Hospodářská politika. Téma č. 6: Další typy hospodářských politik. Petr Musil

Hospodářská politika Téma č. 6: Další typy hospodářských politik Petr Musil [email protected]

Dnes se budeme zabývat  vnější hospodářskou politikou  strukturální a regionální politikou  přerozdělovací a sociální politikou

Vnější hospodářská politika

VNĚJŠÍ HOSPODÁŘSKÁ POLITIKA  záměrné působení státu na vnější ekonomické vztahy –     

součástí vnější HOPO je: zahraničněobchodní politika devizová politika úvěrová politika kapitálová a investiční politika migrační politika aj.

Otevřenost ekonomiky MÍRA OTEVŘENOSTI – kvantitativní aspekt otevřenosti  např. podíl vývozu nebo dovozu nebo dovozu i vývozu na HDP  větší a méně vyspělé ekonomiky zpravidla méně otevřené než menší a vyspělejší TVAR OTEVŘENOSTI – kvalitativní aspekt otevřenosti  komoditní struktura vývozu a dovozu  transformační schopnost ekonomiky  směnné relace  vliv technologie na strukturu vývozu aj.

Nástroje vnější HOPO Autonomní nástroje  historicky starší, ale jejich význam klesá  cílem je ochránit domácí trh  zavádí země bez dohody s ostatními zeměmi Smluvní nástroje  vznikají na základě dohod mezi zeměmi  kompromis smluvních stran  cílem zpravidla odstraňovat protekcionismus

Autonomní nástroje vnější HOPO  tarifní nástroje (cla)  netarifní kvantitativní nástroje (dovozní a vývozní kvóty)  subvence (dumping)  vývozní dotace (vládní podpora exportním odvětvím)  mimocelní bariéry (normy a předpisy)  opatření měnového a platebního charakteru (devizové

kurzy, úrokové míry, poplatky, daně)

Dopad cel Cena textilu

Domácí nabídka

A

Cena po zavedení cla

clo B

C

G

0

E

D

Cena bez cla

F

světová cena

Importy po zavedení cla Q1S

Q2S

domácí poptávka

Q2D Q1D

Množství textilu

importy bez cla

Přebytek spotřebitele Přebytek výrobce Vládní příjem Celkový přebytek

Před zavedením cla

Po zavedení cla

Změna

A+B+C+D+E+F G žádný A+B+C+D+E+F+G

A+B C+G E A+B+C+E+G

-(C+D+E+F) +C +E -(D+F)

Plochy D a F ukazují pokles celkového přebytku a náklady mrtvé váhy zavedení cla

Smluvní nástroje vnější HOPO  obchodní smlouvy – rámcová úmluva mezi zeměmi v

oblasti vzájemných hospodářských styků  obchodní dohody – ekvivalent obchodní smlouvy ale v méně obecné rovině  platební dohody SMLUVNÍ NÁSTROJE MOHOU PŘERŮST V MEZINÁRODNÍ OBCHODNÍ ORGANIZACE (např. GATT, WTO, EHS, APEC, NAFTA atd.)

Vnitřní a vnější rovnováha  vnitřní a vnější rovnováha může znamenat souhlasné

ale i konfliktní cíle  vnitřní rovnováha jako Y na úrovni Y*  vnější rovnováha jako cílová hodnota běžného účtu PB (viz magický 4-úhelník)  vývoz je veličinou nezávislou na domácím Y  dovoz s rostoucím domácím Y roste a naopak

Vnitřní a vnější rovnováha BÚ (+)

3

4 cílové saldo BÚ (vnější rovnováha)

2

1

0

Y

BÚ (-)

Y*

1. 2. 3. 4.

def. BÚ + inflační mezera def. BÚ + recesní mezera přeb.BÚ + recesní mezera přeb. BÚ + inflační mezera

Jaká opatření zvolit k nastolení vnitřní a vnější rovnováhy? 1

2

3

4

nepředstavuje konfliktní situaci – restriktivní politika (FP či MP) sníží inflaci i důchod, s poklesem Y se zlepší saldo BÚ, neboť klesne objem dovozů – vláda může uplatnit opatření měnící výdaje problém: expanzivní politika sice zvýší Y, ale s ním vzrostou i dovozy, čímž se saldo BÚ ještě zhorší – je nutno uplatnit politiku přesunující výdaje opět není problém – expanzivní politika zvýší Y a s ním i dovozy, saldo BÚ se zhorší – politika měnící výdaje problém: restriktivní politika sníží Y a s ním sníží i dovozy, přebytek BÚ bude ještě vyšší – politika přesunující výdaje

Opatření měnící a přesunující výdaje Opatření měnící výdaje – jde pouze o změnu velikosti výdajů, uplatňují se v případě nekonfliktních situací – viz. 1 a 3, restriktivní a expanzivní politika Opatření přesunující výdaje – cílem je přesunout výdaje od zboží zahraničního k domácímu nebo naopak, uplatňují se v případě konfliktních situací – viz. 2 a 4, cla, kvóty, změny devizového kurzu atd.

