VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA
Katedra cestovního ruchu
Zelený cestovní ruch – agroturistika v kraji Vysočina Bakalářská práce
Autor: Lucie Mildnerová Vedoucí práce: Ing. Věra Nečadová Velké Meziříčí 2014
Copyright © 2014 Lucie Mildnerová
Abstrakt MILDNEROVÁ Lucie: Zelený cestovní ruch – agroturistika v kraji Vysočina. Bakalářská práce. Vysoká škola polytechnická Jihlava. Katedra cestovního ruchu. Vedoucí práce Ing. Věra Nečadová. Stupeň odborné kvalifikace: bakalář. Bakalářská práce se zabývá šetrným cestovním ruchem a formami zeleného cestovního ruchu. Tyto formy jsou představeny v teoretické části práce. V praktické části se zaměřuji na agroturistiku v kraji Vysočina. Vytvořím seznam místních agrofarem a analyzuji jejich nabídky. V dotazníkovém šetření budu zkoumat povědomí a zájem lidí o agroturistiku. Klíčová slova Udrţitelný rozvoj cestovního ruchu, zelený cestovní ruch, ekoturistika, geoturistika, venkovský
cestovní
ruch,
vesnická
turistika,
agroturistika,
ekoagroturistika,
ekocertifikace, chataření a chalupaření.
Abstract MILDNEROVÁ Lucie: Green tourism – agritourism in the Vysočina Region. Bachelor thesis. College of Polytechnics Jihlava. Department of Tourism. Thesis supervisor Ing. Věra Nečadová. Degree of professional qualification: bachelor. This bachelor thesis deals with environment-friendly tourism and forms of green tourism. These forms are presented in the theoretical part. The practical part is focused on agritourism in the Vysočina Region. I will make a list of local farms involved in agritourism and analyse their offers. In my questionnaire survey I will explore the awareness of agritourism and interest of people in this form of tourism. Key words Sustainable development of tourism, green tourism, ecotourism, geotourism, rural tourism, village tourism, agritourism, eco-agritourism, eco-labelling, second homes.
Na tomto místě bych ráda poděkovala paní Ing. Věře Nečadové za odborné vedení mojí bakalářské práce, mnoho cenných rad a připomínek. Dále bych ráda poděkovala zaměstnankyním Turistického informačního centra ve Velkém Meziříčí za pomoc při získávání respondentů pro můj výzkum. Nakonec také děkuji samotným respondentům za čas, který byli ochotní mi věnovat.
Prohlašuji, ţe předloţená bakalářská práce je původní a zpracoval/a jsem ji samostatně. Prohlašuji, ţe citace pouţitých pramenů je úplná, ţe jsem v práci neporušil/a autorská práva (ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů, v platném znění, dále téţ „AZ“). Souhlasím s umístěním bakalářské práce v knihovně VŠPJ a s jejím uţitím k výuce nebo k vlastní vnitřní potřebě VŠPJ . Byl/a jsem seznámen/a s tím, ţe na mou bakalářskou práci se plně vztahuje AZ, zejména § 60 (školní dílo). Beru na vědomí, ţe VŠPJ má právo na uzavření licenční smlouvy o uţití mé bakalářské práce a prohlašuji, ţe s o u h l a s í m s případným uţitím mé bakalářské práce (prodej, zapůjčení apod.). Jsem si vědom/a toho, ţe uţít své bakalářské práce či poskytnout licenci k jejímu vyuţití mohu jen se souhlasem VŠPJ, která má právo ode mne poţadovat přiměřený příspěvek na úhradu nákladů, vynaloţených vysokou školou na vytvoření díla (aţ do jejich skutečné výše), z výdělku dosaţeného v souvislosti s uţitím díla či poskytnutím licence. V Jihlavě dne ...................................................... Podpis
Obsah Úvod.................................................................................................................................. 8 Teoretická část ................................................................................................................ 10 1 Cestovní ruch a jeho udrţitelnost................................................................................. 10 1.1 Definice cestovního ruchu..................................................................................... 10 1.2 Udrţitelný rozvoj cestovního ruchu ...................................................................... 11 1.3 Moţnosti aktivit v šetrném cestovním ruchu ........................................................ 17 2 Zelený cestovní ruch .................................................................................................... 20 2.1 Ekoturistika ........................................................................................................... 21 2.1.1 Geoturismus .................................................................................................... 22 2.2 Venkovský cestovní ruch ...................................................................................... 23 2.2.1 Vesnická turistika ........................................................................................... 25 2.2.2 Agroturistika ................................................................................................... 27 2.2.3 Ekoagroturistika a ekoznačení ........................................................................ 29 2.2.4 Chataření a chalupaření .................................................................................. 33 Praktická část .................................................................................................................. 35 3 Agroturistika v kraji Vysočina ..................................................................................... 35 3.1 Agrofarmy na Vysočině ........................................................................................ 35 3.2 Dotazníkové šetření ............................................................................................... 43 3.3 Shrnutí praktické části ........................................................................................... 64 Závěr ............................................................................................................................... 68 Seznam pouţitých zdrojů ................................................................................................ 70 Seznam obrázků .............................................................................................................. 74 Seznam zkratek ............................................................................................................... 77 Seznam příloh ................................................................................................................. 78
Úvod Dnešní moderní doba se všemi svými pozitivy a příleţitostmi přináší také mnoho negativních důsledků. Lidé ţijí hektickým stylem ţivota, neustálý stres se podepisuje na jejich psychickém i fyzickém zdraví stejně jako špatné městské ovzduší. Kromě lidí však trpí i naše ţivotní prostředí. Lesy jsou často skládkami odpadu, voda je znečištěná a mnoho druhů rostlin a ţivočichů jiţ vyhynulo. Naštěstí si čím dál více lidí tuto neudrţitelnou situaci uvědomuje, cítí svou odpovědnost, snaţí se změnit svůj styl ţivota a také pomoci ke zlepšení našeho ţivotního prostředí. Zelený cestovní ruch, také zvaný ekoturismus, který je tématem mojí bakalářské práce, je právě jednou z moţností, jak mohou lidé přispět sobě i přírodě. V České republice bylo nejprve ve velké oblibě chataření a chalupaření a v posledních letech si získávají své příznivce i ostatní formy tohoto cestovního ruchu, jehoţ účastníci respektují a pečují o přírodu. Venkovský cestovní ruch je také skvělou příleţitostí pro lidi z města – hlavně děti – poznat ţivot na vesnici, seznámit se s tradicemi a řemesly během pohodové dovolené v přírodě. Pro obyvatele venkova je to zase moţnost, jak zlepšit svou finanční situaci a celkově přispívá k rozvoji venkova. Přesný název mojí bakalářské práce je Zelený cestovní ruch – agroturistika v kraji Vysočina. Většinu svého dětství jsem strávila u babičky na venkově nebo podnikáním výletů do přírody s rodiči. Mám tedy k přírodě velmi pozitivní vztah, ráda poznávám její pozoruhodnosti, a proto jsem si také zvolila téma, které s ní souvisí. V praktické části se zaměřím na kraj Vysočina a budu zde zkoumat současný stav rozvoje agroturistiky. Kraj Vysočina jsem si zvolila, protože zde již tři roky bydlím a za tu krátkou dobu mě místní krajina okouzlila. Cítím povinnost chránit přírodu a doufám, že touto prací přispěji k rozšíření zájmu o šetrné formy cestovní ruch mezi lidmi. Cílem bakalářské práce je charakteristika zeleného cestovního ruchu a jeho forem, zaměření na agroturistiku v kraji Vysočina, zjištění jejího stavu a povědomosti občanů o této formě cestovního ruchu. Zelený cestovní ruch je zajímavou formou turismu, jenţ se v poslední době rychle rozvíjí. Ve své práci chci charakterizovat zelený cestovní ruch, shrnout a poskytnout 8
informace o jeho formách. V praktické části práce bude mým cílem zjistit současný stav jejího rozvoje, analyzovat nabídky místních agrofarem a prozkoumat povědomost, zkušenosti a zájem obyvatel o tuto formu dovolené. Bakalářskou práci vypracuji na základě studia odborné literatury, analýzy nabídek agrofarem a významnou částí bude výzkum formou dotazníkového šetření, které vyhodnotím graficky. Dále použiji metodu pozorování, popis a dedukci. Jeden výtisk své bakalářské práce věnuji Turistickému informačnímu centru ve Velkém Meziříčí, kde bude k dispozici k nahlédnutí všem zájemcům o šetrné formy cestovního ruchu.
9
Teoretická část 1 Cestovní ruch a jeho udržitelnost Cestovní ruch, jak uvádí Koncepce státní politiky cestovního ruchu v České republice na období 2007-2013 Ministerstva pro místní rozvoj České republiky, je rychle se rozvíjející odvětví náleţící do sektoru sluţeb. Tento sektor představuje v ekonomikách některých států aţ dvoutřetinový podíl na HDP. Objemem trţeb v mezinárodním obchodě se cestovní ruch řadí na třetí místo mezi hospodářskými odvětvími za obchod s ropou a obchod s automobily. Cestovní ruch napomáhá hospodářskému a sociálnímu rozvoji regionů, budování infrastruktury, vytváří nové pracovní a podnikatelské příleţitostí a napomáhá rozvoji i dalších odvětví, se kterými souvisí, jako je doprava, stavebnictví, kultura a další.
1.1 Definice cestovního ruchu Existuje mnoho definic cestovního ruchu od mnoha autorů. Jednou z nejvýstiţnějších definic je následující definice: „Cestovní ruch je komplexní společenský jev jako souhrn aktivit účastníků cestovního ruchu, souhrn procesů budování a provozování zařízení se sluţbami pro účastníky cestovního ruchu včetně souhrnu aktivit osob, které tyto sluţby nabízejí a zajišťují, aktivit spojených s vyuţíváním, rozvojem a ochranou zdrojů pro cestovní ruch, souhrn politických a veřejně – správních aktivit a reakce místní komunity a ekosystémů na uvedené aktivity.“ (Pásková, Zelenka, 2002, p. 45) Pásková a Zelenka (2002) také uvádějí, ţe tato definice vychází z vnímání cestovního ruchu jako komplexního procesu, který se týká nejen jeho účastníků, ale také poskytovatelů sluţeb destinace cestovního ruchu, v nichţ je cestovní ruch realizován, a tranzitní destinace a významně tak rozšiřuje statisticky zaměřené vymezení UNWTO z roku 1995, které je zaměřené pouze na účastníky cestovního ruchu. Dále tito autoři zmiňují pojem turismus, který povaţují za alternativní k pojmu cestovní ruch. V tomto s nimi souhlasí Rux (2004) a dále vysvětluje, ţe prakticky všechny evropské jazyky pouţívají slovo turismus (tourism v angličtině, Tourismus v němčině,
10
tourisme ve francouzštině, turismo v italštině a španělštině, turism v ruštině). Nabádá tedy k opuštění pojmu cestovní ruch a jeho nahrazení pojmem turismus.
1.2 Udržitelný rozvoj cestovního ruchu S rozvojem cestovního ruchu se v jednotlivých destinacích začaly projevovat jeho nepříznivé dopady na sociálně-ekonomické a ţivotní prostředí. Bylo tedy nutné začít kontrolovat a různými opatřeními limitovat rozvoj cestovního ruchu s cílem optimalizace sociálně-ekonomických dopadů a minimalizace dopadů negativních, jak uvádí Pachrová (2011) a dále píše, ţe cestovní ruch má ale současně i pozitivní dopady na destinaci. Jsou to příleţitosti, šance pro lokalitu, kterých lze vyuţít pro její rozvoj. Negativní dopady jsou pak povaţovány za hrozby, problémy, kterých je třeba se vyvarovat nebo je povaţovat za podnět k nápravě, například právě pomocí provozování šetrných forem cestovního ruchu. Příleţitosti a hrozby se v destinaci projevují ve třech sférách, a to ekonomické, sociální a environmentální, jak zobrazují následující tabulky. Ekonomické dopady cestovního ruchu Příležitosti (šance)
Ohrožení (výzvy a podněty)
Vytváření pracovních příleţitostí
Nestabilní poptávka
Příliv zahraničního kapitálu
Sezónnost produktů CR
Rozvoj mezinárodních vztahů Vytváření místního bohatství Daňové výnosy Diverzifikace místní ekonomiky Přispění k rozvoji místní infrastruktury Přispění k produkci místních výrobků a sluţeb
Obtíţnost získání finančních zdrojů na rozvoj CR, zejména v okrajových oblastech regionů Problémy ve vztazích mezi CR a jinými místními odvětvími Existence „šedé“ a „černé“ ekonomiky Postoj veřejnosti k CR, který jej chápe jako neúčinné ekonomické odvětví
Tabulka 1: Ekonomické dopady CR (Zdroj: Vlastní podle Pachrová, 2011)
11
Sociální dopady CR Příležitosti (šance)
Ohrožení (výzvy a podněty)
Odpočinek a regenerace rekreantů
Škody na podpůrné infrastruktuře
Získání nových zkušeností
Zvýšení kriminality
Zlepšení kvality ţivota v místě rozšířením výběru a dodávek místních sluţeb
Zvýšení nákladů na sluţby Sociokulturní změny
Rozšíření sociálních a kulturních kontaktů Tabulka 2: Sociální dopady CR (Zdroj: Vlastní podle Pachrová, 2011) Environmentální dopady CR Příležitosti (šance)
Ohrožení (výzvy a podněty)
Lepší vyuţití umělého prostředí
Dopravní zátěţ
Podpora investic do kvality vody
Znečištění prostředí a hluk
Ochrana přírodního a kulturního dědictví
Spotřeba energie
Environmentální gramotnost
Produkce odpadů Nedostatečné vědomí veřejnosti o jejich odpovědnosti v místním CR
Tabulka 3: Environmentální dopady CR (Zdroj: Vlastní podle Pachrová, 2011) V 90. letech 20. století začali autoři věnovat pozornost vymezení pojmu udrţitelný cestovní ruch, jak uvádí Pachrová (2011). „Za udrţitelný cestovní ruch označuje Světová organizace cestovního ruchu (UNWTO) takový turismus, který zabezpečí nejen uspokojení potřeb současných účastníků cestovního ruchu a místních obyvatel, ale také ochranu a zachování příleţitostí pro budoucnost. Typické pro něj je, ţe: 1. uspokojuje potřeby současných turistů a hostitelských regionů a zároveň chrání a zvyšuje tyto moţnosti do budoucna; 2. dlouhodobě nenarušuje přírodní, kulturní a sociální prostředí; 3. vede k řízení všech zdrojů, a to tak, aby byly uspokojeny ekonomické, sociální a estetické
potřeby
při
zachování
kulturní
integrity,
nejdůleţitějších 12
ekologických procesů, biologické různorodosti a procesů, které umoţňují ţivot.“ (Pachrová, 2011, p. 59) Pachrová (2011) dále charakterizuje udrţitelný rozvoj cestovního ruchu jako předem promyšlený, postupný, kontrolovaný a regulovaný. Takovýto rozvoj bere v úvahu celospolečenské potřeby, vyznačuje se snahou o realizaci dlouhodobých cílů a neustálé zkvalitňování s ohledem na uchování přírodních a kulturních hodnot. V udrţitelném cestovním ruchu se prolínají ekonomický, sociální a ekologický rozměr, jak uvádí Stříbrná (2005). „Náplní ekonomického rozměru je udrţitelný hospodářský rozvoj spojený s rostoucími příjmy obyvatel. Sociální rozměr obsahuje potřebu důstojného ţivota a rozvoje lidské společnosti, zdraví, vzdělání, sociálního uznání, spravedlnosti, soudrţnosti a rozvoje kultury. Ekologický rozměr představuje nutnost zachovat dlouhodobě na přijatelné úrovni statky a sluţby, které lidské společnosti poskytuje příroda.“ (Stříbrná, 2005, p. 11) Pro lepší pochopení přidává jako příklad schéma venkovské turistiky a vztahu mezi návštěvníkem a hostitelem.
13
Obrázek 1: Udrţitelný rozvoj cestovního ruchu - příklad venkovská turistika (Zdroj: Stříbrná, 2005) Následující tabulka zobrazuje charakteristické znaky neudrţitelného a udrţitelného rozvoje cestovního ruchu. Neudržitelný cestovní ruch
Udržitelný rozvoj cestovního ruchu
Koncentrace poptávky v jednom období
Rozdělení dovolených rovnoměrně v průběhu celého roku
Pracovníci v cestovním ruchu bez odborné způsobilosti
Vzdělávání odpovědných pracovníků v cestovním ruchu
Stereotypní nabídka sluţeb
Inovace a zkvalitňování nabízených sluţeb
Komerční prodej
Prodej „srdcem“
CR jako východisko řešení sociálněekonomických problémů
CR jako jedna z alternativ řešení sociálněekonomických problémů
Rozvoj bez plánování
Plánování před rozvojem 14
Zpracování jednotlivých projektů
Koncepční přístup
Kaţdé středisko, respektive obec, má vlastní plán rozvoje turismu
Plánování na úrovni regionů
Neomezený rozvoj Roztroušená výstavba
Koncentrace rozvoje ve vybraných územích Ochrana území, koncentrovaná výstavba, zachování otevřených prostorů
Intenzivní vyuţívání cenných krajinotvorných území
Ochrana cenných krajinotvorných území
Výstavba nových ubytovacích zařízení
Zlepšení vyuţívání existujících zařízení
Rozvoj CR ve všech oblastech
Rozvoj CR jen na vhodných územích, kde je současně dostatek pracovních sil
Rozvoj CR usměrňovaný „zvenku“
Rozhodnutí přijímaná za spoluúčasti místního obyvatelstva
Vyuţívání všech disponibilních pracovních síl (včetně cizinců)
Plánování rozvoje CR na základě místního potenciálu pracovních síl
Zohledňování pouze ekonomických výhod cestovního ruchu
Zvaţování ekonomických, sociálních a ekologických výhod a nevýhod rozvoje cestovního ruchu
Pohled na zemědělce jen jako na majitele půdy a potenciální pracovníky CR
Podpora rozvoje zemědělství a jeho ochrana
Odstraňování přírodních překáţek
Ochrana přírodních jedinečností destinace
Mezinárodní architektura, přizpůsobování designu vkusu návštěvníků
Místní architektura, pouţívání lokálních stavebních materiálů
Všeobecná automatizace středisek CR
Selektivní technologický a technický rozvoj, podpora forem CR nenáročných na technické a technologické zařízení (cyklotrasy, běţecké lyţování, nordic walking, turistika po vyznačených trasách atp.)
