JANÁČKOVA AKADEMIE MÚZICKÝCH UMĚNÍ V BRNĚ Divadelní fakulta Ateliér Divadlo a výchova Dramatická výchova
Plejády (inscenace hraná dětmi s dílnou po představení) Dokumentace bakalářského absolventského projektu
Autoři práce: Adéla Marešová a Pavel Heřmann Vedoucí práce: MgA. Kamila Kostřicová Oponent práce: MgA. Jitka Vrbková
Brno 2014
Klíčová slova: Inscenace, dílna, diskuze, specifická skupina, základní waldorfská škola, spoluautoři, autorská divadelní tvorba, amatérské divadlo, divadlo a výchova, hra
Keywords:
Performance, theatre workshop, discussion, specific group, Waldorf primary school, coauthors, devising theatrical creation, amateur theatre, theatre in education, game
Anotace:
Plejády hvězd, ať už ty zářící na nebi, nebo ty lidské. Všechny jsou v našem projektu patrné. Klíčovým cílem bylo vytvořit inscenaci, na základě tvůrčí diskuse a hry. Hra pro nás znamenala důležitý odrazový můstek, který dokázal propojit a vystihnout naši skupinu dětí, se kterou jsme pracovali. Nejdůležitější pro nás bylo vytvořit autorský scénář, který bude mít sdělení, postoj a ukáže ty děti, které my jsme vídali půl roku v rámci celého projektu. Dílny, které proběhly po představení, se opíraly o reflexi inscenace, zhlédnutého záznamu a případného zlepšení divadelního tvaru. Hravost, individualita, názor, dětskost, létaní ve vesmíru, to vše jsme si v dětství prožili a byla to léta, kdy nám byl vesmír malý. Chtěli jsme zachytit okamžik, který je právě ten nejkouzelnější, který nás dokáže posunout až za hranice dospělého uvažování. Okamžik, díky němuž máme možnost nahlédnout do dětského světa plného kamarádství, fantazie, dobrodružství, dětských lumpáren a sladkostí. Mít tak možnost vrátit čas, zavřít oči a vrátit se do chvil, kdy nám bylo sedm let. Chtěli jsme zachránit svět, běhat po lese s klackem v ruce a snažit se odehnat stromy, ty amorfní mimozemšťany. Hranice pro nás neexistovaly. Tento pocit bychom chtěli navodit i v divákovi. Ať se zasměje, zamyslí a omládne naší inscenací minimálně do plínek, kdy jsme nebyli Jirkou, Mikulášem, Sofčou, Dinou, Rajčetem, Idou, Vendy, Dorotkou, Karčou nebo Eliškou, ale byli jsme kosmonauti zachraňující planetu Zemi. Před kým? Před námi samotnými. Ale nebude to tak černé, jak to zní, když to nakonec skončí v posteli s vyčištěnými zuby a bonbónem v puse.
2
Annotation: Pleiades stars, whether the shining ones in the sky or the elemental beings. All are evident in our project. Our key objective was to create a production, based on creative discussions and games. The game meant for us an important point, which helped interconnect and describe our group of children that we worked with. The most important for us was to create a copyright scenario that will include communication and attitude and that will show these kids that we’ve been seeing throughout the six months project. The workshops that took place after the presentations were based on reflection of the production, record of the play and possible lead to improvements of the theatrical form. All we’ve experienced in the childhood, years when the universe was small for us, the playfulness, individuality, opinion, childlike, flying in space. The most magical moment was what we wanted to capture, such a one that can move us beyond the boundaries of an adult thinking. The moment is insight into the child's world full of friendship, fantasy, adventure, children's pranks and sweets. Having the opportunity to turn time back to close eyes and go back to the moments when I was seven. I wanted to save the world; I was running around the woods with a stick in a hand and tried to scare off the trees, those amorphous aliens. Boundaries didn’t exist for us. This feeling was what we wanted to evoke in the viewer. Feeling that he can laugh, think and rejuvenate with our production at least to the nappies. To the times, when we were no Jirka, Nicholas, Sofča, Dina, Rajče, Ida, Vendy, Dorotka, Karča or Eliška, but we were astronauts saving the planet Earth. Before whom? Before ourselves. But it's not as black as it sounds, when it ends up later on in a bed with brushed teeth and candy in the mouth.
