Vysoká škola ekonomická v Praze
Diplomová práce
2008
Iva Hanušová
Vysoká škola ekonomická v Praze Fakulta podnikohospodářská Hlavní specializace: Podniková ekonomika a management
Název diplomové práce:
Scoring - hodnocení úvěrové bonity klienta
Vypracovala: Iva Hanušová Vedoucí diplomové práce: Ing. Vladimír Vojík
Prohlášení
Prohlašuji, že diplomovou práci na téma „Scoring - hodnocení úvěrové bonity klienta“ jsem vypracovala samostatně. Použitou literaturu a podkladové materiály uvádím v přiloženém seznamu literatury.
V Praze dne 10. dubna 2008
Podpis
OBSAH ÚVOD ............................................................................................................................................................... 1 1. BANKOVNÍ ÚVĚROVÉ PRODUKTY .................................................................................................... 3 1.1. OBECNÁ CHARAKTERISTIKA ÚVĚROVÝCH PRODUKTŮ ............................................................................. 3 1.1.1. Žádost o úvěr a doložení dokladů.................................................................................................... 5 1.1.2. Smlouva o úvěru .............................................................................................................................. 7 1.1.3. Zánik úvěrové smlouvy .................................................................................................................... 8 1.2. KONKRÉTNÍ ÚVĚROVÉ PRODUKTY, JEJICH FUNGOVÁNÍ A POUŽITÍ ........................................................... 9 1.2.1. Kontokorentní úvěr.......................................................................................................................... 9 1.2.2. Kreditní karta ................................................................................................................................ 11 1.2.3. Spotřebitelské úvěry....................................................................................................................... 12 2. ÚVĚROVÉ RIZIKO ................................................................................................................................. 14 2.1. CHARAKTERISTIKA A PŘÍČINY ÚVĚROVÉHO RIZIKA ............................................................................... 14 2.2. ZDROJE KRYTÍ ÚVĚROVÉHO RIZIKA ....................................................................................................... 16 2.3. SOUČASNÝ VÝVOJ V OBLASTI ŘÍZENÍ REGULACE ŘÍZENÍ ÚVĚROVÉHO RIZIKA ........................................ 18 2.4. ZÁKLADNÍ POŽADAVKY NA ŘÍZENÍ RIZIK ............................................................................................... 18 3. ÚVĚROVÁ ANALÝZA ............................................................................................................................ 21 3.1. ÚVĚROVÁ ANALÝZA – KOMERČNÍ ÚVĚRY.............................................................................................. 21 3.1.1. Informační zdroje pro úvěrovou analýzu....................................................................................... 22 3.1.2. Hlavní součásti úvěrové analýzy ................................................................................................... 23 3.1.3. Analýza vnějšího prostředí ............................................................................................................ 24 3.1.4. Analýza dosavadních zkušeností s daným klientem ....................................................................... 25 3.1.5. Finanční analýza firmy.................................................................................................................. 26 3.2. ÚVĚROVÁ ANALÝZA – SPOTŘEBITELSKÉ ÚVĚRY .................................................................................... 27 3.2.1. Informační zdroje .......................................................................................................................... 27 3.2.3. Zdroje ke splácení úvěrů................................................................................................................ 30 3.2.4. Systémy úvěrových analýz ............................................................................................................. 30 3.2.5. Posuzovací úvěrové analýzy .......................................................................................................... 30 3.2.6. Empirické úvěrové analýzy (credit scoring) .................................................................................. 31 3.2.7. Princip metody credit scoring ....................................................................................................... 31 3.2.8. Srovnání posuzovacích a empirických metod ................................................................................ 34 4. PRAKTICKÁ ČÁST – KONKRÉTNÍ ŽÁDOST O ÚVĚR FO A PO ................................................. 36 4.1. ŽÁDOST O ÚVĚR FYZICKÝCH OSOB ........................................................................................................ 36 4.2. ŽÁDOST O ÚVĚR FYZICKÝCH OSOB PODNIKATELŮ ................................................................................. 45 4.3. ŽÁDOST FYZICKÉ OSOBY PODNIKATELE O ÚVĚR DO PODNIKÁNÍ ............................................................ 46 6. ZÁVĚR ....................................................................................................................................................... 70 SEZNAM LITERATURY ............................................................................................................................ 73 SEZNAM TABULEK ................................................................................................................................... 74 PŘÍLOHA Č. 1 .............................................................................................................................................. 75 PŘÍLOHA Č. 2 .............................................................................................................................................. 76 PŘÍLOHA Č. 3 .............................................................................................................................................. 78 PŘÍLOHA Č. 4 .............................................................................................................................................. 85
ÚVOD Ve své diplomové jsem se zabývala problematikou jednotlivých úvěrových produktů poskytovaných bankami a to především fyzickým osobám a možnosti na jejich dosažení různou skupinou klientů v závislosti na ohodnocení jejich bonity, důvěryhodnosti a délky trvání vztahu s bankou.
Zadané téma jsem si vybrala z důvodu neustále rostoucí atraktivity úvěrových produktů v České republice (viz tabulka č.1 a a graf v příloze1). Češi, ostatně jako i ostatní občané transformujících se ekonomik si postupně zvykají žít až v nepřiměřené míře na dluh. Příklad vidí hlavně u ekonomicky vyspělých zemí, jejíž zářnou ukázkou je například USA. Tamní lidé jsou zvyklí žít na dluh prakticky od mládí po celý svůj život. ( To má pak samozřejmě i přímou a často diskutovanou souvislost s poplatky bank zmíněných zemí, které mohu být, díky velmi vysoké úvěrové angažovanosti a tím i ziskům, prakticky nulové.) Tato skutečnost není našim bankám a jejím, nyní již zahraničním, vlastníkům neznámá, a proto banky pro své klienty vyvíjejí nové a nové úvěrové produkty po vzoru západu a každoročně vehementně zvyšují své plány prodeje produktů v této oblasti. Tyto plány se téměř vždy na začátku daného období zdají být nedosažitelné. Opak je však dle výkazů našich bank skutečností.
Díky poskytnutému úvěru se banky snaží dlouhodobě připoutat klienta a nabídnout mu tak i ostatní služby svého portfolia.
Zmíněné téma jsem si vybrala i díky dosavadní praxi a zkušenosti s poskytováním úvěrů pro fyzické i právnické osoby, především fyzické osoby podnikatele, v Československé obchodní bance, a. s.
Nejprve jsem se ve své práci zaměřila na obecnou charakteristiku bankovních úvěrových produktů a diskutovala jejich výhody a nevýhody z hlediska úročení, délky trvání, požadavků na příjem i bonitu a délky vyřízení.. Dle představ a potřeb klienta a rovněž dle požadavků banky na klienta, jsem po zhodnocení pro danou skupinu určila právě jeden vhodný produkt, který je pro klienta byl dle jeho momentální potřeby
1
Úvěry MFI, členění – úvěry domácnostem zdroj: http://www.cnb.cz/docs/ARADY/HTML_new/index.htm
finančních prostředků nejvhodnější, nejlevnější, snadno dosažitelný a jemu tzv. „ušitý na míru“. Mezi diskutované produkty jsem zařadila především Povolená přečerpání účtu, Kreditní karty a Spotřebitelské úvěry , Hypotéky, Povolená přečerpání pro podnikatele a Investiční úvěry.
Fyzické osoby s příjmem z podnikání jsem hodnotila zvlášť neboť i požadavky bank na tyto osoby jsou odlišné. Fyzické osoby s příjmy z podnikání mohou žádat jak o osobní úvěry tak o úvěry do podnikání. Posuzování a nároky na osobu podnikatele jsou odlišné při poskytování úvěru fyzické osobě jako takové a fyzické osobě podnikateli, která úvěr hodná využít ke své podnikatelské činnosti.
V další z kapitol jsem zhodnotila celkové riziko, které banka musí nutně při úvěrové činnosti podstupovat.
Úvěrovou analýzou samotnou jsem se zabývala v předposledním bodu své práce, jejímž vyústěním bylo reálné zhodnocení několika klientů a jejich možnosti na daný produkt dosáhnout. V bodovém hodnocení klienta jsem diskutovala nejen příjmy, ale rovněž délku zaměstnání, možnost ztráty příjmu, vliv délky trvalého a přechodného pobytu na jedné adrese, jeho stav, vzdělání, věk, sociální postavení a dosavadní zadluženost, eventuelně vliv poskytnutí či zamítnutí poskytnutí produktu z důvodu dosažitelných informací v bankovním registru CCB ( Czech Credit Bureau). U osob podnikatelů do hodnocení vstupovala délka jejich podnikání a výsledky podnikatelské činnosti. Hodnotila jsem především data z jejich rozvahy a výkazu zisku a ztrát.
Kromě hodnocení klienta při poskytování nezajištěných úvěrů jsem nakonec provedla i srovnání v hodnocením klientů, kterým je poskytovaný zajištěný produkt, např. nemovitostí, ručitelem, bianko směnkou.
Konkrétně jsem provedla a okomentovala případovou studii žadatelů a zhodnotila tak jejich možnost dosáhnout na některý z úvěrových produktů.
Závěrem jsem zhodnotila své názory, výzkumy a zkušenosti a vybrala tak nejjednodušší produkt, na který lze nejsnáze, v případě nutné potřeby rychlé finanční hotovosti, dosáhnout. 2
1. BANKOVNÍ ÚVĚROVÉ PRODUKTY 1.1. Obecná charakteristika úvěrových produktů Mezi dvě hlavní činnosti bank patří přijímání vkladů a poskytování úvěrů. Já jsem se zde zabývala především činností druhou, činností úvěrovou. Banky v současné době poskytují celou širokou paletu úvěrových činností, které se neustále rozvíjejí a různým způsobem modifikují. Z toho důvodu je obtížné provést jejich obecnou charakteristiku a systematizaci. S vědomím výše uvedeného jsem se pokusila v této kapitole provést základní přehled bankovních úvěrových činností, které v současné době univerzální banky poskytují. K obecné charakteristice úvěrových produktů lze říci, že mají nemateriální charakter, z čehož vyplývají tři významné vlastnosti: -
nejsou skladovatelné – ze strany banky není možné žádné předzásobení. Banka musí být denně připravena reagovat na poptávku klientů, což má relativně velké nároky na udržování kapacitních možností banky a projevuje se v relativně vysokém podílu fixních nákladů banky.
-
jsou abstraktní – jinak řečeno, nejsou viditelné a proto je pro jejich úspěšný prodej zapotřebí kvalitní reklamy, eventuelně poradenské činnosti, pomocí které banka své produkty představí a vysvětlí jejich přednosti např. oproti konkurenci, což má obzvlášť v oblasti úvěrů velký význam, neboť bance zde jde o značný zisk
-
nejsou patentovatelné -
v této vlastnosti vidím význam největší. „Žádný
z bankovních produktů nelze patentně chránit, proto jsou nové produkty rychle od konkurence napodobovány a žádná banka se nemůže spoléhat na dlouhodobější výhody a zisky z toho, že by některý z produktů nabízela po delší čas na trhu pouze ona.“ 2
Úvěrové obchody jako takové patří mezi aktivní obchody banky a v její bilanci se odrážejí v aktivech. Banka při nich vystupuje v postavení věřitele a vznikají jí pohledávky. S každou pohledávkou vzniká samozřejmě bance rovněž riziko nevrácení poskytnutých prostředků zpět, které si banka mj. promítá jako rizikovou marži do tvorby úrokové sazby za své úvěrové produkty.
2
Ing. Petr Dvořák, Komerční bankovnictví pro bankéře a klienty, Linde Praha – Právnické a ekonomické nakladatelství a knihkupectví , 1999
3
Mezi úvěrové produkty se řadí produkty, které umožňují klientům určitý způsob financování jejich potřeb a produkty s tím související. Z hlediska banky se tedy jedná především o formu poskytování finančních prostředků svým klientům, ale i o takové formy, kdy banka pouze závaznou formou garantuje poskytnutí prostředků v případě, že budou splněny určité okolnosti. Poskytování úvěrů patří mezi nejdůležitější obchody komerčních bank. Banky poskytují, jak jsme již zmínily, celou řadu různých úvěrů, a to jak pro své korporátní klienty (obratově nejvýznamnější) , mezi něž patří především různé podniky, státní a i ostatní finanční instituce, tak pro segment fyzických osob, na nějž se začala soustředit většina našich velkých bank hlavně v posledních pěti až deset letech. Existuje řada relevantních hledisek, podle kterých lze tyto produkty třídit. Jednotlivé přístupy k členění úvěrů se liší tím, která hlediska považují za primární a která naopak jako doplňující. V tomto směru jsou i patrné rozdíly nejen mezi bankami, ale i mezi jednotlivými zeměmi vyplývající z rozdílných zvyklostí a účetních předpisů. Při vědomí výše uvedeného se pokusím provést systematizaci základních bankovních úvěrových produktů, která bude znázorněna v následujícím obrázku č.2. Bankovní úvěrové produkty
peněžní úvěry
komerční úvěry
krátkodobé
závazkové úvěry
spotřební úvěry
středně a dlouhodobé
kontokorentní eskontní ostatní
akceptační úvěr avalový úvěr bankovní záruky
revolvingové splátkové hypoteční ostatní
Tabulka č.2. – Základní bankovní úvěrové produkty
Je třeba zdůraznit, že se jedná o jeden z mnoha možných přístupů k členění těchto produktů. Ne každá banka musí nutně poskytovat všechny výše uvedené produkty. Však základní rovina členění bankovních úvěrových produktů vychází z toho, jaká je podstata dané bankovní služby pro klienta.
4
Peněžní úvěry znamenají skutečné poskytnutí likvidních prostředků ať již v hotovostní, nebo bezhotovostní podobě. Spočívají v tom, že klient musí v dohodnuté lhůtě splatit přijatý úvěr včetně úroků. Závazkové úvěry a záruky naopak neznamenají pro klienta bezprostřední získání likvidních prostředků. Banka se pouze v určité formě zaručuje za svého klienta. Zavazuje se splnit jeho závazek, pokud tak neučiní klient sám. „Na rozdělení úvěrů nebyl v minulosti v teorii ani praxi kladen důraz. Proto ani termín „závazkové úvěry“ není u nás všeobecně mezi úvěrovými pracovníky příliš vžitý. V praxi je možné se setkat také s tím, že závazkové úvěry nebývají zařazovány mezi úvěry, ale hovoří se pouze o různých formách záruk (garancí).“
1.1.1. Žádost o úvěr a doložení dokladů Výchozím bodem úvěrového vztahu mezi bankou a klientem, který předchází uzavření úvěrové smlouvy, je žádost o úvěr, kterou předkládá žadatel v pobočce banky, u které zamýšlí čerpat úvěr. K tomuto účelu mají banky speciální formuláře, které usnadní klientovi sestavit žádost tak, aby obsahovala včetně příloh veškeré podstatné údaje, které banka požaduje. Některé banky, jedná se především o úvěry fyzickým osobám, žádné formuláře klientům neposkytují a žádost sepisují sami úvěroví pracovníci přímo s klientem formou řízeného rozhovoru - z důvodu zamezení poskytnutí bance dopředu promyšlených nepravdivých informací o žadateli. Snaží se tak zamezit sestavení dokonalých odpovědí a vytvoření vzorového dokonalého klienta, který by měl větší šanci obstát při bodovém hodnocení a dosáhnout tak na požadovaný úvěrový produkt. Nebývá rovněž zvykem, že by klient o úvěrový produkt žádal v jiné pobočce než má veden účet či v jiném městě, než je jeho zaměstnání nebo trvalé či přechodné bydliště. Poskytnout úvěr v takových případech není většinou bankou striktně zakázané, musí k tomu však existovat jednoznačné důvody. Banky se tak snaží zamezit úvěrovým podvodům. Mateřská pobočka má totiž o klientovi většinou informace, která nemateřská pobočka nemá a z toho důvodu by mohla chybně rozhodnout o poskytnutí úvěru klientovi, který by v domovské pobočce jinak úvěr, a to např. z důvodu negativních informací o klientovi, nezískal. Takovéto úvěry jsou pak zamítány z osobních názorů pracovníků bez ohledu na výsledek credit scoringu.
