5 Trh práce a politika zaměstnanosti

III/5 Trh práce a politika zaměstnanosti

III/5 Trh práce a politika zaměstnanosti Cíl kapitoly Seznámit vedoucí úředníky územních samosprávných celků s problematikou trhu práce a politikou zaměstnanosti v ČR. Je všeobecně uznáváno, že lidské zdroje jsou dnes rozhodujícím faktorem rozvoje každého územního celku. Jejich význam přitom stále roste, a to jak postupným zvyšováním úlohy „znalostí“ v hospodářské i sociální oblasti, tak i v důsledku postupující globalizace, která rychle propojuje regionální i národní trhy práce. Více než kdykoliv předtím tak na významu získává kvalifikace pracovní síly a její celková flexibilita, neboť právě tyto parametry jsou schopny výrazným způsobem determinovat další celkový rozvoj každého regionu. 5.1 Legislativní úprava v oblasti zaměstnanosti v České republice Zabezpečování státní politiky zaměstnanosti, jejímž cílem je dosažení plné zaměstnanosti a ochrana proti nezaměstnanosti, upravuje v podmínkách České republiky nový Zákon o zaměstnanosti, a to v souladu s právem Evropských společenství. Státní politika zaměstnanosti Státní politika zaměstnanosti v České republice zahrnuje zejména: • zabezpečování práva na zaměstnání, • sledování a vyhodnocování situace na trhu práce, zpracovávání prognóz a koncepcí zaměstnanosti a rozvoje lidských zdrojů, • koordinaci opatření v oblasti zaměstnanosti a rozvoje lidských zdrojů, a to v souladu s evropskou strategií zaměstnanosti, • tvorbu a koordinaci jednotlivých programů a opatření k zajištění priorit v oblasti zaměstnanosti a rozvoje lidských zdrojů, • uplatňování aktivní politiky zaměstnanosti, • tvorbu a zapojení do mezinárodních programů souvisejících s rozvojem zaměstnanosti a lidských zdrojů na úseku trhu práce, • hospodaření s prostředky na politiku zaměstnanosti, • poskytování informačních, poradenských a zprostředkovatelských služeb na trhu práce, • poskytování podpory v nezaměstnanosti a podpory při rekvalifikaci, • opatření na podporu a dosažení rovného zacházení s muži a ženami, s osobami bez ohledu na jejich rasový a etnický původ, s osobami se zdravotním postižením a s dalšími skupinami osob, které mají ztížené postavení na trhu práce, • opatření pro zaměstnávání fyzických osob se zdravotním postižením a dalších skupin fyzických osob, které mají ztížené postavení na trhu práce, • usměrňování zaměstnávání pracovních sil ze zahraničí na území České republiky a z území České republiky do zahraničí. Státní politiku zaměstnanosti vytváří stát a podílejí se na ní další subjekty činné na trhu práce, zejména zaměstnavatelé a odborové organizace. Státní správu v oblasti státní politiky zaměstnanosti v České republice vykonávají Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR a úřady práce. 155

