Vývoj ekonomiky a hospodářské politiky Běloruska

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra Bankovnictví a pojišťovnictví

Vývoj ekonomiky a hospodářské politiky Běloruska Bakalářská práce

Autor:

Hanna Hudkevich Bankovní management, Investiční bankovnictví

Vedoucí práce:

Praha

Ing., Jan Šolta

2011

Prohlášení: Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci zpracoval samostatně a v seznamu uvedl/a veškerou pouţitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, ţe odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámen/a se skutečností, ţe se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací.

V Praze, 30.6.2011

2

Hudkevich Hanna

Poděkování Děkuji všem, kteří svými radami a materiály přispěli k tomu, abych mohla napsat tuto bakalářskou práci. Zvláštní poděkování patří vedoucímu mé bakalářské práce Ing. Janu Šoltoví za cenné připomínky a rady k obsahu práce.

3

Obsah Úvod 1. Vývoj ekonomiky Běloruska. ............................................................................. 6 1.1 Přehled ekonomického vývoje do roku 1991. .................................................................. 6 1.2 Obyvatelstvo. .................................................................................................................. 10 1.3 Národní hospodářství...................................................................................................... 14 1.4 Inflace. ............................................................................................................................ 20 1.5 Zahraniční obchod. ......................................................................................................... 24

2. Hospodářská politika. .......................................................................................... 28 2.1 Ekonomické reformy. ..................................................................................................... 28 2.2Reforma bankovního systému. ........................................................................................ 29 2.3 Měnová politika .............................................................................................................. 30 2.4 Fiskální politika. ............................................................................................................. 31 2.5 Celní politika. ................................................................................................................. 32 2.6 Zahraničí politika............................................................................................................ 33

3. Postavení Běloruska ve světě. .......................................................................... 34 3.1 Mezinárodní vztahy v období 1991-1994....................................................................... 34 3.2 Mezinárodní vztahy v období 1994-2005....................................................................... 36 3.3 Vztahy s Českou republikou. .......................................................................................... 41 3.4 Běloruska republika a NATO. ........................................................................................ 42 3.5 Vztahy s východními zeměmi. ....................................................................................... 43

Závěr

4

Úvod. Cílem této bakalářské práce je popsat vývoj ekonomiky a hospodářské politiky Běloruska v komparaci s dalšími vybranými součástmi světové ekonomiky. V této práci je prozkoumáno období od roku 1991 po rok 2005. Toto období je mnou zvoleno z důvodu získaní Běloruskem nezávislosti v roce 1991 a jeho následujícím vývoji jako samostatné země. Běloruská republika se nachází ve východní Evropě. Na severozápadě Bělorusko hraničí s Litvou a Lotyšskem, na východě – s Ruskem, na jihu – s Ukrajinou a na západě – s Polskem. Bělorusko spojuje státy bývalého Sovětského svazu se západní Evropou, coţ je prospěšné pro obchodní činnost, ale zeměpisná poloha země často přinášela náročné otázky pro běloruskou politiku. Ekonomická situace ve státě vţdy byla sloţitá a sporná. Mezinárodní společnost se dívala na dění v Bělorusku různě, ale nejčastěji měla kriticky poznámky. V této práci budou objasněny některé sloţky ekonomického vývoje, dějiny hospodářské politiky a mezinárodní působení Běloruska. Metodologie práce: V zájmu naplnění cíle práce byla tato bakalářská práce rozdělená do 3 částí:

1. Vývoj ekonomiky Běloruska- na začátku této časti je krátký přehled rozvoje ekonomiky země jako součásti Sovětského svazu. Dále je charakterizováno obyvatelstvo země, migrační procesy, demografická situace, vývoj národního hospodářství a jeho struktura, vývoj hrubého domácího produktu, inflační procesy v zemi a příčiny jejich vzniku, zahraniční obchod, hlavní obchodní partnery Běloruska, sloţky exportu a importu. 2. Hospodářská politika- v této části práce se budu věnovat politice prováděnou běloruskou vládou od roku 1991 a provedeným reformám. 3. Postavení Běloruska ve světě-v této časti jsou popsány mezinárodní vztahy Běloruska se zeměmi světa a s mezinárodními organizacemi.

5

1. Vývoj ekonomiky Běloruska. 1.1 Přehled ekonomického vývoje do roku 1991. 1. ledna roku 1919 dočasná sovětská vláda Běloruska oznámila manifest o vyhlášení sovětské socialistické republiky Bělorusko (SSRB). Sjezd Sovětů přijal Ústavy BSSR. Základní zákon uplatnil diktaturu proletariátu a stanovil nejdůleţitější úkoly - přechod od kapitalismu k socialismu, odstranění vykořisťování člověka člověkem, zrušení soukromého vlastnictví půdy, lesů, vody, výrobních prostředků a jejich přeměna na veřejný majetek. Práci vyhlásili primární povinnosti občanů. Ústava BSSR legalizovala rovnost občanů bez ohledu na jejich národnost nebo rasu, svobodu projevu, bezplatné vzdělávání. Nejvyšší moc v zemi patřila sjezdu Sovětů. 16. ledna roku 1921 byla podepsána dohoda mezi RSFSR a BSSR, ve které Rusko uznalo suverenitu Běloruska. V tuto dobu Stalin navrhuje zahrnout sovětské státy do RSFSR na právech autonomních republik. Myšlenku sdruţení široce propagovali mezi obyvatelstvem Běloruska. Na běloruském sjezdu sovětů, který se konal 14. - 18. prosince 1922 se delegáti shodli na potřebě vytvoření SSSR. Všesvazový sjezd sovětů, který se otevřel 30. prosince 1922, přijal Deklaraci a Smlouvu o vzniku Svazu sovětských socialistických republik v soustavě RSFSR, USSR, BSSR a ZSFSR.“Svaz přispěl k národní a statní konsolidaci svých obyvatelů. Nicméně, praxe ukázala, ţe on byl neschopen řešit národní otázku v plném rozsahu. Silná centralizace moci ve skutečnosti vedla ke Stalinské “automatizace“ Sovětského svazu.“1 Vstup BSSR do SSSR splnil očekávání pro teritoriální rozšíření republiky. 3. března 1924 území Sovětského Běloruska se zvýšilo na 110 tisíc km2, tj. více neţ zdvojnásobilo, a počet obyvatel na 4,2 milionu. V listopadu 1926 Politbyro se rozhodlo o připojení do BSSR Gomelského a Rechitského kraje. Jako výsledek, druhé rozšíření zvětšilo území BSSR o 25.000 km2 a počet obyvatelů o 649 tisíc lidí. Území BSSR po dvou rozšířeních činilo 125 950 km2 s populací 5 milionů lidí.

1

ZELINSKIJ,D;PINCHUK,V.Istoriya Belarusi (XX-nachalo XXI) .c2000

6

Roku 1921 byla přijata Nová ekonomická politika (NEP), která zavedla jednotnou potravní daň. Rolníci získali právo nakládat s jejich produkty, které zůstaly po zdanění. Zavadění NEP v Bělorusku se shodovalo s převodem pozemků rolníkům. V září 1922, předsednictvo Centrálního výkonného komitétu BSSR přijalo zákon, který prohlásil svobodu volby způsobů vyuţití půdy. Vláda dovolila předání pozemků do pronájmu, vyuţiti námezdní práce a podpořila vývoj druţstev. Pronájem v zemědělství nezískal velké rozšíření. V roce 1925 pronájem pouţívali 7,7%, v roce 1927 - 11% rolníků. V roce 1929 v zemědělství pracovali 81,1 tisíc námezdních pracovníků. Rychle roste počet kooperaci. V roce 1929 existovalo 3.348 sdruţení: melioračních, semenářských, strojních, úvěrových, atd. Spotřební druţstva činili 30% populace. Během NEP existovalo soukromé, druţstevní a státní obchodovaní. V 1922 - 1923 soukromým majitelům patřilo 90% obchodních společností. Zahraniční obchod byl uskutečňován přes komisariát zahraničního obchodu RSFSR. Byl zaveden nový systém řízení velkého znárodněného průmyslu. Stát samostatně řešil koho zvolit do vedení podniku. Výrazný rozvoj malých podniků byl jeden ze zvláštností Běloruska. V roce 1923 mělo Bělorusko 3212 soukromých podniků s ročním obratem ve výši 5432,1 tisíc rublů, probíhal proces sdruţení malých průmyslových podniků. V tuto dobu byly obnoveny a postaveny desítky továren a závodů. Během pouhých několika let bylo postaveno 106 nových podniků. Běloruský průmysl nebyl vyspělým, stavěl se na základě místních surovin. V roce 1926 malý průmysl zaměstnával 73% pracovníků a představoval 58% HDP. V roce 1926 stát si stanovil cíl zvýšit daně, vytlačit z trhu male podniky, sníţit poskytování peněţních a komoditních úvěrů soukromým obchodníkům. To vedlo k omezení činnosti soukromých průmyslových a obchodních podniků. V letech 1927-1928 počet soukromých obchodníků klesl o více neţ 5 tisíc. V říjnu 1939 bylo přijato rozhodnutí o zapojení Západního Běloruska do BSSR. V důsledku toho, území BSSR se zvýšilo na 225.700 km2, obyvatelstvo dosáhlo 10 mln. 200 tisíc lidí. 22. června 1941 začala Velká vlastenecká válka. Na okupovaném území Běloruska nacističtí útočníci ustanovili okupační reţim. “Tři dny před okupací, v tragické pro lidi období, představitelé republiky bez vyhlášení evakuace, tajně opustili město v noci z 24. na

7

25. června.“2 V době okupace bylo v Bělorusku zaloţeno více neţ 260 táborů smrti. V kaţdém okrese byly provozovány koncentrační tábory, věznice a ghetta. K 28. červenci 1944 Bělorusko bylo osvobozeno od německých útočníků. Za dobu války bylo zničeno a spáleno 209 měst, včetně Minsku, 200 sídel, 10.338 průmyslových podniků, všechny elektrárny, zabito 2200000 lidí, spáleno spolu s lidmi 628 vesnic, z nichţ 186 nebylo obnoveno. Na pomoc přišli sovětské republiky. V roce 1944 sovětská vláda přidala na obnovu hospodářství BSSR 490,7 milionu rublů, v roce 1945 - 1,2 miliardy rublů. V roce 1944 – 1945 BSSR obdrţela 37 kovodělných továren, kompletní sady strojů pro automobilové, cyklistické a strojové továrny v Minsku, sklárny ve Vitěbsku, atd. „Tisíce odborníků národního hospodářství přijelo z Ruska, Ukrajiny a dalších republik. Na oplátku tisíce chlapců a dívek z Běloruska jeli na těţbu dřeva, výstavby, obnovu dolů.“ 3K červenci 1945 v republice bylo obnoveno více neţ 8000 průmyslových podniků a dílen. V únoru 1946 bylo obnoveno více neţ 10 tisíc km. ţeleznic, 1735 mostů, začaly pracovat 72 elektrárny. Přesto v záři 1946, kdy byl přijat pětiletý plán obnovy a hospodářského rozvoje pro BSSR 1946-1950, ekonomika republiky byla v těţkém stavu. Průmysl produkoval jen 20% předválečného objemu. Lidé zoufale potřebovali bydlení, oblečení, obuv a další základní potřeby. Ale uţ na konci roku 1950, průmysl BSSR překonal předválečnou úroveň HDP o 15%. Vedoucím odvětvím průmyslu se stálo strojírenství. Automobilové továrny vyrobili 2400 vozidel, cyklistické - 70.000 jízdních kol, traktorový závod vyrobil prvních 36 vozů. Zvýšila se výroba stavebních hmot, výroba elektřiny překonala předválečnou úroveň o 47%. Počet zaměstnanců se zvýšil z 610 na 1038tisic, z nichţ 346 tisíc bylo zaměstnáno v průmyslu, 67 tisíc - ve stavebnictví, 141 tisíc - v dopravě, 124 tisíc - v oblasti vzdělávání a kultury, 90 tisíc - v obchodovaní, 66 tisíc - v zemědělství. V továrnách pracovali 20.000 inţenýrů a technických pracovníků. V nástupné pětiletce (1951-1955) v Bělorusku začali fungovat 150 velkých průmyslových podniků a více neţ 200 středních a malých. Mezi tyto patřili: Minské loţiskové a hodinářské továrny, továrna vytápěcího zařízení, továrna výroby šicích strojů v Orše, tkalcovna hedvábí

