6.6. Georg Friedrich Händel (1685 – 1759) Je pokládán společně s J.S.Bachem za nejvýznamnější osobnost barokní hudby. Dokázal provést syntézu německé kompoziční přesnosti s italskou zpěvností, francouzským šarmem i anglickými národními vlivy. Lze o něm mluvit jako o skutečně mezinárodním skladateli. Narodil se roku 1685 v německém městě Halle jako syn lékaře. Jeho otec rozpoznal velmi záhy synkův talent, a tak mu zajistil dobré hudební vzdělávání u varhaníka a skladatele Friedricha Wilhelma Zachowa. Přesto si ale přál, aby syn měl „solidní“ zaměstnání. Chtěl z něj mít lékaře nebo právníka. Mladý Georg se už v sedmnácti letech stal varhaníkem hallského dómu. Po otcově smrti začal s právnickým studiem. Univerzitu ale nedokončil a naplno se začal věnovat hudbě. První skladatelský úspěch zažil po uvedení své opery Almira v Hamburku. Brzy ho ale začala lákat Itálie. Vypravil se tam a strávil tři léta střídavě v Římě, Benátkách a Neapoli. Tady navázal přátelství s významnými osobnostmi – A.Scarlattim, A.Corellim a A.Stefanim. Hudbymilovné italské obecenstvo si ho brzy zamilovalo. Dostal tehdy přezdívku Il Sassone, což znamená velký Sas, ovšem také velký balvan. To charakterizovalo jednak jeho mocnou postavu a energii, jednak jeho hudební velikost. Zde vytvořil úspěšné opery Rodrigo a Agrippina; rovněž řadu sólových kantát a serenádu Acis a Galatea, k níž se později vracel. Z Itálie se nakrátko vrátil do Německa. Po třech měsících strávených ve funkci kapelníka v Hannoveru zamířil do Londýna. Tady po smrti Henryho Purcella zavládlo v oblasti umělecké tvorby vakuum. Za této situace zaznamenává skvělá Händelova hudba o to větší triumf. V Londýně má ohromný úspěch opera Rinaldo i Utrechtské Te Deum. Královna Anna mu poskyne roční plat, ačkoliv Händel je oficiálně stále ve službách hannoverského kurfiřta. Ten se ale následujícího roku stává anglickým králem a když pro jeho slavnosti na Temži Händel zkomponuje rozsáhlou suitu Vodní hudba, král mu jeho plat zdvojnásobí. Nastává doba veliké Händelovy slávy. Je přijímán v nejvyšších společenských kruzích a je pověřen vedením Královské hudební akademie. Jeho nové opery Caesar, Rodelinda a Tamerlano jsou přijímány s nadšením. V jeho operách vystupovaly nejslavnější primadony té doby. Říká se ale, že i jim vládl Händel tvrdou rukou. Když prý jednou rozmarná Cuzzoniová odmítla zazpívat árii, chytil ji za krk a hrozil, že ji vyhodí z okna. Takové „žertíky“ dobře posloužily jeho odpůrcům, kteří proti němu štvali. Tvrdili, že jím propagovaná italská opera potlačuje anglický národní hudební rozvoj. Psali na něj posměšné veršíky a spisovatel Gay se skladatelem Pepuschem napsali Žebráckou operu - jako zesměšnění barokní opery a Händlových děl vůbec. Händel se nechce nechat odradit a horečně pracuje na dalších dílech, ale jeho divadlo je v úpadku a on sám je stižen mozkovou mrtvicí. Zpočátku rezignovaný a depresívní muž se po léčbě v Německu, kam ho odvezou jeho přátelé, zase vzchopí a už půl roku po záchvatu mrtvice je zase v Londýně. Během následujících tří měsíců nejen že je schopen zase hrát na varhany, ale stačí i zkomponovat dvě opery. Brzy však přicházejí opět vážné finanční starosti. Hrozí mu dokonce vězení pro dlužníky. Benfiční koncert, který uspořádají jeho přátelé ho zbaví nejtíživějších finančních starostí. Velký Medvěd, jak mu říkali Angličané, pak skládá dvě slavná oratoria Saul a Izrael v Egyptě.Byl to projev opětného vzepětí tvůrčích sil génia. Z dalších problémů s penězi ho vytrhlo pozvání královského místodržícího do Irska. Tam prožívá šťastné časy a komponuje své snad nejslavnější oratorium Mesiáš. Po několika měsících se vrací do Anglie. Věnuje se dál komponování . Vznikají oratoria Samson, Juda Makabejský, Jošua, Šalamoun...V roce 1749 píše suitu Hudba k ohňostroji s monumentálním orchestrálním obsazením včetně početných žesťů. Když dopisuje oratorium Jefta, náhle ztratí zrak. Pak už nekomponuje, ale stále řídí řadu svých skladeb. Jeho síly ale slábnou a v roce 1759 umírá.
Úkol: Na stránce http://cs.wikipedia.org/wiki/Georg_Friedrich_H%C3%A4ndel se dočteš v životopise G.F.Händela o dvou londýnských operních primadonách. Odpověz na otázky: 1. Jak se ty dvě dámy jmenovaly? 2. Co provedly 6. června 1727?
6.7. Johann Sebastian Bach (1685 – 1750) Dnes jeden z nejuctívanějších velikánů světové hudby nebyl za svého života - a vlastně ještě v dalších sto letech – zdaleka doceněn. Jeho dílo bylo známo jen odborníkům, pro veřejnost zůstalo téměř utajeno. Až po uvedení Matoušových pašijí, o což se zasloužil roku 1829 Felix Mendelssohn Bartholdy, se Bachova hudba dostala do koncertních síní a on začal být vnímán jako génius dalece přesahující svou dobu. V jeho rodině bylo provozování hudby tradicí, Johann Sebastian byl potomek alespoň pěti hudebních generací. Narodil se v německém Eisenachu roku 1685 v rodině dvorského a městského hudebníka. Už jako desetiletý ale zcela osiřel a jeho výchovy se ujal starší bratr, varhaník Johann Christian. Ten podporoval hudební vzdělávání mladšího bratra, a tak Johann Sebastian stojí už v osmnácti letech na vlastních nohou. V prvních letech své samostatnosti vystřídá několik míst houslistů a varhaníků ve Výmaru, v Arnstadtu a v Muhlhausenu.Zdokonaluje se ve varhanickém umění a začíná komponovat první kantáty. Po svatbě se svou vzdálenou sestřenicí Marií Barbarou získává místo varhaníka a komorního hráče ve Výmaru. Později je koncertním mistrem a má povinnost složit pro zámeckou kapelu měsíčně jednu skladbu. Stráví tu deset let, které jsou zpočátku šťastné a inspirativní, postupem času však dochází mezi skladatelem a jeho vévodským zaměstnavatelem ke konfliktům. Skladatel se nikdy nestane dvorním kapelníkem, ač v to doufal, a když dostane nabídky odjinud, vévoda ho nechce propustit. Dokonce ho nechá uvěznit. Nakonec je situace neudržitelná a Bach je propuštěn z vězení i z vévodových služeb. Odchází do Kothenu, kde prožije léta 1717-1723. Dostane dvojnásobný plat, je s ním vlídně zacházeno, kníže má rád umění. Sťastná léta jsou zkalena smrtí jeho ženy, s níž měl sedm dětí. Po roce a půl se ale znovu ožení. S druhou ženou Annou Magdalenou žil spokojeně. Byla obětavou manželkou a matkou. V druhém manželství se narodilo dalších třináct dětí a Anna Magdalena všechny děti vychovávala. S manželem i muzicírovala. Měla prý příjemný soprán, kterým zpívala jeho kantáty. Pomáhala manželovi přepisovat partitury a časem tak napodobila jeho způsob psaní not, že dnes hudební historici mají u některých notopisů problém určit, kdo z nich dvou je