Souhrn doporučených opatření pro evropsky významnou lokalitu
Andělské schody CZ0214005
1. Základní identifikační a popisné údaje 1.1 Základní údaje Název: Andělské schody Kód lokality: CZ0214005 Kód lokality v ÚSOP: 2510 Rozloha (ha): 186,8343 Biogeografická oblast: kontinentální Zařazení EVL na evropský seznam: 2008/25/ES Zařazení EVL na národní seznam: nařízení vlády č.132/2005 Sb., příloha 9
1.2 Způsob zajištění ochrany Zvláště chráněná území (ZCHÚ) Celková rozloha ZCHÚ (ha): 12,7369 Relativní rozloha ZCHÚ (%): 6,8 Specifikace ZCHÚ Kód ÚSOP 2155
Kategorie PR
Název Andělské schody
Ochranné pásmo zvláště chráněného území (OP ZCHÚ) Celková rozloha OP ZCHÚ (ha): 9,5719 Relativní rozloha OP ZCHÚ (%): 5,1 Poznámkové pole ke způsobu zajištění ochrany Připravuje se vyhlášení PP Smluvní ochrana dle § 39 ZOPK NENÍ Základní ochrana dle § 45c, odst. 2 ZOPK Celková rozloha území chráněného dle režimu základní ochrany (ha): 164,5255 Relativní rozloha území chráněného dle režimu základní ochrany (%): 88,1
Jiná území chráněná podle národní legislativy, evropské legislativy nebo mezinárodních úmluv v překryvu s EVL Ptačí oblasti NEJSOU
1.3 Územně správní příslušnost Středočeský kraj Dotčené obce Kytín, Nová Ves pod Pleší, Voznice
Dotčená katastrální území Kytín, Nová Ves pod Pleší, Voznice
1.4 Stručná charakteristika území Ekotop Geologie: Území je tvořeno proterozoickými horninami, hlavně břidlicemi, drobami a prachovci. Ojedinělé vložky spilitů jsou příčinou výskytu některých na báze náročnějších druhů rostlin.
Geomorfologie: Území leží na pomezí jednotek Benešovská pahorkatina (zahrnující oblast Středního Povltaví a Dolního Posázaví) a Brdské vrchoviny (která je ve své SV části tvořena výrazným hřbetem Hřebenů) Reliéf: Lokalita se nachází v místech, kde se plochý zvlněný terén levého břehu Vltavy v oblasti kolem Dobříše postupně zdvíhá směrem na Hřebeny. Své jméno, „Andělské schody“ získala oblast díky zvlněnému terénu, který se stupňovitě svažuje od zastávky poutníků na Malé Svaté Hoře směrem k Dobříši. Tato stupňovitá oblast, uklánějící se k jihu (až jihovýchodu) tvoří jádro území. K ní organicky přiléhají potoční nivy, s drobnějšími toky, které si vyhloubily poměrně úzká údolí. Prudké svahy se nacházejí především na levém břehu potoka Chouzavá a nad Voznickým rybníkem. Pedologie: Unikátnost celého území v okolí Voznice a Dobříše spočívá v postglaciálním vývoji, kdy díky působení větrů nebyl umožněn na plošinách vývoj půd, v některých místech dosahuje mocnost půdního profilu pouze 5-10 cm. Poněkud hlubší půdy vznikly ve sníženinách na deluviofluviálních sedimentech. Tyto půdy jsou značně jílovité a ulehlé a je pro ně typický vysýchavý vodní režim (tj. na jaře podmáčená, během léta se pak hladina podzemní vody hluboko zaklesne). Krajinná charakteristika: Většinu povrchu tvoří listnaté lesy, často díky velmi mělké půdě zakrslého charakteru (a to i mimo prudší svahy!), ve kterých se nacházejí drobnější luční enklávy - lesní louky. Díky přírodním podmínkám, vysoké lesnatosti a silně extenzivnímu obhospodařování, způsobenému jednotnou pozemkovou držbou v minulosti (i současnosti), se zachovala řada reliktních rostlinných společenstev a bohaté populace ohrožených a chráněných druhů.
Biota V rozsáhlých listnatých lesních porostech s převahou dubu, se místy s vysokým podílem uplatňuje jedle, jejíž výskyt jde napříč všemi lesními společenstvy. Nadprůměrně zachovalé jsou potoční nivy s přirozeně meandrujícími toky, které nebyly nikdy regulovány a hostí reprezentativní jasanovo-olšové údolní luhy Typickým byť dosti vzácným typem lesní vegetace jsou v rámci Dobříšska středoevropské bazifilní doubravy (Potentillo albae-Quercetum), jejichž několik segmentů se vyskytuje i v navrženém přírodním komplexu. Na ještě mělčích půdách rostou pak již jen zakrslé acidofilní kyselé doubravy Luzulo-Quercetum. Rozsáhlé plochy pokrývají hercynské dubohabřiny, které se však většinou vyskytují v druhově dosti chudé acidofilní formě. Luční vegetaci tvoří bohatá škála mokřadních, vysýchavých a suchomilných společenstev především svazu Molinion, s přechody do různých jiných lučních společenstev. Velmi cenná je suchomilnější vegetace asociace Potentillo albae-Festucetum rubrae řazená k ovsíkovým loukám s výskytem vstavače kukačky (Orchis morio). Jedná se o reliktní společenstvo z doby ”předklasického“ managementu, které je známé jen z Českého Středohoří, Křivoklátska a z několika málo dalších lokalit. Na nejsušších místech se vyskytují suché acidofilní trávníky sv. Koelerio-Phleion. Místy se vyskytují i suché bylinné lemy u Chouzavé (těsně za hranicí komplexu) dokonce s fytogeograficky pozoruhodným výskytem kakostu krvavého (Geranium sanguineum). Mozaiku luční vegetace doplňují také plošně nevelké výskyty smilkových trávníků as. Hyperico-Polygaletum a mokřadní louky s nevápnitými mechovými slatiništi as. Caricetum goodenowii. V potočních nivách se vyskytují buď louky a jejich sukcesní stadia, anebo reprezentativní eutrofizací neovlivněné jasanovo-olšové luhy. V obou formacích se vyskytuje regionálně hojná vzácnější ostřice trsnatá (Carex cespitosa). Místy se v nivách vyskytuje vegetace lesních nevápnitých pramenišť. Výskyt jednotlivých společenstev však není zdaleka u konce. Z méně častých naturových biotopů stojí za zmínku především výskyt acidofilní vegetace efemér a sukulentů s netřeskem na skalkách nad Velkým rybníkem, který se zde s velkou pravděpodobností vyskytuje přirozeně. Významný je výskyt modráska očkovaného (Maculinea teleius) na nezalesněné ploše s drobnou vodotečí u rychlostní komunikace, severovýchodně od obce Voznice. Po vyhlášení EVL opakovaně nalezen v roce 2006 a 2010 (Karlík 2011), udávány desírky jedinců. Jeho nejsilnější populace se nachází na lesní louce zv. "Jezera", místy však zazanamenán i na dalších loukách.
