Bankovní institut vysoká škola Praha Bankovnictví a pojišťovnictví
Vývoj ekonomiky a hospodářské politiky Belgie Diplomová práce
Autor:
Martin Jambura Finance, Evropská Unie
Vedoucí práce:
Praha
Ing. Jan Šolta, CSc.
červen 2011
Prohlášení: Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci zpracoval samostatně a v seznamu uvedl veškerou pouţitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, ţe odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámen se skutečností, ţe se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací.
………………………………
V Plzni dne 30.6.2011
Martin Jambura
Poděkování Děkuji Ing. Janu Šoltovi, CSc. za odborné vedení práce, poskytování rad a spolupráci při řešení konkrétních problémů.
Anotace Diplomová práce zkoumá vývoj ekonomiky a hospodářské politiky Belgie v období mezi lety 1996 a 2009. Konkrétně se zaměřuje na vývoj obyvatelstva, ekonomiky, zahraničního obchodu, inflace a členství v EU a jeho dopady. Kaţdá z těchto oblastí je rozdělena do třech časových období (1996 – 1999, 2000 – 2005, 2006 – 2009), v nichţ je tento vývoj hodnocen. U kapitoly demografický vývoj a členství v EU a jeho dopady je vývoj hodnocen za celé období dohromady. Obsáhlejší kapitoly jsou pro větší přehlednost opatřeny souhrnem, který stručně shrnuje vývoj v dané oblasti. V závěru práce je uveden celkový pohled na vývoj Belgie v daném období. Klíčová slova: demografický vývoj, nezaměstnanost, hospodářská politika, měnová politika, fiskální politika, inflace, zahraniční obchod Annotation This dissertation describes the development of the economy and economic policy of Belgium between 1996 and 2009. Specifically, it focuses on the development of population, economy, foreign trade, inflation and membership in the EU and its impacts. Each of these areas is divided into three time periods (1996 - 1999, 2000 - 2005, 2006 - 2009) in which this development is evaluated. The chapter demographics and membership in the EU and its development impact is assessed throughout the period together. Extensive chapter for greater clarity provided a summary that briefly summarizes developments in the area. In conclusion, the dissertation is an overall view on the evolution of Belgium in the period. Key words: demographics, unemployment, economic policy, monetary policy, fiscal policy, inflation, foreign trade
Obsah Úvod .................................................................................................................................... 7 1
2
Belgie ................................................................................................................................... 8 1.1
Obecné informace ........................................................................................................ 8
1.2
Belgie a EU .................................................................................................................. 9
Vývoj obyvatelstva............................................................................................................ 11 2.1
Demografický vývoj .................................................................................................. 11
2.1.1 Belgie ....................................................................................................................... 11 2.1.2 Bruselský region....................................................................................................... 15 2.1.3 Vlámský region ........................................................................................................ 17 2.1.4 Valonský region ....................................................................................................... 18 2.2
Vývoj nezaměstnanosti .............................................................................................. 20
2.2.1 Období 1996 - 1999 ................................................................................................. 20 2.2.2 Období 2000 - 2005 ................................................................................................. 26 2.2.3 Období 2006 - 2009 ................................................................................................. 31 2.2.4 Souhrn ...................................................................................................................... 33 3
4
Vývoj ekonomiky .............................................................................................................. 37 3.1
Období 1996 – 1999 .................................................................................................. 37
3.2
Období 2000 – 2005 .................................................................................................. 45
3.3
Období 2006 – 2009 .................................................................................................. 51
3.4
Souhrn ........................................................................................................................ 58
Vývoj zahraničního obchodu ............................................................................................. 62 4.1 Období 1996 – 1999 ....................................................................................................... 62 4.2 Období 2000 – 2005 ....................................................................................................... 67 4.3 Období 2006 – 2009 ....................................................................................................... 71 4.4 Souhrn ............................................................................................................................. 73
5
Inflace ................................................................................................................................ 75 5.1 Období 1996 – 1999 ....................................................................................................... 75 5.2 Období 2000 – 2005 ....................................................................................................... 77 5.3 Období 2006 – 2009 ....................................................................................................... 78
6
Členství v EU a jeho dopady ............................................................................................. 79
Závěr ......................................................................................................................................... 81 Seznam pouţité literatury ......................................................................................................... 83 5
Seznam tabulek ......................................................................................................................... 86 Seznam grafů ............................................................................................................................ 87
6
Úvod Diplomová práce se zabývá vývojem ekonomiky a hospodářské politiky Belgie. Důvodem pro výběr toho tématu byla skutečnost, ţe tato země dnes zaţívá nemalé politické problémy, které jsou způsobeny faktickým rozdělením Belgie na tři části, coţ významně ovlivňuje i vývoj její ekonomiky a hospodářské politiky. Belgie je stát, který se podílel na vzniku Evropských společenství jiţ od jejich počátku. Sám je sídlem podstatné části jejích institucí a je proto nazýván sídlem Evropské unie. Spolu s fenoménem rozšiřování Evropské unie a zvyšováním pravomocí jejích úředníků se také zvětšuje důleţitost sídla EU - Bruselu. Příliv zahraničních pracovníků spojený se zvětšováním EU je poměrně velký. Tito lidé zde ţijí, pracují, nakupují, vyuţívají sluţeb a baví se. To vše má na město s milionem obyvatel vliv, stejně tak jako na desetimiliónovou Belgii. Cílem práce byla analýza vývoje belgické ekonomiky a hospodářské politiky v rámci EU za období 1996 aţ 2009. Dílčími cíli práce bylo identifikovat demografický vývoj v Belgii a v jejích třech regionech, porovnat jednotlivé belgické regiony z hlediska zaměstnanosti a porovnat moţnosti a předpoklady jednotlivých belgických regionů z hlediska ekonomického vývoje. Důleţitou metodou při zpracování tématu diplomové práce bude vyuţita metoda analýzy dokumentů a dat. Z tohoto důvodu bude nutné pracovat s nejrůznějšími daty a informacemi, které se vztahují k tomuto předmětu. V rámci sběru dat se budu zaměřovat na sekundární data. V prvé řadě se zaměřím na práci s tištěnými zdroji, přičemţ budu vycházet ze studia literatury, odborných studií a článků zabývající se problematikou vývoje ekonomiky a hospodářské politiky Belgie. K analýze pak pouţiji jiţ publikovaných studií, studium dokumentů mezinárodních organizací zabývajících se vývoj ekonomiky a internetové stránky. Podstatný zdroj dat této práce je představován Hospodářskými průzkumy organizace OECD a Country Profile Belgium. Analýza výše zmíněných dokumentů mi poslouţí k určení vývoje hlavních ukazatelů hospodářské politiky Belgie za dané období.
7
1 Belgie 1.1 Obecné informace Belgické království je federativní konstituční monarchií. Její rozloha činí 30 527 km² a počet obyvatel se pohybuje kolem 10,8 mil (k 1.1.2010). Hustota zalidnění je 356 obyvatel/km² (ve Vlámském regionu 457,8 obyvatel/ km2, ve Valonském regionu 206,7 obyvatel/ km2, v Bruselském regionu 6.555,1 obyvatel/ km2) [1]. Belgie je rozdělena do tří regionů a tří společenství. Regiony jsou rozděleny podle územního principu na Vlámský region, Valonský region a region Brusel. Ve Vlámském regionu je úředním jazykem nizozemština a ţije zde něco málo přes 6 mil. obyvatel, coţ je přibliţně 58 % celkové populace Belgie a zaujímá 44 % celkové rozlohy země. Valonský region je převáţně frankofonní. Ţije zde 3,5 mil. obyvatel, coţ představuje 32 % celkové populace Belgie a rozloha činí 55 % celkového území země. Třetím regionem je Bruselský region. Zde je oficiálním jazykem francouzština i nizozemština. A ţije zde přibliţně 1 mil. obyvatel. Na rozdíl od regionů jsou společenství rozdělena podle jazykového principu a to na Vlámské společenství, Francouzské společenství Belgie a Německo-jazyčné společenství [1]. Hlavním městem Belgie je Brusel. Hlavou státu je v současné době král Albert II, který má ovšem pouze diplomatické povinnosti. Skutečnou politickou moc má v rukou premiér. V zemi se pouţívají tři úřední jazyky, kterými jsou vlámština, francouzština a němčina [1]. Belgie má jednu federální vládu. Do její kompetence spadá obrana, sociální zabezpečení, zahraniční vztahy, finance, částečně zdravotnictví a vnitřní záleţitosti. Hlavní problém spočívá v tom, ţe kromě této federální vlády má kaţdý region a kaţdé společenství svůj parlament a vládu. V Belgii tedy působí šest vlád a to federální, vlámská, valonská, Valonského regionu, Bruselského regionu, Francouzského společenství a Německo-jazyčného společenství. A samozřejmě je zde i šest parlamentů. Je to Federální parlament Belgie, Vlámský parlament, parlament Valonského regionu, Bruselského regionu, Francouzského společenství a Německo-jazyčného společenství. Vlámský region je zde zastoupen jen jednou, protoţe Vlámský region a Vlámské společenství mají společnou vládu i parlament [1]. Svojí polohou i přístupem je Belgie s hlavním městem Brusel povaţována za centrum Evropské unie. Belgie byla většinou pro rozšíření EU. Její občané jsou se členstvím v EU spokojeni, coţ je určitě dáno kladným vlivem, který má na malou zemi to, ţe je administrativním centrem Evropské unie. Belgie byla předsednickou zemí EU v roce 2001 a v roce 2010. K hlavním cílům Belgie jako předsednické země patřilo prohloubení debaty o 8
budoucnosti Evropy, zlepšení kvality práce, boj proti chudobě, vytvoření evropského prostoru svobody, bezpečnosti a práva, podpora trvale udrţitelného rozvoje a zlepšení ţivotní úrovně, rozšíření Evropské unie a posílení vnějších vztahů EU, podpora trvale udrţitelného hospodářského růstu a společné hospodářské politiky [1].
1.2 Belgie a EU Belgie patří mezi šest zemí, které jsou zakladatelskými zeměmi všech evropských společenství (Evropské společenství uhlí a oceli, Evropské hospodářské společenství, Euratom). Výrazně se podílela na vybudování celní unie, vnitřního trhu a zavedení jednotné měny euro. Podporuje prohlubování spolupráce, stabilní a efektivní instituce a ambiciózní politiky. Také se pozitivně staví k dalšímu rozšiřování. Belgičtí politici se shodují, ţe vláda by měla hrát aktivní roli v EU, která by měla směřovat k federální struktuře se širokými nadnárodními pravomocemi. Jedinou významnější euroskeptickou stranou v Belgii je Vlámský blok, který je proti federální struktuře a Evropské unii „umělých národních států". Velice tvrdě vystupuje i v otázce imigrace a bezpečnosti [2]. Jelikoţ je Brusel hlavním městem Evropské unie, sídlí zde také řada jejích institucí, mezi které patří [2, 3]: 1) Evropská rada - vymezuje obecné politické směry a priority EU, a také dává EU nezbytné podněty pro její rozvoj. Nevykonává legislativní funkci. Evropskou radu tvoří hlavy států nebo předsedové vlád členských států společně s jejím předsedou a předsedou Komise. Rada zasedá dvakrát za půl roku a svolává ji její předseda. Obvykle rozhoduje konsensem, a v některých případech jsou rozhodnutí přijímána jednomyslně nebo kvalifikovanou většinou. 2) Evropský parlament - je jediným přímo voleným orgánem Evropské unie. Zasedá v něm 736 poslanců Evropského parlamentu. Poslanci jsou voleni kaţdých pět let voliči
ve všech
27 členských státech Evropské unie. Hraje
aktivní úlohu při tvorbě právních předpisů, které mají dopad na kaţdodenní ţivot občanů Unie, například v oblasti ochrany ţivotního prostředí, práv spotřebitelů, rovných příleţitostí, dopravy a volného pohybu pracovníků atd. Parlament má rovněţ společně s Radou pravomoc rozhodovat o ročním rozpočtu Evropské unie.
9
3) Rada Evropské unie - je hlavním střediskem politického rozhodování Evropské unie. Scházejí se v ní ministři členských států. Podle druhů projednávaných otázek, které jsou na pořadu jednání, je kaţdá země zastoupena ministrem odpovídajícím za danou oblast. Předsednictví Rady vykonává vţdy po dobu šesti měsíců postupně kaţdý členský stát. 4) Evropská komise - je výkonný orgán EU. Kaţdá země EU má v komisi jednoho komisaře, který je zodpovědný za určitou oblast (např. zemědělství, sociální záleţitosti atd.). Komise rozhoduje prostou většinou. Zajišťuje provádění komunitárního práva EU (1. pilíř), řídí a vykonává politiku EU, spravuje rozpočet a řídí programy EU, zastupuje EU v mezinárodních obchodních vztazích. 5) Evropský hospodářský a sociální výbor - je poradním orgánem Evropské unie. Byl zaloţen roku 1957 s posláním poskytovat odborné poradenství větším institucím EU (Evropské komisi, Radě EU a Evropskému parlamentu). Činí tak prostřednictvím „stanovisek“ k návrhům právních předpisů EU, připravuje však téţ „stanoviska z vlastní iniciativy“ k tématům, která povaţuje za závaţná. Jedním z jeho hlavních úkolů je stát se „mostem“ mezi institucemi EU a tím, co nazýváme „organizovanou občanskou společností“. Pomáhá posílit úlohu organizací občanské společnosti tím, ţe navazuje „strukturovaný dialog“ s těmito skupinami v členských státech EU a dalších zemích po celém světě. 6) Výbor regionů – Byl zaloţen v roce 1992. Schází se od roku 1994. Tvoří ho 344 členů. Ti zastupují místní a regionální orgány. To znamená, ţe musí mít politický mandát na místní úrovni a pak jsou jmenováni na 4 roky Radou. Jeho úkol je přiblíţit Unii lidem, zapojuje místní a regionální orgány do tvorby právních předpisů, dává konzultace na různá témata. 7) Evropský inspektor ochrany údajů - Dohlíţí na to, aby instituce EU dodrţovaly právo občanů na ochranu osobních údajů.
10
2 Vývoj obyvatelstva 2.1 Demografický vývoj 2.1.1 Belgie S počtem obyvatel 10,17 milionů na konci roku 1996 a hustotou obyvatelstva 333 na km², byla Belgie, a stále je, jednou z nejhustěji obydlených zemí v Evropě. Obyvatelstvo je převáţně soustředěno v provinci Brabant, ve které se nachází hlavní město Brusel a v provincii Antverpy. Naproti tomu nejméně obydlenou oblastí je provincie Lucemburk, která leţí na jihovýchodě země. Během osmdesátých let počet obyvatel stagnoval. Změna přichází v roce 1988, kdy dochází k nárůstu celkového přírůstku, který trvá aţ do roku 1994. Byl zapříčiněn jednak zvýšením porodnosti, ale také nárůstem imigrace. Vyšší porodnost můţeme přičíst ekonomickému růstu, který přichází na konci osmdesátých let [4]. Významnou roli mezi obyvateli Belgie hrají imigranti. Od roku 1988 tvořili imigranti více neţ polovinu celkového přírůstku v kaţdém roce. Na konci roku 1996 populace přistěhovalců činila přibliţně 912 000 osob. Tedy jen něco málo přes 9 % z celkového počtu obyvatel. V roce 1996 bylo přibliţně 60 % imigrantů státními příslušníky zemí z EU a v roce 1998 to bylo 62 %. Převáţná část těchto imigrantů pocházela z Itálie, Francie a Nizozemí. Imigranti, kteří přišli do Belgie pracovat do institucí EU, tvořili v roce 1998 8,9 % z celkového počtu imigrantů. Téměř dvě třetiny imigrantů, kteří přicházejí ze zemí mimo EU, pocházejí z Maroka nebo Turecka. Zatímco cizince, kteří jsou ze zemí EU, můţeme najít v téměř kaţdé věkové skupině, u imigrantů ze zemí mimo EU se jedná především o osoby v produktivním věku [4, 5]. Struktura belgického obyvatelstva je shodná s ostatními západoevropskými státy. V roce 1996 bylo přibliţně 22 % belgického obyvatelstva v post-produktivním věku a z toho 16 % populace bylo starších 65 let. Tento poměr se v nadcházejících letech bude zvyšovat, stejně jako v ostatních státech EU. Stárnutí obyvatelstva je důvodem k důchodové reformě, která by udrţela penzijní systém při ţivotě [4]. Na základě demografických prognóz (z roku 2005) by v roce 2050 byla jedna třetina obyvatel Belgie starších 60 let. Zatímco věková skupiny 20 aţ 59 let by tvořila jen 47,5 %. Přitom ještě v roce 2000 představovalo produktivní obyvatelstvo 54,4 % populace Belgie [5].
11
Tab. č. 1: Populace Belgie v letech 1996 a 1998 (v tis.) Věkové skupiny 1996 1998 1 811 0 - 14 let 1 811 1 261 15 - 24 let 1 270 3 775 25 - 49 let 3 784 1 667 50 - 64 let 1 652 1 311 65 - 79 let 1 276 365 80 let a více 377 Celkem 10 170 10 192 4 983 Muţi 4 972 5 210 Ţeny 5 198 x Imigranti 912 Pramen: : Country profile Belgium-1996,1999
Na počátku roku 2004 měla Belgie 10 396 421 obyvatel. V posledních třech desetiletích v Belgii docházelo k poklesu porodnosti a zároveň k poklesu úmrtnosti ve vyšších věkových skupinách, coţ přispělo ke stárnutí populace, které má ještě zesílit po roce 2010 [6]. Podle prognózy vývoje obyvatelstva v Belgii do roku 2060 dojde k nárůstu střední délky ţivota aţ na 85 let u muţů (v roce 2000 byla 75 let) a na 91 let u ţen (v roce 2000 byla 81 let). Index závislosti (počet osob ve věku 65 a více let na 100 osob ve věku 15-64 let) vzroste z 25 % v roce 2000 na 45 % v roce 2060. Nárůst celkového počtu obyvatel Belgie se očekává aţ do roku 2043, kdy má dosáhnout 11 milionů obyvatel. Tento nárůst by měl být zapříčiněn především imigrací. Z regionálního pohledu bude v nadcházejících desetiletích populace v Bruselském regionu mládnout. V předešlých letech tomu bylo naopak, ale v současnosti láká tato oblast imigranty a mladé lidi nabídkami pracovního uplatnění. Vlámský region bude naopak trpět výrazným stárnutím populace. I přes negativní přirozený přírůstek stoupá počet obyvatel, coţ je dáno výraznou imigrací [6]. Tab. č. 2: Populace Belgie v letech 2001 a 2004 (v tis.) Věkové skupiny 2001 2004 0 - 19 2 412 2 408 20 - 64 6 121 6 208 65 a více 1 730 1 780 Celkem 10 263 10 396 Muţi 5 018 5 087 Ţeny 5 245 5 309 Pramen: : Country profile Belgium – 2002,2005
12
V roce 2007 si Belgie nadále drţela pozici jedné z nejhustěji obydlených zemí v Evropě s průměrem 347 lidí na km². Vlámský region na severu země má větší hustotu zalidnění neţ frankofonní region Valonsko na jihu země. Tento region má i vyšší počet obyvatel (6 milionů ve srovnání s 3,4 miliony ve Valonsku). V Bruselském regionu v roce 2007 ţilo přibliţně 1 031 215 obyvatel [7]. Podle údajů z belgického statistického úřadu je zřejmé, ţe dochází k růstu počtu obyvatelstva. Porovnáme-li rok 1988 s rokem 2009, činí přírůstek obyvatelstva 626 153 osob. Celkový počet obyvatelstva byl tedy 10 839 905 (k 31.12.2009). Stejně tak pozvolna narůstá i hustota zalidnění. Během sledovaného období vzrostl tento ukazatel z 336,8 na 356 obyvatel na km² [7]. Graf č. 1: Vývoj obyvatelstva v Belgii mezi lety 1988 - 2009 (v mil.) 11.0 10.8 10.6 10.4 10.2 10.0 9.8
Pramen: http://www.bruxelles.irisnet.be
Pro Belgii je velmi důleţitá migrace. Díky své koloniální minulosti, ale také díky tomu, ţe Belgie je centrem mnoha mezinárodních institucí, se stává cílem pro mnoho lidí z celého světa. Jak lze vyčíst z grafu č. 2, imigrace stejně jako emigrace má rostoucí tendenci. V posledních letech dochází ovšem k výraznému růstu imigrace, přičemţ emigrace roste pozvolněji. To má za následek zvyšující se počet imigrantů v zemi (tab. č. 3). Za posledních deset let vzrostlo migrační saldo přibliţně desetkrát. Pokud bude tento trend pokračovat, bude muset Belgie zaujmout jasné stanovisko k cizincům a přizpůsobit tomuto vývoji i svoji imigrační politiku [8]. Tab. č. 3: Migrační saldo Belgie mezi lety 1997 – 2007 rok 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 saldo 6 041 11 725 17 527 14 068 35 149 37 897 32 661 33 341 45 911 49 536 55 357 Pramen: http://www.bruxelles.irisnet.be/
13
Graf č. 2: Vývoj imigrace a emigrace v Belgii mezi lety 1988 - 2007 160,000 140,000 120,000 100,000 80,000
imigrace
60,000
emigrace
40,000 20,000 0
Pramen: http://www.bruxelles.irisnet.be/
Cizinci hrají v Belgii důleţitou roli. V současnosti tvoří jednu desetinu obyvatelstva Belgie. V tabulce č. 4 je znázorněn početní vývoj cizinců, který má sice rostoucí trend, ale vezmeme-li v potaz, ţe se jedná o vývoj za posledních 18 let, není nárůst cizinců nijak rapidní. Opomeneme-li Evropu, je nejvíce imigrantů z Afriky. Přesněji řečeno se jedná o Maroko (79 858), Kongo (15 027) a Alţírsko (8 131). Z Evropských zemí je na prvním místě Itálie (169 027), která je následována Francií (130 568) a Nizozemím (123 454). Nejvíce imigrantů ze zemí, které vstoupily do EU po roce 2004, je z Polska (30 392). Relativně významné zastoupení mají v Belgii také imigranti z Turecka (39 532) [8]. Tab. č. 4: Vývoj počtu cizinců v Belgii mezi lety 1990 - 2008 Rok Evropa Afrika Asie Amerika Oceánie Uprchlíci Celkem 1990 560 581 176 660 102 389 18 561 448 22 173 880 812 1995 576 336 190 641 112 710 20 574 646 21 431 922 338 2000 597 848 161 059 96 198 22 602 791 18 612 897 110 2005 622 718 127 845 80 411 25 396 896 13 596 870 862 2006 640 856 129 913 86 187 25 733 905 16 879 900 473 2007 660 492 134 067 90 989 26 798 853 18 962 932 161 2008 690 893 138 422 95 448 27 678 889 18 118 971 448 Pramen: http://www.bruxelles.irisnet.be/
14
2.1.2 Bruselský region Úředními jazyky jsou francouzština a nizozemština. Obyvatelstvo tohoto regionu je z 90% frankofonní. Bruselský region spadá do Francouzského i Vlámského společenství. Vzhledem k přítomnosti mnoha mezinárodních institucí ţije v Bruselském regionu mnoho cizinců zejména ze zemí EU, ale také ze zemí, které byly kdysi belgickými koloniemi [1]. Roku 1970 byl do belgické ústavy vloţen článek 107, který stanovil, ţe Belgie se skládá ze tří regionů: Vlámského regionu, Valonského regionu a Bruselského regionu. Vytvoření Bruselského regionu však bylo podmíněno vydáním speciálního zákona, ke kterému došlo aţ 12. ledna 1989 a 18. ledna téhoţ roku obyvatelé tohoto regionu poprvé volili své regionální představitele [1]. Demografický vývoj Ve vývoji obyvatelstva se Bruselský region nijak neliší do zbytku země. I zde dochází k pozvolnému nárůstu obyvatelstva. Zde je ovšem více neţ v jiné části země tento vývoj ovlivněn imigrací. V roce 2008 z celkového počtu 1 048 491 obyvatel bylo 295 043 cizinců [7]. Graf č. 3: Vývoj obyvatelstva v Bruselském region mezi lety 1996 – 2009 (v tis.) 1,100 1,080 1,060 1,040 1,020 1,000 980 960 940 920
Pramen: http://www.bruxelles.irisnet.be/
Nejedná se o nejvyšší číslo mezi regiony, ale přihlédneme-li k tomu, ţe zde ţije jen 1mil. obyvatel, jedná se o jednu čtvrtinu celkové populace. Je to způsobeno tím, ţe Brusel je zároveň hlavním městem EU a je zde proto mnoho zástupců z členských zemí EU. Migrace lidí do Bruselu, jako centra EU, je spíše krátkodobá. Často se podobá volebnímu období (4 - 5
15
let). Z této imigrace Brusel těţí více neţ z imigrace dlouhodobé. Tito lidé přijíţdějí na dobu určitou, přijíţdějí pracovat, tedy platit daně a utrácet peníze v Belgii [7]. Tab. č. 5: Vývoj počtu cizinců v Bruselském regionu mezi lety 1990 – 2008 rok Evropa Afrika Asie Amerika Oceánie Uprchlíci Celkem 1990 130 343 91 930 29 582 5 048 153 10 713 267 769 1995 141 536 94 289 33 235 6 328 201 10 082 285 671 2000 151 043 77 997 29 288 7 128 280 7 877 273 613 2005 165 306 60 163 25 326 9 117 336 4 963 265 211 2006 172 135 60 163 26 761 9 408 324 4 902 273 693 2007 179 123 61 144 27 823 10 010 297 5 130 283 527 2008 190 096 61 417 28 367 10 313 309 4 541 295 043 Pramen: http://www.brussels.irisnet.be