zapsal. V Kothenu píše své nejvýznamnější skladby orchestrální – Braniborské koncerty- a také komorní – Temperovaný klavír nebo houslové sonáty. V roce 1723 se Bachovi stěhují do Lipska. Důvod přesídlení není zcela jasný. Možná to byla knížecí novomanželka, která prý nepřála hudbě, možná snaha zajistit dětem ve větším městě vzdělání na univerzitě. V Lipsku Bach působil jako kantor u svatého Tomáše na univerzitě. Byla to léta existenčních starostí, ústrků a lecjakých poznámek, které na jeho adresu trousili omezení radní i jeho školní nadřízení. Před nástupem na kantorské místo musel městské radě složit slib, že bude pilně a věrně sloužit. Z dlouhé smlouvy vyplývala spousta povinností, například : - být hochům dobrým příkladem svým poctivým životem a jednáním - podle svých nejlepších možností přivést hudbu v obou hlavních kostelích města k rozkvětu - aby se omezila vydání kostelů, připravovat hochy jak v hudbě instrumentální tak ve vokální - zařídit, aby hudba nebyla příliš operní, aby netrvala moc dlouho a aby budila zbožnost
- kdyby nemohl vyučovat, musí za sebe zařídit zástup tak, aby městu nebo škole nevznikly výdaje - vyučovat ve škole latině - opravovat nástroje - komponovat a rozepisovat skladby - nacvičovat a řídit skladby pro dva hlavní kostely - neopustit město bez dovolení úřadujícího pana starosty. Pro vrchnost byl tento velikán jen podřízeným kantorem. Přesto v každodenním boji za zajištění své rodiny byl schopen napsat svá vrcholná díla varhanní, klavírní a vokální. V posledním roce svého života oslepl. Přesto až do posledních chvil komponoval. Zemřel roku 1750. Jeho dílo zahrnuje obrovské množství skladeb, které Bachova společnost na konci 19. století uspořádala a v 59 svazcích vydala. Skladby byly opatřeny pořadovými čísly, která spolu s označením BWV najdeme vždy za názvem skladby, například Tokáta a fuga d-moll (Toccata und fuge d-moll), BWV 565 (nejznámější a nejpopulárnější varhanní skladba všech dob). K jeho nejslavnějším dílům patří: Temperovaný klavír I. a II. Umění fugy Chromatická fantazie a fuga d moll Braniborské koncerty Kávová kantáta Vánoční oratorium Mše h moll Matoušovy pašije, Janovy pašije Úkol: Na konci stránky o J.S.Bachovi na adrese http://cs.wikipedia.org/wiki/Johann_Sebastian_Bach je seznam slavných děl. Vypiš z něj : druhy varhanních skladeb, které napsal
druhy sonát, které napsal
6.8. Barokní hudba v Čechách První polovina 17. století je u nás spojena s tragickými událostmi. Boj o náboženskou svobodu, vyjádřený stavovským povstáním, končí drtivou porážkou bělohorskou a krutými popravami vůdců odporu na Staroměstském náměstí. Následné vydání Obnoveného zřízení zemského způsobilo vlnu emigrace. Zemi opustili šlechtici i vzdělanci, kteří se nechtěli smířit s katolicismem jako jediným povoleným náboženstvím. Další desetiletí drancovné třicetileté války české země nebývale zubožily. Předěl mezi renesanční a barokní hudbou je u nás velmi
ostrý. Jako by jím byl švih meče kata Jana Mydláře, který při exekuci v červnu 1621 uťal hlavu jednoho z nejvýznamnějších skladatelů naší renesanční hudby, Kryštofa Haranta z Polžic a Bezdružic. Nová doba je už zcela v režii katolické církve. Mizí hudba světská, jak vokální tak instrumentální, spojovaná s tancem a společenskou zábavou. Komponována je jen hudba pro kostel, vhodná pro rekatolizační záměry a pro upevňování autority římskokatolické církve. Centry pěstování hudby se staly kláštery. Až v 1. polovině 18. století se hudba začala prosazovat i na šlechtických zámcích. Českou barokní hudbu můžeme rozdělit do tří vývojových etap. Rané baroko v letech 16001650, střední baroko v období 1650-1700 a vrcholné baroko od 1700 do 1750. V prvním období proslula hudba Adama Václava Michny z Otradovic. Tento jindřichohradecký rodák pocházel ze staré vladycké rodiny. Byl varhaníkem, skladatelem a básníkem. V jeho skladbách sledujeme ještě ohlasy vícehlasu doby starší, přesto vstupuje novou, vzrušenou melodikou do doby barokní. Jeho nejznámnějšími díly jsou Loutna česká, Česká mariánská muzika a Svatoroční muzika (s koledou Chtíc, aby spal). Druhé období je pak ve znamení slavného „polního trubače“ Pavla Josefa Vejvanovského. Po studiích v jezuitské koleji v Opavě přišel na zámek Kroměříže, který sloužil jako reprezentační sídlo olomouckého biskupa. Ve zdejší kapele působil jako hráč na trubku a odtud pochází i jeho titul „tubicen campestris“. Kapela hrála evropský repertoár, a tak se Vejvanovský setkával s díly autorů italských, vídeňských i českých. Po odchodu kapelníka Bibera do Salcburku se Vejvanovský stal vedoucím biskupské kapely a byl jím až do smrti. Napsal množství chrámových skladeb i skladeb instrumentálních. Dodnes jsou zajímavé hlavně sonáty a serenády s velkým podílem žesťů. V období vrcholného baroka jsou největšími osobnostmi Bohuslav Matěj Černohorský a Jan Dismas Zelenka. Bohuslav Matěj Černohorský pocházel z Nymburka. Studoval v Itálii a byl tam považován za významného skladatele a teoretika. Po návratu do Čech se stal ředitelem kůru u sv. Jakuba v Praze. Z jeho díla se zachoval jen zlomek toho, co přežilo ničivý požár. Jsou to díla varhanní a vokální. S jistotou však víme, že vychoval řadu svých nástupců, jejichž díla tvoří tzv. Černohorského školu. Jsou to představitelé našeho vrcholného baroka, například Jan Zach nebo Šimon Brixi. Jan Dismas Zelenka je řazen mezi autory světového významu. Po pražských hudebních počátcích odešel do Drážďan, kde působil jako kontrabasista a skladatel. Ve Vídni studoval kontrapunkt, v Itálii se seznámil s díly Corelliho i Vivaldiho. Nové zkušenosti posílily jeho postavení v Drážďanech. Skvělá příležitost představit svou tvorbu se mu naskytla při příležitosti korunovace císaře Karla VI. českým králem. V Praze se tehdy hrála například jeho Ouvertura F dur nebo hudba k hře o svatém Václavu. Jeho dílo bylo rozsáhlé. Jenom vokálních děl napočítáme na 180. Nejslavnější mezi nimi jsou Requiem nebo Nářek Jeremiášův. Instrumentální skladby jsou koncerty, sonáty, capriccia a jiné. Jeho hudba byla inspirací i pro J.S.Bacha. Úkol: Následující tvrzení zařaď do tabulky jako pravdivá nebo nepravdivá. K zápisu použij písmena, jimiž jsou výroky označeny. a) b) c) d) e)
Barokní hudba u nás souvisí s nástupem reformace. Jan Dismas Zelenka prožil celý život v Praze. Tvorba Bohuslava Matěje Čerohorského je řazena do období vrcholného baroka. Ve skladbách Pavla Josefa Vejvanovského vévodí dvojice trubek, které doprovázejí flétny, hoboje a fagoty. Adam Michna z Otradovic je autorem skladby Chtíc, aby spal.
