Friedrich Nietzsche hlasatel morálky o „nadčlověku“ aneb Zarathustra versus eugenika.
Marek Matějka
„Na počátku bylo vše pospolu, a pak přišel rozum a stvořil řád.“ Anaxagoras
„Lidé se netlačí ke světlu aby lépe viděli, ale aby mohli více zářit.“ Nietzsche
Nietzscheho archív
(*1894)
Friedrich Nietzsche 15.10. 1844, Röcken bei Lützen, Sasko
25.8. 1900, Výmar
O: Altenburg Karl Ludwig Nietzsche
(1813 -1849) – protest. farář M: Franciska Nietzsche, rozená Ohler (1826 -1897). S: Therese Elisabeth Alexandra Förster-Nietzsche (1846 – 1935)
Biografie v datech 1846: narození sestry Elizabeth 1849: stěhování do Naunburgu 1850 – 1856: v domácnosti se sedmi ţenami 1864: studium teologie a filologie v Bonnu 1865: čte Schopenhauera 1866: slouţí u artilerie v Norimberku
1868: pád z koně a zproštění sluţby, seznámení s Richardem Wagnerem 1869: profesorem klasické filologie v Basileji 1876: rozchod s Wagnerem 1879: ze zdravotních důvodů rezignoval 1879 – 1889: filosofem na volné noze
Biografie v datech 1889: nervový kolaps (paralytická ataka) 1893: návrat sestry z Paraguaje 1894: zaloţení Nietzscheho archívu jeho sestrou (Výmar) 1897: ţije po smrti matky v jejím domě ve Výmaru (Vila Silberblick) 1900: umírá na zápal plic po několikátém infarktu
Události roku 1900
Narodili se: – Jiří Wolker – Vítězslav Nezval – Karel Teige
Zemřeli: – Emil Škoda – Zdeněk Fibich
– Eliška Junková
– Friedrich Nietzsche
– Jacques Prévert
– Oscar Wilde
– Luis Bunuel – Spencer Tracy – Heinrich Müller – Heinrich Himmler – Antoine de Saint-Exupéry
Literární dílo Zrození tragédie z ducha hudby (1872) Nečasové úvahy (1872) Lidské, příliš lidské (1878) Ranní červánky (1881) Radostná věda (1882) Tak pravil Zarathustra (1885) Mimo dobro a zlo (1886) Genealogie morálky (1887) Případ Wagner (1888) Soumrak bohů, aneb jak se filosofuje kladivem (1889) Nietzsche kontra Wagner (1889) Dionysos-Dithyrambem (1889) Antikrist (1885) Ecce Homo (1908)
Kdo ho ovlivnil
Arthur Schopenhauer
Richard Wagner
Koho ovlivnil
Sigmunda Freuda
Carla Gustava Junga
Koho ovlivnil
Martina Heideggera
Ladislava Klímu
Koho ovlivnil
Theodor Karl Jaspers
Martin Buber
Kdo s k němu hlásil
Adolf Hitler
Heinrich Himmler
Richard Wagner 22.5. 1813, Lipsko 13.2. 1883, Výmar O:
Karl Friedrich Wagner
(1770 - 1813) – policejní úředník M: Johanna Rosine Wagner, rozená Pätz (1774 - 1848) CH: Minna Planer (1809 – 1866) S: Sigfried (1869 – 1930)
Richard Wagner Je autorem mnoţství skladeb, z nichţ k českým zemím má vztah Tanheuser, k němuţ čerpal Wagner inspiraci na hradě Střekově. K proslulým skladbám patří například lehký vzdušný Svatební pochod nebo poněkud mystičtější Jízda Valkýr.
