Důchodová politika – součást hospodářské politiky státu Kdo se těší z vyrobeného HDP? 1.Měření důchodů a nerovností 2.Rovnost a efektivita 3. Zdroje nerovností Důchod a bohatství charakterizují ekonomické postavení jedince ve společnosti Důchod – celkové množství peněz, které osoba nebo domácnost obdrží z a dané období – jde o tokovou veličinu Důchod – mzdy a vlastnické důchody ( renta,úrok, dividenda, transferové platby) Důchod lze rozdělit do tří částí – pracovní důchod, vlastnický důchod a transferové platby
Bohatství – čistá hodnota aktiv vlastnění k určitému okamžiku je to stavová veličina – je to rozdílů mezi aktivy pasivy druhy bohatství-domy, auta, půda, účty, akcie
Bohatství -Hmotné a finanční
Disponibilní důchod= důchod po odečtení daní plus transferové platby Nerovnosti mezi důchodovými, příjmovými třídami a jejich měření: Poměrem důchodu na HDP Příklad nerovnosti : 20% chudých nedostane 20% HDP ale jen 4% ke znázornění stupňů nerovnosti slouží
Lorenzova křivka
Rovnostářská Lorenzova křivka
Měření nerovnosti a) Lorenzova křivka b) Giniho koeficient c) Robin Hood Index d) kvantilová rozdělení
Giniho koeficient je míra nerovnosti odvozená od Lorenzovy křivky. Udává
vztah mezi velikostí plochy mezi skutečnou a nivelizovanou Lorenzovou křivkou a celkovou plochou pod nivelizovanou Lorenzovou křivkou. Tedy, čím vyšší je hodnota Ginniho koeficientu, tím vyšší je důchodová nerovnost.
Robin Hood Index říká, kolik příjmů by bylo třeba přerozdělit, aby měli všichni stejně vysoké příjmy.
Pomocí kvantilových rozdělení jsme schopní vyjádřit strukturu rozvrstvení příjmů intervalově. Jako příklad takového vyjádření uvádíme dvě tabulky. První udává srovnání podílu jednotlivých kvintilů domácností seřazených podle příjmu na celkových příjmech pro SRN, USA a ČSFR v polovině osmdesátých let. Druhá tabulka znázorňuje vývoj rozdělení příjmů domácností na jednoho člena v Československu a později v ČR mezi lety 1988-1996.
Tabulka1
příjem/země
USA
SRN ČSFR
1.kvintil
4,7
6,8 11,1
2.kvintil
11,0
12,7 15,7
3.kvintil
17,4
17,8 19,3
4.kvintil
25,0
24,1 23,0
5.kvintil
41,9
38,7 30,9
Pramen: Michal, J.Š.: Komparativní hospodářské systémy, Karolinum 1994
Tabulka 2 příjem na osobu
1988
1992
1993
1994
1996
1.kvintil
11,7
11,9
10,1
9,9
9,8
2.kvintil
15,7
15,0
13,8
13,3
13,4
3.kvintil
19,3
17,7
16,9
16,9
16,9
4.kvintil
23,0
21,4
21,2
21,7
21,9
5.kvintil
30,9
34,0
38,0
38,2
38,0
Celkem
100
100
100
100
100
Gini koeficient
20,4
22,6
27,1
28,2
28,1
Robin Hood ind.
13,9
15,4
19,2
19,9
19,9
Měření chudoby a politika rozdělování Měření chudoby, je možné ji vyčíslovat jako: a) počet resp. podíl domácností, nacházejících se pod zákonnou hranicí životního minima, které zakládá v ČR nárok na výplatu sociálních dávek b) podíl domácností majících příjem nižší než polovina mediánu což je často používaný indikátor zejména v EU c) na základě subjektivních odhadů domácností - tzv. subjektivní chudoba. Je zajímavé, že ve vyspělých zemích i v ČR se do takto odhadované chudoby samo zařazují domácnosti do přibližně 75% průměrného příjmu v dané zemi. (Blíže viz Večerník, Erbenová 1999).
Kriteria spravedlnosti a rozdělování Prvním možným kriteriem je rozdělování podle vlastnictví a plodů vlastní práce. V extrémě liberálním pojetí,přestavovaném např. R. Nozickem je často citovaným výrazem věta W. Sumnera, že ...”opilec ve strouze je přesně tam, kde má být. Jakékoliv přerozdělování je tedy nespravedlivé.
Za další možné kriterium je možno zvolit Benthamovo utilitaristické tvrzení, že přerozdělování je spravedlivé, pokud ztráta užitku zdaňovaného je nižší, než nárůst užitku osoby směrem k níž se přerozděluje. Pro Rawlse je kriteriem spravedlnosti maximální možná míra rovnosti, která ještě nevede ke ztrátě užitku obdarovávaného (při vysoké míře zdanění upadá motivace k práci zdaňovaného individua tak rychle, že to vede k poklesu daní). Pro Marxe je potom ideálem spravedlnosti absolutní rovnost v příjmech
Legenda ke grafu: N – Nozick B – Bentham R – Rawls M – Marx
Efektivita a rovnost Rovnost lze definovat celou řadou způsobů, z nichž se zmíním o následujících čtyřech: 1) rovnost definována rovností užitků, 2) rovnost definována rovností příjmů, 3) rovnost definována rovností majetku, 4) rovnost definována rovností příležitostí.
1)Rovnost definována na bázi rovnosti užitku se vyskytuje například ve výše zmíněném konceptu egalitaristářské funkce blahobytu. Ta je založena na principu minimalizace rozdílů užitku jednotlivých členů společnosti jednotlivých spotřebitelů. Vyskytuje se zde problém porovnání užitků Spotřebitel je schopen maximálně porovnat dvě vlastní spotřebitelské varianty, ale nedokáže spolehlivě říci, zda jedna táž,spotřebitelská situace přinese vyšší užitek jednomu či druhému spotřebiteli.
