Souhrn doporučených opatření pro evropsky významnou lokalitu
Smradovna CZ0212019
1. Základní identifikační a popisné údaje 1.1 Základní údaje Název: Smradovna Kód lokality: CZ0212019 Kód lokality v ÚSOP: 2597 Rozloha (ha): 159,4868 Biogeografická oblast: kontinentální Zařazení EVL na evropský seznam: 2008/25/ES Nařízení vlády o stanovení národního seznamu EVL: nařízení vlády č. 318/2013 Sb., příloha 131
1.2 Způsob zajištění ochrany Zvláště chráněná území (ZCHÚ) Celková rozloha ZCHÚ (ha): 155.6 Relativní rozloha ZCHÚ (%): 95,94 % Specifikace ZCHÚ Kód ÚSOP
Kategorie
Název
6001
PP
Smradovna
Ochranné pásmo zvláště chráněného území (OP ZCHÚ) Celková rozloha OP ZCHÚ (ha): 0,0681 Relativní rozloha OP ZCHÚ (%): 0,04 Celková rozloha ZCHÚ (ha): 0,6459 Relativní rozloha ZCHÚ (%): 0,4 Specifikace ZCHÚ Kód ÚSOP 1052
Kategorie NPP
Název Cikánský dolík
Ochranné pásmo zvláště chráněného území (OP ZCHÚ) Celková rozloha OP ZCHÚ (ha): 3,0456 Relativní rozloha OP ZCHÚ (%): 1,9 Navrhované kategorie ZCHÚ podle platného nařízení vlády národní přírodní památka - část, přírodní památka - část Poznámkové pole ke způsobu zajištění ochrany NPP Cikánský dolík. PP Smradovna. Smluvní ochrana dle § 39 ZOPK NENÍ Základní ochrana dle § 45c, odst. 2 ZOPK Celková rozloha území chráněného dle režimu základní ochrany (ha): 0,1188 Relativní rozloha území chráněného dle režimu základní ochrany (%): 1,72 Jiná území chráněná podle národní legislativy, evropské legislativy nebo mezinárodních úmluv v překryvu s EVL Ptačí oblasti NEJSOU
1.3 Územně správní příslušnost
Středočeský kraj Dotčené obce Bílichov, Zichovec
Dotčená katastrální území Bílichov, Zichovec
Ústecký kraj Dotčené obce Žerotín
Dotčená katastrální území Žerotín u Panenského Týnce
1.4 Stručná charakteristika území Ekotop Geologie: Horninové podloží tvoří křídové (svrchní cenoman a spodní turon) písčito-vápnité slínovce ležící na glaukonitických slínovcích a pískovcích. Na styku písčito-vápnitých a glaukonitických slínovců je vyvinut pramenný horizont, který vytváří polohy vysrážených jemných pěnovců. Geomorfologie: Území leží v centrální oblasti Džbánu. Plošina Pustá luka leží v nadmořské výšce okolo 420 metrů, dna údolí při jejich ústí ve výšce cca 350 m n. m. Reliéf: Území tvoří hluboká údolí dvou potoků - Samotínského (tzv. Cikánský dolík) a Zichoveckého potoka (tzv. Smradenské údolí, též Smradovna), která jsou spojena hřbetem zvaným Pustá luka. Na svazích (často velmi prudkých) vznikají četné sesuvy, což výrazně zpestřuje reliéf svahů a zvyšuje diverzitu stanovišť. Hluboce zařízlá a úzká údolí mají inverzní charakter a na dnech údolí přežívá řada montánních druhů především rostlin, např. sedmikvítek evropský (Trientalis europaea), plavuň pučivá (Lycopodium annotinum), kokořík přeslenitý (Polygonatum verticillatum) a pcháč různolistý (Cirsium heterophyllum). V minulosti byly uváděny i podbělice alpská (Homogyne alpina) či vranec jedlový (Huperzia sellago); v této souvislosti je uvažováno i o přirozeném výskytu smrku na podmáčených stanovištích na dnech údolí. Pedologie: Půdy jsou silně vápnité; na svazích to jsou rendziny a v údolních polohách organozemě (slatiny), na plošinách pak odvápněné chudé kambizemě. Krajinná charakteristika: Převážně lesnatá údolí ležící ve střední části Džbánu s reliktními společenstvy bezlesí na prameništích, převážně svahových (vápnitá slatiniště a luční pěnovcová prameniště). Biota Plošně nejmenšími, ale nejvýznamnějšími biotopy území jsou luční (R1.1) a lesní pěnovcová (R1.3) prameniště a vápnitá slatiniště (R2.1). Tyto biotopy se v současnosti zachovaly spíše jen ve fragmentech, např. v NPP Cikánský dolík, ale i jinde (zde dosti maloplošně). Hostí řadu vzácných a ohrožených druhů: lněnka zobánkatá (Thesium rostratum), šášina načernalá (Schoenus nigricans), kohátka kalíškatá (Tofieldia calyculata), ostřice šupinoplodá (Carex lepidocarpa), oměj vlčí mor (Aconitum lycoctonum), střevíčník pantoflíček (Cypripedium calceolus), kýchavice černá (Veratrum nigrum), ostřice Hostova (Carex hosteana), ostřice Davallova (Carex davalliana), kosatec sibiřský (Iris sibirica), třtina pestrá (Calamagrostis varia), upolín nejvyšší (Trollius altissimus), tolije bahenní (Parnassia palustris), zvonečník hlavatý (Phyteuma orbiculare) a další. Vlhké acidofilní doubravy (L7.2) jsou rozšířeny na plošině mezi Cikánským dolíkem a Smradenským údolím. Jde o dubové porosty s hojně přítomnými jehličnany – borovice lesní (Pinus sylvestris), smrk ztepilý (Picea abies) a především modřín opadavý (Larix decidua), ale bohatým keřovým a bylinným patrem. Fytocenologicky to jsou porosty špatně zařaditelné, vyskytují se v nich i druhy mochnových doubrav či teplomilných doubrav: bělozářka větevnatá (Anthericum ramosum), hadí mord nízký (Scorzonera humilis), řimbaba chocholičnatá (Tanacetum corymbosum), jeřáb dunajský (Sorbus danubialis) a další. Nicméně typické jsou tyto doubravy zejména výskytem kriticky ohrožené hruštičky prostřední (Pyrola media), leckdy v početných populacích. Vzácněji se zde vyskytují (především na svazích v okolí opukových lůmků) i jednotlivé trsy střevíčníku pantoflíčku (Cypripedium calceolus). Vápnomilné bučiny (L5.3) jsou převážně s ochuzeným a značně mezernatým bylinným patrem daným způsobem hospodaření (stinné, tzv. chrámové bučiny), nicméně s výskytem charakteristických druhů, např. okrotice bílá (Cephalanthera damasonium) a o. červená (C. rubra), hlístník hnízdák (Neottia nidus-avis), kruštík širolistý (Epipactis helleborine) a dalších orchidejí či kýchavice černé (Veratrum nigrum), vzácněji i střevíčníku pantoflíčku (Cypripedium calceolus) a v okolí cesty Hadovky na otevřenějších stanovištích i zvonovce liliovitého (Adenophora liliifolia). Údolní jasanovo-olšové luhy (L2.2) se vyskytují podél obou vodních toků. Jsou druhově velmi bohaté s dominující ostřicí ostrou (Carex acutiformis) a škardou bahenní (Crepis paludosa) a řadou vzácnějších druhů: bradáček vejčitý (Listera ovata), oměj pestrý (Aconitum variegatum), prvosenka jarní (Primula veris), kozlík dvoudomý
(Valeriana dioica), lýkovec jedovatý (Daphne mezereum), orlíček obecný (Aquilegia vulgaris), violka divotvárná (Viola mirabilis), oměj vlčí mor (Aconitum lycoctonum), ostřice stinná (Carex umbrosa), o. latnatá (Carex paniculata), o. trsnatá (C. cespitosa), o. vyvýšená (C. elata), třtina pestrá (Calamagrostis varia). V jaseninách se vzhledem k inverznímu charakteru údolí vyskytují podhorské až horské druhy jako sedmikvítek evropský (Trientalis europaea), pérnatec horský (Lastrea limbosperma), ostřice zobánkatá (Carex rostrata), pcháč různolistý (Cirsium heterophyllum), devětsil bílý (Petasites albus) či kokořík přeslenitý (Polygonatum verticillatum). Často tvoří mozaiku s lesními pěnovcovými prameništi. Místy jsou porosty narušeny výsadbou smrku. Vzácně se pak vyskytují další typy biotopů - vegetace parožnatek (strouhy v NPP Cikánský dolík), teplomilné bylinné lemy (například podél polní cesty ke hřišti u Zichovce), střídavě vlhké bezkolencové louky či acidofilní bučiny. Vedle výše uvedených druhů se zde vyskytují další významné druhy. V prvé řadě je třeba zmínit výskyt žluťuchy jednoduché (Thalictrum simplex) na úpatí zalesněné a odvodněné svahové slatiny na začátku Smradenského údolí (jedna z asi čtyř recentních lokalit v ČR). Roztroušeně se v lesních porostech a na extenzivně využívaných lesních cestách vyskytuje reliktní druh kýchavice černá (Veratrum nigrum). Dále je třeba zmínit (mimo jiné) výskyt vítodu nahořklého (Polygala amarella), hořečku brvitého (Gentianopsis ciliata), třemdavy bílé (Dictamnus albus), kamejky lékařské (Lithospermum officinale), hvězdnice chlumní (Aster amellus), kakostu krvavého (Geranium sanguineum), sítiny slatinné (Juncus subnodulosus) a s. alpské (Juncus alpino-articulatus), čičorky pochvaté (Coronilla vaginalis), vstavače nachového (Orchis purpurea), vemeníku dvoulistého (Platanthera bifolia) a v. zelenavého (Platanthera chlorantha) či růže galské (Rosa gallica). Floristicky jde o mimořádně významné a cenné území. Střevíčník pantoflíček (Cypripedium calceolus) roste v lesních porostech v údolních polohách, ale i na svazích, zejména v místech výchozů pěnovců a na okrajích pramenišť. Roste jak v kulturních lesích (nezřídka i ve smrčinách, zde se ovšem vyskytuje spíše ve sterilním stavu), tak ve fragmentech přirozených lesů (jaseniny). V území se vyskytuje řada mikrolokalit střevíčníků, od jednotlivých sterilních jedinců až po rozsáhlou populaci s několika stovkami rostlin. Převažují ovšem místa s výskytem jednotlivých (více či méně bohatých) trsů. Celkově se v EVL vyskytuje několik set jedinců střevíčníku. Naopak zvonovec liliolistý (Adenophora liliifolia) je ve Smradovně na pokraji vyhynutí, v okolí cesty zvané Hadovka se vyskytuje okolo dvacítky jedinců, z nich převážnou část tvoří slabé, sterilní rostliny. Pravidelně kvetou dvě až tři rostliny. Část přežívá v tmavém borovém hustníku či poměrně stinné bučině (resp. při jejím okraji u cesty). Území je významné i z mykologického hlediska, zaznamenán byl například výskyt rosolovce červeného (Tremiscus helvelloides), hřibu přívěskatého (Boletus appendiculatus) či klouzku tridentského (Suillus tridentinus) či spíše horské muchomůrky královské (Amanita regalis). Na rozdíl od relativně dobrých znalostí o flóře území je celá lokalita zoologicky poměrně málo prozkoumaná (výjimku tvoří NPP Cikánský dolík, kde byly provedeny částečné zoologické průzkumy zaměřené především na bezobratlé, např. vážky, vodní brouky čeledi potápníkovitých či motýly). Z obratlovců byli v Cikánském dolíku zkoumáni letouni a obojživelníci. V území EVL Smradovna byla nalezena například kuňka obecná (Bombina bombina) a další běžnější druhy žab (rosnička zelená, Hyla arborea, ropucha obecná, Bufo bufo, či několik druhů skokanů, Rana sp. div., incl. R. temporaria a R. dalmatina). Dále se zde vyskytuje několik druhů čolků - čolek horský (Triturus alpestris), č. obecný (T. vulgaris), v nedávné době byl nalezen i čolek velký (T. cristatus); zjištěn byl i výskyt mloka skvrnitého (Salamandra salamandra). Z běžnějších druhů plazů v území se sluší vyjmenovat slepýše křehkého (Anguis fragilis), ještěrku obecnou (Lacerta vulgaris), užovku obojživelnou (Natrix natrix) a velmi pravděpodobný je v inverzních údolích výskyt ještěrky živorodé (Zootoca vivipara). Na reliktních stanovištích (slatiny) lze předpokládat odpovídající výskyt některých reliktních druhů bezobratlých. Jinak území hostí spíše běžnou faunu obratlovců lesnatých území; ze vzácnějších druhů ptactva se v území objevuje čáp černý (Ciconia nigra) a výr velký (Bubo bubo).
