Únor 2010
Kvasice, Těšn ov ice, Zlámanka
Drazí bratři a sestry v Kristu! Pomalu se blížíme k popeleční středě a to v nás může vyvolávat různé pocity. Někdo si třeba řekne: „Ach jo, zase nemůžu chodit na diskotéku!“ nebo: „To zas bude nuda!“ Dostal jsem kdysi od jednoho farního časopisu otázku: „Jak se může katolík bavit v postní době?“ a odpověděl jsem asi takto: „Myslím, že je užitečné a velmi dobré, abychom respektovali ráz doby. Když se můžeme radovat, tak se radujme, když máme dělat pokání, tak se postěme. Osobně v postní době nevyhledávám zábavu. Spíš bych se tedy asi ptal jinak: „Jakým způsobem bych měl tu postní dobu prožít já, aby mi to přineslo duchovní užitek?“ nebo: „Kde jsou moje rezervy a možnosti v oblasti postu, jak bych měl na sobě pracovat, co bych si mohl v postní době odepřít?“ atd. Kristus nám na svém životě ukazuje, že se chodil radovat i na svatby, ale taky chodil tam, kde byla nějaká těžkost, bolest a smutek. Nevyhýbá se ani radosti ani smutku. Prožívá s námi všechno. Každý z nás tedy na jeho životě může najít velkou dávku inspirace pro sebe. A to jak v radosti tak i v půstu. A ještě jeden rozměr bych rád zmínil. Jednou nám exercitátor dal podnět k zamyšlení, že totiž naše pojetí půstu není úplně dobré, protože když už se postíme, tak se prostě jen postíme, ale chybí nám důležitý biblický prvek s půstem odjakživa spojovaný a to je almužna. Půst bez almužny není půstem úplným. Loni se objevila charitní aktivita nazvaná: Postní almužna. Charita tím reagovala na tento dlouhou dobu opomíjený rozměr půstu a nabídla nám všem, aby ten půst, který se snažíme prožívat byl užitečný nejen pro náš duchovní život, ale i pro
zlepšení životních podmínek lidí, kteří na tom nejsou tak dobře jako my. Když jsem před devíti lety prožíval duchovní obnovu s italskou mládeží v Dolomitech, byl jsem zaskočen jednou katechezí, kde se říkalo, že svět je obecně ekonomicky rozdělen na bohatou severní polokouli a strádající jižní polokouli. To bylo pro mě nové zjištění, nikdy předtím mě to nenapadlo. Navíc jsem jako dítě socialismu spíš vnímal rozdělení světa na bohatý západ a chudobný východ, k němuž jsem se také počítal. Ti mladí Italové mi trochu pootevřeli oči a já jim musel dát za pravdu, že už ani naše Česká Republika není na tom zdaleka nějak moc špatně. Spíš dobře. Ale těch opravdu chudých, strádajících a trpících zemí je víc než dost. Nyní aktuálně je na tom asi nejhůř zemětřesením postižené Haiti. To všechno jsou, drazí bratři a sestry, veliké výzvy pro každého z nás. Tyto výzvy nám jistě mohou velmi pomoci nacházet odpovědi na otázky typu: „Jak mám prožít tuto postní dobu?“ Přeji nám všem, abychom ty správné odpovědi nalezli.
P. Petr Utíkal, farář
APOŠTOLÁT MODLITBY NA MĚSÍC ÚNOR 2010 • • •
Za vědce a intelektuály, aby upřímným hledáním pravdy dospívali k poznání jediného pravého Boha. Aby si církev uvědomovala své misijní poslání a snažila se věrně následovat Krista a hlásat evangelium všem národům. Aby všichni trpící, nemocní a postižení našli sílu spojit své utrpení s křížem našeho Pána.
