Souhrn doporučených opatření pro evropsky významnou lokalitu. Švařec CZ

Souhrn doporučených opatření pro evropsky významnou lokalitu

Švařec CZ0610056

1. Základní identifikační a popisné údaje 1.1 Základní údaje Název: Švařec Kód lokality: CZ0610056 Kód lokality v ÚSOP: 5561 Rozloha (ha): 13,4789 Biogeografická oblast: kontinentální Zařazení EVL na evropský seznam: 2011/64/EU Nařízení vlády o stanovení národního seznamu EVL: nařízení vlády č. 318/2013 Sb., příloha 699

1.2 Způsob zajištění ochrany Zvláště chráněná území (ZCHÚ) Celková rozloha ZCHÚ (ha): 12,7938 Relativní rozloha ZCHÚ (%): 94,9 Specifikace ZCHÚ Kód ÚSOP 943 5309

Kategorie NPP PP

Název Švařec Švařec II

Ochranné pásmo zvláště chráněného území (OP ZCHÚ) Celková rozloha OP ZCHÚ (ha): 0,6851 Relativní rozloha OP ZCHÚ (%): 5,1 Navrhovaná kategorie ZCHÚ podle platného nařízení vlády NENÍ Smluvní ochrana dle § 39 ZOPK NENÍ Základní ochrana dle § 45c, odst. 2 ZOPK NENÍ Jiná území chráněná podle národní legislativy, evropské legislativy nebo mezinárodních úmluv v překryvu s EVL Ptačí oblasti NEJSOU

1.3 Územně správní příslušnost Kraj Vysočina Dotčené obce Koroužné

Dotčená katastrální území Koroužné, Švařec

1.4 Stručná charakteristika území Ekotop Evropsky významná lokalita Švařec se nachází na jižně a jihozápadně orientované stráni nad pravým břehem Brťovského potoka, přibližně 300 až 900 m severovýchodně od osady Švařec. Jedná se o členité stráně s remízky, loukami a jalovcovými pastvinami pod zalesněným hřbetem. Nadmořská výška lokality se pohybuje v rozmezí 370-494 m. Stanovištně velmi pestrý soubor přírodních a současně člověkem ovlivněných stanovišť