Události roku 1883
Narodili se:
Zemřeli:
– František Drtikol
– Karel Marx
– Jaroslav Hašek
– Richard Wagner
– Franz Kafka
– Samo Chalupka
– Alexej Nikolajevič
– Ivan Sergejevič
Tolstoj – William Carlos Williams
Turgeněv
Zdravotní stav Nietzscheho
Trpěl – od dětství:
migrénou (cefalgie) ţaludečními potíţemi (duodena?) těţká krátkozrakost aţ slepota
– v dospělosti:
syfilis (neprokázáno) progresivní paralýza (následek syfilitidy?) infarkty myokardu.
Zemřel na: – zápal plic (terciální stádium syfilis – záněty vnitřních orgánů, tj. srdce, plíce, ledviny)
Poznámka
Stejnou chorobou i stavy jako F. Nietzsche trpěl i “fešák oficír“ v podání Petra Čepka v Havlíčkových Petrolejových lampách ve filmu Juraje Herze z roku 1971.
Symptomatika u obou postav si je nápadně podobná, coţ nasvědčuje faktu, ţe Nietzsche skutečně trpěl progresivní paralýzou. Kdyby tomu tak nebylo, musel by být Nietzsche geniální herec.
Jsem přesvědčen, ţe byl psychicky nemocný.
Nietzscheho filosofie I. 1870 - 1875 - inspirace Schopenhauerem (kultura a umění) – Naprostá fascinace Schopenhauerem – Akceptuje tragičnost lidského údělu – Rozdílný pohled na vůli
Skutečná vůle je výrazem snahy udržet se a jako taková je „vůlí k moci“. Život usiluje o „maximální pocit moci“. Nemá smysl volit cestu „pokání a sebebičování“ pro naprosté umrtvování vůle, vůli je naopak potřeba potvrdit jako vůli k životu. Tím de facto odmítá, popírá Schopenhauerův pesimismus.
Nietzscheho filosofie II. 1876 - 1882 - formulace kritických výhrad (ke křesťanství a vědě) – Antická kultura je pro něj axiom, paradigma – Uměním se vyrovnáváme s tragičností světa (jasný vliv
Schopenhauerův) – Uměním se člověk odpoutává od tragické reality – Elitářský charakter kaţdé kultury povaţuje za přirozený rys – Rozlišuje dva druhy umění:
Apolinské Dionýzské.
Nietzscheho filosofie
Rozlišuje dva druhy umění: – Apolinské – Dionýzské.
Apolinské: – Reflexe vnější podoby reality Sochařství, malířství, architektura
Dionýzovské: – Vychází ze samé podstaty jsoucna Slovesné, hudební
Nietzscheho filosofie III. 1883 - 1900 - metafyzické období (úvahy o nadčlověku). – Velmi kritický k racionalismu – Prazákladem veškerého bytí je iracionálně pochopená „vůle k
moci“ – Nikde tento pojem přesně nedefinuje – Běţně ho vnímáme jako vůli k věčné plodnosti, de facto instinktivní sílu – Tato vůle se objektivuje různě, cílem je však jediné – zrození „nadčlověka“.
Nietzscheho filosofie
Nadčlověk (Der Übermensch) – „nejvyšší člověk“, „budoucí vládce Země“ – vlastnosti nadčlověka: síla udatnost sebejistota cílevědomost vznešenost .
Nietzscheho filosofie
Nadčlověkem rozumí příslušníka skutečné aristokracie, nadčlověk nevzniká spontánně, ale je výsledkem pěstování určitých vlastností.
Prototypem nadčlověka byl pro Nietzscheho lord Gordon Byron.
Nietzscheho filosofie George Gordon Byron (1788 – 1824)
romantický básník cestovatel šestý lord z Byronů V Čechách oblíben u Karla Hynka Máchy
Nietzscheho filosofie
Zájem o umění a kulturu doprovází Nietzsche psychologickými analýzami, coţ dodává jeho projevu mimořádnou čtenářskou atraktivitu dodnes.
Nedílnou součástí jeho úvah o umění je i zjevná skepse vůči vědě. Povaţuje ji za iluzi, která nabízí řešení kaţdého problému, jehoţ de facto není schopna.
