Petr Musil Blok č. 1

Petr Musil Blok č. 1

Úvodní informace  veškeré info dostupné v Informačním systému/studijní

materiály  zkouška: písemný test – multiple choice  kontakt: [email protected] Literatura: Burda, M. – Wyplosz, Ch.: Macroeconomics: A European Text. Oxford University Press, 2005. ISBN 0199264961.

Holman, R.: Makroekonomie: středně pokročilý kurz. C.H.Beck, Praha, 2004. ISBN 8071797642

Co je makroekonomie?  část ekonomie, která se zabývá chováním národního

hospodářství jako celku (dané země nebo regionu)  dlouhodobé trendy vs. krátkodobé oscilace  mezinárodní srovnání vs. vývoj ekonomiky v čase  cílem teorie je vysvětlit reálné ekonomické jevy, tj. proč se něco děje, jak se to děje a co se bude dít, když...  ne vždy a všude je dosud známá teorie schopna vysvětlit reálné ekonomické jevy (např. tranzitivní ekonomiky, Čína apod.) – to, co platí ve standardní ekonomice nemusí platit ve specifických podmínkách

Přístupy k makroekonomické teorii  dlouhodobé trendy – využití metod, používaných v

mikroekonomii – neoklasický přístup (produkční funkce, mezičasové preference, robinsonovská ekonomika apod.)  krátkodobé oscilace – ostatní přístupy: základ je v keynesiánství (nástroje jako model AS-AD, IS-LM, Phillipsova křivka) → „neoklasická syntéza“  je tedy nutné rozlišovat, zda zkoumáme dlouhodobé nebo krátkodobé jevy (trendy vs. oscilace)

Předmět makroekonomie  Zkoumání vývoje hlavních makroekonomických agregátů,

souvisejících veličin a vlivů hospodářské politiky na ekonomiku  co je příčina a co důsledek  HDP a jeho dlouhodobý růst  trh práce a nezaměstnanost  vnější rovnováha a platební bilance  peníze, inflace, reálný směnný kurz a měnová politika  fiskální politika a politika strany nabídky

Geneze makroekonomie  Klasická škola politické ekonomie – od 1776 vrcholné období – A.

Smith a jeho pokračovatelé – makroekonomický proud: snaha o vysvětlení reálných ekonomických jevů, ztotožnění bohatství s množstvím statků a služeb, odmítnutí merkantilismu, důraz na samoregulaci trhu  Velká hospodářská krize 1929 – 33 – keynesiánství jako mainstream, po WW2 neokeynesiánství – poptávkově orientovaná makroekonomie, důraz na státní zásahy  Ropné šoky 1973-74 – selhání keynesiánství, neschopnost zdůvodnit reálné ekonomické jevy – do popředí monetarismus, škola racionálních očekávání, ekonomie strany nabídky  Současnost: New Keynesians – jakoby „návrat ke kořenům“, praktická politika – mix keynes. a neoklas.

Makroekonomické „účetnictví“  Hrubý domácí produkt (GDP – Gross Domestic Product) –

základní makroekonomický ukazatel  GDP = součet veškeré realizované finální produkce za určité období (zpravidla rok nebo čtvrtletí) (výdajová metoda), nebo:  GDP = součet všech hrubých příjmů výrobních faktorů (důchodová metoda), nebo:  GDP = součet přidaných hodnot na všech stupních výroby (metoda přidané hodnoty)  jakákoli metoda vede ke stejnému výsledku

Koloběh národního hospodářství  „kolektivně“ vyrábíme, abychom „kolektivně“

spotřebovávali Důchod Produkt

Důchod po zdanění

Od GDP k disponibilnímu důchodu domácností čisté vývozy vládní výdaje na statky a služby soukromé hrubé domácí investice

výdaje domácností na spotřebu

GDP, neboli celková poptávka po statcích a službách, vyrobených na území dané země

Od GDP k disponibilnímu důchodu domácností opotřebení kapitálu (obnovovací investice)

čistý domácí produkt (Net Domestic Product) = C+IN+G+NX

Od GDP k disponibilnímu důchodu domácností nepřímé daně

národní důchod

Od GDP k disponibilnímu důchodu domácností minus nerozdělené hrubé zisky firem = ...