5
Náležitosti žádosti se tedy mohou u jednotlivých bank a různých druhů úvěrů lišit. Základní náležitosti bývají však společné. Jedná se především o: -
osobní údaje žadatele a spolužadatele – fyzické či právnické osobě, předložení dvou dokladů totožnosti, eventuelně předložení oprávnění, na základě kterého klient vykonává svou podnikatelskou činnost, předmět podnikatelské činnosti atd.
-
údaje o dosavadní podnikatelské činnosti (zejména rozvaha a výkaz zisků a ztrát) za několik posledních let a aktuální majetkové situaci. Požadované informace získává banka z daňového přiznání včetně příloh. Většina bank nyní již automaticky požaduje po těchto klientech i potvrzení o daňové bezdlužnosti, získávané od Finančních úřadů. Snaží se tak zamezit poskytnutí úvěru klientovi, kterému by během trvání úvěrového vztahu přišla na účet exekuce a banka by ze zákona musela přednostně uspokojit nejdříve závazky klienta vůči těmto státním institucím. Bylo by tu riziko toho, že by klient již neměl dostatek volných prostředků na to, aby byl schopen platit i závazky plynoucí z úvěru bance.
-
účel, na který je úvěr požadován. Banka dává vždy, opět z důvodu zamezení podvodu, přednost účelovým úvěrům před neúčelovými. Doložení účelu úvěru musí klient doložit dokumenty, jako je například smlouva o koupi, smlouva o smlouvě budoucí, fakturou či pokladními doklady. Na základě podkladních dokladů pak lze mnohdy čerpat úvěr i zpětně, ovšem pouze u některých druhů účelů a jen u některých bank. Tyto úvěry jsou standardně poskytovány s nižší úrokovou sazbou než úvěry neúčelové.
-
výše a měna požadovaného úvěru
-
návrh předpokládaného režimu, data čerpání a splácení úvěru (anuitní splácení, kdy se splácí jistina a úrok v neměnných splátkách najednou a mění se pouze poměr výše úroků a jistiny v jednotlivých splátkách nebo splácení lineární, kdy se splácí jistina a úrok odděleně. Pro tento druh splácení bývá obvykle důvod – například postupné čerpání úvěru).
-
doložení příjmů klienta za poslední tři až šest měsíců na základě potvrzení zaměstnavatelem, či doložením příjmů, které přicházejí klientovi pravidelně na jeho běžný účet u dané banky - pakliže je jejím klientem s pravidelným příjmem, nebo potvrzenými výplatními páskami za několik posledních období ze mzdové účtárny (v těchto případech je pak velmi vhodné ověřit telefonicky přímo na mzdové
6
účtárně žadatele výši příjmů a skutečnost, zda je u dané společnosti vůbec zaměstnán, opět z důvodu zamezení podvodu na banku).3 -
doklady o pravidelných výdajích domácnosti, jako je např. ústřižek složenky SIPO, složenka za telefon atd. Tyto dokumenty banka vyžaduje z důvodu ověření korespondenční adresy klienta.
-
údaje o možných zajišťovacích instrumentech, které mohou být využity k zajištění úvěru v případě neplnění závazků – ručitel, depozitum, majetek, bainkosměnka.
Sestavení kvalitní žádosti o úvěr, která je jedním z předpokladů získání úvěru, nemusí být snadnou záležitostí. V každém případě je obvyklé a vhodné předem s bankou konzultovat, zda vůbec možnost poskytnutí úvěru přichází v úvahu. Banky mívají stanoveny určité, téměř pevné zásady úvěrové politiky (např. z hlediska účelu úvěru, maximální či minimální výše, zajištění aj.). Pokud do nich požadovaný úvěr nezapadá, naděje na jeho poskytnutí je velmi malá a pro klienta je pak vhodnější se již v této fázi obrátit na banku jinou. Mezi tyto požadavky můžeme zařadit požadavky na disponibilní zdroje pro splácení, pro jejichž stanovení mívají banky jednoduché rychlé programy. Jedná se o tzv. prescoring
=
simulace cash flow analýzy klienta. V rámci prescoringu je
vypočtena a stanovena maximální možná výše úvěru v závislosti na délce splatnosti a procentním podílu splátky na disponibilních měsíčních zdrojích klienta. Jde tedy o předběžné hodnocení disponibilních zdrojů. Při úvahách o využití bankovního úvěru jako formy financování by měl klient pamatovat předem na to, že jednou z podmínek pro poskytnutí úvěru bankou bývá i to, že klient musí mít po určitou dobu veden u této banky účet. To platí obzvlášť u úvěrů pro korporátní a SME klienty a fyzické osoby podnikatele. Vývoj a pohyb prostředků na běžném účtu je totiž pro banku důležitým a spolehlivým indikátorem bonity klienta. V případě, že klient vyhoví podmínkám banky a ta posoudí žádost kladně, dohodne s klientem podrobné podmínky úvěru, které jsou pak následně zakotveny v úvěrové smlouvě.
1.1.2. Smlouva o úvěru Smlouvu o úvěru uzavírá banka jako věřitel a klient – příjemce úvěru - dlužník. Jedná se o tzv. absolutní obchod - neboli je upravena dle obchodního zákoníku bez ohledu na to, 3
7
Přehled možných způsobů a kombinací doložení příjmů, viz. Tabulka č. 3 v Příloze č. 2
jaká je povaha zúčastněných stran. Podle této povahy se řídí jak smlouvy o komerčních úvěrech poskytovaných podnikům, tak i úvěry spotřebitelské poskytované fyzickým osobám. Podstatou smlouvy je závazek banky, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a na druhé straně závazek klienta – dlužníka, vrátit poskytnuté peněžní prostředky a zaplatit úroky. Mezi náležitosti smlouvy patří -
určení smluvních stran
-
výše úvěru a měna
-
lhůta, ve které může dlužník úvěr čerpat
-
účel úvěru
-
doba splatnosti a způsob splácení, výše splátek
-
výše a způsob stanovení úrokové sazby
-
zajištění úvěru
-
pojištění úvěru
1.1.3. Zánik úvěrové smlouvy Úvěrová smlouva může zaniknout některým z následujících způsobů: -
splněním smlouvy, které spočívá v řádném splácení úvěru včetně úroků
-
dohodou mezi bankou a klientem
-
odstoupením od smlouvy, ke kterému může banka přistoupit, pokud - byl úvěr použit dlužníkem v rozporu s účelem vymezeným ve smlouvě - použití úvěru ke smluvenému účelu je nemožné - je dlužník v prodlení s vrácením peněz více než dvou splátek nebo jedné
splátky po dobu delší než tři měsíce - výpovědí, kterou může podat každá z obou stran. Pokud není výpovědní lhůta sjednána ve smlouvě, potom může poskytnutí úvěru vypovědět dlužník s okamžitou účinností a banka ke konci kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž byla výpověď doručena dlužníkovi.
8
1.2. Konkrétní úvěrové produkty, jejich fungování a použití Za peněžní úvěry, kdy banka bezprostředně poskytuje likvidní finanční prostředky klientovi, jsem na následujících stránkách charakterizovala především Povolené přečerpání účtu, tzv. kontokorent, Spotřebitelský úvěr a Kreditní kartu.
1.2.1. Kontokorentní úvěr Nejvýznamnějším krátkodobým bankovním úvěrem je dnes ve vyspělých tržních ekonomikách kontokorentní úvěr. Kontokorentní úvěr je úvěr poskytovaný na kontokorentním (běžném) účtu tak, že na základě smlouvy s bankou může zůstatek účtu klienta přecházet plynule do debetu. Klient může čerpat úvěr zcela automaticky tím, že může platit ze svého účtu i v případě, kdy na něm němá dostatek prostředků. Přečerpat svůj účet může jakoukoli formou. Tzn. nejen platebními příkazy, ale i výběrem přímo na pokladně banky, výběrem platební kartou vydanou k danému účtu v bankomatu či platbou přímo v obchodě. Z povahy kontokorentního úvěru plyne, že se velmi často mění jeho stav. Maximální výše kontokorentního úvěru je dána dohodnutým úvěrovým rámcem. Ten se stanovuje obvykle jako několikanásobek čistého měsíčního příjmu klienta (dvoj až čtyř násobek) nebo jako procento z obratu. Úvěrový rámec určuje maximálně přípustný debet na kontokorentním účtu. Banka ve vyspělých ekonomikách ( v ČR zatím není běžné ) povoluje i určité krátkodobé překročení tohoto rámce, což může být spojeno pro klienta s dodatečnými úrokovými náklady. Překročení bývá limitováno jak co do své výše, tak i do doby trvání. Splácení probíhá v podstatě tou formou, že jakákoliv připsaná částka, ať už hotovostní nebo bezhotovostní formou, ve prospěch běžného účtu klienta, ke kterému je úvěr poskytnut se ihned použije na splacení úvěru. Klient tak může v průběhu jednoho měsíce několik dní na svém účtu vykazovat zůstatek kreditní a několik dní čerpat prostředky banky, tzn. být v debetu. Pokud má klient na svém účtu prostředky, platí banka úroky klientovi, pokud klient čerpá prostředky banky, platí úroky banka klientovi. Úroky bývají zúčtovávány buď ke konci kalendářního měsíce, jednou za čtvrtletí nebo jednou za rok. Způsob zúčtování úroků je předem stanoven ve smlouvě. Splatnost je v zásadě krátkodobá. Vyplývá z účelu použití úvěru i doby, na kterou je smlouva uzavírána. Zpravidla jeden rok. Vzhledem k tomu, že banka s dobrými klienty za
9
předpokladu plnění
podmínek úvěr každoročně prolonguje, může mít úvěrový vztah
v podstatě středně až dlouhodobý charakter. Zajištění vyplývá z bonity klienta a výše úvěru. Pokud banka vyžaduje zajištění, využívá zde prakticky všechny známé formy, nejčastěji depozitum. Celková cena kontokorentního úvěru se skládá jednak ze samotných úroků, jednak z dalších položek, které souvisejí s vedením kontokorentního účtu, provádění plateb atd. Způsob jejich stanovení může být mezi jednotlivými bankami i pro různé klienty v jedné bance rozdílný. V zásadě mohou být celkové náklady na kontokorentní úvěr různou kombinací následujících položek: -
úroky ze skutečně čerpaného úvěru, které se odvozují od aktuální výše úvěru (debetního zůstatku ) na kontokorentním účtu. Úroková sazba je stanovena standardním způsobem, tj. v procentech p.a. Nyní se sazby na povolená přečerpání účtu v České republice pohybují mezi 10 až 17 % p.a.
-
úvěrová provize - má za cíl krýt bance náklady, které má s „udržováním“ úvěrového rámce (který bývá u velkodeponentů značný, a to v řádu několika sta tisíc, oproti rámci pro fyzické osoby, který se pohybuje v řádu jen několika tisíc Kč). Banka je totiž povinna kdykoli umožnit klientovi čerpání úvěru až do výše stanoveného rámce, na druhé straně však klient platí úroky pouze ze skutečně čerpaného úvěru.
Úvěrová provize se může v zásadě vyskytovat ve dvou podobách - úroková přirážka k úrokům stanovená např. jako měsíční částka počítaná jako určité procento z maximální výše debetního zůstatku v daném měsíci
- pohotovostní provize za poskytnutý úvěrový rámec, která může být stanovena buď z celého sjednaného rámce nebo pouze z nevyužívané (nečerpané) části úvěrového rámce -
provize za překročení úvěrového rámce, kterou může banka účtovat v případě, že klient překročí sjednaný úvěrový rámec. Výše provize je závislá na výši a délce překročení, je pro ni stanovena určitá sankční sazba v % p.a., někdy rovněž jako procentní sazba za den
-
obratová provize - pokrývá bance náklady spojené s vedením kontokorentního účtu. Může být stanovena velmi různě, od poplatků za jednotlivé úkony banky až po paušální částku počítanou jako určité procento z obratu na účtu.
10
Banky dnes v praxi dávají přednost úročení ve formě tzv. netto sazby jako jediné sazby pro kontokorentní úvěr, ve které se přímo či nepřímo zohledňují výše uvedené položky. Velkou výhodou pro klienta u tohoto typu úvěru je, že má možnost čerpat úvěr kdykoli, dle své momentální finanční situace a potřeby, je však relativně drahým úvěrem. Pokud se klient rozhodne čerpat, platí úroky bance vždy, na rozdíl od jiných produktů, kterým může být např. kreditní nebo úvěrová karta, kde při splnění určitých podmínek nemusí klient dokonce platit úroky vůbec. Mezi výhody banky lze naopak zařadit relativně vysokou úrokovou sazbu. Nevýhoda plyne z možného rizika nevyužití úvěrových zdrojů daných klientovi k dispozici. V případě nečerpání předpokládané částky úvěru jsou s touto formou úvěru spojeny i vyšší nároky na řízení likvidity banky. Vedení nečerpaného úvěrového účtu je pak pro banku jen nákladem.
1.2.2. Kreditní karta Kreditní karty patří mezi úvěry revolvingového charakteru. Obdobně jako u kontokorentního úvěru, stanoví banka na základě scoringu a domluvy s klientem úvěrový rámec na jeho běžném účtu, který může čerpat pouze svojí kreditní kartou. Klient tak čerpá úvěr především platbami v obchodech za různé zboží a služby. Kreditní kartou je možné vybrat i hotovost v bankomatech, ovšem většinou za dodatečný poplatek. Podmínkou pro získání úvěru je zpravidla určitá doba od založení účtu (několik měsíců – tato podmínka platí jen u některých bank, některé poskytují daný produkt i zcela novým klientům, bez jakékoli historie na běžném účtu), stabilní příjem, důvěryhodnost klienta apod. Výše rámce je odvozena od čistého příjmu klienta. Banka nepožaduje další zajištění úvěru. Termín a výše splácení úvěru obvykle zcela záleží na rozhodnutí klienta. Klient sám stanoví den splátek v měsíci, ke kterému pak banka inkasuje z kteréhokoli běžného účtu v ČR, na základě svolení k inkasu, určitou částku, stanovenu v procentech z výše úvěru. Obvykle 5 - 15 %. Pokud by klient chtěl zaplatit celkovou vyčerpanou částku úvěru, je povinen to zajistit sám, např. převodním příkazem či přímým vkladem na účet. Další variantou je, že si podmínku 100% inkasa sjedná s bankou v úvěrové smlouvě. Pokud tedy při splatnosti úvěr splatí, získává nárok na bezúročné období, které se u každé banky liší a bývá stanoveno v rozmezí mezi 30 až 45 dny. Pokud ne, platí úroky, které se pohybují mezi 18 až 25 % p.a. Tzn. v případě nesplacení celé vyčerpané splátky ke dni splatnosti je tento typ úvěru relativně drahý, na druhé straně při každoměsíčním splacení vyčerpané
11
částky může mít klient po libovolně dlouhou dobu půjčené prostředky banky prakticky zadarmo. I ve chvíli, kdy klient kreditní kartu pravidelně ke dni splatnosti splácí a využívá tak nároku na bezúročné čerpání, banka vydělává. Vydělává na poplatcích, které bance hradí obchodník, u kterého byla platba kartou provedena. Náklady jsou tak přenášeny z klienta na obchodníka.