2

. ZELINSKIJ,D;PINCHUK,V.Istoriya Belarusi (XX-nachalo XXI) .c2000

3

8

ZELINSKIJ,D;PINCHUK,V.Istoriya Belarusi (XX-nachalo XXI) .c2000

ve Vitěbsku, apod. Během pěti let hrubá průmyslová produkce se zdvojnásobila, nadále rostl těţký průmysl. Výroba uţitkových vozidel se zvýšila 5,4 krát, kovoobráběcích strojů - 2,4 krát, elektrické energie - 2,5 krát. V roce 1955 bylo na jednoho obyvatele vyprodukováno téměř dvakrát více spotřebního zboţí, neţ v roce 1950. Sloţitější otázkou byla obnova zemědělské výroby. Během let okupace stali nepouţitelnými stovky tisíc hektarů zemědělské půdy. Počet venkovského obyvatelstva během války výrazně poklesl. Vláda přijala opatření k posílení zemědělství. Kolchozy obdrţeli 160 tisíc tůn obilí, 122 tisíc koní a 113 tisíc různého skotu, takţe obdrţeli kolem 5 tisíc zemědělských strojů. „Nehledě na některé úspěchy, běloruské zemědělství, ve mnohých důleţitých odvětvích, nezvládlo úkol pětiletého plánu.“ 4 V polovině 60. let byly provedeny důleţité ekonomické reformy. Stát umoţnil podnikům nakládat s určenou částkou svých zisků, vytvořil fondy: rozvoje výroby a zlepšení technologií, sociálně-kulturních aktivit a bydlení. Činnost podniků začali hodnotit počtem prodané produkce. Stát přijal opatření ke zvýšení investic do zemědělské produkce, zvýšil dodávky zemědělské techniky pro kolchozy, zvýšil pořizovací ceny na zemědělské produkty o více neţ 50%. Byly odepsány dluhy za zakoupené vybavení, sníţeny daňové povinnosti kolchozů vůči státu. Vědecký a technologický pokrok zasáhl průmysl, v zemi se rychle rozvíjí strojírenství, energetika, do hospodářských procesů zaváděli nejnovější dosaţení vědy a techniky. V podnicích republiky bylo zaloţeno kolem 200 výrobních linek, začalo se vyrábět téměř 300 nových typů strojů. V 70. aţ 80. letech Běloruské hospodářství sníţilo tempo růstu. V roce 1982, průměrný roční růst národního důchodu činil 3,4%. Vědecký a technologický pokrok zasáhl průmysl. Obrovské finanční prostředky byly investovány do nových výstaveb, které často zůstávali nedokončené. Technická úroveň Běloruska zaostávala od úrovně průmyslově-vyspělých zemí. Zemědělství Běloruska zpomalilo rozvoj zemědělské výroby, rostl počet ztrátových zemědělských podniků.

4

9

ZELINSKIJ,D;PINCHUK,V.Istoriya Belarusi (XX-nachalo XXI) .

Od poloviny 80. let z iniciativy nového vedení KPSS v čele s M. S. Gorbačovem, v Sovětském svazu začalo období radikálních ekonomických, politických a sociálních změn. Začal převod podniků, společností a celých odvětví národního hospodářství na samostatné financovaní. Splnění nových úkolů v Bělorusku bylo komplikováno černobylskou havárii na jaře roku 1986. V zóně radioaktivního zamoření bydleli 2 milióny 100 tisíc lidí a nacházelo se více neţ 20% zemědělské půdy. Celkové náklady spojené s přesídlením lidí, kompenzace za opuštěné domy a ztracené vybavení, atd., představovaly 16 národních ročních rozpočtů Běloruska. Přesto v letech 1986 – 1990, národní hospodářství Běloruska mělo docela rychlé tempo růstu. Průmysl země zvýšil produkci o 26%, produktivita práce se zvýšila o 30,1%, byly taky jisté pokroky v zemědělství. Na začátku 90. let vznikla těţká ekonomická situace: padal národní důchod, sniţovala se výroba, rostla nezaměstnanost, zhoršovala se sociální situace občanů. Vedení státu vidělo východ z krize, pomoci zavadění trţních vztahů. V říjnu 1990 Rada ministrů BSSR schválila program přechodu k trţnímu hospodářství. Tento program předpokládal vytvoření trţních ústavů, privatizaci, de-monopolizaci, změnu systému státní regulace ekonomiky.

1.2 Obyvatelstvo. Bělorusko, jako ostatní státy SNS, proţívalo těţkou demografickou krizi. Demografické procesy v republice jde popsat sníţenou plodnosti, vyšší úmrtnosti, postupným nárůstem počtu dětí narozených mimo manţelství, rostoucím záporným saldem migrace a dalšími negativními demografickými procesy. Graf 1:Počet narozených a zemřelých v Bělorusu (tisíc člověk).

Zdroj: SHAHOTKO,L.Naselenie Belorussii nakanune permisi.Demoskop Weekly.

10

Obyvatelstvo Běloruska v poválečné době roste rychlým tempem, sniţuje se úmrtnost, roste délka lidského ţivotu. Na začátku roku 1990, počet obyvatelstva byl větší neţ 10000000, v 1991 - 10212000 lidí.V tuto dobu mnoho občanů začínají opouštět stát, je to vyvoláno ekonomickou a politickou nestabilitou. Hodně lidi opouštějí zemi kvůli černobylské havárii. Bělorusko opustilo 34000 lidí. Největší částka lidských zdrojů imigruje do Izraele a USA. Stanovení Běloruské Republiky suverénním státem vyvolává návrat těch, kteří odešli ve své době k práci v republikách Sovětského svazu. V roce 1992 se pozoroval postupný pokles plodnosti a mírný nárůst úmrtnosti. Prudce se sníţil odliv obyvatelstva z venkovských oblastí, přičemţ migrační saldo v roce 1992 a 1993 se dokonce stálo pozitivním. Jedná se o unikátní případ, protoţe poprvé v poválečném období příliv zahraničních migrantů v běloruské vesnici se stal větší neţ počet těch, kdo ji opouštěl. Do venkovských oblastí přejíţdějí nejen občané ze sousedních zemí, ale také občané, kterých se dotkla nezaměstnanosti ve městech. „Lékaři se potkávají s váţným problémem pro bezpečné mateřství - nezletilém těhotenstvím. Jeho úroveň v roce 1992 byla 110 těhotenství na 1000 dívek ve věku 15 – 19let. Ve většině západních zemí tento ukazatel se pohyboval kolem 5 - 25 těhotenství na 1000 dívek ve věku 15-19 let.“5 V 1993 počet obyvatelstva Běloruska činí 10mln 319 tisíc lidí, to je maximum za celou historii. Ale pozitivní dynamika se zvrátila. Poprvé v poválečné historii úmrtnost se stala vyšší neţ porodnost: na tisíc obyvatelů se narodilo 11,5 lidí a 12,6 zemřelo. To je jen začátek vylidňování. 1994 - začíná absolutní pokles obyvatelstva, probíhá zhoršení zdravotního stavu. Mezi hlavní příčiny smrti, podle oficiálních statistik Ministerstva statistiky a analýzy Běloruska patří: na prvním místě nemoci krevního oběhu (stejně jako ve všech vyspělých zemích) - 629,2 na 100 tisíc obyvatel, na druhém místě - zhoubné nádory (185,5 na 100 tisíc), třetí místo - velký věk. Ještě jedním z faktorů poklesu obyvatelstva je pokles plodnosti v tomto období, příčinou toho nazývají pokles ţen ve fertilním věku - 20-29 let. Kromě toho, na pokles narozených,

5

ZAGORSKAYA,M.1991-2006.Itogi.Demograficheskaya situaciya

11

zapůsobili špatné sociálně-ekonomické podmínky a vysoká míra ekonomické aktivity ţen. Při plánování narození dítěti, rodiny začaly odkládat to „na lepší časy“. V 1995 zafixírován největší počet mladé úmrtnosti, během let suverenity Běloruska, zemřelo 13,3 dětí do 1 roku na tisíc ţivě narozených.“Výrazně se zvýšilo tempo růstu obyvatelstva starších věkových skupin (65 let) a sníţení podílu dětí. To je důkaz „stárnutí populace“.6 96. rok přinesl vysoký počet lidi se sexuálně přenosnými infekcí, bylo zaznamenáno vypuknutí infekce HIV mezi uţivateli drog, zaregistrováno 1.021 HIV-pozitivních lidi. Zaznamenána nejvyšší míra nezaměstnanosti v letech suverenity - 4% ekonomicky aktivního obyvatelstva. V roce 1999 v Bělorusku proběhlo sčítaní lidů, podle získaných údajů v zemi ţije více neţ 130 národností: 81% populace- Bělorusy, 11% - Rusy, téměř 4% - Poláci, 2% - Ukrajinci, 0,3% - Ţidé, 1,7%-ostatní. Tabulka 1:Migrační výměna Běloruska 1991-2005. s SNS a pobaltskými státy (osoby). Stát

Přibylo

Celkem s SNS a pobalt- 596846

Ubylo

Migrační výměna Migrační saldo

312369

909215

284477

skými státy Rusko

344714

228659

573373

116055

Kazachstán

45996

7237

53233

38759

Ukrajina

93921

55860

149781

38021

Moldavsko

7574

2748

10322

4726

Zakavkazské státy

21802

3573

25375

18229

Státy Střední Asii

29349

5850

35139

24499

Pobaltské státy

53478

8342

61820

45136

Zdroj: ZLOTNIKOV,A.Demograficheskoe iymerenie sovremennoj Belarusi.2006.212s.

6

ZAGORSKAYA,M.1991-2006.Itogi.Demograficheskaya situaciya

12

Graf 2:Dynamika celkového,přirozeného a migračního přírůstku Běloruska (tisíc člověk).

Zdroj: SHAHOTKO,L.Naselenie Belorussii nakanune permisi.Demoskop Weekly. V Bělorusku napočítali 981 obyvatel, kterým je vice neţ 100 let, z nichţ jsou muţi pouze 104. Třetí část stoletých ţije ve městě, ostatní na venkově. Zafixována nejvyšší úroveň chudoby domácností – ve městě 40,4% domácností má příjmy pod hranicí ţivotního minima, na venkově - 50,2%. 2000-2001: Váţným problémem pro lidskou reprodukci, je prudký nárůst úmrtnosti. Průměrná doba ţivotu je 69 let.“ Vláda poprvé začíná váţně přemýšlet o tom, ţe demografická krize v zemi můţe vést k intenzivní ztrátě práceschopných. Alexandr Lukašenko dává vládě příkaz, aby se připravil Národní program demografické bezpečnosti na léta 2001-2003. Kdyţ konečně došlo na diskusi o skutečném dokumentu, hlava státu prohlásil, ţe první předloţený návrh neobstojí. Příprava dokumentu, který podepíše hlava státu, bude trvat sedm let.“7 V roce 2002 byla zaznamenána velmi nízká míra porodnosti - 8,9 na tisíc obyvatelů a velká míra úmrtností - 14,8 na tisíc obyvatelů. 7

ZAGORSKAYA,M.1991-2006.Itogi.Demograficheskaya situaciya

13

Od roku 2003 porodnost začíná pomalu růst, počet potratů se sníţil. Pokles populace je doprovázen demografickým stárnutím. V Bělorusku hlavním faktorem stárnutí je sníţení počtu dětí v populaci, v důsledku nízké porodnosti se zvyšuje úmrtnost, zejména práceschopných muţů. Zvyšuje se věk vstupu do prvního manţelství. Pokud v roce 1990, ve věku 25-29 let do prvního manţelství vstoupilo 20,4% muţů, v roce 2003 - 29,7%. Mezi ţenami, respektive 11% a 15,5%.Jedno dítě má 61,7% rodin, 33,6% - dva, 4,9% - tři nebo více. Zvyšuje se úmrtnost z nehod, otrav a zranění. Z těchto důvodů, v roce 2003 zemřelo 44% muţů a 32,9% ţen v ekonomicky aktivním věku 30-49 let. Prudce vzrostla úmrtnost muţů kvůli otravě alkoholem. V roce 2005 poprvé počet dětí ve věku 0-16 roků byl niţší neţ počet osob ve věku 60 let a starší, tohle svědčí o tom, ţe v zemi se posílil proces absolutního stárnutí populace. V souladu s klasifikací OSN, obyvatelstvo je povaţováno za staré, kdyţ podíl osob starších 65 let je 7%. Podíl této části obyvatelstva v Bělorusku je 14%. Vláda přijímá opatření ohledně zlepšení situace v oblasti bydlení, jeţ zahrnuje právo rodin s mnoha dětmi, které potřebují lepší podmínky pro bydlení, k mimořádnému zařazení do seznamů pro lhotní půjčky na výstavbu (rekonstrukci) nebo na nákup bytů.

