františka xavera šaldy

františka

xavera šaldy

lova fraska prg.indd 1 žková azurová azurováVýtažková Výtažková purpurová purpurováVýtažková Výtažková žlutá žlutáVýtažková Výtažková černá černáPANTONE PANTONE 200 CPANTONE CPANTONE 2768 C

13.2.2006 12:12:1

POSTELOVÁ FRAŠKA Nejhranější dramatik? Plodnost a u t o r a Postelové frašky Alana Ayckbourna je pozoruhodná: Ve svých pětašedesáti napsal kolem šedesáti her. Známe sice ještě pilnější autory, Lope Alan Ayckbourn de Vegovi jich přisuzujeme přes tisíc, ale to byla jiná doba a jiné divadlo. Ačkoli něco na tom přirovnání je. Lope de Vega ani Ayckbourn by nebyli sami sebou, kdyby si nevytvořili svou divadelní techniku. Jak psát? Jak rychle a dobře psát? To umění se nedá tak docela předat, naučit a přece to není jen dar z nebes. Svá pravidla to má, a když je ovládáte, můžete improvizovat, podobně jako třeba klavírní virtuoz. Lope de Vega své umění vtělil do spisu Nové umění skládat komedie v naší době, to bylo v roce 1609. Alan Ayckbourn o tři a půl století později formuloval své postřehy a zkušenosti v knížce The Crafty Art Of Playmaking (něco jako Rafinované umění psát hry). O současném divadle přednáší na oxfordské univerzitě. Ayckbourn nikdy nebyl v pozici dramatika, který by v ústraní spisoval své kusy a nosil je do divadla. Prakticky celý život žil blízko jeviště (Stephen Joseph Theatre ve Scarborough), technikařil, svítil, sháněl rekvizity…, pak psal a vedl soubor. Své hry i režíruje, ale není to režírující dramatik, spíš píšící divadelník.


13.2.2006 12:12:1

Alan Ayckbourn Když někdo za život tolik vytvoří, může to být buď šílenec a nebo génius. Naštěstí Kunderovo povzdechnutí z Jakauba a jeho pána o světě plném špatných básníků – protože jen tací se těší zájmu – neplatí tak doslova, a tak snad můžeme diváckému vkusu naskrz staletími alespoň trochu důvěřovat: Alan Ayckbourn je prý nejčastěji hraným dramatikem po Shakespearovi na světě! Taková statistika se jednak špatně ověřuje a pravděpodobně se také může rychle měnit. Nicméně je spousta skvělých autorů, o kterých se něco podobného říct nedá, Ayckbourn to štěstí měl.

Bulvár? Proč je Ayckbourn tak oblíbený? Podbízí se? Byly doby, kdy jeho tvorbu kritika a divadelní intelektuálové nereflektovali. Dnes je tomu jinak. Sbírá ceny (např. London Evening Standard Award, Dramalogue Critics Award) a to nejen jako dramatik, ale také jako režisér. Za Millerův Pohled z mostu získal v roce 1995 Plays and Players Director Of The Year Award. A Pohled z mostu není žádná všelidová zábava. Ostatně Ayckbourn začínal jako herec a hrál mimo jiné Stanleyho v Pinterových Narozeninách, které si autor osobně režíroval. Možná i proto býval někdy Ayckbourn s Pinterem, byť trochu krkolomně, srovnáván. Sám Ayckbourn se sice v rozhovorech hlásí volně přeloženo ke střednímu proudu, střední váze, nechce psát těžkou, vážnou dramatiku. Ale je to jen část pravdy. Jeho komediálnost spočívá ve způsobu psaní, rozvíjení situací. V řadě svých her se nevyhýbal ani vážným námětům jako je alkoholismus, psychické problémy, sebevraždy („smích s nabroušeným ostřím“, napsal jeden kritik). Život svých postav etablovaných většinou ve střední společenské třídě (s životní úrovní ,,normálních lidí”) však líčí s nadhledem,