...= osobní důchod

Od GDP k disponibilnímu důchodu domácností minus osobní daně plus transfery = ... ...= osobní disponibilní důchod (disponibilní důchod domácností)

Disponibilní důchod domácností = C + S = (výdaje na spotřebu + úspory)

Klíčová identita národního účetnictví celkové příjmy

C + S + T = Y = C + I + G + (X – M) soukromé veřejné

užití důchodu (výdaje na GDP)

po úpravě:

(S – I) + (T – G) = Y = (X – M) saldo soukromého sektoru

saldo veřejného sektoru

čistý export (saldo běžného účtu)

Pokud jsou celkové výdaje domácích subjektů větší než jejich příjmy (soukromý+veřejný sektor v deficitu), pak je nutně v deficitu i saldo běžného účtu (záporné čisté exporty), neboli: domácí subjekty chtějí nakoupit více, než kolik je v dané ekonomice vyrobeno

Účetní identita ve vybraných zemích v roce 1999 (v % GDP) NX

Zdroj: Burda, Wyplosz, 2003.

Nominální vs. reálný produkt  nominální GDP = součet hodnoty finální produkce,

oceněné cenami běžného roku  reálný GDP = součet hodnoty finální produkce, oceněné cenami základního období (stálými cenami)  reálný GDP je očištění o vliv změny (zpravidla růstu) cenové hladiny  k očištění se užívají cenové indexy, a to buď:  IPD (Implicit Price Deflator) = (nomin.GDP/real.GDP)x100  CPI (Consumers´ Price Index)  IPD – proměnlivé váhy komodit, CPI – stálé váhy komodit

GDP České republiky a IPD (mil.CZK) Rok 1990 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005

Nominální

Reálný (ceny roku 2000)

664 944 800 418 894 772 1 083 423 1 255 986 1 466 522 1 683 288 1 811 094 1 996 483 2 080 797 2 189 169 2 352 214 2 464 432 2 577 110 2 781 060 2 970 261

Zdroj: OECD (2007), vlastní výpočty

2 134 326 1 886 425 1 876 870 1 878 032 1 919 714 2 033 699 2 115 605 2 100 143 2 084 203 2 112 121 2 189 169 2 242 943 2 285 488 2 367 818 2 467 615 2 617 608

IPD 31,2 42,4 47,7 57,7 65,4 72,1 79,6 86,2 95,8 98,5 100,0 104,9 107,8 108,8 112,7 113,5

Ekonomická síla vs. ekonomická úroveň  Ekonomická síla = GDP v absolutním vyjádření  Ekonomická úroveň = GDP na osobu  Ekonomická síla nebo úroveň podle parity kupní síly (PPP

– Purchase Power Parity) – při mezinárodním srovnávání je zohledněna rozdílnost cenových hladin v jednotlivých zemích)

Ekonomická úroveň ČR (v EUR, b.c.) 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007

GDP/os.(PPP) 10 774 11 586 11 828 11 961 12 385 13 036 13 891 14 419 15 215 16 257 17 058 18 299 19 966

Zdroj: ČSÚ (2009), vlastní výpočty

GDP/os. n.a. n.a. n.a. n.a. 5 487 5 985 6 750 7 841 7 933 8 644 9 789 11 051 12 319

Struktura GDP (čtvrtletní průměry 1970 – 1998, v % z GDP)


Struktura GDP v ČR 1999-2007 (v %) C

I

G

NX

1999

52,9

27,0

21,2

-1,1

2000

52,5

28,0

21,1

-1,5

2001

51,9

28,0

21,1

-1,0

2002

51,2

27,5

22,3

-1,0

2003

51,7

26,7

23,4

-1,8

2004

50,3

25,8

22,1

1,7

2005

49,1

24,9

22,1

4,0

2006

48,8

24,6

21,3

5,3

2007

48,1

24,3

20,4

7,3

Zdroj: Eurostat (2009), vlastní výpočty

Má ukazatel GDP absolutní vypovídací schopnost?  nikoli: nejsou v něm zahrnuty transakce, které neprochází

trhem, nebo jsou naopak započítány výdaje, které by být neměly  co v GDP není, ale mělo by být: stínová ekonomika, neplacená práce (např. domácí práce), hodnota volného času, kvalita zboží apod. (hodnota GDP je podhodnocena)  co v GDP je, ale být by nemělo: nápravy škod na životním prostředí apod. (hodnota GDP je nadhodnocena)  ukazatel NEW (Net Economic Welfare) – čistý ekonomický blahobyt – započítává odhady výše uvedených položek