Hustota obyvatelstva v tomto regionu je ovlivněna tím, ţe se jedná o hlavní město, a proto je tento ukazatel značně odlišný od údajů ve zbylých dvou regionech. Hustota samozřejmě roste s tím, jak roste počet obyvatel. Ten sice nebyl v tomto regionu nijak významný, ale protoţe se jedná o město, tedy o relativně malé území, je nárůst hustoty obyvatel přeci jenom strmější, jak je vidět na grafu č. 4. [8] Graf č. 4: Vývoj hustoty obyvatelstva v Bruselském regionu mezi lety 1996 – 2009 6,800 6,700 6,600 6,500 6,400 6,300 6,200 6,100 6,000 5,900 5,800
Pramen: http://www.brussels.irisnet.be
16
2.1.3 Vlámský region Vlámský region se dělí na pět provincií: Antverpy, Limburk, Východní Flandry, Vlámský Brabant, Západní Flandry. Dále se dělí na 22 okresů a 308 obcí. Hlavním městem je Brusel, který je sídlem Vlámské vlády a Vlámského parlamentu (územně však do Vlámského regionu nepatří). Mezi další velká města patří Antverpy, Gent, Bruggy a Lovaň [1]. Demografický vývoj Ve Vlámském regionu ţije nejvíce obyvatel z celé země. Od roku 1996, kdy zde ţilo 5 880 357 obyvatel, docházelo k postupnému nárůstu aţ na 6 251 983 (31.12.2009). Přírůstek za tuto dekádu tedy činní 371 626 obyvatel. Nejvyšší počet obyvatel v této části země je bezesporu zapříčiněn tím, ţe se jedná o průmyslovou, a tím pádem i bohatou oblast, která výrazným způsobem ovlivňuje hospodářství celé země. Společně s nejvyšší mírou populace je spojena i nejvyšší hustota obyvatel, tedy pokud nezahrnujeme region Brusel. Ta je zapříčiněna koncentrací hned několika největších měst Belgie, ve kterých se soustředí významné průmyslové zóny a přístavy [7]. Graf č. 5: Vývoj hustoty zalidnění v pěti provinciích Vlámského regionu mezi lety 1996 – 2009 650 600 550 500
Antverpy
450
Limburg
400
Východní Flandry
350
Vlámský Brambant
300
Západní Flandry
250
Pramen: Eurostat
První z provincií, a také nejlidnatější provincií v celé zemi, je provincie Antverpy. K 31.12 2009 zde ţilo 1 744 862 obyvatel. Podle údajů statistického úřadu byl nárůst populace v této oblasti velice pozvolný. Během 13 let vzrostl o 113 619 obyvatel [7]. Další provincií je Vlámský Brabant. S rozlohou 2106 km² je nejmenší provincií Vlámského regionu a druhou nejmenší provincií Belgie. Za posledních třináct let činí 17
přírůstek obyvatelstva 77 738. V roce 2009 dosahovala populace 1 076 924 obyvatel. Třetí provincií je Limburk. Zde v roce 1996 ţilo 775 302 osob. Jedná se o jedinou provinci ve Vlámském regionu, jejíţ populace nepřesahuje jeden milion osob. Do roku 2009 vzrostl počet obyvatel na 838 505 osob [7]. Mezi zbylé dvě provincie patří Východní Flandry a Západní Flandry. Populace Východních Flander činila v roce 2009 1 432 326 osob a Západních Flander 1 159 366 osob [5]. Graf č 6: Vývoj obyvatelstva v pěti provinciích Vlámského regionu mezi lety 1996 – 2009 (v tis.) 1,800 1,600 1,400
Antverpy
1,200
Limburg Východní Flandry
1,000
Vlámský Brambant
800
Západní Flandry
600
Pramen: Eurostat
2.1.4 Valonský region Jedná se o poslední ze tří regionů Belgie. Valonsko se dělí do pěti provincií, mezi které patří Valonský Brabant, Henegavsko, Lutych, Lucembursko a Namur. Dále se člení na 20 okresů (francouzsky arrondissements) a 262 obcí. Hlavní město je Namur. Další důleţitá města (s více neţ 50 000 obyvateli) jsou Charleroi, Lutych, Mons, La Louvière, Mouscron, Seraing, Tournai a Verviers [1]. Demografický vývoj Ţije zde přibliţně 32 % celkové populace Belgie, coţ představuje 3 498 384 osob. Během posledních deseti let došlo k nárůstu obyvatelstva o 165 930 lidí. Ve srovnání s Vlámským regionem jde přibliţně o třetinový nárůst. Stejně tak je nápadný i rozdíl mezi
18
celkovým počtem obyvatel, který je přibliţně o polovinu menší. Výjimkou není ani hustota obyvatel, která je rovněţ nejniţší v celé zemi [7]. Graf č. 7: Vývoj hustoty zalidnění v pěti provinciích Valonského regionu mezi lety 1996 – 2009 400 350 300 250
Valónský Braband
200
Henegavsko
150
Lutych
100
Lucembursko
50
Namur
0
Pramen: Eurostat
Nejlidnatější provincií je Henegavsko. Je to jedna ze dvou provincií tohoto regionu, kde počet obyvatel dlouhodobě přesahuje hranici jednoho milionu. Konkrétně se jedná o 1 309 880 obyvatel. Od roku 1996 činil nárůst populace 25 119 osob. Druhou nejlidnatější provincií je Lutych, ve kterém se výše populace také pohybuje nad hranicí jednoho milionu. Od roku 1996 do 2009 činil nárůst populace 53 956 osob. V roce 2009 populace v této provinci činila 1 067 685 osob. Zbylé tři provincie jsou výrazně méně osídlené. V Provinci Namur ţilo v roce 2009 472 281 osob, v provinci Lucemburk ţije 269 023 osob a v provinci Valonský Brabant ţije 379 515 osob [7]. Graf č. 8: Vývoj obyvatelstva v pěti provinciích Valonského regionu mezi lety 1996 – 2009 (v tis.) 1,350 1,150 950
Valónský Braband
750
Henegavsko Lutych
550
Lucembursko
350
Namur
150
Pramen: Eurostat
19
2.2 Vývoj nezaměstnanosti 2.2.1 Období 1996 - 1999 Výchozím rokem pro tento přehled byl stanoven rok 1996. V roce 1996 přetrvává vysoká míra strukturální nezaměstnanosti. Jedná se o hlavní ekonomický problém. Ačkoli premiér Jean-Luc Dehaene řekl, ţe sníţení míry nezaměstnanosti je prioritou, ve skutečnosti byla aţ na druhém místě za snahou sníţit rozpočtový deficit. Ke konci roku 1995 činila míra nezaměstnanosti 10 %, coţ sice nebylo nijak vysoké číslo ve srovnání s okolními zeměmi, ovšem bylo zde hodně skryté nezaměstnanosti [4]. Belgie má poměrně nízkou účast ţen. Pouze 54 % ţen v produktivním věku bylo zapojeno do pracovního procesu v roce 1992. Pokud bychom vzali v potaz i předčasné odchody do důchodu a jiné mechanizmy, kterými dochází k umělému sniţování nezaměstnanosti, mohla by se míra nezaměstnanosti dostat podle OECD aţ na úroveň 25 %, podobně jako míra nezaměstnanosti ve Španělsku. Kromě toho, podle Eurostatu bylo 58,3 % z celkového počtu nezaměstnaných v roce 1994 bez práce déle neţ 1 rok [4]. Konstrukčním prvkem nezaměstnanosti v Belgii je v první řadě sociální zabezpečení zaměstnanců, které je velmi vysoké a v druhé řadě se jedná o poměrně rigidní pracovní právo, které odrazuje společnosti od přijímání dalších zaměstnanců. Podle Federace belgických zaměstnavatelů se odhaduje, ţe náklady na zaměstnání pracovníka jsou v Belgii o 10% vyšší, neţ v sousedních zemích. Existuje obecná shoda, ţe opatření je třeba přijmout na podporu pracovních příleţitostí, ale mnohem méně shody panuje o tom, jak to lze provést. Jednání v prvních měsících roku 1996 mezi vládou, organizací zaměstnavatelů a zástupci odborů nakonec vyústil v "pakt pro budoucnost" [4]. Tab. č. 6: Míra účasti pracovní síly ve vybraných zemích světa v roce 1995 Dánsko 79,6 Švédsko 77,1 Japonsko 76,5 VB 74 Rakousko 67,1 SRN 68,6 Francie 67,1 Belgie 63,4 Lucembursko 62,3 Nizozemsko 61,3 Itálie 59,1 Španělsko 58,5 Pramen: Country Profile Belgium 1996
20
Kromě vysokých sociálních dávek jsou problémem i mzdy. Reálná mzda byla zmrazená v letech 1995 - 1996 a indexace mezd od roku 1997 obsahuje prvek, který má zabránit překročení růstu mezd ve třech sousedních zemích: Spolkové republice Německo, Francii a Nizozemí. Kromě toho, s rychle stárnoucí populací a s důchodovým systémem „payas-you-go“, patří Belgie mezi ty země, které potřebují, aby urychleně přezkoumaly důchodový systém. A to dříve, neţ do důchodového věku přijde generace z „baby-boom" narozená v letech 1950 aţ 1960 [4]. V polovině devadesátých let dochází k poklesu míry nezaměstnanosti, která se v srpnu roku 1998 dostává na hodnotu 8,9 %, coţ bylo méně neţ průměr EU. Nicméně míra nezaměstnanosti byla stále vysoká ve srovnání s historickým vývojem v Belgii. Pokles nezaměstnanosti v druhé polovině devadesátých let měl za následek upuštění od standardních podpor v nezaměstnanosti a posun k netradičním a novým programům. Od roku 1996 díky těmto změnám došlo k poklesu nezaměstnanosti o 5 % [5]. Ke zlepšování na trhu práce došlo za výrazného přispění hospodářského růstu, i kdyţ přesnému posouzení brání několik politických opatření a správních rozhodnutí, jako například pobídky pro práci na částečný úvazek, přímé vytváření pracovních míst místními pracovními agenturami a zejména posun starších nezaměstnaných do speciálních programů, které zahrnující jejich vyloučení z tradičních ukazatelů pracovní síly a nezaměstnanosti [5]. Z dostupných ukazatelů je zřejmé, ţe přijímání nových pracovníků se zvýšilo na začátku roku 1996. Na počátku roku 1997 také roste podíl podniků, které zaţily nedostatek kvalifikovaných pracovníků a začal stoupat i počet neobsazených volných pracovních míst. Zaměstnanost v roce 1997 vzrostla o 0,5 % a v roce 1998 rostla ještě rychlejším tempem, které přesáhlo 1 %. Zvláštností této expanze byl velmi rychlý nárůst dočasné práce: téměř 20% v roce 1997 a v první polovině roku 1998 (po 7 % v roce 1996 a 18,5 % v roce 1995). Nejvýraznější nárůst v zaměstnanosti bylo ve věkové skupině do 25 let a 50 a více let [5]. Nezaměstnanost měla počátkem roku 1996 klesající trend. Standardizovaná míra nezaměstnanosti klesla o více neţ celý jeden procentní bod. Klesla více neţ za posledních pár let na 9,8 % v srpnu 1998. Míra nezaměstnanosti měla podobný průběh. Klesla na 12,5 % v roce 1997 a na 11,7 % v roce 1998 [5]. Pokles nezaměstnanosti do jisté míry odráţí administrativní opatření. Například rozhodnutí, ke kterému došlo na začátku roku 1996, se týkalo zmírnění podmínek, za nichţ mohou starší nezaměstnaní (lidé nad 50 let) být osvobozeni od hledání zaměstnání, a tedy mohou být posunuti z běţných programů pro nezaměstnané do zvláštních programů pro starší 21
nezaměstnané. Počet nezaměstnaných na plný úvazek pobírající příspěvek se tímto opatřením sníţil o 76 000 [5]. Všechny formy nezaměstnanosti a neaktivity mezi osobami v produktivním věku bez ohledu na to, zda dostávají dávky sociálního zabezpečení nebo ne, se samozřejmě odráţí v celkové míře zaměstnanosti. V roce 1997 byla míra zaměstnanosti v Belgii na 57%, coţ byla jedna z nejniţších měr zaměstnanosti v zemích OECD, ale i negativní odchylka od průměru zemí OECD se v posledních několika letech výrazně ztenčila, ze 7,9 % v roce 1990 na 3,1 % v roce 1997 [5]. Tab. č. 7: Nezaměstnanost a speciální programy v Belgii mezi lety 1982 - 1998 (v tis.) I. Nezaměstnaní (ekonomicky aktivní) II. Ostatní nezaměstnaní Sezóně nezaměstnaní Částečně nezaměstnaní
1982 490 80 57 23
1990 1993 1994 1995 1996 365 511 554 555 545 230 214 178 159 131 25 48 36 35 32 205 166 142 124 99
1997 541 112 37 75
1998 505 103 29 74
III. Lidé ve speciálních programech Osvobozeni od hledání práce: Z důvodu věku Z důvodu sociálních, studijních a školení Přerušení kariery Předčasný odchodu do důchodu Návrat do práce
163
430
420
405
395
420
428
447
0
72
75
74
74
95
114
131
0 0 109 54
51 49 163 95
46 58 146 95
42 54 141 94
41 51 134 95
43 52 134 96
33 56 129 96
28 67 125 96
IV. Široká nezaměstnanost (I.+II.+III.)
733
1025 1145 1137 1109 1096
1081
1055
Pramen: OECD Economic Surveys Belgium 1998 - 1999 I přes tento zlepšující se vývoj činila v roce 1999 míra zaměstnanosti 58 %. Jednalo se o jednu z nejniţších hodnot v zemích OECD. Tato hodnota byla i pod průměrem třech okolních zemí (SRN, Francie, Nizozemsko) a průměrem EU. Dokonce i z historického hlediska byla jedna z nejniţších, kdyţ se dostala i pod 60% míru zaměstnanosti z roku 1960. Tento celkový výsledek byl v první řadě odrazem nízké míry zaměstnanosti ve třech věkových skupinách: starší dospělí (55 let - 64 let), mládeţ (15 let – 24 let) a ţeny nad 40 let. Na druhou stranu, míra zaměstnanosti dospělých (25 let – 54 let) byla v zásadě v souladu s průměrem EU a OECD. Míra zaměstnanosti starších dospělých (55 let – 64 let) se pohybuje těsně pod 25 %, a byla tak nejniţší mezi členskými zeměmi (graf č. 9) [9].
22
Graf č. 9: Míra zaměstnanosti v Belgii v roce 1999 (v %) 90% 80% 70% 60% 50% 40% 30% 20% 10% 0%
15 - 24 let 25 - 54 let 55 - 64 let
Belgie
EU
Německo
Francie
Nizozemí
Pramen: OECD economic surveys 2000- 2001 Belgium
To můţeme do značné míry přičíst politice, která měla za cíl sníţit počet osob přihlášených jako „nezaměstnaný“. V roce 1970 a 1980 program předčasného odchodu do důchodu dovolil velkému mnoţství osob opustit svojí pracovní pozici. Tento program byl postupně zpřísňován a věková hranice pro předčasný odchod do důchodu byla zvýšena z 55 let aţ na 58 let. V roce 1990 byl program pro tzv. „staré-nezaměstnané“ (tedy lidi, kteří nemusí ţádat o práci, a proto jsou účinně odstraněny z pracovního trhu a nejsou dále zaznamenáváni jako nezaměstnaní) finančně zatraktivněn a minimální vstupní věk byl sníţen na 50 let. V důsledku toho se celkový počet osob, které byly tímto způsobem staţeny z pracovního trhu, nadále zvyšuje [9]. Míra zaměstnanosti mladých lidí (15 let – 24 let) je také velmi nízká. V Belgii činila 26 % ve srovnání s téměř 40 % ve všech třech referenčních zemích a průměrem Evropské unie. Tato nízká sazba odráţí do značné míry fakt, ţe studenti v Belgii zůstávají déle ve škole, neţ studenti v ostatních zemích EU, a systém učení, který kombinuje distanční vzdělávání s prací na částečný úvazek, je relativně méně rozvinutý [9]. Pokud jde o ţeny, jejich míra zaměstnanosti je obecně nízká, s výjimkou věkové skupiny 25 aţ 34 let. Zejména ve srovnání se třemi referenčními zeměmi. Pohybovala se mezi 50 aţ 56 %. Nicméně, v porovnání s jinými zeměmi je rozdíl zvláště významný u ţen nad 40 let, u nichţ míra zaměstnanosti klesá na 47 % [9]. Částečně s ohledem na specifické programy umoţňující osobám předčasně odejít do důchodu, činila belgická míra nezaměstnanosti 9,1 % v roce 1999. Tato hodnota byla těsně pod průměrem EU (9,2 %), ale nad průměrem tří referenčních zemí, kde dosahovala 7,8 % [9].
23
Co je opravdu zaráţející na vývoji nezaměstnanosti v Belgii, je výskyt dlouhodobé nezaměstnanosti, která zaujímá více neţ 60 % z celkové nezaměstnanosti a jde o nejvyšší hodnotu ze zemí OECD. Dalším rysem dlouhodobé nezaměstnanosti v Belgii jsou významné regionální a sub-regionální rozdíly. Zatímco národní míra nezaměstnanosti byla 11,6 % v roce 1999, ve Vlámském regionu to bylo 7,5 %, ve Valonském regionu 17,3 % a 18,1 % v Bruselském regionu. Nejen, ţe jsou rozdíly v regionální nezaměstnanosti velké, ale mají v posledních několika letech výrazně rostoucí tendenci. Zatímco v první polovině devadesátých let míra nezaměstnanosti vzrostla ve všech třech regionech, v druhé polovině, kdy došlo k ekonomickému růstu, se sníţil v celé zemi, ale mnohem rychleji ve Vlámském regionu neţ v dalších dvou regionech [9]. Pokles celkové míry nezaměstnanosti v druhé polovině devadesátých let byl doprovázen výrazným zvýšením počtu neobsazených míst. V roce 2000 bylo dosaţeno nového historického maxima 50 000. I zde jsou velké rozdíly mezi třemi regiony. Ve Vlámském regionu bylo okolo 40 000 volných míst, zatímco na zbylé regiony připadlo pouze 10 000 volných pracovních míst. Tyto rozdíly vznikaly především díky niţšímu poklesu počtu pracovních míst v průmyslovém sektoru a zároveň výrazně rychlejším vytvářením pracovních míst ve sluţbách ve Vlámském regionu, neţ v ostatních dvou regionech [9]. Federální úřad pro plánování vidí jako hlavního viníka těchto rozdílů především strukturální faktory, jako jsou: politika vůči přímým zahraničním investicím, dotace na investice, ekologické zákony, stav infrastruktury, role rizikového kapitálu, vzdělávání a odborné přípravy [9]. Problémy na trhu práce byly v tomto období především strukturálního charakteru. Strana poptávky byla ovlivněna vysokými mzdovými náklady, které souvisely s příliš vysokou cenou práce u nízko kvalifikovaných pracovníků. Mimo vysokých mzdových nákladů zde existovaly i další překáţky, jako na příklad bezpečnostní předpisy pro některé druhy prací, jako jsou brigády. Ovšem největší rigidita byla stále na straně nabídky. Hlavní příčinou byl nedostatek kvalifikované pracovní síly a také nízká mzdová mobilita [9]. Jak bylo uvedeno výše, rostoucí volná místa ve Vlámském regionu koexistovala s vysokou mírou nezaměstnanosti v jiných částech země. Hlavním problémem byla nízká mobilita pracovní síly, která byla do jisté míry způsobena štědrostí sociálního systému, a také nejvyšším daňovým zatíţením mezi zeměmi OECD v dané lokalitě [9].
24
Graf č. 10: Průměrné daňové zatíţení v Belgii v roce 1999 (v %) 70% 60% 50% 40%
Daň z příjmů
30%
Příspěvky na SZ Celkem
20% 10% 0% Belgie
EU
Německo
Francie
Nizozemí
Pramen: OECD economic surveys 2000- 2001 Belgium
Do pasti nezaměstnanosti se především dostávaly osoby s nízkou kvalifikací a ti, kteří pracovali na částečný úvazek a to díky kumulaci různých sociálních dávek [9]. Tváří v tvář této sloţité situaci, se nová vláda zaměřuje na zvyšování míry zaměstnanosti, jak prostřednictvím podpory poptávky po pracovní síle, tak podporou na straně nabídky práce zvýšením velikosti a kvality pracovní síly. Vláda charakterizuje svou politiku jako "aktivace dávek v nezaměstnanosti" ("activation des allocations de chômage"). Na straně poptávky se nová vláda, stejně jako ta předchozí, soustředila na politiku trhu práce charakterizovanou progresivním strukturálním sníţením mezd vedlejšími mzdovými náklady, zaměřené na konkrétní skupiny, jako jsou mladí nezaměstnaní, dlouhodobí nezaměstnaní a starší osoby. Tento přístup je doplněn o opatření, která zvyšují zaměstnanost. Rozpočet na rok 2000 proto počítá se sníţením příspěvků zaměstnavatelů na sociální zabezpečení v průměru ve výši 32 000 Bfr na jednoho zaměstnance. Také urychluje proces sniţování vedlejších mzdových nákladů aţ na úroveň třech referenčních zemí. Očekává se, ţe tento stav nastane v roce 2004 a bude stát Belgii 108 mld. Bfr, coţ je přibliţně 1 % HDP Belgie. Tento proces by měl dosáhnout sníţení průměrných mzdových nákladů o 3,5 % v průběhu šesti let. Nicméně, od této doby se v referenčních zemích také pustili do politiky sníţení vedlejších mzdových nákladů. To znamená, ţe očekávaná doba, potřebná na dosaţení stejné hladiny v této oblasti jako ve třech referenčních zemích, se protáhne a prodraţí [9]. Aby bylo zajištěno, ţe tento program povede k maximální moţné míře zvýšení zaměstnanosti, poţádaly příslušné orgány sociální partnery, aby zvýšily své úsilí s ohledem na 25
školení a další opatření ke zvýšení zaměstnanosti. Nastolená opatření jsou ovšem díky své rozsáhlosti matoucí a brzdí účinnost těchto opatření. Z tohoto důvodu je nutné vyvinout velké úsilí na jejich zjednodušení [9].
2.2.2 Období 2000 - 2005 V průběhu několika posledních let se výrazně zlepšily pracovně-trţní výsledky. Tento pozitivní vývoj byl ovlivněn strukturálními změnami na trhu práce. Růst zaměstnanosti, který dosahoval 1,2 % v roce 1998, klesl na 0,9 % v roce 1999, ale v roce 2000 odskočil na 1,5 %. Toto míra představuje nejsilnější období růstu zaměstnanosti od počátku roku 1980. V kombinaci s pouze mírným nárůstem počtu obyvatel v produktivním věku se dále zvyšovala míra zaměstnanosti, která rostla nepřetrţitě od 55 % v roce 1994, po poklesu ekonomické aktivity v roce 1993. Na 58 % se míra zaměstnanosti dostala v roce 1999 a vrátila se tak k úrovni převládající na konci roku 1970. Nicméně zůstává pod průměrem EU a zejména průměrem tří "referenčních zemí" (Německo, Francie a Nizozemsko). V Belgii se míra zaměstnanosti značně liší region od regionu - z téměř 60% ve Vlámském regionu na něco málo přes 54 % ve Valonském regionu a méně neţ 53 % v Bruselském regionu [10]. V roce 2000 nedochází pouze k růstu zaměstnanosti, ale také kvality vytvořených pracovních míst ve srovnání s rokem 1999. V tomto roce tvořily významnou část nových pracovních míst místa vytvořená prostřednictvím zvláštních vládních programů. A to jak v soukromém sektoru, tak ve veřejném sektoru pomocí tzv. "podpora v nezaměstnanosti aktivační politiky". Odhaduje se, ţe tato pracovní místa představovala více neţ čtvrtinu všech pracovních míst, vytvořených v roce 1999. Mezi tyto speciální programy patří: regionální programy ve Vlámském regionu a Valonském regionu a programy zaměstnanosti mládeţe. Na straně druhé, byla v roce 2000 většina nově vytvořených pracovních míst tvořena tzv. „tradiční zaměstnaností“ v soukromém sektoru [10]. Další významnou změnou v oblasti zaměstnanosti byl rostoucí podíl práce na částečný úvazek, dočasná práce a dalších atypické formy práce. Práce na částečný úvazek dosáhla téměř 18% z celkového mnoţství práce v roce 1999. Stejně jako v jiných zemích, zejména v Nizozemsku, je práce na částečný úvazek důleţitá zejména v sektoru sluţeb (23 % celkové zaměstnanosti v roce 1998), zatímco okrajová je v průmyslovém sektoru (asi 5 %). Firmy také začaly více vyuţívat smluv na dobu určitou pro pracovníky najaté přímo nebo prostřednictvím personálních agentur. Proto se podíl nestálých pracovních míst zvýšil z přibliţně 5% na začátku roku 1990 na téměř 8 % v roce 1998, coţ je však v mezinárodním srovnání poměrně
26
nízká úroveň. A konečně, stále více firem spoléhá na atypickou pracovní dobu, která lépe odpovídá pracovním plánům a potřebám výroby. V roce 2000 téměř třetina zaměstnanců v průmyslu pravidelně pracovala v sobotu, neděli nebo v noci [10]. Rostoucí vyuţívání částečných pracovních úvazků v kombinaci s jinými faktory, jako jsou programy pro znovuzavedení nízko-kvalifikovaných pracovníků a vyuţíváním vládní politiky zaměřené na posílení růstu mezd a sníţení příspěvků zaměstnavatelů na sociální zabezpečení pravděpodobně mírně zvýšily pracovní intenzitu ekonomického růstu. Například, zatímco v letech 1997-98 průměrný růst reálného HDP ve výši 2,9 % byl spojen s průměrným zvýšením zaměstnanosti o 1 %, v letech 1999-2000 průměrný růst reálného HDP o 3,3 % byl spojen s průměrným ročním nárůstem zaměstnanosti o 1,2 %. Proto poměr mezi rychlostí změny v zaměstnanosti a míry růstu reálného HDP (tedy pracovní intenzita ekonomického růstu) se zvýšil z průměrných 34 % v letech 1997-98 na průměrných 36 % v letech 1999-2000 [10]. Standardizovaná míra nezaměstnanosti klesala téměř neustále z jejího vrcholu kolem 10% v letech 1994-95. V prosinci roku 2000 dosáhla 8,3 % ve srovnání s 8,8 % o rok dříve a průměrem 8,5 % v roce 2000 jako celku. Míra nezaměstnanosti byla v roce 2000 podle odhadu sekretariátu OECD na cca 8 %. Ale i tak byl pokles nezaměstnanosti poměrně pomalý. Zatímco v posledních několika letech byla standardizovaná míra nezaměstnanosti výrazně niţší v Belgii neţ průměr v Evropské unii, v roce 2000 byly tyto dvě sazby velmi blízko sebe. Nicméně obě sazby byly o pár procentních bodů výš, neţ průměr OECD. Belgická míra nezaměstnanosti je také výrazně vyšší, neţ její úroveň na začátku roku 1990 [10]. Graf č. 11: Mezinárodní srovnání míry nezaměstnanosti v Belgii, EU a OECD mezi lety 1990 – 2000 (v %)
Pramen: OECD Economic Surveys 2001 - 2002 Belgium
27
Míra neobsazenosti pracovních míst za posledních několik let prudce stoupla. V roce 2000 byla na historickém vrcholu a třikrát vyšší neţ na začátku roku 1990, kdy míra nezaměstnanosti (něco málo přes 6 %) byla mnohem niţší neţ v současnosti [10]. Dalším charakteristickým rysem trhu práce v Belgii byl velký počet osob v produktivním věku, které nejsou fakticky přítomny na trhu práce, a to díky různým systémům sociálního zabezpečení, která je osvobozují od hledání zaměstnání. Proto nejsou zahrnuty ani v nezaměstnanosti ani do pracovní síly [10]. Celkový počet osob, které pobírají dávky a nehledají si práci, zůstává přibliţně na 300000, coţ přibliţně odpovídá 8 % pracovní síly v roce 2000. V tomto období je pokles počtu osob v programu předčasného odchodu do důchodu do značné míry kompenzován zvýšením počtu osob v programu „starých nezaměstnaných“. Tyto osoby představují zásobárnu nevyuţitých zdrojů, které by se mohly, za pomoci příslušných politik a podmínek na trhu, alespoň částečně vrátit k ekonomicky aktivním osobám na trhu práce. Tito lidé jsou cílem „aktivační politiky“, kterou vláda propaguje [10]. K růstu zaměstnanosti došlo aţ v průběhu počáteční fáze zpomalení hospodářského růstu v roce 2000. Nicméně z počátku roku 2001 začíná klesat (graf č. 12). Růst odpracovaných hodin se sníţil jen o něco více neţ zaměstnanost, coţ naznačuje, ţe zaměstnavatelé nevyuţívali sníţení pracovní doby (zejména méně přesčasů) jako prostředek k sníţení pracovních vstupů. To je v protikladu s předchozím obdobím propadu trhu práce (1998-99) a naznačuje, ţe zaměstnavatelé očekávali, ţe aktuální zpomalení bude příliš hluboké nebo příliš dlouhé pro to, aby zkrácení pracovní doby mělo adekvátní účinek. Standardizovaná míra nezaměstnanosti začala růst na konci roku 2001 z přibliţně 6,5 %, coţ je nejniţší hodnota za 10 let, na 7 % na konci roku 2002. Míra registrované nezaměstnanosti se začala zvyšovat v polovině roku 2001 z 10 % a ke konci roku 2002 dosáhla 12 % [11].