13.2.2006 12:12:1

POSTELOVÁ FRAŠKA se smyslem pro komediální detail. S obrovským smyslem pro každodennost rodinného života, obyčejnost blízkou snad všem divákům a zároveň s trochou kritického, ironického postoje vůči způsobu existence, jakou většina společnosti vede. Jeho hry ze sedmdesátých let, mezi než patří i Postelová fraška, jsou ceněny právě jako reflexe života Ayckbournových současníků. V novějších hrách se zase objevuje téma civilizace plné nových technologií, které zatlačují do pozadí přirozenou lidskost, uměle nenahraditelnou (hra Henceforward z roku 1987), v roce 2000 napsal hru s příznačným názvem Virtual Reality.

o su a

Skvělé dialogy? Nepochybně. Ayckbourn je Brit a těží ze společenské i divadelní tradice své země. Konverzační umění je mu vlastní, ovládá ho mistrovsky. Jeho postavy mluví brilantně, s vtipem, jazyk jim skvěle slouží. Dalo by se říct, že jim záleží nejen na tom, co řeknou, ale také jak to řeknou. Nutno ovšem dodat, že to chápou jako samozřejmost, přirozenost. Ayckbourn ale nevypráví anekdoty, píše hry, umí být úsporný a střízlivý. Jeho komedie nejsou slovně přebujelé, situace směřují k pointě, určitě by dokázal psát skvěle třeba televizní sit-com. Umění vlétnout do situace v nejlepším a nemuset ji zdlouhavě připravovat mu rozhodně nechybí. Těžko si představit větší pochvalu, než když komediografa vyzdvihne hvězda elitního, intelektuálně náročnějšího divadla. Rodák ze Zlína a světově proslulý dramatik Tom Stoppard řekl: „Myslím, že síla, kterou hra působí na své obecenstvo nevězí koneckonců v dialogu. Vždy jsem záviděl dramatikům, kteří strhávají situacemi. Ayckbourn je toho příkladem. … Vyjádřím mu kompliment: on nepíše zapamatovatelné příběhy, ale jste absolutně strženi jevištní situací.“


13.2.2006 12:12:1

Alan Ayckbourn Co dodat?

obraz na zakázku pro jednoho sukničkáře – Nahá Maja, asi 1789 –Ayckbourn 1805 často

dokončí hru za necelý měsíc. Pak se opět vrací k práci dlouholetého ředitele divadla ve Scarborough, což je nevelké městečko ve východní Anglii. Ayckbourn je i ve své manažerské roli podnikavý a vychází mu to. Joseph Theatre (nesoucí název po svém zakladateli a Ayckbournovu učiteli z mládí, který ho mimochodem podnítil k psaní) je živým kulturním centrem. Režíruje a to i v nejlepších britských divadlech (ve West Endu, v Royal National Theatre v Londýně atd.), také

Ernest a Sofie ,,Bude ti to trvat ještě dlouho?”


13.2.2006 12:12:1

POSTELOVÁ FRAŠKA ve Spojených státech – se svými hrami pronikl i na Broadway (dvě nominace na Tony Award), s Andrew Lloyd Webberem napsal muzikál By Jeeves. Jeho hry byly přeloženy do pětatřiceti jazyků, převedeny do filmové podoby v ang-

Nick a Julie ,,Mělas hezký večírek?”

ličtině a ve francouzštině, my jsme v Liberci před několika lety uváděli jeho Veselé Vánoce. Je vášnivým obhájcem divadla pro děti a hojně píše hry a muzikály i pro ty nejmenší (mladší dvanácti let). Podle vlastních slov cítí v moderní společnosti duchovní vakuum a jeho nejsilnější obavou je, že se lidé ocitnou ve vzájemné izo-


13.2.2006 12:12:1

Alan Ayckbourn laci, odříznuti technologií. Stále však neztrácí víru, že se v novém tisíciletí vrátí zpět do kruhu společenství, jaké představuje divadlo. Alan Ayckbourn je nositelem několika čestných doktorátů a od roku 1997 se může pyšnit povýšením do šlechtického stavu. Jeho Postelová fraška se v Čechách uvádí také pod názvy Postel pro hosty nebo také Můj dům, můj hrad. Pro Liberec připravil nový překlad pan Jiří Josek, nabízíme vám tedy jeho českou premiéru.