Nietzscheho filosofie
Nietszcheho vztah k německému státu:
„… němečtí historikové jsou vesměs šasky politiky. Deutschland, Deutschland über alles …, tvrzení, ţe Germáni jsou nositeli svobody v poměru k římskému impériu, jsou obnovením kategorického imperativu … při takových větách mi dojde trpělivost a cítím chuť, ba povinnost, abych Němcům řekl, co všechno uţ mají na svědomí. Všechny velké kulturní zločiny posledních čtyř staletí mají na svědomí! A vţdycky z téhoţ důvodu …, z idealismu!“ F.Nietzsche, Ecce Homo, Praha, 1929, str. 98-99
Nejvěrnější „Hitlerovi muži“
Martin Borman, Hitlerův pobočník Elisabeth Förster – Nietzsche, sestra Nietzscheho Hans Frank, Hitlerův právník Joseph Goebbels, ministr propagandy Hermann Göring, říšský maršál, zakladatel gestapa Rudolf Hess, Hitlerův blízký spolupracovník (podílel se na psaní knihy Mein Kampf)
Nejvěrnější „Hitlerovi muži“
Heinrich Hoffmann, oficiální fotograf Adolfa Hitlera (1920 – 1945) August Kubizek, Hitlerův přítel z mládí Theo Morell, Hitlerův osobní lékař Leopold Pötsch, Hitlerův antisemitský učitel dějepisu Leni Reifenstahl, filmařka (oslavné dokumenty o NSDAP a Hitlerovi) Erwin Rommel, německý polní maršál
Nejvěrnější „Hitlerovi muži“
Albert Speer, architekt a ministr zbrojního průmyslu Christa Schröder, Hitlerova osobní sekretářka (19331945) Paul Troost, architekt před Speerem Winifred Wagner, hlava rodiny Wagnerů a blízká Hitlerova přítelkyně
Nietzsche--Wagner Nietzsche Wagner--Hitler
Elisabeth Förster – Nietzsche
Winifred Wagner
E. F. Nietzsche - Adolf Hitler
Sestra Elisabeth pečovala o F.Nietzscheho před smrtí (1893 – 1900). Obdivovatelka kultu Adolfa Hitlera. Zaloţila Novou Germánii v Paraguaji. Pozvala Hitlera do Nietzscheho archivu. Darovala Hitlerovi bratrovu hůl (31.1. 1932). Propagovala antisemitismus. Hitler se zúčastnil jejího pohřbu.
Eugenika
Eugenika je sociálně-filosofický směr zaměřený na studium metod, které povedou k dosaţení co nejlepšího genetického fondu člověka.
Pojem eugenika byl poprvé pouţit v 19. století britským matematikem a vědcem, Sirem Francisem Galtonem.
Eugenika
Téma eugeniky (věcně) zaznívá uţ u Platóna v jeho Ústavě. Nicméně jedná se o tzv. pozitivní pojetí eugeniky. Snaha o zdokonalení polis.
Pozitivní eugenika znamená posílení kvality populace „kříţením“ nejkvalitnějších jedinců na základě vnějších rysů (fenotyp).
Eugenika
Vrcholem snah o eugeniku, respektive negativní eugeniku bylo nacistické Německo za vlády Adolfa Hitlera.
Negativní eugenika znamená selekci kvalitativně nedostatečných jedinců i celých etnik. K tomu se pouţívalo hromadné selekce formou vyhlazování například v koncentračních táborech.
Eugenika
Negativní eugenika se neprováděla jen historicky v období Třetí říše, ale můţeme ji dosledovat v mírnější formě i po konci Druhé světové války.
Ve Spojených státech amerických bylo sterilizováno od začátku 20. století do šedesátých let zhruba 60 000 lidí.
Důvody sterilizace: epilepsie, mentální retardace, kriminální chování aj.
Eugenika
V Československu byly sterilizovány romské ţeny bez zjevné medicínské indikace. Dodnes se vlečou soudní spory v této věci.
