Georg Friedrich. Händel C HRISTOPHER HOGWOOD VYŠEHRAD

Georg Friedrich

Händel C H RISTOPH E R H O GWO O D

VYŠ E H RAD

Děkuji MgA Robertu Hugovi za cenné konzultace z oblasti barokní hudební terminologie. Vlasta Hesounová

Vyobrazení na přebalu: Portrét Georga Friedricha Händela připisovaný Balthasaru Dennerovi přibližně 1726 –1728 National Portrait Gallery, Londýn Vyobrazení na straně 4: Händelův portrét od Jacoba Houbrakena frontispice Alexandrovy slavnosti, vydané roku 1738 British Library, Londýn

Copyright © Christopher Hogwood, 1984 a 2007 (revidované vydání) Published by arrangement with Thames & Hudson Ltd, London The edition first published in the Czech Republic in 2015 by Vysehrad Publishers, Prague Translation © Vlasta Hesounová, 2015 Odborná revize: Radek Menoušek ISBN: 978-80-7429-474-7

OBSA H

Předmluva . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9

1 Halle a Hamburk 1685 –1706 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15 2 Italské roky 1706 –1710 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 35 3 Londýn: Rozkvět opery 1710 –1728 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 55 4 Londýn: Úpadek opery 1729 –1737 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 101 5 Londýn: Oratoria 1737–1759 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 149 6 Händel a další generace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 249 Doslov . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Chronologická tabulka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Výběrová bibliografie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Seznam ilustrací . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Rejstřík . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Rejstřík Händelových děl . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

299 313 336 344 349 366

Elbing Lübeck Hamburk HANNOVERSKO

Í

A NGLIE

M

Hannover A N BR

IZ

O

ZE

Haag

Londýn

Düsseldorf

U S KO

KO RS Berlín

Halle Lipsko O SK SA

N

R A KO

O IB

Cáchy

NIZ.

SL

EZ

SK

O

KO

ČECHY

RS

MO

BA VO

LOTR INSKO

F R A N C I E

R AKOUSKO

Innsbruck ŠV ÝCARSKO

SAVOJSKO

VA RA

T YROLSKO

UHER SKÉ KR Á LOVST V Í

Benátky BENÁTSKO

T N O J M P. A N O E E VS KÁ PI R

Florencie TOSK ÁNSKO Siena PAPEŽSKÉ STÁT Y Řím

NEAPOLSKÉ Neapol KR ÁLOVST VÍ

0 0

100 100

200

200

300

300 mil 400

500 km

1 Evropa po uzavření utrechtské mírové smlouvy (1713) a dalších s ní souvisejících smluv. Silnou čarou jsou vyznačeny hranice Svaté říše římské.

9 PŘ EDMLU VA

„Není možno stále velebit Homéra“: takto nadšení händelovců devatenáctého století mírnil Ferenc Liszt, byť trochu unaveně. Hagiografie, posmrtná literatura i pikareskní romány jsou dědictvím těchto fanatických příznivců Händelovy věci, pro něž mýtus zastřel pokusy o podloženou biografii a hudební dokumentaci, které by jim víc přiblížily Händela jako člověka. Už za svého života Händel prodělal posun od jednotlivce k instituci a nakonec k vyloženému průmyslu; od jeho smrti ho držela v zajetí jeho pověst založená na nekonečném omílání malého množství skladeb. Podle počítání sira Donalda Toveyho se Händelovy skladby co do množství téměř vyrovnají všem skladbám Bachovým plus všem Beethovenovým – a přece obrovská obliba veřejnosti jednoho jediného díla způsobila, že většina tohoto velkého odkazu zůstává neznámá. „Jeho pověst je neotřesitelně založena na jediné skladbě – Mesiáši –, který představuje nekonečně malou část jeho tvorby, ale přesto ji zastupuje tak vyčerpávajícím způsobem, že další bádání o jeho hudbě už nemůže přidat nic podstatného“ (The Spectator, 12. května 1984). Mylné názory tohoto druhu, posvěceny tradicemi dvou století, dosud předkládají dnešní obecně rozšířený Händelův obraz, přičemž zcela ignorují hlavní oblast jeho tvorby. Händel byl povoláním muž divadla. Když byla po šestatřiceti letech jeho činnost v opeře zmařena, soustředil se po zbytek života na formu, kterou sám do značné míry vytvořil – na oratorium. Tento jedinečný posun od zavedené, „čisté“ formy, jakou představovala opera seria, k novátorské a „smíšené“ formě oratoria odlišuje Händelovu kariéru od tvorby jeho současníků, Bacha a Scarlattiho. Na rozdíl od nich byl Händel také cestovatel, první vskutku kosmopolitní skladatel s neochvějnou nezávislostí, která mu nedovolovala, aby kdykoli vstoupil do zaměstnaneckého poměru, a rovněž s pragmatickým přístupem ke skladbě, díky němuž vynikl v každém zvoleném oboru, ať duchovním či světském. Burney ho popisuje (pravda, ve středním věku) jako „pracovitého a usedlého“ a dochované materiály jeho rukopisů dokládají neutuchající píli a také neustálou zvídavost a potřebu experimentovat, ať již ve vlastní práci či s tvorbou jiných. Jeho kompoziční technika s vypůjčeným materiálem

10

Předmluva

od drobných motivů až po celé věty byla odhalena již za jeho života (poprvé Matthesonem v roce 1722) a od té doby se k tomu všichni jeho komentátoři neustále vracejí. Pro některé autory z devatenáctého století to představovalo problém morálního vlastnictví a to jim působilo určité rozpaky. Nynější mínění se více zaměřuje na hudební hodnotu takových postupů a moderní čtenář snadněji přijme názor Händelova století a schválí doporučení Johna Pottera, že skladatel „by měl vyzkoušet vše, s čím se setká, a jako zvědavá včelka sát sladkost z každého květu“ (Observations on the Present State of Music and Musicians, 1762), (Postřehy o současném stavu hudby a hudebnících). V tomto svazku se dotkneme Händelových výpůjček z nejrůznějších úhlů pohledu; proti jakýmkoli dalším námitkám může být dostatečnou obranou rétorická otázka Horace Walpolea: „Měla by být něčí zahrada připravena o vhodný objekt jen proto, že tento objekt už byl využit někým jiným?“ (On Modern Gardening), (O moderním zahradničení). U Händela nacházíme podobnou filozofii, podle níž „každou bezvýznamnou událost promění v přednost“. Händel jakožto veřejná postava je dostatečně zdokumentován, ale jako jedinec zůstává skryt: jen vzácně se hovoří o jeho soukromém životě, jeho dopisů je poskrovnu a ve srovnání s dopisy, dejme tomu, Mozartovými nebo Joshuy Reynoldse téměř nic neodhalují. Tento dokumentární životopis proto čerpá materiál ze svědeckých kruhů samotnému Händelovi vzdálenějších – z písemností současníků, a to jak přátel, tak nepřátel, z londýnského tisku, účtů operních divadel a urozených mecenášů, z korespondence libretistů a oslavných ód současných básníků. Hlavními zdroji informací z osmnáctého století je vylíčení Händelova mládí od Johanna Matthesona (i když je poněkud porušeno pozdější zahořklostí), který znal Händela jako mladého muže, a paměti Memoirs of the Life of the Late George Frederic Handel, které sestavil Rev. John Mainwaring (s příspěvky od Jamese Harrise a Roberta Price) – první biografie nějakého skladatele, která vůbec kdy vyšla. Většinu údajů Mainwaring získal od Händelova asistenta Johna Christophera Smitha, který zřejmě často vyprávěl to, co měl z první ruky od skladatele samotného. I když se tento materiál někdy nesprávně interpretuje, Mainwaringovo líčení se odchyluje od skutečnosti méně, než se často předpokládalo. Oba velcí angličtí hudební historici osmnáctého století byli s Händelem v kontaktu: Burney hrál v operním orchestru a účastnil se Händelových zkoušek v Carlton House; po siru Johnu Hawkinsovi se dochovaly doslovné záznamy konverzací se skladatelem. Spisy obou těchto mužů odrážejí odlišný vkus generace, která nastoupila po Händelovi, a jejich názory (zejména Burneyho názory na opery, z nichž mnohé nikdy ani neviděl) by se měly číst s patřičným zřetelem k proměnlivým a předpojatým pocitům umělecké

Předmluva

11

elity osmnáctého století. Právě Burney nám připomíná, že Händel „krom svých ostatních výjimečných vlastností byl obdařen velkou zásobou humoru; nikdo nedokázal podat žádný příběh s takovým vtipem jako on“: v tomto textu je zařazeno množství anekdot jako samostatné jednotky – některé z nich zcela dobře uvěřitelné, jiné jsou čirá fikce. Ale ať pravdivé či nepravdivé, dokumentují silně udržovaný názor na Händelův charakter a spolu s doklady obsaženými v poslední kapitole poskytují jakousi představu o tom, jak se Händelův obraz proměnil od jeho smrti do současnosti. Množství dokumentárního materiálu z Händelova života shromáždil Otto Erich Deutsch v knize Handel: a Documentary Biography, která poprvé vyšla v nakladatelství A. & C. Black v roce 1955, za což jsou mu všichni pozdější autoři vděčni. Od té doby se objevily další nové materiály, které vrhají světlo na některé nejasné detaily Händelova života: archiv rodiny Ruspoliových, písemnosti vévody z Portlandu, korespondence mezi Charlesem Jennensem a Edwardem Holdsworthem a několik dalších sbírek rukopisů. Všechny tyto zdroje nám pomáhají přehodnotit první roky Händelova života v Římě, finanční krizi londýnské opery, Händelovy problémy s dramatickými oratorii a mnoho dalších, až dodneška nejasných událostí. Dokumenty v této knize jsou uváděny pokud možno v chronologickém pořadí. Odkazy uváděné se zkrácenými tituly se v plném znění nacházejí ve výběru z bibliografie, přičemž k ověřování podrobností neustále doporučujeme Deutsche. Nevyčerpatelnou studnici informací a pronikavé frazeologie, za niž žádný händelovec nemůže být dost vděčný, představuje práce Wintona Deana. Zvláštní poděkování náleží Geraldu Cokeovi za přístup do jeho unikátní sbírky tištěných i obrazových materiálů, Donaldu Burrowsovi za informace o Händelově církevní hudbě, Robertu Humeovi za to, že se podělil o své nejnovější objevy v divadelní dokumentaci, Dereku Drescherovi a Bennetu Maxwellovi z BBC za informace o nejstarších nahrávkách, Raymondu Headovi za bádání v knihovně Royal Asiatic Society a Williamu B. Oberovi a Milo Keynesovi za diagnózy Händelových zdravotních obtíží. Richard Luckett, Heather Jarmanová a Simon Shaw mají zásluhu za nesčetné opravy a zdokonalení rukopisu, a rovněž Anthony Hicks, který kromě toho, že sestavil chronologickou tabulku Händelova života s přihlédnutím k jeho cestám, koncertní a skladatelské činnosti, mi neustále poskytoval cenné rady a informace. CHRIS TOPHER HO G WO OD

Cambridge, 1984

12

Předmluva

Od roku 1984 se konečně dostalo zvýšené pozornosti Händelovu géniu jakožto opernímu skladateli, jak jsme si to v minulém století přáli, a došlo ke změně mnoha názorů, včetně mého. Jsem však vděčný mnoha pozorným milovníkům Händela, kteří mi sdělili návrhy na vylepšení původního textu, a Simonu Shawovi, který je zpracoval, a Davidu Vickersovi, Teri Noel Toweové a Heather Jarmanové za jejich pomoc s novým doslovem a dodatečnou bibliografií (viz str. 336), která se pokouší zachytit něco z nejnovějších titulů a činností v této bezbřehé sféře. A mezitím se Händel stále nad námi všemi tyčí „více než Homér svého věku“ (William Cowper, The Task, Book VI, 1785). CH RIS TOPHER HO G W O OD

Cambridge, 2007

35

2 Italské roky 1706–1710

Handel, non può mia Musa Cantare in un instante Versi che degni sian della tua lira, Mé Múze, Händele, moudro chybí improvizovat na verš tak libý, důstojný umění Tvé lyry. Z básně kardinála Pamphiliho, velebící Händela (a skladatelem zhudebněné) přeložil Jaroslav Ženíšek

Zajisté není jiné země na světě, po níž by člověk mohl cestovati s větším potěšením a prospěchem, nežli Itálie. Cestovatel tam shledává cosi podivuhodnějšího na tváři země a nevídanějšího v dílech přírody, než může najíti v kterékoli jiné části Evropy. Je to velká škola hudby a malířství a obsahuje všechna nejušlechtilejší díla sochařská i architektonická, a to jak antická, tak moderní. Překypuje kabinety kuriozit a ohromnými sbírkami veškerých druhů starožitností. Žádná jiná země ve světě nemá takovou rozmanitost vládních zřízení, která se tolik liší svými ústavami a jejichž politika je tak vytříbená. Sotva se najde nějaká část této země, která by neměla slavnou historii, ani hora či řeka, která by nebyla dějištěm nějaké mimořádné události.

Předmluva Josepha Addisona k líčení jeho cest po Itálii,1 které podnikl asi tři roky před Händelovou návštěvou, vyjadřuje obecnou motivaci každého znalce, který cítil povinnost cestovat na jih. Pokud šlo o umění, všechna hlavní města na sever od Alp s výjimkou Paříže by se ochotně prohlásila za satelity Itálie a byla by zajedno s Dr. Johnsonem, že „člověk, který nebyl v Itálii, si je provždy vědom méněcennosti pramenící z toho, že neviděl to, co by člověk vidět měl. Zásadním cílem cestování je spatřit břehy Středozemního moře“. Zdá se, že Händel zpočátku nebyl příznivcem cestování, máme-li věřit Mainwaringovu líčení rozhovorů s knížetem Ferdinandem Medicejským 1

„Remarks on Several Parts of Italy etc.“ (Poznámky o několika částech Itálie atd.), 1705.

36

2 Italské roky 1706 –1710

z Florencie, který pobýval v Hamburku v téže době jako Händel. Mainwaringovo líčení podává obraz arogantního, nadšeného mladého německého génia, kterému ještě nebylo dvacet jedna a kterého taktně usadil světaznalý italský mecenáš. Kníže byl velkým milovníkem umění, jímž je jeho vlast tak proslulá. Händelova zběhlost nejenže mu zajistila přístup k Jeho Výsosti, nýbrž díky ní vznikla mezi nimi dvěma určitá náklonnost: často rozprávěli o stavu hudby obecně a o přednostech různých komponistů, pěvců a hudebníků zvlášť. Kníže si nejednou posteskl, že Händel se dosud neobeznámil s hudebníky Itálie; ukazoval mu velkou sbírku italských hudebnin a projevoval přání, aby jej Händel při jeho návratu doprovázel do Florencie. Händel dal bez okolků najevo, že nespatřuje nic mimořádného v hudbě, jíž Jeho Výsost přisuzuje tak vysoké kvality. Naopak, myslí si o ní, že je zcela průměrná a že pěvci, kteří ji doporučují, musejí být anděly. Kníže se usmál tomu přísnému odsudku a dodal, že Händelovi by cesta do Itálie prospěla, aby se seznámil se stylem a vkusem, jež tam převažují. Ujistil jej, že není jiné země, v níž by mladý nadaný umělec mohl tráviti čas s větším prospěchem; nebo v níž by se každé jeho nadání mohlo rozvíjeti s větší péčí. Händel odvětil, že pokud tomu tak vskutku je, uvádí jej do rozpaků, má-li pochopit, jak je možné, že tak znamenitá kultura přináší tak malý plod. Avšak to, co mu Jeho Výsost sdělila, i to, co již dříve slyšel o slávě Italů, jej zajisté láká podniknouti cestu, která mu byla tak laskavě doporučována, jakmile to bude vhodné. Na to kníže oznámil, že pokud se Händel rozhodne odcestovat s ním, ničeho jiného nebude zapotřebí. Händel, který neměl v úmyslu přijmouti nabízenou laskavost, vyjádřil vděčnost za prokázanou čest. Neboť on se rozhodl odcestovati do Itálie na vlastní náklady, jakmile se mu podaří shromáždit prostředky k té příležitosti. Tento vznešený duch nezávislosti, který mu byl vlastní téměř od dětství, jej nikdy neopouštěl, ani v nejnepříznivějších dobách jeho života.

