Česká zemědělská univerzita v Praze. Disertační práce RNDr. Iva Machová

Česká zemědělská univerzita v Praze

Disertační práce

2010

RNDr. Iva Machová

Česká zemědělská univerzita v Praze Fakulta agrobiologie, potravinových a přírodních zdrojů Katedra Botaniky a fyziologie rostlin

Floristicko-fytocenologická studie agrárních valů v CHKO České středohoří Disertační práce

Vedoucí práce: Doc. Ing. Václav Hejnák, Ph.D. Autor práce: RNDr. Iva Machová 2010

PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem disertační práci vypracovala samostatně. Všechny použité zdroje jsou citovány a uvedeny v seznamu literatury.

V Ústí nad Labem dne 15.7.2010.

RNDr. Iva Machová

PODĚKOVÁNÍ Ráda bych poděkovala zejména svým spolupracovníkům, kteří se podíleli na specifických úkolech při řešení disertační práce doc. RNDr. Karlu Kubátovi, CSc., Ing. Václavu Synkovi, Ing. Jitce Elznicové, Ph.D., Ing. Kateřině Fiedlerové, Mgr. Ladislavě Filipové, Mgr. Petru Novákovi. Děkuji svým školitelům doc. Ing. Václavu Hejnákovi, Ph.D., Ing. Janě České, CSc. a doc. RNDr. Václavu Zelenému, CSc. Děkuji i své rodině za podporu ve své práci.

SOUHRN Při celkovém průzkumu v oblasti Lounska bylo zaznamenáno ca 500 druhů rostlin. Různé metody použité ke studiu flóry valů poskytly podobné, dobré výsledky. Byly zjištěny nejčastější druhy na Lounsku i Verneřicku vázané na valy a ukázalo se, že je mezi nimi malá shoda. Četnost druhů vztažena na plochu valu se mezi oblastmi Lounska a Verneřicka neliší. Druhová skladba na valech je heterogenní, přesto je homogennější než skladba v okolních porostech. Z celkově 102 zvláště chráněných či ohrožených druhů bylo na valech ca 30 druhů. V rámci celkového průzkumu v oblasti Verneřicka bylo zjištěno 32 zvláště chráněných a ohrožených druhů, z nichž na valech 6 druhů. Součástí flóry jsou i nepůvodní druhy. Na Lounsku je invadovanost valů nepůvodními druhy vysoká 12,6 % a okolních porostů dokonce 22,7 %. Na Verneřicku je invadovanost lesních porostů v okolí jen 2,85 %, valů 6,4 % a nejvyšší je v porostech mimo les 12,1 %. Vegetace byla charakterizována s použitím metodiky Natura 2000. Nejčastější biotop společný pro obě oblasti jsou K3 Vysoké mezofilní křoviny. Na Lounsku byly identifikovány ochuzené vegetační jednotky sv. Berberidion, sv. Bromion erecti, sv. Festucion valesiacea, sv. Galio-Alliarion, sv. Convolvulo-Agropyrion, sv. Trifolion medii; na Verneřicku sv. LuzuloFagion, sv. Tilio-Acerion, sv. Carpinion, tř. Epilobietea angustifolii,. sv. Aegopodion podagrariae, tř. Galio-Urticetea, sv. Arrhenatherion, sv. Cynosurion. Typy chorie druhu na valech a v okolních porostech se příliš neliší. Byl prokázán význam valů jako koridorů pro šíření lesních druhů. Úseky valů v blízkosti lesa hostí více lesních druhů než úseky ve vzdálenosti vyšší než 100 m. Valy splňují podmínky pro jejich využití jako biokoridory lokálního významu, přesto nebylo zjištěno jejich cílené zahrnutí do plánu ÚSES. K charakteristice oblastí lze využít bioindikační schopnosti rostlin s využitím Elenbergových indikačních hodnot. Mezi oblastmi byly prokázány statisticky významné rozdíly ve všech faktorech. Na Lounsku jsou hodnoty pro světlo, teplo, kontinentalitu a pH půdy vyšší. Na Verneřicku jsou vyšší hodnoty pro vlhkost a množství dusíku. Na Lounsku byla prokázána vyšší míra korelace mezi faktory. Po spojení souborů z obou oblastí vzniklo mezi faktory více korelací, ale musíme je interpretovat opatrně, neboť nemusí zobrazovat skutečnou závislost. Multifaktoriální analýzou bylo prokázáno, že flóra valů je velmi ovlivněna oblastí, kde se valy vyskytují. Velká oblast a rozdílné podmínky na Verneřicku se projevily i většími rozdíly druhů na valech. Na Verneřicku má signifikantní vliv na složení vegetace valů šířka valu a přítomnost mezofilních luk a pastvin v okolí. Na Lounsku má signifikantní vliv přítomnost okolních porostů: xerofilní louky, pastviny, mezofilní louky, kulturní porosty, kamenitost valu a přítomnost velkých kamenů na valu. Vývoj valů byl sledován s použitím studie stáří dřevin na valech metodou dendrometrie. Málo jedinců dosahuje věk ca 80 – 70 let a velký počet jedinců je 60-letých. Nástup dřevin je spojen s poklesem hospodaření v krajině v souvislosti s jejím opouštěním. Z plochy Verneřicka připadá na valy ca 3 % . Největší změna za období 1938 – 2002 bylo zvětšení plochy valů především nárůstem šíře. Největší podíl valů zanikl na svazích o sklonu 3 - 7o a na sklonu 7 -12o.

SUMMARY Approximately 500 plants were found in general survey of the Louny region. Good similar results were obtained from several different methods used. Most common set of species in Louny and Verneřice region were determined and the results show s little similarity between them. Occurrence percentage relative to the area in Louny and Verneřice region does not differ. Species composition on hedgerows is heterogeneous thought it is more homogeneous when compared to surrounding stands. There were 30 species found on hedgerows out of total number of 102 endangered species. Within a framework of general survey in the area of Verneřice region, 32 specially protected or endangered species were found, 6 of them on hedgerows. Allochtonous species are also part of the flora. Species invasiveness is high in the Louny region is 12,6 % on hedgerows and 22,7 % in surrounding stands. Species invasiveness in the Verneřice region is 2,85 % in forest stands and 6,4 % on hedgerows and 12,1 % in the non-forest stands. Vegetation was characterized with utilization of Natura 2000 methodology. The most common biotope for both areas is K3 – tall mesophilous shrubbery. In Louny region, these depleted vegetation units were found: as. Berberidion, as. Bromion erecti, as.. Festucion valesiacea, as.Galio-Alliarion, as. Convolvulo-Agropyrion, as. Trifolion medii; In Verneřice region: as. Luzulo-Fagion, as. Tilio-Acerion, as. Carpinion, tř. Epilobietea angustifolii,. as. Aegopodion podagrariae, tř. Galio-Urticetea, as. Arrhenatherion, as. Cynosurion. Choria types are the not very different on hedgerows and in surrounding stands. Hedgerow importance as corridors for spreading of forest species was proven. Hedgerows sections in forest vicinity are inhabited with more forest plants then those further more then 100 m. Hedgerows fulfill the conditions for their utilization as local biocorridors though there was not found their inclusion to USES plan. Bioindicating plant potency utilizing Ellenberg values can be used for area characterization. Statistically significant differences were proven between two studied areas in all factors. In Louny region, light, temperature, continentality and soil pH values are higher. In Verneřice region, humidity and N amount are higher. In Louny region, higher rate of correlation was proven between the factors. From merged sets of data from these two areas more correlations appeared, but that must be interpreted very cautiously for they do not have to reflect real relation. It was proven through multifactorial analysis that hedgerow flora is very influenced by respective area. Vast area and different conditions of Verneřice region caused bigger differences between hedgerows there. Hedgerow width and the presence of mesophilous meadows and pastures significantly influences composition of vegetation in Verneřice region. The presence of xerophilous meadows, pastures, mesophilous meadows, anthropogenic stands, stoniness and big stone presences significantly influences composition of vegetation in Louny region. The evolution was monitored using woody plant age study with method of dendrometry. Only few individuals reaches ca 70 – 80 years. Lot of individuals are 60 – 70 years old. Settlement of woody plants is connected with decline of farming in the area. Hedgerows comprises 3 % of Verneřice region. The biggest difference between 1938 and 2002 was hedgerow area growth mostly abroad. Largest ratio of hedgerows was abolished on the slopes of angles between 3 - 7o and 7 -12o.

OBSAH 1

ÚVOD...................................................................................................................................................... 12

2

LITERÁRNÍ REŠERŠE........................................................................................................................ 14 2.1 VYMEZENÍ TERMÍNŮ AGRÁRNÍ VAL A AGRÁRNÍ TERASA ................................................................... 14 2.2 HISTORIE VZNIKU A ZMĚN VALŮ....................................................................................................... 15 2.3 FUNKCE A VÝZNAM VALŮ ................................................................................................................ 18 2.3.1 Valy z pohledu krajinné ekologie ............................................................................................. 19 2.3.2 Význam valů pro zemědělství s důrazem na bariérovou funkci................................................ 20 2.3.3 Ekologické parametry stanoviště valů ..................................................................................... 21 2.4 FLÓRA A VEGETACE VALŮ A BLÍZKÝCH STANOVIŠŤ ......................................................................... 22 2.4.1 Druhy udávané z liniových a bodových struktur v zemědělské krajině .................................... 22 2.5 ANALÝZA ŽIVOTNÍCH NÁROKŮ ROSTLIN A CHORIE ........................................................................... 24 2.5.1 Flóra a vegetace stanovišť s podmínkami blízkými stanovištím valů....................................... 25 2.6 FLÓRA A VEGETACE STUDOVANÝCH OBLASTÍ V ČESKÉM STŘEDOHOŘÍ ............................................ 28 2.6.1 Flóra a vegetace vrchu Oblíku a jeho okolí............................................................................. 28 2.6.2 Flóra a vegetace východní části Verneřického středohoří....................................................... 29 2.6.3 Flóra a vegetace valů v oblasti Verneřicka ............................................................................. 30 2.7 PŘÍRODNÍ PODMÍNKY STUDOVANÝCH OBLASTÍ V ČESKÉM STŘEDOHOŘÍ .......................................... 31 2.7.1 Přírodní podmínky v oblasti Lounska ...................................................................................... 31 2.7.2 Přírodní podmínky v oblasti Verneřicka .................................................................................. 34

3

CÍLE ....................................................................................................................................................... 37

4

METODIKA........................................................................................................................................... 38 4.1 VÝBĚR OBLASTÍ A VALŮ V ČESKÉM STŘEDOHOŘÍ A VYMEZENÍ PLOCHY VALU ................................. 38 4.2 METODY TERÉNNÍHO ŠETŘENÍ .......................................................................................................... 38 4.2.1 Úplný plošný floristický průzkum............................................................................................. 38 4.2.2 Úplný floristický průzkum valů ................................................................................................ 39 4.2.3 Metoda podélných transektů .................................................................................................... 39 4.2.4 Metoda příčných transektů....................................................................................................... 40 4.3 ZPRACOVÁNÍ DAT ............................................................................................................................. 40 4.3.1 Zpracování floristických dat .................................................................................................... 40 4.3.2 Statistické vyhodnocení floristických dat ................................................................................. 40 4.3.3 Využití floristických dat k hodnocení valů z hlediska ochrany přírody.................................... 41 4.3.4 Využití floristických dat pro vyhodnocení výskytu nepůvodních druhů na valech ................... 42 4.4 METODY VYUŽITÉ K CHARAKTERISTICE VEGETACE VALŮ ................................................................ 42 4.4.1 Zdroje dat a hodnocení porostů valů metodou Natura 2000 ................................................... 42 4.4.2 Úprava dat z příčných transektů .............................................................................................. 42 4.5 METODY VYUŽITÉ PŘI HODNOCENÍ VALŮ JAKO POTENCIÁLNÍCH BIOKORIDORŮ A JEJICH VÝZNAMU Z HLEDISKA ÚZEMNÍHO SYSTÉMU EKOLOGICKÉ STABILITY .......................................................................... 43 4.5.1 Metodika studie chorie na valech a srovnání s okolními porosty ............................................ 43 4.5.2 Hodnocení migrace lesních druhů po valech........................................................................... 43 4.5.3 Zdroje pro hodnocení významu valů jako biokoridoru v ÚSES. .............................................. 44 4.6 METODY POUŽITÉ K CHARAKTERISTICE ABIOTICKÝCH PODMÍNEK ................................................... 44 4.6.1 Použité statistiky ...................................................................................................................... 44 4.6.1.1 4.6.1.2 4.6.1.3

Výpočty pro porovnání oblastí s využitím EIH....................................................................................45 Rozložení hodnot EIH podle lokalit v obou oblastech .........................................................................45 Sběr dat a jejich úprava ........................................................................................................................45

4.7

PŘÍPRAVA DAT PRO STUDIUM VLIVU ABIOTICKÝCH FAKTORŮ A OKOLNÍM POROSTŮ NA FLÓRU VALŮ 46 4.7.1 Sběr a úprava floristických dat ................................................................................................ 46 4.7.2 Sběr dat a vyhodnocení s použitím programu Canoco for Windows 4.5 ................................. 47 4.8 METODA STANOVENÍ STÁŘÍ DŘEVIN NA VALECH A STUDIE VÝVOJE VALŮ ........................................ 47 4.8.1 Odběr vzorků pro dendrometrii ............................................................................................... 47 4.8.2 Metody použité k vyhodnocení změn plochy valů..................................................................... 48 4.8.2.1 4.8.2.2 4.8.2.3

Analýza krajinných prvků ....................................................................................................................49 Analýza změn valů v čase ....................................................................................................................49 Vliv sklonitosti na rozšíření valů..........................................................................................................49

4.8.2.4

5

Počet obyvatel v oblasti .......................................................................................................................49

VÝSLEDKY ........................................................................................................................................... 51 5.1 FLORISTICKÁ INVENTARIZACE CÉVNATÝCH ROSTLIN NA VALECH .................................................... 51 5.1.1 Výsledky ................................................................................................................................... 51 5.1.1.1 5.1.1.2 5.1.1.3 5.1.1.4

Výsledky botanických výzkumů v oblasti Lounska na lokalitě Oblík..................................................51 Výsledky botanických výzkumů v oblasti Verneřicka .........................................................................60 Flóra porostů sousedících s valy v oblasti Lounska .............................................................................66 Flóra porostů sousedících s valy v oblasti Verneřicka .........................................................................68

5.1.2 Diskuse..................................................................................................................................... 69 5.1.3 Závěr ........................................................................................................................................ 72 5.2 VYHODNOCENÍ FLÓRY VALŮ Z HLEDISKA OCHRANY PŘÍRODY .......................................................... 73 5.2.1 Výsledky ................................................................................................................................... 73 5.2.1.1 5.2.1.2

Zvláště chráněné a ohrožené druhy v oblasti Lounska .........................................................................73 Zvláště chráněné a ohrožené druhy z oblasti Verneřicka .....................................................................80

5.2.2 Diskuse..................................................................................................................................... 82 5.2.3 Závěr ........................................................................................................................................ 83 5.3 ZHODNOCENÍ VÝSKYTU PŮVODNÍCH A NEPŮVODNÍCH DRUHŮ ......................................................... 84 5.3.1 Výsledky ................................................................................................................................... 84 5.3.1.1 5.3.1.2 5.3.1.3

Nepůvodní druhy v oblasti Lounska ....................................................................................................84 Nepůvodní druhy v oblasti Verneřicka.................................................................................................90 Invadovanost valů a invadovanost okolních porostů............................................................................91

5.3.2 Diskuse..................................................................................................................................... 93 5.3.3 Závěr ........................................................................................................................................ 94 5.4 CHARAKTERISTIKA POROSTŮ VALŮ .................................................................................................. 94 I. NATURA 2000 PRO OBLAST VERNEŘICKO .................................................................................................. 95 5.4.1 Výsledky ................................................................................................................................... 95 5.4.2 Diskuse a závěr ........................................................................................................................ 98 II. PŘÍSPĚVEK K FYTOCENOLOGICKÉ CHARAKTERISTICE VALŮ ................................................................... 100 5.4.3 Výsledky ................................................................................................................................. 100 III. POROVNÁNÍ FLÓRY VALŮ Z OBLASTI LOUNSKA A VERNEŘICKA ........................................................... 133 5.4.4 Výsledky ................................................................................................................................. 133 5.4.5 Diskuse................................................................................................................................... 135 5.4.6 Závěr ...................................................................................................................................... 138 5.5 HODNOCENÍ VALŮ JAKO POTENCIÁLNÍCH BIOKORIDORŮ A JEJICH VÝZNAM Z HLEDISKA ÚSES ..... 139 I. POROVNÁNÍ CHORIE ................................................................................................................................ 139 5.5.1 Výsledky ................................................................................................................................. 140 5.5.1.1

Porovnání chorie druhů na valech a v okolních nelesních porostech .................................................140

II. VALY JAKO BIOKORIDORY ..................................................................................................................... 141 5.5.2 Výsledky ................................................................................................................................. 141 5.5.2.1 5.5.2.2 5.5.2.3

Výpočty..............................................................................................................................................141 Zdroj lesních druhů v oblasti Verneřicka ...........................................................................................141 Možnost migrace lesních druhů na valech .........................................................................................141

III. CHARAKTERISTIKA OBLASTÍ PROSTŘEDNICTVÍM ÚSES........................................................................ 145 5.5.3 Vyhodnocení dokumentace ÚSES .......................................................................................... 145 5.5.4 Výsledky ................................................................................................................................. 145 5.5.5 Diskuse................................................................................................................................... 146 5.5.6 Závěr ...................................................................................................................................... 148 5.6 VYHODNOCENÍ EKOLOGICKÝCH NÁROKŮ ZJIŠTĚNÝCH DRUHŮ ....................................................... 149 I. POROVNÁNÍ OBLASTÍ S VYUŽITÍM EKOLOGICKÝCH INDIKAČNÍCH HODNOT ............................................. 149 5.6.1 Výsledky ................................................................................................................................. 149 5.6.1.1 5.6.1.2

Charakteristika oblastí s využitím Ellenbergových indikačních hodnot.............................................149 Vztahy mezi sledovanými charakteristikami......................................................................................151

5.6.2 Diskuse................................................................................................................................... 155 5.6.3 Závěr ...................................................................................................................................... 156 II. POROVNÁNÍ LOKALIT ZA VYUŽITÍ EKOLOGICKÝCH INDIKAČNÍCH HODNOT ............................................ 157 5.6.4 Výsledky ................................................................................................................................. 157 5.6.4.1 5.6.4.2 5.6.4.3

5.6.5 5.6.5.1

Výpočty..............................................................................................................................................157 Popis lokalit .......................................................................................................................................158 Posouzení podobnosti lokalit na základě sledovaných faktorů za použití shlukové analýzy..............164

Diskuse................................................................................................................................... 165 Závěr ..................................................................................................................................................167

VLIV OKOLNÍCH POROSTŮ A ABIOTICKÝCH FAKTORŮ NA VEGETACI VALŮ ..................................... 168 5.7 5.7.1 Výsledky ................................................................................................................................. 168 5.7.1.1 Analýza vlivu oblasti Verneřicka (V) či Lounska (L) na druhové složení porostu valů.....................168 5.7.1.2 Diagramy zobrazující vztahy mezi faktory prostředí a druhovým složením porostů na valech v oblasti Verneřicka169 5.7.1.3 Diagramy zobrazující vztahy mezi nejvýznamnějšími faktory prostředí a druhovým složením porostů na valech v oblasti Lounska.................................................................................................................................174

5.7.2 Diskuse................................................................................................................................... 178 5.7.3 Závěr ...................................................................................................................................... 179 5.8 DOSAVADNÍ VÝVOJ VALŮ VČETNĚ STANOVENÍ STÁŘÍ DŘEVIN NA VALECH ..................................... 180 I. STANOVENÍ STÁŘÍ DŘEVIN NA VALECH .................................................................................................... 180 5.8.1 Výsledky ................................................................................................................................. 180 5.8.1.1

Věková struktura dřevin na valech.....................................................................................................180

5.8.2 Diskuse................................................................................................................................... 191 Závěr ...................................................................................................................................................... 192 II. PLOCHA VALŮ, JEJÍ ZMĚNY A ANALÝZA PŘÍČIN ..................................................................................... 193 5.8.3 Výsledky ................................................................................................................................. 193 5.8.3.1 5.8.3.2 5.8.3.3 5.8.3.4 5.8.3.5 5.8.3.6 5.8.3.7

5.8.4 5.8.5

Zastoupení valů v krajině ...................................................................................................................193 Změny v rozšíření valů a teras mezi roky 1938 – 2002......................................................................193 Demografické změny v období 1930 a 2001 v oblasti Verneřicka.....................................................196 Roztřídění plochy valů podle sklonitosti terénu .................................................................................196 Procentické rozdělení plochy valů podle polohy na svazích odlišné sklonitosti ................................197 Rozdělení plochy současných valů.....................................................................................................198 Zastoupení valů v krajině ...................................................................................................................198

Diskuse................................................................................................................................... 199 Závěr ...................................................................................................................................... 201

6

PŘÍNOS PRÁCE.................................................................................................................................. 203

7

LITERATURA..................................................................................................................................... 206

8

SEZNAM ZKRATEK ......................................................................................................................... 215

9

SEZNAM PŘÍLOH.............................................................................................................................. 216

SEZNAM TABULEK Tab. č. 1: Dlouhodobý roční průměr z 1991 – 2000 (normál), úhrny srážek (mm) Louny.............................. 33 Tab. č. 2: Dlouhodobý roční průměr z období 1991 – 2000 (normál), průměrné roční teploty (oC) Louny .... 33 Tab. č. 3: Dlouhodobý roční průměr z 1991 – 2000 (normál), roční úhrny srážek (mm) Verneřicko ............. 35 Tab. č. 4: Dlouhodobý roční průměr z období 1991 – 2000 (normál), průměrné roční teploty (oC) Verneřicko ......................................................................................................................................................................... 36 Tab. č. 5: Seznam zvláště chráněných a ohrožených druhů v oblasti Lounska................................................ 74 Tab. č. 6: Seznam nepůvodních druhů v oblasti Lounska................................................................................ 85 Tab. č. 7: Korelace mezi poměrem (počtem) lesních druhů a vzdáleností od lesa ........................................ 142 Tab. č. 8: Vyhodnocení testů porovnávajících průměry hodnot EIH a diverzity z oblastí Lounska a Verneřicka................................................................................................................................................... 149 Tab. č. 9: Spearmanovy korelační koeficienty mezi průměry hodnot EIH faktorů (L, T, K, F, R, N) a diverzitou z Lounska................................................................................................................................... 152 Tab. č. 10: : Spearmanovy korelační koeficienty mezi průměry EIH pro faktory (L, T, K, F, R, N) a diverzitou z Verneřicka............................................................................................................................... 153 Tab. č. 11: Spearmanovy korelační koeficienty mezi průměry EIH pro faktory (L, T, K, F, R, N) a diverzitou z obou oblastí po spojení hodnot ................................................................................................................... 153 Tab. č. 12: Vybrané charakteristiky lokalit.................................................................................................... 158 Tab. č. 13: Průměry a směrodatné odchylky pro rozdělení četnosti výskytu druhů na valech a ve srovnávacích porostech dle Ellenbergových indikačních hodnot ........................................................................................ 163 Tab. č. 14: Vybrané dendrometrické charakteristiky dřevin (k roku 2003) ................................................... 181 Tab. č. 15: Vybrané dendrometrické charakteristiky dřevin (stav k roku 2003)............................................ 182 Tab. č. 16: Vybrané dendrometrické charakteristiky dřevin (stav k roku 2003)............................................ 184 Tab. č. 17: Vybrané dendrometrické charakteristiky dřevin (stav k roku 2003)............................................ 185 Tab. č. 18: Vybrané dendrometrické charakteristiky dřevin (stav k roku 2003)............................................ 186 Tab. č. 19: Vybrané dendrometrické charakteristiky dřevin (stav k roku 2003)............................................ 187 Tab. č. 20: Vybrané dendrometrické charakteristiky dřevin (stav k roku 2003)............................................ 189 Tab. č. 21: Vybrané dendrometrické charakteristiky dřevin (stav k roku 2003)............................................ 190 Tab. č. 22: Srovnání počtu obyvatel ve vybraných obcích Verneřicka odpovídá stavu při sčítání lidu v letech 1930 a 2001.................................................................................................................................................... 196 Tab. č. 23: Současná plocha valů vůči celkové ploše studovaných oblastí................................................... 198

SEZNAM OBRÁZKŮ Obr. č. 1: Druhy z oblasti Lounska uspořádány dle klesající četnosti výskytu na valech................................ 56 Obr. č. 2: Dřeviny v oblasti Lounska s výskytem vyšším než na 10 % úseků valů ......................................... 58 Obr. č. 3: Byliny v oblasti Lounska s výskytem na více než 10 % úseků valů ................................................ 59 Obr. č. 4: Druhy z oblasti Verneřicka s vyšší četností výskytu než na 10 % valů ........................................... 61 Obr. č. 5: Dřeviny oblasti Verneřicka s výskytem vyšším než 10 % úseků valů ............................................. 64 Obr. č. 6: Byliny z oblasti Verneřicka s výskytem vyšším než 10 % úseků valů ............................................ 64 Obr. č. 7: Počet druhů s danou četností výskytu versus tato četnost................................................................ 67 Obr. č. 8: Procentické zastoupení druhů s danou četností výskytu vs. tato četnost ........................................ 80 Obr. č. 9: Porovnání invadovanosti valů a okolních nelesních porostů nepůvodními druhy v oblasti Lounska ......................................................................................................................................................................... 92 Obr. č. 10: Porovnání invadovanosti valů a okolních nelesních i lesních porostů nepůvodními druhy v oblasti Verneřicka........................................................................................................................................................ 92 Obr. č. 11: Porovnání flóry valů Verneřicka a Lounska s použitím metody RDA ........................................ 133 Obr. č. 12: Porovnání flóry valů Verneřicka a Lounska s použitím metody RDA. Nižší rozsah využitých druhů.............................................................................................................................................................. 134 Obr. č. 13: Porovnání flóry valů Verneřicka a Lounska s použitím metody PCA. ........................................ 135 Obr. č. 14: Četnost typů chorie druhů na valech............................................................................................ 140 Obr. č. 15: Četnost typů chorie druhů v okolních porostech.......................................................................... 140 Obr. č. 16: Poměr lesních druhů a všech druhů na úsecích valů dle vzdálenosti od lesa............................... 143 Obr. č. 17: Počet lesních druhů na úsecích valů dle vzdálenosti od lesa ....................................................... 144 Obr. č. 18: Ukázka určování vzdálenosti úseků valů od lesa na základě zón v okolí lesa ............................. 144 Obr. č. 19: Ukázka vzdálenostní analýzy provedená v oblasti Kočičího vrchu u obce Rychnov .................. 145 Obr. č. 20: Grafy EIH a druhové diverzity pro oblast Lounsko..................................................................... 150 Obr. č. 21: Grafy EIH a druhové diverzity pro oblast Verneřicko................................................................. 150 Obr. č. 22: Grafy EIH a druhové diverzity pro obě oblasti: Lounsko i Verneřicko ....................................... 151

Obr. č. 23: Negativní korelace mezi průměry EIH pro vlhkost a teplotu....................................................... 154 Obr. č. 24: Pozitivní korelace mezi průměry EIH pro vlhkost a dusík .......................................................... 155 Obr. č. 25: Rozdělení četnosti výskytu druhů na valech podle lokalit v závislosti na indikačních hodnotách světla (L)........................................................................................................................................................ 160 Obr. č. 26: Rozdělení četnosti výskytu druhů na valech podle lokalit v závislosti na indikačních hodnotách tepla (T) ......................................................................................................................................................... 160 Obr. č. 27: Rozdělení četnosti výskytu druhů na valech podle lokalit v závislosti na indikačních hodnotách kontinentality (K)........................................................................................................................................... 161 Obr. č. 28: Rozdělení četnosti výskytu druhů na valech podle lokalit v závislosti na indikačních hodnotách vlhkosti (F)..................................................................................................................................................... 162 Obr. č. 29: Rozdělení četnosti výskytu druhů na valech podle lokalit v závislosti na indikačních hodnotách pH půdy (R) ................................................................................................................................................... 162 Obr. č. 30: Rozdělení četnosti výskytu druhů na valech podle lokalit v závislosti na indikačních hodnotách dusíku (N) ...................................................................................................................................................... 163 Obr. č. 31: Srovnání 7 lokalit na základě rozdílů EIH všech sledovaných faktorů u druhů rostlin z valů..... 164 Obr. č. 32: Diagram znázorňuje četnější druhy na valech ............................................................................. 168 Obr. č. 33: Diagram znázorňuje rozložení druhů valů z oblasti Verneřicka. ................................................. 169 Obr. č. 34: Zobrazeny měřené proměnné prostředí ovlivňující flóru valů na Verneřicku ............................. 170 Obr. č. 35 Diagram znázorňující vliv měřených proměnných prostředí na složení vegetace na valech Verneřicka...................................................................................................................................................... 170 Obr. č. 36: V diagrumu zobrazeny měřené proměnné prostředí ovlivňující flóru na Verneřicku.................. 171 Obr. č. 37: Diagram znázorňuje vliv měřených proměnných prostředí na složení vegetace na valech Verneřicka...................................................................................................................................................... 171 Obr. č. 38: V diagramu zobrazeny měřené proměnné prostředí, které ovlivňují flóru na valech Verneřicka.172 Obr. č. 39: Diagram znázorňuje vliv měřených proměnných prostředí na složení vegetace na valech Verneřicka. Byla použita metoda RDA. S proměnými prostředí bylo počítáno. ........................................... 172 Obr. č. 40: V diagramu zobrazeny měřené proměnné prostředí, které ovlivňují flóru na valech Verneřicka.173 Obr. č. 41: Diagram znázorňuje rozložení druhů valů z oblasti Lounska. ..................................................... 174 Obr. č. 42: Vliv měřených proměnných prostředí na složení vegetace na valech Lounska. .......................... 175 Obr. č. 45: V diagramu zobrazeny měřené proměnné prostředí na Lounsku................................................. 177 Obr. č. 46: Diagram znázorňuje vliv měřených proměnných prostředí na složení vegetace na valech Lounska. ....................................................................................................................................................................... 177 Obr. č. 47: Počty vzorků dřevin použitých k analýze podle druhové skladby ............................................... 180 Obr. č. 48: Věková struktura měřených dřevin na lokalitě Leština – Zubrnice (stav k roku 2010) ............... 182 Obr. č. 49: Věková struktura měřených dřevin na lokalitě Zubrnice (stav k roku 2010)............................... 184 Obr. č. 50: Věková struktura měřených dřevin na lokalitě Knínice (stav k roku 2010)................................. 185 Obr. č. 51: Věková struktura měřených dřevin na lokalitě Knínice (stav k roku 2010)................................. 186 Obr. č. 52: Věková struktura měřených dřevin na lokalitě Babětín (Těchlovice) (stav k roku 2010)............ 187 Obr. č. 53: Věková struktura měřených dřevin na lokalitě Babětín (Těchlovice) (stav k roku 2010)............ 188 Obr. č. 54: Věková struktura měřených dřevin na lokalitě Rychnov (stav k roku 2010)............................... 189 Obr. č. 55: Věková struktura měřených dřevin na lokalitě Oblík (stav k roku 2010). ................................... 190 Obr. č. 56: Procentuální zastoupení krajinných prvků v oblasti Verneřicka.................................................. 193 Obr. č. 57: Rozdělení plochy valů či teras (v procentech) v oblasti Verneřicka podle období jejich vzniku a zániku.......................................................................................................................................................... 193 Obr. č. 58: Letecký snímek z roku 1938 z území navazujícího na obec Leština směrem na Zubrnice.......... 194 Obr. č. 60: Území v. od obce Příbram. Porovnáním leteckého snímku z roku 1938 (černobíle) a z roku 2002. ....................................................................................................................................................................... 195 Obr. č. 61: Území sv. od Zubrnic. Porovnání leteckých snímků z roku 1938 (černobíle) a z roku roku 2002. ....................................................................................................................................................................... 195 Obr. č. 62: Rozdělení plochy valů /ha/ v oblasti Verneřicka v závislosti na sklonitosti svahů...................... 197 Obr. č. 63: Rozdělení plochy valů v oblasti Verneřicka /%/v závislosti na sklonitosti svahů. ...................... 197 Obr. č. 64: Procentuální rozdělení současné plochy valů v oblasti Verneřicka v závislosti na sklonitosti svahů ....................................................................................................................................................................... 198

1 ÚVOD Termín „agrární val“ vysvětluje Zapletal (1969). Je to termín z oboru geomorfologie; agrární val patří mezi antropogenní formy reliéfu. Podle Zapletala (Zapletal, 1969) termín agrární označuje původ valu, neboť val je důsledek zemědělského hospodaření. Studované agrární valy mají vypuklý tvar (konvexní), jsou protáhlé, tvořeny kamenitým materiálem s různým podílem půdy. Z vývojového hlediska jsou stabilní, existují delší dobu, než je lidský věk a v současnosti většinou nevznikají ani nezanikají. Až na extrémní podmínky mají povrch zarostlý vegetací. Předmětem studia jsou i agrární terasy. Agrární terasa je tvořena plochou částí a svahem terasy. Výzkum byl cílen jen na svahy teras, a v tomto slova smyslu je termín terasa užíván. Předmětem studia jsou výhradně agrární valy a agrární terasy, proto byly v textu termíny zjednodušeny a jsou uváděny ve formě „val“ či „terasa“. Pokud studovaný jev probíhá shodně na valu i terase, jsou oba termíny nahrazeny termínem val. Pokud závisí na charakteru stanoviště a pobíhá odlišně, pak je označení zachováno. Valy vznikaly v kamenitých územích, kde bylo nutné pozemky zbavit kamenů, které bránily obhospodařování polí. Kameny byly ukládány na hranice pozemků a na meze za vzniku agrárních valů. S cílem snížit svažitost vytvářeli zemědělci terasy. Podle charakteru území převládají buď valy, terasy nebo přechodné formy. Přechodná forma vzniká například když na svah terasy jsou místy ukládány kameny či jinde na horní straně terasy je skládaná zídka. V souboru byly také valy, jejichž horní část navazuje na kamenné moře či jiný bohatý zdroj kamene, a proto je val mohutný, ale dále od zdroje kamene se valy zužuji a snižují. Vznik valů souvisí i s vývojem sídel. Plánovitá sídelní struktura, používaná při kolonizaci krajiny v některých oblastech, vedla ke vzniku řadových vsí a záhumenicové plužiny, tvořené pásy od domů na okraj katastru (Zuber, 1966). Rozhraní záhumenek je do současnosti patrné podle existence valů či linií vegetace. Dlouhodobá existence mezí byla ukončena jejich odstraněním během tří etap scelování pozemků v období od 50. do 70. let 20. stol. Do současnosti byly valy zachovány především v podhůří a na horách, kde se hospodařilo v nepříznivých podmínkách spíše extenzivní formou, ale také na kamenitých pozemcích ve velké části Českého středohoří. Takové podmínky reprezentuje oblast Verneřicko. Horniny Českého středohoří se rozpadají za vniku kamenů a při obdělávání se dostávají na povrch půdy (příloha č. 13). Lounsko reprezentuje klimaticky příznivou oblast, kde se valy zachovaly a jsou obklopeny poli. To poskytlo zcela mimořádné možnosti srovnání vegetace valů v různých podmínkách v rámci Českého středohoří. V literárních rešerších jsou uvedeny některé výsledky prací, které řeší botanickou problematiku mezí, valů, teras či kamenic. Odborných botanických prací cílených na valy nebo terasy není mnoho. Výjimkou jsou práce Gábové (Gábová, 1997) a Rieznera (Riezner, 2007) ze severní Moravy; Růžičkové (Růžičková et al., 1999) z Nízkých Tater; bakalářské a diplomové práce studentů FŽP UJEP z Ústí n. L. cílené na valy v Českém středohoří, či studentů PřF UK a FŽP (FLE) ČZU v Praze zabývající se liniovou zelení. Byly využity i další odborné zdroje cílené na podobná stanoviště přirozeného původu či podobné antropogenní struktury. Okrajově jsou zmíněny i práce zaměřené na vysázenou liniovou zeleň, stavby blízké valům jako zdi či polní zídky a výjimečně i přirozená stanoviště s podmínkami blízkými valům jako kamenité sutě. Liniovou zeleň studovala např. Nováková (1995), větrolamy Trnka (2000).

12

Možnost srovnání s výsledky z území mimo ČR je problematická; často není zřejmé, jaký charakter mají živé ploty (hedgerows). Vegetace závisí na přírodních podmínkách, ale i na managementu valů a přilehlých biotopů a v neposlední řadě i na jejich historii (Sklenička et al., 2009). Proto je nutné přejímat závěry týkající se vegetace valů ze zahraničí velmi opatrně. V literárních rešerších jsou excerpovány i práce zaměřené na flóru studovaných oblasti. Studium valů je užitečné i pro jejich značnou plochu či délku, kterou zaujímají; např. plocha valů v okolí vrchu Oblíku dosahuje 11 % tohoto studovaného území. Délka valů na německé straně Krušných hor činí ca 430 km (Müller, 1998). Významný je přirozený charakter vegetace vázané na valy. Ještě v 1. polovině 20. stol. plnily i ekonomické funkce, např. zdroj stavebního materiálu, zdroj dřeva, prostor pro pěstování ovocných dřevin, protierozní funkce, a proto byly cílem některých zásahů. Změny v zemědělství (od 50. let 20. stol.) vedly k ústupu hospodaření s využitím valů, neboť valy neumožňovaly, aby se na nich hospodařilo technologiemi vyvinutými pro rozsáhlé agrocenózy. Absence hospodaření na valech trvá již více než 60 let (Machová a Klazar, 2005), proto zarůstají relativně přirozenou vegetací. Valy a terasy, vzhledem ke svému umístění, stavbě i porostu plní řadu funkcí, které by měly být respektovány a zachovány nebo i posíleny. Forman (1983) a Forman et Godron (1986, 1993) zdůrazňují funkce liniové zeleně především jako koridorů, které umožňují migraci, působí jako bariéry (polopropustné filty), jsou útočištěm některých organismů a zdrojem ekologických vlivů na své okolí. Těchto vlastností může být využito při fungování krajiny a zvyšování biodiverzity zemědělské krajiny. V kulturní krajině patří k druhově bohatým biotopům, proto je nutné zjistit druhové složení porostů, jeho příčiny a zdroje v krajině.

13

2 LITERÁRNÍ REŠERŠE 2.1 Vymezení termínů agrární val a agrární terasa V mnoha podhorských a horských, pohraničních oblastech České republiky ale i v nížinách Českého středohoří jsou v kulturní krajině zachovány liniové struktury zemědělského původu. Jejich označení je nejednotné (Machová a kol.., 2006). Valy jsou konvexní protáhlé útvary. Terasy jsou tvořeny plochou částí a svahem terasy. Svah terasy obvykle začíná na okraji výše položené ploché části. Místy existují tvary smíšené, které mají na horní hraně mezi rovinnou částí a svahem uspořádané kameny do zídky nebo volně navršeny ve formě valu a od nichž začíná svah terasy. Složení valů je od plně kamenných (volně uložených, výjimečně uspořádaných do zídek), smíšených s různým podílem půdního substrátu, zeminy a kamene nebo u teras výrazně převládá půda se zvýšeným obsahem kamene. Barva je ovlivněna především horninou, ze které jsou budovány (Zapletal, 1969). Průběh valů a teras je po vrstevnicích nebo po spádnici, méně časté jsou různé úklony od vrstevnic (Dobrovodská a Štefungová, 1996; Machová a Kubát, 2005). Další kritéria pro antropogenními tvary uvádějí Rubín a kol. (1986), kteří je rozlišují podle příčin vzniku (agrární činnost), stavebního materiálu (balvany, valouny, kameny či hrubý štěrk) a funkcí, ale nezohledňují vegetaci. Termínem agrární haldy označují hromady navršené z kamenů vybraných z polí. Termínem valy označují kamenité nebo hlinitokamenité akumulace protáhlého tvaru. Výskyt agrárních valů uvádějí především v pahorkatinách a podhorských oblastech, kde byla kamenitá pole a skeletovitá půda. Příčinu zarůstání uvádějí jako důsledek absence hospodaření, především orby. Agrární terasy jsou uspořádány po vrstevnici. Vznikaly buď výstavbou zpevňujících kamenných hrázek nebo samovolně, dlouhodobým obděláváním polí po vrstevnici. Zemina se hromadila na spodním okraji pole, což mělo za následek vznik a růst svažitého stupně. Agrární terasy jsou nejstarší, nejúčinnější a nejlevnější prostředek proti erozi na svazích v zemědělsky obhospodařované oblasti (Rubín a kol., 1986). Pro hromady kamení vybrané z polí uvádějí Balhar a kol. (1999) označení hropka, hromadnice, skála, kaz, kázek, kamenice, prizma, výstyď. Kunz (1955) použil termíny: hromadnisko, terasovitý břeh, svažitá mez. Šašek (2005) pro narušení v polích vzniklé výběrem kamenů a jejich akumulací užívá termín kazy se sekundární kamenitostí. Nejednotnost používání termínů označujících valy je i v němčině. Například Müller (1998) uvádí termín „Steinrücken“ používaný v Sasku především ochranáři a krajináři. Toto označení zahrnuje kamenné valy, včetně spontánně vzniklé vegetace a abiotických prvků. V ostatních částech Německa je pro kamenné valy vzniklé z kamenů vysbíraných z polí používán termín „Lesesteinwällen“. Weber (2003) při studiu křovin na území Dolního Saska v Německu používá pro liniové struktury křovin na vystavěných valech označení „Wallhecken“. V němčině je také používán termín „Stufenraine“, stupňovité meze (Becker, 1998). V angličtině je často pro liniovou vegetaci různého původu používán termín „hedgerows“. Krajinná ekologie rozlišuje liniové struktury podle šíře na liniové a pásové struktury. Jejich vegetace je studována především s ohledem na funkce prvků v krajině. Ekologické interakce jsou obdobné i na dalších liniových biotopech jako větrolamy, živé ploty, meze, koridory. V přírodě existuje plynulá škála přechodných forem. V souboru jsou zahrnuty od čistě kamenitých valů mohutných rozměrů, ve kterých zemina dosahuje pouze okolo 10 %, až po ploché útvary nebo častěji vrstevnicovité terasy, především ze zeminy. Nejsou

14

zařazovány liniové porosty doprovázející vodní toky nebo současné komunikace (silnice, cesty, železnice). Starší komunikace v úvozech, ohraničené jedno- nebo oboustrannou hlinito-kamennou terasou, nelze odlišit, a proto byly do souboru zahrnuty. Ohraničení valů není vždy jednoduché.. Jako nejvhodnější se jeví považovat za hranici změnu reliéfu či patu křovité nebo stromovité vegetace, jejíž existence je podmíněna přítomností valů či teras (příloha č. 8, 22) snadnější situace je při velkém rozdílu vegetace valů a vegetace v okolí např. pokud je val obklopen polem s kulturní plodinou nebo trvalými travními porosty bez dřevin. Problémem zůstává zařazení pláště křovin.

2.2 Historie vzniku a změn valů Historie vzniku valů a liniové zeleně (v širším slova smyslu) je poměrně stará. V České republice se rozdrobenost pozemků vyvíjela celá staletí a nesla s sebou i existenci jejich hranic v podobě mezí, valů a teras. Ještě na počátku 19. století byl půdní fond v ČR rozdroben a pouze 4 % statků měla výměru přes 20 ha. V 19. století dosahuje výměra lesa svého minima. Valy jsou jedním z nejstarších reliktů zemědělského využívání krajiny, jejich vznik souvisí se způsobem hospodaření. Středověká kolonizace (na přelomu 12. a 13. stol.) je charakterizována zmenšením plochy lesa a zvětšením plochy obdělávané půdy. Pole měla pravidelný tvar, jednalo se o dlouhé lány (souvisí s výpočtem plochy pro rentu šlechtě i orebním systémem), na kterých se používal většinou trojpolní systém obhospodařování plužiny. Pole byla rozmístěna kolmo na ves. Takovým obcím se říká lesní lánové vsi s pásovou záhumenkovou plužinou. Tyto plužiny dominovaly české krajině až do konce 40. let 20. stol. (Gojda, 2000). Přítomnost mezí nebo teras bývalých polí umožňuje lokalizaci zaniklých obcí (Málek, 1966).Významné období pro rozvoj doprovodné liniové zeleně souviselo s barokní přestavbou české krajiny (od konce 17. do 18. stol.). Pro vznik a zachování valů jsou příznivější svažité pozemky např. Valašsko. Odsud z katastru obce Nový Hrozenkov uvádí Kunz (1955) souvislost způsobu zemědělského obdělávání se vznikem valů. Na svažitých kamenitých pozemcích byly z polí vybírány kameny a ukládány na místa výstupu matečné horniny podloží tzv. grúniků za vzniku hromadnisk. Kameny byly ukládány také na meze s průběhem po spádnici. Další možnost byla oddělit pole s průběhem po vrstevnici „terasovitými břehy“. Pod touto „svažitou mezí“ vznikal „odor,“ ze kterého byl humus vyplaven do nižších poloh. Rychlost narůstání výšky meze byla uvedena za období 1908 – 1955, kdy z původního převýšení 0,4 m vzrostla na více než 1 m. Období růstu hromadnisk se odhaduje na 200 – 300 let. Ochranná funkce mezí proti erozi byla podpořena vegetací. I další informace pocházejí ze severní Moravy z Jesenicka. Zuber (1966) uvádí první písemné zprávy o sbírání kamení z r. 1600, kde bylo jako součást robotních povinností požadováno i odvážení kamení z polí. Gábová (1997) z okolí Malé Morávky udává výskyt valů na mapách z roku 1843. Vegetace, která se většinou spontánně rozšířila na valy byla využívána. Riezner (2007) z Jesenicka uvádí využití jako pastvin a luk; dřeviny byly obhospodařovány pařezinově a vyvětvovány (použití větví pro dobytek, zároveň snižovalo zastínění sousedních polí). Změna nastala, obdobně jako v jiných pohraničních oblastech ČR, po odsunu německého obyvatelstva, kdy byl nadbytek půdy zalesňován. Na Jesenicku bylo v období 1948 – 1990 zalesněno 21,2 % rozlohy zemědělského půdního fondu (ve srovnání se stavem k r. 1948). Zbylá orná půda se masivně zatravnila. Nárůstem luk a pastvin klesla plocha polí o 72,5 %.

15

V zájmové oblasti, na j., jv. a s. úpatí „Hoblik Berg“, což bylo označení pro vrch Oblík, se valy vyskytovaly již v 19. století, což potvrzuje jejich znázornění v mapových dílech pořízených již v rámci II. vojenského mapování (Františkovo) v letech 1836 - 1852 (měřítko 1: 28 800) /oldmaps.geolab.cz/. Na počátku 20. stol. byly v ČR ještě nescelené řemenovité parcely. Až 1. pozemková reforma (1919 – 1920) ovlivnila držbu. Měla zabrat velké pozemky nad 150 ha zemědělské půdy a nad 250 ha veškeré půdy, ale nebyla provedena důsledně a vznikaly ještě velké zbytkové statky. Po odsunu německého obyvatelstva z pohraničí (jako důsledek výsledků 2. sv. války), bylo (na základě dekretů presidenta republiky č. 12/1945 a 28/1945) rozděleno 1,7 mil. ha půdy. Nová pozemková reforma (1948) dělila výměru větší než 50 ha a půdu, na níž vlastník nepracoval. Zemědělský půdní fond byl značně rozdroben až do období kolektivizace, která nastala v 50. letech 20. stol. Potom došlo ve třech etapách k scelování zemědělských pozemků (Němec a Vráblíková, 2000; Sklenička 2003). Meze a valy byly odstraňovány především v sousedství polí nebo ztratily význam zalesňováním (Sklenička et al., 2009). V podstatě existují dva trendy vývoje vegetace vázané na valy. Tam, kde byla omezena zemědělská aktivita, došlo k rozvoji vegetace na valech s významným podílem dřevin; např. České středohoří, velká část pohraničních oblastí ČR, např. Jesenicko; v zahraničí např. ve Schwarzwaldu (Reif, 2000), v Rakousku (Kurz et al., 2001). S rozvojem zemědělského využívání krajiny a v souvislosti se změnou vlastnických vztahů včetně používání nových technologií došlo i k odstraňování vegetace i valů. V období kolektivního hospodaření a scelování pozemků především v 50. letech 20. stol. a následně až do 70. let v rámci pozemkových úprav byly snahy o lokální odstraňování mezí a valů včetně vegetace. Vaníček (1983 in Kubeš 1994) uvádí odstranění 3 600 ha rozptýlených porostů dřevin. O rozsahu svědčí i výsledky Pavlička (Pavličko, 1996), který na okrese Prachatice zdokumentoval odstraňování rozptýlené zeleně od 60. let 20. stol. Vrchol likvidace rozptýlené zeleně zde spadal na konec 70. let. Tehdy bylo na území okresu Prachatice odstraněno až 153 857 stromů o průměru kmene větším než 30 cm. Ročně byly zlikvidovány desítky kilometrů mezí s vrcholem v r. 1978, kdy bylo odstraněno 143,32 km. Násilné přerušení vlastnických vztahů v zemědělství a následné scelování pozemků do rozlehlých lánů vedlo ke zjednodušení krajinné struktury. Vavroušek (1990) odhaduje celkový rozsah změn. Vlivem zemědělského hospodaření bylo v České republice v období 1954 – 1989 odstraněno 240 000 ha mezí a 3 600 ha liniové zeleně. Zornění i příliš sklonité půdy vedlo mimo jiné k erozi půdy. V roce 1989 bylo 54 % celkové výměry zemědělského půdního fondu ohroženo erozí. Byly scelovány hony až do výměry desítek až stovek hektarů. Z území Českého středohoří z Lounska uvádí Sklenička (2002) nejvýznamnější pokles prostorové rozmanitosti krajiny v letech 1958 – 1968, přestože k největší blokaci pozemků orné půdy došlo mezi roky 1968 – 1978. Tyto změny se projevily jako pokles zastoupení permanentních krajinných struktur, pokles jejich počtu, pokles jejich průměrné velikosti, pokles délky aktivních okrajů mezi nimi a ornou půdou, pokles indexu krajinné heterogenity. Z Českého středohoří uvádí i Velátová (1998) zmenšení plochy zemědělské půdy od roku 1938 do roku 1992, zvětšení plochy lesa a zvýšení počtu koridorů v krajině. Koridory vznikaly podél cest a zvětšila se i jejich šíře. Beneš et al. (1993) uvádějí snížení liniové zeleně v polích. Obdobně úbytek liniové zeleně uvádějí Brabec a Abazid (1995 sec. Velátová, 1998) v oblasti Českomoravského mezihoří.

16

Historické osídlování vyšších poloh Krušných hor vedlo k rozšiřování plochy zemědělské půdy. Na sklonitých a kamenitých svazích byly vytvořeny kamenné hrázky a valy, které zpomalovaly a přerušovaly vodní erozi a zvyšovaly stabilitu svahu. Kamenné valy značné mocnosti (až 2 m vysoké) jsou patrné v nynějších lesních porostech (Kirchner et Plachý, 1985). Agrární terasy jsou typické pro velkou část Slovenska.Ve svažitých územích docházelo při budování terasových polí ke vzniku teras. Terasová pole vznikla jako nutný důsledek přeměny lesní půdy na ornou, kdy vznikala pole i na svazích o sklonu do 35 o. Na svažitých polích způsobovaly dešťové srážky odnos ornice. Primitivním protierozním opatřením byla orba po vrstevnici s následným vznikem teras. Lobotka (1955) uvádí výskyt teras na Slovensku především v oblastech Kysucké vrchoviny (flyš), Javorníků (flyš), Vtáčníku (sopečné horniny), Pohronského Inovce, Kremnických vrchů (sopečné horniny), Slovenského Rudohoří (sopečné a krystalinické horniny), horního Pováží (krystalinikum), Pohroní (krystalinikum), Poiplí (krystalinikum a sopečné horniny), Oravy (flyš a vápenec), Spiše (flyš a krystalinikum), Strážovské hornatiny (křemence, vápence, slepence), Krupinské vrchoviny (sopečné aglomeráty) atd. Z okolí Liptovské Tepličky na Slovensku je udáváno zakládání polí včetně terasovaných pásových polí v období od r. 1780 do19. stol. (včetně) a s tím souvisejících různých typů mezí (Sperling et Žifrai 1970 sec. Dobrovodská a Štefungová, 1996). Vzniklé pásové pole mělo šířku pouhé 4 m, zatímco šířka svahu terasy (svahový kamenný val) až 20 m. Přírodní podmínky zde umožnily zarůstání charakteristickou bylinnou vegetací včetně sporadického výskytu dřevin. Růžičková et al. (1999) uvádějí vznik valů a teras v okolí Liptovské Tepličky již od r. 1634. V klimaticky příznivější oblasti na území Sv. Jura na j. Slovensku byly již od 12. století vinice, které byly odděleny kamennými valy (runy) s průběhem po spádnici nebo šikmo k vrstevnicím. Některé kamenné valy byly širší než pozemky mezi nimi. Volné ukládání kamene bylo kombinováno se zpevňovacími zídkami (valové rúny). Na přirozené výstupy horniny byly ukládány kameny za vzniku „kamenných kop“. Vegetace na některých chybí, jiné jsou souvisle porostlé dřevinami. Valy jsou typické i pro území bezprostředně souvisejících s ČR, a to pro německou část Krušných hor. Je zajímavé, že pole měla standartní velikost (délka 2 474 m, šíře 110 m) (Henning, 1991 sec. Müller, 1998 ). První písemná zmínka o ukládání kamenů sbíraných při polních pracích je z práce krušnohorského kronikáře Lehmanna (Lehmann, 1699 sec. Müller, 1998) (speciálně se vztahovaly k okolí Gaieru, Thum a Grinhaimu ve středním Krušnohoří). Valy z německé strany Krušných hor jsou spontánně zarostlé vegetací, úmyslné pěstování dřevin k ohraničení nebo oplocení poblíž sídel není doloženo (Müller, 1998). Z Německa (Bavorska) byl popsán průběh sukcese v nepěstovaných „živých plotech“ (můžeme je chápat jako valy), na nichž se podílely především pionýrské dřeviny. Po 15 30 letech vznikla klenba z korun stromů a vyšších keřů doplněná následně nižšími keři, které se podílejí na postranních lemech. Vegetace byla doplněna popínavými druhy (Delcourt et Delcourt, 1992). Valům v kulturní krajině Evropy se věnoval i Strunk (1985). Jeho práce je zaměřena na souvislosti geologického podkladu a kamenného materiálu na zemědělsky využívaných pozemcích s tvorbou specifického reliéfu a jeho funkce např. protierozní, ohraničovací a další. Věnoval se i způsobu vzniku valů (kamenných struktur), jejich využití jako zdrojů kamene pro stavební účely, odstraňování valů a změn mikroreliéfu. Další autoři (Henschel et Konold, 2008) uváději ze Schwarz Waldu historické souvislosti, které vedly k tvorbě

17

valů v 18. a 19. stol. Pravidelný vzorek krajiny je dán dělením obecní půdy a tvorbou teras. V současnosti je území využíváno jako pastviny, což vede k poškozování valů. V některých zemích se na vzniku liniové zeleně podílelo i ohrazování polí na konci 14. stol., které souviselo s nárůstem stavu dobytka a nutností oddělit stáda od polí. K oplocování se používaly druhy typické pro území, např. v Mexiku kaktusy, ve v. Asii bambus a v Schleswig-Holstein jsou na valech křoviny (např. s účastí habru) (Becker, 1998). Křoviny měly funkci ohrazovat pastviny, ale bylo využíváno také dřevo. Obmýtní doba křovin byla ca 7 – 9 let (Marquardt, 1950). Z toho hospodaření byly vyjmuty křoviny s funkcí větrolamů (Bartel, 1966). Pěstování křovin na valech bylo rozšířeno v širokém pruhu ze sz. Evropy od Dánska až po Iberský poloostrov (Jessen, 1937; Troll, 1951). Ke zjednodušení struktury krajiny došlo v řadě zemí, např. pokles hustoty koridorů v Belgii do roku 1986 je o 80 % (Braekevelt, 1988 sec. Brejchová, 1995). Obdobná situace byla i v Německu. V literatuře se objevují i zmínky o odstraňování valů v blízkosti obcí a použití kamenů na stavbu domů a silnic (Richter 1960; Haschke, 1965 sec. Müller 1998). Na základě vyhodnocení leteckých snímků studoval Thomas (1994 sec. Müller, 1998) úbytek valů ve východním Krušnohoří. Pro různá místa kolísaly změny od 20 % až po 50 % (u Liebenachu). Zachování liniových struktur v krajině je důležitým tématem krajinné ekologie. Není to tedy jen téma české krajiny a zemědělství, ale téma celé EU. Sklenička (2003) uvádí, že mezi rokem 1950 a 1990 se zvětšily plochy lesních porostů o 10 %, ale nárůst plochy byl z krajinářsko-ekologického hlediska nevýznamný a negativní. Rozšiřovaly se velké lesní komplexy, zarovnávaly se okraje na úkor rozptýlené lesní vegetace. Došlo k zalesňování extenzivních luk a pastvin v sousedství lesů a tím k poklesu délky lesních okrajů a kontrastu mezi lesem a polem. Výsledky vlastních terénních šetření z území západního a středního Slovenska ukazují velký úbytek teras o proti údávaným z 50. let 20. stol. Intenzivní likvidace agrárních teras probíhá na Slovensku i v současnosti.

2.3 Funkce a význam valů V posledních letech zájem o valy oproti uplynulým desetiletím stoupá. Souvisí to s poznáním jejich významu. Fungují jako refugium volně žijících organismů, koridory v kulturní krajině, ovlivňují toky látek a energie v krajině. Jsou významné pro zadržení vody v krajině, ovlivňují mikroklima a mezoklima, mají stabilizační přínos. Mnoho autorů se zabývalo ekologickými interakcemi mezi liniovými strukturami a okolním prostředím, proto bylo nutné provést výběr prací. Jsou excerpovány především práce zaměřené na ekologické funkce rostlinného pokryvu valů a na podmínky pro růst rostlin na nich a v sousedních biotopech v zemědělské krajině. Mezi základní práce dále často citované a přejímané patří práce autorů Formana a Godrona (Forman a Godron, 1993). Valy splňují obecné ekologické principy a zákonitosti definované pro koridory. Koridory mohou být izolované i vzájemně propojené nebo spojené s jinými krajinnými prvky jako remízky a lesy. V krajinném typu, který představuje České středohoří, jsou významným krajinným elementem. Setkáváme se zde s valy délky několik desítek metrů, ale častěji s několik set metrů dlouhými. Forman (1983) považuje studie koridorů za významné, neboť přináší slibné výsledky

18

pro ekologické teorie a tvorbu krajiny. Upřesnil funkce koridorů v krajině jako prostředí pro organismy, refugium organismů ale i místo jejich úbytku, ovlivnění pohybu vody, anorganických látek a živin (Forman, 1996).

2.3.1 Valy z pohledu krajinné ekologie Krajinná ekologie (Demek, 1999) rozlišuje krajinu na přírodní a kulturní. Kulturní krajina, ve které žijeme, je tvořena kromě přírodních prvků a složek i antropogenními, při jejichž vzniku hrály roli socioekonomické pochody (příloha č. 7). Do horizontální struktury krajiny náleží prvky: „povrchy – patches“, „sítě – koridory“ a „uzly“. Funkce sítí je propojovat plochy, umožnit pohyb a usměrnit jej, mají i bariérový účinek a poskytují útočiště. Biokoridory jsou v důsledku ekotonového efektu druhově bohaté a působí stabilizačně na okolí. V kulturní krajině mohou valy sloužit jako dočasné prostředí pro řadu organismů. Chýlová et Munzbergová (2008) uvádějí, že flóra mohla při vývoji krajiny přežít i na méně vhodných stanovištích. Za taková dočasná stanoviště pro některé druhy lze považovat i relativně přirozené prostředí na valech. Meeus et al. (1988, Meeus, 1995) člení zemědělsky využívanou krajinu v zemích EU na 13 účelových typů. Krajinu s agrárními valy vystihuje nejlépe termín „uzavřená zemědělská krajina a zemědělsko-lesnická krajina vrchovin, údolí i rovin přímořského atlantického klimatu označovaná jako bocage či semibocage“. Semibocage atlantického i kontinentálního klimatu zahrnuje i území ČR a to hlavně marginální oblasti v členitém terénu. Agrární valy a jejich různé obdoby vznikly také v důsledku ohrazování což souviselo s označením vlastnictví, s chovem ovcí a ohražováním pastvin v průběhu 18. a 19. stol. Ohrady byly tvořeny kamennými zídkami nebo keřovými či stromovými porosty na mezích. V 60. letech 20. stol. byly porosty mezí jako nefunkční, neboť došlo ke změně chovu skotu, likvidovány hlavně v typických a původních oblastech Normandie, Bretaně, ale i v Anglii, Skotsku, Walesu a Irsku (Low a Míchal, 2003). Semibocage jsou na rozdíl od bocage v členitějším terénu s nižší úrodností, a proto více orientovány na chov či vedoucí k zalesnění. Semibocage se rozprostírají v pohořích západní a střední Evropy (Francie – Centrální masív, Německo - Badensko-Würtembersko, Portugalsko - Galicie, Španělsko – Castilla y Leon, Rakousko, Rumunsko, Ukrajina – Podkarpatská Rus a ČR). Jsou to oblasti s extenzivním využíváním půdy, jejím opouštěním a zalesňováním (http://www.env.cz/AIS/web-pub.nsf). Krajina typu „záhumenicová semibocage“ se vyskytuje i na více místech České republiky (Riezner, 2007). V západní Evropě se setkáváme se založenými „hedgerows“ i spontánně vzniklými sukcesí. Sukcesí vzniklé živé ploty jsou charakteristické pro vrchoviny, horské oblasti a vápencová území, kde vznikaly během 2. poloviny 20. stol. podél antropogenních struktur. Jsou ve francouzských Alpách (Martin et al., 2001), ve Švýcarsku v pohoří Jura, podhůří Alp, údolí Wallis (Steiner-Haremaker et Steiner, 1961; Moor, 1981, 1982), v Německu, v Rakousku v alpských údolích (Wirth, 1991; Kielhauser, 1954; Kurz et al., 2001), v Lucembursku (Moes, 1993), v Česku či na Slovensku (Jurko, 1964). Vliv šíře koridorů na funkce uvádí Forman (1983), který rozlišuje pásový koridor odlišný od liniového přítomností vnitřního prostředí (s vnitřními druhy). Úzké liniové pruhy jsou tvořeny pouze lemovými druhy, které jsou shodné s druhy okolních biotopů. Diversita v ekotonu je ovlivněna lemovým efektem, což znamená, že je zde větší hustota a větší diversita organismů; ekotony obsahují druhy ze všech sousedících společenstev (např.

19

Leopold, 1933 sec. Kovář, 1992). Studium liniových struktur je vhodné pro zjištění míry antropogenního vlivu sousedních polí (Nováková, 1995). Forman (1983) uvádí jako příklady liniových koridorů: okraje silnic, živé ploty, linie pod elektrickým vedením, zavlažovací příkopy a hráze. Životní prostředí v liniových koridorech a druhy jsou velmi ovlivněny podmínkami v okolním prostředí, šířkou, přítomností půdy a lidskými aktivitami. Druhy ekotonů nejsou většinou vzácné, neboť musí být tolerantnější k časté disturbanci. Neexistují specifické druhy omezující se jen na liniové koridory. Pásové koridory mají na obou stranách ekoton a mezi nimi ve středu vlastní vnitřní prostředí. Tato základní ekologická diference má důležité funkční důsledky. Podle původu jsou koridory rozlišovány na vysázené, regenerující nebo zbytkové porosty. V ČR mezi vysazované patří větrolamy, které jsou typické např. pro Polsko či Belgii. S živými ploty se zase setkáváme spíše v Anglii, Francii a Německu. Vysázené porosty jsou druhově chudé, dominantní druhy jsou stejnověké. Porost studovaných valů vznikl sukcesí. Na vzniku se podílely diaspory, které se na valy a terasy přirozeně rozšířily a umožnily velkou druhovou a prostorovou pestrost. Porost valů je součástí liniové zeleně, ale na rozdíl od doprovodné zeleně podél cest a silnic je většinou uzavřený a diferencovaný v patra. Z německé části Krušných hor uvádí Müller (1998) význam místních kamenných valů jako krajinářsko-ekologický, což dokladuje pozitivním vlivem na ráz krajiny, protierozní funkcí a ochranu proti proudění studeného vzduchu. Velký význam pásových struktur v krajině uvádějí i Jagomägi et al. (1988), neboť není potřeba měnit rozlehlé plochy kvůli úpravě toků energie, látek a organismů, ale účinné jsou docela úzké pásové struktury. Hlavní role v krajinné ekologii hrají lemy a okraje, ne plochy. Rozsáhlý výzkum (25 lokalit v sedmi zemích Evropy včetně ČR zastoupené Verneřickým středohořím) byl zaměřen na vliv liniové zeleně na druhové bohatství rostlin v zemědělské krajině. V rámci tohoto výzkumu (Liira et al., 2008) studovali liniové struktury z hlediska zvýšení biodiverzity území. Přírodní biotop v okolí, jeho vysoká kvalita a naopak nízká intenzita využívání zemědělské půdy ovlivňují kvalitu krajiny a zvyšují druhovou pestrost. Intenzita využívání krajiny podporuje druhovou pestrost hlavně jednoletých druhů a běžných druhů, které se vyskytují v přírodě nízké kvality. Nebyl zjištěn pozitivní vliv lineárních elementů na diverzitu cenných druhů, neboť se v liniových strukturách vyskytovaly především tolerantní druhy rostlin.

2.3.2 Význam valů pro zemědělství s důrazem na bariérovou funkci Názor na význam valů pro zemědělství se vyvíjel, v posledních desetiletích převládal názor spíše negativní. Proto jsou uvedeny příklady pozitivního vlivu. Sklenička (2003) cituje autory (např. Cermánek, 1994; Kroulík, 1991; Marhoun a kol. 1988 sec. Sklenička 2003) kteří uvádějí celkový nárůst výnosů zemědělských plodin vlivem přítomnosti ekologicky hodnotnějších ekosystémů v sousedství pole. V blízkosti rozhraní lesa a pole dochází vlivem zastínění, trofické a hydrické konkurence ke snížení výnosů zemědělských plodin do vzdálenosti odhadované na 1,5 – 2,5 násobek výšky ekotonů (vliv orientace ke světovým stranám). Tento pokles na málo významné ploše je ve větší vzdálenosti vyvážen pozitivním nárůstem výnosů nad úroveň průměrné hodnoty. Trend je přičítán vyšší biologické ochraně porostů zemědělských plodin (konzumenti plevelů, predátoři škůdců), doletu hmyzích opylovačů, vyšší biomase půdního edafonu 20

(pozitivní vliv na strukturu půdy a množství organické hmoty a snížením výparu v blízkosti ekotonu). Ekotony jsou důležitými stanovišti hospodářsky významných druhů živočichů. Kvalitativně nejvýraznější přechody jsou na rozhraní ekosystémů les/pole, les/louka. Nejvýznamnější ekotony jsou na rozhraní mezi krajinnou matrix a uvnitř ležícími krajinnými elementy. Někdy jsou přechody pozvolné, jindy ostré (vliv člověka). Délka ekotonů (délka aktivního okraje) zprostředkuje pozitivní vliv ekologicky relativně stabilního prvku na labilní. Pozitivní význam živých plotů z oblasti Alp pro pastvu uvádějí Kurz et al. (2001). Rozptýlená zeleň plní významnou roli při mírnění některých extrémních klimatických jevů a zvyšuje odolnost vůči nim. Podle Viceny (Vicena, 2003) je rozptýlená zeleň odolnější vůči námrazám, neboť ve větších lesních porostech (více než 15 ha) při kalamitě byly poškozeny všechny dřeviny, ale v malých bývá poškozeno jen 40 – 50 %. Pozitivní filtrační vliv koridorů na okolní biotopy uvádějí Suchara a Sucharová (1995). Dřeviny podél komunikací zachycují těžké kovy, které se následně kumulují v humusové vrstvě pod dřevinami. Kovář et al. (1997) zjistili filtrační význam „hedgerows“, neboť zachycují kyselé polutanty dusíku. Obsah zachyceného dusíku závisí na druhovém složení i na struktuře porostu. Nestříhané živé ploty jsou účinnější pro zachycování vzdušných znečištění než stříhané. Každá linie dřevin, bez ohledu na způsob vzniku, má bariérovou funkci a ovlivňuje v příčném směru toky energie a materiálu. Vliv větrolamů na zmírnění proudění vzduchu prokázal např. Ryszkowský (1992). Větrolamy vysázené z běžných dřevin (Quercus sp., Acer sp., Populus sp., Alnus sp., Crataegus sp., Rosa sp.) výšky ca 15 m skládaly pravidelné síťovité struktury. Rychlost větru byla snížena do vzdálenosti 4 – 8 násobku jejich výšky (v závětří). Jako účinnější se ukázal větrolam mírně prostupný větru (Rosenberg, 1974 sec. Ryszkowski, 1992). Účinek mnoha větrolamů po sobě se kumuluje. Pozitivní vliv byl prokázán i na vodní bilanci. Krajina s větrolamy na jaře zachytí více vody a v létě vypařuje více než krajina složená jenom z polí s kulturními plodinami (Ryszkowski et Kedziora 1987). Stromy evapotranspirují o 22 % více než louky a o 34 % více než obdělávaná pole a ovlivňují změny chemického složení vody v dosahu kořenového systému. Analýzy koncentrace různých iontů v podpovrchové vodě, která tekla z obdělávaných polí skrze kořenový systém větrolamů, zaznamenala výrazný pokles v koncentraci dusičnanů; byl zjištěn až 19násobný pokles v koncentraci dusičnanů a iontů (NH4+, PO4-3, K+, Ca+2, Mg+2, Na+, Cl-, SO4-2) v půdě procházející skrze větrolamy (Ryszkowski et Bartoszewicz, 1989).

2.3.3 Ekologické parametry stanoviště valů Vegetace valů je ovlivněna řadou faktorů. Abiotické vlastnosti napříč stanovištěm jsou spíše důsledkem než příčinou vegetace „hedgerows“. Světlo má velký vliv na uhlíkový výnos; proto nejmladší část ekotonu má vysoký výnos, nejstarší část ekotonu a tmavá střední část mají nízký výnos (Delcourt et Delcourt, 1992) Druhy „vně“ a „uvnitř“ porostu mají rozdílné světelné podmínky, ovlivněné i orientací. Energetická bilance vytváří teplotní gradienty, které jsou v rozsahu od nejnižší teploty uvnitř porostu až po nejvyšší teplotu např. na osluněných místech, kde je teplota jako na volném prostranství (Küppers, 1984d sec. Delcourt et Delcourt, 1992). Porosty „hedgerows“, které rostou na kamenném valu, se rozšiřují do stran, tedy rostou na různých typech půd. Listy opadavých druhů se ukládají a pak tvoří půdu bohatou humusem.

21

Organický materiál v půdě se lineárně kryje s vegetací. Druhové složení rostlin agrárních valů záleží na půdě (Delcourt et Delcourt, 1992). Na základě rozsáhlé studie keřových porostů na Slovensku bylo zjištěno (Jurko, 1964), že největší vliv na jejich floristické složení má vodní režim stanoviště a nadmořská výška. Při srovnání pěstovaných živých plotů a vegetace vzniklé sukcesí se ukazuje jako druhově bohatší spontánně vzniklá vegetace (příloha č. 9, 11, 18). Valy jsou většinou zarostlé stromovou vegetací. Do jaké míry se tato vegetace může blížit lesnímu porostu napovídá i práce autorů Honnay et al. (1999), kteří sledovali velikost lesních porostů ve vztahu k druhové diverzitě. Zjistili, že i plošně malé lesní fragmenty mohou být velmi důležité pro udržení druhové diverzity, když mají vysokou kvalitu biotopu a přiměřený lesní management. Názory na význam šířky koridorů se liší. Za důležitou charakteristiku ji považují Forman a Godron (1993), kteří se domnívají, že ovlivňuje počet druhů. K limitujících faktorům pro rostliny na kamentitých valech patří vlhkost. Příznivější půdní vlhkost můžeme předpokládat pod vrstvou kamenů na valech (Brabec 1971, 1998).

2.4 Flóra a vegetace valů a blízkých stanovišť 2.4.1 Druhy udávané z liniových a bodových struktur v zemědělské krajině Liniové struktury v zemědělské krajině mají řadu podob, např. meze, břehové porosty, polní cesty, kterými se zabývala Nováková (1995). Zjistila, že se zvýšením eutrofizace roste pokryvnost a dominance nitrofilních druhů (Urtica dioica, Galium aparine, Anthriscus sylvestris, Calamagrostis epigejos) a klesá druhová pestrost. Na liniových strukturách s lučními druhy je vyšší druhová pestrost. Eutrofizace je ovlivněna prostorovým rozmístěním mezí. Nejvíce jsou ruderalizovány meze orientované ve směru vrstevnic a břehové porosty potoků protékající poli. Nejméně ruderalizované jsou okraje polních cest a silnic, neboť působení pole je jen z jedné strany. Málo zasažené jsou i meze po spádnici. Liniovými strukturami v zemědělské krajině se zabývala i Brejchová (1995). Na mezích a liniových strukturách blízkých valům zjistila výskyt hlavně obecně rozšířených druhů (Agropyron repens, Geum urbanum, Plantago major, Stellaria media, Veronica chamaedrys), lučních druhů (Alopecurus pratensis, Galium verum, Poa pratensis) a většího počtu plevelů (Anagallis arvensis, Apera spica-venti, Avena fatua, Capsella bursa-pastoris, Chenopodium album, Cirsium arvense, Fumaria officinalis, Galium aparine, Matricaria recutita, Urtica urens, Veronica persica). Dřeviny nebyly početné ani nedosahovaly velké pokryvnosti. Brejchová (1995) se domnívá, že vysoké zastoupení plevelů na mezích a přilehlých biotopech by po omezení postřiků na agrobiocenozách vedlo k rozšíření do polí. Na „hromadniskách“ (zemědělských haldách) na katastru Nového Hrozenkova (v Moravskoslezských Beskydech, 500 m n.m) uvádí Kunz (1955) semixerotemní druhy Euphorbia cyparissias, Calamintha clinopodium, Linaria vulgaris, Carlina acaulis, Dianthus deltoides, Campanula patula, Chrysanthemum leucanthemum agg., Convolvulus arvensis, Chamaenerion angustifolium, Centaurea jacea, Achillea millefolium, Hypericum perforatum, Rosa canina, Knautia arvensis, Succisa pratensis, Anthyllis vulneraria, Poa pratensis, Athyrium filix-femina, Prunus spinosa, Cerasus avium. Další ze sporadických 22

botanických studií na „kamenicích“ je součástí rozsáhlejší práce z Drahanské vrchoviny (Řehořek, 1971). Jako častější druhy dřevin uvádí Corylus avellana, Crataegus laevigata, Crataegus monogyna, Rosa canina, Salix caprea, Sambucus racemosa, ostatní zjištěné druhy dřevin se ukázaly jakol méně časté. V blízkosti lesa se na kamenice dostávají i pasekové a lesní druhy Vaccinium myrtillus, Rubus idaeus, Rubus fruticosus, Calamagrostis epigejos, Chamaenerion angustifolium atd. Ve vrcholových partiích (pod Paprčí u Kořence v Drahanské vrchovině) se v kamenicích uchycují Asplenium septentrionale, Athyrium filix-femina, Dryopteris filix-mas, Gymnocarpium dryopteris. Řehořek (1972) dále uvádí 513 druhů rostlin z Drahanské vrchoviny a z nich 31 druhů zjistil i na mezích a kamenicích. Protože výzkum nebyl na kamenice zaměřen, nemůžeme výčet druhů považovat za úplný. Ze zajímavějších druhů udává Alyssum alyssoides, Carlina acaulis, Carlina vulgaris, Chamaecytisus supinus, Echinops sphaerocephalus, Euphrasia stricta subsp. stricta, Falcaria vulgaris, Hieracium pilosella, Jasione montana, Platanthera bifolia, Prunella grandiflora, Verbascum nigrum, Cystopteris fragilis, Daphne mezereum. Rozšířeným a významný krajiným prvkem jsou valy i na německé straně Krušných hor. Jejich flóru i vegetaci popsal Müller (1998). Např. z okolí obce Geising uvádí na valech ca 120 druhů. Jedná se především o horské a oligotrofní druhy. Mezi zajímavější patří Daphne mezereum, Malus sylvestris, Ribes alpinum, Salix aurita, Actaea spicata, Campanula latifolia, Convallaria majalis, Epilobium collinum, Euphorbia dulcis, Galeopsis speciosa, Galium odoratum, Galium pumilum, Galium saxatile, Gymnocarpium dryopteris, Lathyrus linifolius, Lilium bulbiferum, Melampyrum nemorosum, Melampyrum sylvaticum, Paris quadrifolia, Petasites albus, Polygonatum verticillatum, Pulmonaria obscura, Scorzonera humilis, Sedum telephium agg., Thalictrum aquilegifolium. Autor uvádí, že druhová skladba byla ovlivněna opakovaným sekáním dřevin nad povrchem země. V důsledku tohoto managementu byly zvýhodněny dřeviny s regenerační schopností, naopak dřeviny jako Fagus sylvatica nebo Picea abies byly potlačovány. Po opuštění sekání byly keřové porosty nahrazeny stromy a v současnosti převažuje lesní fáze. Podrobná charakteristika horského typu valů včetně flóry pochází od Gábové (Gábová, 1997). Zpracovala valy v předhůří Jeseníků v podmínkách ovlivněných nadmořskou výškou (600 – 850 m), horninou (sněžnická rula), průměrnou roční teplotou 4 – 5 oC a úhrnem ročním srážek 800 – 1000 mm. Typické kamenité valy převyšovaly okolí o 2 - 4 m. Valy v otevřené krajině měly vyšší pokryvnost dřevin než valy obklopené v současnosti lesem. Vyskytovalo se 19 druhů dřevin, z nichž nejvýznamnější byly Rubus idaeus, Sorbus aucuparia, Sambucus racemosa, Betula pendula, Rosa canina, Acer pseudoplatanus, Fraxinus excelsior, Vaccinium myrtillus. Smrk z okolní výsadby se na valy šíří omezeně a dorůstá malé velikosti. Bylo zjištěno 91 druhů; více druhů se vyskytlo na valech v otevřené krajině než v lese. Významnější výskyt mají Campanula rotundifolia, Mercurialis perennis, Poa nemoralis a Oxalis acetosella. Pokryvnost v bylinném patře je okolo 30 %. Také z Jesenicka z oblasti Zlatých Hor uvádí Riezner (2007) druhy Sedum acre, Hylotelephium maximum. Na příznivějších stanovištích Poa nemoralis, Arrhenatherum elatius, Festuca ovina, Athyrium filix-femina, Dryopteris filix-mas, Gymnocarpium dryopteris, Dryopteris dilatata, Dryopteris carthusiana, Polypodium vulgare, Asplenium trichomanes, Asplenium septentrionale. V keřových lemech zjistil nitrofilní druhy Sambucus nigra, Galium aparine, Impatiens parviflora, Aegopodium podagraria, Rubus idaeus, Rubus fruticosus. Nejrozšířenější druhy keřů jsou Prunus padus a Corylus avellana. Nejcharakterističtější stromy Acer pseudoplatanus, Sorbus aucuparia, Betula pendula, Fraxinus excelsior, Tilia cordata. Jsou to druhy s pařezovou výmladností

23

a rozvinutým kořenovým systémem. Jehličnany jsou zastoupeny jen sporadicky. Valy, které byly obklopené agroekosystémy zarůstaly vegetací s dominancí r. Tilia; součástí vegetace bylo 71 druhů. Vysokou pokryvnost dosáhla Poa nemoralis, Festuca altissima, Hordelymus europaeus, Dactylis glomerata. Na valech obklopených lesem dominoval Acer pseudoplatanus. Oba typy vegetace valů se výrazně lišily, což autor dáva do souvislosti s obsahem dusíku a různým množstvím světla. Ze studované oblasti Lounska je např. práce Suchary (Suchara, 1973), kde popisuje průběh sukcese na valech na úpatí vrchu Oblíku. V první fázi nastupuje společenstvo korových lišejníků a mechorostů (Ceratodon purpureus, Pohlia nutans, Hypnum cupressiforme, Grimmia commutata, Pogonatum urnigerum, Bryum capillare). Při okrajích druhy Cynanchum vincetoxicum a Viola hirta. Po zazemění se objevují Arrhenatherum elatius, Bromus erectus, Poa bulbosa, Erysimum crepidifolium, Sedum sp. div. Druhá fáze je typická osídlováním keři od okrajů do středu valů. Jedná se hlavně o druhy Crataegus monogyna, C. macrocarpa, C. curvisepala, Cornus sanguinea, Prunus spinosa a Ligustrum vulgare. S rostoucím opadem listí přistupují i další druhy: Geranium robertianum, Geum urbanum, Viola hirta, Campanula trachelium. Se zpožděním vstupuje Fraxinus excelsior. Třetí fáze je typická dominantním Fraxinus excelsior ve středu a zatlačením keřů k okraji valů. Přibývá bylinných druhů s pokryvností do 50 %. Přibývají druhy Ballota nigra, Bryonia alba, Convolvulus arvensis, Dactylis glomerata, Fagopyrum convolvulus, Fragaria viridis, Lonicera xylosteum, Pulmonaria officinalis agg., Veronica hederifolia. Na valech i dále z nich sestupuje Prunus spinosa. Z Českého středohoří existuje i práce zaměřená na koridory (Velátová, 1998). Koridor zarůstá dřevinami s dominantními zástupci rodů r.Crataegus a Rosa. V lemech je různorodá směs druhů od plevelů přes luční druhy, ale pod keři se vyskytují nitrofilní Anthriscus sylvestris, Ballota nigra, Galium aparine, Geranium robertianum, Geum urbanum, Urtica dioica. Kamenice z Kunštátska (u obcí Hluboká u Kunštátu a Rozseč) popisuje Najvarová (2003) jako nízké až 3 m vysoké kupy s převahou kamenů. V bylinném patře Asarum europaeum, Mercurialis perennis, Poa nemoralis, Fragaria vesca a mechorosty. Popsala i okolí kamenic s náletovými dřevinami a druhy kyselých doubrav. Specifičnost stanoviště valů je patrná z práce Růžičkové et al. (Růžičková et al., 1999), kteří udávají z okolí Liptovské Tepličky v Nízkých Tatrách výskyt relativně teplomilných druhů, které se jinak v území nevyskytují (Convalaria majalis, Aquilegia vulgaris, Laserpitium latifolium, Polygonatum odoratum, Origanum vulgare, Salvia verticillata, Trifolium montanum, Sanguisorba minor, Anthemis tinctoria, Gentiana cruciata).