2. Stav EVL a předmětů ochrany 2.1 Předměty ochrany a jejich cílový stav Stanoviště Kód předmětu ochrany: 7220 * Název předmětu ochrany: Petrifikující prameny s tvorbou pěnovců (Cratoneurion) Rozloha (ha): 2,7666 Relativní rozloha (%): 1,73 Stav předmětu ochrany při zařazení EVL do Evropského seznamu: významná hodnota Cílový stav předmětu ochrany: Zlepšení stavu oproti vyhlášení v případě prameniště a svahové slatiny na začátku Smradenského údolí (zejména zabránění vysychání zlepšením hydrologického režimu a razantním proředěním nevhodné výsadby dřevin (smrk, borovice) případně odlesnění a převedení zpět na bezlesí). V případě NPP Cikánský dolík zachování stavu v době vyhlášení EVL. Cílem jsou stabilizovaná prameniště s vyrovnaným vodním režimem a se stabilními populacemi kriticky a silně ohrožených druhů rostlin.
Kód předmětu ochrany: 7230 Název předmětu ochrany: Zásaditá slatiniště Rozloha (ha): 0,8459 Relativní rozloha (%): 0,53 Stav předmětu ochrany při zařazení EVL do Evropského seznamu: vynikající hodnota Cílový stav předmětu ochrany: Zlepšení stavu oproti vyhlášení v případě svahové slatiny na začátku Smradenského údolí (zejména zabránění vysychání zlepšením hydrologického režimu a proředění nevhodné výsadby dřevin, případně odlesnění a převedení zpět na bezlesí). V případě NPP Cikánský dolík zachování stavu v době vyhlášení EVL. Cílovým stavem jsou stabilizovaná prameniště s vyrovnaným vodním režimem (vysokou hladinou podzemní vody) a se stabilními populacemi kriticky a silně ohrožených druhů rostlin.
Kód předmětu ochrany: 91E0 * Název předmětu ochrany: Smíšené jasanovo-olšové lužní lesy temperátní a boreální Evropy (Alno-Padion, Alnion incanae, Salicion albae) Rozloha (ha): 5,307 Relativní rozloha (%): 3,33 Stav předmětu ochrany při zařazení EVL do Evropského seznamu: dobrá hodnota Cílový stav předmětu ochrany: Zachování rozlohy stanoviště při vyhlášení a zlepšení stavu oproti stavu při vyhlášení, zlepšení druhové skladby dřevin (snížení podílu jehličnanů, zejména smrku).
Kód předmětu ochrany: 9150 Název předmětu ochrany: Středoevropské vápencové bučiny (Cephalanthero-Fagion) Rozloha (ha): 14,1899 Relativní rozloha (%): 8,9 Stav předmětu ochrany při zařazení EVL do Evropského seznamu: významná hodnota Cílový stav předmětu ochrany: Zachování rozlohy při vyhlášení a zlepšení stavu oproti stavu při vyhlášení, zejména zlepšení druhové skladby dřevin (snížení podílu jehličnanů, zejména smrku).
Kód předmětu ochrany: 9190 Název předmětu ochrany: Staré acidofilní doubravy s dubem letním (Quercus robur) na písčitých pláních Rozloha (ha): 17,2318 Relativní rozloha (%): 10,8
Stav předmětu ochrany při zařazení EVL do Evropského seznamu: významná hodnota Cílový stav předmětu ochrany: Zachování rozlohy při vyhlášení a zlepšení druhové skladby dřevin (snížení podílu jehličnanů, zejména modřínu a smrku). * označuje prioritní stanoviště
Druhy Název předmětu ochrany: zvonovec liliolistý Adenophora lilifolia Kód předmětu ochrany: 4068 Stav předmětu ochrany při zařazení EVL do Evropského seznamu Populace
Min
Max
Jednotka Kategorie Podíl populace
Zachovalost Izolace
stálá populace
5
5
jedinci
průměrné nebo omezené zachování
2%≥p>0%
Celkové hodnocení populace není významná izolovaná, ale hodnota je na okraji areálu rozšíření druhu
Cílový stav předmětu ochrany: Zlepšení stavu a početnosti populace oproti stavu v době vyhlášení. Aktivní činností zvětšit velikost populace a následně populaci dlouhodobě stabilizovat. Vytvořit perspektivní populaci schopnou přirozené generativní obnovy. Cílovým stavem je stabilní a početná populace zvonovce ve stanovištně odpovídajících porostech (tj. prosvětlené listnaté porosty, okraje lesních porostů).
Název předmětu ochrany: střevíčník pantoflíček Cypripedium calceolus Kód předmětu ochrany: 1902 Stav předmětu ochrany při zařazení EVL do Evropského seznamu Populace
Min
Max
Jednotka Kategorie Podíl populace
Zachovalost Izolace
stálá populace
200
200
jedinci
dobré zachování
15 % ≥ p > 2 %
Celkové hodnocení populace není dobrá izolovaná, leží hodnota uvnitř areálu rozšíření druhu
Cílový stav předmětu ochrany: Cílovým stavem je zachování stabilní populace resp. souboru mikropopulací v EVL, udržení alespoň současného počtu jedinců (resp. stavu při vyhlášení) a vytvoření odpovídajících porostních typů lesa (prosvětlené lesy s dominancí listnatých dřevin).
2.2 Nároky předmětů ochrany Stanoviště Kód předmětu ochrany: 7220 * Název předmětu ochrany: Petrifikující prameny s tvorbou pěnovců (Cratoneurion) Popis nároků předmětu ochrany: Stanoviště 7220 tvoří biotopy R1.1 a R1.3. Biotop R1.1 Luční pěnovcová prameniště tvoří svahová, často extenzivně kosená prameništní slatiniště v lučních porostech. Voda je silně zásaditá a velmi bohatá na minerály, charakteristický je vysoký obsah vápníku, hořčíku a hydrogenuhličitanů. Hojně se vytváří vápencové inkrustace. Biotop je ohrožen především v důsledku odvodnění, poklesu vydatnosti pramenů nebo jejich svedení do studny, nadměrného přísunu živin, absence hospodaření nebo naopak jeho intenzifikace, mechanického narušení intenzivní pastvou nebo pojezdem těžkou technikou. Nevhodné je umělé hloubení tůní. Vhodný management spočívá v pravidelné seči ručními nástroji 1x za 1–2 roky, případně 2x ročně (např. při přítomnosti expanzivní dominanty). Nevhodné je použití těžké techniky a pastva hospodářských zvířat. V případě výskytu prameniště v pastevním areálu je nezbytné jeho oplocení. Dobu kosení je třeba přizpůsobit regionálním
poměrům i zralosti semen přítomných význačných druhů rostlin. Optimální je kosit v suchém období. Není nutné kosit každoročně v celém rozsahu, lze také aplikovat pozdní seč – cílem je podpora tvorby semen. Vhodná doplňková opatření jsou prořezávky dřevin v období vegetačního klidu s odvozem biomasy mimo lokalitu, hrazení melioračních rýh, případně lokální narušení půdního povrchu ručními nástroji. Biotop R1.3 Lesní pěnovcová prameniště zahrnuje zastíněná prameniště v lesních porostech. Pěnovcová prameniště se vytvářejí na stanovištích s minerálně bohatou a silně zásaditou vodou. Biotop je ohrožen zejména pojezdy těžkou lesnickou technikou, svedením vody do druhotné hydrologické sítě (svážnice, erodující lesní cesty, meliorace) a výsadbou smrkových kultur. Prameniště jsou také ohrožena odstíněním, např. při holosečné těžbě, kdy dochází k rychlé degradaci vegetace. Jedná se o přirozené stanoviště bez nutného managementu. Je ale potřeba přizpůsobit lesní hospodaření v okolních lesních porostech – eliminovat pojezdy těžkou technikou, svážnice vést mimo prameniště i jejich těsné (podmáčené) okolí, neodvodňovat, neukládat potěžební dřevní materiál, zejména větve, kůru po asanaci, apod. V okolí pramenišť je třeba zachovat alespoň částečně druhové složení porostu odpovídající danému stanovišti, nežádoucí je zakládání a udržování smrkových či jiných jehličnatých monokultur. Možné je občasné proředění porostu. Pokud je stromové patro značně pozměněno, je možné v dlouhodobém horizontu obnovit přirozenou druhovou skladbu dřevin.