.
2)Definice rovnosti na bázi příjmů . Míru rovnosti je možné poměrně snadno zjistit různými statistickými metodami, o nichž bude řeč dále, avšak nelze ji jednoznačně vysvětlit a obhájit teoreticky.
má opačný problém než definice na bázi užitku Je to dáno nedokonalým vztahem mezi příjmy a užitkem spotřebitele, který může mít mnohem vyšší užitek při dosahování nižších příjmů, než při příjmech vyšších. To je dáno tím, že spotřebitelův užitek je ovlivněn celou řadou faktorů, které nelze měřit penězi – příjmem.
3) definice rovnosti je rovnost na základě současné hodnoty majetku (za majetek jsou počítány i příjmy). Jedná se o rozšíření definice předchozí. Je přesnější, avšak její naplnění v reálném světě podstatně náročnější. Ze státních statistik lze totiž s celkem vysokou spolehlivostí zjistit data o výši (a tedy i rozložení) příjmů, avšak informace o rozložení majetku jsou nedostupné.
4) Rovnost na základě stejné příležitosti pro všechny. Stejné příležitosti pro všechny lze dosahovat relativně dobře nastavením právního rámce a zajištěním vymahatelnosti práva. Zdroje nerovnosti První vychází z biologické odlišnosti lidí, kdy každý člověk, ať již ho nazveme spotřebitelem nebo pracovní silou, má jiný vrozený potenciál, a tedy ne každý může při plném využití všech svých možností dosahovat stejně vysokých výkonů. Druhý nejčastější argument vychází z historicko-sociálních podmínek. Synové a dcery úspěšných rodičů (úspěšných v ekonomickém i sociálním slova smyslu) mají výhodu oproti jejich vrstevníkům z méně úspěšných rodin. Nerovnosti v pracovním důchodu: Rozdíly ve vzdělání V povolání V intenzitě práce Nerovnosti ve vlastnickém důchodu: dědictví úspory a přejímání rizika
Efektivita a společnost Přesuneme-li se na úroveň celé ekonomiky, je pojem efektivita ještě mnohem komplikovanější. To proto, že cílem podniku je pouze dosahovat zisk, který je možné úspěšně měřit, kdežto cílem společnosti je dosahování blahobytu, jehož měření je vždy závislé na subjektivním přesvědčení toho, kdo blahobyt měří.
Paretovská efektivita Z důvodu nejednoznačného vymezení blahobytu je hojně užíván koncept paretovské efektivity. Def.: Ekonomika je pareto-efektivní, jestliže neexistuje spotřebitel, který může zlepšit svou individuální situaci, aniž by situace kohokoli jiného byla zhoršena. Jinými slovy, je-li možné provést směnu, po níž se zvýší užitek jednoho spotřebitele a ostatní budou mít užitek alespoň na úrovni, na které ho měli před transakcí, ekonomika není paretovsky efektivní, neboť lze dosáhnou paretovského zlepšení.
Def.: Paretovské zlepšení je taková změna stávající situace, při níž dojde ke zvýšení užitku jednoho spotřebitele a užitek ostatních spotřebitelů se nesníží. Dosáhne-li ekonomika paretovské efektivity, neznamená to zdaleka, že se nalézá v optimální situaci. Paretovská efektivita je totiž velmi závislá na počátečním rozdělení zdrojů.
Přestože je koncept paretovské efektivity v teorii hojně užívaný, v praktické politice se prakticky nedodržuje. Každá vláda, ať demokratická či totalitární, přistupuje k přerozdělování, při němž vždy existuje spotřebitel (a zpravidla jich bývá více než jeden), kterému se v důsledku státního zásahu snížil užitek. Přesto se ani v aplikované hospodářské politice paretovská efektivita zcela nezavrhuje. Vždy by se mělo zkoumat, která skupina obyvatel bude změnou negativně zasažena, a zda se radikálně nesníží jejich životní úroveň.
Vliv nerovnosti na efektivitu Existují v zásadě dva pohledy na vztah efektivity a rovnosti. Jedna teorie říká, že existuje striktní trade-off mezi efektivitou a rovností, tedy čím vyšší je rovnost, tím nižší je efektivita. Druhá teorie říká, že trade-off z mnoha důvodů selhává a příliš vysoká nerovnost podlamuje efektivitu.45 V následující části se pokusím nalézt zlom, kdy nerovnost přestává být efektivní. Zdroj : Samuelson Nordhaus str 639-653 DIPLOMOVÁ PRÁCE Efektivita versus rovnost Vypracoval: Petr Zámečník Konzultant: RNDr. Miron Tegze, CSc. Akademický rok: 2000/2001
Důchodová politika – bohatství rovnost efektivita
Bohatých přibývá... Bohatých lidí, tedy lidí s investičním majetkem přesahujícím 1 mil. USD, ve světě přibylo. Uvádí to alespoň každoroční studie "World Wealth Report" vydávaná konzultantskou společností Capgemini a bankou Merrill Lynch. V roce 2006 se počet dolarových milionářů ve světě zvýšil o 8,3 % na 9,5 milionu osob. Z pohledu Evropana je smutné, že nejnižšího růstu počtu milionářů dosahuje právě Evropa. Počet bohatých lidí stoupl o pouhých 6,4 %, což je výrazně pod světovým průměrem. Přesto oproti roku 2005 došlo ke zlepšení - předloni se počet evropských milionářů zvýšil dokonce jen o 4,5 %.