2.5 Analýza životních nároků rostlin a chorie Valy jsou obklopeny lesními nebo nelesními biotopy, což ovlivňuje zastoupení druhů. Takový rozbor najdeme v práci Gábové (Gábová, 1997), která přiřadila bioindikační hodnoty (Frank et Klotz, 1990) k nalezeným druhům. Všechny hodnoty byly počítány na základě druhů zjištěných na valech. Nároky na vlhkost byly zjištěny v lese ve stromovém a keřovém patře, kde dosáhly 2,94, v bylinném 3,03; mimo les ve stromovém a keřovém patře 2,92 a v bylinném 2,95. To signalizuje druhy středně náročné, ale v lese v bylinném patře jsou nároky nepatrně vyšší. Půdní reakce na valech v lese pro stromové a keřové patro dosáhla hodnot 3,54 a pro 24

bylinné 2,11. Valy mimo les pro stromové a keřové patro 3,40 a pro bylinné 2,84. To znamená, že dřeviny shodně indikují půdy slabě kyselé (pH 5,5 až 6,5) až neutrální (pH 6,5 až 7,5). Byliny v lese snášejí půdy kyselé (pH 4,5 až 5,5). Nároky na půdní dusík jsou obdobné pro les i mimo les a to ve stromovém a keřovém patře ca 3,00 v bylinném ca 2,90 což představuje střední nároky. Nároky na světlo v lese pro keřové a stromové patro jsou 6,59 a bylinné 4,55. Mimo les pro stromové a keřové patro 6,33 a pro bylinné 5,56. Dřeviny mají vysoké nároky na světlo, byliny mimo les střední, ale v lese indikují stín. Nároky na teplo mají druhy ve stromovém a keřovém patře v lese 3,94 a v bylinném 3,25. Mimo les v keřovém a stromovém patře 4,21 a v bylinném 3,96. Na valech druhy indikují chladno až mírné teplo, v lese jsou druhy chladnomilnější. Rozborem vegetace z hlediska chorie se zabýval Riezner (2007). Zjistil, že keře se rozšiřují hlavně endozoochorně a stromy endozoochorně a anemochorně. Většina bylin se rozšiřuje více způsoby, nejčastěji pomocí anemochorie a endozoochorie. Z hlediska životních forem tvoří hemikryptofyty 52,7 % druhů, fanerofyty 25,9 %, geofyty 13,3 %. Nováková (1995) použila k vyhodnocení stanoviště s liniovou zelení Ellenbergovy indikační hodnoty. Konstatovala, že druhová bohatost je vysvětlena trofií z 25 %. Silný je vliv okolních biotopů. Velátová (1998) podle metodiky Kubíkové (1995) rozlišila „kolonizátory“ na koridorech na rychlé, dobré, pomalé a špatné. Mezi rychlé patří Poa nemoralis, mezi dobré Anemone nemorosa, Brachypodium sylvaticum, Mercurialis perennis, Polygonatum multiflorum, Primula veris, Stellaria holostea, mezi pomalé Asarum europaeum, Galium odoratum, Pulmonaria obscura a mezi špatné Actaea spicata, Anemone ranunculoides, Hepatica nobilis, Lathyrus vernus, Sanicula europaea. Velátová (1998) porovnala typy chorie v lese a v koridoru, ale nezjistila statisticky významný rozdíl. Stejný počet druhů se šíří endozoochorii jak v lese tak v koridoru. Mírně nižší zastoupení v koridorech je pro šíření anemochorní a autochorní, větší pokles u druhů z koridorů je pro šíření epizoochorní (9 %). Výrazně vyšší je zastoupení myrmekochorie u druhů v koridorech než u druhů v lese (18 %). Migrace se sleduje jen obtížně, spíš se jedná o mapování výskytu. Výskyt druhů je ovlivněn délkou vývoje stanoviště, vzdáleností od zdroje diaspor a možností migrace. Zvlášť u druhů s krátkým životním cyklem byly pozorovány dvě strategie. Druhy se buď dobře šíří, ale jejich zachování v semenné bance je malé a nebo naopak se špatně šíři, ale dobře přežívají semenné bance. Lesní druhy patří spíše do skupiny špatně se šířících s dobrým přežíváním (Verkaar, 1990).

2.5.1 Flóra a vegetace stanovišť s podmínkami blízkými stanovištím valů Z území ČR neexistuje mnoho prací cílených na flóru a vegetaci valů, a proto byly excerpovány i práce týkající se dalších stanovišť s podmínkami blízkými stanovištím valů. Jedním z takových stanovišť jsou zdi staveb a zídky v krajině. Woodell (1979) uvádí výsledky studií flóry zdí z velkých evropských měst jako Řím, Neapol, Palermo, Paříž, Poitiers, Brandenburg, Utrecht a Amsterodam. Zajímavé bylo zjištění, že přes dlouhé období až 2 000 let, kdy rostliny okupovaly zdi, nebyly schopny je poškodit. Na zdech v Evropě bylo rozlišeno přes 1 200 druhů cévnatých rostlin. Ještě podobnější stanovištím valů jsou kamenné zídky. Klimeš (1986) studoval druhové složení a ekologické podmínky kamenných zídek na Hané. Zídky představují extrémní stanoviště. Mírnější podmínky panují na zastíněných a živinami bohatších zídkách, což se 25

projevilo zvýšeným výskytem druhů. Hlavní rozdíl od valů spočíval v tom, že na některé zídky byly při jejich vzniku přeneseny drny s porosty ruderálních trávníků. Časem docházelo k vyčerpání a vyplavení živin a posunu k druhům xerofilnějším a jednoletým. Zjištěná vegetační jednotka as. Sedo-Poetum compressae je specificky vázána na zdi. Další studie kamenných zídek je z v. Čech Duchoslav (2002) studoval zídky situované do intravilánů obcí, což mohlo ovlivnit přitomnost ruderálních druhů rostlin a výskyt nepůvodních druhů. Zdrojem živin jsou kromě kamenného materiálu i stavební tmely. Na zídce, na rozdíl od nepravidelné stavby valů, se dá rozlišit báze, svislé stěny a koruna. Složení flóry je chudé, a proto stanovení specifických společenstev je téměř nemožné. Kamenité valy jsou blízké přirozeným sutím (Sádlo a Kolbek, 1994). Z ČR je udáváno 1 922 suťových lokalit s plochou přes 10 000 m2 a další menší sutě lze odhadnout na desetitisíce. Většinou jsou sutě zazemněny a pokryty lesem nebo specifickou suťovou vegetací. Na valech můžeme očekávat as. Vincetoxicetum officinalis, as. Vincetoxico-Origanetum (Sádlo a Kolbek, 1994), na něž v sukcesi navazují fytocenologické jednotky tř. TrifolioGeranietea. Dále je možno očekávat společenstvo Sedum sp. div. zahrnující plošné porosty sukulentů a xerotermní trávníky na primitivních půdách, patří částečně do as. Allio montani-Sedetum albi; také společenstvo Allium montanum-Sedum sp.div., druhově bohaté xerotermní porosty na částečně zazemněných sutích; společenstva acidofilnější Allio montani-Sedetum albi a bazičtější Allio montani-Sedetum boloniensis. Na stanovištích zacloněných korunami stromů, na stabilizovaných částečně zazemněných, stinných a vlhkých sutích na všech typech hornin se nachází společenstvo Impatiens-Geranium robertianum, snad patří k as. Epilobio-Geranietum robertiani, do něhož patří nitrofilní a mezofilní společenstva, která jsou hojnější a málo specifická. Společenstvo Dryopteris sp. div.se vyskytuje na stinných silikátových drolinách z minerálně slabších hornin, patří sem např. Impatienti-Dryopteridetum filicis-maris. Mezi xerotermní společenstva Českého středohoří patří i xerotermní společenstva skal a štěrbin. Klika (1950) je označil jako „stadium s Teucrium botrys“, „stadium s Vincetoxicum hirundinaria“, „stadium s Geranium sanguineum“. Zarůstání sutí probíhá od okrajů. Jako iniciální společenstvo na plochách skal je stadium mechové na které navazuje as. Sedum album-Allium montanum. Mnohem častější než blokované stádium kamenné suti jsou na valech porosty křovin. Kamenité valy jsou keři lemovány nebo na ně omezeně vstupují. Terasy s převahou půdy jsou zarostlé keři nebo stromy v kombinaci s keři a křovinami jsou často lemovány. Systematiku a vývoj keřových porostů tř. Rhamno-Prunetea řešil Sádlo (1991). Křoviny snášejí drobné narušování, silné destrukce, náhodný management i ukládaní organického materiálu. V dynamice keřových porostů se střídá fáze světlá a temná, které v podstatě doprovázejí expanzi, zralost, rozpad a obnovu křovin nebo jejich sukcesi v les. Ve světlé fázi převládají heliofyty a bylinné patro má pokryvnost až 90 %. Setkáváme se s ní ve fázi expanze (koruny se neprostupují a byliny odpovídají předchozím stádiím) nebo rozpadu a obnovy. Ve stinné fázi, v níž převládají sciotolerantní druhy, je pokryvnost bylinného patra nízká až nulová. Setkáváme se s ní ve fázi zralosti (souvislým zápojem a silnou kompeticí) nebo sukcese v les. Fáze sukcese v les nastává, když stromy přerostou keře a vzniká předlesní stádium. Typická je velkým obsahem nekromasy, malou pokryvností bylin i keřů. V této fázi se uplatňují druhy schopné růst jako keře i stromy, např. Acer campestre, Fraxinus excelsior, Cerasus avium, Sorbus aucuparia, Populus tremula, Robinia pseudacacia, Salix caprea. Výskyt pomalu rostoucích dřevin jako dub, buk je méně častý. Z hlediska struktury jsou lesem, z hlediska druhového složení jsou křovinami.

26

Při syntaxonomické klasifikaci křovin narazíme na obtíže dané nedostatečnou věrností druhů, které jsou sdíleny s třídami Querco-Fagetea, Galio-Urticetea, Epilobietea angustifolii, Trifolio-Geranietea (Chytrý et Tichý, 2003). Sádlo (1991) uvádí výskyt as. Prunetum fruticosae ze semixerotermních mezí a úhorů Českého středohoří, as. Junipero communis-Cotoneasteretum integerrimae dokonce přímo z Oblíku a z valů uvádí as. Rhamno-Cornetum rhamnetosum. Svaz Prunion fruticosae z xerotermních stanovišť přichází v úvahu v oblasti Lounska na vrchu Oblíku, kde se vyskytují i byliny řádu Festucetalia valesiaceae a sv. Geranion sanguinei, které tuto jednotku doplňují v bylinném patře. Mnohem hojnější a pravděpodobnější je výskyt svazu Prunion spinosae (Berberidion) charakterizovaný vysokými trnitými křovinami na mezických až xerotermních stanovištích. V úvahu přichází as. Ligustro-Prunetum v subasociacích Ligustro-Prunetum-poetosum nemoralis, Ligustro-Prunetum vicietosum tenuifoliae. Na mezofilnějších stanovištích odpovídajících spíše Verneřickému středohoří je vázána as. Rhamno catharticae-Cornetum sanguineae. Sádlo (1991) uvádí, že tvoří husté liniové porosty na mezích a polních kazech, méně se uplatňuje v lesních pláštích. Je ve dvou subasociacích: Rhamno catharticae-Cornetum sanguineae-rhamnetosum catharticae (v Českém středohoří) a Rhamno catharticae-Cornetum sanguineae-vaccinietosum myrtilli (v Krušných horách). Řád Sambucetalia obsahuje jednotky z mezofilních až xerofilních stanovišť. Ve sv. Sambuco-Salicion capreae rozlišujeme as. Senecioni nemorensisSambucetum racemosi nahrazující lesní porosty svazů Fagion nebo Tilio-Acerion. As. Salicetum capreae je na přirozených i antropogenních oligotrofních stanovištích od planárního stupně do submontánního. Svaz Balloto nigrae-Sambucion nigrae zahrnuje nitrofilní křoviny s as. Lycietum halimifolii tvořenou často hustými křovinami Lycium halimifolium nebo Syringa vularis. As. Sambucetum nigrae zahrnuje ruderální křoviny, subasociace Sambucetum nigrae-bryonietosum albae a Sambucetum nigraegaleopsietosum pubescenti. Valy s vysokou kamenitostí mohou být v oblastech s vyšší lesnatostí a vlhčím klimatem osídleny druhy suťového lesa. Sv. Tilio-Acerion v nižších polohách habrových doubrav se nachází v as. Aceri-Carpinetum; v submontánních až montánních polohách v as. Mercuriali-Fraxinetum (v Českém středohoří). As. Arunco-Aceretum je udávaná z v. části Českého středohoří. Pro suťový les jsou typické druhy Acer pseudoplatanus, Acer platanoides, Ulmus glabra, Fraxinus excelsior a přistupují Tilia cordata, Tilia platyphyllos. Později mohou přistupovat i Quercus petraea a Carpinus betulus, v teplých polohách Acer campestre. Keřové patro je v nižších polohách tvořeno Lonicera xylosteum, Ribes alpinum, R. uva-crispa, Corylus avellana, na karbonátových horninách Cornus mas, Berberis vulgaris. V bylinném patře se zpočátku nachází jen nitrofyty Geranium robertianum, Urtica dioica a kapradiny Dryopteris filix-mas, D. carthusiana. Později přistupují lesní druhy: Galium odoratum, Mercurialis perennis, Actaea spicata, Galeobdolon luteum, G. montanum, Campanula trachelium. V nižších polohách i Stellaria holostea, Galium sylvaticum, Hepatica nobilis (Míchal a Petříček, 1999).

27

2.6 Flóra a vegetace studovaných oblastí v Českém středohoří 2.6.1 Flóra a vegetace vrchu Oblíku a jeho okolí Aby se druh na lokalitě mohl vyskytnout, je nutná dostupnost diaspor a musí být k dispozici zdroje a podmínky pro přežití druhu včetně biotických (Begon a kol., 1997). Proto byly excerpovány práce, zabývající se flórou či vegetací z celé oblasti, nejen z valů. V intenzivně zemědělsky využívané krajině okolí Loun je přirozená vegetace soustředěna do okolí vrchů, z nichž nejznámější jsou Raná, Milá, Oblík, Srdov, Brník, Křížové vršky atd. Protože práce je zaměřena pouze na lokalitu v okolí vrchu Oblíku, jsou excerpovány pouze práce z tohoto území. Často opomíjenou skupinou organismů jsou lišejníky, přesto existuje studie z okolí vrchu Oblíku (Kovářová, 2006). V rámci studie bylo zjištěno 35 druhů lišejníků na v., j. a jz. vrchu Oblíku na kamenech valů, přirozené suti a na borce jasanu, bezu černého a jabloně. Lišejníky patřily mezi běžné druhy s vyššími nároky na světlo a snášející sucho, proto na zastíněných částech valů nebyly zjištěny. Z lokality Oblík existuje i studie hub (Biber a Fellner, 1987). Ektomykorrhizy jsou vázány především na lesní porosty. Výjimku tvoří porosty nizoučkých bříz, vrb a dryádky, křovištní a polokřovištní středomořské makchie a sukcesní stádia trávníků a pastvin pozorovaná v Lounském středohoří. Mykologické výsledky byly získány během 20 let ze sz. a s. strany Oblíku z porostu sv. Bromion erecti. Nálezy hub ukazují na druhy většinou vázané na lesní ekosystémy. Nejpozoruhodnější je muchomůrka pantherová (Amanita pantherina), okruh muchomůrky pošvatky (Amanita vaginata), pavučinec odlišný (Cortinarius anomalus). Pravděpodobná vazba je na Helianthemum obscurum nebo na Thymus sp.. Vzácnější je výskyt hřibu Queletova (Boletus queletii), ale není vyloučeno, že se jedná o Boletus colliavagus, který je jinak považován za nezvěstný. Občas i holubinka měnlivá (Russula chamaeleontina) a holubinka broskvová (Russula cf. persicina) Zajímavý je i nález lakovky statné (Laccaria proxima). V rámci práce Machová a Kubát (2005) byly excerpovány práce: Domin (1904), Klika (1929), Maršáková a Tříska (1962), Martinovský (1967a), Kuncová (1972, 1991), které představují nejpodrobnější floristické zpracování území. Údaje byly doplněny vlastním průzkumem, který zahrnoval, na rozdíl od většiny předcházejících, i úpatí vrchu včetně valů (kap. 5.1). S cílem objasnit vývoj vegetace na Oblíku se Suchara (1973) snažil uvést jej do souvislostí s historii zemědělských aktivit. Od 16. stol. byla na úpatí terasovitá políčka s vinnou révou, broskvoněni, meruňkami a jedlými kaštany. Dubové lesy se rozkládaly na „bělkách“ (opukové podloží na úpatí) a byly v 50. letech 19. stol. vykáceny. Severní svahy byly porostlé Corylus avellana, Prunus spinosa a Acer campestre. Křoviny byly vysekávány jako palivo i krmivo. Invaze Fraxinus excelsior nastala po ústupu ovčáctví a kolářství na počátku 20. stol. Tehdy byl Acer campestre nahrazen Fraxinus excelsior. Podle údajů zjištěných od pamětníků byl Fraxinus excelsior na Oblíku vzácný. V současnosti jasany na valech dominují četností i vzrůstem. Přesto velmi velké jedince mezi jasany téměř nenalezneme. Porosty dřevin v současnosti jsou rozsáhlé. Studničková a Studnička (1975) odhadují rozlohu porostů dřevin na 30 % plochy Oblíku. Tyto porosty dřevin rozlišují na kulturní sady, „křoviny na mezích“, souvislé křoviny přirozeného charakteru, rozptýlené keře ve stepních společenstvech a vysázené akátiny. Floristicky atraktivní Oblík byl předmětem i analýz flóry; např. Březinová (1973) vyhodnotila flóru z hlediska Raunkierových životních forem. Zjistila, že na Oblíku a v jeho

28

okolí převládající hemikryptofyty, asi 5x méně se vyskytují terofyty; méně chamaefyty, asi srovnatelně s fanerofyty a nejméně geofyty. Blízké vrchy Srdov a Brník jsou také botanicky atraktivní. Janečková (2005) zjistila 239 druhů cévnatých rostlin včetně druhů zvláště chráněných. Rozšíření xerotermní druhů využila (Janečková, 2008) k řešené otázky migrace druhů do krajiny. Výskyt plevelů v polích na úpatí Oblíku řešila Potěšilová (2006).

2.6.2 Flóra a vegetace východní části Verneřického středohoří Přes přirozený charakter krajiny je zde výrazně nižší výskyt zvláště chráněných a vzácných druhů než v jiných částech Českého středohoří. Území pokrývají člověkem vytvořené nebo ovlivněné nelesní biotopy, kde se vyskytují především běžné druhy s širokými ekologickými nároky. Nejpřirozenější charakter má lesní vegetace, ale velké lesní komplexy nejsou v práci zahrnuty, neboť leží mimo studovanou oblast. Zájem botaniků o území je malý, informace o flóře chybí úplně nebo jsou jen mezerovité. Jedny z nejstarších údajů vztahujících se k významným botanickým lokalitám ve Verneřickém středohoří pocházejí od Hantschela (Hantschel, 1890). Jeho práce vznikla převážně excerpcí starších autorů, a proto reprezentuje stav z období 2. poloviny 19. stol. Druhy z Bukové hory patří mezi druhy lesní, neboť se zde vyskytují rozsáhlé bučiny a suťové lesy. Udává i druhy mokřadů a bezlesí vázané na bazický substrát. Některé z druhů jsou zde do současnosti běžně k zastižení, jiné jsou již nezvěstné. Na Bukové hoře udává např. druhy: Rosa alpina, Stachys alpina, Carex pendula, Crepis succisaefolia, Veronica montana, Ranunculus polyanthemus, Ribes alpinus, Senecio rivularis, Hierochloë australis, Gentiana ciliata, Thlaspi alpestre, Dentaria bulbifera, Petasites albus, Cardamine impatiens, Peucedanum cervaria, Orchis maculata, Sedum album. Druhou popsanou lokalitou je vrch Vrabinec (Sperlingstein) v blízkosti Labe. Je to nejvýznamnější teplomilná lokalita v této části Českého středohoří. Nejbližší valy se rozkládají ca 1 km jižně v obci Babětín – Těchlovice. Z Vrabince udává Hantschel (1890) např.: Epipactis atrorubens, Ornithogalum tenuifolium, Aster amellus, Lactuca viminea, Anthericum liliago, A. ramosum, Asperula cynanchica, Pulmonaria officinalis var. maculosa, Teucrium chamaedrys, Cornus mas, Mespilus germanica, Alyssum saxatile, Asperula tinctoria, Orchis ustulata, Vicia cassubica, V. dumetorum, Allium montanum, Prunella grandiflora, Potentilla recta, Phleum boehmeri, Aquilegia vulgaris, Anthyllis vulneraria. Vzhledem k tomu, že zdroj je starý více než 120 let, změnila se řada podmínek, což vedlo k mizení některých druhů z lokality. Novějšího data jsou druhy zjištěné (Kubát, 1970) na lokalitě Bukovina u Levína, která leží v. od studované oblasti Verneřicko; je příkladem místa výskytu slabě termofilních druhů, které rostou ojediněle na vhodně exponovaným stráních. Patří sem Ajuga genevensis, Brachypodium pinnatum, Euphorbia cyparissias, Genista germanica, Koeleria pyramidata, Myosotis stricta, Phleum phleoides, Potentilla argentea, Potentilla arenaria, Potentilla tabernaemontani, Sanguisorba minor, Sedum rupestre, Sedum sexangulare, Trifolium montanum. Publikované nálezy z období od 2. poloviny 19. stol do 70. let 20. stol., včetně vlastního ověření (u nálezu je uveden letopočet), uvádí Kubát (1970). Výčet druhů nemůže být považován za úplný, neboť se jednalo o práci zaměřenou nejen na Verneřicko, ale na celé České středohoří. Druhy zjištěné nebo ověřené: Allium senescens (Vrabinec), Alyssum saxatile (Vrabinec, skály u Rytířova), Anthemis tinctoria (Blankartice, u Heřmanic, Vrabinec, Babětín, 1967 mezi Zubrnicemi a Leštinou), Anthericum liliago (Vrabinec), Anthericum ramosum (Vrabinec), Asperula tinctoria (Vrabinec, Buková hora), Aster amellus (Vrabinec), Cornus mas (Vrabinec), Cotoneaster integerrimus (Vrabinec), Crepis praemorsa (Verneřice), Geum

29

rivale (Buková hora, 1966 potok u Zubrnic, 1966 u Mukařova, 1966 mezi Příbramí a Verneřicemi, Merboltice, 1967 Verneřice, 1967 Sluková, 1967 Blankartice – Dolský potok), Hedera helix (1966 Zubrnice, 1967 Blankartice), Hierochloe australis (Buková hora), Hypericum montanum (Těchlovice, Buková hora), Lathyrus montanus (Buková hora, Verneřice, 1968 Zubrnice, Vrabinec), Lathyrus niger (Buková hora, 1968 Zubrnice, 1968 Leština), Aster linosyris (Vrabinec), Melittis melissophyllum (Rytířov), Neottia nidus – avis (1967 Zubrnice, Kohout u Blankartic), Prenanthes purpurea (Buková hora, 1965 Merboltice, Kohout u Blankartic, 1967 Dolský potok u Blankartic), Prunella grandiflora (Vrabinec), Thlaspi coerulescens (1967 Lovečkovice, Buková hora), Trollius altissimus (při železniční trati Velké Březno – Úštěk, Klínky, 1968 Zubrnice, Knínice, 1967 Verneřice, 1966 Příbram), Verbascum phoeniceum (Těchlovice), Vicia dumetorum (Těchlovice, Blankartice pod Kohoutem, Buková hora, 1968 Zubrnice), Vicia pisiformis (1968 Zubrnice). Kolbek a Petříček (1972) zmapovali podrobně vegetaci NPR Sedlo, druhý nejvyšší vrchol Verneřického středohoří. Vrch svým velkým rozsahem, převýšením a rozvojem různých typů stanovišť je význačnou botanickou lokalitou, která stojí za zmínku i přesto, že není uvnitř studované oblasti. Autoři rozlišili teplomilná společenstva na skalkách, plášťová křovitá společenstva s druhy dřevin a nitrofilním podrostem bylin či druhy bylinných lemů, teplomilnou doubravu i dubohabřinu s druhy, které můžeme očekávat na valech jako Carpinus betulus, Quercus petraea, Quercus robur, Galium sylvaticum, Hepatica nobilis, Lonicera xylosteum, Lathyrus vernus, Ranunculus auricomus, Acer platanoides, Acer pseudoplatanus, Galium odoratum, Cardamine impatiens, Cystopteris fragilis, Equisetum sylvaticum, Geranium palustre, Hedera helix, Lathyrus niger, Phyteuma spicatum, Poa nemoralis, Tilia cordata, Tilia platyphyllos. Obdobně i druhy udávané z bikové bučiny např. Fagus sylvatica, Calamagrostis arundinacea, Deschampsia flexuosa, Luzula luzuloides, Convallaria majalis, Prenanthes purpurea, Vaccinium myrtillus, Vaccinium vitis-idaea, Senecio nemorensis subsp. fuchsii, Polygonatum verticillatum, Majanthemum bifolium, Calamagrostis epigejos, Hieracium sylvaticum můžeme očekávat na valech. Druhů suťového lesa Acer platanoides, Acer pseudoplatanus, Fraxinus excelsior, Fagus sylvatica, Urtica dioica, Geranium robertianum, Lamium maculatum, Dryopteris filix-mas, Mercurialis perennis, Alliaria petiolata, Cardamine impatiens, Impatiens noli-tangere, Ranunculus lanuginosus, Tilia cordata, Tilia platyphyllos můžeme též očekávat na kamenitých a dostatečně živinami zásobených valech. Cennější lokality v oblasti Verneřicka jsou mokřadního typu; zachovaly se např. na tocích Bobřího a Merboltického potoka (Kolbek a Petříček, 1974) např. Equisetum pratense, Tephroseris crispa, Trollius altissimus jsou udávány především v Bobří soutěsce. Z této lokality jsou udávány i druhy teplomilné, druhy zazemněných sutí atd. Machová (2001, 2003) ze sledovaného území (částečně rozšířeném v. směrem) zjistila výskyt zajímavých či zvláště chráněných druhů uvedených ve výsledcích kapitoly 5.2.2.2. Kysilková (2009) uvádí floristické výsledky z blízkého okolí Bukové hory. Z cennějších druhů potrvdila výskyt Dentaria enneaphyllos, Lilium martagon a Pyrus pyraster.

2.6.3 Flóra a vegetace valů v oblasti Verneřicka Valy patří neodmyslitelně ke krajině Verneřického středohoří. Vegetační jednotky a druhy nejsou však atraktivní, a proto donedávna údaje úplně chyběly. Území navazující na oblast Verneřicka ze severu studovala Pechová (2005). Rozsáhlé území mezi Verneřicemi a Benešovem nad Ploučnicí je charakterizováno výškovou 30

členitostí (300 – 500 m n.m.), na níž se podílí hluboká erozní údolí. V těchto údolích se rozprostírají lánové obce Fojtovice a Blankartice s typickými valy (příloha č. 27). Rozsáhlá studie se opírala o 90 valů, na kterých bylo zjištěno 205 druhů cévnatých rostlin. Na valy byly vázány druhy Actaea spicata, Agrimonia eupatoria, Agrostis stolonifera, Alliaria petiolata, Arunucus vulgaris, Athyrium filix-femina, Betonica officinalis, Clinopodium vulgare, Convallaria majalis, Dryopteris filix-mas, Fragaria moschata, Fragaria vesca, Galium aparine, Asperula odorata, Galium sylvaticum, Geranium robertianum, Geum urbanum, Hepatica nobilis, Chelidonium majus, Impatiens noli-tangere, Impatiens parviflora, Lamiastrum galeobdolon, Lunaria rediviva, Lysimachia nummularia, Malva sylvestris, Poa nemoralis, Polygonatum multiflorum, Polypodium vulgare, Pulmonaria obscura, Stellaria holostea, Viola arvensis, Viola canina, Viola reichenbachiana, Viola riviniana. Pokryvnost v bylinném patře byla do 50 %. Nejčastěji zastoupenou dřevinou na valech byl Fraxinus excelsior (60 %), a s klesající četností druhy Acer pseudoplatanus, Tilia cordata, Tilia platyphylos, Acer campestre, Acer platanoides, Prunus avium, Quercus robur, Fagus sylvatica. Dominantní byliny byly Impatiens parviflora a Geranium robertianum. Část floristických výsledků (Pechová, 2005) byla použita jako srovnávací lokalita „Fojtovice“ k vyhodnocení životních nároků s využitím Ellenbergových indikačních hodnot (5.6.4). Uhrová (2005) zpracovala flóru na 5 vybraných lokalitách v oblasti Verneřicka a to jak na valech tak i v přilehlých lemech. Celkem bylo analyzováno 70 valů, na kterých bylo zjištěno 280 druhů bylin a dřevin. Část floristických výsledků Uhrové (Uhrová, 2005) byla využita k analýze a publikována (Machová a kol., 2008a). Valy na 3 lokalitách zpracovala Rešová (2004). Vzdálené lokality se lišily nadmořskou výškou od 220 m u obce Babětín po 650 m u Rychnova. Na všech sledovaných valech bylo zjištěno 59 druhů bylin, z nichž největší zastoupení vykazují druhy Geranium robertianum, Impatiens parviflora, Poa nemoralis, Stellaria media, Urtica dioica, Viola reichenbachiana. Některé výsledky z bakalářské práce Rešové (Rešová, 2004) umožňující stanovit stáří dřevin na valech byly využity v kap. 5.8.

2.7

Přírodní podmínky středohoří

studovaných

oblastí

v Českém

2.7.1 Přírodní podmínky v oblasti Lounska Jako oblast Lounsko je označováno okolí vrchu Oblíku v Milešovském středohoří (příloha č.1, č.2 ). Oblast přírodními podmínkami náleží do termofytika. Krajina je intenzivně zemědělsky využívána s určitými omezeními v sousedství Národní přírodní rezervace (NPR) Oblík. Podle biogeografického členění (Culek a kol., 1996) spadá Oblík do Milešovského bioregionu, který je charakterizován izolovanými vulkanickými suky s teplomilnými doubravami a s typickou stepí. Mezi sopečnými kužely jsou dubohabrové háje. Půda je rozdělena na ornou 42 %, travní porosty 11 %, lesy 21 %, vodní plochy 1,4 %. Koeficient ekologické stability 0,9. V Milešovském bioregionu je vyšší druhová pestrost včetně výskytu vzácných druhů, přesto je udáván nízký koeficient ekologické stability. Je zřejmé, že komplexní hledisko není totožné s hlediskem ochrany přírody. Přes velký podíl odlesnění a současného intenzivního využívání orné půdy na Lounsku jsou zde zachovány lokality s ohroženými a zvláště chráněnými druhy. I méně stabilní bioregiony mohou hostit zvláště chráněné druhy.

31

Geobiocenologické zařazení lesní vegetace Studovaná oblast Lounsko patří do dubového stupně, dokonce NPR Oblík je považována za reprezentativní ukázku. Dubový stupeň (1. lesní vegetační stupeň) je rozšířen v nížinách, pahorkatinách a v nejteplejších částech vrchovin do 300 m n.m. Vyskytuje se v oblastech spraší s černozemními půdami. Průměrné roční teploty se pohybují kolem 9 ºC. Průměrný roční úhrn srážek kolem 500 mm. Vyskytuje se souvisle v teplé klimatické oblasti T4 a ostrůvkovitě v T2 a v navazujících mírně teplých oblastech. Na hydricky normálních a suchých ekotopech jsou v přirozených lesích hlavně duby Quercus petraea a indikátor Quercus pubescens. Další přítomné dřeviny jsou Acer campestre, Sorbus torminalis, Tilia cordata, Carpinus betulus. Keřové patro je druhově bohaté s druhy Cornus mas, Ligustrum vulgare, Viburnum lantana apod. Nejvyšší druhovou diverzitu mají lesostepi a stepní lada. Těžiště výskytu mají Stipa capillata, S. pennata, S. pulcherrima, S. tirsa, Carex humilis, Carex supina, Adonis vernalis, Verbascum phoeniceum a další druhy šípákových doubrav nebo druhy specifické pro j. Moravu. Tento stupeň zaujímá pouze 3 % území České republiky (Buček a Lacina, 2000). Ačkoli je považován Oblík za typickou ukázku dubového stupně, chybí zde Quercus pubescens. O výskytu šípákových doubrav v z. části Českého středohoří byly pochybnosti (Kubát, 1970). Nově byly druhy druhů šípákových doubrav potvrzeny i na Oblíku (Machová a Kubát, 2005). Potenciální vegetace Valy jsou antropogenního původu, ale v současnosti představují krajinné prvky minimálně ovlivňované cílenou činností člověka. Proto je možno očekávat sukcesi směřující k vegetaci blízké potenciální vegetaci. V oblasti Lounska geologické podloží vrchů Oblík, Srdov i Brník vedlo ke stanovení potenciální vegetace: hrachorová a/nebo kamejková doubrava (Lathyro versicolorisQuercetum pubescentis, Torilido-Quercetum) (Neuhäuslová a kol., 2001). Klimatické podmínky Klimatické poměry v oblasti Lounska jsou ovlivněny následujícími faktory. Vrch Oblík je konický s nadmořskou výškou 509 m, s převýšením nad okolím 300 m. Mezoklima je determinováno především makroklimatickými poměry. Klima je zde sušší a teplejší, než odpovídá jeho geografickému umístění. To lze vysvětlit vlivem srážkového stínu Krušných a Doupovských hor. Mezoklima je také ovlivněno absencí přirozené vegetace, což by byly listnaté lesy, a velkým podílem orné půdy v okolí. Malé množství srážek je ovlivněno nízkou relativní vzdušnou vlhkostí a následně se projevuje v relativně vysokých teplotních rozdílech v denním i v ročním chodu teplot. Malá kapacita mělké půdy na lokalitě neumožňuje zachytit srážkovou vodu a vítr rychle vysouší stepní svahy. Extrémní podmínky můžeme očekávat i na valech tvořených kamenným materiálem. O charakteru klimatu vypovídají rožní úhrny srážek (mm) pocházejí z měření na základní klimatická stanice Louny ( 230 m n. m) (Tab.č.1) a průměrné roční teploty vzduchu (Tab. č. 2).

32

Tab. č. 1: Dlouhodobý roční průměr z 1991 – 2000 (normál), úhrny srážek (mm) Louny Stanice Louny

Normál 1991 – 2000 458,2

1999

2000

20001

2002

379,0

433,7

584,0

662,7

Průměrná roční teplota vzduchu (oC) ze základní klimatologická stanice Louny, (230 m n. m.), Tab. č. 2: Dlouhodobý roční průměr z období 1991 – 2000 (normál), průměrné roční teploty (oC) Louny Stanice Louny

Normál 1991 - 2000 9,4

1999

2000

2001

2002

10,2

Neúplná měření

9,2

9,9

Jako velmi charakteristické jsou používány 30leté průměry. Tato data byla získána z profesionální klimatologická stanice v Ústí n. L.-Kočkov a je v přílohách (č. 37, 38) . Suchara (1973) provedl mikroklimatická měření osluněných svahů Oblíku podél transektu k různým expozicím. Zjistil, že vzdušná teplota byla během léta na Oblíku vyšší než na srovnávací stanici v Lenešicích, ale zimě byla situace opačná. Geologické podmínky Geomorfologické začlenění řadí Oblík jako součást geomorfologického celku Českého středohoří, podcelku Milešovské středohoří, okrsek Chožovského středohoří. Chožovské středohoří leží na jz. Milešovského středohoří a vytváří členitou vrchovinu budovanou turonskými a coniackými slínovci a vápnitými jílovci, čedičovými horninami a vzácně miocénními jezerními písky a jíly. Mezi suky je zarovnaný povrch na křídových horninách. V podloží jsou druhohorní svrchnokřídové sedimenty (slínovce, jílovce, vápence). V třetihorách došlo k oživení prvohorní hlubinné tektonické linie – oharského riftu oddělujícího krušnohorské krystalinikum od j. kry tepelsko-barrandienské. V riftu je několik zlomů podél nichž došlo k vystoupání magmatu. V Českém středohoří proběhla 1. a 2. fáze vulkanické činnosti v období třetihor. Co do hornin zde převažují čediče, tefrity, bazanity a foidity nad fonolity a trachyty. Ve čtvrtohorách zde proběhla masivní denudace a dnes vidíme hlavně vypreparované podpovrchové přívodní dráhy vulkanitů. V jílovitých sedimentech docházelo k sesuvům. Na z. úpatí Oblíku je konsolidované sesuvné území. Hornina Oblíku nefelinický bazanit je jemnozrnná s vyrostlicemi olivínu a pyroxenu. Složení z plagioklasu (labradoritu), foidu (nefelínu), olivínu, pyroxenu (augitu) a v malém množství amfibol, magnetit a biotit. Oblík vznikl na vypreparované žíle nefelinického bazanitu, se svahy o sklonu 30 – 45o. Přechází na úpatí do podstavce na křídových slínovcích. Charakteristickým rysem území je vznik sesuvů a kamenitých sedimentů na svazích. Dále byly úlomky hornin transportovány soliflukcí, kde úlomky plavaly v rozbředlé nebo v zimě zmrzlé vrstvě jílovitých sedimentů . Vznikla tak kamenná moře (Chvátal, 1995).

33

2.7.2 Přírodní podmínky v oblasti Verneřicka Jako oblast Verneřicko je označováno území ve v. části Českého středohoří (viz příloha č. 1, č.3 ). Přírodní podmínky v oblasti ležící ve Verneřickém středohoří ji řadí k mezofytiku. Pro řešení většiny cílů byla vymezena oblast o ploše ca 2807 ha. Tato značná plocha se projevila v rozdílech přírodních podmínek, neboť lokality leží v rozmezí 250 – 650 m n.m. (viz Tab.č. 7 a 8). Management v okolí valů je na všech lokalitách podobný, neboť se jedná o valy obklopené pastvinami, loukami a remízky. Biogeografické členění České republiky Podle biogeografického členění patří lokality ve v. části Verneřického středohoří do Verneřického bioregionu, který je charakterizován čedičovými lávovými příkrovy. Má mezofilní charakter s převažujícím bukovým stupněm a okraji náležícími do bukodubového (až dubohabřiny). Biodiversita je nižší než v Milešovském bioregionu. Půda je rozdělena na ornou 27 %, travní porosty 25 %, lesy 31 %, vodní plochy 1,2 %. Koeficient ekologické stability 2,1 (Culek a kol., 1996). Oblasti byly úmyslně zvoleny jako odlišné, neboť reprezentují celé území CHKO České středohoří. Biogeografické členění ukazuje některé rozdíly, např. odlišný geomorfologický charakter, odlišné využití půdy a „přirozenost prostředí“ vyjádřenou koeficientem ekologické stability. Za přirozenější je považován Verneřický bioregion. Není vyloučeno, že rozptýlená zeleň na Verneřicku, reprezentovaná často vegetací vázanou na valy, přispívá k pozitivnímu hodnocení Verneřického bioregionu. Geobiocenologické zařazení lesní vegetace Bukodubový stupeň (2. lesní vegetační stupeň) je charakterizován teplomilnými druhy ponticko-panonského geolementu a druhy středoevropských listnatých lesů. V ČR zaujímá 12 % plochy. Stupeň se uplatňuje při teplejších okrajích Verneřického středohoří mezi Litoměřicemi a Ústím n. L. Do centra oblasti Verneřicka, nezasahují nejteplomilnější druhy tohoto stupně, ani nebyly zjištěny xerotermní bylinné jednotky udávané na postagrárních ladech. Nadmořská výška v rozpětí 200 – 400 m. Půdy jsou spraše, sprašové hlíny s černozeměmi a hnědozeměmi. Subtypy kambizemí a luvizemí. Klimatická oblast T2. Průměrné roční teploty 8 °C. Roční úhrn srážek obvykle 550 – 600 mm. Typické dřeviny: Quercus petraea agg., v normální hydrické řadě Fagus sylvatica, Carpinus betulus, Tilia cordata, Acer campestre, Acer platanoides, Sorbus torminalis, Ulmus nimor, Pinus sylvestris, Lonicera xylosteum. Typické byliny jsou méně náročné teplomilné druhy: Lathyrus niger, Campanula persicifolia, Lembotropis nigricans, Mellitis melissophyllum, Clematis recta, Primula veris, Vincetoxicum hirundianaria, Potentilla alba, Poa nemoralis, Carex montana, Luzula luzuloides, Calamagrostis arundinacea. Do stupně sestupuje Galium odoratum, Dentaria bulbifera, Mercurialis perennis, Maianthemum bifolium, Dryopteris filix-mas, Hepatica nobilis. Na postagrárních ladech jsou xerotermofyty svazů Festucion valesiaceae, Koelerio-Phleion, Bromion erecti. Liniová dřevinná společenstva v zemědělské krajině zarůstají společenstvy sv. Prunion fruticosae, Prunion spinosae s druhy Cerasus fruticosa, Ligustrum vulgare, Viburnum lantana, Rosa gallica, Rhamnus cathartica, Crataegus monogyna. V současnosti má tento stupeň podobu spíše dubohabrových hájů.

34

V dubobukovém vegetačním stupni (3. lesní vegetační stupeň) převládají druhy středoevropského listnatého lesa. Stupeň pokrývá 18 % území ČR a vyskytuje se i v Českém středohoří. Nachází se v rozmezí 300 – 500 (-600) m n. m v územích, kde převládají kambizemě nebo na sutích rankerové půdy. Klimaticky v oblastech MT 9, MT 10, MT 11. Průměrné roční teploty 7,5 °C, úhrnné roční srážky 600 – 650 mm. Dominantní dřevina je Fagus sylvatica, doplňuje Quercus petraea, Carpinus betulus. Končí teplomilné dřeviny nižších stupňů a začínají Acer pseudoplatanus a Ulmus glabra. Z keřů je typický výskyt Lonicera xylosteum, Daphe mezereum, Ribes uva-crispa, Hedera helix. Typické byliny Galium odoratum, Dentaria bulbifera, Asarum europaeum, Stellaria holostea, Actaea spicata, Mercurialis perennis, Galium sylvaticum, Melica uniflora, Mycelis muralis, Hepatica nobilis. Z vyšších poloh se uplatňují druhy Impatiens nolitangere, Hordelymus europaeus, Circea lutetiana, Oxalis acetosella. Náhradní travinná společenstva tř. Molinio-Arrhenatheretea. Liniová dřevinná společenstva v zemědělské krajině sv. Prunion spinosae tvořená keři Prunus spinosa, Crataegus sp., Rosa canina, Corylus avellana, Euonymus europaeus, Sambucus nigra, Cornus sanguinea, Rhamnus catharticus a stromy Carpinus betulus, Acer campestre (Buček a Lacina, 2000). Vegetace vegetačního stupně se uplatňuje ve velkém lesním komplexu, který tvoří z. hranici studované oblasti Verneřicka. Souvislé bukové lesy v mozaice se suťovými lesy nebyly cíleně studovány. Uvedené lesní vegetační jednotky mohou sloužit jako zdroj lesních druhů šířících se na valy. Potenciální vegetace Ve Verneřickém středohoří jsou geologické podmínky velmi pestré. V „mapě potenciální vegetace“ jsou ve studované oblasti udávány pouze dvě jednotky, a to formou mozaiky: bučiny s kyčelnicí devítilistou (Dentario enneaphylli-Fagetum) a černýšové dubohabřiny (Melampyro nemorosi-Carpinetum) (Neuhäuslová a kol., 2001). Klimatické podmínky Klimatické podmínky jsou charakterizovány na základě ročních úhrnů srážek (mm) z profesionální klimatologické stanice Ústí n. L.- Kočkov (375 m n.m.) a základní srážkoměrné stanice Benešov n. Pl. ( 250 m n. m.) (Tab. č. 3) a průměrnými ročními teplotami (oC) (Tab. č. 4) Tab. č. 3: Dlouhodobý roční průměr z 1991 – 2000 (normál), roční úhrny srážek (mm) Verneřicko Stanice

Normál 1991 – 2000 578,3

Ústí n. L. Kočkov Benešov n. Pl. 715,4

1999

2000

20001

2002

545,0

574,3

748,2

778,1

663,7

Neúplné měření

865,4

730,5

Průměrná roční teplota vzduchu (oC) z profesionální klimatologické stanice Ústí n. L. Kočkov (375 m n.m.), základní klimatologické stanice Děčín (157m n. m.), základní klimatologické stanice Ústí n. L. – Mánesovy sady (162 m n. m.)

35

Tab. č. 4: Dlouhodobý roční průměr z období 1991 – 2000 (normál), průměrné roční teploty (oC) Verneřicko Stanice Ústí n. L Kočkov Děčín Ústní n. L. Mánesovy sady

Normál 1991 - 2000 8,6 Neúplná měření 9,9

1999

2000

2001

2002

9,1

9,6

8,0

9,0

Neúplná měření 10,5

10,3

9,1

9,7

11,1

9,8

10,7

Přesnější informace o klimatických poměrech jsou udávány jako měsíční úhrny srážek a měsíční průměrné teploty vzduchu za období 30 let. Data byla získána z profesionální klimatologická stanice v Ústí n. L.-Kočkov a to za období 1971 - 2003. Jsou uvedeny v přílohách (č. 37, 38). Klimatické podmínky byly měřeny s použitím přístroje Ho-bo v průběhu roku 2003 (Machová, 2004). Průměrné denní teploty byly spočítány dle metodiky uveřejněné v práci Kemela (Kemel, 2000). Křivka chodu denních teplot zjištěná na základě vlastních měření v oblasti Lounsko (Oblík) a Verneřicko (Zubrnice) je uvedena v příloze č. 36. Měření proběhla ve výši ca 150 cm nad povrchem valu. Geologické a geomorfologické podmínky Na v. od Labe se zachovaly relikty neogenní paroviny zejména Verneřická plošina ve výšce 540 – 600 m, z níž vystupují suky Bukové hory 683 m n. m. a vrchu Matrelíku 668 m n. m (Němeček a kol. 1983). Geologické podmínky oblasti Verneřicka jsou velmi pestré. Méně časté jsou pískovce arkózovité, jílovité až křemenité s vložkami a závalky jílovců a prachovců z mezozoika. Převládají tercierní horniny: silně alterované bazaltoidy, alkalický olivinický bazalt až alkalický bazalt s.s., alkalický bazalt–tefrit-auginit a trachyt a sodalitický trachyt. Ojediněle se nachází i tufity s polohami diatomitu a nebo uhelných sedimentů z tercieru. Z kvarteru pyroklastika bazaltoidních hornin, hlíny a kameny //mapy.geology.cz/website/geoinfo/viewer2.htm

36

3 CÍLE o Zjistit, zda valy hostí specifickou flóru a zda se liší mezi oblastmi. Posoudit vhodnost metod. o Zjistit přítomnost zvláště chráněných a ohrožených druhů. o Prokázat výskyt nepůvodních druhů a určit míru jejich zastoupení. o Zjistit, zda lze identifikovat vegetační jednotky ve vegetaci valů a posoudit vhodnost liniové metody k popisu vegetace valů. o

Zjistit význam valů jako biokoridorů a jejich význam pro Územní systém ekologické stability.

o Zjistit, zda lze Ellenbergovy indikační hodnoty využít k charakteristice oblastí, zda faktory ovlivňují diverzitu a zda existují mezi faktory korelace. o Zjistit, které z abiotických faktorů či okolních porostů ovlivňují druhovou skladbu valů. o Zjistit, zda se v průběhu 20.stol. měnila plocha valů a průběh osídlování valů dřevinami.

Jednotlivé hypotézy jsou uvedeny v rámci kapitol u výsledků.

37

4 METODIKA 4.1 Výběr oblastí a valů v Českém středohoří a vymezení plochy valu Výběr oblastí a valů je nutný pro objektivní sběr dat. V CHKO České středohoří byly zvoleny dvě oblasti. Hranice oblasti označované jako Lounsko byla vymezena po místních komunikacích. Plocha studované oblasti činila ca 420 ha (příloha č. 2). Hranice oblasti označovaná jako Verneřicko byla vymezena po komunikacích a prochází obcemi Rychnov, Sluková, Verneřice, Zubrnice, Knínice, Leština. V úseku Leština, televizní vysílač na Bukové hoře a Rychnov tvoří hranici okraj souvislých lesních komplexu na svazích údolí Labe (příloha č.3). Při řešení některých dílčích cílů byla oblast rozšířena k obcím Rytířov, Babětín (Těchlovice) a Fojtovice; to je z . a s. směrem. Výběr valů v každé z oblastí byl proveden náhodně, na základě čísel vybraných s použitím generátoru náhodných čísel. Tato čísla či písmenkové symboly jsou uvedeny u transektů (5.4.3). Bylo vybíráno z čísel přiřazených valům nakresleným jako polygony v prostředí GIS na podkladě leteckých snímků (příloha č. 4, 5, 6). Tím bylo dosaženo vysoké náhodnosti, a proto i zobecnitelnosti zjištěných výsledků. Klasická lokalizace např. ve vztahu k obci není možná. Pouze při použití metody „celkový floristický průzkum valů“ (viz dále) byla metoda aplikovaná na 86 valů v okolí Oblíku a dalších 98 valů v oblasti Verneřicka. Tato vyšší koncentrací valů umožnila oblasti rozčlenit na lokality s vyšší hustotou studovaných valů a označit je podle názvů obce: Fojtovice, Knínice, Leština, Rychnov, Zubrnice. Jejich stručná charakteristika je uvedena v kapitole 5.6.4. Vymezení valů vzhledem k jejich liniovému charakteru není snadné. Toto vymezení však významně ovlivňuje výsledky. Snadno se dá odlišit hranice jako „pata“ tělesa valu u vypuklých tvarů a pata svahu u teras. Obtížné je stanovit hranice u plochých, nad terén téměř nevystupujících valů a také stanovit horní hranici „čelo“ u svahových teras. Proto byla za hranici považována „pata“ křovité nebo stromovité vegetace, jejíž existence je podmíněna přítomností valů či teras nebo ostré rozhraní s kulturním porostem. Širší chápání, které bylo použito v předkládané práci, bere jako součást vegetace i plášť dřevin (příloha č.12). Plášť dřevin k valu náleží, je jeho součástí a vznikl jako důsledek šíření dřevin z valů či omezením kultivace půdy na úpatí valů. Toto šiřší pojetí je v souladu s plochami valů či teras zobrazenými metodou GIS (5.8). Vně porostu valu se nacházejí bylinné lemy, které jsou též existencí valů ovlivněny. Bylinné lemy byly řešeny v práci Machová a kol. (2008a).

4.2 Metody terénního šetření Druhy byly určovány podle Klíče ke květeně České republiky (Kubát a kol., 2002). Názvosloví vlastních nálezů je uvedeno podle téže práce. Názvosloví převzaté je zachováno v původním znění. Problematické rody jako Crataegus, Rubus a Alchemilla nebyly určovány nebo jen výjimečně.

4.2.1 Úplný plošný floristický průzkum Jako „úplný plošný floristický průzkum“ označujeme průzkum, který byl realizován v celé oblasti. Tím rozumíme studium všech porostů včetně porostů valů. Na základě této metody není možno vyjádřit četnost druhů v porostech či oblasti.

38

Na základě rešerše botanické literatury z Oblíku v oblasti Lounska byly ověřovány a nově zjišťovány druhy na celé ploše vymezené oblasti. Výsledky jsou součástí práce a byly též publikovány (Machová a Kubát, 2005). Publikované starší nálezy byly většinou ověřeny, některé údaje byly kriticky vyhodnoceny jako chybné a terénním šetřením byly doplněny o další nálezy. Při průzkumu byla oblasti rozdělena na 11 různě velkých stanovišť. Jedním z nich byly i valy (označení v seznamu jako č. 7). Výsledky studia historických pramenů z oblasti Verneřicka jsou součástí literárních rešerší. Takových prací neexistuje mnoho, oblast je botaniky opomíjena (Kubát, 1970). Úplný plošný floristický průzkum oblasti Verneřicka nebyl proveden pro její velký rozsah. Pro vyhodnocení zvláště chráněných a ohrožených druhů z oblasti Verneřicka se vychází z výsledků plošného šetření v rámci zpracování území metodou Natura 2000 (Machová, 2001; 2003).

4.2.2 Úplný floristický průzkum valů Termínem „úplný floristický průzkum valů“ rozumíme průzkum cílený na valy. Pro každý val byl vytvořen vlastní seznam druhů bez určení četnosti či pokryvnosti v rámci valu. Průzkum touto metodou byl proveden v letech 2004 – 2005 v obou oblastech. Na Lounsku byl floristický průzkum realizován na 86 valech a na Verneřicku na 98 valech. Pro srovnání byl floristický průzkum proveden i v okolních porostech. Předností metody bylo podchycení téměř všech druhů na valech. Pro určení četnosti druhů byl každý val chápán jako jedna jednotka. Tak velký soubor valů se však nacházel na rozsáhlém území, kde se podmínky působící na valy i charakter valů lišily. Výsledky zjištěné touto metodou byly uvedeny v kap. 5.1.1.1 a 5.1.1.2. Také byly podkladem vyhodnocení lokalit s použitím Ellenbergových indikačních hodnot (kap. 5.6.4). Vyhodnocení bylo publikováno (Machová a kol., 2006). Výsledky byly využity i ke stanovení chorie (kap. 5.5.1.1).

4.2.3 Metoda podélných transektů Metoda podélných transektů byla použita k floristickému průzkumu valů v letech 2007 2008. V oblasti Lounska bylo sledováno 8 valů o celkové délce ca 1 600 m, které byly rozděleny na 61 úseků. V oblasti Verneřicka byl botanický průzkum proveden na 17 valech celkové délky téměř 2 000 m, rozdělených na 96 úseků. Metoda vycházela z metodiky, kterou použila ke studiu liniových koridorů Nováková (1995). Studovaná linie se rozdělí na stejně dlouhé úseky, které se inventarizují odděleně. Nováková (1995) vymezila úseky délky 25 m, Velátová (1998) úseky délky 10 m. Ke studiu koridorů použil Matějka (2001) kombinaci souvislých úseků délky 20 m a příčných úseků. Na příčných transektech provedl odhad početnosti a pokryvnosti rostlin podle stupnice Braun – Blanqueta. Na základě uvedených metodik byla stanovena vlastní metodika označovaná „metoda podélných transektů“. Celá plocha valu byla po celé délce rozdělena na úseky délky 20 m. Na každém z nich byla provedena po patrech (stromové patro E3, keřové patro E2, bylinné patro E1) úplná floristická inventarizace a to včetně odhadu pokryvnosti každého patra. Pokud není v textu uvedeno jinak, byla při floristickém průzkumu použita tato metoda. Předností metody je úplný seznam druhů na úseku. Výsledky metody byly použity k vyjádření četnosti druhů valů v oblasti. Podobnými metodami byly zpracovány i porosty sousedící s valy. Byly rozlišovány na nelesní (pole, trvalé travní porosty, lada, křoviny) a lesní. Umístění studijních ploch bylo nenáhodné, 39

neboť byly snímkovány porosty s dobře vyvinutou vegetací v okolí valu, ale ve vzdálenosti, která vylučuje zřetelný vliv valu. Plocha byla zvolena jako obdélník o rozměrech 20 x 5 m. V oblasti Lounska bylo sledováno 23 plošek mimo les, v oblasti Verneřicka 15 plošek v lese a 32 plošek mimo les.

4.2.4 Metoda příčných transektů Metoda označována jako „příčný transekt“ je upravená liniová metoda (Moravec a kol., 1994). Na každý ze studovaných úseků valu bylo na konci (po 20 m) přiloženo měřící pásmo a to kolmo k podélné ose valu. Po patrech byla zaznamenána projekce plochy nadzemních orgánů rostlin (v cm). V bylinném patře docházelo k zaokrouhlování na 5 cm. Protože i pokryvnosti pro E2 a E3 byly odečteny odhadem ze země, očekáváme nižší přesnost danou nemožností odečíst průměty korun stromů na povrch valu (měřícího pásma). Liniová metoda nahrazuje fytocenologický snímek. Nahrazuje kvalifikovaný odhad změřenou pokryvností druhu na linii. Byla využita v kap. 5.4 k charakteristice porostu. Ze zaznamenaných 157 příčných transektů bylo vybráno 38. Na vybraných transektech lze druhovou kombinaci přiřadit alespoň k vyšším syntaxonům. Přesnější určení vegetačních jednotek pravděpodobně není možné, neboť tyto jednotky se na valu nevytvořily.

4.3 Zpracování dat 4.3.1 Zpracování floristických dat Většina výsledků se opírá o floristická data zjištěná metodou podélných transektů. Pokud byla data získána jinou z uvedených metod je to u výsledků uvedeno. Terénní zápisky byly společně pro obě oblasti zpracovány do tabulek s použitím programu Microsoft Excel. Druhy, které byly zjištěny alespoň v jedné z oblastí, byly uspořádány abecedně do řádků. Do sloupců byly uvedeny kódy úseků, tak aby bylo možno rozlišit valy a nelesní porosty v oblasti Lounska a valy, lesní porosty či nelesní porosty v oblasti Verneřicka. Do buněk byla označena přítomnost či nepřítomnost druhu na úseku. Použití programu Microsoft Excel umožnilo spočítat četnosti druhu na valech v každé z oblastí a vytvořit pruhové grafy. Vzhledem k předpokládanému vyššímu významu četnějších druhů byly vytvořeny grafy jen pro druhy s výskytem na více než 10 % úseků (Obr.č.1 - 6). Každý druh byl uvažován maximálně 1x na úseku (či valu) a to i v případě, že se vyskytl na jednom úseku opakovaně ve více patrech. Druhy byly uspořádány dle sestupné četnosti. Druhy s nižší četností než na 10 % úseků byly uspořádány vetšinou dle abecedního pořadí, neboť očekáváme nahodilý výskyt. Popsaná metodika byla použita v kap. 5.1. Výsledky z valů v oblasti Lounska byly publikovány (Machová a kol., 2009a).

4.3.2 Statistické vyhodnocení floristických dat Pro porovnání vazby druhů na valy byly staticky vyhodnoceny četnosti druhů zjištěné na valech a četnosti druhů v okolních porostech v oblasti Lounska. Byly sledovány počty druhů (Obr. č. 7) s danou četností výskytu (mi, tj. s výskytem 1x, 2x, 3x, obecně ix) v závislosti na této četnosti. Byly vyneseny závislosti pro druhy rostoucí na valech (silně proložená linie) a pro druhy rostoucí v okolních porostech (tenká linie). Klesající 40

závislosti v grafech jsou proloženy mocninnými funkcemi, které zřejmě nejlépe vystihují jejich průběh (v grafech jsou použity logaritmické osy, takže mocninné funkce mají přímkový tvar). Závislosti lze proložit jen tou částí naměřené klesající řady, v níž se nevyskytují nulové hodnoty mi (ve všech třech sledovaných řadách byla v použité části řady jedna nulová hodnota vypuštěna).

4.3.3 Využití floristických dat k hodnocení valů z hlediska ochrany přírody Stupeň ohrožení druhu byl zjištěn na základě porovnání floristických výsledků s vyhláškou MŽP č. 395/1992 Sb., zákona ČNR č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, podle které byla určeně míra ohrožení druhu. Ve vyhlášce jsou zvláště chráněné druhy podle míry ohrožení rozlišeny na kriticky ohrožené (§1), silně ohrožené (§2) a ohrožené (§3). Dalším zdrojem pro určení stupně ohrožení byl Černý a červený seznam cévnatých rostlin České republiky (Procházka, 2001). Podle tohoto zdroje jsou rozlišovány: kriticky ohrožený druh (C1), silně ohrožený druh (C2), ohrožený druh (C3) a vzácnější taxon, vyžadující další pozornost (C4a). Vybrané druhy, které byly zjištěny metodou úplného plošného floristického průzkumu v oblasti Lounska, byly uspořádány do tabulky (Tab. č. 5). V ní je u druhu vyznačen stupeň ohrožení, pokud byl výskyt dříve udáván tak i literární zdroj a označen typ porostu a jeho lokalizace, kde byl druh ověřen. Byl uveden i seznam druhů zjištěných v oblasti Lounska metodou podélných transektů s vyznačením stupně ohrožení (kap.5.2). Výsledky byly publikovány (Machová a kol. 2009a). Byla porovnána vazba zvláště chráněných a ohrožených druhů na valy a v okolních porostech v oblasti Lounska. Za tím účelem byla porovnána četnost výskytu všech druhů na valech ve sledované oblasti Lounska a četnost výskytu zvláště chráněných či ohrožených druhů. Výsledky byly vyjádřeny formou grafu. Na obrázku (Obr. č. 8) jsou počty druhů mi s danou četností výskytu vyjádřeny relativně k celkovému počtu sledovaných druhů v biotopu (m) jako procento (mi.100/m), protože počty sledovaných druhů v porovnávaných souborech se řádově liší. Silná linie ukazuje uvedenou závislost pro všechny druhy rostoucí na valech či terasách a tenká linie pro druhy zvláště chráněné a ohrožené. Klesající závislosti v grafech jsou proloženy mocninnými funkcemi, které zřejmě nejlépe vystihují jejich průběh (v grafech jsou použity logaritmické osy, takže mocninné funkce mají přímkový tvar). Závislosti lze proložit jen tou částí naměřené klesající řady, v níž se nevyskytují nulové hodnoty mi (ve všech třech sledovaných řadách byla v použité části řady jedna nulová hodnota vypuštěna). Oblast Verneřicko nemá příliš vhodných stanovišť pro výskyt zvláště chráněných a ohrožených druhů. K takovým stanovištím nepatří ani valy. S cílem uvést v práci zvláště chráněné a ohrožené druhy z této oblasti byly do výsledků zahrnuty i poznatky z terénního šetření Natura 2000 (Machová, 2001; 2003). Aby bylo možno rozhodnout, zda druh může přecházet na valy, byl k zvláště chráněným a ohroženým druhům přiřazen výběr vegetačních jednotek (Rothmaler, 2005) ve kterých se druh obvykle vyskytuje. Byly uvedeny i druhy zjištěné metodou podélných transektů.

41

4.3.4 Využití floristických dat pro vyhodnocení výskytu nepůvodních druhů na valech Hodnocení se v oblasti Lounska opět opírá o floristická data zjištěná metodou úplného plošného floristického průzkumu. Výsledky jsou uspořádány do tabulky (Tab.č.6), která obsahuje přehled nepůvodních druhů včetně zkratky vyjadřující dobu zavlečení (archeofyt x neofyt) a intenzitu šíření (naturalizovaný x invazní x příležitostný) (Pyšek et. al., 2002). Další zdroj floristických dat, který byl analyzován z hlediska výskytu nepůvodních druhů, je seznam zjištěný metodou podélných transektů na valech v oblasti Lounska. Nepůvodní druhy byly uspořádány dle klesající četnosti. Výsledky byly publikovány (Machová a kol. 2009a). Podkladem vyhodnocení výskytu nepůvodních druhů z oblasti Verneřicka byly druhy zjištěné metodou podélných transektů. Druhy byly též uspořádány podle klesající četnosti výskytu. Určení invadovanosti porostů valů Invadovanost je poměr počtu nepůvodních druhů k celkovému počtu druhů (v konkrétním úseku vyjádřený v %). Byla spočítána invadovanost valů a porovnána s invadovaností okolních porostů. Podkladem pro tento výpočet byl seznam všech druhů každého sledovaného úseku, který se opíral o výsledky z podélného transektu a seznam nepůvodních druhů (Pyšek et al., 2002), které byly v úseku zjištěny. Druh udávaný ve více patrech opakovaně byl uveden 1x. Z výsledků byly zpracovány grafy (Obr.č. 9, 10), ve kterých je uveden průměr řešené statistiky, rozpětí hodnot v rozmezí 25 – 75 %, odlehlé a extrémní hodnoty.

4.4 Metody využité k charakteristice vegetace valů 4.4.1 Zdroje dat a hodnocení porostů valů metodou Natura 2000 Pro vyhodnocení vegetace valů ve studovaných oblastech metodou Natura 2 000 byly použity mapové listy 1:10 000 (zpracované autorkou nebo poskytnuté AOPK ČR v Ústí n.L.) (příloha č. 32). Pro oblast Verneřicko byly zdrojem i závěrečné zprávy (Machová, 2001, 2003). Poskytnuté zdroje nebyly aktualizovány ani nebyla prováděná revize biotopů. Označení biotopů i jejich určení bylo s použitím publikace autorů Chytrý a kol. (2001). Z biotopů zjištěných během mapování metodou Natura 2000 byly hodnoceny ty biotopy, které byly udávány na valech. Jsou uvedeny i biotopy, jejichž druhy mají stanovištní nároky blízké podmínkám na valech, a proto můžeme očekávat jejich výskyt na valech. Výsledky byly publikovány (Machová a Novák, 2008).

4.4.2 Úprava dat z příčných transektů Fytocenologie často vychází z fytocenologických snímků dle Braun-Blanqueta. Snímkované plošky mají doporučenou minimální plochu, na které je popisovaná vegetace homogenní. Tuto minimální plochu s homogenním porostem nebylo možno ve vegetaci valů zajistit. Na valech je heterogenní porost ekotonového charakteru. Proto byly použity tzv. příčné transekty. Bylo zpracováno 157 příčných transektů na valech Lounska i Verneřicka (dohromady) a dalších 70 v okolních porostech. Vzhledem k rozsahu práce je ve výsledcích uveden pouze reprezentativní výběr transektů. Forma prezentace výsledků z transektu je podobná zápisu fytocenologického snímku. K seznamu druhů (po patrech) jsou přiřazena procenta pokryvnosti druhu v liniovém transektu. 42

Tato „vypočítaná pokryvnost“ byla stanovena na základě projekce populace druhu odečtené v terénu (na pásmo v cm) napříč valem. Pro stejný a opakující se druh na příčném transektu byly tyto délky sečteny a přepočítány jako procenta pokryvnosti. Pokryvnost druhu byla tedy vztažena k celkové šíři valu v místě liniového transektu. Výpočty byly provedeny s použitím programu Microsoft Excel. Výsledky jsou uvedeny na 2 desetinná místa, neboť u populací druhů s nízkou pokryvností by při zaokrouhlení na celá čísla zanikly rozdíly v pokryvnosti. U druhově bohatých porostů se ukázalo, že se druhová skladba celého úseku liší od druhové skladby na příčném transektu. V příčném transektu nebyly zaznamenány druhy, které jsou přítomny na celé ploše úseku délky 20 m (× šířka valu). Proto jsou ve výsledcích uvedeny i další vybrané druhy (z příslušného podélného transektu), které charakterizují porost úseku. Jako určení místa snímku byly v prostředí GIS odečteny nadmořská výška a zeměpisné souřadnice v dekadickém tvaru v systému souřadnic WGS 84. Názvosloví syntaxonů je uvedeno dle Moravec a kol., (1995) bez uvedení autora a roku.

4.5 Metody využité při hodnocení valů jako potenciálních biokoridorů a jejich významu z hlediska Územního systému ekologické stability 4.5.1 Metodika studie chorie na valech a srovnání s okolními porosty Při hledání příčin složení vegetace je dobré znát i způsoby šíření druhů (kap.5.5). Pro vznik vegetace sukcesí je významný způsob šíření druhů tzv. chorie. Podkladem pro vyhodnocení způsobu šíření - chorie byla floristická data zjištěná celkovým průzkumem valů (185) v obou oblastech. Ke zjištěným druhům byly přiřazeny typy chorie dle Rothmalera (Rothmaler, 2005). Byly rozlišovány typy WaA – hydrochorie, WiA – anemochorie, StA - šíření kýváním nebo nárazem, SeA – autochorie, VdA- endozoochorie, KIA – epizoochorie, AmA – myrmekochorie, Versteck A – šíření uschováním a ztrátou, MeA – antropochorie (viz. Obr. č. 37, 38). Zkratky použity jako v práci Rothmalera (Rothmaler, 2005). Data získaná na jednotlivých lokalitách byla odděleně pro každou lokalitu zpracována zvlášť do tabulek rozdělení četnosti chorie. Výpočty byly provedeny automaticky s použitím vzorců v programu Microsoft Excel. Typy chorie byly k druhům na valech přiřazeny s ohledem na četnost jejich výskytu. Typy chorie druhů na valech byly porovnány s chorií druhů v okolních porostech. K druhům zjištěným v okolních porostech byl typ chorie přiřazen pouze jednou. Kvantifikace druhů nebyla pro oblast transparentní a neodrážela četnost výskytu druhu v oblasti. Výsledky byly publikovány (Machová aNovák, 2008). Pro některé v terénu zjištěné druhy nebyly v použité literatuře nalezeny hodnoty chorie, proto tyto druhy nebyly zařazeny. Jiné druhy mají udávány více typů chorií. To pochopitelně ovlivnilo přesnost rozdělení. Protože rozdíly ve frekvenci chorií mezi lokalitami nebyly průkazné a jednoduše vysvětlitelné, byly uvedeny společně pro všechny lokality formou sčítaných sloupcových grafů. Na ose x byly vyneseny typy chorie a na osu y součet četností typu chorie na sledovaných valech včetně jejich procentického podílu.

4.5.2 Hodnocení migrace lesních druhů po valech Pro stanovení významu valů jako biokoridorů pro lesní druhy byla použita floristická data zjištěná metodou podélných transektů v oblasti Verneřicka. Lesní charakter vegetace valů této 43

oblasti je patrný i z fotodokumentace (příloha č. 23, 24, 25). Jako lesní druhy byly chápány ty druhy, které jsou konstantní, dominantní nebo diagnostické v jednotkách: tř. Querco-Fagetea, sv. Alnion incanae, podsv. Ulmenion, sv. Fagion, podsv. Eu-Fagenion, podsv. Cephalanthero-Fagenion, sv. Luzulo-Fagion, sv. Quercion pubescenti-petraeae, sv. Aceri tatarici-Quercion, sv. Quercion petraeae, sv. Genisto germanicea-Quercion, sv. ChelidonioRobinion, tř. Epilobietea angustifolii, sv. Carici piluliferae-Epilobion angustifolii, sv. Atropion bellae-donnae, sv. Carpinion. Je to výběr vegetačních lesních jednotek včetně pasekových společenstev, která můžeme očekávat v oblasti Verneřicka. Na témže mapovém podkladu byly vyznačeny úseky valů, na kterých byla dříve provedena floristická studie metodou podélných transektů. U 17 valů rozdělených na 96 úseků po 20 m, byla vektorizována délka valu. Ke každému úseku valu byla pomocí vzdáleností analýzy určena vzdálenost daného úseku od nejbližšího lesa. Na základě této analýzy byly jednotlivé úseky valů rozděleny do tří kategorií podle vzdálenosti od lesa, 1. kategorie – vzdálenost do 60 m od lesa; 2. kategorie - vzdálenost 60 - 100 m od lesa; 3. kategorie – vzdálenost nad 100 m od lesa (obr.č. 18). Jako vzdálenost od lesa je chápána vzdálenost středu úseku valu. Bylo pracováno s použitím nástrojů GIS. Lesy byly vyznačeny jako polygony a v jejich okolí zóny: do 60, do 100 a více než 100 m (viz obr. č. 19). V každé ze tří kategorií byl obdobný počet úseků. Pro každý úsek byl spočítán celkový počet druhů na úseku. Na základě rozlišení zjištěných druhů na lesní a nelesní druhy bylo možno vyjádřit počet lesních druhů na úseku a podíl lesních druhů ke všem druhům na úseku. Pomocí programu Statistica byl stanoven korelační koeficient mezi počtem lesních druhů a vzdáleností úseku od nejbližšího lesa.

4.5.3 Zdroje pro hodnocení významu valů jako biokoridoru v ÚSES. Jako zdroj pro hodnocení území s valy v oblasti Lounsko byla použita platná dokumentace Územního systému ekologické stability (ÚSES) zpracovaná Terplánem a.s. (Anonymus, 2001). Pro oblast Verneřicko jsou zpracovány pouze nezávazné územně technické podklady (ÚTP), které byly využity.

4.6 Metody použité k charakteristice abiotických podmínek 4.6.1 Použité statistiky K odlišení abiotických podmínek ve studovaných oblastech byly použity Ellenbergovy indikační hodnoty, které se opírají o bioindikační schopnosti rostlin. Výpočty vycházejí z tabelovaných hodnot (Ellenberg, 1979, 1992) pro světlo L, teplo T, míru kontinentality K, vlhkost F, pH půdy R, nároky na dusík N. Hodnoty všech faktorů jsou poměrné, v rozsahu od 1 – 9 s výjimkou vlhkosti F, který má rozpětí 1 – 12. U každého z faktorů je nejnižší číslo přiřazeno nízkým nárokům druhů na faktor a nejvyšší číslo vysokým nárokům (např. pro L: stínomilné x světlomilné). Ellenbergovy indikační hodnoty (dále jen EIH) byly přiřazeny automaticky pomocí vzorců v programu Microsoft Excel. Míra váhy každého z faktorů byla dána přítomností druhů v úsecích. Vzhledem k tomu, že se jednalo o náhodný výběr valů je možné považovat výslednou charakteristiku pro valy transparentní. K výpočtům byly použity druhy zjištěné metodou podélných transektů. Výpočty se opírají o velký počet dat zjištěných na 227 snímcích. Na Lounsku 61 snímků z valů a 23 z okolních

44

nelesních porostů. Na Verneřicku 96 snímků z valů, 32 z okolních nelesních porostů a 15 z lesních porostů. Vlivy abiotických faktorů byly diskutovány i s hodnotou druhové diverzity. Ta byla počítána podle zjednodušeného Fisherova vzorce (dle van der Maarela) α = S/lnA (α index diverzity, S je počet druhů, A velikost analyzované plochy) (Moravec a kol., 1994) a tím vztažena na stejnou plochu. Symbol div1,2,3 značí celkovou diverzitu ve všech patrech E1, E2 i E3. Symbol div1 značí diverzitu pouze v E1. 4.6.1.1 Výpočty pro porovnání oblastí s využitím EIH Abiotické charakteristiky každé z oblastí byly vyjádřeny formou krabicových grafů vypočítaných v programu Statistica. Pro faktory byly vyjádřeny: medián; hodnoty v rozmezí 25 – 75 %; rozsah; odlehlé hodnoty a extrémy (Obr. č. 20, 21, 22). Diagramy tedy charakterizují polohu hodnoty prostřední co do velikosti - úroveň, rozptýlení naměřených hodnot kolem a ukazuje, zda jsou rozptýlení na obě strany kolem středu symetrická či asymetrická a ukazuje hodnoty výjimečně nízké či vysoké. Při výpočtu s použitím všech hodnot a zvlášť s vyloučením odlehlých hodnot, nebyly zjištěny výrazné rozdíly. Proto byly uvedeny výsledky ze všech hodnot. Vedle kvalitativního znázornění v grafech byly pro každý sledovaný faktor porovnávány statistickými testy úroveň a rozptyly souboru z Verneřicka proti úrovni souboru z Lounska (Lo) (Tab.č.8). Soubor je tvořen průměry EIH na všech úsecích v oblasti. K porovnání úrovní dvou souborů byl použit test Mannův-Whitneyův (s použitím programu Statistica). Test pořadový byl zvolen proto, že naměřené hodnoty jsou odvozeny od EIH, jež jsou ordinálního charakteru a že v souborech byly ponechány odlehlé hodnoty. Variability souborů byly porovnávány F testem (jsme si vědomi, že rozdělení při této metodě by měla být normální a měly by být vynechány odlehlé hodnoty). Shoda rozdělení dvojic souborů byla testována dle Kolmogorova a Smirnova (s použitím programu Statistica). 4.6.1.2 Rozložení hodnot EIH podle lokalit v obou oblastech 4.6.1.3 Sběr dat a jejich úprava Pro hodnocení byla využita floristická data zjištěná úplným floristickým průzkumem 185 valů. Četností v této metodě rozumíme počet valů, na kterých byl druh přítomen. Druh byl na každém valu uvažován maximálně 1x. Podle blízkosti skupiny valů k obci jsou označovány jako lokality. Druh byl na lokalitě udáván maximálně tolikrát, kolik valů zde bylo studováno. Lokality se lišily nadmořskou výškou, sklonem a orientací svahů. Valy se vzájemně lišily použitým horninovým materiálem, poměrem kamene a půdy, velikostí kamenného materiálu, chemickým složením půdy (půdního substrátu), převýšením nad okolím a průběhem valu ke svahu. Ke zjištěným druhům rostlin byly s použitím programu Microsoft Excel přiřazeny EIH a v případě, že nebyly známy, tak dle Rothmalera (Rothmaler, 2005). Data, získaná na jednotlivých lokalitách, byla odděleně pro každý sledovaný faktor (L, T, K, F, R, N), automaticky pomocí vzorců v programu Microsoft Excel zpracována do tabulek rozdělení četnosti výskytu druhů podle indikačních hodnot tohoto faktoru. Pro některé v terénu zjištěné druhy nebyly v použité literatuře nalezeny indikační hodnoty. Nejvíce hodnot bylo zjištěno pro světlo (příloha č. 34); méně pro teplo, kontinentalitu, vlhkost (příloha 34) a nároky na dusík a nejvíce hodnot chybělo pro pH půdy. Druhy, jejichž

45

indikační hodnoty nebyly tabelovány, nemohly být pro charakteristiky lokalit využity. To pochopitelně ovlivnilo správnost určených rozdělení, protože identifikační hodnoty dané faktorové škály nejsou postiženy rovnoměrně (lze předpokládat, že nezařazené druhy by byly více přiřazovány ke krajním hodnotám škály než k hodnotám středním). Tato zkreslení se zřejmě projeví méně, pokud jsou rozdělení posuzována pouze relativně mezi lokalitami, neboť rozdělení by mohla být zkreslena více či méně podobně. Hodnoty EIH charakterizující lokalitu byly vyjádřeny formou sloupcových grafů. Na osu x byla vynesena stupnice indikačních hodnot a na osu y součet četnosti výskytu druhů na valech (v součtu byl vyznačen příspěvek každé lokality). Byly srovnány i okolní porosty v oblastech Lounsko a Verneřicko. U těchto druhů nebylo rozlišováno, zda se daný druh vyskytoval v území jednou nebo vícekrát (každý vyskytnuvší se druh byl bez ohledu na jeho případnou multiplicitu započten jen 1x). Byly využity pouze k porovnání oblastí Verneřicka a Lounska. Obě oblasti byly na základě výskytu druhů vzájemně porovnány s využitím všech šesti sledovaných faktorů. Shodnost každé dvojice rozdělení byla testována s použitím chí kvadrát testu (Bakytová a kol., 1986). Kromě sčítacích sloupcových grafů byla zpracována i tabulka s průměry a směrodatnými odchylkami EIH pro lokality včetně okolních porostů v oblasti (Tab. č. 13). Výsledky byly publikovány (Machová a kol., 2006).