pravda
nepravda
7. Klasicismus
7.1. Charakteristika klasicismu Je to umělecký styl, který vychází z filosofie racionalismu. Latinské slovo ratio znamená rozum. Prvním takovým filosofem této doby byl Francouz René Descartes už v první polovině 17. století. Proti víře staví rozum, jenž je pokládán za všemocný. Proti mysticismu a vyumělkovanosti baroka baroka pak rozumovou kázeň a krásu vycházející z přírody. Je to snaha o dokonalost a harmonickou vyrovnanost. Klasicismus provází dobu velkých centralizovaných absolutistických států, dobu zápasů nově vznikající buržoazie o místo na slunci a také dobu, kdy vznikly myšlenky občanské rovnosti. 18. století bývá nazýváno stoletím filosofů. Ti bojují s dogmaty a předsudky ve jménu práva na svobodné uvažování. Říkáme jim osvícenci. Věří, že společnost lze změnit objevením rozumných zásad a jejich dodržováním. Víra v rozum a pokrok je základem jejich optimismu. Mladší generace osvícenců byli tzv. encyklopedisté. Ve své Velké encyklopedii se pokusili shrnout všechny dosavadní poznatky o světě a vědecky je vyložit. Ve světě, kde oficiálně vládlo církevní učení, to byl čin nadmíru odvážný. Mnohde museli autoři své názory říkat jen „mezi řádky“. Z těchto myšlenek vyrostla i Velká francouzská revoluce.
Další objevy antických památek, třeba nálezy Pompejí a Herkulanea, silně ovlivňují klasicistní umění. Na rozdíl od renesance, pro niž byla antika rovněž silně inspirativní, zdůrazňuje klasicismus jasnost a řád. V dramatu a ve výtvarném umění byly nastolena přesná pravidla pro jejich tvorbu. Jejich bezvýhradné dodržování však brzy začalo brzdit tvořivost a fantazii autorů. Tak na nás dnes divadelní hry, které napsali P. Corneille nebo J. Racin, působí pateticky, odtažitě a chladně. V architektuře zaznamenáváme návrat k základním znakům antickým – tedy k jednoduchosti linií, ke sloupoví a trojúhelníkovým štítům. Nástup hudebního klasicismu zaznamenáváme v druhé polovině 18. století a na začátku 19. století. Projevuje se snahou o vyrovnanost rozumu a citu. Melodika je přesně členěna na jednotlivé fráze a často připomíná lidovou píseň. Polyfonie typická pro baroko v klasicismu ustupuje. Tady je jeden hlas vedoucí a ostatní mají úlohu doprovodu. Mluvíme tedy o tom, že polyfonie je nahrazena homofonií. Touha po dosažení čisté a dokonalé formy vede skladatele od dramatické hudby k instrumentální. Nový hudební sloh přináší nové formy a druhy hudby. Na druhé straně některé starší žánry postupně zanikají. Tak se ztrácí například barokní taneční suita, tance jako allemande nebo courante a rovněž fuga. Teprve v pozdním klasicismu se znovu oživuje zájem o polyfonii a fuga se vrací. Nově přichází sonátová forma. Nejčastěji měla čtyři věty, z nichž první charakterizovala celou sonátu, druhá měla formu písňovou, třetí taneční a závěr tvořilo rondo. Z útvarů komorních se nejtypičtějším stal smyčcový kvartet. Vznikají však rovněž tria (klavír, housle, violoncello) nebo dechové kvintety (flétna, hoboj, klarinet, fagot a lesní roh). Velmi oblíbenou se stává symfonie.V raném období mívá tři věty, později se objevují i čtyřvěté. Obdobou concerta grossa se stává koncertantní symfonie. Její podstata je v soupeření orchestru a sólistů, přičemž sólové party jsou značně technicky náročné. Operní tvorba se rozděluje na opery vážné (opera seria), komické (opera buffa v Itálii, opéra comique ve Francii, singspiel v Německu a Rakousku). Vzniká i zvláštní žánr, který spojuje hudbu a dramatickou deklamaci, nazývaný melodram. Konec klasicismu bychom mohli ztotožnit zhruba s koncem Napoleona Bonaparta. Po něm už přichází nový směr – romantismus. Úkol: Prohlédni si jednotlivé části uvedených skladeb, doplň české názvy tempa jednotlivých částí a uveď, jestli z toho můžeš vytvořit nějaké své zobecnění. A) 1.
Ludwig van Beethoven – Piano sonata No.8, Op.13 in C minor „Patetická“
I. Grave – Allegro di molto e con brio II. Adagio cantabile III. Rondo. Allegro 2.
Ludwig van Beethoven – Piano sonata No.14, Op.27, No.2 in C minor „Měsíční svit“
I. Adagio sostenuto (attaca:) II. Allegretto
III. Presto
Zobecnění:..................................................................................................................................... ....................................................................................................................................................... .. B) 1. I.
Josef Haydn – Symphony No. 100 in G major („Vojenská“) Adagio. Allegro
II. Allegretto III. Menuetto IV. Finale. Presto
2.
Josef Haydn – Symphony No. 101 in D major („Hodiny“)
I. Adagio. Presto II. Andante III. Menuetto IV. Finale. Vivace Zobecnění:..................................................................................................................................... ......................................................................................................................................................
7.2. Vídeňská škola – Josef Haydn (1732 – 1809) Přelom 18. a 19. století byla zlatou dobou pro hudební Vídeň. Žili a tvořili tam takoví velikáni jako Haydn, Mozart, nebo Beethoven. Všichni byli oporami vídeňského klasicismu. Nejstarší z této trojice byl Franz Josef Haydn. Jeho hudba je most, spojující dvě etapy. Na počátku čteme ještě vlivy starší hudby, hlavně italské, na konci nové formy a kompoziční postupy. Ustálil formu sonáty a symfonie, původně jen náboženská oratoria odlehčil bezprostřední zpěvnou melodikou.