28
Graf č. 12: Vývoj zaměstnanosti a reálného HDP v Belgii mezi lety 1998 - 2002 (v %)
Pramen: OECD Economic Surveys 2002 - 2003 Belgium
Napětí na trhu práce poněkud polevila od roku 2000. Vzhledem k narůstající nezaměstnanosti počet volných pracovních míst oznámených regionálními úřady práce klesl, čímţ se počet nezaměstnaných na jedno volné pracovní místo zvedl z 9 v roce 2000 na 12 v roce 2002. Strukturální nedostatky pracovních sil přetrvávají z důvodu nesouladu mezi návrhy zaměstnavatelů a návrhy nezaměstnaných. Počet nezaměstnaných na volné pracovní místo se mírně zvýšil ve Flandrech v období 2000 - 2002, ale mírně sníţil ve Valonsku. Stále se objevuje mnohem méně nezaměstnaných na volné pracovní místo ve Flandrech, neţ v ostatních dvou oblastech [11]. Belgická míra zaměstnanosti dosáhla 59,9% v roce 2002, coţ bylo výrazně pod průměrem EU, kde míra zaměstnanosti dosahovala 64,3% a pod dohodnutým cílem EU pro jednotlivé země, který měl činit 65 % do roku 2005 a 70 % do roku 2010 [12]. Vláda představila širokosáhlé reformy na zvýšení zaměstnanosti a participace pracovních sil. Zejména se zaměřila na tři cílové skupiny, jejichţ situaci povaţovala za nejméně příznivou. Jednalo se o mladé lidi, osoby starší 55 let a ţeny. Jedním z těchto opatření byl představován plánem Rosetta, který byl zaměřený na zajištění zaměstnání nebo školení pro mladé lidi, kteří právě absolvovali školu. Dále firmám byly sniţovány příspěvky zaměstnavatelů na sociální zabezpečení pro najímání lidí mezi 18 a 30 let za předpokladu, ţe tito rekruti tvoří 3 % z celkové pracovní síly v rámci této kategorie [12]. Opatření byla téţ přijata na podporu zaměstnanosti mezi nezaměstnanými, kteří nesplňují podmínky pro osoby, které pobírají dávky v nezaměstnanosti, pro osoby které odcházejí z práce, aby se věnovali svým dětem, bývalí samo-zaměstnavatelé, kteří ztratili zaměstnání z důvodu konkurzu a mladých lidí, kteří odešli ze školy. Opatření umoţňují
29
sníţení příspěvků na sociální zabezpečení od 75% aţ 100 % pro firmy, které zaměstnávají nezaměstnané lidi, kteří nemají nárok na dávky v nezaměstnanosti [12]. Nová vláda, která byla zaloţena v červenci 2003, po zvolení oznámila ve svém programu, ţe jejím hlavním cílem hospodářské politiky bude zvýšení zaměstnanosti o 200 000 v průběhu volebního období do roku 2007. Na podzim roku 2003 uspořádala „pracovní konferenci“ mezi sociálními partnery. Mezi rozhodnutí, která byla přijata na konferenci, patřilo sníţení příspěvků zaměstnavatelů na sociální zabezpečení pro určité skupiny zaměstnanců v hodnotě 400 milionů eur od 1. ledna 2004. Tato omezení jsou soustředěna na pět hlavních cílových skupin: nejméně kvalifikovaní, někteří z vysoce kvalifikovaných, jako např. pracovníci výzkumu, neziskový sektor, mladí pracovníci a pracovníci nad 50 let [12]. Dále pracovní konference analyzovala úsilí vedoucí ke zvýšení odborné přípravy, ale rozhodla se drţet interpersonální dohodu o mzdách mezi roky 2003 - 2004, podle níţ zaměstnavatelé slíbili investovat 1,9 % z celkových mzdových nákladů do školení prácovníků do roku 2004. Kromě toho bylo dohodnuto, ţe vláda bude usilovat o zvýšení míry účasti na vzdělávání dospělých (lidé ve věku mezi 25 a 64 let), která byla 7,4 % v Belgii v roce 2002. Cílem EU je dosáhnout průměru 12,5 % [12]. V roce 2003 dosahovala míra zaměstnanosti 59,7%. Jednalo se o šestou nejniţší zaměstnanost v zemích OECD a výrazně se vzdalovala šance na dosaţení lisabonského cíle, který počítá se 70% do roku 2010. Hlavní problém spočívá ve zvyšování míry zaměstnanosti starších pracovníků. Politická reakce na tuto výzvu spočívala v postupném uzavírání různých fiskálních podpor vedoucích k předčasnému odchodu z trhu práce. Belgie rovněţ zaostávala v opětovném začlenění nezaměstnaných zpět do práce dostatečně rychle, aby se zabránilo ztrátám lidského kapitálu a dovedností. Coţ je důsledek vysokého výskytu dlouhodobé nezaměstnanosti v celé zemi a stále vysoké míry strukturální nezaměstnanosti ve Valonském a Bruselském regionu. Další problematickou skupinou jsou mladší pracovníci. To ukazuje na problémy v kvalitě vzdělávání a odborné přípravy. Chybí moţnosti kombinovat vzdělávání s prací [12]. Míra zaměstnanosti osob ve věku 55 - 64 let byla v roce 2003 28 %, druhá nejniţší v OECD. I kdyţ v poslední dekádě, která končí rokem 2003, došlo ke zvýšení o téměř 6 %. Jsou zde ještě nějaké moţnosti jak se pokusit následovat evropský cíl míry zaměstnanosti, která by se měla pohybovat kolem 50%. Tyto opatření by mohly zvýšit míru zaměstnanosti v Belgii o 10 % do roku 2010 a zabránit tak pádu celkové nezaměstnanosti pod jeho aktuální úroveň mezi lety 2010 a 2030 [12].
30
Dalším charakteristickým rysem je výrazně niţší míra zaměstnanosti ve věkové skupině 50 – 54 let (65 %) ve srovnání s věkovou skupinou 25 - 54 let jako celek (77 %). I kdyţ se tento rozdíl sníţil na polovinu od roku 1990, je to zásluha výlučně rostoucí míry zaměstnanosti ţen. Zatímco míra zaměstnanosti ţen se také zvyšuje rychleji neţ u muţů ve věkové skupině 55 – 59 let, je stále velmi nízká u ţen ve věkové skupině od 60 do 64 let (přibliţně 7 % v roce 2003) [12]. V dalších letech se míra zaměstnanosti mírně zlepšila. Vysoká Rada pro zaměstnanost zveřejnila analýzu o situaci na trhu práce v Belgii v roce 2005, v němţ ukázala, ţe míra zaměstnanosti se v posledních letech zvýšila na 60,4 %, ale zůstává pod průměrem EU, který se pohybuje na úrovni 63% a výrazně pod úrovní potřebných k financování stárnutí populace, jejíţ míra se odhaduje do roku 2030 na 70 %. Rada doporučuje podporovat další školení, zvýšit mobilitu na trhu práce a mírný vývoj mezd. Vláda přijala opatření ke sníţení příspěvků na sociální zabezpečení pro věkovou skupinu 55 – 65 let, stejně jako pro ty, kteří dosahují nízkých mezd [13].
2.2.3 Období 2006 - 2009 V polovině dubna 2005 přijala Rada ministrů nařízení zaměřené na propojení všech sociálních dávek. Prvně začalo fungovat v oblasti důchodů v roce 2007, dále u dávek pro zdravotně postiţené a u dalších sociálních dávek, kde budou podléhat předchozímu schématu dělení. Také byly zvýšeny výhody pro mateřské dovolené [13]. Rychlý nárůst mezd v posledních několika letech vedl k obavám ztráty konkurenceschopnosti belgické ekonomiky. Vzhledem k těmto trendům řada subjektů poţadovala změnu v systému indexace mezd, coţ znamená, ţe vyšší neţ očekávaná inflace se promítne do výše mzdy. Proti jakémukoliv oslabení systému budou odbory protestovat. Rámec pro odměňování a další pracovní podmínky je usazen v půlročním vyjednávání mezi sociálními partnery. Poslední rámec pro rok 2005 - 2006 předvídal nárůst mzdové normy o 4,5 %, ale zvýšení inflace v průběhu roku 2005 znamená, ţe skutečný nárůst bude vyšší. Sociální partneři se rovněţ dohodli na dvojnásobku přesčasových hodin na 130 hodin ročně z předchozích 65 hodin [13]. Ačkoli po roce 2000 proběhla řada reforem na sníţení daňového zatíţení práce, zůstaly průměrné a mezní sazby vysoké, coţ vedlo ke sníţení počtu odpracovaných hodin. Zejména zdaňování příjmů manţelů vede k vysoké mezní daňové sazbě u druhého výdělečně činného partnera s relativně nízkými příjmy, která narušuje jejich pracovní motivaci. Prvním
31
krokem v reformě daní z příjmu osob by mělo být dokončení daňového oddělení manţelů. Druhým krokem v reformě daňového systému u příjmu fyzických osob by mělo být výrazně sníţeno osvobození od daně tak, aby se rozšířil daňový základ a aby došlo ke sníţení mezní daňové sazby [14]. Reformy také byly provedeny na sníţení příspěvků zaměstnavatelů na sociální zabezpečení a byly zavedeny dotace na mzdy, aby podporovaly vyhlídky na zaměstnání pro málo kvalifikované, mladší, starší, výzkum a vývoj, stejně jako pro dlouhodobě nezaměstnané. Široký rozsah těchto opatření vedl k sloţitému, nákladnému a špatně cílenému systému, který občas stanovoval konfliktní cíle, protoţe některé z cílových skupin soutěţí o stejnou práci. Sníţení příspěvků na sociální zabezpečení se bude soustředit na pracovníky s nízkými příjmy od roku 2010. Pro zvýšení účinnosti strukturální dotace na mzdy z hlediska zaměstnanosti a účasti by měly být zaměřeny na námezdní dělníky. Během krize by měla být věnována zvláštní pozornost nízko kvalifikované mládeţi, která je více ohroţena ztrátou pracovního místa. Interakce mezi osobními daněmi z příjmu, sociálním zabezpečením a systémem sociálních dávek vytvořil četné pasti na trhu práce [14]. Dva roky před nástupem krize došlo k historicky silné tvorbě pracovních míst. Pracovní místa byla většinou vytvořena v rychle se rozvíjejícím stavebnictví a sluţbách (zejména ve finančním sektoru), naproti tomu se nadále zmenšovala pracovní síla ve zpracovatelském průmyslu. První náznaky propadu pracovního trhu se začaly objevovat během podzimu roku 2008, kdy se začal zvyšovat počet pracovníků zaměstnaných na zkrácenou pracovní dobu. Míra registrované nezaměstnanosti prudce vzrostla aţ na samém konci roku 2008 a byla soustředěna ve Vlámském regionu a v menší míře v Bruselu. Část tohoto dobrého výkonu na trhu práce lze vysvětlit zvýšeným důrazem na aktivní politiku na trhu práce. Aktivní politika se projevila v prudkém nárůstu počtu sankcí za nedostatečné úsilí při hledání si zaměstnání, coţ přispívá i k poklesu nezaměstnanosti pracovníků s různým vzděláním a byla zvláště úspěšná při sniţování nezaměstnanosti u mládeţe a u dlouhodobých nezaměstnaných [14]. Nezaměstnanost starších pracovníků stoupá, o čemţ svědčí mimo jiné i to, ţe byli vyňati z aktivačních opatření a byla znovu zavedena povinnost pro starší pracovníky, aby byly dostupní na trhu práce. Tato povinnost pro dlouhodobé nezaměstnané byla pozastavena od poloviny roku 2007. Přes tento pokrok, zůstává nízká účast na pracovním trhu zejména pro mladé a nekvalifikované pracovníky. Tyto problémy poukazují na nutnost prosazování dalších reforem na trhu práce. Proto by měla být aktivační politika dále uplatňována, ale její opatření
32
by měla přicházet dříve neţ doposud (po 6 měsících pro mladé nezaměstnané a po 9 měsících pro ostatní) a zahrnovat starší nezaměstnané [14]. Graf č. 13: Míra účasti na práci u věkové skupiny od 15 do 24 let (v %)
Pramen: Pramen: OECD Economic Surveys 2009, Belgium
Graf č. 14: Míra účasti na práci u věkové skupiny od 55 do 64 let (v %)
Pramen: OECD Economic Surveys 2009, Belgium
Klesající nezaměstnanost v letech 2007 - 2008 odráţela vývoj hospodářského cyklu. Změny v hlavní politické strategii strukturální nezaměstnanosti naznačují, ţe se stabilně pohybuje kolem 8 % za posledních pár dekád. Mezi nástroje této politiky patří daňové zatíţení, podpora v nezaměstnanosti atd. Při pohledu do budoucna je zde riziko, ţe se strukturální nezaměstnanost zvýší. Očekává se zvýšení nezaměstnanosti, coţ povede k zvýšení počtu dlouhodobých nezaměstnaných. To se nakonec promítne do větších strukturálních problémů. Takovému vývoji lze čelit pouze prostřednictvím pokračujících strukturálních reforem [14].
2.2.4 Souhrn Mezi červnem roku 1991 a červnem roku 1993 se zaměstnanost sníţila ve třetím po sobě jdoucím roce s celkovou ztrátou pracovních míst v daném období ve výši 70 000. Klesající trend trval aţ do konce roku 1994, kdy míra zaměstnanosti postupně začíná růst a v roce 1998 dosahuje vrcholu. Jedním z důvodů pro toto oţivení bylo zvýšení počtu zaměstnání na částečný úvazek, ale zdaleka hlavním zdrojem tvorby pracovních míst byl růst v komerčním sektoru sluţeb, kde se zaměstnanost rozšířila celkem o 133 000 pracovních míst. 33
Naproti tomu průmysl včetně stavebnictví utrpěl čistou ztrátu pracovních míst ve výši 38 000. Zatímco zaměstnanost se dále zvyšovala i v roce 1999, kdy byla odhadována na 3,88 milionů, rychlost expanze zpomalila na konci roku 1999 a v roce 2000. Tento vývoj byl výsledkem niţšího růstu zaměstnanosti ve finančních, realitních a obchodních sluţbách [15]. Ke zpomalení hospodářského růstu v první polovině devadesátých let přispěl výrazný nárůst počtu nezaměstnaných z 436 000 v roce 1990 na 560 000 v 1995. Jednalo se o 9,9 % z celkové pracovní síly. V roce 1999 tento počet klesl na 475 000, tedy na 9,1 % z celkové pracovní síly. V první polovině roku 2000 míra nezaměstnanosti dále klesala aţ na 8,5 %. Zlepšení vyhlídek na trhu práce mají zejména věková skupiny 15 – 25. I přes tento fakt se míra zaměstnanosti mezi muţi a ţenami výrazně odlišuje ve prospěch muţů [15]. Graf č. 15: Celková míra zaměstnanosti v Belgii podle věkových kategorií mezi lety 1996 – 2009 (v %) 100% 90% 80% 70% 60%
15-64
50%
15-24
40%
25-54
30%
55-64
20% 10% 0%
Pramen: Eurostat
V roce 2000, díky nejsilnější expanzi za posledních 40 let, došlo k vytvoření 62 000 nových pracovních míst, coţ vedlo k růstu zaměstnanosti o 1,6 % ve srovnání s 1,4 % v roce 1999. Na tomto nárůstu se nejvíce podílely komerčních sluţby. Ve druhé polovině roku 2001 došlo k poklesu ekonomické výkonnosti, coţ přineslo zastavení růstu zaměstnanosti na konci roku. Tento vývoj se projevil značnou ztrátou pracovních míst hlavně v důsledku úpadku národního leteckého dopravce. I tak se zaměstnanost v roce 2001 zvýšila o 1,2 %, i kdyţ se míra zaměstnanosti propadla zpět na 59,7 % převáţně v důsledku rostoucí populace v produktivním věku. V první polovině roku 2002 vykazovala zaměstnanost vyrovnaný vývoj. V závěru roku došlo k mírnému poklesu. V průběhu roku 2003 se růst zaměstnanosti 34
pohyboval okolo 0 % s mírně pozitivním čtvrtletním tempem růstu registrovaným v druhém a čtvrtém čtvrtletí. Růst zaměstnanosti dosáhl 0,2 % v prvních dvou čtvrtletích roku 2004, coţ je výrazně méně neţ 2,7 % tempa růstu HDP registrované v loňském roce. Naopak u míry nezaměstnanosti následoval rostoucí trend od třetího čtvrtletí roku 2001 do třetího čtvrtletí roku 2003, kdy dosáhl 8 %. V roce 2004 začal opět klesat aţ na 7,7 % [6]. Graf č. 16: Celková míra zaměstnanosti u ţen v Belgii podle věkových kategorií mezi lety 1996 – 2009 (v %) 100% 90% 80% 70% 60%
15-64
50%
15-24
40%
25-54
30%
55-64
20% 10% 0%
Pramen: Eurostat
V roce 2004 byla belgická míra zaměstnanosti 61,7 %. Coţ je podstatně méně, neţ činil průměr v eurozóně (64,6 %). Ještě patrnější byl tento rozdíl v porovnání se zeměmi mimo eurozónu, kde míra zaměstnanosti činila 70 %. Tento výsledek byl také hluboko pod dohodnutým cílem EU, který stanovil pro jednotlivé země míru zaměstnanosti 65 % do roku 2005 a 70 % do roku 2010. Jedním způsobem, jak zvýšit míru zaměstnanosti, bylo sníţení nákladů na pracovní sílu tím, ţe se sníţilo daňové zatíţení práce, které je v průměru o 7 % vyšší ve srovnání s průměrem EU. Další moţností bylo zvýšení daňové zátěţe na spotřební zboţí, jako je alkohol a pohonné hmoty. A to tak, aby nedošlo ke zvýšení rozpočtového deficitu. Moţným nástrojem by bylo zachování daňového zatíţení práce na současné úrovni a zvýšení této daně na ostatní spotřební zboţí a investovat výnos do vzdělávání, školení a rozvoj sociální infrastruktury [6]. Ve svém výročním prohlášení k parlamentu premiér oznámil řadu opatření, která byla přijata ke zvýšení míry zaměstnanosti v souvislosti se stárnutím populace. První opatření spočívalo ve zvýšení flexibility trhu práce tím, ţe zlepší dostupnost pracovních sil v souladu 35
s proměnlivou výkonností v určitých odvětvích, zvýší mobilitu pracovníků, postupně potlačí rozdíly v zákoně mezi zaměstnanci a osobami samostatně výdělečně činnými. Vláda chtěla také změnit důchodovou praxi a organizovala konferenci na toto téma. Navrhovaná opatření zahrnovala investice do průběţné odborné přípravy, zvýšení maximální povolené mzdy pro důchodce, moţnost pokračovat v práci, stejně tak řadu pobídek pro společnosti, aby i nadále zaměstnávaly starší pracovníky. Vláda také plánovala poskytnout další finanční pobídky pro pracovníky, např.vyšší důchod pro pracovníky, kteří i nadále pracují po překročení zákonem stanovené lhůty pro odchod do důchodu (65 let) [6]. Sociální partneři uzavřeli na začátku roku 2005 mezioborové dohody o mzdách v letech 2005 - 2006. Dohoda předpokládala růst mezd o 4,5 % v příštích dvou letech, přičemţ zahrnuje očekávanou inflaci ve výši 3,3 %. Sociální partneři se rovněţ dohodli na dvojnásobném mnoţství přesčasů z předchozích 65 na 130 hodin [6]. V roce 2005 dochází k růstu zaměstnanosti o necelé 1 %. Míra nezaměstnanosti se přehoupne přes 60 % a nezaměstnanost klesne na 8,4 %. V roce 2006 se míra zaměstnanosti dostává na 61,1 %, ve srovnání se stanoveným cílem EU, který činil 70% do roku 2010. Od listopadu 2006 zůstala nezaměstnanost těsně pod hranicí 8 %, ale je trvale vysoká. Nejhorší situace byla mezi mladými lidmi [16]. V roce 2007 dosahovala míra nezaměstnanosti 7,5 %, ale ve věkové skupině od 15 do 24 let činila 18,8 %. Míra nezaměstnanosti byla výrazně niţší u osob ve věku 50 aţ 64 let, kdy dosahovala pouhých 8,3 %. Celková zaměstnanost v roce 2008 činila 67,1 %. Nejmenší míra zaměstnanosti byla u osob nad 50 let a činila 50,5 %. Vzhledem ke stárnutí populace se belgická vláda usilovně snaţí zajistit, aby se tyto dvě nejhůře postiţené věkové skupiny co nejvíce zapojovaly do pracovního procesu [16]. Graf č. 17: Celková míra nezaměstnanosti v Belgii mezi lety 1996 – 2009 (v %) 14% 13% 12% 11% 10% 9% 8% 7% 6% 5% 4%
celkem muži ženy
Pramen: Eurostat
36
3 Vývoj ekonomiky 3.1 Období 1996 – 1999 Hospodářská politika Belgická ekonomika byla jednou z prvních v Evropě, která prošla industrializací. Byla postavena na uhlí, textilu, oceli a těţkém strojírenství. V roce 1996 byla struktura průmyslu stále ještě ovlivňována odkazem tohoto vývoje. Pokles indikátorů první generace průmyslu byl jen částečně kompenzován růstem nových průmyslových odvětví, jako je lehké strojírenství, chemický průmysl a potravinářský průmysl [4]. Zemědělství, stejně jako ve většině západoevropských zemí, tvořilo v roce 1996 jen 2 % HDP. Nicméně, jeho význam je ve skutečnosti vyšší díky prosperujícímu belgickému potravinářskému průmyslu. Stejně jako u jiných srovnatelných zemí, průmysl obecně a zejména výroba, se v posledních letech podílely na poklesu HDP. V roce 1996 výroba představovala pouze 23,4 % HDP [4]. Naproti tomu velký vzestup zaznamenaly sluţby, které v roce 1996 představovaly více neţ 70 % HDP. Tato změna v odvětvové struktuře je společná pro většinu vyspělých zemí. V případě Belgie je tato změna posílena faktem, ţe jsou zde hlavní instituce a kanceláře Evropské komise a dalších mezinárodních organizací, coţ přispívá k rozvoji některých souvisejících sluţeb [4]. S výjimkou Lucemburska, s nímţ má celní a hospodářskou unii, je Belgie nejvíce otevřenou ekonomikou v EU a jednou z nejvíce otevřených ekonomik na světě. V roce 1994 vývoz zboţí a sluţeb činil více neţ 70 % HDP a dovoz zboţí a sluţeb jen o něco méně. Jeho hlavními obchodními partnery jsou ostatní země EU. Zejména jde o Německo, Nizozemí a Francii, které dohromady tvoří více neţ polovinu vývozu. To znamená, ţe Belgie je extrémně závislá na ekonomických trendech v ostatních zemích EU [4]. Velká část ekonomiky je stále v rukou několika málo soukromých skupin, které hrají významnou roli v mnoha odvětvích průmyslu, financí a obchodu. Největší a nejznámější holdingovou společností v Belgii je Société Générale de Belgique (často známá jako La Générale). La Générale má podíly v takřka 30% belgického podnikového sektoru. Dalšími významnými společnostmi jsou: Groupe Bruxelles Lambert (GBL), Petrofina, Electrabel, Solvay, Tractebel, Royal Belge, ACEC-Union Minière. Většina z nich jsou částečně nebo z velké části řízené La Générale nebo GBL [4]. 37
V oblasti hospodářské politiky čelí Belgie výzvám podobným těm, které má většina ostatních zemí západní Evropy. Zejména mezi ně patří nutnost reformy systému sociálního zabezpečení a příprava na demografický šok způsobený stárnutím populace [15]. Vládní příjmy vyjádřené jako podíl na HDP jsou v této zemi jedny z nejvyšších v západní Evropě a vůbec na světě. Tento podíl v roce 1999 činil 49,9 %. Téměř všechny příjmy státního rozpočtu jsou ve formě daní a pojistného na sociální zabezpečení. Daně z příjmů jsou vysoké jak pro fyzické, tak pro právnické osoby, u kterých činí 39 %. Kromě toho podniky zaplatí 3 % dočasnou „krizovou daň", která bude postupně ukončena v roce 2002. Daň z přidané hodnoty na úrovni 21% je také nad průměrem EU [15]. Sníţení daňového zatíţení bylo jednou z hlavních hospodářských politických iniciativ tehdejší vlády. Zvláštní význam se kladl na sniţování přímých daní. Podle studie OECD, daně z příjmů a příspěvek zaměstnavatele a zaměstnance na sociální zabezpečení tvořily 57 % nákladů na pracovní sílu v roce 1998 (nejvyšší v OECD). Minulá vláda, aby podpořila mezinárodní konkurenceschopnost v nákladech, zahájila v roce 1999 program na sníţení daňových příjmů o 108 mld. Bfr do roku 2005. Nová vláda byla ambicióznější a oznámila plán na sníţení daňových příjmů o 160 mld. Bfr během dvouletého období, které začalo v dubnu 2000 [15]. Zatímco sníţení daní bylo na předním místě politické agendy, hlavním cílem hospodářské politiky bylo pokračovat ve sniţování veřejného dluhu. Ten, vyjádřený v procentech HDP, byl nejvyšší v západní Evropě [15]. Na konci osmdesátých let bylo uţ všem jasné, ţe vysoká úroveň zadluţení není udrţitelná. Dalším podnětem ke sníţení zadluţení byl záměr kvalifikovat se do první skupiny zemí, které se budou účastnit hospodářské a měnové unie od 1. ledna 1999. V důsledku toho byla přijata opatření ke sníţení dluhu, který se sníţil ze 133 % HDP v roce 1994 na 114,3 % v roce 1999. I tak to ovšem byl dvojnásobek doporučené hladiny stanovené EU, která činila 60 % HDP. Celkový schodek veřejných financí rovněţ klesl z maxima 7,2 % HDP v průběhu roku 1993 na 0,7 % v roce 1999 [15]. Sníţení veřejného dluhu bylo dosaţeno díky přísné fiskální politice, rychlému hospodářského růstu a niţší úrokové sazbě. Dodatečné finanční prostředky vynaloţené na splacení dluhu byly čerpány z privatizace, která v letech 1995 a 1998 přinesla téměř 200 mld. Bfr a z prodeje zlata, který mezi roky 1989 a 1998 přinesl 300 mld. Bfr. Tyto finanční prostředky byly navýšeny další privatizací elektro-energetického a plynárenského průmyslu v roce 2000 [15].
