Hospodářská politika Téma č. 1: Vztah ekonomiky a politiky, tržní a vládní selhání
Petr Musil
[email protected]
Struktura a zaměření kurzu Vztah ekonomiky a politiky, tržní a vládní selhání 2. Koordinace ekonomiky a hospodářsko-politické koncepce 3. Nositelé, cíle a nástroje hospodářské politiky 4. Keynesiánství a liberalismus 5. Stabilizační politiky: fiskální a měnová politika 6. Další typy hospodářských politik: vnější, strukturální, regionální a sociální politika 7. Praktická aplikace hospodářské politiky ve vybraných zemích (USA, SRN, VB) 8. Praktická aplikace hospodářské politiky ve vybraných zemích (Japonsko, Švédsko, Francie) 9. Realizace modelů intervencionistické koncepce v praxi VTE 10. Realizace modelů neokonzervativní koncepce v praxi VTE 11. Reformy a transformace čs., resp. české ekonomiky 12. Aktuální podmínky vývoje české ekonomiky v kontextu evropské a světové ekonomiky 1.
Studijní materiály Informační systém – studijní materiály – ppt prezentace 2. Základní literatura: 1.
SLANÝ, Antonín a FRANC Aleš. Hospodářská politika. 1. vyd. Brno: Masarykova
univerzita, 2004. 106 s. ISBN 8021034769. Tomeš, Z. a kol.: Hospodářská politika (1900 – 2007), Praha, C.H. Beck 2008. ISBN 978-80-7400-002-7.
3. Doporučená literatura:
Kliková,Ch.,Kotlán,I.:Hospodářská politika, Ostrava,Sokrates 2003 Soukup,P.,Vymětal,P.: Základy teorie a praxe hospodářské politiky, Praha, BIVŠ 2007
Zakončení kurzu Písemná zkouška – multiple-choice test Tematické okruhy již dostupné v ISu: viz katalog předmětů –
úplný výpis informací o předmětu B103HOP
Hospodářská politika – definice pojmu HOPO = přístup státu k ekonomice = soubor nástrojů, jimiž
nositelé hospodářské politiky dosahují vytyčených hospodářsko-politických cílů ...zkrátka jde o to, jak si stát (vláda, centrální banka) definuje šíři
svého zasahování do tržního mechanismu HOPO – jde ruku v ruce se vznikem a rozvojem trhů => stát definoval svůj přístup k ekonomice již ve starověku – tehdy role státu víceméně omezena na zajištění obrany vůči vnější agresi moderní HOPO – od 30. let 20. století jako reakce státu na Velkou hospodářskou krizi
Hospodářství lze chápat jako soubor veškerých aktivit, které vedou k
uspokojení ekonomických potřeb výsledkem těchto aktivit je výroba statků a služeb, tedy zboží hospodářství může mít různé podoby: naturální hospodářství – založeno na autarkii (vše, co potřebuji, si vyrobím
sám) tržní hospodářství – založeno na dělbě práce a specializaci (vyrábím to, co umím nejlépe a směňuji za jiné druhy zboží) centrálně plánované hospodářství – založeno na direktivním řízení hospodářských aktivit (znakem je vysoká neefektivnost, absence soukromého vlastnictví výrobních faktorů)
lidé se obecně snaží své potřeby uspokojovat s co nejmenším
úsilím – snaží se chovat efektivně
Politika lze chápat jako střet různých zájmů, názorů, idejí a vizí o tom, jak
řídit (spravovat) stát co je stát? proč existuje stát? k čemu je stát dobrý? jak by to (stát) fungovat mělo vs. jak to (stát) funguje původní idea existence státu: vytvořit větší územní celek, který by se efektivně bránil vojenské agresi – efektivnější řízení + nižší náklady na obranu (viz např. řecké městské státy, později např. německé spolky) později: lidé přišli na to, že je výhodné některé oblasti (jejich zajištění a správu) delegovat na stát – stejné důvody jako u obrany, tedy větší efektivnost => státní správa jako služba lidem – tato služba placena prostřednictvím daní
Politika vedlejší (vesměs negativní) efekty: tendence k monopolizaci těchto služeb (ať už o to lidé stojí, či nikoli) postupné zmocnění se peněz (střídavé odpoutávání a připoutávání