Tabulka 4: Srovnání charakteristických znaků neudrţitelného a udrţitelného rozvoje CR (Zdroj: Pachrová, 2011) Pachrová (2011) dále zmiňuje, ţe je důleţité všechny aktéry v cestovním ruchu, ať se jedná o úředníky státní správy, podnikatele v cestovním ruchu nebo samotné účastníky cestovního ruchu, ekologicky a společensko-kulturně vzdělávat a vychovávat. „Účastník cestovního ruchu je osoba cestující mimo své obvyklé prostředí nebo pobývajících v těchto místech ne déle neţ jeden rok za účelem zábavy, rekreace, 15
vzdělávání, pracovně (pracovní činnost však nesmí být odměňována subjektem z navštívené země) či jiným účelem.“ (Pásková, Zelenka, 2012, p. 45) Podle přístupu účastníků k cestování, ţivotnímu prostředí a místním obyvatelům je Pachrová (2011) rozděluje na odpovědné a neodpovědné účastníky cestovního ruchu, jak zobrazuje následující tabulka. Neodpovědní účastníci cestovního ruchu Masová účast na cestovním ruchu Málo času Rychlé druhy dopravy Pevný itinerář trasy Venkovní podnět Importovaný způsob ţivota Pamětihodnosti Pohodlně a pasivně
Odpovědní účastníci cestovního ruchu Individuální turismus, účast s rodinou a přáteli Hodně (dostatek) času Environmentálně únosné druhy dopravy Spontánní rozhodnutí Vnitřní podnět Původní způsob ţivota Záţitky Vynakládání úsilí a aktivita
Malá nebo ţádná intelektuální příprava
Cílevědomé získávání informací o cílovém místě
Neschopnost hovořit jazykem cílového místa
Snaha naučit se aspoň základní věty v jazyce cílového místa
Pocit nadřazenosti Nakupování
Ochota učit se a pochopit Přivezení dárečků
Suvenýry (i z chráněných druhů flóry a fauny)
Vzpomínky, nové názory a postoje, deníky a záţitky
Pohlednice, prospekty Zvědavost Nápadné a hlučné chování
Fotografie, vlastní malby a náčrty Takt Klidné a tiché chování
Tabulka 5: Srovnání chování neodpovědných a odpovědných účastníků CR (Zdroj: Pachrová, 2011)
16
1.3 Možnosti aktivit v šetrném cestovním ruchu Mezi základní aktivity účastníků cestovního ruchu patří pěší turistika. Jiţ v roce 1888 vznikl v Praze Klub českých turistů, píše Librová (1988), který začal značit turistické trasy. Díky nim máme nejhustší, kvalitní a promyšlenou síť turistických cest. Pěší turistika můţe být provozována téměř všude, zpravidla v níţinných oblastech aţ niţších horských polohách, jejími alternativami jsou horská a vysokohorská turistika, které vyţadují speciální znalosti a dovednosti, jako je orientace v terénu, odhad počasí, pohyb na sněhu atd., proto bývají často provozovány pod vedením zkušeného průvodce. Treking představuje vícedenní túru „na těţko“, kdy si turisté nesou s sebou i vybavení na přespání v přírodě. Další velmi náročnou aktivitou je alpinismus jako kombinace turistiky a horolezectví. V dnešní době je moderní geocaching, který Pachrová (2011) definuje jako hru na rozhraní sportu a turistiky, při které se pouţívá navigační systém GPS pro hledání skryté schránky nazývané „cache“, nebo hovorově keška, při jejímţ hledání jsou známy pouze její zeměpisné souřadnice. Tyto kešky bývají umísťovány na místa, které jsou něčím zajímavá, a přesto jsou turisticky málo navštěvovaná. Další aktivitou na pomezí sportu a turistiky je nordic walking, tedy běţná chůze se speciálními holemi, díky kterým se namáhají svaly celého těla a klouby dolních končetin jsou odlehčeny, píše Pachrová (2011). Dalším velmi oblíbeným druhem turistiky je cykloturistika. Kolo zde není chápáno jako pouhý dopravní prostředek, ale také jako samotný motiv účasti na cestovním ruchu, uvádí Pachrová (2011). S rozvojem cykloturistiky se dnes rekonstruují a staví nové cyklostezky a cyklotrasy, často za finanční podpory Evropské unie. Existuje zde mnoho dálkových cyklotras, jako jsou například Beskydsko-karpatská magistrála, Jantarová stezka, Jizersko-krkonošská magistrála a mnoho dalších. V České republice existuje několik projektů, jejichţ cílem je zkvalitnění podmínek a sluţeb pro cyklisty. Jedním z nich je projekt Cyklisté vítáni, který zaštiťuje Nadace Partnerství. Jedná se o celonárodní certifikační systém, který z pohledu cyklistů prověřuje nabídku a vybavenost stravovacích a ubytovacích sluţeb, kempů a turistických cílů. Turistická zařízení musí splnit určité podmínky, aby mohla být certifikována a označena značkou projektu, tedy zelenobílým čtvercem s usmívajícím se kolem. [1]
17
Obrázek 2: Logo Cyklisté vítáni (Zdroj: www.cyklistevitani.cz) Dalším projektem Nadace Partnerství, jeţ se zabývá šetrnou turistikou, jsou Zelené stezky – Greenways. Jedná se o trasy, komunikace nebo přírodní koridory vyuţívané v souladu se svou ekologickou funkcí a potenciálem pro sport, turistiku a rekreaci. Přinášejí uţitek v oblasti ochrany přírody a kulturního dědictví, zlepšují moţnosti pro dopravu, rekreaci a turistiku, jsou výzvou k zdravějšímu ţivotnímu stylu a udrţitelného vyuţívání místních zdrojů. Greenways tedy nejsou určeny jen pro cyklisty, ale i pro pěší turisty, jezdce na koni a další. V České republice naleznete tyto Zelené stezky: Dráţní stezky, Greenway Jizera, Greenway Krakov-Vídeň, Greenway Praha-Vídeň, Labská stezka, Lichtenštejnské stezky, Moravské vinařské stezky, Stezka ţelezné opony, Vltavská cyklistická stezka. [2]
Obrázek 3: Logo Nadace Partnerství (Zdroj: www.nadacepartnerstvi.cz) V poslední době také roste obliba hipoturistiky, tedy cestování na koni. Podle délky trasy a časové náročnosti rozlišuje Pachrová (2011) vycházky na koni, které trvají několik hodin a jezdci urazí maximálně vzdálenost 30 km. Výlety a túry trvají většinou celý den a dojde k překonání aţ 70 km vzdálenosti. Třetím druhem hipoturistiky je putování na koni, které představuje spojení několika celodenních túr. Jezdci se po celodenní túře buď vracejí do stáje, nebo putují několik dní. Pro tyto případy se rozvinula síť koňských stanic, kde se jezdci s koňmi ubytují přes noc. Koňské stanice jsou budovány na hipotrasách a jsou podle standardu sluţeb rozděleny do tří kategorií. Velmi oblíbené jsou i vodní aktivity, plavání a rekreace u vodních ploch. V rámci šetrné turistiky je moţné provozovat sjíţdění řek, je však nutné informovat se o omezeních sjízdnosti v průběhu roku nebo při malém stavu vody, aby nedocházelo k negativním vlivům na vodní ţivočichy. 18
Mezi zimní aktivity šetrné k přírodě patří běţkové lyţování, bruslení na zamrzlých rybnících, výlety na sněţnicích a sjezdové lyţování. Nemluvím zde však o masově navštěvovaných lyţařských areálech, ale o moţnosti provozovat sjezdové lyţování i v přírodě v méně navštěvovaných místech. Dále můţeme poznávat místní historické, kulturní a přírodní památky. V šetrném cestovním ruchu je důleţité respektování místních obyvatel a jejich ţivotního stylu, snaha o porozumění, poznání jejich běţného ţivota, zvyků, tradic, krojů, slavností atd. Někteří lidé tráví čas poznáváním přírody, pozorováním rostlin a ţivočichů a jejich fotografováním nebo třeba sběrem hub a lesních plodů. Lze vyřídit povolení k lovu zvěře, některé venkovské farmy dokonce mají vlastní rybníky, kde se jako jejich host můţete věnovat sportovnímu rybaření bez potřeby povolení. Kaţdá z těchto aktivit se ale v mţiku můţe stát nešetrnou k ţivotnímu prostředí, kdyţ nebudeme dodrţovat zásady šetrného chování k přírodě i místních obyvatelům.
19
2 Zelený cestovní ruch Zelený cestovní ruch, také zvaný ekoturismus, označuje formy udrţitelného cestovního ruchu, jejichţ obliba se stále zvyšuje. S touto formou cestovního ruchu se také můţeme setkat pod názvem měkký, odpovědný, inteligentní, alternativní cestovní ruch nebo cestovní ruch orientovaný na ţivotní prostředí. Podle Pourové (2002) v sobě tato forma cestovního ruchu spojuje šetrnost vůči cílovým místům cestovního ruchu, ohleduplnost vůči přírodě i celému ţivotnímu prostředí, vůči kulturnímu a historickému bohatství i ohleduplnost ve vztazích mezi lidmi. Zelený cestovní ruch se uskutečňuje ve volné krajině a mírně osídlených oblastech, je charakterizován touhou návštěvníků splynout s přírodou i lidským prostředím. Jedná se o aktivní cestovní ruch s cílem respektovat a chránit přírodu. Pásková a Zelenka (2002) jej charakterizují jako cestovní ruch alternativní k masovému cestovnímu ruchu, který se uskutečňuje zpravidla v malých skupinách, a který respektuje ţivotní styl, potřeby a zvyklosti místní komunity a její ţivotní prostředí. Pachrová (2011) uvádí, ţe výhody tohoto ekologicky šetrného cestovního ruchu spočívají v ověřeném dlouhodobém ekonomickém přínosu, zatímco přírodní a kulturní hodnoty území, které představují hlavní kapitál pro rozvoj cestovního ruchu, zůstávají zachovány i pro další generace. Přímé ekologické, ale i ekonomické dopady na destinaci jsou minimální, dochází však k výraznému zvýšení vyuţití stávající infrastruktury v regionu. Pro místní obyvatele pak ekoturismus představuje zvýšení pracovních příleţitostí, například pozice průvodce cestovního ruchu, zaměstnanec místní ekoturistické agentury nebo v souvisejících sluţbách cestovního ruchu. Pracovní příleţitosti na vesnici také sniţují migraci venkovského obyvatelstva do měst a stabilizují osídlení venkova. Dochází také ke zvýšení povědomí o regionu. Následující kapitoly jsem rozdělila po vzoru Pourové (2002) a navíc jsem přidala kapitolu o geoturistice. Chtěla bych také zmínit, ţe se Pourová (2002) a Pásková a Zelenka (2002) odlišují v definici ekoturismu a ekoturistiky. Já se budu řídit podle Pourové (2002), která uvádí, ţe ekoturistika a venkovský cestovní ruch jsou podmnoţinou ekoturismu tedy zeleného cestovního ruchu. Venkovský cestovní ruch dále rozděluje na vesnickou turistiku, agroturistiku, ekoagroturistiku a chataření a chalupaření viz Obrázek 4. 20
Obrázek 4: Struktura zeleného cestovního ruchu (Zdroj: Pourová, 2002)
2.1 Ekoturistika „Ekoturistikou je nejčastěji označován cestovní ruch zaměřený na poznávání přírody a orientovaný především na poznávání přírodních rezervaci, národních parků, chráněných krajinných oblastí a dalších přírodních krás tak, aby nebyly cestovním ruchem narušovány. Vyznačuje se vysokou mírou odpovědnosti a ohleduplnosti návštěvníků vůči přírodě a její ochraně. Významné jsou i její výchovné aspekty.“ (Pourová, 2002, p. 43) Pachrová (2011) chápe ekoturistiku jako analogii ke kulturnímu poznávacímu cestovnímu ruchu: „Ekoturistika je placená sluţba, jejíţ podstatou je kvalifikovaná interpretace přírodních a krajinných hodnot území“ (Pachrová, 2011, p. 105) Charakteristickým prvkem ekoturistiky je přítomnost autorizovaného průvodce, jak píše Pachrová (2011). Průvodce, většinou místní obyvatel, vede účastníky po předem vytyčených trasách a podává odborný výklad o místních přírodních památkách, rostlinách a ţivočiších, umoţňuje jejich pozorování a fotografování, ukazuje tajemná zákoutí, která by jinak turistům zůstala skryta. Nabádá návštěvníky k ekologicky šetrnému chování. Tato forma cestovního ruchu tedy nemusí probíhat pouze v chráněných územích, ale i v běţné krajině a účastníci se nejčastěji pohybují pěšky, na kole, na koni nebo dokonce na lodi nebo na běţkách. Také s ohledem na ţivotní prostředí upřednostňují prostředky hromadné dopravy.
21
V České republice existují velmi vhodné podmínky pro ekoturistiku, které by se daly vyuţít. Pomineme-li krásnou přírodu, která nepodléhá zvláštní ochraně, a zaměříme se na zvláště chráněná území, zjistíme, ţe v dnešní době zaujímají jiţ 16% rozlohy státu, jak uvádí Anděra (2011). Ten dále uvádí, ţe se v České republice nachází síť více neţ 2 200 menších rezervací a přírodních památek, které jsou doplněny 4 národními parky a 25 chráněnými krajinnými oblastmi. Mnohá naše zvláště chráněná území nebo jejich části spadají také do evropské soustavy chráněných území Natura 2000 nebo byly prohlášeny biosférickou rezervací v rámci mezinárodního programu UNESCO Člověk a biosféra, coţ ještě více zvyšuje jejich hodnotu. Přestoţe byla první chráněná krajinná oblast, a to CHKO Český Ráj, vyhlášena v České republice uţ v roce 1955 a první národní park, NP Krkonoše, v roce 1963, ekoturistika jako taková se u nás začala rozvíjet teprve nedávno. V dnešní době je alespoň součástí činnosti kaţdé Správy CHKO a NP u nás ekologická výchova, v jejímţ rámci pořádají například přednášky a exkurze, které jsou přednostně určeny pro ţáky a učitele, ale dnes často nabízeny i široké veřejnosti. Avšak nabídku autorizovaného průvodce, jak jej charakterizuje Pachrová, na webových stránkách CHKO a NP nenajdete. Jako příklad ekologické výchovy můţeme uvést nabídku environmentálního centra Krkonošského národního parku, které v rámci programu „Nás učí příroda“ pořádají pravidelné akce pro veřejnost, a to přednášky i přímo exkurze do terénu. Následující exkurze „za sněhem a ledem“ s názvem Zima a zejma v Krkonoších proběhne v únoru 2014. V Krkonoších také můţete jako dobrovolník aktivně pomáhat s úklidem lesa nebo třeba se sekáním luk. Pro místní děti zde existují krouţky mladých stráţců přírody. [3] V České republice existuje několik organizací, které se starají o ochranu přírody a krajiny. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR je organizační sloţkou státu a je řízena Ministerstvem ţivotního prostředí České republiky. Dále například občanské sdruţení Český svaz ochránců přírody nebo nezisková organizace Hnutí Brontosaurus.