1.3 Národní hospodářství Po rozpadu Sovětského svazu, kaţdá bývalá sovětská republika se stala nezávislým státem s vlastním národním měnovým systémem a musela najít cestu z ekonomické krize. Rozpad jednotného hospodářského prostoru měl negativní charakter. Ekonomické vztahy mezi bývalými sovětskými republikami byly zničeny. Došlo k poklesu ukazatelů průmyslové výroby a zemědělství. To vedlo k prudkému poklesu příjmů. Rozpad Sovětského svazu znamenal, ţe kaţdá bývalá sovětská republika, která se stala nezávislou zemí, by měla najít svou cestu z krize. Východ z krize v Bělorusku byl spojen s vyvinutím programu přechodu od administrativněvelitelského systému ekonomického řízení k trţní ekonomice. Byly zavedeny trţní ceny pro

14

většinu zboţí a sluţeb, bylo dovoleno pronajmutí a osobní pracovní činnost, došlo ke stanovení podnikatelských, bankovních a komerčních struktur, začal se proces privatizace. Protoţe reformace národního hospodářství Běloruska v tomto období běţela pomalu, nezcela promyšleně a efektivně, v letech 1991-1994 průmyslová výroba v zemi poklesla více neţ o 30%. Prudce poklesly příjmy, které neodpovídali nákladům. Hlavním důvodem byl růst cen na potraviny, na nejnutnější zboţí a sluţby. V roce 1994 pod úrovní ţivotního minima, ţilo více neţ 60% populace. Tabulka 2: Změna ekonomických ukazatelů Běloruska (1991-1995). 1991

1992

1993

1994

1995

HDP,%

98,8

90,4

92,4

88,3

89,6

Průmyslová výroba,%

99,0

90,8

90,6

85,4

88,3

Zemědělská výroba,%

95,1

91,5

103,7

85,6

95,3

Zdroj:zpracováno podle údajů Národního statistického úřadu (http://belstat.gov.by/index.htm)

„V polovině 1990. let hlavním úkolem státního programu se stál výstup ekonomiky z krize, který navrhnul prezident Běloruské republiky Alexandr Lukašenko.“8 Tento program zahrnoval nejen zastavení poklesu výroby, ale také zajištění výrobního růstu. V roce 1996 byla zpracována Národní strategie trvalého rozvoje Běloruska do roku 2010. Na prvním Běloruském národním shromaţďování v říjnu 1996 byly schváleny „Zásadní pokyny sociálně-ekonomického rozvoje v Běloruské republice na léta 1996-2000“. Za hlavní cíle byli přijati: růst exportu běloruského zboţí, výstavba bytů pro občany, poskytování obyvatelům dostatečného mnoţství potravin. V roce 1997 hospodářský výkon Běloruska se zvyšuje. HDP vzrostl o 10%, růst průmyslové výroby činil téměř 16%, růst kapitálových investic - 19,5%, výstavba bytů - 26,6%. Sníţila se nezaměstnanost, zabezpečen téměř kompletní výběr daní, domácí dluh je malý a vnější skoro není. Celkové makroekonomické ukazatele Běloruska v roce 1997 byly nejlepší ze všech zemí SNS. 8

FOMIN,V;PANOV,S;GANUSHENKO,N.Istoriya Belarusi 1945-2005.2006.199s.

15

Tabulka 3: Změna ekonomických ukazatelů Běloruska (1996-2000). 1996

1997

1998

1999

2000

HDP %

102,8

111,4

108,4

103,4

105,8

Průmyslová výroba,%

103,5

118,8

112,4

110,3

107,8

Zemědělská výroba,%

102,4

95,1

99,3

91,7

109,3

Zdroj: zpracováno podle údajů Národního statistického úřadu (http://belstat.gov.by/index.htm) Makroekonomická politika roku 2001 byla zdravější a přispívala k trvalé udrţitelnému růstu, neţ předtím. Toto období bylo doprovázeno vyššími investicemi a restrukturalizací podniků. Podíl Běloruska na globální ekonomice je velmi malý, ale v SNS podíl zemi je dost velký - na celkovém HDP SNS to bylo 2,9%, v průmyslové výrobě - 3,9%. „Na začátku roku 2001 v Bělorusku bylo zaregistrováno více neţ 60000 firem nestátního vlastnictví a téměř 200 tisíc soukromých podnikatelů. Podniky nestátního vlastnictví v tuto dobu produkovali kolem 40% průmyslové produkce. Spustil se proces privatizace, jeho cílem bylo zavést ve výrobě účinné metody řízení podniku. Přesto, soukromý sektor byl podřízen státnímu zájmu.“9 Veřejné financování velkých průmyslových podniků a zemědělských druţstev mělo důleţitý význam. Nejvýznamnějších výsledků bylo dosaţeno ve stavebnictví, které je povaţováno za prioritní oblast pro hospodářský rozvoj. V roce 2001 v Bělorusku byl navřen projekt na provedení integrace - sblíţení a sjednocení v uzavřený celek v hospodářské sféře se zeměmi SNS, především s Ruskem. Běloruská republika se stala prvním státem v postsovětském prostoru, který splnil hlavní úkoly sociálněekonomického rozvoje SNS pro období 1996-2000, překonal krizové tendence v ekonomice, a v roce 2000 dosáhl úrovně průmyslové výroby roku 1990. 9

FOMIN,V;PANOV,S;GANUSHENKO,N.Istoriya Belarusi 1945-2005.2006.199s.

16

Národní shromáţdění v roce 2001 schválilo hlavní body programu sociálněekonomického rozvoje Běloruska na období 2001-2005.“ Tyto roky byly nejdůleţitějším krokem k dosaţení strategického cílu sociálně-ekonomického rozvoje – zvýšení blahobytu lidí a přiblíţení jeho úrovni k úrovni obyvatelů ekonomicky-vyspělých evropských států“ 10 V roce 2002 HDP činil 98,4% oproti roku 1991, průmyslová produkce– 113%, výroba spotřebního zboţí - 121%, zemědělská produkce byla pouze 77% ve srovnání s rokem 1992, investice do základního kapitálu - 51%. HDP na jednoho obyvatele činilo 1425 dolarů. Charakteristickým rysem odvětvové struktury ekonomiky v Bělorusku je vysoký podíl sluţeb. V roce 2002, podíl sluţeb na HDP byl 53%, zatímco podíl průmyslu-30%, zemědělství, lesního a rybolovného hospodaření- 11%, stavebnictví-6%. Hlavním hospodářským odvětvím Běloruska je průmysl. V celkovém objemu průmyslové produkce v roce 2002, podíl palivo-energetického průmyslu představoval 23%, hutního- 3%, chemického a nafto-chemického-12%, strojírenského a zpracování kovů- 22%, lesního, dřevozpracujícího a

papírenského průmyslu-5%, průmyslu stavebního materiálů- 4%,

lehkého průmyslu-7%, potravinářského-18 %. Palivo-energetický průmysl zahrnuje továrny, které těţí a zpracují ropu a rašelinu, a vyrábějí elektřinu. Výkonnost běloruských továren zpracovávajících ropu je 25000000 tůn za rok. Vlastní těţba ropy nepřekročují 2000000 tun ročně, při spotřebě ve výši 10800000 tun ročně, většina ropy pro zpracování pochází z Ruska. Elektricko-energetický průmysl zahrnuje: tepelné elektrárny a vodní elektrárny s celkovou výkonnosti 7,8 milionu kw. Více neţ 80% paliva spotřebovaného běloruským energetickým systémem je dováţeno z Ruské federace. Strojírenský a kovodělný průmysl vyrábí širokou škálu produktů: kovodělný a dřevozpracující stroje, elektrické motory, nákladní automobily, autobusy, traktory, televizory, ledničky, pračky apod. Suroviny pro všechny kovodělný podniky jsou dováţené z Ruska a Ukrajiny.

10

FOMIN,V;PANOV,S;GANUSHENKO,N.Istoriya Belarusi 1945-2005.2006.199s.

17

Strojírenský a kovodělný průmysl určil vývoj technického pokroku v zemi, byly vyškoleny stovky kvalifikovaného personálů, technických pracovníků, vznikly technické vzdělávací instituce. Chemický a petrochemický průmysl vyrábí hnojiva, syntetické smoly a plast, chemické vlákna a niti, pneumatiky, chemikálie pro domácnost, atd. Bělorusko produkuje aţ 600 kg různého hnojiva na jednoho obyvatele. Dřevozpracující a papírenský průmysl je jedním z nejstarších průmyslových odvětví v Bělorusku. Export lesní produkce je zdrojem příjmů valuty pro stát. Bělorusko vyváţí do SNS a do zemí Evropy (Německo, Francie, Dánsko, Finsko, Polsko atd.): nábytek, tapety, táry, překliţky, dřevovláknité desky. Výsadba lesů se koná kaţdoročně na ploše 20000-25000 ha, vysekávají se 18000 ha. Celková zásoba dřeva v lesích Běloruska je vice neţ 1,1 miliardy m3. Kaţdoroční přirůst výsadby činí 24500000 m3, kácení dřeva pro údrţbu lesa přináší 3500000 mln. m3. Na celistvých kaceních ročně je sklizeno kolem 4000000 m3. Potravinářský průmysl vyrábí hlavně masové, máslové a mléčné výrobky, cukr, chléb a pečivo, těstoviny, cereálie, alkoholické a nealkoholické nápoje, tabákové výrobky. Tabulka 4: Dynamika vybraných druhů potravinářského průmyslu (v tisících tun). 1990

1995

2000

2005

889,1

380,3

345,0

479,0

1776,0

799,0

953,7

1122,0

Konzervy

788,7

309,9

456,6

488,0

Chleb a pečivo

1583,0

1036,0

866,0

661,0

Masová produkce Mléčná produkce

Zdroj: Nacionalnyj statisticheskyj komitet Respubliky Belarus.Statisticheskij ezhegodnik.2006

Lehký průmysl Běloruska zahrnuje textilní,oděvný, pletařský, obuvní, koţedělní a koţešinový průmysl. V roce 1990 výrobky lehkého průmyslu představovaly 17,2% z celkového objemu průmyslové výroby zemi. V následujících letech, pod vlivem prohloubení krize,

18

objem výroby lehkého průmyslu prudce poklesl v roce 1995, oproti úrovni roku 1990 byl jen 46,6%, zatímco podíl lehkého průmyslu v celkové průmyslové výrobě se sníţil na 8%.Po roku 1995, v odvětví začala růst výroba, během dalších 3 let produkce vzrostla 1,7 krát. V roce 2005 Běloruská republika zvýšila objem výroby v průmyslu 2,5 krát ve srovnání s rokem 1995, v zemědělství - 1,2 krát. Po počtu vyrobeného masa, mléka, brambor, na jednoho občana, Bělorusko bylo na prvním místě v SNS. Účinná politika zemědělsko-průmyslového rozvoje dosáhla ziskovosti v zemědělství. Reálná mzda, ve srovnání s rokem 1995, v roce 2005 se zvýšila 3,5 krát. V roce 2005 průměrná velikost mzdy: v ekonomickém sektoru byla 250 dolarů, ve veřejném sektoru - 225, v zemědělském sektoru – 135. Hrubý domácí produkt v roce 2005 vzrostl v porovnání s rokem 2004 o 9,2%. Běloruská republika zůstává lídrem v tomto ukazateli mezi svými nejbliţšími sousedy. Ekonomického růstu bylo dosaţeno bez výrazného zvýšení spotřeby pohonné-energetických zdrojů, o čemţ svědčí sníţení energetické kapacity HDP v roce 2005, ve srovnání s rokem 2004 o 6,1%. Průmysl Běloruska je hlavní sloţkou hospodářského růstu. V roce 2005 objem průmyslové produkce vzrostl ve srovnání s rokem 2004 o 10,4%. Tabulka 5 : Změna ekonomických ukazatelů Běloruska (2000-2005). 2001

2002

2003

2004

2005

HDP, %

104,7

105,0

107,0

111,4

109,4

Průmyslová výroba, % Zemědělská výroba, %

105,9

104,5

107,1

115,9

110,5

101,8

100,7

106,6

112,6

101,7

Zdroj: zpracováno podle údajů Národního statistického úřadu (http://belstat.gov.by/index.htm)

19

Graf 3 : Vývoj HDP (1991-2005).