2. Stav EVL a předmětů ochrany 2.1 Předměty ochrany a jejich cílový stav Stanoviště Kód předmětu ochrany: 6410 Název předmětu ochrany: Bezkolencové louky na vápnitých, rašelinných nebo hlinito-jílovitých půdách (Molinion caeruleae) Rozloha (ha): 9,6211 Relativní rozloha (%): 5,15 Stav předmětu ochrany při zařazení EVL do Evropského seznamu: dobrá hodnota Cílový stav předmětu ochrany: zachovat stávající rozlohu předmětu ochrany; zlepšit stanovištní podmínky na vybraných plochách; omezit rostlinné invaze zejména třtiny křovištní (Calamagrostis epigejos)
Kód předmětu ochrany: 6430 Název předmětu ochrany: Vlhkomilná vysokobylinná lemová společenstva nížin a horského až alpínského stupně Rozloha (ha): 5,9772 Relativní rozloha (%): 3,2 Stav předmětu ochrany při zařazení EVL do Evropského seznamu: významná hodnota Cílový stav předmětu ochrany: zachovat stávající rozlohu předmětu ochrany; zlepšit stanovištní podmínky na vybraných plochách; zamezit další degradaci vlivem absence hospodaření, zejména zarůstání dřevinami a expanzními druhy
Kód předmětu ochrany: 6510 Název předmětu ochrany: Extenzivní sečené louky nížin až podhůří (Arrhenatherion, Brachypodio-Centaureion nemoralis) Rozloha (ha): 6,7024 Relativní rozloha (%): 3,59 Stav předmětu ochrany při zařazení EVL do Evropského seznamu: dobrá hodnota Cílový stav předmětu ochrany: zachovat stávající rozlohu předmětu ochrany; zlepšit stanovištní podmínky na vybraných plochách; omezit rostlinné invaze zejména třtiny křovištní (Calamagrostis epigejos)
Kód předmětu ochrany: 91E0 Název předmětu ochrany: Smíšené jasanovo-olšové lužní lesy temperátní a boreální Evropy (Alno-Padion, Alnion incanae, Salicion albae) Rozloha (ha): 12,8394 Relativní rozloha (%): 6,87 Stav předmětu ochrany při zařazení EVL do Evropského seznamu: dobrá hodnota Cílový stav předmětu ochrany: zachovat stávající stav a rozlohu biotopu
Kód předmětu ochrany: 9170 Název předmětu ochrany: Dubohabřiny asociace Galio-Carpinetum Rozloha (ha): 41,3843 Relativní rozloha (%): 22,15 Stav předmětu ochrany při zařazení EVL do Evropského seznamu: významná hodnota Cílový stav předmětu ochrany: na většině území zachovat stávající (tedy výchozí) stav a rozlohu, místy dosáhnout změny dřevinné skladby směrem k přirozené
Kód předmětu ochrany: 9180
Název předmětu ochrany: Lesy svazu Tilio-Acerion na svazích, sutích a v roklích Rozloha (ha): 5,4691 Relativní rozloha (%): 2,93 Stav předmětu ochrany při zařazení EVL do Evropského seznamu: významná hodnota Cílový stav předmětu ochrany: zachovat stávající (výchozí) stav a rozlohu biotopu
Druhy Název předmětu ochrany: modrásek očkovaný Maculinea teleius Kód předmětu ochrany: 1059 Stav předmětu ochrany při zařazení EVL do Evropského seznamu Populace
Min
Max
Jednotka Kategorie Podíl populace
stálá populace
přítomná
2%≥p>0%
Zachovalost Izolace průměrné nebo omezené zachování
Celkové hodnocení populace není významná izolovaná, leží hodnota uvnitř rozšířeného areálu druhu
2.2 Nároky předmětů ochrany Stanoviště Kód předmětu ochrany: 6410 Název předmětu ochrany: Bezkolencové louky na vápnitých, rašelinných nebo hlinito-jílovitých půdách (Molinion caeruleae) Popis nároků předmětu ochrany: Středně vzrůstavé porosty s převládajícím bezkolencem rákosovitým (Molinia arundinacea) a hojnými dalšími travinami – kostřavami (Festuca rubra, F. pratensis), metlicí trsnatou (Deschampsia cespitosa), medyňkem vlnatým (Holcus lanatus), lipnicemi (Poa pratensis, P. trivialis), sítiny (Juncus sp.) a s častým výskytem dvouděložných rostlin. Vyskytují se roztroušeně, místy vzácně (např. Českomoravská vysočina) od planárního po submontánní stupeň. Jsou to střídavě vlhké louky na glejích, často na odvodněných rašelinných půdách. Zásobení živinami je spíše podprůměrné, bez závislosti na půdní reakci. V aluviích toků obsazují vyšší stupně aluviálních teras a jsou adaptovány na střídavě vysýchavý vodní režim (letní přísušek koncem léta). Optimální seč je jednou za rok, nehnojí se. "MANAGEMENT VHODNÝ TYP MANAGEMENTU - Sečení s odklizením zelené píce (sečení se sušením píce a odvozem sena, sečení s pálením sena, pastva jednorázová) VHODNÝ INTERVAL - 1x/rok seč, 1x/2 roky pastva MIN. INTERVAL - 1x/2 – 3 roky seč PRACOVNÍ NÁSTROJ / HOSP. ZVÍŘE - Ruční nástroje, samohybná lehká technika, Skot, ovce, ostatní technika Kalendář pro management – seč: červenec – první polovina srpna, případně druhá polovina června, druhá polovina srpna, pastva : druhá polovina srpna – říjen Kulturnější typy (Succiso-Festucetum, Selino-Festucetum, Serratulo-Festucetum) je nutné kosit pravidelně 1x/rok. Porosty s bezko¬lencem (Molinion caeruleae, Junco-Molinietum) je možné kosit s občasnou jednoletou přestávkou. Porosty bez bezkolence (Sanguisorbo-Festucetum) se mohou sekat i 2x/rok, jinak dochází k sukcesním změnám a ochu¬zování společenstva. Biomasu nutno vždy sklidit (možno usušit a spálit na určených místech). Vhodný je fázový posun seči (z roku na rok) kvůli dozrávání semen vzácnějších druhů rostlin (např. hvozník pyšný Dianthus superbus, rod mečík Gladiolus, hořec hořepník Gentiana pneumonanthe, kosatec sibiřský Iris sibirica). Vhodné a přípustné je velmi extenzivní přepásání na podzim. Časná seč některé druhy poškozuje a oslabuje bezkolenec (to ovšem může být u zarůstajících neudržovaných porostů žádoucí). V případě výskytu bolševníku velkolepého (Heracleum mantegazzianum) a jiných invazních druhů, je nutná jejich likvidace. "
Kód předmětu ochrany: 6430 Název předmětu ochrany: Vlhkomilná vysokobylinná lemová společenstva nížin a horského až alpínského stupně Popis nároků předmětu ochrany: Biotop T1.6 Vlhká tužebníková lada vzniká z vlhkých pcháčových nebo střídavě vlhkých bezkolencových luk, od kterých se liší absencí trav, druhově chudší skladbou a dominancí tužebníku jilmového (Filipendula ulmaria). Nevyžadují tak časté sečení, jako klasické louky. Nároky na management jsou tedy nízké. Při dlouhodobém neobhospodařování dochází k výraznému druhovému ochuzení a k zapojení náletových dřevin. "MANAGEMENT VHODNÝ TYP MANAGEMENTU - Sečení s odklizením zelené píce (sečení s pálením sena, odstraňování náletu mechanicky) VHODNÝ INTERVAL - 1x/3 – 5 roků, 1x/10 roků nálet MIN. INTERVAL - 1x/10 roků seč+nálet PRACOVNÍ NÁSTROJ / HOSP. ZVÍŘE - Ruční nástroje, Samohybná lehká technika Kalendář pro management – seč: srpen – září, případně červenec, říjen, likvidace dřevin listopad – únor
Kód předmětu ochrany: 6510 Název předmětu ochrany: Extenzivní sečené louky nížin až podhůří (Arrhenatherion, Brachypodio-Centaureion nemoralis) Popis nároků předmětu ochrany: Nejrozšířenější typ polopřirozených luk vyskytující se roztroušeně po celém území státu od nížin až po podhůří, především v blízkosti sídel. Existuje velká škála různých fytocenologických typů těchto mezofilních ovsíkových luk, navíc se často nacházejí v mozaice s jinými biotopy bezlesí. Jsou to vysokostébelné až středně vzrůstavé porosty bez vazby na určitý půdní podklad. V blízkosti toků obsazují spíše vyšší stupně náplavových teras, vyhýbají se trvale přemokřeným místům. Vedle běžných trav – ovsík, srha, kostřavy, tomka vonná (Arrhenatherum elatius, Dactylis glomerata, zástupci r. Festuca a Anthoxantum odoratum) jsou též zastoupeny dvouděložné rostliny, jako např. řebříčky (r. Achillea), pampelišky (Taraxacum sp.), jitrocele (Plantago sp.), kakost luční (Geranium pratense), jetel luční (Trifolium pratense), zvonek rozkladitý (Campanula patula), kopretina bílá (Leucanthemum album), chrpy (Centaurea sp.) Zpravidla se jedná o dvousečné louky, které lze přihnojovat a vápnit. Musí se však dávat pozor, aby nedošlo k předávkování dusíkem, které vede k dominanci vysokých tvrdolistých trav. MANAGEMENT VHODNÝ 2 ( zpravidla pro nevýživné nížinné typy) TYP MANAGEMENTU - Sečení se sušením píce a odvozem sena (sečení s odklizením zelené píce) VHODNÝ INTERVAL - 2x/rok MIN. INTERVAL - 1x/rok PRACOVNÍ NÁSTROJ / HOSP. ZVÍŘE - Ruční nástroje, samohybná lehká technika, Samohybná těžká technika Kalendář pro management – druhá polovina července – srpen, případně druhá polovina května – první polovina června, září Optimální počet sečí je 2 do roka. Není vhodné přihnojovat a vápnit! Těžkou techniku používat jen na vybraných plochách. Dobu seče přizpůsobit tak, aby nebyly ohroženy chráněné druhy živočichů a rostlin, především orchidejí a bezobratlých. MANAGEMENT VHODNÝ 3 (zpravidla pro podhorské chudší typy) TYP MANAGEMENTU – Sečení se sušením píce a odvozem sena (sečení s odklizením zelené píce, ohradníková pastva) VHODNÝ INTERVAL - 1 – 2x/rok seč, 1x/3roky pastva MIN. INTERVAL - 1x/rok seč PRACOVNÍ NÁSTROJ / HOSP. ZVÍŘE - Ruční nástroje, samohybná lehká technika, Skot, ovce Kalendář pro management – seč: druhá polovina června – první polovina srpna, druhá polovina října – první polovina listopadu, případně první polovina června, druhá polovina srpna, pastva: druhá polovina září – první polovina října, případně srpen první polovina září, druhá polovina října Kosit alespoň jednou za rok. Místo sečení otavy je možné extenzivní pastva skotu nebo ovcí zhruba od poloviny září do října, s důsledným dokosením nedopasků. Pastvu neprovádět každým rokem. Není vhodné přihnojovat a vápnit! Trávu vždy sklidit, nenechávat na lokalitě (pouze výjimečně při mulčování). Při velmi nízké seči, která naruší přízemní růžici některých druhů rostlin (pampeliška – Taraxacum sp., řebříček – Achillea sp.), dochází k nežádoucímu zmnožení těchto jedinců.