1.2.3. Spotřebitelské úvěry Spotřebitelské úvěry jsou úvěry poskytované soukromým osobám a domácnostem s příjmem jak ze závislé činnosti tak z podnikání, které slouží k financování nákupu soukromých účelů, tzn. různých spotřebních předmětů, vybavení domácností, pořízení jak nových, tak ojetých aut, pořízení dovolené, chaty, eventuelně dofinancování pořízení bytu, domku nebo jiných spotřebních předmětů. Jedním z účelů spotřebitelského úvěru může být i samotný nákup bytu nebo části domku, to se však z důvodu vyšší úrokové sazby a krátké doby splatnosti u těchto úvěrů většinou nedoporučuje a použije se pro tyto účely hypotéky. Výhoda u těchto typů úvěrů spočívá především v tom, že banka poskytuje úvěr bez zajištění a nepožaduje, narozdíl jako u hypoték, zástavu. Od komerčních úvěrů se zásadním způsobem liší z hlediska svého užití. U komerčních úvěrů plyne z úvěrovaného objektu cash flow, ze kterého se úvěr splácí. Naproti tomu spotřebitelské úvěry slouží ke krytí spotřebních výdajů, úvěrovaný objekt tudíž přímo neprodukuje zdroje ke splácení úvěru. Spotřebitelské úvěry se od komerčních odlišují především v následujících několika rysech: -
podkladové informace předkládané klientem bance v žádosti o úvěr jsou u spotřebitelských úvěrů méně kvalitní než u firem
-
primárním zdrojem ke splácení spotřebitelských úvěrů je běžný příjem klienta, který zpravidla přímo nesouvisí s objektem, na který je úvěr poskytován
-
průměrná výše jednoho spotřebitelského úvěru je menší než je tomu u úvěrů komerčních. Z toho důvodu sahají banky ke standardizaci podmínek a průběhu nabízených spotřebitelských úvěrů, a snaží se tak snížit náklady na jejich poskytování.
Naproti tomu technika spotřebitelských úvěrů je v mnohých směrech shodná či velmi podobná úvěrům komerčním.
12
Splátkové úvěry jsou charakteristické pravidelným, zpravidla měsíčním, splácením úvěru včetně úroků. Vzhledem k relativně malé průměrné výši splátkových úvěrů nabízejí banky, ve snaze snížit náklady spojené s poskytováním těchto úvěrů, standardizované varianty. Splátkový úvěry má obvykle účelový charakter. Může být poskytnut jako přímý nebo jako nepřímý úvěr. Přímý splátkový úvěr je sjednán přímo mezi bankou a klientem. U nepřímého úvěru vstupuje mezi banku a klienta obchodník, který prodává dané zboží klientovi, na něž si klient touto formou vypůjčí. Obchodník tady pak vystupuje jako zprostředkovatel, za což mu bývá poskytnuta provize. Výhodou spotřebitelských úvěrů je rychlost jejich vyřízení, zpravidla během jednoho až dvou dnů ( za předpokladu doložení všech potřebných dokladů klientem ), nevýhodou je přísnější posouzení bonity klienta než je tomu například u povolených přečerpání účtu. Co se týče úrokové sazby, její výše se pohybuje v závislosti na splatnosti a účelovosti úvěru a je u všech bank, až na malé rozdíly, téměř srovnatelná.
13
2. Úvěrové riziko 2.1. Charakteristika a příčiny úvěrového rizika Úvěrové riziko patří mezi nejvýznamnější rizika, se kterým se banka při své činnosti každodenně setkává. Řízení úvěrového rizika je jednak záležitostí vrcholového řízení banky (managementu), a to zejména z hlediska vytváření systému řízení úvěrového rizika. Na druhé straně nedílnou součástí řízení úvěrového rizika je rozhodování o konkrétních úvěrových případech a dalších obchodech banky, ve kterých přebírá úvěrové riziko. „Úvěrové riziko je rizikem ztráty ze selhání (default) partnera (dlužníka) tím, že nedostojí svým závazkům podle podmínek kontraktu, a tím způsobí držiteli pohledávky (věřiteli) ztrátu. Tyto závazky vznikají z úvěrových aktivit, obchodních a investičních aktivit, z platebního styku a vypořádání cenných papírů při obchodování na vlastní i cizí účet.“4 Úvěrové riziko je tak staré jako úvěrování samotné. Úvěr je možné definovat jako očekávání přijetí peněžních prostředků zpět včetně očekávaného zisku, naproti tomu úvěrové riziko je pravděpodobnost, že toto očekávání bude splněno. „Např. celková ztráta NatWest, UBS a Barings z obchodování v 90. činila méně než 1.5 mld. dolarů, zatímco špatné úvěrování Crédit Lyonnais způsobilo ztráty vyšší než 20 mld. dolarů a ztráty japonských bank a bank zemí východní Asie ze špatných úvěrů činily několik stovek miliard dolarů. Podobně v České Republice ztráty bank z obchodování (zejména a akciemi) v 90. letech činily několik desítek mld. Kč, zatímco ztráty bank ze špatných úvěrů představovaly několik stovek miliard Kč.“8 Úvěrové riziko je nejdůležitějším faktorem způsobující krach jednotlivých bank. Špatné řízení bank bývá někdy spojeno s makroekonomickým vývojem. V období růstu banky poskytují úvěry i na rizikové projekty, neboť
mají příliš optimistické představy o
budoucím ekonomickém vývoji. Nutí je k tomu snaha zvýšit podíl na trhu. Za takové situace selhává přísná úvěrová analýza. Následky ve formě vysokého podílu špatných úvěrů se projeví při následné recesi. Příčiny úvěrového rizika lze rozdělit na dvě skupiny: -
interní příčiny, které jsou bezprostředně závislé na vlastních rozhodnutích banky, vyplývají např. ze špatných rozhodnutí banky o alokaci aktiv
4
Josef Jílek, Finanční rizika, Grada Publishing, spol. s r.o., 2000
14
-
externí příčiny, které jsou naopak v zásadě nezávislé na rozhodnutích banky a jsou dány celkovým vývojem ekonomiky, politickou situací apod.
Z hlediska řízení úvěrového rizika je důležité rozlišovat každé úvěrové riziko do dvou složek, kterým je -
riziko nesplnění závazku druhou stranou, které vyplývá z pravděpodobnosti vzniku ztráty dané transakce. Obsahuje v sobě i riziko daného zákazníka (vyplývá z toho, že zákazník není schopen či ochoten splnit závazek vůči bance), riziko země (všechny ekonomické subjekty dané země nebudou schopny z jednoho společného důvodu splnit své závazky vůči zahraničním subjektům), dále je to riziko transferu (neschopnost dané země, z důvodu nedostatku devizových prostředků, plnit, bez ohledu na eventuelní platební schopnost a ochotu subjektů dané země plnit v tuzemské
měně),
riziko
nedostatečné
diverzifikace
aktiv
(vyplývá
z jednostranného zaměření banky na určité odvětví, oblast nebo pouze jakýsi malý počet klientů) -
inherentní riziko produktu, které je dáno výši ztráty, která může nastat v důsledku nesplnění závazku klientem. Neukazuje na pravděpodobnost, s jakou ztráta nastane, ale vyčísluje, jaká bude výše této ztráty. Obsahuje riziko jistiny a úroků (tzn., že bance by nebyl řádně a včas splacen úvěr, který poskytla včetně úroků), riziko náhradního obchodu, které by bance vzniklo v důsledku nesplnění sjednaného kontraktu ze strany klienta. Bance vznikne otevřená pozice, kterou musí zajistit novým obchodem, který však již může být uzavřen za méně vhodných podmínek pro banku. Riziko zajištění je spojeno s možností vzniku ztráty i v případě plně zajištěného úvěru, pokud se bance nepodaří plně pokrýt již nedobytný úvěr ze zajišťovacího instrumentu.
„Za účelem snížení úvěrového rizika se finanční instituce snaží obchodovat s důvěryhodnými stranami, v případě potřeby získat kolaterál a používat rámcové dohody (master agreements), které obsahují klauzule o započtení (netting) a o kolaterálech. Obecně přijímaným kolaterálem je hotovost a cenné papíry.“8
15
Druh rizika
Kategorie rizika
Popis rizika
přímé úvěrové riziko (direct credit risk)
riziko ztráty ze selhání partnera u tradičních rozvahových položek v plné nebo částečné hodnotě tj. u úvěrů, půjček, dluhopisů, směnek apod.
riziko úvěrových ekvivalentů (credit equivalent exposure)
riziko ztráty ze selhání partnera u podrozvahových položek, tj. u poskytnutých úvěrových příslibů poskytnutých záruk, poskytnutých dokumentárních akreditivů, derivátů apod.
vypořádací riziko (settlement risk)
riziko ztráty ze selhání transakcí v procesu vypořádání (dodávky), zejména v situaci, kdy hodnota partnerovi byla dodána, ale hodnota od partnera ještě není k dispozici
úvěrové riziko (credit risk) =riziko ztráty ze selhání partnera (nedostání závazkům)
riziko úvěrové angažovanosti (large credit exposure risk)
riziko ztráty z angažovanosti vůči určitému partnerovi, zemi, ekonomickému sektoru, nástroji apod.
Tabulka č. 4 – Přehled rizik
2.2. Zdroje krytí úvěrového rizika V případě, že pohledávky banky nejsou stoprocentně zajištěny (to znamená, že v případě nesplacení pohledávky dlužníkem nezíská banka celou dlužnou částku zpět ze zajišťovacího instrumentu), vyplývají bance z úvěrového rizika možné finanční ztráty. Ke krytí těchto ztrát banka musí vytvářet zdroje, které jí umožní odepsat pohledávky klasifikované jako nedobytné. Tyto zdroje mohou být vytvářeny v následujících formách: -
opravné položky – jsou vytvářeny na vrub nákladů banky účelově k jednotlivým úvěrovým pohledávkám, u nichž hrozí riziko jejich nesplacení. Opravné položky přímo opravují (snižují) hodnotu aktiv, ke kterým jsou vytvářeny. Zreálňují tak jejich hodnotu o očekávané ztráty s nimi spojené. Jednotlivé pohledávky jsou tedy v rozvaze banky vykazovány již upravené o k nim vytvořené opravné položky. Případný odpis takové pohledávky, v případě její nedobytnosti, se proto v rozsahu vytvořených opravných položek v rozvaze banky vůbec neprojeví.
-
rezervy – představují položku pasiv banky. Jsou vytvářeny jako všeobecné rezervy k celkovému úvěrovému portfoliu banky a nelze je tedy vztahovat k jednotlivým pohledávkám. Banky je obvykle vytvářejí ve výši určitého procenta z celkových pohledávek. Výše tohoto procenta je závislá zejména na kvalitě portfolia, zajištění úvěrových pohledávek, objemu vytvořených opravných položek ad. Tvorba těchto rezerv je součástí nákladů banky.
16
-
tiché rezervy – nejsou v rozvaze banky přímo uvedené, ale vyplývají z rozdílu mezi oceněním určitých aktiv v rozvaze banky a jejich skutečnou tržní cenou.5 V případě, kdy banka potřebuje odepsat nedobytnou pohledávku, aktivuje tiché rezervy (prodá v rozvaze podhodnocená aktiva).Částka odpovídající ceně (vykazované v rozvaze) prodaných aktiv „nahradí“ v rozvaze toto aktivum. Zbylá část (rozdíl mezi tržní cenou a cenou v rozvaze) může být využita ke krytí odpisu nedobytných pohledávek. Výše aktiv v rozvaze se tak odpisem pohledávky nemusí změnit.
-
rezervní fond – je tvořen ze zdaněného zisku. Způsob jeho použití je analogický jako u rezerv.
Vzhledem k tomu, že vytváření opravných položek a rezerv má dopad na zisk banky, a tedy i na výši daní, stát vymezuje objem vytvářených opravných položek a rezerv, které jsou daňově uznatelným výdajem. „Náš zákon6umožňuje bankám jako daňově uznatelné výdaje vytvářet
a) opravné položky k nepromlčeným pohledávkám z úvěrů. Celková výše tvorby nesmí přesáhnout výši 2 % ze základu, kterým je průměrný stav rozvahové hodnoty nepromlčených pohledávek z úvěrů bez příslušenství v ocenění nesníženém o opravné položky a rezervy již vytvořené a sníženém o tu část průměrného stavu rozvahové hodnoty nepromlčených pohledávek z úvěrů, která je zajištěna přijatými bankovními zárukami, b ) rezervy na poskytnuté záruky ve výši 2% z průměrného stavu těchto závazků za zdaňovací období Pokud banka prokáže odůvodněnost vyšší tvorby opravných položek nebo vyšší tvorby rezerv na poskytnuté záruky, může finanční úřad uznat jejich tvorbu v takto prokázané výši.“7 Význam řízení rizik, které banky při své činnosti podstupují, stále stoupá. Značnou měrou k tomu přispívá jak globalizace finančních trhů, která přináší nové druhy rizik, tak i skutečnost, že některé základní nedostatky řízení rizik v bankách mají tendenci k opakování. Posledním dokladem této skutečnosti byly i krize, k nímž došlo na světových
5
Např. cenné papíry v portfoliu banky mohou být oceněny v rozvaze cenou, za kterou byly zakoupeny. Tržní cena těchto cenných papírů však může časem vzrůst nad tuto cenu. 6 Zákon 669 z 9.12. 2004, kterým se mění zákon 586/1992 Sb. 7 Ing. Petr Dvořák, Bankovnictví pro bankéře a klienty, Linde Praha, a.s. – Právnické a ekonomické nakladatelství, 1999
17
finančních trzích ve druhé polovině 90. let (asijská krize, ruská krize). Zkušenosti z vývoje bankovních systémů mnoha zemí shodně ukazují, že hlavní příčiny přetrvávajících problémů bank mají přímou souvislost s nedůsledným uplatňováním základních zásad řízení rizik.
2.3. Současný vývoj v oblasti řízení regulace řízení úvěrového rizika „Basilejský výbor pro bankovní dohled, z jehož doporučení vycházejí regulátoři celého světa při formulaci svých požadavků na řízení rizik v bankách, uveřejnil v průběhu roku 2000 několik materiálů, které shrnují základní zásady pro řízení úvěrového rizika a tržních rizik. Jde zejména o materiál „Principle for the management of Credit Risk,, , „Principles for management or Interest Rate Risk“ a „Best Practices for Credit Risk Disclosure“. Tyto materiály obsahují zásady, které se zaměřují na kvalitativní stránku procesů řízení obou zmíněných rizik. Materiály navázaly na již dříve vydaný dokument obsahující principy pro řízení likvidity a společně vytvořily základ mezinárodních standardů pro oblast řízení rizik. V souvislosti s přípravou Nové kapitálové dohody ( The New Basel Capital Acord) budou tyto mezinárodní standardy dále rozšířeny o oblast řízení operačního rizika, popř. dalších rizik.“8 O závažnosti problematiky řízení úvěrového rizika a tržních rizik svědčí i to, že požadavek na zavedení řídících a adekvátních kontrolních mechanismů pro identifikaci řízení rizik a povinnost bankovního dohledu kontrolovat naplnění tohoto požadavku, je součástí práva ES. K naplnění tohoto požadavku jakož i doporučení Basilejského výboru pro bankovní dohled vydala Česká národní banka dvě nová opatření, a to opatření o řízení úvěrového rizika v bankách a opatření o řízení tržních rizik v bankách.