Jak se žije v páru? Rozhovor s manželským poradcem Janem Knopem. Možná se může zdát zvláštní zařadit do programu k divadelní komedii rozhovor s psychologem, který má na denním pořádku manželské rozbroje. Takže se nejdřív zeptám: Najde se při vašich konzultacích a terapiích prostor pro humor? A to jo, to já mám docela rád. Někdy mám sice dojem, že žertuju, a ty lidi to tak neberou nebo jsou tím přinejmenším překvapeni. Ale vzpomínám si dokonce, že jsem svého času používal pro uvolnění vtipy o tchyních. Když to sedne, tak se lidi uvolní, zlepší to atmosféru. A já mám obzvlášˇt rád tenhle starý židovský vtip: Sára Khonová se ráno po probuzení podívá do zrcadla, zamyslí se a povídá: „Tak tohle, Khon, to ti teda přeju.“ Vzpomenete si ze své praxe na nějakou kuriozitu? Zkusím vám pomoct. V Postelové frašce vystupuje jeden pár, který si provádí nejrůznější naschvály, schovávají si věci, provokují se. Jak to vidí psycholog?


13.2.2006 12:12:1

POSTELOVÁ FRAŠKA

POSTELOVÁ FRAŠKA Alan Ayckbourn překlad: Jiří Josek

režie: Ivan Rajmont scéna a kostýmy: Martin Černý jazyková spolupráce: Karel Svátek dramaturgie: Tomáš Syrovátka


13.2.2006 12:12:1

Alan Ayckbourn

OSOBY A OBSAZENÍ Ernest:

Jiří Doseděl

Sofie:

Michaela Lohniská

Nick:

Martin Polách

Julie:

Markéta Tallerová

Martin:

Přemysl Houška

Katrin:

Jana Šulcová

Tom:

Petr Pěknic

Nina:

Veronika Korytářová

Inspice: Blanka Schieblová Nápověda: Šárka Teplíková

Slavnostní předremiéra 16. února 2006 v Šaldově divadle Premiéra 17. února 2006 v Šaldově divadle


13.2.2006 12:12:1

POSTELOVÁ FRAŠKA

Martin a Katrin ,,Určitě to dneska bude krásná párty. Cítím to.”

Takové sklony v nás lidech nějak jsou, zvlášť když s někým žijeme dlouho. Může to začít tím, že nenajdete rukavice a řeknete si: „To ona mi je schovala.“ Abyste nebyl za idiota sám, ptáte se ženy: „Kams mi je zase dala? Ty tady pořád uklízíš, a já nic nenajdu.“ Když jsem normální, tak pak umím přiznat omyl, ale někdo toho schopen není. Tak se roztáčí kolotoč. Lidé mají tendenci nebýt za blbce, udělat ho radši z toho druhého. Když mi chybí sebevědomí, snažím se podvědomě někoho ponížit.


