obsah contents Editorial

contents Editorial We asked…

obsah Úvodník Jiří Růžička

2

Zeptali jsme se...

2

Komiks Vojtěch Dvořák

2

V mlze Silvía Vidal

4

The crazy Vilem shares his feelings from Wenden. The successfull first ascent of Pakistan mountain Kapura.

WWW Vilém Pavelka

8

A story of the first two repeatings of Chabot’s testpiece Punt X performed by Bindhammer and Ondra.

Punt X (9a+) redakce

12

Albarracin – bouldering amongst ancient paintworks.

Bouldering mezi pravěkými malbami Terka Podbraná

14

Martin Stráník Petr Resch

16

Padesát stupňů Marek Holubec, Pavel Pospíšil

19

Prvovýstup na Korumdy East (6.384 m) Vladimír Bureš

22

Stanislav Šilhán

25

Kilian Fischhuber redakce

26

Adršpach a blízké okolí David Goll

28

Spojení Lanexu a Singing Rocku redakce

30

Horolezecké příběhy na pokračování Vladimír Šoltys

31

An effigy of a successful climber-manager.

Richard Jurečka Janek Bednařík

32

Stairway to Heaven. Eye-handicapped Jan Říha about his ascent on Elbrus.

Schody do nebe Honza Říha

33

Mezinárodní festival outdoorových filmů Martin Krejsa

34

Mučírna Martina Patzelová

36

1/100 Pro „nýmanda“ Vilém Pavelka

37

Luxus Tomáš Roubal

37

Zajímavé knihy Jiří Růžička

37

ČHS

38

Metodika J. Bednařík, V. Dvořák

39

Comics Silvía Vidal created a new route on Huascaran. Entre Boires – A3/6a+/80dgr.

Czech rock-climbing representation – Martin Stráník. Extreme downhill-skiing in Chamonix. Ján Doležal and Tomáš Ehler reached the summit of the highest mountain among all non-climbed summits in Pamir. Obituary. An effigy of the famous Austrian climber. Adršpach – one of the most popular sandstone climbing areas in Czech. An account of some interesting places in the area Few words about a mergence of two famous Czech companies. Beeings in my heart.

6th International Festival Of Outdoor Films. Learn how to eat better. 1/100 for the scrub – a brief comeback of this popular column. Luxury Interesting books. News from the Czech Mountaineering Association. Methodology of basic skills for climbers. In our shops Jastrabia veža (2.137 m) – High Tatras walls Info section – Schijenfluh (2.627 m). Go for it… Jiří Havel – An effigy. Climbers’ camp 2008 Competitions.

How to order and pay for Montana.

Epilogue.

Na pultech

40

Tatry Jozef Gurník

41

Galerie Jiří Novák

42

A jdi... R. Tomanec

44

Kam budeš chtít, tam vždycky vylezeš! Martin Krejsa

46

Lezecký tábor 2008 Milan Růžička

54

Závody P. Resch, A. Kokot, J. Pacina, F. Teichman P. Vojáček, M. Macek, D. Jelínek

55

Návod na úhradu předplatného časopisu Montana redakce Hovory z Montany Alena Kopfová

Silvía Vidal, cesta V mlze, Huascaran foto: archiv S.V.

63 64

Jiří Růžička

úvodník

úhradu Návod na ného předplat –64 straně 63 a n te e najd

anketa

2

se zajímala o okolní třítisícovky jako bájný Reinhold Messner o šutry u Berouky. Jejich příbuznost s bývalými pískaři byla na bíledni. Specialisté, no! Kdesi v dávném Hotejlu, kdy mě nikdo o úvodník nežádal, ale udělat jsem ho musel, jsem skončil větou „Skalkaři, naučte se v horách!“ Bylo to plácnutí do vody, spíše jen snaha o zakončení textu bez ztráty kytičky, rozumíte-li mi. A oni poslechli! V opravdových horách najdete dnes osmičkové cesty, dosažení vrcholu už není tak důležité jako cesta na něj a morálu mají lezci na rozdávání. Pravda, namítnete že jako technika, výstroj a vůbec. Leč na začátku je tak jak tak nápad, někdy i myšlenka. A to je to, co posouvá vývoj, ať už si o něm myslíme, co chceme. Že to nemusí být vždycky špatně, je vidět na překrásné, přes šest tisíc metrů vysoké afghánské Uparisímě. Dva kluci, co je pamatuji na skalách do nekonečna zkoušet kroky vedoucí ke kýženému úspěchu, vysmahli stěnu snů tím správným OS – přijít pod kopec, kouknout, nabalit, s pár bivaky vylézt a slézt. Žádný realizační tým, žádný vrtulník HS. Vlastně ideál těch starých alpinistů minulého století. A je po specializaci. Musím se příležitostně zeptat Máry Holečka a Doudlebáka, kdo jim před spaním ty moje vizionářské žvásty ze zažloutlého Hotejla četl.

Jakou knížku jsi četl(a) naposledy a jak se ti líbila?

Potichu, ako sa len dá, obliezame mohutný serák kdesi pri nástupe do SZ steny Annapurny. Tentokrát nič nepadlo. Potom sledujeme obrovskú lavínu vľavo od nás v Messnerovej ceste, niekoľko ďalších serákov nad našimi hlavami, a tak rozmýšľam, čo tu vlastne robím. No a nedalo nám nespomenúť si aj na knižku, ktorá sa na čas stala našou nočnou morou v base campe, v ktorej stálo: „Annapurna je z juhu ťažká, zo severu nebezpečná a zo severozápadu ťažká a nebezpečná. Naša línia v SZ stene je logická a bezpečná.“ – R. Messner v knihe Annapurna. Dodo Kopold slovenský horolezec

Požádat starého dědka o úvodník – to je odvaha! Tome máš ji, tak to máš. Třetí hodinu sedím před monitorem a vybírám filmy na jakýsi festival. Teplou skálu střídají ledové, téměř převislé stráně a pomalu se ztrácím v nepřeberném množství úžasných krokových variací, dramatických pádů, padajících lavin a ostatního příslušenství lezeckého děje. Unavené zbytky mozku mě vrací do dob, kdy podle současných protagonistů dozrávalo hnědé uhlí... První výpad na písek – ty jo, koukali jsme jak zjara na kroky a morál pískařů. Byla to jiná liga, kategorie sama pro sebe, spousta místňáků nikdy neopustila svůj revír. Jednak nebylo kam a také nebylo proč. Takový Ádr, ba i Hrubice byly pro specialisty realizačním rájem. Ostatním nepískařům nezbylo než se dát cestou horolezců v pravém slova smyslu a skály jejich domoviny jim sloužily jako přípravka na horské, tedy tatranské avantýry. Dlužno říct, že hodně výživné, byť tenkrát přelezení třeba Lapiňáku na Galerku za den, byla darda jako hrom. Když pak někdy začátkem osmdesátých let minulého století se v pašovaných západních časopisech objevili první borci s čelenkou a pytlíkem maglajzu na ledovcem vymletých plotnách pod alpskými vrcholy, koukali jsme na ně jako na blbce, vůbec netušíce jejich avantgardnost. Ba, vznikla kategorie skalkařů, co

Naposledy jsem četla Kamennou opici od Jefferyho Deavera. Všem vřele doporučuji... Helena Lipenská jedna z našich nejlepších boulderistek

No, asi jsem lehce deformovaný, ale tou opravdu striktně poslední byla „Slovenja – Športonoplezalni vodnik“, je pěkná a fakt se mi líbí. Tou zatím poslední „knížkou“ byla detektivka Ed McBaina. Pokud se chcete odreagovat a nehledáte filozofické rozpravy, rozhodně doporučuju. Radek „Zoban“ Lienerth horský vůdce

V MLZE Loni v létě jsem měla v úmyslu vydat se do Peru na Huascarán sama. Ale věci se na poslední chvíli změnily. Youri, kterýý ě il Y i kt je původem Švýcar, ale teď žije v Katalánsku, navrhl, že mě doprovodí do base campu a pomůže mi vynést vybavení k patě stěny a pak se vydá na trek do hor, zatímco já si polezu. Miluju sólo lezení, ale cestování o samotě se vším, co obnáší, když se pohybujete po určitých zemích, a s takovým

nákladem, mě vůbec neláká. Takže jsem tuhle nabídku opravdu ocenila. Dlouho předtím, než jsme vyrazili, se mě ale Youri zeptal, jestli si myslím, že by bylo možné, aby se ke mně přidal – aby si užil moji společnost a zkusil si život na stěně, celé dny izolace od světa venku, zimu… a že pomůže, s čím se dá. Je možné, aby se někdo, kdo o velkých stěnách neví vůbec nic, zúčastnil takového výstupu a výsledná zkušenost

byla kladná pro nás pro oba? Nebyla jsem si tak jistá... J d věc Jedna ě je j strávit t á it noc ve stěně, tě ě když kd ž jste blízko domova, ale přečkat celé týdny někde daleko, to je něco docela jiného. Na spoustu věcí musíte dát pozor; při podobných d b ý h aktivitách kti itá h neníí lezení l í jako j k takové to nejhlavnější. Nejde o zdolané délkyy nebo obtížnost. Ta složitost je v logistice; rozhodnutí, kterou cestu sii vybrat; jak a kde založit jištění (musíte přitom myslet na to, jak vytáhnete věci a jak tu cestu zase slaníte zpátky…); spousta lan, se kterými si musíte poradit; počasí, které najednou všechno změní; zima, co vám nedovolí ani otevřít karabinu; hlad a únava, které vám ještě dodají; to, že se nemůžete ani pohnout a musíte tam být v jakémkoli počasí; výška (mnoho dní mezi 5.500 a 6.000 metry)… 4

Entre Boires A3/6a+/80st

Ale kromě toho všeho je tu ještě něco jiného, s čím se musíte vypořádat. Hlava. C lé dny d izolace i l ti h po mnoho h dloudl Celé a ticha, ě kt kteréé b bude d hých chvil. To je ta hlavníí věc, muset Youri čelit, protože není způsob, jak tohle zjistit předem. To musíte zažít. Můž se postarat t t o ty t technické t h i ké věci ě i a lel Můžu zení, ale nic víc. On bude muset vymyslet, jak ten pobyt tam přetrpí, a to už je samo o sobě velké sousto. Takže jsme si řekli, že to rozhodnutí necháme až na poslední okamžik, až tam budeme a až budeme oba vědět, co opravdu chceme. (Po týdnu nošení a lezení prvních metrů cesty jsme to zhodh dli se: „Proč P č ne?“) ?“) notili a rozhodli Vyrazili jsme na Huascarán. Najali jsme si šest nosičů, protože s osly se tam nijak dostat nedalo. Na tuhle stranu hory totiž nevede žádná stezka. Ne-

věděli jsme, jestli najdeme místo, kde založit základní tábor, protože jsme lá li prvovýstup ý t skalnatého k l téh ttrojj plánovali úhelníku (6.150 m) na východní stěně severního vrcholku Huascaránu. V mlze bylo dost těžké vztyčit základní tábor, takže jsme prostě pokračovali dál pěšky, až jsme nakonec našli malé rovné místo na ledovcové moréně; přesně tam, kde začí00 menal sníh a led, ve výšce 5.200 trů. Nosiči odešli a my zůstali sami, bez možnosti komunikace – neměli jsme ani mobil, ani vysílačku. Od té chvíle jsme strávili přesně měsíc na ledovci a ve stěně, aniž bychom potkali živou duši. V prvních pár dnech jsme donesli věci ke stěně a začali fixovat první délky (200 m). Upravili jsme si přístup ke

stěně a pokoušeli se najít co nejbezpečnější cestu nahoru, protože ze séraků d ě H á se uvolňovalo lň l mezii dvěma Huascarány hodně lavin. Přes některá místa, která jsme minuli den předtím, jsme si netroufli jít, protože na nich byly zřetelné znaky nedávno spadaných lavin. 23. července jsme ke stěně donesli poslední věci a začali tahat batohy nahoru. První část výstupu vede přes hrostřech a ty jsme museli překonat madu střech, při hledání přirozené linie. Naštěstí tam vedla. Ale i přestože tam byla ta spousta střech, stejně ze střední části stěny (příkrá sněhová pláň s některými ledovými částmi, co měly kolem 80 °) padalo hodně kamenů a ty přistávaly blízko k patě stěny. Po každé střeše následovala plotna, pak další střecha a další plotna… prostě agonie. 5

… led byl nestabilní a zrádný…

Jeden z těch „kamenopádů“ nám na dvou různých místech přetrhl fixní lana. Pokračovali jsme ve výstupu i navzdory špatnému počasí, které toho léta panovalo v Cordillera Blanca. Sice nepřišly žádné velké sněhové bouře, ale zato bylo hodně mlhy, krutá zima a sněžení střídané krátkými intervaly slunečného počasí. Odtud vzešlo i jméno téhle cesty, která je oceněná jako A3/6a+/80º: „Entre Boires“ (V mlze). Ve stěně jsme založili tři tábory. Lezli jsme capsule stylem. Všechny tábory se nacházely na místech chráněných před padajícími kameny. Vůbec celá cesta vede po poměrně bezpečné linii. První tábor byl v 5.500, druhý v 5.750 a třetí v 5.950 metrech. Ten den, kdy jsme se stěhovali z prvního do druhého tábora, byl pěkně dlouhý. Hlavně to tahání batohů přes sněhovou pláň, která oddělovala dvě skalnaté stěny, byla vážně těžká práce. Často Č se nám zachytávaly o drobné sněhové výčnělky. 6

Poslední část výstupu vede spárami nahoru po skále, která je někde výborná a někde mizerná. Ale převislá. Jak dny plynuly, nepřetržitá zima komplikovala výstup. Nejhorší bylo nehýbat se. Už předem jsme se dohodli, že na všech délkách povedu a Youri mě bude jistit, takže to měl opravdu těžké. Trávit každý den dlouhé hodiny na malé římse nebo viset v sedáku nebylo dobré ani pro jeho končetiny, ani pro jeho náladu. Proto jsem čas od času lezla sólo a byla vděčná za horký čaj, který na mě čekal, když jsem se z lezení vrátila. Pak přišel den, kdy jsme se pokusili zdolat vrchol. Závěsnou postel jsme měli ve třetím táboře a zafixovali jsme další tři délky. Začali jsme hodně brzy, a zatímco jsme s pomocí jumarů šplhali po lanech, přišla noc a s ní silný vítr, který nás zamotával do lan. Na vrchol jsme p y důvodů, jako j p chtěli, ale ze spousty počasí (sněžilo a byli jsme v… mlze) a stav ledu (byl nestabilní a zrádný), to nebylo možné.

Mám ráda technické lezení

Popravdě řečeno, nevěděla jsem ani, jak se dostat zase zpátky dolů. Vylézt nahoru sice nebylo úplně bez komplikací, ale šlo to. Jenže kvůli chaotickému výstupu nahoru jsem neviděla, kudy slézt zpátky dolů, a vrchol byl pořád daleko. Když k tomu přidáme, že Youri toho dne vůbec poprvé v životě držel v ruce cepíny… To ale dávám k dobrému jen jako vtip, nebyl to ten důvod, proč jsme se k vrcholu nakonec nedostali. Po 18 dnech lezení capsule stylem a se spoustou materiálu, co jsme s sebou měli, protože jsme potřebovali vylézt 970 metrů dlouhou stěnu, jsme museli slézt zpátky a pak dolů po cestě, po které jsme se předtím dostali nahoru. No… Ne vždycky se to vydaří… Ale i tak mi z toho na jazyku zbyla příjemná chuť. Sladká chuť… čaje. Silvía a Youri

text foto překlad

Silvía Vidal archiv autorky Jitka Marková

7

Verdon, Verden, Wengen, Wenden… Zne˘jí vám tyto názvy podobne˘, nebo jste dospe˘li k názoru, že mi, jak se r˘íká, hrabe? Sám nevím, ovšem cítím se povznesen nad problémy všedních dní, a klidne˘ si myslete co chcete.

8

Ale vraťme se zpět k tématu slohové práce. Jedno z míst, zmíněných na začátku, je sice nechvalně známé, ovšem ta ostatní jsou na tom s pověstí podstatně lépe. Třeba takový Wenden – neplést s Wengenem, tam se lyžuje! Znáte Rätikon? Tak si představte to samé, ovšem strmější, a tím pádem přibude i něco málo chytů. Výrazná kulisa zaledněných kopců, zdajících se při pohledu ze stěn takřka na dosah, na velkoleposti lezení rozhodně přidá. Tyhle stěny se můžou pochlubit vším možným. Počínaje „šedivkou“ vápnem, jižní orientací, až půlkilometrovým převýšením a množstvím cest, z nichž se jich nejvíc motá mezi 8 a 9 UIAA. Dá se říct, že cesty jsou bezpečně zajištěny, tedy nejtky na štandech i v délkách. Už žádné strašení v bouldrové pasáži za jednoprstovky nad rezatou skobou! Ono se člověk kolikrát stihne polekat i s tím nýtem hluboko pod sebou, že ano. Jako příklad cesty z kategorie „velkolepé“ uvedu pouze Caminando za 8+, kdy už název vyvolá mrazení po těle, a co se týče nákresu, tak na ten jsem se bál už jenom podívat! Takže tak. Co se polohy týče, jedná se vlastně o jižní ohraničení masívu Wendenstöck 3.042 m (odtud název), jenž pokračuje směrem na východ až k nejvyššímu kopci v oblasti, kterým není nikdo menší, než známý Titlis s výškou 3.238 m, na nějž se pochopitelně taky leze. Nejoblíbenější cesta je lanovkou. Od něj na SV leží Schlossberg, kde se nabízí také solidní vertikální hřiště v podobě krásné západní stěny. K tomuto místu se ale vyjadřovat nebudu, neb jsem tam nebyl, a tudíž bych si musel vymýšlet. Pro informaci dodám, že se v této stěně nachází 11 cest s těžištěm kolem 8. stupně, přičemž je vhodné bezpečně zvládat lezení za 7. Dva z výstupů jsou nataženy na 800 m a jsou to cesty staršího data, tedy vážnější z období vzniku odpovídajícím zajištěním, zbytek se vejde do příjemných 400 m. To, kromě dalších informací, pokud otevřete Jamesáky 4 a 5/99, zjistíte také a určitě nejen to. Vraťme se ale zpět na jih. Z průsmyku Sustenpass se jeví celý Wenden jako na dlani, navíc jste v úrovni většiny nástupů. To je sice pěkné, ale vidět není skoro nic, neb jsme se sem přikutáleli půl dne po poledni. Trochu se divíme, kde se vzal ten sníh všude kolem, postaví se vzácná socha – jistě mistrovské dílo – a jedeme dál. Ve správném místě stačí odbočit, nasypat franky do trychtýřa a tradá na parkoviště. Pro jistotu se ještě podíváme na zatmění Měsíce a dobjou noč, děti. Ráno moudřejší večera nebo

tak nějak to je? Výhled do stěn parádní, takže přehlídnout, že suchá je tak třetina Wendenwandu, opravdu nejde. Navíc se dozvíme, že nahoře jsou police, ze kterých bude několik dní stékat voda z tajícího sněhu, takže nic moc. Mizíme v údolí na skalkách a potom se jedem kochat alpskými kýči. Tedy abyste rozuměli, tak lezení na Hintisbergu není ničím jiným. Obloha jako z katalogu, vzdušný lezení po chytech a ty výhledy

– paráda. Eiger, Mnich a Jungfrau zleva doprava, nebo chcete-li Jungfrau, Mnich a Eiger zprava doleva? K tomu hromada dalších kopců, kam bystré oko lezcovo dohlídne a cinkání zvonců – prostě alpský kýč. A to by bylo, aby Wenden nebyl suchej. Navečer opět vyjíždíme k salaši pod hradbou stěn s tím, že zítra se má na večer počasí pokazit, takže aspoň jednu cestu mlasknout by se nám líbilo. Ráno,

Wenden

9

Horský vlk…

posilněni o Dejva s Piškotem, vyrážíme do stěn. Samotný výšlap pod stěny zavání alpinismem. Po pěšině vedoucí pastvinami přebouldrujete nějaký ten práh, prolezete vodopádem, postaví se sněhulák – vzácná to socha, jistě mistrovské dílo – a jste pod stěnou. Jeden by řekl turistika, ale jak pravil místní znalec, jakmile se podělá počasí, není nouze o nehody, občas i zásadní. Tedy pokud vidíte na obzoru něco podezřelého, začněte počítat ne s tím, za jak dlouho se dostanete pod stěnu, ale spíš k autu. Lepší ale bude začít ukrajovat metry z pěšinky vedoucí kamsi nahoru. Jedna z mála suchých je Patent Ochsner. Kluci jdou na doporučení do kombinace Inuit & Stars away. Obé vytyčeno na …a horská koza

10

masiv Pfaffenhut. No a Čajda s Markétou si nic netuše vybrali místní ultraklasiku Excalibur na masív Excalibur – asi aby se to nepletlo. Nástup do „Patenta“ je docela jasný. Stačí najít tak 15 metrů nad zemí na nýtu pověšený dekl z popelnice, stoupnout si pod něj a začít směle stoupat. Jinak lezení je to parádní, a ještě aby ne, když jistý zbojník sliboval, že: „Když už nevíš jak, tak skoč někam, kde myslíš, že bude chyt. A on tam bude.“ Takovej Labák ve velkým, lehce položený až lehce převislý lezení opravdu po chytech. Na sestupu nám zkříží cestu horská koza, která jasně dává najevo, kdo je tady doma. Je převelice zajímavé pozorovat, jak noblesně se pohybuje tam, kde člověk už mluví o lezení. S přehledem si udržuje distanc nějakých deseti metrů a výškovou převahu, to aby měla vše pod kontrolou. S večeří se pokazí počasí, a to tak, že fest. Sedíce v kočáru pozorujeme běsnící živly a začínáme se bát o stany. Ten zelenej si lehne hned, zato „yelow fortress“ hravě překonává zátarasy z ostnatého drátu a mizí v dál. Po pár set metrech se naštěstí chytí do pasti a je po atrakci. Promočenej i tam, kde to nebývá zvykem, se kochám pohledem do stěn a už mi docházejí souvislosti s názvy cest, jako Niagara či Tsunami. Netřeba se dlouho rozmýšlet a mizíme v údolí. Po cestě ještě odházet něco naplavenin velikosti štěrku až tříchlapových valounů, co na cestu donesl potok, a rychle pryč, ať nějakej men-

hir ze stráně nad cestou ještě nekoupíme. Ráno, raníčko sice nesvítí sluníčko, ovšem chuť na lezení trvá a z výběru výběrových oblastí padá los na Rätikon. To proto, že je tam moc pěkný jak lezení, tak i všechno kolem. A taky se tam dá dojet autem, i když občas bývají problémy s odjezdem. A stěny uschnou dřív, než přestane pršet. A je tam fakt pěkně. Majíce kdysi doma psa hlídacího (fenku) jménem Atila, vybíráme cestu Schatila. Je to exkluzivní kousek, kde vystačíte pouze s expreskama, sílou v prstech a dobrou technikou. Pravda, na příští OS pokus to bude chtít poladit práci nohou, ale co už. Moc pěkný lezení, vylepšený o famózní výhledy, na inverzí zahalené doliny. Slaňuje se pochopitelně cestou, kdepak scházení, na to se dnes nehraje, hezky sjet rovnou do bot a hotovo. Čajda s Markétou si vymysleli kombinaci Little Pardutz a prý se líbila. A máme tu poslední den pobytu na svěžím horském luftu, a aby bylo vše, jak má být, vybíráme jednu z mála škaredých cest, jež Rätikon nabízí. Jméno záměrně neuvádím, neb to třeba někdo z vás lezl a líbila se, ale nás to po délce a deseti metrech přestalo bavit. Naše smíšená ČajMac duostar se protáhla Desú, a to by bylo, milé děti, asi tak vše, co jsem vám chtěl sdělit. Tedy ať se daří, jak si každej zasloužíte. Mějte se fajn. text foto