I toto lze charakterizovat coby moderní formu eugeniky. Nutno dodat pozitivní eugeniky.
Eugenika
Genotyp versus fenotyp.
Genotypem rozumíme soubor veškeré genetické informace organismu, respektive veškeré genetické informace, týkající se zkoumaného znaku či znaků.
Genotyp je pro eugeniky vrozenou vlastností.
Eugenika
Fenotyp je soubor všech pozorovatelných vlastností a znaků ţivého organismu. Představuje výsledek spolupůsobení genotypu a prostředí, čili to, jak organismus v daném znaku (znacích) skutečně vypadá.
Fenotyp je tedy získanou kvalitou.
Fenotyp = genotyp + prostředí
Eugenika
Avšak dnes víme, ţe: – vztah mezi genotypem a fenotypem není vţdy
tak přímočarý a jasný – variace genomu uvnitř jednotlivých lidských skupin a ras je větší neţ rozdíly mezi nimi – je nejasné, kdo by měl určovat, jaké lidské vlastnosti jsou ty nejlepší.
Eugenika
V současnosti se o eugenice často hovoří v souvislosti s lékařskou genetikou.
Toto přirovnání a etické zpochybnění zaznívá zejména ze strany křesťanských skupin.
Etické otázky v souvislosti s eugenikou se v současnosti objevují především ve vztahu k in vitro fertilizaci a preimplantačnímu genetickému testování embryí.
Eugenika
Historicky se eugenika vyvinula v 19.století coby „relevantní vědecká metoda“ k zlegitimizování tehdy v Evropě oblíbeného rasismu a antisemitismu.
V roce 1855 hrabě Arthur de Gobineau (1816 – 1882) napsal Esej o nerovnosti lidských ras, v níţ popisuje nadřazenost bílé rasy k ostatním a uţ se v ní objevují zmínky o „árijské rase“.
Eugenika Joseph Arthur Comte de Gobineau (1816 – 1882)
Eugenika
Gobineauovy myšlenky výrazně ovlivnily anglického spisovatele Houstona Stewarta Chamberlaina (1855 – 1927).
Chamberlain byl zetěm Richarda Wagnera (manţel dcery Evy).
Napsal knihu Základy devatenáctého století (1899). Tato kniha výrazně ovlivnila H. Himmlera i A. Hitlera.
Eugenika
Árijskou rasu tvoří podle Chamberlaina: – Keltové – výsledek manipulace – Germáni – Slované - výsledek manipulace – Řekové
– Římané
Vedoucí úlohu mají národy nordické – germánské.
Eugenika
Podle Chamberlaina Jeţíš mohl být sice ţidem svou vírou, ale nebyl Ţidem svým původem. Ježíš byl podle této teorie Árijec.
Poznámka: Podle Berďajeva Bůh spasí svět tím, že nechá vzniknout nové kultuře kdesi v Rusku a tím vznikne nový lepší svět, ergo Rusové jsou vyvoleným národem, a tudíž se lze domnívat, že Bůh je Rus nebo alespoň rusofil. To už tu bylo, není-liž pravda? (Židé, Němci, …)
Eugenika
Dílo Nikolaje Berďajeva v českém překladu: – N. Berďajev, Dostojevského pojetí světa. Praha : OIKOYMENH, 2000. – –
– – –
ISBN 80-7298-020-3 N. Berďajev, Duch a skutečnost. CDK: Brno 2008 N. Berďajev, Duše Ruska. Brno : Petrov, 1992. ISBN 80-85247-39-9 N. Berďajev, Filosofie lidského osudu: (fragmenty z knihy Smysl dějin). Brno : "Zvláštní vydání...", 1994. ISBN 80-85436-32-9 N. Berďajev, Filosofie svobody. 1. Díl., Filosofie náboženství. Olomouc : Votobia, 2000. ISBN 80-7198-486-8 N. Berďajev, Filosofie svobody. 2. Díl., Původ zla a smysl dějin. Olomouc : Votobia, 2000. ISBN 80-7198-490-6
Eugenika
Dílo Nikolaje Berďajeva v českém překladu: – N. Berďajev, Nový středověk : úvaha o osudu Ruska a Evropy. Červený – – – –
Kostelec : Mervart, 2004. ISBN 80-86818-05-5 N. Berďajev, O hodnotě křesťanství. Brno : Větrné Mlýny, 1998 N. Berďajev, O otroctví a svobodě člověka : pokus o personalistickou filosofii. Praha : OIKOYMENH, 1997. ISBN 80-86005-50-X N. Berďajev, Ruská idea : základní otázky ruského myšlení 19. a počátku 20. století. Praha : OIKOYMENH, 2003. ISBN 80-7298-069-6 N. Berďajev, Smysl dějin : pokus o filosofii člověka a jeho osudu. Praha : I.S.E. (později OIKOYMENH), 1995. ISBN 80-85241-91-9
– N. Berďajev, Vlastní životopis. Refugium: Praha 2005.