2.1.1 Geoturismus Geoturismus představuje specifickou formu ekoturistiky. Je zaloţený na aktivním poznávání vývoje planety, pomocí poznávání zajímavých prvků přírodní a kulturní krajiny s významným geologickým, mineralogickým a geomorfologickým dědictvím. Geoturismus se většinou odehrává na území geoparku a jeho hlavní atraktivity geologické jevy - nazýváme geotopy. [4] 22
Pachrová (2011) definuje geoturismus jako soubor udrţitelných aktivit cestovního ruchu na území geoparku, jehoţ jádrem je výklad geologických jevů a procesů pomocí geologických stezek a průvodců, popularizace pomocí upomínkových předmětů a osvětových materiálů. A dále píše, ţe geoparky slouţí k ochraně významných geologických jevů, k péči o přírodu a krajinu, zvyšují povědomí lidí o geologických procesech na Zemi, přispívají k rozvoji výzkumu a také k udrţitelnému rozvoji daného území, zčásti také tím, ţe se snaţí zapojit místní obyvatelstvo do udrţitelného vyuţívání krajiny a dalšího úsilí o její obnovu a rozvoj. Geopark však není dalším typem zákonem chráněného území, většinou se rozkládá v krasových oblastech, skalních městech, paleontologicky zajímavých územích a bývalých hornických oblastech. Typickými aktivitami geoturistů jsou poznávání kulturního a geologického vývoje krajiny, návštěvy nalezišť vzácných nerostů nebo zkamenělin, amatérské rýţování zlata, návštěvy archeoskanzenů, dolů, jeskyní. [4] Pachrová (2011) také zmiňuje důleţitost doplňkových aktivit a produktů jako například návštěvy řemeslných dílen, moţnost vyzkoušení tradičních řemesel, dále návštěvy místních ekofarem, vinných sklípků degustace a nákup místních produktů. V současné době v České republice vzniká síť národních geoparků. Prozatím se zde nachází čtyři certifikované národní geoparky. Geopark Egeria v Karlovarském kraji, geopark GeoLoci v Plzeňském kraji, geopark Ţelezné hory na území Pardubického kraje a Vysočiny a geopark Český ráj, který je současně i geoparkem UNESCO. [5] Další české geoparky Vysočina, Kraj blanických rytířů, Geopark Joachima Barranda, Podbeskydí a Jeseníky jsou nyní kandidáty na národní geopark. O kandidaturu mají také zájem geoparky Krkonoše, Broumovsko a Ralsko. [5]
2.2 Venkovský cestovní ruch „Venkovský cestovní ruch (téţ rurální cestovní ruch) je souborné označení pro druh cestovního ruchu s vícedenním pobytem a s rekreačními aktivitami na venkově, s ubytováním v soukromí nebo v menších hromadných ubytovacích zařízeních.“ (Pásková, Zelenka, 2002, p. 309) Pourová (2002) uvádí, ţe se venkovský cestovní ruch odehrává mimo oblasti rekreačních a turistických center i mimo oblast městského osídlení, naopak je vázaný na 23
vesnické osídlení spjaté se zemědělstvím a venkovským ţivotem, ale odehrává se i na samotách, v chatových lokalitách nebo malých městečkách. Zahrnuje tedy všechny činnosti účastníka cestovního ruchu v prostředí venkova. Stříbrná (2005) zmiňuje některé typické projevy venkovského cestovního ruchu, například kontakt a ohleduplný vztah k přírodě a krajině, které jsou chápány jako turistická atraktivita a je o ně pečováno. Důleţitým rysem je decentralizované ubytování s omezenou ubytovací kapacitou, která limituje mnoţství hostů v zařízení a zamezuje rozvinuté masové turistiky. Typickým znakem je rodinné zázemí hlavně v případě agroturistiky, individuální přístup k návštěvníkům a poskytování čerstvých produktů hospodářství ubytovatelů hostům. Pourová (2002) uvádí, ţe venkovský cestovní ruchu zahrnuje všechny činnosti účastníka cestovního ruchu v prostředí venkova a rozděluje jej na vesnickou turistiku, agroturistiku, ekoagroturistiku a chataření a chalupaření. Dále píše, ţe základy vesnické turistiky a agroturistiky pocházejí jiţ z předválečného období, kdy byly běţné pobyty na venkově u zemědělských rodin a formou letních bytů. Uţ tenkrát lidé vyhledávali klid a pohodu venkova a kontakt s přírodou. Po druhé světové válce dochází v západní Evropě, hlavně v Německu, Francii, Švýcarsku a Rakousku, k velkému rozmachu dovolených na venkově. V České republice však kvůli postupné kolektivizaci ubývalo hostů na venkově, zmiňuje Mikula (1995). Původní vztahy mezi venkovem a městem se zpřetrhaly a touha městských obyvatel po přírodě a venkově začala nabírat jiný směr. Došlo k velkému rozvoji, pro Českou republiku typického, chataření a chalupaření, dodává Pourová (2002). V České republice existuje mnoho organizací, jejichţ cílem je rozvoj venkova, zemědělství i venkovské turistiky. Jednou z těchto organizací je Svaz venkovské turistiky. Jedná se o dobrovolné, nepolitické, profesní sdruţení podnikatelů ve venkovském cestovním ruchu a dalších příznivců. Svaz byl zaloţen roku 1997, je součástí Hospodářské komory České republiky a členem mezinárodní organizace svazů venkovské turistiky Eurogites. Cílem Svazu venkovské turistiky je přispět k ekonomickému, kulturnímu a společenskému oţivení venkova, obnově jeho tradic, údrţbě krajiny i ke stabilizaci jeho osídlení. [6]
24
Obrázek 5: Logo Svazu venkovské turistiky (Zdroj: www.svazvt.cz) Svaz venkovské turistiky vytvořil projekt Prázdniny na venkově, který pomáhá propagovat ubytovací, ale i stravovacích a další zařízení. Od roku 2012 funguje web Prázdniny na venkově, kde si zájemci o dovolenou mohou vyhledat agrofarmu, penzion, jezdecký klub, ale i poskytovatele regionálních výrobků a řemeslníky. V rámci projektu jsou vydávány tiskové materiály a je zajištěna i publicita v médiích. [7] [8]
Obrázek 6: Logo projektu Prázdniny na venkově (Zdroj: www.projekt-pnv.cz) Na rozvoji a propagaci venkovského cestovního ruchu se dále podílejí například Česká centrála cestovního ruchu, Asociace turistických informačních center, Asociace vzdělávacích zařízení pro rozvoj venkovského prostoru, Ministerstvo pro místní rozvoj ČR, Ministerstvo ţivotního prostředí ČR a Ministerstvo zemědělství ČR. Právě Ministerstvo zemědělství České republiky odpovídá za finanční podpory z Programu rozvoje venkova 2007 – 2013 (a navazující Program rozvoje venkova 2014 – 2020) poskytované Evropskou unií z Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova (EAFRD).
2.2.1 Vesnická turistika Vesnická turistika je forma šetrného cestovního ruchu a podle Němčanského (1996), Vaněčka (1997) a Pourové (2002) je bezprostředně spjata s přírodou, krajinou venkova a vesnickým osídlením. Individuální turisté pro své rekreační aktivity vyuţívají konkrétní atraktivity daného místa, jako jsou lesy, louky, řeky, ale i řemesla a místní
25
folklór. Pourová (2002) definuje vesnickou turistiku jako veškerý cestovní ruch odehrávající se na vesnici mimo agroturistiku. Podstatným znakem vesnické turistiky je uţ dříve zmiňovaná decentralizace ubytovacích zařízení a jejich omezená kapacita, coţ podle Němčanského (1996) umoţňuje rozmělnit četnost turistů a zmírnit tak negativní dopady na místní prostředí, například devastaci krajiny v hlavní sezóně. Pourová (2002) dodává, ţe decentralizace ubytování zvýrazňuje konkrétní znaky venkovské turistiky jako je komorní ladění poskytovaných sluţeb, rodinná atmosféra, individuální přístup k hostům atd. Tito autoři uvádějí, ţe účastníci vesnické turistiky jsou zpravidla ubytováni v rekreačních objektech, dále v soukromí, kdy jim je majitelem pronajímána obytná místnost, ale i v hotelích, penzionech, chatových osadách i kempech. Zajímavé je ubytování ve zrekonstruovaných budovách, například mlýny, selská stavení, zájezdní hostince atd. Kapacita ubytovacích zařízení je omezena na 40 lůţek nebo 10 pokojů v jednom objektu. V kempu pak nesmí být najednou více neţ 25 stanů nebo karavanů nebo 50 osob. Stravování poskytované hostům záleţí na individuálním ubytovacím zařízení. Některá zařízení poskytují celodenní stravovaní, coţ je vhodné ve vesnicích, kde se nenachází jiná restaurace nebo obchod s potravinami. Jinak je vhodné poskytovat alespoň snídani a dále doporučit hostům další moţnosti stravování. Aby byl produkt vesnické turistiky kompletní, je nutné zahrnout doprovodné programy. Tyto moţnosti aktivit nemusí být nabízeny pouze poskytovatelem ubytování, ale i jinými podnikateli. Důleţité je o těchto moţnostech své hosty informovat. Autoři uvádějí letní i zimní sportovní aktivity, například pěší turistiku, cykloturistiku, hipoturistiku, výuku jízdy na koni, hipoterapii, koupání, sjíţdění řeky na kánoi nebo třeba na osobně vyrobených vorech, rybaření, myslivost, houbaření a sběr lesních plodů, běţkové lyţování, sjezdové lyţování v málo navštěvovaných oblastech, bruslení na zamrzlém rybníku, sáňkování atd. Dalšími aktivitami je poznávání místních historických, kulturních a přírodních památek, seznamování se s místními tradicemi, například můţete zaţít pravou vesnickou tancovačku, kácení máje, vidět místní kroje. Dále poznávání řemesel, moţnost vyzkoušení výroby řemeslných výrobků a zakoupení suvenýrů. 26
Vesnická turistika je vhodná pro rodiny s dětmi, malé skupinky přátel, seniory nebo jako školy v přírodě pro ţáky s učiteli. Český venkov a naše krásná příroda lákají také návštěvníky ze zahraničí.
2.2.2 Agroturistika Společným znakem agroturistiky a vesnické turistiky je spojení s vesnickým osídlením a zájem o přírodní ale i kulturní bohatství daného místa. Hlavními rozdíly mezi nimi jsou pak jiný druh ubytování, odlišné aktivity a celkově odlišný charakter ţivota v období rekreace na venkově, jak uvádí Pourová (2002). Rozdílný charakter ţivota je zřetelný hlavně v případě agroturistiky na rodinné farmě, kde turisté ţijí přímo s rodinou farmáře. Agroturistika však můţe být provozována i v objektech středních a větších zemědělských podniků. Zde je nutné zdůraznit, ţe agroturistiku provozují podnikatelé v zemědělské výrobě jako vedlejší, doplňkovou činnost za účelem získání dodatečných finančních prostředků a zemědělská výroba je stále jejich hlavní činností. „Agroturistika (téţ agrární cestovní ruch, dovolená na statku) představuje turistické nebo rekreační pobyty na venkově na rodinných farmách, jejichţ hlavní náplní je poznávání alternativního způsobu ţivota v blízkém kontaktu s přírodou, přímá spoluúčast na zemědělských činnostech a aktivní odpočinek, poznávání původních technik výroby potravin, jízda na koni, chov hospodářských zvířat, krocení zvířat apod.“ (Pásková, Zelenka, 2002, p. 14) Mezi základní sluţby, poskytované hostům při agroturistice, patří podle Němčanského (1996) a Vaněčka (1997) ubytování, stravování, zázemí farmy, účast turistů na zemědělských pracích, sportovní aktivity, jízda na koni, lov zvěře a rybaření a další doprovodné programy ve vazbě na okolní krajinu, místní pamětihodnosti atd. Jak uţ bylo zmíněno, rozlišujeme agroturistiku na rodinné farmě a agroturistiku provozovanou ostatními zemědělskými podniky. Při této druhé formě je účastníkům většinou poskytováno ubytování v rekreačních objektech, jako jsou chaty, chalupy, rekreační domky, ale také v malých hotelích nebo penzionech vlastněných zemědělskými podniky. Při formě agroturistiky na rodinné farmě mohou být ubytování přímo v domě farmáře v obytné místnosti nebo apartmánu. Další moţností je například vytvoření pokojů nebo apartmánů ve zrekonstruované stodole nebo jiných rekreačních objektech ve vlastnictví farmáře. Pro oţivení nabídky můţe hostitel nabízet turistům 27
moţnost vyzkoušet si přespat na seně, ve stanu nebo pod širou oblohou. Kapacity ubytovacích zařízení jsou opět omezeny, a to na 12 lůţek u rodinné farmy nebo jiného rekreačního objektu, v hotelích a penzionech je pak nejvyšší kapacita 50 lůţek nebo 25 pokojů v jednom objektu. Moţnosti stravování závisí na velikosti a vybavení farmy, většinou jsou hostům poskytovány minimálně snídaně. Hosté také mohou mít k dispozici vlastní kuchyňku se základním vybavením. V případě farem umístěných na samotě ale nastává problém s nákupem potravin pro vlastní přípravu jídla. V agroturistice je běţné nabízet hostům místní nebo krajové speciality a tradiční jídla. Mnoho surovin pro přípravu jídel pochází z vlastní produkce farmy jako například brambory, zelenina a ovoce, mléko, maso. Šikovné farmářky také vyrábějí domácí máslo, tvaroh nebo sýry, zavařují, pečou domácí pečivo a koláče. Výjimkou není ani domácí slivovice. Turisté jistě ocení i zahradní grilování nebo opékání špekáčků u ohně. Jako doplňkové stravování mohou turisté vyuţít místní restaurace a hostince. Důleţitou součástí produktu agroturistiky je zázemí farmy, píše Němčanský (1996) a Vaněček (1997). Turista se můţe volně pohybovat v provozním prostředí zemědělského podnikatele, má moţnost seznámit se se vším, co tvoří zemědělskou usedlost. Můţe si vyzkoušet obsluhovat jednoduché zemědělské stroje, vyzkoušet si práci na poli, naučit se kosit louku, starat o domácí a hospodářská zvířata atd. Vţdy je nutné dodrţovat zásady bezpečnosti, informovat hosty, jak správně zacházet se stroji a chovat se ke zvířatům a dohlíţet na děti, aby nedošlo ke zranění. Doprovodné programy a aktivity dělají pobyt na farmě pro turisty atraktivnějším. Farmář nemůţe najednou zajistit mnoho doprovodných programů pro své hosty, proto by se měl zaměřit pouze na některé aktivity a některý segment zákazníků. Finančně ne moc náročné je půjčování vybavení na sport a turistiku. Můţe se jednat o mapy okolí, buzolu, hole na nordic walking, horská kola, rakety na badminton, pétanque, fotbalové a jiné míče atd. Nemělo by chybět pískoviště pro děti, houpačky nebo třeba domeček na stromě. Člen farmářovy rodiny můţe hosty provázet po okolí a ukazovat jim přírodní a kulturní pamětihodnosti. Velmi lákavé jsou pro turisty vesnické slavnosti a tradice, například doţínky, stavění májky, dále vesnické zábavy, třeba s country hudbou, a místní řemesla, 28
hostitel můţe zajistit ukázky řemesel nebo exkurze, třeba v místním mlýně, keramické dílně, sklárně, u včelaře, kováře a dalších podle místních moţností. Oblíbené jsou také skanzeny a muzea. Mnoho farmářů chová koně, hostům tedy mohou poskytovat lekce jízdy na koni, vyjíţďky do přírody, vyjíţďky kočárem nebo v zimě na saních. Někteří chovatelé koní se specializují na hipoterapii a hiporehabilitaci, tedy léčebné vyuţití koní. Pokud na farmě nechovají vlastní koně, můţou být tyto sluţby zprostředkovány jiným podnikatelským subjektem v daném místě. Stejně tak lze zprostředkovat povolení k lovu zvěře, účast na honu nebo povolení k rybolovu, pokud farma nevlastní svůj rybník. Farmář by měl svým hostům zajistit program i pro nepříznivé počasí. Součástí farmy by mohla být třeba společenská místnost s krbem, knihovnou, společenskými hrami a dětským hracím koutkem. Agroturistiku lze provozovat po celý rok, farmář by se měl snaţit přilákat turisty i mimo hlavní letní sezónu, a to alespoň na víkendové pobyty. V zimě můţe lákat hosty na moţnost běţkového lyţování, bruslení na rybníce, výlety se sněţnicemi nebo krmení lesní zvěře. V České republice se agroturistika neustále rozvíjí, věnuje se jí jiţ celkem mnoho farem, ale v porovnání například s Rakouskem nebo Německem, není u nás tak rozšířená. Je to způsobeno také tím, ţe téměř kaţdá česká rodina má příbuzné na vesnici a za svůj pobyt na venkově nemusí platit. Některé české farmy si uţ vytvořily stálé zahraniční zákazníky. Pokud se chce agrofarmu orientovat i na zahraniční klientelu, je pro ně nezbytná znalost cizích jazyků a vysoký standard sluţeb. Agroturistiku v České republice podporují organizace ECEAT, Svaz venkovské turistiky, agentura CzechTourism nebo třeba sdruţení právnických osob Asociace soukromého zemědělství České republiky.
2.2.3 Ekoagroturistika a ekoznačení „Ekoagroturistika je forma cestovního ruchu, jejíţ účastníci jsou motivováni pobytem na rodinných farmách zabývajících se alternativním zemědělstvím. Mezi aktivity návštěvníků patří zejména konzumace alternativně pěstovaných a upravovaných 29
potravin ze zdrojů farmy, práce na farmě, jízda na koni, blízký kontakt s přírodou, pozorování zvířat a péče o ně.“ (Pásková, Zelenka, 2002, pp. 72-73) Ekoagroturistika se tedy od běţné agroturistiky odlišuje tím, píše Pourová (2002), ţe se odehrává na ekologicky hospodařících farmách umístěných ve zdravotně příznivém ţivotním prostředí, které produkují bioprodukty, jejichţ konzumace je významnou součástí pobytu na farmě. Bioproduktem nazýváme jakoukoliv surovinu rostlinného nebo ţivočišného původu, která pochází z ekologického hospodářství a je na ni vystaven platný certifikát. Biopotravina je potravina vyrobená z produktů ekologického zemědělství za podmínek určených zákonem, která splňuje specifické poţadavky na jakost a zdravotní nezávadnost. [9] Označování bioproduktů a biopotravin je upraveno Zákonem o ekologickém zemědělství. Biopotraviny vyrobené v České republice musí být označeny jak národní značkou, tzv. biozebrou, tak i novým evropským logem. [10]
Obrázek 7: Logo českých biopotravin (Zdroj: www.eagri.cz)
Obrázek 8: Logo evropských biopotravin (Zdroj: www.eagri.cz) Označování produktů a sluţeb, které jsou v průběhu celého ţivotního cyklu prokazatelně šetrnější nejen k ţivotnímu prostředí, ale i ke zdraví spotřebitele nazýváme ecolabelling, česky ekoznačení, píše Pachrová (2011). Existuje jiţ více ekoznaček a ekocertifikátů, některé se státní účastí a jiné soukromé. Ekoznačení je ve většině případů
dobrovolné
a
slouţí
jako
marketingový
nástroj
ke
zvýšení
konkurenceschopnosti na trhu.