peněz od drahých kovů) – především z důvodů financování válek postupné omezování svobody a nárůstu státních zásahů (nejen do hospodářství) politici (naši zástupci) sledují především své zájmy (a nikoli zájmy nás, jejich voličů) – viz teorie veřejné volby postupný nárůst přerozdělovacích procesů a objemu přerozdělených peněz přes veřejné rozpočty – např. v roce 1913 5–10 % HDP, 2013 35-55% HDP
Podíl veřejných výdajů na HDP v USA (vybrané sektory)
Zdroj: www.usgovernmentspending.com
Podíl veřejných výdajů na HDP v USA (celkem)
Zdroj: www.usgovernmentspending.com
Veřejné výdaje ve vybraných zemích
Zdroj: Tanzi, Schuknecht (2000)
Politický systém aby bylo řízení státu efektivní, musí být svěřeno do rukou úzké
skupiny lidí + určitému aparátu (ten uvádí rozhodování v život) na základě mechanismu, který svěřuje řízení státu rozeznáváme různé politické systémy: demokratický – o tom, kdo bude řídit stát, rozhodují všichni voliči
ve volbách (zastupitelská demokracie ve všech možných variantách) autoritativní – řízení státu je uzurpováno úzkou skupinou lidí:
absolutistické monarchie – neomezený panovník+oligarchové (zpravidla se dědí z generace na generaci) totalitní systémy – volby jen na oko, fakticky předem dáno, kdo bude mít v rukou moc státu (vypadá jako zastupitelská demokracie, ale ve skutečnosti neexistuje pluralitní systém politických stran)
Vztah hospodářství a politického systému eko. pol. systém systém
Demokratický
Autoritativní
Tržní systém
demokratický kapitalismus
tržní systém bez lidských práv a svobod
-
socialistické země
Centrálně plánovaný
• tržní systém + demokracie: tradiční kapitalistické země jako západní Evropa, severní Amerika, popř. tranzitivní ekonomiky v posl.. 20 letech • tržní systém + autoritativní pol. systém: např. Čína • centrálně plánovaný systém + autoritativní politický systém: např. země sovětského bloku v l. 1948 – 1989 • centrálně plánovaný systém + demokracie: není kompatibilní, tudíž takovou zemi bychom zřejmě nenašli
Příčiny státních zásahů do hospodářství Základní teze: stát chce svými zásahy působit na ekonomiku tak, aby se vyvíjela žádoucím směrem – s ohledem na cíle hospodářské politiky míra státních zásahů závisí na tom, k jakému směru ekonomického myšlení se hlásí aktuální nositelé HOPO státní zásahy mohou mít podobu regulace – je tržně konformní (její míra se může lišit v čase i prostoru), nebo direktivního řízení ekonomiky – není tržně konformní (stát se snaží řídit veškerou ekonomickou aktivitu) – důvod je pak čistě ideologický důvody pro regulaci ekonomiky jsou různé...
Pojem regulace nástroj slučitelný s tržním mechanismem regulace = dohled a kontrola ekonomických aktivit
soukromého sektoru v zájmu ekonomické efektivnosti, spravedlnosti, bezpečnosti a zdraví....nebo....vědomá činnost vlád při usměrňování ekonomického a sociálního vývoje (rozvoje)... kořeny – již v období merkantilismu skutečný zrod regulace – 1870 regulační zákon v Illinois – regulace cen skladování a dopravy obilí
Důvody pro regulaci a její cíle přirozené veřejné potřeby (obrana, právo,
administrativa) přejímání odpovědnosti vládou za uspokojení minimálních základních potřeb (sociální konsenzus) snaha o potvrzení, že trh bere na vědomí vládní výdaje v oblasti zdravotnictví, bezpečnosti, ochrany ž.p. – zdůvodněno tak, že trhy jsou nedokonalé a selhávají CÍLE: tvorba pravidel, přístup k informacím, podpora soutěživosti a konkurence => hlavním důvodem pro regulaci je přesvědčení o tom, že trhy mohou selhávat – pojem tržní selhání
Formy regulace TRADIČNÍ: regulace cen, mezd, odvětví, stimulace hospodářského výkonu stimulující regulace – souvisí s keynesiánstvím
