františka
xavera šaldy
am simon b.indd 1 žková azurová azurováVýtažková Výtažková purpurová purpurováVýtažková Výtažková žlutá žlutáVýtažková Výtažková černá černáPANTONE PANTONE 200 C
Giuseppe Verdi
22.2.2008 11:01:3
SIMON BOCCANEGRA
Giuseppe Ve rd i * 9. října 1813 v La Roncole † 27. ledna 1901 v Miláně Giuseppe Verdi: Cesta k opernímu Olympu Giuseppe Verdi se narodil ve vesničce La Roncole 9., někdy se uvádí 10. října 1813. Jeho hudebního nadání si povšiml obchodník z nedalekého Busseta Antonio Barezzi a stal se Verdiho prvním mecenášem a později i tchánem. Základní hudební vzdělání pak Verdi získal v jezuitské škole v Bussetu. Když bylo Verdimu devatenáct let, přivedl ho Barezzi k přijímacím zkouškám na konzervatoř v Miláně. Mladý Giuseppe sice zkoušky zdárně složil, ale nebyl přijat, údajně pro vysoký věk. Přesto už mladý muzikant v Miláně zůstal a studoval kontrapunkt u cembalisty z La Scaly Vincenza Lavigny. Odtud se datuje jeho láska k opeře a ke scénické hudbě. V roce 1836 se oženil s Margheritou Barezzi, dcerou svého mecenáše, a stal se ředitelem hudební školy v Bussetu. Následující léta ale pro mladého hudebníka byla tragická. Děti Virginie a Icilio, které se z manželství s Margheritou narodily, se nedožily ani prvních narozenin a v roce 1840 zemřela na klíšťovou encefalitidu i jejich matka. Útěchu hledal Verdi v tvrdé práci. Jeho první opera Oberto (1839) byla provedena v La Scale a hrála se celkem čtrnáctkrát, což byl pro neznámého skladatele úspěch. Ale další dílo – Jeden den králem – nepřežilo premiéru a Verdi vážně uvažoval o tom, že dráhu hudebního skladatele opustí. Impresário divadla Bartolomeo Merelli mu ale důvěřoval – následující Nabucco (1842) založil slávu Verdiho díla.
am simon b.indd 2 žková azurová azurováVýtažková Výtažková purpurová purpurováVýtažková Výtažková žlutá žlutáVýtažková Výtažková černá černáPANTONE PANTONE 200 C
22.2.2008 11:01:3
Giuseppe Verdi V rychlém sledu následovala další díla, z nichž většina překonala zkoušku časem – Luisa Millerová, Stiffelio, Rigoletto, Traviata, Trubadúr… A tak ve čtyřiceti letech byl Verdi světově proslulým skladatelem, jehož opery se hrály nejen po celé Itálii, ale po všech významných operních scénách. Zdá se, že štěstěna k Verdimu obrátila svou vlídnou tvář. Úspěch umělecký šel ruku v ruce s úspěchem finančním, a tak si Verdi v roce 1848 zakoupil statek v Sant Agata, na kterém si hospodařil a komponoval. V tomto období poznal i svou druhou životní družku Giuseppinu Strepponi. Oženil se s ní ale až v roce 1859.