Kód předmětu ochrany: 7230 Název předmětu ochrany: Zásaditá slatiniště Popis nároků předmětu ochrany: Stanoviště 7230 tvoří biotop R2.1 Vápnitá slatiniště. Jedná se o rašeliniště sycená převážně minerálně bohatší podzemní vodou s vysokým obsahem vápníku a dalších iontů. Zahrnují údolní i svahová prameništní rašeliniště zpravidla s nižší mocností organogenních usazenin. Biotop je nejvíce ohrožen odvodněním a jinými zásahy do vodního režimu, eutrofizací, mechanickým narušením těžkou technikou nebo zvěří, absencí vhodného managementu a zalesňováním. V místních podmínkách (relativně malé plochy slatiny uvnitř lesního komplexu) je dlouhodobé přežití vápnitých slatinišť závislé na pravidelném každoročním kosení, jinak dochází k významné expanzi rákosu či jiných konkurenčně silných druhů a dřevin.
Kód předmětu ochrany: 91E0 * Název předmětu ochrany: Smíšené jasanovo-olšové lužní lesy temperátní a boreální Evropy (Alno-Padion, Alnion incanae, Salicion albae) Popis nároků předmětu ochrany: V této EVL je stanoviště zastoupeno biotopem L2.2 Údolní jasanovo-olšové luhy. Lužní lesy tohoto typu jsou zpravidla bohaté víceetážové porosty, tvořící vegetační doprovod v bezprostřední blízkosti vodních toků. V dřevinné skladbě se uplatňuje relativně široká škála druhů, snášejících dočasné zamokření či zatopení. Jsou to zejména olše lepkavá a o. šedá (Alnus glutinosa a A. incana), jasan úzkolistý podunajský a j. ztepilý (Fraxinus angustifolia subsp. danubialis a F. excelsior), jilm vaz a j. habrolistý (Ulmus laevis a U. minor), stromové vrby: vrba bílá a v. křehká (Salix alba a S. fragilis) nebo domácí druhy topolů: topol bílý a t. černý (Populus alba a P. nigra). Na chudých, trvale zamokřených a také výše položených místech vstupuje do spektra dřevin smrk ztepilý (Picea abies). V podrostu převládají vlhkomilné druhy široké ekologické amplitudy společné lesní, luční i ruderální vegetaci, s výrazným podílem keřů. Bylinné patro má výrazný jarní aspekt, mechové patro většinou chybí. Lužní lesy se člení na jednotlivé biotopy podle výskytu na horních, středních nebo dolních tocích řek a potoků, dle podmínek rychlosti proudu vody a povahy sedimentů. Obecně lze konstatovat, že se jedná o společenstva člověkem dlouhodobě ovlivňovaná. Přesto, díky jejich specifičnosti a dobré pařezové výmladnosti zastoupených dřevin nevedl dopad vlivu člověka k jejich destrukci. Hlavním nebezpečím jsou změny ve vodním režimu krajiny jako regulace toků či meliorace, doprovázené poklesem hladiny podzemní vody a omezením pravidelných záplav. Problémem je také mýcení porostů a jejich obnova geograficky nepůvodními druhy či monokulturami smrku a jiných dřevin či eutrofizace prostředí splachy ze zemědělských pozemků. Biotop nížinných měkkých luhů je silně postižen invazemi nepůvodních druhů rostlin. I v těchto lesích se projevují škody způsobené vysokými stavy spárkaté zvěře. Pro ochranu biotopů tohoto typu lužních lesů je nutné zachování vyhovujících vodních poměrů. V místech meliorovaných a regulovaných toků je pro znovuvytvoření vhodných podmínek nezbytné navrácení vody do odvodněných částí šetrnou revitalizací, případně umělé zatopení na místech s omezeným výskytem přirozených záplav. V druhové skladbě lesů by měly být zastoupeny jen dřeviny geograficky původní, není žádoucí další rozšiřování nepůvodních monokultur či výsadby dřevin, křížících se s původními druhy. Zvláštní pozornost by se měla věnovat šíření invazních druhů rostlin, hlavně v oblastech měkkých nížinných luhů. Porosty měkkých luhů jsou často součástí zachovalých vodohospodářsky neupravených toků a měly by být ušetřeny jakýchkoliv zásahů. Tyto porosty jsou mnohdy vhodné k zařazení mezi lesy zvláštního určení. V porostech s menším zastoupením jasanu či topolu černého je vhodné udržet jejich současný podíl, v případě většího výskytu zajistit podíl těchto dřevin dle modelu přirozené skladby i přesto, že jasan ani topol nejsou označeny jako dřeviny základní,
meliorační či zpevňující. Ve vybraných porostech je vhodné zachování či obnova obhospodařování lesa ve formě pařezin či lesa středního. Při obnově lesa netěžit břehové porosty vodních toků s výjimkou výběru (druhového, tvarového, zdravotního) jednotlivých dřevin a nezbytné údržby břehových porostů (riziko překážky a omezení průtoku nebo vzniku břehových nátrží vývratem stromu).
Kód předmětu ochrany: 9150 Název předmětu ochrany: Středoevropské vápencové bučiny (Cephalanthero-Fagion) Popis nároků předmětu ochrany: Stanoviště tvoří biotop L5.3 Vápnomilné bučiny. Jedná se o lesy s převládajícím bukem lesním (Fagus sylvatica) a někdy s příměsí dalších listnatých dřevin – javor mléč (Acer platanoides), j. klen (A. pseudoplatanus), habr obecný (Carpinus betulus), lípa srdčitá (Tilia cordata) aj., případně také jedle bělokoré (Abies alba). Zaujímají plochy svahů ve vápencových oblastech na mělkých půdách, méně často se vyskytují na opukách či vápnitých pískovcích. Půdy jsou vysýchavější než u jiných typů bučin, stromové patro je nižší a rozvolněnější. Porosty jsou většinou maloplošné, vyskytují se převážně od 300 do 600 m. n. m. Keřové patro bývá obvykle vyvinuto, má však malou pokryvnost. V bylinném patře převládají mezofilní lesní druhy, významný je však větší výskyt druhů z čeledi vstavačovitých. Díky nižším polohám výskytu a rozvolněnějšímu charakteru porostů jsou častěji zastoupeny také druhy teplomilnější, typické spíše pro dubohabřiny. Vlivem intenzivního hospodaření v těchto lesích ve prospěch smrku dochází k jejich degradaci a narušování ekologické stability s riziky přemnožení kalamitních škůdců a změn půdních poměrů. V neposlední řadě mají vliv na obnovu a strukturu tohoto biotopu také vysoké stavy spárkaté zvěře, díky přezvěření dochází také na mnoha místech k ústupu vzácných vápnomilných druhů v podrostu. K ochraně vápencových bučin je vhodné nezvyšovat podíl borovice lesní (Pinus sylvestris) a smrku ztepilého (Picea abies) nad součet hodnot zastoupení těchto druhů odvozených od modelů přirozené druhové skladby, nebo nad součet hodnot jejich současného zastoupení. V porostech je vhodné zachovat podíl jedle bělokoré (Abies alba) v současné výši, nebo alespoň v zastoupení udávané modelem přirozené druhové skladby. Je vhodné vytvářet podmínky pro možnost jejího přirozeného zmlazování, zejména využíváním postupů podrostního způsobu hospodaření s dostatečně dlouhou obnovní dobou. Je vhodné do porostů vnášet chybějící dřeviny přirozené druhové skladby včetně dřevin vtroušených a vzácných. Při provádění opatření vůči kalamitním hmyzím škůdcům je vhodné využití chemické asanace jen v nezbytně nutné míře.
Kód předmětu ochrany: 9190 Název předmětu ochrany: Staré acidofilní doubravy s dubem letním (Quercus robur) na písčitých pláních Popis nároků předmětu ochrany: Biotop L7.2 vlhké acidofilní doubravy se vyskytuje v oblastech mělkých terénních sníženin, bezodtokových úžlabin a plošin v nížinách a pahorkatinách převážně mezi 200 a 400 m. n. m. Výše se může vyskytovat v mělkých sníženinách v pásmu acidofilních bučin. Půdy jsou střídavě vlhké, silně kyselé, s tvorbou kyselého surového humusu, v období léta a podzimu silně vysychající. Dominantou stromového patra je v přirozených porostech dub letní (Quercus robur). Doprovodnými dřevinami jsou nejčastěji dub zimní (Quercus petraea), bříza bělokorá (Betula pendula), b. pýřitá (B. pubescens), borovice lesní (Pinus sylvestris), jedle bělokorá (Abies alba), smrk ztepilý (Picea abies), topol osika (Populus tremula) a jeřáb ptačí (Sorbus aucuparia). Specifické podmínky vlhkých, kyselých a silně vysychajících stanovišť vymezují okruh diagnostických druhů bylinného patra s převahou acidofytů a vlhkomilných druhů. Mnohé porosty tohoto typu stanoviště vznikly pod vlivem dřívějšího lesního hospodaření jako lesní pastva či udržování nízkých a středních lesů. Po opuštění tohoto hospodaření dochází dle vlhkostních podmínek k šíření habru, břízy, buku či olše. Dubové porosty jsou dnes navíc často nahrazovány výsadbami smrku, ekologické podmínky těchto stanovišť jsou navíc vhodné pro pěstování cenných sortimentů borovice lesní, jejíž podíl je na mnoha místech velmi navýšen. Zásadní vliv na zdejší podmínky má také odvodnění a následná expanze vysokých trav a šíření invazních druhů (Impatiens parviflora aj.) vlivem zvěře a přílišného zapojení. K ochraně biotopu vlhkých acidofilních doubrav je nutné zachování, případně úprava vodního režimu tak, aby nedošlo ke zhoršení stanovištních podmínek těchto lesů. Pro zachování vhodné druhové skladby porostů je třeba omezit zvyšování podílu smrku či borovice lesní nad rámec modelu přirozené skladby. Ochranářský management musí udržovat prosvětlené stromové patro s dominancí dubu, v porostech s výskytem jedle bělokoré vytvářet podmínky pro možnost jejího přirozeného zmlazování a podporovat její zachování alespoň v současném množství, případně její zastoupení zvyšovat. Pro podporu věkové a výškové diferenciace je vhodné uplatnění maloplošného hospodaření s clonnými prvky, obnova porostů musí být dobře chráněna před zvěří.