Vilém Pavelka archiv autora

PuntX prý patří k nepoddajným cestám, protože na lezce klade vysoké psychické nároky a velkou odolnost proti bolesti. Úzké dírky na prsty a extra ostré spoďáky a bočáky ve vodou narušené skále dávají prstům skutečně zabrat. Cesta se nachází v sektoru Deversé nedaleko města Nice v jižní Francii. Vynýtována byla Cédricem Lo Piccolem, prvovýstup uskutečnil vloni Alexandre Chabot. Druhý přelez této cesty se podařil Andreasovi Bindhammerovi letos 11. října, tedy v roce, který on sám pro sebe nazývá „rok prvních opakování těžkých cest“ – tuto sezónu se mu už totiž podařila první opakování cest St. Anger 9a (Arco, Itálie) a Hades 9a (Nassereith, Rakousko). Poprvé si této 20 metrů dlouhé a asi 10 metrů převislé linie všiml před dvěma roky po přelezení cesty Abysse 9a/a+. Tehdy se mu ale zdálo zvládnutí této cesty zhola nemožné. „Jednotlivé kroky pro mě tehdy byly zkrátka moc těžké. Nedokázal bych nacvakat postupová jištění,“ vzpomíná Andreas. Letos se k této cestě vypravil v polovině září. Doufal, že intenzivní boulderování, zúročené v cestách St. Anger a Hades, se projeví i u této cesty. Navíc, aby co nejvíce šetřil prsty, držel se plánu zkusit cestu jen čtyřikrát za den a další minimálně den odpočívat, aby stržená kůže zase stíhala narůst. Ze čtrnácti dnů strávil v cestě jen pět – také kvůli bouři. Začátkem října už zase nastupuje do cesty. Podmínky jsou lepší – je větrno a chladno. Každým pokusem se dostává o něco dál, ale nakonec nezbývá dost sil na úspěšné dolezení. Další dny už je zase ale moc teplo. Příležitost se naskýtá teprve o víkendu 11. října. Před posledním pokusem začíná trochu pofukovat vítr... Cvakání posledního postupového jištění má více pod kontrolou než při minulých pokusech. Krok do spoďáku na dva prsty (kde skončil při posledním pokusu) se daří. Před pověstnou jednoprstovkou do véčka se konečně naskýtá krátká příležitost namáčovat. V tváři se mu zračí bolest. Už je za v-dírkou. Přihlížející povzbuzují: „Alé!“, „Come on!“ Noha drží... na lištu doprava... záchranný bočák... Hotovo! Neuvěřitelné... Pak už jen uvolňující výkřik. Odměna za námahu posledních týdnů – první opakování cesty PuntX... O pár dní později uspěl v cestě i Adam Ondra. K úspěchu v PuntX potřeboval něco přes deset pokusů ve třech dnech. 12

Punt X 9a+? Přinášíme krátké rozhovory s oběma úspěšnými lezci. Proč PuntX? Čím tě tato cesta tak přitahovala? Andreas: Linie mě přitahovala už před dvěma roky po přelezení cesty Abysse. Tehdy jsem si nedokázal představit, jak bych překonal některé pasáže. Ale stala se pro mě výzvou. Poté, co cestu minulý rok vylezl Alexandre Chabot, jsem si chtěl zkrátka ozkoušet, jestli už na ni také mám. Alexandre cestě žádnou klasifikaci nepřidělil, jen řekl, že to je jistě tamní nejtěžší cesta... Po svém bouldrovém tréninku jsem věřil, že by se to mohlo podařit. Adam: Tak v létě mi to připadalo jako dobrá volba, protože se zde dá lézt i za velkých veder, no teď bylo potřeba to “odškrtnout“. Jinak se mě zalíbila již od prvního pokusu pěknými pohyby. V čem vězí obtíže cesty? Andreas: 40 kroků bez možnosti oddechu, od začátku se musíš plně soustředit... Abys při

První dvě opakování této cesty od Andrease Bindhammera a Adama Ondry

každém pokusu bral ty stejné ostré dírky, bočáky a spoďáky, musíš i dost překonávat bolest. Konkrétně udržet jednoprstovou dírku tvarem do „V“ krátce před koncem cesty dá hodně zabrat – když je vlhko nebo moc teplo, tak je tenhle krok skoro nemožný. Adam: Strašná silová vytrvalost. Prostě se na nástupu nadechneš a vydechneš tak čtyři metry pod koncem. Musíš valit, vymyslet si to na co nejmíň pohybů rukama i nohama. Na nějaké technické vychytávky není čas. Ten je to totiž nejdůležitější. Cesta navíc s přibývající výškou stále těžkne a nejhorší je to až uplně pod tím “vydechnutím“. Už jsi vylezl pár hodně těžkých cest. Myslíš, že PuntX je nejtěžší cesta, kterou jsi zvládl? Andreas: Na tuhle otázku se jednoduše nedá odpovědět. Nemám žádné přímé srovnání. Jak to porovnat třeba s přelezem cesty La Rambla před rokem a půl? To moc nejde... No,

možná je to má nejtěžší cesta, rozhodně ale nejvíc bolela... Adam: V létě mi to tak přišlo, ale prostě jsem na to silově neměl. Teď to řadím tak mezi pět svých nejtěžších cest. Jaké hodnocení bys cestě PuntX navrhl? 9a+? Andreas: Asi bych souhlasil s názorem Alexe Chabota, že se jedná o nejtěžší cestu v Deversé – tím pádem by se mohlo jednat o 9a+. Na přelezení této cesty je třeba jít i takticky. Smysl asi má pokusovat každý třetí nebo čtvrtý den, aby se stačila zregenerovat kůže na prstech. Na druhou stranu je potřeba stále se udržovat v kondici, což se dělá nejlépe opět lezením. Adam: 9a/a+ Jakým způsobem ses na tu cestu připravoval? Trénuješ „disciplinovaně“, nebo lezeš jen podle chuti a nálady? Andreas: Bylo mi jasné, že budu potřebovat velkou maximální sílu. Připravoval jsem se hlavně bouldrováním. Zaměřoval jsem se zejména na dlouhé kroky po malých chytech. V podstatě jsem se snažil trénovat cíleně, být ale zároveň flexibilní v tom, kdy a kde budu trénovat. Nemám žádný předem pevně stanovený plán. Dělám prostě „to nejlepší“ za dané situace – bez toho, abych takříkajíc spouštěl svůj cíl z očí. Adam: Nijak speciálně. Celý týden předtím jsem byl na Sardinii, no a tam jsem asi získal tolik potřebnou vytrvalost. Na co myslíš, když se ti konečně podaří překonat klíčové místo v cestě? Andreas: To záleží na typu cesty. Když pokračují těžké kroky i po klíčovém místě, soustředím se na to, co ještě přijde. Děje se to intuitivně –

na přemýšlení není moc času. Spadne-li člověk až po překonání nejtěžší pasáže, je fyzicky i psychicky natolik na dně, že ten den se už do dalšího pokusu pravděpodobně nepustí. Adam: Při správné koncentraci nemyslím na nic. Když několikrát spadneš ve stejném kroku, napadá tě pak, že tu cestu nikdy nedáš? Andreas: Každou cestu si vždycky rozdělím na části a ty zkouším. Když je všechny přelezu, vím, že jednou se podaří i přelez celé cesty – i když pak člověk padá pořád kvůli stejnému kroku. Adam: Tak když vím, že se sednutím ten krok jsem schopen udělat, tak mně to nenapadá. Život je snad dlouhej, ne? A vzdáš někdy nějakou cestu? Adam: Vzdávám málokdy. Výjimkou jsou kroky, které nedám kvůli tomu, že nedosáhnu... Nebo kvůli počasí, když je cesta hodně dlouhou dobu mokrá... Adam: Samozřejmě. Já je nechávám uzrát. Už jsi byl skoro všude. Jsou ještě nějaké cesty, o které se zajímáš? Jaké cíle sis určil pro sezónu 2009? Nové výzvy stále přicházejí. Na všechny se mi ani nedostává času. A sezóna 2008 přece ještě neskončila. Ale cílem na tu další sezónu by mohla být třeba cesta Realization. A pak je tu ještě jedna cesta, které chybí první opakování... ptala se foto

redakce archiv A.B. a A.O.

Pozn. redkce. Oba lezce jsme zpovídali přes přes e-mail.

Pohled na skály nad vesnicí Albarracín

mezi praveˇkými malbami

Jeden z menších sektorů v Albarracínu

14

Asi 200 km na jih od španělského města Zaragoza můžete svůj život obohatit návštěvou jednoho z nejstarších osídlených míst a zároveň překrásné bouldrové oblasti s názvem Albarracín. Balvany a skály ohnivé barvy zde skrývají mnohá překvapení. Kromě jeskynních maleb, jejichž původ je odborníky datován na 4 až 7.000 let před Kristem, se zde nalézá nespočet bouldrů nejrůznějších podob, které nejenže nejsou značeny, ale velké množství jich není ještě ani objeveno. Oproti pravěkému stáří zdejších skalních uměleckých výkonů je totiž Albarracín jako lezecká oblast teprve batole. Takže, lovci čísílek, jeďte raději jinam, zatímco vy, dobrodruzi a labužníci, kteří si vybíráte oblasti a bouldry podle kouzla, vítejte.

Vesnice Albarracín se nachází zhruba 40 km západně od městečka Teruel. Odtud se návštěvníci přijíždějící od města Lleida/Lerida musí vymotat směrem na Villarquemando, kde je posléze uvítá odbočka na Albarracín. Silnička podél řeky Guadalaviar, jež se klikatě prodírá pohořím Sierra de Albarracín, nás už dovede až do vesnice s domy nakupenými ve svahu jeden na druhém. Již v těchto domech se tu svými nejrůznějšími odstíny červené, okrové a hnědé hlásí doposud skryté kameny, které se v celé vesnici připomínají naprosto všude – v dlažbách i omítkách budov. Na první pohled však nejsou patrny žádné náznaky lezecké oblasti. Všude jen pustina a vyprahlá půda, a tak jsme při naší návštěvě museli projezdit všechny cesty vedoucí z vesnice

Albarracín. Těch sice není mnoho, avšak jak už to chodívá, až ta poslední byla ta správná. Pro ušetřené kilometry se tedy musíte krátce po příjezdu do vesnice vydat doleva, přes most, kolem velkého parkoviště s vodním hydrantem, a pak už se jen držet hlavní silnice a pozvolna stoupat klikatící se cestou nahoru. Z čista jasna se po pár kilometrech náhle objeví první rudé skály. Pokud je více takových sešlých z mysli jako my, kteří se vydají za boulderingem v létě, oznámí jim příjezd do samotné oblasti nepopsatelná směs vůní, kterými zdejší borovicový les své návštěvníky doslova mámí. Konečně může být uhnaným vozidlům dopřán odpočinek na zdejším luxusním parkovišti pod slaměnými přístřešky, zatímco posádky se rozběhnou obdivovat jeskynní malby a objevovat

oblasti. My jsme, vzhledem k ročnímu období, ocenili především vzdálenější oblast plnou monstrózních převisů, kde jsme ve stínu a za pofukování větříku brousili bříška na jemnozrnném pískovci. Když již sil a kůže nezbývá, je nejlepší se věnovat objevování oblastí, protože s bouldrmatkou na zádech a batohem na břiše to člověka po pár marných pokusech rychle přestane bavit. A pokud není chuti ani na nalézání kamenů, stojí za to vydat se zpět k Teruelu za koupačkou v nádrži E. del Arquilo de San Blás u vesnice san Blás. Příjemné je také kulturní obohacování sebe sama v chladných uličkách středověkého Albarracínu, který je dnes národní kulturní památkou a bývá uváděn jako jedno z nejhezčích městeček ve Španělsku. A jestliže je již člověk nabažen středověkých uzoučkých uliček, v nejstarší části města s několikapatrovými domy, jejichž zdi se téměř dotýkají, či barokních domů a výšlapů k středověkým hradbám, není od věci usednout do jedné z kavárniček nebo nejlépe do námi oblíbené restaurace „U kočky“ naproti zmiňovanému parkovišti, přestavěnému vodnímu mlýnu, kde vám po cestě na bar protéká pod nohama voda a můžete si zde v chládku dáti i dobré pivo a nalézti alespoň nějaké informace o zdejších bouldrech. Více se může každý navnadit na stránkách www.boulderAlbarracín.com, kde se nachází momentálně jediný rádoby průvodce, avšak zatím s minimem informací. text a foto

Terka Podbraná

15

Martin Stráník je nejmladším mužem ze silného rodu „Stráníkovců“, který neodmyslitelně patří k lezení nejen v rodných východních Čechách, ale právě díky Martinovým úspěchům je znám po celém světě. Otec Jaroslav je podepsán pod mnoha obtížnými výstupy Polické pánve, ale i zásadním spolutvůrcem tehdy největší tuzemské stěny v Chocni. „Taťka jednou projížděl s partou kamarádů Adršpachem a tak je to chytlo, že se lezení začali věnovat naplno,“

vzpomíná Martin. „Nejvíc je to táhlo na Křižák, kde udělali řadu prásků, m.j. dodnes jednu z nejtěžších tamních cest „Pár kopečků navíc“, v současnosti oklasifikovanou jako francouzské 7c+ nebo pískovcovou desítku „Utopie“. Lezení tehdy dával veškerý svůj volný čas a skončilo to vlastně až s příchodem dětí. Když jsme s bráchou povyrostli, bral nás spolu do skal, kde jsme oblézali šutry, později i skalky. Tehdy jsme začali jezdit i na první mládežnické závody.“ Zásadním přelomem bylo pro Martina seznámení se s Ondrovými, kteří ho pak brali s sebou do skal. Hnacím motorem byl pro něj i brácha, s obdivem vzhlížel na jeho úspěchy na mládežnických závodech a záviděl mu reprezentační výjezdy do zahraničí. Dnes je pro něj Štěpán nejoblíbenějším lezeckým

Boulder Zlatý drak 8B na Boru

16

SP Brno 2007

17

partnerem, vzájemně se hecují, často spolu trénují a zejména pro českou boulderingovou scénu spoluobjevili nádhernou oblast Bor. A právě na Boru Martin přelezl svůj zatím nejtěžší boulder „Zlatý drak“ za 8B. Nádherná, šest metrů vysoká, převislá, kompaktní stěna je skutečnou lahůdkou, chybí jen přidat variantu ze sedu, která představuje kroky za 7C+ a určitě to bude jedna z nejtěžších linií České kotliny. S takhle vysokým číslem je už teď určitě nejhezčí. A linie, nejlépe zcela nová, ta je u Martina vždycky na prvním místě, ať už jde o bouldering nebo lezení s lanem. Co tě, Martine, na lezení nejvíc baví, co ti jde a kde naopak musíš přidat? Asi jako každý lezu nejraději venku. Rád posouvám svoje maximum, rád dělám i nové věci s bráchou. Z prvovýstupu mám asi ještě větší radost než z přelezení normálních cest, ten pocit je strašně krásnej, ale to asi znáš. Nejvíc mi jdou převislý, silový věci, kde moc nemusím řešit nohy. No a největší slabinou jsou pro mě právě ty nohy – ustát stupy na Petráči nebo Chironiku je pro mě často nemožný. Taky nemám nohy zrovna moc ohebný, což se mi často vymstí hlavně na závodech (zrovna teď v Paříži), na skalách to až tak nevadí, tam je vždycky víc možností jak vyřešit problém. Jak vlastně trénuješ? Mně se zdá, že Brno teď hodně hraje u nás prim, že to tam jde těm lezcům nějak líp? 18

No, já si nemyslím, že by se v Brně lezlo líp třeba než v Praze, jenom je to shoda náhod, že se tu narodil Mráza nebo Adam. Hlavně si myslím, že se tu poleze líp v budoucnu, stačí se podívat na závody dětí a taky na stěnách se to tu hemží dětma, který na nich visej. Co se týče mě samotnýho, trénuju především přes školní dny a to tak 3-4x týdně. Když je víkend, jsou závody nebo jedeme na skály. Lezu převážně na boulderovce s bráchou, Adamem a občas i Mrázou na jeho skvělý domácí stěně. Přes tuhle zimu ale budeme chodit s bráchou i na Rajče, aby nám úplně nevyprchala vytrvalost. Obvykle trénujeme 1,5 až 2 hodiny a teď zkusíme lézt i se zátěžovou vestou (5 kg), tak jsem zvědavej, jak to pomůže. Ty jsi poměrně velký univerzál, nepřemýšlíš o větší specializaci na jednu disciplínu? A nebo obráceně, nelákají tě i hory? No z hlediska „profesionálního“ je asi nejlepší se zabývat jen jednou disciplínou. Nejde vyhrávat svěťáky v boulderech i v obtížnosti. Nebo možná jde, ale zatím se to nikomu nepodařilo. Uvidíme co příští rok Adam. Ale jinak z hlediska lezeckýho si myslim, že je lepší dělat co nejvíce věcí spojených s lezením. Třeba jako Dave McLeon, kterej má vylezený jak 9a, tak 8c sólo, E11 7a nebo 8B+. I když osobně to vidím asi jen na ty bouldery a lano, sólo když tak jen nad vodou. A hory? Zatím mě to moc neláká. Hlavně mně přijde, že tam děláš plno věcí okolo, musíš jít kus ke skále, zasazovat friendy, bivakovat ve stěně a tolik nelezeš jako normálně. A já chci lízt! Na závěr ještě něco osobnějšího. Studuješ sportovní gymnázium, letos tě čeká

maturita. Jak tě vnímají tví spolužáci nebo kantoři? Znají tě jako lezce? Jako vynikajícího lezce? Vědí o tom, že lezu, ale moc se o tom nebavíme. Víc o tom ví třídní učitelka, a o úspěchu v Aviles (2. místo na MS v boulderingu) věděli všichni. Kantoři mi vychází vstříc, pokud potřebuji uvolnit na výjezdy s reprezentací, faktem ale je, že mám jednodušší pozici i díky dobrým známkám. text foto

Petr Resch M. Spilka, V. Vrzba

Miniprofil: Nejtěžší PP

Dikobraz 8c+, Višňové

Nejtěžší OS

El chorreras o la belle inconnue 8b/b+, Rodellar (další řádka 8b)

Nejtěžší boulder

Zlatý drak 8B, Bor

Nejtěžší boulder OS

La grotte de soupirs 7C+, Creasciano

Největší úspěch na závodech

2. místo na MS v boulderingu dospělých v Aviles (2007)

Sponzoři Oblíbená knížka

Saltic, Singing rock, Rajče, Vertical 21. století

Oblíbený film

Nestyda

Nejlepší způsob trávení volného času

s přítelkyní

Padesát stupňů Whymper Couloir Chamonix – Mekka zimních sportů a hřiště všech extrémních sportovců – jsme tu, je přelom dubna a května a naše plány a oči jsou veliké. Máme v merku několik kuloárů a tak neprodleně razíme lanovkou na Midi a pochodem na chatu Torino, kde máme sraz s Ivou a Romanem (SK). Po nečekané půlmetrové nadílce a oteplení se ale pobyt na chatě mění v čistě aklimatizační. Za 2 dny si vše hezky sedlo, předpověď je dobrá, a tak se můžeme pustit směrem Whymperův kuloár na Aiguille Verte. Svým převýšením 550 m a místy až 55° sklonem znamená velkou výzvu obtížnosti TD+ lyžařské škály. To jméno nás lákalo už dlouho, ale podmínky pro lyžování tady nejsou rozhodně často. Jako první ho sjel už v roce 1968 „lyžař nemožného“ Sylvain Saudan. Zubačka nás vyveze na Montenvers a odtud šlapeme na chatu Couvercle. Startujeme ve 2 ráno, za úplné tmy bez měsíce, hlavně trefit ten správný kuloár (což se nepovedlo 4 lezcům, co vyrazili z chaty před námi) a potom rychle nahoru. Parádní svítání, jen ten mráček nad Mt. Blankem podle místních pranostik nevěstí nic dobrého. V 8 hod jsme v sedle pod vrcholem, do kuloáru by mělo začít pražit, aby nám na sjezd trochu změkla nejprudší horní pasáž, ale v tu chvíli se mrak objevuje i nad Verte. Čekáme, jestli si to nerozmyslí a mezitím si s Pavlem odskakujeme na vrchol, kde se nám otvírá úžasný výhled do mlhy. Vyjasnění se nekoná, takže v 11 nasazujeme lyže a jdeme na to, Pavel jako první. Vršek jedeme pro morál s cepínem v ruce, lyže po tvrdém sněhu jen rachotí, expozice bere dech, protože kuloár dole končí skalním prahem. Po úvodních 150 metrech se trasa rozšiřuje a i sníh je lepší, tady už svítí i slunce, je to nejhezčí část sjezdu. Poslední 1/3 ale tvoří úzká štěrbina vlevo od řečeného skalního prahu, která je vylepšená lavinovým korytem – žádná lahůdka na závěr, proto Iva raději volí její slanění. Okrajovou trhlinu přejíždíme v nejužším místě, až na Pavla, jenž si neodpustil přelet přes díru o dost širší. Dole pod trhlinou se rozvalíme na slunce, které teď s křížkem po funuse krásně

roztápí celý kuloár... Aspoň jednu výhodu mrak měl – laviny nehrozily.