13.2.2006 12:12:1

Alan Ayckbourn Přináší to úžasný zážitek mít navrch. A pak si to můžeme vzájemně oplácet. A když jde do tuhého? Něco jako „Válka Roseových“? Roseovi, jo. Ve filmu je to ad absurdum, ale je to čisté, ti dva si to vyřizují mezi sebou. V běžném životě se většinou bojuje přes děti, případně přes známé či kamarády za použití překrucování skutečnosti. Žena často nedává bývalému muži děti, vždycky to nějak zařídí, že to nejde – nemoc, jiný program. Najde jeho slabé místo, kde ho může chytit. Třeba děti nebo majetek. Máme tendenci mstít se za způsobenou bolest, za pocit křivdy. Narazil jste na přátele, které zatahujeme do svých problémů. Je dobře radit se třeba s příbuznými? Není to dobře. S rodiči už vůbec ne, jsou citově angažovaní. Tom a Nina z naší komedie řeší své problémy všude jinde, jen ne doma. Nejraději na návštěvě… To se stává, když se doma o problémech nemluví. Na oslavě pak třeba žena něco řekne, muž ji opraví, ale způsobem, který ji shazuje, což je skrytá agrese, kterou si většinou ani neuvědomuje. V takových okamžicích jde ven zloba, která v člověku je. Možnám se nám tím uleví, ale ponižováním druhého se ve vztahu daleko nedostaneme. Kdo mívá v českých rodinách hlavní slovo? Myslím si, že ženské mívají hlavní slovo. A chtějí si ho nechat. Říkáte to smutně... (Smích.) My muži si hrajeme na patriarchální prostředí, vyrostli jsme v katolické, patriarchální představě společnosti. Myslíme si, že bychom měli být silní, pevní, autoritativní, mocní, ale ve skutečnosti většinou nejsme. Mužský svět je


13.2.2006 12:12:1

POSTELOVÁ FRAŠKA dneska slabý a ženy přebírají mužské pozice. Četl jsem teď zajímavou knihu, kde si autor všímá, že dnes dítě většinou nevidí svého otce pracovat. Ráno táta odejde třeba do banky, syn ho nevidí rozhodovat, jednat. O tátově profesi se dovídá třeba z televize, kde se kritizuje práce bank, které krachují apod. Přemýšlí, co to ten táta vlastně dělá? Malé děti nejdřív mluví o povoláních, která reálně vidí. Chtějí být třeba záchranářem, řidičem. A k tomu všemu se přidá žena, která si muže neváží, dělá z něj před dětmi pitomce nebo si jim na tátu stěžuje... Existují i takoví lidé, kteří tak dlouho přemýšlí o svém vztahu, až si doslova „vymyslí“ do svého života problém? Máme tendenci neustále se ptát, jestli je všechno v pořádku. Někdy jsem musel terapii ukončit, protože ten člověk by měl pořád co řešit. Udělal si z toho životní program. Možná je to trochu světem kolem nás, chybí nám sdílení, lidé nemají s kým si povídat. Můžeme „komunikovat“ s televizí, kde do nás někdo něco pere, ale nemáme s kým sdílet, co jsme zažili, o čem přemýšlíme. Problém je, když manželská komunikace zajde a partneři spolu řeší jen praktické věci – nákup, peníze… , když se vytratí flirtování, přitahování, sdílení, intimita. Jeden psycholog došel z praxe ke stanovení techto základních potřeb obou pohlaví: Žena chce posedět, popovídat si, očekává duševní porozumění, že muž vycítí, co potřebuje a že muž bude vyjadřovat lásku celým svým životem. Muž chce mít jednoduše uvařeno a uklizeno, sex, kdy se mu zachce, neustálý obdiv a odmítá být zatěžován starostmi. To vypadá, že muž a žena nemůžou žít dohromady…


13.2.2006 12:12:1

Alan Ayckbourn Společný život jedinců opačného pohlaví je velmi obtížný. Když se zdaří, je to takový malý zázrak. Četl jste knížku Proč ženy neumějí číst v mapách? Nečetl. Ale realita je taková, že většina žen to skutečně neumí. Neznám ženu, která by se zaujetím listovala v atlasu, ale znám muže, co v mapách bádají rádi. Já taky rád hledám a vymýšlím kam a kudy a co při cestě. Ale čím to je, to nevím, to nechám jiným.

Tom a Nina ,,Lidi si pomáhají všelijak.”