Narodil se do rodiny koláře Mathiase Haydna v rakouském městečku Rohrau. Prvního hudebního vzdělání se mu dostalo v Hainburgu, kde jako malý chlapec žil v rodině ředitele místní hudební školy. Tady se naučil hrát na několik hudebních nástrojů. Už v osmi letech zpíval ve sboru vídeňského Svatoštěpánského dómu. Když v pubertě začal mutovat, byl ze sboru propuštěn a protloukal se všelijak. Krátce byl ve službách skladatele Porpory, kde pochytil základy kompoziční techniky a napsal i své první skladby. Prvního solidnějšího existenčního zajištění se mu dostalo ve službách hraběte Morzina. Ten ho přijal za kapelníka zámecké kapely v Dolní Lukavici u Plzně. Když se po dvou letech oženil, byl z místa propuštěn. Hrabě z finančních důvodů zaměstnával jen svobodné hudebníky. Nastalo opět hledání. Po několika měsících ho přijímá do svých služeb kníže Paul Anton Esterházy. Následujících třicet let stráví Haydn právě u Esterházyů, nejprve ve službách Paula Antona, později jeho syna, osvíceného a velkorysého Miluláše. V tomto období má kromě povinností i dostatek tvůrčí svobody. Věnuje se komorní hudbě, hlavně smyčcovým kvartetům. V nich zdokonaluje takzvanou prolamovanou práci, kdy téma ve větě postupně přejímají všechny nástroje. Komponuje také tria pro různá obsazení i sonáty. Získává slávu a uznání. Je znám po celé Evropě. Na zakázku pařížské komorní společnosti vytvoří šest symfonií se zvukomalebnými rysy. Mají názvy podle charakteru skladby, třeba Medvěd, Slepička nebo Královna. Po smrti knížete Mikuláše Esterházyho odchází Haydn na odpočinek do Vídně s doživotním titulem knížecího kapelníka a pěknou penzí. Může se věnovat výhradně skladbě. V této době píše svá vrcholná díla. Podnikl dvě cesty do Anglie, kde byly jeho skladby s nadšením přijaty. Oxfordská univerzita mu udělila čestný doktorát. Do tohoto období spadá vytvoření jeho vrcholných děl, dvanácti londýnských symfonií. Haydn byl skladatel s ohromným talentem, ne zcela soustavným vzděláním a velkými uměleckými ambicemi. Byl velice pracovitý, měl dokonalé společenské vystupování. Ačkoli bývá někdy líčen jako sluha, který má povinnost nosit uniformu a paruku, který musí být kdykoli připraven k hudební produkci a musí psát skladby podle přání panstva, není to zřejmě zcela pravda. Na dvoře Esterházyů měl pozici hodnostáře, ne běžného služebníka. Mohl také komponovat na cizí objednávky a podle svého vydávat svá díla. Haydnovi se prostě podařilo vypracovat si takovou pozici, o níž se jeho současníkům ani nesnilo. Možná to souvisí s jeho trpělivostí a cílevědomostí, kterou projevoval jak v životě tak v tvorbě. Ostatně v rozhovorech s G.A.Greisingerem, který je autenticky zapsal, o sobě řekl: „Ovšem, měl jsem talent; jím a velikou pílí jsem pokračoval kupředu...“ Haydnovo dílo je rozsáhlé. V tisícovce jeho skladeb nám usnadňuje orientaci Hoboken Verzeichnis – Hobokenův katalog. Největšího uznání se dodnes dostává jeho kvartetům. Z nich nejslavnější jsou Sluneční kvartety, Ruské kvartety a Skřivánčí kvartet. V nich můžeme sledovat, jak je cesta barokního rovnocenného prokomponování opuštěna a nahrazena skladbou, v níž jasně vedoucí hlas přijímají první housle. Vrcholem jeho symfonické tvorby jsou londýnské symfonie – například S úderem kotlů, Vojenská, Hodiny nebo S vířením kotlů. Z jeho 24 oper se dnes hrají jen některé, a to obvykle jen koncertně. Jsou to například Život na Měsíci nebo Armida. V oratoriích navazuje na tvorbu Händelovu – používá sbor, sóla i orchestr. Největší věhlas získala oratoria Stvoření a Roční doby. Úkol: Poslechni si symfonii „Hodiny“ a napiš, která část podle tvého názoru nejvíce koresponduje s názvem symfonie a proč.
7.3. Wolfgang Amadeus Mozart (1756 – 1791)
Podstatu klasicismu snad nejlépe vystihuje čistota a elegance Mozartových skladeb. Jeho hudba je jasná, má dokonalou formu a je naplněna citem. Svou tvorbou naplnil a dovršil všechny hudební formy, které klasicismus nabízel. Narodil se v Salcburku do rodiny vynikajícího hudebníka. Jeho otec Leopold působil v kapele salcburského arcibiskupa.Wolfgang byl už sedmým dítětem, ale když přišel na svět, živa byla jen sestra Anna. Bylo jí pět let a už pěkně hrála na klavicembalo. Otec byl nejen výborný houslista, ale i skvělý pedagog. Záhy si uvědomil, jak mimořádný talent jeho děti mají a ze všech sil se jej snažil rozvíjet. Malý Wolfgang prý hrál první akordy na klavicembalo už ve třech letech. Ve čtyřech hrál brilantně cizí skladbičky a jako šestiletý už komponoval své vlastní. Nadání obou dětí bylo zúročováno tvrdou prací. Otec se rozhodl, že děti představí veřejnosti. Po obrovském úspěchu v Mnichově v roce 1761 následuje o rok později Vídeň, kde malí virtuózové působí jako senzace v hudebních i dvorských kruzích. Leopolda Mozarta to přivede na myšlenku uspořádat turné. Následující tři roky stráví s dětmi v evropských velkoměstech – Mannheimu, Bruselu, Paříži, Londýně. Zejména malý Wolfgang ohromuje publikum technickou dokonalostí své hry, schopností zahrát skladbu „a prima vista“, tedy na první pohled, a také geniální pamětí. Dokázal vyslechnout skladbu a obratem ji zpaměti zahrát. Triumf je ovšem vykupován cestováním v dostavnících i dlouhými hodinami čekání na rozličné ceremonie s napudrovanými paručkami na hlavách. V těchto dobách raného dětství rovněž komponuje skladby orchestrální i komorní a ve dvanácti letech uvede svou první operu Bastien a Bastienka. S operou se pak důkladně seznámí na cestě po Itálii. Setkává se tam s řadou skladatelů, studuje hudbu chrámovou a instrumentální. Výsledkem je skutečnost, že pozná a ovládne italský styl raného klasicismu a po této cestě se vydá. Do Itálie se vypravil ještě dvakrát, naposledy v roce 1772. Snažil se tam získat hudebnické místo, ale nebyl úspěšný. V jedenadvaceti letech se rozhodl, že se osamostatní. Otec z rozhodnutí arcibiskupa musel zůstat v Salcburku a Wolfgang se v matčině doprovodu vydal na cestu. Ta je vedla nejprve do Augsburgu, pak do Mannheimu. Odtud napsal Wolfgang otci dopis, že chce být nezávislým hudebníkem a že se zamiloval do zpěvačky Aloisie Weberové. Otec mu však nařídí pokračovat v cestě do Paříže. Tam v roce náhle umírá jeho matka on se vrací do Salcburku, kde dostane místo koncertního mistra a varhaníka s mizerným platem. Arcibiskup byl tvrdý despota a k hudebníkům se choval jako ke sluhům. Wolfgang tam vydržel krátce. Už po třetí slovní potyčce je doslova vyhozen. Zamíří do Vídně, usadí se tam a zůstane až do smrti. Otci v jednom dopise napíše, že takovému pánu, jakým byl arcibiskup, nechce už nikdy sloužit, i kdyby měl žebrat. Ve Vídni se Mozart stane svobodným umělcem. Peníze získává veřejným vystupováním a vyučováním hudbě. Císařský dvůr jej nepřijal, panovníkovi se jeho hudba zdála moc moderní. Přes nevůli otcovu se ožení s Konstancií Weberovou, sestrou své bývalé lásky (a sestřenicí skladatele C.M.Webera). Jeho žena byla nadaná zpěvačka a Wolfgang pro ni k svatbě napsal Mši C moll. První léta po svatbě jsou obdobím štěstí osobního i uměleckého. Brzy se ale objeví zásadní potíže. Nedostatek možností uplatnění přerostl časem v zápas o holou existenci. Jeho příjmy byly malé a nejisté. Teprve čtyři roky před smrtí získává místo císařského komorního skladatele. Plat, který dostane, je ale velice nízký a existenční starosti rozhodně nevyřeší. Přesto je to doba, v níž vytvoří svá největší díla. Jsou to opery Únos ze serailu, Figarova svatba, Don Giovanni nebo Kouzelná flétna, symfonie Pařížská, Pražská či Jupiter. Píše koncerty klavírní a houslové, klavírní sonáty i komorní skladby – nejznámější je Malá noční hudba. Jeho dílo je velmi rozsáhlé. Aby v něm byla snazší orientace, byla seřazena do tzv. Kochlova seznamu (mají číslo a označení KV)
Poslední skladbu nedopsal. Bylo to Requiem, skladba za mrtvé. Psal je na zakázku, trýzněn nemocí, bídou a předtuchou vlastního konce. Nablízku mu byl jen jeho žák Franz Xaver Sussmayr, který znal koncepci díla a po smrti Mozartově je dokončil. Deštivého dne 5. prosince 1791 doprovázelo Mozarta na jeho poslední cestě jen pár nejvěrnějších přátel. Jako chuďas byl pohřben do hromadného hrobu. Úkol: Na stránce http://cs.wikipedia.org/wiki/K%C3%B6chel%C5%AFv_seznam najdeš odpovědi na tyto otázky: 1.