Couloir Angelique Ač zcela vyřízení, rozhodujeme se ještě využít krásného počasí a spravit si chuť nějakým pěkným, oddechovým, žlabem, abychom si konečně pořádně zajezdili. Volba padá na Les Courtes, z chaty máme téměř na dosah jejich jižní stěnu protkanou čtyřmi výstavními kuloáry. Volba padá na Angelique, nejužší z nich, krásnou rovnou linii čítající 700 m konstantního sklonu mezi 45° a 50°. Podle pramenů je kuloár poprvé sjetý docela nedávno. 25. května 1999 si jej

připsal do lyžařského deníčku Pierre Tardivel a ohodnotil ho ve zdejší stupnici jako D+. Vyrážíme o dost později než včera, poučeni dvouhodinovým čekáním na měkčí sníh. Nástup za rozbřesku skýtá neopakovatelné horské divadlo, vychutnáváme to, co jsme včera ve Whymperovi napumpovaní endorfiny příliš nevnímali. U paty kuloáru zjišťujeme, že nebudeme sami, lyže na baťohy nandávají synové domácího z Couvercle. Střídáme se v prošlapávání, pak přestáváme stíhat jejich tempo a gentlemansky pouštíme mládí vpřed. Sníh opět nic moc, je to hodně natvrdo, občas led a korunu tomu nasazuje asi metrový kanálek uprostřed žlabu, který jej fakticky dělí na dvě tří- až čtyřmetro-

19

vé části s ledovými plotnami. Představa o ideální lyžovačce se s každým výškovým metrem vytrácí a čím jsme výš, tím jasnější je, že to opět nebude zadarmo, jen to nikdo z nás nevyslovuje nahlas. Chatařovi kluci nechávají lyže asi v polovině žlabu před jedním plotnovým „problémem“, my srdcařsky jdeme až nahoru. Naděje, že to změkne, přece umírá poslední, přinejhorším zase chvilku počkáme. V sedle proto trávíme ne dvě hodiny jako včera, ale rovnou tři. Čekání krátíme pozorováním druhé strany, kuloáru Nord/east, kde je krásných 30 cm prašanu a nebýt důležitých věcí dole pod šutrem, jeli bychom tudy. Okolo druhé odpoledne pokouším první oblouky. Je nutné zajistit horních 15 m lanem, protože je to po kamení a dodnes lituji svoje lyže, že jsem to nešel pěšky. Sníh povolil, tak se dá vršek celkem dobře skákat a po pár desítkách metrů dokonce i jet. Plotnový „problém“ v polovině žlabu překonáváme pomocí všech možných gymnastických poloh na dně lavinového kanálku. Kdyby se za jedno sprosté slovo dělalo deset kliků, měl bych konečně pořádnou figuru – vměstnejte se v 50° sklonu do díry metr široké a metr a půl hluboké se 185cm lyžemi za permanentního hučení lavinky rozbředlého firnu, který na mne Mároš hází seshora. Nakonec se ale povedlo a zdálo se, že je vyhráno. Ale nebylo. Tolik jsme si přáli měkký sníh, až změkl na kaši a valil se na nás ze všech stran a hlavně stěn nad námi. Marek je výš nahoře, nevidím ho, podle hukotu lavinek ale bezpečně poznávám, kdy je v pohybu a kdy odpočívá. Rozhoduji se k ústupu, když to zasype mne, zbude ještě on, a když jeho, zbudu ještě já – raději než oba najednou. Tak na nic nečekám a valím dolů co to jde, ještě přeskočit okrajovku a za chvíli už vychutnávat slastný pocit přežití na rozpáleném slunci.

Couloir Spencer Po bivaku na moréně ledovce Nantillons nad svítícím Chamonix a pod Aiguille de Blatiére se ráno sbíráme na zteč Spencerova kuloáru, elegantní sněhovou žílu o 50° sklonu vedoucí do štěrbiny Bréche de Blatiére, klasifikovanou v obtížnosti D. Kolem projdou 2 chlapíci okolo 50 let, zjevně se stejným cílem, a nám dá dost práce je dohnat. Společně pak zdoláváme samotný kuloár a nahoře se ukazuje, 20

že jsou to vůdcové z ENSA, takže se nemusíme stydět. Začátek sjezdu je v perfektním sněhu s úžasnou expozicí nad údolím, potom ale přichází klíčová pasáž, kterou místní slaňují stejnou cestou, co jsme lezli nahoru. Nám se povedlo najít lepší trasu, kudy to šlo sjet, i když to znamenalo přejezd několika metrů ledu, kde jsme radši vytasili cepíny. Následuje parádní úsek v prašanu, jenž se bohužel dole mění v nechutnou propadávající se krustu. Krajinově je to jeden z nejhezčích sjezdů, není divu, že prvosjezd v roce 1967 Saudan provedl pod dohledem médií, a tím odstartoval éru extrémních sjezdů v Chamonix.

Col des Cristaux Poslední den a pořád je krásně. Určitě každý zná ten pocit, kdy si ve spacáku podvědomě přejete, aby bylo hnusně, abyste se mohli celý den válet a nic nedělat, ale nikdo to neřekne nahlas. Vystrčím hlavu z auta na parkovišti v Argentiére a je tak jasno, že je jasno – jdeme si konečně vychutnat prašan na zdejší

sjezdařskou klasiku – Col des Cristaux, předposlední kuloár hřebene Les Courtes. Abychom si konečně dali tu lyžovačku – obtížnost D, 500 m převýšení mezi 40° a 50°, a velká šířka žlabu by to měla umožnit. První lanovku na Grand Montents tradičně nestíháme, druhá runda už je ale naše a za hodinku brouzdáme po argentiérském ledovci k patě našeho žlabu. Po prašanu ani vidu ani slechu, zato okrajová trhlina nás svým desetimetrovým převýšením trochu morálně rozhazuje. Jsme tu sami, stoupáme pozvolna do sedla, střídáme se v prošlapávání. Únava je už enormní (soudě podle častějších a častějších zastávek), posledních 100 m pod sedlem je nekonečných. Pauza nahoře je tentokrát výrazně kratší než obvykle, máme obavy ze slunce, které pomalu opouští náš svah a co nevidět začne mrznoucí firnový proces, což nehodláme připustit. Vyrážíme. Horních 300 m je překvapivě dost exponovaných, jede se soustavou malých prahů a kamenů, tak se člověk musí mít pořád na pozoru. Lyžovačka přichází asi v polovině kuloáru, kde se to dá celkem pustit a neřešit, zda se po dalším oblouku člověk náhodou nepro-

bere až dole na ledovci, nebo v té brutální okrajovce. V dolní části ale sníh už zmrzl a vytvořil bizarní, skoro krápníkové, útvary, které občas lyže projedou, občas narazí. Styl jízdy se proto přizpůsobit nedá, volíme každý, co se dá, hlavně abychom už byli dole, lyžovačka teda nic moc. Ještě vyřešit okrajovku, nejdříve sesun a pak malý seskok a hurá na ledovec, do civilizace. text foto

Marek Holubec, Pavel Pospíšil Marosz a Pospecz

Za podporu děkujeme ČHS a SKI TRAB

21

Dne 2. 8. 2008 v 15:00 vystoupili na vrchol Východní Korumdy Ján Doležal z Dolného Kubína a Tomáš Ehler z Ostravy. Východní Korumda, vysoká 6.384 metrů, byl nejvyšší z dosud nezdolaných pamírských vrcholů… Začtěte se a dozvíte se více… redakce

Pr vovýs tup ) m 4 8 .3 6 ( t s a E y d m u r o na K aneb Pamír neznámý

Koncem července 2008 naše česko-slovenská skupina, sestávající z celých jedenácti kousků, vyrazila do pohoří Pamír. A kde to všechno začalo? Přece klasicky – na vídeňském letišti, u přepážky nadměrných nákladů, řešením problémů s nadváhou. Evropa je Evropa. Asijská byrokracie je z jiného soudku. Na zpáteční cestě, v Oši, tak benevolentní už nebyli. Ale prastaré váhy z Vítkovic jen lehce přizvedne noha kolegy, a je po údajné nadváze, prostě elegantní odpověď dutohlavci. Ale vraťme se ještě více proti proudu času. Koncem loňského roku přišel Michal s nápadem zkusit něco jiného, než neustále opakovat cesty, Čechy i jinými veselými exoty už přelezené. Co takhle prvovýstup v oblasti člověkem téměř nedotčené? Pamír přetíná 200 km dlouhý Zaalajský hřeben, jehož předhůřím nezakryté panoráma vystupuje přímo z náhorních rovin jako hroší

Expediční vozidlo

Časový posun...

22

Trasa do C1

hřbet z jezera. Nejvyšším bodem je vrchol sedmitisícovky Pik Lenin. Nedaleko (v rámci asijských dimenzí) od této oblasti, častého cíle horolezců z celého světa, se nachází dodnes velmi málo prozkoumaná oblast severovýchodního Pamíru. Skupina vrcholů zde přesahuje výšku 6.000 m. Před pár lety se mírně uvolnily pohraniční vztahy mezi Kyrgyzstánem a Čínou, nepříliš dobré v časech bájné Leninovy říše. První turisté a horolezci tak mohli navštívit východní část Zaalajského hřebene. Nejvyšším vrcho-

lem pohraniční oblasti je Pik Korumdy (6.636 m). Kromě něj byl do dnešního dne zdolán pouze vrchol Zarja Vostoka (6.349 m). Ostatní vrcholy zatím prvovýstup nemají. Nejvyšším z nich byl vrchol výrazné hory Východní Korumdy, vysoký 6.384 m. Dominuje hřebenu na čínské hranici mezi oběma zdolanými kopci. Hlavním cílem expedice tedy bylo uskutečnění prvovýstupu na relativně vysoký kopec, v celém Pamíru bez vrcholového zápisu nejvyšší. Dle veškerých dostupných informačních zdrojů v tomto

zapadlém a vcelku neznámém koutu severního Pamíru před námi působily jen dvě horolezecké expedice. Rusové chtěli dát pokus po skončení naší expedice (nestihli to…). Návštěvnost oblasti snižuje i poměrně značná odlehlost. Ke kopci je třeba urazit značnou vzdálenost polopouštní krajinou bez asfaltek (což pilní Číňané rychle napraví). Nejen vodka, ale i horký asfalt tu už teče proudem. Každopádně úřední šimlík zatím díky nutnému povolení ministerstva návštěvnost zdárně reguluje. Naše expedice měla dále za úkol zamést za sebou stopy své činnosti a zanechat horskou přírodu v původním stavu. Snažili jsme se stáhnout dolů z kopce veškeré stany ve výškových táborech a nezanechat zde jakýkoli jiný materiál. Co hoří, shořelo a nespalitelný odpad jsme odnesli zpět do civilizace. Liborovi nedopravili do Asie batoh, dopadl jak ti legendární Jiráskovi pytláci u Sumce (zřejmě jeho oblíbená hospoda). Komerční expedice, která se v letadle tísnila s námi, dopadla hůř. Jeden U C2

z členů si zvrtl nohu v nezakrytém ošském kanálu a dalšímu ani při jeho třetí letecké cestě do světa nedorazil do cíle batoh. V rámci jeho prokletí i při návratu domů nebyl chlapík včas odbaven a batoh tradičně nedorazil. Na to se už musí jen s bezbřehým optimismem nebo kulkou do hlavy. Takové lidi raději nefotím a ruku jim podám jen s kusem česneku v ruce druhé. Cesta vstříc k zážitky přetékající horské náruči proběhla dodávkou zn. Mercedes, cestovní průměr tak do 20 km/hod. Ne, nejsme vysazeni na prestižní značky, ale v Kyrgyzstánu řeší motorizaci už jenom Daewoo Tico. Celodenní kličkování mezi balvany prašnou cestou do pohraniční vesnice Sary-Taš v Alajské kotlině. Uff, zbývá zhruba 60 km pod stěnu do BC. Zbytek trasy si užíváme na poctivou ocelí měkčených sedačkách vozu Ural. Konečná, do sedla Transportnyj už musíme pěšky. Místní pastevci oblast příliš neznají. O půldenní pochod jsme si

tak nedobrovolně prodloužili vynášky. Sluníčko, přeháňky a kroupy. Prostě léto, jak má být. Celodenní vynáška do provizorního tábora a honem zpět, naložit další svini. V sobotu až do BC 4 .050 m., konečná. Převýšení bylo 500 m, krajina je bez cest. Náš pilíř je zdálky vidět, zpočátku (i dle fotek doma) se zdál pozvolný, teď už je nemístně strmý. A zpět pro další vynášku? Galeje končí. Tradiční střevní potíže si vybírají svou první oběť – Míla se záhy zotavuje, ale další na řadě je Petr. BC jsme postavili na pravé straně morény ledovce Východní Kyzylsu, nedaleko pilíře, spadajícího z kóty 6.069 m. Stany jsou na hezkém místě s parádními výhledy, bahnitým jezírkem a tekoucí vodou. Ta je však plná drobných nečistot a mocně přispěla k zažívacím potížím. Ke konci expedice vody výrazně ubylo a stěží lze nabrat. Hustě sněží, ale je nám dobře. Sedíme ve velkém společenském stanu, okolí zdobí pocukrované polyesterové homole. Kopec není ráno v mlze vidět, ale podle Michala tam je (nepil večer vodku). Věříme mu a vyrážíme na obhlídku. Je třeba zachovávat ostražitost plachého sviště, dva doktoři, kteří měli jet, nakonec odřekli. Libor převzal štafetu (zkoušel studium veteriny) a s ní Plató mezi C1 a C2

Žebro cca 5.800 m

expediční lékárnu do batohu. Chybí ale batoh i Libor. Takže práce na kopci začaly skoro týden po odjezdu z domova. Předtím jsme se ale ještě zabydleli – pohodu zajistilo vybudování záchodu, vodního rezervoáru a židlí z balvanů. Konečně slunečno, v poledne vyrážíme. Šestitisícové defilé nad námi, v hlavní roli Zarja Vostoka (6.349 m), dále náš cíl, Korumdy East (6.384 m) a centrální Korumdy (6.614 m), za ním Západní Korumdy. Jdeme přes louku terénem á la ementál (samá sviští díra) k nepřehlednému ledovci. Je problém najít průchod, trasu značíme jen mužíky, snad feministky prominou. Konec 24

horizontálního postupu. Výstup vede sesouvajícími se červenými jílovitými hlínami (za deště nezvednete nohu) až k rozbité skalní stěně. Ta otevírá cestu na suťový a extrémně zvětralý hřeben a konečně sněholedovým svahem na podušku pilíře, kde je možné připravit rovná místa pro stany C1. Abo za pomoci Michala zafixoval rozbitou skalní stěnu, vstupní bránu na hřeben. Prší a prší. Hřeben je velmi ostrý a poskládaný z volných kamenů. Do spár v největších blocích tlučeme skoby a cpeme friendy. Parádní expozice. Do C1 už jen galeje – strmým sněhovým svahem, kde sníh moc nedrží, se suneme výš a výš. Je zataženo a zima. Mysl vytěsní každou rozptylující myšlenku, soustředím se jen na každý další krok a rytmus dechu. Za hustého sněžení s deštěm společně s Tomem a Martinem cepíny kopeme bahnitou hlínu na povrchu ledovce a lopatou upravujeme do roviny. V téměř 5.000 m docela dřina. Vše máme brzo oba-

leno červeným bahnem. V mlze slyšíme radostné lapání po dechu dělníků Michala se Zuzkou a Jana s Jožem. Vaření a každý pohyb v přecpaném stanu je nepříjemné, ale nudlová polévka (stala se tradicí) a plesnivá slanina dojmy vylepší. Ranní slunce roztopilo sníh na stanu a probouzíme se do umělého deště, prostě horská pohoda, kterou si dokonale užíváme. Pomalu se vlečeme nekonečným sněhovým polem, protkaným tenkými trhlinami, k začátku skalního žebra. S Tomem chceme spodek zafixovat. Svah je zcela nestabilní, vše je třeba očistit od sněhu a prakticky není o co jistit. Perfektní práce, Tome. Kdybys ujel, jdeme asi až dolů na ledovec. V termotriku je zima, ale kdo by tušil, že se budeme tři hodiny plácat v jedné délce. K tomu totální dehydratace, hlavou zní cvrččí staccato. Završením dne je nekonečná cesta zpět do pohodlí BC, zaslouženou odměnou pak výborná večeře.

Sníh teplem odtál a svah je jedna ledová plotna. Mačky se nezakusují a nikdo nechce udělat osudovou chybu. Michal s Martinem. Jožo jde s nimi dolů. V C1 jsem tedy strávil osamocenou noc. V dáli tuším Alaj – slabé odlesky světel desítky kilometrů vzdáleného čínského města připomínají, že okolní svět ještě existuje. Abo s Mílou přelezli klíčové délky a jdou také dolů. Sám a bez lana nemám šanci. Míla se nechá přesvědčit. A tak jsme zbyli na kopci čtyři. Pilíř končí na kótě 6.069 m, traverz doleva na sněhový vrcholový hřeben na rozhraní Kyrgyzstánu, Tádžikistánu a Číny. Na papíru je vše jasné a jednoduché. Počasí relativně stabilní, fouká.

Vrchol se skutečně zdá nadosah, ale zdání klame. Konec expedice se blíží, asi kopec nedáme. Přes den v C2 sluneční výheň. Během relace s BC konzultujeme další postup. Jano s Tomem postavili C3, postup je dost pomalý. Mrznu, neboť mně v BC praskla nafukovací karimatka. Jak dál? V C3 není dost místa pro všechny. Na pokus dvou dvojic už není dost času a vyčerpání se sčítá. Dalšího rána je nám jasné, že budeme muset dolů, jsme již dost malátní. Vrchol tedy zkusí jen vrchní dvojka. Pod námi už nikdo není a nevíme, v jaké stavu se vrátí. Navíc nechceme na kopci nic zanechat a dva lidé nejsou schopni veškerá lana, kotvy, skoby a další materiál dostat dolů. Jano s Tomem k ránu vyrazili velmi těžkým terénem. Vylezli táhlým a ostrým žebrem a vystoupali až do sedla s převějemi, k závěru skalního žebra. Vrcholový hřeben ohrožují silné větry z pouště Taklamakan v Číně, převýšení 350 m. Po šikmém hřebínku přešli na mírnější tádžickou stranu. V 15 hod. byli na vrcholu, relace se nese ve znamení radostného opojení. Do C3 se vrátili až k večeru. Konec trápení. Jídlo došlo, plyn téměř také a bez vody by situace brzo byla kritická, bez ohledu na názor pivařů. I kdyby bylo dost nudlových polévek, už je nejsme schopni strávit. Zbytek dne sestupujeme a slaníme dolů. Rušíme C1, z BC chtějí, abychom zůstali, dole je silná bouřka. Ta brzy přichází i sem. Čekáme, sestup plotnovitým hřebínkem by za tohoto počasí byl dost hazard. Za deště, schouleni v bundách, vaříme a jíme zásoby, zanechané v C1. Není už na co čekat, počasí se nelepší (ani další 2 dny). Batohy ztěžkly. Opatrně sejdeme ledový svah a po skalním hřebenu sestupujeme k jílovitému svahu. Poslední slaňovací délka, konec utrpení. Kluci z BC přišli naproti a odlehčili našim zádům. A co na závěr? Nekonečná cesta s nákladem zpět za neustálého deště, rozvodněná řeka, vysvobození v podobě Uralu (naštěstí auta). Poslední večeře – rybičky a k tomu sladké suchary, prostě pro gurmány. A opět Oš s bezednými zásobami pěnivé Baltiky. I díky přičinlivému letištnímu úředníkovi jsme zase všichni doma. Neuměl moc latinku,VIE (Vídeň) opravil na VIP a rázem jsme byli privilegovaní… text foto

Vladimír Bureš autor a ostatní účastníci

Za podporu bychom rádi poděkovali sponzorům Tendon, Pamir 7000, Alpine pro, Husky, Prabos, Rutex Termovel.

foto: Petr Jandík

Do C1 jsme se nesnažili o čistý alpský styl. Další výškové tábory byly už jen stany pro jednotlivé vystupující dvojice. V rozporu s původními plány neprobíhalo jejich materiální zásobování. Dvojice si nesly vše potřebné s sebou. Lidsky teplá slova ve vysílačkových relacích koordinovala postup dvojic v jednotlivých táborech. Čekal nás zasněžený strmý skalní pilíř, místy velmi ostrý. Ale nepředbíhejme. Rest day! Ovšem jen pro někoho, láme se pomyslný chleba. Abo s Mílou a Petrem vyrážejí do C1. Neměli by se už vracet, zkusí postavit C2 a hop nebo trop. A co ostatní? V C1 ani C2 není pro všechny dost místa, dál je třeba postupovat na etapy s promyšleným prolínáním. Rozhodl jsem se poléčit nohy i žaludek a zůstávám s Jožem nejdéle dole (4.050 m). Šance bude jenom jedna. Petr sestoupil, společně s Abem a Mílou odvedli kus poctivé práce na žebru a otevřeli cestu k C3. Zuzka zůstala v BC, takže nakonec večer nesedíme ve velkém stanu sami dva. V noci hřmí obrovské laviny, ale průjem a žaludeční křeče nezaženou. V pozdních ranních hodinách (v poledne) s Jožem odevzdaně vyrážíme. Zdálky vidíme nad sebou dvě postavy, zjevně mající potíže se sněhovým svahem pod C1.

Stanislav Šilhán 21. 12. 1954 1. 11. 2008 Navždy dotlouklo srdce známého jabloneckého horolezce Stanislava Šilhána. Svíčka života jedné z velkých postav českého horolezectví dohořela v sobotu 1. listopadu 2008. Stanislav Šilhán byl vynikajícím lezcem již od mladého věku a v osmdesátých letech patřil mezi českou horolezeckou špičku. Výrazným způsobem zasáhl do dění na skalách i v horách. Byl také trenérem a členem Výkonného výboru Českého horolezeckého svazu. Mimo jiné zdolal i čtyři osmitisícovky, a to Dhaulágirí (8167), Cho Oyu (8201), Shisha Pangmu (8013) a Gasherbrum I. (8068). Ještě letos, ve svých 53 letech, udělal velmi těžké výstupy. Čest jeho památce.

portrét Pár slov, kterými by ses představil... Jmenuji se Kilian Fischhuber a jsem lezec. Lezení pro mě znamená hodně, ale rozhodně ne úplně všechno. Mám rád všechny možné typy sportů, kulturu a rád si vyrazím s přáteli. Jak jsi začal s lezením? Jak a kdy jsi mu definitivně propadl? Lézt jsem začal v roce 1995. Začínal jsem v tělocvičně, což bylo pro tu dobu typické. Po prvním roce jsem začal jezdit na soutěže. Později jsem se dostal na skálu a pochopil, v čem tkví opravdový smysl lezení. I dnes hodně trénuji na stěně, hlavně proto, že se mi daří v soutěžích a je to zábava, ale dokonalý lezecký den se podle mě dá strávit jedině někde na skále. Kdo je tvůj lezecký idol a proč? Nikdo konkrétní. Když se občas porovnávám s jinými lezci, mladšími než já, žasnu nad jejich odhodláním být lepší a lepší. Takže mám za vzor tahle „dítka“. I pro mě je důležité zlepšovat se, ačkoli mi záleží i na jiných věcech. Tvé nejhodnotnější lezecké počiny? První vítězství na Světovém poháru v Enlargenu v roce 2004. Zdolání Action Directe a pár obtížných boulderů. V cestě jaké obtížnosti se cítíš natolik v pohodě, že bys ji mohl lézt sólo? Nemám důvod lézt bez jištění. Mám rád lezení tak, jak je. Když potřebuji adrenalin, mohu se jít sám potápět. Do které lezecké oblasti se rád vracíš? Myslím, že do všech. „Bohužel“, je ještě spousta míst, která teprve čekají na mou první návštěvu.