POZVÁNKA NA AKCI FOLKAŘI Jednota Musica sacra, o které jsme vám psali v prosincovém čísle Farního listu, pořádá akci Folkaři. Jde o setkání vedoucích mládežnických skupin. Cílem setkání je rozšířit si pohled na folkovou hudbu, kterou jistě hrajete a zpíváte v kostele. Akce se koná dne 13. února 2010 v sále na faře u kostela sv. Jakuba v Brně. Program začíná v 10 hodin a bude ukončen ve 14 hodin bohoslužbou v kostele sv. Jakuba. Programovou náplní budou přednášky o výběru písní po liturgické a hudební stránce, dále workshopy a samozřejmě výše zmiňovaná závěrečná bohoslužba. Všechny zájemce srdečně zve Musica sacra.
2. ÚNORA-UVEDENÍ PÁNĚ DO CHRÁMU-HROMNICE Čtyřicet dní po svém narození byl Ježíš představen v chrámě. Josef s Pannou Marií se poslušně tomuto zákonu podřizují a přinášejí Ježíše do chrámu. Setkávají se tu i se stařičkým Simonem a Annou. Simon mluví o Ježíšovi jako o světle národů. Tedy o někom, kdo osvětluje cestu každého člověka. Zapálená svíce vždy znamená přítomnost Pána Ježíše Krista a zároveň k nám promlouvá: „Když hořím, tak se zmenšuji. Kdybych se nezmenšovala, nevydávala bych světlo. To znamená, že se obětuji.“ Obětovat se znamená zapomínat na sebe, udělat něco pro druhého a také se ovládat. (J. Skopalíková, katechetka ve farnosti Zlámanka) VÝSLEDKY TŘÍKRÁLOVÉ SBÍRKY 2010 V letošní tříkrálové sbírce se vybralo v Kroměříži a v přilehlých obcích celkem 527 837 Kč, což je o 16 023 Kč více než v loňském roce. Přičemž v městě Kroměříži bylo vybráno 190 314 a v okolních vesnicích kroměřížska 337 523. Počet zúčastněných vedoucích skupinek bylo celkem 118, z toho mužů 37 a žen 81. Počet plných pokladniček byl 123. Přehled částek vybraných v jednotlivých obcích je uveden v tabulce. Těšnovice Trávník Vrbka Bařice Velké Těšany
5 277,6 825,6 650,4 571,3 710,-
Zlámanka Kostelany Újezdsko Lhotka Lubná
1 680,5 217,1 084,1 084,9 687,-
58% z celkové částky půjde na nákup kompenzačních pomůcek do Charitního domu pokojného stáří v Cetechovicích, na přímou pomoc a na pomoc lidem postiženým zemětřesením na Haiti. Oblastní charita Kroměříž ze srdce děkuje všem dárcům. Děkujeme také všem, kdo se na Tříkrálové sbírce podíleli, vedoucím skupinek a koledníkům. Děkujeme také otci Petrovi za požehnání a modlitby. (Mgr. Josef Šebestík, pastorační asistent)
OBVAZY PRO MALOMOCNÉ Některé Charity v naší republice vyvíjejí bohumilou činnost: pletení obvazů pro malomocné. Dobrovolnice pletou obvazy ze speciálních přízí na velkých cívkách. Každá farnost obdrží zatím jednu velkou cívku. Obvazy se rovněž pletou z příze Sněhurka bílé barvy (cena je asi 25Kč), což je stoprocentní bavlna, která nedráždí rány statickou elektřinou, je tenká a dobře drží. Tyto obvazy je možné vyvařovat. Obvazy se pletou vroubkovým vzorem stále hladce na jehlicích č.2. Při výrobě úzkého obinadla se začíná na 25 ok vždy včetně ok okrajových. Délka obvazu je 275 vroubků, tj. délka asi 1 metr a šířka 8-10 cm. Materiál a rozměry obvazu je třeba dodržovat. Je dobré si vždy po 50 řadách uvázat barevnou šňůrka nebo zapíchnout špendlík. Hotový obvaz je nutno zapošít. Hotové obvazy se