HDP 120 100 80 60 HDP 40 20 0 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 Zdroj: zpracováno podle údajů Národního statistického úřadu (http://belstat.gov.by/index.htm)

Modernizace technologie a modernizace ekonomiky a výsledné sníţení materiálové a energetické náročnosti výroby, zvýšení konkurenceschopnosti podniků jsou hlavní priority v hospodářství Běloruska.

1.4 Inflace. „ Inflace znamená růst všeobecné cenové hladiny.Všeobecnou cenovou hladinu by šlo popsat

jako průměrnou cenou hladinu v ekonomice.Její růst neznamená,ţe musí růst ceny všech statků a sluţeb.Některé mohou stagnovat nebo dokonce i klesat,ale v průměru ceny rostou.Při inflaci vlastně klesá kupní síla peněz,rostou-li ceny,pak za stejný obnos peněz si můţeme koupit méně.“

11

Předpoklady inflace v Bělorusku vznikli na počátku 90. let. Struktura výrobního sektoru, která byla zaměřena na levné zdroje energie, vysokou stupeň monopolizace a militarizace 11

PAVELKA, Tomáš,Makroekonomie,3.vydaní(2007) 278 str. ISNB 978-80-86175-58-4

20

ekonomiky, dominaci růstu těţkého průmyslu nad výrobou spotřebního zboţí, neefektivnost zemědělství a zaostalost sektoru sluţeb, technologickou a infrastrukturní nepruţnost v oblasti cenové liberalizace a otevření ekonomiky v 90. letech, byly hlavními inflačními faktory. Také je třeba poznamenat iracionální investiční politiku s charakteristickou pro ni dlouhodobou výstavbou a plýtváním prostředky po různých objektech. Vznikla nerovnováha mezi nabídkou a poptávkou. Začali se zvyšovat ceny, spotřební koš na počátku 90. let se skládal na 80% z deficitního

zboţí.

Narůst inflačních procesů sníţil počet solventních firem, vzros-

tl objem firemních dluhů, počet nerentabilních

organizací, sníţila

se investiční

aktivi-

ta v ekonomice. K hlavním příčinám inflace v Bělorusku můţeme patří: 1:Krize v oblasti výroby, která měla charakter deficitů, technologickou zaostalost a spoustu dluhů; 2. Monopolní charakter běloruské ekonomiky bránil její rychlé a efektivní restrukturalizaci; 3. Reţim malé spolupráce s mezinárodním trhem, domácí export byl zaměřen především na ruský trh kvůli nízké konkurenceschopnosti zboţí na světovém trhu, nesoulad nízké kvality a vysoké ceny nabízených produktů; Od začátku radikálních ekonomických reforem, ve vývoji inflace jsou vidět 4 periody. Důvodem rozdělení do různých období jsou značné rozdíly tempa inflace v průběhu 1990 – 2005 let. První období (1991 -1994) bylo nejtěţší v souvislosti s prohlubující ekonomickou krizi. Kvůli narušení hospodářských vztahů

s republikami bývalého

Sovětského

sva-

zu, zničení jednotné zóny rublu, přechodu na národní měnu, výstavby státních institucí. Tyto procesy spolu s růstem expanzivní

měnové

politiky vedly v

letech

1993-1994

k hyperinflaci, míra inflace v tomto období byla vice neţ 2000%. V zemi byl deficit státního rozpočtu. Významně ovlivnila inflaci politika měnového kurzu, která byla extremně devalvována. Hodně vysokým za těchto podmínek bylo inflační očekávání, coţ neustále tlačilo ceny. Toto období poznamenáno bezohledným nahromaděním vnějšího dluhu státu. Druhé

období (listopad 1994-1996).

Makro-hospodářská

politi-

ka prošla změnami, které umoţnili zpomalení inflačních procesů ve statě.V roce 1995, úroveň inflace se sníţila na 291%, v roce 1996 byla zaznamenána nejniţší úroveň inflace za poslední roky-139%. V podstatě, tohoto bylo dosaţeno díky zpřísnění měnové politiky. Ale zároveň,

21

úroveň zdanění zůstala beze změny, nebyla pozměněna výdajová část rozpočtu ve směru jeho sníţení, pro vice efektivnější vyuţití, toto dostalo výrobce (zejména vývozce) do těţké situace a prohloubilo pokles výroby. Cílem měnové politiky státu v tomto období byla stabilizace kurzu běloruského rublu. Předpokládalo se, ţe stabilizace běloruského rublu povede k řešení všech makroekonomických problémů, včetně potlačovaní inflace. Provádění politiky stabilizaci měnového kurzu ve světové praxi, zpravidla, by mělo byt provedeno společně s politikou potlačení inflace, ale v dlouhodobém horizontu tento nastroj je bezperspektivný. Devalvace běloruského rublu na domácím trhu a jeho přehnaná hodnota vůči dolaru, vytvořila situaci, která přivedla k finanční krizi a rostoucí inflaci na konci roku 1996.Také v tomto období váţný problém pro ekonomiku Běloruska představuje výplata vnějších a vnitřních dluhů. Třetí období (1997-1999). Vyskytuje se posílení inflačních procesů. Významný dopad na vývoj inflačních procesu v Bělorusku v roce 1997 mělo zvyšovaní cen, především na dodávané z Ruska palivo-energetické zdroje, intenzivní růst peněţní zásoby, devalvace běloruského rublu. Míra inflace několikanásobně překročila ce 1998, tempo

růstu

indexu

cílovou hodnotu (v ro-

spotřebitelských

cen

bylo

9%, proti plánovaným- 1,5%, v roce 1999- 11% , proti 1%). V roce 1998, značné zvýšení inflace ovlivnily vnější faktory, především finanční krize v Rusku. Prohloubení problému s inflaci v roce 1999, bylo způsobeno probíhající měnovou politikou, která byla charakterizována nadměrným kreditováním státních programů v oblasti bytové výstavby a zemědělského průmyslu. Situace se zhoršovala detektivním zachováním měnového kurzu běloruského rublu na nadhodnocené úrovni, coţ přivedlo ke vzniku rozlišných kurzu a vzniku stínového trhu. Inflace v roce 1999 vzrostla na nejvyšší úroveň v tomto období - 350%. Čtvrté období (2000 – 2005) - období klesající inflace. V roce 2000 došlo k přechodu na rozumnější měnovou politiku. Inflace se sníţila na 208%. Byla vyřešena důleţitá otázka pro ekonomiku Běloruska- odstraněny různé kurzy běloruského rublu. Oficiální kurz běloruského rublu devalvoval vice neţ 3,5 krát. Toto umoţnilo zavést jednotný kurz, který se tvořil na základě nabídky a poptávky. Spolu s velkým pozitivním dopadem na ekonomiku, tento proces měl i negativní dopad: výrazně zvýšili se náklady na import, coţ spolu s významným zvýšením cen na ropu a ropné látky na světovém trhu způsobilo zvýšení nákladů na výrobu, a tedy zvýšilo i ceny na běloruské výrobky. Rok 2001 byl poměrně úspěšný ohledne růstu cen, i kdyţ Bělorusko stále má nejvyšší tempo růstu mezi zeměmi bývalého sovětského svazu. V roce 2001 růst indexu spotřebitelských cen byl 146,0%, v roce 2002- 134,8%, v roce 2003-

22

125,4%, v roce 2004- 114,4%. K omezení inflace v roce 2004 přispělo sníţení míry devalvace běloruského rublu vůči zahraničním měnám, především vůči americkému dolaru. Klíčovou roli při omezení devalvačních a inflačních procesů v zemi, sehrálo skončení pouţívaní kreditů Národní banky pro financovaní deficitu státního rozpočtu. Inflace v Bělorusku v roce 2005 byla na rekordně nízké úrovni za celou tu dobu- 8%, index spotřebitelských cen činil 103,1%. „Index spotřebitelských cen je nejpouţívanější cenový index pro zjišťování inflace“ Tabulka 6 : Změna indexu spotřebitelských cen (1991-2005).

Index spotřebitelských cen, %

1991

1992

1993

1994

1995

178

1160

2100

2060

344

1996

1997

1998

1999

2000

139

160

275

350

207

2001

2002

2003

2004

2005

146

134

125

114

108

Zdroj: zpracováno podle údajů Národního statistického úřadu (http://belstat.gov.by/index.htm)

Graf 4: Vývoj indexu spotřebitelských cen (1991-2005). 2500

Index spotřebitelských cen

2000 1500 1000 500 0 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 Index spotřebitelských… Zdroj: zpracováno podle údajů Národního statistického úřadu (http://belstat.gov.by/index.htm)

23

1.5 Zahraniční obchod. Běloruská republika je malá průmyslová země s omezenými přírodními zdroji, proto velkou roli hraje aktivní zahraniční obchodní činnost a do značné míry určuje celkový charakter vývoje ekonomiky. Po rozpadu Sovětského svazu, Bělorusko se musilo začlenit do celosvětového ekonomického systému, jako nezávislý stát. Ale Bělorusko ignorovalo vytvoření národních priorit v zahraničně ekonomických aktivitách, coţ přirozené vedlo ke sníţení velikosti HDP a zvýšení záporného salda zahraničního obchodu.V letech 1991-1995 v země byl prudký pokles objemu exportu a importu, způsobeny přerušením starých hospodářských vztahů a sníţením výroby, konkurenceschopnost domácího zboţí byla velmi nízká, coţ ovlivnilo zahraničně-obchodní ukazatele Běloruska. Tabulka 7: Zahraniční obchod Běloruské republiky Rok

Vývozní kvóta se státy,%

Dovozní kvóta se státy,%

SNS

SNS

Mimo

všechny

SNS

Mimo

všechny

SNS

Obrat

Obchodní

zahraničního

bilance

obchodu

k HDP,%

k HDP,%

1992

41,5

21,0

62,5

46,6

14,8

61,4

123,9

+1,1

1995

28,3

17,3

45,6

34,9

17,9

52,8

98,4

-7,2

Zdroj: DAVYDENKO,E.Exportnyj potenciál Respubliky Belarus v usloviyah rosta mezhdunarodnoj konkurencii.Bankovskyj věstník.[

Od roku 1995 do roku 1998 se vyskytuje tendence poklesu vývozní kvóty se zeměmi vzdáleného zahraničí. To je spojeno s vícenásobným zdraţením surovin, materiálů, energetických medii, a tudíţ sníţení konkurenceschopnosti běloruských výrobků, se stavem výrobní a technologické základny průmyslových podniků a s nepříznivým pro exportéry měnovým kurzem. Ale objem vývozu se zeměmi SNS vzrostl, Bělorusko zaměřilo svůj zahraniční obchod na rozsáhlý ruský trh, který v této době neměl vysoké nároky na kvalitu zboţí. Období do roku 1998 je charakterizováno růstem importu, především kvůli vývoji obchodních vztahů s Ruskem. Největší objem importu byl zaznamenán v roce 1997.

