Základy ekonomie I Téma č. 1: Úvod do ekonomie Petr Musil
Základní info ke kurzu literatura: v zásadě jakákoli učebnice základního
kurzu ekonomie, resp. makroekonomie, my budeme vycházet z: Musil, P., Fuchs, K., Franc, A., Grigarčíková, Š.: Ekonomie. Vydavatelství Aleš Čeněk, Plzeň, 2008. ISBN 978-80-7380-126-7 Samuelson, P.A., Nordhaus, W. D.: Ekonomie. 2. vydání, Praha, 1995, ISBN 80-205-0494-X (nebo jakékoli jiné vydání) ppt prezentace v ISu ve studijních materiálech kontakt:
[email protected], icq: 248 255 927
Cíl kurzu osvojení základních pojmů ekonomie (zde
zaměření na makro) pochopení základních ekonomických souvislostí schopnost porozumět textům, které sdělují něco o vývoji národního hospodářství, základních makroagregátů, hospodářské politice a vnějších ekonomických vztazích
nebojte se kdykoli na cokoli zeptat
Struktura kurzu Co je ekonomie Stručný vývoj ekonomického myšlení Makroekonomické agregáty Agregátní poptávka, agregátní nabídka Hospodářská politika státu Peníze, bankovní soustava Vnější ekonomické vztahy
Co je ekonomie? Ekonomie = věda, která zkoumá, jak jednotlivé subjekty (domácnosti, firmy či vlády) využívají vzácné zdroje k výrobě statků a služeb, pomocí nichž uspokojují své potřeby => věda o lidském jednání při rozhodování o co nejefektivnějším uspokojení lidských potřeb
Cílem ekonomie není poskytovat návod k tomu, jak se rozhodovat, ale vysvětlit, proč se lidé rozhodují tak, jak se rozhodují Mikroekonomie vs. makroekonomie... na jedné straně Pozitivní ekonomie vs. normativní ekonomie... na straně druhé
Co je makroekonomie Makroekonomie = ta část ekonomie, která se zabývá chováním národního hospodářství jako celku Mikroekonomie = ta část ekonomie, která se zabývá chováním jednotlivých prvků v rámci hospodářství mikro: kdo, co a pro koho, resp. věda o efektivním využívání vzácných zdrojů na úrovni jednotlivců, domácností, firem makro: jak chování jednotlivců, domácností, firem souvisí (ovlivňuje) s hospodářstvím jako celkem
Co zkoumá makroekonomie chování (vývoj) hospodářství jako celku v centru pozornosti: tzv. makroekonomické
agregáty, a sice: hrubý domácí produkt (HDP) – základní ukazatel výkonnosti ekonomiky nezaměstnanost – základní ukazatel trhu práce inflace – ukazatel, jímž se měří vývoj cenové hladiny vnější rovnováha – souvislosti platební bilance (sledování vnějších ekonomických vztahů)
Co zkoumá makroekonomie předmětem makra není pouhé statistické
sledování makroagregátů, ale: nalézt odpovědi na otázky, jako např.: co je zdrojem růstu HDP, proč se střídají období vysoké a nízké nezaměstnaností, co je příčinou a důsledkem inflace, jak spolu souvisí inflace a nezaměstnanost, jak spolu souvisí vnější rovnováha a devizový kurz, jaká je role státu v ekonomice atd. atd. odpovědi lze nalézt pomocí ekonomických modelů – jejich zobecnění vede k formulaci nové teorie případně k přehodnocení teorie dosavadní
Proč je dobré studovat makroekonomii? pochopíme-li teoretické vysvětlení reálných ekonomických
jevů, pak jsme schopni pochopit, proč se v ekonomice děje to, co se děje abychom dokázali formovat fundované názory na reálné ekonomické dění aby nás nebylo snadné „oblafnout“ před volbami líbivými sliby politiků abychom dokázali domýšlet do důsledků, co se stane, když... abychom pochopili, že vše souvisí se vším a neexistuje jediné dobré a univerzální řešení negativních ekonomických jevů abychom si byli vědomi, že nic není zadarmo a že co se dnes může zdát jako snadno řešitelné se zítra může ukázat jako nejhorší ze všech možných řešení atd.