Která zajímavá skladba je uvedena pod KV 365?
2. Mozart měl velmi pěkný vztah k Praze. V manželích Duškových našel přátele a v pražském publiku nadšené obdivovatele. Doplň do tabulky údaje o Mozartových skladbách, které měly premiéru v Praze. KV
název skladby
7.4. Ludwig van Beethoven (1770 – 1827) Bývá někdy nazýván Michelangelo hudby. Tak jako renesanční sochař i on se vrhal na nepoddajnou hmotu, aby z ní s nadlidskou námahou vyrval umělecký poklad. Beethoven byl dítětem nové doby. V mládí zažil výbuch francouzské revoluce, s jejímiž ideály občanských svobod, rovnosti a bratrství se zcela ztotožnil, v mužném věku zklamání z Napoleona, jenž se stal diktátorem, a ke konci života politicky zakonzervovanou Evropu, bránící jakýmkoliv změnám. Narodil se v německém Bonnu. Jeho otec, průměrný tenorista bonnské dvorní kapely, brzy rozpoznal synkův talent a zmámen vidinou úspěchu a dobrých příjmů doslova vtloukl chlapci do hlavy a rukou základy klavírní hry a kompozice. V těchto raných zážitcích lze spatřovat budoucí skladatelovu uzavřenost, nedůvěřivost a občas i vzpurnost. Jako sedmiletý poprvé veřejně vystupoval a podobně jako Mozart měl velký úspěch u bonnského publika.. Potom ho otec svěřil jiným učitelům. Rodina Breuningových mu poskytla nejen hlubší obecné vzdělání, ale i klid a přátelství. Christian Gotlob Neefe ho zase seznámil s tvorbou J.S.Bacha a dalších německých skladatelů a stal se jeho uměleckým i lidským rádcem. Ve dvanácti letech začal Beethoven komponovat první skladby a v patnácti získal místo druhého varhaníka. Ze skromného platu živil celou rodinu. Otec byl alkoholik, matka nemocná a navíc tu byli ještě dva mladší bratři. V roce 1787 se dostal do Vídně, kde se setkal s Mozartem. Vytoužené město ale musel opustit. Matka zemřela a otec zcela propadl pití. Starost o sourozence i nezvladatelného otce padla opět na Ludvíka. Do Vídně se pak vrátil až po pěti letech, když dostal od bonnského kurfiřta stipendium. Tam studoval u různých profesorů, mimo jiné u Haydna a Salieriho. Přivydělával si vyučováním hry na klavír. Brzy se mu otevřely dveře do šlechtických salónů a získal tam významné příznivce, například knížete Lichnowského nebo arcivévodu Rudolfa. Ten se mu později rozhodl vyplácet roční rentu, aby se skladatel nemusel obávat o živobytí a mohl se věnovat
komponování. Přesto zůstal Beethoven svobodomyslným demokratem, který si vždy cenil člověka podle toho, co umí, a ne podle jeho titulu a společenského postavení. Období končící zhruba rokem 1800 je ve znamení hledání vlastní tvůrčí cesty, kdy se postupně oprošťuje od vlivu Haydnova a Mozartova a nachází svébytný hudení výraz. Z této doby pochází například klavírní sonáta c moll – Patetická. Její forma je standardní, ale její obsah, rozervaná a dramatická nálada byly v době jejího uvedení něčím zcela novým. Kontrasty mezi vášnivými a lyrickými pasážemi se staly typickými pro Beethovenovu řeč i v budoucnu. Beethoven zůstal po celý život osamělý. Několikrát se zamiloval, ale do cesty se mu postavily buď stavovské přehrady nebo povrchnost milované ženy. Díky jeho citům je ale hudební literatura bohatší například o překrásnou sonátu cis moll, zvanou Měsíční svit. Starosti o původní rodinu se nikdy docela nezbavil. Na krku mu věčně viseli lehkovážní bratři i jejich hádavé manželky. Po smrti bratra Kašpara se začal starat o synovce Karla. Velmi se k němu upnul a po neúspěšném Karlově pokusu o sebevraždu byl Beethoven doslova zdrcen. První skladatelské úspěchy mu zkalila skutečnost, že se u něj začala projevovat sluchová choroba. Ta se postupně zhoršovala a vedla k úplné hluchotě. Posledních jedenáct let svého života Beethoven nic neslyšel. Léta 1800-1814 jsou ve znamení jeho největšího tvůrčího rozmachu. Vznikají symfonie: č. 2 D dur ( s náznaky nového stylu) č. 3 Es dur Eroica (věnoval ji Napoleonovi, pak věnování vzal zpět), č. 4 B dur (dílo oddechové, přesto kompozičně brilantní) č.5 c moll Osudová (je strhující v líčení zápasu člověka s osudem a ve víře ve vítězství), č. 6 F dur Pastorální (vyjadřuje vřelý vztah k přírodě), č. 7 A dur ( radostná, rytmická a melodická), č. 8 F dur ( je ohlédnutím do mládí směrem k Mozartovi a Haydnovi) č. 9 d moll s Ódou na radost (je vrcholem jeho symfonické tvorby opatřená sóly, sborem i orchestrem). Tato poslední symfonie vznikla až v posledním období skladatelova života. Je ve znamení filozofické hloubky. Dílo Beethovenovo je rozsáhlé, a tak zmíníme ještě alespoň klavírní sonátu f moll Appasionatu, houslovou sonátu A dur Kreutzerovu, klavírní a houslové koncerty a operu Fidelio. Ludwig van Beethoven zemřel ve Vídni na zanedbaný zápal plic. V posledních letech žil osamělý a opuštěný a stejně tak umíral. Vídeňané mu alespoň připravili velký a slavnostní pohřeb.