2.4. Základní požadavky na řízení rizik Mezi základní požadavky, které musí banka dodržovat, patří: -
povinnost banky mít vhodnou strategii pro řízení úvěrového rizika a tržních rizik, s touto strategií musí být obeznámeni příslušní zainteresovaní pracovníci
8
Ivan Babouček a kolektiv, Bankovní regulace a dohled, Bankovní institut vysoká škola a.s., 2002
18
-
povinnost představenstva schvalovat strategii a ostatní nejdůležitější vnitřní předpisy a zabezpečit jejich praktické naplňování
-
požadavek na informovanost představenstva o velikosti podstupovaných rizik
-
požadavek na informační systémy banky
-
povinnost podchytit rizika spjatá s novými produkty
-
povinnost na vytvoření a dodržování soustavy limitů
-
bankou akceptovanou míru rizika
-
metody řízení rizik
-
soustavu limitů, kterou banka bude pro řízení rizik používat
-
zásady, jimiž se řídí vymezení povolených produktů, zemí, regionů, segmentů trhů a smluvních stran při řízení úvěrového rizika a v případě tržních rizik též zásady pro vymezení měn a trhů
-
základní požadavky na organizační strukturu banky z hlediska řízení rizik, včetně stanovení pravomocí, odpovědností a toku informací
Jedním z nezbytných předpokladů řízení rizik v bance je existence vnitřní předpisové základny. Dalším z velmi důležitých požadavků na řízení rizik je, aby banka při stanovování pravomocí a odpovědností útvarů, popř. jednotlivých pracovníků, zamezila, v nejvyšší možné míře, konfliktu zájmů, který vzniká při kumulaci odpovědností a pravomocí za obchodní činnost a za řízení rizik, popř. za vypořádání obchodů. Proto jsou v obou opatřeních stanoveny činnosti, které musí být v bance odděleny od obchodování. Řízení rizik a vypořádání obchodů by mělo být od obchodování odděleno až na úroveň představenstva banky. Do obou opatřeních jsou dále zpracovány požadavky na informační systém, který by bance pravidelně poskytoval informace nezbytné pro řízení uvedených rizik. Před zavedením nových produktů či činností s úvěrovými a tržními riziky musí banka zajistit jejich řádnou identifikaci, která podchytí jejich všechny rizikové charakteristiky. Poté musí banka zajistit, aby tyto produkty předtím, než budou obchodovány, prošly přiměřeným schvalovacím a kontrolním procesem s tím, že u nových produktů zásadního významu pro banku je stanoven požadavek na jejich schvalování představenstvem, případně výborem, na který představenstvo tuto pravomoc delegovalo. Opatření ukládají bance povinnost mít takový systém měření a sledování rizik, který odpovídá rozsahu aktivit banky a který podchytí všechny významné zdroje příslušného 19
rizika. U obchodů u nichž vzniká úvěrové riziko je kladen velký důraz na zevrubné posouzení každého obchodu ( s ohledem na jeho výši a složitost ) a na zhodnocení bonity smluvní strany. Jedním z významných nástrojů zajišťujících, že nebude překročena míra rizika, jsou limity. V opatření o řízení úvěrového rizika jsou proto rozpracovány požadavky na vytvoření a dodržování soustavy limitů tak, aby nebyla překročena míra rizika stanovená představenstvem nebo regulátorem. Soustava limitů podléhá schválení představenstva. V opatření o řízení tržních rizik je stanoven požadavek na pravidelné provádění stress testů pro posouzení dopadů extrémně nepříznivých tržních podmínek na banku a povinností banky přizpůsobit rozsah a rizikovost svých aktivit možným ztrátám plynoucím z těchto situací. V opatření o řízení úvěrového rizika je zformulován požadavek na provádění analýz úvěrového portfolia, a to s ohledem na skutečnost, že použití stresového testování je v případě úvěrového rizika poněkud obtížnější a je spojeno s využitím relativně sofistikovaných přístupů. Výsledky požadovaných analýz by měla banka brát do úvahy při stanovování a ověřování objektivity postupů a limitů při řízení úvěrového rizika. Nezbytným předpokladem efektivního řízení rizik je, aby měla banka vytvořen účinný vnitřní řídící a kontrolní systém pro jejich řízení, který je nedílnou součástí celkového vnitřního řídícího a kontrolního systému řízení banky. Tento systém by měl zahrnovat pravidelné a nezávislé posuzování řízení úvěrového a tržních rizik a generovat případné náměty na úpravy, doplnění či změny systému řízení rizik. „Výše uvedená opatření stanovují minimální požadavky pro obezřetné řízení úvěrového rizika a tržních rizik. Ty by každá banka měla, v závislosti na velikosti a povaze činností, které vykonává, dále rozpracovat. Obdobně, jako je tomu v případě opatření o standardech řízení likvidity, jsou i v těchto obou opatřeních stanoveny většinou pouze kvalitativní požadavky na banky. Stanovení kvantitativních požadavků v podobě limitů je, z důvodu poměrně značné různorodosti sektoru bankovnictví v rámci České republiky, ponecháno na bankách samotných, resp. na jejich vedoucích pracovnících. Obě opatření nabyla účinnosti 1.1.2003. Česká národní banka je přesvědčena, že důstojné prosazování všeobecně akceptovatelných principů řízení rizik vytvoří předpoklady pro kvalitní řízení rizik a omezování ztrát z těchto vyplývajících a zvýší se tak stabilita a bezpečnost jednotlivých bank i celého bankovního sektoru.“9
9
Ivan Babouček a kolektiv, Bankovní regulace a dohled, Bankovní institut vysoká škola a.s., 2002
20
3. Úvěrová analýza Jak jsem již uvedla v předešlé kapitole, snahou každé banky je minimalizovat úvěrové riziko plynoucí z jejich obchodů. K tomu mají banky vypracovaný celý systém řízení úvěrového rizika. Jednou s podstatných součástí jsou úvěrové analýzy. Úvěrová analýza je jedním ze základních faktorů, který determinuje kvalitu úvěrového portfolia banky. Jejím primárním cílem je komplexně posoudit schopnost klienta v budoucnu splácet poskytnutý úvěr či plnit jiné sjednané závazky vůči bance. Při rozhodování o poskytnutí či zamítnutí úvěru se banka může dopustit dvou chyb: -
poskytne úvěr klientovi, který nebude schopen splácet úvěr včetně úroků
-
odmítne klienta, který by naopak byl eventuální poskytnutý úvěr schopen splácet řádně
Oba typy chyb znamenají pro banku ztrátu, protože i potenciálně ziskový obchod, který banka neuskuteční, je pro banku v zásadě ztrátou. Úvěrová analýza by právě měla co možná nejspolehlivěji navzájem oddělit obě skupiny klientů. Způsob úvěrové analýzy se liší u komerčních úvěrů, kdy příjemcem úvěru je podnik, a spotřebitelských úvěrů, které jsou poskytovány fyzickým osobám na spotřební účely.
3.1. Úvěrová analýza – komerční úvěry Systém úvěrové analýzy může mít v různých bankách různou formu. Nicméně základní obsahové náležitosti jsou velmi podobné. Americká literatura při popisu úvěrové analýzy obvykle vychází z tzv. Cs of credit, které zahrnují nejdůležitější oblasti důležité pro rozhodnutí o poskytnutí či zamítnutí úvěru. Jedná se zpravidla o -
character – zahrnuje hodnocení osobních kvalit klienta, resp. vlastníků či managementu firmy, jeho dosavadní pověst, finanční a daňovou morálku atd. Celkově lze říci, že cílem je posoudit vůli klienta splácet svůj závazek bance, jeho věrohodnost coby partnera v úvěrovém vztahu. Tato oblast je snad ze všech nejvíce závislá na zkušenostech úvěrového pracovníka. Zde se nejvíce odrážejí subjektivní faktory.
-
capacity – tato oblast obsahuje posouzení klientovy schopnosti vytvářet svojí činností dostatečné finanční zdroje, které budou sloužit ke splácení poskytnutého
21
úvěru včetně úroků. To znamená, že základem je analýza budoucího cash flow podniku. -
capital – v rámci této oblasti se hodnotí celková finanční a majetková situace klienta, jeho postavení na trhu, rovněž např. jak je klient schopen vyrovnat se s případnými problémy, ztrátami apod.
-
conditions – zde se posuzuje vliv potenciálních změn v ekonomických podmínkách (vliv hospodářského cyklu, změny úrokových sazeb, devizových kurzů, ale i změny v nabídce a poptávce atd.) na daného klienta a jeho schopnost splácet úvěr. Tyto faktory mají vliv zejména u dlouhodobých úvěrů
-
collateral – představuje sekundární zdroje využitelné ke splácení úvěru. Cílem je posoudit kvalitu, likviditu, cenovou stabilitu záručních instrumentů a jejich dostatečnost z hlediska krytí poskytnutého úvěru.
Naproti tomu německá literatura prezentuje přístup, ve kterém rozděluje úvěrovou analýzu pouze do dvou částí: -
Kreditfähigkeit – posouzení právního postavení klienta a jeho oprávnění vstupovat do úvěrového vztahu s bankou
-
Kreditwürdigkeit – posouzení ekonomické schopnosti a vůle splácet poskytnutý úvěr. Tato část úvěrové analýzy představuje jádro úvěrové analýzy a je založena na komplexním posouzení důvěryhodnosti klienta a jeho ekonomické situaci.
Dalším možným přístupem je posouzení úvěrové schopnosti za základě analýzy obchodního a finančního rizika. Analýza obchodního rizika v sobě zahrnuje posouzení kvalit managementu bankou, dosavadních vztahů klienta s bankou, ekonomického prostředí, ve kterém klient působí, a úvěrového záměru. Analýza finanční situace obsahuje standardní finanční analýzu klienta založenou především na rozboru finančních ukazatelů.
3.1.1. Informační zdroje pro úvěrovou analýzu Základní informace, ze kterých banka při úvěrové analýze vychází, jsou zejména podstatné údaje o dosavadním vývoji klienta. Tyto informace banka získává přímo od klienta, který jako součást žádosti o úvěr musí předat bance důležité účetní výkazy za poslední roky (obvykle min. 2), ze kterých je patrný vývoj majetkové a finanční situace dané firmy. Dále jsou to informace o obchodním profilu firmy atd., které banka získává 22
v písemné formě, ale řadu informací na základě osobních pohovorů s managementem firmy. Banka požaduje rovněž od klienta budoucí záměry firmy, podložení jejich reálnosti, výhled finanční a majetkové situace. Velmi důležitou informací jsou pro banku i vlastní dosavadní zkušenosti s klientem, ať už z oblasti úvěrové, tak i depozitní. V této souvislosti jsou důležité zejména informace, které získává z vývoje na běžném účtu klienta. Výhodou těchto informací je vysoká aktuálnost a věrohodnost. Banka rovněž požaduje informace o profilu vlastníků dané firmy a jeho managementu. Aby banka byla schopna dobře posoudit klientovu úvěruschopnost, potřebuje mít k dispozici údaje o podobných firmách co se týče odvětví, oblasti, velikosti apod., se kterými může údaje za sledovanou firmu porovnávat. Ty může získávat z vlastních zdrojů, nebo může využívat dat z oficiálních statistik, od speciálních agentur apod. Pokud má (či měl) klient určité spojení s jinou bankou, využívají banky i informací od jiných bank včetně informací z centrálních registrů dlužníků. V ČR se jedná se jedná o centrální registr úvěrů (CRÚ) spravovaný ČNB. "Účastníkem CRÚ jsou všechny banky a pobočky zahraničních bank, působící na území České republiky a další osoby, stanoví-li tak zvláštní zákon. Povinností účastníka CRÚ je provádění pravidelné měsíční aktualizace databáze CRÚ. Přístup k informacím je umožněn jednotlivým účastníkům a České národní bance v rozsahu potřebném pro zajištění provozu CRÚ."10
3.1.2. Hlavní součásti úvěrové analýzy I když je pravdou, že systém posuzování úvěrové schopnosti klientů může být koncipován různě, základní oblastí, které jsou předmětem zkoumání banky, jsou v zásadě shodné. K nejdůležitějším patří:
10
-
analýza vnějšího prostředí, ve kterém firma podniká
-
vnitřní úvěrové hodnocení
-
posouzení kvality managementu a organizace firmy
-
analýza dosavadních zkušeností s daným klientem
-
finanční analýza firmy
-
analýza záměrů firmy a budoucího vývoje
http://www.cnb.cz/cs/dohled_fin_trh/bankovni_dohled/centralni_registr_uveru/index.html
23
3.1.3. Analýza vnějšího prostředí V rámci analýzy vnějšího prostředí musí banka zvážit zejména následující faktory: -
riziko země, ve které klient sídlí, dále, ze které jsou vlastníci firmy, kde firma vyvíjí svou hlavní činnost, samozřejmě i země, na kterých je firma exportně a importně závislá
-
postavení a podíl na trhu – zde banka musí především zvážit důležité trendy v daném odvětví v posledních letech, srovnat vývoj a postavení dané firmy s konkurenčními podniky v daném odvětví i s plánovanými záměry firmy v budoucnosti
-
analýza odvětví, ve kterém firma působí, musí zahrnovat podrobné srovnání základních charakteristik s ostatními firmami v daném odvětví, dále analýzu současného stavu a předpokládaného vývoje daného odvětví, vztah na hospodářský cyklus
-
analýza dodavatelského a odběratelského zajištění budoucí předpokládané produkce
-
analýza kvality produkce se zaměřuje zejména na srovnání kvality produkovaných výrobků a služeb s konkurencí, na posouzení jejich technologické úrovně, ceny, zajištění, inovace atd.
3.1.3.1. Vnitřní úvěrové hodnocení „V naprosté většině případů instituce musejí použít vnitřní úvěrové hodnocení. V bankách je provádějí úvěroví pracovníci (relationship manager, credit officer). Identifikují všechna relevantní kritéria o důvěryhodnosti dlužníka. Obecně neexistují standardní kritéria pro všechny dlužníky. Jednotlivým kritériím se přiřazují váhy, které také nejsou standardizovány. Posledním krokem je sečtení vážených kritérií, tj. stanovení jediného číselného ukazatele. I když je tento postup dobře pochopitelný a snadno je možné jej zavést, je pochopitelně zatížen značnou subjektivitou hodnocení úvěrovými pracovníky. Jejich rozhodnutí jsou jedinečná a nejsou opakovatelná jinými osobami. Níže uvedená tabulka uvádí hodnocení Dresdner Bank AG pro úvěr již zavedené společnosti. Hodnotícími faktory je obor podnikání, charakteristika společnosti, řízení, příjmy v minulosti, finanční situace, plánování a výhled do budoucnosti. Každému faktoru
24
je přiřazena určitá riziková váha.“11 Hodnotící tabulka pro úvěr na projekt v zahraničí by hodnotila projekt samotný, protože nová společnost by neměla historii. V úvahu by bylo třeba vzít také riziko země a měnové riziko, tj. ohodnotit schopnost dlužníka splácet úvěr v dané měně.
Hodnocení krátkodobého dluhu podle Standard & Poor´s A-1 A-2
dluh s nejvyšším hodnocením, velice silná schopnost včasných plateb, nejlepší emise se označují A+ dluh se silnou schopností včasných plateb, stupeň bezepčnosti není však tak vysoký jako u A -1
A-3
dluh s dobrou schopností včasných plateb, dluh je však citlivější na negativní okolní vlivy
B
dluh se spekulativní schopností včasných plateb
C
dluh s pochybnou schopností včasných plateb
D
dluh v prodlení (defautl)
Tabulka č.5 – Hodnocení krátkodobého dluhu podle Standard & Poors
3.1.3.2. Posouzení kvality managementu a organizace firmy Důležitým předpokladem prosperity firmy je samozřejmě kvalita jejího managementu. Proto banka musí co možná nejobjektivněji posoudit tento faktor, i když je zřejmé, že zde bude hrát subjektivní pohled úvěrového pracovníka poměrně významnou roli. Banka se musí zajímat zejména o kvalifikaci managementu, jeho věkové složení, stabilitu, potenciální zastupitelnost, zkušenosti. Velmi důležitý je i systém zainteresovanosti managementu, který musí být orientován tak, aby vytvářel zájem na řádném splácení úvěrů. Pro efektivní fungování firmy je důležitá i její vnitřní organizace, proto se banka musí zabývat posouzením i této oblasti.