30
Od roku 1994 funguje v České republice Národní systém označování ekologicky šetrných výrobků a sluţeb společnosti CENIA (Česká informační agentura ţivotního prostředí), cestovního ruchu se v něm týkají dvě kategorie, a to ubytovací zařízení a kempy.
Certifikovaný
výrobek/sluţba
je
označen
jako
Ekologicky
šetrný
výrobek/sluţba. [11]
Obrázek 9: Loga Ekologicky šetrného výrobku a sluţby (Zdroj: www1.cenia.cz) Dalším certifikačním systémem jsou regionální značky. Tento systém je koordinován občanským sdruţením Asociace regionálních značek a od roku 2004 se do něj zapojilo uţ 22 regionů. [12] Značka garantuje regionální původ výrobků, kvalitu a šetrnost k ţivotnímu prostředí, dává jasný signál, ţe se jedná o výrobek tradiční, vyrobený z místních surovin. Certifikovány jsou řemeslné výrobky, potraviny, zemědělské a přírodní produkty. Cílem značení regionálních produktů je jejich propagace a také zamezení zneuţívání názvů a symbolů spojených s daným územím, uvádí Pachrová (2011). Následující obrázek, logo regionálního produktu z Vysočiny, uvádím pro představu. Loga jednotlivých krajů jsou odlišná, avšak ve stejném stylu.
Obrázek 10: Logo Vysočina regionální produkt (Zdroj: www.regionalni-znacky.cz) Na území České republiky působí i další značky, které realizují značení produktů na stejném principu, nejsou však členy Asociace regionálních značek. Je to například značka Tradice Bílých Karpat nebo Regionální produkt Český ráj. [12] Můţete se setkat také se značkou ECEAT QUALITY LABEL, jedná se o mezinárodní značku pro podniky cestovního ruchu s přínosem pro udrţitelný rozvoj. Hodnocená 31
zařízení musí splnit kritéria, jako je například ekologické hospodaření, poskytování „eko“ informací hostům, způsob nakládání s vodou, energiemi a odpady atd. [13] ECEAT neboli Evropské centrum pro ekoagroturistiku je česká nevládní nezisková organizace sdruţující odborníky specializující se na šetrný cestovní ruch. Je členem ECEAT International a Svazu podnikatelů ČR, zmiňuje Pachrová (2011). ECEAT International vznikl v Nizozemí roku 1993, v Česku byl oficiálně zaloţen v roce 1994. V 90. letech 20. století byl ECEAT jedinou organizací v České republice zabývající se agroturistikou a ekoagroturistikou. [13] Jeho posláním, jak píše Pourová (2002), je prostřednictvím šetrné venkovské turistiky podporovat trvalý rozvoj venkova, iniciovat nové pracovní příleţitosti a přispět k rozvoji odborných znalostí a schopností, zabezpečit systém kontroly kvality sluţeb ve venkovské turistice a jejich jednotnou certifikaci. Ve spolupráci s partnery provozuje ECEAT mezinárodní marketingový systém Green Holidays, česky Zelené prázdniny. Spolupracují s podniky zabývajícími se udrţitelným cestovním ruchem a splňujícími přísná kritéria ekocertifikací, jako jsou ekokempy, chaty a chalupy, pensiony, ale i ekohotely. [14]
Obrázek 11: Logo Zelené prázdniny (Zdroj: www.greenholidays.travel) Dalším projektem Evropského centra pro ekoagroturistiku jsou Stezky dědictví. Jedná se o dlouhodobý projekt rozvoje regionální gastronomie, který si klade za cíl zprostředkovat domácím i zahraničním návštěvníkům ty nejlepší gastronomické záţitky. Na svých webových stránkách představuje Průvodce dobrými restauracemi, kde si můţete vyhledat restauraci podle mnoha kritérií, například podle města, jídla, šéfkuchaře. [15]
Obrázek 12: Logo Stezky dědictví (Zdroj: www.stezky-dedictvi.cz) 32
Další organizace, které se zabývají ekocertifikací, propagací ekoproduktů nebo ekologicky šetrného ţivotního stylu jsou například PRO-BIO Svaz ekologických zemědělců, Liga ekologických alternativ nebo Český ekologický ústav. Zajímavá je celosvětová výměnná síť WWOOF (World Wide Opportunity on Organic Farm), tedy Celosvětové příleţitosti na ekologických farmách. Jedná se o dobrovolnictví na ekologických farmách, kdy dobrovolník na základě domluvy pracuje na farmě, za svou práci dostane ubytování a stravu, ale také mnoho praktických zkušeností o ekologickém hospodaření, seznámí se s dalšími lidmi z ekologického hnutí a pozná i jiné kultury. Dobrovolník si vybírá ze seznamu farem, který publikuje příslušná národní organizace WWOOF. [16]
2.2.4 Chataření a chalupaření Chataření a chalupaření je další formou venkovského cestovního ruchu, Vaněček (1997) a Pourová (2002) je také označují jako „cestovní ruch mimo veřejné formy“, a to proto, ţe účastníci vyuţívají soukromá rekreační zařízení místo veřejných. Tato zařízení však plní rekreační funkci a umoţňují účastníkům účelné vyuţití volného času, proto jsou pobyty chatařů a chalupářů povaţovány za rovnocennou formu venkovského turismu. První chatové osady vznikaly jiţ ve 20. letech 20. století v okolí Prahy. V blízkosti řek Vltavy, Berounky a Sázavy je stavěli trampové, píše Hurikán (1990). Téměř ve stejné době se vlastnictví chat stalo výsadou nejvyšších společenských vrstev, jak uvádí Librová (1988), kteří si své rekreační domy a vily stavěli v blízkosti velkých měst na dopravně dobře dostupných lokalitách. Obliba chataření se velmi rozšířila po druhé světové válce, a to i mezi další sociální vrstvy obyvatel. Chalupaření je podle Librové (1988) mladší rekreační aktivitou neţ chataření a jeho rozmach nastal v 60. letech 20. století. Jako důvody velkého rozvoje chataření a chalupaření v České republice uvádí Librová (1988), Vaněček (1997) a Pourová (2002) omezené moţnosti občanů vycestovat do zahraničí, nedostatečné nabídky podnikové rekreace, stěhování vesnického obyvatelstva do měst a tedy uvolňování venkovských domů a jejich nízká prodejní cena. Dále také nízká cena půdy na výstavbu nových chat.
33
Chataření a Chalupaření není povaţováno za zcela šetrnou formu cestovního ruchu. Zejména v případě chataření, kdy masově vznikající chatové kolonie narušují přirozené přírodní prostředí a někdy vysloveně hyzdí krajinu. Někteří chataři stále nemají dokonale vyřešené hospodářství s odpadními vodami a způsobují znečištění okolní přírody, píše Smejkalová (2010). Mnoho lidí nevidí mezi chatařením a chalupařením rozdíl, tyto pojmy důsledně rozlišují hlavně samotní chataři a chalupáři. Rozdíly mezi nimi hezky popisuje Librová (1988). Chataření má podle ní výrazně rodinný charakter, pro děti z města je to dobrá příleţitost seznámit se s venkovem a přírodou. Chaty se nacházejí převáţně v chatových koloniích a jejich rozptýlená výstavby bývá obcemi regulována, coţ je příznivé z hlediska ochrany krajiny. Chatové kolonie definuje Librová (2002) jako umělé nakupení staveb a lidí bez přirozených sousedských vazeb. K chatám většinou patří pouze malá zahradní parcela, kde jsou omezené moţnosti dalšího stavění a vylepšování, coţ na rozdíl od chalupářů dává chatařům relativně mnoho volného času k odpočinku, sportu, dalším zálibám a věnování se dětem. Oproti tomu chalupáře popisuje Librová (1988) jako převáţně starší lidi, kteří by se rádi v důchodovém věku na svou chalupu přestěhovali. Chalupářství je spojeno s manuálními aktivitami, chalupář se těší na konec pracovního týdne, kdy můţe odjet na venkov, aby tam stavěl, truhlařil, natíral a jinak zdokonaloval chalupu a sedlačil. Chalupáři udrţují dobré sousedské vztahy s místním obyvatelstvem a rádi se účastní tradičních slavností, hodů, zabíjaček atd. a do jisté míry se stává členem venkovské pospolitosti. V České republice je stále zájem o pronájem chat, a to i od zahraničních turistů, zmiňuje Smejkalová (2010). Také uvádí, ţe se v poslední době rozmáhají nové formy chataření ve stabilně zaparkovaných karavanech a maringotkách, většinou na pronajatých pozemcích v blízkosti přehrad a rybníků ve vazbě na sportovní rybaření. Roste zájem i o chalupaření, staví se nové rekreační objekty převáţné v horských oblastech. Smejkalová (2010) ale píše, ţe se podoba chalupářství postupně mění a Češi dávají často přednost relaxaci místo „dřiny“ na domě a zahradě. Do popředí se dostává snaha o zdravý ţivotní styl, aktivní trávení volného času, sport a wellness.
34
Praktická část 3 Agroturistika v kraji Vysočina V praktické části své bakalářské práce jsem vypracovala seznam agrofarem sídlících v kraji Vysočina a poskytuji k nim zajímavé informace. Dále jsem zpracovala výzkum formou dotazníkového šetření o povědomosti lidí o agroturistice.
3.1 Agrofarmy na Vysočině Cílem této kapitoly je zjistit aktuální nabídku agroturistiky v kraji Vysočina a poskytnout případným zájemcům o agroturistiku seznam zařízení zabývajících se touto formou cestovního ruchu. U vybraných farem jsem se snaţila zdůraznit aktivity nebo sluţby, kterými vynikají nad ostatními. Vybrala jsem taková zařízení, která splňují definici agroturistiky, tedy taková, která se zabývají zemědělskou činností, chovají nejrůznější zvířata, vyrábějí vlastní produkty nebo se věnují řemeslům a zároveň poskytují ubytování pro hosty. Do svého seznamu jsem zařadila také ekologicky hospodařící farmy a statky, které se nezabývají přímo zemědělskou činností, ale pěstují koně a další zvířata, vyrábějí domácí produkty a poskytují ubytování. Na venkově v kraji Vysočina se samozřejmě nachází mnohem více moţností ubytování, ať uţ v soukromí nebo v malých penzionech, tato zařízení se ale nevěnují zemědělské činnosti a nepovaţujeme je za agroturistická ubytovací zařízení. Také se zde nachází mnoho dalších rančů, které nabízí lekce jezdectví, vyjíţďky, někdy i hipoterapii, ale neposkytují svým hostům ubytování. Zájemci o venkovskou turistiku mohou místo své další dovolené, agrofarmu, penzion nebo jezdecký klub najít třeba na internetových stránkách www.prazdninynavenkove.cz nebo www.ubytovaninafarme.cz, kde jsou k nalezení i všechny následující vybrané farmy.
35
Selské stavení, Jimramovské Pavlovice Částečné zrekonstruovaná zemědělská usedlost z roku 1886 nabízí ubytování ve čtyřech krásných plně vybavených apartmánech s celkovou kapacitou 23 osob. K dispozici je vlastní kuchyňka nebo moţnost stravovaní v nedaleké restauraci. Na této ekologické farmě chovají koně a další domácí a hospodářská zvířata. Farma nabízí ochutnávky medu, medoviny, ovčích a kozích sýrů a jehněčího masa. Hosté mohou také navštívit vinný sklípek. Tato farma je výjimečná tím, ţe se přímo v jejích prostorách nachází kovárna, ve které si mohou hosté pod vedením farmáře vyzkoušet práci a také keramická dílna. Dále je zde moţnost zapůjčení sportovního vybavení, ochranných pomůcek pro jízdu na koni, grilu, společenských her a samozřejmě je zde k dispozici zahrada s venkovním posezením a s hřištěm pro děti. [17]
Obrázek 13: Apartmán Na sýpce (Zdroj: www.selskestaveni.cz) Chadimův mlýn, Horní Dubenky Rodinná ekofarma Chadimův mlýn má také širokou nabídku. Ubytování, které je certifikováno společností ECEAT a Svazem venkovské turistiky, nabízí ve třech pokojích se společnou kuchyňkou, jídelnou a společenskou místností. Ubytováni můţete být také v kempu ve vlastním stanu nebo karavanu. Biofarma se zabývá chovem skotu, její prohlídku je nutné si předem domluvit. Hosté zde mohou vidět krmení krav, značkování telat nebo třeba přehánění dobytka. Součástí mlýna je také mlynářské muzeum, kde se dozvíte o historii mlýna i samotného mlynářského řemesla a uvidíte mlynářské stroje, mlecí kameny a náhon. Prohlídky muzea se konají od května do září. Prostor bývalé sýpky je moţné si pronajmout pro firemní akce nebo rodinné oslavy. [18]
36
Obrázek 14: Chadimův mlýn (Zdroj: www.chadimmlyn.cz) Turistatek Javořice, Lhotka u Telče Turistatek Javořice je členem profesního sdruţení Svaz venkovské turistiky. Rozsáhlá rodinná zemědělská usedlost nabízí více druhů ubytování a mnoţství aktivit. K dispozici je sedm pokojů s vlastním příslušenstvím, chata a zahrada slouţící jako kemp. Nabízena je snídaně z vlastních produktů, po dohodě lze objednat polopenzi i plnou penzi. Je moţné si prohlédnout ekologickou farmu a zakoupit bioprodukty. Na této farmě chovají ovce, včely a další domácí zvířata. Je moţné zakoupit i výrobky z ovčí vlny. S majiteli lze dohodnout moţnost rybolovu i lovu zvěře i účast na honu. Okolí statku je vhodné pro turistiku, koupání, běţkové lyţování, nachází se zde i lyţařský vlek. Majitelé statku lákají také na moţnost lukostřelby a střelby ze vzduchovky, vlastní fotbalové hřiště a pískové hřiště vhodné na volejbal a nohejbal. Přímo na statku se od roku 2013 nachází lanový park s devíti překáţkami. Majitel statku také za podpory Evropské unie vytvořil poznávací stezku okolo vesnice Lhotky, její součástí jsou informační panely, kde se turisté dozví zajímavosti z chovu ovcí a včel, o ochraně přírody a o místních přírodních památkách. [19]
Obrázek 15: Rybník Servác (Zdroj: www.javorice.cz) 37
Hospodářský dvůr Bohuslavice, Bohuslavice u Telče Hospodářský dvůr Bohuslavice nabízí ubytování v pokojích s příslušenstvím. Součástí areálu je stylová restaurace s krbem a nabídkou místních specialit. Nachází se zde i vybavený konferenční sál. Hospodářský dvůr funguje jako ekologická farma, pěstují ovoce a obilí v biokvalitě, chovají koně, ovce, kozy, krávy, prasata, drůbeţ a další zvířata. Jezdecké centrum v areálu nabízí výcvik jízdy na koni, vyjíţďky do terénu, vyjíţďky v kočáře, ustájení cizích koní, ale i tréninky na závody. Další částí areálu je pěstitelská pálenice, která poskytuje exkurze s ochutnávkami. Hosté mají i moţnost rybolovu a zapůjčení udic. [20]
Obrázek 16: Ochutnávka v pálenici (Zdroj: www.hospodarskydvur.cz) Agroekofarma Kadeřávek, Věcov Tato ekologická farma poskytuje ubytování v soukromí a agroturistiku jiţ od roku 1992. Ubytování je moţné ve čtyřech apartmánech v penzionu Kadeřávek nebo v samostatné chalupě U Potoka, kde se nachází další čtyři apartmány. Farma je velmi vhodná pro dovolenou s dětmi, hostitelé rádi zapůjčí dětskou postýlku i další vybavení, hračky, koloběţky, společenské hry i sportovní pomůcky. Farma hospodaří ekologicky od roku 1997, zabývá se chovem ovcí, koz, včel a dalších zvířat. Své produkty, jako je bio jehněčí a skopové maso, kozí a ovčí sýry, vyčiněné kůţe, med, medovinu atd. nabízí k prodeji a svým hostům i k ochutnání. Dále nabízí poctivé domácí buchty, marcipán z místní výrobny a vína z jiţní Moravy. Hosté se samozřejmě mohou zúčastnit exkurze na farmě a zkusit se zapojit do zemědělských prací. Projíţďky na koních zajistí 38