Verdiho Simon Boccanegra Verdi rád používal na svou dobu odvážná a netradiční témata, ať už to byla současná Traviata, při jejímž zkoušení se pěvci odmítali obléknout do civilních šatů, nebo středověký Trubadúr. I hudebně Verdi stále hledal a objevoval nová vyjádření. Už ne belcanto, ale vnitřní pocity hrdinů, to bylo to, co Verdiho fascinovalo a přitahovalo. Za deset měsíců od premiéry Trubadúra dokončil Verdi se svým libretistou Francescem Mariou Piavem Simona Boccanegru (1857). Piave vyšel ze stejnojmenné hry Antonia Garcíi Gutiérreze (1812–1884) – španělského konzula v Janově. Garcia ale nebyl jen politik, byl to i básník a dramatik. Ve čtyřiadvaceti letech se proslavil dramatem Trubadúr, jeho další dílo ale už takový úspěch nemělo. Verdi během práce na Boccanegrovi navštívil Londýn a Paříž, kde bojoval o autorská práva ke svým dílům a dohlížel na francouzské provedení Trubadúra, pro které se žádalo připsání hudby k baletu. Protože se z Paříže mohl se svým libretistou jen těžko domlouvat a samotnému Piavemu se nepodařilo text plně zveršovat, požádal Verdi Giuseppa Montanelliho, profesora práv ve výslužbě, aby části libreta zrevidoval. Hudebně Verdi ušel hodný kus cesty – pěvecká čísla v obvyklém smyslu již téměř vymizela, čtyřiadvacet výjevů opery přechází jeden ve druhý
am simon b.indd 3 žková azurová azurováVýtažková Výtažková purpurová purpurováVýtažková Výtažková žlutá žlutáVýtažková Výtažková černá černáPANTONE PANTONE 200 C
22.2.2008 11:01:3
SIMON BOCCANEGRA a ariosní partie jsou integrovány do přirozeného toku nekonečné melodie. Výjimku tvoří Fieskova árie v prvním aktu, která je ještě komponována tradičně. V postavě Simona Boccanegry Verdi vytvořil velkou otcovskou roli a stejně jako u Rigoletta a Germonta ji obdařil procítěnými hudebními momenty, hlavně ve velké scéně Simona a jeho dcery. Velmi efektní je také scéna zasedání rady, která se rozvine do ansámblu. Premiéra v benátském divadle La Fenice 12. března 1857 propadla, pískalo se, dokonce zazněly i nějaké výkřiky. Na neúspěchu se podepsalo i špatné pěvecké obsazení. Verdi si v jednom dopise zoufá: „Boccanegra bez Boccanegry!“ Obecenstvo složitému ději neporozumělo. „Boccanegra byl v Benátkách téměř větším fiaskem než Traviata,“ píše Verdi komtese Maffeiové. „Myslel jsem si, že jsem udělal něco vcelku dobrého, ale nyní se zdá, že jsem se mýlil.“ Obecenstvo očekávalo od svého oblíbeného skladatele melodické bohatství, ale v Simonu Boccanegrovi slyšíme dlouhé partie doprovázeného recitativu, které se zdály nadbytečné v díle, jehož atmosféra je stísněná a temná. Verdi přijal porážku celkem klidně, nicméně neúspěchem trpěl a pocitu křivdy se nezbavil ani po premiérách Maškarního plesu, Síly osudu, Dona Carlose a Aidy. Také se zařekl, že pro Benátky již vícekrát operu nesloží. Gazzetta privilegiata di Venezia uvedla 15. března 1857 kritiku, která naznačovala, proč se opeře nepodařilo upoutat představivost publika: „Hudba Boccanegry patří k těm, které nepůsobí okamžitě. Je velmi propracovaná, komponovaná s nejvybranějším mistrovstvím a je třeba ji studovat ve všech detailech. Tak se stalo, že při premiéře nebyla zcela pochopena, což vedlo k některým unáhleným soudům – soudům tak hořkým a vyřčeným tak nepřátelskou formou,… že se to zdá být až nepochopitelné. První nepříznivý dojem lze do jisté míry vysvětlit charakterem hudby, která je snad až příliš těžká a krutá, a ponurými barvami, které v partituře převažují, zvláště v prologu.“
am simon b.indd 4 žková azurová azurováVýtažková Výtažková purpurová purpurováVýtažková Výtažková žlutá žlutáVýtažková Výtažková černá černáPANTONE PANTONE 200 C