Na některých lokalitách je také nutná likvidace nepůvodních druhů rostlin – celíky (Solidago sp.), vlčí bob mnoholistý (Lupinus polyphyllus), americké druhy hvězdnic (Aster lanceolatus et sp. div.) a rozrazil nitkovitý (Veronica filiformis).
Kód předmětu ochrany: 91E0 Název předmětu ochrany: Smíšené jasanovo-olšové lužní lesy temperátní a boreální Evropy (Alno-Padion, Alnion incanae, Salicion albae) Popis nároků předmětu ochrany: Lužní lesy tohoto typu jsou zpravidla bohaté víceetážové porosty, tvořící vegetační doprovod v bezprostřední blízkosti vodních toků. V dřevinné skladbě se uplatňuje relativně široká škála druhů, snášejících dočasné zamokření či zatopení. Jsou to zejména olše (Alnus glutinosa a A. incana), jasany (Fraxinus angustifolia subsp. danubialis a F. excelsior), jilmy (Ulmus laevis a U. minor), stromové vrby (Salix alba a S. fragilis) nebo domácí druhy topolů (Populus alba a P. nigra). Na chudých, trvale zamokřených a také výše položených místech vstupuje do spektra dřevin smrk ztepilý (Picea abies). V podrostu převládají vlhkomilné druhy široké ekologické amplitudy společné lesní, luční i ruderální vegetaci, s výrazným podílem keřů. Bylinné patro má výrazný jarní aspekt, mechové patro většinou chybí. Lužní lesy se člení na jednotlivé biotopy podle výskytu na horních, středních nebo dolních tocích řek a potoků, dle podmínek rychlosti proudu vody a povahy sedimentů. Na horních tocích se vyskytují horské olšiny s olší šedou (biotop L2.1), na středních tocích podél řek a potoků rostou údolní jasanovo-olšové luhy (L2.2). V dolních částech toků v nížinných širokých nivách řek a říčních ramen to jsou měkké luhy nížinných řek (L2.4). Obecně lze konstatovat, že se jedná o společenstva člověkem dlouhodobě ovlivňovaná. Přesto, díky jejich specifičnosti a dobré pařezové výmladnosti zastoupených dřevin nevedl dopad vlivu člověka k jejich destrukci. Hlavním nebezpečím jsou změny ve vodním režimu krajiny jako regulace toků či meliorace, doprovázené poklesem hladiny podzemní vody a omezením pravidelných záplav. Problémem je také mýcení porostů a jejich obnova geograficky nepůvodními druhy či monokulturami smrku a jiných dřevin či eutrofizace prostředí splachy ze zemědělských pozemků. Biotop nížinných měkkých luhů je silně postižen invazemi nepůvodních druhů rostlin. I v těchto lesích se projevují škody způsobené vysokými stavy spárkaté zvěře. Pro ochranu biotopů tohoto typu lužních lesů je nutné zachování vyhovujících vodních poměrů. V místech meliorovaných a regulovaných toků je pro znovuvytvoření vhodných podmínek nezbytné navrácení vody do odvodněných částí šetrnou revitalizací, případně umělé zatopení na místech s omezeným výskytem přirozených záplav. V druhové skladbě lesů by měly být zastoupeny jen dřeviny geograficky původní, není žádoucí další rozšiřování nepůvodních monokultur či výsadby dřevin, křížících se s původními druhy. Zvláštní pozornost by se měla věnovat šíření invazních druhů rostlin, hlavně v oblastech měkkých nížinných luhů. Porosty měkkých luhů jsou často součástí zachovalých vodohospodářsky neupravených toků a měly by být ušetřeny jakýchkoliv zásahů. Tyto porosty jsou mnohdy vhodné k zařazení mezi lesy zvláštního určení. V porostech s menším zastoupením jasanu či topolu černého je vhodné udržet jejich současný podíl, v případě většího výskytu zajistit podíl těchto dřevin dle modelu přirozené skladby i přesto, že jasan ani topol nejsou označeny jako dřeviny základní, meliorační či zpevňující. Ve vybraných porostech je vhodné zachování či obnova obhospodařování lesa ve formě pařezin či lesa středního. Při obnově lesa netěžit břehové porosty vodních toků s výjimkou výběru (druhového, tvarového, zdravotního) jednotlivých dřevin a nezbytné údržby břehových porostů (riziko překážky a omezení průtoku nebo vzniku břehových nátrží vývratem stromu).