vyperou a vyvaří. Prostřednictvím Charity je obvazový materiál zasílán do nemocnic v Indii a Tanzánii. Snad vás, milé sestry v Kristu, tento článek osloví. Věříme, že se najdou ochotné ruce ze všech věkových kategorií v Kvasicích, Těšnovicích i ve Zlámance. Modlíme se za vaši ochotu pomáhat. Pán Bůh zaplať. Hotové obvazy předejte našemu duchovnímu správci, otci Petrovi. (rybička) HAITI Haiti je nejchudší zemí západní polokoule a často musí čelit následkům přírodních katastrof. Jistě nikomu neunikla ta nešťastná zpráva o ničivém zemětřesení, které tuto zemi v nedávné době postihlo. Ale o tom píší jiné zpravodaje, to není podstatou mého příspěvku. Prostřednictvím Arcidiecézní charity Olomouc, která realizuje projekt Adopce na dálku i na Haiti, se minulý rok (2009) farnost Kvasice stala „adoptivním rodičem“ dívky jménem Augustave Linda z města Gonaveis. K získání finančních prostředků je v našem kostele u bočního oltáře umístěna modrá pokladnička. Do konce roku 2009 se v ní shromáždilo 3501Kč. Část ročního poplatku byla uhrazena i z předvánočního prodeje cukroví, pohlednic a svícnům které vyráběly děti z naší farnosti. Celkem jsme získali 1355Kč. Děkuji dětem za jejich vydařené výrobky a Vám všem za finanční podporu. Závěrem Vás chci vyzvat, abychom v modlitbách pamatovali na situaci na Haiti a zvláště pak na naši adoptovanou dceru. (Marie Gazdošová, farnost Kvasice)
O POKLAD SNĚŽNÉHO MUŽE „Ladovská zima za okny je…“, zní z rádia slova známé písničky Jaromíra Nohavici. I nás jímá bílá nostalgie a spolu s ní i zdravá touha po dobrodružství. A tak bylo nebylo…jednoho večera jsme se sešli společně na faře ve Zlámance. Bylo nás rovných deset, pět holek a pět kluků. Dobrodružství mohlo začít. Nejprve jsme si vyslechli příběh muže, který měl tolik odvahy, že šel po stopách Yettiho a hledal poklad, který právě sněžný muž střeží. Na cestu se vydal na základě dopisu svého dědečka, který poklad skutečně objevil, ale nestihl si ho užít, protože ho nemilosrdná ruka strážce pokladu sněžného muže - dopadla a on za svou troufalost zaplatil životem. Poslouchali jsme jedním dechem legendu o jeho putování, o nebezpečích, která ho na cestě provázela a hlavně o jeho konečném setkání se sněžným mužem - strašným netvorem - jehož mrazivý dech jsme téměř cítili. Teď i my jsme drželi tajemný dědečkův dopis Johnymu, který popisuje cestu k pokladu. Bohužel byl velmi špatně čitelný, chyběla nám spousta písmen. Museli jsme je získávat splněním různých úkolů. Podle obsahu dopisu jsme měli nejen najít cestu k pokladu, ale i čtyři klíče, kterými byla uzamčena truhla. Se všemi nástrahami jsme si poradili. S některými hravě, u jiných jsme se hodně zapotili. Ale myslím, že pan Foglar i pan Verne by z nás měli radost. Když jsme vysílení a promrzlí našli náš poklad, který byl převážně čokoládový, na místě jsme ho s chutí snědli. A protože už bylo hluboce po půlnoci, tak jsme skočili honem do spacáku a naše fara se zahalila do tmy. Ve snu jsme byli někde v Alpách se sněžným mužem, Johnym i jeho dědečkem a na zamrzlém horském jezeře jsme společně hráli hokej. A venku…venku za