nacvičených písní před živým Ježíšem mě napadla myšlenka, jaké to asi bude v nebi pro hudebníky (a nejen pro ně): budeme zpívat novou píseň Beránkovi a bude to krása a super... Po bohoslužbě jsme navázali s účastníky kontakty a vyměňovali si zkušenosti. Za sebe musím říct, že jsem se na setkání cítila skvěle jako doma mezi svými. Myslím, že se podobně cítila i Zdenča Menšíková a Jirka Čermák ze zlámanské farnosti. Děkuji Bohu za krásné povzbuzující zážitky, Jirkovi Čermákovi za svezení autem a svému manželovi Jožkovi, který za mě vařil a staral se o domácnost. (Anna Šebestíková, farnost Kvasice)

VZPOMÍNKA NA MONS. JOSEFA VESELÉHO Dne 5. února 2010 jsme se dozvěděli smutnou zprávu, že zemřel rodák ze Zlámanky, papežský prelát a opavský emeritní děkan Mons. Josef Veselý. Známý kněz, básník a politický vězeň narodil 28. července 1929 ve Zlámance. Absolvoval arcibiskupské gymnázium v Kroměříži a začal studovat teologickou fakultu v Olomouci. Teologická studia přerušilo zrušení fakulty v Olomouci 1950 a nástup k PTP. Po propuštění z vojny pracoval jako stavební dělník, zaměstnanec vinných sklepů a galerista. V roce 1961 byl zatčen, odsouzen na 13 let vězení a uvězněn v Ostravě, pak ve Valdicích. Prožil tam přes 4 roky. Za mřížemi byl 8. prosince 1962 tajně vysvěcen na kněze spoluvězněm biskupem Korcem. Ve vězení vznikly jeho první verše. Po propuštění své kněžství tajil, chodil do práce a v době dočasného uvolnění poměrů dostudoval teologii. Za 19 let od nástupu do PTP v Mimoni dne 14. září 1969, přesně na hodinu a den, přistupoval k oltáři ve Zlámance k slavení primiční mše svaté (jeho druhá primice). V roce 1970 nastoupil do duchovní správy v Ludgeřovicích a poté v Budišově nad Budišovkou. Od roku 1981 působil v Opavě u Panny Marie, kde byl 18 let děkanem. Byl čestným kanovníkem Kolegiátní kapituly u sv. Mořice v Kroměříži a 5. února 1991 byl jmenován čestným papežským prelátem. Básně začal publikovat formou soukromých tisků, novoročenek, několikastránkových bibliofilií a příležitostných tisků. V roce 2001 obdržel Mons. Josef Veselý cenu Petra Bezruče za celoživotní básnické dílo. V roce 2005 mu byla udělena cena za duchovní literární činnost. 28. října 2009 propůjčil prezident republiky Václav Klaus Mons. Veselému Řád T.G.Masaryka III.třídy za vynikající zásluhy o rozvoj demokracie a lidská práva. Vyznamenáni osobně převzal 1. února 2010 v ostravské Nové radnici. Jeho nejvýznamnější publikovaná díla jsou kolekce básnických sbírek Kamínky do mozaiky, Znamení a výbory z básnického díla Civilizace lásky a Ve znamení slunce. Poslední rozloučení s Mons. Josefem Veselým se konalo v sobotu 13. února 2010 v konkatedrále Panny Marie v Opavě. Po mši svaté byl pochován do kněžské hrobky na Městském hřbitově v Opavě. (zpracovala Soňa Čermáková, farnost Zlámanka)