III Oblast rozvoje lidských zdrojů

Právo na zaměstnání Právem na zaměstnání je právo fyzické osoby, která chce a může pracovat a o práci se uchází, na zaměstnání v pracovněprávním vztahu a a na zprostředkování zaměstnání. Fyzická osoba má právo si sama svobodně zvolit a zabezpečit zaměstnání a vykonávat je na celém území České republiky, nebo si může zabezpečit zaměstnání v zahraničí. Účastníkům právních vztahů je zakázáno činit nabídky zaměstnání, které mají diskriminační charakter, nejsou v souladu s pracovněprávními nebo služebními předpisy nebo odporují dobrým mravům. Zaměstnavatel nesmí při výběru zaměstnanců vyžadovat informace týkající se národnosti, rasového nebo etnického původu, politických postojů, členství v odborových organizacích, náboženství, filozofického přesvědčení, sexuální orientace a ani informace, které odporují dobrým mravům, a osobní údaje, které neslouží k plnění povinností zaměstnavatele stanovených zvláštním právním předpisem. Fyzická osoba má právo na zprostředkování vhodného zaměstnání: • které zakládá povinnost odvádět pojistné na důchodové pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti, • jehož délka pracovní doby činí nejméně 80 % stanovené týdenní pracovní doby, • které je sjednáno na dobu neurčitou, nebo na dobu určitou delší než 3 měsíce a • které odpovídá zdravotní způsobilosti fyzické osoby a pokud možno její kvalifikaci, schopnostem, dosavadní délce doby zaměstnání, možnosti ubytování a dopravní dosažitelnosti zaměstnání. Zprostředkování zaměstnání Zprostředkováním zaměstnání se rozumí: • vyhledání zaměstnání pro fyzickou osobu, která se o práci uchází, a vyhledání zaměstnanců pro zaměstnavatele, který hledá nové pracovní síly, • zaměstnávání fyzických osob za účelem výkonu jejich práce pro uživatele, kterým se rozumí jiná právnická nebo fyzická osoba, která práci přiděluje a dohlíží na její provedení • poradenská a informační činnost v oblasti pracovních příležitostí. Úřady práce zprostředkovávají zaměstnání podle právních předpisů Evropských společenství, upravujících volný pohyb osob. Zprostředkování zaměstnání úřady práce je bezplatné. Při zprostředkování zaměstnání se věnuje zvýšená péče uchazečům o zaměstnání, kteří ji pro svůj zdravotní stav, věk, péči o dítě nebo z jiných vážných důvodů potřebují. Jsou to zejména: • fyzické osoby se zdravotním postižením, • fyzické osoby do 25 let věku, • absolventi vysokých škol po dobu 2 let po úspěšném ukončení studia, nejdéle však do 30 let věku, • těhotné ženy, kojící ženy a matky do devátého měsíce po porodu, • fyzické osoby pečující o dítě do 15 let věku, • fyzické osoby starší 50 let věku, • fyzické osoby, které jsou vedeny v evidenci uchazečů o zaměstnání déle než 6 měsíců, • fyzické osoby, které potřebují zvláštní pomoc; to jsou např. osoby společensky nepřizpůsobené, po ukončení výkonu trestu odnětí svobody či osoby ze sociokulturně znevýhodněného prostředí. 156