4.7 Příprava dat pro studium vlivu abiotických faktorů a okolním porostů na flóru valů 4.7.1 Sběr a úprava floristických dat Druhy zjištěné na valech byly zpracovány do seznamu druhů formou tabulky v programu Microsoft Excel. Jeden seznam druhů vycházel z podélných transektů a vyjadřoval pouze přítomnost nebo nepřítomnost druhu na konkrétním úseku. Druhý seznam vyjadřoval pokryvnost druhu na příčném transektu. Druhy byly v tabulkách i v ordinačních diagramech uvedeny formou zkratek z latinských názvů druhů. Pokud je za druhem uvedeno číslo (1,2,3) jedná se o přítomnost druhu v příslušném vegetačním patru (E1 bylinné, E2 keřové, E3 stromové). Pokryvnost byla spočítána jak je uvedeno výše (4.4.2). Příklady výsledků jsou v kapitole 5.4. Ke studiu vlivu vybraných abiotických faktorů a vlivu okolních porostů na flóru valů byla použita multifaktoriální analýza. Tzv. vysvětlovaná data byla zpracována odděleně pro podélné (přítomnost x nepřítomnost druhů) a příčné (procenta pokryvnosti) úseky do matice a analyzovány mnohorozměrnými ordinačními metodami (DCCA) v programu Canoco for Windows 4.5 (ter Braak et Šmilauer, 1998). Ukázalo se, že lepší výsledky poskytují floristická data zjištěna metodou podélných transektů, proto jsou uvedena ve výsledcích (5.7). Pro následné zpracování v programu Canoco bylo připraveno 6 souborů. Tři soubory byly pro oblast Lounsko a tři další byly pro oblast Verneřicko. První dvojice obsahovala jako závislé proměnné přítomnost (1) a nepřítomnost druhů (0) rostlin v konkrétních úsecích valu v oblastech Lounsko a Verneřicko, druhá dvojice procento zastoupení druhu v každém patře. Třetí dvojice souborů obsahovala nezávisle proměnné tzv. vysvětlující proměnné čili měřené faktory prostředí.

46

4.7.2 Sběr dat a vyhodnocení s použitím programu Canoco for Windows 4.5 Za účelem stanovení vlivu abiotických faktorů a vlivu okolních porostů byly v terénu odečítány ke každému podélnému transektu na valu tzv. vysvětlující proměnné čili měřené faktory prostředí. Jednalo se o faktory: Oblast umístění valů rozlišována na Verneřicko verzus Lounsko; značení V x L Šířka valu je vzdálenost mezi úpatím protilehlých, vypuklých částí valů či vzdálenost mezi kmeny stromů vyrůstajících z úpatí valu. Šířka terasy je od horní hrany svahu k patě svahu; v případě souvislého pokračování vegetace ze svahu terasy (většinou polykormony Prunus spinosa) byla zahrnuta do šířky i tato vegetace(měřeno pásmem); značení SIR Kamenitost valu byla odečítána na povrchu valu a vyjádřena jako podíl kamenů (v procentech); značení kamenitosti KAM Velikost kamene byla měřena jako nejdelší rozměr většiny přítomných kamenů. Byla rozlišována na velké kameny; značení KV (delší než 40 cm); kameny střední značení KS (20 – 40 cm), kameny malé značení KM (délka do 20 cm). Narušení prostředí bylo nejčastěji využito k označení pro nadměrnou pastvu, která vedla k odstranění bylinné patra; značení NARUŠ Výška valu nad okolím označuje převýšení v nejvyšší části vypuklého valu; značení VNB Nadmořská výška odečtena přístrojem GPS, čili s možností určité chyby dané nepřesností přístroje; značení NadV Charakter val či terasa je stanoven subjektivně. Obvykle vypuklý a většinou i kamenitý útvar s průběhem po spádnici je označován jako val (příloha č. 14). Naopak převážně hlinitý a jednostraně svažitý útvar s průběhem po vrstevnici je označován jako terasa. Značení VAL x TER Okolní porosty byly rozlišovány jako pastviny; označení PAST, mezofilní louky; označení MLOU, úhory a zarůstající nekvalitní louky; značené jako kulturní louky KLOU, xerotermní trávníky; značení XLOU, les; značení LES, pole značení POLE Byly měřeny a odečítány i další faktory, které nebyly k hodnocení využity.

4.8 Metoda stanovení stáří dřevin na valech a studie vývoje valů 4.8.1 Odběr vzorků pro dendrometrii Terénní práce vedoucí ke stanovení stáří dřevin se opírala o metodu z oboru dendrometrie (Josza 1988, Kyncl 1993). Při ní bylo náhodně vybráno několik valů v oblasti Verneřicka a jeden val v oblasti Lounska. Vzhledem k tomu, že se jednalo o studii na konkrétním valu, byl tento val označován podle nejbližší obce. Celkem bylo k analýze odebráno 235 vzorků náležících 22 druhům dřevin. Při stanovení stáří dřevin valů byl nejdříve proveden výběr vhodných valů. V oblasti Verneřicka proběhl odběr 235 vzorků. Na lokalitě mezi Leštinou a Zubrnicemi na terase bylo odebráno 45 vzorků; na terase v. od Zubrnic 57 vzorků; na prvním valu u obce Knínice 21 vzorků a na druhém 17 vzorků. Odběr provedl Klazar. Další odběry byly provedeny na dvou valech u obce Babětín a to 20 a 31 vzorků a u obce Rychnov 27 vzorků. Odběr provedla Rešová.

47

V oblasti Lounska bylo odebráno 17 vzorků na jednom valu, který se nachází na v. úpatí vrchu Oblíku směrem na Chraberce. Odběr provedl Klazar. Dřeviny pro odběr vzorků byly vybrány tak, aby byly zastoupeny všechny druhy dřevin přítomné na valu. Limitující pro odběr vzorků byla délka přírůstového vrtáku, která činila 50 cm. Dřeviny s průměrem kmene větším než 1 m byly ze souboru vyřazeny. Takových jedinců nebylo mnoho, jednalo se o ojedinělé kusy. Limitující byla i malá tloušťka kmene do 1 cm, která vyřazovala nejmladší nálet. Habitus dřevin na valech je zvláštní tím, že velký počet jedinců tvoří vícekmeny (příloha č. 20, 21). Vzorky byly odebírány z kmene stromů a bazí keřů pomocí přírůstového nebozezu metodou používanou v dendrometrii. Postup spočíval ve vrtání kmene dřeviny kolmo k jeho ose. Obvykle se vrtá ve 130 cm nad zemí ve výčetní výšce a přičítá se odhadovaný věk do této výše. V práci bylo vrtáno co nejblíže k patě dřeviny, pro nejpřesnější určení stáří stromu. Jen u paty dřeviny je úplné zastoupení letokruhů. Se stoupající výškou místa odběru klesá počet zastižených letokruhů. Na vzorcích byly odečteny letokruhy dle standardní metodiky (Drápela a Zach, 1995). Letokruhy na vývrtech byly odečítány bez použití přístrojů. Při potřebě velmi přesných měření se používá tzv. radiografická denzitometrie, založená na průchodu rentgenových paprsků dřevem. Na části vzorků bylo odečítání obtížné a odběr byl proveden opakovaně, neboť ve dřevě se vyskytl kaz omezující odečet. Výsledky měření z roku 2003 byly zpracovány do tabulek (Tab.č.14 – 21).

4.8.2 Metody použité k vyhodnocení změn plochy valů K zachycení změn krajinných struktur v čase je vhodná metoda porovnání řady leteckých snímků krajinných struktur stejného území z různých období (Kovář, 1999). Studium vývoje se opíralo o zachycení změn technikou Dálkového průzkumu Země (dále DPZ) pro zpracování snímků a Geografického informačního systému (dále GIS) pro následné analýzy. Krajinné struktury byly hodnoceny porovnáním historických snímků pořízenými v roce 1938 s ortofoty z roku 2002. Historické snímky z VGHMÚř v Dobrušce jsou k dispozici jako fotografie či negativy, a proto bylo nutno je před použitím zpracovat. Bylo zpracováno celkem 32 archivních snímků. K tomu byl použit program Leica Photogrammetry Suite 8.7. Podrobný postup zpracování historických snímků a následná vektorizace valů je uvedena v práci Elznicové (Elznicová, 2008). Letecké snímky představující současnou podobu krajiny z roku 2002 byly získány již zpracované od firmy GEODIS Brno. Na základě zpracovaných snímků bylo možné identifikovat valy, které byly pro potřeby práce ztotožněny s projekcí porostů dřevin na valech. Valy byly obkreslovány dle podkladu z obrazovky (ruční vektorizace) v programu ArcGIS 9.1, čímž vznikly polygonové vrstvy jednotlivých let. Nejdříve byly identifikovány valy z leteckých snímků z roku 2002 a následně z roku 1938 (metoda zpětné digitalizace). Dílčí výsledky z oblasti Lounska byly publikovány (Machová, 2007). V práci je zpracovaná oblast Verneřicka.

48

4.8.2.1 Analýza krajinných prvků Pro odhad významu valů je důležitá plocha a její podíl k okolním biotopům. Poměr plochy valů a ostatních biotopů byl zjišťován na současných leteckých snímcích (2002). Byly rozlišovány jen vybrané krajinné prvky: les; roztroušená zeleň, liniová zeleň a křoviny; zástavba; valy; vodní plochy a ostatní plochy. Kategorie „ostatní“ zahrnuje krajinné prvky, jako jsou pole, louky, pastviny a místní komunikace, které nebyly detailně sledovány. Při vyhodnocení byl do kategorie ostatní přeřazen i prvek vodní plochy, neboť jeho výskyt v dané oblasti byl zanedbatelný (1 ha). Výsledky znázorněny formou koláčového grafu (Obr. č 56). 4.8.2.2 Analýza změn valů v čase Porovnávání plochy valů ve dvou obdobích neumožňuje prognózy, ale kvantitativně popisuje (v plošných jednotkách i v procentech) změny valů během období radikálních společenských i ekonomických změn v průběhu 20. století. Při zákresu krajinných prvků jako polygonů byly vynechány linie vegetace, které náleží k vysázené zeleni nebo tvoří stromový doprovod cest či vodních toků. Použitá metoda neumožňovala sledovat pouhé terénní nerovnosti, proto nemohly být zahrnuty valy bez dřevin. Obdobně valy, které jsou od počátku srovnávaného období v 30. letech do současnosti součástí lesa či souvislých křovin, nejsou použitou metodou podchyceny. Oba uvedené typy jsou při terénním šetření identifikovatelné. Naopak valy, které bylo možno identifikovat v minulosti (30. léta) a následně byly odstraněny či jsou z výše uvedených důvodů neidentifikovatelné použitou metodou, byly hodnoceny. K polygonům reprezentujícím valy (v prostředí GIS) byl přiřazen kód a barevné rozlišení podle toho, jaký vývoj reprezentují: červená barva - val existující ve 30. let. 20. stol., nyní zaniklý zelená barva - val existující od 30. let 20. stol. až do současnosti žlutá barva - zvětšení plochy valu do současné šíře a nově vzniklé valy fialová barva - val existující ve 30. letech 20. stol., nyní nerozlišitelný, neboť je součástí souvislých křovin nebo lesa S využitím statistických a výpočetních operací v programu ArcGIS bylo zjišťováno procentuální zastoupení typů valů, ze kterého je možno vyhodnotit změny krajinných struktur v období 1938 – 2002. Za 100 % je považována plocha identifikovaných valů v minulosti i současnosti.

o o o o

4.8.2.3 Vliv sklonitosti na rozšíření valů Byla snaha ověřit hypotézu, že zánik eventuelně zachování valů závisí na sklonitosti terénu. Proto bylo hodnoceno rozšíření valů diferencovaně podle sklonitosti území, na kterém jsou v současnosti rozšířeny. Určitá chyba je vnášena tím, že valy s průběhem po spádnici mají obvykle stejný vývoj a historií, ale jsou analyzovány ve více třídách svažitosti. K rozdělení do „tříd“ sklonitosti bylo využito kriterií Skleničky (Sklenička, 2003). Výsledky byly přijaty k tisku (Machová a Elznicová, 2009). 4.8.2.4 Počet obyvatel v oblasti Změny valů pravděpodobně souvisí s intenzitou využívání krajiny. Proto byly vyhodnoceny i změny hustoty osídlení vyjádřené porovnáním počtu trvale žijících obyvatel v obcích ve sledované oblasti zjištěných při sčítání lidu v roce 1930 a 2001. Tyto termíny sčítání odrážejí 49

nejlépe demografické poměry v době pořízení snímků. Pro demografické údaje v současnosti existujících obcí byla využita data z ČSÚ (http://www2.czso.cz/csu/ 2004edicniplan.nsf/t/9200404384/$File/13n106cd1.pdf). Informace o v současnosti neexistujících obcích byly získány na internetové stránce: www.zanikleobce.cz.

50

5 VÝSLEDKY 5.1

Floristická inventarizace cévnatých rostlin na valech

Předpokládá se, že valy jako antropogenní stanoviště jsou porostlé vegetaci, jejíž druhová skladba je velice podobná až totožná s okolními porosty. Pokud budou zjištěny rozdíly, jsou způsobeny především odlišnými přirodními podmínkami jako půdními či mikroklimatickými.

5.1.1 Výsledky 5.1.1.1 Výsledky botanických výzkumů v oblasti Lounska na lokalitě Oblík Výsledky úplného plošného floristického průzkumu Lounsko je reprezentováno relativně malou oblastí zahrnující vrch Oblík a jeho úpatí. Především vrch Oblík byl a je unikátní botanická lokalita, vyhlášená jako národní přírodní rezervace. Dlouhodobě je hojně navštěvovaná botaniky, proto existuje řada prací z minulosti i ze současnosti. Jak bylo uvedeno v rešerších, rozsáhlé práce jsou hlavně od autorů Domin (1904), Klika (1929), Maršáková a Tříska (1962), Martinovský (1967a), Suchara (1973), Březinová (1975), Studničková a Studnička (1975), Slavíková (1983), Kuncová (1972, 1991). Na základě vyhodnocení literatury bylo zjištěno, že z lokality je udáváno 340 druhů cévnatých rostlin a vlastním terénním šetřením počet vzrostl ca na 500 druhů (Machová a Kubát, 2005). Význam lokality spočívá i ve velkém podílu zvláště chráněných a ohrožených druhů rostlin, jejichž počet je ca 110 druhů. Při vlastním terénním šetření byly rozlišovány biotopy: 1 step na jv. – jz. svahu, 2 suché trávníky na z. – j. úpatí, 3 suché trávníky na jv. – v. svahu, 4 lem křovinatého lesa na z. svahu, 5 křovinatý les, 6 jasenina, 7 agrární valy a terasy, 8 úhor, 9 pole, 10 kulturní louky a obdobná vegetace na vrcholové plošině, 11 porost akátu a kustovnice. Za jménem druhu je zkratka jména výše uvedených autorů, v jejichž práci byl druh uveden. Pokud byl druh ověřen, je u něho uvedeno číslo biotopu. Acer campestre Sla, Kun, 3, 5, 6, 7 - Acer platanoides Sla, Kun, 5, 7 - Achillea collina 1, 2, 7, 8 - Achillea millefolium MT, Sla, Kun, 2, 7, 8, 10 - Achillea pannonica C3 Sla, Kun, 1, 2, 3, 4, 6, 7, 8, 10 - Achillea setacea Bře, Sla, 1 - Acinos arvensis Sla, Kun, Bře, 1, 7, 8, 11 - Actaea spicata Sla, Kun, MT, 5 - Adonis aestivalis 7, 8, 9 - Adonis vernalis Kli, Ma, Sla, Kun, Bře, 1, 2, 3, 4, 7, 9 - Aethusa cynapium 8, 9 - Agrimonia eupatoria MT, Sla, Kun, 1, 2, 3, 4, 7, 8, 10 - *Agrostis canina Ma [asi A. vinealis] - Agrostis capillaris Sla, Kun - Agrostis stolonifera Sla - Ajuga genevensis Sla, Kun, 1, 2, 3, 7, 8, 9 - Ajuga chamaepitys 9 - Alliaria petiolata Sla, Kun, 5, 7 - Allium oleraceum Sla, Kun, 1, 6, 7 - Allium vineale 7 - Alopecurus pratensis 10 - Alyssum alyssoides Sla, 1, 8 - Alyssum montanum Bře, Sla, Kun, 1 - Amaranthus powellii 8 - Amaranthus retroflexus 7, 8, 9 - Anagallis arvensis 7, 8, 9 - Anagallis foemina 8, 9 - Anemone nemorosa MT, Ma, Sla, Kun, 5 - Anemone ranunculoides Ma, Sla, Kun, 5 Anchusa officinalis Sla - Anthemis cotula 9 - Anthericum liliago Bře, Sla, Kun, 1, 3, 4 Anthoxanthum odoratum MT, Ma, Sla, Kun, 2 - Anthriscus sylvestris 2, 5, 8, 9 - Anthyllis vulneraria Kli, Ma, Sla, Kun, 2 - Arabis glabra 3, 5, 10 - Arabis hirsuta Sla, 1, 2, 3, 7 Arctium minus 7, 8 - Arctium tomentosum 7, 8, 10 - Arenaria serpyllifolia agg. Bře, Sla, 1, 3, 7, 8, 9, 11 - Arrhenatherum elatius Su, Sla, Kun, 2, 3, 4, 6, 7, 8, 9, 10 - Artemisia absinthium 7 - Artemisia campestris Kli, Ma, Bře, Sla, Kun, 1, 2, 3, 4, 8 - Artemisia pontica MT, Bře, Sla, Kun, 1, 2, 3, 4, 6, 7, 8, 9, 10 - Artemisia vulgaris 7, 8, 9, 10 - Asarum europaeum MT, Ma, Sla, Kun, 5 - Asparagus officinalis Sla, Kun, 1, 3, 6, 7 - Asperugo procumbens 10 Asperula cynanchica Bře, Sla, Kun, 1, 2, 3, 10 - Asperula tinctoria Ma, Sla, Kun - Astragalus

51

austriacus Bře, Sla, Kun, 1, 2, 3, 4 - Astragalus cicer Sla, 1, 2, 3, 6, 7, 8, 9, 10 - Astragalus danicus Bře, Sla, Kun, 2, 4, 7 - Astragalus exscapus MT, Ma, Bře, Sla, 1, 2, 3, 4 - Astragalus glycyphyllos MT, 2, 7, 8 - Atriplex oblongifolia 11 - Atriplex patula Sla, 7 - Atriplex prostrata subsp. latifolia Sla - Atriplex sagittata 11, 8, 9 - Avena fatua 8, 9 - Avenella flexuosa Sla, Kun, 7 - Avenula pratensis Sla, Kun, 1, 2, 4 - Avenula pubescens Kli, Ma, 2, 4 Ballota nigra Su, Sla, 5, 7, 8, 9 - Bellis perennis Sla, Kun - Berberis vulgaris Sla - Betonica officinalis Ma, Sla, Kun, 2, 4, 5 -Bolboschoenus maritimus agg. 8, 10 - Bothriochloa ischaemum Kli, Bře, Sla, Kun, 1, 2 - Brachypodium pinnatum Kli, MT, Bře, Sla, Kun, 2, 3, 4, 7, 8 - Briza media Ma, Sla, Kun - Bromus erectus Su, Sla, Kun, 1, 2, 3, 4, 7, 8, 10 - Bromus hordeaceus 7, 8 - Bromus inermis 2, 6, 7, 9 - Bromus sterilis 7, 10 - Bryonia alba Su, Sla, 5, 7 - Bupleurum falcatum Sla, Kun, Bře, 2, 3, 8 Calamagrostis arundinacea Sla, Kun, 7 - Camelina microcarpa Sla, Kun, 1, 9 - Campanula bononiensis 3, 6 - Campanula gentilis C3 (Kovanda, 1970) 1 - Campanula glomerata Sla; Campanula persicifolia Kli, Ma, Sla, Kun, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 10, 11 - Campanula rapunculoides Sla, Kun, 2, 5, 7, 8, 9, 10 - Campanula rotundifolia Sla, Kun [? cf. C. gentilis]Campanula trachelium Su, Sla, 7 - Capsella bursa–pastoris Sla, Kun, 7, 8, 9, 10 - Cardaria draba10 - Carduus acanthoides Sla, Kun, 7, 8, 9 - Carduus nutans C4a Sla, Kun, 1, 2, 3, 8, 9, 11 - Carex caryophyllea Sla - Carex contigua 7 - Carex distans C2 Dom, 8 - Carex flacca 2 Carex hirta 2, 8, 9 - Carex humilis C4a Kli , MT, Ma, Bře, Sla, Kun, 1, 3, 4, 7 - Carex muricata agg. 2, 3, 7, 8 - Carex pairae Sla - Carex praecox Ma, Sla, Kun, 1, 3, 10 - Carex spicata 11 - Carex supina C3 1, 3 - Carlina acaulis Kli, MT, Sla, Kun - Carlina vulgaris MT, Sla, Kun, 1, 2, 3, 4 Carum carvi 2 - Caucalis platycarpos subsp. platycarpos C2 Sla, 8, 9 Centaurea jacea agg. Sla, Kun, 1, 2, 4 - Centaurea scabiosa Sla, Kun, 2 - Centaurea stoebe Kli, MT, Bře, Sla, Kun, 1, 2, 3, 4, 7, 8 - Centaurea triumfettii MT, Bře, Sla, Kun, 1, 4, 10 Cerastium arvense subsp. arvense Sla, Kun, 1, 2, 3, 4, 6, 8, 10 - Cerastium glutinosum 2, 7, 8 - Cerastium holosteoides subsp. triviale Sla, 1, 8 - Cerastium semidecandrum 1 - Cerinthe minor Sla, 2, 3, 7, 8, 9 - Chaeropyhyllum temulum Sla, Kun, 2, 5, 7, 9 - Chenopodium album agg. Sla, 1, 7, 8, 9 - Chenopodium ficifolium 9 - Chenopodium hybridum Sla, 1, 2, 5, 7, 8, 9 Chenopodium sp. 7, 9 - Cichorium intybus 2, 8, 10 - Cirsium acaule C4a Sla, Kun, 2, 4 Cirsium arvense Sla, Kun, 7, 8, 9, 10 - Cirsium eriophorum MT, Sla, Kun, 1, 2, 3, 4, 7, 8, 10 Cirsium vulgare 1, 2, 7, 8, 9 - Clinopodium vulgare Kun, 2, 3, 8 - Conringia orientalis Su, Sla, Kun, 8 - Consolida regalis 7, 8, 9 - Convolvulus arvensis Su, Sla, Kun, 1, 2, 3, 7, 8, 9, 10, 11 - Conyza canadensis 7, 8, 9 - Cornus mas Sla, Kun, 3, 7 - Cornus sanguinea MT, Su, SS, Sla, Kun, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 10 - Corydalis cava MT, Ma, Sla, Kun, 5 - Corylus avellana MT, SS, Sla, Kun, 3, 4, 5, 6, 7, 10 - Cotoneaster integerrimus MT, Sla, Kun, 1, 2, 4, 5, 6 Crataegus curvisepala Su - Crataegus laevigata SS, 5, 6, 7 - Crataegus macrocarpa Sla, 7 Crategus monogyna Sla, Kun, 2, 4, 6, 7, 10 - Crataegus praemonticola Sla - Crategus sp. SS, 1, 2, 5, 7 - Cuscuta europaea 7 - Cydonia oblonga Dom, Sla - Cynoglossum officinale Sla, 1, 4, 7, 8, 9, 10, 11 - Cystopteris fragilis MT, Sla, Kun, 5 Dactylis glomerata Sla, Kun, 2, 7, 8, 9, 10 - Datura stramonium 7 - Daucus carota subsp. carota 8, 9, 10 - Descurainia sophia Sla, 1, 2, 7, 8, 9, 11 - Dianthus carthusianorum Kli, MT, Bře, Sla, Kun 1, 2, 3, 7, 10 - Dictamnus albus 4 - Digitalis grandiflora 5 - Dipsacus fullonum 8 - Dryopteris filix-mas Sla, 5 Echinops sphaerocephalus 1, 7, 8 - Echium vulgare Kli, MT, Bře, Sla, Kun, 1, 2, 7, 8, 9, 10, 11 - Elymus caninus SLA, Kun - Elytrigia intermedia Bře, Sla, 1, 3, 6, 7, 10, 11 - Elytrigia repens Sla, Kun, 7, 8, 9, 10 - Epilobium lamyi 8, 9 - Epilobium montanum Sla - Epilobium sp. 7 - Equisetum arvense Sla, 8, 9 - Erodium cicutarium Sla, Kun, 1, 7, 8, 9 - Erophila verna Sla, 1, 2 - Eryngium campestre Kli, Bře, Sla, Kun, 1, 2, 3, 4, 7, 8, 10 - Erysimum crepidifolium Sla, Kun, Bře, 1, 3, 4, 7, 11 - Erysimum durum 2, 7 - Erysimum cheiranthoides 52

1, 8, 9 - Erysimum odoratum Sla, Kun - Euonymus europaea 7 - Euphorbia cyparissias Kli, MT, Bře, Sla, Kun 1, 2, 3, 4, 7, 8, 9, 10, 11 - Euphorbia esula Sla, Kun, 7, 9 - Euphorbia exigua 8, 9 - Euphorbia helioscopia 8, 9 - Euphorbia platyphyllos subsp. platyphyllos 9 Euphrasia rostkoviana Sla, 2 Falcaria vulgaris Bře, Sla, Kun, 1, 2, 3, 4, 7, 8, 9, 10 - Fallopia convolvulus Su, Sla, 7, 8, 9 Festuca arundinacea 10 - Festuca pratensis Sla, Kun, 2 - Festuca rubra Ma, Sla, Kun, 2, 8 Festuca rupicola Sla, Bře, MT, 1, 2, 3, 4, 6, 7, 8, 10, 11 - Festuca valesiaca C4a Kli, Ma, Bře, Sla, Kun, 1, 2, 3, 4, 7, 11 - Filipendula ulmaria Sla, Kun - Filipendula vulgaris Ma, Bře, Sla, Kun, 2, 3, 4, 7, 10 - Fragaria moschata 5, 7, 10 - Fragaria vesca MT, Ma, Sla, Kun, 10 Fragaria viridis Kli, Su, Bře, Sla, Kun, 1, 2, 3, 4, 6, 7, 10 - Fraxinus excelsior Su, SS, Sla, Kun, 3, 4, 5, 6, 7, 10 - Fumaria vaillantii 8 Gagea lutea Sla - Galeobdolon luteum MT, Ma, Sla, Kun, 5 - Galeopsis pubescens Kun, 7 Galeopsis sp. Sla, Kun, 9 - Galium album subsp. album 7, 8, 9, 10 - Galium aparine SS, Sla, Kun, 5, 6, 7, 8, 9, 10, 11 - Galium glaucum C4b Kli, Bře, Sla, 1, 4, 5, 10 - Galium mollugo Kli [pravděpodobně G. album] - Galium sylvaticum MT, SS, Sla, Kun, 5 - Galium verum Ma, Bře, Sla, Kun, 1, 2, 3, 7, 8, 10 - Galium x pomeranicum 8 - Geranium columbinum Sla, 8, 9 Geranium pratense 10 - Geranium pusillum 7, 8, 9 - Geranium robertianum Su, SS, Sla, Kun, 5, 7, 9 - Geranium sanguineum C4a Ma, Bře, Sla, Kun, 1, 2, 3, 4, 5, 10 - Geum urbanum Su, MT, Sla, Kun, 2, 7, 8, 9, 10 - Glechoma hederacea 7, 10 Hedera helix Sla, 5, 7 - Helianthemum grandiflorum subsp. obscurum Sla, Kun, 1, 2, 4, 10 Helictotrichon desertorum subsp. basalticum C2, §1 Ma, MT, Bře, Sla, Kun, 4 - Hepatica nobilis MT, Ma, SS, Sla, Kun, 5 - Heracleum spondylium Sla, Kun, MT, 5, 8, 10 - Hieracium cymosum C4a MT, Bře, Sla, Kun, 1, 2, 4 - Hieracium murorum Sla, Kun, 4, 5, 7 - Hieracium pilosella Kli, Sla, Kun, 1, 2, 3, 4, 7, 8 - Hieracium sp. 7, 8 - Holcus lanatus Sla, Kun Holosteum umbellatum 1 - Humulus lupulus 2, 7 - Hylotelephium maximum Sla, Kun, 1, 6, 7 Hyoscyamus niger 8, 9 - Hypericum montanum Bře, Sla, 1 - Hypericum perforatum MT, Sla, Kun, 1, 2, 3, 7, 8 - Hypochaeris radicata Sla, Kun, 2 Inula britannica Sla, 2, 7 - Inula conyzae 10 - Inula germanica Sla - Inula hirta C3 Ma, Bře, Sla, Kun, 4 - Inula salicina subsp. salicina 7 Juglans regia 2, 7 Knautia arvensis subsp. arvensis Sla, Kun, 2, 3, 7, 8, 9 - Knautia dipsacifolia Sla [jistě omyl] - Koeleria macrantha Kli, Bře, Sla, 1, 2, 3, 4, 7, 10 - Koeleria pyramidata Sla, Kun Lactuca serriola 7, 8, 9, 10 - Lamium album 7, 8, 9 - Lamium amplexicaule Sla, Kun, 1, 8, 9 Lamium maculatum Sla, Kun - Lamium purpureum 9, 10 - Lapsana communis Sla, Kun, 5, 7 Laserpitium latifolium Sla, Kun, 1, 5 - Lathyrus linifolius C3 Sla - Lathyrus niger Sla, Kun, 5, 8, 9 - Lathyrus pannonicus susp. collinus Ma, Sla, 4 - Lathyrus pratensis 7, 8, 9 - Lathyrus tuberosus SS, 8, 9 - Lathyrus vernus MT, Ma, Sla, Kun, 5 – Lavatera thuringiaca Dom, 7 Leontodon hispidus Sla, Kun, 2, 4, 7, 10 - Leonurus cardiaca 7 - Ligustrum vulgare Su, SS, Sla, Kun, 2, 3, 4, 6, 7 - Lilium martagon MT, Ma, Sla, Kun, 4, 5 - Linaria vulgaris Sla, Kun, 1, 2, 7, 8, 9, 10 - Linum austriacum Bře, Sla, Kun, 1, 2, 3, 4, 7, 8, 9 - Linum catharthicum Sla, Kun, 2, 3, 4, 7, 9 - Lithospermum arvense 1, 9, 10 - Lithospermum officinale Sla, 2 - Lolium multiflorum 8 - Lolium perenne 8 - Lonicera caprifolium 7 - Lonicera xylosteum Su, 7 - Lotus corniculatus Kli, Sla, Kun, 1, 2, 3, 4, 7, 10 - Luzula campestris Ma, Sla, Kun, 2, 4 - Luzula luzuloides Sla, Kun - Lycium barbarum 11 Malus domestica 2, 7 - Malva alcea Sla, Kun - Malva neglecta 8, 9 - Medicago falcata MT, Sla, Kun, 1, 2, 3, 4, 7, 10 - Medicago lupulina 2, 7, 8 - Medicago sativa 7, 8, 10 - Medicago x varia 10 - Melampyrum arvense 7, 8, 9 - Melampyrum cristatum Sla, 2, 4, 10 - Melampyrum 53

nemorosum Sla, Kun, 7 - Melampyrum pratense Sla, Kun, 5 - Melica nutans MT, MA, SS, Sla, Kun, 5, 10 - Melica picta MT, 5 - Melica transsilvanica Sla, Kun, Bře, 1, 2, 7, 10, 11 Melilotus officinalis 8, 10 - Mentha arvensis 8 - Mercurialis annua 9 - Mercurialis perennis MT, Ma, SS, Sla, Kun, 2, 5, 6, 7 - Microrrhinum minus 8, 9 - Moehringia trinervia Sla, 5, 7 Muscari tenuiflorum Bře, Sla, Kun, 1, 8, 10, 11 - Mycelis muralis Sla - Myosotis arvensis 1, 7, 8, 9, 10 - Myosotis ramosissima Sla - Myosotis stricta Bře, Sla, Kun, 1, 7 - Myosotis sylvatica Ma, Sla, Kun - Myosotis stenophylla 3 Neslia paniculata 8, 9 - Nigella arvensis 9 - Nonea pulla 8, 9 Onobrychis viciifolia 2, 7 - Ononis spinosa Sla, Kun, 1, 2, 3, 8 - Onopordum acanthium 7, 8, 9 - Origanum vulgare Bře, Sla, Kun, 8 - Ornithogallum umbellatum Bře, Sla, Kun [cf. O. kochii] - Ornithogalum kochii MT, 1, 2, 7, 11 - Orobanche arenaria Za -Orobanche caryophyllacea Sla, Kun, Za, 3 - Orobanche reticulata Za - Oxytropis pilosa Ma, Bře, Sla, Kun, 1, 2, 4, 11 Papaver argemone 8 - Papaver confine 1, 11 - Papaver dubium Sla [cf. P. confine] - Papaver rhoeas 8, 9, 10 - Persicaria maculosa 8, 9 - Persicaria vulgaris 9 - Peucedanum cervaria Sla, Kun, 4, 5 - Phleum phleoides Ma, Bře, Sla, 1, 4 - Phleum pratense Sla, Kun, 10 - Picris hieracioides Sla, 2, 3, 4, 7 - Pimpinella major Sla, Kun - Pimpinella saxifraga Sla, Kun, 1, 2, 3, 4 - Plantago lanceolata Sla, Kun, 3, 7, 8, 10 - Plantago major subsp. major Sla, Kun, 8 Plantago media Sla, Kun, 1, 2, 3, 4, 7, 10 - Poa angustifolia Ma, Sla, Kun, 2, 3, 4, 6, 10 - Poa bulbosa Su, 1, 10 - Poa nemoralis SS, Sla, Kun, 5, 7, 11 - Poa pratensis Kli, 2, 7 - Poa trivialis 7; Polygala comosa 2, 4 - Polygala vulgaris Ma, Sla, Kun - Polygonatum odoratum Sla, Kun - Polygonum aviculare agg. Sla, 7, 8, 9, 10 - Polypodium vulgare Sla, Kun, 5 Potentilla alba Ma, Sla, Kun, 4 - Potentilla anserina Sla, Kun, 1, 2, 7, 8, 9 - Potentilla arenaria C4a Kli, Bře, Sla, Kun, 1, 2, 3, 4, 7 - Potentilla argentea Sla, Kun, 1, 3, 7, 8, 10 Potentilla reptans Sla, 2, 7, 8, 9 - Potentilla tabernaemontani MT, 1 - Primula veris Ma, Sla, Kun, 4, 5 - Primula veris subsp. canescens 5 - Prunella grandiflora Sla, Kun, 2 - Prunella laciniata Sla, Kun, 9 - Prunella vulgaris Sla, Kun, 8 - Prunus avium Sla, Kun, 2, 5, 6, 7 Prunus domestica 7 - Prunus insititia 7 - Prunus spinosa Su, SS, Sla, Kun, 1, 2, 3, 4, 5, 7, 8, 11 - Pseudolysimachion spicatum Bře, Sla, Kun, 1, 2, 3, 10 - Pulmonaria obscura MT, 5 Pulmonaria officinalis Su, SS, Sla, Kun [neodlišován P. obscura]- Pulsatilla pratensis subsp. bohemica C2, §2 Bře, Sla, Kun, 1, 4 - Pyrethrum corymbosum MT, SS, Sla, 1, 3, 4, 5, 6 Pyrus communis Sla, 7, 10 - Pyrus nivalis 2, 7 - Pyrus pyraster 1, 2, 3, 5, 6, 7 Quercus petraea Sla, Kun, 5, 6, 7 - Quercus robur Sla, Kun, 3, 5 Ranunculus acris 2, 5, 10 - Ranunculus auricomus agg. Ma, Sla, Kun, 5 - Ranunculus bulbosus Sla, 2, 3 - Ranunculus repens 8, 10 - Rapistrum perenne 2, 8, 9 - Reseda lutea 1, 7, 8 - Reseda luteola 2, 11 - Rhamnus cathartica Sla Kun, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 11 - Rhinanthus alectorolophus 7 - Ribes uva–crispa MT, Sla, Kun, 5, 6, 7, 11 - Robinia pseudacacia Sla, Kun, 5, 11 - Rosa canina Sla, Kun, 1, 2, 3, 4, 6, 7, 10 - Rosa dumalis agg. Sla - Rosa dumalis subsp.coriifolia Sla - Rosa dumalis subsp. subcanina 2, Rosa elliptica 1, 2, 3 - Rosa sp. SS, 2, 7 - Rubus caesius 2, 3, 6 - Rubus fruticosus agg. 7, 8, 11 - Rubus idaeus 7 - Rumex acetosa 4 Rumex crispus 9 - Rumex obtusifolius 8 Salix cf. fragilis 7 - Salvia nemorosa Sla, Kun, 1, 9 - Salvia pratensis Kli, MT, Ma, Bře, Sla, Kun, 1, 2, 3, 4, 7, 10 - Salvia verticillata 7 - Sambucus nigra Sla, Kun, 5, 7 - Sanguisorba minor Kli, Bře, Sla, Kun, 1, 2, 3, 4, 7, 9 - Saxifraga granulata Sla, Kun - Scabiosa canescens Sla, Bře, 2, 8 - Scabiosa ochroleuca Ma, Bře, Sla, Kun, 1, 2, 3, 8 - Scleranthus annuus Sla, Kun, 1, 8, 9 - Sclerochloa dura C2 10 - Scrophularia nodosa Sla, Kun, 7 - Securigera varia Sla, Kun, 2, 3, 6, 7, 8 - Sedum acre Kli, Ma, Bře, Sla, Kun, 1, 7 - Sedum album Sla, Kun, 1, 7 - Sedum reflexum Sla, 1, 2, 4 - Sedum sexangulare Bře, Sla, Kun, 1, 3, 7 - Senecio jacobaea 54

Sla, Kun, 1, 2, 3 - Senecio viscosus Sla, Kun - Seseli annuum C3 Dom, 3 - Seseli hipomarathrum Sla, Kun, Ma, Bře, 1, 3, 4 - Seseli osseum Sla, Kun - Setaria pumilla 8 Sherardia arvensis 9 - Silene inflata 1, 3, 7, 8, 9 - Silene latifolia subsp. alba 7, 8, 9, 10 Silene noctiflora 9 - Silene otites Kli, Bře, Sla, Kun, 1, 2, 3, 7 - Sinapis alba 8, 9 - Sinapis arvensis 7, 8, 9 - Sisymbrium loeselii 9 - Sonchus arvensis 8, 9 - Sonchus asper 8, 9, 10 Sorbus aria agg. Sla, Kun, 1, 3, 4 - Sorbus torminalis Sla, Kun, 5, 7 - Stachys palustris 8, 9 Stachys recta Kli, Ma, Bře, Sla, Kun, 1, 4 - Stellaria holostea MT, Ma, SS, Sla, Kun, 4, 5, 7, 10 - Stellaria media Sla, Kun, 7, 8, 9 - Stipa capillata Ma, Bře, Sla, Kun, 1, 3, 5, 7 - Stipa dasyphylla Ma, Bře, Sla, Kun, 1, 11 - Stipa pennata Ma, Bře, Sla, Kun, 1, 2, 3, 4, 11 - Stipa pulcherrima Bře, 1, 3, 4 - Stipa smirnovii 1, 3 - Stipa tirsa Bře, Ma, 1, 2, 3, 4, 10 - Stipa zalesskii Ma, Bře, 1, 2 - Symphytum officinale Sla, Kun - Symphytum tuberosum Ma Taraxacum sect. Erythrosperma 1, 2 - Taraxacum sect. Ruderalia Sla, Kun, 2, 4, 6, 7, 8, 9, 10 - Tetragonolobus maritimus C3, Sla, 2, 7, 8 - Teucrium chamaedrys Bře, Sla, Kun, 1, 2, 3, 4, 6, 7, 10, 11 - Thalictrum foetidum Kun [nutná revize; roste na Brníku]- Thalictrum minus Kli, Bře, Sla, Kun, 1, 4, 6, 10, 11 - Thesium linophyllon Sla, Kun, 1, 4 - Thlaspi arvense 2, 8, 9 Thlaspi caerulescens 2 - Thlaspi perfoliatum Bře, Sla, Kun, 1, 6, 7, 8, 11 - Thymus glabrescens Kli, Sla, Kun, 2 - Thymus pannonicus Kli, Ma, Bře, Sla, Kun, 1, 2, 4, 7, 8, 10 Thymus praecox Kli, Bře, Sla, Kun, 1, 3, 4, 7 - Thymus pulegioides MT - Thymus serpyllum MT [jistě omyl] - Tilia cordata Sla, Kun, 5 - Tilia platyphyllos 5 - Torilis japonica Sla, 1, 3, 7 - Tragopogon dubius Sla, Kun, 1 - Tragopogon orientalis 3 - Tragopogon pratensis 7, 8 Trifolium alpestre Kli, MT, Ma, Bře, Sla, Kun, 1, 2, 3, 4, 7, 8, 10 - Trifolium arvense Sla, Kun, 1, 3, 10 - Trifolium campestre Sla, Kun, 2, 3, 8 - Trifolium dubium 2 - Trifolium fragiferum C3 10 - Trifolium medium 2, 3, 7, 10 - Trifolium montanum Ma, Sla, Kun, 1 Trifolium pratense Sla, 8 - Trifolium repens Sla, Kun, 2, 3, 7, 8 - Trifolium rubens Sla [nutná revize; udáván z Brníku] - Tripleurospermum inodorum 7, 8, 9, 10 - Tussilago farfara 9 Ulmus laevis 7 - Ulmus minor 5 - Urtica dioica Sla, 5, 7, 8, 9, 10 Valeriana officinalis Sla, Kun [asi V. stolonifera] - Valeriana stolonifera subsp. angustifolia 4, 7, 10 - Valerianella dentata 8, 9 - Valerianella locusta Sla, Kun, 1, 10 - Verbascum lychnitis MT, Bře, Sla, Kun, 1, 3, 4, 5, 7, 8, 10, 11; Verbascum phoeniceum MT, Bře, Sla, Kun, 1 - Verbena officinalis 2, 8 - Veronica arvensis 1, 2, 7, 8, 9 - Veronica chamaedrys MT, Ma, Sla, Kun, 2, 10 - Veronica dillenii 1 - Veronica officinalis Su, Sla, Kun, 5 - Veronica persica 7, 8, 9, 10 - Veronica praecox Sla, 1, 11 - Veronica prostrata MT, Ma, Bře, Sla, Kun, 1, 2 - Veronica serpyllifolia 8, 10 - Veronica sublobata Sla, 5, 6, 7, 8, 9 - Veronica teucrium 2, 3, 7, 8, 10 - Veronica triphyllos Sla - Veronica verna 1 -Viburnum lantana SS, Sla, Kun, 2, 4, 5, 7, 10 - Viburnum opulus MT, 5, 7 - Vicia sp., 7 - Vicia angustifolia Sla 6, 8, 9 - Vicia cracca 7, 9 - Vicia hirsuta 2, 3 - Vicia pisiformis Ma - Vicia tenuifolia Ma, Sla, Kun, 1, 2, 3, 4, 7, 8, 9, 10 - Vicia tetrasperma Sla, Kun, 8 - Vincetoxicum hirundinaria Bře, Sla, Kun, 1, 2, 3, 7, 8, 10, 11 - Viola ambigua Sla, Bře, 1 - Viola arvensis Sla, Kun, 7, 8, 9, 10, 11 - Viola collina MT 4 - Viola hirta Su, Sla, 2, 4, 5, 6, 7, 10 - Viola mirabilis 5 - Viola odorata Sla, Kun, 5, 6, 7, 10. Výsledky úplného floristický průzkumu valů Výsledky byly zjištěny úplným floristickým průzkumem na 86 valech. Druhy zjištěné na více než 10 % valů byly uspořádány dle klesající četností výskytu formou pruhových grafů.

55

Frax ex Crat la Rib uv Ros can Lig vulg Rha cat S ed alb Vib lan Pru spi Geum urb Ger rob Fest rup Agr eup E uph cyp Cory av Corn sa Agro rep S ed sex Fest val Mel tran Poa nem Frag vir Vinc hiru E rys crep Brom ere Tar rud Pru av Falc vulg Brach pin Ado vern Ver teuc Ver arv Poa prat Arte pont 0

10

20

30

40

50

60

Obr. č. 1: Druhy z oblasti Lounska uspořádány dle klesající četnosti výskytu na valech Komentář: Druhy dle klesající četnosti Fraxinus excelsior, Crataegus laevigata, Ribes uva-crispa, Rosa canina, Ligustrum vulgare, Rhamnus cathartica, Sedum album, Viburnum lantana, Prunus spinosa, Geum urbanum, Geranium robertianum, Festuca rupicola, Agrimonia eupatoria, Euporbia cyparissias, Corylus avellana, Cornus sanguinea, Elytrigia repens, Sedum sexangulare, Festuca valesiaca, Melica transsilvanica, Poa nemoralis, Fragaria viridis, Vincetoxicum hirundinaria, Erysimum crepidifolium, Bromus erectus, Taraxacum sect. Ruderalia, Prunus avium, Falcaria vulgaris, Brachypodium pinnatum, Adonis vernalis, Veronica teucrium, Veronica arvensis, Poa pratensis, Artemisia pontica.

Byl zjištěn výskyt 34 druhů, které se vyskytuji alespoň na 10 % studovaných valů. Druhy s nižším výskytem než na 10 % valů byly uspořádány dle klesající četnosti výskytu. K uspořádání dle klesající četnosti nás opravňuje velký počet studovaných valů, a proto očekáváme že i četnost ve studovaném vzorku odráží skutečnou četnost na valech. Při shodném zastoupení byly uspořádány dle abecedy. Achillea millefolium, Arrhenatherum elatius, Ballota nigra, Lonicera caprifolium, Prunus domestica, Pyrus communis, Sambucus nigra; Achillea pannonica, Arenaria serpyllifolia

56

agg., Fragaria vesca, Koeleria gracilis, Teucrium chamaedrys; Acinos arvensis, Centaurea stoebe, Eryngium campestre, Galium aparine, Chaerophyllum temulum, Rubus sp., Silene otites, Viola hirta, Carex muricata agg., Dactylis glomerata, Galium verum, Pyrus pyraster; Acer campestre, Astragalus glycyphyllos, Campanula rapunculoides, Dianthus carthusianorum, Festuca sp., Fragaria sp., Hieracium pilosella, Humulus lupulus, Hypericum perforatum, Linum austriacum, Myosotis arvensis, Plantago media, Rosa sp., Salvia pratensis, Scabiosa ochroleuca, Thymus pannonicus, Urtica dioica; Achillea collina, Allium oleraceum, Allium sp., Bromus sterilis, Cornus mas, Echium vulgare, Erysimum durum, Euphorbia esula, Euphorbia helioscopia, Ribes uva-crispa, Hylotelephium maximum, Knautia arvensis, Linaria vulgaris, Medicago sativa, Potentilla argentea, Potentilla reptans, Sorbus aria, Taraxacum sect. Erythrosperma, Thymus pannonicus, Torilis japonica, Veronica hederifolia agg.; Allium vineale, Artemisia vulgaris, Asparagus officinalis, Astragalus cicer, Atriplex sp., Atriplex hastata, Atriplex sagittata, Bromus inermis, Bryonia alba, Calystegia sepium, Campanula persicifolia, Carex humilis, Carex sp., Cerinthe minor, Convolvulus arvensis, Conyza canadensis, Coronilla varia, Fallopia convolvulus, Filipendula vulgaris, Galium album, Galium mollugo agg., Inula hirta, Koeleria pyramidata, Lamium album, Linum catharticum, Melampyrum arvense, Myosotis stricta, Ornithogalum kochii, Poa angustifolia, Prunus cerasus, Prunus insititia, Quercus robur, Sanguisorba minor, Scabiosa sp., Silene vulgaris subsp. vulgaris, Vicia tenuifolia, Sorbus aucuparia, Stipa tirsa, Thlaspi perfoliatum, Trifolium alpestre, Trifolium medium; Aegopodium podagraria, Aesculus hippocastanum, Ajuga genevensis, Amaranthus retroflexus, Anagallis arvensis, Anthriscus sylvestris, Arabis hirsuta, Arctium lappa, Arctium tomentosum, Asperula tinctoria, Astragalus exscapus, Atriplex oblongifolia, Avenula pubescens, Campanula bononiensis, Campanula trachelium, Carpinus betulus, Centaurea scabiosa, Cerastium semidecandrum, Chenopodium album agg., Cirsium arvense, Cirsium eriophorum, Consolida regalis, Cotoneaster integerrimus, Crataegus laevigata, Crataegus monogyna, Crataegus sp., Datura stramonium, Elytrigia intermedia, Epilobium sp., Erysimum cheiranothoides, Euonymus europaea, Euphorbia falcata, Fallopia dumetorum, Festuca rubra, Fragaria moschata, Geranium sp., Glechoma hederacea, Hedera helix, Hieracium sp., Inula conyzae, Lactuca serriola, Lathyrus pratensis, Leontodon hispidus, Lonicera xylosteum, Malus domestica, Medicago falcata, Medicago lupulina, Myosotis sp., Nonea pulla, Onobrychis viciifolia, Onopordum acanthium, Picris hieracioides, Plantago major, Poa compressa, Potentilla tabernaemontani, Potentilla arenaria, Quercus petraea, Reseda lutea, Salvia nemorosa, Sedum acre, Senecio sp., Silene latifolia subsp. alba, Thalictrum minus, Thymus praecox, Trifolium montanum, Ulmus minor, Verbascum sp., Veronica persica, Veronica prostrata, Viccia angustifolia, Vicia cracca, Vicia sp., Viola arvensis. S četností nižší bylo zjištěno dalších 176 druhů a rodů. Floristické složení valů zjištěné metodou podélných transektů Výsledky byly zpracovány na základě studie 8 valů o celkové délce ca 1 600 m. Výběr valů byl náhodný. Bylo zachyceno méně druhů než předcházející metodou. Při použití této metody je nižší pravděpodobnost zastižení ojediněle se vyskytujících druhů, ale naopak druhy dominantní a typické zvyšují svůj podíl. Dřeviny Složení vegetace valů je více ovlivněno přítomností dřevin než bylin, a proto byly dřeviny vyčleněny a jejich četnost zpracována odděleně.

57

Nejčastější druhy dřevin na valech (terasách) v oblasti Lounska na úpatí Oblíku, které se vyskytují na více než 50 % studovaných úseků jsou Fraxinus excelsior, Crataegus sp., Rosa canina, Ribes-uva crispa, Rhamnus cathartica, Prunus spinosa, Ligustrum vulgare, Cornus sanguinea.

Frax ex Crat sp Ros can Rib uv Rha cat Pru spi Lig vul Corn sa Druh

Crat la Pru av Vib lan Euo eu Cory av Sam nig Pyr com Pru dom Crat mo Pyr pyr 0

5

10 15 20 25 30 35 40 45 50 55 60 65 70 75 80 85 90 95 100 Přítom nost v %

Obr. č. 2: Dřeviny v oblasti Lounska s výskytem vyšším než na 10 % úseků valů Komentář: Zkratky označují druhy: Fraxinus excelsior, Crataegus sp., Rosa canina, Ribes uva-crispa, Rhamnus cathartica, Prunus spinosa, Ligustrum vulgare, Cornus sanguinea, Crataegus laevigata, Prunus avium, Viburnum lantana C4a, Euonymus europaea, Corylus avellana, Sambucus nigra, Pyrus communis, Prunus domestica, Crataegus monogyna, Pyrus pyraster.

Četnější výskyt byl zjištěn u 18 druhů dřevin. Dřeviny s nižším výskytem než 10 % (dle klesající četnosti): Quercus petraea, C4a. Acer campestre, Cornus mas, Sorbus aria agg., Ulmus minor, Cotoneaster integerrimus, Rubus idaeus, Syringa vulgaris. Jako méně časté bylo zjištěno dalších 8 druhů dřevin. Byliny Na valech byl zjištěn četnější výskyt 46 druhů bylin.

58

Geum urb Elyt rep Brach pin Viol hir Frag vir Brom ste Tor jap Ball nig Tar Rud Rubsp. Agr eup Dact glo Ger rob Gal apar Falc vulg Euph cyp Poa prat Fest rup Brom ine Anth syl Camp rap Arrh ela Druh

Trif med Astr cic All vin Achil mil Hype per Brom ere Medi sat Gal ver Vic tenu Elyt int Astr glyc Chaer tem Ado vern Urt dio Stel med Sina alb Meli trans Arte pont Vinc hiru Gal alb Erys crep Car mur Camp per Achil pan 0

5

10 15 20 25 30 35 40 45 50 55 60 65 70 75 80 85 90 95 100 Přítom nost v %

Obr. č. 3: Byliny v oblasti Lounska s výskytem na více než 10 % úseků valů Komentář: Zkratky označují Geum urbanum, Elytrigia repens, Brachypodium pinnatum, Viola hirta, Fragaria viridis, Bromus sterilis, Torilis japonica, Ballota nigra, Taraxacum sect. Ruderalia, Rubus sp., Agrimonia eupatoria, Dactylis glomerata, Geranium robertianum, Galium aparine, Falcaria vulgaris, Euphorbia

59

cyparissias, Poa pratensis, Festuca rupicola, Bromus inermis, Anthriscus sylvestris, Campanula rapunculoides, Arrhenatherum elatius, Trifolium medium, Astragalus cicer, Allium vineale, Achillea millefolium, Hypericum perforatum, Bromus erectus, Medicago sativa, Galium verum, Vicia tenuifolia, Elytrigia intermedia, Astragalus glycyphyllos, Chaerophyllum temulum, Adonis vernalis, Urtica dioica, Stellaria media, Leucosinapis alba, Melica transsilvanica, Artemisia pontica, Vincetoxicum hirundinaria, Galium album, Erysimum crepidifolium, Carex muricata agg. Campanula persicifolia, Achillea pannonica.

Druhy s nižším výskytem než na 10 % úseků valů jsou uspořádány abecedně. Studie na osmi valech není dostatečně rozsáhlá. Je vysoká pravděpodobnost náhodného výskytu. Acinos arvensis, Agrostis gigantea, Agrostis stolonifera, Allium oleraceum, Allium rotundum, Anagallis arvensis, Arctium lappa, Arctium minus, Arctium tomentosum, Arenaria serpyllifolia agg., Artemisia vulgaris, Asparagus officinalis, Atriplex oblongifolia, Avena fatua; Bromus benekenii, Bryonia alba; Calamagrostis epigejos, Calystegia sepium, Campanula bononiensis, Campanula trachelium, Carduus acanthoides, Carduus nutans, Carex humilis, Carex tomentosa, Centaurea stoebe, Cerastium arvense, Cerinthe minor, Chenopodium album, Cirsium arvense, Cirsium oleraceum, Cirsium vulgare, Clinopodium vulgare, Consolida regalis, Convolvulus arvensis; Descurainia sophia, Dianthus carthusianorum, Dryopteris filix-mas; Eryngium campestre, Erysimum cheiranthoides, Euphorbia esula, Euphorbia helioscopia, Euphorbia platyphyllos; Festuca arundiancea, Festuca rubra agg., Festuca valesiaca, Filipendula vulgaris, Fragaria vesca, Fumaria officinalis; Galium × pomeranicum, Glechoma hederacea; Hedera helix, Hieracium pilosella, Hieracium sabaudum, Humulus lupulus; Inula conyzae; Knautia arvensis; Lactuca serriola, Lamium album, Lapsana communis, Lathyrus pratensis, Linum austriacum, Lonicera caprifolium, Lotus corniculatus; Medicago falcata, Medicago lupulina, Melampyrum arvense, Melilotus officinalis, Mentha sp., Mercurialis perennis; Nepeta cataria; Papaver rhoeas, Plantago lanceolata, Plantago major, Plantago media, Poa annua, Poa compressa, Poa nemoralis, Poa trivialis, Polygonum aviculare s. l., Potentilla arenaria, Potentilla argentea, Potentilla heptaphylla, Potentilla reptans, Sanguisorba minor, Scabiosa ochroleuca, Securigera varia, Sedum acre, Sedum album, Sedum sexangulare, Silene latifolia subsp. alba, Sonchus oleraceus, Stipa pennata; Tetragonolobus maritimus, Teucrium chamaedrys, Thymus pannonicus, Thymus praecox, Trifolium alpestre, Trifolium arvense, Trifolium campestre, Trifolium pratense, Trifolium repens, Triticum aestivum; Urtica urens; Verbascum phoeniceum, Veronica arvensis, Veronica chamaedrys, Veronica persica, Veronica teucrium, Vicia cracca, Viola arvensis. U 110 druhů a rodů byl zjištěn méně častý výskyt na valech. 5.1.1.2 Výsledky botanických výzkumů v oblasti Verneřicka Výsledky úplného floristický průzkum valů Výsledky byly zjištěny úplným průzkumem na 98 valech v rozsáhlé oblasti Verneřicka. Druhy zjištěné na více než 10 % valů byly kvantitativně vyhodnoceny formou pruhových grafů s klesající četností výskytu.

60

Ros can Frax ex Urt dio Geum urb Cory av Sam nig Pru av Impat par Poa nem Ace cam Crat la Gal apar Anth sylv Ace ps Ger rob Pru spi Brach pin Dryop fil Alli pet Que rob Dact glo Arrh ela Stel med Rub id Lys num Aeg pod Rubsp Camp per Moeh tri Sorb au Pru dom Holc mol Gal ver Gal odor Pyret cor Con arv Tar Rud Carp be Camp Viol arv Gal tetr Gal pub Frag mos Corn sa Ace pl Agr cap Sal cap Pop tre Hep nob Astr glyc Rib uv Poa prat Gal mol Camp rap Achil mil Til cor 0

10

20

30

40

50

60

70

80

90

Obr. č. 4: Druhy z oblasti Verneřicka s vyšší četností výskytu než na 10 % valů

61

Pyr com Merc per Bet pe Plan med Frag ves Euo eu Que pet Myos arv Mil eff Elyt rep Crat sp Crat mo Ver cham Senec ov Mal dom Lath prat Artem Pyr pyr Mal sylv Chaer tem Arct tom Act spi Vic crac Knaut arv Tan vulg Stel gra Pulm obs Pru pa Camp pat Agr sto 0

10

20

30

40

50

60

70

80

90

Pokračování Obr. č. 4 Komentář: Rosa canina, Fraxinus excelsior, Urtica dioica, Geum urbanum, Corylus avellana, Sambucus nigra, Prunus avium, Impatiens parviflora, Poa nemoralis agg., Acer campestre, Crataegus laevigata agg., Galium aparine, Anthriscus sylvestris, Acer pseudoplatanus, Geranium robertianum, Prunus spinosa, Brachypodium pinnatum, Dryopteris filix-mas, Alliaria petiolata, Quercus robur, Dactylis glomerata, Arrhenatherum elatius, Stellaria graminea, Rubus idaeus, Lysimachia nummularia, Aegopodium podagraria, Rubus sp., Campanula persicifolia, Moehringia trinervia, Sorbus aucuparia, Prunus domestica, Holcus mollis, Galium verum, Galium odoratum, Pyrethrum corymbosum, Convolvulus arvensis, Taraxacum sect. Ruderalia, Carpinus betulus, Campanula trachelium, Viola aarvensis, Galeopsis tetrahit, Galeopsis pubescens, Fragaria moschata, Cornus sanguinea, Acer platanoides, Agrostis capillaris, Salix caprea, Populus tremula, Hepatica nobilis, Astragalus glycyphyllos, Ribes uva-crispa, Poa pratensis, Galium mollugo, Campanula rapunculoides, Achillea millefolium, Tilia cordata, Pyrus communis, Mercurialis perennis, Betula pendula, Plantago media, Fragaria vesca, Euonymus europaea, Quercus petraea, Myosotis arvensis, Milium effusum, Elytrigia repens, Crataegus sp., Crataegus monogyna, Veronica chamaedrys, Senecio ovatus, Malus domestica, Chaerophyllum temulum, Arctium tomentosum, Actaea spicata, Vicia cracca, Knautia arvensis, Tanacetum vulgare, Stellaria graminea, Pulmonaria obscura, Prunus padus, Campanula patula, Agrostis stolonifera.

S vyšší četností bylo na valech zjištěno 86 druhů. Druhy s nižším výskytem než na 10 % valů byly uspořádány dle klesající četnosti výskytu. Při shodném zastoupení byly uspořádány dle abecedy.

62

Alopecurus pratensis, Hypericum perforatum, Origanum vulgare, Polygonatum multiflorum; Agrimonia eupatoria, Cirsium arvense, Crepis biennis, Epilobium angustifolium, Rumex obtusifolius, Sambucus racemosa, Trifolium medium, Trifolium repens, Fagus sylvatica, Holcus lanatus, Humulus lupulus, Impatiens noli-tangere, Lamium maculatum, Lapsana communis, Lolium perenne, Lunaria rediviva, Phleum pratense, Rubus caesius; Agrostis canina, Plantago major, Polypodium vulgare, Prenanthes purpurea, Scrophularia nodosa, Vicia sylvatica; Anemone nemorosa, Cerastium holosteoides, Medicago lupulina, Rumex acetosella, Sisymbrium officinale, Viola odorata, Atriplex patula, Campanula rotundifolia, Capsella bursa-pastoris, Convallaria majalis, Hypericum maculatum, Lotus corniculatus, Potentilla heptaphylla, Melampyrum pratense, Ranunculus repens, Senecio jacobaea, Sorbus torminalis, Stellaria holostea, Trisetum flavescens, Vaccinium myrtillus, Vicia hirsuta, Vicia tetrasperma; Angelica officinalis, Bromus sterilis, Carduus acanthoides, Centaurea jacea, Clinopodium vulgare, Securigera varia, Epilobium montanum, Festuca rupicola, Galeopsis ladanum, Heracleum sphondylium, Chenopodium album, Lactuca serriola, Ligustrum vulgare, Matricaria discoidea, Tripleurospermum inodorum, Poa annua, Primula veris, Senecio viscosus, Trifolium pratense, Veronica officinalis, Viola hirta, Alnus glutinosa, Ballota nigra, Carduus personata, Avenella flexuosa, Equisetum arvense, Geranium pratense, Geranium sanguineum, Glechoma hederacea, Chelidonium majus, Lamium album, Leucanthemum ircutianum, Melampyrum nemorosum, Melica nutans, Myosotis palustris, Pimpinella saxifraga, Potentilla argentea, Rhamnus cathartica, Rosa sp., Salix fragilis, Salix sp., Stachys sylvatica, Symphytum officinale, Tilia platyphyllos, Veronica arvensis, Vicia sepium, Viola tricolor; Alchemilla sp., Arctium minus, Artemisia campestris, Athyrium filixfemina, Atriplex sagittata, Barbarea vulgaris, Bellis perennis, Bromus benekenii, Bromus hordeaceus, Bromus inermis, Cardamine amara, Carduus crispus, Carex sp., Cerastium arvense agg., Cichorium intybus, Cirsium vulgare, Cruciata laevipes, Deschampsia cespitosa, Dianthus carthusianorum, Falcaria vulgaris, Fallopia convolvulus, Fallopia dumetorum, Festuca gigantea, Festuca ovina, Festuca rubra agg., Hedera helix, Hieracium murorum, Hylotelephium jullianum, Chaerophyllum aromaticum, Chenopodium bonus-henricus, Lathyrus vernus, Linaria vulgaris, Lychnis flos-cuculi, Medicago sativa, Melilotus officinalis, Mentha arvensis, Mycelis muralis, Phyteuma spicatum, Picea abies, Polygonum aviculare agg., Potentilla erecta, Prunus insititia, Ranunculus acris, Ribes rubrum, Ribes uva- crispa, Rumex acetosa, Rumex crispus, Salix alba, Silene latifolia subsp. alba, Sisymbrium loeselii, Stellaria nemorum, Symphytum tuberosum, Veronica hederifolia agg., Veronica serpyllifolia, Viburnum opulus, Vinca minor, Viola canina, Viola reichenbachiana. S nižší četností bylo na valech zjištěno dalších 155 rodů a druhů. Floristické složení valů zjištěné metodou podélných transektů Následně uvedené druhy z valů byly zjištěny metodou podélných transektů. Výběr valů byl náhodný. Druhy byly zjištěny na sedmnácti valech o celkové délce ca 2000 m rozdělených na 96 úseků. Oběma metodami byl zachycen téměř stejný počet druhů. Dřeviny Větší plocha studované oblasti Verneřicka vedla k zaznamenání vegetace valů, na nichž i v jejich okolí panují vzájemně odlišné podmínky. To muselo ovlivnit zvýšení počtu podchycených druhů, ale naopak snížit počet druhů, které jsou zachyceny častěji. Pouze malý počet z celkového počtu druhů byl zjištěn na více než na 50 % úseků. Nejčetnějšími druhy

63

dřevin na valech v oblasti Verneřicka s výskytem na více než 50 % úseků byly Fraxinus excelsior, Corylus avellana, Sambucus nigra.

Obr. č. 5: Dřeviny oblasti Verneřicka s výskytem vyšším než 10 % úseků valů Komentář: Zkratky označují druhy: Fraxinus excelsior, Corylus avellana, Sambucus nigra, Crataegus sp., Rosa canina, Acer pseudoplatanus, Prunus avium, Sorbus aucuparia, Prunus spinosa, Acer campestre, Rubus idaeus, Prunus padus, Quercus robur, Acer platanoides, Euonymus europaea, Ribes uva-crispa, Cornus sanguinea, Quercus petraea

S vyšší četností bylo na valech zjištěno 18 druhů dřevin. Dřeviny s výskytem nižším než 10 % (uspořádány dle klesající četnosti) Crataegus monogyna, Salix caprea, Carpinus betulus, Rhamnus cathartica, Fagus sylvatica, Frangula alnus, Prunus domestica, Sambucus racemosa, Humulus lupulus, Malus domestica, Ulmus glabra, Crataegus laevigata, Pyrus pyraster, Pyrus communis, Sorbus aria, Tilia cordata, Betula pendula, Lonicera nigra, Malus sylvestris, Populus tremula, Syringa vulgaris, Tilia platyphyllos S nižší četností bylo na valech zjištěno dalších 22 druhů dřevin. Byliny

Obr. č. 6: Byliny z oblasti Verneřicka s výskytem vyšším než 10 % úseků valů

64

Pokračování Obr. č. 6: Komentář: Zkratky označují Poa nemoralis, Urtica dioica, Dactylis glomerata, Geranium robertianum, Galium aparine, Anthriscus sylvestris, Taraxacum sect. Ruderalia, Geum urbanum, Polygonatum multiflorum, Rubus sp., Impatiens parviflora, Veronica chamaedrys, Aegopodium podagraria, Viola reichenbachiana, Poa pratensis, Dryopteris filix-mas, Galeopsis pubescens, Elytrigia repens, Rumex obtusifolius, Scrophularia nodosa, Milium effusum, Holcus mollis, Galium odoratum, Chaerophyllum aromaticum, Hypericum perforatum, Stellaria media, Festuca gigantea, Alliaria petiolata, Epilobium angustifolium, Lysimachia nummularia, Brachypodium pinnatum, Stellaria graminea, Poa trivialis, Poa annua, Campanula trachelium, Agrostis capillaris, Lolium perenne, Heracleum spondylium, Cerastium holosteoides, Arrhenatherum elatius, Achillea millefolium, Viola arvensis, Senecio ovatus, Moehringia trinervia, Fragaria moschata, Festuca ovina, Anemone nemorosa, Pulmonaria obscura, Lamium album, Galium album, Tanacetum vulgare, Rumex acetosa, Hypericum maculatum, Galeopsis tetrahit, Fragaria vesca

65

Na valech byl zjištěn výskyt 55 častěji se opakujících druhů bylin. Druhy s nižším výskytem než na 10 % valů (uspořádány dle abecedy). Agrimonia eupatoria, Agrostis stolonifera, Achillea ptarmica, Alchemilla sp., Allium sp., Allium vineale, Alopecurus pratensis, Anagallis arvensis, Arabis glabra Arctium lappa, Arctium minus, Arctium tomentosum, Artemisia absinthium, Artemisia vulgaris, Astragalus glycyphyllos, Athyrium filix-femina, Avenella flexuosa; Barbarea vulgaris, Bromus benekenii, Bromus inermis, Bromus sterilis, Campanula patula, Campanula persicifolia, Campanula rapunculoides, Campanula rotundifolia, Capsella bursa-pastoris, Cardamine impatiens, Carduus acanthoides, Carduus crispus, Carex brizoides, Carex muricata agg., Carex ovalis, Cirsium arvense, Cirsium vulgare, Clinopodium vulgare, Convallaria majalis, Convolvulus arvensis, Crataegus laevigata,Crepis biennis, Cruciata laevipes, Cystopteris fragilis, Deschampsia cespitosa, Dryopteris carthusiana, Dryopteris dilatata; Epilobium collinum, Epilobium montanum, Equisetum arvense, Euphorbia cyparissias, Fallopia convolvulus, Festuca pratensis, Festuca rubra agg., Filipendula ulmaria, Fragaria viridis; Galeobdolon luteum, Galeopsis sp., Galium verum,Geranium columbinum, Geranium pusillum, Geranium pyrenaicum, Geum rivale, Glechoma hederacea, Gnaphalium sylvaticum; Hepatica nobilis, Hieracium murorum, Hieracium sabaudum, Hieracium sp., Holcus lanatus, Hordelymus europaeus, Humulus lupulus, Hylotelephium maximum agg., Hypochaeris radicata; Chaerophyllum temulum, Chelidonium majus, Chenopodium bonus-henricus; Impatiens nolitangere; Juncus effusus; Knautia arvensis; Lamium maculatum, Lapsana communis, Lathyrus pratensis, Leucanthemum ircutianum, Lilium martagon, Linaria vulgaris, Lotus corniculatus, Luzula luzuloides; Maianthemum bifolium, Matricaria discoidea, Melampyrum nemorosum, Melica uniflora, Mercurialis perennis, Mycelis muralis, Myosotis arvensis, Myosotis sylvatica; Oxalis acetosella; Paris quadrifolia, Persicaria maculosa, Petasites albus, Phleum pratense, Plantago major, Plantago media, Poa compressa, Polygonatum odoratum, Polypodium vulgare, Potentilla reptans, Prenanthes purpurea, Primula veris, Pulmonaria officinalis, Pyrethrum corymbosum, Pyrola sp.; Ranunculus acris, Ranunculus auricomus agg., Ranunculus repens, Rumex acetosa; Sambucus racemosa, Sedum sexangulare, Sisymbrium officinale, Sonchus oleraceus, Stachys palustris, Stellaria holostea, Symphytum officinale; Torilis japonica, Tragopogon pratensis,Trifolium aureum, Trifolium campestre, Trifolium hybridum, Trifolium pratense, Trifolium repens, Trisetum flavescens; Ulmus glabra; Veronica arvensis, Veronica hederifolia, Veronica officinalis, Veronica serpyllifolia, Vicia angustifolia, Vicia cracca, Vicia sepium, Vicia tetrasperma, Viola odorata, Viola riviniana S nižší četností výskytu bylo na valech zjištěno dalších 139 rodů a druhů bylin. Porovnání druhů z oblasti Lounska x Verneřicka je zpracováno s využitím programu Canoco a výsledky uveden v kap. 5.4 a v kap. 5.7. 5.1.1.3 Flóra porostů sousedících s valy v oblasti Lounska Seznam vznikl na základě zpracování 23 plošek (20 x 5 m) v blízkosti studovaných valů metodou podélných transektů. Studijní plochy byly umístěny do okolí valů, což byly xerotermní trávníky, pole, úhory a křoviny. Vzhledem k různorodým a druhově bohatým porostům není počet plošek dostačující pro zachycení všech druhů a objektivnímu vyhodnocení zastoupení druhů. Seznam druhů není proto uveden dle četnosti, ale v abecedním pořadí. Adonis aestivalis, Aethusa cynapium, Ajuga genevensis, Ajuga chamaepitys, Alopecurus pratensis, Anagallis foemina, Arabis glabra, Arabis hirsuta, Artemisia pontica, Astragalus 66

danicus, Astragalus exscapus, Atriplex sagittata, Avenula pratensis, Avenula pubescens; Bromus japonicus, Bupleurum falcatum; Carex caryophyllea, Carex praecox, Caucalis platycarpos, Centaurea jacea, Centaurea scabiosa, Cerastium glutinosum, Cerastium holosteoides, Chenopodium hybridum, Cichorium intybus, Cirsium eriophorum, Cornus sanguinea, Crepis biennis, Daucus carota; Echium vulgare, Euphorbia exigua; Fallopia convolvulus, Festuca pratensis; Galium spurium, Geranium columbinum, Geranium pusillum, Hyoscyamus niger; Koeleria macrantha; Lamium maculatum, Lathyrus tuberosus, Linum catharticum, Lithospermum arvense, Lolium perenne, Luzula campestris; Microrrhinum minus, Myosotis arvensis; Ononis spinosa, Orobanche caryophyllacea, Oxytropis pilosa; Papaver dubium agg., Persicaria lapathifolia, Pimpinella saxifraga, Polygala comosa, Potentilla anserina, Potentilla tarbernaemontani, Prunella vulgaris, Pseudolysimachion spicatum; Quercus robur; Ranunculus arvensis, Rapistrum perenne, Rumex obtusifolius; Salvia pratensis, Salvia verticillata, Senecio jacobaea, Setaria viridis, Sherardia arvensis, Silene noctiflora, Silene otites, Silene vulgaris, Solanum nigrum, Sonchus arvensis, Sorbus aucuparia, Stachys palustris, Stipa capillata, Stipa dasyphylla, Stipa pulcherrima; Tanacetum vulgare, Thalictrum minus, Thlaspi arvense, Thlaspi perfoliatum, Tragopon pratensis, Tripleurospermum inodorum; Valerianella dentata, Verbascum nigrum, Verbascum thapsus, Veronica prostrata, Viburnum opulus, Vicia angustifolia, Vicia hirsuta, Vicia sepium. Porovnání druhů z valů s druhy z okolních porostů na Lounsku Obecně platí, že jen málo druhů se vyskytuje hojně (dominantně) a naopak druhů méně hojných je více. Z hlediska četnosti byly porovnány druhy z valů s druhy z okolních porostů.

počet druhů s tímto výskytem

1000

y = 130,37x-1,6064 R2 = 0,9042

y = 61,283x-1,3258 R2 = 0,8779

100 10 1 0,1 1

10 četnost výskytů

100

Obr. č. 7: Počet druhů s danou četností výskytu versus tato četnost Komentář: Plná značka je použita pro četnost výskytu druhů na valech; tučně proložená linie. Prázdný značka je použita pro četnost výskytu druhů v okolních porostech; tenká linie.

Ze závislostí je zřejmé, že stejně jako na studovaných valech (silně proložená linie) i v okolních porostech (tenká linie) je druhů, které se hojně vyskytují méně, než druhů s malou četností výskytu (dvojice regresních koeficientů pro nalezené závislosti jsou

67

statisticky významné; p testů ≤ 10-8). Rozdíl v poklesu obou závislostí není statisticky významný (p testu je 0,15, hodnota vyšší než obvykle užívané hladiny významnosti), přesto však průběh závislostí není obdobný, protože obě rozdělení počtu druhů podle četnosti jejich výskytu se významně liší (test chí kvadrát, vytvořeno 13 tříd, p testu 8,3.10-4). Celkový počet druhů nalezený v obou biotopech byl srovnatelný (na valech 186, v okolních biotopech 217). V okolních biotopech byl jen jeden druh s maximální četnost výskytu druhu 16, kdežto na valech byla maximální četnost 59 (dva takové druhy). Na valech byl v průměru jeden druh nalezen 8,8 krát, kdežto v okolí pouze 3,4 krát. 5.1.1.4 Flóra porostů sousedících s valy v oblasti Verneřicka Flóra lesních porostů z oblasti Verneřicka Seznam vznikl na základě 15 plošek (20 x 5 m) v lesních porostech nedaleko od studovaných valů metodou podélných transektů. Acer campestre, Acer platanoides, Acer pseudoplatanus, Aegopodium podagraria, Agrostis capillaris, Alchemilla sp., Alliaria petiolata, Alopecurus pratensis, Anemone nemorosa, Anthriscus sylvestris, Arabis glabra, Arctium tomentosum, Arrhenatherum elatius, Artemisia vulgaris; Barbarea vulgaris, Betula pendula, Brachypodium pinnatum; Campanula persicifolia, Campanula rapunculoides, Campanula trachelium, Cardamine impatiens, Carduus crispus, Carex brizoides, Cerastium holosteoides, Chaerophyllum aromaticum, Chenopodium bonus-henricus, Cirsium arvense, Cirsium vulgare, Clinopodium vulgare, Convallaria majalis, Cornus sanguinea, Corylus avellana, Crataegus laevigata, Crataegus monogyna, Crataegus sp., Cystopteris fragilis; Dactylis glomerata, Deschampsia cespitosa, Dryopteris carthusiana, Dryopteris dilatata, Dryopteris filix-mas; Epilobium angustifolium, Epilobium collinum, Epilobium montanum, Euonymus europaea, Euphorbia cyparissias; Festuca gigantea, Filipendula ulmaria, Fragaria moschata, Fraxinus excelsior; Galeobdolon luteum, Galeopsis pubescens, Galeopsis tetrahit, Galium album, Galium aparine, Galium odoratum, Galium verum, Geranium columbinum, Geranium pyrenaicum, Geranium robertianum, Geum rivale, Geum urbanum, Glechoma hederacea; Heracleum spondylium, Hieracium murorum, Hypericum maculatum, Hypericum perforatum, Impatiens parviflora; Lamium album, Lamium maculatum, Lapsana communis, Ligustrum vulgare, Luzula luzuloides, Lysimachia nummularia, Maianthemum bifolium, Milium effusum, Moehringia trinervia, Mycelis muralis , Myosotis arvensis; Oxalis acetosella; Paris quadrifolia, Petasites albus, Poa nemoralis, Poa pratensis, Poa trivialis, Polygonatum multiflorum, Polypodium vulgare, Potentilla reptans, Prunus avium, Prunus padus, Prunus spinosa, Pulmonaria officinalis, Pyrola sp., Quercus petraea, Quercus robur; Ranunculus auricomus agg., Ranunculus repens, Ribes uva-crispa, Rosa canina, Rubus idaeus, Rubus sp., Rumex acetosa, Rumex obtusifolius; Salix caprea, Sambucus nigra, Scrophularia nodosa, Sedum sexangulare, Senecio ovatus, Sorbus aucuparia, Stellaria graminea, Stellaria media, Symphoricarpos albus; Tanacetum vulgare, Taraxacum sect. Ruderalia, Tilia platyphyllos, Torilis japonica; Urtica dioica, Veronica arvensis, Veronica chamaedrys, Vicia sepium, Viola arvensis, Viola odorata, Viola reichenbachiana. Výše uvedené druhy byly zjištěné v lesních biotopech a také byly ověřeny v porostech valů.