Z MYŠLENKOVÉHO ODKAZU MONS. JOSEFA VESELÉHO „Budu Ti zpívat Pane a jméno Tvé chválit pokud budu...“ Toto primiční motto, ukazující na největší dobro – Boha, žil Mons. Josef Veselý naplno celým svým životem. A nenechával si je pro sebe. Znovu a znovu, pokaždé jinak, předával tuto chválu - „jako kapku rosy, která ovlažuje žíznivý květ“- nám ostatním. A to nejen při bohoslužbách, ale i ve svém osobním životě. Prostřednictvím svých veršů se jeho myšlenky dostávaly daleko za hranice ostravsko-opavského děkanátu, v jehož čele působil jako děkan po řadu let. Jeho poezie se pro mnohé z nás stala mostem pro lásku Boha putující k lidskému srdci. „Kéž by můj život byl neustálým zprostředkováváním milostí pro druhé...“. Toto přání, které dozajista bylo jeho životní praxí, uvedl ve svém písemném vyznání o řadu let později. Jak takové zprostředkování Boží milosti vypadá přibližuje asi takto: Život každého člověka je v neustálém vztahu –„ode mne k Bohu a od Boha ke mně“-ať to prožíváme vědomě či nevědomě. Všechen život je na Bohu závislý. Vedle tohoto přímého vztahu k Bohu existuje v našem životě řada kontaktů nepřímých skrze něco a skrze někoho. A snad právě většina milostí nám Bohem darovaných je dána takto zprostředkovaně. Za svůj vnitřní život vděčíme lidem blízkým, přátelům, ale i lidem, které téměř neznáme („ …kteří, jako by byli posláni Bohem, na kousek cesty s námi společné, aby něco přelili ze svého srdce do našeho a tak nejrůznějším způsobem zprostředkovali nějakou milost Boží. Zamyslíme-li se nad podivuhodností těchto vztahů, uvědomíme si velikost poslání člověka.“).1 Mezi horou Tábor a Kalvárií... Tak zní nadpis jedné z kapitol jeho svazku prozaických příběhů s názvem Moudrost života II. Tábor symbolizuje slávu a světlo, je místem radosti. Kalvárie, kde byl Ježíš ukřižován, nám připomíná utrpení a oběť. („Zdá se mi tedy, že to patří k životu každého z nás – putování mezi horou Tábor a Kalvárií. Jsme-li právě na hoře Kalvárii se vším svým utrpením, můžeme si být jisti, že tato propast bolesti bude zase jednou vyvážena propastí Boží lásky a pokoje. Je to velké umění, přijímat obojí a z obojího vytěžit pro sebe a pro všechny, s nimiž se setkáváme, velikost důvěry v nekonečnou Boží lásku a milosrdenství.“) 2 Tolik slova otce Josefa. Jeho život se stal viditelným svědectvím jejich pravdivosti. (zpracovala Dana Kochaníčková, farnost Zlámanka) 1 2

Z textu, který vydal u příležitosti 75 narozenin Úvahy z jeho svazku Moudrost života II

Z DÍLA MONS. JOSEFA VESELÉHO

Čtrnácté zastavení

Nebylo učiněno dost

Pomalu, den co den, do skály života všedního hloubíme tunel k věčnosti. Výbuchy utrpení i radosti, nenápadné odklízení prachu, neustálé zaměřování k cíli.

Nebylo učiněno dost a nikdy nebude pro lásku, pro pravdu, pro spravedlnost. A nikdy dost pro lásku.

A zatím z druhé strany, s příkladným úsilím dobrého pastýře, Ty se k nám dobýváš křížem své milosti přes kalvárskou horu. Určitě se jednou setkáme po dlouhé námaze jako dva tuneláři. V sázce však zůstává ten upřímný stisk ruky a srdečné objetí plné blaženosti.

Ona jde světem dál a dál s průstřely na nohou, na rukou i v srdci, aby všechny cesty k ní všem byly zpřístupněny. Láska ukřižovaná, vítězně zmrtvýchvstalá, srdce zneklidněná uzdravující pozdravením Pokoj vám!

