františka xavera šaldy Georg Friedrich HÄndel Julius Caesar

františka

xavera šaldy

Georg Friedrich HÄndel

Julius Caesar

am caesar.indd 1 žková azurová azurováVýtažková Výtažková purpurová purpurováVýtažková Výtažková žlutá žlutáVýtažková Výtažková černá černáPANTONE PANTONE 200 C

6.2.2009 15:03:1

JULIUS CAESAR

Georg Friedrich Händel

Julius Caesar Opera uváděna k 250. výročí úmrtí autora. Georg Friedrich Händel vytvořil dokonalou syntézu barokní hudby – využil německou strukturu, italskou zpěvnost a anglickou dramatičnost. Vždyť i umělecky ho můžeme řadit do pomyslného středu mezi Antonia Vivaldiho a Johanna Sebastiana Bacha.

Händlovo mládí Georg Friedrich Händel se narodil 23. února 1685 v německém městě Halle, narodil se ve stejný rok jako Johann Sebastian Bach. Vyrůstal v harmonickém rodinném prostředí – jeho otec, proslulý vévodský lazebník a chirurg se ve svých jednašedesáti letech oženil s třicetiletou Dorotheou, a za dva roky se jim narodil Georg Friedrich. Doma se pěstovala hudba, třebaže ne na takové úrovni jako v rodině Bachově či později Mozartově. Georg Friedrich navštěvoval latinskou školu, později gymnázium a práva na hallské univerzitě. V deseti letech hrál na varhany vévodovy z Weissenfelsu tak obdivuhodně, že vévoda navrhl otci, aby syna nechal studovat u proslulého hallského hudebníka Friedricha Wilhelma Zachowa. U něj se Händel zdokonalil ve hře na housle, kompozici, studoval literaturu pro klavichord a cembalo, miloval hru na hoboj. Zachow také zdokonalil Händlovu improvizační techniku, vedení generálbasu i umění fugy. V osmnácti letech se mladý muzikant vydal do Hamburku, německých Benátek, kde se záhy stal uznávaným operním cembalistou a v případě potřeby i dirigentem. Zde také napsal první dochovanou


6.2.2009 15:03:1

Georg Friedrich Händel operu Almira. Nejedná se však o originální operu, jde o běžnou dobovou skladbu, ve které zaznělo na pětatřicet německých a patnáct italských árií, taneční sarabandy či chacony.

Cesta od světa Hamburské divadlo ale zkrachovalo, proto se roku 1706 vypravil Händel do Itálie – země opery. Ve Florencii poznal mistra bel canta Alessandra Sacarlattiho a pod jeho vlivem začal psát kantáty pro sólový hlas a obligátní nástroje. Ve Florencii také vznikla úspěšná opera Rodrigo. V následujících letech navštívil skladatel papežský Řím a Benátky, kde zaznamenal ohromný úspěch s operou Agrippina. Po italském období odešel pětadvacetiletý skladatel coby dvorní kapelník do Hanoveru, tam ale neplnil své povinnosti, okouzlil ho totiž Londýn, který poprvé navštívil v roce 1711. Po dvouletém působení u významného hanoverského kurfiřta Ernsta Augusta odešel do půlmilionové metropole nad Temží, kde žili takoví umělci a vědci jako Locke, Humme, Newton, Swift, Fielding či Purcell. Händel vnesl do poněkud ustálých ostrovních hudebních vod svěží vánek středomoří. Opera Rinaldo mu přinesla obrovský úspěch, a Händelovi se díky ní otevřel královský dvůr. Po smrti královny Anny na anglický trůn dosedl hanoverský kurfiřt, kralující nyní pod jménem Jiří I. Vznikla zde i slavná Vodní hudba, která zaznívala při velkolepých královských vyjížďkách po Temži. Svědčí o tom i dobová novinová zpráva: „Plavidel bylo tolik, že takřka zaplavila celou řeku. Loď jednoho z městských cechů pojala na padesát hudebníků s nejrůznějšími nástroji. Zatímco se společnost nechala bez veslování unášet přílivem až do Chelsea, hráli tito po celou cestu nejvybranější symfonie pana Händela, komponované výhradně k této příležitosti.“