68

Flóra nelesních porostů z oblasti Verneřicka Seznam vznikl na základě 32 plošek (20 x 5 m) v nelesních porostech nedaleko studovaných valů metodou podélných transektů. Nelesní porosty v oblasti Veneřicka jsou kulturní louky, mezofilní louky, pastviny a lada. Ajuga reptans, Allium oleraceum, Anthoxanthum odoratum, Astrantia major, Avenula pubescens; Bellis perennis, Bistorta major; Carduus nutans, Carex tomentosa, Carum carvi, Centaurea jacea, Cerastium arvense, Cirsium oleraceum, Cirsium palustre, Cynosurus cristatus; Daucus carota, Dianthus deltoides; Euphorbia esula; Festuca arundiancea, Festuca rupicola, Fumaria officinalis; Geranium palustre, Geranium pratense, Gnaphalium uliginosum; Hieracium cymosum, Hieracium pilosella; Junglans regia; Leontodon autumnalis, Leontodon hispidus, Lolium multiflorum, Luzula campestris, Lychnis flos-cuculi; Malva moschata, Medicago lupulina, Mentha arvensis, Myosotis palustris, Myosotis stricta; Origanum vulgare; Phalaris arundinacea, Phleum phleoides, Phyteuma spicatum, Pimpinella saxifraga, Plantago lanceolata, Potentilla arenaria, Potentilla tabernaemontani, Prunella vulgaris, Rhinanthus minor, Rumex crispus; Sanguisorba officinalis, Securigera varia, Silene latifolia subsp. alba, Silene nutans, Silene vulgaris, Succisa pratensis; Thlaspi caerulescens, Tragopogon orientalis, Trifolium alpestre, Trifolium arvense, Trifolium dubium, Trifolium medium, Tripleurospermum inodorum; Vicia hirsuta, Vicia tenuifolia, Vincetoxicum hirundinaria, Viola hirta

5.1.2 Diskuse V ČR vznikla vegetace na většině valů spontánně sukcesí. Ve studovaných oblastech Lounska a Verneřicka bylo cílené působení člověka na vegetaci valů pravděpodobně v období intenzivního využívání krajiny do poloviny 20. stol. Důsledek těchto aktivit je přítomnost ovocných dřevin. Další druhy dřevin rostoucí na valech byly údajně v mladším věku těženy jako palivové dřevo, což mohlo ovlivnit vznik relativně časté formy tzv. vícekmenů. V současnosti pod vlivem agroenvironmentálních programů dochází k omezování dřevin, které se šíří z valů do okolí. Místy dochází i k ořezávání větví dřevin na valech a probírce dřevin za účelem získání palivového dřeva. Přes tyto zásahy je vegetace valů a její druhová skladba jedna z nejpřirozenějších v kulturní krajině. Druhové složení tak odráží především abiotické podmínky na stanovišti valu a druhovou skladbu v okolních porostech. Proto byla předmětem studia nejen flóra valů, ale i okolní porosty. Obecné závěry týkající se flóry valů není snadné formulovat. Příčina je v tom, že i jeden val může být souborem vzájemně odlišných mikrostanovišť. Obvykle je val tvořen dvěma ekotony. Vegetace valů je na různých lokalitách odlišná při čemž ve více vzdálených oblastech se odlišnost zvýšila. Je tedy poplatná místním podmínkám více než je u definovaných vegetačních jednotek. Přesto je svébytná a odlišná od okolních porostů. Flóra se také mění v čase. Přes výše uvedenou dynamiku a proměnlivost přináší její studium závěry. Matějka (2001) se domnívá, že z okolních polních ekosystémů migrují druhy do biokoridorů (na valy) a způsobují jeho ruderalizaci. Za významnou funkci biokoridoru považuje jejich specifičnost, na kterou jsou vázané specifické druhy. V předkládané práci však nebyla potvrzena přítomnost druhů, které by se v okolních porostech nevyskytovaly. Floristická data byla použita k řešení dílčích cílů a formulování závěrů v dalších kapitolách. Trendy takto zjištěné mají obecnější platnost a v tom spočívá hlavní význam uvedených 69

floristických seznamů. Proto floristické výsledky můžeme chápat jako nezbytný podklad pro řešení problematiky valů. Flóra valů a obdobných liniových formací nebyla v Čechách často cíleně řešena. Existuje jen několik odborných článků či diplomových a bakalářských prací na toto téma (Rambousková, 1988; Brejchová, 1995; Gábová, 1997; Nováková, 1995; Rešová, 2004; Janečková, 2005; 2008; Uhrová, 2005; Pechová, 2005; Machová a Kubát, 2005; Machová a kol., 2006; Riezner, 2007; Machová a kol., 2009a). Pro z. Evropu jsou typické hlavně vysázené živé ploty (hedgerows). Takovými vysázenými „hedgerows“ se v Anglii zabýval Pollard (1972), neboť hedgerows obsahují kromě vysázených druhů i druhy, které se do nich rozšířily z okolí. Šíření druhů je selektivní, některé druhy se šíří rychle a jiné pomalu. Avšak předkládané výsledky se s jeho závěry neshodují. Druhy, které uváděl jako pomalu migrující, byly na valech ve studovaných oblastech také hojně zastoupeny. Vlivy na liniovovou vegetaci se snažili objasnit i Deckers et al. (2004) na „hedgerows“ v Belgii. Zjistili 198 druhů z toho 147 běžných. Z celkového počtu patří 29 % mezi dřeviny a 71 % mezi byliny. Průměrný počet druhů přítomných na jednom valu uvádějí 24. Trnka et al. (1990) při studiu větrolamů na j. Moravě neprokázali jejich význam pro uchování a šíření autochtonních druhů rostlin, ale značný význam pro zvýšení druhové pestrosti některých skupin živočichů. Forman et Baundry (1983) uvádějí, že druhy z živých plotů jsou shodné s druhy lesních okrajů a nejedná se o specifické druhy. Vliv pokryvnosti stromového a keřového patra na pokryvnost bylinného patra valů prokázali Machová a kol. (2008b). Vliv seřezávání dřevin nízko nad povrchem valu na druhové složení popisuje Müller (1998). Došel k závěru, že radikální management pozitivně ovlivnil rozvoj keřů a stromů schopných regenerace. Naopak dřeviny jako Fagus sylvatica nebo Picea abies byly tímto managementem potlačovány. Na valech studovaných na německé části Krušných hor zjistil řadu druhů dřevin vázáných na horská, oligotrofní a dostatečně vlhká stanoviště i přítomnost lesních bylin i druhů horských luk. Naopak nezjistil ruderální druhy. Podobné závěry ohledně dřevin, které se uplatňují úspěšně ve vývoji keřových porostů v les, uvádí i Sádlo (1991). Dřeviny, pro které je typická životní forma keř i strom, jsou zvýhodněně v sukcesi křovin v les. Mezi takové druhy řadí např. Acer campestre, Fraxinus excelsior, Prunus avium, Sorbus aucuparia, Robinia pseudacacia, Salix caprea. Naopak druhy pomalu rostoucí jako Quercus sp., Fagus sylvatica se v takovýchto lesích uplatňují méně. Souvislost životních podmínek a uplatnění druhů dřevin v sukcesi uvádí i Diekmann (1996). Rod Quercus má nízké požadavky na půdní vlhkost, na půdní reakci a je nenáročný i na obsah dusíku v půdě, ale potřebuje hodně světla. Naopak Fraxinus excelsior potřebuje hodně půdní vlhkosti, vyšší pH i více dusíku, ale má nízké nároky na světlo. Příčiny zvyšování dusíku v lesích v souvislosti s hospodařením v lesích a zdroji znečištění ovzduší vedou ke zlepšení podmínek pro rozšíření Fraxinus excelsior (Hofmeister et al. 2004). Obdobně Acer pseudoplatanus preferující dostatek živin a vlhkost a vyskytuje se ve vyšším polohách. Díky dobrému šíření se chová obdobně jako Fraxinus excelsior (Višňák 1998). Především na Lounsku byl zjištěn významný podíl přítomnosti r. Crataegus Druhy nebyly určovány také proto, že Holub (1995) udává nejvyšší možný počet kříženců mezi druhy právě z fytogeografického okresu Lounsko-labské středohoří. Při porovnání četnějších druhů dřevin z valů v oblasti Lounska byly zjištěny výrazné rozdíly mezi nimi a četnějšími druhy z oblasti Verneřicka. Z Lounska reprezentovaného úpatím Oblíku byly zjištěny druhy Rhamnus cathartica, Ligustrum vulgare, Crataegus laevigata, Viburnum lantana, Pyrus communis, Prunus domestica, Crataegus monogyna, Pyrus pyraster, které buď chyběly nebo byly málo četné na valech na Verneřicku. Naopak pro valy v oblasti Verneřicka jsou typické dřeviny: Acer pseudoplatanus, Sorbus aucuparia, Acer

70

campestre, Rubus idaeus, Prunus padus, Quercus robur, Q. petraea, které nejsou hojné v oblasti Lounska. Oblast vymezená v práci jako Verneřicko sousedí z jihu s okolím obce Fojtovice, odkud Pechová (2005) uvádí jako nejhojnější druhy dřevin na valech (s klesající četností): Fraxinus excelsior, Acer pseudoplatanus, Tilia cordata, T. platyphyllos, Acer campestre, A. platanoides, Prunus avium, Quercus robur, Fagus sylvatica. Je tedy zřejmé, že sousedící oblasti s podobnými přírodními podmínkami, mají také podobnější druhovou skladbu dřevin. Z valů v oblasti s. Moravy je uváděn (Gábová, 1997) vliv charakteru okolních porostů na pokryvnost stromového a keřového patra. Valy sousedící s travními porosty mají vyšší pokryvnost dřevin než valy obklopené lesem. Jako hojné dřeviny uvádí (Gábová, 1997) Betula pendula, Rubus idaeus, Sambucus racemosa, Sorbus aucuparia, méně časté jsou druhy Acer platanoides, A. psedoplatanus, Prunus avium, Fraxinus excelsior a nejméně časté Picea abies, Fagus sylvatica. Gábová (1997) pro srovnání uvádí též druhy z valů na lokalitě Kořenec (Drahanská vrchovina) a Jawor (Kralický Sněžník). Podobné přírodní podmínky: vyšší nadmořská výška a oligotrofní hornina jako Malé Morávky vedly ke srovnatelné druhové skladbě. Naopak lokality Seč (u Jeseníku) a Velký Roudný (Nízký Jeseník) s bazickou horninou a nižší nadmořskou výškou se projevily i odlišnou vegetací s druhy Corylus avellana, Crataegus sp., Lonicera xylosteum, Padus avium, Pyrus communis, Sambucus nigra, Tilia platyphyllos, Viburnum opulus. Z valů též ze severní Moravy uvádí Riezner (2007) nejhojnější výskyt stromů Acer pseudoplatanus, Sorbus aucuparia, Betula pendula, Fraxinus excelsior, Tilia cordata a keřů Prunus padus a Corylus avellana. Příčinu úspěšnosti v šíření a přežití shledává v pařezové výmladnosti dřevin s rozvinutým kořenovým systémem. Naopak zastoupení jehličnanů udává jako malé. Je tedy zřejmé, že druhové složení vegetace valů je odhadnutelné na základě podmínek a druhů v oblasti, neboť je ovlivněno přírodními podmínkami. Souvislost podmínek a flóry valů je předmětem analýzy v kap. 5.7. Významný je i management okolních biotopů a pokud existuje, tak i management valů. Machová a kol. (2008a) se věnovali srovnání druhů zjištěných na valech a v jejich lemech. Zjistili výrazné rozdíly ve druhovém složení a při vyhodnocení s využitím EIH i rozdíly v nárocích druhů na světlo a vlhkost. Statisticky průkazné jsou rozdíly mezi j. lemem a tělesem valu. Na valy je v kulturní krajině vázána přirozená vegetace, která vznikla sukcesí a je mimálně ovlivněna cíleným působením člověka. Proto předpokládáme, že její vývoj směřuje ke klimatickému či edaficky blokovanému klimaxu. To je však limitováno absencí nebo omezenou plochou vnitřního prostředí na valech. Jedná se tedy o ekotony různou měrou ovlivněné okolními porosty. Mechanismus sukcese na úpatí Oblíku studoval na kamenitých valech Suchara (1973). Uvádí, že nástup dřevin následuje až po fázi lišejníků a mechorostů a keře postupují při osídlování od okrajů valu do jeho středu. Uplatňují se hlavně Crataegus sp., Cornus sanguinea, Prunus spinosa a Ligustrum vulgare. Později vstupuje Fraxinus excelsior, který nahrazuje keře a ty jsou vytlačeny k okraji valu. Do okolí valů se úspěšně šíří Prunus spinosa. Je zřejmé, že vliv na druhové složení vegetace valů má fytogeografická oblast, proto byly z Verneřicka excerpovány zásadní floristické práce (Hantschel, 1890; Kubát, 1970; Kolbek a Petříček, 1972) a doplněny o výsledky vlastního průzkumu (Machová, 2001; Machová, 2003). Očekávané vegetační jednotky patří mimo jiné křovinách tř. Rhamno-Prunetea. Sádlo (1991) na základě studia křovin uvádí druhy nejhojněji zastoupené druhy Urtica dioica, Rosa canina,

71

Sambucus nigra, Rubus idaeus, Galium aparine, Geum urbanum, Poa nemoralis, Prunus spinosa, Dactylis glomerata agg., Corylus avellana. Tato druhová skladba je velmi blízká s hojnými druhy na valech. Jako součást flóry valů byly zahrnuty i pláště dřevin. V ještě širším pojetí je zahrnuta vegetace včetně bylinných lemů (příloha č. 8) (Machová a Kubát, 2005). To vedlo k zachycení především plevelů, např. Adonis aestivalis, Fallopia convolvulus, Myosotis arvensis, Sinapis arvensis, či ruderálních druhů v narušených okrajích, např. Amaranthus retroflexus, Atriplex patula, Chenopodium hybridum, Conyza canadensis, Leonurus cardiaca, Tripleurospermum inodorum. V seznamu vycházejícím z průzkumu celých valů byly zachyceny i druhy příležitostně migrující z okolních xerotermních trávníků např. Astragalus danicus, Koeleria macrantha, Myosotis stricta, Salvia verticillata, Silene otites, Stipa capillata, Valeriana stolonifera subsp. angustifolia, Veronica teucrium. Ohraničení valů se tedy jeví jako velmi důležité pro stanovení flóry valů.

5.1.3 Závěr •

Floristická inventarizace byla provedena v oblasti Lounska čtyřmi metodami a v oblasti Verneřicka třemi metodami. Metoda „podélných transektů“ včetně použitých parametrů vytvořená pro tuto práci se ukázala jako využitelná a poskytuje dobré výsledky.

•

Na Lounsku bylo na valech zjištěno 182 – 211 druhů a rodů v závislosti na použité metodě. Na Verneřicku bylo zjištěno ca 240 druhů a rodů. Uvedené výsledky dokazují velkou druhovou pestrost vegetace valů.

•

Různé metody použité ke studiu flóry poskytly podobné výsledky. Typické druhy, které se vyskytují s vyšší frekvencí, byly zaznamenány shodně jak metodou úplného floristického průzkumu tak metodou podélných transektů. Rozdíly mezi použitými metodami byly přesto zjištěny. Hojnější druhy jako dřeviny a xerotermní či heliofilní byliny byly zachyceny shodně všemi metodami. Druhy s nižší četností byly významově povýšeny při použití metody podélných transektů. Jednalo se hlavně o druhy sciofilní, nitrofilní či druhy mezofilní z luk a bylinných lemů.

•

Fytocenologické snímky nejsou vzhledem k ekonovému charakteru porostů a malé šíři valů použitelné. Byly nahrazeny metodou „příčných transektů“, která ale v druhově bohatých porostech poskytuje méně dobré výsledky.

•

Na základě úplného plošného floristického průzkumu v oblasti Lounska bylo zjištěno, že neexistují specifické druhy, které by byly vázány jen na valy.

•

Na valech Lounska bylo zjištěno 64 četnějších druhů dřevin a bylin (přítomny na více než 10 % úseků). V ca 5 x větší oblasti Verneřicka bylo na valech zjištěno 73 četnějších druhů dřevin a bylin. Na relativně druhově chudším Verneřicku byla na valech zjištěna relativně vysoká druhová pestrost.

•

Skutečný počet druhů typických pro valy je ještě nižší. V oblasti Lounska byly zjištěny jako četné (více než 50 % úseků) dřeviny (dle klesající četnosti): Fraxinus excelsior, Crataegus sp., Rosa canina, Ribes uva-crispa, Rhamnus cathartica, Prunus spinosa, Ligustrum vulgare, Cornus sanguinea a byliny Geum urbanum, Elytrigia repens, Brachypodium pinnatum, Viola hirta, Fragaria viridis. Mezi častěji se opakující druhy patří hlavně keře a druhy bylin z bylinných lemů.

•

V oblasti Verneřicka byly zjištěny s vyšší četností (více než 50 % úseků) dřeviny: Fraxinus excelsior, Corylus avellana, Sambucus nigra a byliny Poa nemoralis, Urtica 72

dioica, Dactylis glomerata, Geranium robertianum, Galium aparine, Anthriscus sylvestris, Taraxacum sect. Ruderalia, Geum urbanum. Mezi často se opakujícími druhy je patrný jejich nitrofilní a sciofilní charakter. •

Metodou podélných transektů v okolních porostech na Lounsku na 32 plochách bylo zjištěno 92 druhů bylin. Při porovnání s vegetací valů bylo prokázáno že druhová skladba na valech je homogennější než v okolních porostech.

•

Stejnou metodou na Verneřicku na 15 ploškách v lese a 32 ploškách mimo les bylo zjištěno 65 druhů především bylin.

•

Na základě výše uvedených konkrétních dat podložených výsledky výzkumu je zřejmé, že druhová skladba vegetace valů je jen částečně shodná s okolními porosty. Mezi oblastmi se též liší.

5.2 Vyhodnocení flóry valů z hlediska ochrany přírody Vegetace valů má v současnosti relativně přirozený charakter, který vznikl sukcesí s minimálním cíleným vlivem člověka. Je tedy hypotéza, že součástí druhové skladby valů jsou i zvláště chráněné a ohrožené druhy. Otázkou je zda valy mohou sloužit jako refugium těchto druhů.

5.2.1 Výsledky 5.2.1.1 Zvláště chráněné a ohrožené druhy v oblasti Lounska Druhy zjištěné úplným plošným floristickým průzkumem v oblasti Lounsko Tab. č. 5 uvádí seznam zvláště chráněných a ohrožených druhů, včetně stanovišť a jejich lokalizace, na kterých byly zjištěny. Neobsahuje druhy, které byly pouze excerpovány z uvedených zdrojů, ale nebyly ověřeny. Literární údaj je uveden zkratkou autora: Domin (1904), Klika (1929), Maršáková a Tříska (1962), Martinovský (1967a), Suchara (1973), Březinová (1975), Studničková a Studnička (1975), Slavíková (1983), Kuncová (1972, 1991). Celkem bylo nově zjištěno nebo ověřeno 102 zvláště chráněných a ohrožených druhů. Z toho 30 druhů se vyskytlo na valech nebo v jejich bylinných lemech. Jako specifický pro valy na lokalitě Oblík můžeme chápat druh Lonicera caprifolium (příloha č. 29), který byl zjištěn pouze na valech, ale nevyskytoval se v žádném jiném biotopu.

73

Tab. č. 5: Seznam zvláště chráněných a ohrožených druhů v oblasti Lounska

74

Název taxonu a stupeň ohrožení

Liter. údaj

Achillea pannonica C3 Achillea setacea C3 Adonis aestivalis C2 Adonis vernalis C2, §3 Ajuga chamaepitys C2 Alyssum montanum C4a Anagallis foemina C3 Anthemis cotula C3 Anthericum liliago C3, §3 Artemisia pontica C3

SLA, KUN BŘE,SLA

Asperula tinctoria C3 Aster linosyris C3, §3 Astragalus austriacus C3, §2 Astragalus danicus C3, §3 Astragalus exscapus C2, §2 Bolboschoenus maritimus agg. C3 Botriochloa ischaemum C4a Campanula bononiensis C2, §3

Step jv. – jz. svahu x

Suché Suché trávníky Lem křovinatého Křovi- Jasanový trávníky na na v. – jv. svahu lesa na z. svahu natý les porost j. a z. úpatí x x x x

Agrární Úhor Pole Kulturní valy či louky plató terasy vrchu x x x

x

x x

x

KLI,Ma, x BŘE,SLA,KUN

x

x

x

x x x

BŘE,SLA,KUN x x

x x

BŘE,SLA,KUN x MT,BŘE,SLA, x KUN MA,SLA,KUN x

x

BŘE,SLA,KUN x

x

BŘE,SLA,KUN

x

MT,MA, BŘE,SLA

x

x

x

x

x

x

x

x

x

x

x

x

x

x x

x

x x

KLI,BŘE,SLA, x KUN

x

x x

x

x

Porost akátu a kustovnice

Pokračování Tab. č. 5 Název taxonu a stupeň Liter. ohrožení údaj Carduus nutans C4a Carex distans C2 Carex humilis C4a

75

Carex supina C3 Caucalis platycarpos subsp. platycarpos C2 Centaurea triumfettii C3, §3 Cerastium semidecandrum C3 Cerinthe minor C4a Cirsium acaule C4a Cirsium eriophorum C3 Conringia orientalis C1 Cornus mas C4a, §3 Cotoneaster integerrimus C4a Dictamnus albus C3, §3 Elytrigia intermedia C4a Erysimum crepidifolium C3 Erysimum odoratum C3 Festuca valesiaca C4a Galium glaucum C4b Geranium sanguineum C4a Helictotrichon desertorum subsp. basalticum C2, §1 Hieracium cymosum C4a

SLA,KUN

Step jv. – jz. svahu x

Suché trávníky na j. a z. úpatí x

KLI,MT,MA,B x ŘE, SLA,KUN x SLA

Suché Lem Křovi- Jasanový Agrární Úhor Pole Kulturní Porost akátu trávníky na křovinatého lesa natý les porost valy či louky plató a kustovnice v. – jv. svahu na z. svahu terasy vrchu x x x x x x x x x x

MT,BŘE,SLA, x KUN x SLA SLA,KUN MT,SLA,KUN x SLA,KUN SLA,KUN MT,SLA,KUN x

x

x

x x x

x

x x

x x

x x

x

x

x

x

x

x

x x

x x

x x

x BŘE,SLA BŘE,SLA,KU N SLA,KUN KLI,MA,BŘE, SLA,KUN KLI,BŘE,SLA C,BŘE,SLA,K UN MT,MA, BŘE,SLA,KU N MT,BŘE,SLA, KUN

x x

x x

x

x

x x x

x

x

x

x

x x

x

x

x x x

x

x

x

x x

x

x

x x x

x x

Pokračování Tab. č. 5 Název taxonu a stupeň ohrožení Hyoscyamus niger C3 Inula hirta C3

76

Inula salicina subsp. salicina C4a Laserpitium latifolium C3 Lathyrus pannonicus susp. collinus C2, §1 Lilium martagon C4a, §3 Lithospermum officinale C2 Lonicera caprifolium C3 Melampyrum arvense C3 Melampyrum cristatum C3 Melica picta C3 Melica transsilvanica C4a Muscari tenuiflorum C2, §3 Nigella arvensis C1 Orobanche alba C3 Orobanche caryophyllacea C3 Oxytropis pilosa C3 Papaver argemone C4a

Liter. údaj

Step Suché Suché Lem Křovi- Jasanový Agrární Úhor Pole Kulturní jv. – jz. trávníky na j. trávníky na v. křovinatého lesa natý les porost valy či louky plató svahu a z. úpatí terasy vrchu – jv. svahu na z. svahu x x

MA,BŘE,SLA, KUN

x

Porost akátu a kustovnice

x x

SLA,KUN

x

MA,SLA

x

x x

MT,C,SLA,KUN

x

SLA, Dom.04

x

x x x

SLA

x

x

MT SLA,KUN,BŘE x

x

x

x

x x x

x x x

BŘE,SLA,KUN x

x

x

x

x

x

x x SLA,KUN,G MA,BŘE,SLA, KUN

x x

x

x

x x

Pokračování Tab. č. 5 Název taxonu a stupeň Liter. ohrožení údaj

Step Suché jv. – jz. trávníky na svahu j. a z. úpatí x

77

Papaver confine C3 Peucedanum cervaria SLA,KUN C4a Potentilla alba C4a MA,SLA,KUN x Potentilla arenaria C4a KLI,BŘE,SLA, x KUN Primula veris subsp. canescens C3 Prunella grandiflora C3 SLA,KUN Prunella laciniata C3 SLA,KUN x Pseudolysimachion BŘE,SLA,KUN x spicatum C4a Pulsatilla pratensis BŘE,SLA,KUN x subsp. bohemica C2, §2 Pyrus nivalis C2 Pyrus pyraster C4a x Rapistrum perenne C3 Scabiosa canescens C3 BŘE,SLA Sclerochloa dura C2 Seseli annuum C3 Dom.04 Seseli hipomarathrum MA,BŘE,SLA, x C3 KUN Silene noctiflora C4a Silene otites C3 KLI,BŘE,SLA, x KUN Sorbus torminalis C4a SLA,KUN Stipa capillata C4a MA,BŘE,SLA, x KUN Stipa dasyphylla C2, §2 MA,BŘE,SLA, x KUN Stipa pennata C3,§3 MA,BŘE,SLA, x KUN

x

Suché Lem Křovi- Jasanový Agrární Úhor Pole Kulturní Porost akátu trávníky na křovinatého lesa natý les porost valy či louky plató a kustovnice v. – jv. svahu na z. svahu terasy vrchu x x x x

x x

x x

x x x

x x

x x

x x x x

x

x

x

x x x

x x

x x

x x

x

x

x x x

x

x x x

x

x

x

x

Pokračování Tab. č. 5 Název taxonu a stupeň ohrožení

Liter. údaj

Stipa pulcherrima C3, §2 Stipa smirnovii C1,§2 Stipa tirsa C2, §2 Stipa zalesskii C1, §1 Tetragonolobus maritimus C3 Thalictrum minus C3 Thymus glabrescens C3 Thymus pannonicus C4a Thymus praecox C4a 78

Trifolium fragiferum C3 Ulmus minor C4a Valeriana stolonifera subsp. angustifolia C4a Valerianella dentata C4a Verbascum phoeniceum C3, §3 Veronica dilenii C4a Veronica praecox C3 Veronica prostrata C3

BŘE

Step Suché jv. – jz. trávníky na j. svahu a z. úpatí x

Suché trávníky na v. – jv. svahu x

Lem Křovi- Jasanový Agrární Úhor Pole Kulturní valy či louky plató křovinatého lesa natý les porost terasy vrchu na z. svahu x

MA,BŘE MA,BŘE SLA

x x x x

x x

x

KLI,BŘE,SLA, x KUN KLI,SLA,KUN KLI,MA,BŘE, x SLA,KUN KLI,BŘE,SLA, x KUN

x x x

x x

Porost akátu a kustovnice

x

x

x

x

x x

x

x

x

x

x

x

x

x

x x SLA,KUN

x

MT,BŘE,SLA, x KUN x SLA x MT,MA,BŘE, x SLA,KUN Veronica spicata C4a BŘE,SLA,KUN x

x

x

x x

x

x x x

Druhy zjištěné metodou podélných transektu Druhy byly zjištěny metodou podélných transektů na (8) valech, což umožnilo jejich uspořádání dle četnosti výskytu Protože předpokládáme, že četnější výskyt je postižen menší chybou než ojedinělé výskyty, jsou odděleně uvedeny výskyty na více než 10 % a na méně než na 10 % úseků. Druhy s výskytem vyšším než 10 % (dle klesající četnosti) Viburnum lantana C4a, Elytrigia intermedia C4a, Adonis vernalis C2, §3, (příloha č. 30) Veronica teucrium C4a, Melica transsilvanica C4a, Artemisia pontica C3, Erysimum crepidifolium C3, Achillea pannonica C3 Druhy s výskytem nižším než 10 % (dle klesající četnosti) Atriplex oblongifolia C4a, Cerinthe minor C4a, Thymus pannonicus C4a, Ulmus minor C4a, Carex humilis C4a, Cornus mas C4a, §3 (příloha č. 31), Festuca valesiaca C4a, Sorbus aria agg. C4a, Allium rotundum C2, Lonicera caprifolium C3, Thymus praecox C4a, Melampyrum arvense C3, Campanula bononiensis C2, §3, Carduus nutans C4a, Cotoneaster integerrimus C4a, Stipa pennata C3, §3, Tetragonolobus maritimus C3, Verbascum phoeniceum C3, §3. Zvláště chráněné a ohrožené druhy v porostech sousedících s valy Metodou podélných transektů byly zpracovány (23) plošky umístěné v okolních porostech, mimo viditelný vliv valů. Charakter vegetace odpovídal xerotermním trávníkům, polím, úhorům, starým sadům a křovinám. Počet transektů není dostačující pro určení četnosti druhů, proto je uveden pouhý abecední seznam zjištěných ohrožených druhů. Adonis aestivalis C2, Ajuga chamaepitys C2, Anagallis foemina C3, Artemisia pontica C3, Astragalus danicus C3, §3, Astragalus exscapus C2, §2, Bromus japonicus C4a, Caucalis platycarpos C2, Galium spurium C4a, Hyoscyamus niger C3, Orobanche caryophyllacea C3, Oxytropis pilosa C3, Ranunculus arvensis C3, Rapistrum perenne C3, Silene noctiflora C4a, Silene otites C3, Stipa capillata C4a, Stipa dasyphylla C2, §2, Stipa pulcherrima C3, §2, Thalictrum minus C3, Valerianella dentata C4a, Verbascum nigrum C3, Veronica prostrata C3. Porovnání četnosti zvláště chráněných druhů a všech druhů Z grafu (Obr. č. 8) je patrné, že procentické zastoupení druhů s nízkou četností výskytu je větší než procentické zastoupení druhů s větší četností výskytu, přičemž tuto závislost lze přibližně vystihnout mocninnou funkcí. První dojem ze získaných dat byl, že u druhů zvláště chráněných a ohrožených obdobná závislost klesá méně strmě než pro všechny druhy obecně, protože u ohrožených druhů byla maximální četnost výskytu druhu 10 (1 případ), kdežto při sledování všech druhů byl nejvyšší počet výskytu druhu dokonce 59 (2 případy). Proto byla závislost vyhodnocena také pro druhy zvláště chráněné a ohrožené. Nalezené dvojice regresních koeficientů pro obě závislosti v grafu na Obr. č. 8 při vyjádření v logaritmizovaném tvaru jsou podle t-testů statisticky významné (p testů <10-3). Porovnání vypočtených exponentů ukázalo, že exponent u závislosti pro druhy zvláště chráněné a ohrožené je významně větší než u závislosti pro všechny druhy, křivka závislosti tedy klesá u druhů chráněných a ohrožených pomaleji (p porovnávacího testu je 0,017, a je tedy menší než obvyklá hladina významnosti 0,05) (Machová a kol., 2009a). 79

Obr. č. 8: Procentické zastoupení druhů s danou četností výskytu vs. tato četnost Komentář: počet druhů m; vyjádřen v % relativně k celkovému počtu druhů v souboru m; tučně proložená linie všechny druhy rostoucí na valech (m = 126), tenká linie - zvláště chráněné a ohrožené druhy (m = 25).

5.2.1.2 Zvláště chráněné a ohrožené druhy z oblasti Verneřicka V literárních rešerších jsou uvedeny starší floristické či fytocenologické studie, bohužel většinou však zaměřené na významnější botanické lokality mimo sledovanou oblast (např. NPR Sedlo, PR Bobří soutěska, PR Vrabinec) nebo se jedná o údaje poměrně staré, od jejichž nálezu a uveřejnění uplynulo ca 100 let. Z Verneřického středohoří téměř chybí výsledky floristických průzkumů. Pokud existují, tak je jejich využitelnost pro studovanou oblast malá ať už z důvodů stáří zdrojů (např. Hantschel, 1890), zaměření na velkou oblast (Kubát, 1970) nebo výsledky mimo studovanou oblast (Kolbek a Petříček, 1974). Novější floristická data byla zjištěna při hodnocení území metodou Natura 2000. Výsledky zjištěné z oblasti Verneřicka jsou součástí závěrečných zpráv (Machová, 2001, 2003). Tyto výsledky poskytují určitou představu o zvláště chráněných a ohrožených druzích na Verneřicku, i když je území o něco širší než jak je stanoveno pro řešení disertační práce. Druhy jsou uvedeny v abecedním pořadí s označením porostu, v jakém byl druh zjištěn a přehledem vegetačních jednotek (v závorce), ze kterých druh udává Rothmaler (2005): Anthemis tinctoria C4a druh se vyskytuje v otevřených bylinných lemech v okolí Bukové hory (sv. Seslerio-Festucion pallentis, sv. Festucion valesiacae, sv. Convolvulo-Agropyrion repentis, sv. Dauco–Melilotion, sv. Sisymbrion officinalis, sv. Caucalidion platycarpi ) Aquilegia vulgaris C3 pravděpodobně pochází z kultur, v křovinatých pláštích a starých sadech, v nepůvodním lesním porostu (ř. Quercetalia pubescenti-petraea, sv. CephalantheroFagion, sv. Geranion sanguinei, sv. Mesobromion, ř. Arrhenatheretalia elatioris) Arum maculatum C3, §3 zjištěn na mokřadních loukách a v olšinách v nivě Dolského potoka, v suťovém lese (ř. Fagetalia sylvaticae, sv. Prunion friticosae) Aruncus vulgaris C4a v bučinách a suťových lesích hojně roztroušen (sv. Tilio platyphilliAcerion pseudoplatani, sv. Alno-Ulmion, sv. Adenostylion alliariae) Carex pendula C4a v květnatých bučinách, (sv. Alno-Ulmion, sv. Tilio platyphilli-Acerion pseudoplatani, sv. Cardamino-Montion)

80

Cephalanthera damasonium C3, §3 v suťovém lese (sv. Cephalanthero-Fagion, sv. Carpinion betuli ) Cirsium acaule C4a v širokolistých suchých trávních sv. Cirsio-Brachopodion pinnati, (sv. Cirsio-Brachypodion pinnati, sv. Mesobromion, sv. Violion caninae) Dactylorhiza majalis subsp. majalis C3, §3 mokřadní louky sv. Calthion palustris ( ř. Molinietalia caerulae, sv. Calthion palustris, sv. Caricion nigrae, sv. Caricion davallianae) Daphne mezereum C4a roztroušen v květnatých bučinách i doubravách (sv. Galio odoratiFagion, sv. Cephalanthero-Fagion, sv. Carpinion betuli, sv. Alno-Ulmion) Dentaria enneaphyllos C4a hojně roztroušen v květnatých bučinách, v suťových lesích (sv. Tilio platyphilli-Acerion pseudoplatani, sv. Galio odorati-Fagion) Eleocharis mamillata subsp. mamillata C4a vzácně, okraje a břehové porosty mělkých vodních nádrží (sv. Phragmition australis sv. Caricion lasiocarpae, sv. Nanocyperion, sv. Bidention tripartitae, sv. Caricion elatae ) Epipactis helleborine subsp helleborine C4a podél lesních cest v květnatých bučinách (ř. Fagetalia sylvaticae, sv.Quercion robori-petraeae ) Equisetum telmateia C4a sesuvná území, svahová prameniště, lužní lesy (sv. Cratoneurion, sv. Filipendulion ulmariae, sv. Caricion davallianae, sv. Alno-Ulmion ) Gentianopsis ciliata C3 na tzv. bílých stráních sv. Cirsio-Brachypodion pinnati, (sv. CirsioBrachypodion pinnati, ř. Seslerietalia variae, sv. Geranion sanguinei ) Geranium sanguineum C4a bylinné lemy sv. Geranion sanguinei (sv. Geranion sanguinei, sv. Berberidion, tř. Festuco-Brometea, ř. Quercetalia pubescentis-petraeae, ř. Erico-Pinion) Kohlrauschia prolifera C4a plato opuštěného lomu, suché louky u Zubrnic (tř. FestucoBrometea, ř. Festuco-Sedetalia ) Leucojum vernum C3, §3 hojně v nivě Lučního potoka, Fojtovického potoka a na přítocích, sv. Alno-Ulmion a sv. Calthion palustris (sv. Tilio platyphilli-Acerion pseudoplatani, sv. Alno-Ulmion, ř. Prunetalia spinosae, sv. Calthion palustris ) Lilium martagon C4a, §3 hojně na pastvinách, v bučinách, dubohabřinách, starých sadech, suťovém lese (ř. Fagetalia, tř. Betulo-Adenostyletea ) Listera ovata C4a ojediněle pastviny, dubohabřiny sv. Carpinion betuli (sv. Alno-Ulmion, sv. Carpinion betuli, sv. Molinion caerulae, sv. Arrhenatherion elatioris, sv. Mesobromion) Lunaria rediviva C4a, §3 v suťových lesích, v bučinách, podél potoků‚ sv. Tilio platyphylliAcerion pseudoplatani Malus sylvestris C2 důsledek výsadby na valy jako podnož, roztroušeně (sv. Alno-Ulmion, sv. Carpinion betuli, sv. Quercion robori-petraea, sv. Prunion fruticosae) Melittis melissophyllum C3, §3 vzácně dubohabřiny (sv. Carpinion betuli ř. Quercetalia pubescenti-petraeae sv. Quercion robori-petraeae, ř Fagetalia sylvaticae) Monotropa hypopitys C3 v suťovém lese a lužním lese (ř. Vaccinio-Picetalia, sv. EricoPinion, sv. Luzulo-Fagion) Neottia nidus-avis C4a vzácně bučiny (sv. Fagion) Prunella grandiflora C3 vzácně na bílých stráních sv. Cirsio-Brachypodion pinnati (sv. Mesobromion, sv. Cirsio-Brachypodion pinnati, sv. Geranion sanguinei ) Pyrus pyraster C4a roztroušeně ve starých sadech, součást křovin (sv. Alno-Ulmion, sv. Carpinion betuli, ř. Quercetalia pubesceti-petraeae, sv. Erico-Pinion, sv. Berberidion) 81

Sorbus torminalis C4a vzácně v doubravách, dubohabřinách, suťových porostech, v kulturních lesích (sv. Quercion pubescenti-petraeae, sv. Cephalanthero-Fagion, sv. Carpinion betuli, sv. Berberidion) Tephroseris crispa C2, §2 vzácně na mokrých stanovištích sv. Calthion palustris a olšinách sv. Alno-Ulmion (sv.Calthion palustris, sv. Filipendulion ulmariae, sv. Adenostylion alliariae, sv. Alno-Ulmion ) Trollius altissimus C3, §3 pastviny sv. Polygono-Trisetion (ř. Molinietalia caerulae, sv.Polygono-Trisetion, Adenostylion alliariae) Ulmus minor C4a vzácně v dubohabřinách, v suťových lesích (sv. Alno-Ulmion, sv. Carpinion betuli,ř. Quertetalia pubescentia-petraeae, sv. Prunion fruticosae ) Veronica montana C4a v květnatých bučinách (ř. Fagetalia sylvaticae, sv. Alliarion) Na úpatí valů byla výjimečně zjištěna přítomnost Stachys alpina C3 (ř. Fagetalia sylvaticae, sv. Atropion belladonnae,sv. Rumicion alpinia) a Primula veris C4a (sv. Mesobromion, sv. Cirsio-Brachypodion pinnati, sv. Arrhenatherion elatioris, sv. Molinion caerulae, ř. Origanetalia vulgaris, ř. Quercetalia pubescenti-petraeae, sv. Carpinion betuli, sv. Cephalanthero-Fagion) Metodou podélných transektů, byl zjištěn pouze výskyt Pyrus pyraster C4a, Sorbus aria C4a, Malus sylvestris C2 a Lilium martagon C4a, §3.

5.2.2 Diskuse Rozdíl mezi oblastí Lounska a Verneřicka z hlediska výskytu zvláště chráněných a ohrožených druhů je značný. Z oblasti Lounska, která zahrnuje pouze vrch Oblík a především jeho úpatí s valy, existuje řada údajů o výskytu zvláště chráněných a ohrožených druhů rostlin což vedlo k vyhlášení vrchu Oblíku jako rezervaci z důvodu „ochrany geobiocenózy Lounské středohoří na čedičovém kopci“ výnosem číslo 17.094/87 – VII/2 ministerstva kultury ČSR. Následkem toho byly přírodovědné výzkumy zaměřeny pouze na vlastní vrch, který má nyní statut národní přírodní rezervace. Jeho úpatí bylo opomíjeno. Z rozsáhlejší oblasti Verneřicka existují botanické práce jen sporadicky. Nižší počet odborných botanických prací je dán nižší botanickou atraktivitou Verneřického středohoří. Z Lounska byly excerpovány hlavní botanické práce cílené na výzkum NPR Oblík: Domin (1904), Klika (1929), Maršáková a Tříska (1962), Martinovský (1967a), Suchara (1973), Březinová (1975), Studničková a Studnička (1975), Slavíková (1983), Kuncová (1972, 1991). Výsledky, včetně kritických připomínek ke sporným druhům, byly publikovány v práci Machové a Kubáta (Machová a Kubát, 2005), diskuse zde není proto opětovně uvedena. Z publikované práce a z výsledků v disertační práci uvedených je patrné, že v území je 102 zvláště chráněných či ohrožených druhů, z nichž na valy přechází 30 druhů. U některých z nich se jedná o relativně hojný výskyt. Neplatí však, až na jedinou výjimku (Lonicera caprifolium), že by valy byly výhradním stanovištěm druhu. Řešení problematiky zvláště chráněných druhů v oblasti Verneřicka vychází z excerpce několika prací (Hantschel, 1890; Kubát, 1970; Kolbek a Petříček, 1972; Kolbek a Petříček, 1974). Ve výsledcích jsou z oblasti uvedeny zvláště chráněné a ohrožené druhy, které zjistila Machová (2001, 2003). Pro kvalifikované rozhodování ohledně možnosti uplatnění druhu na valech byly k druhům přiřazeny vegetační jednotky dle Rothmalera (Rothmaler, 2005), ve

82

které se druh obvykle vyskytuje. To umožňuje rozhodnout, zda druh můžeme očekávat i na valech v oblasti Verneřicka. Některé zjištěné vzácné druhy jsou vázány na mokřadní stanoviště, která však byla většinou v rámci agrotechnických opatření zlikvidována. Subxerotermní druhy jsou omezeně vázány na otevřené skalky např. Vrabinec. Většina skalek v oblasti je však součástí lesních komplexů a zarůstá suťovým lesem. To snižuje možnost výskytu xerotermních druhů. Další vhodné porosty pro výskyt vzácných druhů v oblasti jsou listnaté lesy: dubohabřiny, bučiny, suťové lesy. Některé vzácné lesní druhy byly ověřeny, ale většinou mimo sledovanou oblast. Význam těchto vzácných lesních druhů spočívá v tom, že pokračující sukcesí se porosty na valech přiblížily cílové lesní vegetaci a tím vznikají podmínky pro proniknutí i těchto druhů. Současnému výskytu brání především pastva a to přímým poškozováním bylinného patra či eutrofizací z exkrementů. Potencionálně mohou zasahovat na valy nebo jejich úpatí druhy bylinných lemů. Právě valy, které nejsou vystaveny přímému tlaku zemědělské výroby, mohou sloužit jako „refugia“ vzácných a ohrožených organismů v zemědělské krajině. Na valech nebo častěji na jejich úpatí v Krušných horách byl ve velkém množství zjištěn výskyt Meum athamanthicum C4a, §3. Druh je v Krušných horách běžný, ale nerovnoměrně rozšířený. Na úpatí valů v Krušných horách jsou vázány i další druhy horských luk, a proto tyto plochy patří k nejkvalitnějším. Hostí druhy jako Viola tricolor subsp. polychroma C3, Galium saxatile, Hylotelephium telephium, Lathyrus linifolius C3, Poa chaixii, Melampyrum sylvaticum, Arnica montana C3, §3, Dianthus sylvaticus §3, C2 (Machová a kol. 2009b). Na základě rozsáhlé studie z valů na německé straně Krušných hor uvádí Müller (1998) 48 zvláště chráněných druhů, což je 15 % ze všech zjištěných druhů. Většina z nich nebyla charakteristická pro kamenné valy, ale pro jiné prostředí. Úzce spjaty se specifickou strukturou kamenných valů jsou druhy: Rosa pseudoscabriuscula, Rubus tuberculatus, Malus sylvestris. Druhy na valech charakteristické spíše pro skály nebo skeletovité půdy, úživná stanoviště jsou s Galeopsis ladanum, Jovibarba sobolifera, Sedum telephium s. str., některé druhy rodu Hieracium např. H. apatelium, H. iseranum, H. schultesii, Dianthus sequieri a Lilium bulbiferum. Vysoký podíl chráněných druhů byl zjištěn i mezi lišejníky (35 – 40 %) a mechy (10 %). Zvláště chráněné druhy v souboru druhů zjištěných na valech v okolí Malé Morávky na Jesenicku chybí (Gábová, 1997). Z valů v Belgii uvádějí Deckers et al. (2004) 10 významnějších druhů mezi 147 zjištěnými a pouze jeden zvláště chráněný druh.

5.2.3 Závěr •

V druhově bohaté oblasti známé výskytem vzácných druhů na Lounsku zahrnující NPR Oblík a jeho úpatí bylo ověřeno nebo nově zjištěno 102 zvláště chráněných a ohrožených druhů rostlin.

•

Bylo potvrzeno, že nejcennější porosty na Oblíku jsou stepi, neboť zde bylo zjištěno 58 zvláště chráněných a ohrožených druhů. Ještě 39 druhů bylo zjištěno v porostech xerotermních trávníků na j.- z.úpatí a v obdobných porostech na v. svahu vrchu (33). Druhově bohaté jsou i bylinné lemy (37). K bohatším biotopům patří valy včetně jejich křovitých plášťů a bylinných lemů neboť zde bylo zjištěno 29 druhů. Menší počet druhů je v křovinatém lese na s. straně vrchu (14). Početnost druhů v porostech musíme porovnávat s vědomím, že porosty nezaujímají srovnatelně velké plochy.

83

•

Relativně vysoký byl i výskyt zvláště chráněných a ohrožených druhů v kulturních porostech na s. úpatí (úhory, pole, kulturní louky).

•

Varující je především nízký počet zvláště chráněných a ohrožených druhů (12) v akátinách, které se rozšířily a rozšiřují na úkor stepí. Nižší výskyt druhů je na malé ploše v jasanovém porostu na svahu Oblíku (9). Vzhledem k invaznímu charakteru jasanů, není vyloučen obdobný problém.

•

Menší počet zvláště chráněných druhů byl zachycen metodou podélných transektů, což bylo způsobeno analýzou menšího počtu valů a vymezením valů bez jejich bylinných lemů. Přesto i toutou metodou bylo zachyceno 24 druhů jak je patrné z výsledků. Četněji zastoupené jsou např. Viburnum lantana C4a, Elytrigia intermedia C4a, Adonis vernalis C2, §3, Melica transsilvanica C4a, Artemisia pontica C3, Erysimum crepidifolium C3, Achillea pannonica C3, Atriplex oblongifolia C4a. Tím bylo potvrzeno, že valy představují nejen významný krajinný prvek, který pozitivně ovlivňuje charakter krajiny, ale slouží i jako stanoviště pro nezanedbatelný počet zvláště chráněných a ohrožených druhů. Byl prokázán jejich stabilní výskyt.

•

Stejnou metodou byly v okolních porostech na Lounsku zjištěno 23 zvláště chráněných a ohrožených druhů jak je uvedeno ve výsledcích. Velký podíl z nich tvoří teplomilné druhy plevelů.

•

V rámci plošného průzkumu na Verneřicku byl zjištěn výskyt 32 zvláště chráněných či ohrožených druhů, keré jsou uvedeny ve výsledcích. Přiřazením vegetačních jednotek, v nichž se obvykle vyskytují, můžeme říci, že jen několik druhů má potenciální možnost se uplatnit ve vegetaci valu.

•

Na valech či jejich úpatí byly zjištěny pouze Stachys alpina C3, Lilium martagon C4a, §3 a Primula veris C4a.

•

Na základě výsledků a výše uvedených bodů závěru je zřejmé, že v oblasti Lounska bohaté na zvláště chráněné a ohrožené druhy hostí valy značný počet zvláště chráněných druhů a mohou sloužit jako jejich refugium v krajině. V oblasti Verneřicka je velmi nízká přítomnost zvláště chráněných a ohrožených druhů a to i na valech.

5.3 Zhodnocení výskytu původních a nepůvodních druhů Je hypotéza, že poměr původních a nepůvodních druhů na valech bude stejný jako v okolních porostech. V teplejší oblasti (Lounsko) bude invadovanost porostů vyšší než v chladnější (Verneřicko).

5.3.1 Výsledky 5.3.1.1 Nepůvodní druhy v oblasti Lounska Nepůvodní druhy zjištěné metodou úplného plošného floristického průzkumu vrchu Oblíku a jeho úpatí Podkladem pro vytvoření tabulky jsou floristická data zjištěná v oblasti Lounska, neboť se jedná o nejúplnější seznam druhů. U druhu je uvedeno, zda se jedná o NA - naturalizovaný archeofyt, IA - invazní archeofyt, IN - invazní neofyt, cas A – příležitostný archeofyt podle Katalogu nepůvodních druhů rostlin z ČR (Pyšek et. al., 2002).

84

Tab. č. 6: Seznam nepůvodních druhů v oblasti Lounska Název taxonu a stupeň ohrožení

Liter. údaj

85

Aethusa cynapium NA Ajuga chamaepitys C2, NA Anagallis arvensis NA Anagallis foemina C3, NA Anthemis cotula C3, NA Arctium minus NA Arctium tomentosum NA Arrhenatherum C1, elatius IN SLA, KUN Asperugo procumbens NA Atriplex oblongifolia IA Atriplex patula NA SLA Atriplex sagittata IA Avena fatua NA Ballota nigra IA C1,SLA Bromus hordeaceus NA Bromus sterilis NA Bryonia alba IA C1, SLA Camelina microcarpa SLA, příležitostný N KUN Capsella bursa – SLA, pastoris NA KUN

Step Suché trávníky Suché trávníky Lem křoviKřovi- jasanový jv. – jz. na j. a z. úpatí na v. – jv. natého lesa na natý les porost svahu svahu z. svahu

Agrární valy či terasy

Úhor Pole Kulturní Porost akátu louky plató a kustovnice vrchu x

x x

x

x

x

x

x x

x

x

x

x

x x

x x

x

x

x x

X

x x

X x X x

x

x x

x x x x

x x x x

x x

X

x x

x

x

Pokračování Tab. č. 6 Název taxonu a stupeň Liter. ohrožení údaj

86

Cardaria draba IA Carduus acanthoides SLA, KUN NA Caucalis platycarpos SLA subsp. platycarpos C2, NA Cerinthe minor C4a, NA SLA Chenopodium ficifolium IA Cichorium intybus NA Cirsium arvense IA SLA, KUN, Cirsium vulgare IA Consolida regalis NA Convolvulus arvensis SLA,KUN NA Conyza canadensis IN Datura stramonium NN Descurainia sophia NA SLA Echinops sphaerocephalus IN Echium vulgare NA KLI,MT, BŘE, SLA, KUN Erodium cicutarium NA SLA, KUN Erysimum cheiranthoides NA Euphorbia exigua NA Euphorbia helioscopia NA Fallopia convolvulus C1,SLA NA Fumaria vaillantii NA

Step Suché Suché Lem křovijv. – jz. trávníky na j. trávníky na v. natého lesa svahu a z. úpatí – jv. svahu na z. svahu

Křovi- jasanový natý les porost

Agrární valy či terasy x

x

x

X

x

X X

x

X

x

X X

x

x x x

x

x

x

x

x x x x

x x X x x

x x x x

x x x x

x

x

x x

x

x

x

x

x

x x

x x

x x

x x

x

x

x X

Úhor Pole Kulturní Porost akátu louky plató a kustovnice vrchu x x x

x

x

x x x

x

x x

x

Pokračování Tab. č. 6 Název taxonu Liter. a stupeň ohrožení údaj

87

Geranium columbinum NA Geranium pusillum NA Hyoscyamus niger C3, NA Juglans regia NA Lactuca serriola NA Lamium album NA Lamium amplexicaule NA Lapsana communis NA Leonurus cardiaca NA Linaria vulgaris NA Lithospermum arvense NA Lolium multiflorum NN Lonicera caprifolium C3, NN Lycium barbarum IN Malus domestica příležitostný A Malva neglecta NA Medicago lupulina NA Medicago sativa NA Medicag× varia NN

Step Suché trávníky Suché trávníky Lem křoviKřovi- jasanový jv. – jz. na j. a z. úpatí na v. – jv. natého lesa na natý les porost svahu svahu z. svahu

Agrární valy či terasy

Úhor Pole Kulturní Porost akátu louky plató a kustovnice vrchu x x

x

x

x

x

x

x

x

x x

x x

x

x x

SLA

x

x x x

SLA,KUN X SLA,KUN

x

x

x x

SLA,KUN X X

x

x

x x

x x X

x x

x

x

x

x x

x

x

x x x.

Pokračování Tab. č. 6 Název taxonu Liter. a stupeň ohrožení údaj

Step Suché trávníky Suché trávníky Lem křoviKřovi- jasanový jv. – jz. na j. a z. úpatí na v. – jv. natého lesa na natý les porost svahu svahu z. svahu

88

Melampyrum arvense C3, NA Mentha arvensis NA Microrrhinum minus NA Myosotis arvensis X NA Neslia paniculata NA Nigella arvensis C1, NA Onobrychis viciifolia NN Onopordum acanthium NA Papaver argemone C4a, NA Papaver rhoeas NA Plantago major SLA,KUN subsp. major IA Polygonum SLA X aviculare agg. NA Prunus domestica NA Prunus insititia NA Pyrus communis SLA NA Pyrus nivalis C2, NA Reseda lutea NA X Reseda luteola NA

Agrární valy či terasy x

Úhor Pole Kulturní Porost akátu louky plató a kustovnice vrchu x x x

x

x

x

x

x

x

x

x

x x

x x

x

x

x

x

x x

x

x

x

x

x

x x x x

x x

x

x

x X

Pokračování Tab. č. 6 Název taxonu a stupeň ohrožení

89

Robinia pseudacacia IN Sclerochloa dura C2, NA Sedum hybridum NN Setaria pumilla NA Sherardia arvensis NA Silene latifolia subsp. alba NA Silene noctiflora C4a, NA Sinapis arvensis NA Sisymbrium loeselii IN Sonchus arvensis NA Sonchus asper NA Thlaspi arvense NA Tripleurospermum inodorum IA Veronica arvensis NA Veronica officinalis NA Veronica persica IN Vicia angustifolia NA Vicia hirsuta NA Viola odorata IA

Liter. údaj

Step Suché Suché trávníky Lem křoviKřovi- jasanový jv. – jz. trávníky na j. na v. – jv. natého lesa na natý les porost svahu a z. úpatí svahu z. svahu SLA,KUN X

Agrární valy či terasy

Úhor Pole Kulturní Porost akátu louky plató a kustovnice vrchu x

X x x

x

x x

X

x x

x

x

x x x x

x x x x x x

x

x

x

x

x x

x x

x X

x

SLA, KUN

X

x

SLA

x x

SLA,KUN

X

X

x x

Komentář: Seznam neobsahuje druhy, které jsou uváděny v použitých zdrojích, ale nebyly ověřeny.

x

x

X

Nově zjištěno nebo ověřeno bylo 96 nepůvodních druhů, z nichž část zároveň patří mezi druhy uvedené jako ohrožené dle Černého a červeného seznamu cévnatých rostlin České republiky (Pocházka a kol., 2001). Mezi 96 nepůvodními druhy je 50 nepůvodních druhů na valech nebo v jejich bylinných lemech. Na sledované lokalitě byl zjištěn jako pozůstatek pěstování Prunus domestica a Prunus insititia, a to pouze na valech a na jejich úpatí druhy Atriplex patula, Datura stramonium a Leonurus cardiaca, které jinde v okolí nebyly nalezeny. Nepůvodní druhy zjištěné metodou podélných transektů na valech v oblasti Lounska Nepůvodní druh dřeviny na valech s četností nižší než 10 % úseků byl zjištěn metodou podélných transektů: Syringa vulgaris IN. Stejnou metodou byly zjištěny četnější byliny (více než 10 % úseků) uspořádány (dle klesající četnosti): Bromus sterilis NA, Ballota nigra IA, Arrhenatherum elatius IN, Medicago sativa NA, Leucosinapis alba NN. Mezi druhy s nižší četností výskytu než 10 % jsou nepůvodní druhy (dle klesající četnosti): Atriplex oblongifolia IA, Bryonia alba IA, Convolvulus arvensis NA, Cerinthe minor NA, Erysimum cheiranthoides NA, Anagallis arvensis NA, Arctium minus NA, Arctium tomentosum NA, Avena fatua NA, Consolida regalis NA, Fumaria officinalis NA, Lactuca serriola NA, Silene latifolia subsp. alba NA, Veronica arvensis NA, Veronica persica IN, Agrostis gigantea NA, Arctium lappa NA, Cirsium arvense IA, Cirsium vulgare IA, Descurainia sophia NA, Euphorbia helioscopia NA, Lamium album NA, Lapsana communis NA, Nepeta cataria NA, Papaver rhoeas NA, Plantago major IA, Polygonum aviculare s. l. NA, Sonchus oleraceus NA, Urtica urens NA. Nepůvodní druhy zjištěné v okolních porostech v oblasti Lounska Druhy byly zjištěny metodou podélných transektů. Druhy jsou uspořádány abecedně. Adonis aestivalis NA, Aethusa cynapium NA, Ajuga chamaepitys NA, Anagallis foemina NA, Bromus japonicus NA, Caucalis platycarpos NA, Cichorium intybus NA, Crepis biennis NA, Echium vulgare NA, Euphorbia exigua NA, Fallopia convolvulus NA, Galium spurium NA, Geranium columbinum NA, Geranium pusillum NA, Hyoscyamus niger NA, Lathyrus tuberosus NA, Lithospermum arvense NA, Microrrhinum minus NA, Myosotis arvensis NA, Ranunculus arvensis NA, Setaria viridis NA, Sherardia arvensis NA, Silene noctiflora NA, Solanum nigrum NA, Sonchus arvensis NA, Tanacetum vulgare IN, Thlaspi arvense NA, Tripleurospermum inodorum IN, Valerianella dentata NA, Vicia angustifolia NA Jedná se o poměrně velký počet druhů, většinou patří mezi plevele. 5.3.1.2 Nepůvodní druhy v oblasti Verneřicka Nepůvodní druhy zjištěné na valech Druhy byly zjištěny metodou podélných transektů. Druhy dřevin s výskytem nižším než 10 % (abecedně): Malus domestica Cas A, Prunus domestica NA, Pyrus communis NA, Symphoricarpos albus IN, Syringa vulgaris IN. Byliny s výskytem vyšším než 10 % (dle klesající četnosti):

90

Impatiens parviflora IN, Arrhenatherum elatius IN, Lamium album NA, Tanacetum vulgare IA. Byliny s výskytem nižším než 10 % (dle klesající četnosti): Cirsium arvense IA, Lapsana communis NA, Capsella bursa-pastoris NA, Myosotis arvensis NA, Viola odorata IA, Crepis biennis NA, Arctium lappa NA, Cirsium vulgare IA, Plantago major IA Carduus crispus NA, Matricaria discoidea IN, Arctium tomentosum NA, Linaria vulgaris NA, Fallopia convolvulus NA, Carduus acanthoides NA, Artemisia absinthium NA, Chenopodium bonus-henricus NA, Chelidonium majus NA, Geranium columbinum NA, Geranium pusillum NA, Geranium pyrenaicum IN, Sisymbrium officinale NA, Trifolium hybridum NN, Veronica hederifolia IA, Vicia angustifolia NA, Sonchus oleraceus NA, Anagallis arvensis NA, Arctium minus NA, Veronica arvensis NA, Convolvulus arvensis NA, Bromus sterilis NA Nepůvodní druhy v nelesních i lesních porostech v okolí valů Druhy byly zjištěny metodou podélných transektů. Nepůvodní druhy Verneřicka v nelesních porostech (abecední pořadí): Arctium minus NA, Arctium lappa NA, Arctium tomentosum NA, Arrhenatherum elatius IN, Capsella bursa-pastoris NA, Cirsium arvense IA, Cirsium vulgare IA, Convolvulus arvensis NA, Crepis biennis NA, Fumaria officinalis NA, Juglans regia NA, Lamium album NA, Lolium multiflorum NN, Medicago lupulina NA, Mentha arvensis NA, Myosotis arvensis NA, Plantago major IA, Silene latifolia subsp. alba NA, Sisymbrium officinale CN, Tanacetum vulgare IA, Trifolium hybridum NN, Trifolium pratense CN, Tripleurospermum inodorum IA, Veronica arvensis NA, Vicia angustifolia NA, Vicia hirsuta NA, Viola odorata IA. Nepůvodní druhy Verneřicka v lesních biotopech (abecední pořadí): Convolvulus arvensis NA, Impatiens parviflora IN, Urtica urens NA 5.3.1.3 Invadovanost valů a invadovanost okolních porostů V oblasti Lounska, jak ukazuje Obr. č. 9, na úsek valu průměrně připadá 12,6 % nepůvodních druhů. Na srovnatelnou studijní plošku v okolních porostech připadá průměrně 22,7 % nepůvodních druhů. Dvouvýběrovým t-testem byl prokázán statisticky významný rozdíl mezi invadovaností valů a invadovaností okolních porostů. V oblasti Verneřicka, jak ukazuje Obr. č. 10, na úsek valu průměrně připadá 6,4 % nepůvodních druhů. Na studijní plošku v okolních nelesních porostech připadá průměrně 12,1 % nepůvodních druhů. Na studijní plošku v okolních lesních porostech připadá 2,9 % nepůvodních druhů. Kruskal-Wallisovým testem byl prokázán statisticky významný rozdíl mezi invadovaností valů a okolních porostů včetně lesa. Porosty se liší statisticky významně každý od každého dalšího.

91

Obr. č. 9: Porovnání invadovanosti valů a okolních nelesních porostů nepůvodními druhy v oblasti Lounska

%

Průměr Průměr Poč.plat 12,59420 22,65523 61

Poč.plat. F-poměr p 23 6,866767 0,000000

Obr. č. 10: Porovnání invadovanosti valů a okolních nelesních i lesních porostů nepůvodními druhy v oblasti Verneřicka

% valy % les % okolí

N platných 96 16 32

Průměr 6,43907 2,85727 12,14707

mediány 6,06618 1,19760 12,91667

Kruskal-Wallisův test: p = 0,0000

92

5.3.2 Diskuse Chytrý a Pyšek (2008) uvádějí, že v nížinách je větší zastoupení nepůvodních druhů než v horských oblastech. Vzhledem k nadmořské výšce patří úpatí Oblíku k nížinám. V oblasti bylo na valech zjištěno 35 nepůvodních druhů. Výše položené lokality oblasti Verneřicka obsahují na valech 40 nepůvodních druhů. Lze to vysvětlit tak, že vyšší počet nepůvodních druhů v oblasti Verneřicka je způsoben větším větší plochou studované oblasti. Ani rozdíly v nadmořské výšce srovnávaných oblastí nejsou tak významné, neboť níže položené lokality Verneřicka se blíží nadmořské výšce Lounska. Výsledky v souladu s práci Chytrého a Pyška (Chytrý a Pyšek, 2008) uvádí i Gábová (1997). Mezi druhy zjištěnými na valech u Malé Morávky na Jesenicku byly synantropní druhy zastoupeny nepatrně. Invadovanost valů či okolních porostů pak prokázala soulad s výsledky práce Chytrého a Pyška (Chytrý a Pyšek, 2008). Jak na valech tak v okolních porostech je vyšší procentický podíl nepůvodních druhů v oblasti Lounska. Příčina značného zastoupení je pravděpodobně v dlouhodobé existenci kulturní krajiny. Potenciální vegetace není v oblasti vyvinuta a území je dlouhodobě včetně současnosti zemědělsky obhospodařováno intenzivním způsobem. Valy leží v sousedství polí. Při porovnání odolnosti (Chytrý a Pyšek, 2008) různých porostů vůči úspěšným invazím neofytů na území ČR, zjistili nízkou invadovanost listnatých lesů. To je v souladu se závěry z Verneřicka, kdy listnaté lesy obsahovaly pouze 2,85 % nepůvodních druhů. Invadovanost živých plotů nebyla doposud studována (Chytrý a Pyšek, 2008). Někdy povrch valů může být blízký skalnímu stanovišti či zídce nebo otevřené hlinité terasy zarůstající plevelovými společenstvy. Tyto biotopy jsou řazeny naopak mezi snadno invadovatelné. Střední invadovanost i střední invazibilitu mají disturbované lesní porosty, sutě, mezofilní křoviny, skály a zdi. Střední invadovanost a malou invazibilitu mají suché trávníky, lesní lemy, mezofilní louky. Nejvíce jsou invadována společenstva, kde jsou splněny podmínky: společenstva ovlivněná disturbancí, dobré zásobení živinami a větší přísun diaspor. Naopak nedostatkem živin či chladem jsou invaze potlačeny. Archeofyty, díky delší době k začlenění, osídlily určitá konkrétní společenstva a nalézáme je spíše v nelesní vegetaci, na suchých až mezických stanovištích. Neofyty spíše v disturbované dřevinné vegetaci, lesích a v mokřadech. Pro valy nebyl rozlišován poměr zjištěných archeofytů a neofytů. Nepůvodní druhy byly hodnoceny jako celek. Lesní porosty byly invadovány nejméně. Střední invadovanost vykazovaly porosty valů. Nejvyšší invadovanost vykazovaly okolní nelesní porosty, což jsou na Verneřicku především louky a pastviny a na Lounsku pole a xerotermní trávníky. Ze studie provedené na Moravě analýzou flóry venkovských zdí, městských zdí i zdí hradů bylo zjištěno 39,2 % nepůvodních druhů rostlin (Simonová, 2008). Vysoké procento je zdůvodnováno vyšší teplotou ve studovaných oblastech a městským prostředím. Pokud bychom porovnali zastoupení nepůvodních druhů na valech ve studované oblasti, i přes klimaticky příznivé Lounsko je nižší než jaké udává Simonová (2008). Vyšší podíl nepůvodních druhů a to 20 % ze 147 celkově nalezených druhů v „hedgerows“ v Belgii uvádějí Deckers et al. (2004).

93

5.3.3 Závěr •

O kvalitě flóry valů vypovídá i původnost či nepůvodnost druhů, která doposud na valech ani liniových porostech nebyla studována. V oblasti Lounska bylo zjištěno 35 nepůvodních druhů, což je relativně vysoký počet. Jako četnější byly na valech prokázány pouze Bromus sterilis, Ballota nigra, Arrhenatherum elatius, Medicago sativa, Leucosinapis alba.

•

Podle doby zavlečení byly druhy rozlišeny na archeofyty (31 druhů) (25 naturalizovaných archeofytů a 6 invazních archeofytů) a 4 neofyty (1 naturalizovaný neofyt a 3 invazní neofyty).

•

V okolních porostech nelesního charakteru na Lounsku bylo zjištěno 30 nepůvodních druhů, které též většinou patří mezi naturalizované archeofyty. Jedná se především o plevele.

•

V oblasti Verneřicka bylo na valech zjištěno 40 nepůvodních druhů rostlin. Z toho 33 druhů archeofytů a 7 druhů neofytů. S vyšší četností jsou zastoupeny Impatiens parviflora, Arrhenatherum elatius, Lamium album, Tanacetum vulgare.

•

Na Verneřicku v okolních porostech mimo les byly prokázány hlavně naturalizované archeofyty (16 druhů), invazní archeofyty (6 druhů), naturalizované neofyty (2), příležitostné neofyty (2 druhy) a invazní neofyt (1 druh). Častější jsou pouze Arrhenatherum elatius, Cirsium arvense, Crepis biennis, Myosotis arvensis, Plantago major, Tanacetum vulgare, Trifolium pratense. V lese mimo valy zjištěny pouze 3 druhy, z nichž hojný invazní neofyt Impatiens parviflora.

•

Důležitou charakteristikou porostů je i podíl nepůvodních druhů ze všech přítomných druhů. V oblasti Lounska bylo na valech zjištěno průměrně 12,6 % nepůvodních druhů. V okolních porostech nelesního charakteru dokonce 22,6 %. Rozdíl v zastoupení nepůvodních druhů mezi valy a okolními porosty je významný.

•

V oblasti Verneřicka byl zjištěn průměrný podíl nepůvodních druhů na valu pouze 6,4 %. V okolních nelesních porostech činil podíl 12,1 %, ale v okolních lesních porostech jen 2,9 %. Rozdíly v invadovanosti mezi porosty valů a lesními i nelesními porosty v okolí jsou opět průkazné.

•

Na základě výsledků můžeme konstatovat, že invadovanost vegetace nepůvodními druhy v teplejší oblasti Lounska je vyšší než v chladnější oblasti Verneřicka. Invadovanost valů je však odlišná od okolních porostů. Lesní porosty jsou invadovány méně než valy, nelesní porosty jsou invadovány více než valy.

5.4 Charakteristika porostů valů Plocha vegetace valů je malá, doba neovliněného vývoje relativně krátká, přírodní podmínky částečně odlišné od blízkého okolí a též chybí zdroje diaspor dřevin, proto se předpokládá, že stávající porosty nelze zařadit dle fytocenologického systému.

94

I. Natura 2000 pro oblast Verneřicko 5.4.1 Výsledky Vegetaci na valech nebyla doposud cíleně věnována pozornost, proto chybí srovnávací zdroje. To vedlo k rozhodnutí využit i výsledky zjištěné metodou Natura 2 000, které jsou zpracovány pro celé území ČR a tedy i pro studované oblasti. Jsou uvedeny jen ty biotopy, které byly udávaný na valech nebo významné biotopy v okolí valů, jejichž druhy přecházejí na valy. Biotopy zjištěné metodou Natura 2000 v oblasti Lounsko Biotopy s velkoplošným rozšířením a zároveň s výskytem či výrazným uplatněním na valech K3 Vysoké mezofilní a xerofilní křoviny byly nejčastěji identifikovanou vícepatrovou jednotkou tvořící souvislé porosty na sz. úpatí Oblíku a porosty menších rozměrů na úpatí jv., j. a jz. Biotop se v mozaice uplatňuje na téměř všech valech a šíří se pravděpodobně z těchto valů do xerotermních trávníků. Je součástí i liniové zeleně vzdálené od vrchu, která se nachází mezi poli. T3.4D Širokolisté suché trávníky jsou v oblasti velice rozšířená jednotka. Jsou do ní zahrnuty téměř všechny xerotermní trávníky, a to jak souvislé mezi valy, tak v mozaice jako bylinná součást v keřnatých loukách, lem lesa na s. úpatí a též na valech. Biotopy vyskytující se v území, ale jen okrajově přecházející na valy K4C Nízké xerofilní křoviny se vyskytují sporadicky na v., j. a jz. úpatí, ale i na valech. L6.4 Středoevropské bazifilní teplomilné doubravy jsou udávaný především na svazích vrchu Oblíku a na s. úpatí vyznívají v mozaice. L4 Suťové lesy byly idetifikována na z. svahu a j. úpatí vrchu. K této jednotce nemůžeme řadit porosty Fraxinus excelsior na valech, neboť chybí další druhy dřevin a šíře porostu neodpovídá minimální ploše lesní jednotky. T3.3 D Úzkolisté suché trávníky jsou udávány maloplošně jen na svazích vrchu Oblíku. T6.2B Bazifilní vegetace efemér a sukulentů též maloplošně na vrcholu Oblíku. Jednotka nebyla na valech udávána, přesto je její výskyt možný. T4.1 Suché bylinné lemy se uplatňují omezeně na z. svahu. T1.1 Mezofilní ovsíkové louky se uplatňují na s. úpatí, kde ovsíkem zarůstají úhory. Biotopy člověkem ovlivněné nebo vytvořené X3 Extenzivně obhospodařovaná pole V důsledku absence používání ochranných chemických prostředků v zemědělství v sousedství NPR Oblík jsou součástí plevelové vegetace i zajímavé druhy jako Nigella arvensis, Kickxia elatine, Caucalis platycarpos, Ajuga chamaepitys atd. X 2 Intenzivně obhospodařovaná pole X9B Lesní kultury s nepůvodními listnatými dřevinami je biotop často udávaný na valech. Mapovatel do jednotky pravděpodobně zahrnul veškeré liniové porosty s Fraxinus excelsior.

95

X12 Nálety pionýrských dřevin se uplatňují v liniové zeleni vzdálenější od vrchu, neboť se zde vyskytují bývalé úvozy a zbytky sítě polních cest. X13 Nelesní stromová výsadba mimo sídla je identifikována především na z. úpatí, kde leží starý ovocný sad. Biotopy zjištěné metodou Natura 2000 v oblasti Verneřicko Biotopy s velkoplošným rozšířením a zároveň s výskytem či výrazným uplatněním ve vegetaci valů T1.1 Mezofilní ovsíkové louky je velkoplošný biotop rozkládající se například na stráních mezi Lovečkovicemi a Malým Březnem a tvořící rozsáhlé louky na v. od Bukové hory směrem na Verneřice. Druhové složení biotopu je závislé na orientaci svahu, tedy na mikroklimatických podmínkách. Důležitý je také management, hlavně četnost sečení, dosev travních směsek a délka doby, po kterou je půda v klidu. Přecházejí především na hlinité terasy. Obvyklá zjištěná druhová kombinace je Arrhenatherum elatius, Dactylis glomerata, Trisetum flavescens, Anthoxanthum odoratum, Chrysanthemum leucanthemum, Knautia arvensis, Galium verum, Galium mollugo agg., Campanula patula, Lathyrus pratensis, Alopecurus pratensis, Festuca pratensis. Možno přiřadit k as. Arrhenatheretum elatioris. T1.3 Poháňkové pastviny mají též v oblasti velké rozšíření v důsledku rozsáhlé pastvy skotu či ovcí. Byly zjištěny druhy Achillea millefolium, Agrostis tenuis, Alchemilla sp., Cynosurus cristatus, Dactylis glomerata, Phleum pratense, Ranunculus repens, Trifolium repens. Pravděpodobně se v území vyskytují v as. Lolio-Cynosuretum, as. Caro-Poetum pratensis a as. Festuco-Cynosuretum. K3 Vysoké mezofilní a xerofilní křoviny je nejčastěji udávaný biotop na valech jak samostatně tak ve formě mozaiky. Biotop je druhově variabilní především v závislosti na klimatických podmínkách. Jednotka je rozšířená i na ladem ležící půdě a nekosených loukách. Nejčastější druhová kombinace je s Rosa canina agg., Crataegus sp., Prunus spinosa, Acer campestre, Prunus domestica, Corylus avellana, Rhamnus cathartica, Cornus sanguinea. Jednotky uplatňující se v území jsou sv. Berberidion v as. Pruno-Ligustretum a Rhamno catharticae–Cornetum. L3.1 Hercynské dubohabřiny jsou součástí menších lesíků a remízků na svazích údolí Lučního potoka mezi Malým Březnem a Lovečkovicemi, hlavně na svazích j., jz. a z. orientace. Naopak ve velkém lesním komplexu na svazích údolí Labe směrem k Bukové hoře se téměř nevyskytují. Jednotka obsahuje pro ni typické druhy i druhy suťového lesa. Byly zjištěny druhy Carpinus betulus, Quercus robur, Quercus petraea, Prunus avium, Acer campestre, Corylus avellana, Crategus sp., Campanula persicifolia, Galium odoratum, Melica nutans, Stellaria holostea. Možno přiřadit k as. Melampyro nemorosi–Carpinetum. L4 Suťové lesy se uplatňují především v z. části území, prudce se svažujícího do údolí k řece Labi. Svahy jsou rozčleněny na skalní hřbítky a udolí s malými vodními toky. Úbočí jsou souvisle zarostlá lesy. Suťové lesy se vyskytují v mozaice s dalšími lesními jednotkami, hlavně bučinami. Nejčastější druhy jsou Fraxinus excelsior, Acer pseudoplatanus, doplněné Acer platanoides, Tilia cordata, Tilia platyphyllos, Ulmus glabra. Biotop na kamenitých valech tvoří dominantní Fraxinus excelsior a Acer pseudoplatanus, podle podmínek na lokalitě se uplatňují další druhy, např. Carpinus betulus, Sorbus aucuparia, Prunus avium, Ribes uva-crispa. Bylinné patro je ochuzené, podílí se na něm druhy Mercurialis perennis, Galium odoratum, Poa nemoralis. V území jsou vyvinuty as. Aceri–Carpinetum, as. Mercuriali–Fraxinetum, as. Arunco–Aceretum a as. Lunario–Aceretum.

96

Biotopy s velkoplošným rozšířením v oblasti, ale s malým vlivem na vegetaci valů T1.6 Vlhká tužebníková lada vznikla jako důsledek vyšších srážek a velkého množství pramenišť. Biotop je hojně roztroušen, i když jednotlivé lokality nejsou velké a mají i nižší reprezentativnost. Vyskytují se druhy Filipendula ulmaria, Poa trivialis, Geum rivale a Geranium palustre. Možno přiřadit podsvazu Filipendulenion v as. Filipendulo–Geranietum palustris, as.Chaerophyllo hirsuti – Filipenduletum. T1.10 Vegetace vlhkých narušovaných půd má pravděpodobně stejné příčiny vzniku jako předcházející jednotka T1.6. Je však negativně ovlivněna intenzivní pastvou, která vedla k posunu v druhovém složení. Jednotka je druhově chudá a je reprezentována druhy Juncus effusus, Scirpus sylvaticus, Potentilla anserina. Náleží as. Juncetum effusi. L5.1 Květnaté bučiny zaujímají velkou plochu v z. lesnaté části území. Dominuje Fagus sylvatica, jako doplňkové dřeviny jsou Acer platanoides, Acer pseudoplatanus, Carpinus betulus, v podrostu Sorbus aucuparia. Nejčastějšími druhy bylin jsou Poa nemoralis, Prenanthes purpurea, Galium odoratum, Melica uniflora a méně časté Actaea spicata, Dentaria bulbifera, Mercurialis perennis, Viola sp. Přesah jednotky na valy se neočekává, pouze na ně pronikají některé bylinné druhy. Bučiny náleží as. Tilio cordatae–Fagetum, as. Melico–Fagetum, as. Dentario enneaphylli–Fagetum. L5.4 Acidofilní bučiny v oblasti hojně, v as. Luzulo–Fagetum. Biotopy maloplošné rozšíření v území a s malou pravděpodobností přecházející na valy S1.2 Štěrbinová vegetace silikátových skal a drolin (as. Asplenietum septentrionalis). T3.1 Skalní vegetace s kostřavou sivou zjištěna ojediněle na mělkých skalních výchozech. (podsvaz Potentillo arenariae–Festucenion palentis). T 3.4 Širokolisté suché trávníky zjištěny na sušších a chráněných místech v bylinných lemech lesů, na j. až z. orientovaných svazích v některých údolích směrem k Labi, nad obcí Těchlovice. Na jednotku jsou vázány druhy Brachypodium pinnatum, Agrimonia eupatoria, Phleum pratense, Origanum vulgare, Fragaria vesca. Biotop lze přiřadit as. Scabioso ochroleucae–Brachypodietum pinnati. T4.2 Mezofilní bylinné lemy v území zjištěny jako bylinné lemy lesů na svazích orientovaných na j., jz. a z., čili v teplejších a chráněných polohách. Přítomny druhy Origanum vulgare, Brachypodium pinnatum, Agrimonia eupatoria, Astragalus glycyphyllos, Fragaria moschata. Vyvinuty vegetační jednotky as. Trifolio medii–Agrimonietum, as.Trifolio medii–Melampyretum nemorosi. L7.1 Suché acidofilní doubravy roztroušeně, v sv. Genisto germanicae–Quercion. Člověkem ovlivněné nebo vytvořené biotopy Lokality v blízkosti sídel jsou ovlivněny minulým i současným zemědělským využitím. Činnost člověka podmínila vznik následujících jednotek, které se svými druhy omezeně uplatňují i na valech. X5 Intenzivně obhospodařované louky X7 Ruderální bylinná vegetace mimo sídla, náleží tř. Galio-Urticetea. X9A Lesní kultury s nepůvodními jehličnatými dřevinami, např. monokultury Picea

97

abies a Larix decidua. X10 Paseky s podrostem původního lesa X11 Paseky s nitrofilní vegetací X12 Nálety pionýrských dřevin, nejčastěji druhy Salix caprea, Betula pendula, Populus tremula, Fraxinus excelsior. X13 Nelesní stromové výsadby mimo sídla např. ovocné sady zarůstající keři, aleje a větrolamy.