Primiční A tak jdu za tebou Bože můj jak cestář z jara po cestě vydrolené přívalem kalných vod po silnici bez směrovek a bez patníků desatera A tak jdu za tebou Bože můj jak cestář z jara na prsou laternu kříže a v srdci litanie ke svatým všedních dnů

TAIZÉ Občas vás v ohláškách zvu na modlitbu Taizé do Zlína. O co se jedná? Jde o způsob modlitby, který je založen na jednoduchém textu vyňatém převážně z Bible upraveném do jednoduchých vícehlasých písní. Biblický text se v těchto písních opakuje po vzoru modliteb východokřesťanských mnichů. Francouzská vesnička Taizé, která se nachází asi 80 km na sever od Lyonu, je domovem mezinárodní ekumenické komunity, kterou založil v roce 1940 bratr Roger. Bratři se zavazují na celý život, že budou spolu sdílet materiální i duchovní společenství, život v celibátu a velké prostotě. Dnes tvoří komunitu více než sto bratří – katolíků i různých protestantských vyznání – z více než pětadvaceti různých národů. Srdcem každého dne v Taizé jsou tři společné modlitby. Bratři se živí pouze svou prací. Nepřijímají pro sebe žádné dary nebo dotace. Někteří z bratří žijí v malých skupinkách – fraternitách – mezi nejchudšími lidmi. Od konce 50. let 20. století mnoho tisíc mladých lidí z různých zemí nachází cestu do Taizé, kde se podílejí na týdenních setkáních s modlitbami a rozjímáním. Mimo to bratři z Taizé navštěvují lidi v Africe, Severní i Jižní Americe, Asii a Evropě a organizují malá i velká setkání, která jsou součástí „pouti důvěry na zemi“. Během loňského setkání v Poznani bratr Alois oznámil: „Za rok budeme mít další evropské setkání. Bude se konat v zemi, kde se ještě nikdy nekonalo. Od 28. prosince 2010 do 1. ledna 2011 se uskuteční setkání v nizozemském Rotterdamu.“ Bratr Alois také oznámil: „Každý týden během příštího roku budou pokračovat setkání v Taizé. V srpnu uctíme památku bratra Rogera: bude to pět let od doby, co nás opustil. A bude to také sedmdesáté výročí založení komunity Taizé.“ Při jedné své návštěvě v Taizé jsem se dal do řeči s jednou španělskou důchodkyní a zjistil jsem, že tato spiritualita není určena jen pro mladé. Do Taizé přijíždějí lidé různých věkových kategorií a pro každou je tam připraven duchovní program i vzájemné sdílení ve skupinách. Takže všichni můžete ochutnat vůni této cesty. Kvůli pestrému mezinárodnímu společenství je však dobré ovládat nějaký světový jazyk anebo mít s sebou někoho kdo bude tlumočit. Nejčastějším jazykem pro dorozumívání je angličtina. Ale v Taizé potkáte i Slováky, Poláky, Rusy nebo Chorvaty, takže se bez angličtiny můžete obejít. Rozhodnete-li se navštívit kostel sv. Filipa a Jakuba ve Zlíně a zúčastnit se této modlitby, vystačíte si s češtinou. Informace o Taizé: www.taize.fr nebo Zlín: www.rr49.cz. (otec Petr)