Kilian Fischhuber Nedá nám to, hned na začátku se musíme vrátit k letošnímu rozdávání „lezeckých oscarů“ v Arcu, o kterém jste se mohli více dozvědět v minulém čísle. Kilian Fischhuber byl dalším nominovaným na cenu La Sportiva Award (do třetice to pak byl Patxi Usobiaga, kterého jsme vám představili v Montaně č. 4 na str. 24-25). Ačkoli favoritem naší redakce byl právě Kilian, skončil těsně až za Majou Vidmar. Náladu (i když se nedá vůbec říci, že by na udílení vypadal jakkoli zklamaně) si spravil vítězstvím v boulderových závodech na Rock Masteru. Cenu si z těchto závodů odvážel již po druhé, a to po třech letech.

Tento rakouský sympatický mladík je navíc velmi skromný. Na naši prosbu, zda by mohl odpovědět na několik otázek, nám odpověděl: „Ahoj, nejprve ze všeho vám za tu žádost moc děkuji. Slavný současný lezec, to je opravdu pěkný kompliment...“ Vy si snad taky nemyslíte, že Kilian patří mezi slavné současné lezce? Kilian Fischhuber se narodil uprostřed léta roku 1983, nyní bydlí v Innsbrucku a studuje na učitele tělocviku a anglického jazyka. Od svých lezeckých začátků má na svém kontě

26

řadu úspěchů. Nezávodí pouze v bouldrech, i když podle počtu vyhraných závodů mu asi sedí nejvíce. Ačkoliv s lezením začínal na stěně, ukořistil i několik cenných skalpů na skalách (i bouldrech venku). Přehled těch nejvýznamnějších počinů si můžete prohlédnout na stránkách www.kilian-fischhuber.at. A ještě perlička na závěr... Kilian se přiznává, že je před každým závodem strasně nervózní (pokud závodí doma v Rakousku, tak snad ještě víc). Někdy dokonce natolik, že běhá každých 10 minut na toaletu...

Jaké cesty, myslíš, polezeš za deset let? A za třicet? Samé hezké, doufám. Nemám žádné konkrétní plány. Našla by se nějaká slabůstka či špatná vlastnost, kterou bys nám mohl prozradit? Ne, ne úplně. Zeptejte se ale mých přátel, jsem si jistý, že něco najdou... Co děláš po tréninku? Sprcha, knížky, zajdu na drink. Knížky? Jaká je tvá oblíbená kniha? A jakou hudbu rád posloucháš?

Mám rád knížky, které mě rozesmějí a přinutí zamyslet se. Dobrá knížka je „Příští rok v Jeruzalémě“ André Kaminského. Hudbu mám rád moc, hlavně když se hodí do situace. Mám rád Drum’n’Bass, kytarovky... Umíš vařit? Jaké je tvé oblíbené jídlo? Vařím rád, ale jím ještě radši. Když vařím, tak nejčastěji těstoviny. Občas rybu, moučník, maso... Kdo, nebo co tě povzbuzuje? Kde hledáš motivaci? Motivují mě kamarádi, přítelkyně a rodina. A když potřebuji další motivaci, vyrazím ven na nějaké pěkné místo. S kým většinou lezeš? Je pro tebe těžké sehnat lezeckého partnera? Už šest let bydlím v Innsbrucku, kde pokaždé najdu kamarády, kteří se mnou lezou.

Vzkázal bys něco čtenářům Montany? Snažte se, ale nepřehánějte to. Užívejte si! A neberte lezení příliš vážně.

Existuje něco, co ti na lezení obecně vadí? Někdy nemám rád, že se často moc přepínám. Pak si zkrátka musím přikázat relaxaci...

Už jsi někdy navštívil Českou republiku? Znáš nějaké české lezce? Párkrát jsem u vás byl. A znám jednoho z nejlepších lezců na světě, který je ještě ke všemu přátelský a ohleduplný – vašeho krajana Tomáše Mrázka!

Máš nějaké motto, kterého se držíš? Nemám motto. Snažím se užít si legraci, zažít úspěch a trávit prima chvíle s přáteli – a udržet to všechno v rovnováze.

Kdo tě sponzoruje? OK, připraveni na můj seznam? Red Bull, Vaude, Edelrid, Niederösterreichische Versicherung, Sport Land Niederösterreich.

Kdybys nelezl, co bys místo toho nejspíš dělal? Častěji bych se věnoval jiným sportům a trávil víc času studiem.

připravila foto

redakce Reinhard Fichtinger a archiv K. Fischhubera

27

List

Adršpach a blízké okolí V průběhu roku jsem se snažil na stránkách Montany přiblížit několik významných cest v Adršpašských skalách. Samozřejmě jsem musel vybrat jen nepatrné procento, a tudíž si obrovské množství adršpašských perel musíte najít sami. Na jednu stranu to bude pro vás o to dobrodružnější a zajímavější. Až tento rok, když se mi splnilo jedno z mých přání a já jsem začal dělat své cesty, jsem si uvědomil, proč lezení na písku (a lezení právě v Adršpachu) je pro mě tak fascinující. V mnoha cestách se cítíte téměř jako prvovýstupci. Netušíte, co kde potkáte, kde a zda vůbec se zajistíte, a jestli jištění bude dostačující. Navíc celá řada cest má minimální množství přelezů, není tedy vůbec neobvyklé, že cesty vymetáte, oprašujete a jinak čistíte. Podstatnou výhodou oproti prvovýstupcům je, že vy tušíte, že cesta je lezitelná. Ovšem nesmíte se odchýlit od trasy cesty, vybrat si jiný komín, jinou spáru – takových nechtěných prvovýstupů již vzniklo...

List – Čára života VIIIa (prvovýstup) (Teplické skály) Téměř každý, kdo leze delší dobu, určitě uvažuje o tom, že by jednou rád udělal také něco svého. Někde našel pěknou linii, osadil kruh a po dokončení by měl právo cestu pojmenovat. Už pár let jsem doufal, když jsem slyšel ve skalách tolik typické, pravidelně se opakující, tlučení kladiva do rouráku, že se také zúčastním nějakého prvovýstupu. Že se mi tento sen splnil, za to vděčím mému kamarádovi Tomáši Rackovi, který pro mě našel vhodnou cestu a na ní mě vše trpělivě učil – a že to chvilku trvalo, než jsem ten kruh nabouchal. Po této cestě přišlo na řadu pár dalších projektů, při kterých jsem se mohl lépe skamarádit s „kovárnou“. Jednou k večeru, v Alanově hospodě v Janovicích, Tomáš začal naznačovat, že má na následující den vymyšlený plán a že to bude určitě stát za to. Samozřejmě jsem se toho hned chyList

28

tl a už mně vrtalo hlavou, co to tentokrát bude. Z dřívějších procházek mezi skalama mě jako jedna z prvních napadla spára na List. Překrásná, jasná a čistá linie. Když jsme přišli pod skálu, dost jsem znejistil, má představa o spáře byla poněkud zkreslená. V roce 2003 Tomáš natloukl první kruh. Jelikož se jednalo o neuvěřitelně tvrdý písek, tak po cca 1.200 ranách dvoukilovým kladivem („mazlíkem“), už nebyla síla ani chuť pokračovat dál. Teď jsme tu stáli my – Tomáš Racek, Ruda Exner a já. Tomáš mi líčil, jak by asi lezl dál a kde by podle něj mohl být další kruh. Napůl jsem poslouchal a napůl jsem již lezl spárou a řešil těžká místa cesty. Když jsem řekl, že jdu do toho, Tomáše to jednoznačně potěšilo, snad v to ani nedoufal. Po několika tempech v uzavírající se žábové spáře jsem se dostal na dosah kruhu. Bylo nutné dobře vystavět nohy a pak první kruh cvaknout. U kruhu byl boulderový problém, spára se zužovala a bylo nutné přejít z žáby na prstového sokolíka. Poté jsem směřoval krůček po krůčku stále výš. Asi metr pod místem, kde jsem chtěl osadit další kruh, se terén pro nohy mírně zvlnil, což mě rozhodilo a já ukvapeně zvedl nohu výš než jsem měl. Má blbost, trocha lišejníku vyřešila mou chybu. Prolít jsem se až k Tomášovi, který ten kopanec do hlavy cítil ještě 14 dní. Rudu to očividně potěšilo a nadšeně hlásil, že to stihl

vyfotit a že to bude super záběr. Mně nezbylo nic jiného než dolézt do stejného místa a vyvarovat se stejné chyby – podařilo se! Ovšem to, co bylo o kus výš, mě naprosto vyděsilo. Držel jsem kus sokolíkového odštěpu, který při poklepu duněl a byla jen otázka času, kdy poletíme oba. V tomto místě jsem se zajistil a rychle natlouk dva navrtáváky. Trocha nejistoty při prvním zatížení a už mi Tomáš posílal kovárnu. Po osazení kruhu jsem v dalším postupu neviděl žádný problém a oznamoval jsem, že to bude otázka chvilky. Hooodně jsem se přepočítal. Než jsem vyřešil podivný spárokomín, při kterém je půl těla uvnitř a půl těla venku, jsem se dost zapotil. Po výlezu z komína jsem se napojil na již stávající stěnovou cestu a dostal se na vrchol... Tomáš zapsal do vrcholové knížky právě vzniklý prvovýstup. V ten moment to byl neuvěřitelný pocit. Jsem rád, že jsem to mohl prožít právě s těmito dvěma bezva kamarády.

Pyramida – Otisky prstů VIIIb Tato cesta se právem řadí do skupiny těch nejzajímavějších, které lze v Adršpachu lézt. Každý si přijde na své. Je zde lezení spárou, komínem i stěnou. Ovšem to, co je v této cestě nejpodstatnější, je rajbasové lezení. Mockrát jsem pod touto skálou stál a říkal si, kdy asi uzraje čas a já se pustím do „Otis-

List

ků“. To, co mě určitě brzdilo, bylo umístění prvního kruhu, který je zatraceně vysoko, a pak nejistota, jak si poradím v rajbasu. Po mnoha rozpravách s Angreštem (jedním z prvovýstupců) a po několika přelezených rajbasech jsem byl rozhodnut, že udělám Angreštovi radost a „jeho“ cestu, na kterou je tak pyšnej, mu vylezu. Vše začíná moc dobrou žábovou spárou, kterou lze dojistit erární smycí, asi po sedmi metrech se spára rozšíří a vleze se do úzkého komínku. Tam je možné umístit bambulák, který dodá trochu odvahy do dalšího postupu. Je nutné vylézt ještě pár metrů poněkud nepříjemným komínkem a pak už se odlepit zádama od Ramsese (přilehlá věž) a nakulit se do samotné stěny Pyramidy. Po nejištěném vodorovném traverzu se dostanete na oblou hranu, kde je nutné udělat pár kroků a první kruh je konečně na dosah. Byť je celá stěna mírně položená, díky nedostatku chytů máte pocit, jako by byla kolmá nebo dokonce převislá. Od prvního ke druhému kruhu to není vůbec daleko, ale obtíže této cesty se odehrávají právě zde. Mezi kruhy je možné se dojistit uzly ve vodorovné spárce. Pokud je umístíte důmyslně, tak aby jeden utahoval druhý (to mě pracně učil Angrešt v hospodě), určitě to pomůže v hlavních obtížích celé cesty – hlavně cvaknout druhý kruh a poté od něj čistě odlézt. Kruh je umístěn tak, že i dlouháni musí udělat velmi nejisté kroky, než na kruh dosáhnou. Nechci nikomu sahat do svědomí, ale tato cesta je známá právě nahazováním nebo chytáním kruhu. Nic naplat, psychika je psychika. Když jsem Angreštovi trochu vyčítal umístění právě druhého kruhu, tak mně vysvětlil, jak to tehdy bylo. Z důvodu soutěživosti mezi jednotlivými skupinami se každý snažil udělat cestu tak, aby těm druhým dala opravdu zabrat. Když byli při

ádr

prvovýstupu už psychicky na dně, tak udělali ještě pár kroků a tam teprve umístili kruh. Tak tohle platí pro tuto cestu přesně. Od druhého pokračuje přes další dva kruhy cesty překrásný rajbásek, který se postupně uklání tím správným směrem. Po dokončení této cesty máte opravdu pocit, že se podařilo vylézt něco hodnotného. Smekám před prvovýstupci (V. Černý, J. Gereg, F. Ostradický). Tobě, Angrešte, děkuju za vše, co jsi mě naučil! text foto

David Goll ADR ROCK ®

29

„Dnem 26. 9. 2008 došlo ke změně akcionářské struktury ve společnosti LANEX a.s., v níž majoritní podíl získal Private Equity fond ARX Equity Partners. Stejným dnem získal ARX Equity Partners 100% podíl ve společnosti Singing Rock s.r.o. Jedním ze strategických záměrů této akvizice je využití synergie obou společností v oblasti výroby a obchodu dynamických a statických lan a prostředků osobního zabezpečení.“ O spojení Lanexu a Singing Rocku jste už pravděpodobně něco zaslechli, možná jste i četli tuto oficiální tiskovou zprávu. Nás zajímalo, co konkrétně to bude znamenat pro nás, lezce jako spotřebitele, proto jsme zástupcům oběma firem položili několik otázek…

bude prioritně věnovat lanům, dlouhodobě je naším cílem posílení obou značek díky vzájemné spolupráci. Nikdy jsme neuvažovali o tom, že by jedna z těchto značek skončila.

LANEX Kdy vás poprvé vážně napadlo se spojit? V létě loňského roku. V lednu letošního roku byli akcionáři LANEXU osloveni investičním fondem s nabídkou odkupu akcií LANEXU. Fond zároveň projevil zájem o akvizice firem obdobného typu. Proto jsme začali jednat o koupi Singing Rocku. Transakce byla uzavřena koncem září. Nový majoritní vlastník rozhodl, že se obě společnosti začátkem příštího roku spojí a budou nadále vystupovat pod společným jménem LANEX a.s. Budete na poli lezeckých lan držet dál obě značky, a když ne, tak které jméno zůstane? Ano, budeme držet obě značky. Singing Rock bude samostatnou divizí LANEXU se značnou mírou vlastní identity a rozhodovacích pravomocí. Tendon se 30

Počítáte v rámci optimalizace výroby se zavřením některých provozů a převedete výrobu lan jen na jedno místo? Ano, výrobu lan převedeme do Bolatic. Je to logické, neboť LANEX dnes vyrábí 10x více lan než Singing Rock. Ušetříme tak peníze při nákupech materiálu, logistice, a samozřejmě i při vývoji a testování. Velmi důležité je pro nás využití expertních znalostí klíčových lidí z obou společností. LANEX taktéž přesune kapacity své textilní výroby do Singing Rocku, neboť totéž, co tvrdím o lanech, platí opačně o jiných produktech. Navíc se nový vlastník rozhodl rozšířit kapacitu výroby postrojů a sedáků v Singing Rocku a investoval do pořízení výrobní haly v Semilech a její rekonstrukce. Slibujete si od fúze snadnější expanzi na zahraniční trhy? Obě značky se prodávají paralelně ve více než 40 zemích světa. Někde je více zastoupen Singing Rock, někde Tendon. V podstatě si tyto značky konkurují jen vel-

mi málo. Podobně to funguje například u Bealu, který před lety koupil rakouského výrobce lan Edelweiss a přestěhoval celou výrobu do Francie (nyní dokonce významnou část na Madagaskar). Všichni vědí, že Beal a Edelweiss patří jedné rodině, a na trhu se přitom našlo místo pro obě tyto značky. Na která lana se hodláte v budoucnu zaměřit? Samozřejmě budeme nadále pracovat na vývoji a prodeji dynamických a statických lan. Kromě toho se chceme více věnovat lanům pro arboristiku, canyoning, a speciálním lanům pro armádu a zvláštní jednotky, jako jsou např. Fast Ropes, lana Force s kovovým opletem, statická lana s aramidem. Jaký konkrétní dopad to bude mít pro české lezce? Tak určitě pozitivní. Společný vývoj přispěje ke zvýšení užitné hodnoty a kvality našich výrobků. Také na světovém trhu budeme společně mnohem silnější a staneme se vážnější konkurencí pro velké světové hráče. Domácí trh je pro nás samozřejmě velmi důležitý a vážíme si každého lezce, který dává přednost našim výrobkům před výrobky našich zahraničních konkurentů. Rudolf Gregořica člen představenstva LANEX a.s.

SINGING ROCK Kdy vás poprvé vážně napadlo se spojit? Když jsme se v rámci firmy Singing Rock rozhodli pro její prodej, měli jsme samozřejmě několik možností. Lanex byl favoritem číslo jedna, protože je to česká firma a zároveň jeden z hlavních konkurentů u nás. Spojení dvou konkurujících společností je velikou výzvou, aby nyní táhly za jeden provaz. Samotné sloučení nebylo výsledkem dlouhého plánování, ale stalo se tak na základě dohody. Nicméně, kdyby kupujícím nebyl Lanex, určitě by to byl jeden z dalších konkurentů. Budete na poli lezeckých lan držet dál obě značky, a když ne, tak které jméno zůstane? Obě firmy mají svou původní značku a systém výroby. Singing Rock si již od začátku zakládá na vývoji a nabídce zboží dobré kvality a za slušnou cenu. Tendon usiluje o vedoucí pozici mezi výrobci horolezeckých lan. Singing Rock

má svůj patent na lana Route 44 a nadále bude pokračovat v nabídce těchto výrobků pod svojí značkou. Ke zrušení jedné nebo druhé značky není důvod, neboť obě značky mají na trhu svůj podíl, tak jako naši konkurenti Beal a Edelweiss. Obě tyto firmy jsou spojené, přičemž obě firmy mají stejnou nabídku výrobků, trh i fanoušky. Tendon a Singing Rock budou pokračovat v rozvoji výrobků, obchodu a chtějí posílit svou pozici celosvětově. Silná stránka obou firem bude spočívat ve vývoji produktů, použitém materiálu, výstavách a nabídce dalšího zboží již existujícím zákazníkům. Počítáte v rámci optimalizace výroby se zavřením některých provozů a převedete výrobu lan jen na jedno místo? Myslím, že spojení obou firem je toho logickým výsledkem. Efektivní provoz výroby lan předpokládá přesunutí pod jednu střechu. Samozřejmě že to chvíli potrvá. Na druhou stranu Lanex zavře své oddělení výroby smyček atd., neboť Singing Rock je expertem v této oblasti. Slibujete si od fúze snadnější expanzi na zahraniční trhy? Jistěže v některých státech je jedna či druhá firma zastoupena více, ale v budoucnu tuto záležitost vyladíme – produkty obou firem chceme vzájemně vyměnit a nabídnout na trhu. Na která lana se hodláte v budoucnu zaměřit? V tomto případě je ještě příliš brzy na tuto otázku odpovídat. První výsledky sloučení budou podle mého odhadu vidět na Outdoor Germany 2009. Za Singing Rock mohu říci, že sloučení s firmou Lanex nám nabízí technologii jako je voděvzdornost, speciální vojenská lana, rychloslaňovací lana, aramidová lana – technologie, které jsme dosud nemohli našim zákazníkům nabídnout. Jaký konkrétní dopad to bude mít pro české lezce? Věřím, že největší výhodou je ta skutečnost, že obě společnosti sídlí v České republice. Nabízí českým lezcům český výrobek – vyvinutý a vyrobený českými lezci – outdoorovými nadšenci. Jan Goddefroy Sales – Marketing Director foto: archiv firmy SINGING ROCK

horolezecké příběhy na pokračování

Bytosti v mém srdci aneb O horolezcích, když zrovna nelezou Ke stému výročí založení Lezeckého kroužku Prachov 1907–2007

17.