Velký medvěd Rok 1720 byl pro Händela jedním z vrcholů kariéry – stal se hudebním ředitelem čerstvě založené Royal Academy of Music, a první premiérou v Královské


6.2.2009 15:03:1

JULIUS CAESAR opeře se stala opera Radamisto. Místa v divadle byla přeplácena, šlechta se drala i na galerii a při velké árii Ombra, cara ombra obecenstvo bouřlivě tleskalo, bez ohledu na přítomnost krále, což bylo normálně pokládáno za urážku. Tak Královská opera v Londýně se Královská opera stala sídlem italské opery v Anglii. Hrály se tu postupně opery Muzio Scevola, Floridante, Ottone, Flavio, Julius Caesar, Tamerlano, Rodelinda. Nejúspěšnější a nejvypjatější ale byla opera Julius Caesar. Händel na díle pracoval již v roce 1723, ale několikrát ho přepracovával, než se opera z antickým námětem o lásce nejkrásnější ženy Egypta Kleopatry a římského vojevůdce Julia Caesara dočkala premiéry. Ta se uskutečnila 20. února 1724 v Royal Academy of Music. V následujícím desetiletí tedy Händel neměl konkurenci, roku 1726 získal dokonce anglickou státní příslušnost, byl na vrcholu tvůrčích sil, plný fyzické i psychické síly. Milovník Händelovy hudby Romain Rolland o něm píše jako o „velkém medvědovi“: „...Byl obrovský, široký, tlustý, s velkýma rukama i nohama, s obrovskými rameny a stehny. Jeho ruce byly tak tučné, že kosti v mase mizely a tvořily se důlky. Měl křivé nohy a chodil těžce a kolébavě, velmi vzpřímen s hlavou hozenou na zad, s ohromnou bílou parukou, jejíž kadeře spadaly těžce na ramena. Jeho dlouhý obličej s dvojitými tvářemi, s trojnásobnou bradou, s širokým velkým rovným nosem a s červenýma ušima se ztrácel v tuku, měl podobu koňskou, později býčí. Díval se lidem přímo do obličeje s šelmovským zábleskem v pevném pohledu a s uštěpačným úsměvem kolem velkých, jemně rýsovaných úst. Jeho vzhled byl impozantní a veselý. Když se usmíval, z jeho těžkopádné a vážné postavy vyzařoval jas inteligence a ducha tak, jako když slunce prorazí mrak.“


6.2.2009 15:03:1

Georg Friedrich Händel Každý úspěch má ale zpravidla za následek konkurenci, proti Händelovi byl do Londýna pozván Giovanni Battista Buonocini. Opera se začala stávat senzací a zábavou a nároky na úroveň byly nevalné.

Soumrak italské opery Roku 1728 vznikla slavná Gay-Papuschova Žebrácká opera, což zrovna nebyla voda na Händelův mlýn. Jednalo se o parodii na tehdejší společenský život a tudíž i na vše italské, imitovala známé operní melodie (včetně z Händelova Rinalda). Ve stejném roce z ekonomických důvodů zrušili Královskou operu, ale Händel spolu s ředitelem Heideggerem založili New Royal Academy of Music, ve které pořád ještě s úspěchem – i když ne už triumfálním – uvedli celou řadu dalších oper (Lotario, Poro, Ezio, Admeto...), ale anglické publikum již o italskou operu nejevilo zájem. I přes úspěch oper Orlando a Ariana došlo ke krachu druhé královské opery a Händel celý soubor přestěhoval do divadla Covent Garden. Ani zde se mu už příliš nedařilo – slavného kastráta Farinelliho mu „vzala“ konkurenční Šlechtická opera. Marný boj o italskou operu v Anglii skončil v roce 1737, kdy Händela postihl srdeční infarkt, proto se vzdal vedení opery a naprosto vyčerpán odjel do Cách, kde znovu nabyl sil.