Kadeřávkovi v nedaleké sousední farmě na Kuklíku. Okolí farmy je vhodné pro cykloturistiku, běţecké lyţování a nachází se zde i sjezdovky. Na farmě se pravidelně konají různé kurzy, například psychologický, sebepoznání, zdravého ţivotního stylu, Tai-Ji, ale i kurz stříhání ovcí nebo spřádání vlny. [21]
Obrázek 17: Penzion Kadeřávek (Zdroj: www.chalupa-vysocina.cz) Ekofarma Ctiboř, Častrov Ekofarma Ctiboř se zabývá pěstováním a prodejem biozeleniny. V penzionu nabízí ubytování ve třech pokojích s kapacitou deset lůţek. Pokoje jsou zařízeny podle principů Feng-shui, pouţívané textilie jsou v biokvalitě a nábytek většinou ručně vyrobený. Hosté mají moţnost se zapojit do chodu farmy, naučit se pěstovat biozeleninu a ţít zdravým způsobem ţivota. Vzniká zde expozice s názvem „Od semínka k plátnu“ zaměřená na pěstování a zpracování lnu. Ekofarma je zapojena i do systému WWOOF. Dobrovolníkům poskytují za pomoc s pracemi na farmě ubytování a stravu. [22]
Obrázek 18: Práce na poli (Zdroj: www.ekofarma-ctibor.cz)
39
Agrofarma Lovětín, Lovětín, Batelov Rodinná farma Lovětín nabízí ubytování v jednom pokoji s vlastní kuchyňkou a sociálním zařízení, ve dvou pokojích se společným sociálním zařízení a kuchyňkou a také v malém kempu. K návštěvě zvou celoročně. Hosté mohou pozorovat mláďata zvířat, přihlíţet při stáčení medu, ochutnávat vypěstované ovoce a zeleninu, zapojit se do prací na farmě, které se majitelé snaţí provozovat „ručně postaru podle tradic“. K dispozici je místní tenisový kurt, dětské kánoe nebo nedaleké lyţařské vleky. [23]
Obrázek 19: Ovce s kůzlaty (Zdroj: www.agrofarma.unas.cz) Agroprivát Novotný, Stranná u Telče V tomto selském stavení chovají majitelé hlavně hovězí dobytek a ovce, ale i včely. Hostům nabízí k ochutnání domácí med, mléko, tvaroh, vajíčka a jehněčí maso. Ubytování poskytují v krásných apartmánech s vlastním sociálním zařízením a kuchyňkou. Ve volném čase mohou hosté vyuţít saunu a venkovní posezení s grilem. Okolí je vhodné pro turistiku, koupání, v zimě běţkování i bruslení na rybníce. Lze zajistit vyjíţďky na koni. Nedaleko se nachází aquapark, golfové hřiště, půjčovna čtyřkolek, bowling. [24]
40
Obrázek 20: Bruslení na rybníce (Zdroj: www.agroprivat.cz) Mezi další farmy poskytující agroturistiku patří například ekofarma Křišťan a spol. v Milotičkách, Penzion Myslov v Myslově u Nové Cerekve, Dvůr v Borovné u Telče, který se zaměřuje na chov prasat a slepic, dále farma U Zoubků v Kozlově u Velkého Meziříčí, která chová drůbeţ a ovce, farma Kovář v Novém Rychnově se zabývá chovem dobytka, pěstováním brambor a obilí. Dále je moţné se ubytovat na statku Bezděčín u Batelova nebo na farmě u Vojtků v Křiţánkách, na které chovají koně, ovce a kozy. Ekofarma Baucis v Lesoňovicích u Bystřice nad Pernštejnem pěstuje biozeleninu a obiloviny. Je zapojena do systému WWOOF, ubytování poskytuje pomocníkům v jednoduché chaloupce a v kempu s vlastními stany. Chovem koní se také zabývá farma Onšovice, Dehtáře, zemědělská usedlost Samota Vlčí Hory u Humpolce, která chová i dobytek, rodinné relaxační centrum Tříletý mlýn (Ranč Vlčí údolí) v Kdousově u Jemnice a ranč Pod Jasany ve Vlkově, kde se zaměřují na chov koní plemene paint horse. Následující farmy neposkytují ubytování, nabízí však zajímavé exkurze, a proto bych je ráda zmínila. Statek u Pipků tzv. Dýňový svět v Nové Vsi u Leštiny u Golčova Jeníkova je farma zaměřená na pěstování dýní, obilí, chov ovcí a prodej medu. Farma bývá přístupná od září do listopadu a nabízí asi 50 druhů dýní na vaření i dekoraci, prohlídku farmy a „agroatrakce“ pro děti jako skákací hrad z balíků slámy. [25]
41
Obrázek 21: Dýňový svět (Zdroj: www.dynovysvet.cz) Biofarma DoRa s.r.o. v Ratibořicích u Jaroměřic nad Rokytnou nabízí exkurze v certifikované ekologické farmě zaměřené na chov koz. Farma je otevřena kaţdou sobotu od 14 do 17 hodin, skupiny si musí prohlídku předem domluvit. S podporou Evropské unie vystavěli na farmě nové agrocentrum, které slouţí pro potřeby exkurzí, ale i pro firemní akce. [26]
Obrázek 22: Kozy z biofarmy (Zdroj: www.kozimleko.cz) Další biofarmou nabízející exkurze je biofarma Sasov u Jihlavy, která chová skot, prasata a pěstuje brambory, řepku a další plodiny. Exkurze zahrnující i ochutnávky je nutné si předem objednat. Součástí biofarmy jsou i stáje, ve kterých lze domluvit i hipoterapii. [27]
42
3.2 Dotazníkové šetření V této kapitole se budu zabývat vyhodnocením výzkumu s názvem Agroturistika v kraji Vysočina. Cílem výzkumu bylo zjistit povědomí respondentů o existenci agroturistiky a agrofarem v kraji Vysočina i mimo něj. Dále jsem také zjišťovala zájem respondentů zúčastnit se této formy cestovního ruchu a detaily jejich případného pobytu. Výzkum byl proveden formou dotazníkového šetření. Dotazník obsahoval celkem sedmnáct otázek, z nichţ poslední čtyři otázky byly identifikačního rázu. Ve svém dotazníku jsem pouţila otázky uzavřené, otevřené a filtrační. Odpovědi na otevřené otázky byly nepovinné. Respondenti byli vybráni náhodným výběrem a nebyli ničím podmíněni. Dotazníky byly v měsících červen a srpen roku 2013 k dispozici v Turistickém informačním centru ve Velkém Meziříčí. Další respondenty jsem získala umístěním dotazníku na internet a rozesílám e-mailů. Na webu vyplnto.cz probíhal výzkum od 7. do 21. října 2013. Celkem jsem získala 202 respondentů. Dotazníky jsem zpracovávala v programech Microsoft Word a Microsoft Excel. Otázka č. 1: Před tím, než jste si přečetl/a úvod mého dotazníku, setkal/a jste se již s pojmem agroturistika? Povinná otázka, respondent musel zvolit jednu z nabízených možností. Počet
Procento
ano
153
76%
ne
49
24%
Celkem
202
100%
Tabulka 6: Otázka č. 1 (Zdroj: Vlastní)
43
Před tím, než jste si přečetl/a úvod mého dotazníku, setkal/a jste se již s pojmem agroturistika? ano
24%
ne
76%
Graf 1: Otázka č. 1 (Zdroj: Vlastní) Mnoţství kladných odpovědí na první otázku mě celkem překvapilo. Domnívala jsem se, ţe pojem agroturistika bude znát méně lidí. 153 lidí (76%) z 202, tedy více neţ tři čtvrtiny, odpovědělo kladně, a to, ţe se jiţ dříve s pojmem agroturistika setkali. Pouze 49 lidí z 202 (24%) vidělo pojem agroturistika poprvé. Můţeme tedy tvrdit, ţe pojem agroturistika je v České republice jiţ zaţitý termín. Otázka č. 2: Zúčastnil/a jste se někdy této formy cestovního ruchu? Povinná otázka, respondent musel zvolit jednu z nabízených možností. Filtrační otázka. Pokud respondent zvolil odpověď a), b) nebo c), pokračoval dále otázkou č. 3. Pokud respondent zvolil odpověď d), přešel na otázku č. 9. Počet
Procento
26
13%
dovolené jiţ nezopakuji
11
5%
ne, ale láká mě to
107
53%
ne a neláká mě to
58
29%
Celkem
202
100%
ano a zúčastním se znovu ano,
ale
tuto
formu
Tabulka 7: Otázka č. 2 (Zdroj: Vlastní)
44
Zúčastnil/a jste se někdy této formy cestovního ruchu?
29%
13%
5%
ano a zúčastním se znovu ano, ale tuto formu dovolené jiţ nezopakuji ne, ale láká mě to
53%
ne a neláká mě to
Graf 2: Otázka č. 2 (Zdroj: Vlastní) Z odpovědí na tuto otázku vidíme, ţe se agroturistiky zúčastnilo 37 lidí, tedy 18%, z celkových 202 respondentů. 26 respondentů (13%) uvedlo, ţe by chtěli tuto formu cestovního ruchu v budoucnu zopakovat a 11 lidí (5%) znovu agroturistiku nepodniknou. Podíl nespokojených agroturistů proti těm spokojeným je celkem vysoký a můţeme z něj odvodit, ţe by poskytovatelé agroturistiky měli své sluţby vylepšit. V grafu vidíme velký podíl respondentů, kteří agroturistiku dosud nevyzkoušeli, ale měli by o ni zájem. Existuje zde tedy mnoho potenciálních zákazníků, které by mohli poskytovatelé agroturistiky získat například zkvalitněním propagace své farmy. 58 lidí (29%) zvolilo poslední moţnost, ţe je agroturistika neláká. Do této skupiny respondentů patří jistě lidé, kteří upřednostňují dovolenou formou pobytu u moře nebo kulturně-poznávací zájezdy, ale také lidé, kteří mají příbuzné na vesnici a aktivity typické pro agroturistiku třeba běţně vykonávají nebo pro ně nejsou úplně neznámé. Respondenti, kteří zvolili moţnost d) ne a neláká mě to, přešli na otázku č. 9. Na otázky č. 3 – 8 tedy odpovídalo pouze 144 respondentů.
45
Otázka č. 3: Dovolenou na farmě jste podnikl/a nebo chcete podniknout: Povinná otázka, respondent mohl zvolit více odpovědí. Počet
Procento
s rodinou (přítel/manţel a děti)
64
35%
s partnerem (bez dětí)
59
32%
s přáteli
45
24%
s rodiči
17
9%
Celkem
185
100%
Tabulka 8: Otázka č. 3 (Zdroj: Vlastní)
Dovolenou na farmě jste podnikl/a nebo chcete podniknout: 9% 35% 24%
s rodinou (přítel/manţel a děti) s partnerem (bez dětí) s přáteli
32%
s rodiči
Graf 3: Otázka č. 3 (Zdroj: Vlastní) Na tuto otázku uţ odpovídalo pouze 144 respondentů, a to ti, kteří se jiţ agroturistiky zúčastnili nebo o ni mají zájem. Respondenti mohli zvolit více odpovědí. Největší zájem o agroturistiku mají rodiny s dětmi, coţ jsem předpokládala. Tuto moţnost zvolili respondenti v 64 případech (35%). Poskytovatelé agroturistiky se většinou na tento segment trhu zaměřují a přizpůsobují mu svou nabídku. Moţnost zúčastnit se agroturistické dovolené s partnerem zvolili respondenti 59 krát. Lze předpokládat, ţe tuto skupinu lidí láká především moţnost aktivního odpočinku v přírodě.
46
Méně lidí pak uvedlo, ţe by na farmu vyrazilo s přáteli, a to ve 45 případech (24%) a dovolenou s rodiči uvedli 17 krát (9%). Otázka č. 4: Jaký typ ubytování jste nebo byste při agroturistice upřednostnil/a? Povinná otázka, respondent mohl zvolit více odpovědí. Počet
Procento
přímo na rodinné farmě
136
48%
oddělené ubytování - penzion
49
17%
ve stanu
31
11%
v chatce
30
10%
ve stodole na seně
16
6%
pod širákem
12
4%
oddělené ubytování - hotel
8
3%
v karavanu
2
1%
284
100%
Celkem
Tabulka 9: Otázka č. 4 (zdroj: Vlastní)
Jaký typ ubytování jste nebo byste při agroturistice upřednostnil/a? 6%
4% 3%
1%
přímo na rodinné farmě oddělené ubytování - penzion
10%
48%
ve stanu v chatce
11%
ve stodole na seně 17%
pod širákem oddělené ubytování - hotel v karavanu
Graf 4: Otázka č. 4 (Zdroj: Vlastní) V této otázce mohli respondenti zvolit více odpovědí, a to proto, ţe jsem předpokládala, ţe by si návštěvníci farmy mohli rádi vyzkoušet různé moţnosti přespání třeba jen na jednu noc. Tento předpoklad se mi potvrdil. 47
Nejvíce by se respondentům zamlouvalo ubytování přímo na rodinné farmě, takto odpověděli 136 krát (48%). Ubytování přímo na farmě je pro agroturistiku charakteristické, vyznačuje se právě rodinnou atmosférou, blízkým vztahem hostitelů k hostům, individuálním přístupem a zapojením návštěvníků do běţného ţivota na farmě. Druhou nejčastější moţností ubytování by podle mých respondentů bylo oddělené ubytování v penzionu, tuto moţnost zvolili 49 krát (17%). Tito účastníci cestovního ruchu by tedy při své dovolené preferovali větší soukromí. Naopak oddělené ubytování v hotelu zvolili lidé pouze v osmi případech (3%). Můţeme z toho vyvodit, ţe pouze málo lidí, které zajímá agroturistická dovolená, preferují ubytování vyššího standardu. Další moţnosti odpovědí jsem zahrnula pro zajímavost a překvapil mě vysoký zájem o ně. Pobyt ve stanu by si respondenti chtěli vyzkoušet ve 31 případech (11%), 30 krát (10%) uvedli pobyt v chatce. 16 lidí (6%) uvedlo, ţe by si rádi vyzkoušeli přespat ve stodole na seně a 12 lidí (4%) láká noc pod širákem. Tyto moţnosti by byly zajímavé nejen pro děti a jako doplňkovou formu ubytování, třeba jen na jednu noc na zkoušku, by je mohli poskytovatelé agroturistiky svým hostům umoţnit. 2 lidé (1%) pak také uvedli ubytování v karavanu, tito lidé můţou vlastnit svůj karavan a farmář by jim měl zajistit prostor na zaparkování. Otázka č. 5: Jaký typ stravování jste nebo byste při agroturistice upřednostnil/a? Povinná otázka, respondent musel zvolit jednu z nabízených možností. Počet
Procento
jídlo připravené na farmě
109
76%
vlastní kuchyňka
27
19%
restaurace
8
5%
144
100%
Celkem
Tabulka 10: Otázka č. 5 (Zdroj: Vlastní)
48
Jaký typ stravování jste nebo byste při agroturistice upřednostnil/a? 5%
jídlo připravené na farmě
19%
vlastní kuchyňka restaurace 76%
Graf 5: Otázka č. 5 (Zdroj: Vlastní) V této otázce respondenti dali jasně najevo svůj poţadavek stravovat se přímo na farmě, tuto moţnost zvolilo více neţ tři čtvrtiny lidí, tedy 109 (76%). Pro provozovatele farmy to znamená větší finanční i časovou investici zajistit pro své hosty stravování. Mohou se objevit problémy se stravováním, pokud mají hosté alergii na nějaké jídlo nebo speciální diety kvůli svému zdraví. Pro hosty je ale tato forma stravování velmi lákavá, v mnoha případech hostitel nabízí své vlastní výrobky na ochutnání a dále z nich připravuje jídla. Hosté mívají také zájem o regionální speciality. Jelikoţ na můj dotazník odpovídaly převáţně ţeny, můţeme předpokládat, ţe právě ony volily tuto odpověď a na dovolené by si chtěly, co nejvíce odpočinou a ne trávit čas přípravou jídla pro svou rodinu. 27 lidí by ale preferovalo mít k dispozici vlastní kuchyňku, mohou to být hosté, kteří raději preferují soukromí, nebo právě alergici a lidé nemocní, kteří mají zkušenosti s problémy se stravováním, takţe by si raději vařili sami. Pokud se ale farma nachází na samotě nebo v malé vesničce, můţe nastat problém s nákupem surovin. Podobné je to i s moţností stravování v restauraci, která je spíš doplňková a zvolilo ji pouze 8 respondentů (5%), ne ve všech vesnicích se totiţ nachází restaurace nebo alespoň hostinec, kde by vařili dobré jídlo.