Úřad práce ve spolupráci s těmito uchazeči může vypracovat individuální akční plán směřující ke zvýšení možnosti jejich uplatnění na trhu práce; uchazečům o zaměstnání mladším 25 let a absolventům škol (do dvou let po ukončení školy) je úřad práce povinen vypracování tohoto plánu nabídnout. Obsahem individuálního akčního plánu je zejména stanovení postupu a časového harmonogramu plnění jednotlivých opatření ke zvýšení možnosti uplatnění uchazeče o zaměstnání na trhu práce, a to v souladu s dosaženou kvalifikací a možnostmi a schopnostmi uchazeče o zaměstnání. Podpora v nezaměstnanosti a podpora při rekvalifikaci Nárok na podporu v nezaměstnanosti má uchazeč o zaměstnání, který: • vykonával v délce alespoň 12 měsíců v tzv. „ rozhodném období“ zaměstnání nebo jinou výdělečnou činnost, zakládající povinnost odvádět pojistné na důchodové pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti, • požádal úřad práce, u kterého je veden v evidenci uchazečů o zaměstnání, o poskytnutí podpory v nezaměstnanosti a • ke dni, k němuž má být podpora v nezaměstnanosti přiznána, není poživatelem starobního důchodu. Rozhodným obdobím pro posuzování nároků na podporu v nezaměstnanosti a podporu při rekvalifikaci jsou poslední 3 roky před zařazením do evidence uchazečů o zaměstnání. Do předchozího zaměstnání se započítává i tzv. „náhradní doba zaměstnání“, za niž se považuje doba: • přípravy osoby se zdravotním postižením k práci, • pobírání plného invalidního důchodu, • výkonu vojenské základní (náhradní) služby, • výkonu civilní služby, • osobní péče o dítě ve věku do 4 let nebo o dítě ve věku do 18 let, je-li dlouhodobě těžce zdravotně postižené a vyžaduje mimořádnou péči, • osobní péče o převážně nebo úplně bezmocnou fyzickou osobu nebo částečně bezmocnou fyzickou osobu starší 80 let, pokud s uchazečem o zaměstnání trvale žije a společně uhrazují náklady na své potřeby; tyto podmínky se nevyžadují, jde-li osobu, která se pro účely důchodového pojištění považuje za osobu blízkou, • výkonu dlouhodobé dobrovolnické služby v rozsahu překračujícím v průměru alespoň 20 hodin v kalendářním týdnu na základě smlouvy dobrovolníka s vysílající organizací, které byla udělena akreditace Ministerstvem vnitra. Podpora v nezaměstnanosti náleží uchazeči o zaměstnání ode dne podání písemné žádosti o její přiznání, a to po tzv. „podpůrčí dobu“. Ta činí u uchazeče o zaměstnání: • do 50 let věku 6 měsíců, • od 50 do 55 let věku 9 měsíců, • nad 55 let věku 12 měsíců. Rozhodující pro stanovení délky podpůrčí doby je věk uchazeče o zaměstnání dosažený ke dni podání žádosti o podporu v nezaměstnanosti. Podmínkou pro poskytování podpory v nezaměstnanosti po dobu 9 měsíců je celková doba účasti na důchodovém pojištění v délce alespoň 25 roků a pro poskytování podpory v nezaměstnanosti po dobu 12 měsíců celková doba účasti na důchodovém pojištění v délce alespoň 30 roků. Uchazeči o zaměstnání ve věku nad 55 let, který neprokáže celkovou dobu účasti na důchodovém pojištění v délce alespoň 157


30 roků, avšak prokáže celkovou dobu účasti na důchodovém pojištění v délce alespoň 25 roků, náleží podpora v nezaměstnanosti po dobu 9 měsíců. Splnění podmínky celkové doby účasti na důchodovém pojištění prokazuje uchazeč o zaměstnání. Výše podpory v nezaměstnanosti a podpory při rekvalifikaci se stanoví procentní sazbou z průměrného měsíčního čistého výdělku, který byl u uchazeče o zaměstnání zjištěn a naposledy používán pro pracovněprávní účely v jeho posledním zaměstnání. U uchazeče o zaměstnání, který naposledy před zařazením do evidence uchazečů o zaměstnání vykonával samostatnou výdělečnou činnost, se stanoví procentní sazbou z posledního vyměřovacího základu v rozhodném období přepočteného na 1 kalendářní měsíc. Procentní sazba podpory v nezaměstnanosti činí první 3 měsíce podpůrčí doby 50 % a po zbývající podpůrčí dobu 45 % průměrného měsíčního čistého výdělku nebo vyměřovacího základu. Procentní sazba podpory při rekvalifikaci činí 60 % průměrného měsíčního čistého výdělku nebo vyměřovacího základu. Maximální výše podpory v nezaměstnanosti činí 2,5 násobek částky životního minima platného pro jednotlivého občana staršího 26 let věku ke dni podání žádosti o podporu v nezaměstnanosti, při rekvalifikaci pak 2,8 násobek částky životního minima platného pro jednotlivého občana staršího 26 let věku ke dni nástupu na rekvalifikaci. 5.2 Aktivní politika zaměstnanosti Aktivní politika zaměstnanosti (dále APZ) je souhrn opatření směřujících k zajištění maximálně možné úrovně zaměstnanosti. Zabezpečují ji Ministerstvo práce a sociálních věcí a úřady práce. Nástroje, jimiž je realizována aktivní politika zaměstnanosti, jsou zejména: a) rekvalifikace, a) investiční pobídky, b) veřejně prospěšné práce, c) společensky účelná pracovní místa, d) překlenovací příspěvek, e) příspěvek na dopravu zaměstnanců, f) příspěvek na zapracování, g) příspěvek při přechodu na nový podnikatelský program. Součástí opatření APZ je rovněž poradenství pro volbu povolání a pro zprostředkování vhodného zaměstnání, dále podpora zaměstnávání osob se zdravotním postižením a také cílené programy k řešení zaměstnanosti. APZ je financována z prostředků státního rozpočtu. Vybrané nástroje APZ lze charakterizovat takto: Rekvalifikací se rozumí získání nové kvalifikace nebo rozšíření stávající kvalifikace uchazeče o zaměstnání nebo zájemce o zaměstnání. Při určování obsahu a rozsahu rekvalifikace se vychází z dosavadní kvalifikace, zdravotního stavu, schopností a zkušeností fyzické osoby, která má být rekvalifikována formou získání nových teoretických znalostí a praktických dovedností v rámci dalšího profesního vzdělávání. Rekvalifikaci může provádět pouze akreditované zařízení a vzdělávací nebo zdravotnické zařízení, které má akreditované vzdělávací programy. Investiční pobídky jsou nástrojem aktivní politiky zaměstnanosti, kterým se u vybraného zaměstnavatele hmotně podporuje vytváření nových pracovních míst nebo rekvalifikace či školení nových zaměstnanců. Školením se v tomto případě rozumí teoretické a praktické vzdělávání, získávání znalostí a dovedností pro pracovní zařazení zaměstnanců, které odpovídají 158