Kód předmětu ochrany: 9170 Název předmětu ochrany: Dubohabřiny asociace Galio-Carpinetum Popis nároků předmětu ochrany: Toto stanoviště zahrnuje několik typů dubohabřin a jde o široce pojatou jednotku, vyskytující se v 1. - 3. lesním vegetačním stupni. Dominantně zastoupenými přirozenými dřevinami jsou dub zimní (Quercus petraea), d. letní (Q. robur), habr obecný (Carpinus betulus) a lípa srdčitá (Tilia cordata), dle podmínek stanoviště s příměsí dalších dřevin (Betula pendula, Acer campestre, A. platanoides, A. pseudoplatanus, Sorbus torminalis). Ve vyšších polohách 3. LVS se přidává buk lesní (Fagus sylvatica) a jedle bělokorá (Abies alba). Dubohabřiny se vyvinuly nejčastěji na živinami bohatých, hlubokých půdách plošin a svahů v teplých oblastech. Keřové patro je v rozvolněnějších lesích dobře vyvinuto, na jeho rozvoj má ale také vliv početnost zvěře. V zapojenějších lesích většinou chybí. V bylinném patře se projevuje výrazný jarní aspekt, pravidelný je výskyt běžných druhů list. lesů (i bučin), dle podmínek se přidávají více či méně teplomilné druhy. Habitat dubohabřin zahrnuje několik geograficky diferencovaných typů daných podmínkami. Hercynské dubohabřiny (biotop L3.1) jsou nejrozšířenější jednotkou, postihující většinu teplých oblastí Čech a okraj Českého masívu. Vyskytují se od nížin po pahorkatiny, kde jsou v nejvyšších polohách na kontaktu s bučinami. Polonské dubohabřiny (L3.2) zaujímají nížiny a pahorkatiny severní Moravy a vyznačují se výskytem na těžších vlhkých půdách, na jaře zamokřených, s výskytem vlhkomilných a boreálních druhů. Karpatské dubohabřiny (L3.3) jsou v rámci tohoto habitatu zastoupeny hlavně na střední a východní Moravě, na jihu mimo nejteplejší oblasti. V našich podmínkách jsou dubohabřiny dlouhodobě člověkem
ovlivňované. Porosty se obhospodařovaly většinou jako lesy nízké a střední, s využitím dobré pařezové výmladnosti habru, vedoucí k jeho upřednostňování, spolu s dubem. Po ukončení výmladkového hospodaření došlo k silnému zapojení přerostlých habrových pařezin na úkor dubu a vymizení mnoha světlomilných, často vzácných druhů rostlin a bezobratlých. Neméně významným jevem je převod lesů na jehličnaté kultury, problémem je šíření invazních dřevin (akát, pajasan) a bylin (ruderalizace vlivem spárkaté zvěře). Pro ochranu stanovišť vápnomilných bučin je důležité především omezení zvyšování podílu smrku či jiných stanovištně či geograficky nepůvodních dřevin a omezení intenzivního hospodaření. Na konkrétních lokalitách s předpokládaným přirozeným výskytem borovice lesní nebo smrku ztepilého nezvyšovat jejich celkové zastoupení nad hodnoty odvozených od modelů předpokládané přirozené druhové skladby. V případě výskytu kůrovcových ohnisek je vhodná šetrná asanace dřevní hmoty, chemické prostředky využívat jen v nezbytně nutné míře. Jako prevence by se mělo zajistit včasné zpracování nahodilých těžeb smrku. V porostech, kde je výskyt jedle pod úrovní jejího přirozeného zastoupení, je nutný alespoň současný podíl zachovat. Tam, kde se vyskytuje ve větším množství je vhodné zajistit její podíl odpovídající přirozené skladbě lesa. V případě výskytu vápnomilných bučin na extrémních stanovištích a prudkých svazích je prvořadá půdoochranná funkce lesa. Pro úspěšnou přirozenou obnovu lesa je nezbytné snižování stavu spárkaté zvěře, případnou umělou obnovu spolu s přirozeným zmlazením účinně chránit. Při výsadbách cíleně vnášet chybějící dřeviny, hlavně jedli, při výchově vytvářet věkově a výškově diferencovaný porost. Pro zachování stanovišť dubohabřin je důležité především nerozšiřování umělých kultur jehličnanů a nepůvodních dřevin, především smrku. Druhové složení porostů je nutné udržovat v přirozené formě, místy je velmi žádoucí omezování invazních dřevin jako akát či pajasan. Na lesních typech, kde je součástí přirozené skladby také jedle, je vhodné její současný podíl zachovat, případně zvýšit. Pro zlepšení podmínek v porostech a zachování výskytu vzácných druhů je potřebné prosvětlování porostů probírkami, hlavně přerostlých starých pařezin a udržení či obnova lesa nízkého či středního. Ve vybraných chráněných územích by měly být alespoň v některých porostech obnoveny tradiční formy lesního hospodaření. Snížením stavů spárkaté zvěře se může dosáhnout rozvoji keřového patra, omezení ruderalizace porostů a výskytu invazních rostlin.
Kód předmětu ochrany: 9180 Název předmětu ochrany: Lesy svazu Tilio-Acerion na svazích, sutích a v roklích Popis nároků předmětu ochrany: Biotop L4 suťové lesy obsazuje polohy strmých svahů často s výchozy skal a zpravidla hlubší půdy s vysokým obsahem skeletu, bohaté živinami a s velmi dobrou mineralizací listového opadu. Tvoří většinou jen maloplošné porosty. Širokému rozpětí lesních vegetačních stupňů odpovídá i škála dřevin přirozené dřevinné skladby. Převažují rychle rostoucí dřeviny jako javory (klen, mléč), jasan ztepilý (Fraxinus excelsior), lípy (srdčitá, velkolistá), jilm drsný (Ulmus glabra) a ve vyšších polohách i buk lesní (Fagus sylvatica) a jedle bělokorá (Abies alba). Díky specifickým podmínkám a druhové rozrůzněnosti se zpravidla jedná o strukturně bohaté lesy s různým zapojením. Keřové patro je zpravidla dobře vyvinuto, bylinné patro zahrnuje druhy blíže ekologicky nespecializované, s přesahem z bučin, dubohabřin či luhů. Typický je pro suťové lesy výskyt nitrofilních a na vlhkost náročných druhů. Špatná dostupnost těchto lokalit do značné míry omezila rozsah přímých lidských zásahů. Přesto ani zde nebyly zcela vyloučeny. Dnešní porosty jsou tedy jak lidskou rukou téměř nedotčené, tak i lesnicky obhospodařované. Výjimku netvoří ani porosty, které vznikly druhotně na dříve odlesněných plochách. Jejich ohrožení těžbou a obnovou nevhodnými druhy dřevin je zde menší než u jiných lesních biotopů, také proto že plní významnou půdoochrannou funkci. Na strukturu ale mají vliv vysoké stavy spárkaté zvěře. Ochranářský management suťových lesů je na dosti lokalitách přednostně bezzásahový, s ponecháním odumřelé dřevní hmoty. Pokud se v porostech provádějí nějaké zásahy, měly by plně respektovat půdoochrannou funkci lesa, případně tuto funkci dle možností posilovat. Při vyklízení dřevní hmoty ve špatně přístupných terénech je nezbytné využít lanových zařízení. Mělo by být maximálně využíváno stávajícího přirozeného zmlazení, v případě umělé obnovy vysazování druhů stanovištně vhodných. Rozsah obnovních zásahů musí respektovat charakter vlastních porostů a rozlohu tohoto stanoviště v EVL.
Druhy Název předmětu ochrany: modrásek očkovaný Maculinea teleius Kód předmětu ochrany: 1059 Popis nároků předmětu ochrany: Hygrofil žijící především na extenzivně využívaných vlhkých krvavcových loukách se zachovalým vodním režimem, dnes spíše v podhorských oblastech. Preferuje výslunná stanoviště, chráněná před větrem.