38
Měnová politika Měnová politika hrála druhotnou úlohu jako nástroj pro ovlivňování domácí ekonomiky a pouţívala se především na podporu směnného kurzu franku. Belgická národní banka (centrální banky) měla odpovědnost za stanovení krátkodobých úrokových sazeb. Jejím cílem na konci devadesátých let bylo zajistit, aby belgický frank zůstal stabilní proti německé marce a aby krátkodobé úrokové sazby byly v souladu s těmi Německými. Tato snaha byla úspěšná. Směnný kurz mezi německou markou a belgickým frankem byl zachováván jen s malými přestávkami jiţ několik let. Ke konci roku 1995 se centrální bance podařilo plně sladit belgické krátkodobé sazby s odpovídajícími německými sazbami. Od té doby byl jakýkoli krok německých bank bezprostředně následován krokem Belgické národní banky [4]. Od 1. ledna 1999 začala být měnová politika pro Belgii a deset dalších členů Hospodářské a měnové unie prováděna Evropskou centrální bankou. V tento den se euro stalo měnou s vlastní měnovou politikou. Intervence měnového kurzu byly prováděny v eurech. Vládní dluh začal být vydáván v eurech a velkoobchodní platební systémy začaly fungovat v eurech. Banky, podniky a jednotlivci mohly pouţívat euro pro všechny účetní a transakční účely, i kdyţ měna existovala ve formě bankovek a mincí aţ od začátku roku 2002 [15]. Fiskální politika Pro splnění střednědobého cíle, splnění maastrichtských kritérií ve fiskální oblasti, byl představen v roce 1992 plán "Konvergence". Tento plán byl zaveden v situaci, kdy tehdejší vládní koalice přišla k moci v prostředí zhoršující se makroekonomických podmínek a rostoucího rozpočtového deficitu. Plán stanovil roční cíle pro postupné sniţování deficitu vládního sektoru na 3 % HDP do konce roku 1996, v porovnání se schodkem 6,9 % v roce 1992. Aby bylo dosaţeno stanoveného cíle za přijatelných makroekonomických podmínek, byl tento plán rozdělen do třech norem. Jednalo se o systém sociálního zabezpečení, který musí být v rovnováze, daňové příjmy musí vykazovat jednotkovou elasticitu – musí být zvyšovány v souladu s nominálním HDP a v poslední řadě se nesmějí zvýšit primární výdaje federálních orgánů [5]. Tyto normy byly obecně dodrţovány a schodek rozpočtu klesl na 3,2 % HDP v roce 1996. Byla tedy skoro dosaţena stanovená hodnota v konvergenčním plánu 3 % HDP. Mezi tím bylo rozhodnuto, ţe rokem, kdy měli kandidáti na vstup do měnové unie sníţit své schodky pod 3 % HDP, byl stanoven rok 1997. Ale makroekonomické podmínky byly méně příznivé, neţ se v roce 1992 čekalo. Proto, aby vláda vyrovnala jejich negativní dopad na rozpočet a udrţela trend sniţování schodku, musela zavést opakované balíčky nápravných 39
opatření s celkovou odhadovanou úsporou na něco málo přes 6 % HDP. Na konci roku 1996 belgická vláda představila novelu konvergenčního programu na období 1997-2000. V rámci tohoto nového plánu byl stanoven další soubor nápravných opatření, která představovala více neţ 1 % HDP. Tím se celkové úsporné úsilí započaté roku 1992 přiblíţilo na 7 % HDP. Trvalý dopad těchto opatření na rozpočet byl však podstatně menší, neţ se očekávalo, protoţe významný podíl nápravných opatření měl jednorázový nebo neopakovatelný charakter. Tento problém nastal především v roce 1996, kdy více neţ třetina úspor byla právě tohoto charakteru [5]. Tab. č. 8: Rozpočet veřejných financí Belgie mezi lety 1990 - 2002 (v % HDP) 1990 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 Primární příjmy 43,4 45,6 46,2 46,6 47 46,9 46,2 45,8 45,5 Přímé daně 15,6 16,7 16,7 17,1 17,6 17,2 17,2 17,2 17,2 Nepřímé daně 11,8 12,2 12,7 12,9 12,9 13,3 13,2 13,2 13 Příspěvky na SZ 15,1 15,8 15,7 15,6 15,5 15,5 14,9 14,9 14,5 Primární výdaje Vládní výdaje Dotace Výdaje na SZ
38,9 20,3 1,7 15,1
41 21,5 1,5 15,5
41,4 21,8 1,6 15,5
40,8 21,3 1,4 15,2
40,6 21,2 1,5 15
40,7 21,4 1,5 14,7
40 21 1,5 14,4
39,4 20,8 1,5 14,2
38,9 20,6 1,5 14
Primární saldo Platby úroků
4,5 11,2
4,6 8,9
4,7 8,5
5,8 7,7
6,4 7,4
6,2 6,8
6,2 6,3
6,4 6,1
6,6 5,9
Čistá finanční rovnováha
-6,7
-4,3
-3,8
-1,9
-0,9
-0,7
-0,1
0,3
0,7
Pramen: OECD Economic Surveys 2000 – 2001, Belgium/Luxembourg
V roce 1997 se makroekonomické podmínky nakonec výrazně zlepšily a schodek veřejných financí klesl na 1,9 % HDP, coţ představovalo zlepšení o 5 % ve srovnání s rokem 1992. Ve stejné době se primární přebytek zvýšil na 5,8 % HDP nad cíl stanovený v rozpočtu 1997. Jednalo se o jeden z nejvyšších v zemích OECD. Zvýšení primárního přebytku připadlo většinou na příjmovou stránku rozpočtu, nikoliv na výdajovou [5]. Nápravná úsilí v průběhu posledních šesti let byla značná. V prvé řadě mezi ně patřily nové přímé a nepřímé daně, v menší míře pak osobní příspěvky na sociální zabezpečení a sníţení primárních výdajů. Dále sem můţeme zařadit úspory, které se týkaly například sníţení úrokových plateb v důsledku efektivnějšího řízení dluhu, a další příjmy, které zohledňovaly zlepšení výběru daní a sníţení daňových podvodů. Význam nápravných úsilí byl potvrzen 40
poklesem celkového schodku z více neţ 7 % HDP v roce 1992 na méně neţ 1 % v roce 1997 [5]. V průběhu tohoto období byla fiskální konsolidace v EU méně výrazná. V roce 1997 byl průměrný schodek rozpočtu zemí EU 2,5 % ve srovnání s deficitem 5,25 % v roce 1992. Stručně řečeno, z velmi špatného počátečního bodu na začátku roku 1990 se belgický výkon ve fiskální konsolidaci stal poměrně působivým a jedním z nejlepších v zemích OECD [5]. Při pohledu na fiskální konsolidaci, pokud jde o různé sloţky vládního sektoru, je jasné, ţe hlavní nápor nápravných kroků připadlo na federální vládu a systém sociálního zabezpečení. V období let 1992 – 1997 došlo za přispění právě těchto dvou sloţek k nárůstu HDP o 1,25 %. Federální vláda se na tomto nárůstu podílela dvěma třetinami a zbytek tvořil systém sociálního zabezpečení [5] Tab. č. 9: Fiskální konsolidace v Belgii mezi lety 1992 – 1997 (v % HDP) Změna 1992 1997 1992-97 Entité I - Federální vláda a systém Sociálního zabezpečení Celkové příjmy 33,1 33,5 0,5 Primární výdaje 29,3 28,4 -0,9 Primární saldo 3,8 5,1 1,4 Entité II - Společenství, Regiony a místní vlády Celkové příjmy 12,8 14,6 1,7 Primární výdaje 12,8 13,8 1 Primární saldo 0 0,8 0,7 Pramen: OECD Economic surveys Belgium 2000- 2001
Za stejné období se primární přebytek Entité II zvýšil pouze o 0,75 % HDP. Zlepšení zaznamenané Entité II bylo výsledkem nárůstu fiskálních zdrojů, převáţně osobní daní, která jí byla přidělena. Růst primárních výdajů regionů a společenství se značně zpomalil v letech 1996 a 1997, ale mezi lety 1992 a 1997 se jejich primární výdaje zvýšily o 1 % HDP. Zlepšení primárního přebytku orgánů veřejné správy jako celku lze tak téměř úplně přičíst Entité I [5]. Ekonomická výkonnost Belgická ekonomika rostla v průměru o 2,6 % mezi roky 1995 aţ 1999, tedy jen nepatrně rychleji neţ průměr EU ve výši 2,4 % ve stejném období. Jednalo se ale o podstatně rychlejší růst neţ v první polovině devadesátých let, kdy byl průměrný růst 1,6 %, a to 41
především díky recesi z roku 1993. Prostřednictvím investiční aktivity a nárůstu exportu, růst HDP v roce 1997 zrychlil na 3,5 %. V roce 1998 dochází ke zpomalení na 2,7 % a o rok později na 2,5 %. Ekonomika se opět zvedla na začátku roku 2000, kdy růst HDP dosáhl 5.1%.Tento nárůst byl taţen domácí poptávkou a rostoucím objemem čistých vývozů [15]. Tab. č. 10: HDP podle původu (v mld. Bfr, ve stálých cenách roku 1995) 1996 1997 1998 Zemědělství, lesnictví a rybolov 120 121 123 Průmysl 1820 1909 1910 Stavebnictví 378 399 393 Sluţby 5368 5484 5728 Obchod, doprava a komunikace 1558 1585 1647 Finance, pronájem a podnikatelská činnost 1994 2071 2193 Veřejná správa a školství 1147 1148 1172 Ostatní sluţby 669 682 715 Ostatní sloţky 517 553 575 HDP v tržních cenách 8203 8467 8728
1999 125 1945 414 5872 1704 2251 1185 732 594 8950
Pramen: Country profile Belgium, 2000
Domácí poptávka těţila z pevných firemních investic, ale také z vysoké úrovně spotřebitelské důvěry. Zatímco vysoká míra nezaměstnanosti, stagnace reálných mezd a zpřísněná fiskální politika drţely zpátky výdaje domácností po většinu devadesátých let. Důvěra spotřebitelů v roce 2000 byla vyšší neţ v EU a v eurozóně [15]. Tab. č. 11: HDP Belgie podle výdajů mezi lety 1996 – 1999 (v mld. roku 1995) 1996 1997 1998 Soukromá spotřeby 4412 4510 4683 Vládní výdaje 1784 1786 1810 Hrubé fixní investice 1670 1778 1843 Export zboţí a sluţeb 5777 6168 6428 Import zboţí a sluţeb 5428 5741 6104 HDP 8208 8498 8728
Bfr, ve stálých cenách 1999 4775 1861 1942 6747 6353 8950
Pramen: Country profile Belgium, 2000
Na počátku nového tisíciletí zůstal makroekonomický výkon belgického hospodářství poměrně v dobré kondici. Po dočasném zpomalení na konci roku 1998 a začátkem roku 1999 se ekonomická aktivita prudce zvýšila v druhé polovině tohoto roku a zůstala silná i v první polovině roku 2000. Navzdory ztrátě tlaku na růst HDP ve druhé polovině roku 2000, dosáhl růst reálného HDP pro rok 2000 hodnoty 3,75 % ve srovnání s 2,7 % v roce 1999 [9]. 42
Nárůst produktivity, růst mezd a sníţení příspěvků zaměstnavatele na sociální zabezpečení drţeli náklady na pracovní sílu prakticky stabilní. Zvýšení inflace v podstatě odráţely vnější faktory, tj. zvýšení cen dováţeného zboţí v důsledku oslabení eura a prudký růst cen ropy. Dalším rysem podpory tohoto cyklu bylo postupné zlepšování podmínek na trhu práce spojené s vytvářením pracovních míst a stabilním poklesem nezaměstnanosti. Tento relativně příznivý vývoj probíhal i nadále v průběhu příštích dvou let, i kdyţ růst reálného HDP se postupně sniţoval na přibliţně 3 % v roce 2002 v souladu s vývojem v eurozóně jako celku [9]. Jak tomu bývá u typických malých otevřených ekonomik, jakou je i Belgie, vzestup, který začal v roce 1997, byl do značné míry určován exportem a vnějšími faktory. Vývoz byl obecně hlavní hnací silou. Byl opřen o dobré konkurenční postavení belgických firem v důsledku velmi mírného zvýšení nákladů na jednotku pracovní síly a oslabování eura. Pokles v zemích EU v roce 1998, v důsledku mezinárodní finanční krize, vedl k neočekávanému zpomalení belgického vývozu. Dalším exogenním faktorem, který negativně ovlivnil růst v roce 1999, byla dioxinová kontaminace části potravního řetězce [9]. Vývoj reálného HDP ukazuje, ţe stejně jako v minulosti, byl tento ekonomický cyklus synchronizovaný s vývojem v sousedních zemích (Německo, Francie a Nizozemsko) a v eurozóně obecně (graf č. 18). Nicméně cyklus a dokonce i výkyvy v něm, byly mnohem výraznější v Belgii neţ v ostatních zemích eurozóny. Dalším rysem belgického cyklu, který je těţké vysvětlit je, ţe inklinuje k vedení cyklu v sousedních zemích a ve zbytku eurozóny. Na druhou stranu, vzhledem k otevřenosti ekonomiky není překvapující, ţe tehdejší hospodářský cyklus byl do značné míry určován odvětvím zpracovatelského průmyslu buď přímo prostřednictvím vývozu, nebo nepřímo skladováním a sniţováním zásob [9]. Další analýza ukazuje značné rozdíly ve struktuře investic na odvětvové úrovni. V roce 1998 poklesly investice v průmyslu, coţ měl na svědomí export, který vedl k poklesu růstu HDP od poloviny roku 1998 do poloviny roku 1999 a který způsobil výrazný pokles míry vyuţití kapacit ve zpracovatelském průmyslu. Ale investice do tohoto odvětví vzrostly v roce 1999, stejně jako v osobním a nákladním automobilovém průmyslu, díky několika významným projektům na zvýšení výrobní kapacity [9].
43
Graf č. 18: Hospodářský cyklu v Belgii a v eurozóně mezi lety 1995 - 2000 (v %)
1. Německo, Francie, Nizozemí (váţený průměr) Pramen: OECD Economic Surveys, 2000 – 2001, Belgium/Luxembourg
Po mírném poklesu v roce 1999 se tempo růstu soukromé spotřeby výrazně zvedlo počátkem roku 2000. Tempo růstu se v roce 2000 pohybovalo kolem 2,5 % ve srovnání s 1,9% v roce 1999. Zrychlení v první polovině roku 2000 odráţí nejen rychlejší růst reálného disponibilního důchodu v důsledku lepšího vytváření pracovních míst a vyšších důchodů z vlastnictví, ale také další mírný pokles míry úspor domácností. Kromě toho byla soukromá spotřeba podpořena pololetním autosalonem, který má silný dopad na prodeje vozů, i kdyţ jeho čistý dopad na celkovou spotřebu je poněkud kompenzován sníţením nákupu dalšího zboţí dlouhodobé spotřeby. Ve druhé polovině roku 2000 byl reálný disponibilní důchod a soukromá spotřeba tlumeny díky oslabení eura a růstu cen ropy [9].
Regionální rozdíly Relativně bohatší Vlámský region, je jedním z důvodů pro regionální napětí, které trápí zemi jiţ několik desetiletí. Mnozí z těch, kteří podporují větší míru decentralizace nebo dokonce nezávislost pro Vlámský region argumentují, ţe sociální zabezpečení by měla být regionální spíše neţ federální záleţitost. Míra nezaměstnanosti ve Valonsku je dva a půl krát vyšší neţ ve Vlámském regionu, ale důchodci jsou relativně více zastoupeni ve Vlámském regionu [15]. Hlavní město Brusel má mnohem vyšší přidanou hodnotu na jednoho obyvatele neţ v ostatních dvou regionech. Je to jeden z nejbohatších regionů v EU. Z části také proto, ţe je zde velká koncentrace mezinárodních organizací (včetně Evropské komise a ústředí NATO) a 44
sídel velkého počtu nadnárodních společností. Není divu, ţe zde sluţby tvoří velký podíl na ekonomice, coţ představuje 17,5 % všech sluţeb v zemi v roce 1997 [15]. Tab. č. 12: Regionální ukazatele pro Belgii v roce 1995
Populace (v tis.) Hustota zalidnění (na km²) HDP v tržních cenách HDP na obyvatele HDP na obyvatele, Parita kupní síly (EU12=100) Míra nezaměstnanosti (v %)
Flandry Valonsko Brusel 5,810 3,285 951,000 430 195 5,891 4,112 1,850 1,072 708 563 1,127 111 7
88 13
175 13
Celkem Belgie 10,046 329 7,034 700 110 10
Pramen: Country profile Belgium-1996
3.2 Období 2000 – 2005 Hospodářská politika Hlavní výzvou hospodářské politiky pro Belgii v devadesátých letech byla konsolidace veřejných financí. Značného pokroku bylo dosaţeno v roce 2000, kdy byl poprvé za 50 let rozpočet veřejných financí vyrovnaný. V roce 2001 byl dokonce generován malý přebytek, ale v roce 2002 se opět vrací do vyrovnaného stavu. V roce 2003 došlo k mírnému rozpočtovému přebytku ve výši 0,3 % HDP. Rozpočet na rok 2004 byl vyrovnaný pátý rok po sobě, coţ řadilo Belgii mezi jediné dvě země v eurozóně, které nezaregistrovaly schodek rozpočtu. S cílem dosáhnout vyrovnaného rozpočtu se vláda musela spolehnout na dvě jednorázová opatření v hodnotě 0,47 % HDP, neboli 1,3 mld. eur. Jednalo se o daňovou amnestii, která přinesla téměř 500 milionů eur na daňových příjmech a vydání ročních dotací pro státní dráhy na konci roku 2003 namísto roku 2004, coţ přineslo 1, 051 mld. eur (0,37 % HDP). V roce 2004 bylo dosaţeno vyrovnaného rozpočtu v důsledku mírného přebytku v hodnotě 0,4 % HDP v regionu, který kompenzoval deficit ve výši 0,3 % HDP a 0,1 % HDP registrovaný federálním státem a federálním systémem sociálního zabezpečení. Primární rozpočet, který nezahrnuje dluhové zatíţení, dosáhl přebytku ve výši 4,8 % HDP v roce 2004. Coţ byl výrazný propad ve srovnání s rokem 2001, kdy činil 7,2 % HDP [6]. Veřejný dluh poklesl na konci roku 2004 na 95,9 % HDP ve srovnání s rokem 2003, kdy činil 99,98 % HDP. Tento pokles měla na svědomí privatizace telekomunikačního
45
operátora (Belgacom) a společnosti, která má na starosti provoz bruselského mezinárodního letiště (BIAC) [6]. Rada ministrů schválila na začátku prosince 2004 Belgický stabilizační program pro období 2005 - 2008. Ten předpokládal vyrovnaný rozpočet jak v letech 2005 a 2006, následovaný přebytkem 0,3 % HDP, tak v letech 2007 a 2008. Vláda se rovněţ zaměřila na strukturální přebytek ve střednědobém horizontu, coţ vedlo k rychlejšímu sniţování veřejného dluhu. Stabilizační program byl zaloţen na předpokladu růstu HDP o 2,5 % v roce 2005 a 2006, a poté na mírném zpomalení na 2,1 % v roce 2007 a 2 % v roce 2008 [6]. Daňová reforma v roce 2004 sníţila sazbu daně z příjmu právnických osob z 40,17 % na 33,99 %. V říjnu roku 2003 vláda sníţí sociální příspěvky zaměstnavatelů o 50 % pro vědce ve výzkumných institucích, které umoţnilo sníţení nákladů ve výši 4 800 eur za rok na jednoho pracovníka. Od 1. ledna 2005 bylo toto sníţení aplikováno také na vědce pracující v soukromých společnostech za podmínky, ţe spolupracují s vysokými školami nebo s dalšími výzkumnými středisky [6]. Fiskální konsolidace Fiskální konsolidace má v Belgii prvořadý význam. Od svého vrcholu, který nastal před necelými deseti lety, veřejný dluh v poměru k HDP klesl přibliţně o 30 procentních bodů. Toho bylo dosaţeno bez podstatného zvýšení příjmů na HDP, ale prostřednictvím výdajové kázně a prodeje majetku [11]. I přes hospodářský pokles skončil vládní rozpočet v roce 2001 v přebytku a v roce 2002 zůstal téměř vyrovnaný. Ve srovnání s většinou z předchozích poklesů se růst zaměstnanosti drţel na dobré úrovni. To umoţnilo udrţet růst daňových příjmů a omezit růst výdajů na nezaměstnanost. Neopakující se faktory, jako například prodeje aktiv, měly také významný dopad na rovnováhu. Bez ohledu na tyto dopady vláda přispěla k pokračujícímu procesu konsolidace tím, ţe drţela běţné výdaje pod úrovní potenciálního růstu HDP [11]. Pokud dojde k růstu později nebo bude méně intenzivní, neţ se předpokládalo, budou nutná další opatření potřebná k udrţení téměř vyrovnaného rozpočtu pro čtvrtý rok po sobě v roce 2003. Pokud bude dosaţeno předpokládaného růstu, bude pokračovat proces konsolidace, který bude následován mírným fiskálním přebytkem a mezera výstupu bude postupně uzavřena. Vzhledem k těmto politickým a ekonomickým výhledům by hrubý veřejný dluh měl být niţší neţ 100 % HDP v roce 2004 a nadále by měl mít klesající tendenci [11].