okny byla bílá ladovská zima. (horská expedice Najdiyettiho, farnost Zlámanka) LEDOVÝ FOTBAL My, milovníci fotbalu (samozřejmě v čele s otcem Petrem) jsme se minulou neděli vydali na zaledněné kvasické hřiště za účelem nevšedního sportovního zážitku. Nedali jsme se ničím odradit (ani mrazem, ani náledím, ani ohrožením svého zdraví či života a ani tím, že teprve leden). Jindy jen obyčejná kopaná se v našem podání na zledovatělém hřišti změnila na nebezpečný adrenalinový sport. Za všechny účastníky mohu říct, že jsme si to náramně užili. A proto bych chtěl také poděkovat Pánu Bohu, který nám na přímluvnou modlitbu našich maminek, sester a manželek zachoval
v celistvosti všechny naše končetiny a samozřejmě otci Petrovi za výborný nápad. Prostě zelená je tráva, fotbal to je hra za každého ročního období, i v lednu. Nebo by se spíše dalo říci pod ledem je tráva, hřiště samá kra? (Jiří Čermák, farnost Zlámanka) TANEČNÍ VEČER V KVASICÍCH Všichni, kdo milují tanec, poslouchají dobrou hudbu nebo se zkrátka rádi dobře baví, jistě neodolali srdečnému pozvání kvasické farnosti na Taneční večer, který se konal v sobotu 16. ledna v Kvasicích. Je nutné poznamenat, že tato akce neměla chybičku. Na každého hosta čekalo hned u vchodu milé přivítání. K dobré náladě přispěla dobrá hudba skupiny Faťamorgana pod vedením otce Petra. Pěkným a zajímavým zpestřením programu byla ohňová show a samozřejmě nesměla chybět ani půlnoční tombola. Taneční parket byl stále plný a myslím, že i „netanečníci“ se dobře bavili. Večer uplynul než jsme se nadáli a mnohým z nás se ani nechtělo odejít. Tak zase za rok? (Soňa Čermáková, farnost Zlámanka) ROČNÍ VÝUČTOVÁNÍ PŘÍJMŮ A VÝDAJŮ VE FAROSTECH Kvasice
Těšnovice
Zlámanka
246 433,100 000,80 000,50 000,-
102 431,5 153,24 108,-
94 446,12 910,-
66 760,97 990,27 110,16 996,332 002,5 673,122 065,-
18 956,31 547,6 353,2 351,137 413,42 122,-
22 015,52 696,18 920,2 432,4 299,11 534,-
PŘÍJMY Sbírky Dary Nájemné Příspěvek od Obce Příspěvek od kraje Přísp. od Ministerstva kultury VÝDAJE Odeslané sbírky Režijní výdaje Dary a charitativní výdaje Bohoslužebné výdaje Opravy památek Opravy ostatní ZŮSTATEK K 31.12.2009
PRO ZASMÁNÍ Znáte tu pravdu, pořekadlo či přísloví: Na Hromnice musí skřivánek vrznout, i kdyby měl zmrznout. Možná, že někteří znáte i ten anekdotický příběh, spojený s touto skřivánčí povinností. Přece ten, jak bylo brzy na jaře, právě tak okolo Hromnic a skřivánek si uvědomil, co je jeho povinnost a k čemu se zavázal. Vylétl, rozezpíval se nad polem – ale protože byl přece jen mráz, to víte, únor, pomalu ochaboval, tuhl a ztuhlý chladem spadl jako kámen na zem. Naštěstí na cestu, po které šla právě kráva, a jak to tak občas bývá, přišlo to na ni. Peristaltika se nedá zastavit, zvláště u krávy ne. A jeden teplý kravský koláč dopadl přímo na skřivánka. Ten v teplém koláči roztál, vytřepal hlavičku a hned se dal zase do zpěvu. To ovšem neměl dělat, protože kolem právě letěl hladový jestřáb, uviděl skřivánka, řekl si: „Hele snídaně!“,vytáhl ho a sežral. Z tohoto příběhu plyne nejedno poučení: 1. Nedávej si závazky, na které nestačíš. 