Mesiáš a jiné kantáty Ve čtyřicátých letech, po infarktu, začal Händel mnohem silněji uvažovat o smyslu lidského bytí, a začal se věnovat převážně oratorní tvorbě na starozákonní témata. Psal v angličtině. Vznikla velkolepá díla jako Samuel a Izrael v Egyptě. Roku 1741 vznikl slavný Mesiáš, o kterém se mluvilo jako o revoluci, o osm let později spatřila světlo světa slavná Hudba k ohňostroji. Znovunabytou pozici anglického skladatele číslo jedna ale Händel dlouho neužil. V roce 1750 navštívil naposledy své rodné město Halle, následující rok těžce one-


6.2.2009 15:03:1

JULIUS CAESAR mocněl a začal ztrácet zrak. Podrobil se dlouhému léčení a dokonce dvěma neúspěšným šarlatánským operacím. Přesto diktoval svému příteli Smithovi své poslední dílo The Triumph of Time and Truth, čas od času hrál na varhany, jeho choroba se ale stupňovala. Bohatý život Georga Friedricha Händela se zakončil 4. dubna 1759.

Händelovo rodné město Halle

Händelovy opery a problém dnešní interpretace Celkový počet dochovaných skladeb Georga Friedricha Händela je ohromující – 617. Napsal na čtyřicet dva oper, sto kantát, dvacet komorních duet, jednadvacet varhaních koncertů, ale i osmnáct zvonkových skladeb a pětadvacet triových sonát. V Händelových operách hrála nejvýranější roli bohatá sólistická pěvecká technika. Notový zápis se zpravidla neshodoval s jeho provedením. Notace byla jen hrubým náčrtem skladby, jeho obrysové linie musel vyplnit, realizovat a případně ozdobit ornamenty improvizující interpret. V této disciplíně byli tehdejší umělci na rozdíl od nás dokonale vyškoleni, stejně jako uměli číst a hrát generálbas. Aby dnešní umělci mohli díla adekvátně provést, musí se opřít o znalosti vedení generálbasu, které musí doplnit o znalosti, zda jde o rané, střední či vrcholné baroko, zda provádí hudbu italskou, německou, francouzskou či anglickou. Ani dnešní nástroje nejsou stejné a improvizační technika je dnes naprosto odlišná od té barokní. Proto se dnešní provední barokní opery neobejde bez úprav. Pokus o autenticitu by jistě byl lahůdkou pro všechny milovníky opery, takový pokus by ale vyžadoval odborníky v orchestřišti, na jevišti, ale i v hledišti: pokud by se hrálo na dobové nástroje, byl by problém s jejich slyšitelností a laděním, pořídit nádhernou výpravu plnou scénických


6.2.2009 15:03:1

Georg Friedrich Händel kouzel a efektů by zas takový roblém nebyl. Ale hlavní a dnes již neřešitelný problém – tehdy zpíval kastrát.

Il castrato Neboli „evirato“ – zbavený mužství. V 16. století byl tento neporušený hlas používan výhradně k interpretaci církevní hudby, rozvoj opery v 17. století ale poskytl pro „mužský soprán“ nebo také „musico“, jak se kastrátům také říkalo, další prostor. Do poloviny 18. století představovali kastráti rozhodující Cembalo – nepostradaprvek operního života. telný operní nástroj Mezi hvězdy tehdejšího pěveckého nebe patřili Senesio, Caffarelli či Farinelli, o němž byl v roce 1995 natočen film. Po Gluckově operní reformě začal význam kastrátů opadat, přestože ještě na počátku 19. století byli celkem běžným jevem. Pro posledního velkého kastráta Vellutiho napsal Giacomo Rossini operu Aureliano in Palmira. Dílo už ale nevzbudilo přílišný zájem. Jak se ale s hlasem na pomezí tenoru a altu vypořádat dnes? V době počítačů měli tvůrci filmového příběhu o božském Farinellim práci ulehčenou. Árie byly nazpívány nejprve ženským sopránovým hlasem a pak kontratenorem, počítačově zmixovány a upraveny, a dámská výška a pánská barva hlasu byly na světě. Co ale opera živá? Nejjednodušším a vlastně jediným řešením je obsadit part kastráta ženou, nejčastěji altistkou nebo mezzosopranistkou. Proto se nepodivujte, když Magdalena Kožená zpívá Orfea či Eunucha.