Mattheson roztrpčeným tónem jednoduše konstatuje, že se „naskytla příležitost vydat se zadarmo na cestu do Itálie s Binitzem“ – jde o jakéhosi neznámého společníka, kterého pozdější životopisci povýšili do šlechtického stavu přídomkem „von Binitz“ a hovoří o něm jako o Händelovu mecenáši. Toto tvrzení můžeme zpochybnit a přiklonit se k mnohem přesvědčivější Mainwaringově verzi – totiž že Händel si našetřil 200 dukátů, přestože tu a tam posílal nějaké peníze matce: to je tak podružný detail, jaký se mohl jistě dozvědět pouze od Händela. Až donedávna byla trasa Händelových cest po Itálii neznámá; Mainwaring na dvaceti stránkách skutečností a fantazie zaznamenává chronologii, z níž se logický obrázek Händelova hudebního vývoje nedá vysoudit. Objevy z archivu rodiny Ruspoliových, zejména účty z domácnosti Händelova hlavního římského mecenáše, markýze Francesca Ruspoliho, a rukopisy autografů z jeho knihovny nám nyní umožňují chronologicky (byť s meze-


37

rami) rekonstruovat období mezi kompozicí oper Almira a Nero z roku 1705 a Agrippina v Benátkách v letech 1709 –1710. Mnoho nových podrobností se dozvídáme ze seznamů odměn vyplacených opisovačům not, kteří opatřovali materiál pro Ruspoliho pravidelné každotýdenní koncerty. Podle těchto datovaných plateb, u nichž je obvykle uveden titul nebo instrumentace opisovaného díla, je možné vyvodit charakter Händelovy činnosti a jeho cest po Itálii. První zastávka není zdokumentována, ale na podzim roku 1706 s největší pravděpodobností odcestoval do Florencie, podle Mainwaringa na pozvání Ferdinanda de’ Medici. Sám Ferdinand byl zdatný hudebník – prý si dokázal přečíst obtížnou cembalovou sonátu a vzápětí ji zpaměti zahrát – a jestliže o mladém Händelovi nějakou chvíli nic víc neslyšíme, je dobře možné, že každodenní koncerty u knížete a jeho knihovna obsahující na 390 svazků hudebnin (nyní ztracená) dostatečně poutaly jeho zájem. Händelův příjezd do Říma se dá určit podle deníkového záznamu Valesia ze 14. ledna 1707: „Do města přibyl jistý Němec [,Sassone‘], výtečný hráč na cembalo a skladatel. Dnes předvedl svou dovednost ve hře na varhany v kostele sv. Jana [Lateránského], čímž vzbudil všeobecný obdiv.“ Händelovými prvními mecenáši byli významní církevní hodnostáři; Mainwaring se zmiňuje o kardinálech Colonnovi, Pamphilim a Ottobonim – ten posledně jmenovaný byl z nich nejbohatší a nejvlivnější, i když právě nevynikal zbožností. Francouzský diplomat de Brosses na něho vzpomíná jako na muže „sans moeur, sans crédit, débauché, ruiné, amateur des arts, grand musicien“, , a Blainville zaznamenává: „Jeho Eminence zaměstnává nejlepší hudebníky a pěvce v Římě, mezi jinými slavného Arcangela Corelliho a mladého Paolucciho, jehož hlas je považován za nejkrásnější v celé Evropě; a středu co středu pořádá ve svém paláci skvělý koncert …2 Corelli sídlil v Ottoboniho „Palazzo della Cancelleria“ od roku 1690 jakožto ředitel těchto každotýdenních koncertů a jeho přítomnost měla nepochybně vliv na Händelův rozvoj.3 Händelův způsob psaní pro housle (v doprovázených kantátách a například v La Resurrezione) nyní vykazuje vliv Corelliho hry, a, což je zajímavé, je mnohem extrovertnější než cokoli z Corelliho vlastních vydaných houslových sonát. Ačkoli to nejpodstatnější pro Händelův kompoziční vývoj během italského pobytu bylo především 2

Travels through Holland… (anglický překlad, Londýn, 1743 –1745). Účty Ottoboniho domácnosti z tohoto období, které by nám mnoho napověděly, se dosud nepodařilo nalézt. 3

38

2 Italské roky 1706 –1710 10 Arcangelo Corelli, který dirigoval soukromý orchestr kardinála Ottoboniho v Římě a řídil provedení oratoria La Resurrezione v Ruspoliho paláci (1708).

propracování a zjemnění vokálního stylu, nezanedbatelné je i jeho experimentování se zvuky smyčcových nástrojů, zejména k dosažení dramatických účinků. Do jednoho z Ottoboniho shromáždění Mainwaring umístil ono slavné setkání Händela a Domenica Scarlattiho – dvou z největších světových virtuosů na klávesové nástroje, kteří se narodili v témže roce. Jelikož byl výtečným hráčem na cembalo, kardinál si usmyslil, že ho nechá, aby se s HÄNDELEM utkali v soutěži dovednosti. Výsledek soutěže ve hře na cembalo nebyl jednoznačný. Někteří prý dávali na první místo SCARLATTIHO. Avšak když přešli na varhany, nebylo již pochybností, komu náleží prvenství. Sám SCARLATTI uznal, že jeho soupeř jej převyšuje, a duchaplně dodal, že dokud HÄNDELA neslyšel na tento nástroj hrát, neměl představu o jeho schopnostech. Natolik byl uchvácen jeho zvláštním stylem hry, že jej provázel po celé Itálii, a nikdy nebyl zcela spokojen, leda byl-li s ním… Navzdory tomu, že žádní dva lidé nedosáhli takové dokonalosti ve hře na svůj nástroj, přece je pozoruhodné, že jejich podání se zcela lišilo. Typická excelentnost SCARLATTIHO jako by spočívala v jisté eleganci a delikátnosti výrazu. HÄNDEL vynikal neobyčejnou virtuozitou a hbitostí prstů: co jej však nejvíce odlišovalo od jiných hráčů, kteří měli tytéž vlastnosti, byla udivující plnost, síla a energie, která se k nim pojila. A toto pozorování platí stejně opodstatněně jak o jeho komponování, tak o jeho hře.


39

Jedna z prvních Händelových závažných skladeb vzniklých v Římě (za jejíž opis bylo zaplaceno 14. května 1707) bylo oratorium Il trionfo del Tempo e del Disinganno (Triumf času a pravdy) na text kardinála Pamphiliho a patrně bylo provedeno v jeho paláci. Jelikož v té době platil v Římě papežský zákaz provádění oper, což byl následek skandálu při karnevalu roku 1677, šlechtické domy ve městě se předháněly v horlivém uvádění kantát a oratorií, které ovšem nebyly operami jen podle jména. Účinkovali v nich přední pěvci a hudebníci, avšak bez herecké akce. Orchestr při Il trionfo řídil Corelli, který měl podle Mainwaringa jisté potíže při hraní Händelovy ouvertury ve francouzském stylu. Vskutku bylo v celém uspořádání těchto skladeb, avšak zejména na jejich začátku tolik ohně a síly, že se nemohly zdárně snoubit s uhlazeným půvabem a tichou elegancí zcela odlišného génia. HÄNDEL jednoho dne učinil několik bezvýsledných pokusů instruovat ho, jakým způsobem by se měly tyto vášnivé pasáže provádět. Podrážděn bezduchostí, s níž je Corelli nadále hrál, Händel mu vytrhne nástroj z ruky, a aby ho přesvědčil, jak málo jim rozumí, zahraje tyto pasáže sám. Avšak Corelli, který byl velice skromný a poddajný, nestál o přesvědčování tohoto druhu; duchapřítomně prohlásil, že jim nerozumí, tj. že neví, jak je má správně provádět a dodat jim tu sílu a výraz, jaký vyžadují. Když HÄNDEL dal najevo netrpělivost, Corelli řekl: Ma, caro Sassone, questa Musica è nel stylo Francese, di ch’io non m’ intendo [Ale můj milý Sase, tato hudba jest ve francouzském stylu, kterému nerozumím].* * Byla to ouvertura k IL TRIONFO DEL TEMPO, která působila Corellimu takovou nesnáz. Proto ji Händel na jeho přání nahradil sinfonií, která byla zkomponována více v italském stylu.

Mainwaringovu historku, ještě s jeho poznámkou pod čarou v tom smyslu, že Händel nakonec ouverturu nahradil „symfonií… více v italském stylu“, nemůžeme nijak snadno odmítnout jako výmysl. Ouvertura v B dur (která se v roce 1758 objevila ve sbírce Händelových ouvertur) obsahuje pasáže typické pro Händelovy kompozice z onoho roku a využívá stejné fugy jako symfonie, kterou známe dnes. Její standardní úvod ve francouzském stylu naznačuje, že s největší pravděpodobností jde o kus, proti němuž měl Corelli námitky. Alegorický příběh Pravdy a Času, pokoušených Krásou a Rozkoší, Händela vzrušoval méně než velký orchestr virtuosů, který měl k dispozici, a skladba obsahuje sólové pasáže pro housle, violu, violoncello, hoboje a sólové varhany (v sonátě přerušené Bellezziným „Taci, qual suono ascolto“ [Tiše! Jaké zvuky to slyším?]). Poprvé ve vokální podobě „Lascia la spina“ se také objevuje slavná sarabanda z Almiry.

40


Händelovy liturgické práce v přísnějším slova smyslu započaly dramatickou nádherou skladby Dixit Dominus, zkomponované v dubnu, a existuje domněnka, že kulminovaly sbírkou sedmi melodií k oslavě svátku Panny Marie Karmelské 16. července.4 Je pozoruhodné, jak snadno si Händel osvojil italský styl chrámové hudby, nabitý emocemi; to, že skutečně pokračoval v expresívním stylu Carissimiho a Stradelly, ne že jej pouze imitoval, prokazuje rychlost hudebního vstřebávání, jakou spojujeme s Mozartem. Avšak jakékoli návrhy ze strany mecenášů, že by se snad měl vzdát své luteránské víry, odmítal s typickou tvrdošíjností.5 Když na něho v této věci neodbytně naléhal některý ze zanícených duchovních, odpovídal, že není způsobilý ani nakloněný tomu vstoupit do zkoumání tohoto druhu, ale že je rozhodnut zemřít jak příslušník onoho společenství, aťsi správného či mylného, v němž byl pokřtěn a vychován. Jelikož na opravdovou konverzi nebyla naděje, příště byly činěny pokusy přemluvit ho alespoň k navenek projevované konformitě. Avšak ani přesvědčování ani různé nabídky neměly žádný účinek, leda že jej ještě více utvrdily v tom, aby setrval na zásadách protestantismu. (Mainwaring)

Aby unikl těmto náboženským nátlakům, zvolil si Händel jako svého nejoblíbenějšího mecenáše v Římě světského knížete Francesca Marii Ruspoliho. Řada dokumentů, které obsahuje Fondo Ruspoli (nyní v tajném vatikánském archívu Archivio Segreto Vaticano), nás informuje o Händelově činnosti po většinu období let 1707 a 1708, nastiňuje markýzovo pořádání pravidelných týdenních koncertů v Palazzo Bonelli (do nynějšího Palazzo Ruspoli na via del Corso se přestěhoval až v roce 1713) a umožňuje nám datovat množství skladeb. (Ačkoli se v těchto dokumentech Händelovo jméno vyskytuje jen zřídka, opisovač not Angelini ke svému účtu zpravidla připsal první slova opisovaného díla.) Ruspoli neměl žádného stálého maestra di capella, dokud nebyl roku 1709 do této funkce jmenován Caldara. Händelovo zaměstnání fungovalo takříkajíc na „regulované“ bázi (podobné příjemnému uspořádání, jakému se těšil později v Anglii u Burlingtona a Chandose): po určitá období byl ubytován v paláci Ruspoliho se závazkem, jak píše Mainwaring, „dodávat stanovený počet“ vokálních děl. Jelikož se nenašly žádné záznamy o vyplácené mzdě, jeho postavení v domácnosti bylo patrně něco mezi chráněncem a privilegovaným hostem. 4

Nedávno objevené rukopisy vokálních partů potvrzují spojitost mezi pěti zhudebněnými latinskými texty a karmelitánským svátkem; jestliže se však provozovaly při normální liturgii, provedení bylo rozloženo do dvou nebo tří bohoslužeb (viz str. 300). 5 Nemůže tato tvrdošíjnost být ona „malizia“, o níž se zmiňuje Mannucci (viz str. 50)?


41

Na základě pozdějších záznamů usuzujeme, že k povinnostem patřily také každotýdenní conversazione, které se konaly vždy v neděli v pozdním odpoledni a večer. Několik domácích hudebníků provádělo kantáty pouze s doprovodem kontinua a na cantate con stromenti byli najímáni hudebníci zvenčí. Ti dostávali jeden scudo za provedení („funtione“) a půl scuda (50 baiocchi) za zkoušku („prova“). Když se markýz v květnu a červnu 1707 přestěhoval do svého castella ve Vignatellu, v účtech najdeme nejen položku za přestěhování celé domácnosti (kuchaři, psovodi a hudebníci), ale i platbu za „al Cimbolaro per accomodatura del Cimbolo per Vignatello“ („přestěhování cembala“) a za opis vhodné nové kantáty „della caccia“, Diana Cacciatrice. Jak vyplývá z účtů, po návratu do Říma řadu každotýdenních kantát v italštině přerušila jedna francouzská „Cantata francese“ (Sans y penser) a zvláštní španělská „Cantata Spagnuola“ No se emenderá jamás, psaná v archaicky dlouhých notových hodnotách a s doprovodem kytary. Je zajímavé, že v obou případech si Händel dal tu práci a do kopie určené k provozování sám přepsal cizojazyčný text, neboť zřejmě nedůvěřoval domácímu opisovači. Z přiloženého vyúčtování vidíme, že slavná sopranistka Margarita Durastante, s níž Händel bude po mnoho let spolupracovat, zřejmě zpívala v obou jazycích. K prvnímu přerušení pobytu u Ruspoliho došlo na podzim roku 1717, kdy se Händel vrátil do Florencie k provedení své první italské opery Rodrigo. Jak vznikla, kdy a kde Händel získal libreto a kdo v představení zpíval, zůstává dosud otázkou. Z florentského libreta, nedávno objeveného Reinhardem Strohmem, je patrno, že opera byla provedena pod patronací knížete Ferdinanda v divadle na Via del Cocomero a že to tedy nebylo soukromé představení v paláci Pitti, jak se dříve předpokládalo. Předehra (jejíž začátek byl vypůjčen z Almiry) a následující tance, které mohl Händel stejně dobře zkomponovat během hamburského období, ho nakonec předešly do Anglie a až na závěrečnou passacaglii byly využity v roce 1710 jako scénická hudba k obnovenému uvedení Alchymisty Bena Jonsona. Z Mainwaringova apologetického tónu soudíme, že Händel nebyl spokojený s nabubřelou charakterizací libreta ani s vlastním hudebním podílem, avšak se svou typickou hospodárností většinu hudby využil v pozdějších operách. Za florentské provedení obdržel 100 sequinů a stříbrný (nebo porcelánový) jídelní servis, což, jak píše Mainwaring, „je dostatečným svědectvím o jeho příznivém přijetí“. (Händel dostal během svého tříletého putování po Itálii víc takových neskladných honorářů, a nejméně jeden přivezl domů jako dárek pro matku.) Na problémy vznikající z toho, že se stal „italským“ skladatelem, upozornil Robert Price, autor knihy Observations on the Works of George F rederic

42


Handel, která doprovází Mainwaringovy Memoirs. Ačkoli Observations odrá žejí pozdější kritickou estetiku, Price přesto popisuje podmínky velmi podobné těm, s nimiž se Händel při svém vstupu do divadla setkal. Proti italským skladatelům stojí dvě překážky, které považuji za příčinu veškeré té triviální a jalové hudby, kterou dnes slýcháme. Jedna z nich je nedostatek času na komponování. Neboť jakmile se objeví nějaký slibný talent a podá přesvědčivý důkaz o svých schopnostech, ředitelé téměř všech operních divadel v Itálii ho chtějí angažovat, aby skládal pro ně. Mladý skladatel si myslí, že má zajištěnou pozici a snaží se z ní vyzískat co nejvíc, takže se zavazuje zkomponovat toho v určitém čase tolik, kolik jen dokáže. To ho nutí napsat všechno, co se mu nabídne: a tak je jeho opera vytvořena ze starých, ošoupaných pasáží, narychlo spíchnutých dohromady, aniž se v nich objeví nějaký nový výraz či harmonie… Druhá potíž, s níž musejí italští operní skladatelé bojovat, je nepřiměřený vliv zpěváků. Dobrý pěvec (myslím tím zpěváky obojího pohlaví) si málokdy nevytvoří spolek, který ho podporuje, a proto by nebylo od skladatele prozíravé, kdyby mu nevyhověl. To ho do jisté míry staví do podřízeného postavení, pokud jde o jeho skladby; znamená to ve skutečnosti, že je v komponování ovlivňován osobou, která toho ví o hudbě velmi málo a chce jen zazářit při předvádění veškerých triků, jež si byla schopna vymyslet nebo se jim naučit.