vytváří společně s blízkým hornickým kostelíkem velmi působivý krajinný prvek Svratecka, esteticky bohužel dosti znehodnocený nedalekým rozsáhlým objektem úpravny vody. Relativně příkré svahy jsou rozčleněny několika zlomy a záhyby. Terén je výrazně modelován zemědělským hospodařením v minulosti, především agrárními terasami, úvozy a kamennými snosy. Místy se nacházejí i stopy po hornické činnosti. Lokalita je součástí geomorfologické subprovincie Česko-moravská soustava, oblasti Českomoravská vrchovina, celku Hornosvratecká vrchovina, podcelku Nedvědická vrchovina a okrsku Vírská vrchovina. Z geologického hlediska je území budováno proterozoickými horninami moravika svratecké klenby olešnické skupiny. Tvoří je drobnozrnné biotitické a biotit-muskovitické pararuly, místy s granátem a granátické pararuly, muskovitické a muskovit-biotitické kvarcity a kvarcitické ruly, svory až fylity, převážně grafitické. Místy se nalézají polohy kvarcitů, grafitů a krystalických vápenců. Horniny se střídají v úzkých pásech přibližně severojižního směru. Na jižním svahu jsou uloženy pleistocenní sprašové hlíny, místy s úlomky hornin. Půdní pokryv území tvoří převážně kambizem typická s velmi proměnlivou hloubkou půdního profilu, maloplošně se vyskytují mělké litozemě a na vápencích i náznaky rankerů. Biota Na mělkých chudých půdách s vložkami krystalických vápenců se vyvinul svébytný typ suchých trávníků na pomezí acidofilních úzkolistých trávníků svazu Koelerio-Phleion phleoidis (T3.5) a subatlantských širokolistých suchých trávníků svazu Bromion erecti (T3.4). V území se jedná o druhově nenasycená společenstva, ve kterých chybí některé charakteristické druhy. Dominantní složkou vegetace je kostřava žlábkatá (Festuca rupicola), doplněná některými typickými druhy jako jsou vítod chocholatý (Polygala comosa), jehlice trnitá (Ononis spinosa), tolice srpovitá (Medicago falcata), šalvěj přeslenitá (Salvia verticillata), modřenec chocholatý (Muscari comosa), voskovka menší (Cerinthe minor), pětiprstka žežulník (Gymnadenia conopsea) a hořec brvitý (Gentianopsis ciliata). Dále se zde vyskytují další druhy suchomilných trávníků, namátkou lze jmenovat chrpu porýnskou (Centaurea stoebe), kociánek dvoudomý (Antennaria dioica), rmen barvířský (Anthemis tinctoria), smělek štíhlý (Koeleria macrantha), radyk prutnatý (Chondrilla juncea), devaterník velkokvětý tmavý (Helianthemum grandiflorum subsp. obscurum), pryšec prutnatý (Euphorbia waldsteinii), strdivku sedmihradskou (Melica transsilvanica), čičorku pestrou (Securigera varia) aj. V těchto společenstvech roste v početné populaci vstavač kukačka (Orchis morio) a vzácně i koniklec velkokvětý (Pulsatilla grandis). V centrální a východní části území se nacházejí ovsíkové louky svazu Arrhenatherion elatioris (T1.1) s ovsíkem vyvýšeným (Arrhenatherum elatius), škardou dvouletou (Crepis biennis), zvonkem rozkladitým (Campanula patula) a řadou dalších druhů. Ovsíkové louky přecházejí na sušších okrajích k suchomilným trávníkům. Dobře vyvinutá jsou společenstva bohatých travinobylinných lemů svazu Trifolion medii (T4.2), ve kterých se vyskytují např. řepík lékařský (Agrimonia eupatoria), dobromysl obecná (Origanum vulgare) a sasanka lesní (Anemone sylvestris). Křovinná společenstva svazu Berberidion vulgaris (K3) tvoří především trnka obecná (Prunus spinosa), celkový charakter území určuje velmi početná populace jalovce obecného (Juniperus communis). Na několika mikrolokalitách v nízkostébelných, obvykle mírně zastíněných a poněkud vlhčích porostech při okrajích lesů a křovin roste vzácný švihlík krutiklas (Spiranthes spiralis). Početnost kvetoucích exemplářů neustále kolísá od několika kusů až po více než 250 jedinců (např. v roce 2001). Významné jsou nedávné nálezy zběhovce trojklanného (Ajuga chamaepitys), čistce německého (Stachys germanica) a č. ročního (S. annua) na pastvou a jiným managementem narušovaných plochách. V lesních porostech na hřbetu a v jižní a východní části území převládá smrk ztepilý (Picea abies) a borovice lesní (Pinus sylvestris) spolu s habrem obecným (Carpinus betulus). V podrostu prosvětlených borových porostů (vzniklých spontánním i umělým zalesněním pastvin) nacházíme jak některé světlomilné druhy suchých trávníků, tak řadu hájových druhů jako orlíček obecný (Aquilegia vulgaris), samorostlík klasnatý (Actaea spicata), ostřici prstnatou (Carex digitata), lýkovec jedovatý (Daphne mezereum), lilii zlatohlavou (Lilium martagon), vemeník zelenavý (Platanthera chlorantha) a mnohé další, např. vzácný hnilák lysý (Monotropa hypophegea). Ze zajímavějších druhů makromycet lze namátkou uvést např. šťavnatku papouščí (Hygrocybe psittacina) a hvězdovku smrkovou (Geastrum quadrifidum). Lokalita představuje významné refugium vesměs teplomilných druhů stepi, lesostepi a xerotermních trávníků. Tato skutečnost je nepřehlédnutelná zejména u hmyzu. Z řádu motýlů zde žijí vřetenušky Zygaena carniolica, Z. loti, Z. angelicae, hnědásek květelový (Melitaea didyma), soumračník čárkovaný (Hesperia comma), modrásci Cupido minimus, Polyommatus coridon a P. daphnis, píďalky Selidosema plumarium a Scotopteryx bipunctaria. Jedním z nejdůležitějších druhů je však vzácný a ubývající modrásek černoskvrnný (Maculinea arion). Z méně běžných teplomilných stepních druhů brouků se zde vyskytují střevlíček Licinus depressus, chrobák vrubounovitý (Sisyphus schaefferi) a kozlíček písečný (Dorcadion pedestre). Dále byli nalezeni i vzácnější nosatci Mecaspis alternans a Minyops carinatus. Pozoruhodný je výskyt vzácného prskavce Aptinus bombarda, vázaného na lesní prostředí. Z teplomilných pavouků je možno zmínit šestiočku Dysdera ninnii, skálovku Haplodrassus dalmatensis a skákavku Sitticus penicillatus. Významné jsou též nálezy teplomilných druhů mravenců, jmenovat je nutno především druhy Messor muticus, Solenopsis fugax a Tapinoma ambiguum. V relativně nedávné době se na lokalitě objevila populace kudlanky nábožné (Mantis religiosa), která se šíří teplejším údolím Svratky. Malakozoologický průzkum území přinesl nálezy vzácnějších druhů měkkýšů, jako

jsou Helicodonta obvoluta, Oxychilus glaber a Vertigo pusilla. V dosti početných populacích zde žijí ještěrka obecná (Lacerta agilis), užovka hladká (Coronella austriaca) a slepýš křehký (Anguis fragilis).