3.1.4. Analýza dosavadních zkušeností s daným klientem Velmi důležité informace o úvěruschopnosti klienta dává analýza dosavadních vztahů klienta s bankou. Banka zde posuzuje zejména délku tohoto vztahu, jeho intenzitu a platební morálku z hlediska dříve poskytnutých úvěrů. Důležité informace o vývoji finanční situace, likviditě, platební morálce klienta vůči svým obchodním partnerům poskytuje zejména analýza vývoje na běžném účtu. 11
Josef Jílek, Finanční rizika, GRADA Publishing, spol. s r.o., 2000
25
3.1.5. Finanční analýza firmy Finanční analýza je založena na tradičních metodách známých z podnikových financí. Je založena na analýze finančních ukazatelů konstruovaných zejména z údajů v rozvaze a výkazu zisků a ztrát. Jejím cílem je identifikovat základní trendy ve vývoji podniku, na základě těchto údajů provést rovněž srovnání s jinými podniky nebo s určitými průměrnými hodnotami za dané odvětví apod. Finanční analýza je zaměřena zejména na analýzu ukazatelů z minulosti, není ovšem vyloučena ani konstrukce ukazatelů na základě prognózovaných hodnot. Finanční analýza zahrnuje sledování celé řady ukazatelů, které lze rozdělit do následujících skupin: -
ukazatelé rentability – rentabilita čili míra zisku je definována jako poměr zisku a různě vymezeného vloženého kapitálu. Vypovídá o tom, jak velký zisk připadá na jednotku vloženého kapitálu. Vedle těchto klasických ukazatelů rentability jsou v současné době hojně užívány i ukazatele založené na cash flow. Cash flow (peněžní tok) přestavuje veškeré peněžní prostředky vytvořené podnikem za určité období. Ukazatele jsou konstruovány analogicky, pouze zisk je nahrazen cash flow.
-
ukazatelé aktivity – signalizují, jak efektivně jsou využívána aktiva k vytváření tržeb. Jde o ukazatele typu rychlost obratu nebo doba obratu, sleduje se zejména obratovost zásob, hmotného investičního majetku, pohledávek apod.
-
ukazatelé likvidity spočívají v analýze struktury bilance podniku. Likvidita podniku vyjadřuje schopnost podniku řádně a včas plnit své finanční závazky. Ukazuje tedy na to, zda podnik bude či nebude mít v budoucnosti potíže s úhradou svých závazků včetně úvěrů. Likvidita podniku se analyzuje na základě ukazatelů vyjadřujících poměr mezi vybranými aktivy (dle stupně jejich vázanosti) a vybranými závazky (dle lhůty jejich splatnosti)
-
ukazatelé zadluženosti se zaměřují na míru financování podniku z cizích zdrojů. K posouzení stupně zadluženosti podniku se využívají ukazatele poměřující výši celkových dluhů k celkovému kapitálu, popř. k veličinám vyjadřujícím výši vyprodukovaných zdrojů (zisk). Zadluženost zatěžuje podnik úrokovými platbami, míra zatížení podniku úrokovými platbami se posuzuje podle různých ukazatelů, jejichž základem je vztah úroků a zisku.
Na významnost jednotlivých ukazatelů i jejich počet, který je třeba sledovat, není jednotný názor a proto existují rozdíly mezi jednotlivými bankami. Je pravdou i to, že ne všechny ukazatele jsou vhodné pro všechna odvětví. 26
3.2. Úvěrová analýza – spotřebitelské úvěry Úvěry fyzickým osobám dnes představují pro řadu bank významnou složku aktivních obchodů.
Tyto úvěry vykazují ve srovnání s komerčními úvěry mnohé odlišnosti.
Z hlediska úvěrové analýzy prováděné za účelem rozhodnutí o poskytnutí či neposkytnutí úvěru je možné za relevantní odlišnosti od komerčních úvěrů považovat především: -
velký počet jednotlivých úvěrů (klientů), které znějí na relativně mnohem menší částky. To vyžaduje relativně rychlý a jednoduchý způsob posuzování bonity jednotlivých klientů.
-
odlišné právní postavení fyzických osob jako příjemců úvěrů
-
do určité míry odlišné informační zdroje a charakter informací, na základě kterých banka rozhoduje o poskytnutí úvěru
-
odlišné zdroje, které slouží ke splacení úvěru
3.2.1. Informační zdroje Za základní zdroje, ze kterých může banka získávat potřebné informace k posouzení žádosti o úvěr, lze považovat: -
informace získávané přímo od klienta – zpravidla již jako součást žádosti o úvěr musí klient bance předat vyplněný standardizovaný formulář, ve kterém jsou obsaženy bankou požadované informace. Jedná se zejména o údaje o druhu a době zaměstnání, měsíčním příjmu, finančních závazcích, majetkových poměrech atd. Některé informace banky požadovat nesmějí, resp. nesmějí podle nich diskriminovat své klienty. Určitým problémem u tohoto zdroje je věrohodnost takto získaných informací. Na rozdíl od firemních subjektů, kde má banka k dispozici např. auditované výroční zprávy, u soukromých osob jsou tyto možnosti mnohem omezenější
-
interní informace banky – má banka k dispozici pouze v tom případě, že klient byl již dříve klientem dané banky. Jde o dosavadní zkušenosti banky s klientem jak v oblasti depozitní (jak dlouho má klient u banky účet veden, jaký je objem a obrat prostředků na tomto účtu), tak i v oblasti úvěrové (jak klient splácí dosud bankou poskytnuté úvěry včetně úroků). V případě negativních informací o klientovi a jeho nesplacených závazcích si banky vedou tzv. black listy – černé listiny klientů, se
27
kterými měly špatné zkušenosti. Chrání se tak do budoucna před jakýmkoli dalším smluvním vztahem s klientem. -
informace od úvěrových agentur – úvěrové agentury jsou specializované instituce, které na jedné straně shromažďují důležité informace o klientech všech bank a na druhé straně tyto informace bankám poskytují zpět. Smyslem existence těchto agentur je zabránit tomu, aby se klient nadměrně zadlužil u více bank najednou, resp. aby se banky vyvarovaly poskytování úvěrů klientům, se kterými již jiná banka měla v minulosti negativní zkušenosti. Rozsah informací, které
banka
agentuře předává a naopak zpět získává, je standardizován. Banky tak mohou o svých klientech získat zejména informace o výši současných (ale i minulých) úvěrů, době jejich splatnosti, ale i informace o případných potížích klienta se splácením úvěru, včasným placením svých závazků apod. V poslední době s těmito agenturami ve světě, a od roku 2008 i nově v ČR, spolupracují i leasingové společnosti. společnosti. Pohled na klienta se tak stává mnohem komplexnější.
3.2.1.1. CCB U nás tuto roli pro výměnu informací zastává CBCB (Czech Banking Credit Burau). Jedná se o subjekt, který v souladu se zákonem o bankách zprostředkovává mezi bankami výměnu informací o platební morálce a platební schopnosti klientů, a dále informace, které vypovídají o bonitě a důvěryhodnosti klientů. „Tato společnost je také zpracovatelem podle zákona č. 101/2000 Sb. o ochraně osobních údajů, ve znění pozdějších předpisů. Každá banka, která se účastní úvěrového registru, je zároveň správcem podle zákona o ochraně osobních údajů. V dlouhodobém horizontu napomáhá úvěrový registr také ke snížení ceny peněz pro fyzické osoby (díky důkladnější znalosti klientů může dojít dlouhodobě ke snížení průměrné úrokové sazby krátkodobých úvěrů). Disciplinovaní klienti nebudou doplácet na nedůvěryhodné klienty se špatnou platební morálkou, jejichž chování může v současné době snižovat ochotu bank poskytovat úvěry. Úvěrový registr představuje databázi údajů o úvěrových vztazích, resp. o úvěrových smlouvách uzavřených mezi bankami a klienty, podle nichž bankám vzniklo nebo může vzniknout právo na vrácení poskytnutých peněžních prostředků a na zaplacení úroků ze 28
strany klientů. Úvěrový registr je vytvořen na základě informací, které banky poskytují společnosti CBCB a které jednotlivě nebo ve svém souhrnu vypovídají o bonitě a důvěryhodnosti klientů bank. Tyto informace jsou v úvěrovém registru pravidelně měsíčně aktualizovány a uchovány pro potřebu vzájemného informování bank po dobu trvání úvěrového vztahu mezi bankou a jejím klientem po dobu dalších čtyř let po jeho řádném ukončení. Po uplynutí této doby budou takovéto informace pouze archivovány a nebudou poskytovány pro účely vzájemného informování bank. V souvislosti se zahájením činnosti úvěrového registru jsou osobní údaje úvěrového klienta zařazeny do úvěrového registru, přičemž počáteční i průběžné zařazování či aktualizace údajů v úvěrovém registru není podmíněna souhlasem klienta. Osobní údaje jsou do úvěrového registru zařazovány a následně zpracovávány v rozsahu, ve kterém je klient poskytl bance v souvislosti s úvěrovým vztahem, mohou vyplynout z úvěrového vztahu za dobu jeho trvání a mohou sloužit pro posouzení bonity a důvěryhodnosti klienta. Jedná se zejména o osobní identifikační údaje klienta, informace o úvěrovém vztahu a jeho plnění. Naopak se v úvěrovém registru nezpracovávají citlivé osobní údaje a informace o zůstatcích či pohybech na běžných účtech klientů. Díky využití nejmodernějších technologií týkajících se provozu systému a zabezpečení přenosu a uchovávání osobních údajů klientů bank, které se osvědčily při provozování obdobných úvěrových registrů v zemích Evropské unie a smluvně definovaným vztahům a zárukám je minimalizováno zneužití bankovních informací a porušení banovního tajemství. Spolupráce na vytvoření a provozu úvěrového registru se účastní i další subjekty. Osobní údaje jsou bankami poskytnuty společnosti CBCB provozující úvěrový registr, která tyto údaje dále zpracovává, a to i využitím systému pro automatické zpracování údajů společnosti Centrale rischi finanziaria crif S.p.A. se sídlem v Bologni, v Itálii. V Itálii jsou údaje také finálně automaticky zpracovávány.“12 Projektu se od jeho založení účastní Česká spořitelna, ČSOB, GE Capital Bank (nyní GE Money Bank), HVB Bank (nyní UniCredit Group) a Komerční banka. Akcionářem CCB Czech Credit Bureau, a.s., je italská CRIF, S.P.A. 13
12 13
Obchodní podmíky ČSOB – část: Informační minimum pro úvěrové klienty bank www.justice.cz
29
3.2.3. Zdroje ke splácení úvěrů Vytváření dostatečných zdrojů ke splácení úvěrů a úroků v průběhu trvání úvěrového vztahu je – shodně jako u komerčních úvěrů – prvořadým kriteriem pro poskytnutí úvěru. Primárním zdrojem ke splácení spotřebitelských úvěrů je příjem plynoucí ze zaměstnání či jiné samostatné výdělečné činnosti. Tento příjem musí být očištěn o nutné platby, které klient bezpodmínečně musí platit (daně, pojištění, splácení dřívějších úvěrů, nájemné, poplatky atd.). K posouzení dostatečnosti příjmů používají banky někdy ukazatele podílu závazků na celkových příjmech (debit-to-income ratio = DIR), který je definován jako
DIR = celkové splatné závazky za měsíc hrubý měsíční příjem
V čitateli zlomku celkové splatné závazky za měsíc již obsahují platby vyplývající z předpokládaného úvěru. Nejsou zde však zahrnuty výdaje na běžnou denní spotřebu. Standardním požadavkem mnoha bank je, že ukazatel DIR nesmí převyšovat 40 %.
3.2.4. Systémy úvěrových analýz Jak již bylo řečeno, množství různých klientů a relativně malá výše jednotlivých úvěrů vyžaduje rychlý, nenákladný a spolehlivý způsob provádění úvěrových analýz (posuzování klientů žádajících o úvěr). V praxi bank se můžeme setkat se dvěma základními systémy úvěrových analýz: -
posuzovací úvěrové analýzy jsou založeny ve značné míře na subjektivním hodnocení klienta ze strany úvěrového pracovníka
-
empirické úvěrové analýzy označované velmi často jako úvěrové bodovací systémy (credit scoring) vycházejí naproti tomu z exaktního vyhodnocení relativních údajů o klientovi na základě matematicko statistických metod.
3.2.5. Posuzovací úvěrové analýzy Posuzovací úvěrové analýzy jsou založeny především na zkušenostech úvěrového pracovníka a jeho schopnostech posoudit na základě získaných údajů o klientovi schopnost a vůli klienta splatit poskytnutý úvěr.
30
Úvěrový pracovník, analogicky jako u komerčních úvěrů – musí posoudit charakter, osobní vlastnosti a celkovou důvěryhodnost potenciálního klienta jako partnera v úvěrovém obchodě. Na základě informací o jeho dosavadním osobním životě, morálních vlastnostech, profesionální kariéře apod. musí prověřit jeho vůli řádně splatit poskytnutý úvěr. Dále musí úvěrový pracovník posoudit celkové majetkové poměry klienta a zejména jeho schopnost po celou dobu trvání úvěru ze svých příjmů – vedle úhrady běžných výdajů a ostatních závazků – splácet i úvěr včetně úroků. Rovněž musí zhodnotit, jak tuto schopnost může ovlivnit budoucí ekonomický vývoj (např. pohyb úrokových sazeb, hospodářská recese apod.) Úvěrový pracovník musí konečně posoudit a ocenit i zajištění úvěru jako sekundárního zdroje pro splácení úvěru zejména z hlediska jeho dostatečnosti (zdali výnos ze zajišťovacího instrumentu je dostatečný na pokrytí pohledávky banky) a likvidnosti.
3.2.6. Empirické úvěrové analýzy (credit scoring) Empirické úvěrové analýzy se snaží odstranit subjektivní pohled úvěrového pracovníka, ale i zjednodušit a zlevnit celý proces úvěrové analýzy. Jejich podstatou je posoudit úvěrovou schopnost klienta na základě standardizovaného bodování jeho relevantních charakteristik. Výsledný počet bodů je potom rozhodující pro poskytnutí či odmítnutí poskytnutí úvěru.
3.2.7. Princip metody credit scoring Cílem analýzy je oddělit od sebe „dobré“ a „špatné“ klienty. Za „dobré“ jsou přitom považováni ti klienti, kteří řádně splácí úvěr včetně úroků, naopak za „špatné“ ti, kteří nesplácí úvěr v řádných termínech nebo nesplní svůj závazek vůči bance vůbec, popř. se dopouštějí podvodů. Prvním krokem při vytváření systému je vybrat důležité charakteristiky, které jsou obvykle spojeny s „dobrými“ a „špatnými“ klienty. Výběr těchto charakteristik a jejich relativní váha se odráží v počtu bodů. „Bodování jednotlivých osob pro účely poskytování i monitorování již poskytnutých spotřebních úvěrů bývá založeno na statistické analýze minulých a stávajících klientů.