Těžko můžeme tvrdit, že Händel byl bezúhonný, pokud šlo o vytvoření nové opery z narychlo spíchnutých „starých pasáží“ – ve skutečnosti měl stále po ruce to, pro co existuje hezký termín „arie di bagaglio“ („árie do zavazadla“, oblíbené kousky zpěváků, které si s sebou vozili), snad ještě víc než jeho samolibé primadony. Druhá potíž byla při této příležitosti zřejmě zmařena jeho zdánlivým románkem s první sólistkou. Mainwaring to podává s taktem: VITTORIA, která byla velmi obdivována jak jako herečka, tak i zpěvačka, měla v této opeře hlavní roli. Byla to půvabná žena a po nějaký čas se těšila veliké přízni Jeho Jasnosti. Avšak vinou přirozené nestálosti některých srdcí projevila tak málo rozumu ve své vypjaté situaci, že přenesla svou přízeň na jinou osobu. HÄNDELOVO mládí a pohlednost ve spojení s jeho proslulostí a hudebními schopnostmi udělaly dojem na její srdce.

Vittoria Tarquini, všeobecně známá jako „la Bombace“, byla jednou z Ferdinandových oblíbených zpěvaček a zdá se nepravděpodobné, že by se s ní Händel stýkal jinak než profesionálně. Mainwaringovu historku zpochybňuje fakt, že Vittoriino jméno se nevyskytuje na seznamu účinkujících, otištěném v libretu. Ale tu pověst oživuje dopis, teprve nedávno objevený Anthonym Hicksem, napsaný roku 1710 manželkou hannoverského kur-


43

fiřta Sofií. Píše se v něm, že Händel byl „pohledný muž a povídá se, že byl Vittoriiným milencem …“ Účet z 26. února 1708 za opis kantáty naznačuje, že Händel se opět ocitl v Římě a opět u Ruspoliho. Jeho hlavní zakázkou v tomto období, patrně ve světle úspěchu Rodriga, bylo zkomponování kusu, který se nejvíce blížil opeře a který bylo možno v Římě provést. La Resurrezione (Vzkříšení), Händelovo první duchovní oratorium a zároveň nejokázalejší a nejnákladnější ze všech koncertů, které Ruspoli pořádal, se mělo provozovat na Hod Boží velikonoční. Ta okázalost měla částečně za cíl získat přízeň papeže Klementa XI., který byl milovníkem oratorií, částečně soutěžit s pašijemi Passione Alessandra Scarlattiho nebo je doplnit. Provedení Scarlattiho díla stanovil kardinál Ottoboni na středu velikonočního týdne. Přípravy na markýzovu efektní podívanou se konaly s velkým předstihem: Händel se ubytoval v paláci nejméně sedm týdnů před tím, aby měl dost času na kompozici a revizi (což dokládá dirigentská partitura, objevená roku 1960 v Santiniho sbírce6), a byly mu povoleny tři zkoušky, což byl neobyčejný luxus. První z nich byla celý týden před Velikonocemi. Durastante měla být první ve skupině pěti sólistů a provedení se mělo opakovat na druhý den, v Pondělí velikonoční. Inscenace a výprava měly být rovněž impozantnější než kterákoli podívaná předtím, jak je vidno z následující parafráze7 původních dokumentů: Scéna se připravovala v Stanzione delle Accademie v prvním patře markýzova paláce, ale jelikož hrozilo, že návštěvníků bude přespříliš, byla přenesena do hlavního sálu v přízemí. Tam bylo zbudováno „teatro a scalinata“, čtyři terasovitě uspořádané řady sedadel pro orchestr široké přes 12 metrů, mírně zatočené směrem k publiku a zvedající se k zadní stěně. Mezi orchestrem a publikem bylo zábradlí s vyvýšeným pódiem pro „concertini de’ violini“ (koncertního mistra a druhého houslistu) a možná také pro Händela s cembalem. Bylo postaveno dvacet osm stojanů na noty, jejichž pultíky a nohy měly tvar žlábkovaných rohů hojnosti, polovina ozdobených erbem markýze, polovina erbem jeho manželky, vše provedeno ve zlatém chiaroscuru. Sedadla pro orchestrální hráče byla také natřena na žluto. Nad proscéniem byl zavěšen dlouhý karton, sahající od jedné zdi k druhé, ozdobený cheruby, palmami a listovým ornamentem ve žlutém a karmínovém chiaroscuru. Uprostřed byl medailon s názvem oratoria – čtyřicet šest písmen ve čtyřech 6

Viz R. Ewerhart: „Die Händel-Handschriften“. Čerpáno z knihy Ursuly Kirkendale: „The Ruspoli Documents on Handel“, která obsahuje přepis účtu tesaře Crespinea Pavoneho, kde jsou rozepsány jednotlivé položky. 7

44


řádkách, každé písmeno asi 18 centimetrů vysoké; písmena byla vystřižena a podložena průsvitným papírem a zezadu osvětlena sedmdesáti lampičkami. Dekorativní oblouk hýřil karmínovým a žlutým damaškem a sametem, byl lemován taftovými a sametovými rozetami a jeviště zakrývala taftová opona ovládaná sedmi dřevěnými kladkami. Celý ten „kostel či sál“, bohatě vyzdobený červeným a žlutým taftem a zlatě lemovaným sametem, osvětlovalo šestnáct lustrů. Zlatým hřebem dekoratérského umu byl malovaný plátěný prospekt, čtverec asi 4x4 metry, představující dramatis personae Händelova oratoria. Uprostřed čtverce byl kulatý rám ve žlutém chiaroscuru; ve čtyřech rozích byly menší čtverce v podobné barvě, znázorňující Ruspoliho erb. Uprostřed bylo „al naturale“ namalováno vzkříšení našeho Pána s „glorií“ cherubů a putti, s andělem sedícím u hrobu a zvěstujícím vzkříšení Maří Magdaleně a Marii Kleofášově, s Janem Evangelistou u hory a démony řítícími se do propasti. K doplnění této pastvy pro oči byl zjednán obří orchestr, který z pódia řídil Corelli. Ze seznamu plateb, přičemž nesmíme zapomenout, že zmínění hudebníci byli najati navíc k Ruspoliho domácím hudebníkům, můžeme rekonstruovat skutečné proporce ansámblu: 23 violini (včetně Corelliho), 4 violette, 6 violoni, 6 contrabassi, 1 basová viola, 2 trubky, 1 trombon a 4 hoboje. Určité množství hráčů na violini, violoni a contrabassi u zadních pultíků se zúčastnilo jenom dvou zkoušek, což naznačuje, že v některých číslech byla skupina smyčců redukovaná. Corelli byl vyplacen podle samostatné smlouvy (jeho honorář byl 20 scudi oproti maximálním 4,5 orchestrálních hráčů) a opisovač Angelini obdržel 30 scudi za opis 300 fogli (2400 stránek), včetně partitury každého aktu pro Corelliho. V účtech nenajdeme pouze Händelovo jméno; nemáme žádný doklad o tom, kolik (nebo zda vůbec něco) dostal za kompozici oratoria, které je vrcholem jeho italského období. Dílo pojednává o událostech mezi Velkým pátkem a Hodem Božím velikonočním na dvou úrovních. Ve vzrušených recitativech a brilantních (někdy téměř komických) áriích disputují Lucifer a Anděl o Kristově moci spasit duše smrtelníků v pekle. Maří Magdalena (zpívala ji Durastante), Marie Kleofášova a svatý Jan Evangelista bědují nad událostmi na zemi a pak přecházejí ze sklíčenosti do radostné nálady, když je ohlášeno vzkříšení. K charakterizaci pasáží souvisejících se smrtí Händel využil nanejvýš vhodně svých nemalých schopností. Nářek Marie Magdaleny u hrobu začíná sólem violy da gamba a houslí, k nimž Händel přidává tajuplný zvuk jediné melodické linie, kterou hrají „tutti flauti e un oboe sordo“ (všechny zobcové flétny a hoboj s dusítkem). „Simile“ árie svatého Jana o holubici pronásledované jestřábem je largo v rytmu siciliany s flétnou, gambou a teorbou,


45

11 Luciferova árie „O voi dell’Erebo“ z La Resurrezione je ukázkou výrazného, rozmáchlého Händelova rukopisu z onoho období. O rok později použil stejnou hudbu (s jiným textem) v opeře Agrippina.

přerušované divokými, dravými stupnicemi celé skupiny smyčců (Händel možná o tomto nápadu zapochyboval, protože v dirigentské partituře jsou tyto stupnice vyškrtnuty). Lehká a něžná árie Maří Magdaleny „Ho un non so che nel cor“, která se okamžitě stala hitem, se znovu objevuje v několika pozdějších operách a v Anglii se zpívala jako pouliční balada; je to jenom vokální melodie s doprovodem unisono houslí v oktávě. Händel dosahuje dojmu pokračujícího dramatu za pomoci té nejjednodušší instrumentace. Janovo líčení východu slunce, jímž začíná druhá část (po orchestrální Introduzione, která se nachází pouze v dirigentské partituře), je doprovázeno stoupajícím ostinatem pouze pro kontinuo; žalostnou árii „Quando è parto dell’ affetto“ doprovází sólová viola da gamba, čímž připomíná árii „Es ist vollbracht“ z Bachových Janových pašijí. Tam, kde se stýká svět smrtelníků a nesmrtelných, anděl oznamuje zmrtvýchvstání v recitativu a oslovuje plačící Marii nejlehčí kontinuo árií s taneční koloraturou. Odpovídá mu stejně svižná a téměř euforická árie Maří Magdaleny

46


v proměnlivých metrech. V těchto přechodech je jemnost Händelova dramatického ovládání naprosto bezvadná a jeho zpodobení skutečných lidských reakcí v protikladu k biblickým formulacím emoci spíše zprostředkovává, než aby ji pozorovalo a odráželo. Bohužel se v tomto množství dokumentů o provedení dochovala pouze jedna krátká zmínka ve Valesiově deníku z Neděle velikonoční: „Dnes večer dával markýz Ruspoli velmi krásné oratorium, které bylo provedeno v Bonelliho paláci U Svatých apoštolů, kde bylo ve velkém sále zbudováno pro publikum elegantní divadlo. Bylo přítomno množství urozeného panstva a několik kardinálů.“ Snad jenom jedna maličkost pokazila velkolepost La Resurrezione: po prvním provedení poslal papež Ruspolimu výtku za to, „že předchozího večera nechal v oratoriu zpívat zpěvačku.“ Při druhém provedení místo Durastante patrně zpíval jistý „Filippo“, aby se vyhovělo papežově námitce. Před koncem měsíce Händel opět opustil Ruspoliho domácnost. Účty za „vrácení židovy postele zapůjčené pro Monsù Endel“ s účtem z Ruspoliho dispensatore za jídlo „per Monsù Endel e Comp:º“ – děsivých 38,75 scudi, což se ve srovnání s 20 scudi, platem primadony, nebo ročními 10 scudi pro basistu zdá být opodstatněním historek o Händelově gargantuovské chuti k jídlu. Ale „Comp:º“ může být víc než jeden společník, a je možné, že Händel hostil celou společnost. HÄNDEL, který měl mnoho ctností, se neoddával žádné neřesti, která by škodila společnosti. Avšak přirozenost si žádala velké množství potravy k výživě tak ohromného těla a Händel byl v jejím výběru dosti epikurejský; ale zdá se, že to byla pouze chuť k jídlu, kterou si dovoloval uspokojit. (Charles Burney, 1785) Jeho další zastávkou byla Neapol, kde uvedl v domě vévody z Alvita kantátu a serenádu Aci, Galatea e Polifemo (oba autografy jsou datovány). Opět se nenaskytla vhodná příležitost pro celou operu, ačkoli opery byly v Neapoli povolené a vzkvétaly. Händelovo jednoaktové zpracování mytologického příběhu se v rámci objednávky ke svatební oslavě blížilo opeře co nejvíc.8 Příběh je totožný s námětem jeho pozdější masky9 Acis and Galatea, avšak hudba je zcela odlišná – vzácný příklad, kdy Händel znovu nevyužil 8

Mainwaring si příležitost špatně zapamatoval a pokusil se ji přiřadit k jiné, tentokrát s jistou Donnou Laurou jakožto objednavatelkou. 9 Masque n. maska, anglické dvorské představení, výpravná hra s hudbou a tancem, při níž se kladl důraz na výtvarnou stránku. (pozn. překl.)


47

již existující materiál. Role Polifema vyžaduje bas velkého rozsahu, který má v árii „Fra l’ombre e gl’orrori“ skoky přes dvě a půl oktávy od horního A do spodního D. Hrůznost obrových požadavků ani emocionální odezvy milenců nejsou podány s takovou citlivostí jako v pozdější masce, ale jednotlivé dramatické momenty nepostrádají velkou krásu, zejména smrt Aciho a první Galatein nářek „Sforzano a piangere“ s toužebným chromatickým postupem postaveným proti doprovodu v šesti částech – opravdový teutonsky charakteristický styl. Dramaticky nejpůsobivější jsou tercet „Proverà lo sdegno“ se všemi třemi postavami pečlivě odlišenými a milostný duet „Dolce, caro“, přerušovaný popuzeným Polifemovým recitativem. Ačkoli neexistuje důkaz, že kus byl určen pro jevištní provedení, tato čísla mají divadelní kvalitu o to pozoruhodnější, že Händel měl před touto zakázkou málo příležitostí s něčím takovým experimentovat. Jediným skutečným předchůdcem je Clori, Tirsi e Fileno, nejopernější ze všech kantát, kterou můžeme datovat do roku 1707. Händel byl na druhou stranu v té době již zcela obeznámen s pastorální konvencí. Formální náležitosti „Arcadie“, jejímiž členy byli všichni jeho římští mecenáši, byly vědomě stanoveny na konci předešlého století v literární akademii Accademia degli Arcadi, v soukromém klubu šlechticů a umělců, kteří si vytkli za cíl vymanit italskou poezii z komplikovaného, vyumělkovaného manýrismu a obnovit její prostotu a přirozenost. K jejich představě Zlatého věku patřilo to, že všichni členové vystupovali jako skupina „pastýřů“, každý pod příslušným pseudonymem: mezi hudebníky byli Arcimelo (Corelli), Terpando (Alessandro Scarlatti) a Protico (Pasquini). Schůzky se konaly v „capanne“ a „boschi“ („chýších“ a „lesících“) jednotlivých členů, ve skutečnosti ovšem v jejich palácích a zahradách, a aby se vyhnuli nepřízni počasí při oslavě Vánoc (což bylo v pastýřském kalendáři důležité datum) pod širým nebem v zimě, slavnost byla přesunuta na letní období. V roli „hostitele“ těchto téměř zednářských shromáždění se členové po roce střídali, a když se Händel v červenci vrátil do Říma, Ruspoli právě nastoupil po knížeti Giustinianim. Prvním Händelovým příspěvkem k Ruspoliho Arcadii byla kantáta pro dva soprány a nástroje Arresta il passo (v účtech identifikovaná podle první árie, „Fiamma bella“). Zmínka o „il Dio bambin“ v textu vede k předpokladu, že se ve skutečnosti jednalo o vánoční kantátu (kterou je možno srovnat se známější kantátou Alessandra Scarlattiho Cantata pastorale, zkomponovanou k podobné příležitosti).10 10

Viz U. Kirkendale: „The Ruspoli Documents“.