DUCHOVNÍ FORMACE DĚTÍ Drazí rodiče, chci se obrátit na ty, kteří s vědomím zodpovědnosti za výchovu a duchovní formaci svých dětí pilně a s plným nasazením na tomto úkolu pracují, a kladu dotaz: „ Máte také zkušenost, že vaše děti odmítají návštěvu kostela jako něco nezábavného a nudného?“ Budu ráda, když se se mnou podělíte o své zkušenosti. Teď mi dovolte chvíli nad touto problematikou přemýšlet a hledat řešení nastíněné situace. Dnešní doba je plná lákavých nabídek nejrůznější zábavy a úkony křesťanské zbožnosti vedle nich ztrácí svůj lesk a stávají se opovrhovanou popelkou. Jako matka i katechetka uvažuji, co dělat aby naše děti odolaly tlaku konzumního způsobu života a odkryly se jim poklady milosti, jež mohou naleznout při praktikování křesťanského života, a tak pochopily, že život s Bohem není nuda. Moudré knihy radí osobní příklad. Ale i ten v mnoha případech selhává, zvláště když náboženská výchova je řešena jen jedním rodičem. Za velmi důležité považuji zájem rodičů o dítě, co dělá, co ho baví, s kým se kamarádí, a umět si najít čas a některé jejich oblíbené aktivity trávit společně (i za cenu, že se snížím, nebaví mě to a mám důležitější věci na práci). Dítě, s kterým rodič sdílí jeho zájmy, je ochotno sdílet i zájem svého rodiče a podílet se s ním na dané aktivitě. Takto vybudovaný vzájemný vztah může eliminovat protesty typu: „Já s tebou do kostela nepůjdu.“ „Já se modlit nebudu.“, protože dítě prostě tráví společný čas se svým rodičem. Samozřejmě i tak se nevyhneme v mnoha případech projevům nevůle. Zde je nutné, aby nastoupila vlídná komunikace a trpělivé vysvětlování. Příkazy a nucení nejsou správnou cestou. Milující rodič jistě najde laskavé slovo, kterým vybídne dítě k projevu lásky vůči Bohu, který se o nás stará, miluje nás a chce být naším přítelem a „přátelé se přece navštěvují a tráví spolu čas“. Dalším aspektem ovlivňujícím naše děti je vliv vrstevníků, který nelze podceňovat. Zážitky ve společnosti jiných mladých s rostoucím věkem nabývají na významu a je pro jedince stále více směrodatné. Zvláště v tak citlivé oblasti jako je duchovní život, mladí potřebují vnímat spojenectví a podporu od jiných jim blízkým věkově, aby věděli, že „ v tom nejsou sami“. A to již vstupujeme na pole působnosti církve, která ve snaze prohloubit duchovní sounáležitost mladých věřících organizuje nejrůznější aktivity – setkání, poutě, mše pro děti a mládež, pobyty, kurzy, zájmové kroužky atd. Ve většině případech se mísí náboženský aspekt se sportovním, kulturním nebo společensko-vědním. Děti tak mohou vnímat,

že víra není oddělena od běžného života, ale je jeho součástí v povinnostech i zábavě. Společenství s jinými tento prožitek umocňuje a posiluje otevřenost vůči výchovným snahám z naší strany, které vždy musí být podpořeny modlitbou za naše ratolesti. Uvědomme si, drazí rodičové, že iniciativa musí vzejít od nás. Pátrejme, hledejme aktivity s duchovním programem ve své farnosti, děkanátu, diecézi. Kde není poptávka, není ani nabídka. Zapojme se sami do organizace podobných akcí nebo podpořme akci svou fyzickou účastí jako doprovod svého potomka. Nelitujme vloženou námahu i čas, i když doma nám leží „neodkladná práce“. Z vlastní zkušenosti vím, že práce počká a investice námi vložená do dětí se mnohonásobně vrátí. Možná vás po těchto slovech teoretizování napadne, co tedy dělají tam u nich pro duchovní formaci dětí? Chtěla bych se s vámi podělit o to, co se nám zdařilo v naší farnosti zavést. Nebudu vyjmenovávat vše, ale chci se „pochlubit“ s tím, co se podařilo ve spolupráci s otcem Petrem Utíkalem. V kvasické farnosti jsme se rozhodli pořádat mše pro děti a mládež. Začalo to v rámci akce „církevní silvestr“ (více o akci na stránkách farnosti). Pak následovaly tři adventní mše. V době psaní tohoto článku máme za sebou mši v lednu a připravujeme postní únorovou mši. Výhledový plán na březen vypadá tak, že se sejdeme v pátek 26. března na pobožnosti křížové cesty. A pokračovat chceme i v dalších měsících. Snažíme se, aby děti byly do průběhu mše vtaženy a zapojily se nějakou činností – četba čtení, přímluv, v kázání pro děti, obětní průvod aj. Pro zpestření zařazujeme rytmické písně s kytarou. Smyslem je, aby malí věřící více pochopili průběh mše a veškeré dění s tím spojené a aby poučeni více vnímali plynutí církevního roku a jeho odraz v liturgii a v životě křesťana. Po mši bývá na faře připraven zábavný program. Např. V lednu jsme uspořádali Zimní faraolympiádu. Děti soutěžily ve čtyřech disciplínách – běh do farních schodů, překážková dráha, pin-pong běh, bowling. Vítězem byl ten, kdo splnil všechny disciplíny a získal tak sladkou medaili. Na únor plánujeme soutěžení v duchu světové zimní olympiády. Na závěr nabízím srdečné pozvání všem rodinám s dětmi z naší farnosti, které ještě neměly příležitost se k nám připojit, ale i rodinám z jiné farnosti, kde tato možnost není. Rádi vás uvítáme v chrámu P. Marie ve Kvasicích. (Dana Malenovská, farnost Kvasice)