24

V roce 1998 došlo k poklesu objemů exportu a importu kvůli krizi v Rusku, sníţila se poptávka jak po průmyslovým výrobkům, tak i po spotřebnímu zboţí. Ruská krize ukázala, ţe vzniklá vysoká závislost zahraničního obchodu na trhu jednoho státu, udělala ekonomiku Běloruska velmi citlivou pro vnější šoky. . V důsledku normalizace v roce 2000, situace na ruském trhu a problémy s zahraničním obchodem v Bělorusku byli překonány. Avšak podstatné změny v struktuře exportu a importu nenastali. Běloruská republika zůstává jednou z nemnohých zemí SNS, která stalé nejvíce obchodu má se zeměmi blízkého zahraničí, hlavním obchodním partnerem zůstalo Rusko. Sloţky exportu a importu za desetiletou dobu se skoro neměnili. Hlavním vývozním zboţím byli naftové výrobky, dusíkatá hnojiva, draselní hnojiva, pneumatiky, chemické vlákna, ţelezo, chladící vybavení, televizory, traktory, nákladní auta, jízdní kola, nábytek. Hlavním importním zboţím byla nafta, elektřina, přírodní plyn, syntetický kaučuk, motory, automobily, rostlinné oleje. V letech 2000-2005 dochází k oţivení obchodních vztahů se zeměmi blízkého a vzdáleného zahraničí, značně vrostl objem vývozu do zemi mimo SNS. Graf 5: Komoditní struktura vývozu a dovozu v roce 2005

Zdroj: .( http://belstat.gov.by/homep/ru/indicators/ftrade)

25

V roce 2005 Bělorusko realizovalo obchod se 174 zeměmi po celém světě, vyváţila do 137 zemí světa a dováţila výrobky ze 158 zemí. Největší zahraniční obchody Bělorusko provádí s Ruskem, Nizozemskem, Velkou Británii, Ukrajinou, Polskem, Německem, Činou, Litvou, Lotyšskem, Francií, Itálii, USA a Brazílií. Do Ruska Bělorusko exportuje potravinářské výrobky, traktory, ledničky, televizory, pneumatiky, nábytek a další zboţí pro domácnost. Rusko dováţí ropu a ropné produkty, zemní plyn, elektřinu, co tvoří v běloruském importu vice neţ 50%. Druhé místo v zahraničním obchodě obsazuje Nizozemsko. Hlavní vývozní sloţkou jsou ropné produktů, hodnota jich vývozu v roce 2005 v tuto zemi dosáhla 2,212 mln.USD. Hlavním dovozním zboţím byly leky, krmiva pro zvířata, chemické suroviny, zemědělské zařízení. Třetí místo obsazuje Německo (v roce 2005 export sestavil 708,3 mln.USD a import-1121,0 mln USD). Do Německa se vyváţí ropné produkty, dřevo, traktory, ledničky a oblečení, dováţí -auta a prostředky letecké a vodní dopravy. Obrat zahraničního obchodu s Ukrajinou v roce 2005 činil 1801,6 mln.USD (dovoz-907,8 mln.USD, vyvoz-823,9 mln.USD). Na Ukrajinu Bělorusko vyváţíí ropné produkty, traktory, nákladní auta, polymery etylenu, koks, asfalt, ledničky, syntetický vlákna. V dovozu převaţuje uhlíkový ocel, kukuřice, feroslitiny, trouby ze ţeleza, cyklické uhlovodíky. Hlavní komoditní toky v zahraničním obchodu Běloruské republiky jsou rozděleny podle kontinentu: Evropa-vice neţ 76,3%, Asie-11,9%, Severní a Jiţní Amerika-6,8%, Afrika-1%. To znamená, ţe nejrozsáhlejší obchodní vztahy Bělorusko má na evropském kontinentu. Evropská unie je nejdůleţitějším obchodním partnerem zemi po Rusku, podíl zemí EU v celkovém objemu zahraničního obchodu Běloruska činí 32,5%. V roce 2005 obchod s EU byl charakterizován dynamickým růstem objemů jak exportu, tak importu. V roce 2005 ve srovnání s rokem 2004, objem obchodu vzrostl o 29,3% a činil kolem 10,6 mld. USD. Celkový vývoz do EU vzrostl o 2,075 mld. USD, v největších objemech export se zvýšil do Nizozemska(na 1483,9 mln.), Německa(na 192,1mln), Británii(na 368 mln) a do Francii(na 170,1 mln).V roce 2005, jako v roce 2003 a 2004 se obchodní bilance se zemi EU vykázala kladné saldo pro Bělorusko. Velký význam pro republiku má rozvoj zahraničního obchodu se sluţbami, jako nejslibnější a rychle rostoucí sektor vnějších ekonomických vztahů. V letech 1999 - 2005 v zahraničním obchodu se sluţbami se zachovává stabilně kladné saldo. V obchodu se sluţbami Běloruska

26

s jinými zeměmi, saldo v roce 2005 činilo 886,1 mln. USD (se zeměmi SNS-237,2 mln., se zeměmi mimo SNS-648,9 mln.). Tabulka 8: Hlavní ukazatele zahraničního obchodu (v milionech USD). 1995 1996 1997 1998 1999

2000 2001 2002 2003 2004

2005

Objem zahraničního obchodu Běloruské republiky

10367

12591

15990

15619

12583

15972

15737

17113

21504

30265

32676

Vývoz zboží

4803

5652

7301

7070

5909

7326

7451

8021

9946

13774

15977

Dovoz zboží

5564

6939

8689

8549

6674

8646

8286

9092

11558

16491

16699

Saldo

-761

-1287

-1388

-1479

-765

-1320

-835

-1071

-1612

-2717

-722

Se zeměmi SNS

6704

8334

11196

10714

7911

10469

10291

10679

13484

19201

18176

Vývoz zboží

3027

3764

5379

5160

3622

4399

4494

4384

5435

7318

7058

Dovoz zboží

3677

4570

5817

5554

4289

6070

5797

6295

8049

11883

11118

Saldo

-650

-806

-438

-394

-667

-1671

-1303

-1911

-2614

-4565

-4060

Z nich s Ruskem

5150

6546

9453

9278

6989

9315

9401

9899

12482

17704

15808

Vývoz

2185

3024

4780

4608

3222

3710

3963

3977

4880

6485

5714

Dovoz

2965

3522

4673

4670

3767

5605

5438

5922

7602

11219

10094

Saldo

-780

-498

107

-62

-545

-1895

-1475

-1945

-2722

-4734

-4380

Se zeměmi mimo SNS

3663

4257

4794

4905

4672

5503

5446

6434

8020

11064

14500

Vývoz zboží

1776

1888

1922

1910

2287

2927

2957

3637

4511

6456

8919

Dovoz zboží

1887

2369

2872

2995

2385

2576

2489

2797

3509

4608

5581

Saldo

-111

-481

-950

-1085

-98

351

468

840

1002

1848

3338

Zdroj: .( http://belstat.gov.by/homep/ru/indicators/ftrade)

Běloruská republika zaujímá aktivní roli v mezinárodní dělbě práce. “Koeficient mezinárodní dělby práce se určuje podílem země na světovém exportu a podílem země na světovém HDP. Bělorusko má ten koeficient vysoký, coţ muţe svědčit o zranitelnosti ekonomiky. Roste ukazatel vývozu na jednoho obyvatele a exportní výkonnost, která je měřena důchodem na jednoho obyvatele z kaţdého vývozního procenta HDP. Ale účinnost Běloruského exportu je stalé poměrně nízká, kdyţ jí porovnáme s výkonnosti zemi s malou ekonomikou v západní a severní Evropě.“12

12

DAVYDENKO,E.Exportnyj potenciál Respubliky Belarus v usloviyah rosta mezhdunarodnoj konkurencii.Bankovskyj věstník.

27

Tabulka 9. Účast Běloruské republiky v mezinárodní dělbě práce. Rok

Podíl

na

Podíl

na

Koeficient

vývoz

na

důchod na jednoho obyvatele

světovém

světovém

mezinárodní

jednoho

z každého vývozního procenta

exportu,%

HDP,%

dělby práce

obyvatele

HDP,%

(USD/ob.) 2001

0,12

0,04

3,0

733

25,5

2003

0,13

0,05

2,6

912

31,9

2005

0,15

0,07

2,1

1640

54,7

Zdroj: DAVYDENKO,E.Exportnyj potenciál Respubliky Belarus v usloviyah rosta mezhdunarodnoj konkurencii.Bankovskyj věstník.

2. Hospodářská politika. 2.1 Ekonomické reformy. Program ekonomických reforem trhu v Bělorusku, přijaty v roce 1990, určil strategické směry hospodářského a sociálního rozvoje: vytvoření zcela nového sociálně-ekonomického systému a efektivní struktury ekonomiky, zaloţené na zavadění moderních technologií, odpovídajících skutečným potřebám společnosti a schopném k trvalému provozu v trţních podmínkách a integraci do světové ekonomiky; transformace vlastnických vztahů; rozvoj podnikání a formovaní konkurenčního prostředí; liberalizace zahraničního obchodu; ochrana ţivotního prostředí; právní zajištění trţních reforem a garance osobních práv a svobod občanů, jejich sociální ohraná. Pro úspěšný rozvoj trţní ekonomiky státem je prováděna liberalizace různých odvětví ekonomiky, státní majetek se transformuje do akciového a soukromého, probíhá formování nových druhů hospodářství při aktivní účastí vlády. Privatizace v Bělorusku probíhá ve dvou směrech: “malá“ privatizace se týká oblasti obchodu a sluţeb, malých průmyslových a stavebních podniků, které se nachází ve vlastnictví

28

obci; “velká“ privatizace se týká velkých státních podniků, jedná se o převod státního majetku do akciového nebo soukromého s cílem zvýšit efektivitu výroby. Reforma státního majetku v Běloruské republice začala v roce 1991 a pokračuje dodnes. Základními právními předpisy reformy státního majetků byli zákony: “O odstátnění a privatizace státního majetku v Běloruské republice“, “O akciových společnostech, společnostech s ručením omezením a společnostech se zvýšenou odpovědnosti“. “O privatizačních šekách“, “O podnikách“, “O vlastnictví“, “O cenných papírech“. Nejvíce aktivně, proces privatizace prorazil v oblasti obchodu, dopravy, sluţeb, lehkého, dřevozpracujícího a potravinářského průmyslu. V letech 1991-2005 v Bělorusku bylo odstátněno 8343 objektů, z nichţ 4100 bylo zreformováno, coţ představuje 15,3% z celkového počtů podniků v republice. Na jejich základě bylo organizováno 1978 akciových společnosti, v aukci a prostřednictvím konkurzu je prodáno 1398 objektů, 724 bylo koupeno pracovními kolektivy. Při tom v průmyslu zreformováno 543 objektů, ve stavebnictví- 292, ve sféře obchodu-1267, v oblasti stravování-254, ve sféře obsluhy domácností-459, v zemědělském sektoru-763 objektů, 522 objektů je privatizováno v jiných odvětvích národního hospodářství.

2.2Reforma bankovního systému. Dvoustupňový bankovní systém v čele s Národní bankou v Bělorusku, po získání nezávislosti celkem odpovídal světovým standardům. Právním základem činnosti Národní banky je kodex Běloruské republiky, který vstoupil v platnost od 1. Ledna 2001 a určuje hlavní cíle její činnosti: zabezpečení vnější a vnitřní stability běloruského rublu, likvidita, úvěruschopnost a bezpečnost fungovaní bankovního systému. K 1. lednu 2003, v zemi provozovali činnost 28 bank s 482 pobočkami, z toho 23 banky s účasti zahraničního kapitálu a 5 bank se 100% zahraničním kapitálem.V souladu s „Instrukci o postupu státní registrací a udělovaní licencí bankám a nebankovním finančním institucím“ (schválena 28. června 2001), byla určena maximální velikost účasti zahraničního kapitálu v bankovním systému Běloruska. Velikost je schválena vedením Národní banky ve spolupráci s prezidentem a má byt zveřejněna v oficiálním vydaní Národní banky. V 2003 roce výše zahraničního kapitálu v bankovním systému Běloruska činila 8,7%.

29

Většina bank na území republiky jsou univerzální, Národní bankou nebyli zaregistrovaný ţádné nebankovní kreditně-finanční instituce. Z hlediska technické vybaveností platebního systému bankovní systém Běloruska má vedoucí pozici mezi zeměmi SNS. Systém norem a proces dohledu na bankovní činnost odpovídá mezinárodním standardům a doporučením Basilejského výboru.

2.3 Měnová politika „Měnová politika znamená ovlivňování ekonomiky prostřednictvím peněţního trhu.Provádí ji zpravidla téměř vţdy centrální banka konkrétní země,a to většinou nezávisle na vládě.Základním cílem centrálních bank,a tedy i měnové politiky,bývá udrţovat cenovou stabilitu,neboli nízkou míru inflace“13

Měnová politika běloruské vlády se odlišuje svou jedinečnosti mezi bývalými sovětskými zeměmi. Růst spotřebitelských cen v letech 1991-2000 byl velmi vysoký. Bělorusko v rozporu se zákonem emitovalo peníze pro krytí neefektivních vládních výdajů, tím obkládala obrovskými inflačními daněmi obyvatelstvo. Vláda a Národní banka dosáhli pochybného ekonomického růstu. Navzdory dosaţeným pokrokům v letech 2000-2002 v měnové politice, tempo růstu cen je i nadále nepřijatelně vysoké. Liberalizace operací na devizovém trhu a přechod Národní banky na fixovaný měnový kurz od roku 2001, značně sníţila tempo devalvace běloruského rublu, ale stability narodní měny dosaţeno nebylo. Platební neschopnost a nedostatek provozního kapitálu u podniků, podmíněné nízkou účinnosti hospodaření, vytváří stalou poptávku po finančních prostředcích. S cílem zabránit krachu nerentabilních podniku a sníţení pracovních míst, vláda pouţívá emisní kreditovaní. Národní banka je nucena financovat nedostatek státního rozpočtu. Vláda také přinucuje komerční banky vydávat kredity pro státní programy.