Eugenika Houston Stewart Chamberlain (1855 – 1927) O: kontraadmirál William Charles Chamberlain M: Eliza Jane Hall Údajně byl bratrancem Arthura Neville Chamberlaina (britský premiér – Mnichovská konference) – NEOVĚŘENO!!!
Eugenika
Výrazným odrazovým můstkem k existenci teorií eugeniky bylo vydání Darwinovy knihy O původu druhů (1859).
Část evropských intelektuálů se chopila části Darwinovy teorie po svém a účelově na ní vystavěla moderní eugenické teorie.
Těmto intelektuálům dnes říkáme sociální darwinisté.
Eugenika Charles Robert Darwin
(1809 – 1882)
britský přírodovědec zakladatel evoluční biologie vystudovaný teolog v Cambridgi
Eugenika Sir Francis Galton (1822 – 1911)
anglický antropolog a psycholog zakladatel eugeniky Galtonova píšťala bratranec Darwinův
Eugenika
V roce 1904 Galton zaloţil ve Velké B. – Národní eugenickou laboratoř – Společnost pro eugenickou osvětu (cílem byla sterilizace duševně nemocných a neduţivých jedinců)
Následně došlo v USA k zaloţení: – Dokumentační kanceláře pro eugeniku (financováno z Rockefellerovy a Carnegieho nadace)
Eugenika
Milníkem v eugenice byl rok 1912, kdy se na Londýnské univerzitě pořádal první Mezinárodní eugenický kongres.
Účastníky kongresu byli mimo jiné: – Alexander Graham Bell – rektoři Harvardu i Stanfordu – Winston Churchill
Eugenika
Zastánci sociálního darwinismu (eugeniky) mezi dvěma válkami: – H.G. Wells (obdivoval Základy dvacátého století od Chamberlaina) – Virginia Woolfová – T.S. Eliot – G.B. Shaw (přítel Karla Čapka) – Rudyard Kipling (napsal antisemitskou báseň Gehazi)
Eugenika Eugenika po Druhé světové válce:
Co se dnes tvrdí o eugenice: – Dokumentační kancelář pro eugeniku byla přejmenována na laboratoř
Cold Spring Harbor.
– Londýnská Dokumentační kancelář pro eugeniku (*1904) se přejmenovala
na Galtonovu laboratoř.
– Eugenická společnost (*1907) je dnes Galtonovým institutem.
Eugenika
Nejvýznamnější osobnosti eugenické teorie: – – – – – – – – –
Francis Galton Houston Stewart Chamberlain Ernst Haeckel Alfred Ploetz (autor pojmu „rasová hygiena) Fritz Lenz Erwin Bauer Eugen Fischer Robert Ritter Heinrich Schade
Eugenika
Nietzsche a nacismus
Nietzsche je názorově rozporuplný: – někdy popírá antisemitismus a nacionalismus
"Býti dobrým Němcem znamená odněmčit se" "Ne, nemilujeme lidstvo; jinak však již delší dobu nejsme dostatečně "němečtí“, abychom mluvili o nacionalismu a rasové nenávisti. Proto jsme příliš nezaujatí, zlomyslní, zhýčkaní, též příliš dobře vzdělaní, příliš "zcestovalí"."