49
Otázka č. 6: Které s následujících aktivit byste při pobytu na farmě podnikl/a? Povinná otázka, respondent mohl zvolit více odpovědí Počet
Procento
výrobků
119
17%
turistika
92
13%
ukázky a moţnost vyzkoušení lidových řemesel
83
12%
pomoc při zemědělských pracích
81
12%
hipoturistika, péče o koně a výuka jízdy na koni
76
11%
poznávání tradic a účast na lidových slavnostech
72
11%
sportovní aktivity
72
11%
poznávání přírodních a kulturních památek
34
5%
péče o domácí zvířata
31
5%
rybaření, myslivost
21
3%
Celkem
681
100%
výroba a ochutnávky tradičních farmářských
Tabulka 11: Otázka č. 6 (Zdroj: Vlastní)
Které s následujících aktivit byste při pobytu na farmě podnikl/a? výroba a ochutnávky tradičních farmářských výrobků 5% 5% 3%
turistika 17%
ukázky a moţnost vyzkoušení lidových řemesel
11% 13%
11%
12%
11% 12%
pomoc při zemědělských pracích hipoturistika, péče o koně a výuka jízdy na koni poznávání tradic a účast na lidových slavnostech sportovní aktivity poznávání přírodních a kulturních památek péče o domácí zvířata rybaření, myslivost
Graf 6: Otázka č. 6 (Zdroj: Vlastní)
50
U této otázky mohli respondenti zvolit více odpovědí, kaţdý respondent zvolil průměrně 4,73 odpovědi. Z toho vyplývá, ţe mají zájem o více různých aktivit, které by měli poskytovatelé agroturistiky nabízet. Počty odpovědí jsou celkem vyrovnané. Nejčastěji lidé volili moţnost výroby a ochutnávek tradičních farmářských výrobků, tuto moţnost zvolili 119 krát (17%). Menší, ale stále vysoký je zájem o turistiku, o kterou má zájem 92 lidí (13%), ukázky a moţnost vyzkoušení lidových řemesel zvolilo 83 lidí (12%) a 81 respondentů (12%) uvedlo pomoc při zemědělských pracích. 76 respondentů (11%) pak zvolilo hipoturistiku, péči o koně a výuku jízdy na koni, o kterou jsem očekávala niţší zájem. 72 respondentů (11%) dále uvedlo zájem o poznávání tradic a účast na lidových slavnostech a stejný zájem byl i o sportovní aktivity. Myslela jsem si, ţe o sportovní aktivity bude vyšší zájem. Stejně tak o poznávání přírodních a kulturních památek neprojevili zájemci o agroturistiku velký zájem, tuto moţnost uvedlo pouze 34 lidí (5%). 31 lidí (5%) zvolilo péči o domácí zvířata a pouze 21 respondentů (3%) by mělo zájem o myslivost a rybaření. Jelikoţ je zájem účastníků agroturistiky takto rozptýlený, musí poskytovatelé zajistit více doprovodných aktivit. Bylo by pro ně velmi finančně náročné všechny tyto aktivity zajišťovat sami, proto je pro ně vhodné spolupracovat se svými sousedy, vlastníky řemeslných dílen, jezdeckými kluby atd. Otázka č. 7: Upřednostnil/a byste farmu, která se zabývá ekologickým zemědělstvím, před farmou „tradiční“? Povinná otázka, respondent musel zvolit jednu z nabízených možností. Počet
Procento
ano
87
60%
ne
18
13%
nezáleţí mi na tom
39
27%
Celkem
144
100%
Tabulka 12: Otázka č. 7 (Zdroj: Vlastní)
51
Upřednostnil/a byste farmu, která se zabývá ekologickým zemědělstvím, před farmou „tradiční“? ano
27%
ne 13%
60%
nezáleţí mi na tom
Graf 7: Otázka č. 7 (Zdroj: Vlastní) Více neţ polovina respondentů uvedla, ţe by upřednostnili ekologicky hospodařící farmu. Tuto moţnost zvolilo 87 lidí (60%). Tato otázka souvisí také s otázkou č. 5: Jaký typ stravování jste nebo byste při agroturistice upřednostnil/a? a ukazuje nám, ţe zájem o ekologii a ekologicky pěstované potraviny je celkem vysoký. Negativní odpověď v této otázce zvolilo pouze 18 respondentů (13%) a 39 lidem (27%) nezáleţí na tom, zda farma hospodaří ekologicky. Otázka č. 8: Kolik byste byl/a ochoten/a zaplatit za víkendový pobyt na farmě pro jednu osobu? Povinná otázka, respondent musel zvolit jednu z nabízených možností. Počet
Procento
do 1 500 Kč
45
31%
1500 – 3 000 Kč
80
56%
3 000 – 5 000 Kč
19
13%
více
0
0%
144
100%
Celkem
Tabulka 13: Otázka č. 8 (Zdroj: Vlastní)
52
Kolik byste byl/a ochoten/a zaplatit za víkendový pobyt na farmě pro jednu osobu? 0% do 1 500 Kč
13% 31%
1500 – 3 000 Kč 3 000 – 5 000 Kč více
56%
Graf 8: Otázka č. 8 (Zdroj: Vlastní) Z odpovědí na tuto otázku je patrné, ţe lidé, kteří mají zájem o agroturistiku, neočekávají velmi vysoký standard sluţeb a na svůj pobyt mají omezený rozpočet. Takto se respondenti projevili jiţ u otázky č. 4: Jaký typ ubytování jste nebo byste při agroturistice upřednostnil/a?, kdy moţnost ubytování v hotelu zvolily pouze 3% lidí. První moţnost, víkendový pobyt pro jednu osobu do 1 500 Kč, zvolilo 45 lidí z 144 (31%). Uváţíme-li, ţe víkendový pobyt zahrnuje dvě noci, cena za jednu noc tedy 750 Kč, a kdybychom dále zahrnuli stravování a ostatní sluţby, je tato cena velmi nízká. Druhou moţnost, kdy je cena pobytu mezi 1 500 a 3 000 Kč, zvolilo více lidí, a to 80 (56%). Ceny v tomto rozmezí by byly více odpovídající a přesná výše by závisela na standardu sluţeb a mnoţství doplňkových sluţeb. Cenu v rozmezí 3 000 – 5 000 Kč za víkendový pobyt pro jednu osobu by bylo ochotno zaplatit 19 respondentů ze 144 (13%) a poslední moţnost, cenu vyšší neţ 5 000 Kč, nezvolil nikdo. Pro poskytovatele agroturistiky z toho vyplývá, ţe nemá smysl budovat nadstandardní hotely a restaurace a je naopak vhodné zaměřit se na jednoduché ubytování, čistotu a kvalitní suroviny pro přípravu jídel.
53
Otázka č. 9: Myslíte si, že je tato forma dovolené dostatečně propagovaná? Povinná otázka, respondent musel zvolit jednu z nabízených možností. Počet
Procento
ano
23
12%
ne
138
68%
nevím
41
20%
Celkem
202
100%
Tabulka 14: Otázka č. 9 (Zdroj: Vlastní)
Myslíte si, že je tato forma dovolené dostatečně propagovaná? 20%
12%
ano ne nevím
68%
Graf 9: Otázka č. 9 (Zdroj: Vlastní) Na tuto a následující otázky odpovídali opět všichni respondenti, tedy 202 respondentů. 138 lidí (68%) si myslí, ţe agroturistika není dostatečně propagovaná, pouze 23 lidí (12%) uvedlo, ţe je dostatečně propagovaná a 41 lidí (20%) nevědělo. Je důleţité opět zdůraznit, ţe cílem propagace agroturistiky není masový zájem o ni. Agroturistická ubytovací zařízení mají pouze omezenou kapacitu a cílem farmářů je zajistit si stálou klientelu, která by jejich farmu navštěvovala pravidelně. K propagaci této formy cestovního ruchu výrazně přispívají jiţ zmíněné internetové vyhledávače www.prazdninynavenkove.cz a www.ubytovaninafarme.cz.
54
S touto otázkou souvisí otázka č. 1, která zjišťovala, zde respondenti znají pojem agroturistika a kladnou odpověď zvolilo aţ 76% lidí. Pojem agroturistika je tedy známý, problém nastává u následujících otázek č. 10 – 14, kdy se ptám, zda respondenti znají nějaké agrofarmy v blízkosti jejich bydliště a v kraji Vysočina, protoţe se ukázalo, ţe pouze málo lidí zná nějakou konkrétní agrofarmu a na nepovinné otázky odpovědělo velmi málo respondentů. Otázka č. 10: Znáte nějakou agrofarmu v blízkosti Vašeho bydliště? Nepovinná otázka. Na tuto otázku odpovídali pouze respondenti žijící mimo kraj Vysočina. Počet
Procento
ano
37
28%
ne
96
72%
Celkem
133
100%
Tabulka 15: Otázka č. 10 (Zdroj: Vlastní)
Znáte nějakou agrofarmu v blízkosti Vašeho bydliště? (Pokud bydlíte v kraji Vysočina, na tuto otázku neodpovídejte.) 28%
ano ne
72%
Graf 10: Otázka č. 10 (Zdroj: Vlastní) Tato otázka byla určená respondentům, jejichţ trvalé bydliště leţí mimo kraj Vysočina. Lidé ţijící v kraji Vysočina odpovídali aţ na otázku č. 12. Z otázky č. 17 vidíme, ţe bydliště v kraji Vysočina uvedlo 66 osob, na tuto otázku mělo tedy odpovídat 136 lidí. Ve skutečnosti mám ale jen 133 odpovědí, takţe někteří respondenti si asi otázku špatně 55
přečetli a jelikoţ byla nepovinná, tak na ni 3 lidé bydlící mimo kraj Vysočina neodpověděli. Z odpovědí ale vidíme velmi malou znalost agrofarem v okolí bydliště respondentů. Pouze 37 lidí (28%) z 133 respondentů uvedlo, ţe znají nějakou agrofarmu ve svém okolí. Toto malé číslo není způsobeno tím, ţe by tam snad ţádné agrofarmy nebyly, ale tím, ţe lidé o nich prostě neví. Opět můţeme tuto otázku srovnat s otázkou č. 1, ve které 76% respondentů uvedlo, ţe znají pojem agroturistika, konkrétní farmy však ani ve svém okolí lidé moc neznají. Otázka č. 11: Pokud jste na předchozí otázku odpověděl/a ano, vzpomenete si na její název, nebo kde se nachází? Nepovinná otázka. Počet
Procento
Ekofarma Rajnochovice, Zlínský kraj
1
11,1%
Hipocentrum Koryčany, Zlínský kraj
1
11,1%
Františkův dvůr, Moravskoslezský kraj
1
11,1%
Ranč U Kulhavé sovy, Moravskoslezský kraj
1
11,1%
Ranč Na Kačeně, Olomoucký kraj
1
11,1%
Ubytování U Broučků, Pardubický kraj
1
11,1%
Ranč Na Konci světa, Jihomoravský kraj
1
11,1%
Farma Zahradnice, Středočeský kraj
1
11,1%
Farma Košík, Středočeský kraj
1
11,1%
Celkem
9
100%
Tabulka 16: Otázka č. 11 (Zdroj: Vlastní) Z celkového počtu 37 respondentů, kteří v předchozí otázce uvedli, ţe znají nějakou farmu poskytující agroturistiku, pouze 9 lidí znalo název konkrétní farmy. V tabulce vidíme, ţe kaţdé zařízení bylo uvedeno právě jednou. Ukázalo se zde, ţe mnoho lidí nezná agrofarmy ani ve svém kraji v blízkosti svého bydliště. Poskytovatelé agroturistiky by tedy mohli vyrobit více poutačů, které by rozmístili v okolí a lákali například místní rodiny s dětmi na prohlídku své farmy.
56
Otázka č. 12: Znáte nějakou agrofarmu v kraji Vysočina? Povinná otázka, respondent musel zvolit jednu z nabízených možností. Počet
Procento
ano
43
21%
ne
159
79%
Celkem
202
100%
Tabulka 17: Otázka č. 12 (Zdroj: Vlastní)
Znáte nějakou agrofarmu v kraji Vysočina? 21%
ano ne
79%
Graf 11: Otázka č. 12 (Zdroj: Vlastní) Na tuto otázku odpovídali povinně všichni respondenti. Jelikoţ se praktická část mojí bakalářské práce týká agroturistiky na Vysočině, chtěla jsem zjistit povědomí všech respondentů o agrofarmách v tomto kraji. Počet kladných odpovědí je niţší neţ u otázky č. 10, zda respondenti znají nějaké agrofarmy v blízkosti jejich bydliště, toto sníţení se dalo očekávat. Kladně odpovědělo 43 lidí (21%), záporně 159 respondentů (79%). Jelikoţ na můj dotazník odpovídalo 66 lidí ţijících v kraji Vysočina a kladných odpovědí bylo pouze 43, vidíme, ţe ani všichni obyvatelé Vysočiny neznají místní agrofarmy.
57
Otázka č. 13: Pokud jste na předchozí otázku odpověděl/a ano, vzpomenete si na její název, nebo kde se nachází? Nepovinná otázka. Počet
Procento
Farma u Vojtků, Křiţánky
2
18,2%
Agrofarma Lovětín, Lovětín
2
18,2%
Agroekofarma Kadeřávek, Věcov
1
9,09%
Farma Kovář, Nový Rychnov
1
9,09%
Farma u Zoubků, Kozlov u Křiţanova
1
9,09%
Stáj Capriola, Vitice
1
9,09%
Ekofarma Baucis, Nová Cerekev
1
9,09%
Biofarma Sasov, Sasov u Jihlavy
1
9,09%
Biofarma DoRa s.r.o., Ratibořice
1
9,09%
Celkem
11
100%
Tabulka 18: Otázka č. 13 (Zdroj: Vlastní) Na předchozí otázku odpovědělo kladně 43 respondentů, z nich ale pouze 11 uvedlo název farmy. V tabulce vidíme, ţe si dva lidé vzpomněli na Farmu u Vojtků a Agrofarmu Lovětín. O téměř všech zařízeních uvedených v tabulce č. 18 se zmiňuji v předchozí části své bakalářské práce 3.1 Agrofarmy na Vysočině. Nezmiňuji se pouze o stáji Capriola, která nemá vlastní webové stránky, ale můţete ji nalézt na webu Prázdniny na venkově. Dále o biofarmě Sasov, která neposkytuje ubytování, ale pouze exkurze pro skupiny a také kozí biofarmě DoRa s.r.o., která je přístupná veřejnosti pouze v sobotu od 14 do 17 hodin a pro skupiny lze objednat exkurzi. V otázce č. 1 uvedlo 76% respondentů, ţe znají pojem agroturistika, v této otázce se ale projevilo, ţe si plně neuvědomují jeho význam, protoţe uváděli i farmy a zemědělská druţstva, která vůbec agroturistiku neprovozují. Čtyři respondenti uvedli farmu rodiny Němcovy, která je sice velmi známá prodejem svých výrobků, ale agroturistiku neprovozuje a neprovádí ani exkurze. Jeden respondent také uvedl ekocentrum
58
Chaloupky, které se zabývá environmentální výchovou a vzděláváním, není to ale agrofarma. Otázka č. 14: Uveďte Vaše pohlaví: Povinná otázka, respondent musel zvolit jednu z nabízených možností. Počet
Procento
muţ
58
29%
ţena
144
71%
Celkem
202
100%
Tabulka 19: Otázka č. 14 (Zdroj: Vlastní)
Uveďte Vaše pohlaví:
29%
muţ ţena
71%
Graf 12: Otázka č. 14 (Zdroj: Vlastní) Z grafu vidíme, ţe na můj dotazník odpovídalo více ţen neţ muţů, a to144 ţen (71%) a 58 muţů (29%). Můţu předpokládat, ţe muţe název mého dotazníku nezaujal natolik, aby strávili několik minut jeho vyplňováním. Moţná proto, ţe je agroturistika vhodná pro rodiny s dětmi, plánují tuto dovolenou spíš ţeny a toto téma je dokáţe více zaujmout.
59
Otázka č. 15: Uveďte Váš věk: Povinná otázka, respondent musel zvolit jednu z nabízených možností. Počet
Procento
5
30
19 – 35 let
123
61%
36 – 45 let
39
19%
46 – 60 let
26
13%
61 a více let
9
4%
202
100%
do 18 let
Celkem
Tabulka 20: Otázka č. 15 (Zdroj: Vlastní)
Uveďte Váš věk: 4%
3% do 18 let
13%
19 – 35 let
19%
36 – 45 let 61%
46 – 60 let 61 a více let
Graf 13: Otázka č. 15 (Zdroj: Vlastní) Nejvíce respondentů, kteří odpovídali na můj dotazník, bylo ve věku 19 – 35 let. Jsou to tedy především mladší lidé, kteří mají rádi aktivně strávenou dovolenou. Právě v této věkové skupině asi nejvíce převaţují lidé, kteří na můj dotazník odpovídali prostřednictvím internetu. Lidé z této věkové skupiny a následující věkové skupiny 36 – 45 let mají většinou malé děti, pro něţ tato forma trávení dovolené vhodná. Věková skupina 46 – 60 let zde má také velké zastoupení, pro ně je agroturistika vhodná z hlediska moţnosti trávení klidné dovolené v přírodě. Myslím si, ţe tyto lidi neláká přímo agroturistika, ale celkově jakákoliv forma venkovské turistiky. 60
Na můj dotazník odpovídaly nejméně věkové skupiny 61 a více let a mládeţ do 18 let. Vyjdeme-li z otázky č. 2, ve které 5% respondentů uvedlo, ţe se jiţ agroturistiky zúčastnili a chtějí ji zopakovat a 53% ji chtějí v budoucnu podniknout, můţeme říci, ţe se v budoucnu bude agroturistika rozvíjet a zájem o ni bude růst a rozšiřovat se i mezi starší generace. Otázka č. 16: Uveďte Vaše dosažené vzdělání: Povinná otázka, respondent musel zvolit jednu z nabízených možností. Počet
Procento
základní
4
2%
středoškolské
31
15%
středoškolské s maturitou
90
45%
vyšší odborné
23
11%
vysokoškolské
54
27%
Celkem
202
100%
Tabulka 21: Otázka č. 16 (Zdroj: Vlastní)
Uveďte Vaše dosažené vzdělání: 2% 27%
základní
15%
středoškolské středoškolské s maturitou
11% 45%
vyšší odborné vysokoškolské
Graf 14: Otázka č. 16 (Zdroj: Vlastní) Největší skupinou respondentů byli lidé s ukončeným středoškolským vzděláním s maturitou, 90 respondentů (45%), druhou nejpočetnější skupinou byli vysokoškolsky 61
vzdělaní lidé, 54 lidí (27%). 31 (15%) respondentů uvedlo středoškolské vzdělání bez maturity a 23 (11%) vyšší odborné vzdělání. Na můj dotazník odpověděli pouze 4 lidé (2%) se základním vzděláním. Je všeobecně známo, ţe větší zájem o ekologii a zdravější ţivotní styl mají spíše vzdělanější lidé. Otázka č. 17: Uveďte kraj, ve kterém bydlíte, případně jiný stát: Povinná otázka, respondent musel zvolit jednu z nabízených možností. Počet
Procento
Vysočina
66
33%
Olomoucký
42
21%
Jihomoravský
28
14%
Hl. město Praha
15
7%
Středočeský
14
7%
Zlínský
11
5%
Pardubický
8
4%
Moravskoslezský
7
3%
Jihočeský
4
2%
Královéhradecký
3
1%
Slovenská republika
2
1%
Liberecký
1
0,5%
Plzeňský
1
0,5%
Karlovarský
0
0%
Ústecký
0
0%
jiný stát
0
0%
Celkem
202
100%
Tabulka 22: Otázka č. 17 (Zdroj: Vlastní)
62
Uveďte kraj, ve kterém bydlíte, případně jiný stát: Vysočina 1% 2%
1%
Olomoucký
0,5% 0,5%
3%
0%
Jihomoravský
0%
Hl. město Praha
0%
Středočeský
4%
Zlínský
5% 7%
33%
Pardubický Moravskoslezský
7%
Jihočeský 14%
21%
Královéhradecký Slovenská republika Liberecký Plzeňský Karlovarský Ústecký jiný stát
Graf 15: Otázka č. 17 (Zdroj: Vlastní) Největší počet respondentů pocházel z kraje Vysočina, 66 lidí (33%), druhý nejvyšší z Olomouckého kraje, 42 (21%) a třetí nejvyšší počet z kraje Jihomoravského, 28 respondentů (14%). 15 lidí (7%) bydlí v Praze, 14 respondentů (7%) ve Středočeském kraji. Další vyšší čísla jsou z kraje Zlínského: 11 respondentů (5%), Pardubického: 8 (4%), Moravskoslezského: 7 (3%). Počty respondentů z dalších krajů jsou jiţ velmi nízké nebo ţádné. 2 respondenti pochází dokonce ze Slovenské republiky. Vysoké počty respondentů z moravských krajů jsou způsobeny tím, ţe jsem dotazník rozesílala své rodině a známým, já sama pocházím z Olomouckého kraje.