5.4.2 Diskuse a závěr Při vyhodnocení oblasti Verneřicka (Machová, 2001, 2003) metodou Natura 2000 bylo na sledovaném území rozlišeno 22 typů biotopů, které jsou v bezprostředním zájmu ochrany přírody a dalších 9 typů biotopů člověkem silně ovlivněných nebo vytvořených. Ve výsledcích jsou uvedeny pouze ty biotopy, které nějakým podílem zasahují na valy v tomto území. Jako nejčastější biotop identifikovaný na valech byl zjištěn K3 Vysoké mezofilní a xerofilní křoviny. Do tohoto biotopu patří i jednotky tř. Rhamno-Prunetea, kterými se zabýval Sádlo (1991). Ten z mezofytika uvádí vegetační jednotky náležící svazu Prunion spinosae (Berberidion) as. Rhamno catharticae-Cornetum sanguineae. V této jednotce dominují Prunus spinosa, Corylus avellana, Crataegus macrocarpa, pasekové druhy, druhy mezí a lesních plášťů. Stromové patro tvořeno Populus tremula, Carpinus betulus, Sorbus aucuparia, Salix caprea, Prunus avium. Součástí jsou i druhy Sambucus racemosa, Rosa canina, Vaccinium myrtillus, Fragaria moschata, Viola canina, Sedum jullianum, Holcus mollis, Rubus idaeus, Verbascum nigrum, uplatňuje se Trifolium medium, Chaerophyllum aromaticum, Senecio ovatus a ve stinné fázi druhy Asarum europaeum, Ranunculus auricomus, Galeobdolon sp., Avenella flexuosa. Výše uvedená druhová skladba odpovídá souborné charakteristice zjištěné v oblasti Verneřicka. Sádlo (1991) ji identifikoval i v liniových porostech na „mezích a polních kazech“. Subasociace Rhamno catharticaeCornetum sanguineae-rhamnetosum catharticae s Rhamnus cathartica, Cornus sanguinea, Carpinus betulus, Acer campestre, Ribes uva-crispa, Stellaria holostea, Campanula trachelium odpovídá rámcově druhové skladbě na Verneřicku. Druhá subasociace udávaná autorem Rhamno catharticae-Cornetum sanguineae-vaccinietosum myrtilli s Vaccinium myrtillus, Rubus plicatus, Holcus mollis přichází v úvahu pouze v nejvyšších polohách Verneřicka a to v okolí Kočičího vrchu u Rychnova. V téže lokality přichází v úvahu i další jednotka z ř. Sambucetalia, svaz Sambuco-Salicion caprea (Sádlo, 1991) s druhy Salix capreae, Sambucus racemosa, Sorbus aucuparia a druhy bylinného patra časté ve společenstvech tř. Epilobietea angustifolii. Podle stejného zdroje (Sádlo, 1991) můžeme v oblasti Lounska zařadit křoviny do sv. Berberidion s as. Ligustro-Prunetum a s druhy Prunus spinosa, Ligustrum vulgare, Cornus sanguinea, Crataegus monogyna a přesahují Acer campestre a Prunus avium, doplňuje Rosa rubiginosa, R. elliptica, Viburnum lantana, Lonicera caprifolium, Berberis vulgaris, Sorbus torminalis. Ve světlé fázi jsou přítomny byliny sv. Geranion sanguinei, v temné fázi sv. Galio-Alliarion.Vliv světelných podmínek na rozvoj bylinného patra křovin udává Sádlo (1991). Machová a kol. (2008b) prokázali vliv zvýšené pokryvnosti stromového a keřového patra na pokles pokryvnosti bylinného patra. Z oblasti Lounska je na valech nejčastější udáván biotop K3 Vysoké mezofilní a xerofilní křoviny, a to téměř ze všech valů. Jeho rozšíření v území je velké, neboť se šíří do 98

xerotermních trávníků, tvoří velkoplošné porosty na sesuvném území na západním úpatí vrchu Oblíku i jako součást doprovodných porostů komunikací. Další v oblasti rozšířený biotop s přesahem na valy je T3.4D Širokolisté suché trávníky. Do tohoto biotopu byly zahrnuty souvislé xerotermní trávníky i mozaika s křovinami na valech či lem lesa na s. úpatí. Biotop K4C Nízké xerofilní křoviny patří k cennějším jednotkám na Oblíku, ale vyskytuje se mnohem méně než předcházející biotopy. Setkáváme se s ním na v., j. a jz. úpatí, ale i na valech. Na valech se mohou uplatňovat i biotopy L6.4 Středoevropské bazifilní teplomilné doubravy. Naopak L4 Suťové lesy, zjištěné na z. svahu aj. úpatí vrchu, nepřesahují na valy, ačkoliv na velké části z nich dominuje Fraxinus excelsior. Pro zařazení k biotopu chybí další druhy dřevin a neodpovídá ani plochou minimálním rozměrům lesní jednotky. Na vrchu jsou udávány i biotopy T3.3 D Úzkolisté suché trávníky a T6.2B Bazifilní vegetace efemér a sukulentů. Teoreticky se tyto jednotky mohou uplatnit na valech, ale nebyly zjištěny. Větší pravděpodobnost uplatnění na valech mají T4.1 Suché bylinné lemy a T1.1 Mezofilní ovsíkové louky. Často byly porosty valů přiřazeny biotopům člověkem ovlivněným nebo vytvořeným X9B Lesní kultury s nepůvodními listnatými dřevinami, X12 Nálety pionýrských dřevin a X13 Nelesní stromová výsadba mimo sídla (např. příloha č. 10). Z hlediska Naturových jednotek v oblasti Verneřicka se pro vegetaci valů jeví jako nejdůležitější biotopy K3 Vysoké mezofilní a xerofilní křoviny, L4 Suťové lesy a L3.1 Hercynské dubohabřiny. Ve světlých lemech nebo na valech s nízkou pokryvností stromového a keřového patra se uplatňují druhy z jednotek T 1.1 Mezofilní ovsíkové louky a T 1.3 Poháňkové pastviny. Ostatní biotopy zjištěné v území mají pro vegetaci valů okrajový význam nebo nebyly do přehledu vůbec zahrnuty, neboť se na valech neuplatňují. Jedná se především o mokřadní biotopy, které na vypuklých nebo svažitých stanovištích nemají vhodné podmínky. Druhy biotopů silně ovlivněné nebo vytvořené člověkem nehrají v oblasti Verneřicka na valech významnější roli. Při porovnání biotopů identifikovaných metodou Natura 2000 a snímků metodou příčných transektů byla zjištěna shoda. V oblasti Lounska je udáván biotop K3 Vysoké mezofilní a xerofilní křoviny a formou snímků byl ověřen výskyt vegetace sv. Berberidion, as. Rhamno catharticae-Cornetum sanguinae a as. Pruno-Ligustretum. Teplomilná bylinná společenstva byla identifikována jako T3.4 Širokolisté suché trávníky a dokumentována snímky sv. Bromion erecti a biotop T3.3 Úzkolisté suché trávníky snímky sv. Festucion valesiaceae. V oblasti Verneřicka byl zjištěn biotop K3 a zdokumentován snímky sv. Berberidion as. Rhamno catharticae-Cornetum sanguinae. Biotop L4 Suťové lesy byl zdokumentován snímky sv. Tilio-Acerion; biotop L5.4 Acidofilní bučiny snímky sv. Luzulo-Fagion; biotop L3.1 Hercynské dubohabřiny snímky sv. Carpinion; biotop T1.1 Mezofilní ovsíkové louky zdokumentován snímky sv. Arrhenatherion elatioris; biotop T1.3 Poháňkové pastviny snímky sv. Cynosurion; biotop X7 Ruderální bylinná vegetace mimo sídla snímky tř. GalioUrticetea, sv. Galio-Alliarion. Je tedy značná shoda mezi porosty identifikovánými metodou Natura 2000 a dokumentovanou příčnými transekty na valech.

99

II. Příspěvek k fytocenologické charakteristice valů 5.4.3 Výsledky V obou oblastech bylo celkem zpracováno 157 příčných transektů, které vznikly na základě terénního šetření. Příčné transekty byly odečítány na konci každého ze studovaných úseků valů. Nebyl tedy prováděn výběr homogenních porostů a jejich následná dokumentace fytocenologickými snímky. Typicky vyvinuté, dobře identifikovatelné vegetační jednotky se na valech nenacházejí. Byla zjištěna velká různorodost vegetace valů a to jak mezi valy vzájemně, tak v rámci téhož valu. Proto nebyly využity programy např. Juice k určení vegetačních jednotek. Identifikované vyšší syntaxonomické jednotky jsou dokumentovány typickými příčnými transekty. K popisu vegetace byl proto uveden výběr reprezentativních (37) transektů, a jejich slovní hodnocení. Transekty na valech v oblasti Lounska 1. transekt Na kamenitých vypuklých a úzkých valech v xerotermních podmínkách j. úpatí Oblíku je mozaika vegetačních jednotek teplomilných křovin sv. Berberidion, as. Pruno-Ligustretum a xerotermních trávníků sv. Bromion erecti. Lokalizace: j. úpatí vrchu, val navazuje na NPR a směřuje od rezervace mezi pole a sady; val č. 46, úsek C; souřadnice: 13,810 x 50,409; nadmořská výška 350 m; podíl kamene na povrchu valu činí ca 95 %; rozsah velikosti kamene od 10 do 70 cm, ca polovina kamenů do 20 cm; profil valu vypuklý, úzký; průběh valu po spádnici, s. - j. směr; okolní porosty: xerotermní louky a pastviny Datum 17.6.2007 šíře 760 cm vypočítaná pokryvnost E3: 65,79 % Fraxinus excelsior 65,79 % vypočítaná pokryvnost E2: 78,9 % Cornus mas 46,05 % Corylus avellana 26,32 % Ribes uva-crispa 6,58 % vypočítaná pokryvnost E1: 69,74 % Bromus erectus 26,32 % Festuca rupicola 7,89 % Cornus mas juv. 7,24 % Fragaria viridis 3,95 % Galium verum 2,63 % Poa pratensis 3,95 % Ribes uva-crispa 2,63 % Geranium robertianum 2,63 % Geum urbanum 1,97 % 100

Adonis vernalis 1,32 % Achillea millefolium 1,32 % Rhamnus cathartica juv. 1,32 % Rosa canina juv. 1,32 % Viola hirta 1,32 % Taraxacum sect Ruderalia 1,32 %; Crataegus sp. juv. 1,32 % Poa copressa 1,32 % V podélném transektu jsou i další druhy sv Berberidion: Agrimonia eupatoria, Asparagus officinalis. Uvedený zápis reprezentuje teplomilný porost, který se nachází na valech s převahou kamene na úpatí Oblíku. Vývoj porostu je dlouhodobě bez cíleného vlivu člověka. Dominují křoviny a mezi nimi se s nízkou pokryvností vyskytují xerotermní druhy bylin. V těsném sousedství jsou xerotermní trávníky přiřaditelné sv. Bromion erecti. 2. transekt Vypuklá, kamenitá střední část valu s vegetací blížící se společenstvům sv. Festucion valesiacea (příloha č. 9). Lokalizace: Pokračování valu, který se nachází na j. úpatí a směřuje od NPR mezi pole a sad; val č. 46, úsek H; souřadnice: 13,809 x 50,408; nadmořská výška 335 m; podíl kamene na povrchu valu činí 95 %; rozsah velikosti kamene od 10 do 50 cm, ca polovina kamenů do 20 cm, časté kameny s délkou ca 50 cm; profil valu vypuklý; průběh valu po spádnici, s. - j. směr; okolní porosty: xerotermní louky a pastviny šíře 860 cm datum 17.6.2007 vypočítaná pokryvnost E3: 46,51 % Fraxinus excelsior 46,51 % vypočítaná pokryvnost E2: 68,60 % Crataegus sp. 43,02 % Corylus avellana 17,44 % Rosa canina 8,14 % vypočítaná pokryvnost E1: 66,86 % Ribes uva-crispa 12,79 % Sedum album 29,07 % Sedum acre 6,98 % Festuca valesiaca 1,16 % Festuca rupicola 4,65 % Achillea pannonica 4,07 % Eryngium campestre 4,65 % Pyrus communis juv. 2,91 % Galium mollugo agg. 0,58 %

101

V podélném úseku je i další druh sv Festucion valesiaceae: Thymus pannonicus. Transekt zachycuje porost s malou druhovou pestrostí. Malá plocha porostu a malá druhová pestrost ve stromovém a keřovém patře brání přiřadit dřeviny k vegetační jednotce. Tento úsek patří k místům s výrazně xerotermními podmínkami, což ovlivnilo především bylinné patro. 3. transekt Na zastíněné části valu nitrofilní vegetace, byliny sv. Galio-Alliarion. Lokalizace: Pokračování valu, který se nachází na j. úpatí a směřuje od NPR mezi pole a sad; val č. 46, úsek J; souřadnice: 13,809 x 50,407; nadmořská výška 300 m; podíl kamene činí ca 20 %, rozsah velikosti kamene od 10 do 40 cm; nad okolí převyšuje o 130 cm; profil valu vypuklý; průběh valu po spádnici, s. -j. směr; okolní porosty: starý sad s xerotermním podrostem a pole Šíře 1340 cm Datum 17.6. 2007 vypočítaná pokryvnost E3: 100 % Fraxinus excelsior 40,64 % Ulmus minor 95,86 % vypočítaná pokryvnost E2: 22,24 % Rosa canina 8,44 % Crataegus sp. 4,60 % Ulmus minor 9,20 % vypočítaná pokryvnost E1: 55,60 % Brachypodium pinnatum 4,60 % Anthriscus sylvestris 0,38 % Ballota nigra 5,37 % Geum urbanum 11,12 % Ribes uva-crispa 3,83 % Viola arvensis 0,77 % Chaerophyllum temulum 20,32 % Galium aparine 5,75 % Ulmus minor juv. 3,07 % Falcaria vulgaris 0,30 % V podélném úseku jsou i další druhy sv. Galio-Alliarion: Dactylis glomerata, Geranium robertianum, Torilis japonica. Na valech, kde je vysoká pokryvnost stromového nebo keřového patra, se může vyvinout nitrofilní a stínomilná vegetace sv. Galio-Alliarion. Chybí druh Alliaria petiolata.

102

4. transekt Široký val s vysokou pokryvností dřevin a bylinnou nitrofilní vegetací sv. Galio-Alliarion Lokalizace: Pokračování valu, který se nachází na j. úpatí a směřuje od NPR mezi pole a sad; val č. 46, úsek K; souřadnice: 13,809 x 50,407, nadmořská výška 330 m; podíl kamene na povrchu činí ca 30 %, větší kameny ca do 70 cm; nesouměrný val na jedné straně v úrovni okolí na druhé straně převyšuje okolí o 125 cm; průběh valu po spádnici, s. -j. směr; okolní porost: pole s pšenicí Šíře 1600 cm Datum 17.6.2007 vypočítaná pokryvnost E3: 90,63 % Ulmus minor 53,13 % Fraxinus excelsior 37,50 % vypočítaná pokryvnost E2: 100 % Corylus avellana 31,25 % Ribes uva-crispa 6,25 % Fraxinus excelsior juv. 25,00 % Crataegus sp. 7,50 % Ulmus minor 37,50 % vypočítaná pokryvnost E1: 39,06 % Ribes uva-crispa 1,88 % Carex muricata agg. 2,50 % Rosa canina juv. 0,63 % Fraxinus excelsior juv. 5,00 % Galium aparine 1,25 % Allium vineale 1,56 % Geum urbanum 13,75 % Ulmus minor juv. 10,00 % Ballota nigra 2,50 % V úseku mimo linii jsou i druhy: Chaerophyllum temulum, Torilis japonica. Vysoká pokryvnost stromového a keřového patra a zastínění způsobené pláštěm z Ulmus minor, vede k malé dostupnosti světla v bylinném patře. Menší podíl kamenného materiálu a dostatek živin umožnil vývoj stínomilné a nitrofilní vegetace. 5. transekt Na v. úpatí Oblíku, směrem na obec Chraberce, mezi polní cestou a polem je hlinito-kamenitá terasa s nízkým stromovým patrem po managementovém zásahu a pod ní se vyvinula vegetace sv. Convolvulo-Agropyrion. Lokalizace: Východní úpatí vrchu směrem od obce Chraberce; val č. 35, úsek J; souřadnice: 13,821 x 50,409; nadmořská výška 300 m; podíl kamene na povrchu 10 %, velikost kamene

103

okolo 20 cm; nad okolím převyšuje o 130 cm; profil odpovídá terase; průběh po vrstevnici, s. -j. průběh; okolní porosty: pole a polní cesta Šíře 900 cm Datum 14.7.2007 vypočítaná pokryvnost E3: 77,78 % Fraxinus excelsior 66,67 % Crataegus sp. 11,11 % vypočítaná pokryvnost E2: 27,78 % Crataegus sp. 13,33 % Rosa canina 2,22 % Fraxinus excelsior juv. 10,00 % Ligustrum vulgare 2,22 % vypočítaná pokryvnost E1: 61,67 % Bromus inermis 7,78 % Crataegus sp. 0,56 % Ligustrum vulgare juv. 1,11 %; Elytrigia repens 21,11 % Bromus sterilis 3,89 % Rubus sp. 5,56 %; Prunus spinosa juv. 1,11 % Fraxinus excelsior juv. 28,33 % Geum urbanum 3,33 % Viola hirta 1,11 % Ballota nigra 6,67 % Taraxacum sect. Ruderalia 0,56 % Brachypodium pinnatum 0,56 % V úseku mimo linii jsou Convolvulus arvensis, Falcaria vulgaris. Hlinitá terasa je ovlivněna těžbou dřeva na terase. Před několika lety byly pokáceny téměř všechny stromy a všechny keře seřezány u země. Došlo k plné obnově keřů. 6. transekt Seznam druhů je pouze z lemu valu. Sestava druhů odpovídá sv. Trifolion medii. Lokalizace: Na s. úpatí vrchu Oblíku, v území s malou svažitostí severním směrem; val č. 332, úsek C; souřadnice: 13,805 x 50,419, nadmořská výška 325 m; podíl kamene ca 10 %; velikost kamene ca 30 cm; terasa nad okolím převyšuje 15 cm; téměř rovinný profil; průběh po spádnici, s. - j. směr; okolní porosty: pole pšenice a vojtěšky Datum 27.6.2007 Šíře lemu pouze 200 cm

104

druhy lemu: Geum urbanum, Rubus sp., Elytrigia repens, Anthriscus sylvestris, Medicago sativa, Bromus sterilis, Viola hirta, Taraxacum sect. Ruderalia, Campanula rapunculoides, Rosa canina juv., Agrimonia eupatoria, Fraxinus excelsior juv., Galium aparine, Trifolium medium, Rhamnus cathartica juv., Prunus spinosa juv., Fragaria viridis, Astragalus cicer, Campanula persicifolia, Leucosinapis alba. 7. transekt Vegetace s dobře vyvinutým keřovým patrem, druhy náleží sv. Berberidion, as. Rhamno catharticae–Cornetum sanguineae Lokalizace: Na s. úpatí vrchu Oblíku, v území s malou svažitostí severním směrem, pokračování předchozího valu; val č. 332, úsek E; souřadnice 13,804 x 50,419; nadmořská výška 320 m; podíl kamene na povrchu valu ca 5 %, velikost kamene různá do 50 cm; val nad okolím málo vypuklý, pouze ve střední části; průběh valu po spádnici, s. - j. směr; okolní porosty: pole pšenice a vojtěšky Šíře 1640 cm Datum 27.6.2007 vypočítaná pokryvnost E3: 24,39 % Fraxinus excelsior 6,10 %; Crataegus sp. 18,29 % vypočítaná pokryvnost E2: 66,46 % Crataegus laevigata 12,20 % Rosa canina 3,05 % Cornus sanguinea 26,22 % Crataegus sp. 6,10 % Prunus spinosa 18,90 % vypočítaná pokryvnost E1: 31,40 % Trifolium repens 0,61 % Brachypodium pinnatum 2,44 % Fraxinus excelsior juv. 12,80 % Cornus sanguinea juv. 3,35 % Rosa canina juv. 1,22 % Geum urbanum 0,91 % Prunus spinosa juv. 8,23 % Medicago sativa 0,61 % Rubus sp. 1,22 % V úseku mimo linii jsou druhy: Rhamnus cathartica, Agrimonia eupatoria, Securigera varia. Val s malým podílem kamene, s průběhem po spádnici. Vliv slunečního záření na mikroklima je menší než na j., v. a z. úpatí vrchu, kde je dlouhodobě zvýšená teplota oproti okolí. Stromové a keřové patro způsobuje nedostatek světla v patře bylinném. Často se v něm uplatňují hlavně semenáčky dřevin. 105

8. transekt Vegetace obdobná předcházejícímu úseku, řadíme k sv. Berberidion, as. Rhamno catharticae – Cornetum sanguineae. Lokalizace: Na s. úpatí vrchu Oblíku, v území s malou svažitostí severním směrem, pokračování předchozího valu val č. 332, úsek I; souřadnice: 13,804 x 50,421, nadmořská výška 305 m; podíl kamene na povrchu 5 %, velikost kamene různá do 50 cm; terasa nepřevyšuje okolí, průběh po spádnici, s. -j. směr; okolní porosty: pole pšenice a vojtěšky Datum 27.6.2007 šíře 1100 cm vypočítaná pokryvnost E3: 90,91 % Fraxinus excelsior 50,00 % Rosa canina 4,55 % Crataegus sp. 36,36 % vypočítaná pokryvnost E2: 87,27 % Fraxinus excelsior juv. 18,18 % Crataegus laevigata 19,0 9 % Crataegus sp. 9,09 % Ribes uva-crispa 9,09 % Rosa canina 31,82 % vypočítaná pokryvnost E1: 49,55 % Trifolium medium 1,82 %; Crataegus sp. juv. 5,45 % Geum urbanum 4,55 % Rosa canina juv. 5,45 % Ribes uva-crispa juv. 2,73 % Anthriscus sylvestris 3,64 % Fraxinus excelsior juv. 3,64 % Galium aparine 0,91 % Viola hirta 2,73 % Rhamnus cathartica juv. 1,36 % Arctium tomentosum 1,82 % Bromus sterilis 3,64 % Prunus spinosa juv. 1,82 % Elytrigia repens 9,09 % Campanula rapunculoides 0,91 % Transekt reprezentuje typický porost ekotonálního charakteru. Je v něm patrná přítomnost ruderálních druhů a plevelů: Arctium tomentosum, Stellaria media, Linaria vulgaris, Geranium dissectum, Viola arvensis, Euphorbia cyparissias, Bromus sterilis, Carduus acanthoides, Leucosinapis alba, druhů teplomilných lemů: Brachypodium pinnatum, Cerinthe minor, Vicia tenuifolia, Astragalus cicer i druhy stínomilné a nitrofilní: Geum urbanum, Galium aparine, Ballota nigra, Torilis japonica, Bryonia alba, Sambucus nigra, Urtica dioica, Anthriscus sylvestris.

106

9. transekt Keřový porost podél valu a na valu je blízký sv. Berberidion, as. Rhamno catharticae– Cornetum sanguineae Lokalizace: Na s. úpatí vrchu Oblíku, v území s malou svažitostí s. směrem, sousedí s valem předcházejícím; val č. 333, úsek C; souřadnice 13,804 x 50,419, nadmořská výška 325 m; podíl kamene ca 80 %, rozptýlení kamenů nerovnoměrné, hojněji ve střední části pravděpodobně původní základ valu, nejčastější délka kamenů do 25 cm; převýšení valu nad okolím ve střední části 65 cm; průběh valu po spádnici, s. - j. směr; okolní porosty: pole s vojtěškou Datum 28.6. 2007 Šíře 1100 cm vypočítaná pokryvnost E3: 81,81 % Crataegus sp. 45,45 % Fraxinus excelsior 36,36 % vypočítaná pokryvnost E2: 45,46 % Fraxinus excelsior juv. 11,82 % Rhamnus cathartica 20,00 % Crataegus sp. 13,64 % vypočítaná pokryvnost E1: 71,37 % Elytrigia repens 5,45 % Rhamnus cathartica juv. 2,73 % Anthriscus sylvestris 4,09 % Bromus sterilis 0,91 % Cornus sanguinea juv. 0,45 % Ballota nigra 3,64 % Fraxinus excelsior juv. 23,64 % Ribes uva-crispa 6,36 % Geum urbanum 15,00 % Astagalus glycyphyllos 4,55 % Prunus spinosa juv. 2,73 % Trifolium medium 1,82 % V úseku mimo linii jsou další druhy ze sv. Rhamno catharticae–Cornetum sanguineae: Campanula rapunculoides, Cornus sanguinea. 10. transekt Druhovou kombinací je porost blízký společenstvům sv. Berberidion as. Pruno-Ligustretum a xerotermním trávníkům sv. Bromion erecti. Některé druhy ukazují směřování sukcese k sv. Quercion pubescenti–petraeae.

107

Lokalizace: j. úpatí vrchu nad statkem Hoblík; val č. 508, úsek A; souřadnice 13,808 x 50,408, nadmořská výška 330 m; podíl kamene nerovnoměrně rozptýleného ca 95 %; kameny ca 15 – 70 cm; ve středu souvislý kamenný val; převýšení nad okolím ve střední části 165 cm, průběh valu po spádnici, jjz– ssv směr; okolní porosty: xerotermní trávníky Datum 1.6.2007 Šíře 1100 cm vypočítaná pokryvnost E3: 45,45 % Fraxinus excelsior 45,45 % vypočítaná pokryvnost E2: 100 % Crataegus sp. 50,00 % Prunus avium juv. 9,09 % Cornus sanguinea 10,00 % Viburnum lantana 39,09 % vypočítaná pokryvnost E1: 13,22 % Viburnum lantana juv. 4,55 % Geranium robertianum 1,36 % Geum urbanum 2,73 % Ligustrum vulgare juv. 2,31 % Ribes uva-crispa 0,45 % Sonchus oleraceus 0,91 % Viola hirta 0,91 % V úseku mimo linii jsou druhy sv. Berberidion: Prunus spinosa, Rhamnus cathartica Geranium robertianum, Asparagus officinalis, Viburnum lantana a druhy sv. Quercion pubescentis – petrae: Clinopodium vulgare, Sorbus aria. V druhově bohatém snímku jsou i další druhy Ligustrum vulgare, Cornus sanguinea, Quercus petraea, Prunus avium, Adonis vernalis, Fragaria viridis, Artemisia pontica, Medicago falcata. I přes extrémně vysoké množství kamenného materiálu vznikla druhově bohatá vegetace s řadou teplomilných druhů. Jejich přítomnost vyvolává dojem, že stanoviště je vhodné pro vývoj vegetace sv. Quercion pubescenti–petrae. 11. transekt Druhová skladba se blíží sv. Berberidion as. Pruno-Ligustretum, jsou přítomny i druhy xerotermních trávníků sv. Bromion erecti. Lokalizace: j. úpatí nad statkem Hoblík; val č. 508, úsek B; souřadnice: 13,808 x 50,408, nadmořská výška 335 m; podíl kamene 95 %; uspořádání nerovnoměrné, ve středu souvislý kamenný val k okrajům se snižuje; kameny ca 20 cm a výjimečně až 75 cm; převýšení valu nad okolím ve střední části 75 cm; průběh valu po spádnici, jjz – ssv. směr; okolní porosty. xerotermní trávníky

108

Datum 1.6.2007 Šíře 1130 cm vypočítaná pokryvnost E3: 26,55 % Fraxinus excelsior 26,55 % vypočítaná pokryvnost E2: 100 % Ligustrum vulgare 26,55 % Rhamnus cathartica 17,70 % Cornus sanguinea 8,85 % Viburnum lantana 63,72 % Vypočítaná pokryvnost E1: 23,87 % Trifolium medium 2,21 % Viburnum lantana juv. 7,96 % Rosa canina juv. 0,88 % Mercurialis perennis 6,19 % Taraxacum sect. Ruderalia 0,88 % Viola hirta 0,88 % Ligustrum vulgare juv. 5,31 % Ribes uva-crispa 0,88 % Geranium robertianum 0,88 % Fraxinus excelsior juv. 0,88 % Teucrium chamaedrys 1,33 % Achillea millefolium 1,33 % Fragaria viridis 0,88 % Agrimonia eupatoria 2,65 % Galium verum 1,77 % Bromus erectus 3,10 % V úseku mimo linii jsou zajímavé druhy Astragalus cicer, Carex humilis. 12. transekt Druhová skladba odpovídá sv. Berberidion, as. Ligustro-Prunetum a sv. Festucion valesiaceae. Lokalizace: j. úpatí nad statkem Hoblík; val č. 508, úsek D; souřadnice souřadnice: 13,808 x 50,408, nadmořská výška 345 m; podíl kamene 95 %, kameny ca 20 cm a výjimečně až 75 cm; kameny tvoří val především ve střední části, převýšení nad okolím v této části 75 cm; průběh valu po spádnici, jjz – ssv. směr; okolní porosty: xerotermní trávníky Datum 1.6.2007 Šíře 990 cm

109

vypočítaná pokryvnost E3: 60,61 % Fraxinus excelsior 60,61 % vypočítaná pokryvnost E2: 93,93 % Ligustrum vulgare 10,10 % Prunus avium juv. 10,10 % Crataegus laevigata 20,20 % Viburnum lantana 25,25 % Syringa vulgaris 10,10 % Crategus sp. 1,01 % Cornus sanguinea 7,07 % Rhamnus cathartica 10,10 % vypočítaná pokryvnost E1: 62,66 % Carex humilis 1,01 % Carex tomentosa 0,51 % Agrimonia eupatoria 9,60 % Elytrigia repens 5,05 % Cornus sanguinea juv. 2,02 % Viola hirta 2,02 % Fragaria viridis 5,05 % Thlaspi perfoliatum1,01 % Fragaria vesca 3,03 % Bromus erectus 11,11 % Achillea millefolium 1,01 % Rosa canina juv. 1,52 % Prunus avium juv. 0,51 % Festuca rupicola 6,06 % Galium verum 1,01 % Melica transsilvanica 2,02 % Ligustrum vulgare juv. 5,56 % Poa pratensis 0,51 % Medicago falcata 3,54 % Rhamnus cathartica juv. 1,01 % Falcaria vulgaris 0,51 % V úseku mimo linii jsou druhy sv. Berberidion: Geranium robertianum a sv. Festucion valesiacae: Adonis vernalis, Teucrium chamaedrys a další druh Pseudolysimachion spicatum. Porost je poměrně nesourodý. Tvoří ho druhově bohaté křovitý plášť, ve střední kamenité části jsou podmínky pro přežívání xerotermních druhů. 13. transekt Úsek hostí druhy náležící sv. Berberidion, as. Rhamno cathartica–Cornetum sanguineae a nitrofilní druhy sv. Galio-Alliarion.

110

Lokalizace: Na z. straně vrchu, směrem na obec Ranou, na rozhraní mezi křovinatým porostem a polem; val č. 78, úsek A; souřadnice 13,796 x 50,412, nadmořská výška 265 m; podíl kamene ca 20 %, kameny ca 10 - 30 cm, ve střední části více kamenů; jednostranný svah, průběh po vrstevnici, s. – j. směr; okolní porosty: pole s pšenicí a křoviny Datum 12.8.2007 Šíře 650 cm vypočítaná pokryvnost E3: 0 vypočítaná pokryvnost E2: 89,23 % Crataegus sp. 76,92 % Prunus spinosa 12,31 % vypočítaná pokryvnost E1: 61,55 % Ballota nigra 1,54 % Chaerophyllum temulum 0,77 % Urtica dioica 1,54 % Fraxinus excelsior juv. 2,31 % Ribes uva-crispa 18,46 % Viola hirta 2,31 % Bromus sterilis 1,54 % Dactylis glomerata 1,54 % Prunus spinosa 11,54 % Geum urbanum 10,77 % Stellaria media 1,54 % Torilis japonica 1,54 % Elytrigia repens 6,15 % V úseku mimo linii je druh sv Berberidion: Rhamnus cathartica. Terasa tvoří rozhraní mezi polem a souvislými křovinami na z. úpatí. Tyto kontaktní porosty ji ovlivňují. Keře valu i v sousedství tvoří uzavřenou klenbu, a proto má bylinné patro nízkou pokryvnost a neobjevují se plevele ze sousedního pole. 14. transekt Druhy náleží sv. Berberidion, as. Rhamno catharticae–Cornetum sanguineae Lokalizace: Na z. straně vrchu, směrem na obec Ranou, na rozhraní mezi křovinatým porostem a polem; val č. 78, úsek D; souřadnice: 13,796 x 50,413, nadmořská výška 265 m; podíl kamene ca 20 %, kameny ca 10 - 50 cm; jednostranný svah, průběh po vrstevnici, s. – j. směr; okolní porosty: pole s pšenicí a křoviny Datum 12.8.2007 Šíře 670 cm vypočítaná pokryvnost E3: 0

111

vypočítaná pokryvnost E2: 92,54 % Crataegus sp. 92,54 % vypočítaná pokryvnost E1: 49,26 % Elytrigia intermedia 4,48 % Achillea millefolium 0,75 % Fragaria viridis 2,99 % Geum urbanum 1,49 % Chaerophyllum temulum 1,49 % Pyrus communis juv. 0,75 % Fraxinus excelsior juv. 5,22 % Torilis japonica 2,24 % Prunus spinosa juv. 7,46 % Euphorbia cyparissias 2,99 % Ligustrum vulgare juv. 1,49 % Brachypodium pinnatum 17,91 % V úseku mimo linii jsou druhy sv. Berberidion: Euonymus europaea a další druhy Rosa canina, Crataegus monogyna. Ve snímkovaném úseku je přítomen i Fraxinus excelsior. Na okraji porostu, který ještě není zastíněn souvislým nízkým keřovým patrem Prunus spinosa, jsou světlomilné druhy bylinných lemů. Uvnitř porostu pod hustým zápojem keřů se vyskytují druhy stínomilné a semenáčky dřevin. 15. transekt Druhy náleží sv. Berberidion, as. Ligustro-Prunetum Lokalizace: Na z. straně vrchu, směrem na obec Ranou, na rozhraní mezi křovinatým porostem a polem; val č. 78, úsek F; souřadnice: 13,796 x 50,413, nadmořská výška 265 m; podíl kamene 10 - 20 %, kameny ca 5 - 30 cm; ve středu vyšší podíl kamene; nesouměrný svah; průběh po vrstevnici, s - j směr; okolní porosty: pole s vojtěškou a křoviny Datum 12.8.2007 Šíře 750 cm vypočítaná pokryvnost E3: 80,00 % Fraxinus excelsior 80,00 % vypočítaná pokryvnost E2: 35,99 Rhamnus cathartica 17,33 % Crataegus sp. 13,33 % Prunus spinosa 5,33 %

112

vypočítaná pokryvnost E1: 82,67 % Elytrigia repens 9,33 % Ballota nigra 22,67 % Prunus domestica juv. 0,67 % Prunus spinosa 14,00 % Rhamnus cathartica juv. 0,67 % Geum urbanum 29,33 % Crataegus sp. juv. 4,00 % Fraxinus excelsior juv. 1,33 % Viola hirta 0,67 % V úseku mimo linii jsou druhy sv. Berberidion: Agrimonia eupatoria, Viburnum lantana a další druhy Ligustrum vulgare, Bromus sterilis, Consolida regalis, Atriplex oblongifolia, Falcaria vulgaris, Vicia tenuifolia. V úseku přítomné stromové patro tvořeno pouze Fraxinus excelsior. Vysoká pokryvnost stromového a keřového patra ovlivnila odlišné složení bylinného lemu a centrální části valu. V bylinném lemu jsou i druhy plevelů. Uvnitř valu je nízká pokryvnost bylinného patra, převažují semenáčky dřevin. 16. transekt Druhy náleží sv. Berberidion, as. Ligustro-Prunetum, který tvoří mozaiku s druhy sv. Festucion valesiaceae. Lokalizace: Pravděpodobně val; na pahorku na jjv. úpatí rezervace, obklopen xerotermní až stepní vegetací; val č. 14, úsek A; souřadnice: 13,811 x 50,410, nadmořská výška 370 m; podíl kamene ca 90 %, kameny 10 a 10 – 50 cm, průběh valu po vrstevnici, z. - v. směr; okolní porosty: xerotermní porosty stepního charakteru Datum 13.8.2007 Šíře 1100 cm vypočítaná pokryvnost E3: 19,09 % Fraxinus excelsior 19,09 % vypočítaná pokryvnost E2: 44,55 % Crataegus laevigata 31,82 % Prunus spinosa 3,64 % Cornus sanguinea 9,09 % vypočítaná pokryvnost E1: 21,81 % Carex humilis 0,91 % Cornus sanguinea juv. 10,00 % Vincetoxicum hirundianaria 0,45 % Viola hirta 0,91 % Festuca rupicola 0,91 %

113

Fraxinus excelsior juv. 4,09 % Rosa canina juv. 1,36 % Elytrigia intermedia 0,91 % Fragaria viridis 0,91 % Euphorbia cyparissias 1,36 % V úseku mimo linii jsou druhy sv. Berberidion: Viburnum lantana, Rhamnus cathartica a sv. Festucion valesiacae: Festuca valesiaca, Adonis vernalis, Carex humilis, Centaurea rhenana, Verbascum phoeniceum a další druhy Erysimum crepidifolium, Fragaria viridis, Artemisia pontica, Ligustrum vulgare. Val je částečně přirozená skalka ke které byly přikládány kameny. Nachází se ze všech sledovaných valů nejblíže vlastní rezervaci s teplomilnými společenstvy. Tento vliv je ve složení bylinného patra patrný. 17. transekt Druhová skladba je silně antropogenně ovlivněna, neboť porost valu je obklopen polem a podmínky na valu jsou blízké tomuto kulturnímu porostu. Výsledkem je porost obtížně přiřaditelný k vegetační jednotce. Lokalizace: Val leží jv. od vrchu, relativně daleko mezi poli; val č. 18, úsek C; souřadnice 13,816 x ; 50,409, nadmořská výška 335 m; proměnlivý poměr kamene od 30 - 90 %; kameny 10 – 50 cm, nahromaděny především v centrální části valu, kde tvoří hřbítek ca 100 cm nad okolím, okraje mají hlinitý charakter; val se nachází na rovině; s. - j. směr; okolní porosty: pole s pšenicí Datum 2.7.2007 Šíře 1320 cm vypočítaná pokryvnost: E3: 78,03 % Prunus avium 25,00 % Fraxinus excelsior 53,03 % vypočítaná pokryvnost E2: 61,42 % Rosa canina 6,06 % Fraxinus excelsior 6,06 % Crataegus sp. 49,24 % vypočítaná pokryvnost E1 49,63 % Elytrigia intermedia 0,76 % Bromus inermis 9,09 % Crataegus sp. 3,03 % Fraxinus excelsior juv. 3,79 % Geranium robertianum 0,76 % Geum urbanum 7,58 %

114

Ribes uva-crispa 10,61 % Stellaria media 0,38 % Galium aparine 5,30 % Brachypodium pinnatum 8,33 % V úseku mimo linii jsou: Ligustrum vulgare, Pyrus pyraster, Prunus spinosa, Galium aparine, Fragaria viridis. Vegetace má eutrofní charakter. Okraje mají vyšší pokryvnost bylin tvořících bylinné lemy. Uvnitř jsou stínomilné druhy. Na valu jsou i ovocné dřeviny, což je pro oblast Lounska typické. 18. transekt Druhy náleží sv. Berberidion, as. Pruno-Ligustretum Lokalizace: Val leží jv. od vrchu a to relativně daleko mezi poli; val č. 18, úsek E; souřadnice 13,816 x 50,409; nadmořská výška 335 m; podíl kamene ca 10 %, kameny 5 – 100 cm, kameny nasypány především v centrální části, kde tvoří hřbítek ca 40 cm nad okolím, okraje mají hlinitý charakter, průběh kolmo k vrstevnicím, ale téměř na rovině, s. - j. směr; okolní porosty: pole pšenice Datum 2.7.2007 Šíře 1630 cm vypočítaná pokryvnost E3: 64,41 % Fraxinus excelsior 46,01 % Pyrus communis 18,40 % vypočítaná pokryvnost E2: 71,77 % Sambucus nigra 1,84 % Ribes uva-crispa 11,04 % Fraxinus excelsior 8,59 % Rhamnus cathartica 11,04 % Crataegus sp. 35,58 % Rosa canina 3,68 % vypočítaná pokryvnost E1: 52,75 % Elytrigia repens 3,37 % Agrimonia eupatoria 0,61 % Bromus erectus 1,23 % Brachypodium pinnatum 1,84 % Bryonia alba 1,23 % Ballota nigra 3,07 % Ribes uva-crispa 1,23 % Atriplex oblongifolia 5,21 % Melica transsilvanica 3,37 % Cornus sanguinea juv. 0,31 % 115

Veronica chamaedrys 0,61 % Geranium robertianum 0,61 % Torilis japonica 0,92 % Fraxinus excelsior juv. 3,99 % Geum urbanum 10,12 % Prunus spinosa juv. 3,99 % Rosa canina juv. 0,61 % Ligustrum vulgare juv. 6,13 % V úseku mimo linii jsou druhy sv. Berberidion: Rhamnus cathartica, Euonymus euproaea, Cornus sanguinea i další druhy Torilis japonica, Ligustrum vulgare, Fragaria viridis, Galium aparine, Adonis vernalis, Elytrigia intermedia. Xerotermní podmínky umožňují vznik společenstev křovin blízkých sv. Berberidion. Vegetační jednotka v bylinném patře není identifikovatelná, neboť xerotermní vegetace je pravděpodobně ovlivněna eutrofizací stanoviště, což vede k rozvoji nitrofilních druhů. Transekty na valech v oblasti Verneřicko 19. transekt Byly zjištěny druhy ze sv. Luzulo - Fagion Lokalizace: mezi obcí Příbram a Kočičím vrchem; val č. 98, úsek A; souřadnice: 14,241 x 50,681, nadmořská výška 635 m; podíl kamene na povrchu valu15 - 20 %, kameny 15 – 30 (100) cm; nejvyšší bod na valu 50 cm nad okolím; val se nachází na velmi mírném svahu (5o), průběh po vrstevnicích, z. - v. směr; okolní porosty: pastviny Datum 5.6.2007 Šíře 470 cm vypočítaná pokryvnost E3: 78,72 % Acer pseudoplatanus 78,72 % vypočítaná pokryvnost E2: 17,02 % Acer pseudoplatanus juv.17,02 % vypočítaná pokryvnost E1: 67,02 % Rubus sp. 24,47 % Polygonatum multiflorum 1,06 % Convallaria majalis 28,72 % Senecio ovatus 4,25 % Anemone nemorosa 4,26 % Holcus mollis 4,26 % V úseku mimo linii jsou druhy sv. Luzulo – Fagion: Maianthemum bifolium, Prenanthes purpurea, Vaccinium myrtillus a další jako Fagus sylvatica, Acer pseudoplatanus, Sorbus

116

aucuparia, Dryopteris filix-mas, Sambucus racemosa, Epilobium angustifolium, Lamium galeobodolon agg., Prunus padus. Malý podíl kamenů na povrchu valu a blízkost lesa jsou pravděpodobnou příčinou výskytu lesních druhů. Ani vegetaci sousedícího lesa nelze fytocenologicky jednoznačně zařadit. V okolí jsou kulturní lesy, bučiny a suťové lesy. 20. transekt V transektu se vyskytují druhy sv. Aegopodion podagrariae a lesní druhy blízké sv. TilioAcerion Lokalizace: mezi obcí Příbram a Kočičím vrchem; val č. 98, úsek D; souřadnice 14,242 x 50,680, nadmořská výška 635 m; podíl kamene na povrchu valu 30 %, kameny 5 – 60 cm; nejvyšší bod na valu 30 cm nad okolím; val se nachází na velmi mírném svahu (5 o), průběh po vrstevnicích, z. - v. směr; okolní biotopy: pastviny, Datum 5.6.2007 Šíře 520 cm vypočítaná pokryvnost E3: 96,15 % Acer pseudoplatanus 76,92 % Tilia platyphyllos 19,23 % vypočítaná pokryvnost E2: 32,69 % Tilia cordata juv. 9,62 % Ribes uva-crispa 9,62 % Sambucus racemosa 13,46 % vypočítaná pokryvnost E1: 53,85 % Galeopsis tetrahit 1,92 % Veronica chamaedrys 1,92 % Lolium perenne 3,85 % Tillia platyphyllos juv. 14,42 % Dactylis glomerata 1,92 % Galium aparine 8,65 % Alliaria petiolata 4,81 % Taraxacum sect. Ruderalia 1,92 % Sambucus nigra juv. 1,92 % Ribes uva-crispa 6,73 % Urtica dioica 4,81 % Epilobium angustifolium 1,92 % V úseku mimo linii jsou druhy sv. Aegopodion podagrariae: Alopecurus pratensis, Aegopodium podagraria, Elytrigia repens, Anthriscus sylvestris, Chaerophyllum aromaticum, Heracleum sphondylium, Poa trivialis a lesní druhy Anemone nemorosa, Campanula trachelium, Galium odoratum, Fragaria moschata, Pulmonaria obscura, Viola riviniana.

117

Bylinný podrost je kombinací nitrofilní vegetace sv. Aegopodion podagrariae a lesních druhů a ojediněle lučních druhů. Zápoj keřového a stromového patra je značný a podílí se na něm hlavně druhy suťového lesa sv. Tilio-Acerion. 21. transekt Obsahuje kombinaci druhů listnatého lesa a nitrofilní vegetace tř. Galio-Urticetea. Lokalizace: mezi obcí Příbram a Kočičím vrchem; val č. 98, úsek H; souřadnice 14,243 x 50,680; nadmořská výška 640 m; podíl kamene na povrchu valu 40 %, kameny do 40 cm; nejvyšší bod na valu 30 cm nad okolím; val se nachází na velmi mírném svahu (5 o) j. orientace, průběh po vrstevnicích, z. - v. směr; okolní porosty: louky a pastviny Datum 5.6.2007 Šíře 820 cm vypočítaná pokryvnost E3: 75,61 % Acer pseudoplatanus 60,98 % Carpinus betulus 14,63 % vypočítaná pokryvnost E2: 69,51 % Acer pseudoplatanus juv. 14,63 % Crataegus sp. 48,78 % Prunus spinosa 6,10 % vypočítaná pokryvnost E1: 51,83 % Anemone nemorosa 1,22 % Galium aparine 5,49 % Galeopsis pubescens 1,22 % Acer pseudoplatanus juv. 3,66 % Prunus spinosa juv. 15,24 % Fagus sylvatica juv. 0,61 % Mercurialis perennis 11,59 % Taraxacum sect. Ruderalia 3,66 % Aegopodium podagraria 2,44 %; Alliaria petiolata 3,66 % V úseku mimo linii jsou druhy sv. Berberidion: Acer campestre, Corylus avellana a další druhy ukazující lesní charakter porostu, Polygonatum multiflorum, Poa nemoralis, Viola reichenbachiana, Galeobdolon luteum agg., Milium effusum, Senecio ovatus. Eutrofní podmínky jsou vhodné pro výskyt druhů více vegetačních jednotek. V úseku byly zjištěny jak druhy nitrofilní, tak četné druhy keřů i lesní druhy.

118

22. transekt Obsahuje kombinaci druhů listnatého lesa a nitrofilní vegetace tř. Galio-Urticetea Lokalizace: s. obce Rychnov; val č. 444, úsek A; souřadnice 14,272 x 50,698; nadmořská výška 570 m; bazanit s vyrostlicemi amfibolu, podíl kamene na povrchu valu 5 - 10 %, kameny do 5 - 60 (110) cm; horní část valu ca 30 cm nad okolím; val se nachází na velmi mírném svahu ca 5 o, průběh po vrstevnicích, sv. - jz. směr; okolní porosty: louky a pastviny Datum 30.8.2007 Šíře 770 cm vypočítaná pokryvnost E3: 100,00 % Fraxinus excelsior 100 % vypočítaná pokryvnost E2: 40,26 % Corylus avellana 12,99 % Prunus padus 27,27 % vypočítaná pokryvnost E1: 42,82 % Elytrigia repens 5,19 % Viola reichenbachaiana 6,49 % Scrophularia nodosa 1,30 % Sambucus nigra juv. 0,65 % Tanacetum vulgare 0,65 % Poa nemoralis 7,14 % Anthriscus sylvestris 0,65 % Geum urbanum 3,25 % Lamium album 0,65 % Dactylis glomerata 16,88 % V úseku mimo linii jsou druhy sv. Galio-Alliarion: Alliaria petiolata, Galeopsis tetrahit. Druhová skladba je příkladem porostu fytocenologicky obtížně identifikovatelného. Příčina je opět v liniovém charakteru porostu, který se vyvinul v chladnějších klimaticky podmínkách a exponované poloze. To vede k druhově chudé vegetaci, která je ještě redukována pastvou. 23. transekt Obsahuje kombinaci druhů sv. Carpinion a sv. Galio-Alliarion Lokalizace: Terasa se nachází v. od obce Zubrnice, naproti hřbitovu; značena Z/H, úsek B; souřadnice: 14,228 x 50,648; nadmořská výška 340 m; podíl kamene na povrchu terasy ca 5 %; horní část terasy nepřevyšuje nad okolím; terasa se nachází na mírném svahu ca 10 o, jz. orientace; průběh po vrstevnicích, z. - v. směr; okolní porosty: louky Datum 22.6.2007 Šíře 1450 cm

119

vypočítaná pokryvnost E3: 85,41 % Prunus avium 55,17 % Quercus robur 6,90 % Acer campestre 20,69 % vypočítaná pokryvnost E2: 37,01 % Fraxinus excelsior juv. 10,34 % Crataegus sp. 24,14 % Rosa canina 1,38 % vypočítaná pokryvnost E1: 56,73 % Poa nemoralis 0,34 % Crataegus sp. 0,34 % Sambucus nigra 0,69 % Geranium robertianum 2,41 % Quercus robur juv. 0,69 % Fraxinus excelsior juv. 33,59 % Viola odorata 0,69 % Quercus robur juv. 0,69 % Prunus avium juv. 1,03 % Rosa canina juv. 0,69 % Galeopsis pubescens 0,69 % Geum urbanum 5,52 % Pulmonaria obscura 6,55 % Veronica chamaedrys 0,34 % Prunus spinosa juv. 0,69 % V úseku mimo linii jsou druhy sv Galio-Alliarion: Impatiens parviflora, Viola odorata a další druhy např. Rhamnus cathartica, Euonymus europaea či Bromus benekenii. Vegetace na široké, hlinité terase uprostřed luk a bývalých pastvin nemá dostatečný zdroj lesních druhů. Vysoká pokryvnost stromového i keřového patra navozuje lesní charakter vegetace a snižuje dostupnost světla. Dostatek živin v půdě vede k rozvoji nitrofilní stínomilné vegetace. 24. transekt Obsahuje kombinaci druhů sv. Galio-Alliarion, sv. Berberidion, as. Rhamno catharticaeCornetum a sv. Arrhenatherion Lokalizace: Terasa se nachází v. od obce Zubrnice, naproti hřbitovu; značena Z/H: úsek F; souřadnice: 14,229 x 50,648; nadmořská výška 342 m; podíl kamene na povrchu valu nerovnoměrný, na ca 1/3 šíře rozvalená kamenná zídka, v ostatní části nízká kamenitost ca 5 %, velikost kamene 20 – 55 cm; horní část terasy nepřevyšuje nad okolím; nachází na mírném svahu ca 10 o, jz. orientace, průběh po vrstevnicích, z. - jv. směr; okolní porosty: louky Datum 22.6.2007 Šíře 2200 cm

120

vypočítaná pokryvnost E3: 63,64 % Acer campestre 34,09 % Fraxinus excelsior 29,55 % vypočítaná pokryvnost E2: 35,91 % Prunus spinosa 8,64 % Euonymus europaea 7,73 % Rosa canina 4,09 % Crataegus sp. 0,91 % Acer campestre 9,09 % Cornus sanguinea 5,45 % vypočítaná pokryvnost E1: 58,19 % Clinopodium vulgare 0,23 % Stellaria graminea 0,23 % Poa pratensis 0,45 % Lathyrus pratensis 0,23 % Lysimachia nummularia 2,50 % Prunus spinosa juv. 3,18 % Cornus sanguinea juv. 0,91 % Festuca rubra agg. 3,18 % Vicia tetrasperma 0,23 % Euonymus europaea juv. 1,14 % Fragaria vesca 0,68 % Galium aparine 2,95 % Fraxinus excelsior juv. 11,82 % Festuca ovina 1,82 % Campanula trachelium 0,23 % Primula veris 0,91 % Pulmonaria obscura 0,91 % Glechoma hederacea 0,68 % Veronica chamaedrys 3,18 % Crataegus sp. juv. 0,45 %; Acer campestre juv. 0,68 % Aegopodium podagraria 6,36 % Impatiens parviflora 1,14 % Rubus idaeus 1,36 % Urtica dioica 4,09 % Rubus sp. 8,64 % V úseku mimo linii jsou druhy sv. Berberidion: Campanula rapunculoides, Corylus avellana, Geranium robertianum a sv. Alliarion: Alliaria petiolata, Dactylis glomerata, Geum urbanum Impatiens parviflora a sv. Arrhenatherion: Arrhenatherum elatius, Campanula patula i další lesní druhy Asperula odorata, Pulmonaria obscura, Moehringia trinervia. Identifikace vegetační jednotky je obtížná až nemožná. Terasa je široká, což by mohlo umožnit vznik lesního porostu. Na tom se pozitivně podílí i keřový lem z Prunus spinosa, který také snižuje dostupnost světla. Lesní vegetační jednotka nebyla zjištěna. Jsou přítomny jak druhy luční a nitrofilní, tak i druhy křovin.

121

25. transekt Obsahuje kombinaci druhů sv. Berberidion, as. Rhamno catharticae-Cornetum a sv. GalioAlliarion. Lokalizace: nad obcí Leština směrem na obec Zubrnice; terasa značena Z/L: úsek A; souřadnice: 14,209 x 50,657; nadmořská výška 270 m; podíl kamene na povrchu valu do 10 %, velikost kamene 15 – 30 (50) cm; horní část terasy nepřevyšuje okolí terasa se nachází na mírném svahu ca 15 o, jz. orientace, průběh po vrstevnicích, vsv. - jz. směr; okolní porosty: pastviny Datum: 24.6.2007 Šíře 855 cm vypočítaná pokryvnost E3: 81,87 % Corylus avellana 46,78 % Pyrus communis 35,09 % vypočítaná pokryvnost E2: 70,18 % Corylus avellana 70,18 % vypočítaná pokryvnost E1: 45,03 % Primula veris 1,17 % Chelidonium majus 1,17 % Veronica chamaedrys 2,34 % Sambucus nigra juv. 2,34 % Taraxacum sect. Ruderalia 5,85 % Poa nemoralis 1,17 % Alliaria petiolata 2,92 % Cornus sanguinea juv. 2,34 % Prunus avium juv. 1,17 % Aegopodium podagraria 12,28 % Lapsana communis 1,17 % Geum urbanum 7,02 % Rubus sp. 1,75 % Festuca gigantea 1,17 % Festuca sp. 1,17 % V úseku mimo linii jsou druhy sv. Berberidion: Acer campestre Corylus avellana, Euonymus europaeus, Geranium robertianum a sv. Galio-Alliarion: Chaerophyllum temulum, Chelidonium majus, Dactylis glomerata, Impatiens parviflora, Moehringia trinervia; lesních druhů málo, např. Pulmonaria obscura či z pasek Epilobium angustifolium. Ačkoliv úsek navazuje na les, nevyvinula se na terase lesní jednotka. Les je kulturní a pouze na okraji dosud rostou i původní lesní druhy dřevin a bylin. To nestačí pravděpodobně není dostatečný zdroj pro šíření na přilehlou terasu. I přes značnou výšku se jedná o druhy křovin. V podrostu se díky dostatku živin vyvinula nitrofilní flóra.

122

26. transekt Obsahuje kombinaci druhů sv. Arrhenatherion a nitrofilních druhů tř. Galio-Urticetea. Sukcese porostu spěje ke sv. Carpinion. Lokalizace: nad obcí Leština směrem na obec Zubrnice; terasa značena Z/L, úsek E; souřadnice: 14,210 x 50,657, nadmořská výška 270 m; podíl kamene na povrchu valu do 10 %, velikost kamene 15 – 30 (50) cm; horní část terasy nepřevyšuje nad okolím; val se nachází na mírném svahu ca 15 o, jz. orientace; průběh po vrstevnicích, vsv. - jz. směr; okolní porosty: pastviny Datum 24.6.2007 Šíře 2130 cm vypočítaná pokryvnost E3: 98,59 % Quercus robur 70,42 % Acer campestre 28,17 % vypočítaná pokryvnost E2: 35,21 % Prunus spinosa 25,82 % Corylus avellana 9,39 % vypočítaná pokryvnost E1: 31,46 % Galium mollugo agg. 0,47 % Knautia arvensis 1,17 % Trisetum flavescens 0,23 % Ranunculus repens 0,23 % Fragaria vesca 3,29 % Taraxacum sect. Ruderalia 1,41 % Achillea millefolium 1,41 % Lolium perenne 1,41 % Trifolium repens 0,70 % Geum urbanum 7,28 % Agrimonia eupatoria 0,94 % Rubus sp. 0,70 % Campanula rapunculoides 0,70 % Urtica dioica 1,41 % Euonymus europaea 1,88 % Lapsana communis 0,94 % Dactylis glomerata 1,64 % Anthriscus sylvestris 0,94 % Impatiens parviflora 0,94 % Corylus avellana juv. 2,82 % Poa pratensis 0,94 % V úseku mimo linii jsou druhy sv. Arrhenatherion: Dactylis glomerata, Cerastium holosteoides, Festuca rubra, Crepis biennis. 123

Nízká pokryvnost v bylinném patře je následkem okusu a pastvy skotu. I přes vzrostlé dřeviny neobsahuje bylinné patro až na výjimky lesní druhy, ale druhy okolních luk, nitrofilní druhy a druhy snášející narušování. 27. transekt Ukazuje kombinaci druhů, které se nejčastěji vyskytují na valech. Nejhojnější jsou dřeviny sv. Berberidion. Lokalizace: nad silnicí mezi obcí Lukavice a Knínice; val značen L/K, úsek C; souřadnice: 14,245 x 50,635; nadmořská výška 410 m; podíl kamene na povrchu valu do 70 %, velikost kamene 20 – 30 (80) cm; nejvyšší část valu převyšuje nad okolím o 150 cm; val se nachází na velmi mírném svahu, jz. orientace; průběh po vrstevnicích, vsv. - jz. směr; okolní porosty: louky Datum 11.6.2007 Šíře 800 cm vypočítaná pokryvnost E3: 75 % Fraxinus excelsior 62,5 % Quercus petraea 12,5 % vypočítaná pokryvnost E2: 81,25 % Corylus avellana 56,25 % Fraxinus excelsior juv. 12,5 % Quercus robur juv. 12,5 % vypočítaná pokryvnost E1: 61,2 5 % Brachypodium pinnatum 5 % Aegopodium podagraria 36,25 % Geum urbanum 3,75 % Fraxinus excelsior juv. 1,25 % Rubus sp. 1,25 % Galium aparine 1,25 % Impatiens parviflora 2,5 % Poa nemoralis 5 % Geranium robertianum 5 % V úseku mimo linii jsou druhy bylinných lemů Melampyrum nemorosum i hájové druhy: Melica uniflora, Viola riviniana i druhy sv. Berberidion: Rhamnus cathartica, Cornus sanguinea. Úzký val hostí pro valy typické druhy, ale určení vegetační jednotky je nemožné. Ve stromovém patře dorůstá největší výšky Fraxinus excelsior a Quercus. Křoviny podél valů tvoří hlavně Corylus avellana, Rhamnus cathartica, Euonymus europaea a Cornus sanguinea. Mezi bylinami na úpatí valu převládá Aegopodium podagraria. Na kamenitý val vystupují hlavně Geum urbanum, Impatiens parviflora, Poa nemoralis, Geranium robertianum.

124

28. transekt Zachycuje kombinaci druhů, které jsou typické pro horská oligotrofní stanoviště, především společenstvo sv. Cynosurion. Sukcese spěje ke pravděpodobně ke sv. Luzulo–Fagion. Lokalizace: j. obce Rychnov, u Kočičího vrchu; val značen 102, úsek C; 14,247 x 50,68, nadmořská výška 645 m; podíl kamene na povrchu valu do 70 %, velikost kamene do 25 (80) cm; nejvyšší část valu převyšuje nad okolím o 90 cm; val se nachází na velmi mírném svahu; sz. orientace, průběh po vrstevnicích; j. - s. směr, okolní porosty: pastviny Datum 20.7.2007 Šíře 310 cm vypočítaná pokryvnost E3: 90,32 % Salix caprea 90,32 % E2 : 0 vypočítaná pokryvnost E1: 79,03 % Lolium perenne 19,35 % Poa pratensis 29,03 % Dactylis glomerata 1,61 % Festuca ovina 12,90 % Anthriscus sylvestris 6,45 % Holcus mollis 8,06 % Deschampsia cespitosa 1,61 % V úseku mimo linii jsou druhy sv. Cynosurion: Agrostis tenuis, Trifolium repens, Taraxacum sect. Ruderalia; sv. Luzulo-Fagion: Veronica officinalis a tř. Epilobietea angustifolii: Rumex acetosella a další druhy Hypericum perforatum, Holcus lanatus, Sambucus nigra, Aegopodium podagraria. Na valech je druhová skladba s nižší druhovou pestrostí a místy i nižší pokryvností. Oligotrofní a suchá stanoviště jsou v mozaice s eutrofními i vlhčími místy především na úpatí. 29. transekt Zachycuje kombinaci druhů, které jsou typické pro horská oligotrofní stanoviště. blízké sv. Luzulo–Fagion a sv. Cynosurion a tř. Epilobietea angustifolii. Lokalizace: j. obce Rychnov, u Kočičího vrchu; val značen 102, úsek CH; souřadnice: 14,245 x 50,683; nadmořská výška 650 m; podíl kamene na povrchu valu do 80 %, velikost kamene 15 – 55 cm; nejvyšší část valu převyšuje nad okolím o 80 cm; val se nachází na velmi mírném svahu, sz. orientace, průběh po vrstevnicích, j. - s. směr; okolní porosty: pastviny Datum 20.7.2007 Šíře 570 cm vypočítaná pokryvnost E3: 57,89 % 125

Acer pseudoplatanus 57,89 % E2: 0 vypočítaná pokryvnost E1: 72,81 % Festuca ovina 18,42 % Sorbus aucuparia juv. 2,63 % Taraxacum sect. Ruderalia 1,75 % Holcus mollis 11,40 % Poa pratensis 31,58 % Dactylis glomerata 3,51 % Agrostis tenuis 3,51 % V úseku mimo linii jsou lesní druhy: Sorbus aucuparia, Prunus padus, Acer platanoides, Hieracium sabaudum, Athyrium filix-femina, Oxalis acetosella, Polygonatum multiflorum a oligotrofní lesní vegetace sv. Luzulo–Fagion: Avenella flexuosa, Veronica officinalis, Vaccinium myrtillus. Přítomny jsou i druhy pasek tř. Epilobietea angustifolii: Rumex acetosella, Epilobium angustifolium a pastvin sv. Cynosurion: Achillea millefolium, Dactylis glomerata, Hypochaeris radicata, Ranunculus repens, Veronica serpyllifolia. Ačkoliv je druhová skladba v této oblasti stabilní, její zařazení do vegetačních jednotek je obtížné až nemožné. Šíře valu je malá, a tak na úpatí jsou druhy okolních pastvin. Na vystouplém kamenitém vrcholku jsou druhy pasek. Součástí mozaiky jsou i lesní druhy. 30. transekt Zachycuje kombinaci druhů, které jsou typické pro horská oligotrofní stanoviště blízká sv. Luzulo–Fagion, sv. Cynosurion a tř. Epilobietea angustifolii. Lokalizace: j. obce Rychnov, u Kočičího vrchu; val značen 102, úsek K; souřadnice 14,244 x 50,683; nadmořská výška 650 m; podíl kamene na povrchu valu do 90 %, velikost kamene 5 – 10 (30 – 60) cm; nejvyšší část valu převyšuje nad okolím o 70 cm; val se nachází na velmi mírném svahu, z. orientace, průběh po vrstevnicích, j. - s. směr; okolní porosty pastviny Datum 20.7.2007 Šíře 330 cm vypočítaná pokryvnost E3: 16,67 % Sorbus aucuparia 16,67 % E2 : 0 vypočítaná pokryvnost E1: 80,00 % Poa pratensis 13,33 % Holcus mollis 16,67 % 126

Festuca ovina 13,33 % Poa nemoralis 3,33 % Vaccinium myrtillus 20,00 % Agrostis capillaris 13,33 % V úseku mimo linii jsou druhy sv. Cynosurion: Cynosurus cristatus, Dactylis glomerata Hypochaeris radicata, Poa pratensis, Taraxacum sect. Ruderalia a tř. Epilobietea angustifolii: Rumex acetosella, Rubus idaeus, Gnaphalium sylvaticum, Senecio sylvaticus a sv. Luzulo–Fagion: Avenella flexuosa, Prenanthes purpurea. Transekt byl pořízen na stejném valu jako předcházející. Pouze blízkost lesa zvýšila podíl lesních druhů. Kromě druhů výše uvedených jednotek vstupují na valy běžné luční druhy. 31. transekt Zachycuje kombinaci druhů, typickou pro úzké kamenité valy . Lokalizace: obec Babětín (Těchlovice), protisvah vrchu Vrabinec; val značen B, úsek C; souřadnice: 14,212 x 50,707; nadmořská výška 240 m n. m; podíl kamene na povrchu valu do 95 %, velikost kamene 5 – 10 cm, skládaná boční zídka s centrální kamennou výplní; nejvyšší část valu převyšuje nad okolím o 60 - 90 cm; val se nachází na velmi příkrém svahu; s. orientace; průběh kolmo na vrstevnice; s. - j. směr; okolní porosty: pastviny ve starém ovocném sadu Datum 2.8.2007 Šíře 450 cm vypočítaná pokryvnost E3: 100,00 % Prunus avium 22,22 % Quercus robur 77,78 % E2: 0 vypočítaná pokryvnost E1: 24,44 % Geranium robertianum 7,78 % Quercus robur juv. 1,11 % Impatiens parviflora 4,44 % Ribes uva-crispa 1,11 % Urtica dioica 2,22 % Dryopteris filix-mas 2,22 % Viola reichenbachiana 1,11 % Rosa canina 4,44 % V úseku mimo linii jsou druhy Acer campestre, Corylus avellana, Fraxinus excelsior, Geranium robertianum, Dryopteris filix-mas, Moehringia trinervia, Poa nemoralis

127

Porost vázán na kamenitou plochu, která se ani na okrajích nesvažuje, a proto nejsou podmínky pro vstup druhů pastvin a luk na val. Podél zídky vyrůstají dřeviny, ale na valu je malý počet druhů a nízká pokryvnost. Druhy jsou nitrofilní nebo lesní. 32. transekt Zachycuje kombinaci druhů, která se vyvinula na úzkých kamenitých valech v horských oblastech (příloha č. 26) Lokalizace: s. od obce Příbram, na konci směrem na Bukovou horu; val značen 358, úsek C; souřadnice: 14,244 x 50,675, nadmořská výška 605 m; kámen na valu nerovnoměrně, více na středu, podíl kamene na povrchu valu ca 50 %; velikost kamene 40 – 60 cm; nejvyšší část valu převyšuje nad okolím o 80 cm; val se nachází na velmi mírném svahu, j. orientace, průběh po spádnici, s. – j. směr; okolní porosty: pastviny včetně malých mokřadů Datum 25.9.2007 Šíře 360 cm vypočítaná pokryvnost E3: 88,89 % Fraxinus excelsior 88,89 % vypočítaná pokryvnost E2: 13,89 % Fraxinus excelsior 13,89 % vypočítaná pokryvnost E1: 61,11 % Hypericum maculatum 4,17 % Scrophularia nodosa 1,39 % Elytrigia repens 5,56 % Dactylis glomerata 5,56 % Poa pratensis 6,94 % Holcus lanatus 5,56 % Rubus idaeus 8,33 % Poa compressa 5,56 % Agrostis capillaris 11,11 % Trifolium hybridum 2,78 % Fraxinus excelsior juv. 2,78 % Achillea ptarmica 1,39 % V úseku mimo linii jsou druhy: Epilobium angustifolium, Hypericum maculatum, Viola reichenbachiana, Sambucus nigra, Prunus padus, Acer pseudoplatanus. Úzká linie vytváří podmínky pro druhy jak z okolních pastvin, tak druhy pasek a lesních plášťů. I když se druhy v úsecích opakují, nelze určit vegetační jednotku. Dřeviny jsou spíše podél valu a na val vstupují jak luční tak lesní druhy.

128

33. transekt Zachycuje kombinaci druhů na úzkých kamenitých valech procházejících pastvinami s mokřinou Lokalizace: s. obce Příbram, směrem na Bukovou horu; val značen 358, úsek G; souřadnice: 14,245 x 50,674, nadmořská výška 600 m; podíl kamene na povrchu valu do 70 %, velikost kamene 30 - 60 cm, nejvyšší část valu převyšuje nad okolím o 40 – 50 cm; val se nachází na velmi mírném svahu; j. orientace; průběh po spádnici, s. – j. směr; okolní porosty: pastviny Datum 25.9.2007 Šíře 350 cm vypočítaná pokryvnost E3: 85,71 % Fraxinus excelsior 85,71 % vypočítaná pokryvnost E2: 65,71 % Sorbus aucuparia 8,57 % Fraxinus excelsior 28,57 % Syringa vulgaris 28,57 % vypočítaná pokryvnost E1: 52,86 % Urtica dioica 1,43 % Carex muricata agg. 1,43 % Rubus idaeus 2,86 % Veronica chamaedrys 1,43 % Syringa vulgaris juv. 15,71 % Poa nemoralis 22,86 % Dactylis glomerata 2,86 % Achillea ptarmica 4,29 % V úseku mimo linii jsou druhy: Salix caprea, Prunus padus, Carex brizoides, Rumex obtusifolius a druhy sv. Calthion: Filipendula ulmaria, Juncus effusus, Deschampsia cespitosa. V porostu valu se uplatňuje více druhů dřevin antropogenního původu včetně Syringa vulgaris. V bylinném patře se jedná o druhy narušených vlhkých stanovišť. 34. transekt Zachycuje kombinaci druhů, která vznikla na široké eutrofizované terase Lokalizace: j. obce Příbram, u kravína; val značen 348, úsek A; souřadnice: 14,262 x 50,668, nadmořská výška 565 m; dolní část typický val a nad ním hlinitá terasa, podíl kamene ca 50 %, velikost kamene 50 – 120 cm; nejvýše položená část terasy nepřevyšuje okolí, val se nachází na prudkém svahu, s. orientace, průběh po vrstevnicích, v. - z. směr; okolní porosty: pastviny Datum 2.7.2008 129

Šíře 750 – 1 000 cm příčný transekt na konci úseku: 1000 cm vypočítaná pokryvnost E3: 35 % Pyrus communis 25 % Acer pseudoplatanus 10 % vypočítaná pokryvnost E2: 32,5 % Fraxinus excelsior juv. 10 % Sambucus nigra 10,5 % Acer pseudoplatanus juv. 12 % vypočítaná pokryvnost E1: 46,5 % Ranunculus repens 0,5 % Acer platanoides juv. 4 % Fraxinus excelsior juv. 7 %; Sambucus nigra juv. 5 % Lapsana communis 1 % Geranium robertianum 3,5 % Galeopsis pubescens 2 % Urtica dioica 18,5 % Rubus idaeus 5 % V úseku mimo linii jsou četné druhy dřevin: Corylus avellana, Crataegus monogyna, Lonicera nigra, Prunus avium a většinou ruderální nitrofilní druhy: Anthriscus sylvestris a druhy sv. Galio-Alliarion: Geum urbanum, Stellaria media, Alliaria petiolata, Veronica sublobata. Poloha terasy na pastvině v blízkosti kravína a dostatek zeminy ovlivnil eutrofizaci. Vegetace tvořena vzrostlými dřevinami a nitrofilními druhy bylin. 35. transekt Zachycuje kombinaci druhů, typických pro částečně přirozenou skalku v návaznosti na val. Porost má charakter lesa sv. Carpinion a sv. Tilio-Acerion. Lokalizace: j. obce Příbram, v sousedství Bukové hory; val značen 298, úsek A; souřadnice: 14,237 x 50,667, nadmořská výška 650 m; součástí je skalka a k ní přikládané kameny valu, podíl kamene do 30 %, v horní části vyšší kamenitost, velikost kamene 5 – 60 cm; nejvyšší část valu převyšuje okolí o 50 – 350 cm; val se nachází na mírném svahu, jz. orientace, průběh po vrstevnicích, v. - z. směr; okolní porosty: louky a pastviny Datum 26.9.2007 Šíře 2100 cm

130

vypočítaná pokryvnost E3: 90, % Acer platanoides 35,71 % Fagus sylvatica 28,57 % Carpinus betulus 26,19 % vypočítaná pokryvnost E2: 5,71 % Carpinus betulus 5,71 % vypočítaná pokryvnost E1: 60,95 % Holcus mollis 3,33 % Viola odorata 0,48 % Acer platanoides juv. 1,19 % Stellaria holostea 5,24 % Alliaria petiolata 0,95 % Lamium maculatum 4,52 % Geranium robertianum 3,33 % Fraxinus excelsior juv. 1,43 % Galium aparine 1,19 % Impatiens parviflora 3,57 % Melica uniflora 9,29 % Mercurialis perennis 3,10 % Sambucus nigra juv. 2,38 %; Poa nemoralis 15,95 % Convallaria majalis 2,86 % Fragaria moschata 0,71 % Lilium martagon 1,19 % Polygonatum multiflorum 0,24 % V úseku mimo linii jsou další lesní druhy dřevin i bylin: Acer campestre, Rosa canina, Hepatica nobilis, Galeobdolon luteum agg. , Galium odoratum, Viola reichenbachiana. Větší šířka valu, blízkost listnatého lesa a část přirozeného stanoviště vede k jednotné druhové skladbě relativně přirozeného porostu. 36. transekt Zachycuje kombinaci druhů, které jsou typické pro úzké kamenité valy ve vyšších nadmořských výškách a patří tř. Galio-Urticetea a lesním jednotkám sv. Tillio-Acerion Lokalizace: v. od vysílače Buková hora, j. obce Příbram; val značen 295, úsek A; souřadnice: 14,244 x 50,664; nadmořská výška 630 m; podíl kamene na povrchu valu do 20 - 30 %, velikost kamene 20 – 30 (50) cm; nejvyšší část valu převyšuje nad okolím o 50 cm; val se nachází na mírném svahu; s. orientace, průběh po spádnici; j. - s. směr, okolní porosty: pastviny Datum 26.9.2007 Šíře 500 cm vypočítaná pokryvnost E3: 100 %

131

Acer pseudoplatanus 88,00 % Acer platanoides 12,00 % E2: 0 vypočítaná pokryvnost E1: 55,00 % Urtica dioica 6,00 % Fraxinus excelsior juv. 3,00 % Lamium maculatum 8,00 % Sambucus nigra juv. 14,00 % Geranium robertianum 1,00 % Poa nemoralis 10,00 % Viola reichenbachiana 3,00 % Alliaria petiolata 2,00 % Stellaria holostea 4,00 % Aegopodium podagraria 2,00 % Dactylis glomerata 2,00 % V úseku mimo linii jsou druhy nitrofilní: Chaerophyllum temulum, Rubus idaeus, Ribes uvacrispa, Galium aparine, Aegopodium podagraria a hájové Polygonatum multiflorum, Stellaria holostea, Lilium martagon, Pulmonoria obscura. Na úseku je patrné směrování sukcese ke sv. Tillio-Acerion. 37. transekt Zachycuje kombinaci druhů, které jsou typické pro úzké kamenité valy ve vyšších nadmořských výškách a patří tř. Galio-Urticetea a lesní druhy sv. Tilio-Acerion Lokalizace: v. od vysílače Buková hora, j. obce Příbram; val značen 295, úsek B; souřadnice: 14,243 x 50,664; nadmořská výška 615 m; podíl kamene na povrchu valu do 70 %, velikost kamene 20 – 50 (-110) cm; nejvyšší část valu převyšuje nad okolím o 50 cm; val se nachází na mírném svahu; s. orientace, průběh po spádnici; s. – j. směr, okolní porosty: pastviny Datum 6.6. 2008 Šíře 510 cm vypočítaná pokryvnost E3: 100 % Acer platanoides 78,43 % Fraxinus excelsior 29,41 % E2: 0 vypočítaná pokryvnost E1: 53,92 % Geranium robertianum 8,82 % Stellaria holostea 6,86 % Dactylis glomerata 5,88 % Mercurialis perennis 3,92 % 132

Galium aparine 9,80 % Poa nemoralis 10,78 % Sambucus nigra juv. 3,92 % Elytrigia repens 1,96 % Pyrethrum corymbosum 1,96 % V úseku mimo linii jsou lesní druhy a druhy lemů: Corylus avellana, Ribes uva-crispa, Luzula nemorosa, Brachypodium pinnatum, Campanula rapunculoides, Lilium martagon, Urtica dioica, Viola reichenbachiana, Hieracium sabaudum. Porost s nižším zastoupením keřového patra a značnou druhovou diverzitou hlavně lesních druhů bylin.

III. Porovnání flóry valů z oblasti Lounska a Verneřicka 5.4.4 Výsledky Pro dokumentaci druhové skladby vegetace valů se ukazují vhodnější statistické metody, než vlastní identifikace vegetační jednotky. Proto je uveden výběr diagramů, ze kterých je zřejmá vyšší vazba četnějších druhů (20 – 100 %) k oblasti. Je také patrná diferenciace druhů uvnitř oblastí.