2. Stav EVL a předmětů ochrany 2.1 Předměty ochrany a jejich cílový stav Stanoviště Kód předmětu ochrany: 6210 Název předmětu ochrany: Polopřirozené suché trávníky a facie křovin na vápnitých podložích (FestucoBrometalia) Rozloha (ha): 0,3944 Relativní rozloha (%): 2,93 Stav předmětu ochrany při zařazení EVL do Evropského seznamu: dobrá hodnota Cílový stav předmětu ochrany: Cílenou péčí zachovat rozsah stanoviště v době vyhlášení a postupně zlepšit jeho stav v méně zachovalých částech EVL oproti stavu při vyhlášení.

Kód předmětu ochrany: 6210 * Název předmětu ochrany: Polopřirozené suché trávníky a facie křovin na vápnitých podložích (FestucoBrometalia), význačná naleziště vstavačovitých - prioritní stanoviště Rozloha (ha): 3,0207 Relativní rozloha (%): 22,41 Stav předmětu ochrany při zařazení EVL do Evropského seznamu: vynikající hodnota Cílový stav předmětu ochrany: Cílenou péčí zachovat rozsah stanoviště v době vyhlášení a postupně zlepšit jeho stav v méně zachovalých částech EVL oproti stavu při vyhlášení.

Kód předmětu ochrany: 6510 Název předmětu ochrany: Extenzivní sečené louky nížin až podhůří (Arrhenatherion, BrachypodioCentaureion nemoralis) Rozloha (ha): 4,2567 Relativní rozloha (%): 31,58 Stav předmětu ochrany při zařazení EVL do Evropského seznamu: významná hodnota Cílový stav předmětu ochrany: Cílenou péčí zachovat rozsah a kvalitu mezofilních ovsíkových luk v době vyhlášení. * označuje prioritní stanoviště

2.2 Nároky předmětů ochrany Stanoviště Kód předmětu ochrany: 6210 Název předmětu ochrany: Polopřirozené suché trávníky a facie křovin na vápnitých podložích (FestucoBrometalia) Popis nároků předmětu ochrany: Stanoviště je zde zastoupeno biotopem T3.5B Acidofilní suché trávníky bez význačného výskytu vstavačovitých. Jde o víceméně zapojené trávníky s dominancí kostřav (k. ovčí Festuca ovina, k. žlábkatá F. rupicola). S nimi se vyskytují teplomilné druhy suchých trávníků, které snášejí kyselejší oligotrofní půdy a suchomilné druhy se širší ekologickou amplitudou. Ve vyšších, chladnějších a vlhčích polohách roste řada teplomilných druhů především na bázemi bohatých půdách a vegetace pak má přechodný charakter ke společenstvům suchých širokolistých trávníků, což je právě případ EVL Švařec. Acidofilní suché trávníky se vyskytují především na výslunných svazích na kyselých silikátových horninách. Představují náhradní stanoviště po acidofilních a teplomilných doubravách v nižších a teplejších oblastech Českého masivu. Tradičním využitím jsou ovčí pastviny. Ohrožení:

Ohrožení spočívá především v absenci obhospodařování a celkové eutrofizaci stanoviště. Stanoviště bez náležité péče je ohroženo hromaděním stařiny, mezofytizací a expanzí ovsíku vyvýšeného a třtiny křovištní (Calamagrostis epigejos). Dlouhodobá absence péče pak vede k rozvoji křovin a náletových dřevin, které obvykle znamenají úplnou destrukci biotopů. Péče: Nejvhodnějším způsobem péče je pastva smíšeného stáda ovcí a koz. V případě výraznějšího výskytu ovsíku vyvýšeného nebo třtiny křovištní je třeba pastvu kombinovat s kosením. Při pastvě této vegetace je rozhodující průběh května a června, později se již nespasená vegetace rychle mění na neatraktivní stařinu, kterou zvířata odmítají. Dobré výsledky však může přinést časně jarní a velmi intenzivní podzimní pastva. Při pastvě je vhodná vyšší koncentrace zvířat vzhledem ke krátké době, kdy má pastva efekt. Po skončení pastvy je nutné dokosit nedopasky. Dle potřeby je nutné likvidovat náletové dřeviny. V případě nemožnosti zajištění pastvy je možné jako alternativu využít pravidelné kosení.

Kód předmětu ochrany: 6210 * Název předmětu ochrany: Polopřirozené suché trávníky a facie křovin na vápnitých podložích (FestucoBrometalia), význačná naleziště vstavačovitých - prioritní stanoviště Popis nároků předmětu ochrany: Stanoviště je zde zastoupeno biotopem T3.5A Acidofilní suché trávníky s význačným výskytem vstavačovitých. Charakter, stanovištní nároky, ohrožení a potřebná péče jsou u prioritního stanoviště 6210* v zásadě shodné jako u předchozího neprioritního stanoviště. Zvýšenou péči je však potřeba věnovat stanovení a vhodnému střídání termínů pastvy a sečí s ohledem na fenologii klíčových druhů vstavačovitých na lokalitě.