46
Graf č. 19: Vývoj veřejných financí v Belgii mezi lety 1980 – 2004 (v % HDP)
Pramen: Pramen: OECD Economic Surveys 2002 – 2003, Belgium/Luxembourg
Domácí i zahraniční poptávka byla slabá jak v roce 2001 tak v roce 2002. Klesající ceny akcií vedly k poklesu bohatství. Vývoz byl také zadrţen slabou poptávkou hlavních belgických evropských obchodních partnerů. V roce 2003 a 2004 byl růst soukromé spotřeby posílen mírně klesající inflací a vyšší důvěrou. V roce 2004 obchodní investice výrazně vzrostly. Také vývoz hrál důleţitou roli v roce 2004. Stejně tak ovšem posílil i dovoz, takţe čistý dopad zahraniční bilance byl mírně negativní. V roce 2005 soukromá spotřeba i nadále rostla mírným tempem podobným tomu z roku 2004, ale i podnikatelské a veřejné investice podstatně zrychlily a dosáhly růstu o 9,4 % a o 14, 1%. Nicméně s růstem vývozu růst HDP klesl z 2,4 % v roce 2004 na 1,5 % v roce 2005 [17]. Po třech letech nízkého hospodářského růstu proběhlo značné oţivení v polovině roku 2003. Ve druhém a třetím čtvrtletí roku 2004 dosáhl růst výše 2,9 %. Za tímto nárůstem stojí výdaje na soukromou spotřebu. Tento nárůst, který je v kontrastu s vývojem v některých jiných zemích EU, můţe být částečně připsán příznivějšímu vývoji udrţitelnosti veřejných rozpočtů v Belgii v posledních letech a menším obavám ze sníţení sociálních dávek. Dalším moţným vysvětlením je reforma daně z příjmu fyzických osob, která sníţila v roce 2004 daně o téměř 2,1 miliard eur (téměř 0,8 % HDP) a významně tak přispěla k paritě kupní síly [17]. Saldo veřejných financí zůstalo v roce 2005 na úrovni roku 2004 a to i přes dílčí odeznívání jednorázových poloţek. Tyto poloţky klesly z 0,6 % HDP v roce 2004 na 0,3 % v roce 2005 a na nulu v roce 2006. Kromě toho se vláda potýkala s potřebou vyrovnat dopady 47
sníţení osobních daní z příjmu (ve výši 0,2 % HDP v roce 2005 a 0,6 % HDP v roce 2006). Další sníţení příspěvků na sociální zabezpečení byla také naprogramována, ale ty byly více neţ kompenzovány zvýšením nepřímých daní [17]. V dalších letech dojde k poklesu hospodářského růstu díky vysoké ceně energií a zhodnocování eura, které brzdí tempo obnovy. Zatímco zpočátku vedla soukromá spotřeba, vývoz a nárůst vládních výdajů, další vývoj hospodářského růstu bude více spoléhat na investice podniků. Dalším faktorem posilujícím hospodářský růst bude rostoucí zaměstnanost, čímţ se míra nezaměstnanosti dostane aţ na 7, 25 % v roce 2006 [17]. Měnová politika Po spuštění hospodářské a měnové unie, není jiţ měnová politika pod kontrolou belgických orgánů, ale místo toho ji provádí Evropská centrální banka. Výsledkem je, ţe politika je nyní naladěna na makroekonomické podmínky v eurozóně jako celku. To ovšem z pohledu Belgie nepřineslo ţádné radikální změny v hospodářské politice, jelikoţ ve druhé polovině devadesátých let Belgie své úrokové sazby připoutala k německým sazbám a po roce 1993, kdy belgický frank prodělal krizi, byl znovu zavěšen na německou marku. V důsledku toho nepředstavoval konvergenční proces pro Belgii významné změny v úrokových sazbách nebo směnných kurzech. Hlavním cílem politiky ECB bylo definováno v roce 2005 udrţení inflace ve střednědobém horizontu těsně pod 2 % [6]. Ekonomická výkonnost Od začátku roku 2000 ekonomická aktivita výrazně zpomalila. Zlom přišel aţ ve čtvrtém čtvrtletí roku 2001, kdy došlo k postupnému oţivení. Zpomalení v belgické ekonomice šlo ruku v ruce s vývojem ekonomiky v eurozóně, i kdyţ, jako obvykle, belgický cyklus mírně vedl před cyklem eurozóny z důvodu specializace na střední průmyslové zboţí a má také větší amplitudu vzhledem k relativní otevřenosti ekonomiky (graf č. 20). Hlavní příčinou zpomalení bylo zhoršení mezinárodního podnikatelského klimatu, které vyústilo v menší poptávku po belgickém vývozu a sníţilo ziskovost podniků. Domácí poptávka byla také poněkud niţší. Ztráta kupní síly byla způsobena zvýšením cen energií. Také klesající důvěra spotřebitelů oslabovala růst domácí poptávky. Růst zaměstnanosti zpomalil s obvyklým zpoţděním dvou aţ tří čtvrtletí a nezaměstnanost začala růst v posledním čtvrtletí roku 2001 poté, co dosáhla nejniţší sazby za posledních 10 let - 6,6 % v roce 2001. Zpomalením ekonomického růstu se zmírnilo napětí na výrobní kapacity, které se objevily během růstu [11]. 48
Toto zpomalení bylo zdlouhavější neţ v předchozích třech cyklických poklesech. Trvalo osm čtvrtletí, neţ klesl ze svého maxima na své minimum, coţ bylo zhruba dvakrát tak dlouho jako v předchozích cyklech. Obnovení růstu bylo také slabší neţ v minulosti. Konjunkturální indikátory Belgické národní banky, které odráţí základní ukazatele cyklického vývoje ve výrobě, maloobchodu a stavebnictví, poukazují na pokračující oţivení v příštích měsících, ačkoli nedávný pokles tohoto ukazatele naznačuje, ţe oţivení by mohlo nadále po určitou dobu stagnovat [11]. Graf č. 20: Reálný růst HDP v Belgii a v eurozóně mezi lety 1995 - 2002 (v
%)
Pramen: OECD Economic Surveys 2002 – 2003, Belgium/Luxembourg
Během posledních dvou desetiletí byl průměrný růst belgického HDP těsně pod 2 %. Tento výsledek je srovnatelný s ostatními klíčovými členskými státy EU. Po silném růstu v roce 2000, který dosáhl 3,7 %, růst HDP v letech 2001 a 2002 zpomalil na 0,9 %. Po něm následovalo mírné oţivení na 1,3 % v roce 2003 a výraznější zrychlení na 2,7 % v roce 2004. Zatímco v letech 2001 – 2002 byl belgický růst blízko průměru EU, v letech 2003 a 2004 byl silnější o 0,8 %, respektive 2,2 % [6].
49
Tab. č. 13: HDP Belgie podle původu mezi lety 2000 – 2003 (v mil. eur, ve stálých cenách roku 1995) 2000 2001 2002 2003 Zemědělství, lesnictví a rybolov 3233 3209 2987 3329 Průmysl 50497 49976 50295 49663 Stavebnictví 11395 11659 11659 11990 Sluţby 163754 170620 177101 184961 Obchod, doprava a komunikace 45517 47665 49998 51798 Finance, pronáejm a podnikatelská činnost 64225 66710 68101 71437 Veřejná správa a školství 32604 33984 35627 37095 Ostatní sluţby 21408 22261 23374 24631 Ostatní sloţky 19045 18688 19045 19603 HDP v tržních cenách 247924 254153 261124 169546 Pramen: Country Profile Belgium, 2005
Domácí i zahraniční poptávka byly slabé v roce 2001 i v roce 2002. Klesající ceny akcií vedly k poklesu bohatství. Došlo tedy k poklesu důvěry jak u domácností, tak u podnikatelských subjektů a ten učinil přístup společností ke kapitálu obtíţnějším [6]. Vývoz byl také oslaben nízkou poptávkou u hlavních belgických evropských obchodních partnerů. V roce 2003 zrychlil růst soukromé spotřeby o 2,2 % díky klesající inflaci a vyšší důvěře. V roce 2004 domácí poptávka ještě posílila. Soukromá spotřeba roste podobným tempem do roku 2003 a investice podniků se zotavují. Export hrál v tomto období také významnou roli, ovšem díky silnému importu byl dopad na zahraniční bilanci neutrální [6]. Tab. č. 14: HDP Belgie podle výdajů mezi lety 2000 – 2005 (v mld. eur, ve stálých cenách roku 1995) 2000 2001 2002 2003 2004 2005 Soukromá spotřeby 134,1 138,4 141,2 146,9 153,1 154,3 Vládní výdaje 52,2 55,1 58,3 61,4 64,4 65,8 Hrubé fixní investice 52,3 53 50,9 51,1 52,4 58,8 Export zboţí a sluţeb 211,9 218,6 218,9 220 237 248,8 Import zboţí a sluţeb 204,5 209,3 207,1 209,3 228,7 238,5 HDP 247,6 254,2 261,1 269,6 283,3 293,1 Pramen: Country Profile Belgium, 2005
50
Regionální rozdíly Relativní bohatství Vlámského regionu je jedním z důvodů regionálního napětí, které trápí zemi jiţ několik desetiletí. Hrubý domácí produkt na hlavu je asi o 25 % vyšší ve Vlámském regionu neţ ve Valonském regionu, zatímco valonská míra nezaměstnanosti je dvakrát vyšší neţ vlámská. Mnohým Vlámům vadí skutečnost, ţe oni musí nést větší daňové zátěţe na podporu Valonů a argumentují, ţe systémy sociálního zabezpečení by měly být regionální, spíše neţ federální. Regiony mají právo sníţit nebo zvýšit sazby daně z příjmů maximálně o 6,75 %, neţ činí sazba stanovená federální vládou [6]. Vlámský region jiţ podnikl kroky ke sníţení daní na regionální úrovni. Kromě toho regionální vláda zavádí reţim, aby ztráty z rizikových investic byly započteny do osobních daní z příjmů. Poskytuje startovací fondy pro nové podniky a "Arkimedes fond", který vydává akcie a dluhopisy nových podniků. U akcie je garantováno 90 % z vloţeného kapitálu a investor těţí z daňových odpočtů. U dluhopisů je garantováno 100% investovaného kapitálu i všechny výplaty úroků [6]. V roce 2002 byl přijat dokument známý jako Contrat d'Avenir (smlouva pro budoucnost), který obsahoval seznam více neţ 200 iniciativ, zaměřených na zvyšování regionální úrovně HDP na hlavu k průměru EU a na sniţování nezaměstnanosti. Na podzim roku 2005 byl předloţen nový investiční plán s názvem Marshallův plán. Marshallův plán jde dále neţ Contrat d'Avenir ve své snaze modernizovat valonskou ekonomiku. Zejména se zaměřuje na zvyšování celkových investic do pěti sektorů: farmaceuticko-zdravotnického, strojírenského, dopravy a logistiky, zemědělství a zpracování potravin a leteckého a vesmírného inţenýrství. Marshallův plán také klade za cíl stimulovat vznik a růst soukromých firem, zvýhodňuje investice a zaměstnanost [6].
3.3 Období 2006 – 2009 Hospodářská politika Rada ministrů schválila v Belgii program stability na období 2006 - 2009 na konci roku 2005. Tento program předpokládal vyrovnaný rozpočet v roce 2006. Následoval přebytek ve výši 0,3 % v roce 2007 a přebytek 0,5 % v roce 2008. Vláda se rovněţ zaměřila na strukturální přebytky ve střednědobém horizontu, coţ vedlo k rychlejšímu sniţování veřejného dluhu. Stabilizační program byl zaloţen na předpokladu růstu HDP o 2,5 % v roce 2006 a poté k mírnému zpomalení na 2,1 % v roce 2007 a na 2 % v roce 2008 a poté opět k mírnému nárůstu na 2,2 % v roce 2009 [16]. 51
I přes výrazné sníţení daňového zatíţení v předchozích letech, zůstává Belgie zemí s nejvyšší mírou zdanění. V roce 2005 odvedl jeden zaměstnanec v průměru 55,43 % z platu na daně a na příspěvky sociálního pojištění. To představuje nejvyšší míru v OECD, ačkoli ve srovnání s rokem 2000 došlo k poklesu z 57,1 %. Belgie ovšem i do budoucna čelí mnoha reformám, zejména díky stárnutí populace a obnovy infrastruktury [16]. Za posledních pár let se veřejné finance staly svědky výrazného zlepšení. Na konci roku 2005 byl veřejný dluh na úrovni 94,3 % HDP ve srovnání s více neţ 100 % HDP v roce 2002. Zadluţení dosáhlo dalšího zlepšení v roce 2006, kdy se dostalo aţ na 87,7 % HDP. Toto sníţení je ještě větší neţ v předchozích letech, protoţe údaje o veřejném dluhu zahrnují dluhy belgických ţeleznic (SNCB), coţ představuje přibliţně 2,5 % HDP. I přes pokračující sniţování, zůstává veřejný dluh v poměru k HDP stále vysoko nad 60%, stanovených v konvergenčních kritériích. Probíhající politická krize v Belgii, způsobené selháním sestavit vládu po volbách v roce 2007, vedla také ke krizi v podnikání, protoţe zaháněla potenciální investory [16]. Rostoucí výdaje na sociální zabezpečení byly i nadále příčinou obav. V roce 2007 činily více neţ jednu třetinu všech sociálních výdajů. Růst očištěných primárních výdajů na sociální zabezpečení zpomalil v roce 2005 a dosáhl pouze 1,5 %, coţ bylo hluboko pod průměrem za posledních deset let [16]. I kdyţ vláda doufala, ţe dosáhne 0,7 % rozpočtového přebytku v roce 2009, nepodařilo se sestavit novou vládu. To vedlo k dlouhému zpoţdění v rozpočtovém plánu na rok 2008. Vláda rovněţ oznámila svůj záměr zachovat politiku daňových škrtů a pokračovat v úsilí o zlepšení důchodové rezervy, jelikoţ se očekává nárůst počtu starších lidí [16]. Ve druhé polovině roku 2008 belgický finanční sektor začal trpět globální krizí. Zejména tři největší finanční konglomeráty (Fortis, Dexia, KBC) a velká pojišťovací skupina (Ethias) byly vystaveny silným tlakům trhu a některé z nich i problémům s likviditou. Aktiva těchto institucí činila asi pětinásobek belgického HDP. Tyto instituce byly vystaveny krizi, kaţdá trochu jinak. Fortis, největší finanční skupina v Belgii, byla vystavena strukturovaným aktivům ve Spojených státech a její křehká rozvaha vyplývala z akvizice s ABN AMRO v roce 2007. Dexia, třetí hráč na belgickém finančním trhu, padla za oběť své orientaci na toxická aktiva, získaná prostřednictvím dluhopisů americké dceřiné společnosti (FSA). Tento vývoj měl také negativní vliv na Ethias prostřednictvím jejich 5% vlastnictví v Dexia. Konečně KBC, druhá největší bankovní skupina, zaţila ztrátu důvěry ohledně jejího působení ve Spojených státech a ve střední a východní Evropě [14].
52
Reálná ekonomika byla překvapivě odolná po většinu roku 2008. Ale v tomto roce došlo k náhlým a podstatným omezením činnosti díky sníţení objemu světového obchodu. Nezaměstnanost se začala zvyšovat na začátku roku 2009. Zejména se velice prudce zvyšoval počet pracovníků se zkrácenou pracovní dobou. Negativní dopad na obchod způsobený kolapsem světového obchodu byl nyní umocněn utlumenou domácí poptávkou. Domácnosti zvyšují své úspory ještě rychleji neţ ve zbytku eurozóny. Vyuţití kapacity úspor zůstalo pozoruhodně vysoké před tím, neţ se zhroutilo na začátku roku 2009, zatímco míra bankrotů významně vzrostla. Spolu s historicky nízkou obchodní citlivostí to znamená, ţe výroba a zaměstnanost se budou dále sniţovat[14]. Dopad krize na belgické domácnosti a na jejich bohatství bude mít silný tlumivý účinek na domácí poptávku. V roce 2007 měly domácnosti velké mnoţství finančních aktiv (kolem 270 % HDP) v mezinárodním srovnání. Jejich poměrně velká část byla v akciích (40 %) a ţivotním pojištění (20 %). Od té doby bylo finanční bohatství značně sníţeno, neboť akciový trh ztratil 70 % své hodnoty od historického maxima v polovině roku 2007 do března 2009. Velké ztráty mohou vést domácnosti k prudkému zvyšování úspor a to zejména pro odchod do důchodu, neboť stárnutí populace se bude zrychlovat od roku 2011. Takový vývoj by mohl vytvářet nebezpečí hlubší a delší krize. Celkové ztráty vzniklé domácnostem je přimějí ke zvýšení jejich úspor. Domácnosti očekávají další nárůst nezaměstnanosti, preventivní úspory stoupají, coţ bude dále tlumit domácí poptávku, zatímco zahraniční poptávka zůstane slabá [14]. Drastický vývoj ve finančním sektoru v září a říjnu 2008 donutil vládu, aby zasáhla ve snaze obnovit důvěru a posílit likviditu. Rekapitalizace byla vybrána i přes alternativní moţnosti, především vzhledem k její relativní snadnosti a rychlosti provádění a byla spojena s garancí aktiv a pasiv. Těmito opatřeními se podařilo zlepšit likvidní pozici skupiny a zabránit zhroucení systému. První kolo intervencí bylo následováno v lednu roku 2009 druhým kolem, které zahrnovalo rekapitalizaci KBC, která byla uskutečněna vládou Vlámského regionu. Od podzimu roku 2008 byly úvěrové podmínky zpřísněny podobným způsobem jako v eurozóně [14]. Současně, jako reakci na sniţování důvěry na kapitálových trzích, vláda přislíbila ručení určitých mezibankovních úvěrů a zvýšení záruky vkladů. Na jedné straně rekapitalizace KBC obsahuje pobídky pro soukromý sektor vykoupit vládní podíl a záruční programy mají časový limit. Na druhé straně rekapitalizaci společnosti Dexia a vlastnictví Fortisu a nedávno BNP Paribas nemá ţádné výslovné ustanovení o skončení platnosti. Proto i přes vládní prohlášení, ţe nemá v úmyslu zůstat hráčem na finančních trzích, není jasné, jak a 53
za jakých podmínek je bude moci stáhnout. Celkové zásahy do finančních trhů způsobí nárůst veřejného dluhu na HDP přibliţně o 7 % HDP. Dlouhodobý dopad na veřejné finance je těţké posoudit, vzhledem k nejistotě hodnoty nabytých aktiv, která bude jasná teprve, aţ krize odezní [14]. Měnová politika Belgie je členem hospodářské a měnové unie. To znamená, ţe měnová politika je prováděna Evropskou centrální bankou. Její hlavní dlouhodobý cíl je udrţet inflaci pod 2 %. V důsledku stoupajících cen ropy a surovin byl tento cíl v posledních letech poněkud překročen a v roce 2008 byl překročen výrazně. Ve snaze dosáhnout stanoveného cíle ECB věnuje velkou pozornost měnovým ukazatelům a je znepokojena tím, ţe roční růst peněţní zásoby v posledních letech výrazně překročil svůj cíl 4,5 % a pokračoval v tomto trendu i v roce 2008, a to navzdory zpřísněním úvěrových podmínek [16]. V roce 2008 se měnové podmínky staly mnohem volnější, kdy ECB sníţila úrokové sazby. Spolu se zrychlující se inflací reálná krátkodobá úroková sazba byla sníţena o více neţ 2 procentní body, čímţ se blíţí nule. Pokud je nárůst inflace dočasný, odpovídajícím opatřením pro hodnocení měnových podmínek je jádrová inflace. Z tohoto pohledu byl vývoj krátkodobých úrokových sazeb v souladu s jednoduchým Taylorovým pravidlem (pravidlo měnové politiky, které stanoví, jak by centrální banka měla změnit nominální úrokové sazby v reakci na vývoj inflace, produkce, či na jiné ekonomické podmínky. Zejména pravidlo stanoví, ţe pro kaţdý jedno-procentní nárůst inflace, by měla centrální banka zvýšit nominální úrokovou sazbu o více neţ jeden procentní bod), coţ naznačuje, ţe měnové podmínky byly zhruba neutrální a to zejména ke konci roku 2008 [16]. Je pravděpodobné, ţe vysoký a rostoucí veřejný dluh bude mít vysoký stupeň setrvačnosti ve svém rozrůstání. Jak bude ekonomika vykazovat známky oţivení a jak se bude zvyšovat důvěra, měla by být účinnost měnové politiky posílena [14]. Fiskální politika Federální vláda přijala fiskální stimuly ve dvou krocích. Počáteční diskreční fiskální stimulační opatření v rozpočtu pro rok 2009 činily 0,2 % HDP a 0,3 % HDP pro rok 2010. Druhý stimul přišel v prosinci v roce 2008, kdy vláda předloţila další fiskální stimulační balíček, který zahrnoval nová opatření ve výši přibliţně 0,5 % a 0,4 % HDP v roce 2009 a 2010. Středně velké balíčky se zaměřují na úlevy pro podniky, na podporu kupní síly spotřebitelů a zaměstnanost. Výpočty OECD pomocí odhadovaného daňového multiplikátoru 54
pro různé typy vládních výdajových a příjmových opatření ukazují, ţe očekávaný vliv na výši HDP Belgie činí přibliţně 0,3 % za období 2009 - 2010. Pak by schodek veřejných financí mohl dosáhnout 4,5 % HDP v roce 2009, a poté by se mohl ještě více prohloubit. Pokud se politika nezmění, můţe veřejný dluh v poměru k HDP dosáhnout 100 % jiţ v roce 2010 [14]. Tab. č. 15: Původní rozpočtová opatření ke stimulaci ekonomiky mezi lety 2009 – 2010 (v mil. eur) 2009 2010 Úprava sociálních dávek
291,5
570,1
85
85
200,5
249,4
32
30
Celkem
609
934,6
Celkem procent na HDP
0,2
0,3
Sníţení daní zaměstnancům Ostatní sociální dávky (z důvodu stáří, pro rodiny) Ostatní opatření
Pramen: OECD Economic Surveys 2009, Belgium
Skutečnost, ţe fiskální stimuly jsou realizovány společně s obdobnými opatřeními v jiných zemích EU, by měla zvýšit jejich účinnost. Nicméně, existuje zde riziko, ţe pod tlakem krize bude vláda nucena provést další fiskální stimul. Další jednostranné fiskální stimuly budou ovšem pravděpodobně mnohem méně efektivní, neţ ty, které jiţ byly provedeny. Fiskální multiplikátory jsou poměrně nízké v malé otevřené ekonomice. Kromě toho došlo k výraznému prohloubení rozdílu mezi belgickými a německými dlouhodobými úrokovými sazbami. To bylo způsobeno především prohlubujícím se deficitem veřejných financí a zvýšením nákladů na obsluhu veřejného dluhu. Proto je pravděpodobné, ţe další fiskální stimuly mohou být vytlačeny vlivem vyšších úrokových sazeb. Další vytěsňující účinek můţe vzniknout díky vysokým soukromým úsporám. Mezinárodní výzkumy ukazují, ţe veřejný dluh ve výši nad 75 % HDP při dodatečných fiskálních výdajích významně zvyšují soukromé úspory v očekávání vyšších daní v budoucnu. V tomto případě by se vláda zdrţela přijetí dodatečných fiskálních balíčků, pokud by jejich účinnost měla být nízká [14]. Přes vládní opatření, zejména s ohledem na záchranu velkých finančních institucí, problémy s financováním stále přetrvávají. Úvěry domácností i nefinančních podniků zpomalily zhruba v souladu s ostatními zeměmi eurozóny. Zpřísnění podmínek pro poskytování úvěrů od konce roku 2008, které podle průzkumu bankovních úvěrů přišly do značné míry v důsledku omezení rozvahy a problémů s likviditou, bylo zhruba podobné, jako 55
ve zbytku eurozóny, zatímco mnoţství ţádostí o nové úvěry klesaly poněkud rychleji v Belgii na začátku roku 2009 [14]. Ekonomická výkonnost Ekonomika se začala zvedat na konci roku 2005. V roce 2005 se soukromá spotřeba zpomalila, ale podnikatelské i veřejné investice podstatně zrychlily a dosáhly růstu o 9,4 % resp. 14,1 %. Z důvodu propadu vývozu se růst HDP sníţil z 2,7 % v roce 2004 na 2 % v roce 2005. Zrychlení domácí poptávky vedlo k silnému hospodářskému růstu v roce 2006, kdy reálný růst HDP dosáhl 3,2 % a v roce 2007 mírně poklesl na 2,8 %. Mírné zpomalení z konce roku 2007 a na začátku roku 2008 vyplývá z pomalejšího růstu soukromé spotřeby a investic [16]. Zvýšení reálného disponibilního důchodu domácností, především v důsledku zavedení daňových reforem, mělo pozitivní vliv na soukromou spotřebu. Zrychlení hospodářské činnosti a zvyšování podnikatelské důvěry podporuje růst soukromých investic. Ačkoli vývozní expanze byla ještě relativně slabá v první polovině roku, v druhé polovině roku významně přispěla k hospodářskému růstu. Hospodářský růst měl také pozitivní dopad na trh práce a na celkovou zaměstnanost, která aţ do roku 2008 rostla o 1% ročně [16]. Regionální rozdíly V Belgii delší dobu probíhá politická debata o vhodné míře decentralizace, která je ovlivněna diskuzí o velikosti transferů mezi regiony. Jelikoţ neexistují ţádné přímé transfery mezi regiony, vznikají meziregionální transfery nepřímo, prostřednictvím daní a sociálního zabezpečení. Dřívější studie zjistily relativně trvalé čisté transfery z Vlámského regionu do Valonského regionu a někdy i do Bruselského regionu. Tento vývoj především odráţí rozdíly v demografické struktuře a ekonomické výkonnosti, které vedou k rozdílům ve schopnosti platit daně a v potřebě vyšších dávek v nezaměstnanosti a dalších sociálních dávek. Nicméně, odhady meziregionálních transferů se mezi jednotlivými studiemi výrazně liší. De Boeck a van Gompel odhadují, ţe implicitní transfery z Vlámského regionu do Valonska činily 4,6 miliardy EUR v roce 1996 (2,2 % národního HDP). To je dvojnásobek odhadu studii Cattoir a Docquier (1999), ale o něco méně, neţ činí odhad podle Abafim (vlámský úřad pro finance a rozpočet) [14]. Belgická národní banka zkoumala velikost meziregionálních transferů s pouţitím čistých daňových plateb, tj. daní, včetně příspěvků na sociální zabezpečení placených vůči centrální vládě, minus sociálních dávky, které obdrţely od ústřední vlády. Pokud je na hlavu 56
čistá daňová platba nad celostátním průměrem, region je definován jako přispěvatel do meziregionálních transferů, a je-li na hlavu čistá daňová platba pod celostátním průměrem, region je definován jako příjemce. Studie zjistila, ţe Vlámský region převedl prostřednictvím daní a sociálního zabezpečení 5,8 mld. eur v roce 2005 (1,9 % národního HDP) do Valonského regionu a do Bruselského regionu 212 milionů (0,1 % národního HDP). Hlavní důvody pro implicitní transfery do Valonského region jsou jeho niţší daně z příjmu fyzických osob, coţ vede k niţšímu základu pro daň z příjmu a příspěvky na sociální zabezpečení a jeho vyšší nezaměstnanost, coţ vede k vyšším sociálním dávkám [14]. Studie také ukazují, jak by se meziregionální transfery mohly vyvinout do roku 2030 podle různých scénářů, pokud jde o vývoj trhu práce ve třech regionech. Ve scénáři „A“, který předpokládá přetrvávání současných rozdílů v míře zaměstnanosti, je čistým přispěvatelem Vlámský region a to více neţ o polovinu. Zatímco transfer pro Bruselský region se bude zvyšovat, transfer pro Valonský region klesá. Hlavním důvodem pro změnu meziregionálních transferů je relativně rychlejší stárnutí populace ve Vlámském regionu, coţ povede k čistému transferu do Vlámského regionu v oblasti důchodů a zdravotní péče. Ve druhém scénáři „B“, který předpokládá konvergenci měr zaměstnanosti do roku 2030, by měl Vlámský region prodělat přechod od čistého přispěvatele k příjemci meziregionálních transferů do roku 2030. Valonský region by zůstal příjemcem meziregionálních transferů, které by však dosahovaly méně neţ poloviny úrovně z roku 2005, zatímco Bruselský region by byl jediným přispěvatelem [14]. Tab. č. 16: Odhad implicitní meziregionální transferů v Belgii do roku 2030 2005 2030 A B Vlámský region -1,9 -0,8 0,2 Valonský region 2 1,6 0,9 Bruselský region -0,1 -0,7 -1,1 Pramen: OECD Economic Surveys 2009, Belgium
Alternativní a širší přístup k analýze meziregionálních převodů by byl, kdyby federální vláda vrátila velkou část svých daní zpět do regionů prostřednictvím sdílených daní a prostřednictvím dalších transferů tak, aby čisté daňové platby z regionů byly menší [14]. Dalším problémem odhadu meziregionálních transferů je, jak zacházet s odvody daní dojíţdějících, kteří ţijí v jednom regionu a získávají svůj příjem v jiném regionu. Ve výše uvedené studii daňových plateb dojíţdějících, jsou daně plně přidělovány podle „zásady 57
bydliště“. Pokud by ovšem byl pouţit „princip zdroje“, který se pouţívá při měření příspěvku dojíţdějících do regionálního HDP, by meziregionální transfery byly jiné. Vlámský region by byl menším přispěvatelem a Valonský region by byl větším čistým příjemcem [14].