Druhy Název předmětu ochrany: zvonovec liliolistý Adenophora lilifolia Kód předmětu ochrany: 4068 Popis nároků předmětu ochrany:
Zvonovec osídluje svěží až vlhké louky (sv. Molinion caeruleae, Arrhenatherion elatioris) a světlé listnaté lesy (sv. Carpinion), kde dává přednost lesním okrajům. Roste ale i na pasekách nebo ve smíšených lesích s příměsí nepůvodních dřevin a ve smrkové monokultuře. Dává přednost hlubším půdám na kyselých substrátech i na vápencích, daří se mu dobře v plném oslunění i v polostínu. Tato vytrvalá rostlina může dosahovat výšky téměř 2 m (na lesních biotopech), kvete v červenci, v případě okusu zvěří však rostliny mohou vykvétat i později z bočních výhonů. Drobná semena dozrávají v tobolkách, jsou dobře klíčivá a kultivace druhu ze semen se daří. Zvonovec je jedním z druhů světlých lesů, pro které bylo optimální pařezinové hospodaření s přítomností menších světlin (pasek), kde druh prosperoval (případně střední lesy). Vzhledem k absenci tohoto hospodaření byl druh postupně konkurenčně vytlačen do lemových biotopů. Zvonovci zřejmě vyhovovali dřívější lesní způsob hospodaření pařezinovým způsobem a lesní pastva. Při současném hospodaření v lesích se nové lokality nevytvářejí a o několik současných nalezišť situovaných obvykle při okraji lesa se musí pozorně pečovat. Zvonovci konkurují zejména vyšší trávy (třtina) a ostružiníky, druh také často trpí okusem zvěří. Na lesních lokalitách je třeba prosvětlovat porosty vzrostlých dřevin, přednostně individuálně odstraňovat přimísené jehličnany a vybrané listnaté dřeviny. Velmi nutné je rozvolňování hustého podrostu zmlazujících dřevin (zvláště jasanu ztepilého), ale i ostružiníků, které často zcela pokrývají půdní povrch. V případě, že zvonovec přežívá v kulturním lese s dominantními jehličnany, je nezbytná postupná přeměna druhové skladby. V některých případech je nutné šetrné vyžínání buřeně tak, aby nebyly poškozovány jednotlivé rostliny zvonovce. U většiny nalezišť je vhodné oplocení proti nežádoucímu okusu zvěří. Na lokalitách s nejslabšími populacemi se provádí speciální management k jejich podpoře. Spočívá ve vysazování napěstovaných rostlin, v ručním odstraňování konkurenčních druhů a ve vysévání semen na vhodná místa v blízkosti původních lokalit. Luční lokality je zapotřebí séct v pozdním létě a na podzim, část plochy (ca 10–25 %) je třeba střídavě v různých letech nechávat neposečenou z důvodů úplného vysemenění rostlin.
Název předmětu ochrany: střevíčník pantoflíček Cypripedium calceolus Kód předmětu ochrany: 1902 Popis nároků předmětu ochrany: Stanovištěm střevíčníku jsou obvykle světlé lesy a jejich lemy (dubohabřiny, teplomilné doubravy, případně květnaté a okroticové bučiny, vzácně suťové lesy), ale roste také v otevřených travnatých biotopech sv. Bromion erecti (mírně vlhké varianty) až po střídavě vlhká luční společenstva s bezkolencem (sv. Molinion caeruleae). Střevíčník dává přednost mírně vlhkým (v létě vysychajícím) půdám s nižším obsahem dusíku, ale bohatým na báze. Půdy jsou v rozpětí mezi zásaditou až neutrální půdní reakcí. Velmi často se vyskytuje na vápencovém podkladu, především na tzv. bílých stráních s těžkými jílovitými půdami a také na flyši. Upřednostňuje polostinná stanoviště. Střevíčník je vytrvalý a dlouhověký druh, jehož jednotlivé trsy mohou vytrvat desítky let. Přezimuje podzemním oddenkem, z něhož na jaře raší listy a případně květonosné lodyhy, které kvetou v květnu až červnu a jsou opylovány především menšími druhy samotářských včel. V létě pak lodyhy s listy usychají a tobolky se semeny pukají v období od září do října. Semena orchidejí patří mezi nejlehčí v rostlinné říši a mohou se šířit na větší vzdálenosti (větrem). Pro zdárný vývoj rostliny potřebují zárodky vyklíčených semen přítomnost symbiotických hub (mykorrhiza). Vedle generativního množení se šíří větvením oddenků (v přibližně pětiletém intervalu), čímž vznikají větší trsy, které se následně rozpadají na dceřiné rostliny. – ohrožení Populace střevíčníku jsou ohroženy řadou faktorů. Zcela nevhodné je holosečné hospodaření na lokalitách střevíčníku, vedoucí k radikálním změnám ekologických podmínek stanoviště či přímé destrukci stanoviště. Nežádoucí je i přeměna porostů listnatých dřevin na jehličnaté monokultury (zejména smrkové), byť v nich střevíčník může dlouhodobě přežívat (ve světlejších porostech a na světlinách), ovšem především ve sterilním stavu. Rizikovým faktorem je též vyrýpávání a přesazování, zejména pro skalničkářské účely. Střevíčník jako velmi dekorativní rostlina a zároveň největší evropská orchidej je ceněnou trofejí některých skalničkářů či zahrádkářů. Přezvěření má rovněž negativní důsledky, díky okusu květonosných rostlin je často zabráněno generativní reprodukci a navíc místy mohou být rostliny poškozovány rytím zvěře a následnou konzumací podzemních orgánů. – management lokalit V lesních biotopech je třeba vyhnout se holosečnému hospodaření. Ve stinných lesích je vhodné směřovat těžební zásahy k postupnému prosvětlování porostů. Na vzniklých světlinách je třeba provádět šetrné odstraňování buřeně bez použití chemických prostředků. Jehličnaté kultury je vhodné postupně převést na porosty původních druhů dřevin (habr, buk, další listnáče). Vhodné je smrčinu nejprve podsadit listnáči, a teprve až trochu povyrostou a poskytnou zástin, se může přistoupit k odstranění smrkového nadrostu. Cílem je zamezit masivnímu zárůstu lokality buření.
Vhodný je také převod vytipovaných lesních porostů na les střední. Zásahy je nutné provádět mimo vegetační období. Populace, které trpí okusem spárkaté zvěře nebo velmi chudé populace je vhodné oplotit. Nelesní biotopy je třeba kosit, intenzitu a načasování je vhodné přizpůsobit podmínkám na konkrétní lokalitě. Maximální frekvence kosení je jednou ročně po odkvětu rostlin. V případě pronikání nežádoucích druhů (třtina křovištní, ovsík vyvýšený apod.) je žádoucí frekvenci kosení zvýšit. Vždy je třeba odstraňovat biomasu a stařinu. Vhodné je jednotlivé jedince střevíčníku obsekávat z důvodu pozdějšího uvolňování semen (září – říjen). Možným doplňkovým opatřením je na suchých trávnících podzimní pastva. Při výskytu v křovinách je třeba keře mozaikovitě odstraňovat, aby se docílilo optimálního osvětlení. Speciálním opatřením je dosévání semen v blízkosti stávajících lokalit. Semena je nutno vyset těsně před dozráním, neboť brzy vylétávají. Plošky pro vysetí je vhodné zbavit drnů. Doporučuje se spolupráce s odborníkem.
2.3 Řešení konfliktů při zajišťování požadavků různých předmětů ochrany EVL Konflikty mezi druhovými předměty ochrany (tj. střevíčník a zvonovec) nejsou předpokládány, oba druhy vyžadují víceméně stejné stanovištní podmínky (světlé lesy s dominující listnáči). Teoreticky hrozí konflikty mezi stanovištními a druhovými předměty ochrany, prioritou je druhová ochrana zvonovce a střevíčníku. *** kap. nároky PO 91E0* -UPRAVIT!!! V EVL Smradovna se vyskytují pouze údolní jasanovo-olšové luhy (L2.2), hospodaření v těchto porostech je možné, ovšem je třeba zachovat přirozenou druhovou skladbu dřevin a vzhledem k častému výskytu střevíčníku pantoflíčku (Cypripedium calceolus) a kriticky ohrožené kýchavice černé (Veratrum nigrum) je třeba provozovat šetrné lesní hospodaření (zejména minimalizovat pojezdy těžké techniky, a to i s ohledem na přítomnost pěnovcových pramenišť, které se maloplošně v tomto biotopu vyskytují).