3
Téma projektu:
Tvorba autorské inscenace nejen vedoucích, ale i dětí a jejich vědomá práce na recepci a reflexi vlastní tvorby a její prezentace s následnou aplikací na proces reprízování.
Forma projektu:
Divadelní tvorba (ve formě půlročního setkávání, vždy 1,5 hodiny týdně) se specifickou skupinou účastníků (1. – 5. třída ZŠ) směřující k veřejnému divadelnímu výstupu.
Cílová skupina:
Účastníky projektu byly děti z Waldorfské základní školy a mateřské školy Brno (12 žáků). Děti byly zapojeny do tvorby autorské inscenace jako spoluautoři námětu, spoluinscenátoři a hlavní interpreti; rovněž byly účastníky reflektivní a tvůrčí dílny k této vytvořené inscenaci. Je patrné, že naše skupina byla různorodá po více stránkách. Věkový rozdíl byl hodně znatelný při zkouškách, kdy mladší děti měly potřebu vše komentovat a brát si slovo. Ty starší byly spíše pozorovateli a tiššími tvůrci v kolektivu. Ku prospěchu věci bylo, že se skupina sžila se svými odlišnostmi a vyvážily se tak dva protiklady (introverze a extroverze) a fungovala i jako kolektiv. Postupně se bohužel stalo, že nám odpadli dva účastníci, díky malému zájmu o „dramaťák“. Do konce vydrželi ti nejsilnější a nejotrlejší jedinci. Velkým problémem účastníků bylo smířit se s tím, že v rámci inscenace probíhaly změny scén, textu a postav ve scénáři. Doposud neměli totiž zkušenosti s tvorbou autorské inscenace. Jejich zkušenosti byly takové, že děti dostaly text, kostým a do celkového procesu tvorby se zapojovaly minimálně. Další velké specifikum této skupiny je, že chodí na Waldorfskou školu a mají jiný přístup k učivu, k autoritám a vlastní kritice. Byl zážitek pracovat s touto skupinou, která velice ráda diskutuje. Jako lektoři jsme byli hodně kamarádští a někdy, kdy bylo potřeba se soustředit a koncentrovat, toho děti zneužívaly a byli jsme nuceni na konečných zkouškách trošku přitvrdit, abychom dosáhli kýženého výsledku. Vyskakoval nám všudypřítomný pot na čele při „kočírování“ jejich toků myšlenek, nápadů a názorů jak sociálních, tak divadelních. Měli jsme to štěstí znát větu: „Není důležité 4
míti nápad, ale je důležité ho opustit.“ Celkově je skupina hodně zajímavá a tvůrčí, ale stávalo se nám, že jsme někdy museli dát ze sebe tolik energie, abychom je všechny vyslechli, argumentovali a předali konstruktivní názor, že nám někdy na divadlo nezbyl čas. Velkým kontrastem oproti této zkušenosti byl krásný divadelní moment jednoho účastníka Mikuláše. Při premiéře perfektně zvládl situaci, kdy měl jen přinést rozbušku a upozornit na ni. Stalo se, že si vzal baterku a vychutnal si prostor, atmosféru, vycítil tempo situace. To pro nás znamenalo velké zadostiučinění. Celkově ale máme pocit ten, že je inscenování a fixace jevů nebaví a že podruhé do situace nejdou naplno a spíše je vždycky více bavilo to, co jsme nově implantovali, než fixní věci.
Účastníci:
Jiří Beran – 1. tř. Sofie Mattušová – 1. tř. Mikuláš Bartůšek – 4. tř. Ida Kvapilová – 2. tř. Dina Karásková – 4. tř. Ráchel Pellarová – 4. tř. Vendula Zelinková – 5. tř. Karolína Kyzlinková – 5. tř. Dorota Nováková – 3. tř. Eliška Borovská – 5. tř.