Malý ptáky

Hned, jakmile horolezci vyčerpají téma lezení, hádejte, co přijde na řadu? No pochopitelně. Sex se prolíná veškerou lidskou činností, tak proč by lezení mělo být výjimkou? Sex se zcela jasně zračí i v názvech mnoha skalních cest. Od vulgárně inzerovaného (Hrana mrdochtějů), přes nekompromisně upřímného (Cesta pohlavních loudilů, Prostopášných paniců), až po skrytě decentního (Poď na mě z boku, Ulev se do mě, Ónanuk). Každý asi volí název podle svých možností a schopností. V posledních letech se výzkum kosmických týmů zaobírá myšlenkou, jak co nejsnadněji a co nejefektivněji provádět sex v kosmu v podmínkách stavu beztíže. Byl vypsán konkurs, do kterého se přihlásily desítky dobrovolných párů ochotných podstoupit tvrdé podmínky a nástrahy vědců simulující prostředí kosmické lodi a uskutečnit v nich s vypětím všech sil a vynaložením veškerého svého umu to, co obvykle s radostí, samozřejmostí a ochotou zvládáme ve svých ložnicích. Jsem přesvědčen, že mnoho práce a slepých uliček by si vědci ušetřili, pokud by do řad dobrovolníků nominovali nějaké horolezce. A samozřejmě horolezkyně. Jejich zkušenosti z extrémních podmínek by mohly být neocenitelné. Sexuální hrátky spojené s horolezectvím lze v podstatě rozdělit na dvě základní skupiny. Tou první je sportovní uchopení problematiky, při kterém jde hlavně o to odškrtnout si místo konání nebo osobu, a to bez ohledu na vnější okolnosti, často za každou cenu riskujíce život, zdraví, postavení nebo stávající vztahy. V kombinaci s alkoholem často naprosto sebezničující záležitost. Druhou skupinou je pak romantický postoj,

který klade důraz na prožitek daného okamžiku, často s konkrétní osobou. Znal jsem jednoho, který si říkal „Prachovskej bejk“, a když ho nebavilo lezení, šel a sbalil nějakou holku na to, že je horolezec. Nebylo to bez rizika, občas ho některý rozlícený otec, partner nebo manžel honil po skalách. Jednoho prázdninového dne přiběhl pod skálu a křičí: „Kluci, kluci, potřebuju vylízt za váma.“ Bylo nám to divné od samého začátku, sám byl velmi zdatný lezec a tohle nebyla nijak obtížná cesta. Ale co, dali jsme mu lano, ať leze, když chce, ten kamarád dole klidně počká. Byl sotva pár metrů nad zemí, když se přiřítil docela podsaditý udýchaný borec a řval do stěny: „Kde je to prase?“ Na chvíli se zarazil, neboť zjistil, že tam nahoru svou oběť už opravdu pronásledovat nemůže. Chvíli bezradně hleděl vzhůru, pak beze slova a naprosto nečekaně přistoupil k našemu kamarádovi stojícímu pod skálou, dal mu takovou facku, že druhou slíznul o zem, a odešel. Asi jako pomsta celému horolezeckému plemeni. „Ty Bejku…,“ sbíral se náš kámoš ze země, rukou si otíral ústa a kontroloval, zda odněkud nekrvácí, „…stála aspoň za to?“ Typické sportovní pojetí. Jiný můj kamarád strávil noc na Lomnickém štítu, kde si se svou holkou vytvořili tu noc osobní výškový rekord (sportovní přístup). Bylo to dost pozdě na podzim, mimo sezónu, mlha a déšť, a tak se stalo, že dolů v kabině lanovky jeli úplně sami. Napadlo je to současně, jak by ne, když na to mysleli skoro pořád (romantický přístup). Ale že si ten zážitek jaksepatří zpestří. Sundala si od pasu dolů všechno a nasadila sedák. Smyčkami se přivázala k madlům u stropu kabiny a on si lehl na podlahu pod ni. Několik marných pokusů a „Bože, miláčku, já

na tebe nedošáhnu, musím tě povolit…“. Vysoukal se zpod partnerky, sešteloval ve spěchu smyčky a zalehl znova na podlahu. „Teď na mně úplně sedíš, to vůbec nemusíš viset, to vůbec není ono…“. Ještě jedno seřízení správné délky a je to konečně ono. Vklouzává pod ni, oděnou svůdně jen (od pasu dolů) v sedáku, když vtom se v kabině lanovky znenadání setmí. „Šmarjá, to je už stanice!“, vyděsí se ona a vmžiku se obléká do kalhot a on pospíchá do těch svých. Obsluha lanovky se asi trochu divila, proč mají oba nezavázané tkaničky od bot, on nezapnutý poklopec a jí kouká zpod gatí horolezec-

jovic, se svou dívkou. Popili předtím něco v hospůdce, zaplavali si a jejich nahá horká těla už ve vodě nedokázala ovládnout touhu, jež je spalovala. Potmě hledal její klín. Z vody se ale klenula jen její mokrá stehna. Chtěl-li jí dopřát vrcholnou rozkoš, musel se zhluboka nadechnout a ponořit hlavu pod vodu. Po několika minutách byl úplně poloutopený a „hotový“, zatímco jeho přítelkyně ještě zdaleka ne. „Proč sis ji nepoponesl trochu ven z vody?“ oslovuji ho legitimní otázkou, když mi tu humornou historku vyprávěl. Vzápětí se dozvídám, že je ještě humornější, než se původně zdálo. Trochu se ošíval, trochu rudnul

ký sedák. Anebo se jen shovívavě usmívají? Však tam nejsou první den a něco už zažili. Člověk by čekal různá rizika v horolezeckém prostředí, ale že by při milostné předehře hrozilo utopení, toho by se jen tak někdo nenadál. A co to má navíc společného s lezením? V Adršpašských skalách hned vedle nádraží kousek od hospody i od skal je malebné jezírko. Kdysi jsme se tam chodili koupat hlavně v noci, protože koupání tam bylo zakázáno a občas tam tehdejší Veřejná bezpečnost dělala preventivní šťáry. Romantiku toho večera se tam rozhodl strávit i jeden přítel, lezec z Českých Budě-

a pak odvětil : „No, vona, jak se jí to líbilo, tak si tak v tý vodě slastně poprdávala a ty bublinky mě šimraly ve fousech a hrozně mě to vzrušovalo,“ (romantický přístup). Něco vám řeknu, ale šeptem, potichu. Taky jsem dal jedné cestě, kterou jsme s kamarádem jako první vylezli, takový decentní skrytý název, asi podle svých možností a schopností. Jmenuje se … „Malý ptáky“. Ale pšššt, jak říkám, nikomu ani muk. text kresba

Vladimír Šoltys Radim Výrubek

31

horolezci – manažeři …dnešní hemžení se do historie možná jednou zapíše jako éra hranolek a manažerů, protože hranolky a manažery různého typu dnes najdete téměř všude…

Jméno: Richard Jurečka Přezdívka: Ricardo Věk: 31 Zaměstnání-pozice: product manažer James Cook vyrůstal na malé zemědělské farmě, ale už jako kluk utekl z domu k námořníkům. Pro své neobyčejné schopnosti a talent vyjít s lidmi se jako první člověk „bez rodokmene“ stal kapitánem a směl používat titul „Sir“. Mám štěstí, že se s Ricardem známe dlouho. Kdybych ho měl popsat, stačily by mně na to dvě slova – James Cook…

Jaká byla tvoje první placená práce? Stavební práce 24 Kč/hod. Co pro tebe znamená lezení, hory, a co práce? Životní styl… Ohlédnout se a nelitovat jediné minuty ani dne… Kromě toho, že dobře lezeš, jsi vyhlášený „hákovač“. Jednou jsem tě přistihl, jak jsi přiložil ucho ke stlučeným skobám, a než jsi se do nich pověsil, poslouchal jsi, jak to všecko „hraje“… Kdosi kdysi řekl (Tod Skinner), že hákování je jako letět helikoptérou… Důležité je pochopit, že nehákujeme pro radost z pohybu, ale pro to, abychom mohli nahlédnout do míst, kam se volným lezením nedá dostat. Nicméně při lepení „žvýkaček“ (copperheady) a zatloukání „žiletek“ (rurpy) se taky můžete dobře pobavit. Hudební sluch ti zjevně nechybí, co máš rád za muziku? Zpíváš si? A kdy? Seš magor? (…smích)

Zdají se ti sny? Páni a jaký! Hlavně ve stěnách, čím výš, tím líp! Neznám hezčí probuzení, než ve východní stěně a usínání v západní. Oblíbené jídlo? Řízek, tatarák a ostatní podobná zelenina. Pití? Ve stěně? Třeba… S Pavlem Kryzem máme oblíbenou Colu, dá se snídat, obědvat i večeřet. A v zimě? Švestky… Hodně jsi dřív a dlouho fotil, proč teď nefotíš? Vrátíš se k tomu? Upřímně – nefotím z časových důvodů. Vrátím se určitě, mám rád prolnutí oka a objektivu.

S kým rád lezeš? S každým, kdo umí udělat ve stěně dobrou pohodu… Zažil jsi někdy pocit, že je konec? (Smích…) Nikdo z nás, kdo čte tenhle rozhovor, nemůže tušit, kde je pomyslná hrana mezi „být či nebýt“. Jak přistupuješ k lidem, které máš „pod sebou“ – jsi zlý nebo hodný šéf? Hodný šéf je špatný šéf.

Profesní CV: vinařská škola ve Valticích výškové práce vedoucí outdoorové prodejny product manažer firmy Finn Sub

Co děláš, když potřebuješ něco vymyslet. Kde bereš inspiraci? (dlouhé mlčení…) Že by hory?

Lezecké CV: Nanda Devi East, Aconcaqua, Pisco, El Capitain (Nose, Salathe, Zodiac, Shield), Half Dome (Regular route), 1. opakování Šepotů Květin (Cima Ovest) a Španělské cesty (Cima Grande), 1. opakování cesty Jogonanda (Aniča kuk), Tore central (Riders on the storm – pokus otočený 4 délky pod vrcholem), prvovýstup na Qalido (Itálie), 1. opakování Jet stream a prvovýstup Dlouhé Lokty (Jastrabia veža, Vysoké Tatry), 2 prvovýstupy v Macoše atd…

Co děláš, když potřebuješ pracovat a nechce se ti? Dodělám to, ať mám klid. Jsi workoholik? Já si to nemyslím… jako ostatně každý workoholik…

Jsi muž, nebo žena? Muž jak poleno. Víra? Zlatá střední cesta, buddhismus.

Dětství? Kdysi dávno…

Čeho se bojíš? …že v příštím životě nebudou hory.

Škola? Mlhavě si vzpomínám, že byla.

Máš dar vyjít s každým, získat si lidi… Čím si získají lidi tebe? Když si nenechají utéct tygra!

Když jsem studoval, vždycky se našel někdo, kdo říkal: „Já tohle nikdy dělat nebudu, chci jen vystudovat a mít papír. Papírově jsi vinař, ale skončil jsi u „ploutví, šnorchlů a hodinek“? Jak to bylo s tebou? Na rovinu?

Čeho by ses nechtěl dožít? …až mi dojde film! ptal se foto

Jasně… Šlo o to zdrhnout z baráku a mít klid…

Janek Bednařík archiv R.J.

32

w

w

w

.

s

u

m

m

i

t

g

u

i

d

e

.

c

z

Schody do nebe Tak takto zní název projektu, jehož cílem je „vylézt nejvýš, kam to jde“. Prostě každý rok alespoň o jeden ten schůdek výš… Rok 2008, Elbrus Je 24. června 2008. Já a moji tři kamarádi – Janek Bednařík, jakožto horský vůdce, Petr „Pítrs“ Kašpar, coby kameraman a Jiří „Jura“ Sedlák – odlétáváme z pražského Ruzyňského letiště směr Minerální Vody. Na letišti Pítrs z batohu vytahuje malou lahvičku slivovice – je potřeba ji vypít, do letadla ji vzít nemůže... V Minerálních Vodách už na nás čeká taxikář s mikrobusem, který nás veze do kempu ve vesnici Elbrus. Jedou s námi ještě němečtí horolezci, se kterými jsme se seznámili v letadle. Cestou mi kluci popisovali, co všechno vidí, abych si udělal obrázek, jak to tam vypadá. Např. volně se pasoucí krávy, které občas stály i přímo na silnici, takže jsme museli kvůli nim zastavit. To je tam prý běžné. Dorazili jsme k Osmanovi do kempu a postavili stany. Osman se o své zákazníky stará, kemp má hlídaný kamerovým systémem. Je to bezpečný kemp. Od Osmana jsme se také dozvěděli, že pár následujících dní má být pěkně. Pak jsme šli spát. Další den (26. 6.) jsme si sbalili bágly na cestu a nechali se odvézt k lanovce – je to moderní 6sedačková lanovka, kterou znáte např. z Alp v Rakousku. Pak jsme přesedli ještě na lanovku kabinkovou, která nás dovezla na Mir. Tam se dá přespat v plechových sudech (něco jako když máte cisternu na autě). Vytahujeme z batohu teleskopické hůlky, oblékáme se a vyrážíme směr Prjut. Cestou nás několikrát míjí rolba, která na Pastuchovy kameny vyváží lyžaře a také lidi, kteří chtějí také vystoupit na vrchol hory Elbrus. Dorážíme na chatu, jdeme se ubytovat. Dostáváme pokoj, který je dřevěný a hlavně plesnivý (říkali kluci, i když to bylo i cítit). Vaříme čaje a snažíme se víc pít. Jsme totiž ve výšce asi 4.150 metrů. Zjišťujeme od chataře, jaké má být počasí. Mělo by prý vydržet asi tak dva až tři dny, nikdo neví přesně. Druhý den nás bolí hlava, Pítrsovi je špatně, dokonce zvrací. Vydáváme se na krátký výstup kvůli aklimatizaci. Vyšli jsme asi tak 200 až 300 výškových metrů a přiznám se, že mně to stačilo. Vracíme se zpět na chatu. Musíme se rozhodnout, zda zítra vyrazit na vrchol či ne. Po krátké poradě je jasné, že druhý den vyrážíme na vrchol – máme strach, aby se nám nepokazilo počasí, na vyčkávání není čas. Pijeme zase hodně čaje. Je potřeba se hodně zavodnit. Na vrchol se kromě nás chystá ještě jedna skupinka Čechů, a také Jirka, kterého jsme potkali na chatě – byl sám a rád se k nám přidal (moc mi po-

mohl, byl skvělý). Nemohli jsme usnout, už jsem se nemohl dočkat, až konečně vyrazíme. Plán vyrážet o půlnoci nám komplikuje silný vítr – čekáme až se uklidní, vyrážíme tedy až kolem druhé. Sníh je krásně zmrzlý a jde se po něm dobře. Tempo máme dobré, občas se zastavujeme kvůli vydýchání a pití. Už jsme na Pastuchových kamenech, začíná velký traverz a prudký kopec. Nasazujeme mačky – přece jen je to už hodně zmrzlé a do kopce to v botách klouže. Pítrs nás asi tak v 5.000 m opouští, nezvládá to, je mu špatně a výška ho už dál nepustí. Pokračujeme bez kamery. Je to čím dál těžší pro dýchání (je znát, že nejsme dostatečně aklimatizováni), děláme častější přestávky a hlasitěji oddychujeme. Docházíme po traverzu k poslednímu prudkému stoupání, na vrchol je to asi 200 m. Zastavujeme, pijeme a dáváme si nějakou tyčku. Je na nás dost znát únava. Hlavou se mi honí jediné – že vrchol je na dosah. Říkám si: „Musím to dát. Od toho jsem tady, je to cíl mého projektu. Pokud tento vrchol nedám, končí celý projekt.“ Nechci to vzdát, chci dokázat, že i člověk s handicapem může vylézt i na tuto horu. Kluci se mě ptají, jak jsem se rozhodl. „Jdeme dál, chci to dokázat. Když už jsme vylezli až sem, tak to jen tak nevzdám,“ odpovídám. Poslední lok pití, zvedáme se a vyrážíme do prudkého stoupání – já, Jura a Janek. Jdeme nahoru, každou chvíli se zastavujeme, dost se zadýcháváme. Musíme se hodně soustředit na cestu, abychom neudělali žádnou chybu a nespadli dolů. Přiznám se, že dost bojuji s bolestí hlavy i únavou a občas si sedám, nebo spíš klekám, do hlubokého sněhu. Kluci jsou na tom podobně a tak se zastavujeme a víc se vydýcháváme. Ptám se Janka, jak je to ještě daleko. Už prý vidí vrchol, začíná se to tam rovnat. Jdeme a zdá se to nekonečné – pět kroků a pauza, pět kroků a pauza. Sklon se začíná zmírňovat, hned je to znát. Myslel jsem si, že teď to půjde líp, ale to nebyla pravda. Únava je větší a taky výška se dost projevila... Jdeme po rovině, znovu se zastavujeme a říkám klukům, že se musím trochu vydýchat, napít a něco zakousnout. Ptám se znovu kluků, jak je to ještě daleko k vrcholu. Odpovídají, že už jen kousek po rovině, asi tak 100 m, pak malej kopec a jsme na vrcholu. Na vrcholu už je skupinka našich českých kamarádů, kteří nás vidí a drží nám palce, ať to dokážeme vylézt za nimi. Zvedáme se a jdeme – tři kroky a pauza, tři kroky a pauza. Zdá se to ne-

konečné. Nakonec přichází ten poslední kopec, pořád jdeme tři kroky a pauza. Jsme poslední tři kroky od samotného vrcholu, povídám klukům: „Na vrchol vyjdeme společně.“ Tak se chytáme kolem ramen a jdeme poslední tři kroky. Jsme na vrcholu! Máme neuvěřitelnou radost. Jak my tři (já, Jura a Janek), tak i naší čeští kamarádi – vždyť nás viděli, jak se trápíme, jak nám to dává zabrat. Všichni se objímáme... Počasí nám přálo, po celou dobu bylo slunečno a modrá obloha. Kluci mi popsali, jak je krásné koukat kolem sebe a vidět vrcholky a ledovce pod námi. A to krásné počasí s modrou oblohou tomu prý dodává krásné pohádkové podívání.

chu padat sníh. Začínají se nám dělat na mačkách bačkory, začíná to klouzat. Tak s Jirkou sundáváme mačky a jdeme bez nich. Po chvíli nám to ale začíná klouzat, zase je to víc zmrzlé, navíc cítím chlad. Oblékám nepromokavou bundu, opět si nasazuji mačky a jdeme dál. Pro urychlení si zkoušíme sednout a sjet to po zadku dolů. Trochu mi to jde, ale moc ne. Cesta dolů je nekonečná. Nakonec přicházíme na mírnější kopec a už je vidět chata. Přiznám se, že se na ni těším. Konečně jsme u ní, sedám si na kámen a vychutnávám si nicnedělání. Jsem docela vyřízený. Odepínám mačky, sundávám si sedák, přilbu a protahuju se. Vše beru do ruky, batoh na záda a jdeme do chaty. Konečně jsme tady,

Ještě pár rychlých fotek a vyrážíme zpět dolů. Je tu přece jen zima, fouká vítr. Cestou dolů se mi honí myšlenky, že jsem to vylezl. Pořád tomu nemůžu uvěřit. Ujdeme pár metrů a začínám brečet. Vše mi došlo. Vylezli jsme, i když to už vypadalo, že to nedáme. Nakonec se to přece podařilo. Mám strašnou radost, pláči se nedá zabránit. Prostě radost, to se nedá nijak popsat. Je uvnitř každého z nás. Sestupujeme dolů a v traverzu mě Janek předává Jirkovi (byl super, zvládal to se mnou v pohodě, i když nikdy předtím takhle nešel s člověkem, který nevidí). Šlo se nám dost těžko i přesto, že to bylo z kopce. Únava je opravdu velká. Jak klesáme, otepluje se, a tak začínáme svlékat některé vrstvy. Po chvíli se slunce schová za mraky, ochladí se, začíná i tro-

máme to za sebou. Přivítal nás Pítrs, říkal, že jak přišel na chatu, hned usnul. Leháme si na lavičku u stolu a trochu odpočíváme. Ani jsem se nesvlékl, plasťáky stále na nohách nechávám přečuhovat přes lavičku. Po chvíli se zvedáme, svlékáme se, vaříme si čaj a dáváme si něco k jídlu. Další den jdeme dolů do kempu k Osmanovi, i on má z našeho úspěchu radost. Teď už nás čeká jen návrat domů. Doma na letišti na náš čekali novináři, a dokonce i televize – ČT, Nova a Prima... To byla tečka za první expedicí projektu Schody do nebe. text foto

Honza Říha Petr Kašpar

33

Mezinárodní festival outdoorových filmů 6. ročník přehlídky sportovních a cestopisných filmů probíhá ve dvaceti pěti městech v období od 10. října do 6. prosince 2008 Mezinárodní festival outdoorových filmů se postupem času stal nepřehlédnutelnou součástí tradičních filmových přehlídek filmů se sportovní tematikou. Lze na něm spatřit i kvalitní lezecké snímky, takže letošní projekci určitě navštíví i čtenáři Montany. Šestý ročník již pomalu klepe na dveře, a tak je možná ta pravá chvíle zeptat se ředitele festivalu Jiřího Kráčalíka, nač se mohou diváci těšit a při té příležitosti i na některé zajímavosti ze zákulisí.

V čem konkrétně spočívá příprava takového festivalu? Předpokládám, že se nejedná čistě jen o samotné promítání filmů. Práce na festivalu dnes představuje celoroční záležitost. V první řadě je nutno sehnat odpovídající kvalitní techniku – špičkový dataprojektor, a pak domluvit v každém z měst vhodné místo promítání – kulturní dům, kino nebo klub. Vše se v každém městě musí domluvit a dát dohromady skupinu lidí, kteří mají k festivalu vztah, považují jej za srdeční záležitost, protože jedině tak se s nimi spolupracuje nejlépe. Tito spolupracovníci se pohybují hlavně kolem samotného promítání, protože někdo musí prodávat lístky a každý filmový blok se také musí uvést.

34

Náš festival trvá v kuse skoro tři měsíce. Není to tedy otázka několika dní jako u jiných podobně zaměřených akcí. Promítá se každý den ve filmových blocích, jež jsou poskládány většinou ze středometrážních filmů s délkou od dvaceti do padesáti minut. Letos budeme promítat přes sto filmů. Takové množství jsme nikdy

Zdá se mi zajímavé, že vedle filmů profi týmů soutěží zároveň ryze amatérské snímky. Má vůbec tvůrce-amatér nějakou šanci obstát v tak nerovném boji?

neměli, a tak jsme jen v Ostravě museli rozšířit trvání festivalu o další dva dny – celkově na dvanáct. A to se bude promítat na třech místech! Přehlídka filmů je totiž zároveň soutěžní, a tak alespoň u nás v Ostravě by měly být promítnuty všechny přihlášené snímky. V ostatních městech je festival kratší – trvá v nich třeba jen tři čtyři dny, takže stejně jako u Febiofestu se v nich pak objeví jen část filmů. Každoročně řešíme hlavní problém, jak z toho velkého

Určitě. Vzpomínám si na první ročník, kdy jsme přemýšleli, jestli soutěž nerozdělit na dvě roviny – na profesionální a amatérské snímky. Zašel jsem ale do televize Polar za jejím ředitelem panem Korytářem, špičkovým jachtařem, filmařem a současným členem poroty, který mi tehdy řekl: „Vykašli se na to! Kde je hranice mezi profesionálním a amatérským filmem?“ Amatéři se sice filmováním přímo neživí, ale jejich filmy mohou obsahovat velmi silné příběhy, pro profesionál-

množství i hodně dobrých filmů vybrat tak, aby se v každém městě objevily ty nejzajímavější.

Festival není jen o promítání filmů, jedná se o celou mašinérii nejrůznějších úkonů a úkolů, které se musí zvládnout. Práce na festivalu dnes představuje celoroční záležitost.