2.4 Konflikt s jinými ochrannými režimy dle ZOPK Konflikt není předpokládán.
2.5 Využívání EVL a zhodnocení jeho důsledků pro předměty ochrany Stručná charakteristika a vliv činnosti Lesní hospodaření Podstatná část území je dlouhodobě lesnicky obhospodařována se všemi možným důsledky, které to může přinášet. Zejména druhová a prostorová skladba lesa je poměrně pozměněná a mnohdy nevyhovující především druhovým předmětům ochrany. V minulosti došlo na velkých plochách k převodu původních listnatých a smíšených porostů na kultury jehličnaté (převod bučin a potočních luhů na smrčiny, převody doubrav na porosty s dominantní borovicí a vtroušeným modřínem). V nejvýchodnější části (okolí hájovny a myslivny Smradovna) je vysázena i borovice vejmutovka, která zde spontánně zmlazuje. Lesní porosty (a příslušné budovy), tj. víceméně všechny parcely v EVL (s výjimkou těch okrajových), byly v rámci restitucí vráceny rodině Suchých (která byla jejich vlastníkem i před rokem 1948). V období let 1948 až 1993 spadalo území pod lesní správu Lužná. Obecně platí, že v místních lesních porostech je nadnormální zastoupení vysokých věkových tříd. Důvodem byly slabší obnovní těžby v posledních desetiletích dané horší přístupností díky prudkým svahům či podmáčenému terénu v údolích, odlehlostí oblasti, menšími zásobami dřeva v mýtních porostech i přístupem stávajících vlastníků s nižší intenzitou hospodaření (a šetrnějšími způsoby lesního hospodaření). Stanoviště smíšených jasanovo-olšových lužních lesů temperátní a boreální Evropy (91E0*) je zde zastoupeno biotopem L2.2. Jedná se o úzké potoční luhy provázející nivy potoky i prameništní olšiny a jaseniny na svahových prameništích. Kvalita biotopu výrazně utrpěla vlivem lesnického hospodaření, kdy většina jeho stanovišť byla postižena melioracemi (napřímení a prohloubení hlavních toků a snahami o odvodnění svahových pramenišť) a změnou druhové skladby. Potoční luhy tak mají často podobu pouze úzkých linií, na které navazují smrkové monokultury. Nicméně se v nich udržuje neobyčejně bohaté bylinné patro a na několika místech (niva Samotínského potoka s bočními prameništi v SV cípu EVL, niva a navazující svahy nad Zichoveckým potokem v JV cípu EVL) se nacházejí plošně rozsáhlejší a velice reprezentativní porosty, ve kterých se v mozaice vyskytují i velice hodnotná lesní prameniště s aktivní tvorbou pěnovců. Dřívější hospodaření bylo jistě negativní (odvodnění, změna druhové skladby), stávající hospodaření lze jen obtížně posoudit, protože se jedná převážně o mladší a středně staré porosty, ve kterých se prozatím příliš nehospodaří. Staré acidofilní doubravy s dubem letním (Quercus robur) na písčitých pláních (9190, biotop L7.2 – tzv. bezkolencové doubravy) jsou typické pro plošiny ve středních částech EVL v místech s kolísající hladinou spodní vody a s odvápněnými půdami. Jedná se o smíšené porosty s pozměněnou dřevinnou skladbou s vyšším
zastoupením jehličnanů (borovice lesní, smrku ztepilého, modřínu evropského) a s příměsí dubu zimního, buku lesního a břízy bělokoré s typickým bylinným patrem a výskytem krušiny olšové v patru keřovém. Na rozdíl od ostatních typů lesních biotopů zde má pěstování jehličnanů (zvláště borovice lesní) méně destruktivní dopad na bylinné patro, které je přirozené spíše chudé. Část stanovišť biotopu byla přeměněna na jehličnaté monokultury. Dřívější hospodaření bylo jistě negativní (změna druhové skladby), stávající hospodaření lze jen obtížně posoudit, protože se v nejzachovalejších částech prozatím nehospodaří. Pokud se při zalesňování holin po odtěžených jehličnatých porostech bude více využívat při zalesnění dub, lze přepokládat postupnou regeneraci bylinného patra a zlepšení stavu biotopu. Středoevropské vápencové bučiny (Cephalanthero-Fagion) (9150, biotop L5.3) jsou vázány na svahy obou údolí. Vyskytují se často v nevyhraněných formách kdy ve středních a spodních částech svahů přecházejí v květnaté bučiny (kód biotopu L5.1) a v horních částech svahů v acidofilní bučiny (kód biotopu L5.4), případně v různé typy doubrav. Značné rozlohy potenciálních stanovišť biotopu byly přeměněny v jehličnaté monokultury (především smrku). Lokálně se zachovaly reprezentativní porosty s převahou buku lesního a typickým podrostem. Dřívější hospodaření bylo podobně jako u ostatních předmětů ochrany negativní (změna druhové skladby), stávající hospodaření lze jen obtížně posoudit, protože se v nejzachovalejších částech prozatím také nehospodaří. Pokud se při zalesňování holin po odtěžených jehličnatých porostech bude více využívat při zalesnění buk a stávající bučiny budou obnovovány podrostně nebo výběrně s využitím bukového zmlazení, lze přepokládat zlepšení stavu biotopu. Populace zvonovce liliolistého je velice nízká a bez aktivních opatřeních by již pravděpodobně zanikla. Jedná se o druh světlých listnatých a smíšených lesů, je tedy zřejmé, že dříve měly zdejší lesní porosty výrazně odlišný charakter, strukturu i složení dřevinného patra. Dřívější i stávající hospodaření je z hlediska zachování jeho populace negativní. V nedávné době byly smrkem nevhodně zalesněny i paseky v místech jeho výskytu a prozatím nejsou patrné žádné snahy o zlepšení stavu porostů tak, aby se jeho populace stabilizovala. Populace střevíčníku pantoflíčku je naopak stabilizovaná a početná, vyskytuje se na řadě míst, nejpočetněji v okolí lesních pramenišť. Není vázán na vyloženě světlý les, je schopen přežívat i na menších světlinách, v mírně proředěných porostech, v okolí cest i na okrajích smrkových porostů. Dřívější hospodaření bylo podobně jako u ostatních předmětů ochrany negativní (změna druhové skladby a odvodnění) a jeho početnost byla pravděpodobně ještě vyšší. Vliv stávajícího hospodaření je prozatím indiferentní, nedochází k výrazným výkyvům jeho populace. Lesní hospodaření se negativně projevilo i na stavu biotopu R2.1 – vápnitá slatiniště (stanoviště 7230) a biotopu R1.1 – luční pěnovcová prameniště (stanoviště 7220). V nivách potoků se zjevně historicky vyskytovalo více lesních luk s vápnitým slatiništi a nelesním prameništi, ale kromě NPP Cikánský dolík byly odvodněny a zalesněny (často navíc smrkem). Lesní hospodaření (meliorace, změny dřevinné skladby) postihlo i biotop R1.3 – lesní pěnovcová prameniště (stanoviště 7220), nicméně se zachovala řada velice kvalitních výskytů a pokud se meliorační strouhy neobnovují, je možná i postupná regenerace pramenišť. Naopak u některých druhů se zdá, že současný způsob hospodaření jim spíše prospívá - například dochází k "šíření" kýchavice černé (Veratrum nigrum) podél lesních cest (nejspíše je to dáno pojezdy lesní techniky a šířením semen kýchavice), velikost populace lněnky zobánkaté (Thesium rostratum) se po částečném odvodnění Cikánského dolíku také pravděpodobně zvětšila. Zásahy do vodního režimu Svahová prameniště byla nezřídka velmi necitlivě odvodněna a následně zalesněna (např. borovicí), přičemž zbytky původní slatinné a luční vegetace se vyskytují už jen podél vodotečí, jak tomu je například v odvodněné, dříve rozsáhlé svahové slatině/prameništi v západní části Smradenského údolí. Jedinou výjimkou je NPP Cikánský dolík, kde sice došlo v devadesátých letech 20. století k nepovedenému zásahu ("pročištění stružek"), který způsobil odvodnění slatiny a došlo zde následně k sukcesnímu posunu směrem k suchým širokolistým trávníkům svazu Bromion. Nicméně díky některým následným zásahům (v prvé řadě šlo o vybudování přehrádek na příliš prohloubených odvodňovacích stružkách) se podařilo alespoň zčásti vodní režim lokality obnovit (resp. vrátit do původního stavu) Myslivost Území je součástí uznané honitby Březina, vysoký stav zvěře značně limituje přirozenou obnovu dřevin přirozené druhové skladby a jejich odrůstání (vzhledem k potravním preferencím je častý okus například buku a jiných listnáčů či jedle). Ochrana proti okusu se projevuje i na nákladech vynakládaných na obnovu porostů. Okus zvěří se projevuje i na vzácných druzích bylin (zejména orchideje) a je jedním faktorů významně negativně ovlivňujících populaci zvonovce. Rekreace a sportovní využití Území leží mimo turisticky značené cesty (byť některé se z nich dotýkají okrajových částí EVL). Při ústí Cikánského dolíku (na SV hranici EVL) stojí malá chatová osada, vzniklá koncem čtyřicátých let. V současnosti tuto osadu tvoří sedm dřevěných chat, významnější negativní vliv na EVL tato osada nemá (naopak díky
občasnému kosení trávníků u jedné z chat se například udržela menší slatina/prameniště s Carex davalliana či Polygala amarella). Další chatová osada přiléhá k hranici EVL na JV okraji. Oblast je relativně hojně navštěvována jak místními obyvateli či chataři, tak i zájemci o přírodu (vzhledem k botanické atraktivitě), zejména v době kvetení střevíčníku. To se vzácně může negativně projevit pokusy o vyrýpnutí střevíčníku, nevědomým poškozením zejména sterilních jedinců při focení a podobně. Jiný nežádoucí vliv turistiky nebyl zaznamenán.. Větší intenzita návštěvnosti ze strany profesionálních i amatérských botaniků a zájemců o přírodu se týká kromě střevíčníkových lokalit i NPP Cikánský dolík (zde není příliš žádoucí kvůli možnosti poškození velmi slabých populací některých ohrožených druhů). Ochrana přírody V současné době je vyvíjena aktivním snaha ochrany přírody (dobrovolné i státní) o podporu zvonovce, lesní porosty v okolí rostlin jsou postupně prosvětlovány, jednotlivé rostliny (většinou) oploceny, aby se zabránilo okusu zvěří atd. Navzdory této snaze je zde však druh nadále na prokraji vyhynutí. Cílená péče je dlouhodobě věnována NPP Cikánský dolík. Zde se narozdíl od jiných výskytů pramenišť a slatnišť (předměty ochrany 7220* a 7230) podařilo (navzdory některým nepovedeným pokusům – viz výše oddíl Zásahy dop vodního režimu) sukcesní posun částečně zvrátit. Zároveň je lokalita pravidelně jednou ročně kosena a došlo k výrazné redukci náletových dřevin (ponechány jsou jen jednotlivé solitérní dřeviny). Nicméně skutečnosti uvedené v oddílech Zásahy do vodního režimu a Zemědělství zapříčinily buď vyhynutí některých velmi vzácných druhů v území, např. mečík bahenní (Gladiolus palustris) byl v Cikánském dolíku zaznamenán naposledy v polovině sedmdesátých let; v minulosti zejména té dávnější jsou z území nebo jeho blízkého okolí uváděny a již delší dobu nepotvrzeny tořič hmyzonosný (Ophrys insectifera), kostřava ametystová (Festuca amethystina), ostřice tlapkatá (Carex pediformis), několik druhů hořečků (Gentianella sp. div.) atd., případně velmi razantní zmenšení velikostí populací, takže se tyto druhy pohybují na hraně přežití/vyhynutí (kohátka kalíškatá - Tofieldia calyculata, kruštík bahenní - Epipactis palustris, šášina černavá - Schoenus nigricans, žluťucha jednoduchá - Thalictrum simplex, kosatec sibiřský - Iris sibirica a řada dalších). Zemědělství Na dnech jednotlivých údolí (zejména ve Smradenském dolíku) a vzácněji i na svazích v okolí pramenů se vyskytovaly luční biotopy (nejspíše slatiny, případně bezkolencové louky a pěnovcová prameniště), které byly ještě počátkem druhé poloviny 20. století pravidelně obhospodařovány (koseny, sušší části i pravděpodobně spásány). Později přestaly být koseny a v současnosti (až na několik málo menších ploch, kde je sukcese dřevin nějakým způsobem blokována) zarostly náletem dřevin, především jasanu. Dnes EVL není k zemědělské činnosti využívána, dochází k ní pouze v jejím sousedství. Recentní vliv zemdělství na kterýkoliv z předmětů ochrany je tedy prakticky zanedbatelný.