13

PAVELKA, Tomáš,Makroekonomie, 3.vydaní.2007. 278 str.

30

2.4 Fiskální politika. „Fiskální politika znamená ovlivňování ekonomiky prostřednictvím veřejných rozpočtů-a to jak prostřednictvím příjmové,tak výdajové stránky.Cílem je zajistit makroekonomickou stabilitu – zejména stabilní ekonomický růst,nízkou nezaměstnanost,stabilní cenovou hladinu.Názory na fiskální politiku nejsou zcela jednotné.Někteří ekonomové jsou zastánci vládních zásahů do ekonomiky,jiní je striktně odmítají.“14

Rozpočtový systém Běloruska prošel změnou od vládně-velitelských mechanizmů přerozdělování veřejných prostředků k trţním principům daňového systému a rozpočtovým výdajům. Tato změna především zabezpečila fungování státního systému sociální ochrany, rozpočtových organizaci a státního sektoru ekonomiky. V roce 1991 je zavedena všeobecně přijata klasifikace příjmů a výdajů státního rozpočtu, zdrojů vnitřního a vnějšího financovaní rozpočtového deficitu a druhů státního dluhu. Hlubší změny probíhají v roce 1992, změny souvisí s přijetím legislativních aktů upravujících rozpočtový proces. V první řadě jde o zákon „O rozpočtovém systému Běloruské republiky“, zákon „O daních a poplatků v rozpočet Běloruské republiky“ a o řadě daňových zákonů. Od té doby tvorba příjmové částky rozpočtu byla prováděna na základě vlastních daňových zákonů, přijatých prvního ledna 1992. Přechod k trţním vztahům diktoval potřebu náhrady přímé dani za nepřímou. Byl zaveden mechanismus zdanění pouţívaný v evropských zemích, v kterých funguje systém nepřímých dani. Stát kvůli vytváření daňových přijmu pro rozpočet vstupuje do finančních vztahů s občany, vybírá pro statní potřeby část vytvořeného národního důchodu. Formy a metody vzniku příjmů se mění pod vlivem mnohých faktorů, mezi nimi nejvyšší vliv má úroveň rozvoje výrobního potenciálu, výrobních vztahů a finanční vědy. Neméně významný dopad na příjmy má hospodářská a sociální situace, ekonomická politika. Rozpočtové příjmy v Bělorusku jsou hlavně tvořeny z daní. Oblast činnosti umoţňuje rozdělit rozpočtové příjmy na platby přijaté od výrobních subjektů, od instituci, organizací a 14

PAVELKA, Tomáš,Makroekonomie, 3.vydaní.2007. 278 str.

31

podniků nevýrobního charakteru. Vice podrobnější je klasifikace jich podle odvětí ekonomiky, kultury a vlanních instituci (průmysl, doprava, zemědělství, obchod atd.), platby také závisí na typu podniku podle formy jeho vlastnictví, organizaci obchodních aktivit. Zcela, do osnovy daňového systému jsou uloţeny standarty skoro stejné s evropskými. V souladu se zákonem “O rozpočtu Běloruské republiky za rok 2001“ příjmy státního rozpočtu se vytvářeje z: daně z přidané hodnoty a spotřební daně na zboţí dováţené na celní území Běloruské republiky, daně z přidané hodnoty a spotřební daně na zboţí(práce, sluţby), vyrobené a území Běloruské republiky, daně z přijmu právnických osob, mimořádné daně na odstranění následků černobylské katastrofy, příjmy ze zahraničního obchodu a zahraničních ekonomických operací, výnosy z volných ekonomických zón a z dalších povinných plateb. Příjmy státního rozpočtu zahrnují také prostředky státních rozpočtových svěřeneckých fondů. V roce 2005 se dokončuje příprava dokumentů ohledně zlepšení vyuţití zjednodušeného systému daní a účetnictví pro malé a střední podniky. Postupně se zrušují a sniţují sazby poplatků do svěřeneckých rozpočtových a mimorozpočtových fondů, srovnávají se daňové podmínky pro všechny daňové poplatníky při vstupu do platnosti „Zvláštní časti daňového zákoníku Běloruské republiky“. Přijímají se další reformy, které musí zajistit sníţení daňového zatíţení, zlepšit daňové spravovaní a zvýšit racionálnost, spravedlnost, stabilitu daňového systému

2.5 Celní politika. Právní, ekonomické a organizační základy celní politiky, postupy a podmínky přesunu přes celní hranice zboţí a dopravních prostředků, celní poplatky, celní vyřízení, cleni kontrola určí Celní kodex Běloruské republiky. Ten kodex stanoví nástupné celní poplatky: clo, daň s přidané hodnoty, spotřební daň, licenční daň, poplatky za celní vyřízení, za skladovaní zboţí, za celní doprovod zboţí, platby za informace a konsultací, za přijetí předběţného rozhodnutí, za účast v celních aukci, daně a jiné poplatky podle běloruských zákonů. V celním kodexu je stanoveno 15 celních reţimů, to jsou skoro všechny reţimy, které existují ve světové praxi. Patří mezi ně: pouštění do volného oběhu, reimport, tranzit, celní sklad, obchody duty-free, zpracovaní na celním území, dočasný dovoz (vývoz), svobodné celní pásmo, export, reexport, zničení, odmítnutí ve prospěch státu.

32

Celní sazby jsou jednotné a nepodléhají změnám v závislosti na fyzických a právnických osobách, přesunujících zboţí přes hranice Běloruska, na typu obchodu a dalších případech, s výjimkou případů stanovených zákonem. Základem pro výpočet cla, spotřební daně a celních poplatků je celní hodnota zboţí, na začátku roku 2005 průměrný celní tarif činil 9,1%. Celní politika Běloruska má za cíl zjednodušit a urychlit celní řízení, změnit celní kodex tak aby odpovídal dnešním poţadavkům a praxe členských států WTO, coţ by mělo přispět k aktivizaci zahraničních vztahů.

2.6 Zahraničí politika Hlavními zákony, které regulují zahraniční ekonomické aktivity v Běloruské republice jsou zákon “O státní regulaci zahraniční činností“ (2004), Investiční kodex Běloruské republiky (2001), Celní kodex Běloruské republiky(1998), zákon „O celním tarifu“. Státní politika v oblasti zahraničního obchodu umoţňuje zahraničním podnikatelským subjektům všech forem vlastnictví, bez jakékoli diskriminace fungovat ve všech oblastech podnikaní, nezakázanou zákonem Běloruska. Zahraniční obchod je jednou z nejvíce ziskových ekonomických aktivit. Státní politika zahraničního obchodu se provádí prostřednictvím celní regulace (pouţití dovozních a vývozních cel) a netarifní regulace (stanovení kvót, licence, registrace obchodních smluv atd.). V oblasti zahraničního obchodu v zemi funguje rozsáhlá síť trţních zprostředkovatelů, obchodních agentur, organizátoři veletrhů a výstav, poradenských sluţeb, reklamních agentur, distribuční sítě, dopravní a skladové společnosti. V souladu se zákony Běloruské republiky činností dovozu a vývozu určitého zboţí a sluţeb se provádí na základě zvěštného povolení (licence). Seznamy těchto výrobků a sluţeb, poskytnutí licence a státní organ oprávněny vydávat licenci jsou určeny vládou a podmíněny převáţně nutnosti plnění mezinárodních závazků a národní bezpečností zemi. Od prosince 1992 Bělorusko má postavení pozorovatele při Všeobecné dohodě a clech a obchodů (GATT) a od prvního ledna roku 1995, při Světové obchodní organizace (WTO). Připojení k WTO je prioritním směrem zahraniční politiky státu. Provádí se postupná práce s

33

transformací obchodní politiky a uvedení do souladu celní a necelní regulace zahraniční aktivity Běloruska s obecnými zásadami a pravidly WTO (otevřenost ekonomiky, liberalizace, dodrţovaní podmínek, stanovených obchodně-ekonomickými smlouvami). V letech 2003-2004 s ohledem na pravidla WTO byli přijaty zákony „O technické normalizace a standardizace“, “O hodnocení shody vyţadovaných technických předpisů v oblasti technické normalizace a standardizace“, “O kvalitě a bezpečnosti potravinových surovin a potravinových výrobků pro ţivot a zdraví člověka“, “O ochraně obchodních značek“, “O poštovní komunikace“. V roce 2004, také s ohledem na pravidla WTO, jsou přijaty zákony „O změnách celních sazeb v zákoně Běloruské republiky“, “O změnách a dodatkách k celnímu kodexu“. Celkem v letech 2002-2005 bylo přijato vládou vice neţ 20 zákonů, vyhlášek a nařízení s cílem uvedení zákonodárství do souladu s poţadavky WTO. Dne 1. 1. 2005 vstoupila v platnost dvoustranná dohoda mezi Běloruskem a Ruskou federací o přechodu na daň z přidané hodnoty ve vzájemném obchodě. Tak Bělorusko přivedlo svou legislativu v dané oblasti do souladu s pravidly WTO, kdyţ stanovila jednotný princip nepřímého zdanění v obchodě se všemi zeměmi. Dohodou o Celní unii mezi Běloruskem, Ruskem, Kazachstánem, Tádţikistánem a Kyrgyzstánem je předepsáno stanovení jednotného celního prostoru. Celní unie je zaloţena na uznání mezinárodních norem a principů WTO. V rámci unie byli zrušeny cla, kvóty, licence, mnoţstevní omezení vzájemného obchodu. Odstraněna celní kontrola na vnitřních hranicích.

3. Postavení Běloruska ve světě. 3.1 Mezinárodní vztahy v období 1991-1994. Po získání nezávislosti v roce 1991, začalo nové období zahraničních vztahů Běloruska. Mezinárodní politika v zemi je rozdělena do dvou etap, v závislosti na typu politického reţimu. První etapa 1990-1994, kdyţ v zemi existovala parlamentní republika, a druha etapa od roku 1994, kdyţ byl zvolen první prezident Běloruské republiky Alexandr Lukašenko. Přijata v roce 1994 Konstituce Běloruské republiky, popsala povinností státu vycházet ve své zahraniční politice z uznávaných zásad a norem mezinárodního práva, které byli prohlášeny prioritními nad vnitrostátními zákony. Konstituční platnost nabyli ústavy o proměnění Běloruska do bezjaderné zóny a neutrálního státu.

34

V prosinci 1991 začal proces mezinárodního uznání Běloruské republiky. Prvními zeměmi světa, které uznali nezávislost Běloruska a navázali s ní diplomatické vztahy, byli Ukrajina a USA (27-28 prosince 1991). V průběhu roku 1992 došlo k úplnému mezinárodnímu uznání. Na počátku roku 2000, Bělorusko je uznáváno 140 státy, z nichţ se 125 byly navázány diplomatické vztahy. V Minsku působí 29 velvyslanectví, 2 generální konzuláty a 9 představenství mezinárodních organizaci, Výkonný výbor a Hospodářský soud SNS. Bělorusko otevřelo 41 velvyslanectví, 5 konzulátů v zahraničí, 1 stalé představenstvo při mezinárodních organizacích a 1 obchodní představenstvo. V roce 2005 Bělorusko mělo diplomatické vztahy se 154 zeměmi světa, ve 46 z nich je otevřeno 53 diplomatických zastupitelství, mezi nimi jsou 44 velvyslanectví, 2 stálých zastupitelství při mezinárodních organizacích, 6 generálních konzulátů a 1 konzulát. Zahraniční státy jsou zastoupeny v Bělorusku 35 velvyslanectví, 2 pobočky velvyslanectví, 1 obchodním zastupitelstvím, 17 konzuláty, mezinárodními organizacemi jsou přestaveny 12 zastupitelství. Souběţné jsou akreditovány 87 zahraničních diplomatických zastupitelství. Běloruská republika výrazně rozšířila svou účast v mezinárodních organizacích, stala se členem Mezinárodního měnového fondu a Světové banky, mezinárodní organizace civilního letectví, obnovila členství ve Světové zdravotnické organizaci a obdrţela status pozorovatele v WTO. V září 1992 Bělorusko otevřelo v Minsku Zastupitelstvo OSN. Běloruska republika v roce 1992 byla přijata do Organizací pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE) a Severoatlantické rady pro spolupráci (od roku 1997 - Euroatlantická rada pro spolupráci), získala status speciálně pozvané zemi v Radě Evropy a v roce 1993 poţádala o přijetí do této organizace. V roce 1995 země podepsala Smlouvu o partnerství a spolupráci, Dočasnou dohodu pro otázky obchodu s Evropskou unií, připojila se do programu NATO “Partnerství pro mír“, v 1996 vstoupila do Středoevropské iniciativy. Na začátku 90. let prioritními směry zahraniční politiky Běloruska byli: posílení suverenity a nezávislosti, spolupráce se státy SNS, vytvoření dobrých vztahů se sousedními zeměmi, proměna Běloruska v bezjaderný stát, “návrat do Evropy“ a rozvíjení vztahů se západními zeměmi, mezinárodní pomoc při odstraňování černobylské katastrofy.V polovině 90. let ve všech těchto směrech bylo dosaţeno skvělých výsledků.

