Souhrn doporučených opatření pro evropsky významnou lokalitu
Libické luhy CZ0214009
1. Základní identifikační a popisné údaje 1.1 Základní údaje Název: Libické luhy Kód lokality: CZ0214009 Kód lokality v ÚSOP: 2560 Rozloha (ha): 1478,7352 Biogeografická oblast: kontinentální Zařazení EVL na evropský seznam: 2008/25/ES Nařízení vlády o stanovení národního seznamu EVL: nařízení vlády č. 318/2013 Sb., příloha 71
1.2 Způsob zajištění ochrany Zvláště chráněná území (ZCHÚ) Celková rozloha ZCHÚ (ha): 509,8073 Relativní rozloha ZCHÚ (%): 34,5 Specifikace ZCHÚ Kód ÚSOP 902 904 903
Kategorie NPR PR PR
Název Libický luh Tonice-Bezedná Veltrubský luh
Ochranné pásmo zvláště chráněného území (OP ZCHÚ) Celková rozloha OP ZCHÚ (ha): 43,8154 Relativní rozloha OP ZCHÚ (%): 3 Navrhované kategorie ZCHÚ podle platného nařízení vlády národní přírodní rezervace - část, přírodní rezervace - část, přírodní památka - část Smluvní ochrana dle § 39 ZOPK NENÍ Základní ochrana dle § 45c, odst. 2 ZOPK Celková rozloha území chráněného dle režimu základní ochrany (ha): 925,1125 Relativní rozloha území chráněného dle režimu základní ochrany (%): 62,6 Jiná území chráněná podle národní legislativy, evropské legislativy nebo mezinárodních úmluv v překryvu s EVL Ptačí oblasti NEJSOU
1.3 Územně správní příslušnost Středočeský kraj Dotčené obce Choťánky, Libice nad Cidlinou, Nová Ves I, Opolany, Oseček, Pňov-Předhradí, Poděbrady, Velký Osek, Veltruby
Dotčená katastrální území Choťánky, Kanín, Kluk, Libice nad Cidlinou, Nová Ves I, Oseček, Pňov, Poděbrady, Předhradí, Velký Osek, Veltruby
1.4 Stručná charakteristika území Ekotop
Geologie: Horninové podloží tvoří pleistocénní labské štěrkopísky, které náležejí převážně nejmladší údolní terase würmského stáří. V podloží kvartérních sedimentů jsou uloženy nepropustné křídové slínovce (spodní turon). Během holocénu došlo k usazení mocných povodňových hlinitopísčitých sedimentů, na dnech slepých ramen se tvoří hnilokaly a slatiny. Vzácně, při okrajích nivy, se vyskytují fosilní ostrůvky vátých písků, které vznikly koncem posledního glaciálu. Geomorfologie: Celý komplex leží v holocénní nivě, která není morfologicky výrazně vymezena a kontinuálně přechází do rozsáhlé a ploché Nymburské kotliny. Niva dosahuje šiřky až 3 km, průměrná výška území je 187-190 m n. m. Reliéf: Plochý reliéf vzniklý erozně akumulační činností nížinného toku. Výraznými krajinnými prvky jsou četné pozůstatky říčních ramen v různém stupni zazemnění. Pedologie: Na povodňových hlinitopísčitých sedimentech holocénního stáří se průběžně vyvíjejí lužní půdy, na dnech zazemněných ramen se tvoří tmavé organozemě. Na písčitých elevacích se vzácně objevují ostrůvky arenických kambizemí. Krajinná charakteristika: Pro území je typické velké množství zazemňujících se lesních tůní v různém stádiu vývoje, které se hadovitě vinou zachovalými lužními lesy. Uvnitř kompaktních lesních celků se vyskytují jen menší louky, větší luční celky se rozkládají až na okraji nivy. Dnešní tok Labe se vyznačuje malou meandrovitostí danou jednak nízkou spádovou křivkou, ale především úpravami koryta, které započaly již v 17. století. Mohutnější změny krajiny nastaly až v průběhu 19. století, kdy docházelo k rozorávání mohutných lučních celků a k rušení rybničních soustav, které vedlo při záplavách ke stále větším hospodářským škodám, jejichž řešením byla technická regulace Labe. Konečná regulace Labe probíhala na počátku 20. století a byla završena výstavbou jezů a plavebních komor. Kanalizací koryta Labe byly omezeny povodně, ale zároveň došlo k významnému narušení hydrologického režimu lužních porostů. Slepá ramena a tůně se postupně bez průtoku zazemňují a klesá druhová diverzita. Biota Plošně nejrozšířenějším biotopem jsou lužní lesy. Převažují tvrdé luhy asoc. Querco-Ulmetum s typicky vyvinutým jarním aspektem, které na sušších místech přecházejí v dubohabřiny subasoc. Melampyro nemorosi-Carpinetum ulmetosum. Bohužel více než polovina porostů ztratila přirozený ráz a má charakter stejnověkých kultur dubu letního (Quercus robur), jasanu ztepilého (Fraxinus excelsior) a lípy srdčité (Tilia cordata), v horším případě stanovištně nepůvodních druhů topolů (Populus sp.), borovice lesní (Pinus sylvestris) a dubu červeného (Quercus rubra). V bylinném patře se vyskytují typické druhy jarního aspektu jako např. dymnivka dutá (Corydalis cava), sasanka hajní, s. pryskyřníkovitá (Anemone nemorosa, A. ranunculoides), orsej jarní (Ficaria verna subsp. bulbifera), pižmovka mošusová (Adoxa moschatellina), česnek medvědí (Allium ursinum, C4), plicník tmavý (Pulmonaria obscura), violka lesní (Viola reichenbachiana), v. Rivinova (V. riviniana) a další. V letním období zde rozkvétá kruštík polabský (Epipactis albensis, SO) s úzkou mezidruhovou vazbou na starší topoly, včetně topolů hybridních. Mokřadní olšiny se hojně vyskytují v místech zazemněných tůní a představují konečný člen sukcesní řady. Pouze maloplošně a nereprezentativně jsou zastoupeny měkké luhy. Náhradními společenstvy na místech přirozených luhů jsou vlhké louky. V méně reprezentativní formě (díky absenci kosení) se vyskytují uvnitř souvislých lesních celků, většinou na místech bývalých meandrů, velkoplošná a bohatě diverzifikovaná luční společenstva se uchovala ve velkých celcích na okraji nivy. Nalezneme zde pestrou škálu lučních porostů od vysokých ostřic (nejčastěji as. Caricetum gracilis) přes částečně zaplavované psárkové louky (Alopecuretum pratensis) a mezofilní ovsíkové louky (Arrhenatheretum elatioris) s charakteristickými druhy ovsík vyvýšený (Arrhenatherum elatius), srha laločnatá (Dactylis glomerata), trojštět žlutavý (Trisetum flavescens), zvonek rozkladitý (Campanula patula), kopretina bílá (Leucanthemum vulgare s. lat.), kakost luční (Geranium pratense); až po xerofilní kostřavové trávníky na písku. Na několika lokalitách byly popsány zbytky druhově bohatých kontinentálních zaplavovaných luk svazu Cnidion venosi s rozrazilem dlouholistým (Pseudolysimachion maritimum), jarvou žilnatou (Cnidium dubium, C2), srpicí barvířskou (Serratula tinctoria, C4), česnekem hranatým (Allium angulosum, C3, SO), žluťuchou žlutou a ž. lesklou (Thalictrum flavum,C2, SO, T. lucidum, C3), šišákem hrálovitým, (Scutellaria hastifolia, C2, SO), kostivalem českým (Symphytum bohemicum, C2, O), svízelem severním (Galium boreale, C4) aj. Vodní vegetace je vázána jednak na toky Labe, Cidlinu a potok Bačovku, jednak na hojné izolované tůně. Ve velkých tocích (Labe, Cidlina) převažuje poměrně chudá vegetace makrofyt s dominantním stulíkem žlutým (Nuphar lutea, C4), po ústupu lodní dopravy se do hlavního toku Labe pozvolna vrací voďanka žabí (Hydrocharis morsus-ranae, C2) či řečanka přímořská (Najas marina, C2). V tůni Bajkal byl v loňském roce zaznamenán leknín bělostný (Nymphea candida C1, SO), Břehy lemují říční rákosiny, které výše na břehu střídá mozaika vrbových křovin toků asoc. Salicetum triandrae a bylinných lemů nížinných řek asoc. Fallopio-Cucubaletum bacciferi. V Bačovce roste v Polabí běžná vegetace s dominantním potočníkem vzpřímeným (Berula erecta) řazená k pobřežní vegetaci potoků. Pestřejší rostlinstvo hostí tůně, hladinu obývají vodní makrofyta, nejčastěji okřehek (Lemna sp.) a růžkatec ostnitý (Ceratophyllum demersum). Vzácně v některých tůních dosud rostou stulíky, voďanka žabí a leknín bílý (Nymphea alba, C1, SO). Ten byl v roce 2014 zaznamenán v NPR Libický luh na lokalitě „Malý Přerov“ a v systému tůní PP Tonice - Bezedná. Tůně od okrajů postupně zarůstají rákosinami, ve kterých převažují rákos obecný (Phragmites australis), orobinec širokolistý, orobinec úzkolistý (Typha latifolia, T. angustifolia) a zblochan vodní (Glyceria maxima), na rákosiny mohou navazovat porosty vysokých ostřic. Jiná situace je u tůní zcela
uzavřených zápojem lužního lesa. Hladina bývá buď bez vegetace či s okřehkem, makrofyta mělkých stojatých vod reprezentuje žebratka bahenní (Hottonia palustris, C3, O), během léta většina těchto tůní vysychá a na dnech se vyvíjí vegetace eutrofních bahnitých náplavů s vůdčí haluchou vodní (Oenanthe aquatica). Z významnějších druhů cévnatých rostlin se dále vyskytují např. pryšec bahenní (Euphorbia palustris, C3, SO), růžkatec bradavčitý (Ceratophyllum submersum, C3, SO), violka slatinná (Viola stagnina, C2, SO), okřehek trojbrázdý (Lemna trisulca, C3), lilie zlatohlavá (Lilium martagon, C4, O). Některé vodní plochy se jeví jako vhodné stanoviště pro kuňku ohnivou (Bombina bombina, EN, SO). Přítomnost kuňky byla ověřena akusticky na levém břehu Labe, v tůních JV od Pňova. Stav stromových porostů umožňuje existenci xylofágních druhů hmyzu – např. roháče obecného (Lucanus cervus, EN, O), jehož výskyt je vázán zejména na vzrostlé stromy (hlavně duby) rostoucí podél obou břehů Labe. Přítomnost páchníka hnědého (Osmoderma eremita, CR, SO) byla na lokalitě ověřována pomocí feromonových pastí, nedošlo však k potvrzení jeho výskytu. Jedním z důvodů může být termín instalace pastí v pozdním létě, kdy už aktivita dospělců slábne. Údaj o výskytu páchníka však nelze spolehlivě dohledat ani ve starších materiálech. Libický luh je jedním z míst, kde byl ještě v 90. letech dvacátého století zaznamenán výskyt kriticky ohroženého hnědáska osikového (Euphydryas maturna, CR, KO). V současnosti již nebyl tento nález potvrzen. Z dalších druhů živočichů jsou v EVL zaznamenány tyto druhy: drvopleň obecný (Cossus cossus), lesák rumělkový (Cucujus cinnaberinus, EN, SO), chrobák obecný (Geotrupes stercorosus), modrásek očkovaný (Maculinea teleius,VU, SO), babočka admirál (Vanessa atalanta), babočka paví oko (Inachis io), ohniváček celíkový (Lycaena virgaureae), splešťule blátivá (Nepa cinerea), páskovka keřová (Cepaea hortensis), plamatka lesní (Arianta arbustorum), skokan zelený (Rana kl. esculenta, NT, SO), skokan hnědý (Rana temporaria, NT), s. štíhlý (R. dalmatina, NT, SO), ropucha obecná (Bufo bufo, NT, O), čolek velký (Triturus cristatus, EN, SO), č. obecný (Triturus vulgaris, NT, SO), užovka obojková (Natrix natrix, O), slepýš křehký (Anguis fragilis, SO), ještěrka obecná (Lacerta agilis, NT, SO), čáp černý (Ciconia nigra, VU, SO), potápka malá (Tachybaptus ruficollis,VU, O), morčák velký (Mergus merganser, CR, KO), kormorán velký (Phalacrocorax carbo, VU), čírka obecná (Anas crecca, CR, O) budníček menší (Phylloscopus collybita), slavík obecný (Luscinia megarhynchos, O), žluva hajní (Oriolus oriolus, SO), lejsek bělokrký (Ficedula albicollis, NT), mlynařík dlouhoocasý (Aegithalos caudatus), jestřáb lesní (Accipiter gentilis, VU, O), krahujec obecný (Accipiter nisus, VU, SO), dudek chocholatý (Upupa epops, EN, SO), lednáček říční (Alcedo atthis, VU, SO), bažant obecný (Phasianus colchicus), jiřička obecná (Delichon urbica), hraboš polní (Microtus arvalis), krtek obecný (Talpa europaea), kuna skalní (Martes foina), veverka obecná (Sciurus vulgaris, O), zajíc polní (Lepus europaeus, NT), nutrie říční (Myocastor coypus). Národní přírodní rezervace Libický luh, která je součástí EVL Libické luhy je známá výskytem vodních korýšů jako jsou žábronožka sněžní (Eubranchipus grubii, CR, KO) a listonoh jarní (Lepidurus apus, CR, KO).
2. Stav EVL a předmětů ochrany 2.1 Předměty ochrany a jejich cílový stav Stanoviště Kód předmětu ochrany: 3150 Název předmětu ochrany: Přirozené eutrofní vodní nádrže s vegetací typu Magnopotamion nebo Hydrocharition Rozloha (ha): 40,1822 Relativní rozloha (%): 2,72 Stav předmětu ochrany při zařazení EVL do Evropského seznamu: vynikající hodnota Cílový stav předmětu ochrany: Zachovat rozlohu předmětu ochrany jako v době vyhlášení a obnovit stav z doby vyhlášení.
Kód předmětu ochrany: 6430 Název předmětu ochrany: Vlhkomilná vysokobylinná lemová společenstva nížin a horského až alpínského stupně Rozloha (ha): 0,3184 Relativní rozloha (%): 0,02 Stav předmětu ochrany při zařazení EVL do Evropského seznamu: dobrá hodnota Cílový stav předmětu ochrany: Zachovat společenstvo ve stavu při vyhlášení.
Kód předmětu ochrany: 6440 Název předmětu ochrany: Nivní louky říčních údolí svazu Cnidion dubii Rozloha (ha): 31,6063 Relativní rozloha (%): 2,14 Stav předmětu ochrany při zařazení EVL do Evropského seznamu: vynikající hodnota Cílový stav předmětu ochrany: Zachovat rozlohu předmětu ochrany jako v době vyhlášení, zlepšit stanovištní podmínky na plochách se zhoršenou kvalitou.
Kód předmětu ochrany: 6510 Název předmětu ochrany: Extenzivní sečené louky nížin až podhůří (Arrhenatherion, Brachypodio-Centaureion nemoralis) Rozloha (ha): 96,8449 Relativní rozloha (%): 6,55 Stav předmětu ochrany při zařazení EVL do Evropského seznamu: dobrá hodnota Cílový stav předmětu ochrany: Zachovat rozlohu předmětu ochrany jako v době vyhlášení, zlepšit stanovištní podmínky na plochách se zhoršenou kvalitou a omezit rostlinné invaze zejména třtiny křovištní (Calamagrostis epigejos).
Kód předmětu ochrany: 91F0 Název předmětu ochrany: Smíšené lužní lesy s dubem letním (Quercus robur), jilmem vazem (Ulmus laevis), j. habrolistým (U. minor), jasanem ztepilým (Fraxinus excelsior) nebo j. úzkolistým (F. angustifolia) podél velkých řek atlantské a středoevropské provincie (Ulmenion minoris) Rozloha (ha): 742,789 Relativní rozloha (%): 50,23 Stav předmětu ochrany při zařazení EVL do Evropského seznamu: dobrá hodnota Cílový stav předmětu ochrany: Současný stav předmětu ochrany odpovídá stavu při vyhlášení, tento stav je třeba udržet i nadále, místy lze stav zlepšit odstraněním stanovištně neodpovídajících druhů dřevin.