2.6 Související platné dokumenty ve vztahu k předmětům ochrany dle speciálních zákonů Plány péče Název ZCHÚ: NPP Cikánský dolík Autor: AOPK ČR Schválil: MŽP, 26719/č.j. ENV/13-947/620/13 Datum schválení: 25. 4. 2013 Platnost od-do: 1. 1. 2014 - 31. 12. 2021 Název ZCHÚ: Přírodní památka Smradovna Autor: Anonymus Schválil: KÚ Středočeského kraje Datum schválení: 30. 9. 2013 Platnost od-do: 1. 1. 2012 - 31. 12. 2021 Lesní hospodářské plány / lesní hospodářské osnovy Typ dokumentu: LHP Přírodní lesní oblast: 9 Rakovnicko-kladenská pahorkatina Lesní hospodářský celek / zařizovací obvod: LHC Smradovna (102703 Výměra LHC / zařizovací obvod v EVL (ha): 154,62 Období platnosti LHP (LHO): 1. 1. 2013 - 31. 12. 2022 Organizace lesního hospodářství: pan Suchý, soukromý majetek Nižší organizační jednotka:
3. Péče o EVL 3.1 Popis optimálního způsobu péče o předměty ochrany V případě lesních porostů (předměty ochrany – v nivách a na prameništích L2.2A, na svazích L5.3, na plošinách L7.2) by měly platit principy šetrného lesního hospodaření s postupným dlouhodobým převodem z porostů v současnosti značně pozměněných (s přítomností stanovištně a geograficky nepůvodních dřevin - vejmutovka, modřín, smrk, borovice černá, dub červený a jiné, žádoucí je i snížit podíl na plošinách pravděpodobně původní borovice lesní) na porosty s přirozenou druhovou skladbou dřevin. V porostech s odpovídající dřevinnou skladbou je vhodné především extenzivní hospodaření s využitím metod šetrného lesního hospodaření, především clonných sečí a účelových výběrů, nikoliv holosečné těžby. Při nezdaru přirozené obnovy a při nutnosti vnášet nedostatečně zastoupené dřeviny přirozené dřevinné skladby je možné využívat kotlíkové seče. Zvláště na stanovištích vlhkých acidofilních doubrav a vápnomilných bučin je žádoucí cíleně vnášet jedli bělokorou, která zde víceméně chybí. Porosty s pozměnou dřevinnou skladbou a bez výskytu střevíčníku, zvonovce a dalších zvláště chráněných druhů je možné obnovovat i holosečně a náseky s výsadbami porostních směsí dřevin přirozené dřevinné skladby. V místech s přítomností střevíčníku a zvonovce je nutné i v pozměněných porostech s obnovou postupovat pomalu a využívat účelových a jednotlivých výběrů. Péče o lesní biotopy tvořící předměty ochrany EVL je v dlouhodobé perspektivě zpracována formou rámcových směrnic (viz příloha 6.4). Druhové složení lesních porostů na plošinách na stanovištích biotopu L7.2 většinou vyžaduje úpravu druhové skladby, je třeba podpořit listnáče (především dub, dále břízu, případně lípu, buk a jeřáby, ). Naopak je třeba postupně snižovat podíl borovice, modřínu a smrku. Vzhledem k tomu, že některé vzácné druhy, např. z rodu Pyrola, jsou pravděpodobně vázány mykorhizou na borovici lesní, je nutné ji v porostech na plošinách i nadále v určitém množství zachovat. V lesnické typologické mapě je na plošinách vylišen převážně soubor lesních typů 3I (uléhavá kyselá dubová bučina). Nicméně dle historických průzkumů i charakteru zachovalejších porostů na plošinách jinde ve Džbánu je zřejmé, že zde vždy převažoval dub nad bukem a vhodnější by zde byl soubor lesních typů 2I (uléhavá kyselá buková doubrava). Optimálně by tedy měly být na plošinách pěstovány porostní směsi s převahou dubů (zimní, letní) s významným zastoupením borovice lesní a břízy bělokoré a menší příměsí jeřábů - ptačí a dunajský, břek, lípy srdčité, buku lesního, jedle bělokoré, topolu osiky apod. Je možné tolerovat jednotlivou a skupinovitou příměs smrku a modřínu z náletu. Starší porostní směsi borovice lesní, dubu zimního a břízy jsou většinou přirozeně světlejší, mladší výsadby nebo nálety, zvláště v místech s výskytem chráněných druhů bylinného patra, je nutné cíleně prosvětlovat. Na plošinách je důležité při umělém zalesňování melioračními a zpevňujícími dřevinami nezalesňovat nesmíšenými výsadbami buku, vždy je zde nutné při obnově preferovat dub před bukem. Vápnomilné bučiny v EVL osídlují především severní svahy údolí, nejcennější a nejrozsáhlejší porost se nachází při JV okraji EVL. Staré zachovalé souvislé bučiny obnovovat pomalu, pouze účelovými výběry nebo menšími clonnými sečemi. Při výchovách výsadeb, náletů a mladých porostů upřednostňovat buk, ale udržovat zastoupení dalších dřevin přirozené dřevinné skladby. V porostech na stanovištích biotopu L2.2 (potoční luhy, prameniště) je možné při obnově porostů využívat i pařezové výmladnosti, případně lesy obhospodařovat přímo výmladkovým způsobem. Důležité je nezasahovat negativně do vodního režimu území. Obecně je důležité pěstovat mírně prosvětlené porosty se světlinami a při dotěžování prosvětlených porostů vždy ponechávat dočasné a trvalé výstavky (na plošinách hlavně duby a borovice) pro zachování příznivějšího mikroklimatu otevřených ploch a zachování fungující mykorhizy. V místech výskytu zvonovce a střevíčníku, ale i dalších významných druhů rostlin, neukládat a nepálit klest. Prioritou jsou zásahy v místech výskytu druhových předmětů ochrany (zvonovec, střevíčník), naopak zásahy v porostech na plošinách mají nižší prioritu. Nicméně v případě zvonovce nelze vyloučit výskyt ani na plošinách, protože v podobném typu porostů se vyskytuje mimo EVL. V dlouhodobém horizontu (nejpozději po ukončení mýtní doby daného porostu) je nutný postupný převod porostů se smrkem či jinými dominantními jehličnany (resp. nepůvodními druhy) na lesní porosty se stanovištně odpovídající druhovou skladbou (přirozeného charakteru). V nejbližší době je třeba odstranit vejmutovku a zabránit jejímu zmlazování. Velmi žádoucí je zvýšení zastoupení mrtvého dřeva v lesních porostech (stojícího i ležícího), dále pak ponechávat doupné stromy na dožití, pařezy a případně i některé vývraty. S ohledem na relativně častý výskyt druhů z čeledi Orchideaceae (Cypripedium calceolus, Cephalanthera damasonium a C. rubra, Orchis purpurea, Listera ovata, Platanthera bifolia a P. chlorantha, Epipactis sp. div.) a Pyrolaceae (především hruštičku prostřední, Pyrola media) je třeba minimalizovat, v optimálním případě vyloučit užívání chemických přípravků především herbicidního charakteru, např. při likvidaci buřeně na pasekách (tu likvidovat mechanicky buď ručním vytrháváním či vyžínáním křovinořezem atd.). Přípustné jsou ale například feromonové lapače či nátěry na mladé stromky odpuzující zvěř (obrana proti okusu). Nežádoucí je plošná příprava půdy a naorávání před zalesněním (možné je maloplošné zraňování půdy, ale pouze po předchozím souhlasu orgánu ochrany přírody).