Nietzsche a nacismus – jindy se jich de facto doţaduje:
"Slabí a nezdaření nechť zaniknou: to je prvá věta naší člověčí lásky. A má jim k tomu být ještě dopomoženo." "Toto tak vysoce kultivované a přitom nutně matné lidstvo, které představuje dnešní Evropan, vyžaduje největší a nejstrašnější války - tudíž občas návrat k barbarství - aby prostřednictvím jeho kultury neutrpěla jeho kultura a jeho samotná existence." Lidské, příliš lidské
Nietzsche a nacismus
Doporučené tituly: – obhajoba Nietzscheho coby antifašisty
Berhnhard H. F. Taureck, "Nietzsche a fašismus„ Manfred Riedel, "Nietzsche ve Výmaru. Německé drama"
Nietzsche a nacismus – spojování Nietzscheho s fašismem a nacismem
„Řekni mi, co potřebuješ a já ti pro to obstarám citát z Nietzscheho. U Schopenhauera to není obdobně snadné. U Nietzscheho si stačí vybrat - pro Německo a proti Německu; pro mír a proti míru; pro literaturu a proti literatuře." "Nietzscheho archiv a lidé kolem něho jsou vinni tím, že Nietzscheho světonázor poskytli německým válečným štváčům, ke kteréžto interpretaci ovšem dopomohla vágnost Nietzschových textů." Kurt Tucholsky (1932)
Nietzsche a nacismus
Nesporný je antisemitský projev sestry Nietzscheho – Elisabeth (1935).
V roce 1932 (31.1.) se Hitler zúčastnil ve Výmaru premiéry Mussoliniho divadelní hry o Napoleonu Bonapartovi (Campo di Maggio) a při té příleţitosti navštívil Nietzscheho archív a dostal od Elisabeth Nietzscheho oblíbenou vycházkovou hůl (špacírku).
Nietzsche a nacismus
Kniha Vůle k moci vyšla aţ posmrtně a vznikla jako výbor z Nietzscheho díla na základě selekce jeho výrazně antisemitské sestry Elisabeth.
To je důvod antisemitské aţ nacistické nálepky pro Nietzscheho.
Tato kniha se stala nedílnou součástí nacistické ideologie.
Nietzsche - korespondence
Franzi Overbeckovi v Basileji, Sils-Maria, 5. srpna 1886 (Úryvek) Kdybych Ti jen dokázal vylíčit svůj pocit osamění! Mezi ţivými stejně jako mezi mrtvými nemám nikoho, s nímţ bych se cítil spřízněn. To je nepopsatelně děsivé; a jen to, ţe se ve snášení toho pocitu cvičím a ţe se od dětství vyvíjí jen pozvolna, mi umoţňuje pochopit, ţe mě ještě nezničil. – Úkol, kvůli němuţ ţiji, přede mnou ovšem leţí jasně – jako faktum nevýslovně smutné, avšak projasněné vědomím, ţe je v něm velikost, pokud kdy nějaká velikost tkvěla v úkolu smrtelníka.