Druhy Název předmětu ochrany: kuňka ohnivá Bombina bombina Kód předmětu ochrany: 1188 Stav předmětu ochrany při zařazení EVL do Evropského seznamu Populace
Min
Max
Jednotka Kategorie Podíl populace
stálá populace
-
-
-
přítomná
2%≥p>0%
Celkové hodnocení populace není významná izolovaná, leží hodnota uvnitř areálu rozšíření druhu
Zachovalost Izolace dobré zachování
Cílový stav předmětu ochrany: Cílem je, aby se populace kuňky ohnivé udržela alespoň v takovém stavu, jaký byl v době vyhlášení EVL.
Název předmětu ochrany: roháč obecný Lucanus cervus Kód předmětu ochrany: 1083 Stav předmětu ochrany při zařazení EVL do Evropského seznamu Populace
Min
Max
Jednotka Kategorie Podíl populace
stálá populace
-
-
-
přítomná
2%≥p>0%
Celkové hodnocení populace není dobrá izolovaná, leží hodnota uvnitř areálu rozšíření druhu
Zachovalost Izolace dobré zachování
Cílový stav předmětu ochrany: Cílem je, aby se populace roháče obecného udržela alespoň ve stavu, jaký byl v době vyhlášení EVL.
Název předmětu ochrany: páchník hnědý * Osmoderma eremita Kód předmětu ochrany: 1084 Stav předmětu ochrany při zařazení EVL do Evropského seznamu Populace
Min
Max
Jednotka Kategorie Podíl populace
stálá populace
-
-
-
přítomná
2%≥p>0%
Celkové hodnocení populace není vynikající izolovaná, leží hodnota uvnitř areálu rozšíření druhu
Zachovalost Izolace dobré zachování
Cílový stav předmětu ochrany: Cílem je udržet populaci páchníka hnědého alespoň ve stavu, jaký byl v době vyhlášení EVL. * označuje prioritní druh
2.2 Nároky předmětů ochrany Stanoviště Kód předmětu ochrany: 3150 Název předmětu ochrany: Přirozené eutrofní vodní nádrže s vegetací typu Magnopotamion nebo Hydrocharition Popis nároků předmětu ochrany: Stanoviště je zde zastoupeno biotopem V1A Makrofytní vegetace přirozeně eutrofních a mezotrofních stojatých vod s voďankou žabí a V1F, kde tento, a další významné druhy, chybí. Zahrnuje vegetaci rostlin ponořených až plovoucích na hladině, v obou případech mohou rostliny kořenovat ve dně nebo volně splývat. Skupina je vázána na trvalé vody vysychající jen při výjimečných okolnostech. Častá je hlubší vrstva sedimentu na dně. Tato vegetace se vyskytuje roztroušeně na většině území, zejména však v nižších polohách, především v nivách větších vodních toků a rybničních oblastech. Ohrožení vyplývá hlavně z rozsáhlého odvodňování krajiny a vodohospodářských úprav vedoucích k likvidaci vodních ploch. Dalším rizikovým prvkem je nevhodné rybniční
hospodaření spojené s nešetrným odbahňováním rybníků, nasazováním býložravého amura, hnojením a vápněním, případně použitím herbicidů. Škody mohou způsobovat také vodní ptáci, zejména často vysazované polodivoké kachny, a také labutě, jež likvidují veškerou vegetaci ožerem, sešlapem i trusem. Management většinou spočívá v ovlivňování biotopu rybí obsádkou – prakticky téměř vždy, protože vodní plochy s vegetací tohoto typu bez přítomnosti ryb se vyskytují jen vzácně. Stejně tak je velmi častým managementem manipulace s hladinou vody. V případě kvalitního rozvoje druhově pestré vodní vegetace je nejlepší dodržovat již osvědčené postupy, které umožnily vznik a existenci takovéto vegetace. Rybí obsádka podstatně ovlivňuje celkové oživení vodní plochy, včetně přítomnosti makrofytní vegetace. Pro zajištění rozvoje makrofytní vegetace je třeba zajistit vyšší průhlednost vody s malým výskytem řas a sinic. Toho lze z pravidla dosáhnout, pokud se rozmnoží střední a hrubý zooplankton, což se daří zejména na plůdkových rybnících a při vyšším zastoupení dravých ryb. Naprosto nevhodné jsou býložravé a planktonofágní ryby. Manipulace s vodní hladinou by měla probíhat tak, aby nedošlo k ohrožení nejcennějších druhů přítomných vodních rostlin. Např. lekníny špatně snášejí úplné, a hlavně opakované zimování rybníků, stejně tak i letnění. Rozvoj stolístku přeslenatého a s. klasnatého (Myriophyllum verticillatum, M.spicatum) a růžkatce ostnitého lze potlačit zimováním, pokud se nevyskytují cennější druhy vodních rostlin. V krajním případě lze krátkodobě nasadit býložravé ryby a tak snížit výskyt méně žádoucích druhů vodních rostlin. Vápnění je v některých případech možné, hrozí však zrychlené uvolňování živin ze sedimentu. Nelze jej použít tam, kde jsou přítomné druhy vázané na měkčí a živinami obvykle chudší vody. V některých případech je možné povolit sečení vegetace na části vodní plochy. Kosení vodních rostlin je alternativou umožňující zpomalit zazemňování při pečlivém odstraňování pokosené hmoty. Většinou je však potřebné především proto, aby nedošlo ke vzniku bezkyslíkatého prostředí a následnému úhynu ryb po zatažení hladiny vodními rostlinami. Je nutná těsná a pružná spolupráce hospodáře a ochrany přírody.
Kód předmětu ochrany: 6430 Název předmětu ochrany: Vlhkomilná vysokobylinná lemová společenstva nížin a horského až alpínského stupně Popis nároků předmětu ochrany: Stanoviště je zde zastoupeno biotopem M7 Bylinné lemy nížinných řek, které se vyskytují podél většiny našich velkých vodních toků. Tvoří je vysoká vegetace doprovázející nížinné toky tvořená statnými bylinami a liánami, např. krabilice hlíznatá (Chaerophyllum bulbosum), bodlák kadeřavý (Carduus crispus), kopřiva dvoudomá (Urtica dioica). Navazují na pobřežní vrbové křoviny nebo rákosiny. Půdy jsou hlinitopísčité až písčité nebo štěrkopísčité, vzácněji jílovité, vždy ale s vysokým obsahem dusíku. Ohrožení porostů představuje šíření invazních neofytů - slunečnice topinambur (Helianthus tuberosus), netýkavka žláznatá (Impatiens glandulifera), křídlatky (Reynoutria sp.), štětinec laločnatý (Echinocystis lobata). Jako vhodný management se jeví revitalizace říčních systémů a omezování invazních druhů rostlin.
Kód předmětu ochrany: 6440 Název předmětu ochrany: Nivní louky říčních údolí svazu Cnidion dubii Popis nároků předmětu ochrany: Stanoviště tvoří biotop T1.7 Kontinentální zaplavované louky. Jsou to specifické vysokostébelné produkční louky v nivách dolních toků velkých řek kontinentálně laděných oblastí (jižní Morava, dolní Podyjí, střední Polabí). Půdy jsou hlinité až jílovité, na dlouhodoběji zaplavovaných místech oglejené až glejové, dobře zásobené živinami, v létě vysychající. Kontinentální zaplavované louky jsou závislé na periodickém jarním přeplavování a vyžadují pravidelnou roční seč. Jsou místem výskytu mnoha ohrožených druhů organismů. Převažují vlhkomilné traviny především psárka luční (Alopecurus pratensis), lipnice bahenní (Poa palustris), ostřice dvouřadá (Carex disticha), o. štíhlá (C. acuta), barevný aspekt tvoří v době květu kohoutek luční (Lychnis flos-cuculi) a kosatec sibiřský (Iris sibirica), z dalších druhů se vyskytují např. tužebník jilmový (Filipendula ulmaria), jarva žilnatá, žluťucha lesklá, srpice barvířská. K úbytku lokalit došlo vlivem prohloubení a regulace vodních toků, na většině lokalit to znemožnilo přirozené povodně a záplavová voda se dnes do území dostává především systémem zavodňovacích kanálů. Ohrožení představuje absence kosení, případně ponechání pokosené hmoty na louce a absence pravidelných záplav nebo naopak dlouhodobé zadržování vody na loukách. Dále zalesnění, rozorání, přesetí komerčními travními směskami nebo těžba štěrkopísku. Pro zachování tohoto biotopu je nezbytné pravidelné kosení, alespoň jednou ročně a odstraňování pokosené biomasy. Regulace říčních toků znemožnila přirozené jarní povodně a záplavová voda, jako nezbytný předpoklad pro rozvoj tohoto typu luk, se dnes do některých území dostává systémem zavodňovacích kanálů.
Kód předmětu ochrany: 6510 Název předmětu ochrany: Extenzivní sečené louky nížin až podhůří (Arrhenatherion, Brachypodio-Centaureion nemoralis)
Popis nároků předmětu ochrany: Stanoviště tvoří biotop T1.1 Mezofilní ovsíkové louky, který zahrnuje nejrozšířenější typy polopřirozených luk vyskytující se roztroušeně po celém území státu od nížin až po podhůří, především v blízkosti sídel. Existuje velká škála různých fytocenologických typů těchto mezofilních ovsíkových luk, navíc se často nacházejí v mozaice s jinými biotopy bezlesí. Jsou to vysokostébelné až středně vzrůstavé porosty bez vazby na určitý půdní podklad. V blízkosti toků obsazují spíše vyšší stupně náplavových teras, vyhýbají se trvale přemokřeným místům. Dominují výběžkaté trávy, které vytvářejí vícevrstvé porosty: ovsík vyvýšený, srha laločnatá, trojštět žlutavý, kostřavy (zástupci r. Festuca), tomka vonná (Anthoxantum odoratum), medyněk vlnatý (Holcus lanatus). Travní dominanty doprovázejí vytrvalé širokolisté byliny, které tvoří výrazný pestrobarevný aspekt před jarní sečí a méně výrazný před letní sečí, jedná se např. o řebříček obecný (Achillea millefolium agg.), pampelišky (r. Taraxacum), jitrocel kopinatý (Plantago lanceolata), kakost luční, jetel luční (Trifolium pratense), zvonek rozkladitý, kopretina bílá, chrastavec rolní (Knautia arvensis agg.), štírovník růžkatý (Lotus corniculatus). Louky jsou dlouhodobě závislé na pravidelném obhospodařování, zejména seči, extenzivní pastvě, případně doplňkovém hnojení, které může být v současnosti nahrazeno atmosférickým spadem živin. Právě eutrofizace a ponechání ladem způsobují degradaci těchto porostů. Ta se projevuje převládnutím trsnatých širokolistých trav na úkor úzkolistých trav a dvouděložných bylin, tedy celkovým ochuzením druhového spektra. Porosty by měly být dvakrát ročně koseny, příležitostně mohou být přepásány. Při vyšším počtu sečí, u nižinných typů luk s ovsíkem vyvýšeným, mohou být porosty hnojeny a vápněny.
Kód předmětu ochrany: 91F0 Název předmětu ochrany: Smíšené lužní lesy s dubem letním (Quercus robur), jilmem vazem (Ulmus laevis), j. habrolistým (U. minor), jasanem ztepilým (Fraxinus excelsior) nebo j. úzkolistým (F. angustifolia) podél velkých řek atlantské a středoevropské provincie (Ulmenion minoris) Popis nároků předmětu ochrany: Stanoviště tvoří biotop L2.3 Tvrdé luhy nížinných řek, který zahrnuje povětšinou tříetážové porosty s převahou dubu letního nebo jasanu ztepilého vyskytující se v říčních úvalech a nížinných pánvích na těžších půdách, často ve větší vzdálenosti od vodního toku, kde střídá biotop měkkých luhů. Další významnou dřevinou stromového patra je v poslední době ustupující jilm habrolistý (Ulmus minor). Vtroušeně se vyskytují jilm vaz (Ulmus laevis), javor babyka (Acer campestre), střemcha obecná (Prunus padus) a lípa srdčitá, v sušších polohách ještě habr obecný (Carpinus betulus), na vlhčích lokalitách se lze setkat s olší lepkavou (Alnus glutinosa) a topolem černým (Populus nigra). Porosty bývají pravidelně nebo alespoň občas zaplavované, hladina podzemní vody je během roku rozkolísaná. Keřové patro je tvořeno hlavně zmlazujícími dřevinami a keři, v přezvěřených lesích může úplně chybět. V bohatém bylinném patře převažují vlhkomilné a mezofilní druhy, typický je bohatý jarní aspekt. V případě tvrdých luhů se jedná o stanoviště člověkem dlouhodobě přímo (dřevinná skladba a tvar lesa) i nepřímo (zejména úpravy vodního režimu) ovlivňovaná. Zmenšování celkové rozlohy lužních lesů v minulosti bylo důsledkem rozšiřujícího se zemědělského využívání krajiny. Hlavním negativním faktorem však byly zejména nevhodné regulační úpravy vodních toků v minulém století, díky nimž došlo na mnohých místech ke zcela zásadnímu narušení vodního režimu dříve periodicky zaplavovaného území. Dřívější využívání lesů mělo v mnoha případech výrazný dopad na strukturu porostů. Důsledkem uvedeného způsobu hospodaření byl převážně střední les a pařeziny, později převedené na les vysoký. Mnoho porostů má v současné době charakter předrženého středního lesa. Negativním vlivem je přeměna druhové skladby, výsadba monokultur nevhodných dřevin a šíření invazních druhů. Pro ochranu stanovišť tvrdého luhu je důležité hlavně udržení, případně obnova vodního režimu, nezbytného pro zachování příznivého stavu těchto lesů. V místech meliorovaných a regulovaných toků je pro znovuvytvoření vhodných podmínek nutné navrácení vody do odvodněných částí šetrnou revitalizací, případně umělé zatopení na místech s omezeným výskytem přirozených záplav. V druhové skladbě porostů by měly být zastoupeny pouze původní druhy dřevin, není žádoucí další rozšiřování výsadeb hybridních topolů a jiných nepůvodních druhů. Zvláštní pozornost by se měla věnovat šíření invazních dřevin a bylin, mající zásadní vliv na původní společenstva. V porostech s menším zastoupením jasanu či topolu černého je vhodné udržet jejich současný podíl, v případě většího výskytu zajistit podíl těchto dřevin dle modelu přirozené skladby i přesto, že jasan ani topol nejsou označeny jako dřeviny základní, meliorační či zpevňující. Pro zlepšení světlostních podmínek je ve vybraných porostech vhodné zachování či obnova obhospodařování lesa ve formě pařezin či lesa středního. Příznivý vliv na vertikální strukturu a věkovou diferenciaci má šetření porostní podúrovně a keřů, podpora přirozené obnovy a účinná ochrana před zvěří či snižování stavů spárkaté zvěře. Při obnově lesa není vhodné těžit břehové porosty vodních toků s výjimkou výběru (druhového, tvarového, zdravotního) jednotlivých dřevin a nezbytné údržby břehových porostů (riziko překážky a omezení průtoku nebo vzniku břehových nátrží vývratem stromu).