Bavili jsme se zatím jen o vlastní projekci. Jenže pak následuje mašinérie dalších různých úkonů a úkolů, které musíme zvládnout – jako třeba spustit reklamní kampaň. Koncem července se po republice začíná vylepovat první várka plakátů, distribuují se letáky a poskytují se rozhovory v televizi, s novináři nebo v rozhlase. Myslím si, že letos by vše mohlo dopadnout dobře, protože máme dva velké mediální partnery – Český rozhlas ve třech stanicích celoplošně v celé republice a noviny Mladá Fronta Dnes. K významným mediálním partnerům však patří i horolezecký časopis Montana, jehož čtenáři festival jistě přivítají a určitě jej také navštíví. Na co se tedy diváci mohou těšit?

ní televizní štáby mnohdy nedosažitelné. Udělali jsme tedy jen jednu soutěžní rovinu a vyplatilo se. Film musí mít hlavně hlavu a patu, nějakou myšlenku. Pánové Lubomír Viluda a Ivan Kršiak ze Slovenska natočili před dvěma lety naprosto amatérský film „Na hraně“ s příběhem ze závodů na saních pro dřevorubce – krňačkách v dědinkách na Oravě. Prvně jsme si říkali, zdali se jejich film s popíjením, maškarou a různými taškařicemi vůbec hodí na festival. Jenže snímek končil

šanci vyhrát některou z cen i amatér, což by mi za těch pět let potvrdila řada neprofesionálů. Kam až to chceš s festivalem dotáhnout? Před lety jsi říkal třináct měst a dost... Já si na to vzpomínám, když mi říkali: „Juro, přece nechceš v každé dědině promítat?“ Doba ale pokročila. A když máme v pořadatelských městech takovou pomoc jako doposud, dá se pak festival zvládnout i na tolika místech. Tak-

Jiří Kráčalík má k horám hodně blízko. Při jeho výpravách u něj nikdy nechybí fotoaparát.

velkým karambolem na mistrovství Slovenska a porotu a spoustu diváků vysloveně okouzlil. A jeho autor pak v Praze ani nemohl uvěřit, že dostal cenu za originální zpracování příběhu. I amatérský film tedy může uspět s dobře vymyšleným námětem. A návod na úspěšný amatérský film? Nesmí to být slátanina amatérských rodinných záběrů, byť z krásného prostředí nebo z nehostinných míst, kde se opravdu hned tak někdo nedostane. Neměl by být moc dlouhý, protože na déletrvající film je potřeba obzvlášť silný příběh, aby diváka film zaujal a neodcházel nám z kina. Pak má

že si myslím, že to stále utáhneme a nějaká skulinka na další město se ještě najde. Mezitím se samozřejmě také stává, že festival v určitém městě nedopadne dobře – malá návštěvnost, děláme kompletně celý servis, není dostatečná reklama, nepostarají se o nic, tak festival v daném městě zrušíme a dáme možnost jiným městům, kde si toho váží. ptal se foto

Martin Krejsa archiv MFOF

Více na: www.mfof.cz

35

mučírna Jak jsme již konstatovali v minulém díle, není nad to cítit se skvěle, s přehledem zdolávat všechny překážky a moci na sebe proto být právem hrdí. Ale upřímně, kdo z nás si to může dovolit? Po této jednoduché otázce je asi jasné, proč bych se u tohoto tématu chtěla ještě zdržet. Faktorů ovlivňujících to, jak se cítíme, je samozřejmě hodně. Nezáleží jenom na tom, jak často a intenzivně sportujeme, jak moc posilujeme a protahujeme své svaly, jak dýcháme a kolik času odpočíváme, ale taky na tom, co jíme. A protože jídlo je něčím, co se týká nás všech, zaměříme se tentokrát na to, co správně jíst a jak být bez odříkání

FIT I PO VÁNOCÍCH Hlavním důvodem, proč přijímáme potravu, je zisk energie a dalších pro život důležitých látek, jako jsou vitamíny a minerální látky. To, kolik takových látek a energie potřebujeme, ovšem nejde jen jednoduše odvodit z nějaké tabulky. Záleží to totiž nejen na našem věku, pohlaví, tělesných dispozicích, ale i na trénovanosti a životním stylu. Nebudeme si proto říkat, kolik, čeho a kdy sníst, ale nastíníme si, jak by měla vypadat strava, která

průměrnému lezci umožní zvládat tempo všedního života i zlepšovat výkonnost. Pro pohodové fungování těla je nejdůležitější, aby nechyběly zásoby všech důležitých látek, a tělo tak bylo připraveno na jakékoliv zvýšení zátěže i po delší dobu, což pro sportovce platí dvojnásob. Měli bychom proto dbát na to, aby naše strava byla pestrá, kvalitní, v dostatečném množství a pravidelných dávkách. Nemůžeme sice spoléhat na to, že hned jak začneme správně jíst, půjde naše výkonnost nahoru. Pravdou ale je, že

36

pokud přestaneme tělo zatěžovat příjmem nevhodné stravy a dáme mu to, co potřebuje, bude s námi mnohem ochotněji spolupracovat a nám bude rozhodně lépe. A teď už konečně trochu podrobněji. Látky, ze kterých může naše tělo získávat energii, jsou cukry, tuky a bílkoviny. Ideálně by měly spotřebu energie nahrazovat z 55 až 65 % cukry, z 25 až 30 % tuky a zbylých asi 10 % by měly tvořit bílkoviny. Možná vás překvapilo, jak velké množství stravy podle tohoto rozdělení představují cukry. Nenechte se ovšem zmást představou cukru ve formě bonbónů a sladkostí. Není totiž cukr jako cukr. Cukry můžeme obecně rozdělit na jednoduché a složité (skládají se z molekul stejných nebo různých cukrů jednoduchých). Složité cukry se vyskytují hlavně v obilninách, rýži, bramborách a zelenině a měly by tvořit převážnou většinu z přijímaných cukrů. Naše tělo totiž udržuje hladinu cukru (jednoduché glukózy) v krvi tak, aby byla jako zdroj energie pro orgány stále k dispozici a přitom jí v těle nekolovalo příliš velké množství. Výhodnější jsou proto složité cukry, které se pomalu rozkládají a udržují hladinu glukózy v krvi stálou, než cukry jednoduché, které svým rychlým vstřebáváním koncentraci glukózy prudce zvýší, a tělo pak musí tento stav redukovat. Jednoduché cukry, které najdeme ve všech sladkostech, obyčejném konzumním cukru, ale také v ovoci, by tedy měly být v naší stravě především rychlými zdroji energie, které nás zachrání, abychom nezkolabovali. Neměly by však tvořit víc než 10 % všech přijímaných cukrů. Tuky tvoří největší zásobu energie v našem těle a umožňují tak udržení výkonu po dlouhou dobu. K jejich využití však dochází až po delším trvání zátěže, ve chvíli, kdy jsou rychle dostupné zdroje cukrů vypotřebovány. Na rozdíl od cukrů jsou tak tuky do jisté míry postradatelné, neměli bychom je však ze stravy vylučovat. Jsou totiž jedinečnými zdroji esenciálních mastných kyselin a vitamínů rozpustných v tucích, a to hlavně vitamínu A a E, které naše tělo není jinak než z potravy schopno získat. Mohlo by se zdát, že zbývajících 10 % bílkovin je v poměru k ostatnímu příjmu zanedbatelné. Opak je ale pravdou. Bílkoviny jsou zdrojem aminokyselin, z nichž je většina esenciálních (tělo si je nedokáže vyrobit) a nezbytně nutných pro přestavbu a regeneraci našeho těla.

A právě proto bychom měli věnovat zvláštní pozornost tomu, jaké bílkoviny přijímáme. Rostlinné bílkoviny obsahují pouze malé množství esenciálních aminokyselin a jejich hodnota pro naše tělo je tedy nízká. Alespoň polovinu přijímaných bílkovin by tak měly tvořit bílkoviny živočišné, které najdeme především v mase, mléce, rybách a vejcích. No a na řadu se dostávají již zmiňované „další látky“ – vitamíny, minerální látky a vláknina. Obecně můžeme říct, že jde o látky ovlivňující pochody v organismu. Vitamíny se podílejí na hospodaření organismu, působí na imunitní a nervový systém. Minerální látky vytvářejí prostředí pro průběh chemických reakcí a přenos elektrických signálů, jsou také nezbytnou součástí některých tkání – např. vápník a fosfor jako pevný podklad kostí a zubů, železo jako nezbytná část krevního přenašeče kyslíku hemoglobinu. Vláknina, která tvoří pro tělo nestravitelnou formu potravy, významně ovlivňuje naše trávení. Má velmi blahodárný vliv na peristaltiku střev, ale pozor: Nárazový příjem vlákniny vede k nadýmání a bolestem. Ideální je proto příjem potravy obsahující vlákninu jako je ovoce, zelenina, ořechy, luštěniny a obilniny v pravidelných dávkách alespoň 3krát denně. Důležité je taky načasování. To, že máme jíst 5-6krát denně po malých dávkách, sice všichni dobře víme, s realizací už to ale bývá horší. Správné načasování příjmu potravy je však důležité, zvlášť pokud se chystáme na nějaký větší výkon. Před plánovanou tělesnou zátěží bychom měli zvýšit příjem složitých cukrů na úkor ostatních látek, a tím si vytvořit vhodné podmínky. Platí to ale opravdu jen pro složité cukry. Jednoduché cukry by totiž působily přesně opačným způsobem, než chceme. Tělo by jejich zvýšenou hladinu začalo rychle redukovat, a my bychom se během výkonu ocitli úplně bez energie. Jídlo bychom si tedy měli ideálně načasovat. Poslední větší dávka by měla být 2 až 4 hod před výkonem. 20 až 30 minut před zahájením fyzické činnosti je ale dobré sníst ještě něco malého se středním obsahem cukru, jako např. celozrnné sušenky, neslazené musli, hrozny nebo banán. Pokud bude fyzická zátěž trvat víc než 60 až 90 minut, měli bychom doplňovat energii i v průběhu. Na to jsou ideální cukry jednoduché, které se vstřebávají v podstatě okamžitě. Pro tuto příležitost jsou ideální bonbóny z hroznového cukru nebo kousek jablka,

který nám kromě cukru dodá i vitamín C. A rozhodně bychom neměli zapomínat na doplnění energie po výkonu. Tím, že necháme tělo bez prostředků, si totiž škodíme. A na konec ty slibované Vánoce. Vánoce jsou obdobím, které je kromě dárečků a zasněžené pohody spojováno i s jedním velkým strašákem, a tím je tloustnutí. Nikdo se ho ale bát nemusí. Vánoce se dají prožít plnohodnotně i bez tloustnutí. Tady je drobná inspirace, jak na to: Cukroví si letos napečte jen poloviční dávku a druhou polovinu nahraďte semínky, oříšky, sušeným a čerstvým ovocem. Slunečnicová jádra a dýňová semínka jsou větší, takže se dobře jí a navíc obsahují velké množství železa, zinku a mědi. Ze sušeného ovoce dávejte přednost ovoci nedoslazovanému a nesířenému. Ovoce si po usušení uchová vlastního cukru dost a siřičitany, které ovoci dávají krásnou umělou barvu a prodlužují jeho trvanlivost, mohou způsobovat zažívací potíže. Oříšky si dopřejte všeho druhu, pokud ovšem nebudou pražené solené nebo obalované v čokoládě. Připravte své rodině talíř nakrájeného ovoce nebo ovocný salát. Celé jablko si nikdo sám nevezme, po menších kouscích se ale jen zapráší. Zapomeňte na půst. Zlaté prasátko nikdo nikdy neviděl a vašemu tělu hladovění neprospěje. Na kaprovi s bramborovým salátem nehledejte nic špatného. Jediná ne zrovna ideální věc je majonéza v salátu, tu ale můžete nahradit bílým jogurtem. Rozhodně nepoužívejte výrobky light, jejich výživová hodnota je nulová, jediné, co z nich dostanete, jsou „éčka“. Místo mísy cukroví návštěvám nabídněte nakrájené sýry, zeleninu a dobré víno. Plísňové sýry obsahují 5krát víc vápníku než jogurt, ementál dokonce 10krát víc. Využijte volného času a dopřejte si pořádnou dávku pobytu venku v přírodě. A jestli musíte na návštěvy, choďte pěšky. Chůze je zdravá a nebudete muset řešit, co s autem, když už jste si s rodinou nebo přáteli dali skleničku. A hlavně se ničím nestresujte, ať prožijete Vánoce v pohodě.Vždyť pohoda je to, o co nám jde. text foto

Martina Patzelová R. Výrubek

zajímavé knihy Cesta do hor Filip Šilhan Jeden z prvních a nejlepších spolupracovníků Montany, Filip Šilhan, měl úžasný záběr. Nejen stačil lézt

na skalách, v horách a závodit na překližce, ale dokázal o své činnosti přemýšlet – a hlavně psát. Dávno před nešťastným skialpinistickým výletem, mně poslal soubor s nadpisem kekafi.doc, s tím, že to není do Montany, ale pro mě. A když jsem ho po letech otevřel, přečetl jsem text jedním dechem a došlo mně, jakého kamaráda jsem ztratil a kolik toho mohl ještě udělat. Palici bych si urazil, že jsem si nikdy neudělal čas a nešel s ním lézt. Filkovy postřehy z přepestrého až hektického lezeckého života patří k tomu nejlepšímu, co bylo o horách a lezení napsáno. Proto se jeho úvahy, doplněné o autentické e-maily a krátké texty z Montany dočkaly druhého nezměněného vydání. Knihu naleznete začátkem prosince na www.horokupectvi.cz.

Nirvána lezce Výkřiky káňat do zvonění karabin skalního baletu Na chvíli odhozené strasti života Podzim ve Štrbě Šmolkové prsty větru batikují kraj vlny v povětří jančí jezerní barevností letorost slábne Pod štítem hor útiskem větru shrbená jedle trpí les plesem tančí Haiku o lezení 1 Jisticí skoba expozicí sevřená jediný svědek

1/100 Pro „nýmanda“ Nýmandi „Já se vrátím!“, zaznělo kdysi v jednom známém westernu. A je to tak. Po delší odmlce způsobené soudními tahanicemi s (dle jejich slov) poškozenými, již se kdysi hřáli na výsluní téhle elitní rubriky, je znova zahájen čilý provoz. Adeptů je tolik, že je budeme představovat hnedle po skupinách. Tady jsou ti šťastní, vybraní pro zařazení do nýmandovy síně slávy. Poznáváte je? A ještě taková, řekněme, „pikoška“ na závěr. Foto je z festivalu v Teplicích, kam se někteří z nich dostali přes Teplice zpod Krušných hor, což při cestě z Brna muselo být opravdu krušné. Zpět jeli už normálně… Tedy Berg heil a ať se daří. -HRV-

Luxus Je to už několik let, co jsem pojal takový nápad. Koupit někde v Bauhausu hliníkový kufr, trochu si pohrát s kusem molitanu a udělat si tak luxusní obal na cepíny a mačky. Prostě přijít a: „Hej, hoši, cože to tu nemůžete přelézt?“, a potom jako zkušený pistoléro cvaknout zámky a otevřít kufr se dvěma proti sobě položenými cepíny, mačkami, sadou šroubů… vše to na sebe navěsit pomalými a jistými pohyby ostřelovače… A pustit se do akce. Jen si to představte! Holt, lidé s fantazií toho prožijí více. Z nápadu sešlo. Jednak nejspíš nelezu tak dobře, jak by podobný set vyžadoval, a pak také nemám čas realizovat všechny koniny, které mi projdou hlavou. Takže, když mi před časem přišel e-mail informující o lyžích ve vskutku luxusním balení, s klidem a pousmáním, že to už tu bylo, jsem onen e-mail vymazal. Leč firma byla neodbytná a poslala prezentaci. Vkusně zabalené

CD. Z něj se užaslý čtenář dozví, že výrobce lyží Lacroix ve spolupráci s výrobcem luxusních obalů, firmou Pinel a Pinel, přichází s omezenou sérií (10 ks) lyžařských setů. V kufru najdete lyže, vázání, karbonové hůlky, kožené rukavice, lyžařskou masku a spoustu dalších nepostradatelných drobností pro skvělou lyžařskou dovolenou – od poukazu na dopravu setu a jeho skladování až po celoroční skipas do areálu 3 Vallées. O sadě kondomů a láhvi tuzemáčka se prezentace nezmiňuje. Vše v ceně slušného automobilu. No, uznejte, že o takovéto „píárko“ se nešlo nepodělit! Tomáš Roubal

Firma dělá i lyže s ručně vkládaným zlatem či diamanty. Prostě nic pro ty, kteří chodí někde na Zahrádkách do skibaru a lyže nechávají venku.

Haiku o lezení 2 Na bříškách prstů ve spáře nekonečna smělostí rostu Tomáš Moravec

37

Èìæ—íØÛà꣗ÌÀ¸¸¶

ÏÖémâØä• ºëçäå֕ èڕ ÞãéÚÜçêßÚ¡• ÝäçäáÚïØޕ èßÚÙ¢ ãäØÚãm• åäٕ ʾ¶¶• èڕ çäïØÝYïÚßm¡• å‚ÞbÚⓕ ëÚᢠàäê• çäáޕ ë• éä╠ÝçÖßm• åçYëe• Úëçäåèàd• báÚãèàd• ÛÚÙÚçÖØÚ£•Åä•áÚéÚØݕÙäÝÖÙäëYãm•èڕä•ãäëd•äç¢ ÜÖãÞïÖbãm•èéçêàéê‚Ú¡•äÙéç“Úãm•èåäçéäëãmÝä•áÚ¢ ïÚãm• åäٕ ¾»È¸• ֕ äïãYâÚãm• äÙØÝäÙê• ÇÖàäêè¢ à֕ ֕ ÃeâÚØà֕ ãÖאëÖßmØm• åáÖéãäèé• • äٕ áÚÙã֕ å‚m…émÝä•çäàꡕâeáä•áÚéä…ãm•ÜÚãÚçYáãm•ïÖèÚÙY¢ ãm• ʾ¶¶• ë• ÉÚÝÚçYãê• àäãÚbãe• ÙäàäãbÞé• çÚÛäç¢ âê•Ö•äÙèéÖçéäëÖé•ãYëçÖé•à•åáãeãm•åëäÙãmÝä• ‰bÚáê•èëd•ÚíÞèéÚãØÚ£•Å‚ÞßÚém•ÙçêÝd•bYèéޕèéÖãäë• âeáä•êåçÖëÞé•báÚãèàY•åçYë֕֕åäëÞããäèéޕï叢 èäו êçbÚãm• 됅ڕ • báÚãèàdÝä• å‚mèåeëàê• Ö• ÝáÖ¢ èäëYãmž¡•ïÖémâØä•åçëãm•bYèé•èéÖãäë•éàÖßmØm•èڕ êâä“ãeãm•ÚíÞèéÚãØڕèÖâäèéÖéãdÝä•åçYëãÞØàd¢ Ýä•èê×ßÚàéê•êëãÞ邕ʾ¶¶¡•éï룕èåäçé•×äÙåÖà• âeá֕ Ùäßmé• åçÖàéÞØàdÝä• ãÖåáãeãm• êïÖë‚Úãm╠èâáäêëî• âÚïޕ ʾ¶¶• ֕ ãäëe• ëïãÞàáäê• äçÜÖãÞ¢ ïÖØm• ¾È»• ¾ãéÚçãÖéÞäãÖᕠÈàÞ¢ÂäêãéÖÞãÚÚçÞãܕ »ÚÙÚçÖéÞä㡕 ãYèéêåØڕ åëäÙãm• àäâÞèڕ ¾È¸£•

ÑØêÜÛ[åo—ÌÀ¸¸£—Ýæë旸ãÜåؗ&ÜçÜãâæí[

¼íéæçؗêܗ àåëÜÞéìáÜ£— ßæéæãÜñÚà— éæñÚß[ñÜáo¥¥¥

ÅáÚãYçãm• ïÖèÚÙYãm• éäÝäéä• äçÜYãê• èڕ àäãÖáä• Ùë֕Ùãî•å‚ÚٕÜÚãÚçYáãmâ•ïÖèÚÙYãm•Ê¾¶¶¡•àéÚ¢ çd•åÖà•ê“•ßÚã•âêèÚáä•å‚Þßâäêé•ÛÖà顕“Ú••¾È»• çäïÝäÙáä•ëڕÙçêÝd╝éÖßãd➕àäáڕÝáÖèäëYãm• ëeé…Þãäꕦ¥¯­•å‚méäâãØݕbáÚ㏕ä•éä⡕“Ú•ïY¢ ëäÙãm• èàÞÖáåÞãÞèâêè• ×êÙڕ • ãYèáÚÙäëÖé• ïYëäÙ¢ ãm• áÚïÚãm• ֕ ïڕ èäêée“m• ï×êÙڕ ë• Ê¾¶¶• åäêïڕ ãÚßâáÖمm• ÙÞèØÞåámã֕ 㕠áÚïÚãm• ë• áÚÙ꣕ ¼¶• åÖà• ïëäáÞáä• ãäëd• báÚãî• èëdÝä• ëàäããdÝä• Ö• ‚mÙmØm¢ Ýä• äçÜYãê• ã֕ ÙÖá…m• béî‚áÚéd• ä×Ùä×m• ֕ ïëäáÞ¢ áä• bÚèéãâ• báÚãÚ╠ÅÞé֕ ÈØÝê×ÚçéÖ£• ÀäãÚbãe•

éÖàd• ÙäèéÖá֕ åçäèéäç• åçYØڕ äÙ×äçãØݕ àäâÞ¢ èm¡• ã֕ àéÚçäê• èڕ ãîãm• áäÜÞØàî• âêèm• èäêèé‚ÚÙÞé• ãÚßëeé…m•åäïäçãäè飕Åäée…ÞéÚá㐕ßڕâߣ•ëçÖï㐕 ëïÚèéêå•ïYßâê•ëçä×؏•ÝäçäáÚïÚØàd•ëï×çäßڕ ä• êÙeáÚãm• ïãYâàî• Ċʾ¶¶• ÈÖÛÚéî• ÁÖ×Úáý¡• Ø䓕 èڕå‚mïãÞëe•äÙçÖïÞáä•ë•å‚mßâäëdâ•bYèéޕçäïåäb¢ éê• Ö• ÙYëY• èâeç• ÙÖá…mâê• åèä×Úãm£• ¶• ßÖà• ÝáÖ¢ èäëÖᕠ$½È´• Åçä• å‚ÞßÚém• ãäëØݕ èéÖãäë• Ö• åçäéޕ äÙØÝäÙê• ¾È»• ï• Ê¾¶¶£• ÅäÙçä×ãe߅m• ÞãÛäçâÖ¢ ØڕãÖáÚïãÚéڕã֕ììì£ÝäçäèëÖï£Ø ¸ãÜåؗ&ÜçÜãâæí[