Obr. č. 11: Porovnání flóry valů Verneřicka a Lounska s použitím metody RDA Komentář. Byla použita data z podélných úseků. Metoda RDA, první osa vysvětluje 11,5 % variability, druhá osa (svislá) 17,9 %, první kanonická osa vysvětluje 100 % variability. Monte Carlo permutační test (499 permutací, neomezené permutace, full model) F = 17,216, P = 0,0020. Zobrazeny jsou pouze druhy s fit range 20 - 100 %.

Verneřicko má skupinu druhů s živinami chudších stanovišť s druhy pastvin, pasek Rumex acetosella, Festuca ovina, Cerastium holosteoides, Deschampsia cespitosa, Avenella flexuosa, Achillea millefolium, Hypericum perforatum a dřevin Sorbus aucuparia, Salix caprea (vlevo nahoře). Další skupinu tvoří druhy s živinami bohatších lesních porostů blízkých sv. Carpinion s Quercus robur, Coryllus avellana, Acer campestre, Prunus avium,

133

Galium odoratum, Geranium robertianum, Impatiens parviflora, Poa nemoralis (vlevo dole). Tato eutrofnější vegetace dřevin je blízká vegetaci zjištěné na Lounsku. Lounsko má skupinu druhu ruderálních stanovišť Bromus sterilis, Ballota nigra, Euphorbia cyparissias (vpravo nahoře). Hojně je zastoupen keřový porost Ligustrum vulgare, Rosa canina, Rhamnus cathartica, Ribes uva-crispa, Cornus sanguinea, včetně druhů bylinných lemů Brachypodium pinnatum, Viola hirta, Fragaria viridis, Falcaria vulgaris, Agrimonia eupatoria (vpravo). Další skupina druhů Lounska reprezentovaná Fraxinus excelsior, Crataegus sp., Geum urbanum (vpravo dole) je blízká vegetaci zjištěné na Verneřicku.

Obr. č. 12: Porovnání flóry valů Verneřicka a Lounska s použitím metody RDA. Nižší rozsah využitých druhů. Komentář: Použita data z podélných úseků. Metoda RDA redundanční analýza, první osa vysvětluje 11,5 % variability, druhá osa (svislá) 17,9 %, první kanonická osa vysvětluje 100 % variability. Monte Carlo permutační test (499 permutací, neomezené permutace, full model) F = 17,216, P = 0,0020. Zobrazeny jsou pouze druhy s fit range 25 - 100 %.

Diagram vyjadřuje vliv oblastí na druhovou skladbu valů na podélných úsecích. Vysoká míra vlivu území vedla k potlačení hodnocení z hlediska dalších faktorů. Ty byly hodnoceny odděleně (viz kap. 5.7). V diagramuj je dobře patrná diferenciace druhů do skupin uvnitř oblastí především pro oblast Verneřicko. Skupina oligotrofních druhů vyskytujících se spíše na pastvinách ve vyšších polohách; reprezentovanou např. dřevinou Sorbus aucuparia (vlevo nahoře). Skupina druhů s vyššími nároky na živiny, spíše hájové druhy z dřevin reprezentované dřevinou Quercus robur (vlevo dole). Diferenciace v oblasti Lounska není tak výrazná. Přesto lze odlišit skupinu reprezentovanou keři jako Ligustrum vulgare, Rosa canina a Rhamnus cathartica a skupinu reprezentovanou Fraxinus excelsior.

134

Obr. č. 13: Porovnání flóry valů Verneřicka a Lounska s použitím metody PCA. Komentář: Metoda PCA – analýza hlavních komponent, použita data z podélných úseků. První osa vysvětluje 13,0 % variability, druhá osa (svislá) 19,2 %. Zobrazeny jsou pouze druhy s fit range 20-100%.

PCA analýza potvrzuje výsledky uvedené v předcházejících diagramech. Vliv faktorů příslušnost k oblasti ukazuje podobný průběh, ačkoli s ním nebylo počítáno. V oblasti Lounska je typická druhová skupina, kterou bychom mohli charakterizovat jako druhy bylinných lemů: Viola hirta, Fragaria viridis, Falcaria vulgaris, Trifolium medium, Bromus sterilis, Euphorbia cyparissias (vlevo), navazuje na keřové porosty s Rosa canina, Rhamnus cathartica, Ribes uva-crispa a Cornus sanguinea (vlevo). V oblasti Lounska je diferencovaná i skupina s dominancí Fraxinus excelsior a s keřovým patrem Crataegus sp., Fraxinus excelsior juv. což vede k výskytu stínomilného druhu Geum urbanum a lemů z Brachypodium pinnatum (vlevo dole). Pro oblast Verneřicko je jasně diferencovaná skupina druhů oligotrofních druhů z pastvin a mýtin: Hypericum perforatum, Achillea millefolium, Festuca ovina, Deschampsia cespitosa, Avenella flexuosa, Rumex acetosella, Cerastium holosteoides, Epilobium angustifolium a Stellaria graminea se stromovým patrem z druhů Salix caprea a Sorbus aucuparia (vpravo nohoře). Druhá skupina druhů reprezentovaná Acer pseudoplatanus, Aegopodium podagraria a Urtica dioica reprezentují eutrofní prostředí ve vyšších polohách (vpravo). Třetí skupina druhů reprezentuje eutrofní stanoviště v nižších polohách s: Quercus robur, Corylus avellana, Poa nemoralis, Galium odoratum, Impatiens parviflora (vpravo dole).

5.4.5 Diskuse Transparentnost sběru dat, na základě náhodně zvolených valů v každé z oblastí, zvyšuje objektivnost při sledování vlivů na druhovou skladbu valů. Je vhodná pro vyhodnocení výsledků s využitím programu Canoco. Naopak pro stanovení vegetační jednotky se ukázala jako málo vhodná. Neumožnila zachytit nejtypičtější složení porostů ani pokryvnost druhů. Vegetace valů je heterogenní, často slabě vyvinutá a proměnlivá v čase. Obtížnost identifikace negativně ovlivňuje i její poškození např. v důsledku pastvy. To zvyšuje problémy s identifikací porostu v měřeném místě. Vegetace byla popsána s použitím metody příčných transektů. Výběr transektů je uveden a je zřejmé, že určení vegetačních jednotek na většině valů není možné. Jurko (1964) na základě studie křovin v zemědělské krajině Slovenska udává, že některá společenstva nemají vůbec 135

dominantní a diferenciální druhy, ačkoliv se jedná o dobře charakterizované a samostatné fytocenologické jednotky sekundárních stanovišť. Zvláště při identifikaci jednotek svázaných se zemědělskou činností, která způsobuje ostré fytocenologicko-floristické hranice, neumožňují využít floristické hledisko jako kriterium pro jejich identifikaci. Jurko (1964) uvádí, že as. Ligustro-Prunetum je nejvíc rozšířené společenstvo křovin v kulturní krajině na Slovensku a sahá od nížin do středních pohoří. S vysokou stálostí se v asociaci uplatňují druhy Prunus spinosa, Rosa canina, Crataegus monogyna, Cornus sanguinea, Ligustrum vulgare a Euonymus europaea. Vývoj vegetace valů můžeme objasnit s použitím některých ekologických pravidel. Vegetace na valech je důsledkem především sukcese jako nesezónního, směrovaného a spojitého procesu kolonizace, včetně zániku populací jednotlivých druhů. Na stanovištích typu valy (kamenité struktury) jsou z počátku limitující živiny, a proto má značný význam degradační sukcese. Živiny jsou získávány rozkladem biomasy lišejníků, mechů, cévnatých rostlin a těl živočichů včetně opadu z cévnatých rostlin v okolí. (Forman a Godron, 1993). Na valech se jedná o sekundární sukcesi probíhající za specifických podmínek. Kamenný materiál vysbíraný z polí poskytuje pro počátek sukcese jen omezený zdroj diaspor na tenké povrchové vrstvičce půdy, ale blízké okolí je často dostatečně zásobeno diasporami. Podobným mechanismem jako probíhá sukcese na valech pokračuje i invaze z valů na úhory. Toto šíření začíná brzo, od jednoho do několika let (v závislosti na vzdálenosti od valu). Pionýrské druhy se šíří vegetativně (Jakucs, 1969; Wilmanns, 1975; Küppers, 1985). Proti okusu jsou úspěšné ostnité druhy např. Rubus corylifolius, Prunus spinosa a Rosa sp. Tyto rostliny vytváří podmínky pro další druhy, proto jsou průkopníky mezi dřevinami a tedy jsou „předchůdci lesa“ (Ellenberg, 1992). Jako důležité faktory pro složení porostu valů uvádí Pollard (1972) i způsob vzniku a délka vývoje. Rozlišuje „hedgerows“ založené výsadbou, které jsou druhově chudší a „hedgerows“ vzniklé z okraje lesa. Uvádí diferencovanou schopnost druhů rostlin uplatňovat se v nově založených porostech např. Corylus avellana, Swida sanguinea, Acer campestre, Crataegus oxyacantha, Sorbus torminalis, Euonymus europaea a Anemone nemorosa jsou hlavně v původních starých porostech.. Do nově založených porostů se rozšířily četné (180) druhy. V prvních letech se jednalo především o Fraxinus excelsior, ale později převládly keře, které se šíří zoochorně. Byly zjištěny Rosa canina, Crataegus monogyna, Prunus spinosa, Fraxinus excelsior, Quercus robur, Acer campestre, Ligustrum vulgare, Sorbus torminalis, Rhamnus cathartica, Swida sanguinea. Hojné jsou i duby pravděpodobně jako důsledek zoochorního šíření. Porosty založené se od původních lesních lemů lišily i po ca 150 letech. Zkrácená sukcesní řada při zarůstání úhorů, mezí a opuštěných lomů vede od bylinné vegetace přes křoviny, babykové předlesní stádium k mezofilnímu lesu (Sádlo in verb. sec Hofmeister, 2002). Quercus petraea a Q. robur bývají označovány jako postpionýrké dřeviny. Mezi podmínky pro existenci druhu na lokalitě patří dostupnost diaspor a podmínky pro přežití druhu včetně biotických (Begon a kol., 1997). Prostředí omezuje adaptované organismy omezeným množstvím zdrojů a disturbancemi. Na valy můžeme pohlížet i jako na ostrovy přirozené vegetace uvnitř kulturních porostů. Štorch a Mihulka (2000) o ostrovní diverzitě organismů uvádějí, že čím je ostrov (val) větší a čím blíže pevnině (zdroji), tím více druhů obsahuje. „Ostrovní“ diverzitu ovlivňuje i rychlost šíření druhů. Osídlování je komplikováno náhodnými disturbancemi. Valy z hlediska krajinné ekologie (Forman, 1983) patří mezi liniovou zeleň, podle šíře jsou považovány za pásové koridory (3 – 50 m). Hlavní role v krajinné ekologii hrají lemy a okraje, nikoli plochy.

136

Valy jsou typickým ekotonem, obsahují druhy sousedních společenstev a při dostatečné šíři i další druhy. Extrémní stanoviště ať s vysokým či nízkým obsahem živin na stanovišti vedou k nižší diverzitě. Fytocenologické studie z oblasti Verneřicka neexistují, proto můžeme srovnávat pouze s vegetací z nedaleké lokality z vrchu Sedlo. Kolbek a Petříček (1972) identifikovali několik jednotek: teplomilná společenstva na skalkách patří ř. Festucetalia valesiacae sv. AlyssoFestucion pallentis, která však na valech Verneřicka nebyla zjištěna stejně jako teplomilná doubrava sv Quercion pubescenti-petraeae. Naopak křoviny valů jsou blízké popsané jednotce ř. Prunetalia, sv. Prunion spinosae s druhy: Acer campestre, Brachypodium sylvaticum, Prunus avium, Cornus sanguinea, Crataegus monogyna, Euonymus europaea, Galium aparine, Geranium robertianum, Geranium sanguineum, Ligustrum vulgare, Prunus spinosa, Rhamnus cathartica, Rosa canina, Rubus fruticosus agg., Sambucus nigra, Sorbus aria, Stellaria holostea, Pyrethrum corymbosum, Cotoneaster integerrima, Quercus petraea, Quercus robur, Senecio viscosus. Na terasách v okolí Zubrnic byly zjištěny druhy dubohabřin a tuto jednotku uvádějí Kolbek a Petříček (1972) s druhů Carpinus betulus, Quercus petraea, Quercus robur, Galium sylvaticum, Hepatica nobilis, Lonicera xylosteum, Lathyrus vernus, Ranunculus auricomus, Acer platanoides, Acer pseudoplatanus, Asperula odorata, Cardamine impatiens, Equisetum sylvaticum, Hedera helix, Lathyrus niger, Poa nemoralis, Tilia cordata, Tilia platyphyllos. Valy ve vyšších polohách Verneřicka u Rychnova či Příbrami hostí druhy bikové bučiny. Kolbek a Petříček (1972) uvádějí skladbu ve sv. Luzulo-Fagion: Fagus sylvatica, Calamagrostis arundinacea, Deschampsia flexuosa, Luzula nemorosa, Convallaria majalis, Prenanthes purpurea, Vaccinium myrtillus, Vaccinium vitis-idaea, Senecio nemorensis subsp. fuchsii, Polygonatum verticillatum, Majanthemum bifolium, Calamagrostis epigejos, Hieracium sylvaticum, Luzula nemorosa. Nejčastějším druhem dřevin na valech byl zjištěn Fraxinus excelsior a ve vyšších polohách je častý Acer pseudoplatanus a na svazích údolí Labe jsou přítomny suťové lesy a tato jednotka byla identifikována i na valech. Kolbek a Petříček (1972) udávají druhy: Acer platanoides, Acer pseudoplatanus, Fraxinus excelsior, Fagus sylvatica, Urtica dioica, Geranium robertianum, Lamium maculatum, Dryopteris filix-mas, Mercurialis perennis, Alliaria petiolata, Cardamine impatiens, Impatiens noli-tangere, Tilia cordata, Tilia platyphyllos. Rozsáhlá studie (Kolbek a Petříček, 1974) z Bobří soutěsky, která souvisí se sledovanou oblasti Verneřicka uvádí vegetační jednotky méně očekavatelné na valech. Z oblasti Lounska je uváděno společenstvo ř. Festucetalia valesiacae (Kolbek, 1975). Na valech přichází v úvahu as. Erysimo crepidifolii-Festucetum valesiacae. Toto otevřené společenstvo se nachází na skalách a zahrnuje druhy (Kolbek, 1975): Festuca valesiaca, Koeleria macrantha, Centaurea stoebe, Seseli hippomarathrum, Erysimum crepidifolium, Potentilla arenaria, Dianthus carthusianorum, Euphorbia cyparissias, Artemisia campestris, Stachys recta, Thymus glabrescens, Thymus pannonicus, Pulsatilla pratensis, Achillea pannonica, Phleum phleoides, Silene otites, Asperula cynanchica a Acinos arvensis. Na valech není vyloučen výskyt as. Festuco valesiacae–Stipetum capillatae vázané na bazické skály i sprašové půdy. V jednotce jsou uváděny typické druhy jsou Festuca valesiaca a Stipa capillata; Astragalus exscapus, Eryngium campestrae, Koeleria macrantha, Stachys recta, Centaurea stoebe, Erysimum crepidifolium, Potentilla arenaria, Euphorbia cyparissias, Artemisia campestris. Taktéž z Lounska z Oblíku a Rané uvádějí Kolbek a Rejmánek (s.d.) vegetační jednotky, z nichž na valech či terasách můžeme očekávat kromě výše uvedených jednotek ještě společenstva sv. Bromion, sv. Geranion sanguinei a as. Geranio-Trifolietum alpestris ze ř. Prunetalia sv. Prunion spinosae a sv. Prunion fruticosae.

137

Práce zaměřená na valy na Krušných horách (Müller, 1998) přináší méně očekavatelné vegetační jednotky. I zde však Müller (1998) uvádí nižší identifikovatelnost vegetačních jednotek vegetace valů. Na valech v Krušných horách dentifikoval pouze jednotku křovin jako as. Corylo-Rosetum vosagiacae, ř. Prunetalia spinosae, tř. Querco-Fagetea. Stromovou vegetaci určil do ř. Fagetalia tř. Querco-Fagetea. Rozlišil i sv. Sambuco-Salicion capreae a nitrofilní jednotku sv. Aegopodion podagrariae Valy a terasy vznikly na bývalé zemědělské půdě což způsobilo zvýšený obsah živin zvlášť fosfátů. Živiny podporují růst hlavně eutrofních druhů rostlin a potlačují konkurenceschopnost lesních rostlin (Pigott, 1971, Grime et al., 1988; Hermy, 1992, Woolf, 1994 sec. Honnay et al., 1999). Součástí mozaiky jsou proto nitrofilní druhy tř. GalioUrticetea. Valy z Jesenicka mají též obtížně identifikovatelné vegetační jednotky (Gábová, 1997), neboť se jedná o iniciální stádia nebo fragmenty společenstev. Jsou v nich druhy sv. Arrhenatherion, sv. Polygono-Trisetion, sv. Sambuco-Salicion capreae, sv. Vaccinion a sv. Galeopsidion segetum nebo na valech v lese druhy jednotek sv. Luzulo-Fagio a Polygono-Trisetion. Na valech obklopených travními porosty dominují lišejníky na valech obklopených lesem mechy. Vegetační jednotky z valů Jesenicka řadí Riezner (2007) do as. Asplenietum rutae-murariaetrichomanis ze tř. Asplenietea trichomanis; společenstvo Sedum acre z tř. KoelerioCorynephoretea, společenstvo Impatiens parviflora z tř. Galio-Urticetea, společenstvo Prunus spinosa-Prunetalia z tř. Rhamno-Prunetea, as Senecionetum fuchsii, as. Rubetum idaei, as. Sambucetum racemosae, as. Piceo-Sorbetum aucupariae, as. Salicetum capreae, as. Mercuriali-Fraxinetum z tř. Querco-Fagetea.

5.4.6 Závěr •

Přiřazení porostu valů k vegetačním jednotkám je velmi obtížné až nemožné. Problém způsobuje liniový charakter porostu, který je často pouze ekotonem bez vnitřního prostředí. Ekotonální charakter vegetace valů je pod vlivem okolních porostů a gradientu podmínek, což se mimo jiné projevilo měnící se strukturou i složením vegetace napříč valem. Použitá liniová metoda ani klasický fytocenologický snímek nejsou optimální k dokumentaci porostů na valech.

•

Problém činí i nejednoznačné ohraničení porostů, které vede k zachycení druhů rostoucích na stanovištích s různými přírodními podmínkami. Ve stejném transektu jsou zachyceny stínomilné druhy z centrální části valu i světlomilné druhy lemů.

•

Valy nemají jednoznačné rozlišení struktury jako např. stavěné zídky, ale přesto u některých můžeme rozlišit kamenitý hřbítek (příloha č. 14), hlinité úpatí, lemy. Pokud jsou valy ohraničeny vyššími zídkami (ca 100 cm) k okolí, pak na ně přecházejí druhy luk, pastvin a jiných okolních porostů jen omezeně.

•

Dlouhodobou sukcesí spěje obvykle porost do stadia lesa. Existence lesa je odvozena od přítomnosti stromového patra či třípatrové struktury a přítomnosti lesních druhů. Identifikace lesních vegetačních jednotek je obtížná až nemožná. Plocha valu není dostačující k vývoji lesa, ani nepřerušovaný vývoj vegetace valů netrvá zpravidla dostatečně dlouho.

•

Specifické, limitující podmínky na valech zvyšuje pravděpodobnost vzniku homogenního porostu. V oblasti Lounska, na kamenitých valech s extrémními mikroklimatickými podmínkami přežívají jen xerotermní druhy náležící např. svazu Festucion valesiacae

138

(příloha č. 9). Na rozvoji vegetační jednotky se pozitivně projevil vliv okolních porostů. Limitující podmínky vedou však i ochuzování společenstev. •

Opačný případ jsou nespecifické a relativně optimální podmínky pro řadu druhů blízké k podmínkám v okolí, což umožňuje pronikání řady druhů na valy. Příkladem jsou společenstva sv. Cynosurion, sv. Arrhenatherion, tř. Epilobietea angustifolii.

•

Dominantní druhy v porostech jsou dřeviny. Přítomnost listnatých dřevin a jejich souvislý zápoj ovlivňuje tvorbu humusu, snižuje tepelné extrémy i dostupnost světla. Následkem je rozvoj nitrofilní vegetace tř. Galio-Urticetea v bylinném patře.

•

Voblasti Lounska dominuje na valech Fraxinus excelsior, přesto porost nelze přiřadit k jednotce sv. Tilio-Acerion. Součástí stromového patra jsou i ovocné dřeviny a přerůstají do něho i vysoké keře rodu Crataegus. Není vyloučená sukcese směřující k teplomilné doubravě sv. Quercion pubescenti–petraeae.

•

Nejčastěji identifikované jednotky náležely keřové vegetaci tř. Rhamno-Prunetea. V keřových jednotkách je jen malá vazba mezi druhy bylin a dřevin. V oblasti Lounska vstupují na valy druhy okolních a blízkých porostů sv. Bromion erecti a sv. Festucion valesiacae.

•

V nižších polohách Verneřicka (ca 250 – 350 m n. m.) směřuje sukcese k vegetaci náležící sv. Carpinion. Ve vyšších polohách a na hlinito-kamenitých valech ke sv. Tilio-Acerion a na kamenitých valech ve vyšších polohách (600 – 700 m n.m.) ke sv. Luzulo-Fagion. Nedostatečně vyvinuté lesní jednotky jsou místy nahrazeny keřovou vegetací sv. Berberidion.

•

Bylinné lemy na úpatí a podél valů mohou být odlišné od vnitřního prostředí valů, a proto je lze chápat jako součást vegetace valu nebo samostatně. Pokud valy sousedí s polem, vstupují do bylinných lemů i polní plevele. Rozšíření plevelů však není masivní a nenalézáme je ve vnitřním prostředí valů. Pravděpodobnou příčinou jejich absence je nedostatek světla a konkurence vytrvalých druhů bylin či dřevin nebo extrémní podmínky kamenitých valů. V obou případech chybí typická disturbance jako důsledek zemědělského hospodaření, na kterou jsou plevele odaptovány.

•

Nezanedbatelný vliv na složení vegetace má geografická poloha. Druhová skladba vegetace valů je odlišná na Lounsku od Verneřicka. Např. v oblasti Verneřicka je vegetace diferencovaná na oligotrofní skupinu druhů reprezentovanou Sorbus aucuparia a eutrofni skupinu druhů reprezentovanou Quercus robur. Odlišitelná je i skupina druhů blízká suťovému lesu s Tilia sp. Další skupiny druhů jsou blízké druhům luk, pastvin a narušených stanovišť.

•

V bezlesé oblasti Lounska jsou na valech vytvořeny porosty blízké spíše nelesním vegetačním jednotkám přítomným v okolí. V lesnaté oblasti Verneřicka jsou na valech přítomny porosty blízké i lesním jednotkám. Podle očekávání na valech nejsou přítomny dobře vyvinuté vegetační jednotky. Vhodnější k popisu se jeví ordinační metody.

5.5 Hodnocení valů jako potenciálních biokoridorů a jejich význam z hlediska ÚSES I. Porovnání chorie Je hypotéza, že způsob šíření druhů neboli chorie může být příčinou rozdílů vegetace valů a okolních porostů. 139

5.5.1 Výsledky 5.5.1.1 Porovnání chorie druhů na valech a v okolních nelesních porostech Do souboru byly zahrnuty druhy z obou oblastí. Ve sloupcových grafech jsou druhy vyjádřeny jak v absolutních číslech, tak v procentech. Procentické vyjádření je vhodnější pro porovnání mezi valy a okolními porosty, ze kterých je méně dat.

Chorie 900 800 700 600 500 400 300 200 100 0

23,3 20,7 18,1 15,5 12,9 10,3

Obr. č. 14: Četnost typů chorie druhů na valech Z grafu je patrné, že převládající typy chorie na valech jsou od nejčetnější endozoochorie /VdA/, anemochorie /WiA/, antropochorie /MeA/ a epizoochorie /KIA/. Každá z těchto typů chorií nabývá hodnotu v rozmezí mezi 20 – 14 % (ze všech typů šíření). Další typy šíření jsou méně významné, jejich podíl je pouze 10 – 3 % a to šíření kýváním rostliny /StA/, myrmekochorií /AmA/, hydrochorií /WaA/, autochorie /SeA/ a uchováním diaspor /Versteck A/.

Chorie - louky 60

22,6

50

18,8

40

15,0

30

11,3

20

7,5%

10 0,0%

0

Obr. č. 15: Četnost typů chorie druhů v okolních porostech Z grafu je patrné, že nejčastější forma šíření je endozoochorie /VdA/, téměř stejná jako antropochorie /MeA/, následuje těsně epizoochorie /KIA/ (v rozsahu 20 -18 %) a blízké jsou i hodnoty šíření kýváním /StA/, anemochorie/ WiA/ (13 %).

140

Nižší podíl je hydrochorie /WaA/, myrmekochorie /AmA/, autochorie /SeA/ a uchování diaspor /Versteck A/. Je tedy zřejmé, že chorie jsou v obou typech porostů a to jak na valech tak v nelesních porostech (označovaných podle nejčastějšího typu jako louky) velmi podobné. Téměř totožná je skupina typů šíření s nízkou frekvencí (hydrochorie, myrmekochorie, autochorie a uschování diaspor). Hlavní rozdíl je ve větším významu anemochorie pro šíření druhů na valech.

II. Valy jako biokoridory Valy jsou liniové nebo pásové krajinné prvky s přítomností dřevin, a proto je předpoklad že slouží k migraci lesních druhů do bezlesé kulturní krajiny.

5.5.2 Výsledky 5.5.2.1 Výpočty Počty lesních druhů přítomných na úseku valu a poměr lesních/všech druhů zjištěných na úseku valu byly porovnány pro kategorie do 60 m, do 100 m a více než 100 m. Byly spočítány korelace mezi počtem či poměrem lesních druhů a jednotlivými kategoriemi. Platnost rozdílu byla ověřena Spearmanovým koeficientem a Pearsonovým koeficientem. Významnost rozdílu v počtu či poměru lesních druhů ve vzdálenostních kategoriích byla ověrována KruskalWallisovým testem. 5.5.2.2 Zdroj lesních druhů v oblasti Verneřicka Jako vhodnější pro sledování migrace lesních druhů se jevila oblast Veneřicko, neboť zde se v okolí valů se nacházejí lesy či remízy a vegetace valů má částečně lesní charakter. V lesních porostech blízko valů byl proveden botanický průzkum metodou podélných transektů na 15 ploškách. Seznam zjištěných druhů byl porovnán s druhy zjištěnými stejnou metodou na 96 úsecích valů na Verneřicku. 5.5.2.3 Možnost migrace lesních druhů na valech Na základě porovnání druhů zjištěných na valech v oblasti Verneřicka a druhů udávaných jako dominantní či diagnostické v lesních vegetačních jednotkách byly vybrány lesní druhy. Pro oblast Verneřicko se jedná o lesní druhy: Acer campestre, Acer platanoides, Acer pseudoplatanus, Aegopodium podagraria, Ajuga reptans, Agrostis capilaris, Alliaria petiolata, Alnus glutinosa, Astrantia major, Athyrium filix-femina, Avenella flexuosa, Betula pendula, Bromus benekenii, Bryonia alba, Calamagrostis arundinacea, Calamagrostis villosa, Campanula persicifolia, Campanula trachelium, Cardamine impatiens, Carex brizoides, Carex ovalis, Carpinus betulus, Convallaria majalis, Chrysosplenium alternifolium, Cornus mas, Cornus sanguinea, Corylus avellana, Crataegus laevigata, Crataegus monogyna, Crataegus sp., Daphne mezereum, Dentaria bulbifera, Deschampsia cespitosa, Dryopteris dilatata, Dryopteris filix-mas, Dryopteris carthusiana, Epilobium angustifolium, Epilobium montanum, Equisetum sylvaticum, Euonymus europaea, Euphorbia dulcis, Fagus sylvatica, Festuca giganthea, Fragaria moschata, Frangula alnus, Fraxinus excelsior, Galeobdolon luteum, Galium odoratum, Geranium robertianum, Geum urbanum, Gnaphalium sylvaticum, Hedera helix, Hepatica nobilis, Hieracium murorum, Hieracium 141

sabaudum, Hypericum hirsutum, Hordelymus erupaeus, Impatiens noli-tangere, Impatiens parviflora, Lamium maculatum, Larix decidua, Lathyrus vernus, Ligustrum vulgare, Lilium martagon, Lonicera nigra, Luzula luzuloides, Luzula pilosa, Maianthemum bifolium, Melampyrum nemorosum, Melampyrum pratense, Melica nutans, Melica uniflora, Mercurialis perennis, Milium effusum, Moehringia trinervia, Mycelis muralis, Myosostis sylvatica, Oxalis acetosella, Paris quadrifolia, Picea abies, Petasites albus, Poa nemoralis, Poa trivialis, Polygonatum multiflorum, Polygonatum odoratum, Polypodium vulgare, Populus tremula, Prenanthes purpurea, Prunus avium, Prunus padus, Pulmonaria obscura, Pulmonaria officinalis, Pyrethrum corymbosum, Quercus petraea, Quecus robur, Ranunculus repens, Rhamnus cathartica, Ribes uva-crispa,Rubus idaeus, Sambucus nigra, Sambucus racemosa, Salix caprea, Salix pentandra, Salix sp., Salvia pratensis, Salvia verticillata, Scirpus sylvaticus, Scrophularia nodosa, Senecio ovatus, Silene nutans, Sorbus aria, Sorbus aucuparia, Sorbus torminalis, Stachys sylvatica, Stellaria holosteoides, Tilia cordata, Tilia platyphyllos, Ulmus minor, Ulmus glabra, Urtica dioica, Vaccinium myrtillus, Veronica officinalis, Viburnum opulus, Viola reichenbachiana, Viola riviniana. Každý úsek byl charakterizován poměrem lesních druhů ke všem druhům a celkovým počtem lesních druhů. Při výpočtu procentického podílu lesních druhů na úsecích valů byly zjištěny obdobné výsledky ať již byly zahrnuty všechny druhy či jen druhy bylin. Jako srovnávaná statistika byl zvolen poměr lesních druhů ku všem druhům přítomným a počet lesních druhů na úseku vůči vzdálenosti od lesa. Do kategorie 60 m od lesa patří 33 úseků; do kategorie 60 – 100 m od lesa 25 úseků a 38 úseků je vzdáleno 100 m a více od lesa. Byla zvolena korelace mezi vzdáleností od lesa a poměrem lesních druhů/všech druhů a vzdáleností od lesa a počtem lesních druhů. Byl spočítán Spearmanův a Pearsonův koeficient. Tab. č. 7: Korelace mezi poměrem (počtem) lesních druhů a vzdáleností od lesa Korelace Vzdálenost vs poměr lesních druhů Vzdálenost vs. počet lesních druhů

Spearmanův koeficient -0,242029 -0,292791

Pearsonův koeficient hodnota P testu -0,21447 0,0359 -0,28063 0,0056

Komentář: Hodnoty Spearmanových i Pearsonových koeficientů korelace byly významné na hladině významnosti 0,05 u Pearsonových koeficientů jsou v tabulce uvedeny i hodnoty P testů významnosti.

Z výpočtů je patrné, že oběma metodami byl prokázán statisticky významný pokles lesních druhů se vzdáleností od lesa.

142

Obr. č. 16: Poměr lesních druhů a všech druhů na úsecích valů dle vzdálenosti od lesa Kruskal-Wallisovým testem bylo prokázáno, že existují statisticky významné rozdíly mezi zastoupením lesních druhů v úsecích, které se nacházejí v různých vzdálenostních kategoriích. Při hodnocení dle poměru lesních druhů byla hodnota P testu 0,0337, při hodnocení jejich počtu 0,0107. Následné testy ukázaly statisticky významný rozdíl mezi zastoupením pro kategorie do 60 m a nad 100 m (Hodnota P testu při vyšetřování poměrů 0,0281, při vyšetřování počtů 0,0107). Uvedené rozdíly jsou patrné z krabicových grafu na Obr. č. 16, které ukazuje rozdělení počtu resp. poměru lesních druhů pro tři sledované vzdálenostní kategorie. V první kategorii do 60 m je poměr 0,63, v druhé kategorii 60 – 100 m je poměr 0,58 a ve třetí kategorii 100 m a více je poměr 0,52. Z Obr. č 17 je patrné, že v první kategorii do 60 m je počet 16,51; v druhé kategorii 60 – 100 m je počet 15,68 a ve třetí kategorii 100 m a více je poměr 13,10. Z výsledků je zřejmé, že počet lesních druhů se vzdálenosti od lesa klesá mírně. Tato závislost je statistiky průkazná. Lepší výsledky poskytuje výpočet, při kterém byla použita přítomnost lesního druhu než poměr lesních druhů ke všem druhům. Zdroj lesních druhů pro valy můžeme považovat lesní druhy v okolních lesních porostech. Bylo zjištěno, že na valech se vyskytují jen ty lesní druhy, které byly zjištěny v okolních lesích (viz kap. 5.1).

143

Obr. č. 17: Počet lesních druhů na úsecích valů dle vzdálenosti od lesa

Obr. č. 18: Ukázka určování vzdálenosti úseků valů od lesa na základě zón v okolí lesa

144

Obr. č. 19: Ukázka vzdálenostní analýzy provedená v oblasti Kočičího vrchu u obce Rychnov

III. Charakteristika oblastí prostřednictvím ÚSES Je hypotéza, že valy jsou hodnoceny jako krajinné prvky v ekologické kostře krajiny s významem z hlediska ÚSES.

5.5.3 Vyhodnocení dokumentace ÚSES Pro oblast Lounsko na lokalitě Oblík je zpracována platná dokumentace Územního systému ekologické stability (ÚSES) zpracovaná Terplánem a.s. (Anonymus, 2001). Proto bylo možno prvky ÚSES aplikovat na sledované území. Pro oblast Verneřicko jsou zpracovány pouze nezávazné územně technické podklady (ÚTP).

5.5.4 Výsledky Ve schválené dokumentaci územního systému ekologické stability (ÚSES) byla jako nadregionální biocentrum zahrnuta NPR Oblík a území pokračující jz. směrem na vrch Raná. Součástí nadregionálního biocentra je i úpatí Oblíku s podstatnou částí valů. Valy vzdálenější od vrchu nebyly zahrnuty. Pro rozhodování o zařazení určitého území mezi biocentra či biokoridoy z pohledu ÚSES nebyla pravděpodobně přítomnost valů zohledněna. Dle metodiky (Löw a kol., 1995) je liniová vegetace uváděna jako příklad ekologicky významného krajinného prvku místního významu. Maximální délka biokoridoru lokálního významu je u lesa 2 000 m. Minimální šířka biokoridoru lokálního významu je pro lesní společenstva 15 m. To znamená, že některé valy včetně své vegetace mohou splňovat tyto podmínky. Val nemůže plnit funkci biocentra lokálního významu, neboť pro lesní společenstva je požadována minimální velikost 3 ha a z toho souvisle les alespoň 1 ha. Větší pravděpodobnost, že val může být biocentrem lokálního významu mají kamenité snosy (valy), neboť pro společenstva skal je požadována minimální plocha 0,5 ha (Löw a kol., 1995). Ale ani tak rozsáhlé plochy kamenitých valů ve studovaných oblastech nebyly zjištěny. Pro studovanou oblast Verneřicko existuje zatím pouze technická dokumentace. Z ní vyplývá, že do nadregionálního biocentra spadají především lesy (bučiny, suťové lesy) na svazích 145

kaňonu Labe mezi obcemi Malé Březno a Těchlovice - Babětín. Součástí jsou i louky a pastviny včetně valů a teras u obce Rychnov (Kočičí vrch) a v. a sv. u Příbrami a v okolí Bukové hory (příloha č. 33). Nadregionální biokoridor je údolí Labe. Místy na svazích údolí jsou také přítomny valy, a proto se staly součástí biokoridoru. Další nadregionální biokoridor směřuje od nadregionálního biocentra na svazích Bukové hory směrem sv. po hřebeni mezi obcemi Fojtovice a Blankartice. Tento biokoridor propojuje remízy, valy a trvalé travní porosty. Regionální biocentra jsou lesnaté svahy údolí Labe na druhém (levém) břehu Labe mimo sledovanou oblast. Regionální biokoridor ani regionální biocentrum nezasahuje do sledované oblasti Verneřicka. Na Verneřicku jsou jako biocentra navrženy i remízy většinou mokřadního charakteru. Výběr území z pohledu ÚSES nebyl pravděpodobně na Verneřicku ovlivněn přítomností valů.

5.5.5 Diskuse Území s valy v oblasti Verneřicka reprezentují z hlediska přírodních podmínek i využití krajiny typickou oblast pro území ČR. Jedná se o lesnaté oblasti v podhůří, kde očekáváme, že valy fungují jako koridory pro šíření lesních druhů do okolních zemědělských porostů. Stromová a křovitá vegetace vázaná na valy způsobuje zastínění v bylinném patře, což přispívá ke zvýšení lesního charakteru jinak úzkých porostů. Prostorové rozmístění a členitost lesních porostů v oblasti Verneřicka jsou složité a bylo těžké nalézt metodiku, která by byla schopna objektivně vyjádřit prostorový vztah valů a lesů. Šíření lesních druhů závisí na řadě faktorů. Prahovou hodnotou šíře liniové zeleně pro rozšíření lesních druhů bylin uvádějí Forman a Godron (1993) 12 m. Při jejím překročení roste počet lesních druhů bylin. Minimální šíře koridoru pro vznik lesních společenstev je 15 m. Význam pro druhovou skladbu i pokryvnost bylinného patra mají patra keřové a stromové. Vliv zastínění na valech byl prokázán (Machová a kol. 2008b), neboť zvyšování pokryvnosti v keřovém a stromovém patře vedlo ke snížení pokryvnosti bylinného patra. Taktéž významným faktorem pro šíření druhů je druhové složení porostů. Machová a Novák (2008) uvádějí biotopy dle metodiky Natura 2000, které byly zjištěny ve Verneřickém středohoří ve studované oblasti a přicházejí v úvahu jako zdrojové pro valy (též kap. 5.4). Matějka (2001) srovnával druhy biokoridorů a biocenter. Zjistil, že vegetace biokoridoru mají nižší index druhové diversity i index ekvitability (vyrovnanosti) než společenstva biocenter. V biocentrech jsou druhy stínomilné, v biokoridoru světlomilné. Do biokoridorů migrují z okolních polních ekosystémů druhy světlomilné a vedou k jejich ruderalizaci. Proto došel k závěru, že druhové složení biokoridoru a biocenter nepotvrzuje funkci biokoridoru jako migrační linie mezi biocentry. Význam biokoridoru vidí v jejich specifičnosti, neboť obsahují specifické druhy. Závěry Matějky (2001) nebyly v práci potvrzeny. Nebyly zjištěny specifické druhy, které by byly vázány jen na valy. Ani jeho teorie o světlomilných druzích pronikajících z polí nebyla v práci potvrzena. Je to proto, že studované valy jsou ve fázi sukcesně pokročilé, strukturované vegetace. Existují však specifické typy linií, např. autorkou zjištěné na Slovensku, kde jsou v otevřených porostech agrárních teras světlomilné druhy a polní plevele. Jinou metodu k potvrzení významu valů jako koridorů zvolila Janečková (2008). V okolí vrchů Srdov a Brník, které sousedí s vrchem Oblíkem porovnávala výskyt zvláště chráněných druhů na valech ležících na úpatí. Pracovala s použitím nástrojů GIS. Zjistila vyšší počet zvláště chráněných a ohrožených druhů na valech blíže k vrchům na z. až sz. straně Srdova.

146

Tím potvrdila migrace xerotermních druhů z vršků na valy, neboť tyto valy jsou obklopeny poli a vršky byly jednoznačně zdrojem sledovaných druhů. Pro šíření druhů je významný i jeho způsob. Gábová (1997) považuje za rozhodující pro šíření dřevin na zemědělské endozoochorii, ale pro šíření bylin anemochorii a teprve s nižším významem endozoochorii. Dzwonko (1993) uvádí jako rychlé kolonizátory v mladých lesích druhy šířící se anemochorně, endozoochorně a epizoochorně. U izolovaných mladých lesních porostů a zjistil, že jejich druhové složení závisí na vzdálenosti od původního lesa. Největší vzdálenost od lesa, kterou překonaly lesní druhy, činila 230 m, ale většinou se jednalo jen o desítky metrů nelesního porostu, které překonaly (ne tedy po koridoru). Platí, že počet lesních druhů klesá se vzdáleností od lesa. Šířka koridorů a osvětlení v létě vykazují malý vliv na rozšíření lesních druhů (Dzwonko et Loster, 1988a; 1988b; 1989). V krajině existují liniové porosty spontánně vzniklé i cíleně založené člověkem. Pollard (1972) uvádí, že mezi porosty „hedgerows“, které byly vysázené či vznikly spontánní sukcesí, není ostrá hranice. Příčinou je ovlivňování druhové skladby vysázených živých plotů kolonizací. Jako snadno kolonizující druhy uvádí: Prunus spinosa, Ligustrum vulgare, Sambucus nigra, Fraxinus excelsior a druhy rodu Rosa. Za méně úspěšné druhy při kolonizaci označuje Corylus avellana, Cornus sanguinea, Euonymus europaea, Acer campestre a Quercus sp. Výskyt těchto druhů v živých plotech pozitivně ovlivňuje kontakt s lesem (Pollard, 1972). K podobným závěrům došli Wehling et Diekmann (2009). Na základě sledování lesa jako zdroje druhů a sousedních živých plotů v sz. Německu zjistili (Wehling et Diekmann, 2009), že 77 % všech lesních druhů z lesa bylo nalezeno v živých plotech. Počet lesních druhů klesal se vzdáleností od lesa bez ohledu na rozdíly na historii živých plotů. Do 100 m od lesa byl pozorován pozitivní vliv druhového bohatství lesa. Významné je závěr práce, kdy autoři uvádějí relativní platnost výsledků v důsledku vlivů území, typu lesa a historii vývoje živých plotů. Diferencovanou schopnost šířit se shledal Málek (1966) u Fagus sylvatica, který ani za 300 let neosídlil opuštěnou zemědělskou půdu, ačkoliv byl v blízkosti přítomen. Vliv vývoje na složení lesní vegetace studovala Kubíková (1988), která uvádí, že lesy s nepřetržitým vývojem mají zcela odlišné bylinné patro od druhotných lesů, kde chybí hájové druhy sv. Carpinion a bylinné patro tvoří ruderální a sciofilní druhy. Jako rychle kolonizující uvádí např. Poa nemoralis, Mycelis muralis, Moehringia trinervia, Geum urbanum, Impatiens parviflora, Avenella flexuosa, Acer pseudoplatanus, Rubus idaeus. Naopak jako špatně kolonizující uvádí Hepatica nobilis, Symphytum tuberosum, Pulmonaria officinalis, Primula veris. Na stejné téma uvádí rozsáhlou studii vycházející ze stavu z Německa, z Polska, Belgie, Anglie a Nizozemí Woolf (1997). Za typicky lesní druhy považuje Adoxa moschatellina, Brachypodium sylvaticum, Carex remota, Carex sylvatica, Circaea lutetiana, Equisetum sylvaticum, Euonymus europaea, Festuca gigantea, Gagea spathacea, Galium odoratum, Lysimachia nemorum, Melica uniflora, Mercurialis perennis, Paris quadrifolia, Phyteuma nigrum, Platanthera chlorantha, Ranunculus auricomus agg., Sanicula europaea, Stachys sylvatica, Veronica montana, Viola reichenbachiana. Rychlost šíření vybraných druhů lesních bylin uvádějí Brunet et Oheim (1998). Klonální růst nemají např. druhy Actaea spicata, Brachypodium sylvaticum, Corydalis cava, Hepatica nobilis, Lathyrus vernus; pomalý růst zjistili u Anemone nemorosa, Anemone ranunculoides, Pulmonaria obscura (5 cm/rok), Polygonatum multiflorum (10 cm/rok) a rychlejší růst Galium odoratum a Stellaria holostea (30 cm/rok). Migrace druhů podél různých typů koridorů v krajině byla sledována (Hašková 1992) na velkém souboru druhů (41) při níž byl zjištěna selektivní migrace druhů od 5 m - 475 m od zdroje. Pokles četnosti druhů se vzdáleností od zdroje byl prokázán. Lesní druhy byly determinovány především na valech, kde je přítomno keřové a stromové patro. 147

Další důležitou charakteristikou ovlivňující výslednou vegetaci valu je způsob šíření druhu, a to v kombinaci se vzdáleností zdroje diaspor. Kubíková (1988) uvádí jako významné pro šíření diaspor: vzdálenost zdroje, koncentraci zdroje, výšku zdroje, způsobilost diaspor k šíření a aktivitě rozšiřujících činitelů. Pro výskyt druhu na stanovišti je důležitá také schopnost jeho diaspor přežívat a šířit se. Životaschopnost semen většiny lesních druhů není příliš velká, asi jeden až dva roky (Grime et al., 1988). Vegetativní šíření ovlivňuje výskyt v malých vzdálenostech a nastupuje po generativním přenosu na větší vzdálenost. Je to forma spíše zahuštění (Erikson, 1989). Výsledky porovnávající chorii druhů valů a druhů z okolních porostů byly publikovány jako součást práce Machové a Nováka (Machová a Novák, 2008). Migrací druhů po koridorech se zabývala i Velátová (1998). Jako limitující podmínky pro vznik lesa v koridorech uvádí ekologické podmínky: vyšší obsah živin než v lese a rozdíly ve světelných podmínkách. Před olistěním je množství světla v lese vyšší než v koridoru, ale v létě se podmínky vyrovnají. Význam studia migrace lesních druhů v „hedgerows“ je zřejmý z práce Roy et Blois (2008), kde je uveden očekávaný rostoucí význam živých plotů v zemědělské krajině pro uchování lesních druhů v době globálního oteplení. Zatím není jasné, který typ je nejvhodnější což je důležité znát pro jejich zakládání.

5.5.6 Závěr •

Nejčastější typ šíření na valech i v okolních porostech je endozoochorie. Pro valy jsou dále typické - anemochorie, antropochorie a epizoochorie. Mezi valy a okolními porosty jsou rozdíly ve vyšším významu anemochorie u druhů z valů. Zjištěné rozdíly ve způsobech šíření nejsou takového rázu, že bychom je mohli považovat za příčinu rozdílné vegetace. Mohou však k rozdílu příspívat.

•

Dle dokumentace ÚSES byl vrch Oblík včetně úpatí s valy směrem na vrch Ranou schválen jako nadregionální biocentrum Pro Verneřicko existuje pouze technická dokumentace. Zde jsou jako nadregionální biocentrum navrženy rozsáhlé porosty na svazích Bukové hory. Jeden z nadregionálních biokoridorů propojuje travní porosty s valy a remízy mezi Bukovou horou a Blankarticemi. V obou oblastech platí, že pro zařazení jako prvek ÚSES nebyl valům přikládám velký význam. Dle metodiky by bylo možno některé valy jako biokoridory lokálního významu využít, neboť splňují podmínky.

•

Úseky od lesa do 60 m obsahovaly 0,6 % lesních druhů; úseky v intervalu 60 – 100 m ještě 0,58 %, ale ve vzdálenosti více než 100 m pouze 0,52 %. Pokles lesních druhů se vzdáleností od lesa je lépe patrný při vyjádření absolutního počtu lesních druhů. Do 60 m je průměrný počet 16,5 lesních druhů; v rozmezí 60 – 100 m od lesa 15,7 druhů, ale ve větší vzdálenosti než 100 m pouze 13,1 druhů.

•

Na základě sledování migrace lesních druhů v lesnaté oblasti Verneřicka byla prokázána přítomnost lesních druhů na valech a jejich statisticky významný pokles se vzdáleností od lesa. Tím byl prokázán význam valů pro migraci lesních druhů.

148

5.6 Vyhodnocení ekologických nároků zjištěných druhů I. Porovnání oblastí s využitím ekologických indikačních hodnot Z rozdílů druhového složení vegetace mezi oblastmi se dá předpokládat i rozdílná charakteristika přírodních podmínek zjištěná za použití Ellenbergových indikačních hodnot.

5.6.1 Výsledky 5.6.1.1 Charakteristika oblastí s využitím Ellenbergových indikačních hodnot. Hodnoty statistik pro Lounsko, Verneřicko a v obou oblastech S využitím krabicových grafů bylo graficky vyjádřeno rozmezí hodnot abiotických charakteristik EIH a též diverzita druhů v bylinném patře (ve všech patrech). Použitá metoda umožnila vyjádřit hodnotu mediánu, rozmezí 25 – 75 % hodnot a formou bodů i odlehlé a extrémní hodnoty. Tab. č. 8: Vyhodnocení testů porovnávajících průměry hodnot EIH a diverzity z oblastí Lounska a Verneřicka Sledovaný faktor pr L. pr T pr K pr F pr R pr N div 1 div 123

Mannův-Whitneyův test hodnota P Úroveň 0,000 pro Lo vyšší 0,000 pro Lo vyšší 0,000 pro Lo vyšší 0,000 pro Lo nižší 0,000 pro Lo vyšší 0,000 pro Lo nižší 0,768 není rozdíl 0,650 není rozdíl

F-test hodnota P 0,000 0,119 0,000 0,018 0,000 0,000 0,108 0,189

rozptyl pro Lo nižší není rozdíl pro Lo vyšší pro Lo vyšší pro Lo nižší pro Lo vyšší není rozdíl není rozdíl

Kolmogorovův-Smirnův test hodnota P rozdělení p < .001 Se liší p < .001 Se liší p < .001 Se liší p < .001 Se liší p < .001 Se liší p < .001 Se liší p > .10 Se neliší p > .10 Se neliší

Hodnota P určuje hladinu významnosti, při které získaná hodnota testové statistiky by byla právě kritická; pokud hodnota P je menší než zvolená hladina významnosti, nulová hypotéza se zamítá (signifikantní rozdíl při α = 0,05 - proložené hodnoty P, při α = 0,01 - proložené a podbarvené hodnoty P). Větší představu než sjednocené výsledky z obou oblastí poskytuje samostatné vyjádření pro každou oblast zvlášť. Jako první je uvedeno Lounsko.

149

Krabicový graf 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1 pr L

pr T

pr K

pr F

pr R

pr N

div 1 div 123

Medián 25%-75% Rozsah neodleh. Odlehlé Extrémy

Obr. č. 20: Grafy EIH a druhové diverzity pro oblast Lounsko

Krabicový graf 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1 pr L

pr T

pr K

pr F

pr R

pr N

div 1 div 123

Medián 25%-75% Rozsah neodleh. Odlehlé Extrémy

Obr. č. 21: Grafy EIH a druhové diverzity pro oblast Verneřicko

150

Krabicový graf 12

10

8

6

4

2

0 pr L

pr T

pr K

pr F

pr R

pr N

div 1 div 123

Medián 25%-75% Rozsah neodleh. Odlehlé Extrémy

Obr. č. 22: Grafy EIH a druhové diverzity pro obě oblasti: Lounsko i Verneřicko Na základě vyhodnocení testů (Tab. č. 8) se všechny sledované faktory liší. Světlo má na Lounsku vyšší průměr a nižší rozptyl, což znamená, že druhy jsou více světlomilné a svými nároky navzájem blízké ve srovnání s poměry na Verneřicku. Vyšší průměrné hodnoty má na Lounsku i teplo. Rozptyl hodnot je však v obou oblastech malý a vzájemně není významný rozdíl. Úroveň kontinentality na Lounsku je vyšší, překvapivě je i vyšší rozptyl než na Verneřicku. Úroveň hodnot vlhkosti je nižší na Lounsku, kde je i větší jejich rozptyl. Nízké hodnoty odpovídají suchým stanovištím valů; stinné, vlhčí křovinaté porosty teras pravděpodobně způsobují rozptyl hodnot. Větší počet hodnot odlehlých od ostatních pro faktor vlhkost svědčí o heterogenitě lokalit na Verneřicku. pH půdy je na Lounsku vysoké, s nízkým rozptylem hodnot. Je to podmíněno bazickým geologickým podložím. Na Verneřicku jsou četné odlehlé nízké hodnoty signalizující přítomnost i kyselých stanovišť. Úroveň dusíku na Lounsku je nízká, což lze vysvětlit oligotrofními stanovišti kamenitých valů. Vyšší rozptyl hodnot je ovlivněn přítomností křovitých porostů teras s hrabankou. Úroveň druhové diverzity i její rozptyl se v obou oblastech neliší. 5.6.1.2 Vztahy mezi sledovanými charakteristikami EIH pro různé faktory nejsou vzájemně nezávislé. Vztahy mezi nimi byly studovány za použití korelačních koeficientů, které byly vyčísleny pro všechny možné dvojice charakteristik (T, L, F, K, R, N) a pro diverzitu (div1, div1,2,3). Korelační koeficienty byly počítány z průměrných EIH dvou vybraných sledovaných charakteristik na témže úseku. Výpočet byl proveden pro všechny úseky sledované oblasti. Výsledky ve formě korelačních matic jsou uvedeny v tabulkách a to jednak pro jednotlivé sledované oblasti (Tab. č. 9 pro Lounsko, Tab. č. 10 pro Verneřicko) a jednak pro soubory spojené (Tab. č. 11). Spojením souborů bylo získáno širší pokrytí škál EIH, což se projevilo ve vyšší spolehlivosti nalezených korelačních koeficientů a byl získán soubor s vyšším počtem hodnot, což zvyšuje sílu testu sledujícího významnost korelačních koeficientů. (Rozsah hodnot je vidět na Obr. č. 22, kde jsou vyneseny krabicové diagramy pro rozdělení hodnot sledovaných faktorů 151

v případě spojení obou souborů.) Ze stejného důvodu jako u sledování úrovní byly použity pořadově počítané tj. Spearmanovy korelační koeficienty (s použitím programu Statistica). Statisticky významné korelační koeficienty byly nalezeny pro většinu dvojic sledovaných charakteristik (významné jsou ty korelační koeficienty, jejichž absolutní hodnota je vyšší než 0,215 pro n = 84 Lounsko, 0,165 pro n = 143 Verneřicko a 0,130 pro n = 227 spojené soubory; tím je ovšem pouze prokázáno, že to, jak jsou dvojice hodnot vzájemně uspořádány, nelze vysvětlit jako náhodný jev.) Protože počet sledovaných úseků byl vysoký, síla korelace může být i přes statistickou významnost pro nás nezajímavá. Sílu korelace lze posuzovat dle čtverce korelačního koeficientu, který udává, jaká část z celkového rozptylu sledovaných hodnot určitého faktoru je vysvětlena právě vztahem s druhým – korelovaným faktorem. Zajímavé by tedy mohly být vztahy s korelačním koeficientem od hodnoty zhruba 0,5 a určitě velmi zajímavé od hodnoty 0,7, kdy z celkového rozptylu vysvětluje vzájemný vztah 25 %, resp. 50 % a více. Protože vzájemný vztah mezi faktory sledovanými v jedné oblasti nemusí být stejný jako vztah v oblasti druhé, byly ve dvou zajímavých případech sledovány závislosti mezi dvojicemi faktorů. Vztah faktorů vlhkost (F) a teplo (T) (Obr. č. 23) a vztah faktorů vlhkost (F) a dusík (N) (Obr. č. 24). Na osy jsou vyneseny průměry EIH jednoho faktoru proti průměrům EIH faktoru druhého. Body pro dvojice průměrů jsou znázorněny odlišně pro každou z oblastí. Vzhledem k vysokému počtu vynesených hodnot některé body splývají a rozlišení se ztrácí. Velké rozdíly v úrovní hodnot pro každý ze souborů je umožňuje rozlišit. V grafech jsou proloženy přímky vyjadřující vztahy mezi sledovanými faktory; jsou vyneseny jednak pro každou oblast zvlášť a jednak pro sloučení obou souborů. Shodnost přímek pro obě sledované oblasti jsme se pokusili ověřit testem, ale celá problematika je poměrně komplikovaná, takže byla řešena jen přibližně. První problém je, že hodnoty obou faktorů jsou rostlinným druhům přisouzeny jen s nezanedbatelnými chybami, takže na vodorovnou osu mohou být vynášeny hodnoty určené se zhruba stejnými chybami jako na osu svislou. V takovém případě jednoduché proložení přímky metodou nejmenších čtverců podhodnocuje směrnici hledané přímkové závislosti. Bylo by třeba použít jinou regresní metodu, než je metoda běžných nejmenších čtverců. Bylo vyřešeno vypočtením dvou tzv. sdružených přímek pro každou závislost, které se liší tím, která ze dvou sledovaných veličin je vynesena na osu svislou a která na osu vodorovnou. Shoda přímek pro obě oblasti pak byla testována pro oba způsoby vynesení veličin na osy. Druhý problém je ten, že při testování shody přímek by bylo třeba použít test v maticové podobě prověřující F-testem současně shodu úseků a shodu směrnic. Bylo zjednodušeno tak, že jsme t- testem prověřovali pouze shodu směrnic přímek nalezených pro obě sledované oblasti (shodu úseků jsme již neprověřovali – úsek považujeme u těchto závislostí za méně důležitý parametr). Pokud není uvedeno jinak, bylo k výpočtům využito programu Microsoft Excel. Tab. č. 9: Spearmanovy korelační koeficienty mezi průměry hodnot EIH faktorů (L, T, K, F, R, N) a diverzitou z Lounska pr L pr T pr K pr F pr R pr N div 1 div 123

pr L

pr T

pr K

pr F

pr R

pr N

div 1

div 123

1 0,668 0,598 -0,506 0,380 -0,662 0,782 0,722

0,668 1 0,503 -0,343 0,349 -0,363 0,552 0,486

0,598 0,503 1 -0,326 0,387 -0,322 0,403 0,332

-0,506 -0,343 -0,326 1 -0,400 0,877 -0,380 -0,423

0,380 0,349 0,387 -0,400 1 -0,417 0,197 0,158

-0,662 -0,363 -0,322 0,877 -0,417 1 -0,578 -0,597

0,782 0,552 0,403 -0,380 0,197 -0,578 1 0,964

0,722 0,486 0,332 -0,423 0,158 -0,597 0,964 1

152

Korelační koeficienty nevýznamné při α = 0,05 jsou vyznačeny kurzívou; koeficienty s hodnotou 0,5 a vyšší jsou označeny tučně, s hodnotou 0,7 a vyšší podbarvené Na Lounsku bylo zjištěno více korelací mezi faktory než na Verneřicku. Některé jsou totožné s Verneřickem např. pozitivní korelace mezi diverzitou v bylinném patře a ve všech patrech. Pozitivní korelace je také mezi světlem a teplem, kontinentalitou a diverzitou v bylinném patře i celkovou diverzitou. Světlo je negativně korelováno vůči vlhkosti a dusíku. Pozitivní je i korelace mezi teplem a kontinentalitou a teplem a diverzitou v bylinném patře. Výrazná korelace je mezi vlhkostí a obsahem dusíku. Naopak dusík negativně ovlivňuje diverzitu v bylinném patře i celkovou diverzitu. Vyšší množství světla a tepla je k dispozici na kamenitých valech s otevřenou vegetací, xerotermních trávnících či lemech polí. Tato stanoviště představují jeden typ. Křovinaté agrární terasy s nižší diverzitou, vlhčí a dusíkem bohatou hrabankou představují druhý typ stanovišť. Tab. č. 10: : Spearmanovy korelační koeficienty mezi průměry EIH pro faktory (L, T, K, F, R, N) a diverzitou z Verneřicka pr L pr T pr K pr F pr R pr N div 1 div 123

pr L

pr T

pr K

pr F

pr R

pr N

div 1

div 123

1 0,217 0,059 -0,249 -0,175 -0,428 0,545 0,449

0,217 1 0,170 -0,500 0,231 -0,275 0,220 0,170

0,059 0,170 1 -0,115 0,355 0,151 -0,109 -0,119

-0,249 -0,500 -0,115 1 0,018 0,554 -0,098 -0,096

-0,175 0,231 0,355 0,018 1 0,489 -0,166 -0,158

-0,428 -0,275 0,151 0,554 0,489 1 -0,375 -0,315

0,545 0,220 -0,109 -0,098 -0,166 -0,375 1 0,964

0,449 0,170 -0,119 -0,096 -0,158 -0,315 0,964 1

Korelační koeficienty nevýznamné při α = 0,05 jsou vyznačeny kurzívou; koeficienty s hodnotou 0,5 a vyšší jsou označeny tučně, s hodnotou 0,7 a vyšší podbarvené Významné pozitivní korelace vykazují vzájemně diverzita v bylinném patře vůči diverzitě ve všech patrech. Problém platnosti tohoto tvrzení spočívá v možné chybě ve vstupních datech. Součástí souborů jsou i úseky, kde je vyvinuto pouze bylinné patro, proto jsou zde div 1 a div 1, 2, 3 totožné. Významná pozitivní korelace se jeví i mezi světlem a diverzitou v bylinném patře, což bylo pro valy zjištěno již dříve (Machová a kol., 2008a). Teplo je negativně korelováno s vlhkostí. Toto tvrzení platí jistě obecně, a zvlášť výrazně na extrémních kamenitých stanovištích valů. Vlhkost je pozitivně korelována s dusíkem. Tab. č. 11: Spearmanovy korelační koeficienty mezi průměry EIH pro faktory (L, T, K, F, R, N) a diverzitou z obou oblastí po spojení hodnot pr L pr T pr K pr F pr R pr N div 1 div 123

pr L

pr T

pr K

pr F

pr R

pr N

div 1

div 123

1 0,551 0,475 -0,573 0,373 -0,631 0,539 0,461

0,551 1 0,618 -0,721 0,634 -0,492 0,263 0,233

0,475 0,618 1 -0,688 0,762 -0,372 0,053 0,039

-0,573 -0,721 -0,688 1 -0,707 0,726 -0,122 -0,129

0,373 0,634 0,762 -0,707 1 -0,318 -0,015 -0,010

-0,631 -0,492 -0,372 0,726 -0,318 1 -0,385 -0,354

0,539 0,263 0,053 -0,122 -0,015 -0,385 1 0,967

0,461 0,233 0,039 -0,129 -0,010 -0,354 0,967 1

153

V tabulce č. 11 jsou uvedeny Spearmanovy korelační koeficienty mezi průměry EIH faktorů a diverzitou v bylinném patře či ve všech patrech a to pro společné výsledky Verneřicka i Lounska. Toto spojení lépe popisuje podmínky na valech v rámci celého Českého středohoří. Značení totožné jako bylo použito v tabulkách 9,10. Pokud bylo počítáno s hodnotami faktorů z obou oblastí zároveň, ukázala se celá řada korelací. Některé korelace byly patrné již v každé z oblastí a jsou odečitatelné i zde. Sem patří vliv světla na nárůst diverzity v bylinném patře; nárůst vlhkosti zároveň se zvýšeným obsahem dusíku či podobnost diverzity v bylinném patře i diverzity celkové. Jiné vztahy byly zjištěny v jedné z oblastí a projevily se ve spojeném souboru. Takovým příkladem je pozitivní vliv světla na teplo či souvislost tepla a kontinentality na Lounsku. Z Verneřicka je to nepřímá úměra mezi rostoucí vlhkostí a poklesem tepla. Existuje však i třetí možnost vzniku nových korelací, které nebyly pozorovány ani v jedné oblasti a při spojení do jednoho celku se projevily. Takové korelace jsou např. nárůst tepla zároveň s rostoucí bazicitou půdní reakce, nárůst kontinentality zároveň s bazicitou půdní reakce či pokles kontinentality s rostoucí vlhkostí a nárůst kyselosti půdní reakce s vlhkostí. Nově vzniklé korelace byly zapřičiněny rozdíly mezi oblastmi. Nově vznikající korelace při použití dat ze dvou oblastí byly hodnoceny na příkladu vztahu vlhkosti a tepla a vlhkosti a dusíku. Tabulky č. 9 až č. 11 ukazují, že výsledky získané při spojení výsledků z obou oblastí poskytovaly většinou vyšší hodnoty korelačních koeficientů. Projevil se tedy pozitivně vliv širší škály faktorů. Některé případy spojení výsledků z obou oblastí s vysokými hodnotami korelačních koeficientů jsou rozebírány detailněji v následujících grafech.

Obr. č. 23: Negativní korelace mezi průměry EIH pro vlhkost a teplotu Graf (Obr. č. 23) vystihující negativní korelaci mezi průměry EIH pro vlhkost a teplotu. V grafu jsou vyneseny společně výsledky pro oblast Verneřicka (r = -0,50) a Lounska (r = 0,34) korelační koeficient pro společné výsledky je -0,72. Proložené přímky vystihují vztah mezi oběma faktory pro případ spojení výsledků z obou oblastí i pro jednotlivé oblasti zvlášť. Směrnice přímek pro jednotlivé oblasti se neliší signifikantně (hodnota p pro t test 154

porovnávající směrnice je 0,85 a v případě sdružených přímek 0,73, tedy při obou hodnoceních jsou větší než α = 0,05). Lze tedy předpokládat, že při spojení obou souborů je skutečně sledován stejný nebo alespoň dosti podobný vztah. Další příklad ukazuje pozitivní korelaci mezi vlhkostí a dusíkem.

Lounsko

10 9

Verneřicko

8 7

přímka společná

N

6 5

Lineární (Verneřicko)

4

Lineární (Lounsko)

3 2 1 0 1

2

3

4

5

6

7

8

9 10 11 12

F

Obr. č. 24: Pozitivní korelace mezi průměry EIH pro vlhkost a dusík Graf (obr. č. 24) vystihující pozitivní korelaci mezi průměry EIH pro vlhkost a dusík. V grafu jsou vyneseny společně výsledky pro oblast Verneřicka (r = 0,55) a Lounska (r = 0,88) korelační koeficient pro společné výsledky je 0,73. Směrnice přímek pro jednotlivé oblasti se však významně liší (hodnota p pro t test porovnávající směrnice je 0,000 a v případě sdružených přímek 0,001, tedy při obou hodnoceních jsou nižší než α = 0,01). V tomto případě není pravděpodobné, že vztahy pro oba soubory jsou postižitelné stejnými přímkami, ale pozitivní korelace mezi sledovanými faktory jsou již vysoké i při vyhodnocení jednotlivých souborů samostatně.

5.6.2 Diskuse V případě, že jsou rozpoznána omezení EIH, tak jejich hodnoty vykazují vysokou spolehlivost a mohou doplňovat nebo v určitém případě nahrazovat měření charakteristik životního prostředí (Diekmann, 2003). Též Schaffers et Sýkora (2000) po srovnání Ellenbergových hodnot a skutečně měřených hodnot abiotických faktorů popisují velkou shodu. Proto byly použity k určení charakteristik valů a jejich prostřednictvím byly porovnány i oblasti. Při aplikaci EIH k nalezeným druhům rostlin bylo zjištěno, že pro značnou a nestejně početnou skupinu druhů tyto hodnoty Ellenberg (1979, 1992) neudává (Machová a kol., 2006; příloha č. 34). I přes toto zkreslení, kterému se jen obtížně lze vyhnout a které je poměrně vysoké u druhů s kontinentálním rozšířením z Lounska, poskytuje metoda dobré výsledky. Přírodní podmínky oblasti Lounska (Oblík a jeho okolí) vykazují kontinentální charakter

155

klimatu pod vlivem srážkového stínu Krušných hor. Dlouhodobý roční průměrný úhrn srážek (měřeno v Lounech za období 1991 - 2000) činí 458,2 mm a roční průměrná teplota 9,4 oC. Charakter klimatu vedl k výskytu xerotermní vegetace a diskusím o původnosti stepí na Oblíku (Martinovský, 1967b). Nízká nadmořská výška (250 – 350 m n.m) a orientace svahů j. kvadrantu je příčinou nadprůměrných teplot v rámci ČR. Půdní reakce je posunuta k bazickým hodnotám proto, že geologické podloží na úpatí je tvořeno slínovci a jílovci (Chvátal, 1995) a vrch Oblík je vypreparovaná žíla nefelinického bazanitu. Můžeme předpokládat, že nižší obsah dusíku na Lounsku indikují druhy z kamenitých valů (Machová a kol., 2006). Souvislost půdní vlhkosti a obsahu dusíku zjištěný na Oblíku uvádí Studničková (1976). V půdě pod keři byl zjištěn větší obsah dusíku stejně jako v lesním porostu na Oblíku (Suchara 1973). Druhová diverzita byla očekávána výrazně vyšší na Lounsku ve srovnání s Verneřickem. Byl však zjištěn srovnatelný počet druhů na valech Lounska s počtem druhů zjištěných na Verneřicku. Je to pravděpodobně způsobeno extrémními podmínkami na kamenitých valech, které neumožňují výskyt mnoha stenotopních druhů a obdobně i okraje polí jsou druhově chudé. Oblast Verneřicka je rozsáhlejší, a proto jsou přírodní podmínky rozmanité. Valy se liší v nadmořské výšce (250 – 650 m n.m.), geologickém podloží, geomorfologii i přítomností více typů porostů. Podrobnější charakteristika je uvedena v práci Machová a kol. (2006) a kap. 5.6.4.2. Široké rozpětí hodnot světla odráží přítomnost lesní a nelesní vegetace. Hodnoty průměrných ročních teplot jsou k dispozici jen z ČHMS z Kočkova, proto jsou pro Verneřicko vhodné jen omezeně. Vyšší míra oceanity souvisí s geografickou polohou území a jeho vlhčím klimatem. Roční úhrn srážek (měřeno v Benešově nad Ploučnicí za období 1991 – 2000) činí 715,4 mm. Odlehlé hodnoty (přítomnost vlhkomilných i suchomilných rostlin) jsou vysvětlitelné geomorfologií území a vzájemnou vzdáleností lokalit. Půdní reakce ukazují na vyšší kyselost a vnitřní nejednotnost v podobě odlehlých a extrémních hodnot. To potvrzuje i analýza půdních vzorků. Příčina je dána geologickou pestrostí Verneřicka. Vyšší obsah dusíku může souviset s větším podílem agrárních teras s hrabankou, pastvou skotu, zachycováním dusíkatých látek v terasách z hnojených luk či bývalých polí. Na jiných lokalitách může vlivem vyšších srážek docházet k vymývání dusíku. Druhová skladba na Lounsku a Verneřicku je velmi odlišná, jak dokazují výsledky v pracích Machová et Kubát (2005) a Machová a kol. (2009a). Na základě dříve publikovaných výsledků EIH vycházejících z flóry Lounska a Verneřicka (Machová a kol., 2006) byla zjištěna podobnost lokalit uvnitř oblasti a vzájemné rozdíly mezi oblastmi.

5.6.3 Závěr •

Na základě floristických dat ze dvou oblastí, zjištěných metodou podélných transektů což umožnilo při výpočtech zohlednit četnost výskytu druhu, byly stanoveny hodnoty faktorů Ellenbergových indikačních hodnot. Výsledky charakterizující oblasti byly znázorněny za použití krabicových grafů. Na základě hodnocení významnosti: rozdílů průměru hodnot za použití Mannův-Whitneyův testu, rozptylu hodnot F-testu a shody rozdělení dvojic Kolmogorovův-Smirnův testu bylo zjištěno, že se všechny faktory EIH statisticky významně liší ať už v úrovni nebo rozptylu v obou oblastech. Oblasti se nelišily v druhové diverzitě.

•

S využitím korelačních koeficientů byla testována vazba mezi jednotlivými faktory. Hodnoty korelačních koeficientů, které z celkového rozptylu vysvětluje vzájemný vztah alespoň z 25 % považujeme za významné a v tabulkách ve výsledcích byly zvýrazněny.

156

Menší počet vazeb mezi faktory byl zjištěn na Verneřicku, což pravděpodobně souvisí s větším rozsahem a různorodostí oblasti. Nejpevnější vazba byla zjištěna mezi diverzitou v bylinném patře a celkovou diverzitou ve všech patrech. Významná pozitivní korelace byla zjištěna i mezi světlem a diverzitou v bylinném patře. Teplo je negativně korelováno s vlhkostí. Vlhkost je pozitivně korelována s dusíkem. •

Větší počet závislostí se jeví na Lounsku. Pozitivní korelace je mezi světlem a teplem, kontinentalitou a diverzitou v bylinném patře i diverzitou ve všech patrech. Světlo je negativně korelováno vůči vlhkosti a dusíku. Pozitivní je korelace mezi teplem a kontinentalitou a diverzitou v bylinném patře. Výrazná korelace je mezi vlhkostí a obsahem dusíku. Dusík negativně ovlivňuje diverzitu v bylinném patře i celkovou diverzitu.

•

Po spojení výsledků z obou oblastí do jednoho souboru byly zjištěny změny korelací. Některé korelace zjištěné v jedné z oblastí se projevily i ve spojeném souboru, jiné se oslabily a další se vytvořily.

•

Byla hodnocena použitelnost tohoto sjednocování a to spojením výsledků mezi dvěma faktory z jedné a z druhé oblasti do téhož grafu. Bylo zjištěno, že zvýraznění vazby mezi faktory v rozšířeném souboru může mít odlišnou příčinu. Při spojení souborů je sledován stejný nebo alespoň dosti podobný vztah např. negativní korelace mezi teplem a vlhkostí. Při sledování pozitivní korelace mezi obsahem dusíku a vlhkostí, která byla patrná již v každé z oblastí, bylo zjištěno, že se nejedná o stejnou míru korelace v oblastech jako v celku. Proto při formulaci závěrů z takto sjednocených výsledků musíme být obezřetní.

II. Porovnání lokalit za využití ekologických indikačních hodnot Pro naše podmínky chyběla struktura faktorů daná prostřednictvím Ellenbergových indikačních hodnot zjištěná na základě vegetace přirozených porostů typu agrární valy.

5.6.4 Výsledky 5.6.4.1 Výpočty Pro vyhodnocení abiotických charakterist valů na lokalitách ve studovaných oblastech jsme se opírali o výsledky zjištěné celkovým průzkumem (185) valů. Každý druh byl uvažován tolikrát, na kolika valech se vyskytoval. Faktory byly hodnoceny samostatně. Příspěvky jednotlivých lokalit (podle počtu druhů a struktury jejich EIH) byly společně pro všechny lokality znázorněno ve sčítaných sloupcových grafech. Na osu x byla vynesena stupnice indikačních hodnot (1 – 9/12/) a na osu y součet četností výskytu rostlin na valech (v součtu je vyznačen příspěvek každé lokality). Pořadí lokalit v grafu je podle celkového počtu nalezených druhů od nejmenšího ze Zubrnic k nejvyššímu z Fojtovic (krajní indikační hodnoty, pro které nebyl nalezen žádný druh ani na jedné lokalitě, byly z grafů vypuštěny). Na základě rozdělení četností výskytu druhů dle indikačních hodnot byly lokality porovnány za použití shlukové (hierarchické klastrové) analýzy (Hebák a kol., 2005). Posouzení bylo provedeno komplexně z hlediska všech šesti sledovaných faktorů – pro každou lokalitu (sledovaný objekt) bylo spojeno všech šest rozdělení a proměnné pak byly tvořeny četnostmi výskytu druhů dle indikačních hodnot všech šesti faktorů. Jako míra podobnosti byl použit Pearsonův korelační koeficient. Podobnost dvou objektů znamená, že četnosti výskytu druhů v obou lokalitách relativně stejně rostou nebo klesají podle měnících se EIH postupně pro jednotlivé sledované faktory (kladná korelace znamená největší podobnost, záporná korelace

157

největší rozdílnost). Ke shlukování objektů byla užita metoda nejvzdálenějšího souseda (úplné propojení). Výsledky jsou komentovány níže. (Naprosto obdobné výsledky byly získány, když jako míra podobnosti byla použita euklidovská vzdálenost vypočtená z relativních četností výskytu. Pokud byla použita euklidovská vzdálenost určená z absolutních četností, jako podobné jsou ukazovány lokality s obdobnými četnostmi výskytu druhů více méně bez ohledu na rozdělení četností dle indikačních hodnot faktorů.) Při zpracování výsledků byly použity programy Microsoft Excel a Statistica. 5.6.4.2 Popis lokalit Tab. č. 12: Vybrané charakteristiky lokalit

Oblík kamenné valy Oblík - valy s půdou Knínice Zubrnice Leština Rychnov Fojtovice

Převládající Počet Nadmořská výška Sklon Orientace svahu Profil valu lokality svahu materiál analyzovaných (m n.m.) (o) valů 250 – 380 6-12 převládá jižní vypuklé, vyšší kámen nefelinický 30 orientace bazanit 250 - 380

3-9

320 - 400 320 - 450 260 - 360 620 - 650 350 - 600

převládá severní orientace jižní jižní jižní západní různé směry

nízké

půda

terasy půda nízké, terasy půda terasy půda nízké kámen vypuklé, vyšší kámen čedič. typu

56 18 8 26 19 27

1. lokalita. Oblík – kamenné valy Síť linií byly zaznamenána již na mapách II. vojenského mapování z let 1819 – 1858. Jedná se o kamenité vypuklé struktury. Stavební materiál valů je převážně z kamenů původem z vrchu Oblíku – nefelinický bazanit. Mikroklimatické podmínky byly stanoveny s použitím přístroje Ho-bo (Machová, 2004). Minimální obsah půdy na valech (příloha č. 15,16) byl zjištěn prokopáním. Zjištěné výsledky ukazují extrémní podmínky pro život rostlin. Po okrajích valů je vyvinuta stromová a křovitá vegetace. Sousedí s xerotermními trávníky, poli a úhory. 2. lokalita Oblík – valy s půdou Rozšíření především na s. úpatí Oblíku, ve větší vzdálenosti od tělesa vrchu, menší část je vtroušena v podobě zářezů podél cest a hlinitých teras na j. úpatí. Materiál valů je tvořen převážně půdou, jejíž mateční horninou jsou druhohorní sedimenty a jen menší díl kameny z vrchu Oblíku – nefelinický bazanit. Sousedí s xerotermními trávníky i mezofilními loukami, poli a úhory. 3. lokalita mezi obcemi Zubrnice a Knínice (dále označovaná jako Knínice) Horninové podloží je z rozpadavých hornin typu bazaltická brekcie, vulkanoklastika, pískovce a v menší míře z nerozpadavého čediče. Jedná se o terasy na mírném svahu, souvisle porostlé stromovou a křovitou vegetací; obklopeny loukami, pastvinami a úhory.

158

4. lokalita v obci Zubrnice (sz.směrem a na Bukovou horu) Horninové podloží je z rozpadavých hornin typu bazaltická brekcie, vulkanoklastika, pískovce a v menší míře z nerozpadavého čediče a možná se částečně uplatňuje i znělec. Charakter valů blízký spíše hliněným terasám s nízkou kamenitostí (příloha č. 17) a doprovod cest v zářezech. Terasy jsou souvisle porostlé stromovou a křovitou vegetací; obklopeny pastvinami a úhory. 5. lokalita mezi obcemi Zubrnice a Leština (dále označovaná jako Leština) Horninové podloží je z rozpadavých hornin typu bazaltická brekcie, vulkanoklastika, a v menší míře z nerozpadavého čediče. Charakter valů odpovídá spíše hliněným terasám, které jsou souvisle porostlé stromovou a křovitou vegetací; obklopeny pastvinami a úhory. S nižším podílem bylinného patra v důsledku pastvy. 6. lokalita Rychnov Jižně od obce Rychnov, na z. úpatí Kočičího vrchu. Horninové podloží v území je tvořeno vulkanoklastiky a čedičem. Valy jsou nízké, úzké, kamenitého charakteru, řídce porostlé nízkými dřevinami (příloha č. 18,19); obklopeny pastvinami. 7. lokalita v okolí obce Fojtovice (Heřmanov) Horninové podloží tvořeno vyvřelinami čedičového typu. Do souboru zahrnut velký počet valů v širokém okolí Fojtovic. Převládá kamenitý charakter valů, souvisle zakrytých stromovou vegetací vyrůstající z úpatí valů. Obklopeny pastvinami, loukami, v blízkosti rozsáhlejší lesní komplexy (příloha č. 27, 28). Faktor světlo (L) Byly použity skládané sloupcové grafy, ze kterých je patrný příspěvek jednotlivých lokalit. Na valech převažují druhy s indikačními hodnotami 4 a 7. Tento dvouvrcholový průběh lze vysvětlit tím, že na valech je jen velmi málo druhů s nejnižšími nároky na světlo (pro hodnoty 1, 2, 3) a následuje prudký nárůst počtu druhů stínomilných (hodnota 4); druhý vyšší vrchol je pro světlomilné druhy (hodnota 7, „rostliny hlavně na plném světle“). Vyšší podíl „stínomilných“ druhů je z lokality Fojtovice a „světlomilných“ z úpatí vrchu Oblíku a z valů u Leštiny. Souvisí to s mírou zápoje porostu stromového a keřového patra.