48


Účty za několik následujících měsíců jsou v souladu s Händelovou „kvótou“ jedné kantáty týdně; bylo opsáno patnáct nových kantát a mezi provedením kantáty Arresta il passo a koncem října (závěrem Ruspoliho letní sezony) bylo patnáct nedělí. Jednu z nich je možno datovat na 9. září, je to brilantní „cantata a tre con stromenti Il Tebro“, v níž je sám Ruspoli oslavován pod svým arkadským jménem Olinto. Další dva zpěváci, „Il Tebro“ a „La Gloria“, opěvují skvělost svého hrdiny a oznamují jeho návrat; v závěrečné okázalé árii, připomínající Ruspoliho pastorálním přátelům jeho nedávné (a méně arkadské) vojenské úspěchy při obléhání Ferrary v zájmu papeže, se ozve zdaleka ne bukolická trubka. Poněkud nečekaný kus osobního lichocení z téže série představuje kantáta oslavující samotného Händela, složená na zřejmě extempore recitovaný text kardinála Pamphiliho. Pamphiliho verše, jakkoli jsou lichotivé, nepředstavují tak extrémní chválu, jak naznačuje Mainwaring: „Byl přirovnán k ORFEOVI a veleben nad všechny smrtelníky.“ Poznámka na okraji stránky, kterou si do svého výtisku Mainwaringova životopisu udělal Händelův libretista Charles Jennens, naznačuje, že po nějakých pětatřiceti letech Händelovi připadalo přirovnání k Orfeovi k smíchu: „Händel mi řekl, že slova k Il Trionfo atd. napsal kardinál Pamphili a dodal: ,ten starý blázen!‘ Otázal jsem se, jaký blázen? Proto, že napsal oratorium? Možná mě tedy nazvete stejně z téhož důvodu!‘ Odvětil ,Také bych vás tak nazval, pokud byste mi pochleboval tak jako on.‘“ Recitative Handel, non può mia Musa Cantare in un instante Versi che degni sian della tua lira, Ma sento che in me spira Sì soave armonia che a’ tuoi concenti Son costretto cantare in questi accenti:

Mé Múze, Händele, moudro chybí improvizovat na verš tak libý, důstojný umění Tvé Múzy. Však harmonie předá mi brzy zvuky tak přesvědčivě sladké, že slova přidávám hned také.

Aria Puote Orfeo, con dolce suono Arrestar d’augelli il volo E fermar di belva il piè, Si muovèro a un sì bel suono Tronchi e sassi ancor dal suolo, Ma giammai cantar li fè

Orfeovy balady hladce zastavily ukrutné dravce, i ptáky v letu okouzlil. Kámen, kmeny s kořeny v zemi vše dojato lyrou, zvuky těmi, zpívat je však nenaučil.

49


Recitative Dunque, maggior d’Orfeo, tu sforzi al canto, La mia Musa all’ora che il plettro appesa avea A un tronco annoso, e immobile giacea. Aria Ognun canti e all’armonia Di novello Orfeo si dia Alla destra il moto, al canto Voce tal che mai s’udi, E in sì grata melodia Tutta gioia l’alma sia: Ingannado il tempo intanto Passi lieto e l’ore e il di.

A ty, větší než Orfeus byl, z mé Múzy nápad vyždímal’s, dík, dlouho poté, co jsem pověsil svou němou harfu na hřebík.

Všichni silně pějte, slavte krásu novou, nechte své prsty hrát nový Orfeův nápěv. Svá srdce rozplesejte tou melodií sladkou a čas dnů nechte zrát šťastně, ne však rázně. (Přeložil Jaroslav Ženíšek)

Händelovo zhudebnění je přiměřeně neokázalé. Z onoho léta musíme zmínit ještě účet za dodávku 45 liber „sněhu“ (tj. ledu) pro „Monsù Endel“, nepochybně k chlazení místního vína. Dokumenty z Ruspoliho archivu jasně definují systém mecenášství, v jehož rámci Händel pracoval, informují o podmínkách provozování a uvádějí data několika z každotýdenních kantát (soubor, který svádí k srovnání s Bachovou praxí, přestože šlo o jiný žánr i účel). Avšak u celé řady úchvatných děl dosud chybí dokumentační kontext, takže není možno provést úplnou analýzu Händelovy „italianizace“. Sento là che rispetto, Sarei troppo felice, Se pari è la tua fe a O Numi eterni (La Lucrezia) byly zřejmě populární kusy, jelikož se nacházejí v mnoha raných opisech; Armida abbandonata existuje v opisu Bachovou rukou; přesto zanedbávání tohoto výjimečného repertoáru v koncertní praxi znamená, že moderní posluchač téměř vůbec nezná větší část Händelovy práce vzniklé v Itálii. Ještě hanebněji zanedbávány jsou kantáty s kontinuem, které jsou všechny v podstatě zárodkem operní scény. Ještě více než úplně doprovázená díla jsou zásobárnou hudebních a dramatických myšlenek, z nichž Händel mohl čerpat a dále je rozvíjet po dalších čtyřicet let. Jeho kompoziční styl se vyvíjel prostřednictvím improvizace a v těchto raných dílech se dají rozpoznat

50


různé fáze jeho rozhodování, analyzovat jeho motivy a dá se na nich zblízka pozorovat jeho růst k hudební zralosti. Musíme zatím ponechat stranou otázky, nakolik je zavázán Alessandru Scarlattimu, Stradellovi, Caldarovi, Gasparinimu a mnoha dalším, o nichž se hovoří jako o skladatelích, kteří ho ovlivnili, dokud přesněji nezjistíme, s jakou hudbou skutečně přišel do kontaktu během let strávených v Římě.11 I méně známé Händelovy skladby jsou stejně krásné jako postranní uličky v takovém městě jako Verona. (Samuel Butler, Notebooks 1874 –1902) Od podzimu 1708 halí Händelovo putování opět stín; nenacházíme žádný záznam o vrácení postele, což by znamenalo konec jeho římského pobytu, a musíme tedy předpokládat, že opustil Ruspoliho domácnost někdy na podzim. S jistotou víme, že od března následujícího roku, kdy byl provozováním hudby u Ruspoliho pověřen Caldara, byl Händel již u dvora knížete Ferdinanda. Náš jediný dokumentární zdroj pro následujících osm měsíců je retrospektivní zmínka v deníku Francesca Mannucciho, že na pohřbu Francisca Marii Medici, který se konal 15. února 1711, hovořili kníže Ferdinand, skladatel Perti a několik dalších komponistů z florentského dvora o Händelovi: tématem byly jeho hudební „výpůjčky“, jeho „malizia“ (možná spíš „nezbednost“ než „zlomyslnost“?) a konkrétněji jeho skladba Il Pianto di Maria, zkomponovaná roku 1709 „per il Venerdi Santo di Siena“. Existuje pět opisů této skladby pro soprán a smyčce a všechny jsou připisovány Händelovi; ale jelikož její styl Händelovu stylu neodpovídá a všechny opisy pocházejí z jediného zdroje, musíme na jeho autorství hledět s podezřením. Není důvod se domnívat, že Händel nenavštívil Sienu, ale jeho pohyby nemůžeme doložit až do chvíle, kdy kolem 9. listopadu opustil Florencii, vybaven doporučujícím dopisem od knížete Ferdinanda knížeti Karlu von Neuberg v Innsbrucku. Měl tedy v úmyslu zamířit opět nakonec na sever, ale jeho bezprostředním cílem byly Benátky. V Benátkách byly opery podle Addisona „velikou zábavou… Jejich poezie je většinou tak vysloveně prach bídná, jak je hudba výtečná. Náměty jsou začasté čerpány z nějakých slavných činů starých Řeků či Římanů, což je někdy dosti směšné; neboť kdo to snese poslouchat, jak některý z těch hrdinských starých Římanů piští ústy nějakého Eunucha,…“ (Remarks on Several Parts of Italy & c., 1705) 11

Většinu materiálu, z nějž si mohl „vypůjčovat“ (z několika oper od Keisera a rovněž některých od Alessandra Scarlattiho), zbývá ještě identifikovat; viz „Handel Sources Series“, ed. John Roberts.


51

Kdyby byl Addison navštívil Benátky o nějakých sedm let později, možná by si byl opravil svůj přísný, byť ne nesympatický názor. Händelova Agrip pina, která měla premiéru po Vánocích a potom se dávala nepřetržitě ještě sedmadvacetkrát – což bylo něco nebývalého – byla černá komedie, pravda, volně čerpající ze staré římské historie, ale zkomponovaná na dovedně napsané libreto vyšperkované cynismem a ironií: místo „hrdinského starého Římana“ je zde komický portrét nafoukaného a zamilovaného císaře Claudia, kterého zpívá bas; jediný „pištící Eunuch“ je virtuózní zpěvák v roli Nerona jakožto ambiciózního mladíčka, nikoli pozdějšího historického netvora zpitého mocí; jediná tragická a hrdinská postava v té jinak prostopášné společnosti je Ottone, kterého zpívala žena; párek bezskrupulózních sluhů; svůdná a vnadná Poppea, v jejíž ložnici se za zástěnou v jednu chvíli skrývají hned tři nápadníci; a nad těmi všemi se tyčí dominantní a amorální postava Agrippiny12, která věnuje celou jednu scénu plánům na trojí vraždu. Autorem libreta k Händelově Agrippině byl kardinál Vincenzo Grimani, Benátčan, který byl krátce předtím jmenován místokrálem neapolským. Opera se dávala v jeho rodinném divadle Teatro di San Giovanni Criso stomo, popisovaném jako „nejkrásnější a nejokázalejší ve městě“; honosilo se ohromným lustrem s erbem rodiny Grimani, který se spouštěl ze stropu hodinu před každým představením.13 Jelikož divadlo bylo předtím dlouho zavřené a v téže době byla v provozu dvě další operní divadla, jedno řízené Gasparinim a druhé Lottim, úspěch Agrippiny byl o to pozoruhodnější. Mainwaring to líčí následovně: Publikum bylo tímto představením tak okouzleno, že neznalý člověk, který by to pozoroval, by si musel myslet, že se všichni pomátli. Téměř v každé pauze se divadlem rozléhaly výkřiky a volání viva il caro Sassone! a další projevy nadšení příliš extravagantní, než abychom je zde opakovali. Diváci byli omráčeni skvělostí a velkolepostí jeho stylu: neboť až dosud nikdy nepoznali veškeré síly harmonie a modulace tak pevně uspořádané a tak přesvědčivě zkombinované.

Publikum se nemělo dozvědět, že v opeře, které tak aplaudovali pro její novost, je jenom pět árií, které byly pro ni speciálně zkomponovány. Více než čtyřicet čísel je založeno na starším materiálu od úvodních taktů předehry14 (převzaté z duchovní kantáty Donna che in ciel, patrně zkomponované tři 12

V této roli se střídaly Margarita Durastante a Elena Croce. Dnes je na tomto místě Teatro Malibran. 14 Mainwaring tvrdí, že „první dvě věty z HÄNDELOVY sedmé suity v 1. díle jeho [cembalových] lekcí byly původně předehrou k jeho slavné opeře AGRIPPINA. 13

52


roky předtím k oslavě záchrany Říma před zemětřesením) až po závěrečnou árii Junony, která sestoupí, aby požehnala jedinému šťastnému páru, kterého libretista nechal vyváznout z intrik (směs témat z Rodriga a kantáty pro Ruspoliho). Všechny výpůjčky nebyly z vlastní Händelovy hudby; některé jsou z Keisera; a jeden zvláště křiklavý příklad si vysloužil roku 1722 od Matthesona ostrou reakci, což byla první veřejná zmínka o Händelových výpůjčkách. V opeře Porsenna, kterou jsem složil a která zde byla před 20 roky uvedena [ve skutečnosti roku 1704] a doprovázena Händelem za mého řízení, se nachází jedna árie, jejíž text začíná těmito slovy: Diese Wangen will ich küssen (Tyto tváře chtěl bych líbat). Je možné, že ta melodie nepřipadala Händelovi nepřijatelná: neboť ji použil nejen ve své Agrippině, která byla uvedena v Itálii, ale i v další, nové opeře, nedávno provedené v Anglii a pojednávající o Muciu Scaevolovi, a to téměř notu od noty. (Critica Musica, Vol. 1)

Odhlédneme-li od Matthesonovy pochopitelné podrážděnosti, náš postoj k Händelovým výpůjčkám může být pozitivnější, zejména během toho období, kdy v opeře teprve takříkajíc roztahoval křídla. Můžeme analyzovat změny, které prováděl u svých vlastních skladeb: například si vypůjčil díl A nějaké árie, ale doplnil ji novým dílem B, aby posílil (nebo někdy též oslabil) napětí a kontrast mezi oběma díly; a můžeme pozorovat podobný proces, obvykle obsahující zjednodušení opakovaného rytmu nebo předvídatelné práce s pasáží, ve změnách provedených v ritornelech, když přecházejí z jednoho kusu do druhého. Jiný přístup je tázat se, proč si ze všech dostupných hudebních zdrojů Händel vybral k opětovnému použití právě tuto árii, tento ritornel a ne nějaké jiné? Sledovat jemnosti jeho selektivního postupu je cesta k porozumění vhledu do typů psychologické souhry obsažené v základní operní látce, který Händel získal. Agrippina je první naprosto úspěšný důkaz této geniální schopnosti; je to spíš resumé Händelovy italské kompoziční činnosti než její vrchol. Téměř stejně velké jako Händelovy hudební úspěchy v Benátkách byly jeho společenské výboje. Podle Mainwaringa „Byl první, koho poznali na maškarním plese, když hrál v masce na cembalo. Byl u toho SCARLATTI, a ten prohlásil, že to nemůže být nikdo jiný než ten slavný Sas, nebo ďábel.“ Mezi zahraničními diplomaty, na které Agrippina udělala takový dojem, byli baron Kielmansegge, nejvyšší štolba hannoverského kurfiřta, a britský velvyslanec Charles Montagu, hrabě z Manchesteru. Jakmile zjistili, že Händel má namířeno do Innsbrucku, oba ho okamžitě také pozvali, každý ke svému


53

dvoru. Hannoverské pozvání podporoval kníže Ernst, kurfiřtův mladší bratr, který prý byl na všech představeních Agrippiny; anglickou stranu zastupoval Joseph Smith, bankéř a mecenáš Canaletta, který byl několik let usazen v Benátkách (a kterého později Händel využíval jako italský kontakt). Händel se těmi nabídkami zabýval postupně a musíme právem předpokládat, že jeho hodnocení dvorů, které navštívil, spočívalo v jejich potenciálu pro operu. Innsbruck bylo první město německé jazykové oblasti, které mělo stálou operní společnost, avšak v roce 1710 tam byla hudba v úpadku. Neznáme datum Händelova příjezdu, ale z dopisu, který kníže Karl v Innsbrucku poslal Ferdinandovi de Medici, víme, že Händel odjel z města 9. března 1710. Hannover byl mnohem slibnější. Měl skvělé operní divadlo (Opernhaus) proslulé svou jevištní technikou i efekty. Agostino Steffani, který tam napsal nejméně osm italských oper, než se vydal nejprve na diplomatickou dráhu (v Düsseldorfu) a později na církevní, Händela vřele přivítal. Je možné, že ti dva se seznámili v Římě, kde Steffani pracoval v letech 1708 a 1709 jako diplomat. Hawkins zaznamenává Händelovy vzpomínky na toto období skladatelovými vlastními slovy: Když jsem poprvé dorazil do Hannoveru, byl jsem mladík ještě ne dvacetiletý; byl jsem obeznámen se zásluhami Steffaniho a on také slyšel o mně, že trochu rozumím hudbě a že když natáhnu ruce a roztáhnu prsty, docela slušně hraji na varhany; přijal mě s velkou laskavostí a při nejbližší příležitosti mě představil kněžně Sophii15 a kurfiřtovu synovi, přičemž se zmínil, že o mně může s potěšením tvrdit, že jsem v hudbě virtuos; dal mi pokyny, jak se mám během pobytu v Hannoveru chovat a jak mám vystupovat; a jelikož byl odvolán z města, aby se věnoval záležitostem veřejného zájmu, zanechal mi přízeň a patronaci, jíž se sám po mnoho let těšil.

Mainwaring pokračuje v líčení, jak baron Kielmansegge doporučil Händela kurfiřtovi, který mu „okamžitě nabídl penzi 1500 korun ročně, jako podnět, aby u dvora zůstal“. Händel baronovi vysvětlil, že takový post by mu bránil ve volném cestování (zmínil se o svém slibu, že navštíví falckého kurfiřta v Düsseldorfu), a za pomoci Kielmanseggeho jako prostředníka bylo dohodnuto, že „bude mít povolení být nepřítomen dvanáct měsíců či déle, pokud si bude přát; a smí odjet, kam mu bude libo“. Za takovýchto příznivých podmínek byl pětadvacetiletý Händel 16. června jmenován Kappelmeisterem a téměř okamžitě z Hannoveru odjel. Přes Halle zamířil k mnohem skvělejšímu dvoru v Düsseldorfu. Mainwaring píše: 15

Kurfiřtova matka.