MODLITBA ZA KNĚZE Již od 19. června 2009 prožíváme Rok kněží, který vyhlásil svatý otec při příležitosti 150. výročí úmrtí sv. Jana Maria Vianneye, arského faráře. Téma Roku kněží je „Věrnost Kristova, věrnost kněze“. Pamatujme na své kněze a pomáhejme jim upřímnou modlitbou. Inspirací může být například tato modlitba: Pane Ježíši, Ty jediný znáš každého ze svých kněží. Ty víš o jejich radostech, starostech, touhách a hladu jejich srdce po lásce dobrotě a porozumění. Pomáhej jim správně chápat, prožívat a hlásat zvěst o Tvém království a Otcově milosrdenství. Posiluj jejich víru, daruj jim důvěru, uchovej čistotu jejich lásky a dej jim milost věrnosti až do smrti. Dej, ať stále pociťují Tvou blízkost. Maria, Matko kněží, Královno kněžských seminářů, chraň všechny své kněze, jáhny a bohoslovce. Uchop je za ruku a proveď je všemi nebezpečími, aby obstáli ve všech ďábelských útocích. Maria, veď kněžské duše k svatosti, aby mohly vést k svatosti nás. Amen.

BESEDA S ČESKÝM DIPLOMATEM Ve čtvrtek dne 4. března v 16. hodin se bude konat ve společenské místnosti Charity Kvasice, která se nachází v přízemí farní budovy A. Dohnala 17, beseda s českým diplomatem ing. Pavlem Jajtnerem. Beseda proběhne ve spolupráci s pobočkou Moravsko - slezské křesťanské akademie Zlín, jejímž předsedou je Mgr. Petr Cekota. Ing. Pavel Jajtner se stal v roce 1993 prvním českým velvyslancem ve Vídni. Po diplomatické službě v Rakousku, která skončila v roce 1998, pokračoval rodák z Vysočiny a vystudovaný elektrotechnik v diplomatické misi v africkém Maroku. V roce 2003 se stal českým velvyslancem u Svatého stolce, kde setrval až do roku 2008. Nedávno vydal knihu svých vážných i rozmarných vzpomínek s příznačným názvem Zajisté excelence, kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství. „Až mnohem později jsem se dozvěděl, jak moc si pan prezident Václav Havel přál, aby slavná slovenská herečka Magda Vašáryová přijala české občanství a pokračovala ve Vídni dál …. Až mnohem později jsem měl poznat, že být disidentem na venkově nebylo zdaleka totéž jako být disidentem v Praze.