63
3.3 Shrnutí praktické části Z první kapitoly praktické části vidíme, ţe se na Vysočině v současné době nachází jiţ hodně agrofarem, z nichţ některé poskytují agroturistiku uţ více neţ dvacet let. Zájemci o dovolenou na venkově tedy mají z čeho vybírat. Jednotlivé farmy poskytují ubytování různých cenových kategorií a v mnoha případech nabízí konkrétní farma více druhů ubytování podle náročnosti hostů od formy penzionu po moţnost postavení stanu v malém kempu u stavení. Většina farem prošla rekonstrukcí a ubytovává návštěvníky v jednoduchých, ale stylových pokojích nebo apartmánech. Moţnosti stravování jsou různé, všechny farmy ale nabízí hostům ochutnávky a případně prodej svých produktů. Farmáři se snaţí hostům vyjít vstříc, umoţnit jim prohlídku farmy, seznámení s vesnickým ţivotem, stát se na čas součástí farmářovy rodiny. Mnoţství doplňkových aktivit je samozřejmostí, hostitelé půjčují sportovní vybavení, společenské hry nebo knihy. Často podnikají s hosty společné grilování na zahradě. Některé farmy ozvláštňují svou nabídku netradičními aktivitami jako je střelba ze vzduchovky, nebo pořádají kurzy pro hosty i veřejnost. Velkou výhodou je okouzlující příroda Vysočiny, která tvoří skvělou kulisu pro všechny druhy turistiky, jak letní, tak i zimní. Navíc se zde nachází mnoho krásných zřícenin, hradů, zámků, muzeí a dokonce tři památky UNESCO. Vysočina má tedy velmi vhodné podmínky pro agroturistiku a jistě se bude dále rozvíjet, coţ můţeme předpokládat i z výsledků výzkumu v druhé kapitole praktické části. Cílem dotazníkového šetření s názvem Agroturistika v kraji Vysočina bylo zjistit povědomí o této formě cestovního ruchu, a zda lidé znají konkrétní agrofarmy v blízkosti svého bydliště a také v kraji Vysočina. Dále jsem zjišťovala, jestli mají lidé vůbec zájem účastnit se takového dovolené a jaké aktivity spojené s agroturistikou by rádi podnikli. Respondenti zodpovídali můj dotazník v Turistickém informačním centru ve Velkém Meziříčí a také pomocí internetu. Celkově jsem získala 202 respondentů. Největší počet respondentů, a to 33%, pocházel z kraje Vysočina, 21% z kraje Olomouckého a 14% z kraje Jihomoravského. Dále byly zastoupeny všechny české kraje kromě 64
Karlovarského a Ústeckého. Dva respondenti pocházeli dokonce ze Slovenské republiky. Podle odpovědí na první otázku jsem usuzovala, ţe je agroturistika jiţ v České republice dobře zavedený pojem, protoţe 76% respondentů uvedlo, ţe jej uţ slyšelo, ale aţ z nepovinných otázek č. 11 a 13 vyšlo najevo, ţe si mnoho lidí neuvědomuje, co vlastně agroturistika je. V těchto otázkách totiţ zmiňovali jakékoliv farmy nebo i zemědělská druţstva a jiné podniky, které se zabývají pouze zemědělskou činností a ne agroturistikou. Z druhé otázky jsem se dozvěděla, ţe se 18% respondentů v minulosti agroturistiky zúčastnilo, z nich ale 5% nebylo se svou dovolenou spokojeno a uţ ji nezopakují, oproti tomu zbývajících 13% by se v budoucnu opět rádi zúčastnili. Z mého dotazníku bohuţel nelze zjistit, co se daným 5% respondentů nezamlouvalo, je to však podnět pro poskytovatele agroturistiky, aby se snaţili vylepšit své sluţby. V této otázce dále 53% respondentů uvedlo, ţe se agroturistiky dosud nezúčastnili, ale v budoucnu by chtěli. Můţeme tedy předpokládat, ţe zájem o agroturistiku bude růst, stejně jako se celkově zvyšuje ekologické cítění obyvatel. Tato environmentální uvědomělost souvisí také s úrovní vzdělání obyvatel. Na můj dotazník odpovídalo nejvíce lidí z věkové kategorie 19 – 35 let, a to 61%. Porovnám-li věkové kategorie s dokončeným vzděláním respondentů, můţu usuzovat, ţe většina respondentů, kteří odpovídali na můj dotazník, jiţ má, nebo v budoucnu bude mít dokončené vysokoškolské vzdělání. Environmentální cítění respondentů je zřejmé i z odpovědí na otázku č. 7, kdy 60% lidí uvedlo, ţe by při výběru farmy pro svou dovolenou upřednostnili farmu ekologicky hospodařící. V souvislosti s druhou otázkou a vysokým zájmem respondentů podniknout agroturistikou dovolenou, je ale zaráţející malá znalost farem respondentů v blízkosti jejich bydliště. V dnešní době, kdy jsou čím dál více oblíbenější farmářské trhy, a roste zájem lidí o biopotraviny, by mohlo být povědomí lidí o farmách alespoň v jejich okolí vyšší. Poskytovatelé agroturistiky by mohli akcí, jako jsou zmíněné farmářské trhy, vyuţít pro propagaci své farmy a zákazníky informovat i o moţnosti pobytu na své farmě. Respondenti totiţ v 68% uvedli, ţe agroturistika není dostatečně propagovaná. Je jasné, ţe jednotlivé farmy mají nízké finanční prostředky, které by mohly vloţit do propagace, jeţ je velmi nákladná. Těmto malým agroturistickým zařízením i jiným 65
podnikatelům pomáhají nejrůznější organizace a zajišťují jim společnou propagaci, čímţ sniţují náklady. Ve třetí otázce se potvrdil můj předpoklad, ţe o tuto formu dovolené mají nejvíce zájem rodiny s dětmi, a to 35%. Rozdíl mezi touto nejčastější odpovědí a odpověďmi ostatními ale nebyl velký. 32% lidí uvedlo, ţe by se agroturistiky zúčastnili pouze s partnerem a 24% lidí s přáteli. Poskytovatelé agroturistiky by se tedy měli především zaměřovat na dva segmenty, a to na rodiny s dětmi a mladé dospělé lidi touţící po aktivní dovolené v přírodě. Čtvrtá otázka ukázala preferenci respondentů přespávat v průběhu svého pobytu přímo na farmě. Takto se vyjádřilo 48% respondentů a lze předpokládat, ţe oceňují klidnou rodinnou atmosféru venkovské farmy. Druhé největší procento lidí, a to 17%, uvedlo, ţe by preferovali oddělené ubytování typu penzion. Procentuální rozdíl mezi těmito skupinami je velký, ale vidíme, ţe někteří lidé spíš ocení větší soukromí. Záleţí tedy na poskytovateli agroturistiky, zda má vhodné podmínky pro uspokojení obou skupin zákazníků. Některým zájemcům o agroturistikou dovolenou by také postačovalo ubytování ve stanu, chatce nebo v karavanu. Pro zajímavost jsem uvedla i moţnosti přespání na seně a pod širákem a i o ně byl zájem. Tyto moţnosti přenocování tedy můţou farmáři zákazníkům nabízet pro zpestření nabídky. Moţnost ubytování v hotelu zvolily pouze 3% respondentů, usuzuji tedy, ţe zájemci o agroturistiku nejsou nároční zákazníci, kteří by vyţadovali luxus, ale spokojí se s příjemným, čistým prostředím. Souvisí to i s otázkou č. 8 na výši ceny za víkendový pobyt pro jednu osobu, kdy nejvíce lidí, 56%, uvedlo, ţe by bylo ochotno zaplatit 1 500 – 3 000 Kč. 31% by zaplatilo nejvíce 1 500 Kč a 13% by zaplatilo i více neţ 3 000 Kč. Poslední moţnost, cenu vyšší neţ 5 000 Kč, neuvedl ani jeden respondent. V páté otázce se projevila snaha respondentů, hlavně ţen, které tvořily 71% respondentů, uţít si klidnou dovolenou bez vaření a rády by se stravovaly přímo na farmě. O vlastní kuchyňku projevilo zájem pouze 19% respondentů. Co se týče doprovodných programů, respondenti projevili široký zájem o různé aktivity a jejich procentuální hodnoty byly velmi vyrovnané. Nejvíce procent získala výroba a ochutnávky tradičních farmářských výrobků, coţ souvisí i s předchozí otázkou na moţnosti stravování. Respondenti se skutečně velmi zajímají o tradiční jídla, vlastní výrobky farmy a biopotraviny. Vysoký zájem projevili lidé i o lidová řemesla a tradice a 66
slavnosti, stejně tak o moţnosti turistiky v okolí, hipoturistiky péče o koně a pomoc se zemědělskými pracemi. Překvapivě málo lidí projevilo zájem o poznávání přírodních a kulturních památek, z čehoţ jsem usoudila, ţe turistiku chápou jako příleţitost k pohybu a méně jako moţnost poznání okolí. Malý zájem měli také respondenti o péči o domácí zvířata, která opravdu láká asi jen malé děti a také o rybaření a myslivost, které je oblíbené spíše u starších generací, jejichţ respondenti měli v mém dotazníku menší zastoupení.
67
Závěr Pro svou bakalářskou práci jsem si vybrala téma Zelený cestovní ruchu – agroturistika v kraji Vysočina. Za cíl práce jsem zvolila charakterizovat zelený cestovní ruch a jeho formy, dále se zaměřit na agroturistiku v kraji Vysočina, zjistit její stavu a povědomost občanů o této formě cestovního ruchu. S odkazem na vypracovanou bakalářskou práci, především praktickou část a její shrnutí, se domnívám, ţe jsem daný cíl splnila. Myslím si, ţe se mi povedlo dobře zpracovat teoretickou část a její kapitoly na sebe logicky navazují. Nejprve jsem se zabývala charakteristikou cestovního ruchu obecně, poté jsem uvedla pojem udrţitelný cestovní ruch a jeho tři pilíře – ekonomický, sociální a environmentální – a snaţila se vyjádřit rozdíl mezi cestovním ruchem udrţitelným a neudrţitelným, a to i na příkladu chování turistů šetrných k ţivotnímu prostředí a na příkladu udrţitelného vztahu hostitele a hosta ve venkovském cestovním ruchu. Dále jsem uvedla mnoţství aktivit, které lze provozovat, aniţ by docházelo k poškozování ţivotního prostředí. V další teoretické kapitole své práce jsem se jiţ zaměřila na zelený cestovní ruch a postupně rozebrala všechny jeho formy od ekoturismu po chataření a chalupaření. Pro zajímavost jsem zmínila i relativně novou formu šetrného cestovního ruchu, a to geoturismus, a také různé certifikace ekologických produktů, jejichţ ochutnávky a prodej bývají důleţitou součástí agroturistiky. V praktické části práci jsem nejprve zjišťovala, kolik agrofarem se vůbec nyní v kraji Vysočina nachází. K vyhledávání agrofarem mi výrazně pomohla webová stránka Prázdniny na venkově, která slouţí ke společné propagaci zařízení podnikajících ve venkovské turistice. Byla jsem překvapena vysokým počtem farem zabývajících se agroturistikou a propracovanou nabídkou sluţeb některých z nich. Samozřejmě se zde nachází zařízení jednodušší s niţším standardem sluţeb, většina farem ale jiţ prošla rekonstrukcí a k ubytování nabízí hezké pohodlné apartmány. Nabídka doplňkových sluţeb se také různí, ale téměř všechny farmy mají moţnost zajistit výuku jízdy na koni nebo vyjíţďky do přírody, o které je vysoký zájem, jak jsem zjistila v dotazníkovém šetření. Druhou část praktické části práce tvořil výzkum formou dotazníkového šetření, jehoţ cílem bylo zjistit povědomí lidí o agroturistice, a zda by měli zájem se této formy 68
cestovního ruchu zúčastnit. Z výsledků výzkumu je patrný velký zájem lidí zúčastnit se agroturistiky převáţně jako rodinné dovolené s dětmi nebo aktivní dovolené s partnerem. Zjišťovala jsem také, jaké konkrétní aktivity by chtěli lidé při agroturistice podnikat. Největší zájem projevili o ochutnávky tradičních farmářských výrobků a rádi by si vyzkoušeli jejich výrobu, stejně tak by si chtěli vyzkoušet nebo alespoň shlédnout výrobu lidových řemeslných výrobků a zapojit se do prací na farmě. Významnou součástí pobytu na farmě byla pro respondenty turistika, ke které jsou na Vysočině skvělé podmínky a speciálně také hipoturistika a péče o koně. Pokud se jedná o povědomost lidí o agroturistice, tři čtvrtiny lidí se uţ dříve s tímto pojmem setkali, ale domnívám se, ţe si nejsou zcela jisti jeho významem. Povědomí lidí o agroturistice a celkově šetrných formách cestovního ruchu se ale bude, podle mého názoru, neustále zvyšovat a stejně tak bude růst zájem zúčastnit se takovéhoto turismu. V nynější době existuje mnoho organizací a nejrůznějších spolků podporujících agroturistiku, ekologické hospodaření a také se celkově podílí na rozvoji venkova. I propagace současných agrofarem se bude postupně zlepšovat, spokojení zákazníci budou lákat své známé na strávení poklidné dovolené v přírodě. Zamysleme se tedy nad naším vztahem k okolí, k přírodě a Zemi obecně a snaţme se chovat přátelštěji. Rozhodnete-li se strávit dovolenou podle principů šetrného cestovního ruchu, můţete zaţít nezapomenutelné chvíle obklopeni svou rodinou, milými lidmi z venkovského prostředí a krásnou přírodou, které navíc nebudete škodit, ale pomůţete ji chránit, aby se z ní mohli těšit i další generace. Pro všechny zájemce o udrţitelný cestovní ruch a agroturistiku v kraji Vysočina bude tato bakalářská práce uloţena v Turistickém informačním centru ve Velkém Meziříčí. Doufám, ţe moje bakalářská práce pomůţe zvýšit informovanost o potřebě ochrany přírody, o existenci a moţnostech šetrných forem cestovního ruchu, ale ţe také napomůţe k propagaci místních agrofarem a celkově rozšíří zájem lidí o zelený turismus.
69
Seznam použitých zdrojů Literatura ANDĚRA, Miloš. Národní parky střední Evropy. 1.vyd. Praha: Slovart, 2011. ISBN 978-80-7391-461-5 BORŮVKOVÁ, Jana. Formální úprava bakalářské práce. Jihlava, 2009. Skripta. Vysoká škola polytechnická Jihlava. Destinační management a vytváření produktů v cestovním ruchu: Cestovní ruch, udržitelný rozvoj a životní prostředí. Praha: Ministerstvo pro místní rozvoj České republiky, 2006. HURIKÁN, Bob. Dějiny trampingu. 2. vyd. Praha: Novinář, 1990. ISBN 80-7077-4320 Koncepce státní politiky cestovního ruchu v České republice na období 2007-2013. Praha: Ministerstvo pro místní rozvoj České republiky, 2007. LIBROVÁ, Hana. Láska ke krajině? 1.vyd. Brno: Blok, 1988. ISBN 47-009-88 MIKULA, Pavel. Agroturistika v nápadech. 1. vyd. Praha: Institut výchovy a vzdělávání Ministerstva zemědělství České republiky, 1995. ISBN 80-7105-099-7 MORAVEC, Ivo; NOVOTNÝ, Radek; FOLBERGEROVÁ, Radmila; STŘÍBRNÁ, Marie. Venkovská turistika: Teoretická východiska a možnosti. 1. vyd. České Budějovice: Centrum pro komunitní práci, 2006. ISBN 80-86902-31-5 NĚMČANSKÝ, Milan. Agroturistika. 1.vyd. Opava: OPF Slezská univerzita Opava, 1996. ISBN 80-85879-36-0 PACHROVÁ, Stanislava. Trvale udržitelný cestovní ruch. 1. vyd. Jihlava, 2011. Skripta. Vysoká škola polytechnická Jihlava. PACHROVÁ, Stanislava. Šetrné formy cestovního ruchu. 1. vyd. Jihlava, 2011. Skripta. Vysoká škola polytechnická Jihlava. PÁSKOVÁ, Martina. Udržitelnost rozvoje cestovního ruchu. 1.vyd. Hradec Králové: Gaudeamus, 2008. ISBN 978-80-7041-658-7.
