Hospodářská politika Téma č. 5: Stabilizační politiky: fiskální a měnová politika Petr Musil
[email protected]
Pojem „makroekonomická stabilizační politika“ na úrovni národního hospodářství cílem je dosahovat makroekonomické stability makroekonomická politika = de facto stabilizační politika makroekonomická stabilita = dosahování hospodářského
růstu při zachování vnitřní a vnější rovnováhy (cenová stabilita, přirozená míra UNE, vyvážená struktura PB)
Destabilizační prvky hospodářský výkon se zpravidla nevyvíjí
lineárně, dochází k výkyvům, a to: STRUKTURÁLNÍM – důsledek změn preferencí spotřebitelů, technologií, úrovně poznání – souvisí se změnami struktury ekonomiky CYKLICKÝM – důsledek hospodářských cyklů
Konjunkturální politika orientace především na krátké období eliminovat cyklické oscilace expanzivní X restriktivní politika expanzivní – využít disponibilní kapacity restriktivní – zmírnit „přehřívání“ ekonomiky aktivní využití fiskální a monetární politiky
Stabilizační politika orientace na střednědobý časový horizont úsilí o stabilizaci všech ekonomických aktivit a snaha o
dosažení maximální stálosti ekonomických procesů stabilita spojena s naplňováním vrcholového cíle HOPO, tedy DYNAMICKÉ ROVNOVÁHY úspěšnost závisí na přijetí správného opatření ve správný čas – kvalitní a včasné informace
Konjunkturní indikátory 1.
2.
3.
PŘEDSTIHOVÉ jejich současný stav napovídá o budoucím vývoji (např. dílčí cenové indexy, průmyslová výroba, stavební výroba, tržby v maloobchodě) SOUČASNÉ popisují právě probíhající fáze cyklu (reálný HDP, míra UNE, inflace atd.) ZPOŽDĚNÉ ukazují doznívání fáze cyklu (vývoj mezd, vývoj inflace atd.)
Fiskální politika
ROZPOČTOVÁ (FISKÁLNÍ) POLITIKA jejím nositelem je vláda, resp. parlament
Funkce FP: stabilizační – působit na hospodářský výkon, eliminovat cykly alokační – poskytovat statky, které dostatečně nezajistí soukromý sektor distribuční – redistribuce důchodů, eliminace chudoby
Nástroje FP vládní výdaje na statky a služby (G) transferová platby (TR) daně (T), důchodové nebo autonomní
Soustava veřejných rozpočtů (rozpočet vlády a samosprávných celků)
Diskreční a automatické nástroje FP Diskreční nástroje – vláda přijímá opatření ad hoc –
zásahy nevyplývají z ustálených pravidel, ale dle aktuálního hospodářského vývoje Automatické nástroje – působí automaticky v závislosti na
hospodářském vývoji (vestavěné stabilizátory), jsou důsledkem jednorázového zabudování do ekonomického mechanismu (progresivní zdanění, státní rozpočet)
Každoročně vs. cyklicky vyrovnaný rozpočet Každoročně vyrovnaný rozpočet – rovnováha příjmů a
výdajů každý rok výhody: nebujení veřejného sektoru, zabránění škodlivým vlivům deficitů nevýhody: nepůsobí jako automatický stabilizátor
Cyklicky vyrovnaný rozpočet – v době poklesu
hospodářství deficit, v době růstu přebytek = dlouhodobě vyrovnaný rozpočet výhody: stabilizuje ekonomiku nevýhody: riziko rozšiřování veřejného sektoru (prahové efekty)
Rozpočtový deficit je situace, kdy jsou výdaje vlády vyšší než její
příjmy
-(T-Cg-Ig)=Bgp+Bcb+Bgf levá strana=deficit, pravá strana=možnosti krytí možnosti krytí: půjčka od soukromého sektoru
(Bgp), od centrální banky (Bcb), ze zahraničí (Bgf)
Domácí dluhové krytí vláda si půjčuje od domácího soukromého sektoru, tj. od domácností a firem, tedy: vládní deficit je financován soukromými úsporami, neboli: co nenakoupí domácnosti a firmy, nakoupí stát z jejich úspor
Zahraniční dluhové krytí nemá-li vláda možnost půjčit si doma, půjčí si v zahraničí projeví se na běžném účtu PB jako pasivní operace –
zhoršení vnější rovnováhy dopad na směnný kurz – domácí měna oslabí
Krytí pomocí emise peněz (monetizace deficitu) vláda prodá své dluhopisy přímo centrální bance ta vytiskne peníze dopad na zvýšení inflace, viz M.V=P.Y inflace působí stejně jako dodatečné zdanění – taxflace