31
Podobně jako u vnitřního úvěrového hodnocení se nejprve stanoví kritéria, kterým se poté přiřadí váhy. Příklad bodovacího systému je uveden v tabulce číslo 6. Mezi kritérii bývá věk, pohlaví, rodinný stav, počet dětí, doba zaměstnání u stávajícího zaměstnavatele, doba zaměstnání u předchozího zaměstnavatele a doba klientského vztahu. Je zajímavé, že ženám se obecně přisuzuje větší důvěryhodnost než mužům. Poté se sečtou vážená kritéria, tj. stanoví se jediný číselný ukazatel. Samostatné bodové hodnocení a váhy jednotlivých kritérií bývají stanoveny pro konkrétní segmenty spotřebních úvěrů, tj. například pro dané úvěrové nástroje (kreditní karty, úvěry na spotřební předměty apod.), pro jednotlivé regiony, pro rozdílné splatnosti a pro rozdílné velikosti úvěrů.“14
Kriterium věk
pohlaví rod. stav
počet dětí
délka zaměstnání u stávajícího zaměstanvatele délka klientského vztahu
18 -21 22 -29 30 -39 nad 40 muž žena svobodný ženatý/vdaná rozvedený ovdovělý 0 ´1 - 2 3 a více více než 0.5 roku 0.5 až 1 rok 1 až 3 roky více než 3 roky více než 1 rok 1 až 3 roky více než 3 roky
Body 0 5 20 25 0 10 12 40 0 15 10 15 0 0 8 15 35 3 18 30
Váha v % 10
Vážené body
20 25
15
8
22
celkový počet 100 bodů Tabulka č. 6 – scorovací karta – možný příklad bodovacího systému
S výsledkem scoringu banka může pracovat dvojím způsobem. První je založen na tom, že banka určí minimální potřebný počet bodů pro udělení úvěru jako pevnou hodnotu někde v rámci stanoveného intervalu bodů a tím jednoznačně určí, komu úvěr poskytnut
14
Josef Jílek, Finanční rizika, GRADA Publishing, spol. s r.o., 2000
32
bude a komu nikoliv. Je zřejmé, že čím vyšší bude tato minimální hranice, tím menší bude riziko úvěrového portfolia banky, ale i objem poskytnutých úvěrů a naopak. Kde si banka umístí tuto hranici, by měla odvíjet od porovnání nákladů a výnosů souvisejících s poskytnutím úvěru špatnému klientu a naopak neposkytnutím dobrému klientu. Minimální počet potřebných bodů by měl být stanoven tak, aby celkové čisté výnosy (tzn. po započtení veškerých nákladů včetně odpisu nedobytných úvěrů) ze všech poskytnutých úvěrů byly co nejvyšší. Minimální počet bodů obvykle není stanoven tam, kde pravděpodobnost odmítnutí dobrého klienta je shodná s pravděpodobností poskytnutí úvěru klientovi špatnému. Obvykle bývá minimální počet bodů vyšší, protože náklady na poskytnutí úvěru špatnému klientovi jsou pro většinu bank vyšší, než alternativní náklady spojené s odmítnutím dobrého klienta. Aby se omezil počet dobrých klientů, kteří nedosáhnou na úvěr, a naopak počet špatných, kteří úvěr dostanou, banky doplňují systém založený na dosažených bodech o další faktory. Na základě těchto faktorů (které buď zlepšují či naopak zhoršují bonitu klienta) lze poskytnout úvěr i v případě nedosažení minimálně potřebného počtu bodů nebo naopak zamítnout úvěr, přestože počet bodů byl dostatečný. V těchto případech je velmi důležité to, kdo je oprávněn tyto výjimky schválit. Bývá to buď ředitel pobočky, regionální ředitel ústředí dané banky nebo specializovaný útvar zabývající se schvalováním úvěrů. „Disman ovšem ( Schierenbeck, Moser, 1995, str. 916 ) uvádí, že podle zkušeností Citibank je počet úspěšných případů, kdy bylo o úvěru rozhodnuto jinak než dle dosažených bodů, velmi malý a při postupném zlepšování metody credit scoring bude takový případ spíše výjimkou. Potvrzují to i (Gardner, Mills, 1994, str. 425), když uvádějí, že podle zkušenosti Nations Bank je úvěrová delikvence v případech, kdy je úvěr poskytnut i přes nedostatečný počet dosažených bodů sedmkrát vyšší, než u úvěrů poskytnutých pouze na základě credit scoring metody“15 Druhý způsob je založen na tom, že pokud spadne klient získaným počtem bodů do uvedeného intervalu, je podroben dále detailnějšímu posouzení úvěrovým pracovníkem a na základě tohoto výsledku je rozhodnuto o poskytnutí nebo zamítnutí úvěru. Jedná se tedy vlastně o určitou kombinace empirických a posuzovacích metod.
15
Ing. Petr Dvořák, Komerční bankovnictví pro bankéře a klienty, Linde Praha – Právnické a ekonomické nakladatelství a knihkupectví , 1999
33
3.2.8. Srovnání posuzovacích a empirických metod Oba systémy mají své silnější a slabší stránky.
3.2.8.1. Hlavní výhody empirických metod: -
posuzují jednotně význam sledovaných charakteristik u jednotlivých klientů podle jejich významnosti zjištěné na základě statistického sledování, posuzovací metody jsou založeny v zásadě na subjektivním hodnocení těchto charakteristik ze strany úvěrového pracovníka
-
z toho důvodu může na základě empirických metod posuzovat úvěrovou způsobilost klienta i méně zkušený úvěrový pracovník, naproti tomu posuzovací systémy kladou velké požadavky na zkušenosti úvěrového pracovníka
-
empirické metody posuzují vliv sledovaných charakteristik současně, ve vzájemných souvislostech. Posuzovací systémy toto zabezpečit nemohou, protože jsou limitovány subjektivními schopnostmi úvěrového pracovníka
-
empirické metody umožňují mnohem lepší kontrolu celého úvěrového procesu ze strany managementu banky, snadnější a přesnější monitorování úvěrového rizika. Rozdělení klientů podle dosažených bodů přímo ukazuje úvěrové riziko banky, sledování v čase jednoduchým způsobem umožňuje analyzovat změny v rizikovosti úvěrového portfolia
-
systém založený na empirických metodách dává managementu banky i lepší možnosti k rychlému a jednotnému prosazování úvěrové politiky banky. Změnou hodnoty minimálního počtu bodů může management např. přímo a okamžitě ovlivnit rizikovost nově poskytovaných úvěrů, resp. jejich objem
-
empirické systémy umožňují bance provádět analýzy struktury svých klientů, jejich demografického složení, rizikovosti apod.
-
empirické systémy podstatně redukují čas na zpracování úvěrové analýzy, pro banky s větším počtem úvěrových případů redukují náklady na úvěrovou analýzu.
3.2.8.2. Hlavní nevýhody empirických systémů -
jsou založeny výhradně na historických datech, to znamená, že posuzují nové klienty na základě srovnání jejich charakteristik s charakteristikami dřívějších
34
klientů. Problémem je rovněž to, že vycházejí pouze z dat za klienty, kteří v minulosti od banky obdrželi úvěr, a zcela ignorují ty, kteří byli bankou odmítnuti -
empirické systémy neumožňují zohlednit, na rozdíl od posuzovacích systémů, současné a očekávané budoucí změny v ekonomických podmínkách. Proto jsou empirické systémy obvykle méně spolehlivé v době významnějších změn ekonomických podmínek
-
přesnost empirických systémů závisí na počtu analyzovaných špatných klientů, ze kterých se odvozují relativní charakteristiky a jejich váhy typické právě pro tuto skupinu klientů, a době, za kterou je tato analýza prováděna.
„Disman16 uvádí, že pro odvození správného modelu je zapotřebí 500 až 1000 „špatných“ klientů, kteří spadají do období ne delšího než dva roky.“17 V současné době lze říci, že empirické systémy zavádí stále více bank (50% amerických komerčních bank s bilanční sumou větší než 1 mld. USD používá určitou variantu systému credit scoringu)18, stále více se začínají využívat vedle tradiční oblasti nezajištěných spotřebních úvěrů i v oblasti hypotečních úvěrů.
16
Viz. (Schierenbeck, Moser, 1995, str. 913) Ing. Petr Dvořák, Komerční bankovnictví pro bankéře a klienty, Linde Praha – Právnické a ekonomické nakladatelství a knihkupectví , 1999 18 Sinkey, 1992, str. 619 17
35
4. Praktická část – konkrétní žádosti o úvěr FO a PO
V následující části jsem znázornila, jak funguje scoring v praxi. Na následujících stránkách je vyhotoven scoring dvou smyšlených osob, žádajících o osobní úvěr a zdůvodnění rozhodnutí scoringu. Dále jsem provedla scoring dvou subjektů podnikajících na IČO, které žádají o úvěr do podnikání, opět včetně zdůvodnění rozhodnutí.
4.1. Žádost o úvěr fyzických osob Na základě popsané teorie jsem nejdříve provedla konkrétní scoring manželů, žádajících o účelový úvěr na lepší bydlení ve výši 250 tis. Kč s dobou splatnosti 10 let a s postupným čerpáním čerpáním a anuitním splácením. Tento úvěr by bankou byl jednoznačně schválen, nejen vzhledem k tomu, že se jedná o stabilní manželský pár, který spolu žije již několik let. Vysoké bodové hodnocení dostali oba manželé nejen za to, mají pravidelný příjem. Tento příjem u manželky trvá od roku září 2009, u partnera však jen od listopadu 2007. Manželé jsou ze Slovenska, dle délky pobytu na korespondenční adrese v Praze je však jasné, že jsou v Čechách již delší dobu a nemůže to tedy být jejich první zaměstnání na zkoušku. Oba jsou zaměstnáni u stabilních firem – Ikea a Bauhas. Ani v jednom případě se nejedná a malého neznámého podnikatele a nehrozí tedy nestabilita při pravidelnosti výplat. Výplaty obou manželů lze hodnotit jako stabilní příjem vhodný pro splácení úvěru. Vzhledem k tomu, že o úvěr žádají osoby dvě, mohla by banka upustit i od podmínky úvěr pojistit proti riziku smrti a trvalé invalidity. Pojištění úvěru ale banka minimálně nabídne. Je možné však některou ze stávajících životních pojistných smluv vinkulovat ve prospěch banky a tak úvěr dozajistit. Pak je třeba počítat s tím, že plnění z pojištění, které bylo sjednáno touto formou za účelem zajištění rodiny v případě nenadálé události, by pak přednostně přecházelo na uspokojení závazku vůči bance a ztratilo by tak vlastně původní smysl. Kromě pojištění smrti a trvalé invalidity by si manželé mohli požádat o pojištění proti dlouhodobé neschopnosti splácet z důvodu ztráty zaměstnání nebo z důvodu pracovní neschopnosti. Vzhledem k povaze žadatelů je toto pojištění zbytečné a rozhodli se pouze pro pojištění smrti, když ze strany banky nebylo vyžadováno. Manželé bydlí zatím v nájemním bytě, ale právě si pořizují vlastní bydlení. Znamená to tedy, že již brzy odpadnou dodateční náklady s placením vysokého nájemného, nastoupí
36
však povinnost splácet hypotéku. Kdyby žadatelé v době žádosti již měli vlastní bydlení, získali by při scoringu více bodu. ( Ohodnocení nemovitostí u spotřebitelských úvěrů provádí banky pomocí cenové mapy. Tuto cenu většinou vypočítává bankovní program sám na základě lokality, ve které se dům nachází a na základě velikosti nemovitosti v m2. U hypoték je odhad ceny nemovitosti mnohem složitější a zabývá se jím zpravidla odhadce spolupracující s bankou či přímo odhadce, který je zaměstnancem banky. ) Jeden z manželů má středoškolské, druhý vysokoškolské vzdělání, za což opět získali téměř maximální možné bodové ohodnocení. V domácnosti žijí celkem 4 osoby, z toho 2 osoby bez příjmu (děti). Z celkových příjmů domácnosti se tedy musí uživit 4 členové, musí zaplatit všechny své výdaje a musí jim po poskytnutí tohoto úvěru zbýt ještě minimálně životní minimum + rezerva, která je u každé banky jiná. Banka tudíž bude posuzovat nejprve životní minimum čtyřčlenné domácnosti, rozhodující při stanovení minima je při tom i věk dětí, k tomu přičte veškeré již existující splátky a poté rozhodne, zda zbývá ještě dostatek zdrojů pro splátku nyní poskytovanou. Z příjmů vychází dostatek disponibilních zdrojů na splátku úvěru ve výši 2994 Kč i dostatečnou rezervu. Žádný z manželů nesplácí žádné již poskytnuté úvěry a celkem, dle kalkulačky (viz. kalkulačka 1) , by dosáhli až na úvěr ve výši 600 000 Kč. Z kalkulačky č. je patrné, že sama manželka by na úvěr nedosáhla. Banka by usuzovala, že z jednoho příjmu ve výši 13147 Kč se musí uživit celá domácnost. Na splátku úvěru už by zdroje nezbyly a maximální úvěrový limit by vycházel ve výši 0. Kdyby však manželka měla dostačující příjem na to, aby byl úvěr poskytnut jen na základě jejího příjmu, musel by manžel podepisovat alespoň úvěrovou smlouvu a to z důvodu společného jmění manželů (pokud by jej neměli rozděleno notářským zápisem).
Podpis druhého z manželů vyžadují banky až od určité částky, zpravidla od 100 tis. Kč. V případě, že by se manželé rozvedli a hlavní dlužník by odmítl splácet, může banka v případě podpisu druhého z manželů vyžadovat splácení úvěru i po druhém z manželů, ačkoli své příjmy pro poskytnutí úvěru nedokládal. Takový žadatel se označuje jako nescorovaný spolužadatel.
37
38
39
ŽÁDOST O POSKYTNUTÍ SPOTŘEBITELSKÉHO ÚVĚRU
Číslo žádosti
00000000000002710316
Osobní údaje o hlavním žadateli Jméno
KATARÍNA
Titul
Příjmení
NOVAKOVA
Pohlaví
Žena
645757/5757
Státní příslušnost
Slovensko
Ulice
SIBÍRSKA 100
Město
PREŠOV
PSČ
08001
Stát
Slovensko
Ulice
HLIVICKÁ 100
Město
PRAHA 8
PSČ
18100
Stát
Česká republika
RČ (včetně lomítka) Adresa trvalého bydliště
Korespondenční adresa
Hlavní telef.kontakt
Mobil
Emailová adresa
Otevřít nový běžný účet ? A/N
Ne
Typ BÚ, ke kterému je otevírán úvěrový účet
ČSOB Konto (420)
Údaje o spotřebitelském úvěru Žádám Československou obchodní banku, a. s., se sídlem Radlická 333/150, 150 57 Praha 5; IČ: 00001350, zapsanou v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B: XXXVI, vložka 46 (dále jen „ČSOB“) o poskytnutí ČSOB Spotřebitelského úvěru dle níže uvedených parametrů. Současně žádám ČSOB o poskytnutí úvěru k ČSOB Kreditní kartě ve výši dílčího úvěrového limitu 5000 Kč a ve výši úvěrového limitu 100000 Kč.
Požadovaná částka
250000.00 Česká koruna Výše investice (CZK)
250000 Česká koruna (CZK)
Účel úvěru
Koupě domu/bytu
Způsob čerpání
účet dodavatele
Datum čerpání od
2008-04-03
Ukončení čerpání do
2008-10-14
Datum první splátky
2008-11-15
Počet splátek
120
Ostatní osobní údaje o hlavním žadateli Identifikace osoby podle předložených dokladů Občanský průkaz
SF111111
Průkaz o povolení k pobytu ES/ČR
Ostatní osobní údaje Typ bankopojištení
Žádné
Sociodemografická data Společenské postavení
Zaměstnanec
Rodinný stav
Manželství/Reg.partnerství Společné jmění manželů
Ano
Počet členů domácnosti
4
Počet osob bez příjmu (včetně nezaopatřených dětí)
Dosažené vzdělání
Středoškolské
Způsob bydlení
nájemní byt
Délka pobytu na korespondenční adrese od
200408
2
Informace o zaměstnavateli Název zaměstnavatele
IKEA ČESKÁ REPUBLIKA, s.r.o.