Cíle projektu:
a) Cíle výchovně-vzdělávací v rovině umělecké: - podílet se (ve spolupráci dospělí – děti) na vzniku vlastní inscenace - seznámit se prakticky s jednotlivými fázemi tvorby inscenace - vytvořit autorskou inscenaci a prezentovat výsledný tvar publiku
5
- reflektovat proces tvorby i premiéru (hledat možnosti zlepšení sebe sama, ostatních i výsledné inscenace) a závěry z reflexe dále využít v procesu reprízování b) Obecné cíle výchovně-vzdělávací: - nabídnout variantu sebevyjádření se - cíleně rozvíjet dovednost recepce a reflexe vlastní práce i práce ostatních členů ve skupině
Stručný obsah projektu:
Na začátku projektu měly děti za sebou půlroční průpravu v základních divadelních dovednostech (pod vedením Adély Marešové – jedné z autorek tohoto projektu). Od ledna jsme se (v již dvoučlenném týmu) pustili do práce na autorském textu (náměty a nápady vzešly z přípravného procesu v 1. pololetí školního roku 2013/14), leden tak pro nás znamenal přechod z průpravných her do systematické a cílevědomé práce směřující k inscenaci. Přes práci s herním jednáním a tvorbu situací jsme šli s dětmi k inscenačnímu zpracování, ke scénáři, jeho realizaci a fixaci. Chtěli jsme, aby zažily děti jiný proces tvorby a jinou výslednou podobu inscenace, a to v duchu autorského divadla. Tudíž jsme se museli potýkat s dokončováním scénáře na poslední chvíli (což však bylo ve výsledku ku prospěchu věci) a měněním dílčích situací téměř až do premiéry. Děti byly z této práce poněkud stresovanější, ale troufáme si říct, že je výsledný tvar, scénky a obrazy bavily a přinesly více, než když by dostali text a pokyn „Tady si stoupni a deklamuj.“. Premiéra se uskutečnila pro rodiče na WZŠ a MŠ Brno. (Více viz níže „Inscenační záměr“.) Po této zkušenosti s přítomnými diváky proběhla dílna, ve které jsme se zaměřili na reflexi procesu tvorby a prvního představení a rozvíjeli jsme připomínky dětí, které poprvé absolvovaly divadelní vystoupení před publikem. Využili jsme tak čerstvě nabité zkušenosti k dalšímu seberozvoji, ke zlepšení výsledného tvaru a samotného pocitu dobře odvedené práce. Největší satisfakce pro nás pro lektory byla v reflexi zhlédnutého představení po premiéře, kdy žáci vypozorovali chyby inscenační, herecké i atmosférické.
6
Časový plán projektu:
Září – prosinec 2013: před-přípravná část Leden 2014: posílení lektorského týmu o jednoho člena, tvorba autorského textu Únor: shromažďování materiálů pro kostýmy, hledání tématu inscenace Březen: uvedení namyšlených situací do prostoru, první vlna kostýmování Duben: hlavní proces zkoušení Květen: dokončení scénáře, zhotovení scénografie a propagace, premiéra + dílna + dokumentace projektu Červen: repríza + veřejná prezentace projektu – festival Sítko
Popis inscenačního záměru:
Vzhledem k charakteru a specifičnosti skupiny (viz výše) jsme se k výslednému tvaru propracovávali skrze hry, cvičení a hlavně diskuzi dětí. Na základě těchto pilířů získávala inscenace hrubý scénář, který se cizeloval během dvou měsíců, kdy se děti učily základy vzniku divadelního tvaru. Postupně se seznamovaly s divadelními složkami jako je dramatický text, herec, kostým, rekvizita. Během zkoušení se děti učily přirozenému pohybu na jevišti, mluvení na prostor, srozumitelnému a jasnému podávání důležitých informací divákovi, zacházení se základními principy mizanscény, soustředění se a spolupráci. Bohužel tyto poznatky a dovednosti zůstaly spíše v procesu tvorby než ve výsledné inscenaci a jednotlivých představeních (samozřejmě v různé míře - jak u koho a jak v čem). Musíme ale přihlédnout k tomu, že je to způsobeno i přístupem, který je dětem překládán ve Waldorfské škole. Děti mají potřebu více o věcech diskutovat, obhajovat se a hrát teď a tady. Je pro ně těžké vracet se zpět se stejnou intenzitou jako při prvotním nápadu. V této práci to někdy bylo spíše na škodu, děti se nechávaly diskuzemi unést v myšlenkách. Základní pedagogicko-inscenační taktika byla (stručně) následovná: - Inscenaci a samotnou tvorbu jsme koncipovali především na základě využití herního jednání, tudíž nám šlo o co nejpřirozenější projev dětí. - Dalším záměrem, který jsme sledovali, byla čitelná výpověď nejen pro rodiče a dospělé, ale také pro vrstevníky účinkujících. 7
- Ve scénografii jsme se snažili použít atraktivní a efektní prvky, které budou bavit nejen herce, ale také divákovo oko. - Ústředním cílem projektu byla seberealizace a prezentace dětí, jejich názorů a postojů vůči dospělým, které jsme se snažili zachytit v inscenaci.
