9. téma:Rozpočtová a fiskální politika – úvod do problematiky*) **) 9.1. Rozpočtová politika 9.2. Úvod do problematiky fiskální politiky ____ *) Viz 9. kap. učebnice; Dodatek I – P (povinně); IX. případová studie – P (povinně) **) Veškeré poznatky, obrázky, odkazy a citace jsou uvedené v učebnici. *
*
*
ad b.9.1. Rozpočtová x fiskální politika → pojmy blízké nikoliv však totožné • Rozdíly mezi fiskální a rozpočtovou politikou: o vychází z odlišných teoretických východisek, o mají odlišné zaměření, o jsou vykonávané odlišnými subjekty, o jejich vztah k rozpočtu je odlišný, o rovněž vztah k veřejným výdajům a o k veřejným příjmům. •
rozpočtová politika teoretická východiska zaměření kompetentní subjekty vztah k rozpočtu vztah k veřejným výdajům vztah k veřejným příjmům
klasické finance realizace alokačních a redistribučních záměrů ministerstvo financí vyrovnanost je prioritou
fiskální politika keynesiánské (funkční) finance makroekonomická stabilita a stimulace vláda vyrovnanost nemusí být prioritou
jako suma G a TR pouze G (Gc + Gi) daně (TA)
tzv. čisté daně (TA - TR)
• Cílem rozpočtové politiky je vybilancovanost veřejných výdajů a veřejných příjmů • Rozpočtová politika je úzce spojená s rozpočtovým procesem o fáze rozpočtového procesu: návrh, projednání, schválení, plnění, kontroly o zásady: reálnosti, úplnosti, dlouhodobé vyrovnanosti, publicity
•
Rozpočet: a) fond veřejných prostředků b) tok finančních prostředků • Různá hlediska definice rozpočtu o ekonomické – nástroj hospodářské politiky o účetní – finanční bilance příjmů a výdajů o právní – po schválení – zákon o časové – finanční plán stanovující objem a strukturu příjmů a výdajů
ad b.9.2. •
Fiskální politika - „mladší“ pojem - produkt tzv. funkčních (keynesiánských) financí • Definice fiskální politiky – proces ovlivňování makroekonomických veličin fiskálními nástroji (veřejnými výdaji, příjmy, saldem) • Diskuse o tom: o zda je fiskální politika vůbec účinná o zda je (či není) účinnější než měnová politika
• Dle tzv. funkčních financí – mají fiskální nástroje multiplikační efekt* * Multiplikační efekt – jde o předpokládanou změnu endogenní (závislé) proměnné v důsledku jednotkové změny exogenní (nezávislé) proměnné v modelu
• K ilustraci tohoto vlivu lze použít následující model Y = C + I + G + NX , kde C - značí soukromou spotřebu, I - značí soukromé investice, G - jsou vládní výdaje na nákup statků a služeb, tj. [Gc + + Gi], NX - je saldo zahraničního obchodu.
• V rámci veřejných financí lze uvést multiplikátory a) výdajový b)daňový demultiplikátor c) multiplikátor vyrovnaného rozpočtu
ad a) výdajový multiplikátor (jak se změní produkt při jednotkové změně výdajů) Y = C + I +G Jelikož spotřeba (C ) je funkcí důchodu, lze zapsat, že: C = a + cY Po dosazení této spotřeby do předchozí rovnice a po úpravách dospějeme k závěru, že: 1 Y= (a + I + G) 1− c Chceme-li zjistit, jakým způsobem jednotkový přírůstek (G) ovlivní výsledný produkt (Y), derivujeme podle (G):
1 dY = dG 1− c Zlomek
1 1 − c
výdajový multiplikátor
označujeme jako
Ad b) daňový demultiplikátor (jak se změní produkt při jednotkové změně daní) o v případě tzv. autonomních daní (TA0) o v případě tzv. indukovaných daní (TA1) • Co je to autonomní daň (TA0) - snižuje důchod o pevnou částku
Y = C + I + G , kde
C = a + c(Y − TA0 ) Dosadíme do první rovnice a po úpravách získáme následující tvar:
1 Y= (a + I + G − cTA0 ) 1− c Chceme-li zjistit multiplikační účinky této daně, derivujeme podle TA0:
c dY = − dTA0 1− c c Zlomek − nazýváme daňovým 1− c demultiplikátorem
• Co je to indukovaná daň (TA1)? - závisí nejen na sazbě, ale i na důchodu
C = a + c(1 − t )Y Po dosazení do původní rovnice získáme následující vyjádření vlivu této daně na produkt:
1 Y= (a + I + G) 1 − c(1 − t ) Daňový demultiplikátor nelze vypočítat, neboť indukovaná daň není exogenní veličinou (je závislá na jiné proměnné) v rámci tohoto modelu, tj. na důchodu (Y) Dochází k modifikaci výdajového multiplikátoru:
1 dY = dG 1 − c (1 − t )
Ad c) multiplikátor vyrovnaného rozpočtu o rostou výdaje → rostou příjmy (daně) o - růst výdajů je plně kryt růstem daní Multiplikátor vyrovnaného rozpočtu
dG = dTA 0 1 dY = dG 1− c a
c dY = − dTA 0 1− c Lze odvodit:
1 c dY = dG = − dTA0 1− c 1− c Po úpravě (tj. po dosazení výdajového multiplikátoru):
1 c dY = dG − dG 1− c 1− c
1− c dY = dG = 1dG 1− c Důchod se tedy zvýší o přírůstek vládních výdajů a multiplikátor vyrovnaného rozpočtu se rovná 1
Uvážíme-li uvalení indukovaných daní, nikoliv tedy autonomního zdanění, dojde i k modifikaci podoby multiplikátoru vyrovnaného rozpočtu a ke změně jeho hodnoty – bude nižší než 1:
1− c dY = dG 1 − c (1 − t )
• Fiskální opatření: o tzv. diskreční opatření; žádají zvláštní zásahy (intervence) vlády, mají jednorázový charakter a časová zpoždění (jde o změny v daňových sazbách, o zavedení nových daní, změny ve struktuře anebo v objemu veřejných výdajů, apod.), o tzv. automatické (vestavěné) stabilizátory; působí po svém schválení a zabudování do systému automaticky, dlouhodobě a hlavně proticyklicky (jde o systém sociálních dávek, podpory v nezaměstnanosti, progresivní důchodové zdanění apod.).
• Fiskální opatření mohou být: o expanzivní o restriktivní • Jak zjistit zda vládní opatření mají expanzivní nebo restriktivní charakter? o použitím modelu IS – LM o použitím modelu AS – AD
Ad IS – LM model úroková sazba i
úroková sazba i LM
LM
E1
i1 i0 i2
i1
E0
IS1
E2
i0
IS0
E1 E0
IS1 IS0
IS2 Q2
Q0 Q1 reálný produkt Q
reálný produkt Q
•
Fiskální expanze posune křivku IS0 doprava, tj. do IS1
•
Sklon křivky LM ovlivňuje účinnost fiskální politiky
•
Fiskální restrikce posune křivku IS0 doleva, tj. do IS2
•
Tento graf znázorňuje tzv. monetaristický případ ukazující, že veškeré vyvolané zvýšení agregátní poptávky se projeví pouze v růstu nominální úrokové míry
ad AS – AD model P
AD1
AD2
AD3
AD4 AS
P4
E4 E3
P3 E2 P2
E1
P1 Y1
Y2
Y3
Y4
Y
Vysvětlení: Pro posun z AD1 do AD2 je dY > dP; pro stejný posun z AD3 do AD4 je dY < dP.
Efekt vytlačování (crowding out efekt) AS
p cenová hladina
AD = AD 1
E0 =E1
0
Q = Q1
reálný výstup Q
• přímé x nepřímé nástroje fiskální politiky přímé nástroje nepřímé nástroje
fiskální expanze fiskální restrikce zvýšení vládních snížení vládních výdajů (G) výdajů (G) snížení daní (TA) zvýšení daní (TA)
• Hypotéza tzv. neoricardiánské ekvivalence C = f (Y − T − D ) , kde (1) C – reálná spotřeba (Y-T) – reálný disponibilní důchod T – daně D – deficit Deficit lze definovat jako:
D = G − T , kde (2) G - vládní výdaje
Dosadíme-li rovnici (2) do rovnice (1), zjistíme, že daně jsou neutrální vůči reálné spotřebě. - pod vlivem racionálních očekávání se zvýšení disponibilního důchodu soukromého sektoru v důsledku snížení daní promítne do růstu soukromých úspor, nikoliv do spotřeby.
Domácí úkoly: 1) Pojmy „rozpočtová“ a „fiskální“ politika nejsou totožné. Která z následujících odpovědí odpovídá podstatě a zaměření rozpočtové politiky: a) cílem této politiky je schodkový rozpočet b) tato politika je doménou centrální banky c) cílem této politiky je fiskální expanze d) tuto politiku provádí ministerstvo financí e) cílem této politiky je vyrovnanost státního rozpočtu 2) Při analýze charakteru a účinnosti fiskální politiky v modelu AS - AD platí: a) fiskální restrikce se projeví posunem křivky AD vpravo b) fiskální restrikce se projeví posunem křivky AS vpravo c) fiskální expanze se projeví posunem křivky AD vpravo d) o účinnosti fiskální politiky rozhoduje sklon křivky AD d) o účinnosti fiskální politiky rozhoduje sklon křivky AS
Řešení:
1) d, e 2) c, e