70
PÁSKOVÁ, Martina; ZELENKA, Josef. Výkladový slovník cestovního ruchu. Praha: Linde Praha, 2002, 2012. ISBN 978-80-7201-880-2. Podpora vzdělávání v oblasti založení a provozu agroturistického podniku. Svazek obcí mikroregionu Straţiště, 2010. Studijní materiály. POUROVÁ, Marie. Agroturistika. 1. vyd. Praha: CREDIT Praha, 2002. ISBN 80-2130965-2. RUX, Jaromír. Vybrané kapitoly z cestovního ruchu II. 1. vyd. Jihlava, 2004. Skripta. Vyšší odborná škola. SMEJKALOVÁ, Barbora. Analýza tradice a perspektiv chataření a chalupaření v České republice. Jihlava, 2010. Bakalářská práce. Vysoká škola polytechnická Jihlava. STŘÍBRNÁ, Marie. Venkovská turistika a agroturistika. 1. vyd. Praha: Profi Press, 2005. ISBN 80-86726-14-2 Sustainable Development of Tourism. World Tourism Organization, 2000. ISBN 92844-0372-3. Školení a vzdělávání pracovníků v cestovním ruchu: Venkovský cestovní ruch – jeho specifika a podmínky pro rozvoj. Praha: Ministerstvo pro místní rozvoj České republiky, 2007. VANĚČEK, Drahoš. Agroturistika. 1.vyd. České Budějovice: Zemědělská fakulta Jihočeská univerzita České Budějovice, 1997. ISBN 80-7040-222-9 Internetové zdroje [1] Cyklisté vítáni: Certifikace služeb pro cyklisty [online]. 2013 [cit. 2013-11-15]. Dostupné z: http://www.cyklistevitani.cz [2] Greenways: Nadace Partnerství [online]. 2013 [cit. 2013-11-15]. Dostupné z: http://www.greenways.cz [3] Správa Krkonošského národního parku [online]. 2010 [cit. 2013-11-04]. Dostupné z: http://www.krnap.cz
71
[4] Geoturismus. In: Arts Lexicon [online]. [cit. 2013-11-04]. Dostupné z: http://artslexikon.cz/index.php/Geoturismus [5]
Geoparky
v
ČR.
[online].
[cit.
Dostupné
2013-11-04].
z:
http://www.geology.cz/narodnigeoparky [6] Svaz venkovské turistiky [online]. 2011 [cit. 2013-11-15]. Dostupné z: http://www.svazvt.cz/ [7]
Prázdniny
na
venkově
[online].
2012
[cit.
2013-11-15].
Dostupné
z:
http://www.prazdninynavenkove.cz [8] Projekt Prázdniny na venkově [online]. 2011 [cit. 2013-11-15]. Dostupné z: http://www.projekt-pnv.cz/ [9] Bioprodukt. In: Wikipedie: Otevřená encyklopedie [online]. 2001 [cit. 2013-11-15]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Bioprodukt [10] Ekologické zemědělství. EAGRI: Ministerstvo zemědělství České republiky [online].
2009
[cit.
2013-11-15].
Dostupné
z:
http://eagri.cz/public/web/mze/zemedelstvi/ekologicke-zemedelstvi [11] Ekologicky šetrné výrobky. CENIA: Česká informační agentura životního prostředí
[online].
2012
[cit.
2013-11-15].
Dostupné
z:
http://www1.cenia.cz/www/ekoznaceni/ekologicky-setrne-vyrobky [12]
Regionální
značky
[online].
2010
[cit.
2013-11-15].
Dostupné
z:
http://www.regionalni-znacky.cz [13] ECEAT [online]. 2008 [cit. 2013-11-15]. Dostupné z: http://www.eceat.cz [14]
Green
Holidays
[online].
2008
[cit.
2013-11-15].
Dostupné
z:
http://www.greenholidays.travel [15] Stezky dědictví: Regionální gastronomie [online]. 2010 [cit. 2013-11-15]. Dostupné z: http://www.stezky-dedictvi.cz [16] WWOOF: Dobrovolnictví na ekologických farmách [online]. 2005 [cit. 2013-1115]. Dostupné z: http://www.wwoof.cz
72
[17] Selské stavení na Vysočině [online]. 2008 [cit. 2013-12-01]. Dostupné z: http://www.selskestaveni.cz [18]
Chadimův
mlýn
[online].
2009
[cit.
2013-12-01].
Dostupné
z:
Dostupné
z:
http://www.chadimmlyn.cz [19]
Turistatek
Javořice
[online].
2013
[cit.
2013-12-01].
http://www.javorice.cz [20] Hospodářský dvůr Bohuslavice [online]. 2013 [cit. 2013-12-01]. Dostupné z: http://www.hospodarskydvur.cz [21] Penzion Kadeřávek a Chalupa u Potoka [online]. 2013 [cit. 2013-12-01]. Dostupné z: http://www.chalupa-vysocina.cz/ [22]
Ekofarma
Ctiboř
[online].
2013
[cit.
2013-12-01].
Dostupné
z:
http://www.ekofarma-ctibor.cz/ [23]
Agrofarma
Lovětín
[online].
2010
[cit.
2013-12-01].
Dostupné
z:
[online].
2008
[cit.
2013-12-01].
Dostupné
z:
http://www.agrofarma.unas.cz/ [24]
Agroprivát
Novotný
http://www.agroprivat.cz/ [25] Dýňový svět: Statek v Pipků [online]. 2010 [cit. 2013-12-02]. Dostupné z: www.dynovysvet.cz [26] Biofarma DoRa s.r.o. [online]. 2013 [cit. 2013-12-02]. Dostupné z: http://www.kozimleko.cz [27] Biofarma Sasov [online]. 2009 [cit. 2013-12-02]. Dostupné z: http://biofarma.cz
73
Seznam obrázků Obrázek 1: Udrţitelný rozvoj cestovního ruchu - příklad venkovská turistika (Zdroj: Stříbrná, 2005) ................................................................................................................ 14 Obrázek 2: Logo Cyklisté vítáni (Zdroj: www.cyklistevitani.cz) .................................. 18 Obrázek 3: Logo Nadace Partnerství (Zdroj: www.nadacepartnerstvi.cz) ..................... 18 Obrázek 4: Struktura zeleného cestovního ruchu (Zdroj: Pourová, 2002) ..................... 21 Obrázek 5: Logo Svazu venkovské turistiky (Zdroj: www.svazvt.cz) ........................... 25 Obrázek 6: Logo projektu Prázdniny na venkově (Zdroj: www.projekt-pnv.cz) ........... 25 Obrázek 7: Logo českých biopotravin (Zdroj: www.eagri.cz) ....................................... 30 Obrázek 8: Logo evropských biopotravin (Zdroj: www.eagri.cz).................................. 30 Obrázek 9: Loga Ekologicky šetrného výrobku a sluţby (Zdroj: www1.cenia.cz) ........ 31 Obrázek 10: Logo Vysočina regionální produkt (Zdroj: www.regionalni-znacky.cz) ... 31 Obrázek 11: Logo Zelené prázdniny (Zdroj: www.greenholidays.travel) ...................... 32 Obrázek 12: Logo Stezky dědictví (Zdroj: www.stezky-dedictvi.cz) ............................ 32 Obrázek 13: Apartmán Na sýpce (Zdroj: www.selskestaveni.cz) .................................. 36 Obrázek 14: Chadimův mlýn (Zdroj: www.chadimmlyn.cz) ......................................... 37 Obrázek 15: Rybník Servác (Zdroj: www.javorice.cz) .................................................. 37 Obrázek 16: Ochutnávka v pálenici (Zdroj: www.hospodarskydvur.cz) ....................... 38 Obrázek 17: Penzion Kadeřávek (Zdroj: www.chalupa-vysocina.cz) ............................ 39 Obrázek 18: Práce na poli (Zdroj: www.ekofarma-ctibor.cz) ........................................ 39 Obrázek 19: Ovce s kůzlaty (Zdroj: www.agrofarma.unas.cz) ...................................... 40 Obrázek 20: Bruslení na rybníce (Zdroj: www.agroprivat.cz) ....................................... 41 Obrázek 21: Dýňový svět (Zdroj: www.dynovysvet.cz) ................................................ 42 Obrázek 22: Kozy z biofarmy (Zdroj: www.kozimleko.cz) ........................................... 42
74
Graf 1: Otázka č. 1 (Zdroj: Vlastní) ................................................................................ 44 Graf 2: Otázka č. 2 (Zdroj: Vlastní) ................................................................................ 45 Graf 3: Otázka č. 3 (Zdroj: Vlastní) ................................................................................ 46 Graf 4: Otázka č. 4 (Zdroj: Vlastní) ................................................................................ 47 Graf 5: Otázka č. 5 (Zdroj: Vlastní) ................................................................................ 49 Graf 6: Otázka č. 6 (Zdroj: Vlastní) ................................................................................ 50 Graf 7: Otázka č. 7 (Zdroj: Vlastní) ................................................................................ 52 Graf 8: Otázka č. 8 (Zdroj: Vlastní) ................................................................................ 53 Graf 9: Otázka č. 9 (Zdroj: Vlastní) ................................................................................ 54 Graf 10: Otázka č. 10 (Zdroj: Vlastní) ............................................................................ 55 Graf 11: Otázka č. 12 (Zdroj: Vlastní) ............................................................................ 57 Graf 12: Otázka č. 14 (Zdroj: Vlastní) ............................................................................ 59 Graf 13: Otázka č. 15 (Zdroj: Vlastní) ............................................................................ 60 Graf 14: Otázka č. 16 (Zdroj: Vlastní) ............................................................................ 61 Graf 15: Otázka č. 17 (Zdroj: Vlastní) ............................................................................ 63
75
Tabulka 1: Ekonomické dopady CR (Zdroj: Vlastní podle Pachrová, 2011) ................. 11 Tabulka 2: Sociální dopady CR (Zdroj: Vlastní podle Pachrová, 2011) ........................ 12 Tabulka 3: Environmentální dopady CR (Zdroj: Vlastní podle Pachrová, 2011) .......... 12 Tabulka 4: Srovnání charakteristických znaků neudrţitelného a udrţitelného rozvoje CR (Zdroj: Pachrová, 2011) .................................................................................................. 15 Tabulka 5: Srovnání chování neodpovědných a odpovědných účastníků CR (Zdroj: Pachrová, 2011) .............................................................................................................. 16 Tabulka 6: Otázka č. 1 (Zdroj: Vlastní) .......................................................................... 43 Tabulka 7: Otázka č. 2 (Zdroj: Vlastní) .......................................................................... 44 Tabulka 8: Otázka č. 3 (Zdroj: Vlastní) .......................................................................... 46 Tabulka 9: Otázka č. 4 (zdroj: Vlastní)........................................................................... 47 Tabulka 10: Otázka č. 5 (Zdroj: Vlastní) ........................................................................ 48 Tabulka 11: Otázka č. 6 (Zdroj: Vlastní) ........................................................................ 50 Tabulka 12: Otázka č. 7 (Zdroj: Vlastní) ........................................................................ 51 Tabulka 13: Otázka č. 8 (Zdroj: Vlastní) ........................................................................ 52 Tabulka 14: Otázka č. 9 (Zdroj: Vlastní) ........................................................................ 54 Tabulka 15: Otázka č. 10 (Zdroj: Vlastní) ...................................................................... 55 Tabulka 16: Otázka č. 11 (Zdroj: Vlastní) ...................................................................... 56 Tabulka 17: Otázka č. 12 (Zdroj: Vlastní) ...................................................................... 57 Tabulka 18: Otázka č. 13 (Zdroj: Vlastní) ...................................................................... 58 Tabulka 19: Otázka č. 14 (Zdroj: Vlastní) ...................................................................... 59 Tabulka 20: Otázka č. 15 (Zdroj: Vlastní) ...................................................................... 60 Tabulka 21: Otázka č. 16 (Zdroj: Vlastní) ...................................................................... 61 Tabulka 22: Otázka č. 17 (Zdroj: Vlastní) ...................................................................... 62
76
Seznam zkratek CENIA – Česká informační agentura ţivotního prostředí CR - Cestovní ruch ČR - Česká republika EAFRD - Evropský zemědělský fond pro rozvoj venkova ECEAT - Evropské centrum pro ekoagroturistiku EUROGITES – Evropská federace agroturistiky a venkovského cestovního ruchu GPS – Globální polohovací systém HDP – Hrubý domácí produkt CHKO – Chráněná krajinná oblast NP – Národní park UNESCO – Organizace OSN pro výchovu vědu a kulturu UNWTO - Světová organizace cestovního ruchu WWOOF – Celosvětové příleţitosti na ekologických farmách
77
Seznam příloh Příloha 1: Dotazník
78
Příloha 1: Dotazník Dobrý den, jmenuji se Lucie Mildnerová a studuji obor Cestovní ruch na Vysoké škole polytechnické v Jihlavě. Ráda bych Vás poţádala o vyplnění dotazníku, který bude součástí mojí bakalářské práce. Tímto dotazníkem chci zjistit povědomost lidí o agroturistice v kraji Vysočina. Agroturistika je forma venkovského cestovního ruchu, jeţ se vyznačuje pobytem na zemědělských usedlostech a kontaktem s přírodou. Účastníci agroturistiky tráví svůj čas například poznáváním ţivota na vesnici, pomáháním při zemědělských pracích a péčí o domácí zvířata, učí se tradičním řemeslům, seznamují s okolní přírodou nebo sportují. Dotazník je anonymní a zjištěné skutečnosti budou pouţity výhradně pro zpracování bakalářské práce. Prosím Vás o vyplnění dotazníku a předem Vám děkuji za ochotu a věnovaný čas. Zvolenou odpověď prosím zakroužkujte nebo vepište. 1. Před tím, neţ jste si přečetl/a úvod mého dotazníku, setkal/a jste se jiţ s pojmem agroturistika? a) ano b) ne 2. Zúčastnil/a jste se někdy této formy cestovního ruchu? a) ano a zúčastním se znovu b) ano, ale tuto formu dovolené jiţ nezopakuji c) ne, ale láká mě to d) ne a neláká mě to Pokud jste na otázku č. 2 odpověděl/a možností a), b) nebo c), prosím zodpovězte otázku č. 3. Odpověděl/a-li jste možností d), prosím přeskočte na otázku č. 9. 3. Dovolenou na farmě jste podnikl/a nebo chcete podniknout: (Můžete zakroužkovat více odpovědí.) a) s rodiči b) s partnerem (bez dětí) 79
c) s rodinou (přítel/manţel a děti) d) s přáteli 4. Jaký typ ubytování jste nebo byste při agroturistice upřednostnil/a? (Můžete zakroužkovat více odpovědí.) a) přímo na rodinné farmě b) oddělené ubytování - penzion c) oddělené ubytování - hotel d) ve stanu e) v karavanu f) v chatce g) ve stodole na seně h) pod širákem 5. Jaký typ stravování jste nebo byste při agroturistice upřednostnil/a? a) vlastní kuchyňka b) jídlo připravené na farmě c) restaurace 6. Které s následujících aktivit byste při pobytu na farmě podnikl/a? (Můžete zakroužkovat více odpovědí.) a) pomoc při zemědělských pracích (ţně, senoseč) b) péče o domácí zvířata (stříhání ovcí, krmení, pastva, dojení krav) c) výroba a ochutnávky tradičních farmářských výrobků (domácí pečivo, masné nebo mléčné výrobky, kompoty, pálenka) d) ukázky a moţnost vyzkoušení lidových řemesel (kovář, řezbář, keramika, krajky) e) poznávání tradic a účast na lidových slavnostech (tancovačka, zabíjačka, kácení máje) f) poznávání přírodních a kulturních památek g) turistika (pěší, cyklo, vodní atd.) h) hipoturistika, péče o koně a výuka jízdy na koni i) sportovní aktivity (volejbal, stolní tenis, běţkové lyţování) j) rybaření, myslivost
80
7. Upřednostnil/a byste farmu, která se zabývá ekologickým zemědělstvím, před farmou „tradiční“? a) ano b) ne c) nezáleţí mi na tom 8. Kolik byste byl/a ochoten/a zaplatit za víkendový pobyt na farmě pro jednu osobu? a) do 1 500 Kč b) 1500 – 3 000 Kč c) 3 000 – 5 000 Kč d) více 9. Myslíte si, ţe je tato forma dovolené dostatečně propagovaná? a) ano b) ne c) nevím 10. Znáte nějakou agrofarmu v blízkosti Vašeho bydliště? (Pokud bydlíte v kraji Vysočina, na tuto otázku neodpovídejte.) a) ano b) ne 11. Pokud jste na předchozí otázku odpověděl/a ano, vzpomenete si na její název, nebo kde se nachází? (Nepovinná otázka.) 12. Znáte nějakou agrofarmu v kraji Vysočina? a) ano b) ne 13. Pokud jste na předchozí otázku odpověděl/a ano, vzpomenete si na její název, nebo kde se nachází? (Nepovinná otázka.) 14. Uveďte Vaše pohlaví: a) muţ 81
b) ţena 15. Uveďte Váš věk: a) do 18 let b) 19 – 35 let c) 36 – 45 let d) 46 – 60 let e) 61 a více let 16. Uveďte Vaše dosaţené vzdělání: a) základní b) středoškolské c) středoškolské s maturitou d) vyšší odborné e) vysokoškolské 17. Uveďte kraj, ve kterém bydlíte, případně jiný stát: a) Hl. město Praha b) Jihočeský c) Jihomoravský d) Karlovarský e) Královéhradecký f) Liberecký g) Moravskoslezský h) Olomoucký i) Pardubický j) Plzeňský k) Středočeský l) Ústecký m) Vysočina n) Zlínský o) Slovenská republika p) jiný stát
82