3.4 Souhrn Hospodářská politika V oblasti hospodářské politiky čelí Belgie výzvám podobným těm, které má většina ostatních zemí západní Evropy. Zejména mezi ně patří nutnost reformy systému sociálního zabezpečení a příprava na demografický šok způsobený demografickým stárnutím [15]. Stejně důleţitým problémem byla v polovině devadesátých let vysoká míra zdanění, která byla jednou z nejvyšších v Evropě, a také výše veřejného dluhu, která překročila únosnou mez. Díky přijatým opatřením došlo ke sníţení veřejného dluhu z 133 % HDP v roce 1994 na 114 % HDP v roce 1999. Toto sníţení dluhu bylo dosaţeno díky přísné fiskální politice, ale odráţí také urychlení hospodářského růstu v Belgii, jakoţ i niţší úrokové sazby [15]. Hlavní výzvou hospodářské politiky pro Belgii v devadesátých letech byla konsolidace veřejných financí. Značného pokroku bylo dosaţeno v roce 2000, kdy byl poprvé za 50 let rozpočet veřejných financí vyrovnaný. Tento trend se podařilo udrţet i v následujících několika letech, kdy bylo dosahováno maximálně jen mírného přebytku či deficitu. Také výše veřejného dluhu byla nadále sniţována. V roce 2004 se dostala na 95,9 % HDP. Rada ministrů schválila na začátku prosince 2004 Belgický stabilizační program pro období 2005 – 2008, který počítal s vyrovnaným rozpočtem na toto období. Tento plán byl dodrţen, kdy v roce 2006 byl rozpočet vyrovnaný a v letech 20007 – 2008 bylo dosaţeno mírného přebytku [6]. Vlády se také zaměřily na sniţování vysoké míry zdanění a to jak fyzických, tak právnických osob a došlo také ke sníţení sociálních příspěvků u vědeckých profesí. Daňová reforma v roce 2004 sníţila sazbu daně z příjmu právnických osob z 40,17 % na 33,99 %. V říjnu roku 2003 vláda sníţila sociální příspěvky zaměstnavatelů o 50 % pro vědce ve výzkumných institucích, coţ umoţnilo sníţení nákladů ve výši 4 800 eur za rok na jednoho pracovníka. I přes výrazné sníţení daňového zatíţení v předchozích letech, zůstává Belgie zemí s nejvyšší mírou zdanění [6].
58
Měnová politika V devadesátých letech se měnová politika pouţívala pouze jako druhotný nástroj na podporu směnného kurzu belgického franku. Belgická národní banka měla odpovědnost za stanovení krátkodobých úrokových sazeb. Jejím cílem v posledních letech bylo zajistit, ţe belgický frank zůstane stabilní proti německé marce a ţe krátkodobé úrokové sazby jsou v souladu s těmi Německými. Tato snaha byla úspěšná. Směnný kurz mezi německou markou a belgickým frankem byl zachováván jen s malými přestávkami jiţ několik let. Ke konci roku 1995 se centrální bance podařilo plně sladit belgické krátkodobé sazby s odpovídajícími německými sazbami. Od té doby byl jakýkoli krok německých bank bezprostředně následován krokem Belgické národní banky [4]. Od 1.1.1999 byla měnová politika pro Belgii a deset dalších členů EMU prováděna Evropskou centrální bankou. Cílem politiky ECB je udrţet inflaci v eurozóně mezi 0 % a 2 %, s přihlédnutím k širokému vývoji v eurozóně. To ovšem z pohledu Belgie nepřineslo ţádné radikální změny v hospodářské politice, jelikoţ ve druhé polovině devadesátých let Belgie své úrokové sazby připoutala k německým sazbám [6]. V důsledku stoupajících cen ropy a surovin byl cíl udrţet inflaci mezi 0 % a 2 % v posledních letech poněkud překročen a v roce 2008 byl překročen výrazně. Ve snaze dosáhnout stanoveného cíle ECB věnuje velkou pozornost měnovým ukazatelům a je znepokojena tím, ţe roční růst peněţní zásoby v posledních letech výrazně překročil svůj cíl 4,5 %, a pokračoval v tomto trendu i v roce 2008 a to navzdory zpřísněním úvěrových podmínek [16]. Fiskální politika Pro splnění střednědobého cíle, splnění maastrichtských kritérií ve fiskální oblasti, byl představen v roce 1992 plán "Konvergence". Plán stanovil roční cíle pro postupné sniţování deficitu vládního sektoru na 3 % HDP v roce 1996 - v porovnání se schodkem 6,9 % v roce 1992. Tento plán byl rozdělen do třech základních oblastí: systém sociálního zabezpečení, který musí být v rovnováze, daňové příjmy musí vykazovat jednotkovou elasticitu – musí být zvyšovány v souladu s nominálním HDP a v poslední řadě se nesmějí zvýšit primární výdaje federálních orgánů. Tyto normy byly obecně dodrţovány a schodek rozpočtu klesl na 3,2 % HDP v roce 1996. Ovšem makroekonomické podmínky byly méně příznivé, neţ se očekávalo, a proto musela vláda přijmout balíčky nápravných opatření, aby udrţela trend sniţování schodku. V roce 1997 se makroekonomické podmínky nakonec výrazně zlepšily a schodek veřejných financí klesl na 1,9 % HDP [11]. 59
Mezi nápravná opatření patřily v první řadě přímé a nepřímé daně, v menší míře osobní příspěvky na sociální zabezpečení, sníţení primárních výdajů, a také úspory, které se týkaly sníţení úrokových plateb v důsledku efektivnějšího řízení dluhu a další příjmy, které souvisely s lepším výběrem daní a sníţením daňových podvodů [5]. Fiskální konsolidace měla v Belgii prvořadý význam i na přelomu tisíciletí. Od svého vrcholu, který nastal před necelými deseti lety, veřejný dluh v poměru k HDP klesl přibliţně o 30 procentních bodů. Toho bylo dosaţeno bez podstatného zvýšení příjmů na HDP, ale prostřednictvím výdajové kázně a prodeje majetku. Saldo veřejných financí zůstalo v roce 2005 na úrovni roku 2004 a to i přes dílčí odeznívání jednorázových poloţek. Tyto poloţky klesly z 0,6 % HDP v roce 2004 na 0,3 % v roce 2005 a na nulu v roce 2006. Kromě toho se vláda potýkala s potřebou vyrovnat dopady sníţení osobních daní z příjmu (ve výši 0,2 % HDP v roce 2005 a 0,6 % HDP v roce 2006) [17]. V dalších letech dochází k poklesu ekonomické výkonnosti a vláda proto musela reagovat zavedením dalších fiskálních stimulačních balíčků. Středně velké balíčky se zaměřují na úlevy pro podniky, na podporu kupní síly spotřebitelů a zaměstnanost. Očekávaný vliv na výši HDP Belgie činí přibliţně 0,3 % za období 2009 – 2010. Jako výsledek by schodek veřejných financí mohl dosáhnout 4,5 % HDP v roce 2009 [14]. Skutečnost, ţe fiskální stimuly jsou realizovány společně s obdobnými opatřeními v jiných zemích EU, by měla zvýšit jejich účinnost. Nicméně, existuje zde riziko, ţe pod tlakem krize bude vláda nucena provést další fiskální stimul. Další jednostranné fiskální stimuly budou ovšem pravděpodobně mnohem méně efektivní, neţ ty, které jiţ byly provedeny. Přes vládní opatření, zejména s ohledem na záchranu velkých finančních institucí, problémy s financováním stále přetrvávají [14]. Ekonomická výkonnost Během posledních dvou desetiletí byl růst HDP větší, neţ byl průměr v 15 zemích EU. Prostřednictvím investiční aktivity a nárůstu exportu, růst HDP zrychlil na 3,5 % v roce 1997. V roce 1998 dochází ke zpomalení na 2,7 % a o rok později na 2,5 %. Ekonomika se opět zvedla na začátku roku 2000, kdy růst dosáhl 5,1 %. Tento nárůst byl taţen domácí poptávkou a rostoucím objemem čistých vývozů [15]. Po silném růstu v roce 2000, který dosáhl 3,7 %, růst HDP v letech 2001 a 2002 zpomalil na 0,9 %. Po něm následovalo mírné oţivení na 1,3 % v roce 2003 a výraznější zrychlení na 2,7 % v roce 2004. Zatímco v letech 2001 – 2002 byl belgický růst blízko průměru EU, v letech 2003 a 2004 byl silnější o 0,8 % respektive 2,2 % [6]. 60
Růst HDP v roce 2005 dosahoval pouhých 2 % ve srovnání s rokem 2004, kdy růst činil 2,7 %. V roce 2006 růst opět zrychlil na 2,9 % a v roce 2007 mírně poklesl na 2,8 % [16]. V roce 2005 se soukromá spotřeba zpomalila, ale podnikatelské i veřejné investice podstatně zrychlily a dosáhly růstu o 9,4 % a 14,1 %. Z důvodu propadu vývozu se růst HDP sníţil z 2,7 % v roce 2004 na 2 % v roce 2005. Mírné zpomalení z konce roku 2007 a na začátku roku 2008 vyplývá z pomalejšího růstu soukromé spotřeby a investic. Dále také z růstu vývozu, který byl způsoben vysokou inflací [16]. Regionální rozdíly Mezi třemi belgickými regiony panuje jiţ mnoho let napětí. Jeho příčinou je relativně bohatší Vlámský region. Hrubý domácí produkt na hlavu je asi o 25 % vyšší ve Vlámském regionu neţ ve Valonsku, zatímco valonská míra nezaměstnanosti je dvakrát vyšší neţ ve Vlámském regionu. Hlavní město Brusel, má mnohem vyšší přidanou hodnotu na jednoho obyvatele neţ v ostatních dvou regionech. Z části také proto, ţe je zde velká koncentrace mezinárodních organizací [6]. V roce 2002 byl přijat dokument, známý jako „Smlouva pro budoucnost“, který obsahoval seznam více neţ 200 iniciativ zaměřených na zvyšování regionální úrovně HDP na hlavu k průměru EU a na sniţování nezaměstnanosti. Na podzim roku 2005 byl předloţen nový investiční plán s názvem Marshallův plán, který jde dále neţ předchozí dokument ve své snaze modernizovat valonskou ekonomiku. Zejména se zaměřuje na zvyšování celkových investic [6]. V Belgii také delší dobu probíhá politická debata o vhodné míře decentralizace, která je ovlivněna diskuzí o velikosti transferů mezi regiony. Jelikoţ neexistují ţádné přímé transfery mezi regiony, vznikají meziregionální transfery nepřímo prostřednictvím daní a sociálního zabezpečení. Dřívější studie zjistily relativně trvalé čisté transfery z Vlámského regionu do Valonského regionu a někdy i do Bruselského regionu. Vlámský region převedl prostřednictvím daní a sociálního zabezpečení 5,8 mld. eur v roce 2005 (1,9 % národního HDP) do Valonského regionu a do Bruselského regionu 212 milionů (0,1 % národního HDP) [6].
61
4 Vývoj zahraničního obchodu S výjimkou Lucemburska a Irska je Belgie nejotevřenější ekonomika v EU, měřeno podle hodnoty vývozu a dovozu v poměru k HDP, a jedna z nejotevřenějších ekonomik na světě. To je výsledkem vysoké belgické ekonomické integrace a vzájemné provázanosti s jejími třemi hlavními sousedními zeměmi Německem, Francií a Nizozemskem. Téměř jedna polovina všech belgických obchodů se zboţím je provedena se sousedními zeměmi. Sloţení zahraničního obchodu Belgie odráţí jeho vysoké průmyslové integrace s Německem, Francií a Nizozemskem. Obchod s meziprodukty, který je často rozdělen mezi čtyři země, představuje téměř 45 % obchodu [14]. V roce 1921 byla podepsána dohoda o vytvoření Belgicko-lucemburské hospodářské unie (BLEU). Zajišťovala volný pohyb zboţí, osob a kapitálu mezi oběma zeměmi. V roce 1944 Belgie a Lucembursko spolu s Nizozemskem vytvořila celní unii Beneluxu. Ekonomická dohoda byla dokončena vytvořením měnového sdruţení kolem belgického franku jako společné měny. Měnová dohoda o partnerství mezi Belgií a Lucemburskem zajišťovala kaţdé zemi svobodně provádět svou vlastní měnovou politiku, ale v praxi Belgická národní banka (NBB, centrální banka) určovala měnovou politiku v obou zemích. V březnu roku 1998 se Lucemburský peněţní ústav (IML, Lucemburský měnový institut), který vydával lucemburský frank a upravuje finanční instituce v Lucembursku, stal centrální bankou Lucemburska (CBL) a to v reakci na vstup do hospodářské a měnové unie (HMU). Zde kaţdá zúčastněná země musela mít nezávislou instituci, která bude začleněna do evropského systému centrálních bank (ECBS) pracující v rámci Evropské centrální banky (ECB) [14].
4.1 Období 1996 – 1999 Zlepšení konkurenceschopnosti díky mírnému růstu mezd a stagnující domácí poptávce změnilo obchodní bilanci BLEU, od mírného deficitu v roce 1992 k silnému přebytku v roce 1997. Belgický přebytek obchodní bilance, který dosáhl 529,2 mld. Bfr v roce 1997, je od té doby větší neţ obchodní přebytek BLEU, který činil 442,7 mld. Bfr v roce 1997 [17]. Konkurenční síla Belgie spočívá v meziproduktech jako jsou chemikálie, textil, guma, plasty a kovy. Ty obvykle zajišťují největší přebytky obchodní bilance na straně automobilů a jiných dopravních prostředků (228,1 mld. Bfr v roce 1997). Chemické látky a příbuzné 62
výrobky jim jsou v patách. V roce 1997 vyprodukovaly přebytek obchodní bilance ve výši 195,1 mld. Bfr [17]. Jídlo, pití a diamantový sektor v Antverpách také přispívají k přebytku. Naproti tomu belgický obchod je slabý v nerostných produktech. Zejména se jedná o elektřinu, strojírenství a elektroniku. Závislost na meziproduktech znamená, ţe belgický vývoz je velmi citlivý na ekonomické cykly na jejích hlavních vývozních trzích. Kromě toho, elasticita exportu je vysoká vzhledem k otevřenosti ekonomiky. Mnoho klíčových exportních odvětví dováţí velkou část svých surovin. Toto je ilustrováno dopravními prostředky a zařízeními (osobní automobily, dodávky a podobně), které jsou v Belgii jak jejím prvním exportním sektorem (15,1 % celkového vývozu v roce 1997), tak i druhým největším dovozním sektorem (12,4 % celkového dovozu v roce 1997). Tento stav odpovídá vysoce integrované povaze automobilového průmyslu v EU [17]. Lucemburskému obchodu dominují výrobky z oceli, které představovaly 32,8 % vývozu v roce 1997 a produkovaly obchodní přebytek 70,7 mld. Bfr, (ve srovnání s celkovým obchodním deficitem 84,7 mld. Bfr v roce 1997). Lucembursko je největším dovozcem strojů, zařízení a dopravních prostředků [17]. Tab. č. 17: Zahraniční obchod Belgie mezi lety 1996 – 1997 (v mld. Bfr.) BLEU Belgie 1996 1997 1996 1997 V rámci EU Export 3,976 4,441 4,164 4,592 Import 3,795 4,072 3,680 3,986 Obchodní bilance 180 369 484 606 Mimo EU Export Import Obchodní bilance Veškerý obchod Export Import Obchodní bilance
1,298 1,199
1,577 1,503
1,266 1,386
1,545 1,622
99
74
-120
-77
5,274 4,994
6,018 5,575
5,430 5,066
6,137 5,608
279
443
364
529
Pramen: Country Profile Belgium, 1998
63
Zahraniční obchod BLEU se výrazně zaměřuje na sousední země. Téměř polovina belgického obchodu je s Německem, Francií a Nizozemskem. Z toho přibliţně 60 % je s ostatními účastníky budoucí HMU a téměř tři čtvrti se členy EU. Přibliţně 13 % exportu Lucemburska a 38 % všech importů jdou do a z Belgie. Belgie, Německo a Francie dohromady představují 60 % exportu velkovévodství a 78 % jeho importu. Více neţ 80 % obchodu v Lucembursku je zaměřeno na oblast hospodářské a měnové unie [17]. Výsledkem této závislosti na zemích EU je to, ţe obchodní konkurenceschopnost BLEU byla méně ovlivněna zhodnocením měn ERM (Evropský mechanismus směnných kurzů) v letech 1995-96 neţ některé jiné země. V roce 1997 těţila Belgie ze silného britského a amerického hospodářství a jejich měn. Koncentrace obchodu se sousedními zeměmi vysvětluje, proč Belgická vláda přijala růst mezd v Německu, Francii a Nizozemsku jako měřítko pro sledování belgické nákladové konkurenceschopnosti. V roce 1997 Belgie vykazovala velký přebytek obchodní bilance se zeměmi EU (529 mld. Bfr), ale největší přebytek měla s Francií (284 mld. Bfr v roce 1997), následovalo Německo (178 mld. Bfr v roce 1997). Na druhé straně zaznamenala deficit s Nizozemskem, který činil 216 mld. Bfr v roce 1997. Na rozdíl od Nizozemska, které má velký deficit s Asií, Belgie vykazovala v roce 1997 s asijskými zeměmi přebytek ve výši 45,9 mld. Bfr. Také s Indií Belgie vykazuje pravidelnou a poměrně velkou pozitivní bilanci 57 mld. Bfr v roce 1997 [17]. Tab. č. 18: Běţný účet Belgie v roce 1997 (v mld. Bfr) BLEU Belgie Luxemburg Bilance zboţí 292,2 360,3 -66,3 Bilance sluţeb 105,3 19,1 81,3 Bilance příjmů 226,8 150,8 74,5 Bilance transferů -135,2 -127,4 -16,4 Bilance běžného účtu 489,1 402,8 73,1 Pramen: Country Profile Belgium, 1998
Hlavním zdrojem síly Belgie v oblasti sluţeb je doprava. Lucembursko má díky své roli mezinárodního finančního centra přebytek v sektoru pojištění a dalších finančních sluţbách. Naopak Belgie v tomto sektoru obvykle dosahuje deficitu, i kdyţ v roce 1997 zde byl velmi malý přebytek [17]. BLEU tvoří přebytek u výnosů z investic, které rostou téměř nepřetrţitě od roku 1985. A to jako výsledek přebytku běţného účtu a postavení Lucemburska jako mezinárodního finančního centra. Přetrvávající přebytek běţného účtu znamená vyšší národní úspory, které mohou být investovány v zahraničí na sníţení zahraničních závazků nebo zvýšení 64
zahraničních aktiv. Vyšší čistá zahraniční aktiva na oplátku vytvářejí větší příliv výnosů z investic. V tomto ohledu BLEU vstoupilo do "virtuos circle": Příjmy zvyšují přebytek na běţném účtu, z nichţ část je přeměněna na zahraniční aktiva, která budou později vrácena jako čistý příliv investičních výnosů na běţném účtu [17]. Samostatné údaje ukazují, ţe tento účinný kruh fungoval také pro samotnou Belgii. Jednalo se o zlepšení v belgické obchodní bilanci, která drţela běţný účet BLEU v přebytku od roku 1985. Belgické investiční výnosy zlepšovaly bilanci v letech 1995 - 1997, ačkoli jeho přebytek zůstává daleko menší, neţ je v Lucembursku. Belgie však vytváří vyšší přebytek své bilance výnosů neţ v Lucembursku, a to díky pracovním výdělkům. Počet belgických rezidentů respektive jejich příjmy převaţují nad příjmy obyvatel jiných zemí, kteří pracují v Belgii [17]. Tab. č. 19: Hlavní komodity zahraničního obchodu Belgie v roce 1997 Export zboží a služeb (% HDP) 72,9 Import zboží a služeb (% HDP) Hlavní sloţky exportu Hlavní sloţky exportu Ţelezo a ocel 7,5 Ţelezo a ocel Chemické produkty 18 Chemické produkty Stroje a zařízení 13,2 Stroje a zařízení Textil 4,2 Textil Dopravní prostředky a zařízení 15,1 Dopravní prostředky a zařízení Energie Pramen: OECD Economic surveys Belgium 1998 - 1999
68,4 4,9 15,2 17,2 2,6 12,6 7,1
Přebytek běţného účtu Belgie se v roce 1997 zvýšil na 4,7 % HDP. Tento výsledek byl vysoko nad průměrem EU, která dosahovala 1,5 % HDP. V zemích OECD znamenala tato hodnota šesté nejlepší umístění. Zvýšení přebytku do značné míry odráţí silnější obchodní bilanci. Export byl vyzvednut díky dobře prosperujícím ekonomikám v zemích EU, které představují přibliţně 75 % exportu Belgie a také díky značnému zlepšení cenové konkurenceschopnosti. Jednotkové pracovní náklady ve společné měně výrazně poklesly v roce 1997 jiţ druhý rok po sobě, a to díky belgickému franku, který v efektivním vyjádření i nadále oslaboval, zatímco výrobní náklady v Belgii byly velmi podobné jako u jejích obchodních partnerů. Dopad východoasijské krize v roce 1997 byl omezen, vzhledem k tomu, ţe belgický export do těchto zemí představuje jen asi 5 % celkového exportu. Nicméně, vývoz zboţí do jihovýchodní Asie a Japonska klesl ve čtvrtém čtvrtletí roku 1997 o 15 % a růst exportu do Číny ostře zpomalil [5].