NOVÁ VLNA REGULACE: především ochrana jednotlivců (spotřebitelů, zaměstnanců, firem, skupin), životního prostředí atd. DEREGULACE: odbourávání regulace (USA Reagan, UK Thatcherová, GER Kohl)
Argumenty proti regulaci kde existuje tržní řešení, je regulace nemorální regulace potlačuje lidskou přirozenost – jistota snižující riziko umrtvuje
tvořivost regulace ztěžuje legislativě výklad lidských práv regulace uspokojuje touhu byrokracie po moci – tvorba podmínek pro korupci vlády zasahují i tam, kde selhání trhu není jednoznačně prokázané zakazuje-li vláda směnu, nebo naopak donucuje-li ke směně, nutně snižuje celkový užitek (a tím bohatství) společnosti
=> hlavním argumentem proti regulaci je přesvědčení, že může
selhávat vláda (což je horší než selhávání trhu) – pojem vládní selhání
Tržní selhání taková situace, kdy trh nedokáže zajistit optimální (nejlepší
možné) řešení, tedy kdy trh nefunguje efektivně ...může to být z důvodu: existence nedokonalé konkurence – vznik nákladů mrtvé váhy existence externalit – tržní řešení vede buď k přílišné produkci (v
případě negativních ext.), nebo nedostatečné produkci (v případě pozitivních ext.) existence veřejných statků – takové, kde existuje nerivalitní spotřeba a nevyloučitelnost ze spotřeby (soukromé subjekty nemusí mít dostatečnou motivaci k produkci takových statků) existence nedokonalé informovanosti – asymetrické info, nepříznivý výběr, morální hazard, makroekonomická nestabilita dále – otázka spravedlnosti: je tržní řešení spravedlivé?
Řešení tržních selhání na soukromé bázi: důsledně vymáhat svá vlastnická práva – to
ale může být příliš nákladné => tržní selhání nemusí být napraveno na veřejné bázi: pomocí státních zásahů – stát dokáže vlastnická práva mnohdy vymáhat efektivněji než subjekty na soukromé bázi (pozor!! nemyslí se tím, že stát je lepší hospodář) efektivnější nástroje, jak napravovat důsledky existence externalit
(garantování soukromého vlastnictví, stanovení pravidel a dohled nad jejich dodržováním) efektivnější nástroje, jak vymoci platby za produkci veřejných statků (např. prostřednictvím daní) efektivnější nástroje na udržení soutěžního prostředí na trzích (antimonopolní legislativa a regulace)
Vládní selhání situace, kdy státní zásah vede k horšímu řešení než které nabízí
trh – vláda napáchá víc škody, než užitku důvody vládního selhání: politici a znalost ekonomické teorie – ví politik (úředník) vždy, co
navrhované opatření způsobí? politici sledují především svůj zájem – být opakovaně zvolen, korupce (rent seeking – dobývání renty), teorie byrokracie (úředník vždy zdůvodní svou nepostradatelnost) nevyužití politického kapitálu – politici „prohospodaří“ důvěru, kterou v ně voliči vkládají (viz např. současná vláda premiéra Nečase) časová zpoždění – vznikají při provádění hospodářsko-politických opatření (rozpoznávací, rozhodovací, implementační, účinnostní)
Řešení vládních selhání vládní selhání nelze zcela odstranit, protože: vláda rozhoduje o jiných subjektech – z logiky věci horší informace o
problému než samotní účastníci trhu (viz např. dotační politika) vláda rozhoduje o tom, jak cizí peníze použije v prospěch cizích subjektů (srovnej se situací, kdy si o svých penězích rozhodujeme sami) vláda (politici) nejsou výrazně lepší ani vzdělanější lidé než běžní účastníci trhu – neexistuje žádná osvícená autorita, která by lépe věděla, co je pro nás lepší nebo horší, než my sami vládní selhání lze pouze omezit (snížit) na nějakou požadovanou
úroveň... jak?: omezení prostoru vládě (zmenšit regulované oblasti, zmenšit objem
přerozdělovaných peněz) chovat se zodpovědně při „velkých“ volbách (parlament) zajímat se o správu veřejných věcí (ne lhostejnost vůči tomu, kam plynou naše daně)
Děkuji za pozornost