22.2.2008 11:01:3
Giuseppe Verdi Roku 1880 přivedl nakladatel Giulio Ricordi Verdiho na myšlenku přepracovat Boccanegu jak po textové, tak po hudební stránce. Verdi měl v té době hlavu plnou Othella, a tak nerad ale přesto návrh přijal. Ale jakmile se rozhodl, pustil se do díla s vervou sobě vlastní. Libreta se ujal jeho přítel a obdivovatel Arrigo Boito, v hudbě Verdi škrtl vše, co nesouhlasilo s celkovou povahou díla. V jednom dopise, který psal z janovského paláce Doria, Ricordimu napsal: „...Vzpomínám si na dva báječné dopisy Petrarcovy, jeden adresovaný dóžeti Boccanegrovi, druhý benátskému dóžeti, v nichž apeluje na ně, aby ustali v přípravách bratrovražedné války, protože jsou syny téže matky, zvané Itálie etc. etc. Jak velkolepá to myšlenka italské vlasti v oné době! To vše je politické a ne dramatické. ...“ Verdiho inspirace renesančním humanistou dílo prostoupila. Odpadla předehra, prolog je otevřen jen krátkým orchestrálním úvodem, chybí balet, zmizely některé pěvecké kadence. Připsal celý obraz v senátě, Paolův monolog na začátku druhého jednání, orchestrální předehru třetího jednání vycházející z motivu bouřícího se lidu. Postava zrádného Paola Albianiho nabyla ostřejších rysů a mnozí ji právem označují za Jaga před Jagem. Tato verze spatřila světlo světa v milánské La Scale 24. března 1881. Opera byla přijata kladně, ale přesto neměla takový ohlas, jaký si zasluhovala a právem zasluhuje. O její rehabilitaci usiloval Franz Werfel, autor románu Verdi. V jeho překladu se dílo hrálo v Německu a v roce 1930 i v Německém divadle v Praze. V Liberci se Simon Boccanegra v režii Rudolfa Málka hrál v roce Palác Doria, v němž Verdi pobýval 1994. při návštěvách Janova
am simon b.indd 5 žková azurová azurováVýtažková Výtažková purpurová purpurováVýtažková Výtažková žlutá žlutáVýtažková Výtažková černá černáPANTONE PANTONE 200 C
22.2.2008 11:01:3
SIMON BOCCANEGRA Verdi politikem Vraťme se ale k samotnému Verdimu. Díky opeře Bitva u Legana, která vznikla v revolučních letech (1848– 1849), se Verdi stal symbolem revoluce. Strhující sbory rozViva VERDI – tajné heslo něcovaly v poslusjednocené Itálie chačích vlastenecké nadšení, lid ho nazýval „maestro della rivoluzione“ a jeho jméno bylo psáno jako vítězné heslo prvního krále sjednocené Itálie: „Viva V.E.R.D.I.“ – Vittorio Emanuele Re D´Italia. Verdi se stal poslancem prvního italského parlamentu a dokonce i prvním ministerským předsedou sjednocené Itálie. Jeho hvězda neustále stoupala, nebyl ale příliš vzorným politikem, více času než na zasedáních trávil u partitur svých děl na svém statku Sant Agata a brzy z aktivní politiky odstoupil. V roce 1874 byl ale povolán zpět a stal se členem italského senátu. V roce 1880 byl dokonce dekorován Velkým knížetem italské koruny a o rok později byla jeho busta vystavena ve foyer milánské La Scaly. K slavnostnímu otevření Suezského průplavu vytvořil operu Aida. Termín otevření sice nestihl, opera měla premiéru v Káhiře až v roce 1871, ale zato se stala egyptskou národní operou. Pak skladatel ohromil svými dvěma závěrečnými díly na shakespearovské téma – v roce 1887 to byl Othello a o šest let později Falstaff. Své hudební dílo Verdi zakončil třemi skladbami na biblické texty – Stabat Mater, Te Deum a Ave Maria. Verdi zemřel 27. ledna 1901 a byl pochován podle svého přání v kapli Domova pro přestárlé hudebníky v Miláně, který sám vybudoval a financoval. Jeho pohřeb se stal mimořádnou událostí mezinárodního významu. Arturo Toscanini na jeho počest řídil devítisetčlenný sbor, který provedl strhující sbor zajatců z opery Nabucco.