Transport dřeva provádět šetrnými prostředky a v období, kdy se snižuje riziko poškození půdního krytu (např. v zimě při zámrzu). Porosty v lokalitách s výskytem střevíčníku ošetřovat s maximální šetrností, lesní porosty v nejbližším okolí střevíčníků je velmi vhodné prosvětlit (žádoucí zakmenění je okolo 60-70 %) např. formou vytváření prosvětlených kotlíků - řada lokalit střevíčníku je na místech původních slatin (viz historické letecké snímky). Metody aktivní ochrany druhu není nutné aplikovat. Obecně je žádoucí úprava druhové skladby dřevin směrem k přirozenému stavu (podpora listnáčů). Vyloučit holosečnou těžbu. Při prosvětlení porostů může dojít k nárůstu nežádoucích druhů v bylinném či keřovém patře (sadec konopáč, ostružiníky), v tomto případě je nutné management doplnit o odstraňování nežádoucích konkurenčně silnějších druhů (mechanické - vyžínání křovinořezem, ruční vytrhávání). Vhodný je průběžný monitoring stavu jednotlivých populací (nikoliv nutně každoroční). Aktivní management je potřeba v místech s výskytem zvonovce, zdejší populace je velmi slabá s výrazně omezenou reprodukční schopností (obvykle kvetou pouze dvě rostliny). Zbývající část populace přežívá jen ve sterilním stavu (z nejrůznějších důvodů, např. velké zastínění, okus atd.). Až na výjimky se nedaří přivést semenáčky do dospělé (generativní) fáze. Rostliny je třeba udržovat oplocené (kvůli okusu zvěří) a oplocenky pravidelně obnovovat. Vhodnější je oplotit širší prostor okolo jednotlivých rostlin dřevěnou ohradou než rostliny samotné oplotit drátěným pletivem, jak je tomu v současnosti. Stejně jako v případě střevíčníku je i porosty v okolí zvonovce třeba z části prosvětlit (opět je ideální zakmenění okolo 60-70 %). V případě potřeby je nezbytné potlačovat konkurenčně silnější druhy v bezprostředním okolí zvonovce (např. sadec konopáč), přičemž nelze použít herbicidy (ruční vytrhávání jednotlivých rostlin, případně vyžínat vegetaci v okolí). Zároveň je třeba občas provést mechanické narušování povrchu půdy, aby se usnadnilo klíčení semen a vzcházení semenáčků (ovšem s maximální šetrností, aby nedošlo k poškození rostlin zvonovce). Krajním, ale v případě tohoto druhu zřejmě nezbytným řešení je i vysazování semenáčků zvonovce (ovšem striktně pocházejících ze semen odebraných v této lokalitě). Nicméně, aby toto nebylo samoúčelné a marné, je nutné předtím přizpůsobit lesní porosty v této lokalitě požadavkům zvonovce. Nezbytné je vyloučit holosečnou těžbu. V případě zvonovce je nezbytný každoroční monitoring stavu populace. Biotopy slatin a lučních pramenišť (R 1.1, R 2.1) vyžadují zlepšení vodního režimu lokalit jejich výskytu, zejména ve Smradenském údolí. Zde je nutné v rámci úprav (myšleno zlepšení) vodního režimu zajistit rozlévání vody do porostů (například instalací dřevěných přehrádek na prohloubených vodotečích), dále pak je nezbytné výrazně proředit výsadbu borovice v prostoru svahového prameniště a také smrku v dolní části podél potoka. Následně je nezbytné lokalitu začít pravidelně kosit (termín viz níže). Zlepšení vodního režimu a zajištění pravidelného kosení je nutné i v dalších místech výskytu slatin a lučních pramenišť. Zároveň je třeba požádat o vyjímku k hospodaření v daném porostu – bezlesí, popřípadě převést v katastru nemovitostí a v porostní mapě dotčené pozemky na nelesní pozemek (přesněji vyjmout z kategorie pozemek určený k funkci lesa). V NPP Cikánský dolík je třeba pokračovat ve stávajícím režimu hospodaření, tj. pravidelně kosit a vyřezávat náletové dřeviny či prořeďovat lesní porosty sahající do okrajových částí slatinných luk, případně v déletrvajícím intervalu opravovat (reinstalovat) dřevěné přehrádky na vodotečích. Nejvhodnějším termínem pro kosení slatinných luk a lučních pěnovcových pramenišť (což je optimální management pro tato nelesní stanoviště) je s ohledem na některé vzácnější druhy cca polovina července až srpen (než začne vymetat bezkolenec a rákos). Menší plochy s později kvetoucími a semena uvolňujícími druhy (Epipactis palustris, Tofieldia calyculata) je vhodné pokosit až na podzim (září, počátek října). Seno po usušení je třeba z území bez výjimky odstranit. Vhodné je (ale mimo nejcennější plochy s výskytem šášiny a dalších kriticky ohrožených druhů) aplikovat mozaikovou seč při dodržení základních pravidel pro tento typ managementu (neposečené části pokosit buď v pozdějším termínu na podzim, nebo lépe až v roce příštím). Na pěnovcových prameništích (lesních i nelesních) a na slatinách je třeba se vyvarovat zásahů, které by zhoršily jejich hydrologický režim (pojezd těžké techniky při těžebních zásazích v okolních lesních porostech, výstavby lesních cest, odvodňování atd.). V případě lesních pramenišť (R 1.3) je dále třeba jednotlivým výběrem upravit druhovou skladbu porostů, zejména postupně odstraňovat smrk a nahradit je dřevinami přirozené druhové skladby (z části se toto opatření týká i porostů v okolí nelesních biotopů, jelikož smrkový opad má na tuto vegetaci negativní vliv a zároveň dochází k nevhodnému zastínění). Z daných biotopů je třeba důsledně odstraňovat zbytky po těžbě dřevin (zejména drobnější klest, kůru atd.). Porosty (zejména mladé náletové jasanové) v aluviích potoků je žádoucí postupně prořeďovat a pokusit se obnovit původní luční až slatinné biotopy s následnou pravidelnou sečí.
Velmi žádoucí je postupná redukce stavu zvěře (zejména divokých prasat), zejména s ohledem na problémy, které tento stav způsobuje při přirozené obnově lesa a zároveň při záchraně/ochraně populací kriticky ohrožených druhů (především zvonovce).
3.2 Navrhovaná opatření Opakovaná opatření Číslo zákresu managementového opatření Název managementového opatření Kategorie opatření Cílový předmět ochrany Popis opatření
Vhodný interval Kalendář pro management Poznámka
Číslo zákresu managementového opatření Název managementového opatření Kategorie opatření Cílový předmět ochrany Popis opatření Vhodný interval Kalendář pro management Poznámka Číslo zákresu managementového opatření Název managementového opatření Kategorie opatření Cílový předmět ochrany Popis opatření
1, 2 Ruční kosení podmáčených lokalit, svažitých lokalit a lokalit se zhoršenou dostupností Kosení 7220, 7230 Ruční sečení s odklizením zelené píce nebo se sušením píce a následným odvozem sena. Nejvhodnější je ruční kosení kosou a následné shrabání hráběmi, přípustné je i užití křovinořezu se strunou nebo strunové sekačky (přitom je ovšem třeba dbát na to, aby nedošlo k úniku provozních kapalin a pohonných hmot). Naopak použití těžší mechanizace jako jsou malotraktory či benzinové sekačky není příliš žádoucí, zcela vyloučené je pak použití traktoru s bubnovou sekačkou. S ohledem na možný výskyt vzácnějšího hmyzu je vhodná seč s ponecháváním živných ploch (ca 25 % z celkové plochy "lučního" porostu), přičemž tyto plochy musejí být bezpodmínečně posečeny v roce následujícím. Tyto plochy nesmějí být v částech, kde dominují nežádoucí expandující druhy - například rákos, sadec konopáč nebo třtina křovištní. V extrémně vlhkých letech s velkým přírůstkem biomasy je možná seč dvakrát ročně. Plochy s výskytem později dozrávajících druhů (Epipactis palustris, Tofieldia calyculata, Iris sibirica) lze kosit až po dozrání a uvolnění semen, nejlépe koncem vegetační sezóny.
1 x za 1 rok Od poloviny června do poloviny září (optimálně od poloviny července dokonce srpna). KKosení je možné doplnit o občasné mechanické odstraňování náletu. Optimálně mimo vegetační sezónu (od října do března); v jednotlivých případech je vyřezávání náletových dřevin přípustné během celého roku. Vhodné je ruční vyřezávání za použití křovinořezu, pily a sekery. Jiná technika je nevhodná - zejména samohybná těžší mechanizace. Interval stanovit podle potřeby (tj. v závislosti na intenzitě náletu) mezi třemi roky až deseti lety, max. 20 let. Porosty s dominujícím rákosem je možné kosit z počátku častěji (první seč v červnu), přitom je ale třeba dbát na to, aby nedocházelo k poškozování vzácnějších druhů rostlin. Zajištění pravidelného kosení je nutné i v dalších obtížně specifikovatelných místech výskytu slatin a lučních pramenišť, rozptýlených v rámci EVL.
bez zákresu (vymezeno plochou EVL) Ochrana kultur proti buřeni - ožin Ochrana lesa 9150, 9190, 91E0, Adenophora lilifolia (zvonovec liliolistý) 4068 Zajištění ochrany výsadeb nedostatkových dřevin přirozené skladby ožínáním travnaté buřeně, případně výřezem / vytrháváním nitrofilních křovin 2 x za 1 rok Konec května až červen, případně v září. Interval vyžínání zvolit podle zkušeností OLH. bez zákresu (vymezeno plochou EVL) Chemická ochrana výsadeb nebo přirozeného zmlazení proti okusu zvěří Oplocení a individuální ochrana výsadeb 9150, 9190, 91E0 Ochrana výsadeb a perspektivních semenáčků nedostatkových druhů dřevin přirozené skladby proti zimnímu (v případě potřeby též proti letnímu) okusu s využitím neškodných repelentních nátěrů (např. Morsuvin,
Cervacol extra, Aversol apod.). Vhodný interval Kalendář pro management Poznámka
2 x za 1 rok Podzim, konec jara až léto. Aplikaci provádět šetrně v přiměřeném množství, aby nedocházelo k poškozování sazenic a semenáčků.
Číslo zákresu managementového opatření Název managementového opatření Kategorie opatření Cílový předmět ochrany
bez zákresu (vymezeno plochou EVL) Výsadba, podsadba, dosadba dřevin Zachování či zlepšení druhové skladby nebo prostorové struktury lesa 9150, 9190, 91E0, Adenophora lilifolia (zvonovec liliolistý) 4068, Cypripedium calceolus (střevíčník pantoflíček) 1902 Výsadba sazenic nedostatkových druhů na vhodných místech. Půjde především o skupinové výsadby v porostech s pozměněnou druhovou skladbou ve prospěch dřevin přirozené dřevinné skladby, kde nelze zastoupení původních druhů docílit přirozenou obnovou. 1 x za 5 let IV-V, XI (podle průběhu počasí) Využívat pouze sadební materiál místní provenience.