Druhy Název předmětu ochrany: kuňka ohnivá Bombina bombina
Kód předmětu ochrany: 1188 Popis nároků předmětu ochrany: Kuňka ohnivá je více vázána na vodní prostředí a je více náročná na kvalitu a množství biotopů v porovnání s většinou ostatních druhů obojživelníků. Většinu roku tráví v různých typech vodních biotopů - v kalužích, tůních i rybnících, a to v rozdílných v průběhu celého roku. Kuňka ohnivá se rozmnožuje obvykle v nelesních (zřídka i v lesních) rybnících a tůních s pozvolnými břehy a dostatkem mělkých litorálů, s vyšším zastoupením měkkých vodních makrofyt, které jsou bohaté na její hlavní potravu komáří a pakomáří larvy. Typickým biotopem tohoto druhu je extenzivně obhospodařovaný rybník nebo větší tůň bez rybí obsádky s dobře vyvinutými litorálními porosty. Dále se kuňka rozmnožuje v menších tůních na loukách, lučních ladech, v lomech, pískovnách, na výsypkách, ve vodních kanálech, v koupalištích, požárních nádržích, kalužích na zvodnělých tankodromech a v menší míře i v kalužích na cestách. Kuňka ohnivá klade vajíčka většinou v jarním období roku, občas ale i v několika etapách v závislosti na deštích od dubna až do srpna. Rozmnožování předcházejí hlasové projevy – známé melodické kuňkání (houkání). Z vajíček se zhruba po 1-2 týdnech líhnou larvy (pulci), živící se zejména řasami a organickými zbytky. Přibližně po 8-10 týdnech se pulci proměňují v žabky, které se zdržují ve vodě nebo u vody a žijí již podobným způsobem jako dospělí jedinci. Dospělci i subadultní jedinci se v průběhu roku zdržují v různých typech vodních i suchozemských biotopů. Obývají různé vodní plochy, včetně např. hodně zazemněných tůní, kde hledají potravu. Dále se vyskytují na loukách, lučních ladech, ve světlých mokřadních lesích, na extenzivních polích a v dalších obdobných biotopech. Koncem léta kuňky migrují k zimním úkrytům. Kuňky ohnivé zimují v puklinách skal, opuštěných norách hlodavců, pod návějemi listí, v ruinách, pod kameny, ve sklepích apod. Většina populace zimuje jen do několika set metrů od vody. U tohoto druhu jsou prokázané migrace až 1200 metrů od místa rozmnožování, pravděpodobné jsou však i migrace na větší vzdálenosti v případě výskytu příhodných suchozemských biotopů. Hlavní faktory a činnosti, které mohou negativně ovlivnit populaci druhu na lokalitě: • odbahňování rybníků v nevhodném období, tj. od dubna do října (rozmnožování, vývoj larev) nebo v nevhodném rozsahu, tedy takové, při němž se výrazně sníží plocha litorálu, či je odstraněn úplně. Ve většině případů platí, že pokud stupeň zabahnění neohrožuje přímo rybník ve své existenci, je lepší odbahňování neprovádět. • odbahňování rybníků v jedné rybniční soustavě najednou • snižování úrovně vodní hladiny rybníků v období duben – září • zarůstání a zazemňování vodních ploch sloužících k rozmnožování – problémem jsou husté porosty tvrdé makrofytní vegetace (např. rákosiny, orobinec), která se uchytí a rozroste v hloubkách menších než 80 cm • příliš vysoké rybí obsádky v rybnících, při nichž dochází k přímé predaci pulců rybami (ryby pulce přímo loví, a to i menší druhy či menší velikostní skupiny dravých i nedravých ryb), k likvidaci vajíček a larválních stadií obojživelníků všežravými a býložravými rybami (bentické ryby poškozují a žerou jejich drobné larvy a rozvracejí potravní bázi dospělců, býložravé ryby – amur – požírají vajíčka umístěná na vodních rostlinách) a narušování potravní základny rybami, které se živí planktonem (planktonofágní ryby snižují potravní nabídku pro metamorfovaná stadia – drobné žabky) • přítomnost ryb v případě nedostatku úkrytů (nekontrolované zarybňování nebo stavy po povodních, které vyplaví ryby do tůní; krajně negativní je přítomnost okounů nebo allochtonních druhů ryb (např. střevličky východní – Pseudorasbora parva a karase stříbřitého – Carassius auratus), které se mohou do nádrží dostat přirozenou cestou a dovedou se rychle namnožit • vysazování a chov mysliveckých (polodivokých) kachen a také umělé navyšování počtu kachen přikrmováním. Kachny jsou totiž ve větších počtech významným predátorem pulců kuněk a vyžírají také potravní základnu kuněk (drobní bezobratlí) i dalších obojživelníků. Přikrmování kachen vede k eutrofizaci prostředí. • nadměrný zárůst břehů vodních ploch využívaných k rozmnožování dřevinami s následným zastíněním a důsledky s tím spojenými (špatný až žádný rozvoj řas jako potravy pro pulce); úplné zastínění lokality stromy, případně keři vede k ochlazení vody (oproti nezastíněným lokalitám i o 5 °C a více), což navíc zpomaluje vývoj vajíček a larev a způsobuje špatný až žádný rozvoj fytoplanktonu a následně zooplanktonu – potravy žab (především nedospělých jedinců). • používání biocidů a hnojiv při obhospodařování biotopů navazujících na vodní nádrže v dosahu akčního radia druhu • zánik či přímé ničení vhodných biotopů pro rozmnožování vznik či vysázení lesa kolem tůní v lomech v rámci rekultivací, či kolem drobných rybníčků s následným zastíněním. Kuňka ohnivá je druhem, který na lokalitách svého výskytu nemůže dlouhodobě prosperovat bez provádění pravidelných nebo alespoň občasných managementových zásahů. Při péči o biotopy je nutné se zaměřit jak na vodní, tak i na terestrické biotopy a zimoviště. Mezi hlavní opatření na podporu populací tohoto druhu patří budování nových vodních ploch a mokřadů, udržování vhodných parametrů již osídlených lokalit (zamezení zazemnění a zárůstu, eliminace nevhodné rybí osádky ve vodních plochách, zajištění dostatečné rozlohy litorálu
s vyvinutou litorální vegetací a jeho oslunění pravidelným výřezem náletu, provozování extenzivního hospodaření v případě rybníkářství a zamezení kolísání vodní hladiny v průběhu rozmnožování kuněk apod.) a udržování vhodného terestrického prostředí zejména v místech pohybu a zimování kuněk (zajištění pravidelné péče o travní porosty, zajištění sečení s vyšší výškou pokosu alespoň 10 až 15 cm a sečení za suchého a slunečného počasí, vyloučení aplikace biocidů, podpora úkrytových možností).
Název předmětu ochrany: roháč obecný Lucanus cervus Kód předmětu ochrany: 1083 Popis nároků předmětu ochrany: Roháč obecný, největší evropský brouk, je druhem listnatého lesa (především doubrav, dubohabřin a šípákových doubrav), preferuje rozvolněné lesy, lesní okraje a paseky. Dává přednost teplým nížinným lesům, ale místy vystupuje i do vyšších poloh. Vyžaduje dostatečné množství odumřelého dřeva a starých stromů k vývoji, proto mnohde spíše než v lesích přežívá v městských parcích, oborách, starých sadech a zahradách. Velmi vhodným biotopem jsou pařeziny. Samice kladou vajíčka do alespoň povrchově trouchnivějícího, především dubového dřeva (známy jsou nálezy ze širokého spektra dřevin, duby jsou však v našich podmínkách preferovány). Larvy, jejichž vývoj je v našich podmínkách tří- až pětiletý, žijí v zemi v okolí ležícího dřeva (části kmenů, klád, pařezů, kořeny), jehož trouchnivějícími částmi se živí, ale i přímo v trouchu. Dospělí brouci se obvykle líhnou již na podzim a přezimují v kukelních komůrkách, v přírodě se objevují od května (výjimečně v teplých letech již od konce dubna) do srpna, maximum výskytu spadá do června a července. Přes den je brouky možné nalézat na kmenech a v korunách stromů, pozdě odpoledne a večer (při teplém počasí) létají v korunách stromů. Imága láká ronící míza. Příčiny ohrožení Roháč obecný je ohrožen především velkoplošným holosečným lesnickým hospodařením. Druh potřebuje k vývoji rozsáhlejší listnaté lesy s dostatkem starých stromů, pařezů a trouchnivějících kmenů. Původní doubravy a smíšené lesy byly v minulosti často nahrazeny jehličnatými monokulturami a jinými porosty, které znemožňují vývoj druhu. Proto lze často roháče nalézt ve starých parcích, kde nalézá vhodné podmínky. Rovněž odstraňování starého dřeva z listnatých lesů, především vytrhávání pařezů, provázené orbou pasek a případná přeměna těchto lesů na intenzivní hospodářské kultury vede ke snižování stavů populací druhu. Vzhledem k ponechávání pařezů v obhospodařovaných dubových porostech, nejsou populace přímo ohroženy na existenci, dochází však k jistému oslabování zdatnosti populací i jedinců. Odchyt jednotlivých kusů sběrateli nemůže populace druhu ohrozit, negativní vliv by snad mohl mít pouze hromadný (ve stovkách až tisících kusů) a pravidelný odchyt na plošně omezených lokalitách. Naproti tomu přezvěření černou zvěří, která může vyhledávat larvy a aplikace insekticidů mohou ohrozit existenci populací velmi významně. Management lokalit Pro roháče obecného je vhodnou formou hospodaření les nízký anebo střední, avšak pouze za situace, že se jedná o porosty, které jsou touto formou obhospodařovány dlouhodoběji (jsou ořezávány po mnoho cyklů obmýtí). Jelikož nově založený les nízký anebo střední nenabízí dostatek mrtvého dříví pro roháče, je nutné při jejich převodu z lesa vysokého ponechávat část výstavků do fyzického rozpadu (přibližně 50 ks/10 ha). U porostů, které jsou již dlouhodoběji (viz výše) obhospodařovány jako les nízký anebo střední však již toto není nezbytné. Rovněž je potřeba, aby na lokalitě byla zastoupena mozaika porostů nízkého anebo středního lesa různého stáří spodní etáže, zejména aby byl vždy na lokalitě dostatek mladých prosvětlených porostů, v opačném případě je nezbytné ponechávání výstavků do fyzického rozpadu (viz výše). Pokud, vzhledem k rozloze porostů, není možné obhospodařovat les formou nízkého nebo středního lesa, upřednostňuje se podrostní způsob hospodaření s převážným využitím maloplošných obnovních prvků a se zajištěním ochrany přirozeného zmlazení proti zvěři. V případě obnovy holosečné je nutné na holinách ponechat pařezy (představují jeden z nejdůležitějších biotopů pro larvy roháče) a dostatečný počet výstavků. Mýtiny s ponechanými pařezy by přitom měly být spíše menších rozloh. Obecně je porosty nutno směřovat k věkové diverzitě. Je nutno odstranit (odtěžit) z vybraných lokalit nepůvodní a pro tento druh nevhodné druhy dřevin. Těžbu a přibližování dřeva je žádoucí provádět šetrnými technologiemi. Nepřípustná je mechanizovaná příprava půdy včetně naorávání mýtin, vytrhávání a frézování pařezů a výsadba stanovištně nepůvodních dřevin. Počet výstavků je třeba stanovit podle místních podmínek; v sušších polohách, kde jsou stromy menší, ponechávat výstavky více než na vlhčích stanovištích či v lužních lesích, kde dosahují stromy větších dimenzí. V případě účelově zaměřených porostů (rekreační lesy a lesoparky) je nutno zachovávat v lokalitách dostatečnou zásobu odumřelého dřeva, starých stromů a pařezů. V případě kácení stromů je třeba ponechávat pařezy, jejich frézování do úrovně terénu nepřipadá v úvahu. Velmi vhodné je ponechávání padlých kmenů a případná dosadba mladých dubů. V případě parků osídlených roháčem je žádoucí zachovat režim krajinářského „anglického parku“ s ponecháním pařezů a kmenů dubů poražených při případných rekonstrukčních zásazích. Odstraňování náletu nepředstavuje
pro roháče negativní zásah. Jako prvek aktivního managementu je vhodné doporučit používání neimpregnovaných dubových špalků zapuštěných do země jako obrubníků a jiných prvků. V zemi zapuštěné části špalků je však nutné ponechat až do úplného rozpadu.
Název předmětu ochrany: páchník hnědý * Osmoderma eremita Kód předmětu ochrany: 1084 Popis nároků předmětu ochrany: V České republice se vyskytuje v současnosti lokálně. Největší počet lokalit a nálezů je znám z jižní Moravy a Třeboňska. Řada dalších lokalit (celkem přes 200) je však známa z celého území ČR, v oblastech do nadmořské výšky 600 m. Biologie a ekologie druhu Páchník hnědý je saproxylofágem, typickým druhem osídlujícím stromové dutiny. Larvy mají víceletý vývoj v trouchu v dutinách živých listnatých stromů (vrb, dubů, lip, jilmů, ovocných stromů aj.), především ve střední a horní části kmene. Preferuje pravděpodobně osvětlené kmeny a dutiny, proto lze často nalézt populace páchníka v solitérních stromech či alejích. Imaga se objevují od května do září. Aktivují večer a v noci, dutinu však opouštějí jen výjimečně, létat jsou schopni pouze na velmi krátké vzdálenosti. Živí brouci se vyznačují charakteristickou vůní, popisovanou jako vůně juchtoviny (starých vydělaných kůží) či vůně zimostrázku. Příčiny ohrožení Páchník hnědý se vyskytuje na dvou typech stanovišť. Jednak jsou to porosty dnes klasifikované jako původní listnaté lesy, které však v minulosti byly specifickým hospodářským způsobem využívány (lokality na jižní Moravě (Soutok – kdysi řídké pastevní lesy, Křivé jezero – částečně kdysi využívané jako vrbovna), Buky nad Vysokým Chvojnem apod.), ve většině případů jsou to však staré parky a aleje, případně obory či staré ovocné sady. Tyto antropogenní biotopy představují dnes většinu lokalit, z čehož lze odvodit i příčiny ohrožení druhu. Zákaz lesní pastvy a s tím související vyšší zakmenění v lesích, likvidace stromů na pastvinách, mezích a kolem cest, dnes především odstraňování starých stromů (jak osídlených, tak k osídlení vhodných – v parcích i lesích, kde se páchník hnědý vyskytuje) a související likvidace alejí. Podobně u porostů, částečně využívaných, jako vrbovny pak upuštění od tradičního managementu, tedy ořezávání (pollardingu). Dalším významným faktorem je vypalování a sanace dutin stromů. Samotné dutiny pak nesmí být otevřeny dešti. Přehlíženým faktorem ohrožení může být i nadměrné využívání larev jako rybářských návnad v lokalitách na hrázích rybníků. Nepřehlédnutelným faktorem je i aplikace insekticidů v lokalitách výskytu a jejich blízkém okolí. Vzhledem k tomu, že došlo k fragmentaci původního areálu (odlesnění), má páchník hnědý sklon k vytváření mikropopulací, které jsou o to více náchylné k vymření z vnitřních příčin. Zachování alejí je klíčovým faktorem umožnění komunikace mezi mikropopulacemi. Populace na většině lokalit pravděpodobně pouze dožívají, protože se v blízkosti dnes osídlených stromů nevyskytují náhradní stromy vhodné do budoucna. Faktory a činnosti, které mohou negativně ovlivnit populaci druhu na evropsky významných lokalitách • odstraňování listnatých stromů s dutinami • sanace dutin vypalováním, vyzděním apod. • odstranění alejí, celková rekonstrukce alejí • velkoplošná holosečná těžba v místech výskytu v porostech s přírodě blízkou druhovou skladbou • výrazné změny druhové skladby porostů (výsadba stanovištně nepůvodních dřevin – SM, BO) • upuštění od tradičního managementu břehových porostů – ořezávání hlavatých vrb, zákaz lesní pastvy (vedoucí k vyššímu zakmenění) • zarůstání hájů a břehových porostů náletem akátu (Robinia pseudacacia), bezu černého (Sambucus nigra) aj. • aplikace biocidů v lokalitách výskytu a jejich blízkém okolí Management lokalit Hlavním cílem managementu je zachování časové kontinuity výskytu dostatečného množství dutin na lokalitě. Dva hlavní typy stanovišť druhu vyžadují i odlišný přístup k managementu. V případě lesních porostů spočívá management lokalit páchníka hnědého, podobně jako v případě dalších saproxylofágů, v zamezení velkoplošného holosečného obhospodařování. Pro jeho vývoj je nutné zachovat stojící dutinové i mrtvé stromy (dutinové stromy je nutno ponechat v porostu bez výjimky) a zajistit lesnickou péči směřující k větší věkové a prostorové diferenciaci lesa. Vhodným způsobem obhospodařování lesa je clonný způsob hospodaření, prováděný jednotlivým nebo skupinovitým výběrem, s ponecháním všech dutinových stromů a malých skupinek zdravých stromů mýtního věku (dubů, lip, jilmů, vrb a dalších vhodných dřevin) na dožití. V místech výskytu páchníka a v jejich nejbližším okolí by též bylo přínosné pěstovat porosty v rozvolněnějším zápoji, a tím docílit většího oslunění kmenů starých stromů. Zachovat je třeba aleje starých listnatých stromů podél lesních cest. Kácení vzrostlých vrb, topolů a dalších dřevin podél vodních toků ve vymezených územích je nepřípustné, ale
prořezávky, vyřezání náletu a především pravidelné ořezávání (vzniknou hlavaté vrby a topoly) jsou naopak vhodné. V případě antropogenních biotopů (parky, aleje, solitéry) je nutné zamezit odstraňování dutinových stromů, popř. silných větví s dutinami. V případě nezbytně nutných bezpečnostních odstraňování stromů a větví, popř. odůvodněných rekonstrukčních zásahů v alejích, je nutné zajistit, aby skácené osídlené stromy byly ponechány jednu sezonu nedaleko místa výskytu, popř. na jiných blízkých vhodných místech, aby populace mohla osídlit jinou dutinu. V takových případech (které lze charakterizovat jako přímý zásah do biotopu zvláště chráněného druhu) je nutné získat odborný posudek a doporučení o přesném provedení sanačních prací. Odstranění celých alejí, stejně jako plošnou náhradu starých stromů v aleji za sadbové stromky, je nutné vyloučit. Doplnění (dosadba a náhrada odumřelých stromů) a prodlužování alejí jsou však velmi vhodné, aby tak byly vytvořeny náhradní biotopy v budoucnu. Postupná dosadba vhodných druhů stromů (především domácích druhů listnáčů) je nutnou součástí aktivního managementu obzvláště v případě stejnověkých alejí. Jako prvek aktivní ochrany tohoto druhu je vhodné doporučit sázení alejí vhodných listnatých dřevin i v blízkosti vymezených území, které by do budoucna umožnily komunikaci mezi dnes izolovanými populacemi. Žádoucí je výsadba solitér a malých skupinek stromů na pastvinách a vrb kolem vodních toků. U vrb je velmi žádoucí ořezávání (pollarding), tedy management, který vytváří hlavaté vrby a zvyšuje pravděpodobnost výskytu vhodných dutin i v relativně mladých stromech. Je nutné na každé lokalitě provést sčítání či odhad obsazených stromů a stromů, které v horizontu 20–150 let nahradí současné obsazené stromy. Na podkladě těchto znalostí je pak nutné upravit management dotčené lokality. V případě nedostatku vhodných náhradních stromů je nezbytné zajistit v blízkém okolí současných lokalit dostatečné množství vhodných starých stromů. V případě kritického nedostatku vhodných stromů je na místě přistoupit k pollardingu (u vrb, lip, jilmů, popř. dalších druhů).