159

Obr. č. 25: Rozdělení četnosti výskytu druhů na valech podle lokalit v závislosti na indikačních hodnotách světla (L) Faktor teplo (T) Hodnoty faktoru teplo jsou ve velmi úzkém rozmezí, neboť většina byla zjištěna v intervalu od 5 - 7. Nejvíce druhů na všech lokalitách má hodnotu 5, což znamená „rostliny mírně teplých oblastí od nížin do vysokohorských poloh“. Odlišná je lokalita Rychnov, vykazuje ojediněle druhy již s hodnotou 4 „zejména horské druhy“ a jen nízký počet druhů vykazuje vyšší nároky na teplo. Potvrzuje to horský charakter přírodních podmínek na této lokalitě. Hodnotu 7 “rostliny nížin v s. oblasti střední Evropy“ nabývají téměř jen druhy z Oblíku.

Obr. č. 26: Rozdělení četnosti výskytu druhů na valech podle lokalit v závislosti na indikačních hodnotách tepla (T)

160

Faktor kontinentalita (K) Hodnota faktoru na lokalitách se pohybuje v rozmezí 2 - 7, ale většina druhů je v užším intervalu 3 - 5. Nejvíce druhů na všech lokalitách má hodnotu faktoru 3, což znamená hodnotu „mezi oceánský a suboceánský“ (je u druhů ve velké části střední Evropy). Na všech lokalitách je i vyšší podíl druhů s hodnotami 4, 5 „slabší suboceánský až subkontinentální“. Menší podíl druhů kontinentálního rozšíření je z lokalit Rychnov, Fojtovice, Knínice. Relativně vyrovnané zastoupení druhů s kontinentalitou 3, 4, 5 má lokalita Zubrnice. Odlišný průběh je na úpatí Oblíku, kde počty druhů s hodnotami 3 – 5 jsou vyrovnané a počet druhů s hodnotami 6, 7 je vyšší než v oblasti Verneřicka, což svědčí o vyšší kontinentalitě druhů na úpatí Oblíku

1400 1200 Fojtovice

1000

Oblík-valy se zeminou Leština

800 četnost

Oblík-kamenné valy

600

Rychnov Knínice

400 200 0 2

3

4

5

6

7

8

hodnoty pro faktor kontinentalita (K)

Obr. č. 27: Rozdělení četnosti výskytu druhů na valech podle lokalit v závislosti na indikačních hodnotách kontinentality (K) . Faktor vlhkost (F) Faktor vlhkost nabývá hodnoty v rozmezí 1 – 9, ale většina druhů má hodnoty v intervalu užším 3 – 6. Z toho vyplývá, že chybí druhy výrazně suchomilné a hlavně mokřadní a vodní. Kamenité valy na Oblíku mají vyrovnaný počet druhů s hodnotami v intervalu 3 - 5 „suchá stanoviště především na suchých půdách“ až na „středně vlhkých půdách“. Valy s větším obsahem půdy na Oblíku mají většinu hodnot ve stejném intervalu, ale s maximem pro hodnotu 4. Druhy Verneřicka jsou až od hodnoty 4 a podílejí se na maximu u indikační hodnoty 5. Především z lokalit Fojtovice, Leština, Knínice a Rychnov se uplatňují i druhy s hodnotou 6 což znamená „středně vlhká až vlhká stanoviště“.

161

1600 1400 1200 Fojtovice Oblík-valy se zeminou Leština Oblík-kamenné valy Rychnov Knínice Zubrnice

1000 četnost 800 600 400 200 0 1

2

3

4

5

6

7

8

9

hodnoty pro faktor nároky na vodu (F)

Obr. č. 28: Rozdělení četnosti výskytu druhů na valech podle lokalit v závislosti na indikačních hodnotách vlhkosti (F) Faktor závislosti na pH půdy (R) Druhy s hodnotami 2-5 „kyselá až mírně kyselá stanoviště“ mají nepatrné zastoupení a nacházejí se především na lokalitách Rychnov a Fojtovice. Rozsáhlá lokalita v okolí Fojtovic obsahuje druhy v širokém rozmezí 2 – 8 s maximem pro hodnotu 7 „slabě kyselá až slabě zásaditá reakce“, tato hodnota je také nejčetnější pro všechny lokality z Verneřicka. Šíří intervalu se liší od hodnot na lokalitách Leština, Zubrnice a Knínice, které jsou jen od 6 – 8. Hodnoty z úpatí Oblíku se liší od verneřických lokalit užším rozmezím intervalu 6 – 9 a jeho posunem s maximem pro 7, 8 a absencí druhů s nízkými hodnotami (kyselá stanoviště).

Obr. č. 29: Rozdělení četnosti výskytu druhů na valech podle lokalit v závislosti na indikačních hodnotách pH půdy (R) 162

Nároky na dusík (N) Šíře hodnot pro tento faktor u zjištěných druhů je vysoká od 1 - 9 s nevýrazným maximem 7. Nárůst od 1 do 7 je postupný a následný pokles je jen malý. Na Oblíku má průběh dvojvrcholový charakter. Vyšší počet druhů z kamenitých valů má hodnoty 1- 4 „na dusík nejchudší až chudá stanoviště“. Druhý vrchol je pro hodnoty 7 a 8 „na dusík bohatá stanoviště“, který je nejvýraznější na valech s vyšším obsahem půdy na Oblíku. Vyrovnané jednovrcholové hodnoty jsou u valů z lokalit Leština, Zubrnice, Knínice, kde se zvyšuje počet druhů ze stanovišť chudých až po bohatá stanoviště.

Obr. č. 30: Rozdělení četnosti výskytu druhů na valech podle lokalit v závislosti na indikačních hodnotách dusíku (N) Tab. č. 13: Průměry a směrodatné odchylky pro rozdělení četnosti výskytu druhů na valech a ve srovnávacích porostech dle Ellenbergových indikačních hodnot Verneřice – biotopy mimo valy

Fojtovice

Rychnov

Knínice

Zubrnice

Leština

Oblík- biotopy mimo valy

Oblík- valy s půdou Oblík-kamenné valy

Statistika

faktor

světlo

průměr 6,75 6,57 SD 1,33 1,34

7,18 M 0,98 m

6,14 1,37

6,10 1,33

5,70 1,50

5,94 1,56

5,52 m 1,64 M

6,88 1,20

teplo

průměr 5,53 5,45 SD 0,77 0,74

5,96 M 0,97 M

5,45 0,68

5,44 0,73

5,41 0,62

5,22 m 0,60

5,32 0,53 m

5,39 0,82

kont.

průměr 4,19 4,20 SD 1,31 1,39

4,41 M 1,54 M

3,85 1,09

3,94 3,85 0,95 m 1,02

3,74 0,96

3,71 m 1,00

3,99 1,27

163

Pokračování Tab. č. 13 Verneřice – biotopy mimo valy

Fojtovice

Rychnov

průměr 7,38 SD 0,91

Knínice

pH

Zubrnice

průměr 3,90 m 4,40 SD 0,92 M 0,52

Leština

vlhkost

Oblík- biotopy mimo valy

Oblík- valy s půdou

Oblík-kamenné valy

Statistika

faktor

4,07 4,93 0,90 0,34

4,82 0,40

5,05 0,42

5,07 M 0,10 m

4,92 0,62

4,89 0,78

7,51 M 7,46 6,98 0,89 1,16 1,01

6,80 1,12

6,99 0,80 m

5,75 m 1,69 M

6,29 1,62

6,68 1,62

průměr 4,48 m 5,61 4,57 6,26 5,98 6,36 M 6,34 5,81 5,32 SD 2,38 M 2,33 2,23 1,93 1,84 1,78 m 1,79 1,93 2,17 Komentář: Malé písmeno m značí minimální hodnotu faktoru či směrodatné odchylky. Velké písmeno M značí maximální hodnotu faktoru či směrodatné odchylky. dusík

5.6.4.3 Posouzení podobnosti lokalit na základě sledovaných faktorů za použití shlukové analýzy Dendrogram (Obr. č. 31) ukazuje výsledky hierarchické klastrové analýzy. Sledované lokality jsou spojovány do shluků podle vzájemné podobnosti (podobnost znamená obdobný průběh rozdělení četností výskytu rostlin dle indikačních hodnot všech 6 vyšetřovaných faktorů). Při postupu na grafu zleva doprava jsou vzájemně propojeny nejprve lokality nejpodobnější. Další lokalita připojovaná k vytvořenému shluku je ze všech zbývajících zatím nepřipojených lokalit nejvíce podobná všem již propojeným lokalitám. Str. diagram pro 7 Proměnné Úplné spojení 1-Pearsonův r

Oblík-kamenné valy Oblík-valy se zeminou Leština Knínice Zubrnice Fojtovice Rychnov

0,00

0,05

0,10

0,15

0,20

0,25

0,30

Vzdálen. spojení

Obr. č. 31: Srovnání 7 lokalit na základě rozdílů EIH všech sledovaných faktorů u druhů rostlin z valů

164

V grafu (Obr. č. 31) tedy vzdálenost propojení vynášená na ose x vyjadřuje nárůst odlišností propojovaných objektů. Jako nejbližší svými charakteristikami se ukazují být lokality Leština a Knínice a k nim je velice blízká lokalita Zubrnice. O málo nižší podobnost vykazují lokality z úpatí Oblíku, a to jak kamenité valy na j. úpatí, tak valy s větším podílem zeminy ze s. úpatí. Další ještě menší míru shody vykazuje lokalita Fojtovice a „skupina“ lokalit Leština, Knínice a Zubrnice. Nejodlišnější z 5 lokalit oblasti Verneřicka je lokalita Rychnov. Je zřejmé, že valy na lokalitách ve Verneřickém středohoří a valy na úpatí Oblíku tvoří dva samostatné shluky, tj. shluková analýza indikuje, že se valy v jedné a ve druhé oblasti od sebe liší více, než jak se liší v rámci jedné oblasti.

5.6.5 Diskuse K vyhodnocení liniových lemových společenstev na Šumavě použila Ellenbergovy indikační hodnoty Rambousková (1988). Zjistila, že se v lemech uplatňují hlavně druhy světlomilné (průměrná hodnota 7), k teplu indiferentní, rostoucí na suchých stanovištích (průměrná hodnota 4,7) a s průměrnými nároky na dusík (průměrná hodnota 4,1). O značném praktickém uplatnění EIH hovoří i další práce (Janssens, 2001). Janssens (2001)uvádí, že hodnoty pro dusík zjištěné Ellenbergovou metodou lze dobře použít pro odhad biodiverzity v travních společenstvech. Hodnoty EIH poskytly též dobrý nástroj k porovnání podmínek na valech a v bylinných lemech. Bylo zjištěno a statisticky prokázáno, že v j. lemu roste o proti valu a s. lemu četnost výskytu druhů rostlin s rostoucí hodnotou faktoru světla. Na valu je tomu obráceně. Pearsonův i Spearmanův koeficient pro j. lem a těleso valu jsou významné na hladině významnosti 0,05. Severní lem se statisticky významně neliší. V j. lemu roste relativně výskyt druhů ve třídách s klesající hodnotou faktoru vlhkost, kdežto na valu je závislost opačná. Na hladině významnosti 0,05 jsou výsledky platné. Hodnoty korelačních koeficientů pro s. lem nejsou opět statisticky významné (Machová a kol., 2008a). Světelnými podmínkami v živých plotech se zabývali Delcourt et Delcourt (1992). Mezi vnějším a vnitřním porostem v živých plotech jsou zřejmé výrazné světelné rozdíly (Küppers, 1984d sec. Delcourt et Delcourt, 1992), které také závisí i na s.- j. či v. - z. orientaci. Jsou naprosto srovnatelné se světelným gradientem napříč okrajem lesa. EIH byly stanoveny pro druhy střední Evropy, proto se očekává velká objektivita výsledků na území ČR. Není tomu tak všude. Například EIH pro světlo, vlhkost a reaktivitu půdy byly porovnávány s měřenými hodnotami faktorů v lese ve Švédsku. Nejlepší shoda mezi měřenými hodnotami a zjištěnými z tabulek EIH byla u půdních podmínek; signifikantní shoda byla i pro světlo, ale využitelnost EIH pro vlhkost byla menší. Proto je doporučeno kalibrovat EIH pro druhy Švédska, aby se vyvarovalo chyb (Diekmann 1995). Přímo k charakteristice podmínek na valech použila ekologické indikační hodnoty Gábová (1997). Porovnávala stanoviště valů vyskytujících se v lese i mimo les. Použila indikační hodnoty dle Franka et Klotze (Frank et Klotz, 1990). Zjistila vyšší vlhkost na lesních valech. Druhy vykazují srovnatelné pH půdy jak na lesních valech tak i na valech mimo les pouze v bylinném patře v lese rostou druhy acidofilnější vůči srovnání valů mimo les. Nároky na dusík v půdě jsou srovnatelné na obou stanovištích. Na světlo jsou nejnáročnější dřeviny, nižší množství světla má bylinné patro na valech mimo les a v lese jsou druhy sciofilní. Druhy v lese jsou chladnomilnější než mimo les. Závěry Gábové (1997) jeví jako logické, méně očekávaná je shoda nároků na dusík. V předkládané práci jsou sledovány pouze valy mimo a to v území s odlišnými přírodními podmínkami.

165

Vyhodnocení flóry valů s využitím indikačních hodnot nebylo pro České středohoří dosud provedeno. O platnosti výsledků můžeme uvažovat na základě porovnání s přírodovědnýmí charakteristikami. Takové srovnání poskytuje práce Suchary (Suchara, 1973), ve které se zaměřil na porosty z úpatí Oblíku. Na základě mikroklimatických měření zjistil, že půdní vlhkost je vyšší pod kameny valů než na valech, což umožnilo výskyt keřů (na rozdíl od stepí) a ty zpětně stíněním snižují přehřívání a ztráty výparem v bylinném patře. Výsledky mikroklimatických měření teplot (Suchara, 1973) ukázaly, že odpolední maxima jsou na valech prokazatelně nižší (o 3 oC než v křovinatém lese, o 4 oC než na stepi a dokonce o 4,8 oC nižší než na suti). Pod sutí (v hloubce 50 cm) kolísá teplota v intervalu 1,5 oC a nepřekračuje absolutní hodnotu 17 oC. Valy jsou tedy jak na svém povrchu, tak pod povrchem z hlediska teploty vyrovnanější než okolí v této exponované lokalitě. Vyhodnocení indikačních hodnot pro teplo je ovlivněno pravděpodobně tím, že u některých vzácnějších druhů rostlin (v podmínkách Oblíku xerotermní druhy) nejsou uvedeny indikační hodnoty, a proto do hodnocení nebyla zahrnuta asi ¼ druhů. V rámci řešení disertační práce proběhla i srovnávací teplotní měření v během roku 2003 a to za použití přístrojů Ho-bo. Výsledky jsou uvedeny v práci Machové (Machová, 2004) Na základě teplotních měření byly vypočítány průměrné denní teploty a graficky porovnány chody teplotních křivek. Je z nich zřejmé, že v oblasti Lounsko byl téměř vždy denní průměr vyšší než v oblasti Verneřicko (příloha č. 36). S použitím lihových a rtuťových teploměrů byly porovnány rozdíly teplot v různé výši nad valem. Na slunné straně jsou přízemní teploty vyšší než teploty vzduchu ca v 1m. Na stinné straně valů jsou nadzemní teploty vyrovnanější (příloha č. 35) Některé výsledky studia půdy v biokoridorech Českého středohoří jsou k dispozici v práci Velátové (Velátová,1998). Podrobněji se věnovala obsahu uhličitanů, uhlíku, dusíku a pH v půdě. Dva ze tří porovnávaných biokoridorů v dubohabřině na vrchu Vraníku mohou charakterem být podobné studovaným valům. Velátová (1998) udává obsah uhlíku ca 7 %, obsah dusíku ca 0,7 %, pH půdy ca 7. Pro srovnání lze využít i výsledky půdní analýzy několika vzorků odebraných z valů. Na lokalitě Rychnov bylo zjištěno pH půdy v rozmezí 4,2 - 4,6 (silně kyselé); na lokalitě Leština pH 5 - 5,7 (slabě kyselé); na lokalitě Fojtovice 5,6 - 6 (slabě kyselé) a na lokalitě Oblík 5 - 7,6 (slabě kyselé až neutrální) (Machová, 2005). To je v souladu s výsledky získanými s použitím EIH, neboť potvrzují bazifilní druhy z Oblíku a druhy s širokým rozpětím nároků na pH půdy z lokalit Verneřicka. Rambousková (1988) uvádí, že živiny vstupují do lemů také vzdušnou depozicí při aplikaci hnojiv na sousední pole. Obdobné výsledky ohledně vzdušné depozice ovlivňujcí bilanci živin v živých plotech publikovali Kovář et al. (1997). Sledovali význam živých plotů v Anglii pro zachycování kyselých polutantů ze vzduchu. Filtrace sloučenin dusíku porostem živého plotu vedla ke snížení pH. Tato filtrace se lišila podle složení vegetace. U nestříhaných živých plotů (bližší porostu valů) zjistili, že účinnost pro zachycování vzdušných znečištění je vyšší než u stříhaných. Příčiny rozdílů a relativní zvýšení obsahu dusíku může pocházet z více zdrojů. Vrch Oblík leží v sousedství Podkrušnohorské pánve, a proto je zde zvýšená atmosferická depozice, včetně sloučenin dusíku. Na valech chybí minimálně 60 let hospodaření a tím i odstraňování biomasy křovin a dřevin. Hofmeister (2002) se domnívá, že přirozená eutrofizace porostu při absenci hospodaření v lesích je značná, což vede mimo jiné k úspěšnosti šíření jasanů v dubohabrových lesích. V současnosti je jasan nejrozšířenější dřevinou s vazbou na valy na úpatí Oblíku a tvoří i výškovou dominantu valů. Přitom pronikání jasanů na valy na úpatí

166

Oblíku datuje Suchara (1973) až na počátek 20. stol., kdy jasany vytlačily babyku. Tyto značné zdroje dusíku v oblasti Lounska a na druhé straně kamenité valy na kterých předpokládáme nedostatek živin včetně dusíku jsou pravděpodobně vyjádřeny relativně dvojvrcholovým průběhem hodnot dusíku. Rozdíly mezi výsledky uvedenými v první části kapitoly (tj. rozdíly mezi oblastmi) a v této kapitole jsou způsobeny jinou metodou sběru floristických dat, o které se následně opírá vyhodnocení s využitím EIH a zahrnutím okolních porostů. 5.6.5.1 Závěr •

Podkladem byly floristické výsledky úplného floristického průzkumu valů uveřejněné v kapitolách č. 5.1.1.1. a 5.1.1.2 a částečně v tabulkách č. 1 a č. 4. Zohledněná kvantifikace byla odvozena od četnosti výskytu na celých valech (185). Druhy z okolních nelesních porostů nebyly odebrány kvantitativně a je každý uvažován pouze 1x.

•

Menší část druhů na valech má nižšími nároky na světlo čili druhy stínomilné a větší skupinu patří mezi světlomilné druhy. Vyšší podíl stínomilných druhů byl zjištěn na lokalitě Fojtovice. Vyšší podíl světlomilných druhů pochází z valů na úpatí vrchu Oblíku a též z lokality u obce Leština. Nároky bylin na světlo souvisí s mírou zápoje stromového a keřového patra.

•

Nároky druhů z valů na teplo jsou v úzkém intervalu. Nejvíce druhů na všech lokalitách má hodnotu 5, což jsou rostliny „mírně teplých oblastí od nížin do vysokohorských poloh“. Vyšší hodnotu 7 „rostliny nížin v s. oblastech střední Evropy“ mají téměř jen druhy z Oblíku. To potvrzuje i výsledky měžení z HMS.

•

Kontinentalita druhů z valů je v rozmezí 3 - 5. Výše položené lokality Rychnov a Fojtovice hostí jen málo druhů s vyšší hodnotou kontinentality. Na valech pod Oblíkem má více druhů vyšší kontinentalitu. To pravděpodobně souvisí se srážkovým stínem ve kterém se oblast nachází umocněným mikroklimatickými podmínkami.

•

Druhy na valech z obou oblastí dosahují pouze do poloviny z rozpětí možných hodnot pro vlhkost. Suchomilnější druhy jsou z valů na úpatí Oblíku. Na Verneřicku byly zjištěny druhy s částečně vyššími nároky na vlhkost (4 – 6), rostoucí na středně vlhkých až vlhkých stanovištích.

•

Druhy na valech z obou oblastí nabývají hodnot v širokém rozmezí téměř celé stupnice pro bazicitu půdy. Většina druhů vyžaduje hodnotu „slabě kyselá až slabě zásaditá půdní reakce“. Výjimečně byly zjištěny druhy na kyselých až mírně kyselých půdách na lokalitách Rychnov a Fojtovice. Naopak druhy z valů na úpatí Oblíku dosahují dokonce maximum 8, což jsou podmínky odpovídající téměř vápenaté půdě. Zjištěné výsledky odráží chemismus daný matečnou horninou.

•

Druhy valů nabývají hodnoty nároku na dusík v celém rozsahu stupnice 1 - 9. Druhy z lokalit Verneřicka mají hodnoty dusíku střední až vyšší. Mezi druhy z Oblíku jsou jak nenáročné na dusík, tak druhy vyžadující hodně dusíku. Příčinu možno hledat v eutrofizaci obou oblastí, která postihuje celkově více plochu Verneřicka, což může souviset s pastvou skotu či větším rozvojem vegetace.

•

K hodnocení podobnosti podmínek na valech byly využity indikační hodnoty všech sledovaných faktorů. Byla použita shluková analýzy k porovnání valů na všech lokalitách i samostatně okolní porosty z každé z oblastí. Skupina lokalit Leština, Zubrnice, Knínice vykazuje velkou shodu a obdobně i oba typy valů na úpatí Oblíku. Nižší podobnost

167

vykazuje skupina lokalit Leština, Zubrnice, Knínice s lokalitou Fojtovice a ještě slabší podobnost s lokalitou u Rychnova. Největší rozdíly jsou mezi oblastmi Lounsko x Verneřicko, reprezentované příslušnými lokalitami. To opravňuje k samostatnému studiu každé z oblastí. •

5.7 Vliv okolních porostů a abiotických faktorů na vegetaci valů Předpokládá se významná závislost flóry valů na porostech v okolí a abiotických faktorech.

5.7.1 Výsledky 5.7.1.1 Analýza vlivu oblasti Verneřicka (V) či Lounska (L) na druhové složení porostu valů

Obr. č. 32: Diagram znázorňuje četnější druhy na valech Komentář: Poloha oblastí pasivně zobrazena. Byla použita metoda DCA, vycházející z floristických dat získaných na podélných úsecích valů. První osa vysvětluje 5,5 % variability, druhá osa (svislá) 8,1 %. Zobrazeny jsou pouze druhy sfit range 12-100 %.

Je zřejmé, že vegetace na valech Verneřicka je více heterogenní než v oblasti Lounska. To je pravděpodobně způsobeno větším rozsahem studované oblasti na Verneřicku, a tím i různorodějšími hodnotami abiotických podmínek. Na valech Verneřicka je větší podíl lesních druhů (v diagramu vlevo dole). Tyto druhy můžeme ještě rozlišit na skupiny Acer platanoides, Acer pseudoplatanus, Milium effusum, Dryopteris filix-mas, Viola reichenbachiana, Polygonatum multiflorum, Prunus padus, které byly zjištěny spíše ve vyšších polohách. Skupina druhů Poa nemoralis, Galium odoratum, Impatiens parviflora, Prunus avium byla identifikována spíše v nižších polohách. Druhy ze stanovišť dobře

168

zásobených živinami z oblasti Verneřicka představuje skupina: Aegopodium podagraria, Urtica dioica, Alliaria petiolata, Quercus robur, Corylus avellana, Acer campestre, Sambucus nigra (levý střed). Dobře identifikovatelná je i skupina druhů pastvin: Stellaria graminea, Lolium perenne, Festuca ovina, Veronica chamaedrys, Poa annua, Poa trivialis a méně náročných dřevin jako Sorbus aucuparia, které se nacházejí ve vyšších polohách. Vegetace valů Lounska je více homogenní, což je ovlivněno menší studijní oblastí s vyrovnanějšími hodnotami přírodních podmínek. Můžeme odlišit skupinu druhů bylinných lemů: Astragalus cicer, Trifolium medium, Bromus inermis, Agrimonia eupatoria (vpravo nahoře). Na zastíněných místech s dostatkem živin byly identifikovány druhy: Geum urbanum, Chaerophyllum temulum, Ballota nigra, Rhamnus cathartica a semenáčky dřevin Cornus sanguinea, Ligustrum vulgare (pravý střed). Skupina s větším zastoupením dřevin Fraxinus excelsior, Quercus robur, Crataegus sp., Prunus avium, Viburnum lantana, Ligustrum vulgare Ribes uva–crispa umožnila rozvoj bylin v lemech např. Bromus erectus, Festuca rupicola, Fragaria viridis, Falcaria vulgaris (vpravo dole). Z diagramu je patrná i skupina druhů s vazbou k oběma studijním oblastem: Prunus spinosa, Arrhenatherum elatius, Euonymus europaea, Rosa canina, Elytrigia repens, Galium aparine, Crataegus monogyna, Geranium robertianum. 5.7.1.2 Diagramy zobrazující vztahy mezi faktory prostředí a druhovým složením porostů na valech v oblasti Verneřicka

Obr. č. 33: Diagram znázorňuje rozložení druhů valů z oblasti Verneřicka. Komentář: Použita data z podélných úseků. Vlivy prostředí a okolních porostů pasivně zobrazeny.Metoda PCA, kovariáty – příslušnost k valu, data o prostředí (vč. šířky) pouze pasivně zobrazena, nepoužita v analýze. První osa vysvětluje 6,0 % variability, druhá osa 10,7 %. Zobrazeny jsou pouze druhy s fit range 10-100 %.

Na základě vypočítané závislosti se lze domnívat, že skupina druhů Tilia platyphyllos, Tilia cordata, Ribes uva-crispa, Poa nemoralis, Viola riviniana, Mercurialis perennis, Campanula trachelium (vpravo nahoru) tvoří porosty blízké vegetaci suťového lesa. Tato skupina je pozitivně ovlivněna rostoucí kamenitostí a přítomností velkých kamenů. Přítomnost lesa v okolí valů a nižší nadmořská výška ovlivňují pozitivně přítomnost vegetace křovin s druhy Prunus spinosa, Crataegus sp., Myosotis sylvatica, Clinopodium vulgare, Pyrus pyraster, Sambucus nigra (pravý střed). 169

Skupina druhů na valech (terasách) Chaerophyllum aromaticum, Lathyrus pratensis, Campanula patula, Campanula rotundifolia, Knautia arvensis, Vicia tetrasperma, Vicia angustifolia, Vicia cracca, Veronica chamaedrys, Hypericum perforatum, Trifolium campestre, Trisetum flavescens, Trifolium repens (vpravo dole) náleží druhům luk a narušených stanovišť. Tato skupina je pozitivně ovlivněna šíří valů (teras) a přítomností spíše středně velkých kamenů. Skupina druhů Fagus sylvatica, Maianthemum bifolium, Rubus sp., Prenanthes purpurea je pozitivně korelována přítomností mezofilních luk a pastvin a vyšší nadmořskou výškou.

Obr. č. 34: Zobrazeny měřené proměnné prostředí ovlivňující flóru valů na Verneřicku Komentář. Použita data z podélných úseků. Metoda PCA, kovariáty – příslušnost k valu, data o prostředí (vč. šířky) pouze pasivně zobrazena, nepoužita v analýze. První osa vysvětluje 6,0 % variability, druhá osa 10,7 %.

Obr. č. 35 Diagram znázorňující vliv měřených proměnných prostředí na složení vegetace na valech Verneřicka. Komentář. Byla použita metoda CCA. S proměnnými prostředí i okolními porosty bylo počítáno. Použita data z podélných úseků. Metoda CCA, kovariáty – příslušnost k valu a šířka valu, data o prostředí. Monte Carlo permutační test všech kanonických os (499 permutací, full model) F = 1,105, P = 0,0020. První osa vysvětluje 2,5 % variability, druhá osa 4,6 %, první kanonická osa vysvětluje 15,2 %, druhá 28,4 % variability. Zobrazeny jsou pouze druhy s fit range 5 – 100 %.

V diagramu bylo s faktory prostředí počítáno. Vliv valů z malých kamenů a blízkost lesa vedl k rozšíření Fagus sylvatica,Prunus padus, Gnaphalium sp., Maianthemum bifolium, Athyrium filix-femina, Vaccinium myrtillus, Acer pseudoplatanus, Dryopteris filix-mas (dolní střed).

170

Vliv pastvin a narušení vedl k výskytu druhů Veronica chamaedrys, Heracleum sphondylium, Vicia tetrasperma, Cirsium vulgare, Tanacetum vulgare, Fragaria vesca, Plantago major (vpravo nahoře). Zobrazeny měřené proměnné prostředí ovlivňující flóru valů na Verneřicku

Obr. č. 36: V diagrumu zobrazeny měřené proměnné prostředí ovlivňující flóru na Verneřicku. Komentář. Použita data z podélných úseků. Metoda CCA, kovariáty – příslušnost k valu a šířka valu, data o prostředí. Monte Carlo permutační test všech kanonických os (499 permutací, full model) – F = 1.105, P = 0.0020. Jen proměnné prostředí.

Vztahy mezi významnějšími faktory prostředí. Ukazuje souvislost působení kamenitosti valů s přítomností pastvin v okolí. Zřejmá je i souvislost přítomnosti lesa v okolí valů a převýšení valu nad okolím.

Obr. č. 37: Diagram znázorňuje vliv měřených proměnných prostředí na složení vegetace na valech Verneřicka. Komentář. S proměnými prostředí počítáno. Použita data z podélných úseků. Použita metoda RDA, kovariáty – příslušnost k valu a šířka valu, data o prostředí. Monte Carlo permutační test všech kanonických os (499

171

permutací, full model) – F = 1,127, P = 0,0020. První osa vysvětluje 3,0 % variability, druhá osa 5,5 %, první kanonická osa vysvětluje 17,9 %, druhá 32,9 % variability. Zobrazeny jsou pouze druhy s fit range 5-100 %.

Poměrně rovnoměrné rozdělení druhů je obtížné identifikovat odděleně. Vliv les, přítomnost velkých kamenů a rostoucí převýšení valu nad okolím mají pozitivní význam na výskyt: Dryopteris carthusiana, Ulmus glabra, Ribes uva-crispa, Epilobium angustifolium, Hordelymus europaeus, Elytrigia repens, Prunus avium (vpravo nahoře). Přítomnost pastvin a malé kameny pozitivně ovlivňují výskyt Fagus sylvatica, Sorbus aucuparia, Maianthemum bifolium, Gnaphalium sylvaticum, Stachys palustris, Rubus sp. (vlevo nahoře). Narušená stanoviště pozitivně ovlivňují výskyt druhů Tilia cordata, Tilia platyphyllos, Campanula trachelium, Galeopsis tetrahit, Crataegus laevigata (vpravo) což jsou druhy suťového lesa a druhy antropogenně ovlivněných stanovišť: Heracleum spohondylium, Poa annua, Falopia convolvulus, Lapsana communis, Aegopodium podagraria, Persicaria maculosa (vpravo dole).

Obr. č. 38: V diagramu zobrazeny měřené proměnné prostředí, které ovlivňují flóru na valech Verneřicka. Komentář. Použitá metoda RDA.Pouze vlivy prostředí na vegetaci Verneřicka.

Obr. č. 39: Diagram znázorňuje vliv měřených proměnných prostředí na složení vegetace na valech Verneřicka. Byla použita metoda RDA. S proměnými prostředí bylo počítáno.

172

Komentář. Použita data z podélných úseků. Metoda RDA, kovariáty – příslušnost k valu, data o prostředí. Monte Carlo permutační test všech kanonických os (499 permutací, full model) – F = 1,245, P = 0,0020. První osa vysvětluje 4,3 % variability, druhá osa 7,1 %, první kanonická osa vysvětluje 22,0 %, druhá 36,3 % variability. Zobrazeny jsou pouze druhy s fit range 8-100 %.

Signifikantní vliv vykazují faktory šířka valu a okolní porosty: mezofilní louky a pastviny. Na Verneřicku platí, že čím širší valy, tím více lučních druhů: Stellaria graminea, Festuca rubra, Trisetum flavescens, Trifolium campestre, Agrimonia eupatoria, Arrhenatherum elatius, Prunus spinosa , Vicia cracca, Lotus corniculatus, Knautia arvensis (vlevo). Narušení okolních porostů i valů vede k rozvoji bylin a nitrofilních druhů: Chelidonium majus, Humulus lupulus, Rosa canina, Persicaria maculosa (vpravo nahoře). Přítomnost lesa a velké kameny pozitivně ovlivnila sestavu druhů blízkou suťovému lesu: Tilia cordata, Tilia platyphyllos, Crataegus laevigata, Sambucus racemosa, Hordelymus europaeus, Campanula trachelium (nahoře).

Obr. č. 40: V diagramu zobrazeny měřené proměnné prostředí, které ovlivňují flóru na valech Verneřicka. Komentář. Byla použita metoda RDA. Zobrazeny pouze faktory prostředí.

173

1.0

5.7.1.3 Diagramy zobrazující vztahy mezi nejvýznamnějšími faktory prostředí a druhovým složením porostů na valech v oblasti Lounska.

MLOU

Erys che Thym pan Secu var Que pet2 Pru spi2 Camp per Eryn cam Clino vu Brom ere KAM Pyr com3 Hype per PAST VNB NARUŠ Erys cre KS Brom ste Agr eup X LOU Crat sp Ulm mi2 Achil mi Stel med POLE Dian car Viol arv Corn mas Vinc hir KV KLOU Ulm mi1 Frag vir Brom ben Brom ine Asp off Chaer te Poa an Agr sto Pyr pyr2 Ball nig Ace cam2 Ulm mi3 Corn sa2 Ros can1 RibRubsp. uv1 Tor jap Trit aes Corn sa1 Dact glo Gal apar Chen alb Urt dio

-1.0

KM

-0.6

0.6

Obr. č. 41: Diagram znázorňuje rozložení druhů valů z oblasti Lounska. Komentář. Proměnné prostředí pouze pasivně zobrazeny.Použita data z podélných úseků. Použita metoda PCA, kovariáty – příslušnost k valu a šířka valu, data o prostředí pouze pasivně zobrazena, nepoužita v analýze. První osa vysvětluje 8,6 % variability, druhá osa 14,0 %. Zobrazeny jsou pouze druhy s fit range 12-100 %.

Valy s velkými kameny ovlivnily pravděpodobně výskyt porostu s větším podílem dřevin: Acer campestre, Cornus sanguinea, Pyrus pyraster, Rosa canina, Rubus sp., Ribes uva-crispa (vlevo dole). Velké kameny s velkými dutinami nejsou vhodné pro rozvoj bylin na valu. Xerotermní louky v okolí ovlivnily výskyt: Vincetoxicum hirundinaria, Achillea millefolium, Cornus mas, Asparagus officinalis. Fragaria viridis, Dianthus carthusianorum, Agrimonia eupatoria, Crataegus sp., Erysimum crepidifolium, Hypericum perforatum (levý střed). Valy či terasy obklopené kulturními loukami a poli s malými kameny zarůstají druhy: Bromus sterilis, Stellaria media, Viola arvensis, Poa annua, Ulmus minor, Chaerophyllum temulum, Ballota nigra, Torilis japonica (vpravo dole). Stanoviště s teplomilnými druhy: Quercus petraea, Thymus pannonicus, Prunus spinosa, Securigera varia, Campanula persicifolia, Bromus erectus (vlevo nahoře).

174

Obr. č. 42: Vliv měřených proměnných prostředí na složení vegetace na valech Lounska. Komentář. Použita data z podélných úseků. S faktory prostředí bylo počítáno. Byla použita metoda CCA, kovariáty – příslušnost k valu a šířka valu, data o prostředí byla využita při výpočtu. Monte Carlo permutační test všech kanonických os (499 permutací, full model) – F = 1,163, P = 0,0020. První osa vysvětluje 4,3 % variability, druhá osa 7,7 %, první kanonická osa vysvětluje 19,9 %, druhá 35,6 % variability. Zobrazeny jsou pouze druhy s fit range 5-100.

Nárůst kamenitosti valů můžeme pozorovat v teplejší části lokality hlavně na j. a jz. úpatí, kde jsou valy obklopeny xerotermními loukami. Mezi druhy zjištěnými na kamenitých valech jsou však i takové, které mají vazbu na kamenitá stanoviště. S ohledem na tuto skutečnost musíme chápat pozitivní vliv kamenitosti na výskyt teplomilných druhů. Tyto faktory ovlivňují pozitivně výskyt Vincetoxicum hirundinaria, Erysimum crepidifolium, Adonis vernalis, Asparagus officinalis, Cornus mas, Dianthus carthusianorum, Securigera varia, Bromus erectus (levý střed).Kamenité valy a okolní pastviny (j. a jz. úpatí) jsou spojeny s výskytem Teucrium chamaedrys, Festuca valesiaca, Acinos arvensis, Sedum album, Achillea pannonica, Lonicera caprifolium, Arenaria serpyllifolia, Thymus pannonicus, Hieracium pilosella, Trifolium arvvense (dole). Další typ představují valy (terasy) které obsahují méně kamenů a nacházejí se v polích a mezi kulturními loukami. Pole a mezofilní louky (s.úpatí) se na valech (terasách) projevily nitrofilními druhy: Urtica dioica, Chaerophyllum temulum, Ballota nigra, Carex muricata agg. (pravý střed) a plevelnými druhy z polí: Chenopodium album agg., Veronica arvensis, Viola arvensis, Poa annua, Triticum aestivum.

175

Obr. č. 43: V diagramu zobrazeny měřené proměnné prostředí, které ovlivňují flóru na valech Lounska. Byla použita metoda RDA. Komentář. Ze vztahů mezi faktory prostředí je patrné, že některé faktory jsou si bližší a působí společně. Je to například rostoucí výška valů nad okolními biotopy, které představují xerotermní louky. Je to odraz skutečnosti, že největší kamenité valy jsou obklopeny xerotermními loukami. Pastviny představují faktor působící samostatně nebo spolu s rostoucí kamenitostí přítomných valů. Jinou skupinu faktorů představují okolní biotopy: pole, kulturní a mezofilní louky spolu s malou kamenitostí a přítomností malých kamenů.

Obr. č. 44: Diagram znázorňuje vliv měřených proměnných prostředí na složení vegetace na valech Lounska. Byla použita metoda RDA. S faktory prostředí počítáno. Komentář. Použita data z podélných úseků. Metoda RDA, kovariáty – příslušnost k valu a šířka valu, data o prostředí (bez proměnné ZEM). Monte Carlo permutační test všech kanonických os (499 permutací, full model) – F = 1,286, P = 0.0020. První osa vysvětluje 5,1 % variability, druhá osa 9,0 %, první kanonická osa vysvětluje 21,7 %, druhá kanonická osa 38,5 % variability. Zobrazeny jsou pouze druhy s fit range 8-100 %.

176

Jako signifikantní faktory pro oblast Lounsko byly zjištěny ( s klesající váhou): vliv přítomnosti xerofilní louky (XLOU), pastviny (PAST), mezofilní louky ( MLOU), kulturní louky (KLOU), rostoucí kamenitosti valu (KAM) a vliv přítomnosti velkých kamenů (KV). Potvrzuje předcházející výpočty, že vliv pole, kulturních luk a malých kamenů na valu s nízkou kamenitostí vede k výskytu: Calystegia sepium, Festuca rubra agg., Allium rotundum, Bromus sterilis, Veronica arvensis, Stellaria media, Chenopodium album a dřeviny Pyrus communis (vpravo). Odlišitelná je i skupina druhů z keřového pláště s bylinným lemem: Trifolium medium, Vicia tenuifolia, Agrimonia eupatoria, Cornus sanguinea, Rosa canina (dole).

1.0

Kamenité valy obklopené xerotermními trávníky: Erysimum crepidifolium, Thymus pannonicus, Bromus erectus, Vincetoxicum hirundinaria (vlevo nahoře).

MLOU

KAM

PAST VNB

NARUŠ X LOU

KS

POLE

KLOU

-0.4

KV

KM

-0.4

0.6

Obr. č. 45: V diagramu zobrazeny měřené proměnné prostředí na Lounsku.

1.0

Komentář: Byla použita metoda RDA.

MLOU

-0.6

Erys cre Pru spi2 Asp off Brom ere Corn mas KAM PAST VNB Dian car Vib lan2 Crat sp NARUŠ Fest rub SIR Achil mi X LOU Calys se KS Euph hel All rotu Ceras ar POLE KLOU Ver arvs Lot corn Vinc hir Pote arg Chen alb Ulm mi2 Rha cat2 Desc sop Lin aust KV Elyt rep Urt dio Coto int Ado vern Trif cam Brom ben Chaer te Stel med Ace cam2 Rib uv2 Ulm mi1 Poa an Trif med Fest rup KM Tor jap Ulm mi3 Camp rap Rha cat1 Vic tenu Viol arv Arrh ela Sam nig2 Corn sa1 Trit aes Anth syl Ball nig Ros can1 Dact glo

-0.6

0.8

Obr. č. 46: Diagram znázorňuje vliv měřených proměnných prostředí na složení vegetace na valech Lounska.

177

Komentář. Byla použita metoda RDA. S faktory prostředí bylo počítáno. Použita data z podélných úseků. Metoda RDA, kovariáty – příslušnost k valu, data o prostředí zahrnuta do výpočtů. Monte Carlo permutační test všech kanonických os (499 permutací, full model) – F = 1,304, P = 0,0020. První osa vysvětluje 5,3 % variability, druhá osa 9,1 %, první kanonická osa vysvětluje 20,7 %, druhá kanonická osa 35, 9 % variability. Zobrazeny jsou pouze druhy s fit range 9-100 %.

Obdobný diagram jako předcházející. Zobrazuje výběr faktorů s klesající váhou vlivu v oblasti Lounska: xerotermní louky (XLOU), pastviny (PAST), mezofilní louky (MLOU), kulturní louky (KLOU), kamenitost valů (KAM), přítomnost velkých kamenů (KV). Šířka (SIR) je nesignifikantní.

5.7.2 Diskuse Vliv faktorů na vegetaci valů udávají různí autoří odlišně. Např. Růžičková et al. (1999) udávají, že má vliv tvar valů, kamenitost, sklon reliéfu valu, geologický substrát, sklon původního reliéfu, množství primárního slunečního záření, management (kosení, pastva, lada), okolní biotopy a doba působení okolních biotopů. Toto pojetí je velmi široké a dá se očekávat, že každý z faktorů má určitý vliv. Deckers et al. (2004) udávají jako dominantní vliv na přítomnost rostlinných druhů abiotické podmínky prostředí, (půdní podmínky), management a strukturu „hedegerows“. Nižší význam přikládají historickému původu, prostorovému uspořádání a ploše. Značný vliv vykazuje využití přilehlého území. Významný je i vliv vzdálenosti od lesa či přítomnost dalších valů. Management valu ovlivňuje druhy luk a pastvin na valech. Na druhové složení valů má vliv i management okolních porostů např. použití pesticidů a hnojiv. Intenzita zemědělské činnosti stejně jako zanedbanost „hedgerows“snižuje jejich druhovou pestrost. Struktura valu ovlivňuje stromy a keře. Gábová (1997) uvádí jako zdroj druhového bohatství na valech sousední druhově bohaté biotopy: les, lesní pláště a mokřiny. Bountin et al. (2008) udávají vyšší druhovou bohatost v živých plotech mezi poli, kde se hospodaří dle zásad organického zemědělství než mezi poli s konvenčním hospodařením. Dzwonko et Loster (1988) nestudovali valy, ale izolovaná lesní společenstva kde zjistili vliv míry izolace na jejich floristickou skladbu. S rostoucí izolací klesá celkový počet druhů, klesá počet lesních druhů bylin tř. Querco-Fagetea, Vaccinio-Picetea, zatímco počet druhů mezofilních luk třídy Molinio-Arrhentheretea a plevelů tř. Secalietea vzrůstá. Podmínky stanoviště jako sklon svahu, světelné podmínky a úrodnost půdy se jeví jako méně významné (Dzwonko et Loster, 1988). Význam některých z faktorů byl výsledky práce potvrzen. Např. vliv okolních porostů a kamenitost valů v oblasti Lounska patří k významným faktorům. Naopak pro oblast Verneřicko je vliv šířky valu velký a jsou významné některé okolní porosty např. mezofilní louky a pastviny. Prokopáním bylo zjištěno že odhad kamenitosti na povrchu nemusí odpovídat stavu na průřezu. Prokopáním některých valů bylo zjištěno, že malé kameny mají mezery zaplněny opadankou, což vytváří vhodnější podmínky pro vegetaci než na valech z velkých kamenů s dutinami. Větší prostory mezi velkými kameny umožňují vyfoukávání či vyplavování opadu. Vznikají dutiny, kde jsou extrémní podmínky pro uchycení a přežívání rostlin. Dutiny neumožňují zachytit vodu ani živiny a jsou místem, kde jsou extrémní mikroklimatické podmínky. To vše brání rozvoji kořenových soustav.

178

5.7.3 Závěr •

K řešení byly použity výsledky floristického průzkumu zjištěné metodou podélných transektů. Ke každému úseku byly v terénu odečítány i vybrané abiotické faktory jako podíl kamenitosti na povrchu valu, velikost kamenů, převýšení valu nad okolím, nadmořská výška. Zjištěné narušení vegetace bylo způsobeno nadměrnou pastvou či odstraněním dřevin. V okolí valů byly rozlišovány pastviny, mezofilní louky, kulturní louky, xerofilní louky a les.

•

Při porovnání všech druhů na valech se jednoznačně ukázalo jejich rozdělení podle oblastí. Existují i druhy valů, které jsou společné oběma oblastem např. Prunus spinosa, Arrhenatherum elatius, Euonymus europaea, Rosa canina, Elytrigia repens, Galium aparine, Crataegus monogyna, Geranium robertianum. Výsledky rozdílů mezi oblastmi jsou podrobně v kapitole 5.5.

•

Větší diferenciace druhů valů byla zjištěna v oblasti Verneřicka. V lesnatém Verneřicku byly na valech a především na terasách zjištěny 2 skupiny lesních druhů. V jedné skupině jsou Acer pseudoplatanus a Prunus padus a v druhé skupině Prunus avium a Corylus avellana. Snadno byla odlišitelná i skupina druhů ze stanovišť dobře zásobených živinami s druhy Aegopodium podagraria, Urtica dioica, Alliaria petiolata, Sambucus nigra či skupina druhů pastvin Stellaria graminea, Lolium perenne, Festuca ovina, Veronica chamaedrys, Poa annua, Poa trivialis.

•

Statisticky prokázaný vliv na složení vegetace v oblasti Verneřicka má šířka valu a z okolních porostů přítomnost mezofilních luk a pastvin. Na valech byly zjištěny luční druhy jako Trifolium campestre, Agrimonia eupatoria, Arrhenatherum elatius, Vicia cracca, Lotus corniculatus, Knautia arvensis. Platí, že čím jsou valy širší, tím více lučních druhů se na nich uplatňuje.

•

Významně ovlivňuje druhovou skladbu valů i přítomnost lesa v blízkosti a velikost kamenů na valu. Valy s velkými kameny mají ve vegetaci druhy Tilia cordata, Tilia platyphyllos, Crataegus laevigata, Sambucus racemosa, Hordelymus europaeus.

•

Na valech Lounska byly rozlišeny skupiny druhů bylinným lemů, sciofilní druhy a křoviny s početnými druhy dřevin a s menším počtem bylin.

•

Společný vliv kamenitosti valů a přítomnost xerotermních luk či pastvin souvisí s jejich společným působením na j. a jz. úpatí vrchu Oblíku, což se projevilo výskytem např. Vincetoxicum hirundinaria, Erysimum crepidifolium, Cornus mas, Teucrium chamaedrys, Festuca valesiaca, Acinos arvensis, Sedum album, Achillea pannonica, Lonicera caprifolium.

•

V okolí hlinito-kamenitých valů pole a kulturní louky se projevily výskytem nitrofilních druhů: Urtica dioica, Chaerophyllum temulum, Ballota nigra, Carex muricata agg. a druhy z polí: Chenopodium album agg., Veronica arvensis, Viola arvensis, Poa annua, Triticum aestivum.

•

Statisticky významné faktory s klesající váhou vlivu byly v oblasti Lounska zjištěny xerofilní trávníky, pastviny, mezofilní louky, kulturní louky, vzrůstající kamenitost valu a vliv přítomnosti velkých kamenů.

179

5.8 Dosavadní vývoj valů včetně stanovení stáří dřevin na valech Nástup současných dřevin na valy je rovnoměrný a dochází k neustálému doplňování a obnovování. Předpokladem je, že změny plochy valů pozorované metodou dálkového průzkumu Země jsou způsobené intenzitou hospodaření. To znamená, že zánik části valů souvisí s intenzifikací zemědělství a naopak jejich rozsšiřování souvisí s omezením hospodaření.

I. Stanovení stáří dřevin na valech 5.8.1 Výsledky 5.8.1.1 Věková struktura dřevin na valech

Obr. č. 47: Počty vzorků dřevin použitých k analýze podle druhové skladby Celkem bylo odebráno 235 vzorků z 22 druhů dřevin. Největší počet odebraných vzorků byl z druhů Quercus robur, Fraxinus excelsior, Acer campestre, Carpinus betulus, Prunus avium, Acer pseudoplatanus, Sorbus aucuparia a Crataegus sp. Šířka letokruhů u studovaných vzorků odebraných z dřevin na valech byla v rozmezí 1 - 14 mm. Tato proměnlivost šířek letokruhů je následkem podmínek, které panovaly během tvorby letokruhu při růstu a druhem dřeviny. Charakteristika lokalit a dřevin valů v oblasti Verneřicka Lokalita mezi obcemi Leština a Zubrnice: nadmořská výška 250 m; terasa, odběr na úseku dlouhém 250 m; převládají druhy: Quercus robur, Acer campestre, Corylus avellana; keřový plášť tvořen Prunus spinosa, Sambucus nigra; odebráno 45 vzorků 180

Tab. č. 14: Vybrané dendrometrické charakteristiky dřevin (k roku 2003) Druh dřeviny Obvod kmene ve 130 cm nad zemí /cm/ 108 Acer campestre 57 Acer campestre 53 Acer campestre 106 Acer campestre 99 Acer campestre 72 Acer campestre 72 Acer campestre 55 Acer campestre 64 Acer campestre 91 Acer campestre 96 Acer campestre 83 Betula pendula 94 Carpinus betulus 55 Corylus avellana 45 Corylus avellana 31 Euonymus europaea 133 Fraxinus excelsior Malus sp. 94 Malus sp. 48 Malus sp. 83 97 Prunus avium 79 Prunus avium 145 Prunus avium 130 Prunus avium 29 Prunus spinosa 49 Prunus spinosa 51 Prunus spinosa 240 Quercus robur 153 Quercus robur 194 Quercus robur 67 Quercus robur 181 Quercus robur 164 Quercus robur 115 Quercus robur 98 Quercus robur 125 Quercus robur 130 Quercus robur 68 Quercus robur 147 Quercus robur 107 Quercus robur 126 Quercus robur 176 Quercus robur 89 Quercus robur 64 Sambucus nigra 49 Sambucus nigra Komentář: Největší jedinci patří rodům Quercus a Prunus avium.

181

Počet letokruhů 55 35 35 29 35 32 42 46 48 49 52 45 47 42 43 39 34 30 23 66 40 29 49 43 42 35 49 54 47 42 29 52 32 35 44 43 44 29 44 39 44 51 27 26 24

Rok ecese 1948 1968 1968 1974 1968 1971 1961 1957 1955 1954 1951 1958 1956 1961 1960 1964 1969 1973 1980 1937 1963 1974 1954 1960 1961 1968 1954 1949 1956 1961 1974 1951 1971 1968 1959 1960 1959 1974 1959 1964 1959 1952 1976 1977 1979

18 16

Počet (ks)

14 12 10 8 6 4 2 0 10

20

30

40

50

60

70

80

Věková struktura porostu (roky)

Obr. č. 48: Věková struktura měřených dřevin na lokalitě Leština – Zubrnice (stav k roku 2010) Z odebraných vzorků dřevin na terase mezi obcemi Leština a Zubrnice bylo zjištěno osídlení terasy dřevinami především v období před 30 – 50 lety. Většina dřevin má obdobné stáří, neboť se uchytily na terase v rozmezí 20 let. To se shoduje s obdobím opouštění krajiny a se změnou vlastnických vztahů. Věková struktura se odlišuje od ostatních lokalit absencí starších dřevin. Lokalita v. obce Zubrnice: nadmořská výška 330 – 350 m; terasa, délka úseku s odběrem vzorků 350 m; na části terasy jsou ovocné dřeviny lemované keřovým pláštěm z Prunus spinosa, v další části nálet Fraxinus excelsior a Populus tremula; dominantní dřeviny jsou Fraxinus excelsior a Quercus robur; bylo odebráno 57 vzorků. Tab. č. 15: Vybrané dendrometrické charakteristiky dřevin (stav k roku 2003) Druh dřeviny Obvod kmene ve 130 cm nad zemí /cm/ 56 Acer campestre 79 Acer campestre 74 Acer campestre 132 Acer campestre 122 Betula pendula 138 Carpinus betulus 60 Carpinus betulus 45 Carpinus betulus 57 Carpinus betulus 69 Carpinus betulus 70 Carpinus betulus 23 Carpinus betulus 89 Carpinus betulus 65 Crataegus sp. Crataegus sp. 59 Crataegus sp. 40 Crataegus sp. 33

182

Počet letokruhů 43 38 43 65 67 65 53 28 73 50 56 31 47 47 41 50 32

Rok ecese 1960 1965 1960 1938 1936 1938 1950 1975 1930 1953 1947 1972 1956 1956 1962 1953 1971

Pokračování Tab. č. 15 Druh dřeviny Obvod kmene ve 130 cm nad zemí /cm/ 76 Fraxinus excelsior 203 Fraxinus excelsior 143 Fraxinus excelsior 186 Fraxinus excelsior 109 Fraxinus excelsior 121 Fraxinus excelsior 132 Fraxinus excelsior 39 Fraxinus excelsior 61 Fraxinus excelsior 114 Fraxinus excelsior 98 Fraxinus excelsior 132 Fraxinus excelsior 31 Fraxinus excelsior 105 Fraxinus excelsior 135 Fraxinus excelsior 136 Malus domestica Malus sp. 147 80 Populus tremula 23 Populus tremula 69 Populus tremula 131 Prunus avium 116 Prunus avium 97 Prunus avium 82 Prunus avium 40 Prunus avium 66 Prunus avium 107 Prunus avium 48 Prunus avium 199 Quercus robur 111 Quercus robur 49 Quercus robur 113 Quercus robur 76 Quercus robur 94 Quercus robur 176 Quercus robur 139 Quercus robur 130 Quercus robur 106 Quercus robur 89 Quercus robur 63 Quercus robur

Počet letokruhů 23 40 46 53 52 56 61 23 23 61 44 45 30 45 48 79 59 23 23 45 43 36 39 36 34 24 52 45 56 63 41 63 60 56 63 61 58 60 38 41

Rok ecese 1980 1963 1957 1950 1951 1947 1942 1980 1980 1942 1959 1958 1973 1958 1956 1924 1944 1980 1980 1958 1960 1967 1964 1967 1969 1979 1951 1958 1947 1940 1962 1940 1943 1947 1940 1942 1945 1943 1965 1962

Komentář: Nejstarší zjištění jedinci náleží Malus sp., Carpinus betulus a Betula pendula; nejmohutnější Fraxinus excelsior a Quercus robur.

183

16 14 Počet (ks)

12 10 8 6 4 2 0 10

20

30

40

50

60

70

80

Věková struktura porostu (roky)

Obr. č. 49: Věková struktura měřených dřevin na lokalitě Zubrnice (stav k roku 2010) Komentář: Nejstarší zjištění jedinci náleží Malus sp., Carpinus betulus a Betula pendula; nejmohutnější Fraxinus excelsior a Quercus robur.

Věková struktura dřevin ukazuje postupné osídlování valu dřevinami. Byli zastiženi jedinci stáří v rozmezí 20 – 80 let. Nejstarší jedinci patří druhům Malus domestica, Betula pendula, Acer campestre, Carpinus betulus. Početná populace je 40 – 60 letých dřevin, to znamená nástup dřevin v době opouštění krajiny v důsledku politických a ekonomických změn v důsledku 2. světové války. Od předcházejícího valu se věková struktura liší většími rozdíly ve věku jedinců. Docházelo k osídlování valu v širokém časovém období téměř až do současnosti. Lokalita u obce Knínice, val (I.): nadmořská výška 520 m; délka úseku s dřevinami 80 m, porost dřevin nesouvislý, bez keřového pláště; dominuje Fraxinus excelsior; odebráno 21 vzorků. Tab. č. 16: Vybrané dendrometrické charakteristiky dřevin (stav k roku 2003) Druh dřeviny Acer pseudoplatanus Cornus sanguinea Crataegus sp., Crataegus sp. Crataegus sp. Crataegus sp. Fraxinus excelsior Fraxinus excelsior Fraxinus excelsior Fraxinus excelsior Fraxinus excelsior Fraxinus excelsior Fraxinus excelsior Fraxinus excelsior Fraxinus excelsior Malus sp. Prunus avium

Obvod kmene ve 130 cm nad zemí /cm/ 67

Počet letokruhů 66

Rok ecese 1937

55 36 57 26 53 88 83 51 100 82 28 108 57 157 88 70

48 41 55 31 51 52 43 21 55 54 32 44 39 46 63 54

1955 1962 1948 1972 1952 1951 1960 1982 1948 1949 1971 1959 1964 1957 1940 1949

184

Pokračování Tab. č. 16 Druh dřeviny Prunus avium Prunus avium Sorbus aucuparia Sorbus aucuparia

Obvod kmene ve 130 cm nad zemí /cm/ 135 70 58 29

Počet letokruhů 60 55 42 41

Rok ecese 1943 1948 1961 1962

Komentář: Nejstarší zjištění jedinci náleží Acer pseudoplatanus, Prunus avium; nejmohutnější Fraxinus excelsior a Prunus avium.

8 7 Počet (ks)

6 5 4 3 2 1 0 10

20

30

40

50

60

70

80

Věková struktura porostu (roky)

Obr. č. 50: Věková struktura měřených dřevin na lokalitě Knínice (stav k roku 2010) Věková struktura dřevin u kterých bylo určeno stáří je opět široká. Uplatňují se jedinci 20 – 70 letí. Nejstarší jedinec patří Acer pseudoplatanus. Největší zastoupení dřevin 60letých, což signalizuje opět zarůstaní valů v souvislosti s opouštěním krajiny v pohraničí po 2. světové válce. Ukazuje se, že nejstarší jedinci byli na valu již ve 40. letech. Lokalita u obce Knínice, val (II.): nadmořská výška 540 – 550 m; val s měřeným úsekem 240 m, průběh valu po stranách obdelníka (část po vrstevnici a část po spádnici); nižší pokryvnost dřevin, chybí lem z Prunus spinosa; odebráno 17 vzorků. Tab. č. 17: Vybrané dendrometrické charakteristiky dřevin (stav k roku 2003) Druh dřeviny Acer campestre Acer campestre Acer pseudoplatanus Carpinus betulus Carpinus betulus Carpinus betulus Carpinus betulus Carpinus betulus Carpinus betulus Carpinus betulus Carpinus betulus

Obvod kmene ve 130 cm nad zemí /cm/ 76 77 60

Počet letokruhů 60 58 68

Rok ecese 1943 1945 1935

104 72 30 61 102 51 30 50

69 43 44 75 61 58 36 45

1934 1960 1959 1928 1932 1945 1967 1958

185

Pokračování Tab. č. 17 Druh dřeviny Carpinus betulus Cornus sanguinea Fraxinus excelsior Malus domestica Prunus avium Sorbus aucuparia

Obvod kmene ve 130 cm nad zemí /cm/ 50 21 149 33 94 47

Počet letokruhů 65 34 68 42 58 42

Rok ecese 1938 1969 1935 1961 1945 1961

Komentář: Nejstarší zjištění jedinci náleží Carpinus betulus, Fraxinus excelsior, Acer pseudoplatanus a Acer campestre.Nejmohutnější jedinci Carpinus betulus a Fraxinus excelsior.

6

Počet (ks)

5 4 3 2 1 0 10

20

30

40

50

60

70

80

Věková struktura porostu (roky)

Obr. č. 51: Věková struktura měřených dřevin na lokalitě Knínice (stav k roku 2010) Val se liší od ostatních absencí mladých jedinců. Relativně větší výskyt dřevin starších, 40 – 80 letých. Z toho je zřejmé, že linie dřevin doprovázela val již mezi válkami a po snížení tlaku na krajinu došlo k další ecesi dřevin na val. Starší jedinci patří druhům Carpinus betulus, Acer pseudoplatanus, Fraxinus excelsior. Lokalita Babětín (Těchlovice), val (I.): nadmořská výška 220 – 260 m; val průběhu po spádnici, měřený úsek 130 m; dřeviny vyrůstají z úpatí valu, převládá Quercus robur a Carpinus betulus; celkem odebráno 20 vzorků. Tab. č. 18: Vybrané dendrometrické charakteristiky dřevin (stav k roku 2003) Druh dřeviny Počet letokruhů 49 Acer campestre 43 Acer campestre 54 Acer platanoides 42 Acer platanoides 61 Acer pseudoplatanus 82 Betula pendula 53 Carpinus betulus 37 Carpinus betulus 43 Carpinus betulus 49 Prunus avium 33 Quercus petraea

Rok ecese 1954 1960 1949 1961 1942 1921 1950 1966 1960 1954 1970

186

Pokračování Tab. č. 18 Druh dřeviny Quercus robur Quercus robur Quercus robur Quercus robur Quercus robur Salix caprea Sorbus aucuparia Sorbus torminalis Tilia cordata

Počet letokruhů 52 73 67 56 69 56 48 56 80

Rok ecese 1951 1930 1936 1947 1934 1947 1955 1947 1923

Komentář: Nejstarší zjištění jedinci náleží Betula pendula; Tilia cordata a Quercus robur.

6

Počet (ks)

5 4 3 2 1 0 10

20

30

40

50

60

70

80

Věková struktura porostu (roky)

Obr. č. 52: Věková struktura měřených dřevin na lokalitě Babětín (Těchlovice) (stav k roku 2010) Relativně vyrovnaná věková struktura v širokém rozmezí 30 – 80 let. Nejstarší jedinci patří druhům Betula pendula, Tilia cordata a Quercus robur. Mladší jedinci (méně než 20 let) nebyly zachyceni. Lokalita Babětín (Těchlovice), val (II.): nadmořská výška 220 – 260 m; val průběhu po spádnici, měřený úsek 150 m; dřeviny vyrůstají z úpatí valu, pokryvnost okolo 100 %, převládá Quercus robur a Acer; celkem odebráno 31 vzorků. Tab. č. 19: Vybrané dendrometrické charakteristiky dřevin (stav k roku 2003) Druh dřeviny Acer campestre Acer campestre Acer campestre Acer campestre Acer platanoides Acer platanoides Acer pseudoplatanus Acer pseudoplatanus Acer pseudoplatanus

Počet letokruhů 37 43 66 38 61 51 61 46 44

Rok ecese 1966 1960 1937 1965 1942 1952 1942 1957 1959

187

Pokračování Tab. č. 19 Druh dřeviny Acer pseudoplatanus Acer pseudoplatanus Betula pendula Carpinus betulus Carpinus betulus Carpinus betulus Crataegus laevigata Fraxinus excelsior Fraxinus excelsior Fraxinus excelsior Prunus avium Prunus avium Quercus petraea Quercus robur Quercus robur Quercus robur Quercus robur Quercus robur Sorbus aucuparia Sorbus aucuparia Tilia cordata Tilia cordata

Počet letokruhů 52 69 82 44 37 63 24 39 81 71 72 62 54 63 38 52 39 51 68 46 52 42

Rok ecese 1951 1934 1921 1959 1966 1940 1979 1964 1922 1932 1931 1941 1949 1940 1965 1951 1964 1952 1935 1957 1951 1961

Počet (ks)

Komentář: Nejstarší zjištění jedinci náleží Betula pendula, Fraxinus excelsior, Prunus avium.

10 9 8 7 6 5 4 3 2 1 0 10

20

30

40

50

60

70

80

Věková struktura porostu (roky)

Obr. č. 53: Věková struktura měřených dřevin na lokalitě Babětín (Těchlovice) (stav k roku 2010) Dřeviny jsou různověké v rozsahu 30 – 80 let. Nejstarší jedinci patří druhům Fraxinus excelsior, Prunus avium, Acer pseudoplatanus, Acer campestre, Sorbus aucuparia. Menší podíl mladších jedinců může být způsoben metodou odběru vzorků, vylučující velmi tenké jedince, ale i skutečnou absenci mladých dřevin. Lokalita Rychnov: nadmořská výška 630 – 640 m; charakter terasy, měřený úsek 570 m, průběh po vrstevnici; pokryvnost dřevin 100 %, dominuje Acer pseudoplatanus, Prunus padus, Sorbus aucuparia; odběr celkem 27 vzorků.

188

Tab. č. 20: Vybrané dendrometrické charakteristiky dřevin (stav k roku 2003) Druh dřeviny

Počet letokruhů 67 86 64 59 69 59 44 57 62 39 59 56 23 26 32 27 53 42 18 33

Rok ecese

Acer pseudoplatanus Acer pseudoplatanus Acer pseudoplatanus Acer pseudoplatanus Acer pseudoplatanus Acer pseudoplatanus Acer pseudoplatanus Acer pseudoplatanus Acer pseudoplatanus Corylus avellana Corylus avellana Fraxinus excelsior Prunus padus Prunus padus Prunus padus Prunus padus Prunus padus Prunus padus Prunus padus Prunus padus

Obvod kmene ve 130 cm nad zemí /cm/ 155 182 107 74 124 89 58 58 138 37 53 130 32 44 53 37 70 43 41 57

Populus tremula Populus tremula Sorbus aucuparia Sorbus aucuparia Sorbus aucuparia Sorbus aucuparia Sorbus aucuparia

74 50 62 54 39 47 27

55 37 63 64 58 56 49

1948 1966 1940 1939 1945 1947 1954

1936 1917 1939 1944 1934 1944 1959 1946 1941 1964 1944 1947 1980 1977 1971 1976 1950 1961 1985 1970

Komentář: Nejstarší zjištění jedinci náleží Acer pseudoplatanus, Sorbus aucuparia a Corylus avelana; nejmohutnější Acer psudoplatanus, Fraxinus excelsior.

12

Počet (ks)

10 8 6 4 2 0 10

20

30

40

50

60

70

80

Věková struktura porostu (roky)

Obr. č. 54: Věková struktura měřených dřevin na lokalitě Rychnov (stav k roku 2010) Věková struktura dřevin je specifická. Ukazuje velké rozpětí věku jedinců od 20 do 80 let. Nejstarší jedinci náleží Acer pseudoplatanus a Sorbus aucuparia. Větší nástup byl

189

zaznamenán po 2. světové válce v souvislosti s opouštěním krajiny. V předcházejícím i následném období dochází k doplňování dřevin a jsou přítomny všechny věkové kategorie. Charakteristika lokalit a dřevin valů v oblasti Oblíku Lokalita v. Oblíku u obce Chraberce: nadmořská výška 340 - 350 m; terasa, měřený úsek 40 m; pokryvnost dřevin 100 %, dominuje Fraxinus excelsior, Malus domestica; hodnoceno 17 vzorků. Tab. č. 21: Vybrané dendrometrické charakteristiky dřevin (stav k roku 2003) Obvod kmene ve 130 cm nad zemí /cm/ 51 90 65 57 83 106 98 74 75 39 83 98 114 95 125 46 42

Druh dřeviny Cratageus sp. Fraxinus excelsior Fraxinus excelsior Fraxinus excelsior Fraxinus excelsior Fraxinus excelsior Fraxinus excelsior Fraxinus excelsior Fraxinus excelsior Fraxinus excelsior Fraxinus excelsior Malus domestica Malus domestica Malus domestica Malus domestica Prunus spinosa Prunus spinosa

Počet letokruhů

Rok ecese

54 28 55 31 63 64 52 33 48 20 49 53 65 60 75 40 41

1949 1975 1948 1972 1940 1939 1951 1970 1955 1983 1954 1950 1938 1943 1928 1963 1962

Komentář: Nejstarší zjištění jedinci náleží Malus domestica, Fraxinus excesior; nejmohutnější Fraxinus excelsior a Malus domestica.

5

Počet (ks)

4 3 2 1 0 10

20

30

40

50

60

70

80

Věková struktura porostu (roky)

Obr. č. 55: Věková struktura měřených dřevin na lokalitě Oblík (stav k roku 2010). Věková struktura monitorovaných dřevin na lokalitě je opět rozsáhlá v rozmezí 20 – 80 let. Nejstarší jedinci náleží druhu Malus domestica, Fraxinus excelsior. Část jedinců přežívá již

190

z období mezi válkami, kdy byla v krajině malá políčka a na kamenitých valech byla část dřevin v úzkých liniích. Větší počet jedinců je z období opouštění krajiny. Mladší jedinci doplňují původní linii i rozšiřují porost do okolních pozemků.

5.8.2 Diskuse Je pravděpodobné, že nejdříve existovaly v krajině valy a následně docházelo k jejich osídlování dřevinami. Opačný postup je také možný, ale ukládání kamenů do okolí vzrostlého stromu by vedlo k vytvoření bodových snosů. Tento typ se ve studovaných oblastech Českého středohoří nevyskytoval. Proto můžeme předpokládat, že valy jsou mnohem starší než nejstarší dřeviny na nich rostoucí. Zdrojem datování vzniku valů mohou být staré mapy, archivy, stabilní katastr, letecké snímky a lokálně i jiné zdroje jako obrazy, plány. V práci bylo použito datování z odebraných vzorků metodou z oboru dendrometrie. Určování stáří dřevin je v našich podmínkách podmíněno nerovnoměrným růstem dřeva během vegetační sezóny a tím vznikem jarního a letního dřeva. Rozhraní umožňuje rozlišovat letokruhy. Dřeviny se podle uspořádání trachejí rozdělují do dvou skupin a to na kruhovitě pórovité a roztroušeně pórovité (Drápela a Zach, 1995). U kruhovitě pórovitých se póry vyskytují pouze v jarním dřevě a vytvářejí letokruh viditelný pouhým okem. Z odečítaných dřevin k nim patří Quercus robur a Fraxinus excelsior. U roztroušeně pórovitých se póry vyskytují v celém letokruhu. K roztroušeně pórovitým dřevinám patří Crataegus, Pyrus pyraster, Prunus spinosa, Ligustrum vulgare, Sambucus nigra, Acer campestre, Alnus glutinosa, Prunus avium. Odečet letokruhů a tedy určení stáří roztroušeně pórovitých dřevin je obtížné, a proto s nižší přesností. Vzhledem k metodě odběru, kdy nebyly odebrány vzorky ze všech jedinců a byly vyřazeny i extrémně velké kusy, je odhad stáří dřevin na lokalitě zatížen chybou. Z výsledků lze odhadnout období, po kterém nedocházelo k většímu ukládání kamene nebo zásahů do valů, a proto byl možný nerušený nástup dřevin na valy. Jak v oblasti Verneřicka tak Lounska je zvýšený nástup dřevin po 2. světové válce, která se v území Sudet projevila opouštěním půdy a snížením tlaku na využívání půdy. V obou zkoumaných oblastech je patrné vyšší zastoupení jedinců šedesátiletých než sedmdesátiletých. Výjimku tvoří jen 2 lokality. Zastoupení mladších jedinců je důsledkem následného rovnoměrnému doplňování vegetace valů dřevinami vpodstatě neovlivňovanou sukcesí a rozšiřování dřevin na sousední pozemky. Osídlování probíhá do současnosti, ale tenké kmínky nebyly vrtány, a proto chybí mladší jedinci. Určitý útlum šíření souvisí s agroenviromentálními programy. Dendrometrická měření nebyla na dřevinách valů ve studovaných oblastech doposud použita. Výjimku tvoří v oblasti Lounska několik analyzovaných jedinců Rhamnus cathartica. Kubát (2010) studoval dvě staré populace Rhamnus cathartica na úpatí Oblíku a Srdova. Na základě odebraných vzorků z kmenů bylo zjištěno stáří vzrostlých jedinců v rozmezí 57 – 74 let. Původ populace není jasný, neboť nebyla zjištěna tvorba kořenových výmladků a přes vysokou plodnost jedinců nebyla zjištěna ani přítomnost semenáčků. Ze stejné lokality je vzorek Fraxinus excelsior stáří 31 a Crateagus sp. stáří 40 let (Kubát in verb.). Na valech na s. úpatí Oblíku byly v roce 2010 káceny vzrostlé dřeviny, především Fraxinus excelsior a Crataegus sp. na palivové dříví. Stáří zjištěné odečtem letokruhů na pařezech bylo okolo 30-40 let, obvod pařezů 65-115 cm. Kombinaci metod k odhadu stáří plužin, použili Sklenička et al. (2009). Autoři uvádějí nejasný původ linií, které tvoří texturu plužin. Na základě textů i obrazové dokumentace z archivů se domnívají, že tyto struktury byly využívány v 19. a 20. stol. jako zdroj palivového dřeva. Dendrologický průzkum nejstarších stromů jim potvrdil, že všechny

191

studované liniové struktury byly založeny před rokem 1880. Grafické a psané záznamy z historických katastrů (1840 – 1952) posouvají vznik valů na Plzeňsku ještě před rok 1840. Starší dokumentace potvrzující existenci těchto valů před rokem 1840 neexistuje. Nejstarší vojenské mapy této celé oblasti (První vojenské mapování v letech 1764 – 1768) neměly dostatečné měřítko (1:28 800). Jinou metodu použil Vaníček (2008) k vyhodnocení věkové struktury společenstva na valech na Verneřicku. Podstatou metody bylo rozdělení dřevin podle tloušťkových stupňů: na semenáče, semenáče ve stádium mlaziny, tyčovinu, mladou kmenovinu a dospělé jedince. Jako nejstarší se jevily dřeviny na valu u Knínic, které mají i největší kruhovou základnu. Jako mladší se jevily dřeviny na terase mezi Leštinou a Zubrnicemi a u Bukové hory. Vaníček (2008) na valech Verneřicka uvádí vícekmennost u Fraxinus excelsior, Acer campestre, Prunus avium, Quercus robur, Acer pseudoplatanus, Tilia cordata. Metoda používaná v dendrometrie byla částečně upravena, protože oproti obvyklé výši bylo vrtáno na bazi kmene studovaného jedince. Z počtu letokruhů pak byla určena doba ecese jedince na agrární val. Extrémně silné kmeny nebyly navrtány, a proto vypadli někteří starší jedinci. Starší dřeviny byly častěji poškozeny přirozeným způsobem např. chorobami nebo vyhnitím, a proto neanalyzovatelné. Vzhledem k tomu, že na žádné lokalitě nebyly odebrány vzorky všech jedinců z přítomných dřevin, jedná se jen o orientační informace, které proto nebyly statisticky vyhodnoceny.

Závěr •

Druhová skladba vzorků odebraných k dendrometrickým šetřením odráží skladbu na studovaných valech. Nejvíce odebraných vzorků náleží Quercus robur a sestupné zastoupení počtu vzorků mají druhy Fraxinus excelsior, Acer campestre, Carpinus betulus, Prunus avium, Acer pseudoplatanus, Sorbus aucuparia a Crataegus sp.

•

Nejstarší analyzované dřeviny pocházejí z 20. a 30. let 20. století.

•

Masivní nástup dřevin na valy je datován především od 40. - 50. let 20. století, což souvisí pravděpodobně s útlumem hospodaření a spontánním vývojem vegetace na valech. Nízký tlak na využití krajiny v marginálních oblastech trvá do současnosti, s výjimkou agroenvironmentálních programů. Tím lze vysvětlit prudký nárůst jedinců, ve věkové kategorii 60 let a následné postupné doplňování dřevin na valy jako důsledek obsazování volných prostorů a šíření na sousední pozemky. Ecese na valu probíhá dodnes. Především na j. sraně valů se setkáváme se souvislými lemy tvořenými polykormony Prunus spinosa. Časté jsou nálety Fraxinus excelsior, Populus tremula, Cornus sanguinea a dalších druhů.

•

Nejmladší věkové kategorie 20 let a mladší nebyly většinou zachyceny během průzkumu, neboť jedinci s malým obvodem nebyly předmětem odběru vzorků a následné analýzy.

•

Některé keřovité dřeviny, např. Corylus avellana, vegetativně zmlazují; jejich stáří se nedá v polykormonu přesně zjistit.

•

Věková struktura dřevin na jednotlivých lokalitách se vzájemně částečně liší. Odlišná věková struktura od ostatních lokalit byla zjištěna na valu mezi Leštinou a Zubrnicemi. V souboru chyběli jedinci stáří 80 let, málo byli zastoupeni jedinci stáří 70 let a na jiných lokalitách silně zastoupená kategorie 60 letých jedinců byla též málo zastoupena.

192

•

Z oblasti Lounska patří mezi starší jedinci druhu Malus domestica. Naopak mladší jedinci náležící k ovocným dřevinám nebyli zjištěni. Druhy Fraxinus excelsior a Crataegus sp. ukazují nástup ve více vlnách, neboť zjištění jedinci mají různé stáří.

II. Plocha valů, její změny a analýza příčin 5.8.3 Výsledky 5.8.3.1 Zastoupení valů v krajině Plocha zkoumané oblasti činí ca 2 808 ha. Největší podíl 64 % tvoří ostatní plochy, mezi které byly zařazeny pole, louky, pastviny, místní komunikace a vodní plochy. Velký podíl 22 % připadá na les, ačkoli většina velkých lesních ploch je mimo sledovanou oblast. V území jsou hojné remízy, stromový doprovod cest a vodních toků a plochy zarůstající křovinami s celkovým podílem 7 %. Nízký podíl plochy 4 % činí zástavba. Svědčí to o řídce obydleném území. Zastoupení valů v současnosti je 83 ha, což tvoří 3 % celkové plochy.

Obr. č. 56: Procentuální zastoupení krajinných prvků v oblasti Verneřicka 5.8.3.2 Změny v rozšíření valů a teras mezi roky 1938 – 2002 Změny valů v období 1938 – 2002 vyjádřené změnou plochy (%) dokumentují vývoj krajiny.