Odhad rozměru stínové ekonomiky v roce 1999


Odhad podílu neplacené práce (Nizozemí, 1990)


GDP vs. GNP  GDP = finální produkce na území určité země za určité

období  GNP (Gross National Product) = finální produkce vyrobená výrobními faktory dle národní příslušnosti (bez ohledu na území) za určité období  je pravděpodobné, že pro zemi, která hodně investuje v zahraničí, bude platit: GNP > GDP (např. USA) a naopak:  pro zemi, která je čistým příjemcem zahraničních investic bude platit: GNP < GDP (např. ČR)  který ukazatel a kterých zemí bude ovlivněn, pokud Škoda Auto bude vyrábět osobní vozy v Indii?  poroste GDP Indie a GNP Německa

Změna GDP  krátkodobá vs. dlouhodobá změna

 krátkodobá změna: meziroční, mezičtvrtletní procentní změny    

  

reálného GDP dlouhodobá změna: růstový trend – jako dlouhodobý průměr meziročního růstu reálného GDP tempo růstu vs. koeficient růstu tempo růstu: [(GDP(t) – GDP(t-1)]x100 / GDP(t-1) [%] koeficient růstu: GDP(t) / GDP(t-1) růst GDP vs. hospodářský růst růst GDP = jakákoli změna GDP mezi dvěma obdobími hospodářský růst = změna (růst) potenciálního produktu, tj. dlouhodobá změna GDP (růstový trend)

Růst GDP a ekonomický růst v USA (1977 – 2008) 8

6

4

2

20 07

20 05

20 03

20 01

19 99

19 97

19 95

19 93

19 91

19 89

19 87

19 85

19 83

19 81

19 79

19 77

0

-2

-4

Meziroční změny GDP (%)

Dlouhodobý růstový trend (logaritmický)

Zdroj: http://www.portal.euromonitor.com/passport/Statistics.aspx (leden 2009)

GDP na osobu (v EUR roku 2000)

Dlouhodobé tempo růstu GDP na os.


Co je zdrojem růstu výkonu ekonomiky?  Krátkodobý růst: především změny v agregátní poptávce –

zjednodušeně řečeno:  ...čím více lidé, firmy a vlády utrácejí, tím vyšší agregátní poptávka a tím vyšší GDP  Dlouhodobý růst: změny produkční funkce ekonomiky – ty mohou být extenzivního nebo intenzivního charakteru  Extenzivní změny (extenzivní růst): zapojení většího množství VF do výroby  Intenzivní změny (intenzivní růst): efektivnější využití stávajících VF – technologický pokrok

Fakta dlouhodobého růstu: 1. produktivita práce (Y/L) dlouhodobě roste


2. kapitálová intenzita (K/L) dlouhodobě roste


3. produktivita kapitálu (K/Y) bez dlouhodobého růstu (K/Y)


4. reálné mzdy dlouhodobě rostou 5. míra zisku je dlouhodobě stejná 6. podíl práce a kapitálu na produktu je dlouhodobě stejný

Proč produkt dlouhodobě roste?