Kód předmětu ochrany: 6510 Název předmětu ochrany: Extenzivní sečené louky nížin až podhůří (Arrhenatherion, BrachypodioCentaureion nemoralis) Popis nároků předmětu ochrany: Stanoviště tvoří biotop T1.1 Mezofilní ovsíkové louky. Jedná se o nejrozšířenější typ polopřirozených luk vyskytující se roztroušeně po celém území státu od nížin až po podhůří. Existuje velká škála různých fytocenologických typů mezofilních ovsíkových luk. Jsou to vysokostébelné až středně vzrůstavé porosty, obvykle bez vazby na určitý půdní podklad. Převažují v nich mezofilní trávy vyššího až středního vzrůstu, jako jsou ovsík vyvýšený, kostřava červená (Festuca rubra), trojštět žlutavý (Trisetum flavescens), tomka vonná (Anthoxanthum odoratum), lipnice luční (Poa pratensis) a řada dalších. Významně jsou zastoupeny také dvouděložné byliny. Často se jedná o značně kulturně ovlivněná společenstva. Na sušších výslunných stanovištích nabývají celou škálu přechodů k jiným vegetačním jednotkám, především k suchým trávníkům. Tyto varianty pak obvykle obsahují některé teplomilné druhy. Ohrožení: Biotop je obecně ohrožen především příliš intenzívním zemědělským využíváním, ale také degradací po ukončení hospodaření. V prvním případě se jedná především o používání vysokých dávek hnojiv, následnou eutrofizaci a nežádoucí změny druhového složení porostu, především šířením nitrofilních druhů (např. šťovíků). Negativní vliv na druhové složení má také orebná a bezorebná obnova porostů a do určité míry i nevhodné způsoby a frekvence seče. V porostech pak zcela převládají tzv. kulturní vzrůstné druhy trav. Po ukončení hospodaření zarůstají mezofilní louky dominantními a expanzivními druhy a výrazně se snižuje jejich druhová pestrost. Péče: Základem péče je pravidelné kosení těchto luk (sklizeň na seno), spojené s důsledným vyklízením pokosené hmoty. Na živinami průměrně zásobených stanovištích se provádí obvykle dvojí seč ročně (první seč a seč otav), minimálně je potřeba seč alespoň 1x ročně. Omezené hnojení a vápnění je možné na vybraných nížinných lokalitách, především v souvislosti s vyšší frekvencí seče.

2.3 Řešení konfliktů při zajišťování požadavků různých předmětů ochrany EVL Konflikt není předpokládán.

2.4 Konflikt s jinými ochrannými režimy dle ZOPK Pravidelná pastva na acidofilních suchých trávnících a kosení mezofilních luk v průběhu vegetační sezóny může představovat konflikt s životními nároky ochranářsky významných druhů vstavačovitých, především vstavače kukačky a švihlíku krutiklasu. Rostliny, spasené v době květu a zrání, nejsou schopny efektivně vytvářet dostatečné množství semen. Frekvence i termíny pastvy a sečí je třeba uzpůsobit tak, aby vždy alespoň část populace těchto druhů byla schopna semena nerušeně vytvořit.

Další kolizi při péči o suché trávníky a mezofilní louky vytvářejí nároky ohrožených druhů hmyzu, v první řadě modráska černoskvrnného. Plošná pastva i seč mohou ohrozit jejich vývojová stadia a likvidovat, popř. nežádoucím způsobem homogenizovat potřebná mikrostanoviště. Řešením je mozaikovité a střídavé ponechávání vybraných částí EVL bez pastvy či kosení tak, aby byla vždy k dispozici potřebná nabídka mikrostanovišť a vždy alespoň část hmyzích populací mohla nerušeně dokončit svůj vývoj.