2.3 Řešení konfliktů při zajišťování požadavků různých předmětů ochrany EVL Konflikt různých požadavků může nastat při zajišťování péče o kuňku ohnivou a luční stanoviště (6510, 6440). Více viz kapitola 3.1
2.4 Konflikt s jinými ochrannými režimy dle ZOPK Na kořenový systém topolů je v Libických luzích vázán výskyt kruštíku polabského bez ohledu na geografický původ topolů. Tento druh nerozlišuje, zda se jedná o autochtonní druhy topolů (zejména ohrožený topol černý), nebo o druhy hybridní nejčastěji z okruhu Populus x canadensis. V současné době dochází k úbytku lokalit kruštíku v důsledku přirozeného rozpadu starých topolových porostů. Vzhledem k tomu, že zastoupení topolu černého je v EVL velmi nízké, nacházejí se téměř všechny současné populace kruštíku polabského v porostech hybridních topolů, inventarizační průzkumy dále ukázaly, že jsou na tyto stromy vázány také některé vzácné druhy hub a hmyzu, např. lesák rumělkový. Larvy lesáka rumělkového se vyvíjejí v hnijícím vlhkém, černohnědě zabarveném lýku pod uvolněnou borkou padlých či zlomených listnáčů nebo v ulomených silných větvích. Nejčastěji jsou zde nalézány právě v lýku nepůvodních a hybridních topolů. Při navrhované péči o lesy jednotky 91F0 (smíšené lužní lesy) je doporučováno odstranění geograficky nepůvodních dřevin. Toto opatření se však nevztahuje na nepůvodní druhy topolů a hybridy, ať už jednotlivě vtroušené, nebo skupinové výsadby. Hybridní topol se na území EVL nechová invazně, spontánně se prakticky nešíří a nepředstavuje tak pro okolní lesní porosty nebezpečí narušení. Z důvodu historického výskytu hnědáska osikového v NPR Libický luh (poslední údaj z poloviny devedesátých let 20. století) je třeba zmínit možnost repatriace hnědáska do Libického luhu v rámci vypracovaného záchranného programu pro tento druh. Případná repatriace by měla vliv na způsob lesního hospodaření, hnědásek pro svůj život potřebuje bohatě strukturované řídké a prosluněné listnaté lesy nížin a pahorkatin, respektive jejich raná sukcesní stadia s nízkým zápojem stromového patra a bohatým bylinným i keřovým patrem. Z důvodu výskytu modráska očkovaného v lokalitě Kluk a potenciálně i na dalších vhodných stanovištích je potřeba tuto skutečnost zohlednit při plánování seče. Tento druh vyžaduje, aby došlo k pokosení luk (6440, 6510) během června (nejlépe během první poloviny). Kosení je nutné provádět mozaikovitě, na malých plochách provádět seč ideálně ručně, nad 1 hektar pomocí lištové sekačky se zvýšenou lištou. Nepokosená část luk bude pokosena v následujícím kalendářním roce. Nepřípustná je druhá seč (otava).
2.5 Využívání EVL a zhodnocení jeho důsledků pro předměty ochrany Stručná charakteristika a vliv činnosti Lesní hospodaření a dřeviny rostoucí mimo les Lesní porosty v EVL jsou pozůstatkem rozsáhlých lužních lesů kolem přirozeného toku Labe. Po regulaci Labe zůstaly tyto lesy odříznuty od pravidelné činnosti přirozeného toku a s tím došlo i k postupnému posunu v
druhovém složení lesních porostů. V průběhu 20. století byly lesní porosty převedeny na tvar lesa vysokého, což má za následek nynější věkovou uniformitu porostů. Veškeré lesní porosty v EVL byly dlouhodobě hospodářsky využívané. Běžně se zde hospodařilo výmladkovým způsobem (nízký, střední les). Postupně se stále více uplatňovalo hospodaření tvarem lesa vysokého a výmladkové hospodaření zaniklo do 20. století. Po většinu 20. století byly lesní porosty v území hospodářským lesem. V roce 1985 byla vyhlášena NPR Libický luh a PR Veltrubský luh. Lesy v těchto chráněných územích jsou kategorizovány jako lesy zvláštního určení. Při hospodaření v lesních porostech mimo NPR a PR se využívá převážně holosečný způsob obnovy. Porosty v NPR a PR jsou obhospodařovány spíše extenzivně (nahodilé těžby, jednotlivé výběry), na části NPR je vymezeno cca 30 ha bezzásahové území sloužící vědeckým výzkumům. Lesní porosty tvoří většinou stejnověké, výškově a prostorově uniformní porosty převážně dubu letního s vtroušenými dalšími dřevinami, včetně stanovištně a geograficky nepůvodních druhů, které na mnoha místech tvoří i samostatné porostní skupiny (akát, dub červený, dub cer a další). Horní téměř zapojená etáž je doplněna místy až souvislou spodní etáží (do výše cca 10 m). V lesních komplexech se ve velmi omezené míře vyskytují další vývojové fáze lesa - fáze dorůstání a fáze rozpadu. Tato situace s sebou nese všeobecně nižší biodiverzitu spojenou s omezeným prostorem pro rozvoj světlomilných společenstev a z lesnického hlediska také omezený prostor pro přirozenou obnovu světlomilných dřevin. Úspěšně se zmlazuje pouze habr a lípa. Zásahem, který rozhodujícím způsobem ovlivnil charakter lužních lesů, byla regulace Labe, která byla dokončena v 1. polovině 20. století. Před regulací a pravděpodobně i určitou dobu po ní, měla řada lesních porostů charakter měkkého luhu. Zastoupeny byly především vrby, topoly a olše. V lesích se provedené napřímení a prohloubení koryta Labe projevilo výraznou změnou stanovištních podmínek. Došlo k odpojení většiny slepých ramen od hlavního toku, snížila se hladina podzemní vody v inundačním území a významně poklesla frekvence záplav, které dříve území pravidelně postihovaly na jaře i v létě. Změněné ekologické podmínky byly pro pěstování dubu příznivější a zvýšily úspěšnost prováděných převodů nízkých lesů na lesy vysoké. Z původních společenstev měkkého luhu zbyla ostrůvkovitá torza v nejníže položených částech v těsné blízkosti starých ramen Labe a podél Bačovky. Obecně lze říci, že stávající způsob lesního hospodaření je v souladu s požadavky stanoviště 91F0 (smíšené lužní lesy) a nemá na něj významný negativní vliv. Lesní hospodaření může mít vliv na další předměty ochrany, a to na roháče obecného a páchníka hnědého, kteří jsou v současnosti vázáni spíše na vzrostlé jedince dubů v alejích, či solitérní jedince v blízkosti zastavěného území. Aktuální lesní hospodaření nemá významný negativní vliv na jejich výskyt, lesy v EVL mají potenciál k poskytnutí dostatečného množství vhodných biotopů (tj. starého a mrtvého dřeva) pro větší rozvoj populací xylofágních brouků. Aleje – v EVL nacházíme aleje podél vodních toků (Labe, Cidlina) a cest. Stromy v alejích jsou často málo udržované, místy cloněné navazujícím lesním porostem, což není pro výskyt a vývoj xylofágních brouků (zejména páchníka hnědého a roháče obecného) ideální stav. Důležitým stanovištěm pro tyto brouky jsou také solitérně stojící vzrostlí jedinci v blízkosti lidských sídel (nejčastěji duby, lípy, topoly). Současný stav nemá na PO významný vliv, spíše je třeba poznamenat, že EVL svojí rozlohou poskytuje velké rezervy a nevyužitý potenciál pro výskyt roháče obecného a páchníka hnědého. Myslivost V EVL je několik přikrmovacích zařízení a kromě toho je prováděno přikrmování i volným rozhazováním kolem cest. Tato činnost vede k negativním jevům jako je zavlékání nepůvodních druhů rostlin do EVL a ruderalizace v okolí přikrmovacích zařízení. Vysoké stavy vysoké zvěře negativně ovlivňují možnost přirozeného zmlazení porostů. Vysoké stavy černé zvěře by mohly negativně ovlivňovat populaci roháče, a to predací larev, které žijí v půdě v okolí pařezů a ležícího dřeva. Nežádoucí je rovněž chov polodivokých kachen na slepých ramenech a tůních. Existence kachen samotných i jejich přikrmování zvyšuje trofii vody a kachny navíc likvidují vodní vegetaci a larvy obojživelníků. V současnosti došlo k omezení chovu kachen a jejich počty na tůních (PR Tonice – Bezedná) výrazně nepřevyšují množství obvyklá na vodních plochách. Rybářství Území EVL je součástí několika rybářských revírů. Jedná se o revíry Labe 22, Labe 22A, Labe 23A, Labe 24 C, Labe 24 D. V úseku 100 m pod vodním dílem Velký Osek na ř. km 74,325 a v úseku 100 m pod vodním dílem Poděbrady na ř. km 67,135 jsou vyhlášeny chráněné rybí oblasti a lov ryb zakázán. Na hlavním toku Labe (revír 411 054, Labe 22) je pro rok 2015 platný následující zarybňovací plán: kapr 4000 ks, lín 1000 ks, cejn 1000 ks, štika 2000 ks, candát 2000 ks, sumec 500 ks, bílá ryba 1000 ks, bolen 500 ks. Spolu s hlavním tokem Labe je zarybňován i úsek Cidliny patřící k tomuto revíru. Na zbytek revíru, který tvoří tůně, ramena a bývalé pískovny v EVL i mimo ni připadá kapr 10 000 ks, lín 4000 ks, amur 300 ks, štika 4000 ks, candát 4000 ks. Dle informací hospodáře místní organizace se sumeček americký z revíru vytrácí (predace sumcem velkým), střevlička východní a karas stříbřitý se vyskytují hlavně na chovných rybnících a v Labi. Na tento revír navazuje na hlavním toku Labe revír 411 055 (Labe 23A) s následujícím zarybňovacím plánem: kapr 1000 ks, lín 100 ks, štika 300 ks, candát 300 ks, cejn 500 ks. Tůně v revíru MO Předhradí (411 117, Labe 22A) jsou
zarybňovány na základě úlovků v předešlých letech a zarybňovací plán je přibližně následující: kapr 500 - 700 kg (jednou za 3 roky), lín 100 kg (jednou za 2 roky), candát je doplňován dle úlovků, okoun se opět začíná objevovat. Podle informací hospodáře MO Předhradí se amur aktuálně již nevysazuje, avšak přetrvává z minulosti, v revíru se jej snaží zbavit. Sumeček americký se vyskytoval hojně, v současnosti ubývá, zřejmě se začlenil do potravního řetězce sumce obecného. Střevlička východní by se v revíru vyskytovat neměla, karas stříbřitý se nevysazuje, nicméně v důsledku povodní se do tůní občas dostane z hlavního toku Labe. Tůně v revíru 411 110, Labe 24C, MO Velký Osek jsou zarybňovány dle následujícího plánu: Tonice: kapr 80 ks, lín 150 ks, štika 8 ks, candát 50 ks a Okrouhlík: kapr 20 ks, lín 10 ks, štika 2 ks. Tůň Staré Labe v PR Veltrubský luh je součástí rybářského revíru 411 111 (Labe 24 D), s následujícím zarybňovacím plánem: kapr 50 ks, lín 200 ks a štika 30 ks. Rybářské hospodaření má na výskyt předmětů ochrany (3150, kuňka ohnivá) největší vliv, který je potřeba v současné době hodnotit stále jako negativní. Tento negativní vliv je způsoben zejména výskytem nepůvodních druhů ryb, jako jsou amur bílý (Ctenopharyngodon idella), střevlička východní (Pseudorasbora parva), karas stříbřitý (Carassius auratus), sumeček americký (Ameiurus nebulosus). Přerybnění a výskyt nevhodných druhů ryb (kromě nepůvodních druhů je nežádoucí také např. okoun říční a vysoké obsádky kapra) způsobuje zvýšený predační tlak na larvy obojživelníků a ústup vodní vegetace. Na druhou stranu je třeba poznamenat, že k jistému posunu v hospodaření dochází a výsledky mohou být brzy patrné. Takřka modelovým územím by mohly být tůně PR Tonice – Bezedná, jež byly negativně ovlivněny intenzitou rybářského hospodaření, které spolu s chovem kachen (viz výše) způsobilo prakticky úplné vymizení PO 3150 s výskytem leknínu bílého. Intenzivní chov kachen již v současnosti neprobíhá, nicméně k významnějšímu návratu makrofytní vegetace do tůní dosud nedošlo. Prvním pozitivní zprávou je v roce 2014 zaznamenaný návrat leknínu bílého do Tonice. Kolem tůně Bezedná dochází k vysekávání pobřežních rákosin, což má pozitivní vliv na PO (rozvolnění rákosu umožní vstup do porostu dalším litorálním druhům). Vedle velkých tůní, které jsou často rybářsky využívané, se kuňka a makrofytní vegetace vyskytuje též v tůních a zazemnělých ramenech, které již nejsou rybářskými revíry a nachází se většinou v lesích (centrem výskytu kuňky je Pňovský luh). Jsou v různém stadiu zazemnění a zastínění, velká část z nich již nemá potenciál pro výskyt kuňky, či vodních makrofyt. Soustava osluněných tůní by měla do budoucna vzniknout při revitalizaci po těžbě štěrkopísku v lokalitě Kluk. Zemědělství