Popis opatření
Vhodný interval Kalendář pro management Poznámka
Jednorázová opatření Číslo zákresu managementového opatření Název managementového opatření Kategorie opatření Cílový předmět ochrany Popis opatření
Kalendář pro management Poznámka
Číslo zákresu managementového opatření Název managementového opatření Kategorie opatření Cílový předmět ochrany Popis opatření
Kalendář pro management
2 Eliminace odvodnění Eliminace odvodnění 7220, 7230 Základem opatření je instalace dřevěných přehrádek do odvodňovacích příkopů (které byly v minulosti necitlivě prohloubeny), tak aby se zabránilo rychlému odtoku vody z území a zajistil se rozliv vody do slatinných biotopů. Následně je tento zásah také žádoucí doplnit o výrazné proředění výsadby dřevin (borovice) a také náletových dřevin. Tento zásah může i předcházet instalaci přehrádek, v tomto případě je kmeny s větším průměrem možné použít pro výrobu přehrádek. Zbývající dřevní hmota musí být v každém případě z území odstraněna (zejména menší klest). Při instalaci přehrádek je třeba využívat ruční nástroje (pila, sekera, palice etc.), naopak nevhodné je použití hospodářských zvířat (koní) či těžké samohybné techniky. Při použití motorové pily je třeba dbát zvýšené opatrnosti, aby nedošlo k uniknutí provozních kapalin a pohonných hmot do půdy a vody. Optimálně v období vegetačního klidu (říjen až listopad) s možným přesahem do srpna a září. Po realizaci výše uvedeného opatření musí následovat pravidelný management (kosení). V případě potřeby lze tento zásah realizovat, resp. opakovat i v případě NPP Cikánský dolík (plocha č. 1), kde přehrádky byly již vybudovány.
bez zákresu (vymezeno plochou EVL) Jiné opatření Jiné Adenophora lilifolia (zvonovec liliolistý) 4068, Cypripedium calceolus (střevíčník pantoflíček) 1902 Prosvětlování příliš zapojených porostů v místech výskytu zvonovce a střevíčníku na zakmenění 0,6-0,7 a vytváření menších světlin do velikosti 0,04 ha, tak aby se vytvořila stanoviště s přítomností "toulavého" stínu, nikoliv však plně osluněná po celý den (či jeho větší část). Odstraňování dřeva musí být prováděno s maximální šetrností, aby nedošlo k fyzickému poškození předmětných druhů (dřevo nelze v žádném případě stahovat přes výše uvedené rostliny a jejich blízké okolí). Na lokalitách nelze ponechávat dřevní hmotu (zejména drobný klest). Management je nutné doplnit o odstraňování nežádoucích konkurenčně silnějších druhů (mechanické - vyžínání křovinořezem, ruční vytrhávání), nelze používat chemické prostředky (zejména herbicidy). Mimo vegetační sezónu od počátku listopadu do konce března (v
Poznámka
optimálně ve vrcholné zimě, např. konec prosince, leden). Vymezeno plochou EVL a aktuálním výskytem předmětů ochrany. Je pravděpodobné, že na některých lokalitách předmětných druhů bude třeba zásah zopakovat, proto je potřebný pravidelný /ovšem nikoliv každoroční/ monitoring stavu populací předmětů ochrany (zvonovec, střevíčník).
Číslo zákresu managementového opatření Název managementového opatření Kategorie opatření Cílový předmět ochrany Popis opatření
bez zákresu Budování oplocení výsadeb nebo přirozeného zmlazení Oplocení a individuální ochrana výsadeb 9150, 9190, 91E0 Ochrana výsadeb, přirozeného zmlazení nedostatkových dřevin cílové skladby (zvláště jedle bělokoré, případně dubů) a výskytů zvonovce před okusem zvěří. Počítá se s výstavbou drátěných, případně dřevěných oplocenek (výška 1,6 m nebo podle zkušeností OLH). Plotit lze také místa s perspektivou přirozené obnovy původních druhů.
Kalendář pro management Poznámka
Před výsadbou - zjara (březen až duben) nebo na podzim (říjen). Oplocenky je nutné pravidelně kontrolovat a udržovat v provozuschopném stavu, především během potravní nouze v zimním období.
Číslo zákresu managementového opatření Název managementového opatření
3 Podpora záchranných kultivací - namnožení, výsadba vymizelých nebo KO druhů rostlin (jde o činnosti celoroční: výsev, výsadba, zálivka atd.) Speciální opatření na podporu druhů/stanovišť Adenophora lilifolia (zvonovec liliolistý) 4068 Oplocenky jsou nezbytné kvůli zabránění okusu rostlin zvonovce lesní zvěří. Jde především o budování individuálních oplocenek okolo jednotlivých rostlin, v případě více rostlin rostoucích poblíž sebe je samozřejmě možné vybudování větší oplocenky zahrnující celou "mikropopulaci". Budování oplocenek musí probíhat s maximální šetrností, tak aby při budování nedošlo k mechanickému poškození nadzemních i podzemních orgánů rostlin. Přípustné jsou jak drátěné, tak i dřevěné oplocenky, je ovšem nutné, aby byly dostatečně robustní se schopností odolat tlaku zvěře. Výsevy semen zvonovce na vhodná stanoviště jsou možné, semena ovšem musí pocházet z místních rostlin (krajní varianta viz níže). Rostliny je třeba chránit individuálním oplocením vybudovaným optimálně ještě před vysetím, Přípuzstné je však též až po uchycení. Ruční vytrhávání nežádoucí vegetace (zejména konkurenčně silných druhů jako je například sadec konopáč, různé druhy travin atd.) v bezprostředním okolí jednotlivých rostlin zvonovce, zejména semenáčů a mladších jedinců. Zde je naprosto nezbytné, aby zásah prováděl zkušený pracovník a dbal při tom zvýšené opatrnosti, aby nedošlo omylem k vytržení či poškození zvonovce. Budování oplocenek v období vegetačního klidu (listopad-březen), v individuálních případech dle potřeby kdykoliv v průběhu roku.Výsevy na podzim (v období, kdy dochází přirozeně k uvolňování semen zvonovce v přírodě, tj. konec srpna, září a říjen).Ruční vytrhávání nežádoucí vegetace - kdykoliv během roku. Jako krajní varianta přichází v úvahu i výsev semen pocházejících z rostlin vypěstovaných v kultuře či výsadba mladých rostlin zvonovce předpěstovaných v kultuře. Zde je ovšem naprosto nezbytné, aby mateřské/zdrojové rostliny pocházely výhradně ze semen sebraných na lokalitě, a to z různých jedinců (aby byla zachována genetická diverzita). Zároveň v kultuře nesmí být pohromadě pěstovány rostliny pocházející z různých lokalit (aby se zabránilo vzájemnému opylování rostlin pocházejících z různých lokalit a populací). Při zvážení všech rizik je vhodnější se této krajní variantě raději vyhnout. Všechna výše uvedená opatření jsou plánována jako jednorázová, nicméně v případě potřeby je možné je opakovat, interval závisí na aktuálním stavu populace a jednotlivých rostlin. Proto je nezbytný pravidelný monitoring zdejší populace (a všech rostlin zde se vyskytujících).
Kategorie opatření Cílový předmět ochrany Popis opatření
Kalendář pro management
Poznámka
4. Závěrečné údaje 4.1 Použité podklady ANONYMUS (2012). Plán péče o Přírodní památku Smradovna na období 2012-2021 „návrh na vyhlášení“. Praha. 62 s. Manuskript. Archivuje Krajský úřad Středočeského kraje, Praha. ANONYMUS (2013). Plán péče o národní přírodní památku CIKÁNSKÝ DOLÍK na období 2014–2021. 23 s. Manuskript. Archivuje AOPK ČR, Praha. AOPK ČR, Lesy České republiky, s. p., Sdružení vlastníků obecních a soukromých lesů v ČR, Vojenské lesy a statky ČR, s.p., VÚKOZ (2006). Pravidla hospodaření pro typy lesních přírodních stanovišť v evropsky významných lokalitách soustavy Natura 2000: Výsledek jednání pracovní skupiny ustanovené při Ministerstvu životního prostředí České republiky a složené ze zástupců jmenovaných organizací. PLANETA. XIV, 9, s. 1-39. 1213-3393. HÁKOVÁ, A.; KLAUDISOVÁ, A.; SÁDLO, J. (eds.) (2004). Zásady péče o nelesní biotopy v rámci soustavy Natura 2000. PLANETA. XII, 3, s. 1-132. 1213-3393. JERSÁKOVÁ, J.; KINDLMANN, P. (2004). Zásady péče o orchidejová stanoviště. Vydání 1. České Budějovice: Kopp. 119 s., 32 p. ISBN 80-7232-254-0. MARHOUL, P.; TUROŇOVÁ, D. (eds.) (2008). Zásady managementu stanovišť druhů v evropsky významných lokalitách soustavy Natura 2000: metodika AOPK ČR. 1. vyd. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR. 161 s. ISBN 978-80-87051-38-2. Rámcové zásady lesního hospodaření pro typy přírodních stanovišť v územích soustavy Natura 2000 v České republice: Základní doporučení pro hospodářské soubory (2004). PLANETA. XII, 3, s. 1-23. 1213-3393.
4.2 SDO zpracoval Organizace: AOPK ČR, Regionální pracoviště Střední Čechy Zpracovatel: Mgr. Josef Spilka E-mail:
[email protected] Organizace: AOPK ČR, Krajské středisko Praha a střední Čechy Zpracovatel: Ing. Jaroslav Pipek E-mail:
[email protected] Poznámka: Lesnická část. Organizace: AOPK ČR, Krajské středisko Praha a střední Čechy Zpracovatel: Mgr. Josef Spilka E-mail:
[email protected] Poznámka: Mapové přílohy. Datum zpracování:
5. Seznam zkratek AOPK ČR
Agentura ochrany přírody a krajiny ČR
ES
Evropský seznam
EVL
Evropsky významná lokalita
KO
kriticky ohrožený (druh)
LHP
lesní hospodářský plán
NPP
národní přírodní památka
OLH
odborný lesní hospodář
OP ZCHÚ
ochranné pásmo zvláště chráněného území
SDO
Souhrn doporučených opatření
ÚSOP
Ústřední seznam ochrany přírody
ZCHÚ
zvláště chráněné území
ZOPK
zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny ve znění pozdějších předpisů
6. Přílohy 6.1 Orientační mapa evropsky významné lokality CZ0212019_Smradovna_orientacni_mapa.pdf
6.2 Mapa způsobu zajištění ochrany EVL CZ0212019_Smradovna_zpusob_zajisteni_ochrany.pdf
6.3 Mapa zákresů managementových opatření na vymezených plochách CZ0212019_Smradovna_Eliminace_odvodneni.pdf CZ0212019_Smradovna_Koseni.pdf CZ0212019_Smradovna_Specialni_opatreni_na_podporu_druhu_stanovist.pdf
6.4 Rámcová směrnice pro lesní stanoviště CZ0212019_Smradovna_ramcova_smernice.doc
6.5 Doplňující dokumenty NEJSOU