2.5 Využívání EVL a zhodnocení jeho důsledků pro předměty ochrany Stručná charakteristika a vliv činnosti Bližší okolí Štěpánova nad Svratkou bylo kolonizováno relativně pozdě, až koncem 12. a v průběhu 13. století. Samotný Štěpánov byl založen na začátku 13. století zřejmě pány z Medlova. Osada Švařec je zmiňována od poloviny 14. století. Zřejmě již od středověku probíhala v okolí Štěpánova relativně intenzivní těžba rud a zpracování rud, a to nejen železných, ale i drahých kovů. Poslední velké vzepětí těžební činnost proběhlo v polovině 18. století. Jednou z památek na hornickou a hutnickou minulost území je hornická kaple Nejsvětější Trojice v dolní části dnešní EVL, původem zřejmě ze 16. století. V okolí kaple byly ještě nedávno znatelné stopy po těžbě galenitu a sfaleritu. Ještě počátkem 20. století byla značná část ploch využívána jako pole, jako pozůstatky tehdejšího hospodaření lze v území nalézt řadu kamenných snosů a dalších reliéfních stop (terasy, meze). Jen nejstrmější části svahů sloužily k pastvě, lze samozřejmě předpokládat i přepásání úhorů, resp. jejich občasné dlouhodobější využití k pastvě či sklizni krmiva. Plochu tehdejších pastvin je možno odvodit od dnešního rozšíření jalovce. Rozsah luk není možno přesněji stanovit, s postupem času se zřejmě měnil, stejně jako plocha orné půdy. Ještě mapy tzv. 2. vojenského mapování (konec 19. stol.) znázorňují svah nad kaplí až k hřbetu kopce jako zcela holý, bez lesního porostu. Podobně i v širším okolí Švařce byly na místě dnešních lesních porostů rozsáhlé pastviny, což dokládají četné odumírající jalovce v podrostu těchto kulturních borů. Původní stav (zachycený např. na mapě bývalého pozemkového katastru) přetrvával s určitostí ještě do 50. let 20. století. Díky nepříznivé terénní situaci neproběhla tzv. kolektivizace zemědělství v území s obvyklým zničujícím vlivem na přírodu a krajinu. Opouštění málo výnosných a mechanizačně nepřístupných ploch vyústil ve zřízení ovčína a pastevního areálu. Na lokalitě se v některých obdobích páslo až několik set kusů, část ploch však spásána nebyla a probíhala zde samovolná sukcese. Relativně vysoké zatížení pastviny vedlo na některých místech k vytvoření erozních rýh (např. nad hornickou kaplí) a typických vrstevnicových chodníčků. Rozvoj a existence suchomilných trávníků s typickými jalovci je v území úzce svázán právě s pastvou ovcí. Ovšem plochy v centrální části lokality byly naposled orány ještě zřejmě v druhé polovině 20. století. Pastva ovcí byla ukončena v roce 1989 a značná část ploch byla ponechána ladem. Vlastníky a nájemci byly pravidelně koseny mezofilní louky ve střední části EVL a některé mechanizačně dostupnější plochy na východě EVL. Na opuštěných plochách nastoupily velmi rychle nežádoucí sukcesní změny v suchomilných pastvinných společenstvech, zvláště expanze třtiny křovištní a náletových dřevin, spojená s ústupem ohrožených druhů. Postupně docházelo k zapojování světlých lesních okrajů s roztroušenými jalovci a postupnému rozšiřování křovinatých remízků. Vážné ohrožení představoval i nálet borovice lesní. V této podobě byla začátkem 90. let 20. století zahájena systematická ochranářská péče o území. Péče o území byla zahájena již při zřízení ZCHÚ. Z nejvýznamnějších akcí je třeba uvést likvidaci náletu borovic na části území v roce 1986 a 1987, kosení některých ploch aj. Pravidelná každoroční péče o území byla započata v roce 1993. Hlavní důraz byl kladen na potlačování náletu dřevin a především pravidelné vícenásobné kosení zapojených porostů třtiny křovištní. Zásadním krokem bylo obnovení pravidelné pastvy ovcí v roce 1998. V té době již byly původně zapojené porosty třtiny (až na výjimky) výrazně proředěny a místy snížena pokryvnost druhu až na vyhovující mez. Obnovení pastvy se pozitivně projevilo i na populaci švihlíku. Pokračováno bylo v tlumení porostů třtiny křovištní a kosení vybraných cenných ploch. V současnosti je hlavní důraz kladen na pravidelnou pastvu ovcí a kosení vybraných ploch suchých trávníků. Pravidelně jsou několikrát za sezónu koseny plochy s přetrvávající zvýšenou pokryvností třtiny křovištní. Plochy mezofilních luk jsou z převážné části koseny na seno vlastníky či uživateli pozemků. Mimo těchto pravidelných zásahů probíhá postupné odstraňování a uvolňování ploch zarostlých křovinami či zapojujícími se porosty náletových dřevin. Podobně jsou nyní prořeďovány i zapojující se a stárnoucí porosty jalovců v suchých trávnících. Pravidelná péče o suché trávníky a mezofilní louky v uplynulém období výrazným způsobem přispěla k udržení všech předmětů ochrany. Došlo k obnově rozvolněných suchomilných trávníků a na řadě míst došlo k ústupu

expanzivní třtiny křovištní. Odstranění a prosvětlování křovin a porostů náletových dřevin zastavily nežádoucí sukcesní pochody, umožnily pastvu ovcí a kosení na těchto plochách a tím zde vytvořily podmínky pro obnovu suchých trávníků. Pravidelná sklizeň mezofilních luk na seno představuje základní předpoklad pro trvalé udržení tohoto stanoviště. Rezervy v dosavadní péči lze jistě nalézt v lepším nastavením parametrů ochranářské péče vzhledem k nevýznamnějším druhům organismů v EVL a v potřebném rozšíření aktivních zásahů do dosud relativně opomíjených okrajových částí EVL, kde stále ještě probíhají negativní sukcesní změny vlivem nedostatečné či chybějící péče.