Obr. č. 57: Rozdělení plochy valů či teras (v procentech) v oblasti Verneřicka podle období jejich vzniku a zániku. 193

Největší zaznamenaná změna na valech ve studované oblasti náleží zvětšení jejich plochy. Toto zvětšení činí 46 % z celkové současné plochy vegetace valů. Zvětšení je způsobeno především nárůstem šíře vegetace do okolí původních valů a teras. V mnohem menší míře se podílí nově vzniklá liniová vegetace, která vznikla spíš zarůstáním mezí či teras, než tvorbou nových valů. Ostatní typy liniové vegetace jako doprovod polních cest, úvozů a vodních toků nebyly do tohoto hodnocení zahrnuty. Za nejstabilnější valy je možné považovat ty, které byly zarostlé dřevinami již v roce 1938 a jsou do současnosti. Jejich plocha činí 30 % z celkové plochy valů. Jedná se pravděpodobně o valy v místech obtížně zemědělsky využitelných. Vegetace je vázána na kamenité valy, které nebyly odstraněny v období kolektivizace, a na svažité terasy. Valy zřetelné na starých snímcích (1938), ale použitou metodou na současných leteckých snímcích nerozlišitelné, činí 15 % ploch. Při doplňkovém terénním průzkumu bylo zjištěno, že zůstal zachován terénní mikroreliéf nebo typ vegetace, který je identifikovatelný jen pozemním šetřením. Ve sledované oblasti došlo k zániku pouze 8 % valů. Lze se domnívat, že příčiny malého zániku valů souvisí s charakterem studované oblasti, kde jsou používány extenzivní formy hospodaření v zemědělství s nízkým tlakem na využití zemědělské půdy.

Obr. č. 58: Letecký snímek z roku 1938 z území navazujícího na obec Leština směrem na Zubrnice

Obr. č. 59: Letecký snímek z roku 2002 z téhož území mezi obcemi Leština a Zubrnice Komentář: Vizuální srovnání vybraných lokalit ve sledovaném území

Jako nedostatek použité metody se ukazuje velký vliv charakteru porostu. Ve vyšších

194

nadmořských výškách jsou dřeviny řídce rozmístěny a mají malé koruny. Důsledkem toho zmenšení plochy valu zachytitelné DPZ. Opakem jsou hlinité terasy se vzrostlými dřevinami, které zvyšují odečitatelnou plochu valů. Při vizuálním porovnání vegetace valů na leteckých snímcích z r. 1938 (Obr. 1) a 2002 (Obr. 2) je patrné, že se ve sledované krajině zvýšila plocha rozptýlené zeleně, jak bylo zjištěno rozborem ploch (viz výše). Rozptýlená zeleň ve studované oblasti má podobu remízků (často vázaných na prameniště nebo na skalní výchozy) a liniové zeleně (většinou vázané na valy).

Obr. č. 60: Území v. od obce Příbram. Porovnáním leteckého snímku z roku 1938 (černobíle) a z roku 2002. Komentář: Barvy použité k zákresu změn vysvětleny v legendě u obr č.61.

Obr. č. 61: Území sv. od Zubrnic. Porovnání leteckých snímků z roku 1938 (černobíle) a z roku roku 2002. Komentář: Barvy použité k zákresu změn vysvětleny v legendě.

195

5.8.3.3 Demografické změny v období 1930 a 2001 v oblasti Verneřicka Je zřejmé, že významný pokles počtu obyvatel ve studované oblasti Verneřicko, se projevil i snížením tlaku na využívání krajiny. Proto je uvedena tabulka s počty obyvatel v obcích ležících v oblasti Verneřicka. Byla využita demografická data ze sčítání v době blízké provedení leteckých snímků. Tab. č. 22: Srovnání počtu obyvatel ve vybraných obcích Verneřicka odpovídá stavu při sčítání lidu v letech 1930 a 2001 Počet obyvatel v roce 1930 2001 203 1 Sluková 0 Velké Stínky 33(35) 0 Stará Homole 54 527 162 Zubrnice 572 65 Příbram 456 130 Leština 12 Dolní Šebířov 154 214 13 Náčkovice 1587 880 Verneřice 817 69 Rychnov 196 4 Rytířov 299 24 Knínice 175 1 Čáslav Součet 5287 1361 Obec

Příčiny zachování valů a zvětšení šířky porostu dřevin na valech můžeme hledat v nízkém tlaku na využívání krajiny, v nízké hustotě současného osídlení a extenzivní formě zemědělského obhospodařování. Změny ve využívání této marginální oblasti jsou důsledkem demografických změn. Zatímco ve studovaném území bylo v roce 1930 13 obcí, tak k roku 2001 poklesl počet na 11 obcí. Mnohem výraznější je pokles počtu obyvatel. Při sčítání lidu v roce 1930 zde žilo 5 287 obyvatel, ale při sčítání v roce 2001 pouze 1361. 5.8.3.4 Roztřídění plochy valů podle sklonitosti terénu Rozdělení plochy (ha) valů (teras) podle sklonitosti terénu, ve kterém se nacházejí, při zachování třídění podle existence v roce 1938 a v roce 2002 (odlišeno barevně). Porosty dřevin, které se ve sledovaném období zachovaly, jsou největší na svazích sklonu 3 – 12 (- 17)o (zelená). Obdobně i zvětšení plochy porostů dřevin vázaných na valy (žlutá) je největší na sklonu 3 – 12 (- 17) o. Toto spojení zachovaných porostů a rozšíření porostů z valů lze vysvětlit mechanismem šířením dřevin ze zdroje (Skalský, 2009). Dokonce, toto rozšíření vegetace je ve všech třídách sklonitosti větší než zachovalá plocha vegetace. Největší podíl zvětšení plochy zaznamenaly valy na sklonu 7 – 12 o (ca 23 ha), méně (14 ha) na svazích se sklony 3 – 7 o a ještě méně (10 ha) při sklonu 12 – 17 o. Plocha valů, které jsou na leteckých snímcích nerozlišitelné od souvislé vegetace křovin či lesa (modrá) nepřesahuje na žádném sklonu 5 ha. K plošnému zarůstání nebo zalesňování došlo rovnoměrně na svazích lišících se sklonem. Vyšší podíl na svazích s vyšší sklonitostí než u ostatních typů lze vysvětlit nižším tlakem na jejich zemědělské využití. 196

Obr. č. 62: Rozdělení plochy valů /ha/ v oblasti Verneřicka v závislosti na sklonitosti svahů. Komentář: Bylo rozlišováno i časové hledisko (dle legendy). Z grafu je patrné, že největší zaniklá plocha 6 ha, zanikla na svahu o sklonu 3 – 7 o a další ca 2,5 ha na sklonu 7 - 12 o. Příčin může být více. Na svahy se sklonitostí 3 – 12 o připadá největší plocha valů. Území s nízkým sklonem je využíváno jako orná půda, a proto je zde větší zájem o jeho využití. To následně vedlo k odstraňování porostů omezujících hospodaření včetně dřevin z valů.

5.8.3.5 Procentické rozdělení plochy valů podle polohy na svazích odlišné sklonitosti Barevné rozlišení podle existence v roce 1938 a v roce 2002 bylo zachováno.

Obr. č. 63: Rozdělení plochy valů v oblasti Verneřicka /%/v závislosti na sklonitosti svahů. Komentář: Bylo rozlišováno i časové hledisko (dle legendy). Převedením na procenta došlo ke zviditelnění tří trendů. První je zánik valů, nejvýraznější na svazích s nižší sklonitostí 3 – 7 o. Druhý trend je zvětšování plochy valů, nejvýraznější na svazích 7 – 12 o. Třetí trend je splývání porostu valů se sousední křovitou a stromovou vegetací. Jejich podíl je celkem vyrovnaný na všech sklonech v rozmezí 3 – 17 o a je relativně vysoký i na sklonech do 25 o.

197

5.8.3.6 Rozdělení plochy současných valů Kriteriem pro rozdělení je opět sklonitost terénu, na kterém byly valy zjištěny.

Obr. č. 64: Procentuální rozdělení současné plochy valů v oblasti Verneřicka v závislosti na sklonitosti svahů Komentář: Z názvu grafu je zřejmé, že nebyla zahrnuta plocha valů na historických snímcích, které zanikly či jsou neidentifikovatelné pro zapojení porostů valů do souvislých porostů dřevin v okolí. Největší podíl ca 44 % náleží vegetaci valů na svazích se sklonem 7 – 12o, méně na sklonitosti 3 – 7 o (ca 29 %), na sklonitosti 12 – 17 o (ca 18 %); na sklonu 17 – 25 o můžeme nalézt ještě 5 % plochy.

5.8.3.7 Zastoupení valů v krajině Srovnání oblastí je provedeno formou tabulky (tab. 1). Jsou uvedeny plochy oblastí tak, jak byly vymezeny hranicemi (vedoucími většinou po komunikacích). Použitá metoda GIS dovoluje určit i plochy zvoleného krajinného prvku „agrární val“, které jsou rovněž uvedeny v tabulce, jak v hektarech, tak v procentech. Je zřejmé, že vymezení oblasti silně ovlivňuje výsledný podíl plochy valů na celkové ploše. Oblast Lounsko a oblast Verneřicko poskytují rozdílné informace. V prvním případě je území vymezeno tak, že hranice vymezují území s hojnějším výskytem valů, a proto i podíl jejich plochy (%) je relativně vysoký. Oblast Verneřicko zahrnuje rozsáhlé a souvislé území několika katastrů obcí, a proto je podíl plochy valů nízký. Tab. č. 23: Současná plocha valů vůči celkové ploše studovaných oblastí

oblast Lounsko oblastVerneřicko

Celková plocha studované oblasti (ha) 422,3 2807,6

Plocha valů (ha) 45,2 82,8

Plocha valů (%) 11 3

Hustota valů se také dá určit z kolmé vzdálenosti valů vzájemně. U vybraných typických valů na úpatí Oblíku jsou průměrné vzdálenosti ca 25 m. Nejčastěji se hodnota vzdálenosti mezi valy pohybuje v rozmezí 20-23 m. Nejužší pozemky mezi valy mají šíři okolo 16 m, největší kolem 43 m.

198

5.8.4 Diskuse Plužiny (členěné pozemky s valy) se zachovaly především v oblastech se střední úrodností půdy (Sklenička et al., 2009). Existence valů v oblasti s vysokou úrodností polí, což je oblast Lounska v okolí Oblíku, je proto v rámci ČR méně častý případ. V ČR byly meze, valy, terasy i rozptýlená zeleň likvidovány přednostně v úrodných a v teplých oblastech, neboť tyto oblasti jsou příznivé pro zemědělské hospodaření. Rozšíření valů není v ČR dostatečně zmapováno. Při snaze ověřit jejich výskyt na západním a středním Slovensku v pohořích uvedených hlavně v práci Lobotky (1955) byl zjištěn jejich velký úbytek. Větší výskyt byl zjištěn pouze na Kysuci v Turzovské pahorkatině. Jejich specifikum spočívalo v šíří políček mezi valy, která se pohybovala od 1,5 do 4 m. Bylo překvapující, že na části těchto políček (záhumenek) se ještě v současnosti hospodařilo. Velké rozšíření valů a teras v rámci z. Slovenska byl zjištěn v pohoří Polana. Zde šířka políček dosahovala 1,5 – 20 m. Na většině políček se hospodařilo. Zjištěné valy jsou svým charakterem spíše terasami s průběhem po vrstevnicích. Výskyt typické dřevinné vegetace obdobné té, která je předmětem studia v disertační práci, nebyl zjištěn nebo jen zcela výjimečně. Zjištěné terasy jsou užší a při kultivaci sousedních zemědělských pozemků dochází k drobným sesuvům půdy na těchto místy až kolmých terasách. Tato nestabilita a malá plocha brání vývoji vegetace dřevin. Malý výskyt valů byl potvrzen v pohoří Štiavnik, Vtáčnik, Pohronský Inovec a v předhůří Kremnických vrchů (Machová, 2009c). Při hledání charakteristik valů jako krajiných prvků byla snaha určovat i hustotu valů na základě vzdálenosti mezi valy (metoda GIS na podkladech z leteckého snímkování z roku 2002). Tato metoda byla aplikována na lokalitě mezi obcemi Knínice a Libouchec na úpatí Krušných hor. Šířka bývalých políček, nyní trvalých travních porostů činila 1- 70 m. Průměrná vzdálenost mezi valy byla 19 m; nejčastěji se hodnota pohybovala v rozmezí 9-13 m (Elznicová a Machová, 2009). Tyto údaje po ověření v terénu však ukázaly, že skutečná vzdálenost paty jedné terasy a vrcholu terasy sousední je obvykle větší než jsou údaje zjištěné metodou DPZ a GIS. Je to způsobeno přítomností vzrostlých dřevin na terasách, které svými velkými korunami zasahují daleko nad bývalá políčka. Proto zjišťování hustoty valů použitou metodou je silně ovlivněno typem vegetace a je zatíženo chybou. Hodnocení krajiny s využitím základních kategorií krajinného krytu poskytuje přehled o změnách ve vývoji krajiny. V práci Prchalové (Prchalová, 2006) bylo na Osoblažsku zjištěno, že dynamika změn v období 1937 – 1995 probíhala nerovnoměrně. Větší změny proběhly v období 1937 – 1975 menší v období 1976 -1995. Ve sledovaném vývoji se ztrácí mozaikovistost krajiny. K podobným závěrům došli i Guth a Kučera (1997), Lipský (1995, 2000), Žaloudek a Kolejka (2003). Konkrétně si můžeme situaci dokumentovat na Osoblažsku. Počet parcel klesl v období 60. let minulého století z celkového počtu 3387 parcel na 189 parcel. Průměrná velikost historických parcel se zvýšila z 0,59 ha v roce 1937 na 9,1 ha v roce 1995. Tyto výsledky potvrzují studie Vaníčka (1983 in Kubeš, 1994), Žaloudíka a Kolejky (Žaloudík a Kolejka, 2003). Kovář (1999) uvádí změny krajiny na základě srovnání krajinných prvků na řadě leteckých snímků. V předkládané práci bylo hodnoceno mnohem větší území, ale pouze ze dvou časových období. To neumožňuje statistické výpočty vedoucí k prognóze vývoje. V obdobné studii z území Plzeňska Sklenička et al. (2009) použili ke srovnání tři časová období a to 1840, 1950 a 2005. Zjistili, že v průběhu druhé poloviny 20. stol. ubylo 341valů

199

z původních 483 a tím došlo ke snížení délky o 71 %. Za stejné období zaznamenali nárůst šířky z 7,2 m na 13,1 m. V předkládané práci je hodnocena plocha metodou DPZ. Délka valů by touto metodou byla zkreslena, proto nebyla zpracována. Výrazné zvětšení plochy v důsledku šíření porostů z valů do šířky je v Českém středohoří časté. Obdobná metoda a stejný trend ve změnách ploch krajiných prvků byl zaznamenán z území na hranicích mezi Českou republikou a Rakouskem v období 1938 – 2000 (Kubeš et Míčková, 2003). Rozptýlená zeleň a křovine mírně zvětšily plochu. Z Bavorska byl popsán jev, který byl pozorován v okolí valů a měl za důsledek jejich rozšiřování. Podstatou rozšiřování vegetace valů je expanze druhů z valů na půdu do jejich okolí. Přirozeně se vyvíjející valy vykazují postraní rozšiřování ( Delcourt et Delcourt, 1992). Sklenička et al (2009) hodnotí valy nikoli z botanického hlediska, ale jako krajinný prvek umožňující zachování „plužin“. Z jejich výsledků se uvažovaný faktor „gradient svahu“ neukázal jako faktor s jednoznačných přímým vlivem na zachování nebo zánik plužin. Nicméně měl silnou vazbu na nedávné využití půdy, což sekundárně ovlivnilo zánik či přetrvání valů. Jako nejvýznamnější faktor vedoucí k zániku plužin (potažmo valů) se ukázalo sousedství s ornou půdou či naopak zalesnění. Naopak travní porosty umožňují zachování valů. V posledních letech dochází ke zvyšování ekonomických tlaků, které vedou k nepředvídatelným zásahům, především redukci vzrostlých dřevin či snižování šíře náletových dřevin na okrajích a tím ke zmenšení plochy zachytitelné metodou DPZ. Ekotonový charakter porostu způsobuje jeho nízkou stabilitu, která pod vlivem využívání sousedních pozemků vede k jejich omezení či úplné likvidaci. To bylo sledováno při pastvě, která likvidovala bylinného patro včetně semenáčků dřevin. Stručnou historii liniové zeleně a její využívání v zemědělství v zemědělské krajině najdeme u Webera (Weber, 2002). Pozemky se shodným intervalem sklonitosti mají doporučený stejný způsob obhospodařování. Sklenička (2003) označuje kategorii 0 - 1° úplná rovina (bez projevu plošné vodní eroze), 1 3° rovina (s možností plošné vodní eroze), 3 - 7° mírný svah; 7 - 12° střední svah, 12 - 17° výrazný svah, 17 - 25° příkrý svah, > 25° sráz. Z hlediska využitelnosti rozlišuje sklon: do 7° lze využít bez omezení; 7 - 12° jako orná půda s protierozními opatřeními; 12 - 20° trvalé travní porosty; 20 – 30° lesy s hospodářskou funkcí a nad 30° jsou doporučeny lesy s ochranou funkcí. Jiní autoři např. Janeček a kol. (2002) rozlišují intervaly svažitosti terénu odlišně. Svah o sklonu 1 – 2 % umožňuje hospodaření v pásech 40 m širokých; sklon 3 – 8 % umožňuje hospodaření v pásech ještě šíře 30 m; pro sklon 9 – 16 % je doporučená šíře pásů 25 m; vyšší sklon v intervalu 17 – 20 % má doporučenou šíři pásů 20 m a příkrý svah 21 – 25 % doporučená šíře pásů již pouze 15 m. Zmiňovaný autor také uvádí, že na sklonu do 3 % nedochází k povrchovému odtoku, což by vysvětlovalo minimální výskyt valů při nízkých sklonitostech. Za extrémně svažité považuje se sklonem vyšším než 20 %. Wischmeier et Smith (1978) rozlišují intervaly sklonitosti pro obhospodařování: 2 – 7 %, 7 – 12 %, 12 – 18 % a 18 – 24 %. V předkládané práci nejsou použita procenta sklonu svahu, ale stupně. Toto kritérium umožňuje detailnější hodnocení daného jevu. Druhy dřevin, které se podílí na vzniku sledovaného jevu, čili jsou identifikovatelné na leteckých snímcích, jsou uvedeny v práci Machové a kol. (Machová a kol., 2009a). Dokonce nejstarší zjištění jedinci dřevin byli součástí porostů zaznamenaných na leteckých snímcích z 30. let. Jejich stáří bylo zjištěno metodou dendrometrie dřevin na valech Verneřicka a Lounska. Nejstarší jedinci pocházejí z 20. a 30. let 20. století. (Machová a Klazar, 2005).

200

Příčina rozdílu mezi stavem vegetace na valech ve 30. letech minulého století a současností souvisí i s hospodářským respektivně zemědělským využíváním území. K dispozici není počet hospodařících zemědělců, a proto byly pro srovnání využity počty obyvatel, kteří žili ve sledované oblasti. Na Verneřicku byl počet trvale žijících obyvatel 5 287, současný stav je 1361. Původní plánovaná studie hustoty valů se ukázala jako obtížně realizovatelná metodou DPZ. Na leteckých snímcích je vzdálenost valů ovlivněna typem porostu. Stromy s velkými korunami snižují šíři pozemků mezi valy identifikovatelnou na leteckých snímcích. Ještě větší chybu způsobuje vymezení území. Oblast Verneřicka včetně sídel, komunikací, polí a trvalých travních porostů ukazuje nízký podíl valů z celkové plochy. Naopak malá oblast Lounsko reprezentovaná okolím vrchu Oblíku byla ohraničena tak, aby téměř všechny valy byly uvnitř oblasti. To zvýšilo hustotu valů.

5.8.5 Závěr •

Zjišťování hustoty valů použitou metodou DPZ a GIS se ukázalo jako málo přesné a silně ovlivněné vymezením území (Elznicová a Machová, 2009).

•

Jako vhodnější pro analýzu změn valů se ukázala oblast Verneřicka, které představuje typickou krajinu v marginální oblasti. Plocha oblasti činí 2 808 ha a zahrnuje 11 obcí. Valy jsou metodou DPZ rozlišitelné díky přítomnosti stromových a keřových porostů, která jsou na ně vázány. Analýzou leteckých snímků ze současnosti (2002) byla zjištěna plocha a valů a teras, která činí 83 ha, což jsou 3 % sledovaného území. Sledované území je tvořeno především „ostatními“ plochami (64 %), což jsou nerozlišovaná pole a travní biotopy. Velký podíl náleží lesním biotopům (22 %).

•

Hodnocení valů byly provedena na základě porovnání leteckých snímků ve dvou časových řadách a to z roku 1938 a z roku 2002. První série byla označovaná za historickou. Druhá série za současnou, neboť odráží změny ve druhé polovině 20. století a zároveň zachytila stav krajiny na počátku 21. století.

•

Byly zjištěny 4 typy změn. Nejnižší podíl 8 % připadl na valy na historických snímcích zachycené jako linie dřevin, které však do současnosti zanikly. Nejstabilnější část valů, které ve sledovaném období zůstaly zachovány, činí 30 %. Největší zvětšení plochy připadlo na nárůst plochy valů do šířky, což je způsobeno rozšířením porostů z valů do jejich okolí. Nárůst činí 46 %. Poslední kategorii tvoří valy na historických snímcích, které nelze zaznamenat na současných leteckých snímcích, neboť splynuly s vegetací křovin a lesů. Podíl takto neidentifikovatelné plochy činí 15 %.

•

Použitá metoda GIS také umožnila analyzovat změny valů v závislosti na jejich umístění na svazích rozdílného sklonu. První kategorií (ve výsledcích na grafech první červený sloupec) jsou valy, které ve sledovaném období zanikly. Maximum zaniklých valů bylo na sklonu 3 – 7 o (68 % ze zaniklých) a velký podíl také na svažitosti 7 – 12o (27 % ze zaniklých). Je pravděpodobné, že uvedené svahy ještě umožnily hospodaření a zájem o ornou půdu vedl k likvidaci valů.

•

Druhá kategorie (ve výsledcích druhý zelený sloupec) zachycuje vegetaci, která se za uvedené období nejméně změnila. Těžiště jejího výskytu je na plochách o svažitosti 7 – 12 o (43 %) a obdobně na 3 – 7 o (32 %). Byly zaznamenány ještě na svahu 12 – 17 o (17 %).

•

Třetí kategorii (ve výsledcích v grafech třetí žlutý sloupec) představují valy, jejichž dřevinný porost se zvětšil rozšířením do okolních porostů. Plocha v této kategorie je ze

201

všech největší. Největší podíl připadá na svahy 7 – 12 o (45 %), méně na svahy 3 – 7 o (27 %) a na svahy 12 – 17 o jen 19 %. •

V extenzivně využívané krajině jsou zdrojem pro zvětšení plochy porostů stávající porosty na valech. Porost valů, který splynul v souvislé křoviny nebo les, má vyrovnané zastoupení na různých sklonitostech včetně svahů s větším sklonem. (v grafech čtvrtý, fialový sloupec). Na svazích s mírným sklonem 3 – 7 o činí 25 %, na sklonitosti 7 – 12 o 29 %, na 12 – 17 o 29 % a ještě na sklonu 17 – 25 o 14 %.

•

Současný stav valů dle sklonitosti ukazuje, že nejvíce valů je na svazích o sklonitosti 7 – 12 o. Zatímco na sklonitostech nižších je s rostoucí sklonitostí prudký nárůst plochy valů, tak na sklonitostech vyšších je pokles plochy valů méně strmý.

•

Na základě výsledků a výše uvedených bodů je zřejmé, že zánik valů na Verneřicku nebyl velký a můžeme zde pozorovat především jejich rozšiřování. To souvisí s výrazným a tedy nerovnoměrným nástupem dřevin na valy v období poklesu využívání krajiny.

202

6 PŘÍNOS PRÁCE •

Ve floristické části došlo v rámci řešení práce k doplnění dat z okolí NPR Oblík a aktualizaci historických dat z NPR. Bylo zde zjištěno nebo ověřeno 486 rodů či druhů. V botanicky bohaté oblasti Lounska byl prokázán i velký počet druhů na agrárních valech.

•

Při floristickém průzkumu liniové zeleně valů byly ověřovány různé metody sběru dat a porovnávány výsledky. Bylo zjištěno, že dobré výsledky dává metoda „podélných transektů“, neboť u četnějších druhů poskytuje podobné výsledky jako celkový průzkum velkého počtu valů. Rozdíly byly zjištěny u málo četných a tedy náhodných druhů.

•

Použité metody umožnily rozlišit druhy dle četnosti výskytu na valech. Jako nejčastější a tedy typické druhy dřevin na valech na Lounsku byly zjištěny Fraxinus excelsior, Crataegus sp., Rosa canina, Ribes uva-crispa, Rhamnus cathartica, Prunus spinosa, Ligustrum vulgare, Cornus sanguinea a bylin Geum urbanum, Elytrigia repens, Brachypodium pinnatum, Viola hirta, Fragaria viridis.

•

Z Verneřicka chybí floristická data, proto průzkumem v rámci řešení práce došlo k výraznému rozšíření znalostí o Verneřicku. Do souboru byl zahrnut větší počet valů na které působí různé podmínky, což se projevilo snížením počtu druhů dřevin, které se hojně opakují. S vysokou četností byly zachyceny pouze Fraxinus excelsior, Corylus avellana, Sambucus nigra a byliny Poa nemoralis, Urtica dioica, Dactylis glomerata, Geranium robertianum, Galium aparine, Anthriscus sylvestris, Taraxacum sect. Ruderalia, Geum urbanum.

•

Bylo zjištěno, že i přes rozdíly v druhové skladbě vegetace valů je tato homogennější než porosty v jejim okolí.

•

Mezi druhy z oblasti Lounska byla zjištěna přítomnost celkem 102 zvláště chráněných či ohrožených druhů. Zvláště chráněné druhy se relativně často vyskytují i na valech, kde jich bylo zjištěno ca 30 druhů. Specifické nebo častější jsou na valech Lonicera caprifolium C3, Viburnum lantana C4a, Elytrigia intermedia C4a, Adonis vernalis C2, §3, Veronica teucrium C4a, Melica transsilvanica C4a, Artemisia pontica C3, Erysimum crepidifolium C3, Achillea pannonica C3. V okolních porostech byl prokázán větší počet teplomilným druhů polních plevelů.

•

V druhově chudší oblasti Verneřicka byl na valech zjištěn ojedinělý výskyt Malus sylvestris C2, Lilium martagon C4a, §3, Stachys alpina C3, Primula veris C4a, Pyrus pyraster C4a a Sorbus aria C4a.

•

Ve vegetaci valů nikdy před tím nebyla určena invadovanost nepůvodními druhy rostlin. Rozborem floristických dat bylo na Lounsku zjištěno 35 nepůvodních druhů. Pouze na valech jsou Prunus domestica NA a Prunus insititia NA, což je jistě důsledkem pěstování. Jako četnější nepůvodní druhy na valech byly zjištěny Bromus sterilis NA, Ballota nigra IA, Arrhenatherum elatius IN, Medicago sativa NA, Leucosinapis alba NN. V lemech byly zaznamenány Atriplex patula NA, Datura stramonium NN a Leonurus cardiaca NA. Invadovanost valů je relativně vysoká 12,6 %, ale v okolních porostech dosahuje 22,7 %.

•

V oblasti Verneřicka bylo zjištěno 39 nepůvodních druhů. Četnější prokázané nepůvodní druhy na valech jsou Impatiens parviflora IN, Arrhenatherum elatius IN, Lamium album NA, Tanacetum vulgare IA. Invadovanost nepůvodními druhy u lesních porostů byla určena ve výši 2,85 %, invadovanost valů 6,4 % a nejvyšší v této oblasti byla prokázána v okolních nelesních porostech a to ve výši 12,1 %.

203

•

Při porovnání biotopů udávaných metodou Natura 2000 z valů ve studovaných oblastech bylo zjištěno, že v obou oblastech jsou na valech křoviny přiřazované k biotopu K3 Vysoké mezofilní křoviny. Ostatní udávané biotopy se vzájemně mezi oblastmi liší, což ukazuje na rozdíly ve vegetaci valů mezi oblastmi.

•

Malá plocha a charakter vegetace valů brání použití metody snímkování dle BraunBlanqueta. Vegetační jednotky byly stanoveny na základě liniových transektů a druhů z podélných transektů. Na Lounsku byly na valech identifikávány křoviny sv. Berberidion, as. Pruno-Ligustretum, as. Rhamno catharticae–Cornetum sanguineae; xerotermní trávníky sv. Bromion erecti a nízké trávníky sv. Festucion valesiacea. Valy s dobře vyvinutým stromovým patrem mají v podrostu nitrofilní porosty sv. GalioAlliarion, sv. Convolvulo-Agropyrion. Světlé lemy tvoří porosty sv. Trifolion medii.

•

Ve vyšších polohách Verneřicka je porost blízký sv. Luzulo-Fagion a na živinami bohatších valech sv. Tilio-Acerion s podrostem sv. Aegopodion podagrariae. Porosty tř. Galio-Urticetea jsou na živinami bohatších stanovištích valů. V nižších polohách jsou porosty blízké sv. Carpinion, sv. Berberidion s as. Rhamno catharticae-Cornetum. Do otevřenějších porostů vztupují druhy sv. Arrhenatherion, sv. Cynosurion či druhy tř. Epilobietea angustifolii.

•

Je pravděpodobné, že druhová skladba vegetace valů souvisí s chorií druhů, neboť vegetace vznikla sukcesí. Jako převládající způsoby šíření stávajících druhů valů byly zjištěny endozoochorie, anemochorie, antropochorie a epizoochorie. Ostatní typy šíření se uplatňují méně. U druhů z okolních nelesních porostů se méně uplatňuje anemochorie.

•

V krajinné ekologii se předpokládá migrace druhů s využitím liniových koridorů. Byla studována migrace resp. přítomnost lesních druhů na úsecích valů a jejich vzdálenost od nejbližšího lesa. Bylo prokázáno, že v úsecích valů do vzdálenosti 60 m je průměrný počet lesních druhů (ca 17) vyšší než na úsecích se vzdáleností od lesa vyšší než 100 m (ca 13).

•

Po metodické stránce je přínosem prokázání využitelnosti bioindikační schopnosti rostlin z relativně přirozených porostů valů (doplněných v menší míře o druhy z okolních porostů) k charakteristice oblastí. S použitím Ellenbergových indikačních hodnot bylo prokázáno, že druhy na Lounsku mají vyšší nároky na světlo, na teplo, vyžadují vyšší pH půdy a mají kontinentálnější charakter ve srovnání s Verneřickem. Naopak nároky druhů na vlhkost a dusík jsou vyšší na Verneřicku.

•

Přínosem je studium korelací mezi faktory Ellenbergových indikačních hodnot doplněnými o druhovou diverzitou. Není známo, i přes rostoucí zájem o využívání Ellenbergových indikačních hodnot, že by tato problematika byla řešena. Více korelací mezi faktory bylo zjištěno v oblasti Lounska než na Verneřicku. Např. byla prokázána vysoká míra pozitivní korelace mezi světlem a druhovou diverzitou.

•

Po spojení souborů z obou oblastí Českého středohoří vzniklo mezi faktory více korelací. Ve snaze vysvětlit rozšíření a zesílení závislostí při spojení dat z obou oblastí byly zkonstruovány grafy závislostí mezi vybranými faktory. Bylo zjištěno, že tato spojení dat je nutno interpretovat obezřetně. Například po spojení dat z obou oblastí je mezi teplotou a vlhkosti sledován stejný vztah, ale korelace mezi dusíkem a vlhkosti nezobrazuje skutečnou závislost.

•

Při studiu vztahů mezi vybranými abiotickými faktory a okolními porosty za použití multifaktoriální analýzy bylo prokázáno, že flóra valů velmi závisí na oblasti, kde se valy vyskytují. Také byly zjištěny určité závislosti mezi podmínkami na valech a druhovou skladbou. Např. na Verneřicku bylo prokázáno, že skupina druhů s Tilia platyphyllos,

204

Tilia cordata, Ribes uva-crispa blízká suťovému lesu je pozitivně ovlivněna rostoucí kamenitostí valů a přítomností velkých kamenů ve stavbě valu. Přítomnost lučních druhů a druhů narušených stanoviš´t je pozitivně ovlivněna šíří valů a přítomností středně velkých kamenů. Skupina druhů Fagus sylvatica, Maianthemum bifolium, Rubus sp., Prenanthes purpurea je pozitivně korelována vyšší nadmořskou výškou. Přítomnost mezofilních luk a pastvin v okolí, která též pozitivně koreluje s těmito druhy, spíše souvisí s hojným výskytem těchto porostů ve vyšších nadmořských výškách v okolí lesa. Jako signifikantní faktory působící na druhovou skladbu byly prokázány šířka valu a přítomnost mezofilních luk a pastvin v okolí. •

Na Lounsku byl prokázán pozitivní vliv kamenitosti na výskyt teplomilných druhů jako Vincetoxicum hirundinaria, Erysimum crepidifolium, Adonis vernalis, Asparagus officinalis, Cornus mas, Dianthus carthusianorum. Též bylo prokázáno, že valy s nižším zastoupením kamenů, které jsou obklopeny poli a úhory, hostí nitrofilní druhy či plevele. Jako signifikantní faktory pro oblast Lounsko byly zjištěny okolní porosty - xerofilní louky, pastviny, mezofilní louky, úhory a kamenitost valu resp. velké kameny.

•

Práce přináší i nové poznatky ohledně vývoje valů. Ke studiu dosavadního vývoje valů byly použity dvě zcela odlišné metody. Na základě dendrometrické metody studie dřevin valů byla zjištěna přítomnost několika jedinců stáří 70 – 80 let a velký počet jedinců je 60-letých. Je pravděpodobné, že jejich nástup je spojen s poklesem hospodaření v krajině následkem změn po 2.sv. válce v pohraničí. Rozdíly mezi valy byly zjištěny především v počtu zachovaných starších jedinců a početnosti mladších kategorií.

•

S použitím DPZ a nástrojů GIS byl stanoven podíl valů z celkové plochy v oblasti Verneřicka. To umožňuje odhadnotu význam valů. Podíl činí 3 %. Největší změny, které valy prodělaly v období 1938 – 2002, je nárůst plochy především do šíře (46 % plochy). Ve sledovaném období došlo k výraznému poklesu počtu obyvatel, což může být jednou z příčin ovlivňujích vývoj valů. Největší podíl valů zanikl na svazích o sklonu 3 – 7 o či na sklonu 7 -12 o.

205

7 LITERATURA Anonymus [Terplán] 2001. 2. změny a doplňky územní ho plánu velkého územního celku Severočeské hnědouhelné pánve. Upravená ÚPD dle ust. § 187 odst. 7 zákona č. 183/2006 Sb., l územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon). Ms. Depon in KÚ Ústeckého kraje. Bakytová, H., Hátle, J., Novák, I., Urgon, M. 1986. Statistická indukce pro ekonomy. SNTL/ALFA, Praha, 344 p. Balhar, J., Bachmannová, J., Balátová, E., Čižmárová, L., Fic, K., Hlubinková, Z., Ireinová, M., Kloferová, S., Pleskalová, J., Šípková, M., Vojtová, J. 1999. Český jazykový atlas 3. Academia, Praha, 577 p. Becker, H.1998. Allgemeine historische Agrargeographie. B.G.Teubner, Stuttgart, 333 p. Begon, M., Harper, J. L., Townsed, D.R. 1997. Ekologie, jedinci, populace a společenstva. UPOL, Olomouc, 947 p. Beneš, J., Brůna, V., Křivánek, R. 1993. The changing landscape of north – west Bohemia during the last two centeries. Památky archeologické, 84, 142 – 153. Biber, J., Fellner, R. 1987. Mykorrhizní houby xerotermních trávníků Lounského středohoří. Sborník diskuzních příspěvků na semináři 5. - 7. 1987 Špindlerův Mlýn Svatý Petr, 169 – 178. Bountin, C., Baril, A. Martin P.A. 2008. Plant diversity in crop fields and woody hedgerows of organic and conventional farms in contrasting landscapes. Agriculture, Ecosystems & Environment, 123. 185 – 193 p. Brabec, E. 1971. Příspěvek k ekologii sutí Českého středohoří. Ms. Diplomová práce, depon. in Knihovna katedry botaniky, PřF UK, Praha, 84 p. Brabec, E. 1998. Ekologie sutí Českého středohoří. In Cílek, V. Pískovcový fenomén: klima, život a feliéf. Praha – Broumov, 49 - 60. Brejchová, M. 1995. Vliv biokoridorů na šíření plevelů a houbových patogenů. Ms. Diplomová práce, depon. in Knihovna FLE ČZU, Kostelec nad Černými lesy, 37 p. Brunet, J., von Oheim, G. 1998. Migration of vascular plants to secondary woodlands in southern Sweeden. Journal of Ecology, 86, 429 – 438. Březinová, J. 1973. Sezónní vývoj vegetace na Oblíku v Českém středohoří.- Ms. Diplomová práce, depon. in Knihovna katedry botaniky PřF UK, Praha, 120 p. Březinová, J. 1975. Sezónní vývoj vegetace na Oblíku v Českém středohoří. Sborník Severočeského Muzea, Přírodní vědy, Liberec 7: 29–49. Buček, A, Lacina, J. 2000. Geobiocenologie II. MZLU Brno, Scriptum, 240 p. Culek, M., Grulich, V., Povolný, D. 1996. Biogeografické členění České republiky. – Enigma, Praha, 347 p. Deckers, B., Hermy, M., Muys, B. 2004. Factors affecting plant species composition of hedgerows: relative importance and hierarchy. Acta Oecologica, 26, 23–37. Delcourt, P. A., Delcourt, H. R. 1992. Ecotone Dynamics in Space and Time. In Hansen, A. J., Castro, F. /eds./, Landscape Boundaries. Ecological Studies. Springer New York 19 – 54. 12/1945 Sb.– Dekret presidenta republiky ze dne 21. června 1945 o konfiskaci a urychleném rozdělení zemědělského majetku Němců, Maďarů, jakož i zrádců a nepřátel českého a slovenského národa. 28/1945 Sb.– Dekret presidenta republiky ze dne 20. července 1945 o osídlení zemědělské půdy Němců, Maďarů a jiných nepřátel státu českými, slovenskými a jinými slovanskými zemědělci. Demek, J. 1999. Vybrané kapitoly z krajinné ekologie. Scriptum, PF UM v Brně,102 p.

206

Diekmann, M. 1995. Use and improvement of Ellenberg ’s indicator value in deciduous forests of the Boreo-nemoral zone in Sweden. Ecography, Copenhagen 18. 178 – 189. Diekmann, M. 1996. Ecological behaviour of deciduous hardwood trees in Boreo-nemoral Sweden in relation to light and soil conditions. Forest Ecology and Management 86, 1–14. Diekmann, M. 2003. Species indicator values as an imporant tool in applied plant ecology – a review. Basic Appl. Ecol., 4, 493-506. Dobrovodská, M., Štefunková, D. 1996. Historické poĺnohospodárske formy antropogénneho reliéfu v oráčinovo-lúčno-pasienkárskej a vinohradnickej krajině. Acta Environmentalica Universitatis Comenianae, Bratislava 7, 85 – 91. Domin, K. 1904. České středohoří. Studie fytogeografická. Královská česká společnost nauk, Praha, 248 p. Drápela, K., Zach, J. 1995. Dendrometrie (Dendrochronologie). MZLU Brno, 152 p. Duchoslav, M. 2002. Flora and vegetation of stony walls in East Bohemia (Czech Republic). Preslia, 74, 1 – 25. Dzwonko, Z. 1993. Relations between the floristic composition of isolated young woods and their proximity to ancient woodland. Journal of Vegetation Science, 4, 693 - 698. Dzwonko, Z., Loster, S. 1988a. Species richness of small woodlands on the Western Carpatian Foothills. Vegetatio 76: 15 – 27. Dzwonko, Z., Loster, S. 1988b. The Number and Distribution of Vascular Plant Species in Island Forest Communities in the Northern Part of the West Carpatian Foothills. Folia Geobotanica et Phytotaxonomica, 23, 1 – 16. Dzwonko, Z., Loster, S. 1989. Distribution on vascular plant species in small woodlands on the Western Carpath foothills. Oikos 56: 77 - 86 Ellenberg, H. 1979. Zeigerwerte der Gefässpflanzen Mitteleuropas, Ed. 2. Scripta Geobotanica, 9, 1 – 122. Ellenberg, H. 1992. Zeigerwerte von Pflanzen in Mitteleuropa. Scripta Geobotanica, 18, 1258. Elznicová, J. 2008. Zpracování archivních leteckých snímků pro identifikaci změn rozšíření agrárních valů během 20. století. Severočeskou přírodou, 39, 15-22. Elznicová, J., Machová, I. 2009. Identifikace změn rozšíření agrárních valů. In Geografické aspekty středoevropského prostoru. 1. díl, Brno, 84 – 97. Erikson, O. 1989. Seedling dynamics and life histories in clonal plants. Oikos 55, 231-238. Forman, R. T. T. 1983. Corridors in a landscape: their ecological structure and function. Ekológia, 2, 375 – 387. Forman, R. T. T. 1996. Land Mosaics: The Ecology of Landscape and Regions. Cambridge University Press, Cambridge, 632 p. Forman, R.T.T., Baudry, J. 1984. Hedgerows and hedgerow networks in landscape ecology. Environmental Management. 8/6. 495 – 510. Forman, R. T. T., Godron, M. 1986. Landscape Ecology. John Wiley and Sons, New York, 619 p. Forman, R. T. T., Godron, M. 1993. Krajinná ekologie. Academia, Praha, 583 p. Frank, D., Klotz, S. 1990. Biologisch - ökologische Daten zur Flora der DDR. Wissenschaftliche Beiträge, Halle/Saale, 32, 167 p. Gábová, K. 1997. Vegetace zemědělských hald u Malé Morávky ve vztahu k ekologickým faktorům prostředí. Ms. Diplom. práce, depon. in Knihovna PřF UP Olomouc, 52 p. Gojda, M. 2000. Archeologie krajiny, vývoj archetypů kulturní krajiny. Academia, Praha, 238 p. Grime J.P., Hodgson J.G., Hunt R. 1988. Comparative plant ecology. A functional approach to common British species. Unwin Hyman, London.

207

Guth, J., Kučera, T. 1997. Monitorování změn krajinného pokryvu s využitím DPZ a GIS. Příroda, 10, 107-124. Hantschel, F. 1890. Botanischer Wegweiser im Gebiete des Nordböhmischen ExcursionsClubs. Leipa, 260 p. Hašková, J.,1992. The role of corridors for plant dispersal in the landscape. In Rambousková /ed./ Ecological Stability – Ecological Infrastructure – Ecological Management. Proc. from the fild. Workshop. June 15 – 20, Kostelec nad Černými Lesy, 88 – 99. Hebák, P., Hustopecký, J., Pecáková, I., Průša, M., Řezánková, H., Svobodová, A., Vlach, P. 2005. Vícerozměrné statistické metody (3). Informatorium, Praha, 255 p. Henschel, K., Konold, W. 2008. Geschichte der Allmendflächen und Ackerterrassen in der Gemeinde Häg-Ehrsberg (Südschwarzwald). Berichte der Naturforschenden Gesellschaft zu Freiburg in Bremen 98, 143–180. Hofmeister, J. 2002. Šíření jasanu v habrových doubravách CHKO Český kras jako projev jejich spontánního vývoje. Muzeum a Současnost, řada přírodovědná 16, 41 – 52. Hofmeister, J., Mihaljevič, M. Hošek, J. 2004. The spread of ash (Fraxinus excelsior) in some European oak forests: an effect of nitrogen deposition or successional change? Forest Ecology and Mangement, 203, 35 – 47. Holub, J.,1995. Zastoupení ostružiníků a hlohu ve fytogeografických oblastech. Zprávy České botanické společnosti, Praha, 30, Materiály 12. 1 – 8. Honnay, O., Hemy, M., Coppin, P. 1999. Effect of area, age and diversity of forest patches in Belgium on plant species richness, and implications for conservation and reforestation. Biological Conservation, 87, 73 – 84. Chvátal, P. 1995. Inventarizační průzkum národní přírodní rezervace Oblík. Ms. Depon. in AOPK ČR, pracoviště Ústí n. L., 8 p. Chýlová,T., Munzbergová, Z. 2008. Past land use co-determines the present distribution of dry grassland plant species. Preslia 80, 183 – 198. Chytrý, M., Kučera, T., Kočí, M. 2001. Katalog biotopů České republiky. AOPK ČR, Praha, 304 p. Chytrý, M. Tichý, L. 2003. Diagnostic, constant and dominant species of vegetation classes and alliances of the Czech Republic: a statisical revision. Folia Facultis Scientarum Naturalium Universitatis Masarykianae, Brunensis, Brno, 1 – 231. Chytrý, M., Pyšek, P. 2008. Invaze nepůvodních druhů rostlinných společenstev. Zprávy České botanické společnosti, 43, Materiály 23, 17 – 40. Jagomägi, J., Mart, K., Ülo Mander, Ü., Jacuchno, V. 1988. The Structural-functional role of ecotones in the ladscape. Ekológia, 7, 81–94. Janeček, M. /ed./. 2002. Ochrana zemědělské půdy před erozí. ISV nakladatelství, Praha, 201 p. Janečková, P. 2005. Flóra a vegetace agrárních valů v okolí Srdova a Brníku v Lounském středohoří. Ms. Bakalářská práce, depon. in Knihovna FŽP UJEP, Ústí n. L., 58 p. Janečková, P. 2008. Floristický výzkum chráněných druhů na agrárních valech v okolí Srdova a Brníku v Lounském středohoří. Severočeskou přírodou, 39, 23-28. Janssens, F. 2001. Restauration des couverts herbacés riches en espèces. [Ms. Disertační práce. Deponováno in UCL]. Jessen, O. 1937. Heckenlandschaften im nordwestlichen Europa. Mitteilungen der Geographischen Gesellschaft, Hamburg, 45, 7 – 58. Josza, L. 1988. Increment core sampling techniques for high quality cores. - Special Publication No. SP-30, Forintek Canada Corp., Vancouver Laboratory, Vancouver, B.C. Jurko, A. 1964. Feldheckengesellschaften und Uferweidengebüsche des Westkarpatengebites. Biologické Práce SAV, Bratislava, 10/6, 1 – 100. 208

Kemel, M. 2000. Klimatologie, meteorologie, hydrologie. ČVUT Praha, 290 p. Kielhauser, G. E. 1954. Thermophile Buschgesellschaften im oberen Tiroler Inntal. Verhandlungen der Zoologisch-Botanischen Gesellschaft in Wien, 94, s. 138-146. Kirchner, K., Plachý, S. 1985. Antropogenní transformace reliéfu Teplicka a jejich hodnocení. Zprávy GGÚ ČSAV, 22(4). Klika, J. 1929. Ein Beitrag zur geobotanischen Durchforschung des Steppengebietes im Böhmischen Mittelgebirge. Beihefte zum Botanischen Centralblatt, Dresden, 45B, 495 – 593. Klika, J. 1950. Xerothermní travinná společenstva v Českém středohoří. Rozpravy II. Tř. České Akademie 60/25, 1-47. Klimeš, L. 1986. Sedo acri–Poetum compressae – rostlinné společenstvo korun zdí na Hané (ČSR). Preslia, 58, 29 – 42. Kolbek, J., Petříček, V. 1972. Vegetační poměry státní přírodní rezervace Sedlo. Československá Ochrana prírody, Bratislava 13, 125 – 166. Kolbek, J., Petříček, V. 1974. Vegetace Bobří soutěsky a její vztah k povodí dolní Ploučnice. Sborník Severočeského Musea, Přírodní vědy, 6, 3 – 45. Kolbek J. 1975. Die Festucetalia valesiacae – Gesellschaften im Ostteil des Gebirges České středohoří (Bohmisches Mittelgebirge)1.Die Pflanzengesellsachaften. Folia Geobotanica et Phytotaxonomica, Praha, 10, 1 – 57. Kovanda, M. 1970. Polyploidy and variation in the Campanula rotundifolia complex. Part II. Folia Geobotanica et Phytotaxonomica, 5, 171 – 208. Kovář, P. 1992. Ecotones in agricultural landscape. Ekológia, 11, 251 – 258. Kovář, P. 1999. Dlouhodobé změny v kulturní krajině – přiblížení bez GIS. Zprávy České botanické společnosti, 34, Materiály 17, 133 - 140. Kovář, P., Kovářová, M., Bunce, R., Ineson, P., Brabec, E. 1997. Role of hedgerows as nitrogen sink in agricultural landscape of Wensleydale, Northern England. Preslia, 68, 273 – 284. Kovářová, J. 2006. Výskyt lišejníků na stanovištích na vrchu Oblíku a v jeho bezprostředním okolí. Ms. Bakalářská práce, depon. in knihovna FŽP UJEP, Ústí n. L., 59 p. Kubát, K. 1970. Rozšíření některých druhů rostlin v Českém středohoří. Fytogeografická studie. Okresní muzeum, Litoměřice, 171 p. Kubát, K. 2010. Struktura populací Rhamnus cathartica na dvou lokalitách v Lounském středohoří. Zprávy České botanické společnosti, Praha, 45, 87 – 92. Kubát, K., Hrouda, L., Chrtek, J., Kaplan, Z., Kirschner, J., Štěpánek, J. 2002. Klíč ke květeně České republiky. Academia, Praha, 927 p. Kubeš, J. 1994. Bohemian agricultural landscape and villages, 1950 and 1990: land use, land cover and other characteristics. Ekológia, 13, 187-198. Kubeš, J., Míčková, K. 2003. Development of horizontal landscape structure in the Pohořsko region (The Czech-Astrian frontier)between 1938 – 2000. Ekológia, Bratislava, 22/3, 269 – 283. Kubíková, J. 1988. Jak dlouho vzniká lesní fytocenóza. In Samek, V., Moucha, P. /eds./, Management lesních rezervací. ČSVTS Praha, 88 – 90. Kubíková, J. 1995. Oak – pine afforestation of agricultural land: at attempt to enrich its understory diversity. Novitates botanicae Universitatis Carolinae, Praha 1993- 1994/8, 63 – 73. Kuncová, J. 1972. Botanický inventarizační průzkum státní přírodní rezervace Oblík. Ms. Depon. in AOPK ČR, Ústí n. L., 5 p. Kuncová, J. 1991. Botanický inventarizační průzkum státní přírodní rezervace Oblík. Ms. Depon. in AOPK ČR, Ústí n. L., 6 p.

209

Kunz, L. 1955. Staré zemědělství na Valašsku. Valašsko, 4, 14 – 23. Kurz, P., Machatschek, M., Iglhauser, B. 2001. Hecken: Geschichte und Ökologie; Anlage, Erhaltung und Nutzung. Stocker, Graz, Stuttgart. 440 p. Kyncl, J. (1993): Letokruhová analýza. - In: Pejchal, M.: Obecná dendrologie. Vybrané kapitoly specializačního studia komplexní péče o dřeviny. SZŠ Mělník, 1-25. Kysilková, M. 2009. Floristický průzkum okolí Bukové hory. Ms. Bakalářská práce, depon. in knihovna FŽP UJEP, Ústí n. L., 47 p. LEICA GEOSYSTEMS GIS & MAPPING 2001. Referenční příručka programu IMAGINE OrthoBASE. ERDAS, Atlanta, Georgia, 548 p. Liira, J. et al. 2008. Plant functional group composition and large-scale species richness in European agricultural landscapes. Journal of Vegetation Science, 19, 3 – 14. Lipský, Z. 1995. The changing face of the Czech rural landscape. Landscape and Urban Planning, 31, 39-45. Lipský, Z. 2000. Sledování změn v kulturní krajině. ČZU, Praha, 71 p. Lobotka, V. 1955. Terasové polia na Slovensku. Poĺnohospodárstvo II., 6, 539 – 549. Löw, J., Buček, A., Lacina, J., Míchal, I., Plos, J., Petříček, V. 1995. Rukověť projektanta místního územního systému ekologické stability. MŽP ČR, Praha, 122 p. Löw, J., Míchal, I. 2003. Krajinný ráz. Lesnická práce, Kostelec nad Černými lesy, 548. Machová, I. 2001. Stříbrný roh. Ms. Závěrečná zpráva Natura 2000, depon. in AOPK ČR, Ústí n. L., 8 p. Machová, I. 2003. Blankartice. Ms. Závěrečná zpráva Natura 2000, depon. in AOPK ČR, Ústí n.L., 15 p. Machová, I. 2004. Přírodovědná charakteristika agrárních valů s důrazem na flóru. Ms. Závěrečná zpráva interního grantu, depon. in Knihovna FŽP UJEP, Ústí n. L., 16 p. Machová, I. 2005. Botanická charakteristika agrárních valů na Lounsku a ve Verneřickém středohoří. Ms. Závěrečná zpráva interního grantu, depon. in Knihovna FŽP UJEP, Ústí n. L., 16 p. Machová, I., Klazar, R. 2005. Věková struktura dřevin na agrárních valech. Severočeskou přírodou, 36 – 37, 111 – 121. Machová, I., Kubát, K. 2005. Příspěvek k flóře Oblíku v Českém středohoří a jeho okolí. Severočeskou přírodou, 36 – 37, 61 – 74. Machová, I. 2006. Změny porostů na agrárních valech v Českém středohoří. Ms. Závěrečná zpráva interního grantu, depon. in Knihovna FŽP UJEP, Ústí n. L., 19 p. Machová, I., Novák, P. et Synek, V. 2006. Příspěvek k hodnocení agrárních valů Českého středohoří s využitím indikačních hodnot. Severočeskou přírodou, Litoměřice: 45 – 60. Machová, I. 2007. Sledování vývoje krajiny Českého středohoří na příkladu agrárních valů. Studia Oecologica, 1, 57 – 62. Machová, I., Novák, P. 2008. Přirozené zdroje a způsoby šíření rostlin na agrární valy a terasy. Studia Oecologica, 3, 86 – 92. Machová, I., Uhrová, S., Synek, V. 2008a. Srovnání flóry agrárních valů a jejich lemů. Severočeskou přírodou, 39, 7 – 14. Machová, I., Filipová, L., Fiedlerová, K. 2008b. Dřeviny agrárních valů Českého středohoří a jejich vliv na bylinné patro. Severočeskou přírodou, 39, 1 – 6. Machová, I., Elznicová, J. 2009. Změny agrárních valů a teras ve Verneřickém středohoří a jejich monitorování s využitím nástrojů GIS. – in pres Machová, I., Kubát, K., Česká, J., Synek, V. 2009a. Vyhodnocení výskytu cévnatých rostlin z agrárních valů a teras na úpatí vrchu Oblíku v Českém středohoří. Příroda, 28, 185 – 202.

210

Machová, I., Kubát, K., Synek V. 2009b. Flóra agrárních valů a teras Krušných hor. Přiroda, zasláno do redakce. Machová, I. 2009c. Příspěvek k rozšíření a charakteristice agrárních valů na Slovensku. Ms. Depon. in Knihovna FŽP UJEP, Ústí n. L., 12 p. Málek, J. 1966. Vývoj vegetace na území osad zaniklých v 15. – 16. stol. v oblasti jihozápadní Moravy. Časopis Moravského Muzea, vědy společenské, 51, 153 – 180. Marquardt, G. 1950. Die schleswig-holsteinische Knicklandschaft. Schriften Geograph. Inst. Univ. Kiel, 13. Maršáková, M., Tříska, J. 1962. Floristický průzkum Oblíku v Českém středohoří. Ms. Depon. in AOPK ČR, Praha. Martinovský, J. O. 1967a. Nové lokality chráněných a jinak význačných rostlin v Čechách. Ochrana přírody, 13, 238 - 240. Martinovský, J. O. 1967b. Oblík-perla české stepní květeny. Ochrana přírody, 22, 37 – 41. Martin, B., Vanpeene-Brunhier, S., Brun, J. J. 2001. Spatial and ecological knowledge ofthe mountain bocage of Champsaur (French Alps). In: Barr, C., Petit, S. /eds./: Hedgerows of the world: their ecological functions in different landscapes. Proceedings of the tenth annual IALE (UK) conference, University of Birmingham, Birmingham, UK, 273-280. Matějka, J. 2001. Hodnocení funkčnosti biokoridorů z hlediska vyšších rostlin. Ms. Diplomová práce, depon. in Knihovna FLE ČZU, Praha, 64 p. Meeus, J. H. A., Van der Ploeg J.D.,Wijermans, M.1988. Changing agricultural landscape in Europe: Continuity, deterioration or rupture IFLA Conference Rotterdam, 104 p. Meeus, J.H.A. 1995. Pan – Europaean landscapes. – Landscape and Urban Planning 31. 57 – 79. Míchal, I., Petříček, V. 1999. Péče o chráněná území. II. Lesní společenstva. AOPK ČR, Praha, 713 p. Moes, M. 1993. Floristische und phytosoziologische Beschreibung der Heckentypen Luxembourgs. Travaux scientifiques du Musee National d'Histoire Naturelle de Luxembourg, 20, 3 - 62. Moor, M. 1981. Die Hecken auf dem Plateau de Diesse. Regio Basiliensis, 22, č. 1, 17-25. Moor, M. 1982. Haselhecken am Alpennordrand. Mitteilungen der Naturforschenden Gesellschaft in Bern N. F., 39, 151-157. Moravec, J. a kol. 1994. Fytocenologie. Academia, Praha, 403 p. Moravec, J.a kol. 1995. Rostlinná společenstva České republiky a jejich ohrožení. Severočeskou přírodou, příloha 1995, 3 – 206. Müller, F. 1998. Struktur und Dynamik von Flora und Vegetation (Gehölz-, Saum-, Moos-, Flechtengesellschaften) auf Lesesteinwällen (Steinrücken) im Erzgebirge. Ein Beitrag zur Vegetationsokölogie linearer Strukturen in der Agrarlandschaft. Dissertationes Botanicae, 295, 1 – 264. Najvarová, B. 2003. Kamenice na Kunštátsku. Veronica, 17(2), 23. Němec, J., Vráblíková, J. 2000. Projektování pozemkových úprav. UJEP, Ústí n. L., Scriptum, 227 p. Němeček, V., Kunz J., Mostecký V., Štěpán B., 1983. Geografie severočeského kraje, I. díl – fyzická geografie. PF UJEP, Ústí n. L. Neuhäuslová, Z., Blažková, D., Grulich, V., Husová, M., Chytrý, M., Jeník, J., Jirásek, J., Kolbek, J., Kropáč, Z., Ložek, V., Moravec, J., Prach, K., Rybníček K., Rybníčková, E., Sádlo, J. 2001. Mapa potenciální přirozené vegetace České republiky. Academia Praha, 341p. Nováková, J. 1995. Proces ruderalizace liniových struktur v zemědělské krajině. Zprávy České Botanické Společnosti 30, Materiály 12, 103 – 107.

211

Pavličko, A. 1996. Výskyt perleťovce mokřadního (Proclossiana eunomia) a perleťovce severního (Boloria aquilonaris) na Šumavě. Zlatá Stezka, 3, 311 – 323. Pechová, Š. 2005. Přírodní poměry s důrazem na vegetaci agrárních valů v okolí Heřmanova Fojtovic. Ms. Diplomová práce, depon. in Knihovna FŽP UJEP, Ústí n. L., 66 p. Pigott, D.C 1971. Analysis of the response of Urtica dioica to phosphate. New Phytologist 70, 953 - 966 Pollard, E. 1972. Hedges. Woodland Relic Hedges in Huntingdon and Petertorough. Ekológia, 343 – 352. Potěšilová, L. 2006. Plevele polí na úpatí vrchu Oblíku. Ms. Diplomová práce, depon. in Knihovna FŽP UJEP, Ústí n. L., 83 p. Prchalová, J. 2006. Použití metod GIS pro analýzu vývoje krajiny - využití archivních leteckých snímků. Disertační práce, depon. in Institut geoinformatiky, VŠB TU Ostrava, 104 p. Procházka, F. /ed./. 2001. Černý a červený seznam cévnatých rostlin České republiky. Příroda, 18, 1 – 166. Pyšek, P., Sádlo, J., Mandák, B. 2002. Catalogue of alien plants of the Czech Republic. Preslia, 74, 97 – 186. Rambousková, H. 1988. Comments on the ecostabilizing functions of small-scale landscape structures. II. Part. Ekológia, 8, 35 – 48. Reif, A. 2000. Vegetation der Hecken des Münstertals, Südschwarzwald. Berichte Naturforschenden Geselschaft zu Freiburg in Bremen, 88/89, 119 – 146. Rešová, P. 2004. Charakteristika stanovišť s výskytem rozptýlené zeleně v části Verneřického středohoří. Ms. Bakalářská práce, depon. in Knihovna FŽP UJEP, Ústí n. L., 73 p. Riezner, J. 2007. Agrární formy reliéfu a jejich vegetace v kulturní krajině Jesenicka. Ms. Disertační práce, depon. in Knihovna Geografického ústavu MU Brno. Richter, H. 1960. Hochraine, Steinrücken und Feldhecken im Erzgebirge. Wissenschaftliche Veröffentlichungen des Deutschen Instituts für Länderkunde, 17/18, 283-321. Rothmaler, W. 2005. Exkursionsflora von Deutschland. Gefäspflanzen: Kritischer Band, 4, Elsevier, München, 980 p. Roy, V., de Blois S. 2008. Evaluating hedgerow corridors for the conservation of native forest herb diversity. Biological Conservation, 141, 298-307. Rubín, J., Balatka, B., Ložek, V., Malkovský, M., Pilous, V., Vítek J. 1986. Atlas skalních, zemních a půdních tvarů. Academia Praha, 385 p. Růžičková, H., Dobrovodská, M., Valachovič, M. 1999. Landscape-ecological Evaluation of Vegetation in Relation to the Forms of Antropogenic Relief in the Cadastre of Liptovská Teplička Village, the Nizké Tatry Mts. Ekológia, 18, 381 – 400. Ryszkowski, L. 1992. Energy and material Flows Across Boundaries in Agricultural Landscapes. In: Hansen, A.J., Castro, F. /eds./, Landscape Boundaries. Ecological Studies. Springer Verlag, New York, 270 – 283. Ryszkowski, L., Kedziora, A.1987. Impact of agricultural landscape structure on energy flow and water cycling. Landscape Ecology 1: 85 – 94. Ryszkowski, L., Bartoszewicz, A. 1989. Impact of agricultural landscape structure on cycling of inorganic nutrients. In Clarholm, M.., Bergstrom, L. (eds.) Ecology of Arable Land. Kluwer Academic Publishers, Dordrecht, the Netherlands, 241 – 246. Řehořek, V. 1971. Příspěvek ke květeně Drahanské vrchoviny. I. část všeobecná. Preslia, 43, 216 – 270. Řehořek, V. 1972. Příspěvek ke květeně Drahanské vrchoviny. II. část speciální. Preslia, 44, 67 – 87. Sádlo, J. 1991. Vegetace křovin třídy Rhamno – Prunetea v České republice. Ms. Disertační práce, depon. in Knihovna BÚAV, Průhonice, 197 p.

212

Sádlo, J., Kolbek, J. 1994. Náčrt nelesní vegetace sutí kolinního až montánního stupně České republiky. Preslia, 66, 217 – 236. Schaffers, A.P., Sýkora, K.V. 2000. Reliability of Ellenberg indicator values for moisture, nitrogen and soil reaction: a comparison with field measurements. Journal of Vegetation Science 11: 225 – 244. Simonová, D. 2008. Allien flora on walls in southern and western Moravia (Czech Republic). In Plant invasions: Human perception, ecological impact and management. Backhuys Publishers, 317 – 332. Skalský, M. 2009. Kořenové soustavy vybraných druhů dřevin rostoucích na úpatí vrchu Oblíku. Ms. Bakalářská práce, depon. in Knihovna FŽP ČZU, Praha, 38 p. Sklenička, P. 2002. Temporal changes in pattern of one agricultural Bohemian landscape during the period 1938 - 1998. Ekológia, 21, 181 - 191. Sklenička, P. 2003. Základy krajinného plánování. Praha, 321 p. Sklenička, P., Molnarová, K., Brabec, E., Kumble, P., Bittnerová, B., Pixová, K., Salek, M. 2009. Remnants of medieval field patterns in the Czech Republic: Analysis of driving forces behind their disappearance with special attention to the role of hedgerows. Agriculture, Ecosystems and Environment, 129, 465 – 473. Slavíková, J. /ed./ 1983. Ecological and vegetational differentiation of a solitary conic hill. Vegetace ČSSR A13, Academia, Praha, 221 p. Steiner-Haremaker, I., Steiner, D. 1961. Zur Verbreitung und geographischen Bedeutung der Grünhecken in der Schweiz. Geographica Helvetica, 16, 61 - 76. Strunk, H. 1985. Lesesteine in der europäischen Kulturlandschaft. Regensburger Geographischen Schriften, 19/20, 477 – 508. Studničková, I. 1976. Studie půdního dusíku na xerotermních biotopech kopce Oblíku v Českém středohoří. Ms. Disertační práce, depon. in Knihovna katedra botaniky PřF UK Praha, 105 p. Studničková, I., Studnička, M. 1975. Vegetace Oblíku v Českém středohoří. Sborník Severočeského Musea, Přírodní vědy, 7, 3 - 27. Suchara, I. 1973. Keřová společenstva Lounského středohoří. Ms. Diplomová práce, depon. in Knihovna katedry botaniky PřF UK Praha. Suchara, I., Sucharová, J. 1995. Izolační funkce vegetačních bariér podél pozemních komunikací ve vztahu k šíření těžkých kovů. Zprávy České botanické společnosti, Materiály 12, 132 - 134. Šašek, J. 2005. Fragmentovaná pastevní krajina ve středním Pootaví. Ms. Diplomová práce, depon. in Knihovna katedry botaniky PřF UK Praha, 60 p. Štorch, D., Mihulka, S. 2000. Úvod do současné ekologie. Portál, Praha, 156 p. ter Braak, C.J.F., Šmilauer, P. 1998. CANOCO. Reference manual and user´s guide to Canoco for Windows: Software for canonical comunity ordination (version 4.5). – CPRO-DLO,Wageningen. Trnka, P. 2000. Ekologický a estetický význam liniové zeleně – větrolamy a živé ploty. Sborník přednášek z konference Obnova liniové zeleněv krajině 8. 6. 2000, Brno, 80 – 87. Trnka, P., Rozkošný, R., Gaisler, J., Houšková, L. 1990. Importance of windbreaks for ecological diversity in agricultural landscape. Ekológia, 9, 241 – 258. Troll, C. 1951. Heckenlandschaften im maritimen Grünlandgürtel und im Gäuland Mitteleuropas. Erdkunde, 5, 152 – 157. Uhrová, S. 2005. Flóra území části Verneřického středohoří s důrazem na agrární valy. Ms. Bakalářská práce, depon. in Knihovna FŽP UJEP, Ústí n. L., 86 p. Vaníček, P. 2008. Zhodnocení produkční schopnosti dřevin na agrárních valech. Ms. Bakalářská práce, depon. in /Knihovna FŽP UJEP, Ústí n. L., 59 p.

213

Vavroušek, J. 1990. Životní prostředí a sebeřízení společnosti. Institut řízení, Praha. Velátová, R.1998. Koridory v krajině a jejich význam při šíření rostlin. Ms. Diplomová práce, depon. in Knihovna PřF UK, Praha, 58 p. Verkaar, H. J. 1990. Corridors as a tool for plant species conservation?. In Bunce, R.G.H., Howard, D.C./eds/ Species dispersal in agricultural habitats. Belhaven Press, London, 82 – 97. Vicena, I. 2003. Námraza a krajinná zeleň. Ochrana přírody, 58, 141 - 143. Višňák, R. 1998. Poznámky k fytocenologii lesů s Acer pseudoplatanus v Evropě. Zprávy České botanické společnosti 33 , Materiály 16: 47 – 58 Vyhláška MŽP č. 395/1992 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona ČNR č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny. Výnos Ministerstva kultury ČSR č. 17.094/87-VI/2, o vyhlášení ochrany některých státních přírodních rezervací a chráněných nalezišť, ze dne 21. prosince 1987 Weber, M. 2002. Péče o vegetační prvky kulturní krajiny českého venkova. Veřejná správa, 13/16. 21-23. Weber, E. H. 2003. Gebüsche, Hecken, Krautsäume. Ulmer, Stuttgart, 229 p. Wehling, S., Diekmann, M. 2009. Importance of hedgerows as habitat corridors for forest plants in agricultural landscapes. Biological Conservation, 142, 2522-2530 p. Wirth, J. 1991. Feldheckenvegetation des östlichen Weinviertels. Disertační práce. Universität Wien, 230 s. Wischmeier, W.H., Smith, D.D.1978. Predicting Rainfall Erosion Losses. A Guide to Conservation Planning. Agricultural Handbook, Washington. 282 p. Woodell, S. 1979. The flora of walls and pavings. In Laurie, I.C./ed./ Nature in Citties. Manchester, 115 – 132, 428 pp. Woolf, M. 1997. Plant species as indicators of ancient woodland in northwest Germany. Journal of Vegetion Science, 8, 635 – 642. Zapletal, L. 1969. Úvod do antropogenní geomorfologie. PřF UP, Olomouc, Scriptum, 278 p. Zuber, R. 1966. Jesenicko v období feudalismu do roku 1848. Profil, Ostrava, 535 p. Žaloudík, J., Kolejka, J. 2003. GIS a DPZ při hodnocení změn krajinné diverzity a ekostabilizačních složek v zemědělské krajině. Ročenka geoinfo 2003, Computer Press, Praha, 57 – 59. Historické mapy [online]. 2005 [cit 7.4.2008]. Dostupné z: . Stránky projektu QH82126 [online]. 2008 [cit 23.6.2009]. Dostupné z . Stránky o zaniklých obcích [online]. 2005-2009 [cit 29.3.2009]. Dostupné z: . Poradenství v zemědělství [online]. 2008 [cit 5.5.2010]. Dostupné z: . Statistica. [program] Verze 7.1. StatSoft. Tulsa (Oklahoma, USA), 2007. Přístup ke zdroji: licence na FŽP UJEP. Geologie http[online]:[cit.15.7.2010] Dostupné z: //mapy.geology.cz/website/geoinfo/viewer2.htm Krajinná ekologie [online]. 2008 [cit 5.5.2010]. Dostupné z: Počty obyvatel. Český statický úřad. [online]. 2009 [cit. 29.6.2009]. Dostupné z:

214

8 SEZNAM ZKRATEK DCA

– trendu zbavená korespondenční analýza

DCCA

– trendu zbavená kanonická korespondenční analýza

DPZ

– dálkový průzkum Země

EIH

– Ellenbergovy indikační hodnoty

GIS

– geografický informační systém

Ho-bo

– digitální registrátor teploty a vlhkosti

CHKO

– chráněná krajiná oblast

KAM

– kamenitost valu

KLOU

– úhory a nekvalitní louky

KM

– kameny malé s nejdelším rozměrem do 20 cm

KS

– kameny střední s nejdelším rozměrem 20 – 40 cm

KV

– kameny velké s nejdelším rozměrem 40 cm a více

L

– Lounsko

MLOU

– mezofilní louky

NadV

– nadmořská výška odečtena přístrojem GPS

NARUŠ – narušení vegetace nadměrnou pastvou, ořezáváním NPR

– národní přírodní rezervace

PAST

– pastviny

PCA

– analýza hlavních komponent

RDA

– redundanční analýza

SIR

– šířka valu

TER

– svah terasy, převaha půdy nad kameny, obvykle průběh po vrstevnici

ÚSES

– Územní systém ekologické stability

V

– Verneřicko

VAL

– kamenitý val, vypuklý, obvykle průběh po spádnici

VNB

– převýšení nejvyššího bodu na úseku valu nad okolím

XLOU

– xerotermní trávníky

9 SEZNAM PŘÍLOH Příloha č. 1: Vymezení studijních oblastí v Ústeckém kraji (Elznicová, Machová) Příloha č. 2: Vymezení oblasti Lounska na podkladě topografické mapy (Elznicová, Machová) Příloha č. 3: Vymezení oblasti Verneřicka na podkladě topotografické mapy (Elznicová, Machová) Příloha č. 4: Vymezení studijních ploch valů v oblasti Lounska na podkladě ortofota (Elznicová) Příloha č. 5: Vymezení studijních ploch valů v oblasti Verneřicka na podkladě ortofota (Elznicová) Příloha č. 6: Příklad evidence studijních valů v oblasti Verneřicka (Elznicová, Machová) Příloha č. 7: Jv. úpatí vrchu Oblíku s liniemi vegetace na valech (Machová) Příloha č. 8: Detail linie na jv. úpatí vrchu Oblíku (Machová) Příloha č. 9: Porost valu na j. úpatí vrchu Oblíku (Machová) Příloha č. 10: Porost valu na jv.úpatí vrchu Oblíku (Machová) Příloha č. 11: Vertikální struktura porostu valu na v. úpatí vrchu Oblíku (Machová) Příloha č. 12: Odstraňování dřevin šířících se z valu na v. úpatí vrchu Oblíku (Machová) Příloha č. 13: Kameny v polích jako zdroj stavebního materiálů valů na z. úpatí vrchu Oblíku (Machová) Příloha č. 14: Kamenitý val na j. úpatí vrchu Oblíku (Machová) Příloha č. 15: Průřez kamenitým valem na úpatí vrchu Oblíku (Machová) Příloha č. 16: Průřez kamenito-hlinitým valem na úpatí vrchu Oblíku (Machová) Příloha č. 17: Průřez terasou v oblasti Verneřicka (Machová) Příloha č. 18: Celkový pohled na vegetaci valu jz. od Rychnova v oblasti Verneřicka (Machová) Příloha č. 19: Detail téhož valu jz. od Rychnova v oblasti Verneřicka (Machová) Příloha č. 20: Vznik pařezových výmladků (Machová) Příloha č. 21: Vznik vícekmenů jako následek těžby dřeva (Machová) Příloha č. 22: Umístění dřevin na kamenném valu v oblasti Verneřicka (Machová) Příloha č. 23: Dřeviny na kamenitém valu v oblasti Verneřicka (Machová) Příloha č. 24: Letní aspekt téhož valu v oblasti Verneřicka (Machová) Příloha č. 25: Detail letního aspektu téhož valu v oblasti Verneřicka (Machová) Příloha č.26: Vegetace vázaná na úzký kamenitý val s. Příbrami v oblasti Verneřicka (Machová) Příloha č. 27: Celkový pohled na vegetaci valu v zimě u Fojtovic v oblasti Verneřicka (Machová) Příloha č. 28: Detail valu v zimě u Fojtovic v oblasti Verneřicka (Machová)

216

Příloha č. 29: Výskyt zvláště chráněného druhu Lonicera caprifolium na valu v oblasti Lounska (Machová) Příloha č. 30: Výskyt zvláště chráněného druhu Adonis vernalis na valech v oblasti Lounska (Machová) Příloha č. 31: Výskyt zvláště chráněného druhu Cornus mas na valech v oblasti Lounska (Machová) Příloha č. 32: Mapové podklady k hodnocení území metodou NATURA 2000 pro oblast Lounsko (AOPK ČR) Příloha č. 33: Technická dokumentace pro ÚSES v oblasti Verneřicko (KÚ Ústí n. L.) Příloha č. 34: Podíl druhů pro které nejsou k dispozici tabelované Ellenbergovy indikační hodnoty. Druhy jsou uvedeny po lokalitách, na kterých byly zjištěny (Machová) Příloha č. 35: Výsledky teplotních měření na valech (Machová)

v oblasti Lounska a Verneřicka

Příloha č. 36: Křivky chodu denních teplot v oblasti Verneřicka (Zubrnice) a Lounska (Oblík) v roce 2003 (bylo skenováno) (Machová) Příloha č. 37: 30leté úhrny měsíčních průměrných teplot vzduchu (zdroj HMS Kočkov) Příloha č. 38: 30leté úhrny měsíčních srážek (zdroj HMS Kočkov)

217

Příloha č. 1: Vymezení studijních oblastí v severních Čechách

Příloha č. 2: Vymezení oblasti Lounska na podkladě topografické mapy (CENIA © MO ČR)

218

Příloha č. 3: Vymezení oblasti Verneřicka na podkladě topografické mapy (CENIA © MO ČR)

Příloha č. 4: Vymezení studijních ploch agrárních valů v oblasti Lounska na podkladě ortofota (2002, © GEODIS BRNO)

219

Příloha č. 5: Vymezení studijních ploch agrárních valů v oblasti Verneřicka na podkladě ortofota (2002, © GEODIS BRNO)

220

Příloha č. 6: Příklad evidence studijních valů v oblasti Verneřicka

Příloha č. 7: Jihovýchodní úpatí vrchu Oblíku s liniemi vegetace na valech

221

Příloha č. 8: Detail linie na jv. úpatí vrchu Oblíku

Příloha č. 9: Porost valu na j. úpatí vrchu Oblíku

222

Příloha č. 10: Porost valu na jv. úpatí vrchu Oblíku

Příloha č. 11: Vertikální struktura porostu valu na v. úpatí vrchu Oblíku

223

Příloha č. 12: Odstraňování dřevin šířících se z valu na v. úpatí vrchu Oblíku

Příloha č. 13: Zdroj stavebního materiálů valů v polích na z. úpatí vrchu Oblíku

224

Příloha č. 14: Kamenitý val na j. úpatí vrchu Oblíku

Příloha č. 15: Průřez kamenitým valem na úpatí vrchu Oblíku

225

Příloha č. 16: Průřez kamenito-hlinitým valem na úpatí vrchu Oblíku

Příloha č. 17: Průřez terasou v oblasti Verneřicka

226

Příloha č. 18: Celkový pohled na vegetaci valu jz. od Rychnova v oblasti Verneřicka

Příloha č. 19: Detail téhož valu jz. od Rychnova v oblasti Verneřicka

227

Příloha č. 20: Vznik pařezových výmladků

Příloha č. 21: Vznik vícekmenů jako následek těžby dřeva

228

Příloha č. 22: Dřeviny podél kamenitého valu v oblasti Verneřicka

Příloha č. 23: Dřeviny na kamenitém valu v oblasti Verneřicka

229

Příloha č. 24: Letní aspekt téhož valu v oblasti Verneřicka

Příloha č. 25: Detail letního aspektu téhož valu v oblasti Verneřicka

230

Příloha č. 26: Vegetace vázaná na úzký kamenitý val s. Příbrami v oblasti Verneřicka

Příloha č. 27: Celkový pohled na vegetaci valu v zimě u Fojtovic v oblasti Verneřicka

231

Příloha č. 28: Detail valu v zimě u Fojtovic v oblasti Verneřicka

Příloha č. 29: Výskyt zvláště chráněných druhů na valech v oblasti Lounska: Lonicera caprifolium

232

Příloha č. 30: Výskyt zvláště chráněných druhů na valech v oblasti Lounska: Adonis vernalis

Příloha č. 31: Výskyt zvláště chráněných druhů na valech v oblasti Lounska: Cornus mas

233

Příloha č. 32: Mapové podklady k hodnocení území metodou NATURA 2000 pro oblast Lounsko

Příloha č. 33: Technická dokumentace pro ÚSES v oblasti Verneřicko

234

Příloha č. 34: Podíl druhů, pro které nejsou k dispozici tabelované Ellenbergovy indikační hodnoty. Druhy jsou uvedeny po lokalitách, na kterých byly zjištěny. L - nároky na světlo v % 50 45 40 35

Leština

30

JZD Zubrnice

25

Rychnov

20

Fojtovice

15

Louky V

10 5 0 1

2

3

4

5

6

7

8

9

X

F - míra vlhkosti v % 60 50 Leština

40

JZD Zubrnice

30

Rychnov Fojtovice

20

Louky V

10 0 1

2

3

4

5

6

7

8

235

9

10

11

12

X

Příloha č. 35: Výsledky teplotních měření na valu v oblasti Lounsko Chod teplot během dne 26.4.2003 na osluněné části valu v oblasti Lounska

Chod teplot během dne 26.4.2003 na stinné části valu v oblasti Lounska

236

Příloha č. 36: Křivky chodu denních teplot v oblasti Verneřicka (Zubrnice) a Lounska (Oblík) v roce 2003

237

Příloha č. 37: 30leté úhrny měsíčních průměrných teplot vzduchu

238

Příloha č. 38: 30leté úhrny měsíčních srážek

239