Poučené a poutavé příběhy, pocházející ze zákulisí diplomatických salónů, z africké pouště i z běhu událostí spojených s volbou nového Petrova zástupce v Římě, prozradí ing. Pavel Jajtner osobně v Kvasicích a můžete se je dozvědět i vy pokud přijmete pozvání na besedu. Ing. Jajtner pohovoří také o zákulisí příprav na návštěvu papeže Benedikta XVI. v září 2009 v Brně, neboť byl jedním z organizátorů. Přednáška bude oživena promítáním fotografií a autogramiádou autorovy knihy. Srdečně zvou Moravsko-slezská křesťanská akademie zastoupená Mgr. Petrem Ceketou a Charita Kvasice . ( Květoslava Koutníková, farnost Kvasice) Milé sestry, pletařky obvazů pro malomocné. Chceme vám upřímně poděkovat za váš projev dobré vůle a křesťanský skutek lásky k bližnímu. Díky vaší vstřícnosti se rychle rozběhla výroba obvazů. Pokud se rozhodnete připojit se i v malém rozsahu, budete vítány. Chci vám sdělit důležitou informaci. Prázdné špulky se vracejí! Na cívce je navinuto velké množství tenké bavlněné příze. Příze se může rozmotat i pro dvoje, nebo i troje pracovité, obětavé a včeličkové ruce. Nechceme, aby vás pletení příliš zatěžovalo, unavovalo, nebo i stresovalo. Samotné pletení je jednoduché, ale velmi náročné na čas. Až se rozjaří, tak většina z vás bude muset pracovat na zahrádkách a políčkách. Na dohotovení obvazů ale nespěcháme! Obvazový materiál je potřebný stále, záleží jen na vašich možnostech. V budoucnu bychom vás, milé pletařky, pozvali na krátkou pracovní schůzku k nám na kvasickou faru. Termín oznámíme. Je dobré se poznávat a sdílet si své zkušenosti. Bůh nám dává stále šanci, abychom dobrými skutky sloužili trpělivě ve svých rodinách, ale posloužili v rámci možností i neznámým, ubohým, nemocným bratřím. Upletené klubíčko zapošijte, operte a odevzdejte našemu duchovnímu správci o. Petrovi. Hotové obvazy se posílají do Prahy a prostřednictvím charity do nemocnic – Leprosárií v Indii a Tanzánii. Díky vaší lásce a velkorysosti pracujete zadarmo. Ať vám, i vašim rodinám Pán za tuto bohumilou činnost žehná. „Cokoliv jste učinili jednomu z těchto mých nepatrných bratří, mně jste učinili.“ Občanské sdružení OMEGA plus Společnost sv. Vincence z Pauly, / Kyjov, Brno, Praha/

SVÍCE (pokračování příběhu z únorového čísla...)

Den poté Elišku posedla zlobivá nálada. Ve škole se poprala s kamarádkou a dostala poznámku. Doma odmítla umýt nádobí, že se musí učit, ale místo učení si hrála. Pak měla hlídat mladšího brášku, ale vymluvila se, že musí ke kamarádce zeptat se, co mají za domácí úkol. Ale až do tmy běhala venku. Vůbec jí nevadilo, že maminka má o ni strach. Při návratu domů byla místo prosby o odpuštění drzá. Tatínek už začal vytahovat pásek, ale maminka to zkusila po dobrém. „Pamatuješ si, o čem jsi mluvila včera se svíčkou? Jak jsi jí vysvětlovala, že svíčka, která nesvítí, je k ničemu? Když jsi byla u prvního svatého přijímání, slibovala jsi, že budeš svítit dobrými skutky, ale nějak rychle jsi na to zapomněla a dneska se chováš, jako by k tobě Pán Ježíš nikdy nepřišel, jako bys ho nikdy nepozvala do svého srdce. Myslíš, že je to v pořádku?“ To si Eliška nepomyslela. Celá zčervenala, jak se styděla. A pak docela potichoučku slíbila mamince: „Maminko, já už to nikdy neudělám. Já nechci být vyhozená v popelnici, protože neplním svůj úkol. Prosím tě, odpusť mi, že jsem dneska tolik zlobila a pojď se mnou poprosit taky Pána Ježíše, aby mi odpustil, že jsem ho tak zklamala.“