Dospělci se vyskytují od konce června do srpna v jedné generaci. Vrchol letového období samic je oproti samcům posunut asi o jeden týden. Sedentární populace, s malou disperzní schopností imag, v ideálním případě propojené do metapopulací. Sají především na květenství krvavce totenu a na bobovitých bylinách. Samice klade vajíčka jednotlivě na nerozvinuté, zcela zelené květní hlávky krvavce totenu (příležitostně dochází k mezidruhové konkurenci s housenkami modráska bahenního, který klade vajíčka o několik dnů až týdnů později na stejně živné rostliny). V jedné květní hlávce přežívá obvykle pouze jedna housenka. Housenky žerou v semenících hostitelské rostliny 2– 3 týdny. Po dosažení čtvrtého instaru pak vypadávají housenky na zem, kde jsou vyhledány dělnicemi hostitelských mravenců Myrmica scabrinodis, méně často M. ruginodis (obligátní myrmekofilie). Při dlouhém adopčním obřadu (30–90 minut) vylučují housenky směs cukrů a amynokyselin z dorzální Newcomerovy žlázy a svým zkroucením napodobují tvar mravenčí larvy. Housenky v mraveništích přezimují poté i kuklí. V jednom mraveništi dokončí svůj vývoj jen několik housenek. V rámci celé Evropy ustoupil ve druhé polovině 20. století o 20–50 %. Hlavní příčinou ústupu jsou změny ve způsobu obhospodařování vlhkých luk, především odvodňování a následně přehnojování nebo zornění, v menší míře pak sukcesní změny na opuštěných loukách (zarůstání dřevinami, tužebníkem či invazními rostlinnými druhy). Recentní nebezpečí představuje výsadba rychle rostoucích dřevin na luční pozemky. Na rozdíl od méně ohroženého modráska bahenního, který dokáže přežívat na celé řadě vlhkých lučních stanovišť s výskytem krvavce totenu, vyžaduje modrásek očkovaný členitější mikrostanoviště, typické pro jednosečné, ručně kosené louky. Toto určuje jeho úzká vazba na hostitelského mravence Myrmica scabrinodis, který nežije v trvale zamokřených depresích ani na rovném povrchu strojově sečených luk (kde přežívá mravenec Myrmica rubra, hostitel modráska bahenního). Ohrožujícím faktorem je rovněž aplikace insekticidů v okolí lokalit. Faktory a činnosti, které mohou negativně ovlivnit populaci druhu na evropsky významných lokalitách • zarůstání náletem či invazními druhy, sukcesní změny • plošné sečení nebo pastva (bez ponechaných neposečených/nepasených enkláv), sečení/pastva v nevhodný termín • změny vodního režimu (meliorace apod.), terénní úpravy • zmenšování rozlohy vhodných biotopů (výstavba, orba, skládky, skrývky) • používání biocidů a hnojiv při obhospodařování travnatých biotopů (i v okolí) • změny ve využívání biotopu (zalesnění, změna na polní kultury) • terénní úpravy na loukách s výskytem druhu (vyrovnávání terénu) z důvodu vazby druhu na mraveniště v sušších partiích Management vyhlašovaných území by se měl zaměřit na uchování charakteru vlhkých luk. Je nutno zamezit zarůstání lokalit náletovými dřevinami a zamezit změnám vodního režimu (odvodňování, zasypávání sníženin) a chemickým zásahům (hnojení, insekticidy). Vyhovujícími stanovišti jsou mozaiky obhospodařovaných (vždy jednosečných) a dočasně neobhospodařovaných pozemků. Obhospodařované louky je nutno pravidelně kosit, popřípadě přepásat před dobou letu imag, tedy v době „normální“ červnové senoseče, do 15. června, v nižších polohách i dříve. (Navržený management je však odchylný - viz níže) Kosení (pastvu) luk je nutné provádět vždy mozaikovitě (tj. v pruzích, šachovnicově apod.). Kosení na malých plochách provádět ručně, na větších (nad 1 ha) pomocí lištové sekačky se zvýšenou lištou. Při mozaikové seči (pastvě) je v daném roce posečena (pasena) jen část příslušné louky. Neposečené plochy jsou sečeny při následující seči, tj. v následujícím kalendářním roce. Absolutně nepřípustná je druhá seč (otava), nebo trvalá přítomnost hospodářských zvířat. Zcela nepřípustné je odvodňování vlhkých luk a jejich terénní vyrovnávání, a naopak je třeba přistoupit k rušení bývalých meliorací. Obdobně nepřípustné jsou jakékoli snahy zalesňovat stávající lokality. Management ovšem musí brát v úvahu specifické podmínky na jednotlivých stanovištích a musí být přizpůsoben jejich unikátní historii.
2.3 Řešení konfliktů při zajišťování požadavků různých předmětů ochrany EVL Ke kolizi zájmů jednotlivých předmětů ochrany může docházet při hospodaření na loukách. Dočasné výpadek hospodaření může prospívat modrásku očkovanému, zároveň však může vést k degradaci stanoviště, což je z dlouhodobého hlediska nevýhodné i pro tento druh. Některé způsoby hospodaření, které jsou pro tento druh navrhovány se z hlediska péče o další přeměty ochrany zdají být přinejmenším nevhodné – patří k nim kupříkladu pro tento typ luk příliš časná doba seče. Přijatelným kompromisem by měla být mozaiková seč, která ponechává dostatek prostoru pro nerušený rozvoj motýlů a zároveň pomáhá udržet společenstva trávníků jako celek. K další kolizi může dojít v případě termínu kosení. Termín seče, vyžadovaný z hlediska ochrany modráska očkovaného zároveň silně nevyhovuje při ochraně lučních biootpů a navíc ani neodpovídá tradičnímu termínu seče. Je tedy třeba hledat kompromis, který by vyhovoval všem chráněným fenoménům. Bude-li při mozaikovém kosení lučních porostů ponechán dostatečně velký podíl nepokosené plochy - navrženo je více než 20 % plochy pak by měl modrásek nacházet dostatek živných rostlin i pokud se na zbylé části louky nestačí tyto rostliny
regenerovat. Pokud bude zároveň seč ukončena do 10. července, neohrozí ani samotné nalétávající dospělce, kladená vajíčka ani vyvíjející se larvy. Kolize může nastat také při ochraně jednotlivých přírodních stanovišť, která jsou předmětem ochrany. Delší absencí hospodaření by došlo k přeměně bezkolencové louky v tužebníkové lado, každoroční kosení tužebníkového lada by vedlo k opačnému výsledku. Biotopy by měly být zachovány v původním rozsahu, žádný z nich by neměl být prosazován na úkor druhého. Některé managementové zásahy mohou vyžadovat kroky, které povedou k narušení některého z biotopových předmětů ochrany. Patří k nim kupříkladu obnova některých odvodňovacích struh nebo některé disturbanční zásahy. Pokud z dlouhodobého hlediska umožní k zachování nebo zlepšení stavu daného biotopu, pak je zcela namístě tato opatření připustit.
2.4 Konflikt s jinými ochrannými režimy dle ZOPK Při obhospodařování luk může dojít ke konfliktu i s některými dalšími ZCHD rostlin a živočichů. Vhodným kompromisem mezi ochranou většiny těchto druhů a ochranou přírodních stanovišť je opět mozaiková seč. V lokalitě byl prokázán také výskyt mnoha druhů obojživelníků. Obhospodařování luk by tedy mělo být voleno tak, aby k nim bylo, co nejšetrněnší. Kosení by nemělo být prováděno za mokra, zvlášť za deště či krátce po něm, aby nedocházelo ke kolizím s migrací obojřivelníků.
2.5 Využívání EVL a zhodnocení jeho důsledků pro předměty ochrany Stručná charakteristika a vliv činnosti - Lesní hospodaření Unikátní přírodní podmínky – především slabě vyvinuté silně skeletovité půdy - významně ovlivnily formu a intenzitu hospodaření a to jak v minulosti, tak tu recentní. Na většině lesních ploch se tak dodnes vyskytují porosty původních, stanovištně odpovídajících dřevin. V doubravách v okolí sídel se pravděpodobně hospodařilo formou pařezin. Pařeziny však byly do současnosti převedeny na nepravé kmenoviny, místy později ponechané zcela bez zásahu. Některé z původních výmladkových porostů jsou dnes díky tomu přestárlé, což se je jednou z významných příčin jejich odumírání. Tento stav však může zároveň vyhovovat některým ochranářsky významným druhům hmyzu či rostlin. V potočních nivách převládalo ještě do 1. poloviny 20. století bezlesí. Teprve v nedávné minulosti byly osázeny olšemi a jasany a nebo spontánně zarostly náletem. Drtivá většina olšin je tedy prakticky recentního původu. Díky tomu se zde místy zachovaly některé luční druhy vč. ohrožených, a i proto lze tyto porosty navzdory nízkému stáří považovat za ochranářsky cenné. V rámci výsadeb byla do území introdukována také nepůvodní olše šedá. Její přítomnost tak představuje mírnou degradaci stanoviště. V lesní porostech je třeba počítat také s vlivem lesní pastvy, třebaže pro ni neexistují spolehlivé doklady. Právě pastva může být jednou z hlavních příčin zvýšeného podílu jedle v lesích. Také drobné „pleše“ s vegetací suchých acidofilních trávníků na lesních pozemcích za svůj původ vděčí pravděpodobně pastvě. - Zemědělství Recentní podoba luční vegetace je dána dlouhodobým extenzivním obhospodařováním. Před polovinou 20. století bývaly trávníky z převážné části koseny 2x ročně, pastva zde neprobíhala. V pozdějších letech bylo obhospodařování spíše utlumováno, některé louky byly ponechány zcela bez managementu a došlo zde k sukcesi k vegetaci lad popřípadě na jejich místě vznikly olšové luhy. Od počátku 21. století je management pomalu obnovován a to spíše z důvodu ochrany přírody než kvůli hospodářskému užitku. Značně negativním jevem bylo rozorávání luk, ke kterému v území docházelo ještě v 90. letech 20. století. Kupříkladu louka Jezera byla z 20 % přeorána mezi lety 1992 a 1993. Účinek zásahu na luční ekosytstém byl zcela destruktivní - mj. byla drasticky oslabena původně nepočetnější populace hořce hořepníku v EVL - a regenerace probíhá jen pomalu.V téže době byla přeorána i SZ část louky západně od Chouzavé – zde se však jedná z historického hlediska o ornou půdu. - Meliorace, odvodňování Ještě do počátku druhé poloviny minulého století nebyly louky prakticky nijak odvodňovány, jelikož to tehdejší způsob obhospodařování – ruční seč – nevyžadoval. Nejspíše někdy v 60. letech pak vznikl systém mělkých struh vedoucích po kraji lesa, který byl vcelku šetrně obnoven na konci 90. let. Patrný je zejména na louce Jezera. Lze předpokládat, že v tomto případě odvodnění nezpůsobilo ve zdejších biotopech žádné významné negativní změny. Poněkud hůře byla ovlivněna louka Dolní Kutišky, kde byl na přelomu 70. a 80. let minulého století vytvořen systém hlubších odvodňovacích kanálů. Hluboká strouha byla vybudována v roce 1991 též na louce Zelenka. Účinek byl značně destruktivní, zvláště ve spojení s dalšími zásahy – vybagrováním rybníka a přeoráním části louky. Vyhrnutá hlína byla ponechána podél struh a tak se vytvořily nerovnosti, které nebylo možno kosit a záhy na nich expandovala třtina křovištní.