65
Trend přebytku obchodní bilance v dalších letech přetrvává. Přebytek obchodní bilance se zboţím se zvýšil v roce 1999 na 14,1 mld. eur. Obchodní údaje za rok 2000 ukazují, ţe přebytek pokračoval v růstu a to i navzdory prudkému nárůstu cen energií a silné domácí poptávce. Tento nárůst byl především výsledkem vyšších příjmů z vývozu z jiných zemí EU, ale byl to také důsledek nárůstu extra vývozu zemí EU zejména do USA a Jihovýchodní Asie, které se vzpamatovaly z finanční krize v roce 1998 [15]. Stejně tak hlavní vývozní komoditou jsou stroje a dopravní prostředky, které v roce 1999 činily jednu třetinu příjmů z belgického exportu. Vývozní hodnota motorových vozidel činila v roce 23,7 mld. eur, coţ činí přibliţně 14,1 % z celkové hodnoty vývozu. Belgie nemá ţádnou tuzemskou automobilovou značku, ale byla vybrána nadnárodními společnostmi Volkswagen z Německa a General Motors z USA jako výrobní místo [15]. Druhou nejvýznamnější kategorií, která představovala přibliţně jednu čtvrtinu celkových příjmů z vývozu, bylo průmyslové zboţí. Důleţité sub-sektory zahrnují nekovové nerosty, ţelezo a ocel a textil. Tyto tři poloţky představovaly 8,3 %, 4 % a 3,8 % z celkové hodnoty exportu v roce 1999. Třetím nejvýznamnější odvětví byl chemický průmysl, který představoval přibliţně 20 % celkových příjmů z exportu [15]. Struktura importu byla velice podobná. Největší část dovozu tvořily dopravní prostředky. Z celkové hodnoty dovezeného zboţí představovaly 31,8 %. Poté následovalo průmyslové zboţí z 20,8 % podílem na celkovém importu, kde byly opět obsaţeny nekovové nerosty, ţelezo a ocel a textil. Dovoz výrobků chemického průmyslu dosahoval 16,4 % celkové hodnoty dovozu v roce 1999 [15]. Hlavním důvodem, proč se struktura dovozů shoduje se strukturou vývozů tak těsně, je to, ţe mnoho klíčových exportních odvětví do značné míry závisí na dováţených výrobcích pro základní a střední vstupy [15]. Stejně jako v předchozích letech i v roce 1999 je hospodářství Belgie silně začleněno do jednotného trhu EU, který absorbuje více neţ 75 % veškerého belgického vývozu a přibliţně 70 % veškerého dovozu. Stabilní je pozice Německa, Francie a Nizozemí, které jsou z hlediska exportu a importu pro Belgii nadále nejdůleţitějšími partnery. Dalšími důleţitými trhy v západní Evropě jsou Velká Británie a v menší míře Itálie. Vývoz mimo EU byl poměrně omezený. Amerika a Japonsko dokázali absorbovat pouze 6,7 % a 1,2 %. Podobné hodnoty těchto zemí můţeme nalézt i u importu [15]. Přebytek obchodní bilance se zboţím je především výsledkem kladného salda vývozu do jiných zemí EU. Naproti tomu belgická obchodní bilance s nečlenskými zeměmi EU je
66
v deficitu. Je to z důvodu relativně vysokých schodků obchodní bilance s USA a Japonskem (shodně - 2,7 mld. eur) a Čínou (-2 mld. eur) [15]. Tab. č. 20: Vývoj zahraničního obchodu se zboţím v Belgii mezi lety 1999 - 2000 (v mld. Bfr) 1999 2000 1998 1999 leden-květen leden-květen Bilance v rámci EU 726,9 792,7 331,9 389,4 Export 4972,5 5162,4 2061,6 2441,1 Import 4245,6 4369,7 1729,7 2058,7 Bilance mimo EU Export Import
-203,8 1518,6 1722,4
-222,6 1618,3 1840,9
-123,3 608 731,3
-111,2 831,8 943
Celková bilance Export Import
523,1 6491,1 5968
570,1 6780,7 6210,6
208,6 2669,6 2461
271,2 3272,9 3001,7
Pramen: Country Profile Belgium, 2000
4.2 Období 2000 – 2005 Belgický zahraniční obchod je nadále silně nakloněn svým partnerům v EU. Výše importu do zemí EU se stále drţí na 75 % z celkového počtu a se zeměmi eurozóny je to 63 % z celkového počtu. Německo i v novém tisíciletí zůstává největším exportním trhem Belgie. Absorbuje asi 18 % belgického vývozu. Hned za Německem je se 17 % Francie a třetím nejdůleţitějším partnerem Belgie v zahraničním obchodu je Nizozemí s 12 %. Mimo země eurozóny je největším exportním partnerem Velká Británie s 10 % [6]. Pokud jde o dovozy, opět dominuje trh EU. Jako celek je zodpovědný za přibliţně 69 % celkového dovozu do Belgie. Země eurozóny tvoří 59 %. Největším vývozcem do Belgie je Nizozemsko s podílem 17 % na celkovém dovozu. Jeho převaha nad ostatními zeměmi je způsobena dlouhotrvajícím jednotným trhem, který vznikl propojením těchto dvou zemí na konci padesátých let 20. stol. Německo se na dovozu do Belgie podílí 16%, Francie 13% a Itálie 4 %. Ze zemí mimo eurozónu opět vede Velká Británie s 8 % celkového dovozu. Jde o čtvrtého největšího obchodního partnera. Mimo EU zůstává největším partnerem americký trh se 7 % [6]. Od poloviny osmdesátých let má Belgie přebytek obchodní bilance se zboţím. V průběhu devadesátých let se přebytek postupně zvýšil z 9,8 mld. eur v roce 1993 na 18,8 mld. eur v roce 2002. V roce 2003 mírně poklesl na 17,7 mld. eur. Tento působivý 67
výkon byl podpořen silnou celosvětovou poptávkou aţ do zpomalení v letech 2001 - 2003 a slabostí eura aţ do poloviny roku 2002. Belgický obchod byl negativně ovlivněn v roce 2003 nízkou poptávkou u svých hlavních partnerů v eurozóně (Francie, Německo a Nizozemsko) a rychlým posilováním eura, které potlačilo vývoz mimo eurozónu. Přebytek na vnitřním trhu EU nicméně mírně vzrostl na téměř 20 miliard eur v porovnání s přebytkem ve výši 17,2 mld. eur v roce 2002. Naproti mimo EU se obchodní bilance zhoršila. Dosáhla v roce 2003 deficitu 2,4 milionu eur v porovnání s přebytkem ve výši 407 milionů eur v roce 2002 [18]. Příjmy z exportu do dalších zemí EU vzrostly meziročně o pouhých 1,2 % v roce 2003 (ve srovnání s 4 % zvýšením v roce 2002), zatímco příjmy z importu mimo EU klesly meziročně o 8,1 % (ve srovnání s 18,7 % nárůstem v roce 2002). Mírný nárůst v příjmech z exportu ze zemí EU nebyl dostatečný na to, aby nahradil pokles příjmů z nečlenských zemí EU a celkové příjmy z exportu se sníţily meziročně o 1,3 % v roce 2003, poté, co vzrostly o 7,6 % v roce 2002 [18]. Model belgického vývozu a dovozu byl relativně stabilní v průběhu posledních deseti let. Chemický sektor byl nejvýznamnějším exportním odvětvím v roce 2003, coţ představovalo 27,7 % z celkových příjmů z vývozu. Stroje a dopravních prostředky byly druhým nejdůleţitějším odvětví v roce 2003, coţ představuje 27,4 % z celkových příjmů z vývozu. Velký význam v tomto odvětví má produkce silničních vozidel, jejichţ vývozní hodnota činila 28,8 mld. eur v roce 2003 nebo-li 13,9 % z celkové hodnoty vývozu. Průmyslové zboţí tříděné podle materiálu skončilo na třetím místě z hlediska důleţitosti, coţ představovalo 19,3 % celkových příjmů z vývozu v roce 2003. Důleţité sub-sektory zahrnující nekovové nerostů, ţelezo a ocel a textil představovaly 6,1 %, 3,8 % a 2,7 % z celkové hodnoty vývozu v roce 2003 [18]. Na straně dovozu je situace podobná. Dopravní prostředky tvořily 28,6 % z celkové hodnoty dováţeného zboţí, dále chemické látky s 23,5 % v roce 2003. Trţní výrobky tříděné podle materiálu opět tvoří třetí největší kategorii, coţ představuje 17,1 % celkového dovozu. [18].
68
Tab. č. 21: Zahraniční obchod se zboţím mezi lety 2001 – 2003 (v mil. eur) 2000 2001 2002 2003 Bilance v rámci EU 19859,9 21635,3 17178,9 19961 Export 151813 160262 166629 168688 Import 131953,1 138627 149450 148727 Bilance mimo EU Export Import Celková bilance Export Import
-8101,9 52140,3 60242,2
-8588,2 52276,5 60864,7
407,2 62035,6 61628,5
-2388,5 57035,8 59424,3
11758,2 203953,2 192195
13047 212539 199492
17585,8 228665 211079
17572,7 225724 208152
Pramen: Country Profile Belgium, 2003 - 2004
V roce 2004 dochází k poklesu obchodní bilance se zboţím na 7,3 mld. eur. I kdyţ v roce 2004 export prudce vzrostl díky silné poptávce belgických hlavních obchodních partnerů (SRN, Francie a Nizozemí) a vysoké celosvětové poptávce i přes silné euro. Ovšem růst domácí poptávky se promítl do zvýšení růstu dovozu a to tak, ţe přebytek obchodní bilance byl v roce 2004 menší neţ v roce 2003. Přebytek na vnitřním trhu EU se promítl do obchodní bilance jejím zvýšením z 11,9 mld. eur v roce 2004 ve srovnání s 11,5 mld. eur v roce 2003. Zatímco deficit obchodní bilanci na mimo Evropských trzích se zhoršil na 4,4 mld. eur v roce 2004 ve srovnání s 2,2 mld. eur v roce 2003 [6]. Příjmy z exportu se v roce 2004 prudce zvýšily. Vzrostly meziročně o 9,1 % ve srovnání s nárůstem pouhých 1,2 % v roce 2003. Import plateb se také v roce 2004 prudce zvýšil a dosáhl meziročního tempa růstu 10,1 % ve srovnání s nárůstem 1,5 % v roce 2003. Objem dovozu vzrostl o 7 % a ceny o 3,2 % [6]. Stejně jako v předchozím období i zde v exportu dominuje chemický průmysl, dopravní prostředky a stroje. Dopravní prostředky jsou reprezentovány převáţně silničními vozidly. Jejich vývozní hodnota činila 28,3 mld. eur v roce 2004 (14 % z celkové hodnoty exportu). Zpracování kovů, chemikálií, pryţe a plastů jsou také důleţitá odvětví a export textilu a oděvu dosahuje 5% z celkového počtu. Potravinářské a zemědělské produkty tvořily 11 % [6].
69
Import se také nijak významně neliší od minulého období. I zde kopíruje z velké části export. Chemický průmysl se podílel 26 % na celkovém importu, dopravní prostředky se podílely 13%, zemědělské a potravinářské výrobky se na importu podílely 10% [6]. Po poměrně silném růstu exportu v roce 2004, došlo v roce 2005 k výraznému zpomalen. Důvodem bylo zpomalení růstu v eurozóně a posilování eura vůči dolaru. V druhé polovině roku 2005 došlo k zrychlení tempa růstu Belgického exportu. Export vzrostl mnohem více neţ import, díky rostoucím investičním výdajům a zvýšení cen ropy a surovin. Přebytek obchodní bilance se na vnitřním trhu EU zhoršil na 7,7 mld. eur v roce 2005 ve srovnání s přebytkem ve výši 12,9 mld. eur v roce 2004. Zatímco deficit obchodní bilance na trzích mimo EU se zvýšil na 5,8 mld. eur v roce 2005 ve srovnání s deficitem 4,7 mld. eur v roce 2004 [13]. Stejně jako v předchozích letech i v roce 2005 dominuje exportu dopravní průmysl. Na celkovém exportu se podílel 27%, z nichţ 13,2 % činila silniční vozidla, jejichţ vývozní hodnota dosáhla 28,2 mld. eur. Následoval chemický průmysl s 23,1 % a průmyslové zboţí s 22,4 % podílu na celkovém exportu [13]. Velice podobný vývoj byl i u importu, kde stroje a dopravní prostředky tvořily 27,5 % z celkového dovozu. Následoval chemický průmysl s 18,6% a průmyslové zboţí s 18,2 %. Zemědělství a potravinářské výrobky se podílely 9,3% [13]. V roce 2005 země EU představovaly 76,3 % celkového belgického exportu a 73,4 % celkového importu. Zdaleka nejdůleţitějšími obchodními partnery byly opět Německo, Francie a Nizozemska, které představovaly 48 % celkového belgického vývozu a 46,5 % celkového dovozu v roce 2005. Další důleţitým trhem v západní Evropě zůstala Velká Británii a v menší míře Itálii. Z trhů mimo EU jsou důleţité Spojené státy, u kterých činil export 4,6 % a import z USA do Belgie dosáhl 5,1 %. Z pohledu importu je významné ještě Japonsko, které se na celkovém dovozu podílelo 2,7 % [13]. Tab. č. 22: Hlavní komodity zahraničního obchodu Belgie v roce 2005 Export zboží a služeb (% HDP) 81,6 Import zboží a služeb (% HDP) Hlavní sloţky exportu Hlavní sloţky exportu Ţelezo a ocel 5,4 Ţelezo a ocel Chemické produkty 26,7 Chemické produkty Stroje a zařízení 13,1 Stroje a zařízení Textil 2,7 Textil Dopravní prostředky a zařízení 14,2 Dopravní prostředky a zařízení Energie Pramen: OECD Economic Surveys Belgium, 2005
70
77,6 4,1 23,2 15,7 1,6 13 8,9
4.3 Období 2006 – 2009 Aţ do roku 2006 Belgie udrţovala přebytek své obchodní bilance se zboţím. V roce 2007 se však obchodní bilance propadla do deficitu 700 mil. eur a to díky růstu dovozu, který silně zrychlil kvůli vysoké inflaci cen výrobců [16]. Jako v předešlých dvou obdobích, i v tomto, je nejdůleţitějším exportním odvětvím chemický průmysl. Přibliţně 80 % chemické výroby jde na export. Chemikálie a příbuzné výrobky představovaly přibliţně jednu čtvrtinu příjmů (72,6 mld. eur) z vývozu v roce 2007. Stejně tak i dopravní prostředky a zařízení byly velice důleţité pro export. Příjem z těchto komodit představoval 37,2 mld. eur v roce 2007. Nicméně koncern VW oznámil na konci roku 2006, ţe hodlá sniţovat počet zaměstnanců a výrobu ve svém závodu nedaleko Bruselu. Minerální paliva a maziva představovaly 7,4 % z celkového vývozu v roce 2007 [16]. Tab. č. 23: Hlavní sloţení obchodu v Belgii v letech 2003 – 2007 (v mld. USD) 2003 2004 2005 2006 2007 Export Chemický průmysl 71 86,9 97,8 106,8 127,7 Stroje a zařízení 72 84,3 86,2 90,5 104 Jídlo, pití a tabák 22,1 25,5 27 28,7 34,2 Nerostná paliva a maziva 13,9 17,9 23,7 29,5 29,2 Celkem export 255,8 306,9 332,6 367 431 Import Chemický průmysl Stroje a zařízení Jídlo, pití a tabák Nerostná paliva a maziva Celkem import
57 68,3 19,1
70 81,3 21,9
81,7 82,8 22,9
87,9 88 24,2
103,5 105,9 29,5
20,8 235,1
28 285,7
40,6 318,5
48,9 352
48,2 413,7
Pramen: Country Profile Belgium, 2008
Import se sloţením opět velice podobal exportu. Největší část dovozu představovaly dopravní prostředky a stroje, které tvořily 25,5 % z celkového dovozu. Následoval chemický průmysl s 21,5 % a průmyslové zboţí s 18,2 %. Zemědělské produkty a potraviny se podílely 9,3% [16]. Mezi nejdůleţitější obchodní partnery opět patří Německo, Francie, Nizozemsko a Spojené království. Tyto země představovaly 56 % veškerého belgického vývozu v roce 2007.
71
Vývoz mimo EU je poměrně omezený. USA představují 4,2 % exportu v roce 2007 a 4 % importu. Nejdůleţitější Asijskou zemí zůstává Japonsko s 1,8 % [16]. Tab. č. 24: Hlavní komodity zahraničního obchodu Belgie v roce 2009 Export zboží a služeb (% HDP) 85,8 Import zboží a služeb (% HDP) Hlavní sloţky exportu Hlavní sloţky exportu Chemické produkty 27,2 Chemické produkty Stroje a zařízení 12,6 Stroje a zařízení Textil 1,7 Textil Dopravní prostředky a zařízení 11 Dopravní prostředky a zařízení
84,2 22,5 13,8 1 11,2
Pramen: OECD Economic Surveys Belgium, 2009
Belgie má také dlouhodobý přebytek bilance sluţeb. Ten vykazoval vzestupnou tendenci od poloviny devadesátých let aţ do roku 2002, kdy dosáhl 2,1 mld. eur. Po prudkém poklesu v roce 2003 na 1,5 mld. eur, přebytek bilance sluţeb pokračoval opět růstem, který dosáhl vrcholu v roce 2006 a činil 5,1 mld. eur. Poté opět začal klesat aţ na úroveň 2,8 mld. eur v roce 2007 [16]. Otevřenost belgické ekonomiky ji dělá velmi citlivou vůči zhroucení mezinárodního obchodu. To také pocítily belgické společnosti, kdyţ jejich export prodělal kolaps ve čtvrtém čtvrtletí roku 2008. Toto spolu s relativně slabou dynamikou exportu, jak o tom svědčí poměrně velké ztráty podílu na trhu, si belgičtí vývozci proţili v posledních deseti letech (graf. č. 19). Tento vývoj částečně souvisí se ztrátou vnější cenové konkurenceschopnosti, protoţe vyšší růst nominálních mezd v Belgii, v porovnání se třemi hlavními obchodními partnery, nebyl kompenzován vyšším růstem produktivity. Analýza výkonnosti exportních odvětví ukazuje, ţe téměř 40 % vývozu připadá na chemický a automobilový průmysl, které dohromady vytvářejí asi 3 % všech pracovních míst. Tato dvě odvětví mají společné to, ţe exportovaly zboţí na zahraniční trhy, které se rychle rozvíjely a které jsou cyklicky citlivé [14]. Zatímco většina belgického exportu se zaměřuje na odvětví, u nichţ světový obchod rychle roste, pouze chemickému sektoru se podařilo zvýšit svůj podíl na trhu. Automobilový průmysl dokonce ztratil významný podíly na trhu. Od roku 1995, outsourcing výroby vedl k výraznému nárůstu dovozu akcií z Číny a východní Evropy v důsledku vyššího dovozu dílů a součástí kancelářských strojů a komponent pro motorová vozidla. Východoevropské země (spolu se Spojenými státy) se staly důleţitou exportní destinací, ale ne Čína nebo jiné asijské země. Očekává se, vzhledem k tomu, ţe větší část belgického exportu směřuje do zemí, které
72
prochází hlubokou a dlouhotrvající krizí a do zemí, které mají euro, ţe eventuální oţivení vývozu bude pravděpodobně pomalé [14]. Graf č. 21: Průměrný růst podílů na exportních trzích mezi lety 1997 – 2007 (v %)
Pramen: OECD Economic Surveys Belgium, 2009
4.4 Souhrn Belgie se v zahraničním obchodu zaměřuje především na EU. Trh EU se na belgickém zahraničním obchodu podílí v průměru 70%. V rámci EU jsou pro Belgii nejdůleţitější tři země: Německo, Francie a Nizozemí. V průměru tyto země představují 60 % celkového exportu i importu Belgie. Mimo EU Belgie nejvíce obchoduje s USA a Japonskem. Export s USA dosahuje v průměru 6% a import 4 %. U Japonska se míra exportu i importu pohybuje v průměru kolem 2 %. Mezi hlavní exportní komoditu Belgie patří dopravní prostředky, které tvoří v průměru jednu třetinu příjmů z exportu. Nejdůleţitější sloţkou dopravních prostředků jsou motorová vozidla, která činí přibliţně 14 % celkové hodnoty exportu. Další významnou kategorií, která představuje přibliţně jednu čtvrtinu celkových příjmů z vývozu, je průmyslové zboţí. Třetím významným odvětvím je chemický průmysl, který představuje přibliţně 20 % celkových příjmů z exportu.
73
Graf č. 22: Hlavní exportní komodity zahraničního obchodu Belgie mezi lety 1998 – 2009 (v %) 30% 25% Železo a ocel
20%
Chemické produkty
15%
Stroje a zařízení 10%
Textil
5%
Dopravní prostředky a zařízení
0% 1998
2000
2003
2005
2009
Pramen:OECD Economic Surveys Belgium, 1998, 2000, 2003, 2005, 2009
Struktura importu se velice podobá struktuře exportu. Největší část dovozu tvoří dopravní prostředky. Z celkové hodnoty dovezeného zboţí představují přibliţně 31 %. Poté následuje průmyslové zboţí s 20 % podílem na celkovém importu. Dovoz výrobků chemického průmyslu dosahuje v průměru 16 % celkové hodnoty dovozu. Graf č. 23: Hlavní importní komodity zahraničního obchodu Belgie mezi lety 1998 – 2009 (v %) 25% 20%
Železo a ocel Chemické produkty
15%
Stroje a zařízení 10%
Textil Dopravní prostředky a zařízení
5%
Energie 0% 1998
2000
2003
2005
2009
Pramen:OECD Economic Surveys Belgium, 1998, 2000, 2003, 2005, 2009
74
5 Inflace 5.1 Období 1996 – 1999 Inflační trendy byly v Belgii v průběhu roku 1990 utlumeny a vláda pruţně reagovala na jakékoli známky růstu inflačních tlaků. V letech 1989 – 90 rostla inflace díky dohodě o růstu mezd (2% ročně, a to nad indexaci), spolu s vyššími dovozními cenami a zvýšením spotřebních daní. V letech 1991-1995 byl zaznamenán i nadále růst inflace i přes jemné zpomalení tempa růstu spotřebitelských cen. Pokles spotřebitelských cen zapříčinila nízká mezinárodní cena ropy a vliv devalvace dolaru na cenu benzínu a dalších pohonných hmot v Belgii. Dalším důvodem byla recese v roce 1993, která mírnila mzdy v letech 1993 a 1994, stejně jako sílu belgického franku, který ztlumil dopad nárůstu cen komodit na konci roku 1994 a počátkem roku 1995 [4]. Růst mezd v Belgii byl stanoven s ohledem na růst indexu spotřebitelských cen (CPI). V roce 1994 byl představen upravený index. Jmenoval se „Idite Santé“ (zdravý index), který vylučoval změny spotřebních daní z benzínu, dalších paliv, tabákových výrobků a lihovin z mechanismu indexace. Jako součást vládního globálního programu, který byl přijat v listopadu 1990, pro zaměstnanost a konkurenceschopnost, byl představen zmrazením skutečné úrovně mezd v roce 1995 i 1996. V roce 1997 se očekává návrat k indexaci mezd, ale mechanismus zajistí, ţe růst mezd v Belgii nepřekročí úroveň ve třech sousedních zemích: Německu, Francii a Nizozemí [4]. Tab. č. 25: Ukazatele inflace v Belgii v roce 1995 (změna v %, meziročně) roční průměr 1995 1991 - 1995 1,5 2,4 Spotřebitelské ceny 2,2 0,3 Ceny výrobců Mzdy (hodinové mzdy pro pracovníka ve výrobě) 0,9 3,3 Pramen: Country profile Belgium -1996
V roce 1997 a 1998 dochází k růstu ekonomické výkonnosti. Důleţitým rysem této expanze jsou dobré výsledky v oblasti inflace. Na tento vývoj má vliv několik domácích i zahraničních faktorů, včetně zmrazení reálných mezd v letech 1995-1996 a zákonu o zaměstnanosti a konkurenceschopnosti [5].
75
Trend poklesu inflace spotřebitelských cen, který byl zahájen na začátku desetiletí, pokračoval. Po pádu na velmi nízkou úroveň v březnu roku 1998, inflace začala trochu zrychlovala v důsledku rychlejšího růstu cen potravin. V říjnu téhoţ roku se ovšem opět dostává zpět pod 1 % [5]. Graf č. 24: Vývoj spotřebitelských cen v Belgii mezi lety 1991 - 1998 (v %)
Pramen: Pramen: OECD economic surveys 1998 - 1999 Belgium
Zvyšování cen sluţeb a nájemného nadále zpomalovalo. Tento vývoj navazuje na niţší úrokové sazby a tlumení cen nemovitostí. Dalším faktorem, který měl vliv na pokles cen, byla deregulace, a to zejména v odvětví telekomunikací. Nicméně, s výjimkou dopadu zvýšení nepřímých daní ve spotřebitelských cenách o 0,5 % v roce 1996 a 0,2 % v roce 1997, inflace ukázala méně výrazné změny. Očekávaná inflace, která byla kromě potravin a energií na vzestupu od druhé poloviny roku 1997, se zvýšila z méně neţ 1 % na více neţ 2 % v říjnu 1998. Zatímco růst spotřebitelských cen v Belgii byl v zásadě v souladu s údaji v Německu a poněkud niţší neţ v průměru u velkých belgických obchodních partnerů, očekávaná inflace byla mírně vyšší v Belgii, neţ v jiných zemích [5]. V průběhu devadesátých let zůstala inflace oslabená díky kombinaci vnějších a domácích faktorů. Mezi vnější faktory patřila nízká mezinárodní cena ropy a vznikající slabé inflační prostředí. Domácím faktorem byl celonárodní zákon o omezení zvyšování platů. V devadesátých letech byl růst spotřebitelských cen v Belgii v průměru niţší neţ v Německu. Nicméně, od konce roku 1999 se inflace spotřebitelských cen zrychluje. Dosahuje výše 2,8 % v červnu a červenci roku 2000. Hlavními důvody pro toto zrychlení byl velký nárůst cen ropy, které tlačily nahoru ceny energií a slabost eura, coţ tlačilo nahoru ceny za zboţí a sluţby dováţené ze zemí mimo eurozónu. Tento vývoj nebyl pouze v Belgii, ale i
76
ve většině ostatních zemí EU. I přesto, byl růst spotřebitelských cen v Belgii pátý nejvyšší v EU [15].
