františka xavera šaldy

františka

xavera šaldy

sen prgindd.indd 1 žková azurová azurováVýtažková Výtažková purpurová purpurováVýtažková Výtažková žlutá žlutáVýtažková Výtažková černá černáPANTONE PANTONE 200 CPANTONE CPANTONE 2768 C

10.10.2005 14:14:5

Hans Christian Andersen 2. 4. 1805 – 4. 8. 1875 Nejdřív musí člověk překonat hrozná protivenství a pak se stane slavný. H. Ch. Andersen

H. Ch. Andersen - Portrét z r. 1845

Dítě, které snilo o tom, jak se proslaví Letos jsme si připomněli dvojí výročí nejslavnějšího pohádkáře všech dob, Hanse Christiana Andersena (dvousté výročí narození a stotřicáté, které uplynulo od jeho smrti). Tento dánský prozaik, básník a dramatik je především autorem pohádek, které si získaly pevné místo ve světové literatuře. V pohádkách uplatnil svůj dětsky bezprostřední a přirozený vypravěčský styl, jímž dokázal cit a krásu objevit v dotyku s prostými věcmi. Originalita jeho pohádek spočívá v tom, že na rozdíl od bratří Grimmů a Charlese Perraulta nekážou skutečnou morálku. Nestojí v nich proti sobě dobro a zlo a Andersen neuvádí na scénu skutečně zlé postavy. Často v nich promlouvají předměty, rostliny a zvířata, prozrazují hluboký obdiv a velkou, až naivní radost před tváří přírody a věcí. A pokud v těchto pohádkách je nějaké poselství, pak filozofické, založené na lásce k přírodě a lidstvu a vyznačující se poněkud vágní zbožností. Pod zdánlivě prostým a dětem snadno pochopitelným povrchem se skrývají hlub-


10.10.2005 14:14:5

Andersen ší myšlenky a významy, často kritické, ironické nebo satirické povahy. Andersenovy pohádky se odlišují především tím, že jde o tvorbu původní a velmi často autobiografickou. Příběhy nesbíral v lidové slovesnosti, ale musel si je nejprve prožít, aby je poté přetavil do pohádek nebo dalších literárních útvarů – divadelních her nebo románů. Za jeden z nejautobiografičtějších je často označován Andersenův příběh O ošklivém kačátku – to žije v tichosti, ústraní a osamění. V ponížení, které kačátko zažívá, mnozí badatelé tuší Andersenovo dětství v chudém prostředí v Odense. Příběh svého života vylíčil velice románovým způsobem, nikoliv vzdáleným pohádce, ve dvou svazcích, v Knize mého života (vycházela v letech 1832 – 1833) a pak v Pohádce mého života (1853), která začíná slovy: „Můj život je jedna velká pohádka…“ Jeho otec, švec, snil o vznešenějším osudu, jehož doufal dosáhnout tak, že se dal roku 1812 najmout do Napoleonovy armády a matka je popisována jako alkoholička a nevzdělaná osoba. Dědeček se zbláznil a tak malého Hanse vzala pod svou ochranu babička, která rovněž snila o lepším světě. Do školy chodil nepravidelně, většinu času trávil vymýšlením historek. Odjezd otce do války a pak jeho smrt znamenaly pro Andersena bolestný předěl. Matka se znovu provdala a svého syna poslala do učení, napřed jako tkalce, potom jako krejčího. A právě tehdy, s hlavou plnou literární slávy, ve věku čtrnácti let se rozhodl odejít z Odense. Když opouštěl své rodné město, potkal prý cikánku, která mu předpověděla den, kdy ho bude uctívat celá Kodaň. První tři roky byly nesnadné. Divadelní hry, které psal, byly nevalné a nakla-


10.10.2005 14:14:5

datelé mu je vraceli zpět. Úspěchu a uznání nedosáhl ani jako tanečník a herec. Zlom nastal až ve chvíli, kdy si Andersena v jeho sedmnácti letech všiml první mecenáš, ředitel Královského divadla, Jonas Collin. Obstaral mu peníze na vzdělání, a přestože si Andersen nikdy dobře neosvojil pravopis, bez této a další Collinovy pomoci by nejspíš Andersenovo dílo nikdy nevzniklo. Sotva měl diplom v kapse, vydal se na cesty po Evropě a začal psát pohádky. První sbírka, která vyšla v roce 1835, obsahuje Princeznu na hrášku, Křesadlo, Císařovy Ch. Andersen nové šaty, Ošklivé H. karikatura kačátko, Malou F. Jürgensena mořskou vílu, či Sněhovou královnu. A tehdy se už tolik vytoužená sláva dostavila. Nejprve ovšem v zahraničí, jak už to bývá, a až pak i v rodném Dánsku. Roku 1838 dostal královskou penzi,