2. Když se na tebe někdo… sem tam upustí kus trusu, tak to ještě s tebou nemusí dopadnout špatně. 3. Když jsi v tom až po krk, tak si nezpívej a 4. Když tě z toho někdo tahá, tak to s tebou nemusí myslet dobře… (z knihy Václava Větvičky: Herbář pod polštář) Desetiletého neposedu poslala maminka do náboženství. Když se odpoledne vrátil, ptá se ho, co se naučil. Děcko vypráví: „No, paní katechetka nám vyprávěla, jak Bůh vyslal Mojžíše za nepřátelské linie na záchrannou misi, která měla vyvést Izraelce z Egypta. Když se dostal k Rudému moři, nechal své ženisty udělat pontonový most a všechny dostal na druhou stranu. Potom vysílačkou požádal velitelství o leteckou podporu. Jejich bombardéry vyhodily most do vzduchu a mise byla splněna.“„Počkej, tohle vám fakt říkala paní katechetka?“„No, ne přesně. Ale kdybych ti to řekl tak, jak to říkala ona, nevěřila bys mi.“ Rybaří takhle jeden farář ve Vltavě a vytáhne zlatou rybku. Jak už to tak zlaté rybky dělají, tak i tato prosí, že když bude puštěna zpátky do vody, splní svému dobrodinci přání. Farář se podiví, že se rybce chce nazpátek do té špinavé vody, pak ji však pustí a vyslovuje své přání: "Co kdybys udělala něco s tou válkou v Afgánistánu..." "Hele", odvětí rybka, "já jsem jenom obyčejná malá vltavská zlatá rybka... Války - to je na mne moc. Zkus si přát něco jinýho." "Taky bych si přál, aby všichni mí farníci byli zbožní, trpěliví a milí." Rybička se chvilku zamyslí a pak říká: "Kde že je ta válka...?"
SVÍCE Eliška dostala k prvnímu svatému přijímání krásnou svíčku. Při slavnostním obědě si ji chtěla zapálit. Ale svíčka nechtěla. „Nezapaluj mě! Mám strach z ohně a kdybych hořela, byla bych čím dál menší a má krása by přišla nazmar a sama bych z toho nic neměla. Nezapaluj mě!“ Eliška se dala umluvit a svíčku nechala na polici. Svíčka byla ráda. O několik dní později s večer přihnala bouřka a potrhala elektrické vedení. Všude byla tma. Eliška nahmatala svoji svíčku a řekla jí: „Jsi jediná svíčka v domě. Všichni tě moc potřebujeme. Pojď, já tě zapálím, budeš svítit, abychom nezakopli a nějak si neublížili.“ Ale svíčka zase spustila: „Nezapaluj mě, mám strach z ohně. Kdybych hořela, byla bych čím dál menší a nic bych z toho neměla.“ Tentokrát se Eliška nenechala přemluvit. Rozzlobeně řekla svíčce: „Co si myslíš, k čemu by byl bonbon, který by nebylo možné vybalit ze staniolu? Leda na vyhození. Mohla bych ho cumlat třeba půl roku a stejně bych nevěděla, jakou má chuť. Zrovna tak je zbytečná svíčka, která nechce svítit. Hodí se tak akorát k tomu, abych ji přiložila do kamen, aby se rychleji oheň rozhořel. A kdyby ani tam nechtěla hořet, musela bych ji vyhodit do popelnice. Tak si to rozmysli!“ To se ví, že svíčka to měla rozmyšlené hned. Nechtěla skončit v popelnici a tak rychle řekla: „Víš co? Zapal mě, možná to nebude tak hrozné, jak si teď myslím.“ Když asi za hodinu elektrikáři opravili poruchu a v domě opět zazářily žárovky, prohlásila svíčka: „ To byla krása! Až budeš příště potřebovat, přijď mě klidně zapálit. Já už si nebudu vymýšlet a ráda budu užitečná.“
(z časopisu Nezbeda)