2.6 Související platné dokumenty ve vztahu k předmětům ochrany dle speciálních zákonů Plány péče Název ZCHÚ: NPP Švařec Autor: Čech L., Staněk J., Řetický J. & Zabloudil V. Schválil: MŽP Datum schválení: 1. 12. 2011 Platnost od-do: 1. 1. 2011 - 31. 12. 2021 Lesní hospodářské plány / lesní hospodářské osnovy Typ dokumentu: LHO Přírodní lesní oblast: 16. Českomoravská vrchovina Lesní hospodářský celek / zařizovací obvod: LHO Nové Město, LHC: 610804 Výměra LHC / zařizovací obvod v EVL (ha): 0,23 Období platnosti LHP (LHO): 1. 1. 2007 - 31. 12. 2016 Organizace lesního hospodářství: lesy soukromých vlastníků (k. ú. Koroužné) Nižší organizační jednotka: Typ dokumentu: LHO Přírodní lesní oblast: 16. Českomoravská vrchovina Lesní hospodářský celek / zařizovací obvod: LHO Pernštejn, LHC: 607803 Výměra LHC / zařizovací obvod v EVL (ha): 3,57 Období platnosti LHP (LHO): 1. 1. 2012 - 31. 12. 2021 Organizace lesního hospodářství: lesy soukromých vlastníků (k. ú. Švařec) Nižší organizační jednotka: -

3. Péče o EVL 3.1 Popis optimálního způsobu péče o předměty ochrany 3.1.1 Pravidelná péče o polopřirozené suché trávníky a facie křovin na vápnitých podložích (FestucoBrometalia) - prioritní (s výskytem vstavačovitých) i neprioritní stanoviště Zásadním opatřením je pravidelná pastva ovcí, popř. smíšeného stáda ovcí a koz. Pastva by v území měla probíhat nejlépe v termínu 15. května až 15. července. Možná je však i časně jarní či pozdně podzimní pastva. Plochy s výskytem švihlíku krutiklasu není možné spásat po 30. červnu, naopak části s početným výskytem vstavače kukačky je vhodné spásat až od půlky června. Upřestnostňovat je třeba oplůtkovou pastvu v elektrickém ohradníku, velikost oplůtku by neměla přesahovat 1 ha, spíše však ještě menší. Okamžité zatížení pastviny se odvíjí od plochy oplůtku a doby pastvy, orientačně lze počítat s intenzitou pastvy cca 25 m2/ovce/den. Z důvodů životních nároků bezobratlých je třeba v každé sezóně střídavě vynechávat cca 1/3 zachovalých ploch suchých trávníků. Případné menší nedopasky není třeba v úplnosti kosit, pouze v případě, že se jedná o nebezpečné expanzivní druhy či nežádoucí pastevní plevele (třtina křovištní, ovsík vyvýšený, pcháč obecný apod.). Plochy případné noční ohrady, okolí napajedla či umístění minerálního lizu, kde dochází ke koncentraci trusu zvířat, je třeba po skončení pastvy asanovat a trus odklidit. Na těchto plochách je žádoucí neponechávat žádné nedopasky, neboť zde hrozí rozvoj nežádoucích ruderálů a nitrofytů. Další možností je pravidelné kosení (ruční či malou mechanizací) v termínech polovina června až červenec, především na plochách, kde z různých důvodů není možná pastva ovcí v ohradníku (drobné okrajové a obtížně přístupné plochy). Termíny je i zde třeba přizpůsobit vybraným druhům (jako u pastvy), tj, na plochách s výskytem švihlíku krutiklasu nekosit po 30. červnu, na plochách s početným výskytem vstavače kukačky kosit od půlky června, pro podporu hořečku brvitého je třeba nekosit po 20. červnu) Podobně je třeba vynechávat na zachovalých plochách střídavě cca 1/3 ploch nepokosených pro podporu bezobratlých. Pravidelné kosení je nutno dále provádět na plochách s významnějším výskytem třtiny křovištní (popř. ovsíku vyvýšeného). Tyto plochy je nutné kosit nejméně 2x, lépe však 3x ročně, popř. kombinovat pastvu s kosení (1x pastva, 1-2x kosení). První seč třtiny by měla probíhat začátkem června, druhá obvykle v průběhu července. Zde není vhodné ponechávat nepokosené plochy. Ruční kosení jako doplněk pastvy je také vhodnou péčí na plochách po odstranění křovin (zvláště trnky) v několika prvních letech po zásahu. Samozřejmostí u všech způsobů kosení je urychlené a pečlivé odstranění biomasy z porostů a plochy EVL. 3.1.2 Pravidelná péče o extenzivní sečené louky nížin až podhůří (Arrhenatherion, Brachypodio-Centaureion nemoralis) Mezofilní louky je možno nadále kosit vhodnou mechanizací (traktorová sekačka, sběrací vůz). Kosení lze předpokládat v běžném agrotechnickém termínu (začátek června), který v podstatě vyhovuje. Sporné je kosení otav (srpen-září), které nelze připustit na ploše s výskytem švihlíku krutiklasu a nevhodné je rovněž v horních částech luk, kde mezofilní louky přecházejí k suchomilným trávníkům a jsou významným biotopem hmyzu. Pokosenou hmotu je možno sušit na pokosu, samozřejmostí je řádné obracení a rychlý odvoz usušeného sena, žádoucí i z hlediska kvality píce. Dlouhodobé (více jak týdenní) ponechávání sena na řádcích je nežádoucí, zvláště na plochách s výskytem švihlíku krutiklasu. Velmi vhodné je občasné vynechávání zachovalých částí porostů, popř. posunutá fázová seč, jež zlepšují podmínky pro vývoj významných druhů bezobratlých. 3.1.3 Výřez náletových dřevin Plochy suchých trávníků a mezofilních luk zasažené expanzí křovin, nebo již téměř zarostlé náletovými dřevinami či porosty lesních plášťů, je třeba postupně uvádět do původního stavu. Při redukci křovin (jejich výsledná pokryvnost by neměla přesahovat cca 15 %) je žádoucí šetřit vybrané druhy, především jalovec obecný, ale i dřišťál obecný (Berberis vulgaris), řešetlák počistivý (Rhamnus cathartica), brslen evropský (Euonymus verrucosa) a vzácnější druhy růží (např. Rosa agrestis). Stárnoucí a zapojující se porosty jalovců je ovšem nutno také radikálně prosvětlovat a prořeďovat, při zásazích je nutno ponechávat hlavně mladší a vitální exempláře. Vhodný termín zásahu je září až únor, vyřezanou hmotu je třeba odklidit z EVL. Vhodné je využití k výrobě štěpky. V případě, že je nutno vyřezanou hmotu zlikvidovat v EVL spálením, je třeba vybrat vhodná místa a popel z ohnišť odstranit (např. rozmetáním na kosené mezofilní louky). Zvláště úporné dřeviny (trnka) je možno po vyřezání ošetřit herbicidem (nepoškodit cennou vegetaci).