Jak dokazuje případ louky Jezera, odvodnění nemusí mít na lokalitu pouze negativní vliv. Je-li provedeno citlivě, brání přeměně trávníků v monodominantní porosty vlhkomilných druhů, jako jsou skřípina lesní nebo sítina rozkladitá. Zároveň umožňuje obhospodařování pomocí mechanizace – právě zanesení původních struh v lokalitě Jezera zapříčinilo nejspíš v 80. letech konec hospodaření – přičemž účinek absenci hospodaření lze považovat za významně negativnější než je dopad mírného odvodnění. Místy při tvorbě struh vznikly plošky obnažené půdy, na které jsou vázány některé konkurenčně slabší druhy rostlin, a samy strouhy se stojatou vodou představují též příznivá stanoviště pro vodní a mokřadní živočichy. - Absence hospodaření Jak je zmíněno výše k ústupu od hospodaření dochází na větší části území zejména od 80. či 90. let minulého století. Vegetace lesních luk byla z povahy věci do značné míry ušetřena následků intenzifikace zemědělství ve 20. století a po vyhlášení MZCHÚ je tak ponechání luk ladem hlavním ohrožujícím faktorem. Z krátkodobého hlediska může být vliv absence seče pozitivní, mnohdy dochází ke zvýšení početnosti vzácných druhů, zejména kosatce sibiřského, případně i hořce hořepníku. Zároveň však dochází k ochuzení druhové skladby, homogenizaci struktury porostů a především k prudkému vzestupu pokryvnosti konkurenčně silné třtiny křovištní. Tento druh lze považovat za ústřední problém lučních porostů. - Myslivost Myslivost má zásadní podíl na stavu biotopů v lokalitě. Samotná podpora zvěře může mít pozitivní vliv zvláště na luční vegetaci. Pastva zvěře pomáhá udržovat trávníky, rytí může zlepšovat podmínky pro konkurenčně slabé druhy rostlin. V lese mohou vyšší stavy zvěře účinně bránit nežádoucímu podrůstání habrem. Negativní stránkou je naopak přímá destrukce některých ochranářsky cenných druhů a blokace přirozené obnovy žádoucích druhů dřevin. Posedy byly doposud umisťovány především do krajů lesních luk. Při vytváření krmelišť byly občas zaváženy jinak zachovalé části travních porostů. Zde pak docházelo k likvidaci porostu a následované eutrofizací a ruderalizací v místě a blízkém okolí. Významným negativním jevem je také vytváření mysliveckých políček. V roce 1991 byla za tímto účelem rozorána ˝ plochy louky „Zelenka“, přičemž menší myslivecké políčko se na této louce nacházelo již dříve. - Rybníkářství V území se nalézá jediná významnější vodní plocha a tou je Velký rybník využívaný ke sportovnímu rybolovu. Krom něj se v území nalézá ještě několik velmi malých rybníčků vytvořených na potocích v lese nebo vybagrovaných v loukách. Zejména na louce „Zelenka“ tak byla zničena cenná část porostu s populací ohroženého omanu vrbolistého (Inula salicina). Rybník od doby vzniku trpí častým výrazným nedostatkem vody. - Rekreace a sport Lokalita je využívána hned k několika druhům aktivního odpočinku. Již dlouhou dobu je oblíbeným cílem houbařů, mimo jiné i díky snadné dostupnosti od dálnice. Kromě rušení zde pobývajících živočichů však houbaři nepředstavují významnější problém z hlediska ochrany přírody. Území je také poměrně intenzivě využíváno jezdci na motorkách a čtyřkolkách, jiný výrazný negativní vliv než rušení hlukem však nebyl zaznamenán. Krátce před vyhlášením MZCHÚ bylo plánovano zavézt část louky Jezera a vytvořit zde sportovní areál, což však naštěstí nebylo realizováno a do budoucna by podobné zásahy měly být vyloučeny. Přímo v EVL se také nachází několik stanovišť pro geocaching, aniž by ovšem výrazně ovlivňovala kterýkoliv z předmětů ochrany. - Doprava Již v dávné minulosti procházela blízko významná zemská, tzv. Zlatá, stezka. Přibližně ve stejných místech pak byla v 80. letech vybudována rychlostní silnice R4. Došlo tak k výrazné fragmentaci území a ke vzniku prakticky nepřekonatelné bariéry pro živočichy i některé rostliny. Značně negativním jevem je též dlouhodobá depozice dusíku z emisí motorových vozidel. Do louky „Jezera“ je při intenzivních srážkách sváděna znečištěná voda z komunikace. Blízkost rychlostní silnice také usnadňuje odkládání komunálního odpadu – černá skládka byla v EVL zaznamenána kupříkladu v roce 2010.
2.6 Související platné dokumenty ve vztahu k předmětům ochrany dle speciálních zákonů Plány péče Název ZCHÚ: PP Andělské schody Autor: Vyhnálek V.