13.2.2006 12:12:1

POSTELOVÁ FRAŠKA Zůstává ještě dnes rozdíl mezi staršími a mladšími ročníky, pokud jde o zábrany mluvit o intimních věcech? Nebo je to věc nátury? Ayckbourn psal Postelovou frašku v sedmdesátých letech, tehdejší padesátníci byli 20. ročník, v té době ty rozdíly asi byly silnější… Děti narozené kolem roku 1920 vychovávali rodiče ovlivnění viktoriánskou Anglií, protisexuálním ovzduším. Ale pravda je, že představa, že rodiče žijí sexuálním životem, je pro děti zvláštní a těžko přijetelná. Všichni nějak cítí, že ne vše, co se děje mezi rodiči, mají vědět děti. Je nevhodné, když já rodič mluvím s dětmi o svém vlastním sexu, ale můžu s nimi mluvit o sexu, o vztahu mezi mužem a ženou obecně. Dospělý a dítě nejsou totéž co kamarádi. Vědět, jaký měli rodiče sex, považuji tak trochu za incest. Takže když tchyně nechce mluvit se svou snachou o sexuálním životě, může to být proto? Ano a já s ní souhlasím. Ta hranice by měla být. Mají lidé silné sklony vracet se ke svým bývalým láskám? Záleží na tom, jak máme ten předchozí vztah uzavřený. Každopádně v partnerství hraje důležitou roli moc. Je pro mě důležité, když cítím, že o mě má bývalý partner zájem, flirtováním s ním si ověřuji svoji moc. Znal jsem jednu katoličku, která měla hodně fantazií, ačkoli nevěra pro ni nepřicházela v úvahu. Lidé popisují, jak je pro ně podstatné cítit zájem, a vůbec nemusí k ničemu dojít. A jak to lidé berou, když je partner vymění? Mají nutkání se srovnávat se svým sokem? Ptáme se, co je na mně tak špatného, že ten druhý je lepší. Byl jsem špatný v posteli? Cítíme


13.2.2006 12:12:1

Alan Ayckbourn to jako devalvaci mě samotného. Jedna postava z Postelové frašky říká něco v tom smyslu, že problémy začínají v posteli. Co vy na to? Freud považoval sex za základní lidský pud. Sex ale není totéž co soulož. Sexualita je vzájemné přitahování obou pohlaví. Jde o sexualitu v širším slova smyslu, ne o to, kolikrát spolu souložíme, ale jestli si partneři dávají najevo touhu, zájem. Když spolu lidé dlouho nespí, nezažívají intimitu, sexuální energie se nashromáždí, pak se třeba perou, protože to je druh alespoň nějakého fyzického kontaktu. Hry, laškování, či potyčky, pokud nejsou ve zlém, to vše může podporovat partnerskou erotiku. Každý den řešíte lidské vztahy, máte ještě chuť jít do divadla na hru o partnerství? Většina filmů a her o tom je. Lidé žijí ve vztazích vyvíjejí se díky nim. Jsme vztahové bytosti. Díky vztahům také máme spoustu potíží a duševních poruch. Pokud je divadelní hra inspirací a příležitostí podívat se na sebe či do sebe, pak má pro mne smysl u toho být.


ts

13.2.2006 12:12:1

partner slavnostní předpremiéry:

AUTO KOUTEK, s. r. o. TECHNICKÁ SPOLUPRÁCE Vedoucí osvětlovač: Jan Doskočil Svítí: Pavel Košek Zvukař: Miloš Vondráček Jevištní mistr: Petr Ottl Rekvizity: Danuše Klosová Vlásenky: Alena Mikušová Vedoucí výroby scénických kostýmů: Jitka Linhartová Scénu vyrobily dílny DFXŠ pod vedením: Vojtěcha Michla V inscenaci jsou užity hudební úryvky z alb Toma Waitse.

Veškerá práva k provozování tohoto díla zastupuje DILIA Praha. © 2006 náklad: 1 000 ks ředitel: František Dáňa šéf činohry: Štěpán Chaloupka redakce: Tomáš Syrovátka grafická úprava: Pavel Dušek Umělecká činnost divadla se uskutečňuje za finanční podpory Ministerstva kultury ČR.

cena 18 Kč

WWW. SALDOVO-DIVADLO. CZ


13.2.2006 12:12:1

františka xavera šaldy

Recommend Documents