Území EVL Libické luhy leží v tzv. starosídelní krajině, která je v současnosti intenzivně zemědělsky využívána. Na území EVL se nacházejí různé typy lučních společenstev, které byly v minulosti využívány jako jedno- až dvousečné louky, případně se jedná o zatravněná bývalá pole. Vlastní louky, které jsou předmětem ochrany (6440, 6510), jsou místy silně degradované (šíření rákosu, třtiny křovištní a porostů vysokých ostřic, zejména ostřice Buekovy). U nivních luk (6440) došlo vlivem prohloubení a regulace vodních toků ke změnám vodního režimu a k narušení pravidelných jarních záplav, což mělo za následek i posun v druhovém složení těchto luk. Dále se na nevyhovujícím stavu lučních společenstev projevilo hospodaření v druhé polovině 20. století. To spočívalo v intenzivní seči a zřejmě i hnojení, na přelomu 20. a 21. století došlo naopak k druhému extrému, kdy až na několik výjimek přestaly být louky zcela koseny. V místech, kde probíhalo několikaleté pravidelné sečení porostů v souladu s nároky PO, došlo ke stabilizaci lučních společenstev a k postupnému ústupu rákosu, snížilo se i zastoupení ruderálních druhů. Vzhledem k silnější ruderalizaci byla většina těchto luk dosud sečena celoplošně. V současnosti prováděné kosení luk má pozitivní vliv na PO (6440, 6510). Ostřicové porosty byly v historii zřejmě nepravidelně koseny na stelivo. Extenzivní využívání těchto porostů ustalo s nástupem kolektivizace a intenzivního zemědělského hospodaření, to způsobilo jejich postupné rozšiřovaní do lučních porostů, šíření rákosin a zarůstání náletem dřevin (olše, vrby). Je proto možné, že biotopy, jež nejsou předměty ochrany, lze při zavedení pravidelného kosení (popřípadě předešlému výřezu náletu) převést na luční společenstva cílových biotopů (6440, 6510). Negativním vlivem, který působí hlavně na okrajové části území, je eutrofizace prostředí způsobená splachy z polí. Největší vliv mají tyto splachy na luční společenstva (PO 6440, 6510) a společenstva vodních nádrží (3150). Těžba nerostných surovin V EVL se vyskytují jak bývalé těžební prostory ve formě zatopených pískoven, tak vodní plochy s probíhající těžbou štěrkopísků. Dobývací prostor byl vyhlášen v r. 1977 na celkové ploše 98 ha a svou jižní částí zasahuje do pozdějšího vymezení EVL Libické luhy v její SZ části (místní název "Na panských lukách"). Střet stanoveného dobývacího prostoru s vyhlášenou EVL Libické luhy nastává přibližně na ploše cca 35 ha, z toho na části již byla před vyhlášením EVL povolena těžba (při hranici hranici EVL na pomezí k.ú. Poděbrady a k.ú. Kluk). Rozšiřování těžby směrem do EVL bude představovat zábor plochy s výskytem stanoviště 6440 Nivní louky říčních údolí svazu Cnidion dubii a stanoviště 6510 Extenzivní sečené louky nížin až podhůří (Arrhenatherion, Brachypodio-Centaureion nemoralis), nicméně v rámci dokumentace EIA nebyly vlivy těžby na předměty ochrany EVL vyhodnoceny jako významně negativní. Pro kuňku ohnivou a stanoviště 3150 Přirozené eutrofní vodní nádrže s vegetací typu Magnopotamion nebo Hydrocharition může mít záměr v dlouhodobém horizontu nakonec pozitivní bilanci. Navrhovaná opatření v dokumentaci EIA počítají s tvorbou tůní vhodných pro výskyt obojživelníků a druhů eutrofních nádrží, které by měly pro kuňku funkci refugia za nevhodných podmínek k
rozmnožování ve větších vodních plochách z důvodu intenzivního chovu ryb. Ukončení těžby je plánováno na rok 2020 a ukončení rekultivačních prací se předpokládá do 5 let od ukončení těžby, s průběžně prováděnou rekultivací podle postupu těžby. Ložiska štěrkopísků jsou vzhledem k charakteru podloží v této oblasti hojná. Plocha ložisek nevyhrazených nerostů zasahuje do EVL také západně a jižně od Choťánek, dále je vymezené chráněné ložiskové území přes ochranné pásmo PR Tonice - Bezedná a přes východní část Veltrubského luhu. Vymezení dalších dobývacích prostorů na zmíněných lokalitách by mělo přímý negativní dopad (z důvodu jejich přímé likvidace) na tyto předměty ochrany: stanoviště 6440 Nivní louky říčních údolí svazu Cnidion dubii, stanoviště 6510 Extenzivní sečené louky nížin až podhůří (Arrhenatherion, Brachypodio-Centaureion nemoralis) a 91F0 Smíšené lužní lesy s dubem letním (Quercus robur), jilmem vazem (Ulmus laevis), j. habrolistým (U. minor), jasanem ztepilým (Fraxinus excelsior). Naopak lze spekulovat o pozitivním vlivu na stanoviště 3150 Přirozené eutrofní vodní nádrže s vegetací typu Magnopotamion nebo Hydrocharition v dlouhodobém horizontu, stejně tak by mohlo dojít k vytvoření nových nádrží vhodných pro výskyt a rozmnožování kuňky ohnivé. Voda V k.ú. Kluk je v provozu síť jímacích zařízení vodárenské společnosti VAK Nymburk, která zajišťuje jímání pro lázně Poděbrady a nejvýrazněji ovlivňuje hydrologické poměry přilehlého území. Hydrologická studie vypracovaná v rámci dokumentace EIA uvádí, že oběh podzemní vody jímané pro lázeňské účely je prozatím izolovaný, od struktury mělkého oběhu podzemních vod, které jsou ovlivněny těžbou štěrkopísků. Nedojde-li k propojení těchto struktur, nelze očekávat žádnou komunikaci, která by mohla ovlivnit hydrické poměry přírodních stanovišť v EVL Libické luhy. Lodní doprava K lodní přepravě je využíván regulovaný tok Labe, v jehož korytě je situováno vodní dílo Velký Osek s rybím přechodem a malou vodní elektrárnou. Jez Velký Osek a plavební kanály s plavební komorou jsou součástí labské vodní cesty. Nejvýznamnější výskyt stanoviště 3150 Přirozené eutrofní vodní nádrže s vegetací typu Magnopotamion nebo Hydrocharition nacházíme v toku Labe, kam se vegetace vodních makrofyt začala vracet po ústupu lodní dopravy v 90. letech 20. století (zejména po ukončení lodní přepravy uhlí do elektrárny ve Chvaleticích). Nadměrná lodní doprava způsobovala "vlnobití", které negativně působí na stanoviště 3150 a potlačuje výskyt vodních makrofyt (hlavně leknínů). "Vlnobití" způsobuje také provoz motorových vodních skútrů a motorových člunů. Současná klesající intenzita lodní dopravy umožňuje postupný návrat a rozvoj významných druhů makrofyt (viz výše) do hlavního toku Labe. Využívání Labe pro lodní dopravu má vliv také na společenstvo 6430 Vlhkomilná vysokobylinná lemová společenstva nížin a horského až alpínského stupně. Toto společenstvo se vyskytuje podél větších řek, k jeho největší likvidaci proto došlo při regulaci Labe. V současnosti se lemové společenstvo vyskytuje při levém břehu Labe v úseku jižně od dálnice D11 a je reprezentováno maloplošnými porosty s dominantním druhem starček poříční (Senecio sarracenicus SO, C2). Liánovité pobřežní porosty se na březích Labe samostatně téměř nevyskytují. Negativní vliv má na tyto porosty každoroční sečení, které se podél navigace provádí, další ohrožení spočívá v šíření invazních druhů rostlin (viz výše). Rekreace a sport Chatová osada Na Přívoze, jež je součástí obce Oseček, se postupně mění na trvale obydlenou část obce. Po nelegálně vzniklé komunikaci z Velkého Oseka, která je dle stavu katastru nemovitostí lesním pozemkem, projíždí automobily, a to i nákladní, s frekvencí cca 20 za hodinu. Cesta je pravidelně zpevňována materiálem nejrůznějšího původu. Dochází zde k usmrcování živočichů, zvlášť těch pohybujících se po zemi (obojživelníci), a to zejména v jarním období přesunu na místa rozmnožování. Golfové hřiště - vymezení EVL zaujímá také prostor golfového hřiště s fragmentárním výskytem předmětů ochrany 6440 a 6510. Jako největší problém se jeví vysévání nepůvodních travních směsí a nadměrné sekání ploch (ve vegetační sezoně minimálně jednou týdně). Tento negativní vliv působí na relativně malou část, jež v EVL zaujímají uvedené PO, významnější negativní vliv na předměty ochrany by mělo další rozšiřování plochy golfových hřišť. Cyklostezka - záměr Labská cyklostezka (úsek Poděbrady – Pňov – Předhradí a navazující úsek Zdymadlo Velký Osek - Kolín) - posuzování vlivu stavby na životní prostředí bylo na žádost oznamovatele ukončeno ve zjišťovacím řízení bez vydání závěru zjišťovacího řízení. Posouzení významnosti vlivů záměru na EVL (podle § 45i zákona č. 114/1992 Sb.) došlo k závěru, že záměr bude mít mírný negativní vliv na EVL Libické luhy. Ochrana přírody Součástí EVL Libické luhy je několik MZCHÚ. Nejvýznamnější je národní přírodní rezervace Libický luh, vyhlášená v roce 1985, dále přírodní rezervace Tonice - Bezedná a Veltrubský luh, taktéž vyhlášeny v roce 1985. V současné době by mělo dojít k vyhlášení PP Louky u Choťánek.
V souvislosti s NPR Libický luh je potřeba zmínit se o plánované repatriaci hnědáska osikového Tento záměr si bude ve vytipovaných porostech žádat aktivní silné prosvětlení a udržování vyššího zastoupení jasanu ztepilého (jako živné rostliny pro housenky hnědáska). Hnědásek byl na území NPR Libický luh v historii přítomen, avšak vymizel v průběhu 90. let 20. století. Poslední lokalita tohoto druhu na území České republiky se stejně jako NPR Libický luh nachází ve středním Polabí. V území EVL Libické luhy probíhal v polovině 90. let 20. století výzkumný projekt tehdejšího Výzkumného ústavu okrasného zahradnictví v Průhonicích, který se věnoval původní populaci topolu černého v Polabí. Výsledkem byly mimo jiné generativně vzniklé sazenice, které byly použity k výsadbám v NPR Libický luh. Většina těchto sazenic však odumřela. V roce 2008 byla uzavřena dohoda mezi státním podnikem Lesy České republiky a Českou republikou, Agenturou ochrany přírody a krajiny ČR o vymezení bezzásahového území Libický luh – část Havrany o rozloze 31,33 ha (porostní dílce 508 E, F, G). V tomto území jsou vyloučeny veškeré výchovné, obnovní a nahodilé těžby, umělé obnovy a rozšiřování lesní dopravní sítě. Území bude pravidelně každých deset let monitorováno. V dlouhodobém horizontu lze očekávat věkové a prostorové rozrůznění struktury lesa, nicméně skutečný dopad bezzásahovosti území na PO 91F0 (lužní lesy) bude možné vyhodnotit až po letech pravidelného monitoringu. V území se maloplošně vyskytují také tůně (3150), u nichž lze, při absenci pravidelných záplav, očekávat jejich postupné zazemnění. Další způsoby využívání V minulých letech vyrostla v obci Ovčáry průmyslová zóna. Jsou zde nově vybetonovány plochy v řádu jednotek 2 km . Povrchové a připovrchové vody z této zóny odtékají Bačovkou směrem k EVL Libické luhy (jsou odváděny Sendražickým potokem do Bačovky). Zimní solení zpevněných ploch v zóně může mít vliv na postupnou změnu chemizmu vod a posléze i půdy v okolí toku Bačovky. Rovněž provoz dálnice D11, jež prochází severní částí EVL může mít negativní vliv na změnu chemizmu půdy a vod v EVL (negativní vliv na PO 3150) vlivem zimní údržby (solení) či možných havárií (úniky ropných látek do okolí). Nepovolená výsadba dřevin na trvalých travních porostech (TTP). Jedná se o výsadbu modřínů a javorů na TTP s výskytem předmětu ochrany - 6510 extenzivní sečené louky nížin a podhůří také v KÚ Oseček. Tento vysázený porost bude mít v dlouhodobém horizontu likvidační vliv na PO. Zavážení odpadu V EVL se nacházejí místa, kde je hromaděn odpad, nejčastěji biomasa (posekaná tráva, pořezané větve, shrabané listí), zemina a stavební materiál. Tyto skládky byly zaznamenány zejména v blízkosti golfového hřiště na Staré jízdárně, v okolí obcí Choťánky, Velký Osek a v blízkosti chatové osady Na Přívoze. Jedná se o negativní vliv na předměty ochrany 91F0 (likvidace bylinného patra navezenou biomasou či zeminou), 6440 a 6510 (zavezení biotopu, eutrofizace uskladněním biomasy a možné šíření ruderálních či invazních druhů), 3150 (zavážení tůní a mokřadů).