35

„Úspěšné rozviji-li se dvoustranné vztahy Běloruské republiky se sousedními zeměmi a velmocemi. Navzdory tomu, ţe běloruská země byla v důsledku opakovaných rozdělení v období 1918-1945 součástí okolních států, běloruská vláda prohlásila o absence teritoriálních nároků vůči nim. S Ruskem, Ukrajinou, Polskem, Lotyšskem a Litvou byli podepsány politické dohody o státních hranicích, které zajišťuji teritoriální status quo.“15 V červenci 1993 a v lednu 1994 předseda Nejvyšší Rady Běloruské republiky Stanislav Shushkevich a prezident USA William Clinton se vzájemně vyměnili návštěvami ve Washingtonu a Minsku. V dubnu 1994 Bělorusko navštívil generální tajemník OSN Boutros Ghali.

3.2 Mezinárodní vztahy v období 1994-2005. Po zvolení v červnu 1994 prezidentem Alexandra Lukašenko, začala nová etapa v historii nezávislého Běloruska a v jeho zahraniční politice. V roce 1995 Alexader Lukašenko zformuloval vnější priority státu: posílení suverenity země, posílení mnohostranné spolupráce se státy SNS, prohlubovaní vztahů s Ruskem, rozvoj vztahů se západními zeměmi, včetně střední a východní Evropy, vytváření příznivých podmínek pro spolupráci s mezinárodními organizacemi. “I kdyţ hlavním vektorem zahraniční politiky bylo Rusko, v druhé polovině 90. let zkřivení východního vektoru na úkor západního bylo tak silným, ţe běloruský prezident prohlásil směr na mnoho-vektorovou vnější politiku. Do určité míry se to projevilo v posilování vztahů se zeměmi Asie, Afriky a Latinské Ameriky a ve vstupu země v roce 1998 do Hnutí nezúčastněných. V roce 1999 byl předloţen koncept “pas dobrého sousedství“ kolem Běloruska. Avšak zlepšit vztahy s Polskem a pobaltskými zeměmi a normalizovat vztahy s EU a USA se nepodařilo.“ 16 Do roku 1994 za přijetí a realizace rozhodnutí v oblastí vnější politiky byli zodpovědný Nejvyšší rada a Rada ministrů. Po zvolení prezidenta A. Lukašenko a po přijetí nové Konstituce Běloruské republiky v referendu roku 1996, vedoucí úloha v přijetí a realizace rozhodnu15 16

SNAPKOVSKYJ,V.Beloruskyj gurnal megdunarodnogo prava i otnoshenij.2000. SNAPKOVSKYJ,V.Beloruskyj gurnal megdunarodnogo prava i otnoshenij.2000.

36

tí v oblastí vnější politiky přešla k prezidentovi. Podle Konstituce prezident je garantem realizace vnější politiky, zastupuje Bělorusko ve vztazích se zahraničím a mezinárodními organizacemi, jedná a podepisuje mezinárodní smlouvy, jmenuje a odvolává diplomatické zástupce Běloruské republiky v zahraničí a při mezinárodních organizacích. Prezident úplně samostatně vybírá zaměstnance v oblasti zahraniční politiky. Vedoucím organem v oblasti vnější politiky je Ministerstvo zahraničních věcí. Během let nezávislosti počet zaměstnanců ministerstva vzrost několikanásobně, dosáhl v roce 2000 vice něţ 200 osob.V roce 1999 systém orgánů, zodpovědných za zahraniční vztahy, byl reorganizován. Na základě Ministerstva zahraničních věcí, Ministerstva vnějších hospodářských vztahů a úřadu Ministra pro záleţitosti SNS bylo vytvořeno jednotné Ministerstvo zahraničních věcí (MZV). MZV bylo reorganizováno tak, aby bylo schopno poskytovat

politicko-ekonomickou

asistenci a pomoc běloruským státním organům, veřejným organizacím, běloruským občanům v jejich kontaktech se zahraničními organizacemi a občanům cizích zemí. Důleţitým směrem zahraniční politiky a ekonomiky pro Bělorusko je posílení vztahů se zeměmi SNS. Republika vystupuje za transformaci Společenství do regionální organizace s vysokou úrovní ekonomické a politické integrace. Běloruské zástupci přijímají aktivní účast v zasedáních hlav států a v koordinace orgánů SNS (Parlamentního shromáţdění, Radě ministrů zahraničních věcí, Radě ministrů obrany atd.). Minsk je sídlem výkonných a koordinačních orgánů SNS. Běloruská republika podepsala a ratifikovala nejdůleţitější stanovy SNS. Ale Společenství se nemohlo stát účinným nástrojem ochrany společních cílů a vytvořit jednotnou politickoekonomickou komunitu kvůli různým zájmům členských států. V rámci SNS vznikli regionální skupiny stejných zájmů -Svaz Běloruska a Ruska, Centrální Asijský Svaz, GUUAMGruzie, Ukrajina, Uzbekistán, Ázerbájdţán a Moldávie. V roce 1999 ze smlouvy o kolektivní bezpečností v zemích SNS, která byla podepsána v Taškentu v roce 1992, vystoupili Ázerbájdţán, Gruzie a Uzbekistán. Na další období Taškentskou smlouvu prodlouţili Arménie, Bělorusko, Kazachstán, Kyrgyzstán, Rusko a Tádţikistán. Ukrajina odmítla svou účast v politických a vojenských integračních událostech

37

Společenství. „S ohledem na značné názorové rozdíly mezi členskými státy ohledně budoucího rozvoje SNS, Rada hlav států legalizovala koncept různých časových poţadavků integrace v zemích Společenství. Uznáno je, ţe ekonomický vývoj je nejperspektivnějším v rozvoji SNS“. 17 Běloruské vedení vystupuje ve prospěch zvýšení efektivity činnosti orgánů SNS, jejich reorganizaci s cílem operativního přijatí rozhodnutí a vytvoření mechanismu pro jejich kontrolu. Program reformace SNS a pozice Běloruska vůči té organizace byli uvedeny prezidentem v jeho prohlášení 25. Listopadu 1997. Zájmy Běloruska v rámci SNS spočívají ve vytvoření kompletní zóny volného obchodu, coţ bude napomáhat formování společného hospodářského prostoru, zaloţeného na volném pohybu zboţí, sluţeb, kapitálu a pracovní síly. Zóna volného obchodu bude přispívat k plynulému a rovnoprávnému vstupu zemi Společenství do světového hospodářského systému, do WTO a spolupráce s dalšími mezinárodními organizacemi. Praxe spolupůsobení zemi SNS ukazuje, ţe průběh diskuse o reformování organizace pravidelně vede k tomu, ţe tato otázka se stává předmětem summitů hlav států. Velký význam má setkaní hlav států SNS 16. září 2004 v Ástaně a 25-26 srpna 2005 v Kazani, kde byli prozkoumány přístupy k vyřešení problémů reformovaní orgánů Společenství. Rozhodnutí, která byla přijatá na těchto summitech, umoţnili začít proces konstruktivních dohod a kompromisů, které v budoucnosti by mohli přidat pomocný impuls k rozvoji Společenství. Po kazaňském summitu z iniciativy ruského prezidenta Vladimíra Putina byla zaloţena Skupina s vysokou úrovní pro otázky zvýšení účinností SNS, která měla název „Skupina mudrců“ 18 Prioritou číslo jedna pro vnější politiku Běloruska, byl vyhlášen směr na politickou, ekonomickou a vojenskou integraci s Ruskem. V roce 1995 mezi státy byla podepsána Smlouva o přátelství, dobrých sousedských vztazích a spolupráci. Tato smlouva dávala vztahům mezinárodní právní formu a upevnila skutečnost existence Běloruska a Ruska, jako dvou suverénních států. V roce 1995 mezi nimi byla vytvořena Celní unie, do které v roce 17

SNAPKOVSKYJ,V.Beloruskyj gurnal megdunarodnogo prava i otnoshenij.2000.

18

TKACHENKO,S;GULIAEVA,K.Reformirovanie SNG i perspektivy ego rayvitiya.2009.103s

38

1996 se připojili Kazachstán a Kyrgyzstán, v roce 1999- Tádţikistán. V roce 1999 pět uvedených států podepsaly Smlouvu o Celní unii a Jediném ekonomickém prostoru. V roce 1996 Bělorusko a Rusko podepsaly Smlouvu o zaloţení Společenství a v roce 1997 transformovali ji do Svazu. V prosinci 1998 prezidenty A. Lukašenko a B. Jelcin ve společném prohlášení oznámili o záměru vytvořit jediný federální stát a roku 1999 provést referendum ve dvou zemích v této otázce. V prosinci 1999 prezidenti Běloruska a Ruska podepsali v Moskvě Smlouvu o vytvoření Svazového státu, která vstoupila do platnosti v lednu roku 2000. Smlouva stanovuje další společné kroky obou zemi na sbliţování a sjednocení jejích právních, ekonomických, finančních a celních systémů, tvorbu mezistátních mocenských struktur, coţ by mohlo přivést k vytvoření Svazového státu. Součástí dohody je Program opatření na rozvoj Svazu do roku 2005, také přijat Program ekonomické spolupráce mezi zeměmi na období 1999-2008. Od roku 2000 se začal vytvářet rozpočet Svazového státu. Hlavním cílem tohoto rozpočtu se bylo stát finančním základem pro vytvoření účinného mechanizmu obchodní, výrobní a investiční spolupráce dvou zemi, a také pro financování společných ekonomických, kulturních, ekologických, sportovních projektů a akcí. Nicméně integrace se odehrávala v období prohlubující sociálně-ekonomické a politické krize v Bělorusku, periodické obchodní a informační války mezi Ruskem a Běloruském. Od nástupu k moci prezidenta Vladimíra Putina, Rusko začalo ukazovat pragmatický přístup k integraci a silnou touhu bránit své národní zájmy v rozvoji vztahů s Běloruskem. V roce 2003 Vladimír Putin navrhl vstup Běloruska do Ruska, v reakci na to Lukašenko obvinil Putina v pokusech proměnit Běloruskou republiku do federálního okruhu Ruska. Pravidelná výměna prudkými poznámkami mezi prezidenty trvala dlouhou dobu, při tom reálné integrační procesy se stalé odkládaly. K roku 2005 vášnivé diskuse ztichli, bylo oznámeno o projektu Ustavní listiny Svazového státu, která bude předloţena Nejvyšší radě Svazového státu a pak vynesena na referendum. Otázka o podpisu Ustavní listiny tak i nebyla vyřešena, vyjednávaní skončili ve slepé uličce. Zvratem v historii rozvoje nezávislého Běloruska se stal Ustavní referendum v roce 1996, on vytvořil dlouhou ustavně-politickou krizi v zemi a zhoršil vztahy se Západem. Mezinárodní společenství, vlivné mezinárodní organizace jako je OBSE, Rada Evropy, Evropská unie

39

neuznali legitimními výsledky referenda, který vedl ke stanovení reţimu neomezené prezidentské moci. Je třeba poznamenat, ţe do prohloubení mocenského reţimu A. Lukašenko, Evropská unie měla kladné vztahy s Běloruském. V prosinci 1991 nezávislost státu byla uznána Evropskými Společenstvími. Mezi EU a Běloruskem došlo k trvalému a pevnému rozvoji jejich vztahů. V roce 1995 byla podepsána Dohoda o partnerství a spolupráci v politické, ekonomické a obchodní oblasti. Bělorusko získávalo značnou podporu v rámci programu TACIS (Technická podpora Společenství nezávislých států) a prostřednictvím jiných kanálů. Po referendu v roce 1996, západ a mezinárodní organizace zavedli omezující opatření vůči Běloruské republice, Rada Evropy zastavila její status speciálně pozvané zemi a Evropská unie – působení dohod od roku 1995. V roce 1997 Rada Evropy přiznala provedené v Bělorusku volby nedemokratickými, a tlak na opozici ilegálním. Na začátku roku 1998 v Minsku se otevřelo Zastupitelství Poradní a monitorovací skupiny (AMG- Advistory and Monitoring Group) OBSE. Hlavní úsilí byli směřované na uspořádání svobodných a demokratických parlamentních voleb a zajištění svobody prostředků masově informace. „Váţná krize ve vztazích mezi Běloruskem a EU, začala v roce 1998. V dubnu běloruská vláda poţádala, aby velvyslanci 22 zemi opustili prostory rezidenci, které se nacházeli ve vládním komplexu „Drozdy“ vedle rezidence prezidenta, s odkazem, ţe je třeba opravit místní komunikace. Odmítnutí velvyslanců členských států EU splnit tento poţadavek vedlo k nuceným formám působení, coţ postavilo vztahy mezi Běloruskem a EU na pokraj úplného prasknutí. 22. Června roku 1998, velvyslanci zemí EU opustili Bělorusko a běloruským velvyslancům v evropských zemích bylo doporučeno vrátit se do Minsku. V červenci 1998 evropské organy poprvé omezili právo vstupu běloruských úředních osob do schengenského prostoru (do restriktivního seznamu byli zahrnuty 131 osoby,včetně A. Lukašenka).“19 V prosinci 1998, diplomatický incident byl vyřešen kompromisem: velvyslanci EU souhlasili opustit „Drozdy“ a běloruská vláda se zavázala poskytnout jim rovnocenné prostory a kompenzovat stěhovaní. 17 ledna 1999, velvyslanci EU se vrátili do Běloruska. V únoru 1999 EU zrušila omezení vstupu pro úřední osoby Minská do Shengenského prostoru. 19

TIHOMIROV,A.Otnosheniya Respubliky Belarus s Evropejskim Souzom.