IČ zaměstnavatele
27081052
Typ zaměstnavatele
Zahraniční společnost
Pracovní pozice
Manuálně pracující na dobu neurčitou
200409
Jste zaměstnán-a ve společnosti, kde Vy a Váš manžel / manželka / druh / Ne družka / rodič / dítě / sourozenec je vlastníkem podílu většího než 50%? Podíly uvedených osob se sčítají.
Současné zaměstnání od
40
Adresa zaměstnavatele Ulice
SKANDINÁVSKÁ 100
Město
PRAHA 5
PSČ
15500
Stát
Česká republika
Hlavní telef.kontakt
2100100100
13147
Měsíční výše splátek úvěrů
0
Ostatní měsíční výdaje
0
Ostatní čisté měsíční příjmy (mimo podnikání)
0
Zůstatek nesplacených půjček
0
Limit na PPÚ a kreditních kartách
0
Úvěr v jiné bance
Ne
Celková hodnota vydaných ručení
0
Příjmy a výdaje Čistý měsíční příjem žadatele
Doložení příjmu Historie běžného účtu v ČSOB
Osobní údaje o spolužadateli 1 Jméno
MIROSLAV
Příjmení
NOVAK
Titul
Ing.
Pohlaví
Muž
RČ (včetně lomítka)
645758/5758
Státní příslušnost
Slovensko
Adresa trvalého bydliště Ulice
SIBÍRSKA 100
Město
PREŠOV
PSČ
08001
Stát
Slovensko
Korespondenční adresa Ulice
HLIVICKÁ 100
Město
PRAHA 8
PSČ
18100
Stát
Česká republika
Mobil
777777888
Hlavní telef.kontakt Emailová adresa
[email protected]
Ostatní osobní údaje o spolužadateli 1 Identifikace osoby podle předložených dokladů Občanský průkaz
SL 1101101
Průkaz o povolení k pobytu ES/ČR
Ostatní osobní údaje Typ bankopojištení
Smrt, invalidita, prac.neschopnost
Sociodemografická data Společenské postavení
Zaměstnanec
Rodinný stav
Manželství/Reg.partnerství Společné jmění manželů
Počet členů domácnosti
4
Počet osob bez příjmu (včetně nezaopatřených dětí)
Dosažené vzdělání
Vysokoškolské
Způsob bydlení
Délka pobytu na korespondenční adrese od
200408
Ano 2 nájemní byt
Informace o zaměstnavateli Název zaměstnavatele Typ zaměstnavatele
Současné zaměstnání od
BAUHAUS k.s.
IČ zaměstnavatele
49435388
Zahraniční společnost
Pracovní pozice
Manuálně pracující na dobu neurčitou
200711
Jste zaměstnán-a ve společnosti, kde Vy a Váš manžel / manželka / druh / Ne družka / rodič / dítě / sourozenec je vlastníkem podílu většího než 50%? Podíly uvedených osob se sčítají.
STRÁŽNÍ 100
Město
Adresa zaměstnavatele Ulice
41
BRNO
PSČ
63900
Hlavní telef.kontakt
53535353
Stát
Česká republika
12411
Měsíční výše splátek úvěrů
0
Ostatní měsíční výdaje
0
Ostatní čisté měsíční příjmy (mimo podnikání)
0
Zůstatek nesplacených půjček
0
Limit na PPÚ a kreditních kartách
0
Úvěr v jiné bance
Ne
Celková hodnota vydaných ručení
0
Příjmy a výdaje Čistý měsíční příjem žadatele
Doložení příjmu Historie běžného účtu v ČSOB
Prohlašuji, že nemám nesplacené závazky vůči kterémukoliv finančnímu úřadu ani vůči České správě sociálního zabezpečení, že na mě v posledních pěti letech nebyl nařízen výkon soudního rozhodnutí, že proti mně nejsou vedeny soudní spory v souvislosti s podnikatelskou činností, že vůči mně nebyl podán návrh na zahájení insolvenčního řízení a v současné době není vůči mně vedeno insolvenční řízení. Prohlašuji, že nejsem osobou se zvláštním vztahem k bance ve smyslu §19 zákona č. 21/1992 Sb., o bankách ve znění změn a doplňků. Dále prohlašuji, že všechny výše uvedené údaje jsou pravdivé a přesné. Souhlasím se zpracováním osobních údajů tak, jak je uvedeno v Souhlasu se zpracováním osobních údajů, který je součástí této žádosti a se kterým jsem se seznámil.
Souhlas se zpracováním osobních údajů 1. Předmět souhlasu V souvislosti se žádostí žadatele o uzavření smlouvy mezi žadatelem a ČSOB anebo s již uzavřenými smlouvami mezi žadatelem a ČSOB (dále jen „Smlouva“) souhlasí žadatel s tím, aby ČSOB za níže uvedeným účelem shromažďovala, zpracovávala a uchovávala tyto osobní údaje žadatele: - osobní údaje uvedené ve Smlouvě (tj. v žádosti žadatele o uzavření smlouvy s ČSOB nebo v již uzavřených smlouvách žadatele s ČSOB), a to včetně rodného čísla žadatele, - osobní údaje vypovídající o tom, zda mezi žadatelem a ČSOB došlo k uzavření, případně neuzavření Smlouvy, o finančních závazcích žadatele, které vznikly, vzniknou nebo mohou vzniknout v souvislosti se Smlouvou, jejich zajištění a plnění ze strany žadatele, - případné další osobní údaje, které vypovídají o bonitě a důvěryhodnosti žadatele a které žadatel sdělil či sdělí ČSOB nebo které ČSOB získala či získá v souvislosti s plněním, případně neplněním Smlouvy, - osobní údaje žadatele o jeho smluvních vztazích s (a) osobami, které ČSOB ovládá, dále (b) s osobami ovládajícími ČSOB a (c) osobami ovládanými některou z osob, které ovládají ČSOB (dále jen „osoba propojená s ČSOB” nebo „osoby propojené s ČSOB”), přičemž pojmy ovládat, osoba ovládající, osoba ovládaná mají význam vymezený v § 66a zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Dále žadatel souhlasí s tím, aby za níže uvedeným účelem: - ČSOB zpřístupnila jeho osobní údaje oprávněným uživatelům Bankovního registru klientských informací (dále jen „BRKI“) a Nebankovního registru klientských informací (dále jen „NRKI“) tak, jak je popsáno v Informačním Memorandu, - ČSOB výše určené osobní údaje žadatele předávala osobám propojeným s ČSOB a aby tyto společnosti tyto osobní údaje žadatele používaly, a to případně spolu s dalšími osobními údaji žadatele, jež oprávněně zpracovávají, - osoby propojené s ČSOB předávaly ČSOB osobní údaje žadatele vypovídající o jeho smluvních vztazích s každou z těchto společností a aby ČSOB tyto osobní údaje používala, a to případně spolu s dalšími osobními údaji žadatele, jež oprávněně zpracovává. Žadatel rovněž souhlasí s tím a současně zmocňuje ČSOB k tomu, aby jím poskytnuté osobní údaje ve výše uvedeném rozsahu včetně rodného čísla v případě porušení smluvní povinnosti žadatelem, jejímž následkem je existence peněžní pohledávky ČSOB za žadatelem ve výši dvou splátek nebo existence jakékoliv penežní pohledávky ČSOB za žadatelem déle jak 30 dnů po splatnosti, zpracovávala za účelem informování o porušení smluvní povinnosti žadatelem včetně rozsahu a povahy tohoto porušení a o následné platební morálce žadatele a za účelem ochrany práv ČSOB předávala za výše
42
uvedenými účely k dalšímu zpracování sdružení SOLUS, zájmovému sdružení právnických osob, IČ 69346925 (dále jen „SOLUS“), které vede databázi osob (dlužníků), které porušily smluvní závazek řádně platit za poskytnutou finanční službu (tj. úvěr, leasing, pojištění, kreditní karty, prodej na splátky apod.), případně jeho právnímu nástupci. Žadatel souhlasí s tím, aby SOLUS při zpracování jeho osobních údajů využil služeb zpracovatelů. Žadatel souhlasí s tím, že takto zpracovávané osobní údaje včetně rodného čísla SOLUS zpřístupní přímo či prostřednictvím zpracovatele svým členům, a to výlučně za výše uvedenými účely. Žadatel souhlasí s tím, aby ČSOB získala informace o klientově bonitě, platební morálce a důvěryhodnosti, které jsou nutné k posouzení jeho žádosti o poskytnutí úvěru, a to z negativní databáze sdružení SOLUS a dále z BRKI a NRKI. 2. Účel zpracování osobních údajů žadatele Účelem zpracování osobních údajů žadatele na základě tohoto souhlasu je (není-li výše uveden zvláštní účel): - evidenční účely, - vytvoření souboru informací vypovídajících o bonitě a důvěryhodnosti žadatele, - zajištění vzájemného informování oprávněných uživatelů BRKI a NRKI a osob propojených s ČSOB o bonitě, důvěryhodnosti a platební morálce žadatele a umožnění (a to i opakovaného) posuzování bonity, důvěryhodnosti a platební morálky žadatele ze strany ČSOB, oprávněných uživatelů BRKI a NRKI a osob propojených s ČSOB; způsob, rozsah a podmínky vzájemného informování oprávněných uživatelů BRKI a NRKI jsou uvedeny v Informačním Memorandu, - nabízení obchodu a služeb ze strany ČSOB a osob propojených s ČSOB, a to i elektronickými prostředky. - aktualizace osobních údajů žadatele předávaných ČSOB osobám propojeným s ČSOB. 3. Pořízení fotokopií dokumentů Žadatel souhlasí s pořízením kopií dokumentů, včetně dokladů totožnosti, které ČSOB předložil. Na osobní údaje na nich uvedené se vztahuje souhlas se zpracováním osobních údajů. 4. Doba trvání souhlasu Tento souhlas žadatel uděluje na dobu čtyř let ode dne jeho udělení. V případě, že mezi žadatelem a ČSOB byla nebo bude uzavřena Smlouva, uděluje žadatel tento souhlas na dobu jejího trvání a na dobu dalších čtyř let od splnění veškerých finančních závazků žadatele z uzavřené Smlouvy, pokud tyto závazky zaniknou řádným splněním nebo způsobem nahrazujícím řádné splnění, resp. od zániku Smlouvy, pokud finanční závazky ze Smlouvy zaniknou jinak. 5. Další informace Před podpisem tohoto souhlasu: - se žadatel seznámil s Informačním Memorandem, které obsahuje i poučení o právech žadatele v souvislosti se zpracováním jeho osobních údajů v rámci BRKI i pro účely vzájemného informování se uživatelů BRKI a/nebo NRKI o bonitě, důvěryhodnosti či platební morálce jejich klientů; - se žadatel seznámil s poučením o právech žadatele podle §§ 12 a 21 zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, v souvislosti se zpracováním jeho osobních údajů ČSOB, které je obsaženo ve Všeobecných obchodních podmínkách ze dne 1.1.2008 (dále jen "VOP"); současně byl žadatel poučen, že poskytnutí tohoto souhlasu je dobrovolné; - byl žadatel informován, že aktuální znění Informačního Memoranda může kdykoli získat na obchodních místech a internetových stránkách ČSOB a informační lince a internetových stránkách provozovatele BRKI; aktuální seznam členů sdružení SOLUS je uveden na stránkách www.solus.cz a je k dispozici v sídle ČSOB či na telefonické vyžádání; VOP jsou k dispozici v provozních prostorách poboček ČSOB a na stránkách www.csob.cz.
43
V Praze dne 22. 4. 2008 Podpis žadatele ...................................................................... Podpis spolužadatele ......................................................................
Žádost převzal a podpis klienta ověřil .........................................................
(žádost podepisujte až před pracovníkem ČSOB)
Podpis a razítko pracovníka ČSOB
Žádám o změnu žádosti o poskytnutí úvěru.
Namísto původních ……………………. Kč žádám o úvěr ve výši ………………….. Kč.
Datum a podpis žadatele ..........................................................
Podpis spolužadatele ......................................................................
Žádost převzal a podpis klienta ověřil .........................................................
Za ČSOB převzal .................................................................................
Na základě scoringu (tedy počtu celkově získaných bodů) banka rozhodne o poskytnutí či neposkytnutí úvěru. V případě poskytnutí vyhotoví smluvní dokumentaci, viz. Příloha č. 3
44
4.2. Žádost o úvěr fyzických osob podnikatelů Při poskytování úvěrů pro fyzické osoby a fyzické osoby podnikatele postupují banky zcela odlišně.
Pro poskytnutí úvěru fyzické osobě, která má příjmy z podnikání posuzuje banka celkové konečné a čisté disponibilní zdroje, které podnikatel svou činností vytvořil. Banku tedy zajímá především základ daně, od kterého odečte celkovou daň. Tuto částku bere banka jako celkový roční příjem žadatele. Tento příjem přepočte na měsíční příjem tím, že částku vydělí počtem měsíců, ve kterých podnikatel skutečně podnikal. Dále hodnotí klienta bodově stejně, jako kdyby měl příjem ze závislé činnosti. Pouze za to, že jeho příjmy plynou z podnikání, získá nižší počet bodů než by získal za příjmy plynoucí ze závislé činnosti. Příjem z podnikání hodnotí banka jako rizikovější.
Kdežto při poskytování úvěru fyzické osobě podnikateli, kdy se jedná o úvěr, který bude sloužit k podnikání (provozní nebo investiční úvěr) není pro banku rozhodným řádkem z daňového přiznání základ daně, který se tvoří z příjmů po odečtení všech výdajů, ale zajímají ji především právě celkové příjmy (tedy tržby) podnikatele. Položku můžeme označit také jako celkový obrat. Pod určitou hranici obchodního obratu (obratu, který je vykázán v daňovém přiznání) banky obvykle vůbec úvěry neposkytují. Jedná se zpravidla o částku 50 tis. Kč. Pokud má tedy podnikatel roční obrat nižší 50 tis. Kč, nemůže podnikatel o úvěr ani požádat. Kromě obchodního obratu z daňového přiznání posuzuje banka i výši kreditního obratu. Kreditním obratem rozumí banka obrat z bankovních účtů. Z důvodu daňové optimalizace podnikatelů se výše obchodního a kreditního obratu může výrazně lišit. Většina bank proto uvolnila svá pravidla a údaje z daňového přiznání ji slouží především ke stanovení bonity daného žadatele, výši úvěru však vypočítává z obratu kreditního (pakliže je tedy vyšší a je to pro klienta výhodné). Procento úvěru se naopak vypočte z bonity, která vychází z daňového přiznání. Pro určení bonity u fyzické osoby podnikatele je pro banku opět důležitý nejen věk a pohlaví podnikatele, ale také délka pobytu na trvalé a korespondenční adrese, způsob bydlení, počet členů domácnosti, délka podnikání. Dále také délka vztahu s bankou, výše soukromých úvěrů, výše podnikatelských úvěrů, počet a výše exekucí. Dalším velmi rozhodujícím kriteriem je výše a struktura majetku a jeho vývoj v čase.