Äàäæ„[Ûå[—íØãå[—ßéæäØÛؗ&¿Ê &Üêâf— ßæéæãÜñÜÚëío— ñØê[ßãؗ äàäæ„[Ûåg— êäìëå[— ‹Û[ãæê룗 å[ßã[— êäéë— ÊëØåÛð— Kàãß[åØ¥— Ɨ áÜßæ— ßæéæãÜñÜÚâfä— æÛâØñì— Ø— í’ñåØäì— êܗ ço‡Ü— áàåÛܗ í— ëæäëæ— doêãÜ¥— ÊëØåÛؗ Ùð㗠Øãܗ âéæäg— íðåàâØáoÚoßæ— ãÜñÚܗ ëf•— ÛãæìßæãÜ뒗 dãÜå— Í’âæååfßæ— í’Ùæéì— &Üêâfßæ— ßæéæãÜñÜÚ¤ âfßæ—êíØñ죗ÂæäàêܗØãçàåàêäì—à—ÍéÚßæãæíf—âæäàêÜ£—âëÜéf—êܗåðåo—ÙìÛæì—äìêÜë—æÙÜáoë— ÙÜñ—áÜßæ—ç„oêåfß棗ØãܗígÚåfßæ—Ø—çéØÞäØëàÚâfßæ—çæßãÜÛì¥ ÈéÖãÙë• äÙØÝäٕ âY• ã֕ ëÚÙÚãm• $½È• åäÙèéÖé¢ ã• ëáÞ롕 åçäéä“Ú• ßm╠åäàáÚèᕠåäbÚé• ïëäáÚãØݕ báÚ㏕ ːàäããdÝä• ë×äçê• åäٕ åeé• Ö• èéÖãäëî• ë• éäâéä• å‚måÖÙe• Ýäëä‚m• ë• åÖçÖÜçÖÛê• ¦ª¡• äÙ¢ èéÖëÚؕ®•ßÖèãe¯• ÀáÚèãÚ¢áޕ åäbÚé• ïëäáÚãØݕ báÚ㏕ ːàäããdÝä• ë×äçê•åäٕåe顕âêèm•èڕêèàêéÚbãÞé•âÞâä‚YÙ¢ ãY• ëÖáãY• ÝçäâÖÙÖ¡• àéÚçY• åçäëÚÙڕ ëäá×ê• ãä¢ ëdÝä•ËàäããdÝä•ë×äçê£ Åçäéä• çäïÝäÙᕠːàäã㐕 ë×äç• ë• èäêáÖÙê• èڕ èéÖãäëÖâޕ ä• èëäáYãm• âÞâä‚YÙãd• ËÖáãd• Ýçä¢ âÖÙ àéÚçY• èڕ ×êÙڕ àäãÖé• ª¨¥— ãÜÛåؗ ©§§°£• ÅçäÜçÖâ•Ö•âmèéä•âêèm•×é•äïãYâÚãä•ãÚßâd¢ ãe•¨¥•Ùãm•å‚ÚÙÚ⣠ÉÖéä•âÞâä‚YÙãY•ËÖáãY•ÝçäâÖÙ֕×êÙڕâmé•Ù¢ áړÞ鐕ëáÞë•ã֕×êÙäêØm•Ùeãm•ë•$½È¡•ãÚ×䇕åäåç¢ ëd•×êÙڕë×äç•ëäáÚã•åäÙáڕèäêbÖèãØݕèéÖãäë•

ã֕é‚Þ•çäàî•Ö•éä•ßڕÙäèé•ÙáäêÝY•Ùä×֕ã֕ïâeãî• ßÖàdÝäàäáÞë•ÙçêÝ꣕Åçäéä•ÖåÚáêßÚâڕã֕báÚã àéÚçâ•ãÚãm•äèêٕßÚßÞØݕäçÜÖãÞïÖØڕáÝäèéÚß㐡• Ö×î• ã֕ ëÖáãäê• ÝçäâÖÙê• å‚ÞßÚáÞ¡• àÖãÙÞÙäëÖáޕ ֕ ÝáÖèäëÖáÞ£• ËïÝáÚÙÚâ• à• ÙäèÖëÖÙãmâê• èéÖãä¢ ëÞèàê• èéYëÖßmØmØݕ báÚ㏕ ëÚÙÚãm• àڕ àÖãÙÞÙÖéê¢ ‚Ú•ã֕ÙÖá…m•ä×Ùä×m•ßڕꓕéÚc•ï‚Úßâd¡•“Ú•×êÙڕ åäé‚Ú×֕ãÖßmé•ãäëdÝä•å‚ÚÙèÚÙꡕØ䓕ßڕëïÝáÚ¢ ÙÚâ•à•ßÚÝä•åäëÞããäèéÚâ•ëÚáâޕãYçäbãY•ÛêãࢠØÚ£•ÉÖàd•Ùä•ËàäããdÝä•ë×äçê•×êÙڕåäé‚Ú×֕ ÙÖá…mØÝ¡• ãäëØݕ éëY‚m¡• àéÚçd• ã֕ èÚ×ڕ ëÚïâäê• ã֕ ÙÖá…m• é‚Þ• çäàî• ×‚mâe• éeØÝéä• Ùä×çäëäáãØݕ ÛêãàØm£• ÀÖãÙÞÙYéޕ ã֕ ëڅàÚçd• ëäáÚãd• ÛêãàØڕ èڕâäÝäê•ÝáYèÞé•ã֕èÚàçÚéÖçÞYéê•$½È£•ÏÖèáÖ㐕• ëäáÚ×ãm•åçäÜçÖâ•Ö•“ÞëäéäåÞè•àÖãÙÞÙYé֕×êÙڕ ïëڂÚßãeã•ã֕ìÚ×äëØݕèéçYãàYØݕ$½È£• ÇÜëé—ÁØåÛoâ

Sekretariát: Český horolezecký svaz, Zátopkova 100/2, P.S. 40, 160 17 Praha 6 - Strahov telefon: 296 118 207 (i fax), 603 646 207, 296 118 347, 603 646 347, e–mail: [email protected] úřední hodiny: pondělí 9 - 12 a 13 - 15, úterý 13 - 18, čtvrtek 13 - 18

38

metodika

alpine / ledovec

Metodiku pro vás připravil horský vůdce Janek Bednařík a fa SINGING ROCK Kresby: Vojtěch Dvořák

39

w

w

w

.

m

o

n

t

a

n

a

.

c

z

/

p

r

e

d

p

l

a

t

n

e

na pultech

Primus Meal Set

Pure 30

Primus přichází s ideálním boxem na jídlo. Lehký, skladný, trvanlivý a promyšlený. Obsahuje dvě misky, třídílnou kořenku, malou nádobku na tekutiny, misku, hrníček, skládací lžíci a vidličku, a v jedné desce též prkýnko na krájení, cedník, struhadlo a nůž. Velký přínos pro tvou outdoorovou kuchyni. Meal Set přichází na trh právě v těchto dnech.

Nejlehčí mezi profesionálními alpinistickými batohy. Vysoce odolný materiál Cordura umožňuje dlouhou trvanlivost a extrémně nízkou hmotnost batohu. Díky zádovému systému Airstream batoh perfektně sedí a nekýve se. Batoh je vybaven pomocným bederním popruhem SALEWA “ComfortClip”, který je odnímatelný. Tato patentovaná technologie umožňuje dosud nedosažený komfort nošení, protože přezka pomocného bederního popruhu je umístěna bočně na konci polstrování bederního popruhu, a proto netlačí na břicho. Spousta dalších vylepšení.

K dostání ve třech barevných kombinacích Váha: 360 gramů Cena: 17,95 euro Více informací na: www.primus.se

CRAFT Pro Warm Pro Warm je nový typ funkčního prádla do velmi chladného počasí. Pro Warm využívá dutých vláken s vysokou schopností absorpce tepla. Optimální termoregulace a odvodu potu je dosaženo díky odlišné struktuře materiálu v jednotlivých tepelných zónách. Vysoký komfort zajišťuje také bezešvá technologie a elasticita pleteniny. Prádlo zůstává svěží i během intenzivního sportovního výkonu. V nabídce také spodky dlouhé a polorolák. Materiál: 61 % polyamid. 35 % polyester, 4 % elastan. Hmotnost 180 – 220 g/m2 (liší se v jednotlivých zónách). Velikosti: S – XXL (pánské), S – XL (dámské)

Objem: 30 l Hmotnost: 1.050 g Doporučená MOC: 3.990 Kč Více na: www.salewa.com

Doporučená MOC: 1.290,- Kč Více informací na: www.singingrock.cz

MOAB Lace Up

Arrow 42

Moab je modelem z široké řady univerzálních lezeček, které by měly uspokojit každého, kdo se nadchnul pro skalní lezení a vyhovovat jak začátečníkům, tak i expertům. Šněrovací lezečka je z podšívané kůže, s moderním střihem, který je díky kopytu Standard pohodlnou botou pro všestranné použití. Nízký profil špičky umocňuje postoj v kapsách a mělkých spárách, je stabilní na malých stupech a lištách. Jednoduchá, ale v detailech precizní konstrukce dává této botě velkou kvalitu za výhodnou cenu.

Nový jednokomorový ruksak nejvyšší třídy, který vznikal za spolupráce s nejlepšími českými alpinisty. Nový zádový systém AIR+, vysoce odolný materiál CORDURA DuPont a nízká váha ho předurčují k použití v těch nejnáročnějších podmínkách jak při lezení, tak při lyžování a vrcholových výstupech.

MOC: 1.390 Kč www.rockpillars.com

Toto nové špičkové lano bylo speciálně vyvinuto a testováno pro lezení na umělých stěnách a pro top rope jištění. Má robustní oplet a praktický, snadno identifikovatelný design. Pro provozovatele stěn bude zajímavá jeho dlouhá životnost, pro návštěvníky jeho vynikající manipulovatelnost – jednoduše INDOOR 10.4 splňuje všechny specifické parametry lan pro indoor lezení. Barva: modrá, oranžová Doporučená MOC: 2.449 Kč (30 m) Více na: www.mytendon.com

40

extra pohodlný díky anatomickému designu respektujícímu specifika ženské postavy vyztužené navazovací body barevně odlišené jisticí oko pro bezpečné navázání 3 patentované Rock&Lock spony 2 x úchyt pro plastové karabiny nosiče materiálu revoluční BMI systém nastavení pasu Hmotnost (M): 445 g (+/- 15 g) Velikosti: XS, S, M, L

MOC: 1.550 Kč Více na: www.craft.cz

Tendon 10.4 Indoor

AURA Dámský úvazek pro lezení na skalách a v horách

Vybavení: Vrchní část s velkou lehce přístupnou vnější kapsou a vnitřní kapsou Boční kompresní pásky, slouží také k uchycení lyží Kompresní popruh na připevnění lana pod víko Systém pro uchycení cepínů Odnímatelný bederní pás nové konstrukce Objem: 42 l Hmotnost: 1.180 g Doporučená cena: 2.195 Kč Více na: www.doldy.cz

Ocun Lezecký set Zeptor Ideální lezecký set obsahující vše potřebné pro začínajícího i pokročilého lezce. Úvazek Zeptor, plně polstrovaný sedací úvazek se stavitelnými „O“ nohavičkami, 3 provlékací přezky, 5 nosičů materiálu, Initial safety system – ISS (unikátní bezpečnostní spojení nohaviček), Movable Waist System – MWS (posuvné polstrování v pase), pouze 3 velikosti (XS-M, M-L, L-XL), osma na jištění se šroubovací karabinou, sáček na magnézium Mid, pásek, magnézium Ball 35g. MOC: 1.490 Kč www.ocun.com

Tatry

Jastrabia veža 2.137 m JV – stena

Priamo nad Zeleným plesom čnejúca strmá skalná veža, jedná z charakteristických skalných veží Vysokých Tatier. Posledný vrchol postranného hrebeňa, ktorý vybieha z Belasej veže na východ. Od Kopiniakov ju delí Jastrabie sedlo. Horolezcami často navštevovaný vrchol, hlavne pre jeho blízkosť a extrémne výstupy, ktoré vedú JV- stenou. JV- stena sa týči skoro do 600 m výšky. Dolný, skoro 2/3 úsek steny je malo zaujímavý, budovaný zo skalných stupňov prerastených trávami a kosodrevinou, jeho horná tretina steny so svojimi platňami prešla do dejín tatranského horolezectva. Výstup Paľa Pochylého a Ivana Chlumského stredom platni v roku 1963 bol považovaný za jeden z najťažších výstupov v Tatrách. Prístup: od chaty pri Zelenom plese vľavo po neznačkovanom chodníku pod vodopád z Veľkej Zmrzlej doliny. Po skalnom pilieri zabezpečenom reťazami na dolný prah Veľkej Zmrzlej doliny. Odtiaľ doprava sledujeme trávnatú vodorovnú lávku. Ťažší úsek lávky cez skalnú stienku je zabezpečený reťazami. Ešte kúsok hore dolinou a potom doprava nad okrajom dolinného prahu pod JZ a JV stenu Jastrabej veže (11/2 hod.) Zostup: z vrcholu niekoľko metrov na východ. Na konci hrebeňa, tam kde sa začína sutinová terasa, sa skrútime na sever na sutinovú rampu, ktorá pretína S stenu. Mierne klesajúc až k Jastrabiemu sedlu. Zo sedla neznačkovaným chodníkom do Červenej doliny a ním k Zelenému plesu.

Prehľad výstupov 1. „Hefty, Komarnicky“ kl. II-III, 3, 1/2 hod. AP/I/25 Gy. A. Hefty, Gy. Komarnicki, 17. VIII. 1902 1. zima: B. Duchoň, B. Pánczél, L. Wernerová, 26. IV. 1934 2. „Dlouhý lokty“ kl. VI+, A3, 7 hod., materiál: skoby, jedničky, rurpy, háčiky, coopperheedy, vklinence, frendy R. Jurečka, D. Janák, 21. VI. 2002 1. prelez: R. Lienerth, P. Kočvara, 22. VIII. 2002 (dve varianty v ceste VII-, A3) Pozn.: výstup vedie v ľavej časti platni. Pred výlomom v tejto časti steny viedli výstupy, ktoré v súčasnosti už neexistujú (GurbowiczZmurka, Orechová, Bufeťacká) 3. „Maďarská cesta“ kl. IV, A2e, 5-8 hod., materiál: frendy do 3, tenké skoby, stopery, jedničky, 2x háčik, cooperheed Maďarskí lezci, jeseň 1999 1. prelez: P. Jackovič, J. Skokan, IV. 2000 1. sólo: R. Lienerth, 23. VII. 2000, 4. „Kesicki, Wielicki“ kl. V+, A3, 7 hod. M. Kesicki, K. Wielicki, 20. IX. 1973 1. prelez: J. Kozlík, V. Skokan, 21. IX. 1973 1. RP: M. Heuger, I. Štefanský 5. „Pochylého platňa“ kl. VI, A4, RP: 8, prvovýstup: 16 hod. dnes: 4 hod. P. Pochylý, I. Chlumský, 21-22. VII. 1963 1. prelez: Z. Brabec, J. Krecbach, 13. VIII. 1967 (12 hod.) 1. RP: P. Ondrejovič, V. Plulík, 16. X. 1988 6. „Jetstream“ kl. VI+, A3+, (PP 10-, 10) 9-11 hod., materiál: háči-

ky, medené hlavy, rurpy, jedničky M. Heuger, I. Štefanský, dokončené: 12. VIII. 2000 1. prelez: R. Jurečka, D. Janák, 2930. IX. 2000 2. prelez: P. Jackovič, J. Skokan, 24-25. XI. 2000 1. PP - D. Janák 24. 9. 2007 (PP 10-, 10) (J/5/2007) 7. „Amazónia Vertikal“ cesta venovaná Enovi Holáskovi, klas. IX, P. Ondrejovič, M. Packo, a kamaráti 1. PP: P. Ondrejovič, 16. VIII. 1993 (1. RK, 2. PP, 3. RP, 4. RK), M. Masár, (AF) 2

6

2. prelez: V. Plulík, D. Kuráň, 22. VII. 1994 (1. RP, 2. PP, 3. OS, 4. PP) 3. prelez: Dzuroška, a druh, IX. 1999 (RP prvé tri dĺžky) 8. „Belica, Koller“ klas. V+, A1 5 hod., materiál: 15 skôb, 5 vklinencov, tenké skoby A. Belica, I. Koller, 28. VIII. 1975, 1. prelez: T. Preyzner, L. Skaržinski, 11. IX. 1975 9. „Gálfy, Koreň“ kl. IV-V, 21/2 hod. AP/I/27 I. Gálfy, J. Koreň, 18. IX. 1953 text a foto

Jozef Gurník

41

galerie

Schijenfluh

(2.627 m)

též Scheienfluh Pohoří: Rätikon Západní stěna Převýšení: 300 m

Východiska Partnun (1.770 m), příjezd od osady St. Antönien. Možnost placeného parkování, ubytování je možné ve dvou horských chatách: Berghaus Sulzfluh (081/541213) a Berghaus Alpenrösli (081/541218). Nástup pod stěnu vede od chat SV směrem přímo k úpatí stěny, 1,5 hod. Přehled cest 1. Severní cesta Z stěny W. Huber, A. Oswald, 1972 Obtížnost: 2 úseky VI-/A1, 1 místo V+/A1, dále IV a IV+, jištění vlastními skobami a vklíněnci, převýšení 300 m, 4 hod. Pěkná cesta, s výjimkou první délky převažuje pevná hornina. 42

6

Schijenzahn

Kouzelné pohoří Rätikon je situováno na území tří států – Švýcarska (kanton Graubünden), Rakouska (spolková země Vorarlberg) a Lichtenštejnska. Podle geologického vzniku je Rätikon začleňován k severním vápencovým Alpám, podle geografické polohy pak k východní části centrálních Alp. Nejvyšším vrcholem pohoří je Schesaplana (2.964,3 m) – ten rozhodně nelze označit za nejatraktivnější štít pohoří. K těm patří naopak např. elegantní místní „Matterhorn“ Zimba a většina vrcholů hlavního hřebene, spadajících na jih strmými 300 až 600 m vysokými stěnami, ve kterých převažuje nádherný pevný vápenec. Vážné horolezecké snahy se v Rätikonu objevily díky saským pískovcovým lezcům. Již v r. 1892 zamířil Oscar Schuster k jižní stěně Drusenfluh. Jím plánovanou cestou však prostoupil až v r. 1921 další saský lezec Emanuel Strubich, další „pískař“ Otto Dietrich prostoupil krásnou JV stěnou na Kleiner Drusenturm v r. 1928. K dalším významným výstupům v obtížných jižních stěnách patří bezesporu cesta E. Burgra v jižní stěně Grosser Drusentum z r. 1933, kdy byl v Rätikonu poprvé zvládnut lezecký úsek VII. stupně obtížnosti. Velký rozvoj klasických cest začal po 2. světové válce. K nejvýznamnějším patří prvovýstupy Maxe Niedermanna – nádherný „Švýcarský pilíř“ na Grossen Drusenturm a zářez v západní stěně Schijenfluh. Niedermann se proslavil také velkolepým prvovýstupem „Přímou severní stěnou“ Scheidegg Wetterhornu v Bernských Alpách. V sedmdesátých letech následuje výrazný rozvoj prvovýstupů extrémně těžkými cestami, zejména v jižních stěnách věží Kirchlispitzen s úrovní až do stupně obtížnosti X+. Masiv Schijenfluh představuje východní ohraničení pohoří Rätikon. Vyniká dominantní strmou západní stěnou, ve které vedou především mimořádně obtížné cesty. Vrchol byl od východu již dávno dosažen pastevci a lovci. Pro zpestření nabídky vážných a těžkých cest se tyčí u úpatí západní stěny malá skalní, 100 m vysoká věž Schijenzahn, na kterou vede několik zajímavých krátkých cest.

5 2 1

34

2. Kopflose Kinder M. Müller, K. Mathis, B. Rüdisser, 1999 Obtížnost: 1 délka X-, často IX, kvalitní jištění, 300 m. Velmi obtížná cesta vedoucí strmými plotnami s klíčovým velkým převisem v 7. délce. 3. Scherrerova cesta A. a E. Scherrerovi, 1971 Obtížnost: úseky VI/A2 až A3, jištění vklíněnci, hexy 5 až 7, resp. friendy odpovídající velikosti, převýšení 300 m, 5 až 7 hod. Impozantní cesta, převáženě „skobovačka“, místy lámavá skála, dříve poměrně populární, dnes málokdy lezená cesta. 4. Západní kout M. Niedermann, P. Diener, 1957, přímé dolezení: F. Anderrüthi, K. Grüter, 1959 Obtížnost: úseky VI/A1, A2 (RP průstup VII+), jištění smyčkami, vklíněnci, friendy velikosti 1 až 3, 300 m, 4 až 6 hod. Velkolepá cesta ve spárách a koutech s převisy, převažuje pevná skála, převis v 8. délce bývá často mokrý. Dříve byla tato cesta považována za nejtěžší ve východních Alpách, dnes představuje nádhernou a hodnotnou „klasiku“. Původní trasa závěrečného úseku není již používána. Možná stojí za zmínku, že jedni z prvních, kdož absolvovali ve dvou družstvech tuto cestu ve stylu RP, byli Honza Ďoubal, Pavel Krupka a já se Švýcarem Paulem Marugem v r. 1979. 5. Kaiserschnitt S. Furger, M. Schmed, G. Degonda, 1998 Obtížnost: 3 délky XI-, úseky VIII, VIII+, cesta je kvalitně zajištěna borháky, k eventuálnímu dojištění jsou vhodné vklíněnce a friendy, 300 m. Nádherná, obtížná a elegantní cesta vedoucí v pevné skále. 6. Cesta „Bruderweg“ A. Scherrer, R. Reus, 1972 Obtížnost: 1 úsek V, 1 místo A0, převážně IV až V-, jištění smyčkami, vklíněnci, 300 m, 3 až 4 hod.

V horní části se jedná o zajímavou trasu, ve spodních úsecích se vyskytuje lámavá hornina. Tento úsek lze zprava obejít po travnatých policích. Sestup: J hřebenem a Z úbočím do Partnunu, místy I a II (2 hod.) lehce na sever k chatě Tilisunahütte cestami Kopflose Kinder a Kaiserschnitt lze slanit, ale je nutno počítat s „pendlováním“ k jednotlivým stanovištím. Literatura: [1] Novák, J., Severní vápencové Alpy 2, Montana, 2002 [2] Eggenberger, V., Kletterführer Rätikon, Schweizer Alpen Club, 1988 [3] Padold, A., Rätikon, Panico Alpinverlag, Köngen, 1995 text a foto

Jiří Novák

Vánoce jsou tu! Soutěž pro abonenty o hodnotný dárek – hodinky Suunto t6 Odpověz na email: [email protected] do 15. 12. na následující otázky, připoj své abonentské číslo (nebo celé jméno a adresu) a můžeš se těšit na výhru! Otázky: 1. Se kterým modelem Suunto zdolal Radek Jaroš vrchol Cho Oyu? 2. Český jachtař David Křížek využívá Suunto již několik let. Jeden z modelů mu pomáhá při fyzické přípravě. Který to je? 3. Co znamená zkratka Suunto ABC?

Odpovědi naleznete na www.suunto.cz

Suunto t6 – profesionální nástroj pro kontrolu a analýzu tréninku snímání informací o srdeční frekvenci a rytmu Tréninkový Efekt a EPOC v PC analýza 7 tělesných parametrů vyhodnocování a plánování pomocí PC SW výškoměr barometr rychlost, vzdálenost a kadence šlapání s přídavnými PODy

PF ’09 Foto: Bambus

43

a jdi... Za demotivaci neruèíme!

vzhůru, což je také Mirův projekt Olympiáda a určitě už by to mohlo být 10+. Jenomže to jsou kruté oblinky v převise – zkrátka cesta na zimu anebo pro Adama. Miro Piala Olympiádu také tehdy hodně zkoušel… Proto tolik dohadů kolem jedné dvanáctimetrové cesty – krokově velmi atraktivní a v krásné bílé skále.