5.2 Období 2000 – 2005 V polovině a na konci devadesátých let byla inflace nízká. K zrychlení inflace o 2,7 % došlo aţ v roce 2000. Rostoucí ceny ropy a oslabování eura byly hlavní důvody nárůstu inflace. V roce 2001 se průměrná míra inflace změnila jen nepatrně na 2,4 %, a to navzdory slabé ekonomické aktivitě. V roce 2002 došlo k výraznějšímu poklesu na 1,6 % a na 1,5 % v roce 2003. V průběhu roku 2004 došlo k růstu inflace z 1,3 % v prvním čtvrtletí roku na 2,6 % ve čtvrtém čtvrtletí. Průměrná míra inflace pro rok 2004 jako celek byla1,9 %. Ke zrychlení inflace došlo především v důsledku nárůstu cen ropy v průběhu tohoto období. Inflace od té doby zůstala vysoká: v roce 2005 průměrná harmonizovaná míra byla 2,6 % a v podobném duchu pokračovala i v prvních pěti měsících roku 2006. V průběhu příštích dvou let se očekával mírný růst mezd vzhledem k mezioborové mzdové dohodě na roky 2005 2006, která předpokládala růst mezd o 4,5 % [6]. Tab. č. 26: Vývoj cen a výdělků v Belgii mezi lety 2000 – 2004 (v %) 2000
2001
2002
2003
2004
2,7
2,4
1,6
1,5
1,9
8,8
1,6
-0,3
-0,5
4,1
Manuální práce
2,8
3,7
4
2,2
2,7
Nemanuální práce
2,7
3
3,5
1,6
2,1
Spotřebitelské ceny Ceny výrobců Mzdy
Pramen: Country Profile Belgium, 2005
Základní inflace začala stoupat od roku 2000 aţ do začátku roku 2002. Kromě tlaku hospodářského cyklu a oslabení eura, odráţí tento vývoj nepřímé dopady růstu cen energií a cen nezpracovaných potravin. Základní inflace klesla z vrcholu 2,7 % v prvním čtvrtletí roku 2002 na méně neţ 2 % v posledních měsících roku. Část tohoto sníţení připadá na zrušení televizního poplatku ve Vlámském regionu a Bruselském regionu. Dalšími faktory, které i nadále sniţovaly inflaci po nějakou dobu, byly postupné zapojování nepřímých účinků cenových šoků energie a potravin z let 2000 aţ 2001, a také podstatné oslabení importu a průmyslové výrobní ceny v roce 2001. Celková inflace klesla více neţ základní inflace, na
77
pouhých 1,2 % v posledních měsících, vzhledem k cenovým šokům v oblasti energií a cen potravin [6].
5.3 Období 2006 – 2009 Vysoký růst cen energií v roce 2008 byl za zrychlující se belgickou celkovou inflací, která se dostala od nejniţší úrovně v eurozóně v červnu 2007 k nejvyšší úrovni v červenci v roce 2008. Tento vývoj byl částečně způsoben regulačními problémy při vymáhání niţších energetických přenosových a distribučních sazeb, a zčásti kvůli nedostatku konkurenčních tlaků na těchto trzích. Od té doby inflace klesla, ale zůstala mezi nejvyššími v eurozóně. V důsledku toho se belgická jádrová inflace (bez potravin, energie, tabáku a alkoholu) na začátku roku 2009 nadále zvyšovala, na rozdíl od zpomalení pozorované ve většině zemí eurozóny od konce roku 2008. Na jaře 2009 se Belgie stává zemí s jednou z nejvyšších sazeb v jádrové inflaci eurozóny. Vyšší inflace můţe vést k dalším ztrátám konkurenceschopnosti ve srovnání s obchodními partnery, zejména těch uvnitř eurozóny [14]. Graf č. 25: Vývoj inflace v eurozóně a v Belgii mezi lety 2005 – 2008 (v %)
Pramen: OECD Economics Surveys Belgium, 2009
Mzdy rostly rychleji, neţ se v roce 2008 očekávalo. Naproti tomu kolektivní smlouvy uzavřené na rok 2009 a 2010, můţou vést k velmi malému nárůstu reálných mezd. Poněkud neobvyklé je zvýšení mezd v absolutním vyjádření, coţ umoţňuje maximální zvýšení o 250 eur za období dvou let, z kterých můţe být poskytnuto 125 eur v roce 2009. Pokud bude maximální částka poskytována ve všech odvětvích, pak by měl být vliv na náklady práce ve výši 0,5 % v průběhu dvou let. Tento dopad na celkové mzdové náklady však bude kompenzován centrální mzdovou dohodou. Ta umoţní zaměstnavatelům, aby si ponechali část sraţené daně z příjmů [14]. 78
6 Členství v EU a jeho dopady Belgie patří od samého začátku k zemím, které podporovaly myšlenku evropské integrace. Jiţ v roce 1944 zaloţila Belgie společně s Lucemburskem a Nizozemskem celní unii, která fakticky začala platit v roce 1948. Všechny tyto tři země byly zároveň zakládajícími členy několika evropských společenství, která nakonec vedla ke vzniku EU. Spolupráce těchto tří zemí byla prohloubena v roce 1958, kdy byla zástupci těchto monarchií podepsána Zakládající smlouva hospodářské unie Beneluxu. Toto uskupení svým zřízením a pravidly předběhlo integrační proces ve zbytku Evropy, kde v šedesátých letech dochází naopak ke stagnaci integračního procesu. Spolupráce v rámci Beneluxu nezahrnuje pouze ekonomickou stránku, ale zaměřuje se také na politickou spolupráci, pomocí které dokáţe lépe prosazovat svoje zájmy v rámci EU. Tato spolupráce sahá za hranice EU a je uplatňována ve všech mezinárodních organizacích. Svůj jednotný postoj si země ujasňují na schůzkách, které se vţdy konají před hromadným jednáním EU. Díky strategii jednotného postupu mohou tyto malé země lépe prosadit svoje zájmy i proti největším zemím v EU. V rámci střední Evropy můţeme podobnou strategii najít u Visegrádské čtyřky, jejímiţ členy je ČR, Polsko, Slovensko a Maďarsko [19]. Vliv Beneluxu na evropskou integraci byl jednoznačně pozitivní. V prvé řadě proto, ţe pomohl překonat krizi integračního procesu a dokázal, ţe hlubší integrace má smysl. Dříve neţ v Evropském společenství zde fungoval jednotný trh, který zajišťoval čtyři základní ekonomické svobody, kterými jsou: volný pohyb kapitálu, sluţeb, zboţí a lidí. Benelux se snaţil tyto integrační prvky prosadit především v Německu a Francii, tedy u jeho dvou nejdůleţitějších obchodních partnerů [20]. V okamţiku vzniku jednotného trhu v rámci EU přestávají existovat dosavadní důvody pro existenci Beneluxu, a proto jednotlivé členské země tohoto seskupení přehodnotily dosavadní spolupráci. Dochází k přesunu z oblasti ekonomiky do oblasti příhraniční spolupráce, dopravy a ţivotního prostředí [21]. I přes tuto širokou provázanost a spolupráci má Belgie v rámci EU zvláštní postavení díky tomu, ţe její hlavní město Brusel je bráno za hlavní město EU. Jak jiţ bylo uvedeno výše, je zde vysoká koncentrace různých institucí a samozřejmě i cizích státních příslušníků, kteří v těchto institucích pracují. Pozitivně na vývoj města, ale i celé země, jistě působí zvýšené trţby poskytovatelů různých typů sluţeb. Tento fakt je podtrţen vyšší koncentrací některých sluţeb v blízkosti institucí EU. Stejně tak jsou do města přitahovány velké firmy, 79
které tak mohou lépe a rychleji získávat informace důleţité pro svoji činnost. Proto zde můţe nelézt zastoupení firem jako je: Siemens, Volkswagen, Danone, Shell, IBM, Microsoft a další. Další výhodou existence těchto institucí je jejich pozitivní vliv na zaměstnanost. Počet zaměstnanců se pohybuje okolo 26 000 a dají se rozdělit dvou skupin. První skupina je tvořena řídícími pracovníky a druhou skupinu představují lidé, kteří zajišťují plánovací a podpůrné funkce. Rozhodující převahu mají Belgičané v druhé skupině, ve které tvoří 30 % [20]. Jako nevýhoda můţe být vnímána přestavba některých historických částí města, ve kterých se ve velkém počtu objevily funkcionalistické stavby. Nedochází ovšem jen k výstavbě nových budov, ale patrný je i úbytek obytných prostor ve prospěch kancelářských prostor. V roce 1999 zaujímaly kancelářské prostory evropských institucí jednu čtvrtinu všech kancelářských prostor v Belgickém regionu. Tento proces vede jednoznačně k oddalování od běţného ţivota. Tento problém si uvědomili i místní politici a v roce 2002 dochází k procesu re-urbanizace těchto čtvrtí, do kterého se zapojuje v roce 2003 i samotná Evropská komise. Je tedy poněkud obtíţné říci, zda vliv evropských institucí pro město je negativní nebo pozitivní. Je pravdou, ţe kvůli těmto budovám, bylo město do značné míry necitlivě přestavěno, ale na druhou stranu je zde i pozitivní ekonomický dopad. Ruku v ruce s existencí evropských institucí a významných mezinárodních firem došlo i k nárůstu cen nemovitostí. Tyto vysoké ceny ovšem nejsou jen negativem, ale pro některé obyvatele Bruselu představují zajímavý finanční přinos díky pronájmům [20].
80
Závěr Belgie
a
její
ekonomika
se
v zásadě
příliš
neodlišuje
od
situace
ve
srovnatelných zemích. Převáţně také díky tomu, ţe Belgie je jednou z nejvíce otevřených ekonomik na světě, a proto je ovlivňována pozitivním i negativním vývojem svých hlavních obchodních partnerů. Těmi jsou v rámci EU Německo, Nizozemí a Francie a mimo EU se jedná o USA a Japonsko. Nejvíce je Belgie spjata s Lucemburskem a Nizozemím. S nimi jiţ více neţ 50 let úzce spolupracuje v rámci Beneluxu. Toto seskupení v mnoha ohledech předběhlo vývoj v EU, a také ho významně ovlivnilo. Pokud se podíváme na demografický vývoj, je jasné, ţe Belgie, stejně jako jiné vyspělé státy světa, se potýká se stárnutím populace, coţ má nepříznivý dopad na výdaje na sociální zabezpečení. Na druhou stranu je tento vývoj zmírňován přílivem imigrantů jak ze zemí EU, tak z Afriky. Větší problémy řeší Belgie v oblasti nezaměstnanosti. Její vysoká míra je důsledkem velice štědrého sociálního systému, který postiţené skupiny lidí nemotivuje k hledání práce, ale spíše naopak. Proto se Belgie v posledních deseti letech snaţila tento neudrţitelný stav změnit tím, ţe vybuduje nové programy a nová pravidla, která opravdu vedla ke sníţení nezaměstnanosti nejvíce ohroţených věkových skupin, mezi které patří lidé ve věkové skupině do 25 let, od 55 do 65 let a ţeny nad 40 let. Z hospodářského hlediska se Belgie v posledních letech zaměřila na sniţování dluhu veřejného sektoru, který v devadesátých letech dosáhl kritické hodnoty. Z tohoto důvodu byla přijata fiskální konsolidace, za pomoci které se podařilo postupně dluh veřejných financí částečně sníţit. I kdyţ nedosahuje předepsaného limitu pro HMU 60% HDP, který ovšem nesplňují i jiné země. V oblasti monetární politiky je Belgie od roku 1999 odkázaná na Evropskou centrální banku. Ta je pověřena vytvářením měnové politiky v rámci eurozóny jako celku. Díky tomu, ţe belgický frank byl několik let před vstupem do eurozóny pevně svázán s německou markou, nepředstavovala tato změna pro Belgii ţádnou větší komplikaci. Od konce recese v roce 1993 rostl belgický HDP v průměru 2,6 % za rok aţ do roku 1999. Jednalo se o mírně nadprůměrný výsledek ve srovnání s ostatními zeměmi EU. Na přelomu tisíciletí dochází k mírnému zpomalení, které je ale vystřídáno opětovným nárůstem. Růst HDP byl nejvíce ovlivněn změnami domácí a zahraniční poptávky. Při jejich poklesu docházelo ke zpomalení růstu a při jejich nárůstu byl průběh opačný. Co se inflace týče, ta byla v polovině a na konci devadesátých let nízká. Výraznější nárůst je zaznamenán aţ v roce 2000, díky rostoucím cenám ropy a oslabování eura. V dalších letech dochází k mírnému poklesu, který trvá do roku 2007. V roce 2008 ovšem přichází 81
dramatický nárůst a inflace dosahuje nejvyšších hodnot ze zemí eurozóny. Tento nárůst je ovšem zpomalen a inflace se postupně vrací na svoji původní úroveň. V mezinárodním obchodu je Belgie orientována převáţně na trh EU. Zejména se jedná o Německo, Francii a Nizozemí. Tyto země představují převáţnou většinu belgických vývozů i dovozů. Co se sloţení týče, belgický export se velice podobá importu. Jedná se především o dopravní prostředky, chemické výrobky a průmyslové zboţí. U dopravních prostředků jsou významná motorová vozidla, která tvoří 14 % celkových příjmů z exportu. A to díky tomu, ţe jsou v zemi zastoupeny velké automobilky, jako je VW a GM. Souhrnem lze říci, ţe v daném období došlo v Belgii k výraznému zlepšení především v oblasti sniţování dluhu veřejného sektoru a nezaměstnanosti. I přes výrazné zlepšení zůstávají tyto oblasti nejpalčivějším problémem země i do budoucna. Především proto, ţe sníţení dluhu veřejného sektoru dosahuje stále přibliţně 94 % HDP a míra nezaměstnanosti u nejvíce postiţených skupin se jen velice pozvolna sniţuje. Belgie udělala určitě několik potřebných kroků k nápravě chyb, které byly učiněny v sedmdesátých a osmdesátých letech, bude však zapotřebí ještě řada bolestivých reforem, aby se ten slibný vývoj nezastavil a pokračoval dál. V ostatních sektorech ekonomiky je Belgie více neţ srovnatelná s ostatními zeměmi EU. Jedná se o relativně malou otevřenou ekonomiku, která je nejvíce ovlivňována sousedními zeměmi. V tom lze spatřovat jisté výhody, ale i nevýhody. Pokud se daří okolním ekonomikám, má z toho samozřejmě prospěch i Belgie a naopak. Belgie ovšem jiţ v minulosti dokázala, ţe otevřenost její ekonomiky a úzké provázání s okolními státy přináší více pozitiv neţ negativ. Menší země nemají v podstatě jinou moţnost neţ se vydat touto cestou, aby se udrţeli konkurenceschopné v mezinárodním srovnání. Nejvíce ovšem Belgii škodí vnitřní rozpory mezi jednotlivými regiony. Pro dalších úspěšný vývoj této země je nezbytné, aby belgičtí představitelé našli společnou řeč a překonali určitý druh nevraţivosti. Současný vývoj ovšem poukazuje spíše na to, ţe se problémy prohlubují neţ naopak, a řešení je zdá se v nedohlednu.
82
Seznam použité literatury [1]
Ministerstvo
zahraničních
věcí
[online]
2011
[cit.
26.2.2011]
Dostupné
z
[2] Portál Evropské unie [online] 2011 [cit. 26.2.2011] Dostupné z [3] Tomšík, K. Evropská integrace a environmentální ekonomika, Praha, Česká zemědělská universita v Praze, Provozně ekonomická fakulta, 2009, ISBN 978-80-213-1977-6 [4] Country Profile Belgium, December 1, 1996 [online] 2011 [cit. 26.2.2011] Dostupné z < http://web.ebscohost.com/ehost/pdfviewer/pdfviewer?sid=21a608fa-ee12-4f18-a0cf473ce210c976%40sessionmgr15&vid=4&hid=10> [5] OECD: Economic Surveys of Belgium/Luxembourg, Paris, OECD Publication service, 1997, ISBN 92-64-16970-9 [6] Country Profile Belgium, December 1, 2005 [online] 2011 [cit. 26.2.2011] Dostupné z < http://content.ebscohost.com/pdf9/pdf/2005/5TD/01Dec05/16834380.pdf?T=P&P=AN&K =16834380&S=R&D=bth&EbscoContent=dGJyMNHr7ESep7A4yOvsOLCmr0mep65Ss6 %2B4TLCWxWXS&ContentCustomer=dGJyMPGnsEyur69RuenmgeCx8YDn2AAA> [7] Eurostat [online] 2011 [cit. 7.6.2011] Dostupné z < http://epp.eurostat.ec.europa.eu/portal/ page/portal/population/data/database >
[8] The Brussels-capital region portal [online] 2011 [cit. 26.2.2011] Dostupné z < http://www.brussels.irisnet.be/about-the-region/studies-and-statistics/statistical_data_by_ theme/population> [9] OECD: Economic Surveys of Belgium, Paris, OECD Publication service, 2001, ISBN 9264-19084-8
83
[10] OECD: Economic Surveys of Belgium, Paris, OECD Publication service, 2001, ISBN 97-89-26419-2201 [11] OECD Economic Surveys of Belgium/Luxembourg, Paris, OECD Publication service, 2003, ISBN 92-64-19976-4 [12] Country Profile Belgium, December 1, 2004 [online] 2011 [cit. 26.2.2011] Dostupné z < http://web.ebscohost.com/ehost/pdfviewer/pdfviewer?sid=21a608fa-ee12-4f18-a0cf473ce210c976%40sessionmgr15&vid=4&hid=10> [13] Country Profile Belgium, December 1, 2006 [online] 2011 [cit. 26.2.2011] Dostupné z < http://web.ebscohost.com/ehost/pdfviewer/pdfviewer?sid=21a608fa-ee12-4f18-a0cf473ce210c976%40sessionmgr15&vid=4&hid=10> [14] OECD Economic Surveys of Belgium/Luxembourg, Paris, OECD Publication service, 2009, ISBN 978-92-64-05443-1 [15] Country Profile Belgium, December 1, 2000 [online] 2011 [cit. 26.2.2011] Dostupné z < http://web.ebscohost.com/ehost/pdfviewer/pdfviewer?vid=8&hid=18&sid=519cf0ab-29b34628-8e16-b53003296977%40sessionmgr114> [16] Country Profile Belgium, December 1, 2008 [online] 2011 [cit. 26.2.2011] Dostupné z < http://web.ebscohost.com/ehost/pdfviewer/pdfviewer?vid=4&hid=24&sid=519cf0ab-29b34628-8e16-b53003296977%40sessionmgr114> [17] OECD: Economic Surveys of Belgium, Paris, OECD Publication service, 2005, ISBN 92-64-00864-0 [18] Country Profile Belgium, December 1, 2004 [online] 2011 [cit. 26.2.2011] Dostupné z < http://web.ebscohost.com/ehost/pdfviewer/pdfviewer?vid=3&hid=18&sid=519cf0ab-29b34628-8e16-b53003296977%40sessionmgr114> [19] Machová, A.: Vliv institucí EU a jejich aktivit na společensko-ekonomické, bakalářská práce. Vysoká škola ekonomická v Praze, FMV, 2009 84
[20] Mečiarová, J.: Vývoj Beneluxu a jeho postavení v rámci EU, bakalářská práce. Vysoká škola ekonomická v Praze, FMV, 2007
85
Seznam tabulek Tab. č. 1: Populace Belgie v letech 1996 a 1998 (v tis.) ..................................................... 12 Tab. č. 2: Populace Belgie v letech 2001 a 2004 (v tis.) ..................................................... 12 Tab. č. 3: Migrační saldo Belgie mezi lety 1997 – 2007 ..................................................... 13 Tab. č. 4: Vývoj počtu cizinců v Belgii mezi lety 1990 - 2008 ........................................... 14 Tab. č. 5: Vývoj počtu cizinců v Bruselském regionu mezi lety 1990 - 2008 .................... 16 Tab. č. 6: Míra účasti pracovní síly ve vybraných zemích světa v roce 1995 ..................... 20 Tab. č. 7: Nezaměstnanost a speciální programy v Belgii mezi lety 1982 – 1998 (v tis.) .. 22 Tab. č. 8: Rozpočet veřejných financí Belgie mezi lety 1990 - 2002 (v % HDP)............... 40 Tab. č. 9: Fiskální konsolidace v Belgii mezi lety 1992 – 1997 (v % HDP) ...................... 41 Tab. č. 10: HDP podle původu (v mld. Bfr, ve stálých cenách roku 1995) ........................ 42 Tab. č. 11: HDP Belgie podle výdajů mezi lety 1996 – 1999 (v mld. eur, ve stálých cenách roku 1995) ........................................................................................................................... 42 Tab. č. 12: Regionální ukazatele pro Belgii v roce 1995 .................................................... 45 Tab. č. 13: HDP Belgie podle původu mezi lety 2000 – 2003 (v mil. eur, ve stálých cenách roku 1995) ........................................................................................................................... 50 Tab. č. 14: HDP Belgie podle výdajů mezi lety 2000 – 2005 (v mld. eur, ve stálých cenách roku 1995) ........................................................................................................................... 50 Tab. č. 15: Původní rozpočtová opatření ke stimulaci ekonomiky mezi lety 2009 – 2010 (v mil. eur) ............................................................................................................................... 55 Tab. č. 16: Odhad implicitní meziregionální transferů v Belgii do roku 2030.................... 57 Tab. č. 17: Zahraniční obchod Belgie mezi lety 1996 – 1997 (v mld. Bfr.)........................ 63 Tab. č. 18: Běţný účet Belgie v roce 1997 (v mld. Bfr) ...................................................... 64 Tab. č. 19: Hlavní komodity zahraničního obchodu Belgie v roce 1997 ............................ 65 Tab. č. 20: Vývoj zahraničního obchodu se zboţím v Belgii mezi lety 1999 -2000 (v mld. Bfr) ............................................................................................................................................. 67 Tab. č. 21: Zahraniční obchod se zboţím mezi lety 2001 – 2003 (v mil. eur) .................... 69 Tab. č. 22: Hlavní komodity zahraničního obchodu Belgie v roce 2005 ............................ 70 Tab. č. 23: Hlavní sloţení obchodu v Belgii v letech 2003 – 2007 (v mld. USD) .............. 71 Tab. č. 24: Hlavní komodity zahraničního obchodu Belgie v roce 2009 ............................ 72 Tab. č. 25: Ukazatele inflace v Belgii v roce 1995 (změna v %, meziročně) ..................... 75 Tab. č. 26: Vývoj cen a výdělků v Belgii mezi lety 2000 – 2004 (v %) ............................. 77
86
Seznam grafů Graf č. 1: Vývoj obyvatelstva v Belgii mezi lety 1988 - 2009 (v mil.) ............................... 13 Graf č. 2: Vývoj imigrace a emigrace v Belgii mezi lety 1988 - 2007 ................................ 14 Graf č. 3: Vývoj obyvatelstva v Bruselském region mezi lety 1996 – 2009 (v tis.) ........... 15 Graf č. 4: Vývoj hustoty obyvatelstva v Bruselském regionu mezi lety 1996 - 2009 ......... 16 Graf č. 5: Vývoj hustoty zalidnění v pěti provinciích Vlámského regionu mezi lety 1996 2009 ..................................................................................................................................... 17 Graf č. 6: Vývoj obyvatelstva v pěti provinciích Vlámského regionu mezi lety 1996 – 2009 (v tis.) ....................................................................................................................................... 18 Graf č. 7: Vývoj hustoty zalidnění v pěti provinciích Valonského regionu mezi lety 1996 – 2009 ..................................................................................................................................... 19 Graf č. 8: Vývoj obyvatelstva v pěti provinciích Valonského regionu mezi lety 1996 – 2009 (v tis.) ....................................................................................................................................... 19 Graf č. 9: Míra zaměstnanosti v Belgii v roce 1999 (v %) .................................................. 23 Graf č. 10: Průměrné daňové zatíţení v Belgii v roce 1999 (v %) ...................................... 25 Graf č. 11: Mezinárodní srovnání míry nezaměstnanosti v Belgii, EU a OECD mezi lety 1990 – 2000 (v %) ........................................................................................................................ 27 Graf č. 12: Vývoj zaměstnanosti a reálného HDP v Belgii mezi lety 1998 - 2002 (v %) ... 29 Graf č. 13: Míra účasti na práci u věkové skupiny od 15 do 24 let (v %) ........................... 33 Graf č. 14: Míra účasti na práci u věkové skupiny od 55 do 64 let (v %) ........................... 33 Graf č. 15: Celková míra zaměstnanosti v Belgii podle věkových kategorií mezi lety 1996 – 2009 (v %) ........................................................................................................................... 34 Graf č. 16: Celková míra zaměstnanosti u ţen v Belgii podle věkových kategorií mezi lety 1996 – 2009 (v %) ............................................................................................................... 35 Graf č. 17: Celková míra nezaměstnanosti v Belgii mezi lety 1996 – 2009 (v %) ............. 36 Graf č. 18: Hospodářský cyklu v Belgii a v eurozóně mezi lety 1995 - 2000 (v %)........... 44 Graf č. 19: Vývoj veřejných financí v Belgii mezi lety 1980 – 2004 (v % HDP)............... 47 Graf č. 20: Reálný růst HDP v Belgii a v eurozóně mezi lety 1995 - 2002 (v %) ............. 49 Graf č. 21: Průměrný růst podílů na exportních trzích mezi lety 1997 – 2007 (v %) ......... 73 Graf č. 22: Hlavní exportní komodity zahraničního obchodu Belgie mezi lety 1998 – 2009 (v %) ........................................................................................................................................ 74 Graf č. 23: Hlavní importní komodity zahraničního obchodu Belgie mezi lety 1998 – 2009 (v %) ........................................................................................................................................ 74 87
Graf č. 24: Vývoj spotřebitelských cen v Belgii mezi lety 1991 - 1998 (v %) ................... 76 Graf č. 25: Vývoj inflace v eurozóně a v Belgii mezi lety 2005 – 2008 (v %) ................... 78
88
89
90