požadavkům stanoveným zaměstnavatelem. Školení může být zajišťováno i zaměstnavatelem. Hmotná podpora na vytváření nových pracovních míst může být poskytnuta zaměstnavateli, který vytvoří nová pracovní místa v územní oblasti, ve které průměrná míra nezaměstnanosti za 2 ukončená pololetí předcházející datu předložení záměru zaměstnavatele získat investiční pobídky dosahuje nejméně průměrné míry nezaměstnanosti v České republice. Veřejně prospěšnými pracemi se rozumí časově omezené pracovní příležitosti spočívající zejména v údržbě veřejných prostranství, úklidu a údržbě veřejných budov a komunikací nebo jiných obdobných činnostech ve prospěch obcí nebo ve prospěch státních nebo jiných obecně prospěšných institucí, které vytváří zaměstnavatel nejdéle na 12 po sobě jdoucích kalendářních měsíců, a to i opakovaně, k pracovnímu umístění uchazečů o zaměstnání. Pracovní příležitosti jsou vytvářeny na základě dohody s úřadem práce, který na ně může zaměstnavateli poskytnout příspěvek. Ten lze poskytnout až do výše skutečně vyplacených mzdových nákladů na zaměstnance umístěného na tyto práce, včetně pojistného na sociální zabezpečení a státní politiku zaměstnanosti a pojistného na všeobecné zdravotní pojištění, které zaměstnavatel odvedl z vyměřovacího základu tohoto zaměstnance. Společensky účelnými pracovními místy se rozumí pracovní místa, která zaměstnavatel zřizuje na základě dohody s úřadem práce a obsazuje je uchazeči o zaměstnání, kterým nelze zajistit pracovní uplatnění jiným způsobem. Společensky účelným pracovním místem je i pracovní místo, které zřídil po dohodě s úřadem práce uchazeč o zaměstnání za účelem výkonu samostatné výdělečné činnosti. Na společensky účelná pracovní místa může úřad práce poskytnout příspěvek. Má-li být zřízeno více než 5 pracovních míst, je úřad práce povinen vyžádat si vypracování odborného posudku. Překlenovací příspěvek může úřad práce poskytnout osobě samostatně výdělečně činné, která přestala být uchazečem o zaměstnání a které byl poskytnut příspěvek v rámci institutu společensky účelných pracovních míst. Příspěvek se poskytuje nejdéle po dobu 3 měsíců, v měsíční výši rovnající se polovině částky životního minima platného pro jednotlivého občana staršího 26 let ke dni uzavření dohody Příspěvek na dopravu zaměstnanců může úřad práce poskytnout zaměstnavateli na základě s ním uzavřené dohody, pokud zaměstnavatel zabezpečuje každodenní dopravu svých zaměstnanců do zaměstnání a ze zaměstnání v případech, kdy hromadnými dopravními prostředky prokazatelně není provozována doprava v rozsahu odpovídajícím potřebám zaměstnavatele. Příspěvek může být poskytnut i v případě, kdy zaměstnavatel zajišťuje dopravu svých zaměstnanců s těžším zdravotním postižením, kteří vzhledem ke svému zdravotnímu stavu nemohou využít dopravy hromadnými dopravními prostředky. Poskytuje se maximálně ve výši 50 % nákladů vynaložených na dopravu zaměstnanců. U dopravy zaměstnanců s těžším zdravotním postižením se příspěvek poskytuje ve výši 100 % nákladů. Příspěvek na zapracování může úřad práce poskytnout zaměstnavateli na základě s ním uzavřené dohody, pokud zaměstnavatel přijímá do pracovního poměru uchazeče o zaměstnání, kterému úřad práce věnuje zvýšenou péči. Příspěvek lze poskytovat maximálně po dobu 3 měsíců, přičemž měsíční příspěvek na jednoho zaměstnance může činit nejvýše polovinu minimální mzdy. Příspěvek při přechodu na nový podnikatelský program může úřad práce poskytnout zaměstnavateli na základě s ním uzavřené dohody, pokud zaměstnavatel přechází na nový podnikatelský program a z tohoto důvodu nemůže zabezpečit pro své zaměstnance práci v rozsahu stanovené týdenní pracovní doby. Příspěvek lze poskytovat na částečnou úhradu