Zcela původním námětem byli hrdinové z knížek a heslo „V každém z nás je hrdina!“. A hrdinstvím je byť jen se postavit na jeviště. Dalším motivem byla světelná loutkárna. Cestovatelé jako dopadající kužel světla a potkávající postupně různé příhody vycházející ze hry na vesmír. Na náš vesmír, kdy jdeme zachránit planetu Zemi. Krátká dětská glosa obohacená o divadelní prvky tak, aby bavila nejen účastníky při jejich hře, ale i diváky při jejím sledování. Pochopit, že dobro je v každém z nás a nikdo by na to neměl zapomínat.
Zhodnocení na závěr:
Ač jsme si kladli velké cíle, nároky na vytvoření inscenace hrané dětmi, došli jsme k úskalím, kterých bychom se, pokud by se práce měla opakovat se stejnou skupinou, nebo minimálně v podobném věkovém a charakterovém složení, ve své budoucí práci raději chtěli vyhnout. Po této zkušenosti na prvním místě musíme konstatovat, že si k vytvoření inscenace hrané dětmi (ve věkovém rozmezí 6-12 let) vždy přineseme pevný scénář. Je to pevná kostra, která je stabilní (v nestabilní dětské hře) a dává více prostoru k preciznější práci na formě/tvaru. Domnívám se, že nelze psáti scénář společně s dětmi na základě hry. Jak už jsme psali výše, dětská hra není stabilní, je odbíhavá – v tématech i prostředcích vyjádření. Proto možná představení nebylo tzv. „pevné v kramflecích“ (temporytmicky, vyzněním mikrosituací, ale i soustředěností). Hra jako prostředek komunikace je s dětmi nepostradatelná, důležitá, ale jako pouhý doplněk, nasměrování, klíč. Dalším úskalím se nám jevila nesourodost skupiny. Je až zarážející rozdíl mezi „prvňáčkem“ a „páťákem“. Jejich očarování světem je diametrálně rozdílné. Mladší děti měly jiné potřeby rozložení práce v čase, pozornosti, potřebují intenzivnější věnování se jedinci, inklinují spíše ke hře než k povinnostem. Na rozdíl starší dětští účastníci doufali 8
v kontinuálnější soustředěnější práci, v rámci možností. Poměrně velkou problematiku a ztrátu času jsme pocítili, pokud menší děti neuměly psát a číst. V homogenní skupině bychom pracovali s prostředky paušálně blízkými. Takto se výsledky práce tříštily a poměrná část cvičení byla, zpětným pohledem, spíše ke škodě a ztrátě času. Tyto faktory možná zapříčinily neúplné naplnění cíle: vytvořit autorskou inscenaci. Protože si posléze musíme přiznat, že výsledek jako svébytná inscenace nefungoval a bereme ho jako vhled, návštěvu do rekonstruované dětské hry, což se za divadelní arteakt považovat přeci jen nedá. Za tuto zkušenost však děkujeme a dle rčení „Všechno zlé je k něčemu dobré“ či „Chybami se člověk učí“, bereme práci s tak specifickou skupinou za obrovský přínos pro každého z nás.
Autoři projektu: Adéla Marešová: Zajištění účastníků, prostoru pro realizaci projektu, práce při dílnách před i po představení, tvorba scénáře, komunikace s rodiči a školou účastníků, herec, režie
Pavel Heřmann: Práce při dílnách před i po představení, tvorba scénografie, zajištění propagace (plakátu), režie
Pozn.: Chtěli bychom podotknout, že všechny úlohy, které si projekt žádal, jsme společně diskutovali, připravovali a vzájemně konstruovali. Nelze přesně určit, kdo měl větší či menší podíl na inscenaci.
Na projektu spolupracovali: MgA. Kamila Kostřicová – konzultace, vedení projektu, dobré rady
9
Finanční zhodnocení: Nákup skafandrů: 605 Kč Výtvarné potřeby: 233 Kč Výroba planety Země a vesmírné rakety: 50 Kč Celkem: 868 Kč
Poznámka: PODROBNÁ DOKUMENTACE PROJEKTU (VČETNĚ VIDEOZÁZNAMU PŘEDSTAVENÍ A REFLEXE DÍLEN A VÝSLEDNÉHO TVARU) JE DOSTUPNÁ NA ATELIÉRU DIVADLO A VÝCHOVA DIFA JAMU V BRNĚ.