6.2.2009 15:03:1

JULIUS CAESAR

Georg Friedrich Händel

JULIUS CAESAR Projekt vzniká jako koprodukce Divadla F. X. Šaldy, operního studia Hudební fakulty Akademie múzických umění v Praze a Komorní opery Praha.

dirigent: Pavel Baxa Tomáš Žídek režie: Martin Otava pomocná režie: Dominik Beneš scéna: Ján Zavarský kostýmy: Dana Svobodová hudební příprava: Pavel Baxa Tomáš Víšek


6.2.2009 15:03:1

Georg Friedrich Händel OSOBY A OBSAZENÍ Caesar

Leoš Krejčí Luboš Skala

Curio

Pavel Švingr David Vaňáč

Cornelia

Václava Housková Jarmila Kosinová

Sextus

Arina Khidirová Sonja Pochmanová

Kleopatra

Lucie Silkenová Livia Vénosová

Ptolemaius

Jan Karásek Edita Viskotová

Achillas

Jiří Brückler Martin Kux

Nireno

Jan Karásek Stanislav Krejčiřík

Karolína Janů Arina Khidirová Stanislav Krejčiřík Gabriela Petirová Sonja Pochmanová Edita Viskotová

Vojáci

Orchestr DFXŠ Inspice: Bohuslava Maštalířová Nápověda: Alena Režná

Přestávka po 1. dějství Premiéra 12. února 2009 v Šaldově divadle Ope era je uváděna v revidované verzi


6.2.2009 15:03:1

JULIUS CAESAR DĚ J OPERY První dějství Válka o nejvyšší moc v Římě se přenesla do Egypta, kam vítězný Caesar se svými legiemi pronásleduje poraženého Pompeia, který v Egyptě hledal úkryt u Ptolemaia. Právě ve chvíli, kdy Caesar vyhlašuje před Pompeiovou ženou Cornelií a synem Sextem mír, je mu doručena Pompeiova uťatá hlava. To Ptolemaios ve snaze zalíbit se Caesarovi nechal Pompeia zavraždit, Caesar je ale činem pobouřen. Corneliin a Sextův žal se mění v touhu po pomstě. Mezitím se ve faraonském paláci pře Ptolemaios se svou sestrou Kleopatrou o nástupnické právo. Oba si uvědomují Caesarovu moc, každý z nich ale volí vlastní cestu k moci: Ptolemaios hodlá Caesara zavraždit, Kleopatra ho chce získat svým půvabem. Vypočítavý egyptský vojevůdce Achillas slibuje pomoc oběma sourozencům – od Ptolemaia za to žádá jako kořist Cornelii, Kleopatřinou přízní se zajišťuje pro případ Ptolemaiova neúspěchu. Kleopatra se v přestrojení služky setkává s Caesarem a skutečně ho zaujme. Také setkání s Cornelií a Sextem jí umožní získat další spojence proti bratrovi.

Druhé dějství Na slavnostní audienci přijímá Ptolemaios Caesara. Ten panovníkovi nedůvěřuje, ale přijímá pozvání a ubytuje se u Ptolemaia, aby se později mohl setkat s Kleopatrou. Sextus a Cornelie se pokusí využít příležitosti k pomstě, ale Achillas je zradí. Sextus je uvržen do žaláře, Cornelie do harému, kde se Achillas marně snaží získat její náklonnost. Její hrdost nepokoří ani Ptolemaios, který navzdory slibu z ní chce učinit svou favoritku. Sebejistá Kleopatra se setkává s Caesarem a nabídne mu svou lásku. Rodící se milostnou chvíli však přeruší Caesarův pobočník Curio zprávou, že jsou obklíčeni egyptským vojskem. Caesar se nezalekne a pouští se do boje s přesilou, Kleopatřina předstíraná láska se mění ve skutečný cit. Ptolemaios očekává výsledky bitvy v harému a chce se zmocnit Cornelie. Ta jej však ohrožuje jeho vlastním mečem, takže je zachráněn příchodem Achillase, přinášejícího zprávu o vítězné bitvě a Caesarově smrti. Achillas žádá slíbenou odměnu – Cornelii. Proradný král jej ale obviní ze zrady a odmítne. Achilas mu přísahá pomstu.