159


náhrady mzdy, která zaměstnancům přísluší podle pracovněprávních předpisů, a to po dobu maximálně 6 měsíců. Měsíční příspěvek na jednoho zaměstnance může činit nejvýše polovinu minimální mzdy. Evropský sociální fond Vstup České republiky do Evropské unie umožnil využívat finanční prostředky Evropských strukturálních fondů, které jsou určeny ke snižování rozdílů v životní úrovni v jednotlivých regionech Evropské unie. Jedním z těchto fondů je Evropský sociální fond (ESF), který je zaměřen na zvyšování úrovně zaměstnanosti, podporu zaměstnatelnosti pracovní síly, na rozvoj podnikání a na podporu rovných příležitostí na trhu práce. Pro čerpání prostředků z Evropských strukturálních fondů musí mít každá členská země vypracovány programové dokumenty, které schvaluje Evropská komise. Základním programovým dokumentem pro čerpání finančních prostředků z ESF v oblasti zaměstnanosti a rozvoje lidských zdrojů je v České republice tzv. Operační program Rozvoj lidských zdrojů, v němž jsou stanoveny tato základní priority: 1. aktivní politika zaměstnanosti, 2. sociální integrace a rovnost příležitostí, 3. rozvoj celoživotního učení, 4. adaptabilita podnikání. V rámci těchto priorit bylo určeno celkem deset opatření, v nichž je možno za finanční pomoci ze zdrojů EU zlepšovat situaci na trhu práce v ČR. Jedná se o: • posílení aktivní politiky zaměstnanosti při zaměstnávání uchazečů a zájemců o zaměstnání, • modernizace veřejných služeb zaměstnanosti, • integrace specifických skupin obyvatelstva ohrožených sociální exkluzí, • rovné příležitosti pro muže a ženy, • posílení kapacity poskytovatelů sociálních služeb, • zkvalitňování vzdělávání ve školách a školských zařízeních a rozvoj podpůrných systémů ve vzdělávání, • podpora terciárního vzdělání, výzkumu a vývoje, • rozvoj dalšího profesního vzdělávání, • zvýšení adaptability zaměstnavatelů a zaměstnanců na změny ekonomických a technologických podmínek, podpora konkurenceschopnosti, • specifické vzdělávání. 5.3 Vývoj na trhu práce v České republice Po roce 1989 došlo v české ekonomice k rozsáhlým přesunům pracovních sil. Nejvíce postiženo bylo odvětví zemědělství a lesnictví, kde v průběhu let 1989 až 2003 zanikly přibližně dvě třetiny z původního počtu pracovních míst. V oborech průmyslové výroby úbytek dosáhl téměř 30 %. Naproti tomu ve stavebnictví se počet pracovníků zvýšil o zhruba 7 % a v odvětvích terciární sféry o 15 %. Celkově se však úhrnná zaměstnanost ve státě v průběhu uplynulých 14 let snížila o více než 600 tis. osob. Přestože sektorová skladba zaměstnanosti v ČR se v průběhu devadesátých let zřetelně přiblížila struktuře běžné v hospodářsky vyspělých zemích se stabilizovanou tržní ekonomikou, od stavu převládajícího v EU se stále výrazně odlišuje. Na rozdíl od většiny ostatních nově 160