10.10.2005 14:14:5

Andersen která ho existenčně zajistila a umožnila mu pokračovat v cestování. Tyto různé poutě ho přivedly do styku s renom o v a n ý m i evropskými umělci a intelektuály, například s F. Lisztem, R. Wagnerem, Ch. Dickensem nebo V. Hugem Papírové vystřihovánky zhotovené a poskytly mu Andersenem jako ilustrace jednoho svazku látku pro bohatou jeho Pohádek a povídek literární produkci. V Paříži začal psát svou první dramatickou báseň, Anežka a Tritón, v Římě napsal svůj první a nejznámější román, Improvizátor, příběh umělce, který se ze dna společnosti vyšvihl až k jejím vrcholům. Toto dílo je výrazně autobiografické až na Antoniův bouřlivý milostný život, který je autorově zkušenosti na hony vzdálen. V lásce poznal Andersen spíše hořkost. Napřed byl uchvácen Louisou, dcerou Jonase Collina, a pak se roku 1843 beznadějně zamiloval do slavné pěvkyně Jenny Lindové. Roku 1844 navrhl sasko – výmarský vévoda Karel Alexander dánskému pohádkáři, aby se usadil ve Výmaru, v Goethově a Schillerově vile, kde by byl protěžovaným spisovatelem. Roku 1851 se stal titulárním profesorem a v roce 1867 se „ošklivé kačátko“ z Odense stalo čestným občanem svého rodného města. Byl oslavován jako hrdina, a dokonce měl


10.10.2005 14:14:5

ANDERSEN Scénická kompozice na hudbu Hermana Severina LØvenskiolda, Johannese Brahmse, Gioacchina Rossiniho, Arcangela Corelliho a Johanna Michaela Haydna

libreto, režie a choreografie: Gustav Skála písně a hudební koláž: Daniel Barták asistent choreografie: Vjačeslav Ivanov scéna: arch. Vladimír Šrámek malování prospektů: Jaroslav Rada kostýmy: Josef Jelínek hudební příprava: Elena Nagyová inspice: Věra Bártová


10.10.2005 14:14:5

Andersen OSOBY A OBSAZENÍ

Hans Christian Andersen

Petr Šimek Ondřej Vinklát

Malý Hans Ole Zavřiočko

Ondřej Izdný

Smrt

Jiří Flekač

Jenny Lindová

Karolína Miková

Louisa

Petra Zemanová

Fridrich VII., dánský korunní princ

Michal Štípa

Královna, jeho matka

Eva Gabajová

Ředitel Královského divadla

Ilya Lobukhin

Matka Andersena Nakladatelé

Lenka Pischelová Jiří Flekač, Jaroslav Kolář

Společnost, tanečnice, vesničané: Hana Kalousková, Pavla Kocourková, Valerija Radionová, Kateřina Šatná, Barbora Votavová, Andrey Bayniyazov, Štěpán Růžička, Pavel Strižak, Mikhail Zanin

Premiéry dne 14. a 15. října 2005 v Šaldově divadle Přestávka po 1. dějství


10.10.2005 14:14:5

to potěšení odhalovat svou vlastní sochu. Nikdy předtím neočekával, že se mu doma dostane takového uznání. Na honosně vyzdobené radnici, kde se tísnili v tlačenici důstojníci posádky Spisovatelův autoportrét a elegantní dámy, pronesl starosta projev, v němž Andersenovi děkoval za pohádky, které přinášejí radost malým i velkým, v míru i ve válce, a které Dánsku získaly čest a slávu v cizině. Večer pozvali Andersena k oknu, a když se podíval ven, sotva mohl věřit svým očím – neboť kam až dohlédl, v každičkém okně zářilo světlo. Vzpomněl si, jak o něm kdysi prorokovala vědma jeho matce, že se z něho stane „divoký pták, který vyletí vysoko, a jednoho dne bude celé Odense slavnostně osvětlené na jeho počest“. Se srdcem rozbolavělým vděčností toužil, aby ho mohli vidět otec s matkou, jak vstupuje do vzácné společnosti snílků, jejichž sny se uskutečnily. V těchto letech byla jeho díla překládána do všech evropských jazyků. Když 4. srpna 1875 Hans Christian Andersen zemřel, všechny kodaňské zvony vyzváněly. Do kostela Panny Marie se nevešla ani desetina smutečních hostí. Celé město s ním chtělo zůstat až do konce a jeho hrob na Pomocném hřbitově pak ještě řadu dní obklopovaly zástupy lidí, kteří se nedostali do kostela. Ani dnes, o sto třicet let později, není jeho hrob nikdy bez kvě-


10.10.2005 14:14:5

Andersen tin, jeho pohádky vycházejí stále znovu a znovu, k jeho domu v Odense stále přicházejí návštěvníci – všechny ukazatele v Odense mají navíc jedno rameno, ukazující směr k Andersens Hus – a nemine jediná chvíle, aby někde na světě nějaké dítě nečetlo právě Hanse Christiana Andersena poprvé.