Solowův model hospodářského růstu

Agregátní produkční funkce – extenzivní forma množství zapojené práce je konstantní celkový produkt roste s rostoucím množstvím zapojeného kapitálu jaké množství kapitálu bude zapojeno do výroby? ve stabilním stavu (steady-state) přesně tolik, kolik je třeba k zachování jeho nezměněného množství

Agregátní produkční funkce  Cobb-Douglasova produkční funkce s konstantními výnosy

z rozsahu...  ...definovaná pro fixní objem pracovní síly  Y = A.Kα.L(1-α)  kde: A... technologická úroveň K... kapitál, L... práce α... podíl daného výrobního faktoru na celkovém výstupu

 mezní produkt kapitálu je klesající  každá ekonomika má nějakou produkční funkci, která

určuje její dlouhodobé kapacitní možnosti

Pro steady-state (stabilní stav) platí:

Y* IR = δ.K S = s.Y steady-state

Úspory (S) = obnovovací investice (IR), tedy objemu opotřebeného kapitálu Kapitálová zásoba se nemění a zůstává na úrovni K*

K* Výstup je na úrovni Y* a za jinak stejných okolností se nemění Dosáhne-li ekonomika steady-state, pak za jinak stejných okolností neroste. V realitě ale produkt roste. Proč?

Y* Y2 IR = δ.K

Y1

Nachází-li se ekonomika vlevo od steady-state pak platí:

S = s.Y steady-state

IN IR K1

K2

Výchozí kapitálová zásoba je na úrovni K1 a výstup na Y1

K*

∆K Úspory jsou vyšší než obnovovací investice, část úspor financuje investice čisté – kapitálová zásoba se zvyšuje na K2, produkt roste na Y2, ekonomika roste a přibližuje se steady-state Bude-li ekonomika vpravo od steady-state, pak dojde k poklesu kapitálové zásoby (úspory jsou menší než obnovovací investice) a k poklesu výstupu

Co je zdrojem dlouhodobého růstu výstupu ekonomiky? a) růst objemu pracovní síly (populace) b) růst technologické úrovně

... proč? a) i b) způsobuje, že se steady-state neustále posouvá vpravo a reálná ekonomika jej tak neustále „dobíhá“

Jak poznáme příspěvek jednotlivých faktorů k hospodářskému růstu?  Pro hospodářský růst platí:

∆Y = α∆K + (1-α)∆L + ∆a [%], neboli: procentní změna produktu je součtem procentních změn v objemu zapojené práce (L), kapitálu (K) a míře růstu technologického pokroku.  procentní změnu L a K lze zjistit výpočtem ze statistik – pro ∆a tedy platí: ∆a = ∆Y – ∆L – ∆K [%]  proměnnou „a“ nazýváme Solowovým reziduem

Agregátní produkční funkce – intenzivní forma

A – steady-state, při kapitálové intenzitě k* se růst produktu na hlavu zastaví Při výchozí kapitálové intenzitě k1 vznikají čisté investice, kap.intenzita roste a roste i produkt na hlavu. Je-li naopak výchozí kap.intenzita na úrovni k2, pak kap.intenzita klesá, stejně tak i produkt na hlavu

Co je zdrojem dlouhodobého růstu výstupu na hlavu (tedy HDP na osobu)? a) růst objemu populace? ... nikoli, ten by objem výstupu

snižoval b) růst technologické úrovně?... ano, ale pozor: je nutné rozlišovat výstup na pracovníka (na hlavu) a výstup na efektivnostního pracovníka

... jelikož efektivnostní pracovník je víceméně teoretická kategorie (v praxi nás zajímá výstup na pracovníka), pak lze technologický pokrok označit za jediný zdroj dlouhodobého růstu ekonomické úrovně (HDP na osobu)

Někdy méně znamená více  Ačkoli vyšší míra úspor posouvá steady-state vpravo a

přispívá k růstu produktu, tak ne vždy platí, že vyšší spořivost vede k vyššímu blahobytu  ZLATÉ PRAVIDLO: taková míra úspor, při které ekonomika ve steady-state maximalizuje spotřební výdaje v každém období

Zlaté pravidlo

bod A odpovídá ekonomice ve steady-state při optimální míře úspor – zde je maximalizována současná i budoucí spotřeba

pro maximální C platí: MPK=δ

při vyšší míře úspor by byla současná spotřeba nižší a zároveň by bylo nutné i v dalších obdobích udržovat vysokou míru úspor, aby bylo čím financovat (vysoké) obnovovací investice – spotřeba v každém období bude nižší než při naplnění zlatého pravidla

„Zlaté pravidlo“ funguje?

Petr Musil Blok č. 1

Recommend Documents