Strukturální a regionální politika

Strukturální politika  jde o působení vlády na trzích s cílem zmírnit dopady měnící 

  



se struktury ekonomiky struktura ekonomiky – podle podílů odvětví na tvorbě HDP nebo na zaměstnanosti základní členění: zemědělství (A), průmysl (I), služby (S), neboli sektor: primární, sekundární a terciární původní struktura ekonomiky: A,I,S – tj. s nejvyšším podílem zemědělství a nejnižším podílem služeb na HDP i zaměstnanosti moderní struktura: S,I,A – HDP je dnes ve vyspělých zemích ze 70 % i více tvořen službami

Strukturální změny  strukturální změny souvisí s ekonomickým vývojem  strukturální změna = změna struktury HDP i zaměstnanosti,

tj. změna významnosti jednotlivých sektorů v ekonomice  jsou provázeny krátkodobým hospodářským propadem a růstem nezaměstnanosti  dlouhodobě velmi žádoucí, neboť vedou k vyšší efektivitě ekonomických procesů  strukturální krize – v případě delší dobu trvajícího poklesu hospodářství v souvislostí se strukturální změnou

Faktory strukturálních změn Vnitřní faktory  přicházejí ze strany poptávky nebo nabídky  poptávka – zpravidla změna preferencí spotřebitelů, změna disponibilního důchodu domácností, změna relativních cen zboží a služeb  nabídka – především inovace Vnější faktory  změny devizového kurzu, změny cen vstupů a produkce na světových trzích  ale i hospodářská politika státu (fiskální i monetární)

Přístupy státu ke strukturální politice Liberální přístup:  strukturální změny jsou vnímány jako přirozený proces na trzích – zásahy státu jsou zde nepatřičné nebo dokonce škodlivé Intervencionistický přístup:  zásah státu jako oprávněný, neboť na trzích převažují nedokonalosti a strnulosti

Typy strukturální politiky Podpora poražených – vláda aktivně pomáhá odvětvím, kde dochází ke strukturálním krizím – cílem je zabránit ekonomické krizi a následné politické destabilizaci – riziko: vyhoví-li vláda „hlasité“ skupině, pak těžko obhájí, proč jiným nepomáhá 2. Vybírání vítězů – smyslem je identifikovat obory s vysokým potenciálem růstu a ty podporovat s cílem zvýšit budoucí konkurenceschopnost země – nejčastěji podpora výzkumné a inovační činnosti 3. Nové strategie – široká prorůstová politika – odstranění selektivních podpor a podpora celkové konkurenceschopnosti země (např. investice do vzdělání, podpora mobility pracovní síly, investice do infrastruktury, tvorba příznivého podnikatelského prostředí apod.) 1.

Oblasti působení strukturální politiky  zemědělská – argumenty pro: soběstačnost v produkci





 

potravin, rozdrobenost zemědělské výroby, stabilizace cen zemědělské produkce atd. průmyslová – zpravidla ztotožněna s politikou podpory poražených regionální – podpora regionům postižených strukturální krizí (např. podpora vzniku průmyslových zón v oblastech s vysokou UNE) dopravní – zajištění dopravní obslužnosti podpora malého a středního podnikání – malé firmy jsou vystaveny vyšším rizikům než velké

Nástroje strukturální politiky  dotace

 daňová zvýhodnění  snadnější přístup k úvěrům  regulace cen  speciální fondy  licence  vývozní a dovozní kvóty  státní zakázky

 cla  mimotarifní překážky  vyrovnávací platby

Problémy strukturální politiky  aktivizace zájmových skupin – státní podporu si zajistí ten,

kdo nejvíce křičí – např. zemědělci: malá, ale dobře organizovaná skupina  efektivita – za jakou cenu bylo dosaženo stanoveného cíle?  politika podpory poražených – zakonzervování statutu quo, prodlužování agónie neperspektivních odvětví, která stejně skončí – další ztráta efektivity  informační asymetrie – ten, kdo je lépe informovaný o možnosti státní podpory, má vyšší šanci ji získat

Regionální politika  cílem je zabezpečit stírání rozdílů v ekonomické vyspělosti     

jednotlivých regionů v současnosti velmi moderní na bázi Evropské unie... ...viz nejrůznější fondy soudržnosti apod. co je zdrojem ekonomických rozdílů mezi regiony? je žádoucí usilovat o to, aby se tyto rozdíly vyrovnaly? není to na úkor efektivnosti a konkurenceschopnosti?

Nástroje regionální politiky  podobné jako u strukturální politiky  rozdíl pouze v jiné formě „zacílení“ – strukturální politika na

odvětví, regionální politika na regiony  dotace, podpory, daňové úlevy atd.