3.2 Navrhovaná opatření

Opakovaná opatření Číslo zákresu managementového opatření Název managementového opatření Kategorie opatření Cílový předmět ochrany Popis opatření

Vhodný interval Kalendář pro management Poznámka Číslo zákresu managementového opatření Název managementového opatření Kategorie opatření Cílový předmět ochrany Popis opatření

Vhodný interval Kalendář pro management Poznámka

Číslo zákresu managementového opatření Název managementového opatření Kategorie opatření Cílový předmět ochrany Popis opatření

Vhodný interval Kalendář pro management Poznámka Číslo zákresu managementového opatření Název managementového opatření Kategorie opatření Cílový předmět ochrany Popis opatření

Vhodný interval Kalendář pro management Poznámka

1, 2 Kosení těžkou mechanizací Kosení 6510 Mezofilní ovsíkové louky. Klasické kosení na seno za využití vhodné mechanizace (traktorová sekačka, obraceč, shrnovač, sběrací vůz). Upřednostňovány jsou lehčí typy mechanizace, vhodné do členitého a svažitého terénu. Základem je první seč v červnu. Otavy je možno kosit mimo plochy se švihlíkem krutiklasem, vhodné je jejich částečné vypuštění i na ostatních plochách. Podrobnosti viz kap. 3.1.2. 1 x za 1 rok první polovina VI (případné otavy VIII-IX)

3, 4, 5 Ruční kosení Kosení 6210, 6210* Acidofilní suché trávníky. Cílem je udržení dobrého stavu stanoviště, udržení nízkostébelné vegetace. Ruční kosení (kosa, křovinořez, ručně vedená sekačka), pečlivý ruční výhrab a odklizení pokosené hmoty. Pro ochranu bezobratlých při kosení část plochy vynechat a nekosit (cca 1/3 zachovalých suchých trávníků); tyto plochy mezi roky cyklicky střídat. Podrobnosti viz kap. 3.1.1. 1 x za 1 rok 15.VI-konec VII (na vybraných místech i v jiných termínech, viz kap. 3.1.1) Náhradní řešení v případě, že nelze zajistit pastvu. Vhodné také jako doplněk k pastvě v prvních letech po výřezu dřevin (zvláště bujně zmlazujících). bez zákresu Ruční kosení Kosení 6210, 6210*, 6510 Acidofilní suché trávníky, výjimečně i mezofilní louky. Cílem je eliminace porostů expanzivních druhů, především třtiny křovištní. Ruční kosení (kosa, křovinořez, ručně vedená sekačka), pečlivý ruční výhrab a odklizení pokosené hmoty. Podrobnosti viz kap. 3.1.1. 3 x za 1 rok začátek VI, VII, VIII-IX Roztroušeně v EVL. 3, 4, 5 Extenzívní pastva ovcemi či kozami Pastva 6210, 6210 Acidofilní suché trávníky. Cílem je udržení dobrého stavu stanoviště, zachování nízkostébelné vegetace. Přepasení celé plochy stádem ovcí nebo smíšeným stádem ovcí a koz. Nejvhodnější je pastva oplůtková v elektrickém ohradníku. Odstranění pastevních nedopasků expanzívních, ruderálních a nitrofilních druhů. Pro ochranu bezobratlých při pastvě část plochy (cca 1/3 zachovalých suchých trávníků) vynechat (nespást) a ponechat část nedopasků; tyto plochy mezi roky cyklicky střídat. Podrobnosti viz kap. 3.1.1. 1 x za 1 rok 15.V-15.VII (na vybraných místech i v jiných termínech, viz kap. 3.1.1) Alternativně je možno jako náhradní řešení využít ruční kosení s odklizením hmoty.