54


Za svou první a nejdůležitější povinnost považoval návštěvu matky v Halle. Ačkoli její nadmíru vysoký věk a úplná slepota slibovaly jen melancholické střetnutí, o to více považoval splnění této povinnosti za nutné. Když byl složil poklonu svým příbuzným a přátelům (mezi nimiž ovšem nezapomněl na svého starého učitele ZACKAWA), vydal se na cestu do DÜSSELDORFU. Falcký kurfiřt byl nemálo potěšen, že Händel splnil svůj slib, avšak velmi ho zklamalo, když se dozvěděl, že má již závazky jinde. Před odjezdem Händelovi daroval krásnou dezertní soupravu z tepaného stříbra, a to způsobem, který ještě zvyšoval její cenu.

Dopisy kurfiřtovy manželky bratrovi, korunnímu princi toskánskému, se zmiňují o tom, jak virtuózně hrál Händel na cembalo během těch měsíců v Düsseldorfu, a o jeho radě, aby cembalo pro hraběte zakoupili ve Florencii. Ale Händel byl netrpělivý, protože se chystal navštívit Anglii, kde (jak píše Burney) „se již projevila vášeň pro dramatickou hudbu v několika neobratných pokusech o operu“, a to ho lákalo. Přes Holandsko se vydal na cestu a nastoupil na loď, na svou první plavbu po moři.

349 R EJSTŘ ÍK

Accademia degli Arcadi 47 Addison, John 29 Addison, Joseph 35, 50n, 58–60, 64, 67, 111, 113 — Poznámky o několika částech Itálie (Remarks on Several Parts of Italy) 35, 50 — Rosamond 59, 111n Affekt 59, 182 Aix-la-Chapelle (Cáchy) 148 — smlouva z Cách 226 Akademie staré hudby (Academy of Ancient Music, The) 108, 169, 174, 253, 264, 299 Albemarle, hrabě 99 Albert, princ 278 Alberti, Johann 21 Albinoni, Tomaso Giovanni 171 Alcock, John 99 Alvito, vévoda 46, 315 Alžběta II., královna 249 Amadei, Filippo 89, 318 Amelia, princezna 233 Americká händelovská společnost (American Handel Society) 301, 305 Amsterdam 29 Andreoni 175 Andrews 67, 316 Angelini (kopista) 40, 44 anglická opera 54, 56–59, 62, 67, 110–113, 149, 151n, 203, 209, 225, 277n, 299–301, 306 angličtí pěvci 56, 58n, 62, 110, 127, 156, 166, 196, 222, 271 anglikánský pohřební obřad 181 Anne, princezna 94, 109n, 126, 127, 319, 323 Anna, královna 55, 71, 110, 126, 316 Anniballi, Domenico 144 Apollo 34, 159–161, 191, 243, 285, 315

Arbuthnot, Dr. John 69n, 77, 79, 98, 194 — Platit ďáblu u sv. Jakuba (Devil to Pay at St. James, The) 98 Argyll, vévoda 166 Ariosti, Attilio 21, 26, 86, 90n, 308, 312 — Coriolano 92 Ariosto, Ludovico 92, 115 Arne, Michael 187, 266 Arne, Thomas (junior) 57, 110–113, 135, 151, 162, 187, 190n, 210, 225, 312 — Alfred 121 — Comus 147, 212n — Láska na vsi (Love in a Village) 225 — Opera oper (Opera of Operas, The) 111 — Paridův soud (Judgment of Paris, The) 200 Arne, Thomas (senior) 109n, 112 Arneová, Cecilia 141, 193, 210 Arnold, Samuel 250n, 260, 264–266, 270, 272n., 285 — Arsace (pasticcio) 105, 154 — Songs of Handel Compleat, The 265 — Všemohoucnost (pasticcio) 251 — Vykoupení (pasticcio) 251 Ashford 130 Ashley, Charles 271 Ashly 256 Augusta, princezna z Walesu 141, 249, 324 Augustus, saský vévoda 16 Avison, Charles 252, 297 — Esej o hudebním výrazu (Essay on Musical Expression) 252n — Odpověď autorovi poznámek k Eseji o hudebním výrazu (Reply to the Author of Remarks …) 253 Avolio, Christina Maria 187, 189, 192, 196 Aylesford, hrabě 164, 250 aylefordský svazek 34

350

Rejstřík

Babell, William 62 Backhaus, Wilhelm 292 Bach, C. P. E. 267 Bach, Johann Sebastian 9, 28, 49, 74, 83, 103, 238, 243, 291, 295, 299, 304 — Braniborské koncerty 171 — Goldbergovy variace 172 — Janovy pašije 45 — kantáta č. 106 220 — Matoušovy pašije 231 Bach, Wilhelm Friedemann 103 Bachová, Anna Magdalena 74 Baker, C. H. Collins a Muriel — The Life and Circumstances of James Brydges 80 Baker, John 187 — deník 243 balada 45, 196, 225 Balfour, A. J. 282n Barnes (Barn-Elms) 67 Barrett-Lennard, Henry 251 Bartelman, James 284 Bartlett, Clifford 302 — King’s Music editions 302 Bartoldi 103 Baselt, Bernd 34, 172 Bateova sbírka 303 Bates, Joah 253, 256, 260, 263, 266 Bath 205, 236, 241, 244, 332 „Batt“ (Oswald Barrett) 295 Beard, John 133, 141, 166, 196, 203, 205, 207, 213, 236, 239, 323 Bedford, vévoda 86, 115 Beecham, sir Thomas 292 Beethoven, Ludwig van 9, 269n, 309 — Die Weihe des Hause (K posvěcení domu) 269 — Žebrácká opera 100, 105, 151, 153 Bellucci, Antonio 77 Benátky 50, 102 — Ospedali 230 — Teatro Malibran 51 — Teatro di San Giovanni Crisostomo 51 Berlín 16, 21n, 24, 26, 97, 267, 287, 290 Berlioz, Hector 276 Bernacchi, Antonio Maria 103n, 106 Bernardi, Francesco, viz Senesino

Berselli, Matteo 83, 85, 88 Bertolli, Francesca 112, 122 Bethlehem (Pennsylvania) 276 bible 25, 46, 77, 152, 163, 165, 167, 168, 180, 182, 183, 185, 224, 302, 309 Bingley, Robert Benson, lord 75, 81, 102 Binitz, Herr von 36 Birchall, Robert 264 Birkis, Sigurdur 292 Birmingham 266, 291 — Barber Institute 291 bitva u Cullodenu 217 Blainville, Monsieur de — Travels through Holland 37 Blathwayte (Blaithwaite), plukovník John 81 Blenheim Palace 55 Blow, John 225 — Óda na svatou Cecilii, Begin the Song (Začněte píseň) 225 Bolingbroke, Henry St John 119 Bologna 106, 234, 320 Boltonová, vévodkyně 75 Bonet, Friedrich 74 Boniventi, Giuseppe 32 Bononcini, Giovanni 21n, 26, 86n, 89–91, 108, 150, 261, 300, 308 — Astarto 89, 317 — Astianatte 97 — Camilla 57, 73, 97, 102 — Erminia 92 — Griselda 312 — Muzio Scaevola 89, 318 Bordoni, Faustina viz Faustina Borosini, Francesco Borosini, tenorista 94, 319 Boschi, Giuseppe 68, 83, 108, 111 Boston 276n — Bostonská filharmonie 277 — Boylston Hall 277 — Händelovská a Haydnovská společnost 277 Boswell, James 259 Boult, Adrian 285 Boyce, William 121, 283 — Peleus and Thetis 121 Boyle, Richard 70

Rejstřík Boyleová, Grace 205 Brade, William 16 Braunschweig 31 Breuning, Gerhard von 270 Bridge, Richard 230 Bristol 198, 241, 250 Bristolová, lady 124 Britská knihovna 34, 234, 245, 250 — Královská hudební knihovna 249 Britton, Thomas 65n Bromfield, William 238, 332 Brooke, lord 178 Broschi, Carlo 130, viz Farinelli 102, 115, 130–138, 144n, 147n, 154, 221, 323 Broschi, Riccardo 132 — Artaserse 132 Brosses, Charles de 37 Broughton, rev. Thomas 205 — Hercules (libreto) 205 Brownová, lady Margaret Cecil 208, 210, 329 Brown, sir Robert 139, 208 Brydges, Henry 77 Brydges, James 75, 80, 299, 317 burleska 100n, 151, 153 Burlington, Richard Boyle, hrabě 40, 69, 70, 72, 77, 81, 85n, 115n, 135, 164, 166 Burlington House 69, 70, 73, 78, 316n Burlingtonová, Juliana, hraběnka 70 Burney, Charles 10, 54, 109, 114n, 129, 137, 186n, 212, 217, 239n, 244, 249n, 255–261, 265n, 327 — deníky (nevydané) 260n — Historie 260 — k Addisonově Rosamond 111n — k Händelovým dílům Alcina 136n Ariodante 134 Atalanta 143 Berenice 147 concerti grossi (op. 6) 171 Deidamia 176 Esther 109n, 135 Faramondo 157 Floridante 89 kantáty 30 Lucius Verius 222 Mesiáš 181, 183, 232n

351

Orlando 114n Parnasso in Festa 175 Partenope 105 Poro 107 Radamisto 87 Samson 239 „Sion now her head shall raise“ (Esther, rev.) 240 Siroe 99 Teseo 68 Theodora 232 Triové sonáty 25 varhanní koncerty 135, 239 Zadok the Priest (Kněz Sádok) 99 — k „podřadným áriím“ 176 — ke Dragon of Wantley, The (Drak z Wantley) 154 — ke Královské hudební společnosti 167 — o Andreonim 175 — o Bononcinim 89 — o Cuzzoniové 90, 234 — o Dubourgovi 192 — o Farinellim 130 – 133, 147 — o Faustině 95 — o Gluckovi 213 — o Guadagnim 233 — o Gustavu Waltzovi 134 — o Händelově apetitu 46, 139 — o Händelově finanční situaci (1738) 157n — o Händelově „modernismu“ 144 — o Händelově názoru na Frasi 211 — o Händelově názoru na Glucka 213 — o Händelově názoru na Maurice Greenea 121 — o Händelově paruce 217 — o Händelově povaze 9, 46, 54, 120, 153 — o Händelově smrti 244 — o Händelově smyslu pro humor 11 — o Händelově ústupu z veřejného života 216 — o Händelových nepřátelích 208 — o Händelových pozdějších operách 113n — o Händelových výdělcích na oratoriu 158 — o lordu Chesterfieldovi 212

352

Rejstřík

— o Montagnanaovi — o Monze 176 — o Susanně Cibberové 191 — o Thomasu Loewem 196 — o vzpomínkové slavnosti (1791) 265n — Zpráva (An Account)… 255, 260 Burrows, Donald 11, 141, 299–302 — „Händel a Alexander’s Feast“ 139, 141, 146, 165 Busby, Thomas 194, 265 Butler, Samuel 50, 80, 246, 277, 282n — Alpy a svatyně 283 — Narcis 283 — Odysseus 283 — Zápisníky 50, 80, 246, 277, 282n Butt, John 308, 311 Buttová, Clara 292 Buxtehude, Dietrich 28, 182 Byrom, John 89, 228 — Epigram … 89 Caffarelli 154 Cairns, David (ed.) — Berlioz Memoirs 276 Caldara, Antonio 40, 50, 312 Cambridge 121, 141, 181, 238, 241, 249, 251, 285n, 290, 301, 304 Camilla 57, 73, 97, 102 — Prolog 102 Canaletto 53, 102 Cannons 75–80, 85, 102, 110, 130, 152, 280, 299, 310, 317 — kapela 77 Capell, Richard 289 Carestini, Giovanni 106, 123n, 133n, 136, 142 Carey, Henry 94, 110, 113, 225 — libreto k The Dragon of Wantley (Drak z Wantley) 153 Carissimi, Giacomo 40 Carlisle, lord 116 Caroline, princezna 94, 98, 156, 319 Carpani, Giuseppe 263 Carterová, Elizabeth 210, 219 Caruso, Enrico 292 Castrucci, Pietro 86, 97, 115, 129, 187 Castrucci, Prospero 86, 115 Cator, Joseph 265

Cavalli, Francesco — Veremonda 58 Cavendish, William 179 Cibber, Colley — Apology for His Life 145, 149–151 Cibberová, Susanna Maria 99, 190– 193, 203, 205, 207n, 210, 213, 294, 327 Clayton, Thomas — Arsinoe, královna kyperská 56 — Rosamond 59 Cliveová, Catherine 203, 324 Cluer, John 91, 94, 264 Cobhamová, lady 203 Coke, Gerald 11 — händelovská sbírka 11, 179, 310 Coke, vicekancléř — divadelní doklady 82 Colman, Francis 68, 106n, 109n, 115, 124 Colonna, kardinál 37, 103 Comptonová, lady Elizabeth 133 Congreve, William 57, 68, 113 — Paridův soud 200 — Semelé 200 Conradi, Johann 31 Conti, Gioacchino („Giziello“) 142–144, 148 Contre Temps; or, Rival Queans, The (Trapná příhoda; neboli Soupeřící dračice) 98 Conway, Henry 178 Conway, lord 178 Cooper, Barry, „Keyboard Sources in Hereford“ 285 Coote, Thomas 128 Coram, Thomas 229 — nadace 229n, 233, 242, 310 Cor[r]eggio, Antonio 244 Corelli, Arcangelo 37–39, 44, 47, 170n, 241 — concerti grossi op. 6 171 — houslové sonáty 37, 171 Costa, sir Michael 278, 281, 284 Covent Garden, divadlo 118, 129n, 137, 145, 153, 166, 174, 196, 198, 203, 205, 209, 212, 219, 231, 240, 244, 268n, 271, 291n, 305, 313, 321, 323–325, 328, 330–335 Cowen, sir Frederic 281 Cowper, William 115, 130, 261n — Task, The (Úkol) 12, 262

Rejstřík Coxe, William 21, 239 — Anecdotes 21, 73, 239 Cramer, Beale & Co., 274 Cramer, Wilhelm 258 Critical Discourse upon Operas in England, A (Kritické pojednání o operách v Anglii) 57 Croce, Elena 51 Croft, William 71 — pohřební obřad 246 Crotch, William 249, 284n Crystal Palace, London 278 Cumberland, vévoda z 212, 218 Curtis, Alan 307 Cuzzoniová, Francesca 85–87, 90–92, 94–98, 102, 111, 115, 124, 130, 138, 148, 175, 221, 234, 304, 318 da capo aria 58n, 79, 115 Dampier, Thomas 178 Davisová 211 Dean, Winton 11, 108, 114, 202, 225, 231, 241, 287 — Dramatic Oratorios 163, 202, 225 — „Recovery of Handel’s operas, The“ 287 Defesch, William — ]udith 127 Defoe, Daniel 55, 77 Delanyová, Mary 66, 202–204, 222, 235n, 240, 250n, 262, 328 — Autobiography and Correspondence of Mary 66 — Ztracený ráj (libreto) 251, 328 Delany, rev. Patrick 192, 202n Delawar, hrabě 115 Delharmes 143 Denner, Balthasar 244 Dennis, John — Essay on the Opera 59 Dent, Edward J. 204, 282n, 290 Derby 216, 330 Dettingen 202, 266, 281 — vítězství u 201, 226, 328 Deutsch, Otto Erich 157, 301 — Handel: a Documentary Biography 11 Dickens, Charles 245n Dolmetsch, Arnold 285, 287

353

Donellanová, Anne 128 Dorris, George — Paolo Rolli and the Italian Circle 112, 119 Downes, John — Roscius Anglicanus 57 Dragon of Wantley, The (Drak z Wantley)153 Drážďany 83, 85, 307, 310, 317 Dreyhaupt, Johann Christoph von 25 Droghierinaová, Signora („Chimenti“) 144 Drummond 162 Drury Lane, královské divadlo 56, 61, 118, 153, 210, 284, 317n, 324, 329 Drusike 33 Dryden, John 152, 173, 182, 251, 253, 297 — Alexandrova slavnost 145 — Óda ke dni svaté Cecilie 139, 184, 189, 297, 326 Dublin 141, 179, 181, 183, 186, 187– 196, 199, 276, 311, 327n — Abbey Street 187n — Akademie hudby 174 — divadlo ve Smock-Alley 190, 193 — dobročinná nemocnice 191n — hudební sál ve Fishamble Street 187–192, 327 — katedrála svatého Patricka 187, 189 — Mercerův špitál 187, 191n — Společnost na pomoc vězněným 191n Dubourg, Matthew 141, 144, 187, 189, 192, 197 Durastante, Margarita 41, 43n, 46, 51, 61, 83, 85, 123n, 318 Düsseldorf 53n, 66, 315, 317 Ebner, Wolfgang 21 Eccles, John 57 — Semelé 200 Edgware 75 Edinburgh — edinburská hudební společnost (Edinburgh Musical Society) 241, 332 — edinburský hudební festival (Edinburgh Musical Festival) 271 Egmont, hrabě 116, 139, 166 — deník 142, 158, 178, 325