40

V letech 2001-2005, evropské instituce a jednotlivé členské státy EU odmítaly uznat běloruské politické činy a demonstrativně podporovali opozici. Opozičních aktivistů přijímali v zemích EU na nejvyšší úrovní, zatímco kontakty s oficiálním Minskem byli omezeny. Jen občas země EU navštěvovali osoby běloruské vlády, přitom Evropané se snaţili vyhnout tomu, aby takové návštěvy byli přijaty za dialog na úrovni EU. V roce 2002 a 2004 Evropská unie zavedla omezeni na vstup běloruského vedení a dalších osob, podílejících se na omezovaní demokratických svobod a porušovaní lidských prav v Bělorusku. Také evropský instituci odmítali vysílat pozorovatele na běloruské parlamentní volby v roce 2000 a 2004, prezidentské volby 2001 a zdrţovali se od aktivního dialogu s Národním shromáţděním Běloruské republiky. V roce 2004 Běloruská republika nebyla připojena do Evropské politiky sousedství. 23.unora 2005 pracovní skupina Evropského parlamentu na setkání ve Štrasburku schválila návrh programu EU na podporu demokracie v Bělorusku. Mezi poloţkami v tomto dokumentu byli: jmenovaní speciálního zástupce EU pro Bělorusko za účelem koordinace politiky EU vůči této zemi, spolupráce s USA v jejich politiky vůči Bělorusku, mezinárodní uznaní současného reţimu diktaturou a prezidenta A. Lukašenko – diktátorem, identifikace a zmrazení osobních aktiv prezidenta A. Lukašenko a dalších vyšších úředních osob, které zabezpečuji pokračovaní diktatury, atd.

3.3 Vztahy s Českou republikou. 5. ledna roku 1993 mezi Českou republikou a Běloruskem byli navázaný diplomatické vztahy, ale během dlouhé doby politický dialog mezi oficiálními strukturami Běloruska a ČR byl omezen. Zpočátku rozvoji oboustranných kontaktů, oficiálně z hlediska Prahy bránilo příliš pomalé přijetí reforem v Bělorusku, pak - odstoupení běloruské vlády od demokratických standardů. České politici nejen kritizovali oficiální Minsk, ale navíc konali jednáni, které běloruská vláda vnímala rozčileně. Praha se stala jedním z hlavních míst činnosti běloruské politické opozice, s její členy ochotně komunikovali představitelé vlády České republiky. Na konci 90.let - začátku 21. století, české vysoké školy přijímali studenty, které byly vyloučeny z běloruských univerzit za projevy proti politice. Vláda ČR poskytla pomoc v umístění

41

v Praze běloruského radia „Svoboda“. Nejhorší čas ve vztazích Běloruska a Česka nastal na konci roku 2002, kdy české ministerstvo zahraničí odmítlo vydat A. Lukašenko vízum pro účast v summitu Rady euroatlantického partnerství (EAPC) v rámci summitu NATO v Praze. V stejném roce obě zemi sníţili úroveň diplomatického zastoupení. Po vstupu do Evropské unie v květnu 2004 Česká republika stala budovat vztahy s Běloruskem v rámci celkové vnější politiky EU. Nicméně i předtím Praha naslouchala mínění evropských struktur.

3.4 Běloruska republika a NATO. Po rozpadu Varšavské smlouvy a Sovětského svazu, před Běloruskem stala otázka vztahů s vojensko-politickou organizaci NATO. V listopadu 1992 zemi navštívil generální tajemník NATO M. Werner, který řekl ţe Západ a NATO s úctou se dívají na snahy Běloruska stať neutrální bezjaderní zemi a poznamenal jejich zájem o dobrých vztazích mezi nimi. V roce 1993 během návštěvy státního tajemníka USA W. Christophera v Bělorusku bylo navrhnuto vstoupit do Programu NATO „Partnerství pro mír“, na coţ vláda republiky odreagovalo pozitivně. Ale ve skutečnosti země vstoupila do programu v lednu 1995, jednou z posledních evropských zemí.V roce 1997 velitelstvím NATO v Bruselu schválen Individuální program partnerství Běloruské republiky s NATO na 1997-1999, který předpokládá omezenou spoluprací s Alianci. V dubnu 1998 je otevřeno zastoupení Běloruska při NATO. Od roku 1994 běloruský prezident vystupuje proti rozšiřování NATO směrem na východ a přibliţovaní bloku ke hranicím Běloruska. A. Lukašenko prohlásil, ţe existence NATO není nutnosti a nabídl Aliance rozpustit se, a také vyjádřil politovaní nad odebráním jaderných raket z Běloruska, protoţe toto nedovoluje zdrţovat NATO. Pote, co v roce 1997 Rusko a Ukrajina uzavřeli s NATO dokumenty o spoluprací, Bělorusko zůstalo bez záruk bezpečnosti od Aliance. Vztahy s NATO se zhoršily v roce 1999 kvůli vojenské akce bloku proti Jugoslávii, Bělorusko spolu s Ruskem odsoudili tento krok. Na konci roku 1999 Bělorusko s Ruskem obnovili oficiální vztahy s NATO. V prosinci 2001

42

byl předloţen Individuální program partnerství s NATO na období 2002-2003, přednostní význam mělo odstranění zbraní, kontrola nad ozbrojenými silami, likvidace následků přírodních katastrof. Ale kvůli konfliktu na summitu v Praze vztahy Běloruska s NATO vychladli. Takový vztah NATO vysvětluji se tím, ţe běloruská vláda neprovádí nezbytné demokratické reformy. V květnu 2005 náměstek generálního tajemníka Robert Simmons prohlásil, ţe Minsk nesdílí hodnoty, na osnově kterých spojené země Aliance by mohly projednávat s Běloruskem společné zájmy a cíle.

3.5 Vztahy s východními zeměmi. V druhé polovině 90. let se aktivně rozvíjeli vztahy se zeměmi Asie a arabského východu. Během návštěv A. Lukashenko do Činy, Indie, Vietnamu, Sýrie, Egyptu a dalších zemí asijské-tichomořské oblasti, byli projednány otázky posílení dvoustranných politických, obchodních, ekonomických a vojenských vztahů. Podle běloruské vlády, nejproduktivnější spolupráce se rozvije s Činou, Indii a Vietnamem. Kontakty s vedením těchto států získaly stabilní charakter. Bělorusko získávalo podporu těchto zení v mezinárodních organizacích v diskusi problematických otázek pro ní. Na konci 90. let Alexander Lukašenko navštívil Sýrii, Egypt, Izrael, Bahrajn, Katar, Spojené arabské emiráty. Přitom kritickou reakci světového tisku způsobili návštěvy představitelů běloruské vlády do Libye, Iráku, Iránu a podepsaní dohod s těmito zeměmi o dodávkách zbraní.

43

Závěr. Po rozpadu Sovětského svazu v roce 1991, Bělorusko muselo najít svou vlastní cestu k ekonomické stabilitě. V letech 1991-1994 v Bělorusku byla krize spojena s transformací státu, poklesla výroba, nastal pokles HDP, zrychlil se růst inflace, nezaměstnanosti, sníţila se ţivotní úroveň obyvatelstva, poklesly objemy obchodů. V polovině 90. let hlavním úkolem byl výstup ekonomiky z krize. V roce 1996 byla zpracována Národní strategie trvalého rozvoje. Její realizace umoţnila zlepšení ekonomického stavu Běloruska od roku1997. Podařilo se sníţit úroveň rozpočtového deficitu, zpomalit pokles ţivotní úrovní lidí, sníţit nezaměstnanost, zastavit pokles ve výrobě. Váţným ekonomickým problémem pro Bělorusko byla inflace, která pomoci zpřísnění měnové a fiskální politiky, začala klesat od roku 2000 a v roce 2005 dosáhla rekordně nízké úrovni. Období 2000-2005 je období ekonomického růstu Běloruska. Roste HDP, příjmy obyvatelů, objem výroby, dochází k oţivení obchodních vztahů se zeměmi blízkého a vzdáleného zahraničí, vrostl objem vývozu. Hlavními odvětvími průmyslu byli: palivo-energetický, chemicky, strojírenský, dřevozpracující a potravinářský. Hlavní poloţkami exportu: naftové výrobky, dusíkatá hnojiva, draselní hnojiva, pneumatiky, chemické vlákna, ţelezo, chladící vybavení, televizory, traktory, nákladní auta, jízdní kola, nábytek. Demografická situace v Bělorusku se rozvije dramaticky. Počet obyvatelů země se sniţuje, hlavním faktorem toho je přebytek zemřelých nad narozenými.

44

Seznam použité literatury: 1.FOMIN,V;PANOV,S;GANUSHENKO,N.Istoriya Belarusi 1945-2005.2006.199s. ISBN 985-476-432-X 2.TKACHENKO,S;GULIAEVA,K.Reformirovanie SNG i perspektivy ego rayvitiya.2009.103s.ISBN 5-93568-009-5 3.PAVELKA, Tomáš,Makroekonomie,3.vydaní.2007. 278 str. ISNB 978-80-86175-58-4 4.SNAPKOVSKYJ,V.Beloruskyj gurnal megdunarodnogo prava i otnoshenij.2000.ISSN 2072-0513 5. Nacionalnyj statisticheskyj komitet Respubliky Belarus.Statisticheskij ezhegodnik.2006.163s.ISBN 978-985-6858-36-2 6.DAVYDENKO,E.Exportnyj potenciál Respubliky Belarus v usloviyah rosta mezhdunarodnoj konkurencii.Bankovskyj věstník.[online].[cit05.2008]. Dostupný z WWW:< http://www.nbrb.by/bv/narch/414/8.pdf> 7. SHAHOTKO,L.Naselenie Belorussii nakanune permisi.Demoskop Weekly.[oline].[cit.11.10.2009]Dostupný z WWW 8. TIHOMIROV,A.Otnosheniya Respubliky Belarus s Evropejskim Souzom.[online].[cit.21.03.2011].Dostupný z WWW 9. ZAGORSKAYA,M.1991-2006.Itogi.Demograficheskaya situaciya[online].[cit.27.03.2007]. Dostupný z WWW:< http://www.gazetaby.com/index.php?sn_nid=5769&sn_cat=48> 10.ZELINSKIJ,D;PINCHUK,V.Istoriya Belarusi (XX-nachalo XXI) .c2000 [online] [cit. 15.01.2009].Dostupný z WWW:< http://www.twirpx.com/file/16341> 11.ZLOTNIKOV,A.Demograficheskoe iymerenie sovremennoj Belarusi.2006.212s.Dostupný z WWW< http://www.demoscope.ru/weekly/2007/0287/biblio02.php> 12.Nacionalny statisticheskij komitet RB. Dostupný z WWW< http://belstat.gov.by/>

45