Nietzsche - korespondence
Franzi Overbeckovi v Basileji Cannobio, 14. dubna 1887
Milý příteli, od 3. dubna jsem zde u Lago Maggiore, peníze se mi do rukou dostaly ještě včas, také mi bylo milé, ţe jsi neposlal vše naráz: neboť ani dnes ještě nevím, kde proţiji léto. Svoje dobré Sils-Maria, jak si jen nerad přiznávám, musím uloţit ad acta, stejně jako Nizzu: schází mi nyní na obou místech ona první a nejpodstatnější podmínka, samota, hluboká nerušenost, ústraní, cizota, bez níţ nemohu ke svým problémům sestoupit (jeţto, mezi námi, jsem přímo v hrůzostrašném smyslu člověk hloubek; a bez této podzemní práce ţivot uţ nevydrţím). Moje poslední zima v Nizze byla utrpením, stejně jako můj poslední pobyt v Sils: protoţe jsem přišel o onu tichou skrytost, která je pro mne podmínkou existence, a také jedinou cestou, jak dosáhnout zdraví. Rok od roku to opět šlo s tímto zdravím s kopce; a zdraví je pro mne spolehlivým měřítkem toho, zda se pohybuji po svých cestách - nebo po cestách druhých lidí.
Nietzsche - korespondence Problémy, které na mně leţí a před nimiţ uţ neuhýbám (jak já všechny úhybné manévry odpykal! Např. tu svou filologii), od nichţ nemám klid doslova ve dne v noci - tyto problémy si za kaţdý chybný vztah (k lidem, místům, knihám) vybírají krutou daň. Říkám Ti to do ucha, neboť jak bych směl předpokládat, ţe podivné předpoklady mé činnosti se rozumějí samy sebou? Zdá se mi, ţe jsem vůči lidem příliš mírný, příliš ohleduplný, také na mne mají, kdekoli jsem ţil, okamţitě takové nároky, ţe se jiţ proti nim nedokáţu uhájit. Tato úvaha mi např. brání, abych to někdy zkusil s Mnichovem.’ V Mnichově je pro mne nachystáno mnoho vlídnosti, ale neţije tam nikdo, kdo by měl úctu před prvními a nejpodstatnějšími podmínkami mého bytí - nebo byl dokonce ochoten mi je poskytnout. Nic lidi nedráţdí tolik, jako kdyţ jim dáš najevo, ţe sám se sebou zacházíš s přísností, na niţ se sami necítí. Neexistuje nic, co by mne ochromilo, deprimovalo víc, neţ kdybych se vydal na cestu do nynějšího Německa a podíval se tam zblízka na to mnoţství hodných osob, které se domnívají, ţe mi jsou „nakloněny. Zatím zkrátka pro mne není zbla porozumění; a jestliţe mne neklame počet pravděpodobnosti, pak tomu před rokem 1901 nebude jinak.
Nietzsche - korespondence Myslím, ţe by mě prostě povaţovali za šíleného, kdybych dal na srozuměnou, co si sám o sobě myslím. Patří k mé „humanitě’, ţe nechávám obecnou nejasnost o mně přetrvávat: naladil bych proti sobě své nejváţenější přátele a nikomu bych tím neprospěl. Mezitím mám za sebou řádný kus práce, revizi a nové vydání svých starších spisů. Dejme tomu, ţe to se mnou vezme brzký konec - a nezamlčuji svou stále hlubší touhu po smrti -, tak ode mne zůstane něco, kus kultury, který se prozatím nedá nahradit ţádným jiným. (Této zimy jsem se rozhlíţel po evropské literatuře dost intenzivně na to, abych nyní mohl říci, ţe moje filosofické stanovisko je zdaleka nejnezávislejší, jakkoli velice se cítím i jako dědic vícerých tisíciletí: současná Evropa ještě nemá tušení, kolem jakých strašných rozhodnutí se celá moje bytost točí a na jaké kolo problémů jsem přivázán – a ţe se mnou se připravuje katastrofa, jejíţ jméno znám, avšak nevyslovím. (…)
Nietzsche - korespondence
Elisabeth Nietzschové v Naumburku, Benátky 20. května 1885 (úryvek)