přistoupivších zemí ale největší problém u nás nepředstavuje primární sféra ekonomiky, tedy zemědělství. Podíl této části národního hospodářství na úhrnné zaměstnanosti je v ČR jen o málo vyšší než v EU jako celku. Problémem ČR je spíše stále mimořádně vysoká zaměstnanost v sekundárním sektoru ekonomiky, tedy v odvětvích průmyslu a stavebnictví. Zatímco v ČR v této části národního hospodářství pracuje stále ještě celých 40 % z úhrnného počtu pracovníků, ve členských státech Unie dosahuje zmíněný podíl hodnot nejčastěji na úrovni přibližně 25 %. Ani v těch zemích Unie, kde je sekundární sektor zastoupen nejsilněji (Portugalsko, Německo a Itálie), se na úhrnné zaměstnanosti nepodílí více než jen zhruba jednou třetinou. Přestože podíl pracovníků v sekundárním sektoru ekonomiky v ČR stále klesá, stavu běžnému v Unii se příliš nepřibližuje. V některých zemích EU, především v sousedním Rakousku a Německu, se totiž zastoupení sekundární sféry na úhrnné zaměstnanosti snižuje ještě výrazněji než u nás. Pokles stavů pracovníků v sekundární sféře ekonomiky je jev obecný a dochází k němu ve většině evropských vyspělých ekonomik. Zdá se, že technologická inovace v průmyslu všude způsobuje snižování náročnosti těchto výrob na pracovní sílu, a to jak na její množství, tak bohužel často i na její kvalifikaci. Pracovní síla uvolňovaná z prvních dvou sektorů ekonomiky nachází uplatnění v odvětvích terciární sféry. Ve všech skutečně vyspělých zemích světa právě tato část ekonomiky dnes soustřeďuje nadpoloviční většinu pracovních míst, přičemž její podíl obvykle dále roste. Například po roce 1980 bylo v zemích EU zřízeno v terciáru téměř 40 mil. nových pracovních míst, což představuje nárůst o více než polovinu původního stavu. Počet pracovních míst v terciární sféře se sice i v ČR zvyšoval už v průběhu osmdesátých let, v porovnání s trendem v zemích EU se ovšem jednalo o nárůst velmi malý. V roce 1990 dosahoval podíl terciáru na úhrnné zaměstnanosti v ČR pouze hodnoty 42,2 %, zatímco ve všech zemích Unie s výjimkou Řecka a Portugalska vysoce přesahoval 50 %, přičemž v řadě z nich se již tehdy blížil 70 %. Přestože do konce roku 2002 se podíl terciární sféry na celkové zaměstnanosti u nás zvýšil až na 55 % a ze zemí EU jsme předstihli Portugalsko, nelze tvrdit, že by se jednalo o rozvoj dostatečně intenzivní. Nejde přitom pouze o to, že ve většině členských států počet míst v terciární sféře rostl ještě výrazněji než v ČR; podstatné je především to, že u nás byl zmíněný nárůst podílu terciáru na úhrnné zaměstnanosti v NH způsoben ani ne tak vlastním rozvojem odvětví terciární sféry, jako spíše celkovým poklesem zaměstnanosti v ostatních odvětvích národního hospodářství. K 31. 3. 2004 bylo na úřadech práce v ČR evidováno celkem 559,8 tis. osob a míra nezaměstnanosti dosáhla hodnoty 10,7 %. K témuž datu bylo registrováno celkem 42,4 tis. volných pracovních míst; na každé z nich tedy připadlo asi 13 uchazečů. Z regionálního hlediska územím s nejvyšší evidovanou nezaměstnaností je dlouhodobě oblast Ústeckého kraje, hlavně okresy Most, Teplice, Chomutov a Louny a území Moravskoslezského kraje, zejména okresy Karviná, Ostrava a Bruntál. Kvalifikační skladba nezaměstnaných se v ČR výrazně odlišuje od kvalifikační skladby zaměstnanosti. V evidenci úřadů práce výrazně převládají lidé s nižší kvalifikací. Přes 30 % z nich má pouze základní vzdělání, přes 40 % střední vzdělání bez maturity (včetně vyučených), 25 % má střední vzdělání s maturitou a pouze asi 3 % z evidovaných vykazuje vysokoškolské vzdělání. Z hlediska mezinárodních srovnání je dnešní míra nezaměstnanosti v ČR již značná.