45
4.3. Žádost fyzické osoby podnikatele o úvěr do podnikání Na následujících stránkách na příkladě žádosti pana Pekárka jsem vysvětlila přístup banky k hodnocení fyzické osoby podnikatele žádající o úvěr do podnikání. Pan Pekárek je živnostník, který žádá o povolené přečerpání běžného účtu v maximální výši, kterou banka schválí. Na přelomu roku 2006 a 2007 přešel dobrovolně z vedení daňové evidence na vedení účetnictví. Bance kromě dvou daňových přiznání musí proto doložit ještě zahajovací rozvahu ze začátku roku 2007, aby banka mohla posoudit výši majetku. Banka z předložených daňových přiznání posoudí klientovu bonitu, stanoví riziko daného klienta a podle toho, do které skupiny klienta zařadí, vypočte % úvěrového limitu. Toto procento vypočte z obchodního nebo kreditního obratu.
Každá banka rozlišuje minimálně 3 rizikové skupiny. Některá banka výsledné skupiny označuje písmeny A, B a C s tím, že A je klient s nejvyšší bonitou. ČSOB od roku 2007 přešla na slovní vyjádření LOW, MEDIUM a HIGH, kterým přímo vyjadřuje riziko daného klienta: LOW – nízké riziko, MEDIUM – střední, HIGH – vysoké. Pokud tedy klienta zařadí do skupiny s nízkým rizikem, stanoví mu procentuelní výši úvěru větší, než když klienta zařadí do skupiny s velkým rizikem.
V ČSOB se pro procesní skupinu LOW poskytuje pro povolené přečerpání max. 15% z obratu, pro skupinu MEDIUM 10% a pro skupinu HIGH 5%. Podle procesní skupiny jsou pak nastaveny i různé podmínky pro CLEAN UP – datum, do kdy klient musí svůj kontokorent nejpozději vyrovnat. Klient tedy nemůže čerpat kontokorent neustále, ale musí v určitých, pravidelně se opakujících intervalech, kontokorent splatit, minimálně na jeden den. Zpravidla to bývá po 90, 180 nebo 360 dnech nepřetržitého čerpání.
Pokud jsem se tedy podívala blíže na žádost pana Pekárka, pokusila jsem se nejprve zhodnotit jeho, jako osobu. Poté jeho finanční situaci dle výkazů. Panu Pekárkovi je 28 let, má středoškolské vzdělání, je svobodný a bydlí ještě u rodičů. Počet členů v domácnosti je jeden, protože ačkoli žije s rodiči, neživí je, ale je samostatně hospodařící (nemá manželku ani děti, vůči kterým by měl vyživovací povinnost ). Ze žádosti klienta je vidět, že má již někde leasing nebo jiný druh úvěru. Banku tedy bude zajímat, jak dosavadní úvěr splácí. Z dostupných zdrojů banka nenalezla negativní
46
informace (v centrálním registru úvěrů – viz. ukázka v Příloze č. 4, v credit bureau ani v insolvenčním rejstříku19). Po prověření banka hodnotí osobu žadatel kladně. Přistoupím – li však k hodnocení jeho finančních výkazů, musíme na první pohled, že klient nedodržuje zlaté bilanční pravidlo o financování dlouhodobých aktiv dlouhodobými zdroji. Dle rozvahy má klient vysoká dlouhodobá aktiva, která jsou kryta především krátkodobými závazky, tedy závazky vůči dodavatelům. Z rozvahy je tedy na první pohled jasné, že klient si pořídil např. auto nebo jiný hmotný majetek namísto toho, aby zaplatil svým věřitelům. Tento klient tedy evidentně neplatí dlouhodobě své závazky vůči obchodním partnerům a nutně potřebuje získat zdroje k jejich zaplacení. Z rozvahy je jasné, že klient má problémy s cash flow, protože vydělané peníze nerozumně vložil do majetku, který si nakoupil, ačkoli na něj neměl. Na první pohled vypadá klient financovatelně, při bližším prozkoumání je však zřejmé, že by to byl pro banku obchod rizikový a klient by se dříve či později dostal do problémů vůči bance. Kromě zmíněného z rozvahy vidíme v položce bankovní úvěry a výpomoci částku 174 tis. Kč. Jedná se pravděpodobně o úvěr, který klient bance zamlčel. Uvedl totiž, že má jen soukromý úvěr na rodné číslo ve výši 4 tis. Kč. Rovněž z výsledek credit scoringu podporuje tvrzení výše, neboť i zde klient spadá do skupiny High – tedy do skupiny s velkým rizikem. Scoring je zde přiložen jak pro daňovou evidenci, kterou klient vedl za rok 2006, tak pro účetnictví, které je vedeno od počátku roku 2007.
19
https://isir.justice.cz/isir/common/index.do
47
48
49
50
51
52
53
54
55
56
57
58
59
60
61
62
63
64
65
66
67
68
69
6. Závěr Na předešlých stránkách diplomové práce jsem se zabývala problematikou jednotlivých produktů včetně jejich podstaty a samotným fungováním. Dále jsem vysvětlila pohled na klienta při úvěrové žádosti a ohodnotila jednotlivé vlastnosti žadatele body dle scorovací karty. Co se týče jednotlivých produktů, je u většiny bank velmi obvyklé, že nejhůře dosažitelný je pro klienty spotřebitelský úvěr s pravidelnými splátkami a úvěr do podnikání, při kterém jsou banky díky známým defaultům již značně obezřetné. Na jeho dosažení musí mít klient nejen dostatek disponibilních prostředků a musí být ohodnocen větším počtem bodů než u ostatních revolvingových produktů, ale musí mít také vyrovnanou bilanční rovnováhu a pokud možno tvořit zisk. Produkty jsou poskytován jak stávajícím, tak zcela novým klientům. K novým klientům však banky přistupují ještě obezřetněji. Povolené přečerpání, na rozdíl oproti spotřebitelskému úvěru či úvěru investičnímu, bývá zřizováno již téměř automaticky a je obvykle automatickou součástí balíčků běžných účtů soukromých osob. Bohužel zatím nikoli podnikatelských. Banky je v současné době nabízejí ihned při otevření běžných účtů a jeho získání nebývá problém. U podnikatelských subjektů se banky pokouší v současné době jako jeden z akvizičních nástrojů poskytovat minimální úvěrové limity i pro klienty, kteří nejsou scoringem ohodnoceni kladně. Ti jsou pak ovšem podrobováni přísnému monitoringu v průběhu trvání úvěrového vztahu.
Klient se pak v úvěrové smlouvě zavazuje budˇ k zasílání celé mzdy nebo k zasílání určité části limitu kontokorentu na běžný účet a tím mají banky zajištěnu návratnost prostředků. Povolené přečerpání je pro banku i klienta velmi výhodné. Klient obvykle povolené přečerpání čerpá většinu měsíce a tím plyne bance úrok. Oproti tomu bance pravidelně zasílá svůj příjem či přesměruje svůj obrat z podnikání, a banka tak podstupuje jen malé riziko nesplacení celkového úvěrového limitu, na rozdíl od spotřebitelského úvěru. U povoleného přečerpání se jedná řádově o menší objemy prostředků než u spotřebitelských úvěrů.
Z hlediska délky trvání je kontokorent, při plnění podmínek daných bankou, pro klienta prakticky poskytnut na dobu neurčitou a klient tak má prostředky „jednou pro vždy“ kdykoli v pohotovosti a k dispozici, bez opakovaného vyřizování žádostí a podpisu smluv.
70
Kontokorent je tedy produkt, který se hodí pro širokou veřejnost a slouží jako rezerva i těm klientům,
kteří právě čerpat nepotřebují. Povolené přečerpání je poskytnuto během
jednoho dne a klient tak na možnost čerpání prostředků nečeká dlouho.
S každým poskytnutým produktem podstupuje každá banka riziko, které se snaží minimalizovat. Za co nejmenšího podstupovaného rizika se snaží dosahovat co největšího zisku, jako všechny ostatní podnikatelské subjekty na trhu. Na řízení a sledování rizik jsou v bankách zřizována celá oddělení. Největší riziko, které bance plyne je z nesplnění závazku dlužníka. Na krytí rizik si banka vytváří rezervy a opravné položky. K zamezení poskytnutí produktu klientovi, který by svým závazkům nedostál nebo nebyl schopen dostát, banky své klienty prověřují a pomocí scorovacího systému ohodnocují jejich solventnost a důvěryhodnost.
Scorovací systém je u každé banky nastaven jinak a banky si svá pravidla a bodování pro poskytování úvěrových produktů přísně tají. Všechny však u fyzických osob posuzují příjem, předpoklad jeho stability, délku zaměstnání, vzdělání a formu bydlení. U fyzických osob podnikatelů a u právnických osob banku zajímají údaje především z rozvahy a výsledovky. Banka zkoumá nejen výši, ale především strukturu a vývoj v čase.
Platí rovněž, že ostatní instituce zabývající se úvěrováním (jako je např. Homecredit) nemívají nastavena pravidla tak přísně, ovšem produkty pak poskytují se zvýšenou úrokovou sazbou, aby si tak pokryly ztráty z nedobytných úvěrů, které poskytly rizikovým klientům. . Dle ukázkové scorovací karty z literatury v textu je možné tvrdit, že největší počet bodů a tudíž největší šancí na získání úvěru a z hlediska banky nejméně rizikovou skupinou, jsou vdané ženy nad 40 let, s jedním až dvěmi dětmi a délkou zaměstnání nad 3 roky. Doba klientského vztahu se pohybuje rovněž kolem tří let.
U podnikatelského subjektu má největší šanci na získání úvěru stávající klient banky, s pravidelným obratem, který je schopen tvořit zisk. Obezřetně banka přistupuje ke klientům neznámým a ke klientům, jejich podnikatelská činnost trvá méně jak dva roky.
71
Banky při stanovení metodiky a sestavení své scorovací karty vycházejí z minulých, již poskytnutých úvěrů a jejich monitoringu při splácení. K sestavení kvalitní scorovací karty je potřeba alespoň desetiletá zkušenost, kterou naše banky právě tak dosahují. Vzhledem k tomu je většina těchto karet nastavena zatím konzervativně k podstupovanému riziku, a dá se proto ve velmi blízké budoucnosti očekávat, že naše banky v nejbližší budoucnosti pravidla pro poskytování úvěrů ještě dále hodně zmírní.
72
Seznam literatury 1.
Finanční rizika, Josef Jílek, Grada Publishing, spol. s.r.o., 2000
2.
Komerční bankovnictví pro bankéře a klienty, Ing. Petr Dvořák, Linde Praha a.s., Právnické a ekonomické nakladatelství a knihkupectví, Praha 1999
3.
Bankovní regulace a dohled, Ivan Babouček a kolektiv, Bankovní institut vysoká škola a.s., 2002
Vnitřní předpisy ČSOB: 4.
Spotřebitelský úvěr ČR – popis a specifické podmínky , verze 11, 2008
5.
Instrukce G – Zpracování žádosti o úvěr ČR, verze 6, 2008
6.
Kreditní karta – popis a specifické podmínky pro retailovou klientelu ČR, 2008
7.
Povolené přečerpání – popis a specifické podmínky ČR, 2008
73
Seznam tabulek Tabulka č. 1, v příloze č. 1, str. 75 – Celkové zadlužení domácností Tabulka č. 2, strana 4 - Základní bankovní úvěrové produkty Tabulka č. 3, v příloze č. 2, str. 76 – Doložení příjmů žadatele o úvěr Tabulka č. 4 – Přehled rizik – str. 16 Tabulka č. 5, strana 25 – Hodnocení krátkodobého dluhu podle Standard & Poors Tabulka č. 6, strana 32 - scorovací karta (příklad bodovacího systému)
74
Příloha č. 1 Tabulka č. 1
Celkové zadlužení domácností v ČR (v mil. Kč) Období 31.12.2007 30.9.2007 30.6.2007 31.3.2007 31.12.2006 30.9.2006 30.6.2006 31.3.2006 31.12.2005
75
UK1 Na spotřebu 264720,5 242882,9 230805,5 217279,3 210367,5 196802,8 193125,4 183489,5 182036,3
UK2 Na bydlení 515864,6 464256 429731,9 396609,9 375077,4 346604,9 321510,3 298946,3 282662,2
UK3 Ostatní 91788,4 84214,8 79709,3 75779,9 69991,4 68370,3 62231,5 59563,1 58149,7
Příloha č. 2 Tabulka č. 3
Kombinace dokladů k příjmům předkládaných bance Stávající klient – běžný nebo podnikatelský účet u banky alespoň 6 měsíců Situace Příjem směřován alespoň měsíce do ČSOB
Způsob doložení 3 Historie účtu v systému – měsíční příjem prostřední výše (vyloučením nejnižší a nejvyšší částky, nelze uznat vklad v hotovosti), v tomto případě nejsou od klienta vyžadovány žádné další doklady a příjem není třeba ověřovat u zaměstnavatele.
Příjem směřován do jiného Potvrzení o příjmu vydané zaměstnavatelem (potvrzení o peněžního ústavu průměrné výši příjmu za poslední 3 měsíce) + zároveň poslední kompletní výpis z účtu, kam je příjem zasílán. Poznámka: Pro doložení příjmu jsou akceptovány také elektronické výpisy z účtu, které jsou opatřeny razítkem vydávající banky. Příjem vyplácen v hotovosti
Potvrzení o příjmu vydané zaměstnavatelem (potvrzení o průměrné výši příjmu za poslední 3 měsíce) + zároveň poslední 3 výplatní pásky (potvrzené zaměstnavatelem), kdy klientská obsluha na základě jejich předložení pro kontrolu vypočítá průměrnou výši příjmu.
Nový klient Situace Příjem směřován alespoň měsíce do ČSOB
Příjem směřován do JPÚ
76
Způsob doložení 3 Historie účtu v systému za poslední 3 měsíce – prostřední výše měsíčního příjmu (s vyloučením nejnižší a nejvyšší částky, nelze uznat vklad v hotovosti), v tomto případě nejsou od klienta vyžadovány žádné další doklady a příjem není třeba ověřovat u zaměstnavatele. Potvrzení o příjmu vydané zaměstnavatelem (potvrzení o průměrné výši příjmu za poslední 3 měsíce) + zároveň poslední kompletní výpis z účtu, kam je příjem zasílán. Poznámka: Pro doložení příjmu jsou akceptovány také elektronické výpisy z účtu, které jsou opatřeny razítkem vydávající banky. V případě, že žádost o úvěr posuzována schvalovatelem útvaru
Situace
Způsob doložení příjem je vyplácen v hotovosti a Klient dokládá současně doklady ze všech tří skupin : je vyšší nebo roven Kč 15.000,o Potvrzení o příjmu vydané zaměstnavatelem a zároveň (lze takto postupovat i v případě, o Potvrzení o vyměřovacích základech malé organizace kdy je příjem nižší) nebo potvrzení, že zaměstnavatel není malou organizací *), potvrzené SSZ a zároveň o Poslední aktuální doklad o některém z pravidelných výdajů domácnosti (žadatele, spolužadatele), např. SIPO, O2 apod.; tento doklad musí být prokazatelně již uhrazen Credit Flow v tomto případě zobrazí povinnost příjem telefonicky ověřit na telefonním čísle zaměstnavatele uvedeném v Telefonním seznamu a zaznamenat výsledek ověření do Credit Flow. *) potvrzení, že zaměstnavatel není malou organizací - u státních organizací typu ministerstvo, policie, vězeňská služba, celníci, hasiči lze nahradit 3 výplatními páskami
77
Příloha č. 3 Smluvní dokumentace ke spotřebitelskému úvěru
78
79
80
81
82
83
84
Příloha č. 4 Smluvní dokumentace k podnikatelskému úvěru
85
86
87
88