6.2.2009 15:03:1

Georg Friedrich Händel Třetí dějství Caesar se zachránil z prohrané bitvy, jeho vojsko je ale rozptýleno. Na opuštěném bojišti se setkává Sextus, jemuž se podařilo uprchnout ze žaláře, se smrtelně zraněným Achillasem, který mu z nenávisti k Ptolemaiovi poskytne své vojsko. Caesar se ujme jejich velení. Ptolemaios zavírá i svou sestru Kleopatru do harému, ta se připravuje na smrt, ale v poslední chvíli ji zachrání Caesar, který dobyl paláce. Nic netušící Ptolemaios se chce konečně zmocnit Cornelie, je však překvapen Sextem a zabit. Caesar odmítá nabízenou vládu nad Egyptem a vrací ji Kleopatře. Její korunovace je současně i loučením s Caesarem.

Cesta k pramenu opery Händelovým Juliem Caesarem se dostáváme téměř k počátkům opery. Předchůdcem bylo intermezzo – populární renesanční hudební forma obsahující hudební a dramatické prvky, které však nebyly propojené. K propojení árií recitativem došlo později a první, kdo toho využili a stali se tak prvními operními skladateli, byli Jacopo Peri (1561– 1633) a Claudio Monteverdi (1567–1643), jejichž prvními díly byl shodný námět – Orfeus a Eurydika. Monteverdiho současníci se ale k recitativu postavili zády a věnovali se méně dramatickým, ale velkolepějším hudebním formám – sboru a virtuozní árii. V operách Luigiho Rossi, Francesca Cavalliho či Antonia Cestliho byl recitativ jen trochu zvýrazněnější řečí, ale chóry byly propracované, scéna přepychová a árie vysoce melodické, ne však dramatické. Ve snaze o ještě větší virtuozitu přišli operní skladatelé pozdního baroka s virtuozní árií (aria di bravura), v níž měl pěvec uzavírat každou část složitými kadencemi, mistr v kadencích byl Händelův přítel Alessandro Scarlatti. Na počátku 18. století došlo k rozdělení oper do dvou skupin, na operu vážnou (seria) a komickou (opera buffa). Opera seria vzešla z reforem libretisty Apostola Zena, který libreto zbavil komických postav a trval na tom, aby skladatelé dodržovali pravidelné střídání recitativů a árií. Komická opera používala stejných prostředků jako opera vážná, postavy však byly přebírány z commedie dell´arte. Ačkoli měla komický námět, byla to uznávaná umělecká forma, jejímuž kouzlu neodolali ani skladatelé vážných oper, jako např. Giovanni Battista Pergolesi. Jedinečným prvkem opery buffa byla závěrečná sborová scéna na konci každého jednání, na níž se krátkými frázemi v rychlém sledu podílely všechny postavy.


6.2.2009 15:03:1

TECHNICKÁ SPOLUPRÁCE

Vedoucí osvětlovač: Pavel Hejret Svítí: Luboš Udržal Vedoucí zvukař: Miloš Vondráček Zvukař: Zdena Ottlová Jevištní mistr: Jan Kocourek Vedoucí rekvizit: Danuše Klosová Rekvizity: Zuzana Borodinová Vlásenky: Alena Mikušová Vedoucí výroby scénických kostýmů: Taťána Hrustinczová Scénu vyrobily dílny DFXŠ pod vedením Vojtěcha Michla © 2009 náklad: 1 000 ks

ředitel: František Dáňa šéf opery: Martin Doubravský grafická úprava: Pavel Dušek Umělecká činnost divadla se uskutečňuje za finanční podpory Ministerstva kultury ČR.

cena 15 Kč

WWW.SALDOVO-DIVADLO.CZ

Generální partner Divadla F. X. Šaldy

Oficiální vůz Divadla F. X. Šaldy


6.2.2009 15:03:1

františka xavera šaldy Georg Friedrich HÄndel Julius Caesar

Recommend Documents