Pro a proti regionální politiky Pro:  udržení zaměstnanosti v „postižených“ regionech zabrání vysídlování  udržení sociálního smíru mezi regiony  snižování zátěže životního prostředí (menší potřeba přepravy surovin, zboží, osob) Proti:  vyspělé regiony dotují méně vyspělé...  ...vyrovnání rozdílů může nabýt podoby zchudnutí vyspělých a nikoli zbohatnutí chudých  neefektivnost – když dostanu dotaci jen proto, že podnikám v chudém regionu, získávám neoprávněnou výhodu oproti ostatním

Přerozdělovací a sociální politika

Přerozdělovací (důchodová) politika Základní problém = nerovnost v bohatství a v rozdělování  rozdělování – výsledkem toku důchodů vlastníkům výrobních faktorů – tento tok se děje na základě tržních principů  souvisí s produktivitou VF  produktivita VF ovlivněna: vzděláním, schopnostmi, dovednostmi → nerovnost v rozdělování logickým výsledkem nerovnosti v lidských vlastnostech  je nerovnost spravedlivá? → „věčný“ konflikt mezi efektivností a rovností

Měření nerovnosti  Lorenzova křivka – rozdělení důchodů mezi jednotlivými

percentily domácností, které jsou seřazeny od nejchudších po nejbohatší  Giniho koeficient – vychází z Lorenzovy křivky, udává poměr plochy mezi skutečnou a nivelizovanou Lorenzovou křivkou a plochy pod nivelizovanou Lorenzovou křivkou - nabývá hodnot od 0 do 1, blíží-li se hodnota nule, pak existuje nízká nerovnost v rozdělování, pokud jedničce, pak existuje vysoká nerovnost v rozdělováníi

Lorenzova křivka 100 LC – důsledek přerozdělení

% důchodu

nivelizovaná LC

LC – tržní rozdělování

0

% domácností

100

Nástroje přerozdělování  daně – především progresivní  sociální zabezpečení – jako protiváha daním  minimální mzda – jako garance vyšších příjmů nízkopříjmové

pracovní síle

Stát blahobytu (welfare state)  různé typy státu blahobytu  anglo-saský typ státu blahobytu – důraz na schopnost zajistit

si blahobyt vlastními silami – zodpovědnost za sebe sama případně za rodinné příslušníky – stát se „má postarat“ až ve chvíli, kdy je objektivně vyloučeno postarat se o sebe vlastními silami  skandinávský typ státu blahobytu – důraz na paternalistický stát, vysoký stupeň přerozdělování, silné sociální jistoty, veřejné služby, vysoký podíl sociálních výdajů na HDP apod.

Problémy přerozdělovací politiky  vytváření závislosti na vládě – vláda si „kupuje“ voliče za

sliby sociálních jistot a blahobytu – obzvláště patrné v současné ČR  neefektivnost – přerozdělování může působit demotivačně – pokles ekonomické aktivity: „proč bych se měl snažit, když mi to stát sebere a rozdá nefachčenkům?“  nižší výkonnost ekonomiky – není však jednoznačně prokázáno – Švédsko je příkladem, kde jde skloubit vysoký stupeň přerozdělování se solidní výkonností ekonomiky

Rozdělení příjmů v ČR

Rozdělení příjmů v ČR

Rozdělení příjmů v ČR

Rozdělení příjmů v ČR

Rozdělení příjmů v ČR

Rozdělení příjmů v ČR

Rozdělení příjmů v ČR

Sociální politika Funkce sociální politiky:  ochranná – zmírnění důsledků sociálních událostí (UNE, nemoc, stáří apod.)  přerozdělovací – zmírnění nerovností v rozdělování důchodů  homogenizační – spojena s přerozdělovací funkcí avšak jde o širší pojem, netýká se jen příjmů, ale životních podmínek jako celku  stimulační – podpora žádoucího jednání jednotlivců a skupin  preventivní – dbá na to, aby k nežádoucím sociálním situacím nedocházelo

Typy sociální politiky reziduální (liberální) – důraz na svobodu a zodpovědnost individua, spoléhá na trh, jeho instituce a rodinu a až když selžou, má přijít na řadu stát 2. korporativní – sociální potřeby mají být prvotně uspokojovány prostřednictvím pracovního výkonu a zásluh – větší role státu oproti reziduálnímu 3. redistribuční – stát má dominantní úlohu v sociální oblasti 1.

Subjekty a objekty sociální politiky Subjekty:  stát a jeho orgány – parlament, vláda  zaměstnavatelé – povinni zabezpečovat opatření stanovená státem, což je určité povinné minimum – zaměstnavatelé mohou svým zaměstnancům poskytovat sociální služby nad tento rámec – otázka image firmy  další instituce – odbory, komory, svazy, církve apod. Objekty:  oblast práce – regulace trhu práce, pracovních podmínek, vztahů mezi zaměstnavateli a zaměstnanci, sociální diskriminace  sociální zabezpečení – sociální transfery (přímé a nepřímé), sociální služby

Principy sociální politiky  princip sociální spravedlnosti – nejstarší princip, snaží se o

něj každý stát, ale otázka, co je spravedlivé...  princip solidarity – pomocí redistribuce, je solidarita spojena s povinností nebo dobrovolností?  princip subsidiarity – založen na tom, že každý má nejprve pomoci sám sobě  princip participace – otázka šancí každého podílet se na fungování společnosti

Nástroje sociální politiky  právní a jiné normy, na které navazují:  sociální příjmy  sociální služby  věcné dávky

 účelové půjčky  úlevy a výhody apod.