Úkol: V tajence (1. sloupec) najdeš název slavné Beethovenovy mše. (Řádky 2 a 12 jsou už vyplněny.)
I
X
X
X
X
X
X X X
X X
X X
X
X
I
X
X
řádek 1 3 4 5 6 7 8 9 10 11 13
X
X
X X
X X X X X
- skladatel, s nímž se Beethoven setkal ve Vídni roku 1787 - forma Appasionaty - jeden z jeho vídeňských učitelů - současné zaznění více tónů - odstup šesti tónů - Beethovenova symfonie č. 5 - hrát široce, zdlouhavě - Beethovenova symfonie č. 3 - graciézní tanec ve tříčtvrtečním taktu - Beethovenův první učitel - vysoký ženský nebo dětský hlas
7.5. Klasicismus v Čechách Český hudební klasicismus se vyznačuje jednou zvláštností. Je jí hromadná emigrace hudebníků do ciziny. Následující přehled, ačkoli neobsahuje všechna jména našich hudebních emigrantů, poslouží alespoň pro představu, jaký exodus to byl. cíl emigrace Mannheim
Berlín
Francie
Itálie Vídeň
skladatelé Jan Václav Stamic František Xaver Richter Antonín Fils Jiří Čárt František Benda Jan Jiří Benda Jiří Antonín Benda Antonín František Bečvařovský František Louska Jan Antonín Stamic Antonín Rejcha Josef Kohout Jan Ladislav Dusík Jan Křtitel Krumpholz Josef Mysliveček Václav Pichl František Xaver Dušek Vojtěch Jírovec
Leopold Koželuh Jan Křtitel Vaňhal Jan Hugo Voříšek Antonín Vranický Pavel Vranický Odpověď na otázku, co vedlo k tak mohutné emigrační vlně musíme hledat v politických, sociálních a náboženských poměrech u nás. Hudebníci nacházeli jen těžko uplatnění. Zámecké kapely upadaly, bohatí šlechtici se táhli ke dvoru a ten byl ve Vídni. Omezuje se výuka hudby ve školách a rušení klášterů na konci 18. století likviduje poslední střediska, v nichž se pěstovala hudba na vysoké úrovni. Domácí politické poměry neutěšené a navíc nevlídné k protestantům. To všechno byly důvody, které vedly hudebníky k hledání lepších podmínek v cizině. Na počátku českého i evropského klasicismu stojí skladatelé, kteří zakotvili v Mannheimu a jsou známi pod názvem „mannheimská škola“. V ní nejvýznamnější místo zaujímá Jan Václav Stamic. Byl houslistou a kapelníkem kurfiřtské kapely. Ve svých sonátách, koncertech a symfoniích uplatnil nové principy. Je to on, kdo zavedl do symfonie menuet. Stamic pocházel z Německého (dnes Havlíčkova) Brodu. Jeho otec, místní varhaník, nechal syna studovat u jezuitů a pak na pražské univerzitě. Už na studiích se o něm mluvilo jako o znamenitém houslistovi. V Německém Brodě se ještě narodil jeho první syn, ale pak už Jan Václav zamířil do ciziny. Jeho druhý syn se narodil už v emigraci a oba bratři v dospělosti docela splynuli s německým prostředím. Jednou z nejvýznamnějších osobností tohoto období byl Jiří Antonín Benda. Pocházel z rozvětvené hudební rodiny. Jeho bratr František emigroval do Berlína. U dvora si získal takovou oblibu, že vymohl přesídlení celé své rodiny z Čech do Německa. Doma byli Bendovi pronásledováni pro podezření, že tajně vyznávají protestantskou víru. Tak se do Berlína dostal i Jiří Antonín Benda. Později se usadil v Gotě, kde pro dvorské divadlo zkomponoval řadu výtečných singspielů – oper na německé lidové náměty. Psal rovněž melodramy, v nichž většinou střídal slova s úseky hudby, výjimečně zaznívalo oboje zároveň. Byly to například skladby Ariadna na Naxu, Médea nebo Pygmalion. Získaly si i Mozartovo uznání. Dodnes hrané jsou Bendovy koncerty. Další významnou postavou byl Josef Mysliveček. Italové mu říkali Il divino Boemo – božský Čech. V Itálii dosáhl zakrátko oslnivých úspěchů. Skládal opery, komorní skladby i symfonie. Na jedné ze svých italských cest se s ním setkal Mozart, který si Myslivečka velmi považoval. Později však ztratil přízeň obecenstva a upadl do bídy. Pak už přišla jen těžká nemoc a smrt. Domácí hudba byla spíše hudbou kantorů a hudebních nadšenců. Jejich tvorbu často ovlivňovaly lidové prvky. Pozoruhodnou postavou mezi nimi byl Jan Jakub Ryba, jemuž popularitu obstaraly hlavně písně a pastorely. Dodnes hraná je slavná Česká vánoční mše (Hej, mistře, vstaň bystře). Úkol: Josef Mysliveček napsal mezi jinými operu Tamerlán. Na stránkách http://cs.wikipedia.org/wiki/Tamerl%C3%A1n_%28opera%29 si přečti, jaké bylo hlasové obsazení mužských rolí a napiš, co je na té informaci zajímavého. Postava
hlas
8. Romantismus
Eugen Delacroix – Sirotek na hřbitově
8.1. Charakteristika romantismu Období romantismu můžeme zhruba ztotožnit s 19. stoletím. Jeho počátky jsou ve znamení ztráty starých iluzí, které nabídla francouzská revoluce a pak je utopila v krvi nepřátel i vlastních spolubojovníků. Boj za vládu říše rozumu se změnil ve válku o moc. Symbolem této proměny byl Napoleon Bonaparte – dítě revoluce, které nakonec zavleče do krveprolití celou Evropu. Jeho pokračování pak sebou nese nástup tvrdého kapitalismu, který svou peněžní morálkou ovládl život do všech podrobností, rozložil základní lidské vztahy včetně lásky a přátelství a ze všech hodnot učinil předmět obchodu. Jednotlivec se začíná dostávat do konfliktů se společností, která je necitelná a nepřemožitelná. Z toho pramení pocity odcizení a touhy po vzpouře, o níž však předem tuší, že je odsouzena k nezdaru. Někteří umělci hledají řešení v mapování minulosti, kterou si ale značně idealizují, jiní se zase upínají k přírodě.