am simon b.indd 6 žková azurová azurováVýtažková Výtažková purpurová purpurováVýtažková Výtažková žlutá žlutáVýtažková Výtažková černá černáPANTONE PANTONE 200 C
22.2.2008 11:01:3
Giuseppe Verdi Život a mýtus jménem Simon Boccanegra I když ve srovnání s vladaři slavných rodů Medicejských nebo Borgiů toho o osobnosti skutečného Simona Boccanegry u nás tolik nevíme, patřili Boccanegrové – původně Boccanerové – mezi staré šlechtické rody. V Janově zápasily o moc šlechtické rody Fiesců, Grimaldiů, Adornů a Spinolů. Byl to boj mezi tzv. ghibelliny – přívrženci císaře – a guelfy, zastánci papeže. Simon Boccanegra navzdory svému rodovému původu tíhl k plebejcům, čili lidu neurozenému. Po povstání zapříčiněném Filipem z Valois, který krutě potrestal vzbouřence na janovské galéře, lid svrhnul vládu aristokracie a 23. září 1339 zvolil dóžetem Simona Boccanegru. Po boku obou kapitánů, kteří do té doby spravovali Janovskou republiku, mu byl předán meč jako symbol účasti na vládě, ale Boccanegra oznámil, že nemůže přijmout funkci, jež přísluší plebejci. Shromážděný lid však nepovolil a tak byl Simonu Boccanegrovi na doživotí propůjčen titul „Doge Rettore e Governatore del Popolo di Genoa“. Nový vládce obnovil pořádek ve městě, vykázal příslušníky čtyř nejsilnějších rodů z města a přeměnil aristokratickou oligarchii v demokratickou republiku. Zvýšil bojeschopnost armády a loďstva a podrobil své vládě všechna opevněná města a hrady na obou březích riviéry. Po pěti letech byl zbaven vlády a žil v Pise. Roku 1353 se vrátil do Janova a znovu se postavil do čela státu. Proti Boccanegrovi bylo spácháno několik spiknutí a pokusů o atentát – první spiknutí proběhlo už v prosinci 1339, tedy v roce jeho zvolení za dóžete. To vedlo úřad k tomu, že svému vládci poskytl sto tři jízdních vojáků, chcete-li bodyguardů. Boccanegra dál vedl boje na obranu Janova proti Turkům, Maurům a Tatarům. Jeho politickým nepřátelům se ale přesto podařilo Boccanegru roku 1362 otrávit. Byl prý zabit jídlem při banketu na počest kyperského krále. Jeho nástupcem a dóžetem se stal Gabriele Adorno.
am simon b.indd 7 žková azurová azurováVýtažková Výtažková purpurová purpurováVýtažková Výtažková žlutá žlutáVýtažková Výtažková černá černáPANTONE PANTONE 200 C
22.2.2008 11:01:3
SIMON BOCCANEGRA
Giuseppe Verdi
SIMON BOCCANEGRA OPERA O PROLOGU A TŘECH DĚJST VÍCH Libreto: Francesco Maria Piave, Arrigo Boito
dirigent: Martin Doubravský režie: Michael Tarant asistent dirigenta: Haig Utidjian asistent režie: Alena Žaloudková scéna: Dana Hávová kostýmy: Dana Hávová sbormistr: Martin Veselý hudební nastudování: Olga Drybas, Tatiana Drybas
am simon b.indd 8 žková azurová azurováVýtažková Výtažková purpurová purpurováVýtažková Výtažková žlutá žlutáVýtažková Výtažková černá černáPANTONE PANTONE 200 C
22.2.2008 11:01:3
Giuseppe Verdi OSOBY A OBSAZENÍ Simon Boccanegra, janovský dóže Nikolai Nekrasov Anatolij Orel Paolo Albiani, jeho důvěrník Amelie Grimaldi
Pavel Klečka Martin Matoušek
Gabriela Kopperová Christina Vasileva
Jacopo Fiesco, janovský šlechtic Gabriele Adorno
o
Pietro, dvořan
Jiří Přibyl Pavel Vančura
Rafael Alvarez Nikolaj Višňakov Jaroslav Patočka st. Jaroslav Patočka ml.
Kapitán
Stanislav Dašek Jiří David
Lorenzino, mladý kněz Giovanna
Roman Vejdovec Jana Pokorná Štěpánka Prýmková
Mrtvý otec Gabriela Adorna Komorná
Milan Hlavsa Šárka Venclová Veronika Mičjarová
Malá Marie – Amelie
Kateřina Christianová Kristina Prokešová
Orchestr a sbor DFXŠ Inspice: Bohuslava Maštalířová Nápověda: Alena Režná
Přestávka po 1. dějství Slavnostní předpremiéra 28. února 2008 Premiéra 29. února 2008 od 19.00 hodin v Šaldově divadle
am simon b.indd 9 žková azurová azurováVýtažková Výtažková purpurová purpurováVýtažková Výtažková žlutá žlutáVýtažková Výtažková černá černáPANTONE PANTONE 200 C
22.2.2008 11:01:4
SIMON BOCCANEGRA Obsah opery:
Barytonista Leone Giraldoni – první představitel Simona Boccanegry
Prolog Simon Boccanegra miloval Marii – dceru dóžete Fiesca. Dítě jejich tajné lásky bylo odevzdáno do výchovy Boccanegrovi, brzy však záhadným způsobem zmizelo. Dóže Fiesco své dceři neodpustil a uvěznil ji. Kvůli lásce k Marii se Boccanegra odhodlává postavit se do čela vzbouřenců proti Fiescovi, a ve chvíli, kdy je sám provoláván dóžetem, se dozvídá, že jeho láska zemřela.