354 Elbing 152 Elssler, Johann 269 Emerson, Ralph Waldo 278 Erard 141 Erba, Dionigi — Magnificat 165 Ever Ready Band 294 Ewerhart, R. — „Die Händel-Handschriften …“ Exton Hall 212

Rejstřík

43

Fabri, Annibale Pio 103–105 Fabrice 89n, 92 Falmouth Opera Singers, The 286 Farinelli (Carlo Broschi) 102, 115, 130–135, 137n, 144n, 147n, 154, 221, 323 Farncombe, Charles 291 Faustina (Faustina Bordoni) 86, 95–99, 111, 304, 319 Feind, Barthold — Deutsche Gedichte 31 Ferrara, obléhání 48 Festing, Michael 121, 135, 171, 283 Feustking, Friedrich Christian — Der in Kronen erlangte Gückwechsel, oder: Almira, Königen von Kastilien 32 — Der Wegen der „Almira“ Abgestriegelte Hostilius (1705) 33 — Die durch Blut und Mord erlangte Liebe, oder: Nero 33 Fielding, Joseph — History of Amelia, The 160, 222 — Tragedy of Tragedies, The 111 Filharmonická společnost 109, 272 Filip V., španělský král 147 „Filippo“ 46 Fiquet du Bocage, Anne-Marie 223 Fiske, Roger — English Theatre Music 111 Fitzgerald, Edward 165, 217, 249, 279 Fitzwilliamovo muzeum, Cambridge 181, 238, 249, 251 — náčrty fugy „Amen“ k Mesiáši 181 — náčrty k Jeftě 236–238 Flagstadová, Kirsten 292 Florencie 36n, 41, 50, 54, 68, 106, 201, 314n

— divadlo na via del Cocomero 41 — palác Pitti 41 Flower, sir Newman 250, 290 — sbírka 164, 250 Foundling Hospital 229n, 233, 242, 310 — kaple 233, 229n — varhany 230 Fountayne, rev. J. 161n Fourgeroux, Pierre-Jacques 86, 242 — „Voiage d’Angleterre“ 86 Fowke, Joseph 262n Francesina, La (Elisabeth Duparc) 156, 167, 203, 205, 207, 213 Franck, Johann Wolfgang 31 Frasiová, Giulia 211, 222, 236, 334 Frederick, Charles 178, 226–228 Fredericková, Cassandra 240, 334 Frederik, princ z Walesu 124, 126n, 217, 324 — účty z domácnosti 126n Freeman, William 230 Friedrich, pruský princ (Bedřich Pruský) 152 Fritz, Gaspard 178 — čtyřvěté sonáty, op. 1 178 Froberger, Johann 21 Fuller, David — „Two Ornamented Organ Concertos“ 285 Gainsborough, hrabě 212, 329 Galliová 226, 236 Galliard, Johann Ernst 67 Galuppi, Baldassare 186 — Alessandro in Persia 186 — Penelope 189 Gardiner, John Eliot 308 Garrick, David 191, 193 Gasparini, Francesco 50n, 94 Gates, Bernard 108n, 133, 205, 242 Gay, John 69n, 78n, 91 — Žebrácká opera 100, 129 Gdaňsk 152 Geminiani, Francesco 72, 170, 187, 241 — concerti grossi 170n — úpravy Corelliho houslových sonát 170n generální stávka (1926) 282

Rejstřík Gervinus, Gottfried 273 Giardini, Felice de 262 Gibbons, Orlando 155 Gibbs, James 77 Gibson, Dr., londýnský biskup 110 Giocatore, Il 144n Giordani, Tommaso 187 Gismondiová, Celeste 111, 114, 122, 124 Giustiniani, princ 47, Gloucester 241, 266 Gluck, Christoph Willibald von 212n, 270 — Caduta de’ Giganti, La (Pád Gigantů) 212 Glyndebourne 305n God Rot Tunbridge Wells! 299 Godolphinová, hraběnka 75 Goethe, Johann Wolfgang von 267 Goldoni, Carlo — Paměti 58 Goodwill 121 Goosens, Eugene 292 Gopsall 164, 230 Gordon 92 Göttingen 287–289, 302, 306n Goupy, Joseph 177 Grant, K. S. — Dr Burney as Critic and Historian of Music 260 Granville, Bernard 128, 174, 235, 244, 250, 334 Granvilleová, Harriet 262 Granvilleová, Mary, viz Delanyová, Mary Graupner, Gottlieb 277 Graves, Richard 182 Gray, Thomas 142 Greber, Jakob — Loves of Ergasto, The 57 Green, Samuel 256 Greene, Maurice 121, 156 granátnická garda 95 Grétry, André — Essai sur la musique 274 Greville, Charles 278 Grimani, kardinál Vincenzo 51 Grove, George 281, 284 Guadagni, Gaetano 233, 308, 331 Guernsey, lord 163, 201, 214, 325 Guizzardi 85

355

Haarlem 175, 234, 326, 331 Habermann, Franz 236, 238 Hagen, Oskar 287, 289, 291 Hall, rev. Robert 279 Halle 15–17, 20, 23–26, 30, 53n, 73, 75, 80, 83, 95, 103, 173, 287, 290, 296, 301, 311, 313 — festival 289–291, 306 — Händelův dům 304 — katedrála 24n — Liebfrauenkirche 15–17, 313 — univerzita 23n, 143 Hallische Händel-Ausgabe (HHA) 301n, 311n Hamburk 314n, 320, 22, 27–34, 36, 74, 92, 103, 137, 144, 249, 267, 291 — Opera 26, 28, 31–34, 92 — Státní knihovna 250 Hamilton, Newburgh 216, 334 — Alexandrova slavnost (libreto) 139, 141, 183 — Příležitostné oratorium (libreto) 215n — Samson (libreto) 183–185, 200 — Semelé (libreto) 200 Hamiltonová, Mary 259 — deník 259 Hammond’s Sauce Works Band 294 Hampe, Michael 307 Hampshire Record Office 310 Händel, Georg (otec) 15–17 Händel, Georg Friedrich (díla viz samostatný rejstřík) — autorské právo 170, 241 — Bank of England, účty 148, 222, 302 — doktorát 121, 322 — dům (Lower Brook Street) 93n, 128, 139, 157, 213, 243, 249, 251, 310, 318, 330, 335 — hra na klávesové nástroje 38, 66, 70n, 94, 128, 135n, 148, 153, 170, 175, 183, 187, 204, 233, 236, 239, 244, 314, 319, 323, 326n, 332 — investice 73, 107, 110, 204, 249, 316 — kompoziční technika 9n, 50n, 171, 181–183, 297, 302 — luteránství 16, 24, 40, 94, 155 — opera seria 9, 58n, 80, 86, 108, 144, 150, 152, 156, 176, 220, 265

356

Rejstřík

— opery, všeobecně 10, 29, 45, 52–54, 55, 59, 65, 67n, 72–74, 80–83, 85n, 89, 91, 94, 99, 101–103, 105n, 110n, 113–120, 124–127, 129n, 134, 137n, 141, 144–155, 170, 175n, 178, 182, 189, 195n, 203, 209, 222–225, 242, 251, 260, 266, 279, 286n, 291n, 294, 299–312, 313 — rukopisy 9–11, 20n, 25, 30n, 35, 40, 45, 79n, 109, 114, 133n, 156, 163n, 170, 183n, 227, 231, 236n, 241n, 245, 249– 251, 260, 265, 274, 276, 302, 310, 328 — slepota 236–239, 331 — výpůjčky (hudební) 9n, 21, 32n, 41, 50, 52, 68, 74, 108n, 164n, 172, 182, 185, 199, 213n, 221, 225, 236, 241n, 249, 282n, 296, 300, 310 — zdraví 11, 119, 137, 146–149, 152n, 189, 200n, 212n, 234, 236, 238, 240, 243, 298, 304, 324, 328n, 333n Händel, Karl (nevlastní bratr) 18, 122 Händel, Valentin (dědeček) 16 Händelová, Dorothea (matka) 21, 24, 29, 36, 41, 54, 103, 320 — kázání na pohřbu 107n — náhrobní kámen 122 Händelova neteř (Johanna Friederika Michaelsenová) 143, 323, 331 Händelovská společnost (anglická) 282, 292 händelovské festivaly 241, 266, 270n, 276, 278n, 281–285, 288–291, 302, 305–307, 311 Händelovský institut (Handel Institute, The) 301n Händelovy, Dorothea a Johanna (sestry) 17 Händel-Gesellschaft (Německá händelovská společnost) 265, 273 Handel Opera Society 291 Handl, Jakob — Ecce quomodo moritur justus 155 Hankey, sir Thomas 233 Hanmer, lady Catherine 128 Hanmer, sir Thomas 128 Hannover 31, 53, 56, 60, 66, 71n, 95, 103, 274, 277, 299, 315n, 318, 320, 328 — operní divadlo 31, 53

hannoverský kurfiřt (Ernst August) 42, 52n, 65, 107 ?, 120, 136, 154, 201, 212 Hannover, dynastie 67, 72 Hannover, kníže z (Ernst) 53 Harley, Robert, hrabě z Oxfordu 55 Harmony in an Uproar (Harmonie naruby) 125, 253 Harris, James 10, 115, 146, 174, 225, 234, 251, 252, 329, 331, 334 — Concerning Music, Painting and Poetry 252 Harris, John 70 — The Palladians 70 Harris, rev. William 213 Harrison & Co. (vydavatelé) 265 Harrisovi, rodina 301 Harrisová, Ellen 111, 302 — Handel and the Pastoral Tradition 111 Harrisová, manželka Thomase 213 Hasse, Johann Adolf 95, 105, 123, 132, 261, 312 — Artaserse 132, 134 — Cajo Fabricio (pasticcio) 123 — Ormisda (pasticcio) 105, 320 — Siroe 144 Hauptmann, Moritz 273, 284 Hawkins, sir John 10, 71n, 113, 122, 154, 173, 232, 238, 316 Hawkins o: — Händelově depresi 130 — Händelově Rinaldovi 62, 65 — Händelově slepotě 238 — Händelově Vodní hudbě 72 — Händelovi a Steffanim 53 — Händelových operách 113n — Händelových rysech 113, 238, 243n — Händelových varhanních koncertech 136 — lordu Burlingtonovi 70 — Thomasu Brittonovi 65n Hay 258 Haydn, Joseph 121, 128, 217, 263, 268, 269, 272, 277, 304 — Stvoření 204, 269, 272 — Ritorno di Tobia, Il 268 Hayes, William — Poznámky k eseji p. Avisona o hudebním výrazu 252, 297

Rejstřík Haym, Nicola 57, 66, 67, 70, 86, 102 — Camilla 57 Hayman, Francis 160 Haymarket, Královnino divadlo (Queen’s Theatre) 57, 61, 65, 68, 313, 315n Haymarket, Královo divadlo (King’s Theatre) 62n, 64–66, 72, 85n, 90, 97n, 108n, 126n, 132, 134n, 144, 147, 154, 158, 162, 165, 175, 186, 201n, 204n, 209, 212, 221, 242, 313, 316–330, 332 Hearne, Dr. Thomas 120, 122 Heidegger, John James [Johann Jacob] 61, 66, 70, 72, 75, 77, 81, 98, 102, 115, 117, 123, 128, 150, 154, 156, 158, 162, 165, 167, 320 Herbage, Julian 285 Hertfordová, lady 196 Hervey, lord 117, 126, 127, 138 Hesse, J. A. 161 Heywoodová, Elizabeth — Dopisy dámám 224 Hicks, Anthony 11, 42, 212, 240, 300, 301, 305, 313 Hill, Aaron 61–63, 112, 151, 321 Hiller, Johann Adam 267 Hinsch, Hinrich — Florindo (libreto) 34 Hirsch, P. — „Dr. Arnold’s Handel Edition“ 265 Hitler, Adolf 290 Hodgkinson, Terence — „Händel ve Vauxhallu“ 162 Hogarth, William 129, 133, 135, 230 — Manželství à la mode 133 — Rozzuřený hudebník 115, 139 — Život prostopášníka 135 Holdermass (Holderness), lord 178 Holdsworth, Edward 11, 172, 179, 186, 195, 199, 201, 207, 209, 211, 214, 215, 328 Holmes, Dr. William 120 Homer 9, 12, 165, 262 Hone, William — The Every-Day Book 180 Houbraken, Jacob 140, 141, 244

357

Huddersfield 281 Hudební knihovna Henryho Watsona, Manchester 250 — Paměti (Memoirs) 126 Hudson, Thomas 230, 244, 246 Hughes, John 66, 67, 78, 113, 116 — Acis a Galatea (libreto) 67 — Kalypso a Telemachos (libreto) 67 — Venuše a Adonis (libreto) 67 Hume, Robert 11, 150 Hummel, Johann Nepomuk 263 Humphreys, Samuel 111, 116 — Athalia (libreto) 120n — Deborah (libreto) 116 — Odysseus (Ulysses) 111, 116 Hunold, Christian — Theatralische, Galante und Geisdiche Gedichte 33 Hunt, Leigh 281 Huntington Library, Kalifornie 196 Hurlothrumbo 105 Hyntzschovi, rodina 25 Hytner, Nicholas 299 Chandos, James Brydges, vévoda 40, 75n, 78, 81, 94, 110, 116, 130, 155, 170, 303, 317 Chapel Royal 78, 108n — chór 108 Chatham, William Pitt, hrabě 71 Chaucer, Geoffrey 219 Cheere, Henry 160 Cheltenham 236, 332 Chester 186, 187, 327 — U Zlatého sokola 187 Chesterfield, lord 212 Chesterfieldová, lady 203 Chetwynd, William 196 Christie’s 179, 195 Christie, William — Les Arts Florissants 307 Chrysander, Friedrich 21, 75, 86, 122, 156, 250, 265, 273n, 282, 285, 310 — vydání Händelových děl 33, 250, 265, 273–275, 285, 301n, 310 — zdroje Händelových prací 282

358

Rejstřík

Incledon, Charles 277, 278 Innsbruck 50–53, 315 Innsbruck, princ (Karl von Neuberg) 50 inspektor divadelních her 196, 231, 328 Intermezza 144, 147, 150 Irwinová, lady 116n italská opera 41, 58n, 65, 80n, 110, 112, 116, 119, 149–153, 158, 163, 194, 196, 200, 202, 209, 223, 240, 260, 300, 314 italští zpěváci 56–59, 83–90, 97, 102–106, 110–112, 142, 144, 148, 154, 175n, 209, 222n, 320 Jackson, David — „Bach, Handel and the Chevalier Taylor“ 238 — povstání Jakobitů 216, 329 James, John 77 Janson, tiskař 187 Jennens, Charles 11, 25, 48, 138, 162–164, 172, 174, 179–181, 186, 188, 195, 197, 199–207, 209, 211, 214, 215, 230, 231, 244, 250, 294, 313, 323, 325, 328, 334 — Belshazzar (libreto) 205 — Mesiáš (libreto) 179–181, 186, 195n — Moderato, Il (libreto) 173 — o kardinálu Pamphilim 48 — Saul (libreto) 138, 162–164, 179 Jiří I., král 72, 98, 319 Jiří II., král 117, 201, 212, 230, 249 Jiří III., král 183, 253, 316, 319 Johann Adolf I., vévoda z Weissenfelsu 16, 18–20 Johnson, Dr. Samuel 163, 187 — London: Báseň 55 — o italské opeře 67, 116 — o Itálii 35 Johnson, Samuel (of Cheshire) — Hurlothrumbo 105 Jones, Henry Festing 283 Jonson, Ben — Alchymista 41, 60n Jordan, Abraham 78, 211, 212 Josef II., Franz 268 Justinián, císař 126