19. století je dobou velkých pokroků ve vědě a technice. Svět už je objeven a Evropané, hlavně bohatí intelektuálové, začínají cestovat do vzdálených zemí. Exotika je dalším zdrojem pro umělce romantismu. Dalším velmi důležitým znakem této etapy je prvek národní. Národy Evropy si začínají uvědomovat sama sebe a snaží se odpovědět na základní otázky: kdo my, příslušníci toho kterého národa, jsme, odkud jsme přišli, jak starou máme kulturu, můžeme konkurovat jiným národům? Odtud pramení snaha zaznamenávat folklór i pátrat v dávné minulosti národa. Proti ideálům antiky postavil romantismus hodnoty středověku. Inspirace středověkem se projevuje zcela zřetelně v architektuře, kde vznikají stavby napodobující gotiku ( zámek Hluboká) nebo renesanci (Národní divadlo). Malíři se zaměřovali na romantické, rozervané krajiny, na exotické země a zvířata, nebo na dramatické scény ( Eugen Delacroix). Sochařské umění směřovalo k zachycení stavu duše, zdůrazňovalo afekt, psychologickou složitost. V literatuře se objevují hrdinové, silní, plní vášní a citů, kteří se nepodřizují společenským konvencím a stávají se vyděděnci. Příkladem nám může posloužit třeba Lermontovův Démon. Vzbouří se proti bohu a je jím zavržen a odsouzen k věčné samotě. Tehdy zatouží po štěstí a tvořivém životě. Prokletí chce zlomit láskou k pozemské princezně Tamaře. Svou láskou ji ale zabije. Naplněn nenávistí pokračuje ve své nekonečné pouti životem. Démon není zdrojem zla, tím je pořádek boží, který z démona nástroj zla učinil. Hudba vyhovovala romantickým idejím nejvíce. Může být citově vypjatá, tajemná, barvitá. Romantičtí skladatelé vkládali do hudby zvukomalbu, používali ji pro ztvárnění námětu. Právě s tímto obdobím je spojen velký nástup programní hudby. V souvislosti s požadavky romantismu se rozšiřuje i škála forem. Nově se objevuje symfonická báseň. Je to orchestrální skladba, která vznikla na literární námět a tuto předlohu, myšlenku, ten příběh líčí hudebními prostředky. Podobným vývojem prochází i opera. Její příběh a hudební zpracování se stávají rovnocennými složkami. Uvolňuje se melodika, ovlivňuje ji rozevlátá fantazie i lidová tvorba, obohacuje se harmonie a v instrumentaci je zřejmá tendence využít všech možností nástrojů ve snaze dosáhnout barvitosti, atmosféry, výrazového napětí. V raném období se pěstovaly hlavně menší formy – píseň, balada, klavírní variace. Hlavními představiteli této etapy byli F. Chopin, F. Schubert, R. Schumann a F. Mendelssohn – Bartholdy. Zhruba od roku 1830 mluvíme o tzv. novoromantismu, jehož hlavními formami jsou programní symfonie, symfonická báseň a opera- hudební drama. Největšími tvůrci zde jsou E.Berlioz, F. Liszt a R. Wagner. Ve druhé polovině 19. století vznikají národní školy, například ruská, česká nebo norská. Poslední období romantismu, o kterém mluvíme jako o kasicko romantické syntéze, předjímá v dílech J Brahmse nebo G. Mahlera moderní postupy hudby 20. století. Úkol: Z následujících tvrzení vyber ta, která jsou pravdivá: a) Romantismus se snažil o objektivní a realistické ztvárnění skutečnosti. b) Romantici vypovídají o vzepjatých citech a vášních. c) Typickou novou formou se stává symfonická báseň. d) V architektuře se vrací k starším stavebním slohům. e) W.A.Mozarta řadíme k romantickým skladatelům, protože psal opery. f) Romantismus čerpá z lidové slovesnosti a hudby.
8.2. První romantici Franz Schubert (1797 – 1828)
I když nemáme ruce ani nohy, rybářovi utečeme. Jsme chytří a šikovní a umíme se schovat. Nás tak snadno nedostanou. Zhruba tohle si zpívají pstruzi v písni Pstruh, která se stala základem pro pozdější stejnojmenný kvintet. Schubert chtěl možná být také takový. Byl skladatelem, který vychrlil za svůj krátký život přes tisíc skladeb. Nedostatek soustavnějšího hudebního vzdělání nahrazoval množstvím geniálních hudebních nápadů. Byl plný citů a okamžitě uměl zareagovat odpovídající melodií. V dějinách hudby bývá neoprávněně obcházen. Byla mu dána nálepka člověka přejemnělého, krajně romantického, omezeného sladkým vrkáním. Schubert dokáže ale také být velmi dramatický a dynamický, čistý a objevný. Je to právě on, kdo poprvé použil dynamicky velmi účinnou synkopu. Narodil se na předměstí Vídně zvaném Nebeská Brána. První seznámení s hudbou zprostředkoval malému Franzovi (spíš než otec – učitel) jeho starší bratr. Naučil ho hře na varhany, zpěvu a základům kompozice. Chlapec pak zpíval ve sboru. Roku 1808 mu zemřela matka. Když začal mutovat, musel opustit sbor. Aby vyřešil problémy s budoucí existencí a taky aby unikl nebezpečí případného odvodu do armády, Franz rychle vstoupil do učitelského semináře a po jeho absolvování začal učit na otcově škole. Učitelem ve dne, v noci bohémem ve veselé společnosti. Schubert na večírky chodil rád. V družné společnosti se cítil dobře. Pro kamarády napsal řadu písní. Byl ale skromný a plachý. Zůstával v ústraní, když interpret jeho písně sklízel aplaus. On, autor, seděl opomenut ve stínu u klavíru. Jeho plachost souvisela asi s jeho tělesnými charakteristikami. Od mládí byl totiž malý, obtloustlý, na nose tlustá skla. Za tři roky svého učitelování měl za sebou už množství děl. V jedenadvaceti letech se rozhodl, že se bude věnovat jen komponování. Byl velmi nepraktický, neuměl si naplánovat práci, neznal cenu peněz. Často byl v nouzi a bylo štěstí, že mu v nejhorším pomohli z úzkých jeho přátelé (například operní zpěvák J.M.Vogl). Kromě dvou let, které prožil v Želazovcích jako učitel hudby u hraběte Esterházyho, prožil celý život ve Vídni. Veselé večírky jej velmi proslavily a nesly vtipnou přezdívku „schubertiády“. Franz za piánem improvizoval, okolo posedávali kumpáni a tísnila se hejna slečen. O jeho skladby začali mít zájem i nakladatelé. Ale skladatel měl už před sebou jen málo života. Uspořádal svůj první a poslední veřejný koncert. U obecenstva získal obrovský úspěch. V novinách ale ani řádka. Nezbylo na něj místo, protože Vídní právě projížděl slavný houslista Paganini a skromný Schubert... To se stalo na jaře. Na podzim Schubert zemřel na tyfus. Pohřbili ho na jeho přání vedle jeho velkého vzoru, L.van Beethovena. Franz Schubert je chápán především jako autor písní. Napsal jich přes šest set, většinou na texty básní německých klasiků a romantiků – F.Schillera, J.W.Goetha, H.Heina. Nejslavnější z nich jsou písně Markéta u přeslice, Král duchů a cykly písní Spanilá mlynářka, Zimní cesta a Labutí zpěv. Psal rovněž klavírní sonáty a symfonie. K nejproslulejším komorním skladbám se řadí kvartet d moll Smrt a dívka a už zmíněný kvintet Pstruh.