Seznam příloh: 1. Fotodokumentace ze zkoušek 2. Pracovní scénář 3. Plakát inscenace
10
Ad 1. Fotodokumentace ze zkoušek
11
12
13
Ad 2. Pracovní scénář
Plejády 1. Schovka!! 2. Zařve ženská: Smradi jedni, co mi tady řvete pod okny!! Jděte si po svých, nebo na Vás pošlu Azora!! 3. Děti: Ženská jedna protivná. Nesnáším ji. Není den, kdy by na nás neřvala. Nesnáším lidi. Já taky nesnáším lidi. 1. Dorotka: lidé používají příliš mnoho chemie./ lidé se přetvařují a nejvíce sami před sebou 2. Jiřík: Lidé kouří a ničí si tím zdraví. 3. Vendy: Lidé mluví strašně sprostě. Nejvíc sedmáci osmáci a deváťáci 4. Ida: Lidé se nestarají o své zvířátka. 5. Kája: Lidé jsou hrozně nešťastní, hlavně ta ženská. 6. Dina: Lidi jsou líní. 7. Rajče: Rodičové se rozvádějí, hlavně ti mí. 8. Já tak nemám ráda dospělí lidi!!! 9. Někteří lidé jsou prostě zlí. A nejvíc ta ženská, ze druhého patra. Zhasnou naráz. 4. Tak jdeme domů, jo, stejně mám úkol do matiky. Už jsem měla být na večeři… Sofča začne ječet. Děti: Nééé, buď potichu, zmlkni, co blbneš?! Chceš aby nás znovu seřvala?! Sofino!! Co ti máme slíbit, abys byla ticho???? Sofča: Pojďte si zahrát na náš vesmír, kde nejsou žádní dospěláci. Děti: Já, nikdy… cožééé? To nemyslíte vážně!!! V žádném případě. Nikdy. Ne. Ne. No signal. 5. Sofča: No tak pojďte, zahrajeme si na záchranu lidstva!! Přineste si své SKAFANDRY!! (Jdou si najít své skafandry) (Oblékají se a navzájem se komentují.) (Až se oblečou, postupně, kdo bude dřív, se postaví dopředu do lajny a představí svého hrdinu, za kterého poletí do vesmíru.) 14
1. Krásná kloboučnice. 2. Stydlivá Silva. 3. Skromná Stefi. 4. Hravá hermiona. 5. Hustá Harley. 6. Mazaný Manfred. 7. Usměvavá Esmeralda. 8. Vražedná Wendsdey. 9. A jako poslední Frantík Fazolka. 6. Kloboučnice: 10-9-8-7-6-5-4-3-2-1 (Všichni se shluknout, Mikuláš vezme zezadu raketu, v chumlu vzlet rakety.) (Mikuláš vyletí s raketou a lítá s ní mezi prolétajícími balóny, kterými si po dvojících házejí ostatní.) (Přistání rakety. Prohledávání prostoru baterkami.) (Měsíční chůze napříč prostorem, tři lekání!!!, ODSTŘIŽENÍ KAMARÁDA A JEHO ZÁCHRANA.) Děti: Zasloužíš na zadek. Proč jsi to udělala?! Chtěla jsi ji zabít? (Mezitím Mikuláš jde pro rozbušku a planetu, nachystá to doprostřed a zavolá ostatní.) 7. Přijdou k té rozbušce. Řeší si kolem rozbušky a budou se dohadovat, proč by měli lidi zůstat naživu, a nebo být zničeni.) Argumenty 8. Sofča: Tady se nic neděje!! Oni to celé proklábosí! (Rozběhne se a odkopne zeměkouli. Tím se rozpůlí a vypadnou z ní bonbóny. To ale děti nevědí. Jak Sofinka nakopává míč, tak se děti zpomaleně otáčí od zeměkoule pryč a krčí se ze strachu výbuchu. Když se nic neděje, otočí se, proč to nebouchlo a pomalu jdou vyzkoumat co je vevnitř,… zjistí, že je to dobré, že jim to chutná.) (Vezmou si každý jeden bonbón a stoupnou si na své místo, jako na začátku.) 9. Děti: To je dobrý. Moc dobrý. (Nabídnou si navzájem.) Mikuláš: Dobré jádro už je v nás.
KONEC 15
Ad 3. Plakát inscenace
16