Schválil: KÚ Středočeského kraje Datum schválení: 20. 3. 2009 Platnost od-do: 1. 1. 2009 - 31. 12. 2018 Lesní hospodářské plány / lesní hospodářské osnovy Typ dokumentu: LHO Přírodní lesní oblast: 10 Lesní hospodářský celek / zařizovací obvod: LHO Dobříš Výměra LHC / zařizovací obvod v EVL (ha): 0,1296 Období platnosti LHP (LHO): 1. 1. 2009 - 31. 12. 2018 Organizace lesního hospodářství: Nižší organizační jednotka: Typ dokumentu: LHP Přírodní lesní oblast: 10, 7 Lesní hospodářský celek / zařizovací obvod: LHC Colloredo Dobříš, kód LHC 111713 Výměra LHC / zařizovací obvod v EVL (ha): 142,8467 Období platnosti LHP (LHO): 1. 1. 2009 - 31. 12. 2018 Organizace lesního hospodářství: Nižší organizační jednotka: Typ dokumentu: LHP Přírodní lesní oblast: 10, 7 Lesní hospodářský celek / zařizovací obvod: LHC Dobříš Výměra LHC / zařizovací obvod v EVL (ha): 0,7188 Období platnosti LHP (LHO): 1. 1. 2009 - 31. 12. 2018 Organizace lesního hospodářství: LČR s.p., LZ Dobříš Nižší organizační jednotka:
3. Péče o EVL 3.1 Popis optimálního způsobu péče o předměty ochrany Lesnické hospodaření v období za posledních 20 let lze z hlediska ochrany přírody považovat za vhodné, přirozená dřevinná skladba byla z velké části zachována, a stávající trend by tedy bylo žádoucí udržet i do budoucna. Obnova je většinou směřována do jehličnatých porostů, rozsáhlejší listnaté porosty zatím většinou zůstávají bez výraznějších obnovních zásahů. Na většině plochy lze běžně hospodařit s preferencí listnáčů, zejména dubu. Na místě, kde se dochovaly jedliny je třeba alespoň udržet stávající podíl jedle. Tam, kde jsou dubohabřiny obohaceny prvky subkontinentálních doubrav (na pahorku obklopeného loukami a pastvinami západně od Chouzavé a při SV okraji luční enklávy Kutišky), je žádoucí za pomoci vybraných zásahů uchovat světlejší (zkamenění 0,7-0,8) charakteru porostu. Při obnově chráněných lesních biotopů by se mělo v co největší míře využívat přirozené zmlazení a přednostně hospodařit podrostním hospodářským způsobem. K umělě obnově zachovalých listnatých porostů by se mělo přistoupit pouze v případě nutnosti při nezdaru přirozené obnovy a pro potřeby vnášení nedostatečně zastoupených dřevin přirozené dřevinné skladby. V porostech s převahou dubu je vhodné pro obnovu využívat semenné roky, při nichž by bylo prováděno plošné prosvětlení a uvolnění porostů formou clonné seče. V luzích lze s výhodou využít vydatné pařezové výmladnosti olší i jasanů. Pařezinové hospodaření je však možné doporučit i na jiných typech stanovišť, neboť se jedná pravděpodobně o tradiční formu managementu s významným podílem na dnešní podobě lesních porostů. Zmlazení je třeba důsledně chránit před okusem zvěří, nejlépe oplocenkami. V olšinách je třeba se vyhnout obnově olší šedou, jež se navíc v lokalitě ukazuje jako neekonomická, neboť zde nedosahuje žádoucí vitality a tedy ani výtěžků. Nežádoucí je i pěstování hybridních kultivarů topolů.. Zachovalé suťové lesy na obtížně přístupných svazích je možné ponechat v bezzásadovém režimu. Na přístupnějších místech je možné hospodařit, nejlépe formou jednotlivých a skupinovitých výběrů. Bezzásahu mohou zůstat i zakrnělé doubravy na extrémních stanovištích s mělkou půdou na plošinách a pahorcích. nebo části potočních luhů na extrémně podmáčených stanovištích Nálety a výmladky stanovištně nevhodných druhů dřevin by měly být pravidelně odstraňovány V porostech s převahou jehličnanů na stanovištích původních listnatých lesů je vhodné cíleně zvyšovat podíl stanovištně odpovídajících listnáčů a jedle bělokoré. a více využívat též holosečný a násečný způsob hospodaření. Nežádoucí je zalesňování přirozeně vzniklých světlin s fragmenty stepních trávníků. Vzhledem k tomu, že zdejší lesní ekosystémy hostí řadu významných druhů bezobratlých a jsou též příznivých stanovištěm pro ptáky je třeba tomu přizpůsobit i lesní hospodaření. V porostech by měl vždy zůstávat dostatek mrtvého dřeva a vybraných doupných stromů, pařezy po seči by neměly být frézovány. Množství ponechaného mrtvého dřeva a doupných stromů v konkrétních porostech je třeba určit na základě dohody s vlastníky lesních pozemků. Louky je třeba pravidelně kosit, na většině plochy 1x ročně. Tam kde se šíří třtina křovištní by měla seč proběhnout přinejmenším 2x v optimálním případě i 3x do roka. Louky hostí mimo druhový předmět ochrany i řadu dalších vzácných druhů hmyzu a některé ohrožené druhy rostlin, citlivé na kosení. Z tohoto důvodu je vhodné především na místech, kde dosud nedominuje třtina křovištní, využívat mozaikovou seč, při níž by 1/3 1/2 plochy zůstala nepokosena. Nepokosené části je možné kosit ještě tentýž rok v pozdním termínu, tedy na podzim, alternativou je ponechat tyto plochy přes zimu a posekat je až v následující sezóně. Nekosené a kosené plochy však musí být důsledně střídány, žádná plocha by neměla zůstat nekosena po více než jednu sezónu. Jako obrana proti expanzi třtiny a zarůstání luk dřevinami by mělo sloužit také alespoň občasné posekání luk až do krajů. Výskyt kosatce sibiřského a hořce hořepníku, koncentrovaný právě v zanedbávaných okrajích luk nelze považovat za důvod proti seči. V méně ochranářsky hodnotných porostech na zákresových plochách 8, 14, 15 , které jsou v současnosti ekonomicky využívány (většinou jsou koseny, v jednom případě je louka pasena) postačí zachovat stávající způsob hospodaření. Nemělo by však dojít k jeho intenzifikaci, louky by neměly být ani dosévány kulturními druhy ani hnojeny a odvodňovací systém, je-li zde, je možné pouze udržovat ve stávajícím rozsahu. Pokud by zde bylo hospodaření ukončeno, pak je vhodné zajistit jejich další údržbu ve stejném režimu jako na ostatních plochách, vždy je však třeba dávat přednost významnějším a zachovalejším biotopům. Tužebníková lada by měla být kosena s nižší frekvenci než bezkolencové louky, optimální frekvence kosení je jednou za tři roky. Na často se vyskytující kosatce a další ohrožené druhy není nezbytné brát ohled. Kosení v několikaletém intervalu je nemůže vážně ohrozit. V případě, že by to nebylo příliš velkou komplikací při managementu je možné některé vybrané trsy obsekávat, případně je kosit méně často než ostatní plochu stanoviště. Je však třeba dávat pozor, aby se osekávané trsy nestaly zároveň centrem expanze třtiny křovištní. Silně degradované porosty na ploše 9 na zákresu mají z hlediska managementu nejnižší prioritu. Namísto seče, komplikované místy silným podmáčením, by v tomto místě bylo vhodné nalézt nějaké alternativní řešení, kupříkladu připojení k sousedícímu pastevnímu areálu. Uvnitř trávníků se nacházejí i další cenné biotopy, které samy nejsou předmětem ochrany. Jde zejména o slatiniště a přechodová rašeliniště. Tyto biotopy je vhodné udržovat spolu s těmi, pro které jsou navrhována managementová opatření. Při stanovení termínu seče je třeba zohlednit fenologii vzácných rostlin a bionomii ohroženého hmyzu. Hlavní seč by měla proběhnout na přelomu června a července (od poloviny června do první třetiny července). Vzhledem k tomu, že proběhne před polovinou července, není třeba nějak zvláště zohledňovat místa s výskytem
nejvzácnějších rostlin, zejména hořců nebo kosatců, protože pro ně není problém obrazit a následně vykvést a odplodit. Termín seče sice koliduje s nároky modráska očkovaného (viz kapitola kolize), je však optimální pro ochranu samotného biotopu (stanoviště modráska z toho nevyjímaje) a dostatečně velká nepokosená plocha by měla pro modráska zajišťovat dostatek živných rostlin. Seč je však bezpodmínečně nutno ukončit do 10. července, aby se tak minimalizovalo riziko, že ohrozí motýli samotné. Pozdní termín seče by měl stanoven nejříve na polovinu září, důvodem je, aby ohrožené druhy rostlin měly již zralá semena a byla tak zajištěna možnost jejich dalšího rozmnožování. Biomasu je třeba před odvezením z lokality nechat na místě usušit, aby se tak významné pokosené druhy mohly ještě vysemenit. Zcela nevhodné je okamžité balíkování. Na většině plochy je možné ke kosení využívat těžkou mechanizaci. Občasnou disturbanci, kterou mechanizace způsobí, je možné považovat za zcela pozitivní jev. Pro tvrvale podmáčená stanoviště nebo v období zvýšených srážek je vhodnější lehká mechanizace, jmenovitě lištová sekačka. Použití bubnové sekačky je nevhodné zejména s ohledem na ochranářsky významné druhy bezobratlých. Na nejhůře přístupných zamokřených stanovištích a na místech s vysokou koncentrací zemních mravenišť (viz níže) je třeba kosení omezit pouze na ruční nástroje. Mozaiková seč je velmi vhodná především s ohledem na ochranu modráska očkovaného. Bude tak zajištěn dostatek kvetoucích živných rostlin a zároveň vytvořena heterogenní prostorová struktura. Živné rostliny se však budou nalézat i na kosených plochách a budou tam lákat motýly a proto je nezbytné seč ukončit do 10. července. Ponechané nepokosené plochy mohou sloužit jako příznivý habitat i dalším ohroženým druhům bezobratlých. Ponechání nepokosených ploch po celou sezónu se z hlediska ochrany živočichů jeví být jako vhodnější z obou možných forem mozaikového kosení. V lokalitě je však možné uplatnit obě alternativy a vytipovat jak plochy, které budou koseny ještě týž rok na podzim, tak ty, které budou ponechány do příští první seče. Jelikož modrásek očkovaný potřebuje ke svému vývoji dostatek hostitelských mravenišť zemních mravenců, je třeba místa s jejich hojným výskytem ochránit před poškozením a kosit je tedy pouze za pomoci ručních nástrojů. Heterogenní struktura porostů vzniklá v důsledku mozaikové seče též zlepšuje podmínky pro výskyt zemních mravenců. Při obhospodařování luk je třeba vyloučit hnojení. Umisťování krmelišť do cenných travních porostů je nutné považovat za zcela nepřípustné. Taktéž je nepřípustné zakládat v loukách nová myslivecká políčka. Tento způsob obhospodařování může být zachován nanejvýše na plochách, které jsou takto využívány dlouhodobě, tj. několik desetiletí. Přeoraným loukám by měla být umožněna postupná regenerace a nadále by měly být obhospodařovány stejným způsobem jako ostatní louky v EVL. Lze uvažovat i o jejich dosetí lokální směsí, toto opatření však není nezbytné ani z hlediska dané plochy ani lokality jako celku. Z tohoto důvodu a pro jeho vysokou náročnost tedy není navrhováno. Častý výskyt obojživelníků v EVL by měl být též při seči zohledněn. Kosení by nemělo probíhat za deště či krátce po něm, kdy je jejich migrace nejintenzivnější. Jelikož se zde obojživelníci vyskytují jak ve velké početnosti, tak druhové diverzitě, lze na jejich podporu doporučit zavést další opatření mimo ta, která jsou cílena na podporu předmětů ochrany. Především by bylo vhodné zvýšit atraktivitu stávajících vodních ploch. Jak na Velkém rybníce, tak u bezejmenného rybníčku v louce „Zelenka“ je třeba opravit požerák, čímž na obou plochách dojde ke zvýšení vodní hladiny a zaplavení mělkých litorálů. Mezi doporučená opatření by patřila též tvorba nových tůní. Je však potřeba pečlivě volit stanoviště, kde tyto tůně vzniknou, neboť jednak nesmí dojít k zásadní kolizi s ochranou biotopů (biotopy, které jsou v EVL chráněny mají vždy prioritu) a jednak musí mít nejlépe celoročně dostatečnou zásobu vody, aby se pro obojživelníky nestávaly reprodukční pastí.