1. dějství Po dvacet let vládne Boccanegra zemi. Stále doutnající odpor patricijů proti vládě přivádí na scénu mladého šlechtice Gabriela Adorna – snoubence krásné Amelie. O ni se ale uchází i Boccanegrův důvěrník Paolo Albiani, který se stane svědkem toho, jak Boccanegra Amelii objímá. Netuše, že Boccanegra právě odhalil v Amélii svou kdysi unesenou dceru Marii, postaví ho žárlivost proti němu a vyvolá vzpouru. Pokus o únos Amélie však překazí její snoubenec Gabriele. Ten ale netuší, že únos zosnoval někdo jiný
am simon b.indd 10 žková azurová azurováVýtažková Výtažková purpurová purpurováVýtažková Výtažková žlutá žlutáVýtažková Výtažková černá černáPANTONE PANTONE 200 C
22.2.2008 11:01:4
Giuseppe Verdi a rázně se staví na stranu Boccanegrových nepřátel. Je v zášti podporován i páterem Andreasem, ve kterém poznáváme bývalého dóžete Fiesca. Na emocionálně vypjaté shromáždění velké rady senátorů vnikne Gabriele a obviní dóžete z únosu, svědectvím Amélie však vyjde najevo, že únoscem byl Albiani, jenž je donucen, aby se proklel. 2. dějství Nyní již bývalý důvěrník Paolo Albiani se spojil s Gabrielem a páterem Andreasem proti Boccanegrovi. Z nenávisti k dóžeti sám přichystal pomalu působící jed a mladého šlechtice Gabriela tlačí k útoku na dóžete. K němu však již nedojde, protože se mladý Gabriele včas dozvídá, že Boccanegra je Améliiným otcem. Dóže však už vypil číši jedu. 3. dějství Mezitím byl Albiani usvědčen a odsouzen k smrti. Janované provolávají slávu svému Boccanegrovi. Přidávají se i patricijové, svár je proto zažehnán. I Fiesco – páter Andreas – se smiřuje s dóžetem, ale jed už působí. Umírající Boccanegra prozrazuje Fiescovi, že Amélie je jeho vnučka, zasnubuje oba milence a mladého Gabriela doporučuje za svého nástupce.
R E Z E R VA C E :
www.evstupenka.cz výhodná rezervace přes Libereckou městskou kartu
am simon b.indd 11 žková azurová azurováVýtažková Výtažková purpurová purpurováVýtažková Výtažková žlutá žlutáVýtažková Výtažková černá černáPANTONE PANTONE 200 C
22.2.2008 11:01:4
TECHNICKÁ SPOLUPRÁCE Vedoucí osvětlovač: Pavel Hejret Svítí: Luboš Udržal Vedoucí zvukař: Miloš Vondráček Zvukař: Zdena Ottlová Jevištní mistr: Jan Kocourek Vedoucí rekvizit: Danuše Klosová Rekvizity: Zuzana Borodinová Vlásenky: Alena Mikušová Vedoucí výroby scénických kostýmů: Jitka Linhartová Scénu vyrobily dílny DFXŠ pod vedením Vojtěcha Michla Nositele autorských práv k dílu zastupuje DILIA, divadelní, literární, audiovizuální agentura, Krátkého 1, Praha 9.
© 2008 náklad: 1 000 ks ředitel: František Dáňa šéf opery: Martin Doubravský redakce: Helena Syrovátková grafická úprava: Pavel Dušek Umělecká činnost divadla se uskutečňuje za finanční podpory Ministerstva kultury ČR.
cena 15 Kč
WWW.SALDOVO-DIVADLO.CZ
Generální partner Divadla F. X. Šaldy
Oficiální vůz Divadla F. X. Šaldy
am simon b.indd 12 žková azurová azurováVýtažková Výtažková purpurová purpurováVýtažková Výtažková žlutá žlutáVýtažková Výtažková černá černáPANTONE PANTONE 200 C
22.2.2008 11:01:4