2.6 Související platné dokumenty ve vztahu k předmětům ochrany dle speciálních zákonů Plány péče Název ZCHÚ: NPR Libický luh Autor: Správa Chráněné krajinné oblasti Kokořínsko Schválil: Ministerstvo životního prostředí Datum schválení: 16. 7. 2009 Platnost od-do: 1. 1. 2016 - 31. 12. 2025 Název ZCHÚ: PR Tonice - Bezedná Autor: Iva Weiterová, Libor Weiter Schválil: Krajský úřad Středočeského kraje Praha 5 Datum schválení: 9. 2. 2006 Platnost od-do: 1. 1. 2006 - 31. 12. 2015 Název ZCHÚ: PR Veltrubský luh Autor: Václav Kohlík Schválil: Krajský úřad Středočeského kraje Praha 5 Datum schválení: 30. 1. 2006 Platnost od-do: 1. 1. 2006 - 31. 12. 2015 Lesní hospodářské plány / lesní hospodářské osnovy
Typ dokumentu: LHO Přírodní lesní oblast: 17 - Polabí Lesní hospodářský celek / zařizovací obvod: Kolín, kód 104804 Výměra LHC / zařizovací obvod v EVL (ha): 13,57 Období platnosti LHP (LHO): 1. 1. 2006 - 31. 12. 2015 Organizace lesního hospodářství: soukromí vlastníci Nižší organizační jednotka: Typ dokumentu: LHO Přírodní lesní oblast: 17 - Polabí Lesní hospodářský celek / zařizovací obvod: Poděbrady, kód 104805 Výměra LHC / zařizovací obvod v EVL (ha): 36,5 Období platnosti LHP (LHO): 1. 1. 2006 - 31. 12. 2015 Organizace lesního hospodářství: soukromí vlastníci Nižší organizační jednotka: Typ dokumentu: LHP Přírodní lesní oblast: 17 - Polabí Lesní hospodářský celek / zařizovací obvod: Obecní lesy Velký Osek, kód 104401 Výměra LHC / zařizovací obvod v EVL (ha): 17,4 Období platnosti LHP (LHO): 1. 1. 2006 - 31. 12. 2015 Organizace lesního hospodářství: Nižší organizační jednotka: Typ dokumentu: LHP Přírodní lesní oblast: 17 - Polabí Lesní hospodářský celek / zařizovací obvod: Městské lesy Poděbrady kód 104610 Výměra LHC / zařizovací obvod v EVL (ha): 82,5 Období platnosti LHP (LHO): 1. 1. 2011 - 31. 12. 2020 Organizace lesního hospodářství: Nižší organizační jednotka: Typ dokumentu: LHP Přírodní lesní oblast: 17 - Polabí Lesní hospodářský celek / zařizovací obvod: LHC Nymburk, kód 104000 Výměra LHC / zařizovací obvod v EVL (ha): 644,29 Období platnosti LHP (LHO): 1. 1. 2006 - 31. 12. 2015 Organizace lesního hospodářství: LČR, s.p., LS Nymburk Nižší organizační jednotka: revír Kolín Typ dokumentu: LHP Přírodní lesní oblast: 17 - Polabí Lesní hospodářský celek / zařizovací obvod: Kluk, kód 104706 Výměra LHC / zařizovací obvod v EVL (ha): 78,78 Období platnosti LHP (LHO): 1. 1. 2006 - 31. 12. 2015 Organizace lesního hospodářství: Nižší organizační jednotka: Manipulační řády Číslo: Název: Manipulační řád pro VD Velký Osek Datum schválení: 2012 Platnost: Poznámka: Další dokumenty Název: Labská cyklostezka (úsek Pňov - Předhradí - Kolín) Platnost od: 14. 8. 2010 Poznámka: Posouzení významnosti vlivů záměru na EVL a PO podle § 45i zákona č. 114/1992 Sb. Název: Labská cyklostezka (úsek Poděbrady - Pňov - Předhradí) Platnost od: 6. 7. 2010 Poznámka: Posouzení významnosti vlivů záměru na EVL a PO podle § 45i zákona č. 114/1992 Sb. Název: Pokračování těžby štěrkopísku v jižní části DP Poděbrady-Kluk Platnost od: 5. 12. 2013 Poznámka: Oznámení podle § 6 a Přílohy č. 3 zák.č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na ŽP, ve znění pozdějších předpisů
3. Péče o EVL 3.1 Popis optimálního způsobu péče o předměty ochrany Stanoviště 91F0 Smíšené lužní lesy s dubem letním (Quercus robur), jilmem vazem (Ulmus laevis), j. habrolistým (U. minor), jasanem ztepilým (Fraxinus excelsior) nebo j. úzkolistým (F. angustifolia) podél velkých řek atlantské a středoevropské provincie (Ulmenion minoris). Základem zachování lesních předmětů ochrany EVL je hospodaření s dřevinami přirozené dřevinné skladby. Při hospodaření by se měl brát zřetel na zachování současného stavu porostů s přírodě blízkou dřevinnou skladbou a nemělo by docházet ke snižování počtu zastoupených druhů dřevin přirozené druhové skladby. Porostní skupiny s druhově bohatou skladbou dřevin přednostně obnovovat opět na porostní skupiny smíšené, se zastoupením většího počtu druhů dřevin přirozené druhové skladby. Důležité je šetřit a podporovat vitální jedince vzácnějších a biotopově významných druhů dřevin (jilmy, topol černý, jabloň lesní apod.). Vhodné je také, kde je to možné, zastoupení těchto dřevin zvyšovat. Naopak, výsadby nepůvodních a stanovištně nevhodných dřevin (trnovník akát, dub červený, dub cer, jírovec maďal, ořešák černý, borovice vejmutovka, borovice lesní, modřín opadavý, douglaska tisolistá, smrk ztepilý apod.) je žádoucí postupně nahrazovat stanovištně původními druhy dle přirozené dřevinné skladby příslušných souborů lesních typů. Stanovištně a geograficky nevhodné dřeviny nově nevysazovat a nepodporovat. Je nutné se především vyvarovat používání dřevin invazního charakteru, jejichž šíření by potenciálně ohrožovalo i chráněné biotopy. Snaha o eliminaci geograficky nepůvodních dřevin se nevztahuje na nepůvodní druhy topolů a jejich hybridy, na jejichž kořenový systém je vázán kruštík polabský (viz kapitola 2.4). V porostech se zastoupením jasanu ztepilého a topolu černého nižším, než udává model přirozené dřevinné skladby, udržet jejich stávající podíl, v porostech, ve kterých je jejich zastoupení vyšší, zachovat alespoň podíl odpovídající modelu přirozené dřevinné skladby, a to i přesto, že jasan ani topol černý nejsou na těchto stanovištích označeny vyhláškou č. 83/1996 Sb. za dřeviny základní či zpevňující. I nadále je možné využívat dub jako hlavní hospodářskou dřevinu. Výchovnými zásahy je však důležité umožnit příměs dalších dřevin přirozené dřevinné skladby a rozvoj střední etáže vtroušených dřevin. Příměs by měly tvořit jilmy, jasan ztepilý, lípa srdčitá, habr obecný, javor mléč, javor babyka, jabloň lesní atd. Na vlhčích stanovištích přechodných k měkkým luhům pěstovat porosty s významným zastoupením topolu černého, olše lepkavé a vrb. Při obnově lesa netěžit břehové porosty vodních toků s výjimkou výběru (druhového, tvarového, zdravotního) ve prospěch dalších předmětů ochrany – uvolnění dutinových stromů vhodných pro výskyt páchníka hnědého, oslunění příliš zastíněných vodních ploch ve prospěch kuňky ohnivé a dalších druhů a společenstev vázaných na vodní prostředí. Pro větší diferenciaci vývojových stádií lesa by v části EVL, která je v překryvu s NPR Libický luh, mohlo být řešením odklon od konzervativního způsobu péče, směrem k aktivnímu nepasečnému, přírodě bližšímu hospodaření, jehož výsledkem bude jisté znepravidelnění struktury a mozaikovité nepravidelné prosvětlení porostů. Tento způsob hospodaření by bylo možné obecně doporučit pro většinu lesních porostů v EVL. Při hospodaření přednostně využívat přírodě bližších způsobů hospodaření (podrostní v kombinaci s náseky a účelovými výběry) s maximálním využitím přirozeného zmlazení, případně síje a pařezové výmladnosti a tím vytvářet prostorově i věkově heterogenní porosty. K dosažení věkové diferenciace lesa je vhodné využívat delší obnovní doby. V optimálních podmínkách je tedy vhodné upřednostňovat seč clonnou, při níž budou vznikat různě velké světliny s přirozeným zmlazením. Využití přirozené obnovy v dubových porostech však bývá komplikované. Tam, kde místní podmínky neumožní využít přirozenou obnovu, je možné používat obnovu umělou s využitím holosečí a náseků. V zachovalých listnatých a smíšených porostech je však nevhodné plánování rozsáhlých holosečných schematických obnovních prvků. Holosečné obnovní prvky přednostně plánovat v minimální možné výměře pro úspěšné odrůstání dubu. I při umělé obnově by mělo být dosahováno zastoupení dřevin odpovídající přirozené skladbě s využitím náletů a výmladků vtroušených dřevin. V případě nezdaru obnovy z přirozeného zmlazení v důsledku nadměrného okusu zvěře lze praktikovat dosadby s pomocí individuálních ochran, či na oplocovaných plochách. Obnova porostů by měla probíhat cílenými jednotlivými a skupinovitými výběry v kombinaci s maloplošnými clonnými sečemi s maximálním důrazem na využití přirozeného zmlazení a s cílem uvolnění korun kvalitních jedinců převážně dubu. Zásahy by neměly být prováděny celoplošně a schematicky. Výsledkem uplatnění těchto postupů by měla být horizontální a vertikální diferenciace porostů (nepravidelná struktura) a pomístní prosvětlení porostů, které bude přínosem pro zvýšení celkové biodiverzity území a mělo by přinést žádoucí přirozenou obnovu světlomilných dřevin. Zvláštní pozornost je třeba věnovat topolu černému, jilmu vazu, jilmu habrolistému a jabloni lesní - tyto druhy musí být ve všech případech v porostech ponechány, na volných perspektivních plochách uplatnit při zalesnění topol černý. Redukce stanovištně nevhodných dřevin by zde po dohodě se správci lesního majetku mohla probíhat i formou předčasných holých sečí a intenzivních prosvětlení těchto porostů s cílem nastartování přirozené obnovy listnáčů. Možnou alternativou hospodaření v EVL Libické luhy je i využití v těchto polohách dříve běžného hospodářského tvaru lesa středního. Střední les produkuje ve výmladkové etáži palivové dřevo se zkrácenou dobou obmýtí a
výstavková etáž kvalitní užitkové dřevo z cíleně vychovávaných jedinců generativního původu. Při hospodaření formou lesa středního se obmýtí výmladkové etáže pohybuje nejčastěji mezi 30 – 60 lety. Výstavková etáž pak má většinou různé stáří, které odpovídá násobkům obmýtí výmladkové etáže. O hospodaření formou lesa středního se soudí, že bylo prospěšné pro řadu dnes velmi vzácných nebo vymizelých druhů rostlin a živočichů vázaných na světlé lesy. Využití výmladkového hospodaření je možné po předchozí dohodě a vzájemného schválení orgánů ochrany přírody, státní správy lesů a hospodařících subjektů. Nevhodná je razantní hluboká příprava půdy (hluboké naorávání), která vede k narušení půdních horizontů. Pro podporu přirozeného zmlazení je však možné plošnou (i mělkou řádkovou) přípravu půdy využívat k zajištění přirozené obnovy na místech nadměrně postižených buření a k narušení degradovaných vrstev půdy po dlouhodobém pěstování jehličnanů. Jak na holosečích, tak na dotěžovaných porostech v případě využití clonných sečí, je žádoucí ponechávat dočasné, případně i trvalé výstavky (pro podporu biodiverzity a udržení vývojové kontinuity porostu). Na postupné dožití a následné zetlení by mělo být ponecháno 2 - 5 stromů na hektar. Jako dočasné výstavky není nutné ponechávat nejkošatější a nejmohutnější jedince, u kterých už není velká perspektiva přírůstu. Spíše je možné jako dočasné výstavky vybírat vitální a perspektivní jedince slabších dimenzí, u kterých je předpoklad jejich zhodnocení tloušťkovým přírůstem. Pokud budou v rozpracovávaném porostu přítomny perspektivní mladší jedinci z nižších etáží, je žádoucí ponechat jako výstavky i několik z těchto mladších stromů. Jako výstavky by měly být ponechávány přednostně duby, ale mohou to být i další dřeviny přirozené dřevinné skladby. Výstavky (i nižších výšek a slabších dimenzí) mají velký význam pro zlepšení mikroklima na holosečně obnovovaných plochách i na dotěžovaných plochách clonných sečí. Jako trvalé výstavky je naopak vhodnější ponechávat mohutnější, hluboce zavětvené jedince, u nichž je perspektiva dlouhodobého a postupného odumírání. Z bezpečnostních důvodů by měly být ponechané stromy vyznačeny v bezpečné vzdálenosti (větší než 1 porostní výška) od produktovodů, lesních komunikací, značených turistických a cyklistických tras a dalších frekventovaných cest. Stávající souše a živé stromy hrozící pádem na turistickou cestu, které jsou zároveň biotopem zvláště chráněných druhů, budou po dohodě s orgánem ochrany přírody asanovány formou torza (zkrácení na vysoký pařez či pahýl). V porostech s bohatým bylinným patrem nebo s výskytem významných druhů v podrostu je nežádoucí plošné používání chemických prostředků typu herbicidů při likvidaci buřeně. Buřeň je vhodné přednostně potlačovat mechanickým vyžínáním. Použití feromonových lapačů ani repelentních nátěrů není nutné omezovat. V NPR a PR je žádoucí vyhnout se veškerým chemickým přípravkům kromě repelentů a feromonů. V lesích je žádoucí zvýšení podílu mrtvého dřeva (stojícího i ležícího) pro podporu biodoverzity předmětu ochrany (podpora dutinových druhů ptáků, dřevobytného hmyzu a dalších skupin organismů). Možné je ponechávat ekonomicky nevyužitelné kusy dřevin (odumírající, deformované, torza, zlomy, vývraty) spíše větších dimenzí s tím, že nedojde k porušení ustanovení týkajících se ochrany lesa. Dle metodiky MŽP by se v biotopu tvrdé luhy nížinných řek mělo ponechávat k zetlení, bez dalšího zpracování, zpravidla veškeré odumřelé dřevo. Cílový objem tlejícího dřeva v části EVL v překryvu s NPR (případně PR) by měl být 120 - 170 m³/ha. V dosahu 20leté vody se vyklízí neukotvené hroubí (části kmenů a silné větve) do stádia tvrdé hniloby v délkách menších než je šíře toku. Na ostatních plochách v EVL by měly probíhat pouze účelové zásahy a vyklízení dřeva nezbytné pro dosažení cílů ochrany EVL. Minimální cílový objem dřeva ponechaného k zetlení by měl být 30 – 40 m³/ha. K zetlení se ponechávají zejména silné stromy, pokud možno v celých délkách, ukotvené na kořenových balech a s ponechanými větvemi. Snižuje se tak riziko jejich splavení při povodních. Pro zvýšení biodiverzity je účelnější ponechávat k zetlení menší počet kusů dřeva silnějších dimenzí, než větší množství slabšího dřeva a větví. Diverzitě stanovišť a následně druhové bohatosti v lesních porostech by prospěla i existence většího počtu menších lesních světlin s osluněnými kmeny dubů. Zároveň by neměly být uměle zalesňovány přirozeně vzniklé světliny. Při manipulaci s dřevní hmotou používat technologie šetřící přirozenou obnovu lesa, půdní povrch a bylinné a keřové patro. Vytěžené dříví je žádoucí z lesa odvézt do poloviny března, aby nedocházelo k poškozování půdního povrchu v době jarního aspektu bylinného patra. Zásadní vliv na zachování biotopu lužních lesů má udržení alespoň stávajícího stavu vodního režimu. Nepřípustné je další odvodňování a vysušování. Naopak prospěšné by byly revitalizační záměry s cílem obnovit narušený vodní režim. Do budoucna by bylo žádoucí navázat na projekt, který se věnoval původní populaci topolu černého v Polabí, minimálně prověřením historických údajů a zmapováním stávajícího výskytu topolu černého v EVL a dále se aktivně pokusit o jeho návrat do území s využitím autochtonního materiálu (i vegetativního původu). Zachovat.pravidelný monitoring (každých 10 let) vyhlášeného bezzásahového území Havrany (viz kapitola 2.5). Stanoviště 6440 Nivní louky říčních údolí svazu Cnidion dubii Ke kosení luk by mělo v ideálním případě docházet dvakrát ročně, a to v termínu od poloviny května do konce září. V tomto modelu dochází k potlačení trav v porostu a k rozvoji dvouděložných rostlin. Pozdější seč (říjen, listopad), zvláště v případě, když je toho roku první, má za účinek pouze odstranění stařiny z porostu, nicméně nedojde k