např. Německo po WW1 tento způsob krytí vládního deficitu je ve standardních
tržních ekonomikách zakázaný
Krytí pomocí dodatečné daně po uvalení daně působí substituční a důchodový efekt substituční efekt – lidé začnou nahrazovat dodatečně
zdaněné (a tedy dražší) zboží zbožím jiným – SE snižuje výnos z dodatečné daně důchodový efekt – přesun části důchodu od spotřebitelů směrem ke státu – IE zvyšuje daňový výnos navíc vzniká mrtvá ztráta daně – (ekvivalent DWL u monopolní firmy)
Dopad uvalení daně P
S1 S0 P2
velikost daně
P0 mrtvá ztráta daně
P1 D
daňový výnos
Q1
Q0
Q
Měnová politika
MĚNOVÁ (MONETÁRNÍ) POLITIKA nositelem je centrální banka
cílem MP je primárně stabilita cenové hladiny, až poté
podpora hosp.růstu transmisní mechanismus, tj. mechanismus působení na sledované veličiny: buď přes množství peněz v oběhu, nebo přes úrokovou míru
Peněžní zásoba nebo úroková míra? i
i
SM
i2
i2
i1
i*
DM``
SM
DM``
i0 DM M*
DM`
DM`
DM M
MP orientovaná na cílování peněžní zásoby
M0
M1
M2
M
MP orientovaná na cílování úrokové míry
Nezávislost centrální banky předpoklad úspěšného provádění MP nezávislost na vládě kritéria politické a ekonomické nezávislosti nezávislost X odpovědnost kdo dává mandát? kdo je mocnější? premiér nebo guvernér
CB? – argumenty pro a proti nezávislosti
Kritéria politické nezávislosti CB 1. 2. 3. 4.
5. 6. 7. 8.
guvernér není jmenován vládou guvernér je jmenován na více než 5 let bankovní rada není jmenována vládou bankovní rada je jmenována na více než 5 let nezávazná účast zástupce vlády v bankovní radě vláda neschvaluje záměry MP požadavek na udržení cenové stability je upraven zákonem existuje zákonné opatření pro řešení konfliktu mezi CB a vládou
Kritéria ekonomické nezávislosti CB 1. 2. 3. 4. 5.
6. 7.
přímé možnosti úvěrování existují ale nejsou automatické přímá možnost úvěrování za tržní úrokovou míru přímá úvěrová možnost je dočasná přímá úvěrová možnost je omezena výší CB se nepodílí na primárním trhu veřejného dluhu diskontní sazba je stanovena centrální bankou bankovní dozor není svěřen centrální bance nebo pouze centrální bance
Nástroje centrální banky 1.
PŘÍMÉ:
2.
netržní, selektivní, dočasné
NEPŘÍMÉ:
tržní, plošné, běžně používané
Přímé nástroje centrální banky pravidla likvidity – např. určení výše rezerv, kapitálové
přiměřenosti atd. úvěrové kontingenty – absolutní (kolik může banka půjčit), relativní (kolik může banka získat od centrální banky) povinné vklady – kolik musí banka uložit u centrální banky doporučení, výzvy, dohody – používané ad hoc (viz např. vyjádření Tůmy ke kurzu koruny v létě 2008)
Nepřímé nástroje centrální banky povinné minimální rezervy – jaké procento z vkladů musí banka
uložit na účet u CB diskontní sazba – sazba, za kterou banky ukládají přebytečnou likviditu u CB lombardní sazba – sazba, za kterou mohou banky získat úvěr od CB operace na volném trhu – nákup a prodej cenných papírů centrální bankou za tzv. repo sazbu reeskont směnek, měnové swapy, konverze měny
Účinnost FP a MP v monetaristickém pojetí fiskální politika je neúčinná na důchod – efekt vytěsnění,
Barro-Ricardova ekvivalence měnová politika – krátkodobě účinná na důchod, dlouhodobě pouze na cenovou hladinu – viz M.V=P.Y
Účinnost FP a MP v monetaristickém pojetí π
LAS
π SAS`
LAS
SAS
SAS
π2
π1 π0 AD
π0
AD`
Y*
krátkodobé a dlouhodobé účinky MP
AD=AD´ Y
Y*
krátkodobé a dlouhodobé účinky FP
Y
Účinnost FP a MP v keynesiánském pojetí π
AS
Účinnost FP i MP je v keynesiánském pojetí v zásadě stejná. Keynesiánci nehledí na dlouhé období, důležitá je krátkodobá účinnost.
π1 π0
AD`
AD Y*
Y
Mix fiskální a monetární politiky záleží na úhlu pohledu
keynes.: FP jako hlavní nástroj HOPO, MP jako
podpůrný – obě politiky působí na důchod monet.: FP a MP jdou proti sobě – fiskální expanze zvyšuje úrokovou míru, měnová snižuje, FP je neúčinná na důchod, MP účinná jen v SR, v LR ovlivňuje jen cenovou hladinu