Ošklivé kačátko …Když se pak rozednilo, spatřilo kačátko na hladině tři krásné sněhobílé labutě. Tak ho to k nim táhlo, až si řeklo: „Jsou veliké, silné a mohou mě uklovat k smrti, ale od nich to snesu raději než od těch hrozných slepic…“A bez dalšího rozmyšlení k nim zamířilo. Labutě ho také spatřily, jako na povel začaly kroužit kolem, ale místo bolestivých klofanců začaly kačátko svými zobáky hladit po hlavě i po šíji jako rodné sestry. Vždyť také to sestřičky byly! Jakmile se káče podívalo na svůj odraz na hladině, nespatřilo už nemotorného, špinavě šedého hromotluka, nýbrž stejně tak krásnou mladou labuť, jako byly ony samy! Tak také po všech utrpeních, našla jejich nová družka své štěstí. Zapomněla na to, že se narodila mezi kachnami, jenom zářila bělostí a mládím. Však také děti, které brzy k rybníku zavítaly, ji hned obdivovaly: „Ta nová labuť je nejkrásnější. Jen se podívejte, jak je štíhlá, jak umí plavat, jak se nese…“ Z té změny, co se s ošklivým kačátkem stala, však ani trochu labuť nezpychla. Ba právě naopak – ostychem ukryla hlavu pod křídlem, neboť žádné dobré srdce, ať je má člověk nebo pták, zpychnout nemůže. Stejně tak ovšem se labuť dokázala ze svého nového štěstí radovat natolik, že každý, kdo ji jenom na krátkou chvíli spatřil, si rovněž z jejího štěstí prý alespoň trochu odnesl…


10.10.2005 14:14:5

Obsah Baletu Na počátku příběhu byla věštba: žebravé cikánské děvče hádalo Andersenovi z ruky, že jednoho dne bude celá Kodaň zářit světly na jeho počest. Vstupujeme do děje ve chvíli, kdy se proroctví naplnilo. Na počest velkého básníka a pohádkáře se koná v rozzářeném kodaňském divadle slavnostní akademie. Účastní se jí i vladař, vystupuje slavná zpěvačka Jenny Lindová, dávná spisovatelova láska. V lóži, kam usedá Andersen,

Ošklivé kačátko (akvarel od Eugena Siegerta) bylo jednou z Andersenových oblíbených pohádek


10.10.2005 14:14:5

Andersen mu před očima během představení probíhá celý život: vybavuje se mu jeho opuštěnost, vzplanutí ke krásné zpěvačce, vrací se mu momenty silné inspirace, které vznikaly během okamžiků, kdy pociťoval náklonnost, přátelství či lásku lidí, kteří zkřížili jeho životní pouť. Také setkání s dánským korunním princem citlivého spisovatele velmi oslovilo. Uvědomuje si také, nakolik ublížil Louise, dívce, která ho oddaně milovala, aniž on dokázal její city pochopit a vracet. Neustále se mu však vybavují i letmá setkání se smrtí: poprvé, když byl jako dítě svědkem smrti svého pomateného dědečka a posléze vždy, když klesal sám na duchu pod dojmem opuštěnosti a životní rezignace. Básník nedokáže žít bez lásky. V okamžicích, kdy cítí samotu nejvíce, vznikají nádherné pohádky: Malá mořská víla, O začarovaných labutích, Cínový vojáček či Sněhová královna. Průvodcem říší pohádek je mu Ole Zavřiočko, postavička, kterou sám stvořil, aby se necítil tak sám. K životu smrt patří neoddělitelně i přesto, že se jí celý život bojíme. Velkému pohádkáři nebylo dáno v životě poznat opětovaný cit. Přesto odchází ze života smířen do říše legend, které celý život tak umně sám spřádal.


10.10.2005 14:14:5

TECHNICKÁ SPOLUPRÁCE Vedoucí osvětlovač: Jan Doskočil Svítí: Luboš Udržal Zvukař: Zdena Ottlová Jevištní mistr: Jan Kocourek Vedoucí rekvizit: Danuše Klosová Vlásenky: Alena Mikušová Vedoucí výroby scénických kostýmů: Jitka Linhartová Scénu vyrobily dílny DFXŠ pod vedením Vojtěcha Michla

Veškerá práva k provozování tohoto díla zastupuje agentura INTERGRAM © 2005 náklad: 1 000 ks ředitel: František Dáňa šéf baletu: Vlasta Vindušková text: Vlasta Vindušková grafická úprava: Pavel Dušek korektura: Stanislav Šetina

Umělecká činnost divadla se uskutečňuje za finanční podpory Ministerstva kultury ČR.

cena 15 Kč

WWW. SALDOVO-DIVADLO. CZ


10.10.2005 14:14:5

františka xavera šaldy

Recommend Documents