potlačení dominanty a k podpoře dvouděložných rostlin, čímž se porost stává druhově chudším. Minimální frekvence kosení by měla být alespoň 1x za rok. Vzhledem k požadavkům na ochranu bezobratlých by bylo vhodné provádět seč v pruzích nebo v mozaikách s posunem termínu seče přibližně o 1 měsíc. Případně lze ponechat část luk nepokosenou, maximálně však do další sezóny (po dobu 1 roku). Stanoviště se často vyskytuje v návaznosti na rákosiny a ostřicové porosty, které vlivem absence managementu postupně nahradily luční společenstva. Pokud lze předpokládat přechod rákosiny či ostřicového porostu k některému z hodnotnějších typů luk (např. k nivním loukám svazu Cnidion dubii), pak lze doporučit sekání i těchto přilehlých porostů. Pro potlačení rákosu a ostřic je zpočátku nutné aplikovat seč 3x ročně, po stabilizaci porostu 1 - 2x ročně. V závislosti na vlhkostních poměrech louky je možné použít jak lehkou, tak těžkou mechanizaci, případně ruční nástroje. Vzhledem k nevyhraněnému typu některých lučních společenstev v EVL by bylo vhodné uvažovat o možnosti výskytu modráska očkovaného také v tomto typu stanoviště (klíčový je pro modráska výskyt krvavce totenu (Sanguisorba officinalis) a případně upravit seč s ohledem na tento druh (viz péče o stanoviště 6510). Stanoviště 6510 Extenzivní sečené louky nížin až podhůří (Arrhenatherion, Brachypodio-Centaureion nemoralis) Travní porosty by měly být optimálně 2x za rok koseny, příležitostně mohou být přepásány (skot, ovce), avšak ne každoročně. Ke kosení by mělo docházet od poloviny května do konce září. Při pravidelných častých sečích (až 3x za rok) může postupem času docházet k vyčerpání živin a ochuzování společenstva. V těchto případech lze přistoupit k jednorázovému přihnojení hnojem, nejlépe hovězím (podzimní rozmetání, jarní rozvláčení a shrabání). Místo přihnojení lze použít jednorázové pomulčování louky. K jednorázovému přihnojení ať už hnojem nebo mulčováním by nemělo docházet častěji než jednou za 3 roky. Je bezpodmínečně nutné zajistit alespoň minimální interval kosení, a to 1x za rok. Z důvodu zvýšení biodiverzity by bylo vhodné zohlednit při managementu luk i požadavky ochrany bezobratlých a aplikovat seč v pruzích nebo mozaikách s posunem termínu seče přibližně o 1 měsíc nebo ponecháváním částí luk nepokosených (po dobu maximálně 1 roku). Zejména na rozsáhlejších loukách je vhodné umožnit rozvoj keřových plášťových společenstev jako zdroje nektaru pro hmyz. Výsadba modřínů a javorů na TTP s výskytem předmětu ochrany (6510) v KÚ Oseček bude mít v dlouhodobém horizontu likvidační vliv na PO, žádoucí je proto usilovat o jeho alespoň částečné odstranění. Většinu luk je možné sekat těžkou mechanizací - sekačkou umístěnou na traktoru. U některých lokalit bude potřeba před zavedením pravidelného managementu kosením redukovat nálet, zmlazení keřů a stromů, k němuž došlo při nízké frekvenci kosení. Dále je potřeba výřezem zabránit rozrůstání keřů a náletu do kontaktních lučních porostů. Zásah musí být následován kosením. Vyřezanou biomasu je třeba odstranit mimo lokalitu, popřípadě spálit (v zimním období) na předem vyhrazeném místě (i v EVL). Při výskytu kuňky ohnivé je vhodné na loukách v bezprostřední návaznosti na rozmnožovací plochy aplikovat ruční kosení nebo extenzivní pastvu. Na kosení vzdálenějších porostů (do 100 m) je nutné používat vysoko nastavitelnou lištu (na 15 cm). Za mokra (za deštivého počasí, za rosy) raději nekosit, taktéž je dobré se vyvarovat kosení v době, kdy žáby opouštějí vodu a migrují k zimním úkrytům (konec srpna, září). V tomto případě je potřeba aplikovat druhou seč do konce července (v závislosti na stavu porostu), nebo ji vynechat. Při mechanizovaném kosení není vhodné používání bubnových sekaček, na lučních a polních porostech v dosahu akčního radia druhu je nutné vyloučit používání biocidů. Z důvodu výskytu modráska očkovaného v lokalitě Kluk a potenciálně i na dalších vhodných stanovištích je potřeba tuto skutečnost zohlednit při plánování seče. Tento druh vyžaduje, aby došlo k pokosení luk během června (nejlépe během první poloviny). Kosení je nutné provádět mozaikovitě, na malých plochách provádět seč ideálně ručně, nad 1 hektar pomocí lištové sekačky se zvýšenou lištou. Nepokosená část luk bude pokosena v následujícím kalendářním roce. Nepřípustná je druhá seč (otava). V prostoru EVL, kam zasahuje golfové hřiště, je žádoucí omezit počet sečí lučních společenstev (s potenciálem pro biotopy 6440, 6510) na tři ročně, alespoň v místech, která nejsou přímo hrací plochou. Mohla by tak vzniknout mozaikovitě členěná hrací plocha s estetickým efektem. Stanoviště 6430 Vlhkomilná vysokobylinná lemová společenstva nížin a horského až alpínského stupně V případě zjištění výskytu náletových, invazních a geograficky nepůvodních druhů rostlin jako jsou např. netýkavka žláznatá, štětinec laločnatý, křídlatky, či trnovník akát je potřeba přistoupit k mechanické i chemické likvidaci těchto porostů. V případě jednoletých druhů (netýkavka, štětinec) lze porosty úspěšně likvidovat mechanickým odstraňováním (vytrháváním) rostlin před začátkem květu a vytvořením semen. U druhů vytrvalých
(křídlatky, akát) je nutné po konzultaci s OOP přistoupit k chemické asanaci porostů. Chemický postřik na porost křídlatky je nejúčinnější aplikovat v době poupat a květu (srpen, září), za 14 až 28 dní porost překontrolovat a postřikem zničit zbývající rostliny. Evidovat porosty s výskytem starčku poříčního a ušetřit tato místa každoročního kosení. Pro výskyt tohoto druhu postačuje udržovat bezlesí kosením jednou za tři roky. Kuňka ohnivá (Bombima bombina) a stanoviště 3150 Přirozené eutrofní vodní nádrže s vegetací typu Magnopotamion nebo Hydrocharition. V EVL je žádoucí udržovat dostatek vodních ploch průběžnou obnovou stávajících tůní a dále přistoupit k tvorbě nových osluněných tůní na předem vytipovaných místech. K této činnosti však musí docházet až po detailním zhodnocení a takovým způsobem, aby se na území zároveň vyskytovaly plochy v různém sukcesním stádiu. Tento postup by mohl nahrazovat absenci činnosti přirozeného toku řeky. U velkých tůní, které jsou zpravidla rybářskými revíry je horizont obnovy/prohlubování tůní v řádu desítek let (30 – 50) podle stavu a množství sedimentu. Do tůní nevysazovat nepůvodní druhy ryb, v případě proveditelnosti je žádoucí slovení vodní plochy a eliminace těchto ryb. Bohužel nelze vyloučit možné znovuosídlení tůní nevhodnými druhy ryb z hlavního toku Labe v důsledku povodní nebo přenosu jiker vodním ptactvem. Lze mu však předcházet vhodnou obsádkou s přiměřeným zastoupením dravých ryb. Vodní plochy v EVL lze i nadále rybářsky využívat za předpokladu dodržení určitých zásad. Pro rozvoj makrofytní vegetace je žádoucí přizpůsobit rybí obsádku produkčním možnostem nádrže (průhlednost vody by měla být celoročně alespoň 40 cm) a udržovat dostatečné zastoupení dravých ryb (candát, štika). Naprosto nevhodné je vysazování nepůvodních býložravých druhů ryb (amur, tolstolobik), tůně nehnojit. Žádoucí je ponechání alespoň některých tůní (zejména menšího rozměru) bez rybí obsádky. Nežádoucí je chov polodivokých kachen. Menší tůně a zazemnělé mrtvé labské meandry je potřeba obnovovat častěji (cca do 10 let), přičemž je nezbytné tento zásah spojit s prosvětlením okolního porostu. Obecně je při obnově a tvorbě nových tůní třeba dbát na to, aby alespoň na části prohlubované tůně byl vytvořen postupný gradient hloubky, kde se může vytvořit litorální zóna s patřičnou vegetací. Plochy vhodné pro výskyt kuňky by měly být z větší části osluněné. Obecně je pak pro podporu biodiverzity ve vodních tocích i ve vodních plochách žádoucí prosvětlovat lesní porosty na okrajích vodních ploch, ponechávat mrtvé dřevo v tocích a vodních plochách a bránit rozšiřování nepůvodních druhů. Při výběru míst k obnově tůní je nutné prověřit výskyt zvláště chráněných druhů, posoudit hodnotu stávajících společenstev a zvážit přístupnost pro mechanizaci. Vytěženou zeminu (sediment) je nejlépe odvézt a uložit dle platné legislativy o nakládání s odpady, nicméně lze v každém konkrétním případě obnovy tůně zvážit možnosti uložení sedimentu na pozemku (šetrné rozprostření na březích či se souhlasem vlastníka pozemku deponovat zeminu na předem určeném místě v EVL). Při obnově vodních ploch nezasahovat do mokřadních olšin. V souvislosti s těžbou štěrkopísku v lokalitě Kluk je žádoucí vytvoření několika mokřadních biotopů na okraji vznikající vodní plochy, které by sloužily právě k reprodukci obojživelníků a ostatních vodních a mokřadních druhů. Tůně by měly mít proměnnou hloubku vody s rozsáhlejšími mělčími litorálními okraji a samozřejmostí musí být absence jakékoliv rybí obsádky. Vytvořením těchto mokřadních biotopů lze účinně snížit negativní vliv vysoké rybí obsádky ve vzniklém jezeře. Těžební jezero navrhnout podle dostupnosti skrývkových materiálů s co nejrozsáhlejšími litorálními pásmy a s vhodným členěním břehů. Při případné výsadbě břehových porostů použít autochtonní dřeviny, nejlépe regionálního původu. Projekt rekultivace připravit tak, aby podél JZ až jižního okraje plochy A, příp. JV okraje plochy B (viz dokumentace EIA) mohla vzniknout členitější břehová linie s proměnlivou hloubkou vodního sloupce do 80 cm a se soustavou oddělených mělkých tůní (hloubka 0,5 – 1 m) z důvodu posílení atraktivity území pro obojživelníky. Tůně udržovat osluněné. Jednotlivé oddělené tůně by měly mít rozdílnou hloubku vodního sloupce tak, aby některé z nich případně v sušším období periodicky vysychaly. Pro tvarování břehů jezera a budování litorálních pásem využívat pouze materiály z lokality těžby, nikoliv zásypové materiály z jiných území. V současnosti se nejvýznamnější výskyt stanoviště 3150 v EVL nachází v toku Labe. Současný stav, kdy došlo k útlumu lodní dopravy, vegetaci vodních makrofyt vyhovuje a je žádoucí v tomto stavu setrvat. Taktéž není žádoucí provoz vodních skútrů a motorových člunů. V rámci péče o vodní toky je třeba zvážit možnost částečné revitalizace vodního režimu NPR Libický luh tak, jak navrhují Heuer a Víta (2012). Revitalizace by spočívala v napojení části odstavených mrtvých ramen na stávající tok Labe tak, aby bylo možno tato ramena řízeně dotovat vodou z Labe i v době běžného průtoku vody v jeho korytě. Realizace tohoto záměru by byla možná na Malém Přerově a přes Grábnerovo rameno na dílčích plochách v oblasti Soukupka a Prasinec. V případě realizace by bylo nezbytné nejprve zpracovat a projednat samostatný generel reálné obnovy vodního režimu v NPR, na který by pak navázalo zpracování projektu technického řešení nebo jeho dílčích částí. Součástí takového projektu by pak mohlo být i rozsáhlejší odbahnění vybraných ramen nebo jejich částí, taktéž by mělo význam zabývat se zprůtočněním starého ramene Cidliny. V souvislosti s existencí dálnice D11 a s průmyslovou zónou v obci Ovčáry, jejíž povrchové a připovrchové vody odtékají Bačovkou směrem k EVL Libické luhy (jsou odváděny Sendražickým potokem do Bačovky), by bylo vhodné sledovat, zda nedochází ke změně chemizmu půdy a vody v přilehlých společenstvech v EVL.
Monitorovat chování toku při přívalových či dlouhotrvajících deštích a posoudit možnost odstranění kamenného opevnění koryta potoka v úseku před jeho ústím do Labe. Nepoužívat chemické postřiky v blízkosti vodotečí, které napájejí místa výskytu PO. Roháč obecný (Lucanus cervus), páchník hnědý (Osmoderma eremita) Lesní porosty Pro vývoj páchníka hnědého je nutné zachovat stojící dutinové stromy a zajistit lesnickou péči směřující k větší věkové a prostorové diverzifikaci lesa. Vhodným způsobem obhospodařování lesa je použití clonných sečí a účelových výběrů s ponecháním dutinových stromů a malých skupinek stromů mýtního věku s perspektivou rozvoje dutin (dubů, lip, jilmů, vrb, topolů, jabloní) na dožití. Okolí těchto starších stromů, kde by se páchník mohl potenciálně vyskytovat, je třeba prosvětlovat a tím docílit většího oslunění kmenů a zároveň. uvolňovat stromy z porostu a vychovat z nich nové výstavky. V místech s podstatnou příměsí nepůvodních dřevin je třeba při probírce podporovat jedince přirozené druhové skladby - ponechávat domácí druhy listnáčů, především duby a lípy, ale i topoly, vrby, jilmy. Alternativou k běžnému hospodaření je i využití hospodaření formou lesa středního. V rozsáhlých lesních porostech Libických luhů by bylo vhodné vybrat jádrové zóny s vysokým podílem výstavků ponechaných na dožití a s hospodařením směrovaným ke střednímu lesu. Jádrová území by měla mít rozlohu řádově v desítkách hektarů. Stromy obsazené páchníkem hnědým anebo stromy pro páchníka perspektivní je žádoucí označit, popř. vést jejich evidenci, aby mohly být zohledněny při těžbách a dostalo se jim speciální péče při pádu či poškození. Obecně je nutné pro podporu populací xylofágního hmyzu ponechávat v porostech odumírající stromy původních dřevin a hybridních topolů a rovněž stojící i ležící mrtvou dřevní hmotu, zejména větších průměrů v dostatečném množství (cca 2-5 ks/ ha). V území se nachází řada starších mohutnějších jedinců převážně DB, které by po uvolnění jejich korun mohly být ještě řadu desetiletí životaschopné. Tyto jedince je nutno šetřit a označit za jedince určené k dožití a k rozpadu v porostu (součinnost orgánu ochrany přírody a příslušného revírníka). Takto označené stojící mrtvé dřevo není vhodné ponechávat v blízkosti lesní dopravní sítě a značených turistických cest. Ponechávání starých mrtvých stromů a padlých kmenů v rámci území EVL je důležité pro umožnění dokončení vývoje larev hmyzu a přesídlení populací saproxylofágů do jiných dutin. V případě nezbytně nutných bezpečnostních odstraňování stromů a větví, popř. odůvodněných rekonstrukčních zásahů v alejích, je nutné zajistit, aby padlé nebo skácené osídlené stromy byly ponechány nedaleko místa výskytu, popř. na jiných blízkých vhodných místech, aby populace mohla přesídlit do jiného stromu. Optimální doba pro ponechání mrtvého dřeva na místě je 5 let - pro případ, že by zde teoreticky byla jen čerstvě nakladená vajíčka páchníka, a tím by bylo potřeba více času pro jeho vývoj. Rozpadající se mrtvé dřevo je také důležité pro vývoj dalších druhů hmyzu, nejen pro páchníka. K tomu lze zřídit tzv. loggery – úložiště, broukoviště, která však nemohou být chápána jako náhradní stanoviště pro xylofágní hmyz. Jde o místa, kam by byly ukládány pokácené stromy tak, aby zde mohl saproxylofágní hmyz dokončit svůj vývoj, event. přesídlit do jiných dutin. Logger je třeba umístit na okraj porostu, nebo nechat na místě, aby měl hmyz v ponechaných kládách podmínky co nejvíce podobné podmínkám v živých stromech. V klasických loggerech bývá zvykem umisťovat klády především nastojato, aby se simulovaly podmínky stanoviště co nejlépe. To však znamená potřebu techniky při umisťování klád atd. Proto lze uvažovat jako o dostačujícím řešení o umisťování klád do vodorovné polohy. Klády musejí být umístěny v jedné vrstvě kvůli zachování co nejpodobnějších mikroklimatických podmínek uvnitř dutin. Lze též ponechávat jen části stromů - s dutinami - a zdravé dřevo dále zpracovávat. Při oddělování těchto částí je ale třeba pozorně prozkoumat - nejlépe za přítomnosti entomologa - zda je dutina v ponechávané kládě neporušená. Pokud by došlo k otevření dutiny, je nutno ji v místě řezné rány zakrýt - zatlouci prknem. Přístupová dutina musí být samozřejmě zachována. Do dutin nesmí zatékat dešťová voda. I stojící dožívající stromy je třeba odstraňovat až po jejich odumření a přesídlení páchníka do dosud živých doupných stromů. V případě nutnosti kvůli bezpečnosti (ponechávání mrtvých stromů v příliš těsné blízkosti cest by mohlo vést k ohrožení lidí rozpadajícím se dřevem) je třeba zajistit ošetření dožívajících stromů na torza s dostatkem dutin. Případné bezpečnostní sanace jednotlivých stromů musejí být prováděny šetrnými metodami: snížení těžiště, zastřešení dutin bez chemické konzervace a s ponecháním výletového otvoru, vyloučení vypalování dutin a jakýchkoliv zásahů nebo čištění vnitřků dutin. Zejména je důležité neodstraňovat pařezy listnáčů (hlavně dubů), které představují jeden z nejdůležitějších biotopů pro larvy roháče. Aleje Aleje udržovat v rozvolněnějším zápoji, a tím docílit většího oslunění kmenů starých stromů s dutinami. Optimální způsob péče zahrnuje v případě alejí zejména zamezení odstraňování starých listnatých dutinových stromů, popř. silných větví s dutinami. V okolí dutinových stromů je třeba odstraňovat nálet tak, aby tyto stromy byly osvětleny a v jejich dutinách tak mohlo vznikat příznivé mikroklima pro vývoj páchníků. Z náletu je třeba vybrat vhodné jedince a ponechat je na místě, aby se z nich v budoucnu vyvinuly nové dutinové stromy. Odstranění celých alejí, stejně jako plošnou náhradu starých stromů v alejích za sadbové stromky, je nutné vyloučit. Doplnění (dosadba a náhrada odumřelých stromů) a prodlužování alejí jsou naopak velmi vhodné, aby
tak byly vytvořeny náhradní biotopy i v budoucnu. Postupná dosadba vhodných druhů stromů (domácích druhů listnáčů) je nutnou součástí aktivního managementu obzvláště v případě stejnověkých alejí. Vznik dutin lze podpořit i úpravou postupu při případném ořezu stromů, tj. nechávat pahýly větví, neřezat až na kroužek; dutina se pak vytvoří rychleji. Je možné i vysazovat nové aleje podél cest a solitery a skupiny vhodných listnáčů na bezlesí. Nevhodné je kácení vzrostlých vrb, topolů a dalších dřevin podél vodních toků, nicméně prořezávky, výřez náletu a pravidelné ořezávání (tzv. na hlavu) jsou naopak žádoucí. Vítaná je výsadba nových alejí, či solitérů (duby, lípa srdčitá, topol černý), zvláště v místech, kde tento krajinářsky významný prvek chybí. Např. podél polní cesty napříč bezlesím „Pod Choťánkami“, případně je možné vysazovat skupinky či solitérní jedince při nově vzniklých nádržích po těžbě štěrkopísku v lokalitě „Kluk“. Ostatní: Rekreace a sport Nevhodně situovanou cestu vedoucí z Velkého Oseka do původně chatové oblasti „Na Přívoze“ protínající hodnotné území EVL(stanoviště L2.3B, V1F) by bylo vhodné dle možností přeložit. Využít by se mohla přístupová cesta z Velkého Oseka kolem nádrže „Písák“ k další chatové osadě na břehu Labe a dále podél navigace kolem VD Velký Osek až k lokalitě „Na Přívoze“. Případně zvolit jinou variantu šetrnou k předmětům ochrany EVL a obojživelníkům. Zavážení odpadu Zaznamenané vyvážení odpadu (viz kapitola 2.5) je vhodné eliminovat a zkusmo řešit pravidelnou instalací velkoobjemových kontejnerů na předem vytipovaná místa.