Kalkata 262 Karel Eduard, pretendent 212, 323 Karolina, královna 154, 164, 324n kastráti 56–59, 62, 83, 94, 116, 123, 131, 156, 175, 233, 289, 308 Keiser, Reinhard 27, 31–34, 50, 74, 300 — Fedeltà coronata, La (Korunovaná věrnost) 31 — Génius Evropy 32 — Janus 34 — Octavia 33 — Orpheus 343 Kelly, Michael 270, 339 Kelway, Joseph 216 Kent, William 70, 130, 166 Kerll, Johann Kaspar 21 Kerman, Joseph 295, 339 — „A Few Canonic Variations“ 339 — „How we got into Analysis …“ 339 Kew 217 Keynes, Milo 11, 149, 340 — „Händelovy nemoci“ 147, 149 Kielmansegge, baron 53 Kielmansegge, Mme 74 King, A. Hyatt 274, 340 — Handel and his Autographs 274, 340, 343 King, Robert 308 — hudební materiály (King’s Music) 302 Kinnoull, lord 223 Kirkendaleová, Ursula 43, 47, 304 — „The Ruspoli Documents on Handel“ 43, 47, 340 Kirckman, Jacob 99 Kitchingovi, Alan a Frances 291 Kivy, Peter 252 — „Mainwaring’s Handel“ 10, 18–38, 40–72, 203–252 Klement XI., papež 39, 43, 46, 48 klub Kit-Cat 67, 81 Klöcking a Harke 291 — Mongolensturm 291 — William of Nassau 291 Knatchbull, sir Wyndham 130, 323 Kneller, sir Godfrey 68, 217 koncerty staré hudby 253 Konstantinopol 126 kostel sv. Jakuba, Great Packington 231 kostel sv. Vavřince, Whitchurch 78

Rejstřík kostel v Great Witley, Worcestershire 77 Královská hudební akademie (Académie Royale de Musique) 81, 95, 101n, 150, 303 , 317 Královská hudební kolej 307 — Britten Theatre 307 Královská opera, Covent Garden 305 Královská společnost hudebníků (Royal Society of Musicians) 167 královské dělostřelectvo 219 Krieger, Johann 17, 21 Kuhnau, Johann Christoph 25, 28, 164 — Biblické sonáty 25 — Musicalische Quack-Salber, Der (Hudební šarlatán) 25 Kusser, Johann 31 Kytch, Jean Christian 167 Lacy, Rophino 249 Lamoureux, Charles 276 Lampe, John Frederick 110, 111, 153, 187 — Amelia 160, 222, — Dragon of Wantley, The 153 Lampugnani, Giovanni Battista 202 — Roxana, or Alexander in India 202, 201 Landon, H. C. Robbins 204, 340 — Haydn: The Years of „The Creation“ 204 Landowska, Wanda 292 Lang, Paul Henry 205, 340 Langley, Hubert 292 La Risonanza 308 Laura, Donna 46 Law, William 198 Lediard, Thomas 92 — Radost a štěstí britského národa 92 Leeds 281 Leeds, vévoda 135 Leffloth, Johann Matthias 31 Legh, Elizabeth 251 Legrenzi, Giovanni 185 Leo, Leonardo 312 Leporin, Johann Christoph 24 Lewis, Anthony 291 Lincoln’s Inn Fields Theatre 97, 100, 108, 116, 126, 130, 172, 175, 313, 320 Linley, Elizabeth Ann 234 Lipsko 26, 31, 33, 122, 348 — Thomasschule 25

359

Liszt, Franz 9, 273, 276 Lockman, John 154, 161, 220 — „Enquiry into the Rise and Progress of Operas and Oratorios“ 220 — Rosalinda 220 Londýn 221 — Albert Hall 282 — Carlton House 10 — Dean Street 241 — Exeter Hall 272 — Green Park 226, 228, 345 — Handel Street 233 — Hickford’s Room 211, 234 — Hyde Park 93, 278 — Chelsea 75, 316 — katedrála sv. Pavla 246, 316 — kostel sv. Martina 216 — Lamb’s Conduit Fields 230 — Leicester House 216 — Pantheon 255–259 — Queen’s Arms, hospoda 71 — radnice St Pancras 291 — Ranelagh Gardens 194 — Royal Gardens, Pall Mall 124 — Společnost Koruna a kotva 174 — Svatojakubský park 228 — Sydenham 278 — Tower 166, 176, 233 — Vauxhallské zahrady 160–162, 174, 227, 251 — Victoria & Albert Museum 162 — York Buildings, Great Room 322 londýnská Händelovská společnost 274 Londýnský symfonický orchestr 282 Lotti, Antonio 51, 83, 300, 344 — „In una siepe ombrosa“ 108 — Teofane 83 Lowe, Thomas 196 Lübeck 28, 314 — Marienkirche 28 Luckett, Richard 337, 339, 340, 376 Lustig, Jacob 30, 126 — Inleidung tot de Muziekkunde 126 Lustige Hochzeit, Die 34 Luxboroughová, lady 223, 225 Lyons, rev. Daniel 266 — Origin & Progress of … the Three Choirs (Počátky a rozvoj setkání tří sborů) 266

360

Rejstřík

Mackerras, Charles 294 Macky, John 77 — A Journey Through England 77 Mainzer, Joseph 272 Malloch, William 285, 340 — „The Earl of Bute’s machine organ“ 340 Malmesbury Collection, The 342 Manchester 164 Manchester, Charles Montague, hrabě 52, 56 Mancini, Francesco 58, 73, 199 — Hydaspes (1’ldaspe Fedele) 58, 73 Mann, Horace 175, 196 Mannheim 267 Manns, sir August 284, 291 Mannucci, Francesco 40 — Deník 50 Maraová, Gertrud Elisabeth 258, 267 Marlborough, vévoda 71, 75 Marlboroughová, vévodkyně 55 Marpurg, Friedrich 30 — Kritische Briefe (1763) 30 Marx, Hans Joachim 303, 305, 337 maska 46, 56, 78, 212 maškarády 52, 66, 74, 101, 150 Mattheson, Johann 29, 52, 74, 137 — SKLADBY: Cleopatra 29, 314 Pièces de Clavecin 71 Plejades, Die 27 Porsenna 52 — SLOVESNÁ DÍLA: Critica Musica 52 Die Wol-Klingende Finger-Sprache 137 Grundlage einer Ehren-Pforte 28, 137, 340 McCreesh, Paul 308 McGegan, Nicholas 345 McVicar, David 345 Medici, Ferdinand de’ 37, 53, 70, 314 Medici, Francisco Maria 50 Mendelssohn-Bartholdy, Felix 274, 284, 340 Mercier, Philippe 142, 303, 345 Merighiová, Antonia Margherita 103, 104, 144 Metastasio, Pietro 107

— Poro (libreto) 107 Michaelsen, Michael 107, 122, 143, 324 Michelangelo 266 Middlesex, lord 127, 150, 154, 178, 186, 194, 201, 204, 221, 328 Milhousová, Judith 150, 343 — a Hume, Robert, „New light…“ „Handel’s opera finances“ 340 Miller, James 324 — Harlequin-Horace 101 Miller, rev. James 202 Milton, John 204, 212, 214–216, 251, 279 — Allegro, il Penseroso ed il Moderato „L“ 279 — Comus 212 — Ode on the Morning of Christ’s Nativity 185 — Paraphrases of the Psalms 284 — Samson Agonistes 200 — Ztracený ráj 251 Minkowski, Marc 307 — Les Musiciens du Louvre 307 Mizler, Lorenz 122, 235 Monday Night Musical Society 175 Monroe, George 80 Montagnana, Antonio 108, 111, 117, 124 Montague, John, vévoda 226 Montagueová, lady Mary Wortley 74 Montaguová, Elizabeth 232 Monza, Maria 176 Morell, rev. Thomas 232, 236, 240, 251, 333 — Alexander Balus (libreto) 216 — Gedeón (pasticcio) (libreto) 251 — Jefta (libreto) 236, 238 — Judas Maccabaeus (Juda Makabejský) (libreto) 216 — Nábal (pasticcio) (libreto) 251 — Occasional Oratorio (libreto) 216 — Triumph of Time and Truth, The (Triumf času a pravdy) (libreto) 39, 145, 167, 240, 334 Morris, rev. William 213 Morse, Jonathan 163 Moscheles, Ignaz a Charlotte 274 Mozart, Wolfgang Amadeus 10, 40, 217, 267 — Acis a Galatea (instrumentace) 267

Rejstřík — Alexandrova slavnost (instrumentace) 267 — Kouzelná flétna 114 — Mesiáš (instrumentace) 267 — Óda ke dni svaté Cecilie (instrumentace) 267 Muffat, Gottlieb 172, 185, 219, 297 — Componimenti Musicali 33, 219 Mnichov 303 Münster 251, 287 Musical Times, The 337 napoleonské války 276 National Portrait Gallery 345 Neapol 46, 103, 260, 315 Neel, Boyd 292 Neumann, Peter 308 Neville, Silas 259, 338 New York 276, 344 — Hudební sál George Burnse 276 Newcastle, Thomas Pelham-Holles, vévoda (lord komoří) 83 Newton, John 115, 262 Německá händelovská společnost viz Händel-Gesellschaft německá opera 31n Nicholson, Paul 303 Nicolini 58, 62, 64, 65, 72, 88, 317 North, Roger 56, 59, 170 Northamptonová, hraběnka 133 Novello, J. Alfred 272 Novello, Vincent 271, 339 Novello&Co. 162, 301, 339 Novellová, Clara 271 Ober, William 11, 149 Oettinger, Christoph 16 Olney 261 One Experience Choir and Revelation Philharmonic Orchestra 294 Opera Register (připisovaný Francisi Colmanovi) 341 opera seria 59, 114, 303 oratorio 163, 202, 213, 216, 217, 220, 225, 240, 286 oratoria (pasticcii) — Izrael v Egyptě 165, 167, 174 — Všemohoucnost 251

361

— Vykoupení 251 — Vyléčení Saulovo (The Cure of Saul) 138, 162–166, 174, 179, 251, 325–332 Orfeus (Händel přirovnáván k) 135 Orkney, hrabě 75 Orlandini, Giuseppe Maria 312 ornamentace 133 Osnabrück 98, 319 Ottoboni, kardinál 37, 199, 300 — sbírka 199 — účty domácnosti 37 Ovidius 205 Oxford 241, 303, 322 — Bodleyova knihovna 120 — Sheldonovo divadlo 120, 121, 322 — univerzita 120 — University Press 301, 302, 340 — Wadhamova kolej v Oxfordu 202 Page, Wills 292 Paget, plukovník 135, 346 Pamphili, kardinál 48, 314 — „Handel, non può mia Musa“ 35 — Trionfo del Tempo e del Disinganno, Il Triumf času a pravdy (libreto) 39, 145, 314 Pancieri, Giulio 32 Paříž 35, 91, 160, 276 — opera 81, 276 — Rue de Rivoli 284 — Théâtre Français 284 — výstava 276 Parke, W. T. 263 Pasquini, Bernardo 47 Passerini, Giuseppe 235, 331 Pavone, Crespineo 43 Pendarvesová viz Delanyová, Mary 202, 203, 204, 222, 236, 240, 328 Pepusch, Johann Cristoph 57, 65–67, 77 — Venuše a Adonis 57 — Žebrácká opera 100, 105, 151, 153 Percival, vikomt 101, 109 Percivalovi 128 Pergolesi, Giovanni Battista 176 Perti, Giacomo 50 Pescetti, Giovanni 154 Philadelphia 341 Pilkingtonová, Laetitia 193

362

Rejstřík

Pisaniová, Barbara 106 Plantanida, Sig. 166 Political State of Great Britain, The 65 Pollarolo, Carlo Francesco 199 Pöllnitz, hrabě 119 Polwarth, lord 199 Pooley, 180 Pope, Alexander 69, 70, 78, 79, 109 — Dunciad, The (Hlupiáda) 149 Porpora, Nicola 124–130, 135, 148, 261, 312 — Arianna in Nasso 322 — Davide e Bersabea 127 — Polifemo 315 Porta, Giovanni 344 — Numitore 87, 185, 225, 317 Porter, Andrew 114 Portland, vévoda 11, 82, 87, 91, 150, 242 Portmoreová, hraběnka 135 Portsmouth Sinfonia 294 Postel, Christian 31 Potter, John 10, 280 — Observations … 341 Pougin, Arthur 276 Powell, Walter 120, 280 Powisová, lady Henrietta 166 Prévost, Antoine François 121, 130, 135 — Pour et Contre, Le 121 Price, Curtis 57, 341 — The Critical Decade … 341 Price, Robert 10, 41, 42 — Observations … 42 Prout, Ebenezer 285, 341 Prusko 16, 274 Purcell, Henry 71, 78, 139, 172, 238, 282, 342 Quantz, Johann Joachim

88, 97

Racine, Jean Baptiste 121 Rachmaninov, Sergej 292 Ralph, James 89, 100 — Taste of the Town, The 100 — Touchstone, The 89 Rameau, Jean-Philippe 232, 343 Ramsay, Allan 230 Ramsay, děkan E. B. 281, 341 — Two Lectures on the Genius of Handel 341

Ranelagh, lord 75 Rätzer, Manfred 303, 343 Raumer, Frederick von 284, 341 Reinhold, Thomas 154, 205, 207, 213 Rejcha, A. 174 Remarks upon the Use and Abuse of Musical Festivals 271 Rembrandt van Rijn 234, 244, 331 Reynolds, sir Joshua 10, 230, 259 Rheiner, Monsieur de 190, 191 Ridotto 101 Riemschneider, Johann Gottfried 103 Rich, Christopher 56, 97, 205, 225 Rich, John 108, 109, 129, 130, 153, 172, 174, 232, 244, 321, 334 Richardson, Jonathan 69, 296, 346 Richmond, vévoda 115, 135 Richová, lady 128 Ring, John 341 — Commemoration of Handel, The 341 Riva, Giuseppe 88 Riversová, lady 21 Roast Beef 196 Robinson, Percy 164, 205, 283 — Handel and his Orbit 164 Robinsonová, Ann Turner 112 Rochetti, Filippo 120, 321 Rochlitz, Friedrich 268 Rolli, Paolo 85, 86, 88, 89, 102, 105 — Deidamia (libreto) 175 — Sabrina 147 Roner, Andreas 66 Rosenberg, Alfred 289, 290 Rossi, Giacomo 61 Roubiliac, Louis François 159, 160, 161, 246 Rousset, Christophe 307, 308 — Les Talens Lyriques 307 Rowe, Nicholas 94 — Tamerlane 94 Rubens, Peter Paul 154 Rudolf, arcivévoda 269 Ruspoli, markýz Francesco 77, 304, 314 Ruspoliho archiv (ve vatikánských archivech) 11, 36, 40 Russell 166 Rutland, vévoda 115

Rejstřík Řím — kostel sv. Jana Lateránského 37 — palác Bonelli 40, 46, 315 — palác Ruspoli (via del Corso) 304 Sacred Harmonic Society, The 278 Salisbury, hrabě 208 Sallé, Mlle Marie 133, 137, 323 Salomon, Johann Peter 269 Salvaiová, Maria Maddalena 88 Salvi, Antonio 134 — Ariodante (libreto) 134 Salway, Thomas 120 Sandsová, Mollie 111, 341 — „The Problem of Teraminta“ 341 Sandwich, hrabě 253 Santiniho sbírka, Münster 43, 251, 338 Saurbrey, J. H. 34 Savage, William 156, 175, 238 Sbülens, Mlle 29 Scalzi, Carlo 123 Scarborough 212, 329 Scarlatti, Alessandro 9, 43, 47, 50, 52, 57, 81, 199, 300, 329, 341, 344 — Cantata Pastorale 47 — Passione 43 — Pirro e Demetrio 57 Scarlatti, Domenico 38, 299 — Essercizi per cembalo 172 Selby, William 277 Sellars, Peter 296 semi-opera 56 Senesino (Francesco Bernardi) 83–85, 88, 96, 97, 103–106, 116, 124, 133, 138, 142 — archivy 119 Servandoni, Giovanni (Jean-Nicolas Servon) 226 Shaftesbury, hrabě 101, 143 — Soliloquy, or Advice to an Author 143, 146 Shaftesbury, Anthony Ashley Cooper, hrabě 146 — Memoirs of Handel 146 Shaftesburyová, lady 225 Shakespeare, William 269 — Hamlet 193 — Mnoho povyku pro nic 134