161


Tab. 1: Vývoj nezaměstnanosti v České republice v letech 1990 – 2003 (stav k 31.12.2003) Období 1990 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004*

Počet nezaměstnaných 39379 221749 134788 185216 166480 153041 186339 268902 386918 487623 457369 461923 514435 542420 559822

Počet volných pracovních míst 57616 48402 79422 53938 75936 88047 83976 62284 37641 35117 52060 52084 40651 40188 42406

Počet nezaměstnaných na 1 volné pracovní místo 0,7 4,6 1,7 3,4 2,2 1,7 2,2 4,3 10,3 13,9 8,8 8,9 12,7 13,5 13,2

Míra nezaměstnanosti 0,7 4,1 2,6 3,5 3,2 2,9 3,5 5,2 7,5 9,4 8,8 8,9 9,8 10,3 10,7

Pramen: Správa služeb zaměstnanosti MPSV ČR * stav k 31.3.2004

Kontrolní otázky 1. Definujte státní politiku zaměstnanosti a její hlavní oblasti. 2. Jak je v ČR řešena podpora v nezaměstnanosti a podpora při rekvalifikaci. 3. Vymezte aktivní politiku zaměstnanosti a její nástroje. 4. Objasněte význam Evropského sociálního fondu. 5. Stručně popište vývoj na trhu práce v ČR. Použitá a doporučená literatura BERKA, J. Výběrové soupisy pracovních sil v ČSFR. Statistika. 1992, Ročník 29, č. 7, s. 289-294. FRÝDMANOVÁ, M. Terminologie trhu práce. VÚPSV, Praha, 1993. 9 s. HEBÁK, P. Statistická data a jejich vypovídací schopnost. Statistika. 2002, ročník 39, č. 1, s. 26-30. KOTÝNKOVÁ, M., NĚMEC, O. Lidské zdroje na trhu práce. NEWTON College, a.s., Praha, 2003. 199 s. KNOLL, O. Metodické problémy některých statistik trhu práce a možnosti jejich využití. Praha: Výzkumný ústav práce a sociálních věcí, 1993. 18 s. MAREŠ, P. Nezaměstnanost jako sociální problém. Praha: Sociologické nakladatelství, 1994. 151 s. MATOUŠKOVÁ, M., MEJSTŘÍK, B., MAKALOUŠ I. Výběrové šetření pracovních sil v České republice. Statistika, 1994. Ročník 27, č. 5, s. 193 - 203. SIROVÁTKA, T. Politika pracovního trhu. Brno: Vydavatelství Masarykovy university, 1995. 172 s. SIROVÁTKA, T. a kol. Problémy trhu práce a politiky zaměstnanosti. Brno a Praha, 2003. 154 s.

162

5 Trh práce a politika zaměstnanosti

Recommend Documents