Carl Maria Weber ( 1786 – 1826) Do styku s uměním se dostal už jako malý chlapec. Jeho otec byl divadelní podnikatel a atmosféra divadla Webera navždy ovlivnila. Dostalo se mu hudebního vzdělání na různých místech a u různých pedagogů. Už v osmnácti letech se stal dirigentem. Jako první dirigoval zároveň orchestr i jeviště. Tři roky působil v Praze, kde uvedl řadu světových děl. Touha po hudebně výzmamnějším prostředí ho dovedla ke královskému divadlu do Drážďan, kde zůstal skoro až do konce svého života. Byl už za svého života uznáván jako skladatel, dirigent i pianista. Zemřel ale brzy. Stalo se to v Londýně, kam zavítal, aby dirigoval svou operu Oberon. Weber skládal symfonie, koncerty, mše i kantáty. Nejvýznamnější je však tvorba dramatická. Jeho pokládáme za tvůrce německé hudby národní. Doba, kdy i v Německu roste národní uvědomování a vlastenectví, přeje vzniku oper s národními motivy. Jimi právě Weberovy
opery, plné okouzlení přírodou, rytířstvím a pohádkovostí jsou. Nejkrásnější jeho operou je Čarostřelec. Děj je romanticky komplikovaný. Jeho podstatou je láska mezi šumavským myslivcem Maxem a dcerou polesného Agátou. Jsou to hodní a milí lidé a chtějí se vzít. Podmínkou je ale, že Max prokáže jako myslivec své střelecké kvality. Jediný, kdo tomu nepřeje, je Maxův falešný přítel Kašpar. Jeho řeč je sladká, ale srdce černé. Spojí se s ďáblem Samielem, aby Maxe zničil. Do čarování zatáhne i Maxe. Postará se ale o to, aby poslední kule, kterou Max vystřelí při zkoušce, měla moc zasáhnout Agátu. Té ale pomůže její sen a dobrý poustevník. Kašpara si odnese ďábel a Max, když si odpyká trest za spolky s temnými silami, je omilostněn. Stane se polesným a manželem Agáty. Opera zachycuje lidový život i kouzla a čáry přízračné noci. Je plná tajemné atmosféry. Stala se základem, na němž staví další němečtí operní tvůrci, zejména Richard Wagner. Úkol: Weberova opera Oberon nebyla první ani poslední na toto téma. Zjisti, kdo napsal už dříve operu Oberon, král Elfů. Nevíš-li si s hledáním rady, pomůže ti http://cs.wikipedia.org/wiki/Oberon%2C_kr%C3%A1l_Elf%C5%AF
8.3. Rozvoj romantismu – Fryderyk Chopin Po otci Francouz, po matce Polák. Polsko bylo jeho rodnou a milovanou zemí, Francie ho přijala po jeho emigraci, když se po revoluci v roce 1830 situace v Polsku stala neudržitelnou. Narodil se v Želazowej Woli nedaleko Varšavy a brzy se rodina do hlavního města přestěhovala. Rodina poskytla dětem – Fryderyk měl ještě tři sestry – láskyplnou péči a dobrou výchovu. První kontakty s hudbou přinášely prázdninové pobyty na venkově, kam Fryderyk jezdil, aby si upevnil své zdraví a křehkou konstituci. Tam se setkával s polským folklórem, s písněmi a tanci. Tyto rané zážitky silně ovlivnily jeho hudební cítění a budoucí tvorbu. Základy klavírní hry a později i kompozice získal u svého učitele, českého emigranta Vojtěcha Živného. Ten chlapce začal vyučovat jako sedmiletého a záhy ho seznámil s Bachovým Temperovaným klavírem. Klavírní hra a tvorba pro klavír se pak staly základem Chopinova díla. Kompozici pak studuje ještě na varšavské konzervatoři. I on byl, podobně jako Mozart či Beethoven, pokládán za zázračné dítě. Šlechtické salóny se předháněly v pozváních a Chopin se tak dostal do vysoké společnosti. Talent a bohaté společenské styky mu zajistily později existenci. V roce 1829 navštíví Vídeň, Prahu a Drážďany a má úspěchy. V následujícím roce vyrazí na cesty znovu. Ve Varšavě vypukne povstání, které je krutě potlačeno, a Chopin tuší, že se domů už nikdy nevrátí. Těsně před odchodem do exilu píše svá první vpravdě mistrovská díla – klavírní koncerty f moll a e moll. Paříž ho přijme vlídně. S pomocí polských šlechtických emigrantů se i tady dostává do nejlepších salónů. Společenské kontakty i vyučování hře na klavír ho finančně dostatečně zajistí a on může svobodně tvořit. Spřátelí se s mnoha umělci, kteří v Paříži žijí, s malířem Delacroixem, básníkem Heinem, spisovatelem Balzacem a hlavně s hudeníky – Lisztem a Berliozem. Naváže vztah se spisovatelkou George Sandovou a stráví s ní téměř deset let. Po rozchodu s ní je Chopin osmělý a navíc už velmi nemocný. Ještě uspořádá koncert v Paříži a pak odjíždí do Anglie. Tam se jeho zdravotní stav velmi zhorší a on krátce po návratu do Paříže umírá. Jeho tělo je pohřbeno v Paříži, ale srdce na jeho přání uložili v Polsku, ve Varšavě.
Když se řekne Chopin, vytane nám na mysli klavír. Ta asociace je naprosto oprávněná, neboť téměř celé jeho dílo je psáno pro tento nástroj. Chopin byl skvělým klavírním virtuosem, jeho hra byla brilantní. To byl jeden ze základů, na nichž stavěl svou tvorbu. Ta byla ovlivněna polskými lidovými písněmi i odkazem klasické hudby a kultivována salónním prostředím. Inspirace polskými tanci se promítá do mazurek, polonéz a valčíků. Technicky dokonalé a emocionálně působící jsou jeho etudy. Dílo Bachovo ho inspirovalo k napsání dvaceti čtyř preludíí. Jsou ve všech durových i mollových tóninách a vycházely pravděpodobně z osobních zážitků. Chopin snivý a melodický se nám představuje hlavně ve svých nokturnech. Vášeň i něhu pak můžeme sledovat v jeho baladách a scherzech, která jsou pokládána za vrcholy jeho tvorby. Vyjadřují jeho osamělost a soucit s tragédií polského národa. Jak podobně zní slova krajana, básníka Adama Mickiewicze, jenž se roku 1829 stal rovněž emigrantem. Trhával jsem tam domova květy a mámivá vůně čarovně lila mi do duše pradávné vzpomínky temné. Opojen vůní tou snil jsem, snil jsem, že opět jsem děckem, v zahradě rodičů zase si s malými hrávaje bratry. Jako ten sokol vybraný z hnízda a živený v kleci, třeba že málem pomátlý trýzněním krutého lovce, puštěn-li, aby vzlét k boji, napadnout sokoly bratry, jakmile dosáhne mraků a svými obsáhne zraky nezměrně širokou oblast otčiny blankytné, jasné, volný jen vdechuje vzduch a slyší jen šelest svých křídel. Lovče, seber se domů a nečekej sokola s klecí... Úkol: Uvedené pojmy a jejich definice přiřaď k sobě. 1. synkopa a) polský lidový tanec ve tříčtvrtečním taktu, mírného tempa a slavnost ního rázu, podobný promenádě, často zahajoval plesy 2. kantáta b) úvodní část suity, rovněž samostatná skladba 3. mazurka
c) živá skladba (z it. slova žert)
4. polonéza
d) rozsáhlá skladba většinou pro vokální sóla, sbor a orchestr
5. valčík
e) rytmický efekt vznikající přesunem přízvuku na lehkou dobu taktu
6. etuda
f) noční hudba, skladba o několika větách, klidná a pohodová
7. preludium
g) cvičná hudební skladba, může mít i virtuózní charakter
8. nokturno
h) polský lidový tanec ve tříčtvrtečním taktu
9. scherzo
i) kolový tanec, vznikl jako lidový ve Vídni, později se tančil v párech