Jednorázová opatření Číslo zákresu managementového opatření

bez zákresu

Název managementového opatření Kategorie opatření Cílový předmět ochrany Popis opatření

Kalendář pro management Poznámka

Výřez skupin či jednotlivých náletových dřevin Výřez náletu 6210, 6210*, 6510 Acidofilní suché trávníky a mezofilní louky. Cílem je eliminace nežádoucích dřevin a obnova původního stavu sekundárního bezlesí. Výřez ručním nářadím, úplné odstranění hmoty (štěpkování, odvoz, spálení na vybraných místech). Podrobnosti viz kap. 3.1.3. IX-II Roztroušeně v EVL.

4. Závěrečné údaje 4.1 Použité podklady DVOŘÁK, I. (2005). Inventarizační průzkum motýlů (Lepidoptera) v NPP Švařec za rok 2004 a 2005 v rámci projektu VaV 620/2/03. 26 s. Manuskript. HÁKOVÁ, A.; KLAUDISOVÁ, A.; SÁDLO, J. et al. (2004). Zásady péče o nelesní biotopy v rámci soustavy Natura 2000. PLANETA. XII, 8, s. 1-132. 1213-3393. HŮLA, V. (2013). Inventarizační průzkum pavouků (Aranaea) NPP Švařec (Kraj Vysočina). 26 s. Manuskript. CHYTRÝ, M. (ed.) (2007). Vegetace České republiky 1.Travinná a keříčková vegetace: Vegetation of the Czech Republic 1.Grassland and Heathland Vegetation. Vydání 1. Praha: Academia. 526 s. ISBN 978-80-2001462-7. CHYTRÝ, M.; KUČERA, T.; KOČÍ, M. (eds.) et al. (2010). Katalog biotopů České republiky: Habitat catalogue of the Czech Republic. 2., upr. a rozš. vyd. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR. 445 s. ISBN 978-8087457-03-0. KOCURKOVÁ, A. (2014). Inventarizační průzkum NPP Švařec. Měkkýši. 9 s. Manuskript. LYSÁK, F. (2005). Floristický a fytocenologický průzkum NPP Švařec. Kraj Vysočina. 13 s. Manuskript. TICHÁ, K. (2004). Inventarizační průzkum mravenců NPP Švařec. 12 s. Manuskript.

4.2 SDO zpracoval Organizace: AOPK ČR, Regionální pracoviště SCHKO Žďárské vrchy Zpracovatel: Ing. Luděk Čech E-mail: [email protected] Datum zpracování:

5. Seznam zkratek AOPK ČR

Agentura ochrany přírody a krajiny ČR

ES

Evropský seznam

EVL

Evropsky významná lokalita

LHC

lesní hospodářský celek

LHO

lesní hospodářské osnovy

LHP

lesní hospodářský plán

MŽP

Ministerstvo životního prostředí

NPP

národní přírodní památka

OP ZCHÚ

ochranné pásmo zvláště chráněného území

PP

přírodní památka

SDO

Souhrn doporučených opatření

ÚSOP

Ústřední seznam ochrany přírody

ZCHÚ

zvláště chráněné území

ZOPK

zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny ve znění pozdějších předpisů

6. Přílohy 6.1 Orientační mapa evropsky významné lokality CZ0610056_Svarec_orientacni_mapa.pdf

6.2 Mapa způsobu zajištění ochrany EVL CZ0610056_Svarec_zpusob_zajisteni_ochrany.pdf

6.3 Mapa zákresů managementových opatření na vymezených plochách CZ0610056_Svarec_Koseni.pdf CZ0610056_Svarec_Pastva.pdf

6.4 Rámcová směrnice pro lesní stanoviště NENÍ

6.5 Doplňující dokumenty NEJSOU