363

Sharp, Samuel 236 Shaw, George Bernard 268, 273, 284, 296 Sheffield 266, 281 Shenstone, William 223, 225 Shepherd, Edward 130 Sheridan, Richard Brinsley 221 Shield, William 151, 262, 263, 268 — An Introduction to Harmony 268 Scheibe, Johann 33 — Critischer Musikus 33 Schindler, Anton 269 Schoelcher, Victor 173, 249, 250 — Life of Handel 173, 341 Scholes, Percy 285, 348 Schroeterová, Rebecca 128 Schulenberg, Mme 74 Schulz, Edward 270 Schütz, Heinrich 299 Smith, John Christopher (starší)10, 18, 186, 245, 249 Smith, John Christopher (mladší) 21, 73, 111, 186, 240, 249, 333, 334 Smith, Joseph 53, 102 Smith, Ruth 302 — „Intellectual contexts“ 341 Smith, William (Smither, Howard) 342 — A History of the Oratorio 342 Smollett, Tobias 209 — Advice 209 — Alceste 232 Smyth, James 244 Snazelle, G. H. 292 Snow, Valentine 134 Sofokles 205 Sorceress, The 299 Sotheby’s 250 Sousův orchestr 292 Spectator, The 9, 57, 60, 64 Spenser, Edmund 215, 216 — Slzy Múz 216 Squire, Barclay 250 St Louis 345 Stainer, Jacob 78 Stanesby (Stainsby), Thomas 256 Stanley, John 111 Stanley, sir John 66, 128 Stanley Sadie Handel Recording Prize 307, 308

364

Rejstřík

Sted 195 Steele, sir Richard 57, 64 Steffani, Agostino 53 Stephani, Hermann 289 Sternhold a Hopkins 215 Stevens, R. J. S. 238 Storerová, Maria 276 Strada, Anna Maria 104, 105, 111–116, 120, 128, 136, 141–144, 158 Stradella, Alessandro 40, 50, 165, 213 Streicher, Andreas 270 Strohm, Reinhard 41, 300 Strungk, Delphin 21 Strungk, Nicolaus 26 Stumpff, Johann 270 Sullivan, Daniel 203 Sunderlandová, Judith, hraběnka 128 Sutherlandová, Joan 292 Svatojakubský palác, Londýn 65, 75, 123, 216, 316 Swieten, baron van 267 Swift, Jonathan 91, 151, 187 Swiney, Owen 57, 70, 106 Synge, Dr. Edward, biskup z Elphinu 195 — Penitent, The 196 „Šlechtická opera“ 144, 147

116, 124, 126, 127,

Talbotová, Catherine 198, 210, 219, 224, 241 Talman, William 77 Taneční skupina Marka Morrise 306 Taplow 268 Tarquiniová, Vittoria („la Bombace“) 42 Tasso, Torquato 61 — Gerusalemme Liberata 61 Tate, Benjamin 178 Tauber, Richard 292 Taylor, John 221, 242 Taylor, Sedley 282 — The indebtedness of Handel… 282 Taylorová, Carole 344 — „Handel and Frederick“ Te Kanawa, Kiri 299 Telemann, Georg Philipp 25, 26, 74, 92, 122, 182, 185, 213, 214, 225, 234, 235, 236, 314

— Harmonischer Gottes-Dienst 182 — Musique de Table 214 — Neues musicalisches System 235 Temperley, Nicholas 342 — New light on the libretto of The Creation 342 Theile, Johann 31 Thiersch, PauI 289 Thraleová 112, Toftsová, Catherine 102 Tonson, Jacob 67 Tovey, sir Donald Francis 9 třicetiletá válka 18, 31 Tudway, Thomas 71 Tunbridge Wells 130 Turner, sir Edward 236 Twining, rev. Thomas 259 Tyers, Jonathan 159 Unicorn Theatre 291 Unwin, rev. William 261 Urio, Francesco 165 — Te Deum 165 Utrechtská smlouva 8, 71 Valesiův deník 46 válka o rakouské dědictví 226 Vanbrugh, sir John 55, 68, 77, 81, 100 Vaniniová, Francesca 61 varhanní koncerty 135, 170, 191, 223, 325 Velšská národní opera 305 Veracini, Francesco 138 — Adriano in Siria 138 Verdi, Giuseppe 303, 305, 306 Vergilius 147 vestfálský mír 16 Victor, Benjamin 141, 143, 144 Vídeň 268 — Císařská knihovna 267 Viktorie, královna 162, 271 Vilém Oranžský 94, 127, 152, 323 Vinci, Leonardo 105, 123, 146, 199, 242 — Dido 146 — Ormisda (pasticcio) 105 — Semiramide (pasticcio) 123 Vivaldi, Antonio 171 Vogler, Georg Joseph 267

Rejstřík Voltaire 160 Voss, Steffen 303 vzpomínkové slavnosti 250, 253–255, 257–262, 264–267, 271, 276 Wagner, Richard 272, 286, 287, 306 — My Life 273 Walpole, Horace 10, 90, 119 — On Modern Gardening 10 Walpole, sir Robert 70, 117 Walsh, John (starší) 141, 157, 169, 170, 178, 204 Walsh, John (mladší) 170 Waltz, Gustavus 134 Watts, John 226 Wedderkopp, Magnus von 28 Weidmann, Carl Friedrich (Charles Frederick) 25 Weissenfels, vévoda 16, 20 Wentworth, Thomas, hrabě ze Staffordu 154, 156, 157, 166 Werner, Edwin 304 Wesley, John 198 Wesley, Richard 168 Wesley, Samuel 284 West, Richard Westminster Abbey 246, 247, 253–258 — Händelův pomník 247 — kaple Jindřicha VII. 155, 325

365

Westmorelandová, lady 203 Whitehall 154 — Banqueting House Chapel 154 Whyte, Laurence 193 Wilson, Benjamin 56 Wilson, Woodrow, prezident 149 Witvogel, Gerhard 30 Wollenbergová, Susan 342 — „Handel and Gottlieb Muffat“ 342 Woodcock, Robert 171 Woodward, Dr. 55 Worgan, John 251 Wren, sir Christopher 55 Wyatt, James 256 Wyche, Cyril 29 Wyche, sir John 28 Wynn, sir Watkin Williams 253 York 109, 266 Young, Percy 342 — Handel 342 Youngová, Cecilia 141 Zachow, Friedrich Wilhelm 20, 21, 313 Zambeccari, Francesco, hrabě 88 Zeffirelli, Franco 292 Zimmerman, Franklin 225 — „Musical Borrowings“ 225

366 R EJSTŘ ÍK H Ä NDELOV ÝCH DĚL

JEVIŠTNÍ DÍLA Admeto 97, 100, 117, 241, 311, 319–321, 333 Agrippina 37, 45, 51–53, 61, 62, 87, 265, 291, 306, 307, 311, 315, 332 Alcina 136–138, 144, 208, 211, 212, 292, 299, 306, 307, 311, 323, 324 Alessandro 95, 97, 111, 113, 201, 319, 322, 328 Alessandro Severo (pasticcio) 157, 186, 325 Almira 27, 30, 32–34, 37, 39, 41, 61, 314 Amadigi 72–74, 311, 316, 317 Arianna in Creta 124, 134, 322, 323 Ariodante 130, 132, 134, 136, 142, 306, 307, 311, 322–324 Arminio 144, 208, 307, 324 Atalanta 142–144, 226, 311, 323, 324 Berenice 145–148, 324 Cajo Fabricio (pasticcio) 123 Deidamia 175, 176, 307, 326 Ezio 108, 307, 311, 321 Faramondo 154, 156, 157, 324, 325 Flavio 85, 92, 318, 321 Floridante 89, 116, 291, 307, 318, 319 Florindo, Daphne 34, 315 Giulio Cesare in Egitto 84, 91, 92, 108, 220, 286, 287, 293, 301, 305–307, 309, 311, 318–321 Giustino 145, 146, 154, 208, 291, 307, 324 Hermann von Balcke (pasticcio) 152 Imeneo 163, 175, 176, 191, 311, 326, 327 Jupiter in Argos (pasticcio) 169, 285, 325 Lotario 103, 105, 291, 307, 320 Lucius Verus (pasticcio) 221 Muzio Scevola 89, 318 Nero 27, 33, 34, 37, 314 Oreste (pasticcio) 134, 323 Orlando 114–116, 296, 306, 311, 312, 321, 322

Ormisda (pasticcio) 105, 320 Ottone 51, 90, 123, 124, 234, 307, 311, 318, 319, 322, 323 Partenope 104, 306, 311, 320, 321, 345 Pastor fido 68, 73, 128, 134, 307, 316, 323 Poro 107, 321, 324 Radamisto 87, 89, 306, 307, 288, 317, 318, 320 Riccardo Primo 99, 319 Rinaldo 32, 61, 64, 65, 68, 72–74, 92, 107, 112, 117, 287, 305, 311, 315, 316, 321 Rodelinda 94, 107, 287, 306, 307, 311, 289, 319, 321 Rodrigo 41, 43, 52, 60, 303, 307, 314, 315 Roxana, or Alexander in India (pasticcio) 201 Scipione 95, 107, 319, 320 Semiramide (pasticcio) 123 Serse 156, 158, 299, 301, 306, 307, 311, 324, 325 Silla 73, 316 Siroe 99, 144, 320 Sosarme, rè di Media 108, 109, 128, 307 Tamerlano 94, 299, 306, 311, 318, 319 Teseo 68, 70, 71, 73, 316 Tolomeo 99, 116, 307, 320, 322, 334 ÓDY, ORATORIA, MASKY atd. Aci, Galatea e Polifemo 46, 109–110 Acis and Galatea 46, 67, 189, 266, 279, 315, 317, 321–322, 326–327 Alceste 232, 235, 331 Alexander Balus 216, 218–219, 222 Alexandrova slavnost 121, 139–141, 145, 147, 152, 157, 167–168, 172–173, 179, 183, 190, 235, 239, 266–267, 279, 324–327, 331–333

Rejstřík Händelových děl Athalia 120–122, 127, 150, 152, 158, 167, 213, 265, 276, 301, 311, 322–323, 333 Belshazzar 205 Comus 147, 212–213, 329 Deborah 116–117, 119–120, 128, 145, 158, 207–208, 236, 241, 308, 322–323, 328, 332–333 Ester (Esther) 78–79, 116, 120, 127–128, 135, 145–146, 152, 158, 167, 190, 240, 286, 299, 310, 322–324, 326–327, 334 Hercules 205– 209, 225, 235, 329, 332 Herkulova volba 235, 331–333 Izrael v Egyptě 165, 167, 169, 174, 180, 198, 213, 241, 273–274, 278, 281, 291, 325–326, 333–334 Jefta 218, 236, 268, 273, 298, 301–302, 305, 331–333 Josef a jeho bratři 202–204, 210, 225, 240, 308, 328–330, 333–334 Jozue 216, 219, 221–222, 224, 330, 332 Juda Makabejský 216–218, 221–223, 233, 235, 240, 269, 272–273, 277–278, 289, 291, 311, 330–335 L’Allegro, il Penseroso ed il Moderato 173, 183, 187, 189, 197, 279, 306, 326 Mesiáš 9, 179–183, 186–188, 190–201, 204–206, 226, 233, 241, 256, 259–263, 266–267, 270–279, 292, 302 — instrumentace 181, 284 — každoroční představení 229, 233, 242 — rukopis partitury (v nadaci Thomase Corama) 242 — změny 211 Nářek Izraelitů nad smrtí Josefovou 165 Óda k narozeninám královny Anny 71, 110, 316 Óda ke dni svaté Cecilie 139, 172, 179, 189, 225, 267, 289, 297, 326 Parnasso in Festa 127, 145, 175, 311, 322–324, 326–327, 333 Příležitostné oratorium 213–215, 308, 330, 333 Samson 183–184, 186, 196, 199–204, 210, 216, 224, 234, 239, 276, 286, 291, 299, 301, 327–335 Saul 138, 162–166, 174, 176–177, 179, 184, 193, 204, 210, 233, 323–329, 331–332

367

Semele 57, 200–201, 203–205, 208, 225, 285–286, 302, 306, 328–329 Solomon 224, 309 Susanna 224, 273 Theodora 231–232, 265, 311 Trionfo del Tempo e del Disinganno, Il 39, 145, 314 Trionfo del Tempo e della Verità, Il 145, 165, 167, 324, 326, 334 Vzkříšení 43 DUCHOVNÍ VOKÁLNÍ DÍLA anthem pro nalezinec 156 Blaze těm, kdo utěšují chudé 230 Brockesovy pašije 74, 116, 317 Dettingenské Te Deum 201–202, 242, 266, 281, 328 Dixit Dominus 40, 314 Donna che in ciel 51 Chandoské anthemy 76, 78, 116, 178, 303 Chandoské Te Deum (B dur) 78 Karolinské Te Deum 72 Kněz Sádok 98, 110, 154, 158 — viz rovněž Korunovační anthemy Korunovační anthemy 98–99, 116, 242 Pianto di Maria, Il 50 Sing unto God 142, 324 This is the day ... (Svatební anthem) 127, 322 Ulice Sijónu truchlí 154 Utrechtské Te Deum a Jubilate 71, 187, 316, 327 SVĚTSKÁ VOKÁLNÍ DÍLA anglické písně 301 italské kantáty — Apollo e Dafne 285 — Armida abbandonata 49 — Arresta il passo 47, 48 — Cecilia, volgi un sguardo 141, 324 — Clori, Tirsi e Fileno 47, 314 — Crudel tiranno amor 303, 318 — Diana Cacciatrice 41, 314

368

Rejstřík Händelových děl

— Handel, non può mia Musa 35, 48, 285 — italská dueta 178 — „Nò, di voi non vo fidarmi“ 182 — O Numi eterni (La Lucrezia) 49 — „Quel fior che all‘alba ride“ 182 — Sarei troppo felice 49 — Se pari è la tua fe 49 — Sento là che rispetto 49 No se emenderá jamás („Cantata Spagnuola“) 41 Olinto, Il Tebro, Gloria 48 Sans y penser („Cantata francese“) 41 „Sborová píseň pro pány dobrovolníky města Londýna“ 212 12 vokálních duet 66

Tanec Hornpipe složený pro koncert ve Vauxhallu, 1740 161 Terpsichore 134 Triová sonáta (op. 2 no. 2) 313 Triové sonáty 25, 160, 164, 308 varhanní koncerty (op. 4) 141, 169, 170, 303, 323-325, 347 — Kukačka a slavík („The Cuckoo and the Nightingale“) 125, 167 varhanní koncerty (op. 7) 196, 303, 326, 328, 331 varhanní koncerty, všeobecně 135, 145, 158, 170, 191, 211, 223, 235, 236, 239 Vodní hudba 72, 75, 142, 150, 308, 310, 316, 318

INSTRUMENTÁLNÍ SKLADBY

SKLADBY, JEJICHŽ AUTORSTVÍ JE NEDOLOŽENÉ

Concerti a due cori 222 Concerti Grossi (op. 6) 170, 171 Concerto Grosso in C (Concerto in Alexander’s Feast) 141 houslové sonáty 37, 308 Hudba ke královskému ohňostroji 226–228, 230, 294, 308, 310, 330 Ouvertury o čtyřech částech 263 skladby pro klávesové nástroje (Hamburk) 32, 80, 172, 204, 308 sonáty pro zobcovou flétnu 308 sonáty pro dvoje housle a basso continuo (op. 5) 171 Suites de Pièces pour le Clavecin 80 — Chaconne in G 172 — Harmonický kovář 80

„Ach Herr, mich armer Sünder“ 31 „Gloria in excelsis Deo“ 303 Janovy pašije (autor patrně Keiser) 31 Karmelitánské nešpory 300 Sonáta pro violu da gamba a obligátní cembalo (autor patrně Leffloth) 31 Triové sonáty pro hoboj (autorství nejisté) 25

CHRISTOPHER H O G WO O D GEORG FRIEDRICH HÄNDEL Z revidovaného vydání anglického originálu Handel, vydaného v roce 2007 nakladatelstvím Thames & Hudson Ltd, London, přeložila Vlasta Hesounová Chronologickou tabulku sestavil Anthony Hicks Odborná revize PhDr. Mgr. Radek Menoušek, DiS. Přebal, vazbu a grafickou úpravu navrhl Zbyněk Kočvar Korektorka Lucie Švábová Odpovědná redaktorka Marie Válková Vydalo v roce 2015 nakladatelství Vyšehrad, spol. s r. o. jako svou 1315. publikaci Vydání první. AA 19,4. Stran 376 Vytiskla Těšínská tiskárna, a. s. Doporučená cena 498 Kč Nakladatelství Vyšehrad, spol. s r. o. Praha 3, Víta Nejedlého 15 e-mail: [email protected] www.ivysehrad.cz ISBN 978-80-7429-474-7

Georg Friedrich. Händel C HRISTOPHER HOGWOOD VYŠEHRAD

Recommend Documents