…píšu Ti dnes, na znamení velké srdečnosti, v čem spočívá zlo a tíţe mé situace. Dosud jsem - a hledám uţ od dětství - nenalezl nikoho, s kým bych měl na srdci i na svědomí tutéţ nouzi. Toto mne nutí, abych se ještě dnes, stejně jako ve všech dřívějších obdobích, presentoval, nakolik je to moţné, a často také se spoustou špatné nálady, formou nějakého dnes povoleného a srozumitelného druhu člověka. Ţe prospívat lze vlastně ale pouze mezi stejně smýšlejícími, stejně usilujícími, je článek mé víry (týkající se všeho, aţ po výţivu a pěstění těla); ţe nikoho nemám, je mé neštěstí. Moje universitní existence byla zdlouhavým pokusem přizpůsobit se nevhodnému prostředí; moje sblíţení s Wagnerem bylo totéţ, jenţe v opačném směru. Téměř všechny mé vztahy k druhým vznikly v záchvatech pocitu osamění:
Nietzsche - korespondence Overbeck stejně jako Rée, Malvida stejně jako Köselitz - byl jsem směšně šťastný, našel-li jsem s někým společné místečko či zákoutí, nebo se domníval, ţe jsem je našel. Moje paměť je přetíţena tisícerou zahanbující vzpomínkou na chvíle slabostí, v nichţ jsem samotu uţ absolutně nesnesl. Připočítejme k tomu mé choroby, které mě pokaţdé strašným způsobem připraví o odvahu; ne nadarmo jsem byl tak hluboce nemocen a i nyní stále ještě jsem nemocen průměrně jak řečeno, protoţe mi schází pravé prostředí a já musím stále tak trochu hrát komedii, místo abych se s lidmi zotavoval. - Nepovaţuji se pro to ani trochu za pokryteckého nebo záludného nebo nedůvěřivého člověka; naopak! Kdybych takovým byl, pak bych tolik netrpěl! Není ale v mé moci, abych se sdělil, jakkoli jsem ke sdílení naladěn; nejprve bych musel nalézt toho, vůči němuţ je sdílení moţné. Pocit, ţe je ve mně něco velmi vzdáleného a cizího, ţe má slova mají jiné barvy neţ tatáţ slova jiných lidí, ţe je u mne spousta pestrého popředí, které klame - přesně tento pocit, který mi je v poslední době z různých stran dosvědčován, je stále ještě nejjemnější odstín „porozumění”, kterého se mi kdy dostalo.
Nietzsche - korespondence Vše, co jsem dosud napsal, je popředí; pro mne samého začíná všechno aţ za pomlčkami. Jsou to věci nejnebezpečnějšího druhu, s kterými mám co činit; ţe v mezidobí Němcům nabízím populárním stylem hned Schopenhauera nebo Wagnera, hned vymýšlím Zarathustru, to jsou pro mne chvíle odpočinku, ale především skrýše, v nichţ opět mohu po nějakou dobu posedět.
Jak se znali …
Síťový diagram vzájemných vazeb mezi aktéry dnešní přednášky (Nietzsche, Wagner) a hlavou nacistické Třetí říše, Adolfem Hitlerem.
Otázka pro auditorium
Co měli společného Nietzsche, Lenin, Mozart, Beethoven, Paganini, Schubert, Schumann?
Všichni byli nakaţeni lues alias syfilis alias příjicí a u některých se rozvinuly paralytické symptomy (Nietzsche, Lenin).
Resumé
Myslím si, ţe Nietzsche byl velkým myšlenkovým zjevem 19. století, radikální reakcí na německou klasickou filosofii (Hegel, Kant) a evropský racionalismus vůbec (Descartes).
Byl psychicky alterovaný, ergo jeho dílo vykazuje rysy člověka psychicky nemocného (sinusoidní nálady a postoje v jeho díle jsou evidentní).
Je morálně odpovědný za vznik a rozmach negativní eugeniky a můţe být spojován s ideami nacismu, lze ho označit za protofašistu, nikoli však praktikujícího.
Prémie pro věrné
Obávám se, ţe skvělým argumentem pro praktikování negativní eugeniky můţe být i následující:
Konec Děkuji za pozornost a těším se na shledanou marmat