3.2 Navrhovaná opatření Opakovaná opatření Číslo zákresu managementového opatření Název managementového opatření Kategorie opatření Cílový předmět ochrany Popis opatření Vhodný interval Kalendář pro management Poznámka
Číslo zákresu managementového opatření Název managementového opatření
3, 6, 7, 9, 10, 16 Kosení lehkou mechanizací Kosení 6430, Maculinea teleius (modrásek očkovaný) hůře přístupná tužebníková lada; na základě místních podmínek kosit buď pomocí lehké mechanizace nebo ručními nástroji, ostatní podmínky viz opatření pro staniviště 6410 a 6510 1 x za 3 rok / let 15.6. - 10.7. termín může kolidovat s ochranou modráska (viz kapitoly "Kolize" a "Péče o předměty"), pro minimalizaci dopadů je třeba zajistit dostatečně velkou nepokosenou plochu v mozaice a důsledně šetřit zemní mraveniště 1, 2, 4, 5, 8, 11, 12, 13, 14, 15 Kosení těžkou mechanizací
Kategorie opatření Cílový předmět ochrany Popis opatření
Vhodný interval Kalendář pro management Poznámka
Číslo zákresu managementového opatření Název managementového opatření Kategorie opatření Cílový předmět ochrany Popis opatření Vhodný interval Kalendář pro management Poznámka
Kosení 6410, 6510, Maculinea teleius (modrásek očkovaný) bezkolencové a ovsíkové louky; mozaiková nebo pruhová seč: 1/2 až 4/5 louky pokoseny v časném termínu, zbývající plochy pokoseny v pozdním termínu nebo v následující vegetační sezóně; produktivní porosty možní kosit 2x ročně, místa kde expanduje třtina křovištní kosit 2x - 3x ročně; termín seče přizpůsobit fenologii rostlin a výskytu ohrožených druhů živočichů- kosit až po odkvětu významných druhů, nekosit v době kladení vajíček a vývinu larev modráska, také případě zvýšené migrace obojživelníků; v srážkově bohatých letech kosit spíše lehkou mechanizací, na výrazně podmáčených stanovištích používat ruční nástroje, taktéž v místech hojného výskytu zemních mravenišť; pokosený materiál usušit na místě, poté odstranit z lokality 1 x za 1 rok / let 1. seč 15.6.-10.7., 2. seč (1.8.) 15.9. -30.9. termín může kolidovat s ochranou modráska (viz kapitoly "Kolize" a "Péče o předměty"), pro minimalizaci dopadů je třeba zajistit dostatečně velkou nepokosenou plochu v mozaice a důsledně šetřit zemní mraveniště 3, 6, 7, 9, 10, 16 Výřez skupin či jednotlivých náletových dřevin Výřez náletu 6430, Maculinea teleius (modrásek očkovaný) lada zarůstající nálety (převážně olše); bodová aplikace arboricidu na řezné plochy - vyloučit nebo používat se zvýšnou opatrností na prameništích a v blízkosti vodních toků či ploch 1 x za 10 rok / let 1.11. - 31.3.
Jednorázová opatření Číslo zákresu managementového opatření Název managementového opatření Kategorie opatření Cílový předmět ochrany Popis opatření
Kalendář pro management Poznámka
1, 2, 4, 5 Výřez skupin či jednotlivých náletových dřevin Výřez náletu 6410, 6510, Maculinea teleius (modrásek očkovaný) výřez náletu na pravidelně každoročně kosených plochách pro usnadnění managementu, v případě kontinuální seče není třeba opatření opakovat; je možné ponechat občasné solitéry stromů či keřů - důsledně obsekávat aby se zabránilo šíření výmladků 1.11.-31.3.
4. Závěrečné údaje 4.1 Použité podklady EIA Servis (Vyhnálek V., Čurnová A., Boháč J.) (2008): Plán péče pro období 2009 – 2018. Přírodní rezervace Andělské schody, Ms. depon. in: Krajský úřad Středočeského kraje: 26 pp. Karlík P. (2001): Louky a příbuzné typy vegetace Brd a Podbrdska, diplom. pr. depon. in: Knih. kat. bot. PřF UK v Praze: 208 pp. Karlík P. (2002) závěrečná zpráva mapování biotopů Natura 2000, kód díla A0094, ms. 19 pp. Karlík P. (2005): Okres Příbram: chráněné území Andělské schody, In Ložek V., Kubíková J., Špryňar P. et al.: Střední Čechy. Cháněná území České Republiky, Svazek XIII. AOPK ČR a EkoCentrum Brno, Praha, 904 p. Karlík P. (2011): Plán péče o přírodní památku Andělské schody - Návrh přírodní památky Andělské schody na období 2012-2021, ms. depon in: Krajský úřad Středočeského kraje: 63 pp. Kugler V. (2004) závěrečná zpráva mapování biotopů Natura 2000, kód díla A0495, ms. 7 pp.
4.2 SDO zpracoval Organizace: AOPK ČR, Krajské středisko Praha a střední Čechy Zpracovatel: Mgr. Josef Spilka E-mail:
[email protected] Organizace: AOPK ČR Zpracovatel: Ing. Jaroslav Pipek E-mail:
[email protected] Poznámka: lesnická část Datum zpracování:
5. Seznam zkratek AOPK ČR
Agentura ochrany přírody a krajiny ČR
ES
Evropský seznam
EVL
Evropsky významná lokalita
OP ZCHÚ
ochranné pásmo zvláště chráněného území
SDO
Souhrn doporučených opatření
T1.6
vlhká tužebníková lada
ÚSOP
Ústřední seznam ochrany přírody
ZCHÚ
zvláště chráněné území
ZOPK
zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny ve znění pozdějších předpisů
6. Přílohy 6.1 Orientační mapa evropsky významné lokality CZ0214005_Andelske_schody_orientacni_mapa.pdf
6.2 Mapa způsobu zajištění ochrany EVL NENÍ
6.3 Mapa zákresů managementových opatření na vymezených plochách CZ0214005_Andelske_schody_Koseni.pdf CZ0214005_Andelske_schody_Vyrez_naletu.pdf
6.4 Rámcová směrnice pro lesní stanoviště CZ0214005_Andelske_schody_ramcova_smernice.doc