Vývoj ekonomického myšlení pro lepší pochopení (makro)ekonomie se jako
výhodnější jeví znalost vývoje ekonomického myšlení ekonomie sice relativně mladá věda (cca 230 let), ale ekonomické myšlení staré jako lidstvo samo
Antika Xenofon (430 – 355 BC): spis „Oikonomikos“ –
pojednání o ideálním uspořádání ekonomiky Aristoteles (384 – 322 BC): rozlišoval ekonomiku a chrematistiku ekonomika – nauka o reálném hospodářství chrematistika – nauka o peněžní stránce hospodářství společný rys: odmítání lichvy; naturální hospodářství
Středověk Tomáš Akvinský (1225 – 1274): učení o
„spravedlivé ceně“, která: má zohledňovat výrobní náklady a přiměřený zisk lichva i nadále nepřípustná směna nesmí být zdrojem obohacení jedněch na úkor druhých
Merkantilismus období od pol. 14. století do 1776 – dominantní
směr ekonomického myšlení podstata: bohatství ztotožněno s penězi (drahým kovem), tedy: země je tím bohatší, čím více drahého kovu (zlata) je schopna nahromadit zdroje získávání zlata: těžba získání kolonií s nalezišti zlata zahraniční obchod
Implementace merkantilismu do praxe zahraniční obchod chápán jako hra s nulovým
součtem – tj. vydělají na něm jen ty země, které mají aktivní obchodní bilanci státní podpora exportu bránění importu – především luxusního zboží jako káva, čaj, koření apod., ale: podpora importu surovin, potravin a dalšího zboží, které mělo v konečném důsledku zlepšit exportní pozici země
Důsledky merkantilismu nárůst protekcionismu v zahraničním obchodě mylné chápání toho, co je bohatstvím národa (země) v konečném důsledku nezbohatl nikdo – k čemu je
dobré hromadit zlato (peníze), když za ně nesmíte koupit užitečné zboží? – „raději umřít hladem než dovézt bagetu z Francie“ J.B.Colbert – francouzský ministr financí za Ludvíka XIV. – praktické prosazování merkantilismu vedlo k devastaci domácích zemědělců důvod pro vznik nových proudů v ekonomickém myšlení
Fyziokraté a filosofové přirozených zákonů Fyziokratismus – filosofický proud charakteristický
pro Francii 18. stol. vše má svůj přirozený řád a jakékoli snahy jej narušovat zvnějšku jsou škodlivé pojem „laissez-faire“ [lesefér] = nechat být, nechat plynout zdrojem bohatství je zemědělství Francois Quesnay [fransoa kené] (1694-1774) – ekonomická tabulka – koloběh hospodářství Anne Robert Turgot [tyrgo] (1727-1781) – přiznával i průmyslu podíl na tvorbě bohatství
Fyziokraté a filosofové přirozených zákonů Británie: především John Locke, Thomas Hobbes a
David Hume David Hume (1711 – 1776) – tzv. „Humův zákon“ – uvědomění si souvislosti mezi množstvím zlata v oběhu a úrovní cenové hladiny Fyziokraté a filosofové přirozených zákonů jsou předchůdci Klasické školy politické ekonomie, která ovládla ekonomické myšlení na příštích 150 let
Klasická škola politické ekonomie vznik ekonomie jako vědy zdroj bohatství národa = množství statků a služeb,
které je národ schopen vyprodukovat, respektive spotřebovat liberální makroekonomický proud Adam Smith (1723 – 1790) – skotský filosof největší dílo: „Pojednání o podstatě a původu
bohatství národů“ (On the Wealth of Nations, 1776) – komplexní dílo, popisující veškeré do té doby známé ekonomické jevy teorie absolutních výhod v mezinárodním obchodě neviditelná ruka trhu
Klasická škola politické ekonomie David Ricardo (1772 – 1823) „Zásady politické ekonomie a zdanění“ (1817) teorie komparativních výhod v mezinárodním
obchodě
Další představitelé: Thomas Robert Malthus (1766 – 1834) – „On the Principles of Population“ John Stuart Mill (1806 – 1873) – „Zásady politické ekonomie“ Frédéric Bastiat (1801 – 1850) – „Co je vidět a co není vidět“
Hlavní myšlenky a praktické provádění KŠPE zdrojem růstu bohatství je dělba práce a akumulace
kapitálu liberalismus – tj. stát nemá nijak zasahovat do tržních transakcí role státu – zajištění vnitřní a vnější bezpečnosti a dbaní na dodržování přirozeného řádu odbourávání překážek v mezinár. obchodě (CobdenChevalierova smlouva mezi UK a FRA, zrušení obilních zákonů v UK apod.) období 19. století = období nebývalé prosperity (zejména v UK a dalších zemí, které přijaly hodnoty klasického liberalismu)
Neoklasická škola vrcholné období: posl. třetina 19. stol. – do WW II narozdíl od KŠPE – mikroekonomický proud, ale stále proud liberální důraz na mezní veličiny (zrod moderní
mikroekonomie) hlavní představitelé: 19. stol.: Alfred Marshall, Vilfredo Pareto, Carl Menger, W.H.Gossen, Léon Walras, W.S. Jevons 20. stol.: Ludwig von Mises, F.A. von Hayek, M.N. Rothbard atd. neoklas. se rozvětvila do mnoha dílčích škol: Cambridgeská, Lausanská, Rakouská, Americká