3.2 Navrhovaná opatření Opakovaná opatření
Číslo zákresu managementového opatření Název managementového opatření Kategorie opatření Cílový předmět ochrany Popis opatření Vhodný interval Kalendář pro management Poznámka Číslo zákresu managementového opatření Název managementového opatření Kategorie opatření Cílový předmět ochrany Popis opatření
bez zákresu (vymezeno plochou EVL) Jiné opatření Jiné 3150, Bombina bombina (kuňka ohnivá) 1188, Osmoderma eremita (páchník hnědý) 1084 Prosvětlování příliš zapojených lesních porostů v okolí obnovovaných tůní a v okolí dutinových stromů 1 x za 10 let říjen - únor (březen) Podle stavu v porostu 2, 4, 5, 6, 8, 11, 12, 14, 35, 38, 39, 40, 41, 47, 48, 52, 54 Kosení lehkou mechanizací Kosení 6440, 6510, Bombina bombina (kuňka ohnivá) 1188 Nutné pravidelné kosení nejlépe 2x (3x) za rok, sušení sena na místě a jeho následný včasný odvoz. Trávu je možné podle stávajících podmínek (např. počasí) odvézt hned po seči. V závislosti na vlhkostních poměrech louky je možné použít jak lehkou, tak těžkou mechanizaci. Při vyčerpání živin lze u biotopu 6510 přistoupit k jednorázovému přihnojení kravským hnojem (podzimní rozmetání, jarní rozvláčení a shrabání), případně lze uplatnit jednorázové pomulčování louky. Ne však častěji než jednou za 3 roky. Při výskytu kuňky ohnivé je vhodné na loukách v bezprostřední návaznosti na rozmnožovací plochy aplikovat ruční kosení nebo extenzivní pastvu (pastvu pouze pro 6510). Na kosení vzdálenějších porostů (do 100 m) je nutné používat vysoko nastavitelnou lištu (na 15 cm). Za mokra (déšť, rosa) raději nekosit, taktéž je dobré se vyvarovat kosení v době, kdy žáby opouštějí vodu a migrují k zimním úkrytům (konec srpna, září). Není vhodné používání bubnových sekaček, na lučních a polních porostech v dosahu akčního radia druhu je nutné vyloučit používání biocidů.
Nepoužívat chemické postřiky v blízkosti vodotečí, které napájejí místo výskytu PO.
Vhodný interval Kalendář pro management
Poznámka
Číslo zákresu managementového opatření Název managementového opatření Kategorie opatření Cílový předmět ochrany Popis opatření
Vhodný interval Kalendář pro management Poznámka
Číslo zákresu managementového opatření Název managementového opatření Kategorie opatření Cílový předmět ochrany Popis opatření
Vhodný interval
Kalendář pro management Poznámka
Při výskytu modráska očkovaného v lokalitě Kluk a potenciálně i na dalších vhodných stanovištích je potřeba, aby došlo k pokosení luk během června (nejlépe během první poloviny). Kosení (pastvu pouze pro 6510) je nutné provádět mozaikovitě (viz Poznámka), na malých plochách ideálně ručně, nad 1 hektar pomocí lištové sekačky se zvýšenou lištou. Nepřípustná je druhá seč (otava) nebo trvalá přítomnost hospodářských zvířat. 2 x za 1 rok pol. května až září (v případě výskytu modráska očkovaného červen); pro potlačení rákosu 1. seč - květen/červen, druhá seč - srpen/září (v případě výskytu kuňky ohnivé druhou seč aplikovat do konce července nebo vynechat) v případě výskytu modráska očkovaného druhou seč je nutné vynechat) respektovat podmínky ochrany bezobratlých, kosení v dílčích plochách, sousedící plochy kosit s odstupem cca 1 měsíc, diferenciace termínu seče v rámci lokality i v jednotlivých letech, případně ponechat část luk nepokosenou, max do další sezóny (po dobu 1 roku); shrabání a odvoz posečené hmoty mimo lokalitu; Pouze pro biotop 6510 je možná místo druhé seče (od poloviny září do října) extenzivní pastva skotu nebo ovcí s dokosením nedopasků Pouze pro biotop 6440 navazující na rákosiny a ostřicové porosty lze pro docílení obnovy lučního společenstva doporučit sekání i navazujících rákosin a porostů vysokých ostřic. Zpočátku je nutné aplikovat seč 3x ročně, po stabilizaci porostu 1 - 2x ročně 1, 3, 7, 9, 10, 13, 15, 16, 17, 18, 19, 20, 21, 22, 23, 24, 25, 26, 27, 28, 29, 30, 31, 32, 33, 34, 36, 37, 42, 43, 44, 45, 46, 49, 55, 58, 60, 61, 64, 65, 66, 70, 71, 74, 75, 76, 77, 78, 79, 81 Kosení těžkou mechanizací Kosení 6510 Nutné pravidelně kosit nejlépe 2x (3x) za rok, sušení sena na místě a jeho následný včasný odvoz. Trávu je možné podle stávajících podmínek (např. počasí) odvézt hned po seči. Při vyčerpání živin lze přistoupit k jednorázovému přihnojení kravským hnojem (podzimní rozmetání, jarní rozvláčení a shrabání), případně lze uplatnit jednorázové pomulčování louky. Ne však častěji než jednou za 3 roky. 2 x za 1 rok květen až září; pro potlačení rákosu 1. seč - květen/červen, druhá seč srpen/září respektovat podmínky ochrany bezobratlých, kosení v dílčích plochách, sousedící plochy kosit s odstupem cca 1 měsíc, diferenciace termínu seče v rámci lokality i v jednotlivých letech, případně ponechat část luk nepokosenou, max do další sezóny (po dobu 1 roku); shrabání a odvoz posečené hmoty mimo lokalitu; místo druhé seče (od poloviny září do října) je možná extenzivní pastva skotu nebo ovcí s dokosením nedopasků 31, 50, 51, 52, 53, 54, 56, 57, 59, 62, 63, 67, 68, 69, 72, 73, 80, 82 Obnova a vytváření tůní a mokřadů Péče o mokřady a rašeliniště 3150, Bombina bombina (kuňka ohnivá) 1188 Tůňky různé hloubky, s mírným sklonem břehů, s různou mírou osvětlení. Vytvářet postupně tak, aby vznikaly vodní plochy a mokřady v různém stupni sukcese. Při výběru míst je nutné prověřit výskyt zvláště chráněných druhů, posoudit hodnotu stávajících společenstev a zvážit přístupnost pro mechanizaci. Odvoz a uložení zeminy mimo lokalitu (dle platné legislativy), případně uložení v rámci pozemku. Individuálně, dle potřeby – u velkých tůní postačuje obnova/prohlubování
tůní v řádu desítek let (30 – 50) podle stavu a množství sedimentu Menší tůně a zazemnělé mrtvé labské meandry je potřeba obnovovat častěji (cca do 10 let), od 15.9. do 31.10. tůně by měly být budované přednostně na místech s vysokou hladinou spodní vody, šetrné použití vhodné techniky dle podmínek.
Číslo zákresu managementového opatření Název managementového opatření Kategorie opatření Cílový předmět ochrany Popis opatření
Vhodný interval Kalendář pro management Poznámka
Číslo zákresu managementového opatření Název managementového opatření Kategorie opatření Cílový předmět ochrany Popis opatření
12, 13, 30, 31, 48, 49, 52, 54, 55, 57, 58, 59, 60, 68, 69, 70, 75 Výřez skupin či jednotlivých náletových dřevin Výřez náletu 6440, 6510, Bombina bombina (kuňka ohnivá) 1188 Cílem zásahu je redukovat nálet a zmlazení keřů a stromů při nízké frekvenci kosení, zabránit rozrůstání keřů a náletu do kontaktních lučních porostů nebo připravit prostor pro vytvoření tůní, prosvětlit porost kolem meších tůní (zejména z jižní strany). Na lučních stanovištích musí být zásah následován kosením. Odstranění vyřezané hmoty mimo lokalitu. 1 x za 5 let září až únor Na ploše je možné ponechávat solitéry či skupinky vzrostlých stromů. V dalších letech vysekání výmladků, poté přejít ke kosení podle charakteru vegetace. bez zákresu Likvidace invazních a expanzivních rostlin rozptýlená (nesouvislý porost invazních rostlin – jedinci či skupinky) Invazní druhy 6430 Jednoleté druhy (netýkavka, štětinec) lze likvidovat mechanickým odstraňováním (vytrháváním) rostlin před začátkem květu a vytvořením semen. Vytrvalé druhy (křídlatky, akát) likvidovat mechanicky i chemicky. Chemický postřik na porost křídlatky je nejúčinnější aplikovat v době poupat a květu (srpen, září), za 14 až 28 dní porost překontrolovat a postřikem zničit zbývající rostliny.
Kalendář pro management Poznámka
Jednorázová opatření Číslo zákresu managementového opatření Název managementového opatření Kategorie opatření Cílový předmět ochrany Popis opatření Kalendář pro management Poznámka Číslo zákresu managementového opatření Název managementového opatření Kategorie opatření Cílový předmět ochrany Popis opatření Kalendář pro management Poznámka
Číslo zákresu managementového opatření Název managementového opatření Kategorie opatření Cílový předmět ochrany Popis opatření Kalendář pro management Poznámka
bez zákresu (vymezeno plochou EVL) Výsadba dřevin mimo les Péče o stromy mimo les Lucanus cervus (roháč obecný) 1083, Osmoderma eremita (páchník hnědý) 1084 Výsadba a údržba alejí (dubů, lip, topolu černého) pro zachování kontinuity stanovišť a vytvoření vhodných biotopů i v budoucnu. kdykoliv
bez zákresu (vymezeno plochou EVL) Podpora záchranných kultivací - namnožení, výsadba vymizelých nebo KO druhů rostlin (jde o činnosti celoroční: výsev, výsadba, zálivka atd.) Speciální opatření na podporu druhů/stanovišť 3150, 91F0 repatriace topolu černého, leknínu bílého a l. bělostného kdykoliv Po předchozím vytipování vhodných stanovišť je možné přistoupit k repatriaci ohrožených druhů. 20, 24 Jiné opatření Jiné 6510 odstranění nepovolené výsadby stromů (modřín, javory) na části trvalého travního porostu s výskytem předmětu ochrany - 6510 extenzivní sečené louky nížin a podhůří kdykoliv
4. Závěrečné údaje 4.1 Použité podklady ČÍŽEK, O. (2013). Plán péče o Přírodní památku Louky u Choťánek: na období 2014 - 2023. 214 s., 16 map, fotografická příloha. Archivuje Krajský úřad Středočeského kraje, Praha. HEUER P., VÍTA, J. (2012). Inventarizační průzkum NPR Libický luh z oboru ichtyologie. 35 s. - Ms. Depon. in rezervační kniha NPR Libický luh. AOPK ČR, Správa CHKO Kokořínsko – Máchův kraj, Mělník. CHRTEK, J. (2001). Závěrečná zpráva NATURA 2000: A0033 Levý břeh Labe jižně od Poděbrad. 8 s. CHYTRÝ, M. (ed.) (2007). Vegetace České republiky 1.Travinná a keříčková vegetace: Vegetation of the Czech Republic 1.Grassland and Heathland Vegetation. Vydání 1. Praha: Academia. 526 s. ISBN 978-80-200-1462-7. CHYTRÝ, M. (ed.) (2011). Vegetace České republiky. 3. Vodní a mokřadní vegetace: Vegetation of the Czech Republic. 3. Aquatic and Wetland Vegetation. Vydání 1. Praha: Academia. 827 s. ISBN 978-80-200-1918-9. CHYTRÝ, M. (ed.) (2013). Vegetace České republiky 4. Lesní a křovinná vegetace. Praha: Academia. 551 s. ISBN 978-80-200-2299-8. CHYTRÝ, M.; KUČERA, T.; KOČÍ, M. (eds.) (2001). Katalog biotopů České republiky: Interpretační příručka k evropským programům Natura 2000 a Smaragd. Vyd. 1. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR. 307 s. ISBN 80-86064-55-7. KUBÁT, K.; HROUDA, L.; CHRTEK JR., J. (eds.) et al. (2002). Klíč ke květeně České republiky. Vydání 1. Praha: Academia. 927 s. ISBN 80-200-0836-5. LOŽEK, V.; KUBÍKOVÁ, J.; ŠPRYŇAR, P. et al. (2005). Chráněná území ČR, svazek XIII.: Střední Čechy. 904 s. ISBN 80-86064-87-5. MARHOUL, P.; TUROŇOVÁ, D. (eds.) (2008). Zásady managementu stanovišť druhů v evropsky významných lokalitách soustavy Natura 2000: metodika AOPK ČR. 1. vyd. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR. 161 s. ISBN 978-80-87051-38-2. Muzeum a současnost. 2011. Středočeské muzeum v Roztokách u Prahy. ISSN 0862-2035. RYDLO, J. (2003). Závěrečná zpráva NATURA 2000: A0035 Libický a Veltrubský luh. 22 s. Správa Chráněné krajinné oblasti Kokořínsko (2009). Plán péče o národní přírodní rezervaci Libický luh: na období 2009 - 2014. 36 s. Věstník ministerstva životního prostředí (listopad,prosinec 2014), částka 7. Metodika managementu tlejícího dříví v lesích zvláště chráněných území, str. 1 – 45.
4.2 SDO zpracoval Organizace: AOPK ČR, Krajské středisko Praha a střední Čechy Zpracovatel: Mgr. Kateřina Tremlová E-mail:
[email protected] Organizace: AOPK ČR, Krajské středisko Praha a střední Čechy Zpracovatel: Ing. Jaroslav Pipek E-mail:
[email protected] Poznámka: lesnická část Organizace: AOPK ČR, Krajské středisko Praha a střední Čechy Zpracovatel: Mgr. Pavel Špryňar E-mail:
[email protected] Poznámka: entomologický průzkum Datum zpracování:
5. Seznam zkratek AOPK ČR
Agentura ochrany přírody a krajiny ČR
CR
kriticky ohrožený druh červeného seznamu živočichů
EN
ohrožený druh červeného seznamu živočichů
ES
Evropský seznam
EVL
Evropsky významná lokalita
JV
jihovýchodně
KO
kriticky ohrožený druh dle vyhlášky 395/1992 Sb.
k.ú.
katastrální území
LHO
lesní hospodářské osnovy
LHP
lesní hospodářský plán
LS
lesní správa
MŽP
ministerstvo životního prostředí
NPR
národní přírodní rezervace
NT
téměř ohrožený druh červeného seznamu živočichů
O
ohrožený druh dle vyhlášky 395/1992 Sb.
OP ZCHÚ
ochranné pásmo zvláště chráněného území
PO
předmět ochrany
PR
přírodní rezervace
SDO
Souhrn doporučených opatření
SO
silně ohrožený druh dle vyhlášky 395/1992 Sb.
TTP
trvalý travní porost
ÚSOP
Ústřední seznam ochrany přírody
VD
Vodní dílo
VU
zranitelný druh červeného seznamu živočichů
ZCHÚ
zvláště chráněné území
ZOPK
zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny ve znění pozdějších předpisů
6. Přílohy 6.1 Orientační mapa evropsky významné lokality CZ0214009_Libicke_luhy_orientacni_mapa.pdf
6.2 Mapa způsobu zajištění ochrany EVL CZ0214009_Libicke_luhy_zpusob_zajisteni_ochrany.pdf
6.3 Mapa zákresů managementových opatření na vymezených plochách CZ0214009_Libicke_luhy_Jine.pdf CZ0214009_Libicke_luhy_Vyrez_naletu.pdf CZ0214009_Libicke_luhy_koseni.pdf CZ0214009_Libicke_luhy_pece_o_mokrady_a_raseliniste.pdf
6.4 Rámcová směrnice pro lesní stanoviště CZ0214009_Libicke_luhy_ramcova_smernice.doc
6.5 Doplňující dokumenty NEJSOU