Odklon od klasické ekonomie přelom 19. a 20. stol. ve znamení stále větších
hospodářských výkyvů – hlubší a delší recese nárůst všeobecného přesvědčení, že klasická ekonomie není schopna vysvětlit reálné jevy odklon od liberálních hodnot a nárůst víry ve schopnosti státu ve skutečnosti: vznik cenových rigidit, trhům bylo bráněno v autoregulaci – desinterpretace příčin hospodářských krizí definitivní odklon od KE: Velká hospodářská krize 30. let 20. stol. – zrod nového proudu – „keynesiánství“
Keynesiánství příčiny Velké krize vidí v nedostatečné agregátní
poptávce – je ji třeba zvyšovat, a to: pomocí vládních nákupů a uvolněné měnové politiky (tj. držet nízko úrokové sazby) nárůst státního intervencionismu hlavní proud po WW II 70. léta 20. století: ropné šoky – současně pokles HDP a růst cenové hladiny – keynes. neschopno vysvětlit opětovný příklon k liberálním proudům: monetarismus, škola racionálních očekávání, ekonomie strany nabídky
Keynesiánství hlavní představitelé. John Maynard Keynes (1883 – 1946) – „Obecná teorie úroku, zaměstnanosti a peněz“ Paul Anthony Samuelson (1915 – 2009) – světoznámá učebnice „Ekonomie“ John Hicks (1904 – 1989)
Monetarismus, škola racionálních očekávání, ekonomie strany nabídky společné rysy: renesance liberálních hodnot odklon do státního intervencionismu důraz na osobní svobodu a odpovědnost jednotlivce Monetarismus: důraz na úlohu peněz v ekonomice a na cenovou stabilitu Milton Friedman (1912 – 2006) – teorie adaptivních očekávání Škola racionálních očekávání: navíc oproti monetarismu – důraz na stabilní a transparentní pravidla Robert Lucas (*1937), Edmund Phelps (*1933) - teorie racionálních očekávání Ekonomie strany nabídky: souvislost zdanění a ekonomické aktivity Arthur Laffer (*1940) – Lafferova křivka – míra zdanění vs. daňový výnos
Současnost ve znamení desetiletí trvajícího střetu škol
vycházejících z klasické ekonomie a z keynesiánství nová klasická ekonomie – Robert Barro (*1944) Rakouská škola – Izrael Kirzner, Murray N. Rothbard new keynesians (novokeynesiánci) – Mankiw, Romer, Stiglitz, Švejnar
České ekonomické myšlení před vznikem ČSR: F. L. Chleborád, Albín Bráf atd. První republika: Karel Engliš Alois Rašín Po WW II: Ota Šik Po 1989: Václav Klaus, Tomáš Ježek, Jan Švejnar, Valtr Komárek, Milan Zelený
Předmět ekonomie ekonomie v zásadě řeší vztah mezi:
potřebami... které jsou neomezené zdroji... které slouží k uspokojení potřeb, ale jsou omezené
...tedy jak s omezeným množstvím zdrojů uspokojit co nejvíce potřeb, respektive jak určité množství potřeb uspokojit s co nejmenším množstvím zdrojů => problém efektivnosti
Statky a služby = zboží slouží k uspokojení potřeb jsou výsledkem předchozí činnosti k jejich výrobě jsou nutné zdroje (výrobní faktory):
práce kapitál půda na čem závisí, kolik zboží vyrobíme – jaké množství potřeb uspokojíme? na množství VF, které zapojíme do výroby na tom, jak efektivně (účinně) je umíme využít (technologická úroveň)
Objem vyrobeného výstupu za daných okolností a jsou-li zdroje využívány
efektivně, nemůžeme zvětšit celkový objem výstupu... ...můžeme pouze měnit strukturu výroby
hranice výrobních (produkčních) možností – PPF (Production Possibillity Frontier)
Hranice výrobních možností brambory 200
Robinson Crusoe na pustém ostrově produkuje maso a brambory
F B
Pokud by celý rok pouze pásl ovce, vyprodukoval by 100 kg masa (bod A), pokud by pracoval pouze na poli, sklidil by za rok 200 kg brambor (bod B)
C
180
E D
100
PPF
Robinson ale chce brambory i maso, nemůže mít však zároveň 200 kg brambor a 100 kg masa – svůj pracovní čas musí rozdělit (posun po PPF)
A 50
75
100
maso
PPF představuje veškeré vyrobené kombinace masa a brambor, při kterých Robinson využívá efektivně své zdroje Bod E představuje sice dostupnou, ne však efektivní kombinaci statků (Robinson se např. opaloval na pláži), bod F znamená nedostupné množství masa a brambor za daných okolností
Posun PPF brambory 200
Bude-li Robinson více pracovat, nebo zlepší-li způsob produkce masa a brambor, PPF se posune vpravo (může vyprodukovat více masa i brambor)
F B
Bude-li Robinson pracovat méně, nebo se zhorší jeho schopnosti produkce masa a brambor, PPF se posune vlevo (může vyprodukovat méně masa i brambor)
C
180
E D
100
PPF
PPF''
PPF'
A 50
75
100
maso
Proč jsou různé země různě bohaté? Protože: mají k dispozici různě velké objemy VF disponují různou schopností dané VF efektivně využívat existují různé politické režimy (demokracie jsou obecně ekonomicky vyspělejší) není všude stejně respektováno a vymáháno vlastnické právo existují různě vyspělé instituce (pravidla chování) přímý vliv na PPF daných zemí