Alexander Huber nezahálí

Tady skončila Adamova cesta pod Hotel Supramonte v roce 2007. Příliš silné srážky, udělaly kaňon nepřípustný.

Letos se tento známý německý lezec může pochlubit dvěma těžkými prvovýstupy (a hned i prvními RP přelezy) na Urlkopf, Loferer Alm. Sansara 10+ vede nedaleko Alexovy dříve udělané cesty Desperate Reality, přímo prostředkem tří převisů, které ve stěně jsou. Cesta má celkem sedm délek, nejtěžší je druhá. Stejně i ve Feuertaufe 10+ je nejtěžší druhá délka, klade ovšem tzv. vysoké nároky na morál. Klíčové místo se nachází několik metrů nad borhákem, kdybyste tady spadli, proletíte se asi 12 metrů.

Vydařený státní svátek

foto: P. Piechowicz

Andrej Kamas ze Súlova je opět ve skvělé formě a zopakoval klasické súlovské extrémy Dio a Olym.p. (originální Pialova varianta Olympu se takto píše: M.P. na konci.). Andrej byl nadšený technikou a krásou těchto už dnes klasických cest. U Dia, který se mu zdál těžší než Olym.p., obdivoval vytrvalostní lezení a spoustu super technických kroků. Olymp je kontroverzní cesta z roku 1995, udělaná, vylezená a klasifikovaná Mirem Pialou (který tehdy ve skalách skoro i bydlel) jako 10+. Cesta Dio vznikla spojením nejtěžších míst Opus Dei 9+/10- a Nového Zákona 10 (osadil jsem ji spojujícím borhákem a vylezl v roce 1997). Klasifikace asi 10/10+, tehdy 10+, zpočátku dokonce 10+/11-... Nový borhák navíc prodloužil klasický Opus Dei na dvacetimetrovou linii Nový Opus 10-, kterou jako první vylezl Michal Cienciala. Dia, tuším, v roce 2000 zopakoval Miro Piala a druhý byl teprve nyní Andrej. Olymp se stal kontroverzním proto, že Piala klíčový začátek přelezl obloukem doleva. Šlo o těžký bouldrový krok, který ale vybočoval z linie. Lezci pak, včetně Andreje Kamase, našli přímou variantu

44

s dlouhým skokem do poličky. Cestu snížili na 10-. Andrej cestu nyní zopakoval pro pořádek i v originální podobě. Olymp jsem zkoušel v roce 2004 i já s tím, že dokončím Pialovu odbočku doleva dál přímo

17.11. se Adamu Ondrovi podařilo přelézt Huberovu cestu Open Air ve Schleierwasserfallu. Adam potvrzuje obtížnost 9a+, a je to podle něj nejtěžší cesta, kterou doposud vylezl. Gratulujeme!

Kang Nachugo Joseph Puryear a David Gottlieb vylezli na doposud panenský vrchol Kang Nachugo (6.738 m), ležící na Nepálsko-Tibetské hranici. Ač-

koliv trval lezcům vlastní výstup západním hřebenem pouze čtyři dny, celá výprava zabrala téměř osm týdnů. Dost času jim totiž trval samotný pochod pod horu, pozorování kopce a čekání na příhodné podmínky. Vlastní výstup po hřebeni popisují aktéři jako nevyzpytatelný a pro špatné počasí jako velmi namáhavý. Krátce po dosažení vrcholu, 18.10. v časných ranních hodinách je dokonce sněhová bouře uvěznila na 24 hodin ve stanu. Při podrobném nastudování digitálních obrázků se rozhodli oba borci pro sestup jižní stěnou. Po asi dvaceti slaněních se tak mohli spolu s místními radovat z úspěchu. Více na: http://www. climbnepal.blogspot.com

Nejúspěšnější „osmičkářky“ Už tři ženy se mohou chlubit tím, že stály na jedenácti osmitisícových vrcholech. Jako první tohoto počtu dosáhla Rakušanka Gerlinde Kaltenbrunner, když se jí letos na jaře podařilo zdolat Dhaulágirí (stejně jako všechny ostatní vrcholy, bez kyslíku). Původně měla ještě v plánu pokus na K2, ten ale musela vzdát kvůli zánětu průdušek. Kromě K2 nestála už jenom na vrcholech Lhotse a Everestu. Na podzim se jedenáctá osmitisícovka podařila ještě Italce Nives Meroi (Manaslu) a Španělce Edurne Pasaban (také Dhaulágirí), a to dokonce ve stejný den. Nives Meroi, která všech jedenácti vrcholů dosáhla spolu se svým manželem

Ledová stěna ve Víru V malé obci Vír na Českomoravské vrchovině vrcholí přípravy na letošní ledovou stěnu. Po loňské úspěšné premiéře tohoto projektu jsme se letos přesunuli na novou lokalitu, kterou je 38 metrů vysoká skála na pravém břehu řeky Svratky. Pokud bude počasí jen trochu přát, s prvním mrazem začne ve Víru vznikat vůbec nejvyšší ledový útvar v České republice, se spoustou zajímavých tras, převislých partií a mixových pasáží. Více informací a aktuální stav příprav najdete na adrese www.adrex.cz/ledova-stena.

na pultech Romano Benetem (samozřejmě bez kyslíku, jak jinak), chybí Annapurna, Makalu a Kančendžonga. Edurne Pasaban musí, pokud chce všechny osmitisícovky zkompletovat, zdolat ještě Kančendžongu, Shisha Pangmu a Annapurnu. Tak schválně, která z dam si první zkompletuje všechny…?

The Secret Passage 15.13c R, 15 délek, je volně lezená cesta v pravé stěně El Capitana, napravo od populárního Zodiaca. Autoři? Belgičané Nicolas favresse a Sean Villanueva. Cesta vznikla propojením částí dvou starších cest novou variantou. Jde vlastně o prvních deset délek z Eagle’s Way (5.8. A3) a několika posledních délek z Bad To The Bone (5.9+ A4). Cesta je pro volný přelez poměrně špatně přejištěna, ačkoliv sestává z devíti délek v obtížnosti 5.12 a 5.13 v řadě. Tři z těchto délek jsou označeny navíc R, což je v americké stupnici písmenko vyhrazené pro nebezpečné lezení. Dvojice přidala do cesty – kvůli volnému přelezu - pouze jeden nýt.

X-Lander 70+ X-Lander je nový dvoukomorový expediční ruksak. Tvar umožňuje velmi dobré rozložení nákladu. Nově přepracovaný zádový Systém SZNS přispívá v komu, že je ruksak na zádech velmi stabilní a pohodlný. Vrchní a dolní přístup spojený s bočním zipem umožňuje velmi pohodlné plnění. Vybavení (m.j.): Odnímatelná a výškově nastavitelná vrchní část s dvěma kapsami 3 boční kompresní pásky na každé straně, které umožňují pevnější upevnění nákladu Boční síťové kapsy pro uchycení lahve apod. Velká čelní kompresní kapsa Popruh na lano pod kapsou Pláštěnka ukrytá ve dně ruksaku Objem: 70+10 l Hmotnost: 2.200 g Doporučená cena: 2.995 Kč

Half Dome na OS Katie Brown vylezla ve stylu OS Regular Northwest Face (VI 5.12) na Half Dome (Yosemity). Třiadvacetidélková cesta jí trvala devět hodin.

Pár slov k rychlolezení Bylo to někdy v létě, když jsem ke konci jakési oslavy nad ořechovicí probíral se Stoupou rychlolezení. „A teď budou standardizovat cestu“, říkal jsem. A lehce podroušený reprezentant, pronesl se svou typickou dikcí: „Hošánku, ta cesta už dávno standardizovaná je. A je to The Nose na El Capitana.“ Nevím, jestli šlo o substrát několikahodinových debat někde v autě cestou za lezením, či pouze o opilcův zkrat, nicméně, leccos na tom bude, řekl bych. Takže, nejnovější rychlostní rekord na El Capa má hodnotu 2:37:06, je z 12. října a drží jej Hans Florine a Yuji Hirayama. Oba borci tak ještě o šest minut vylepšili svůj rekord z července tohoto roku. Hans Florine je skutečným rychlostním démonem, krom toho na Nos vylezl asi sedmdesátkrát. Rozhovor s ním najdete (v angličtině) zde: http://www.podclimber.com/index. php?m=1&c=24&p=620&page=1 V kontextu těchto zpráv zní doslova jako z minulého tisíciletí poznámka, že v říjnu tohoto roku to bylo právě 50 let, kdy Warren Harding poprvé vylezl cestu The

Více na: www.doldy.cz

Nose. Výstup mu tehdy dohromady trval 45 dní. -bkr-

Pár dní v Dolomitech Thomas Huber vylezl během dvou dní na všechny tři vrcholy Tre Cime. Z vrcholů dvakrát seskočil padákem. 14. srpna o půl jedenácté večer se Thomas pustil do Cimy Ovest. Nahoře počkal na svítání a skočil dolů. Další v pořadí byla Cima Grande, kterou lezl s bratrem Alexem. Ve dvě odpoledne byli na vrcholu, odkud Thomas sestoupil k bezpečnému odskočišti a „jumpnul“ dolů. O půl osmé večer, po 48 délkách lezení stanul šťastný horolezec na Cima Picolla.

Třetí Piolet d’or Asia Populární ocenění Zlatý cepín se vyhlašovalo již potřetí pro Asii. Cenu dostali Japonci: Fumitaka Ichimura, Yusuke Sato a Kazuki Aman za výstup severní stěnou Kalanky (6.931 m), severní Indie. Bundu od firmy Salewa vyhrála Magda Iždínská z Bratislavy text

R. Tomanec, T. Obtulovič ml. a redakce

portrét

Portrét legendárního brněnského horolezce, vodáka a cestovatele Jiřího Havla, přezdívaného „Sval“

Kam budeš chtít, tam vždycky vylezeš!

Na setkání s Jirkou Havlem jsem se těšil dlouho. Jak už to ale u našich starších kamarádů bývá, nebyl až tak jednoduše k zastižení. Na jeho telefonním čísle se buď nikdo neozýval nebo mi v lepším případě ochotná paní sdělila, že Jura je zrovna v Norsku a vrátí se za dlouho. Nakonec jsme na sebe ale měli štěstí. Mohl tak vzniknout portrét, ve kterém se sice neleze na osmitisícovky a nezdolávají panenské stěny, nicméně svým příběhem patří k nejsilnějším, které jsem zatím napsal. A předesílám, že je v něm taky nezvykle moc vody... Narodil jsem se za první republiky v Brně. Táta byl kantor a nedlouho po mém narození dostal umístěnku do Neslovic třicet kilometrů za Brno, kde jsem vyrostl. Než jsem se dozvěděl, že existuje nějaké lezení, stejně jako všichni kluci na dědině jsem hlavně kopal do balonu a hrál hokej. Taky jsem dělal atletiku a běhal tři kiláky. Ke sportu jsem tedy měl blízko, navíc táta byl taky atlet – běhal stovku. Hrávali jsme spolu „pinec“, ale lezení jsem u nás v životě neviděl. Nebyla tam žádná skála nebo oddíl, ani o tom nikdy nebyla v mém okolí řeč. Po maturitě, kterou jsem v Ivančicích na gymplu zdárně zvládl, jsem přišel v osmnácti letech do Brna, kde se pohybuji dodnes. V roce 1956 jsem začal studovat nově otevřenou strojařinu na brněnské Technice. Byli jsme první ročník po válce, předtím byla v Brně jen Vojenská akademie. Na naší energetické fakultě mne zaujala zejména možnost fakultativního výběru různých sportů. Přišel jsem na katedru tělesné výchovy a najednou vidím: „Fakultativní tělocvik. Horolezectví vede doktor Milan Ptáček.“ Bylo to 46

poprvé, kdy v Brně začalo fungovat organizované horolezectví. Tímto způsobem byl položen základ pro pozdější Slavii Vysoké školy Brno. Vše tedy založil Milan Ptáček, paradoxně sám nehorolezec. Jako geolog měl sice šutr párkrát v ruce, ale zcela z jiného důvodu. Přihlásil jsem se tedy k němu do tělocviku a takových nás bylo více. Společně se mnou začínala spousta dalších, později známých jmen, třeba Jirka Růžička. Tehdy se ale na horolezectví dávali spíše kluci, kteří si s balonem moc nerozuměli. Byli tak trochu líní na běhání, a tak si říkali: „Horolezectví, to bude ono! To je jen takové pomalé pocházení...“ Pak ale s hrůzou zjistili, že se také musí někam vylézt. Já až zas takové dřevo nebyl, ale k těm nejšikovnějším patřili hlavně kluci, kteří dříve chodili do gymnastiky nebo plavání, byli vyloženě závodní typy a od přírody zdatní. Každopádně se tehdejší lezení ještě dost lišilo od toho dnešního, kdy si lezci dávají nohu výše než ruku, poctivě trénují, běhají na lyžích čtyřiadvacítky a podnikají vytrvalostní cyklistické závody. Hlavní rozdíl byl zejména v tom, že tehdejší lezení

nebylo až tak v módě. V padesátých letech bylo v Brně jen pár lidí, kteří lezli na opravdu slušné úrovni. Byl to zejména Franta Plšek, Jura Děrda a pár dalších borců, se kterými jsem se ve svých začátcích setkal. Začali jsme chodit na skály. Na řadu přišla nejprve Pálava a trasy typu Maturita, Skřítci nebo Indiánka. Postupně se přes všechny ty Věšáky nebo Martinku naše výstupy ztěžovaly. Řada kluků přitom samozřejmě vypadla. Své jsme si odlezli i v Moravském krasu nebo na Vysočině, kterou horolezecky objevil Aleš Zavadil. Na tamní skály pak chodil s drátěným kartáčem a čistil a čistil. Byli jsme mladí a i když tehdejší cesty byly ve srovnání s dnešními poměrně lehké, vylezli jsme všechno, včetně klasické Macochy. Byla to krásná doba. Mé horolezectví tedy opravdu začalo víceméně náhodou. K lezení tě většinou musí někdo přivést, což byl i můj případ. Přesto si ale myslím, že i kdybych nezačal s horolezectvím na škole, postupem času bych k němu stejně dospěl sám. Odjakživa mne to táhlo ven a povahově jsem celkem zarputilý. Později jsem zkoušel maratóny běžecké i na vodě a určitě bych dříve nebo později objevil i horolezectví. Když má tedy člověk k podobným věcem vztah, jde už jen o způsob, jak se k takovým činnostem dostat. U mne vše urychlila náhoda. Možná bych s lezením začal už na gymplu, kdybych tehdy potkal

ty pravé lidi. V těch končinách to ale bylo málo pravděpodobné... Naše touha mne nakonec přivedla do hor. Patřil jsem k lidem, kteří mají na horách radost ze stoupání do kopce, z východu slunce, ze všech vjemů, které tvoří celý komplex horolezectví v horách. Je to soubor řady „věd“, protože v horolezectví je trochu meteorologie, trochu zeměpisu, fotografování, astronomie... Široký záběr, který dohromady tvoří krásu celého horolezení, pro kterou to dělá devadesát pět procent lidí. Zbývajících pět procent jsou ti, kteří většinou visí tady na papundeklu (ukazuje na nástěnku s úspěšnými sportovci) a mají tendenci tahu na branku, což měl třeba Franta Plšek. Jenom těch cest, které udělal v Krasu nebo v Tatrách... Já patřil spíše „jen“ k horolezcům-turistům, ale k těm lepším. Ne k těm, co si jen nechají vytáhnout nějakou dvojku. Lezl jsem hodně na tom „horkém“ konci lana, ale nikoliv s extremisty. Jezdil jsem lézt převážně do hor. Pořád! Hodně času jsme tehdy trávili v Tatrách. Pozdější brněnský oddíl Vysokohorské sporty – VHS, měl svůj vlastní autobus, se kterým se jezdilo na účelové páteční zájezdy do Tater. Přezdívali jsme mu „Modrý pták“. Všichni v něm leželi na sedadlech i na zemi. Na Podbanském vystoupili tři, pod Kriváněm vylezli další... V neděli se jelo zpátky a autobus po celých Tatrách lidi zase sbíral. Přijel pod Štrbské pleso a: „Kde je Hastroš1?“ „Počkejte! Hastroš je ještě ve zdi!“ Nedalo se nic dělat a celý autobus musel stát a čekat než se kluci přikodrcali. Soboty a neděle jsme takto trávili v Tatrách, které jsme i o dovolených dosti prolezli. Každá cesta do Tater samozřejmě znamenala nějaké drama. Někdy menší, jindy větší. Byli jsme třeba přes noc párkrát venku, což se stává. Třeba na Ľadovém štítě. Vylezli jsme nahoru za krásného počasí a klasika – zapršelo a vytvořila se „ledůvka2“, na kterou jsme nebyli připraveni. Cepíny na otloukání v našem batohu chyběly, stejně jako věci na bivakování. Hrozný problém! Scházeli jsme pomalu dolů a najednou zjistili, že je tma. Franta Plšek vždycky říkával:

První pokusy na skutečné skále Pálavy v roce 1956

„Já jsem nikdy nebivakoval. Přece nésu blbé a du raději spát na chatu, ne?“ Já jeho filozofii uznávám taky, jenže párkrát se mi ji nepodařilo dodržet. Další příběh – na Žabákovi jsme se museli vrátit, protože borcovi spadl do doliny materiál. Stávaly se tedy nehody všelijaké. Z vylezených cest v Tatrách si asi nejvíce cením třeba Hokejku, kterou jsem lezl právě s Frantou začátkem šedesátých let. Jedná se o klasický výstup, který už ale později v porovnání s „pavoukovinami“ nehrál významnou roli. Hlavní hřeben Tater jsem přešel v létě, v zimě ne. Říká se, že v Tatrách je tři sta vrcholů. Za celou dobu mého lezení jsem víceméně stál na všech. Tatry jsem navštívil nedávno po dlouhé době a žasl jsem, jak je možné zapomenout tolik věcí s nimi spojených. Kdysi nás učili místopis. Museli jsme znát každou věžičku, razsochu, věž, štrbinu, různé odbočky... Tehdy jsem stejně jako ostatní vše ovládal. Když jsem pak přijel do Tater po desítkách let, podíval jsem se nahoru... Hlavní kopce jsem samozřejmě poznal, ale jména méně výrazných věžiček jsem si již nepamatoval. Vše jsem zapomněl. Naše snaha lézt po horách nás také dovedla do nejbližších zahraničních hor, což byly polské Tatry. Tehdy se do nich chodilo jen s potížemi – se všemi možnými propustkami a hrozbou budování Varšavy za každý přestupek. Nastal také čas vydat se do dálky po stopách Kugyho3 a jeho knihy Ze života horolezce. Julské Alpy! To byla všelijaká pozvání a dramata na Lenince4 u policajtů. Nakonec jsme ale do Julek vyrazili a podle Kugyho knížky oblízali Prisojnik, Razor a Jalovec. Odtud jsme se už viděli na Grossglockneru a vše začalo nanovo. Trvalo rok, než jsme se do rakouských Alp přece jen probojovali. Navštívili jsme známá místa, o kterých jsme léta četli v knihách. Později jsme se podobným způsobem dostali i do Švýcarska na Matterhorn, Monte Rosu nebo Breithorn a do Francie na Mont Blanc. Co to ale dneska znamená? Byly to všechno túry, o kterých bych se v dnešní době z horolezeckého hlediska neměl ani odvahu zmiňovat.

Mám pocit, že na své dřívější výstupy vzpomínáš až s přílišnou skromností. Vždyť s tím vaším tehdejším vybavením by to možná dnešní mlaďoši nedali... To nevím, to bych netvrdil. My měli taky pohorky s traktorem. Po válce jsme ale v Tatrách lezli ještě na konopném laně. Sice jen asi dva roky, ale i tak to byla hrůza! Lano nešlo ani smotat. Mačky – Eckensteiny5 byly ještě bez předních hrotů. A naše pikly? Byly úžasně dlouhé. Sekali jsme s nimi ještě stupy a „přebrodili“ s nimi třeba Pallavicini Rinne na Grossglockner. Přesto už ale nemám odvahu naše tehdejší a dnes mnohdy „úsměvné“ výstupy nějak zmiňovat. Můžeš ještě zavzpomínat na společné výstupy s Frantou Plškem? S Frantou jsem lezl různé věci – dokonce i v Alpách, kde měl náš oddíl freundschaft6 s Němci. Působili jsme třeba ve Stubaikách a v podobných končinách. V Similaun7 jsme se spolu pustili do jednoho šedesátistupňového ledu, který byl pěkně do kopečka. Franta chtěl celou cestu vytáhnout. Povídám: „Franto, já bych chtěl taky zkusit lézt jako první.“ Prosadil jsem si své a vytáhl druhou délku. Vymotal jsem čtyřicet metrů a zkoušel dát do ledu první vývrtku. V ledu jsem nebyl moc zkušený, a tak mi při vrtání vyjely přední hroty. Dolů jsem padal dvakrát čtyřicet metrů plus propružení. Při pádu jsem se snažil instinktivně zachytit všeho možného, a tak jsem měl na sobě všechno sedřené – kompletně rozervané hadry. Štěstí, že měl Franta řádně vykopaná „šuflata“ na nohy. Můj vůbec nejdelší pád bezpečně zachytil. Naštěstí se jednalo jen o „nakloněný rybník“, který nekončil nějakými skalisky. Při pádu mi tak nestálo nic v cestě, co by mě poranilo, a já zůstal viset v laně na šikmině. Přilezl jsem k Frantovi zpátky na štand. Ještě v šoku jsem pak prosazoval, že polezu znova nahoru. Někde jsem totiž četl, že když to neudělám hned, těžko se pak později překonává strach z takového pádu. Franta mě ale zabrzdil: „Přestaň blbnout!“ Další lezení mi už zakázal. Byl to takový můj horolezecký učitel, od kterého jsem se toho opravdu hodně naučil. Škoda jen, že se v době své největší výkonnosti v padesátých letech nemohl dostat ven. Alpy viděl jen za války jako totálně nasazený a co vím, na Kavkaze byl jen jednou...

Doufal jsem, že dcera časem vyleze to, co mně se nepodařilo. (Známý rodičovský komplex)

47

Vylezli jste spolu i nějaký prvovýstup, třeba v Moravském krasu? S Frantou jsem žádný prvovýstup neudělal, protože všechny jeho cesty byly starší než moje lezení. Vždyť jeho přelomové krasové prvovýstupy vznikaly ještě za války! Když jsme se spolu poprvé navázali na lano, měl už svoje odlezeno, třeba s Frickem Gottwaldem. Franta lezl ještě po dlouhá léta, ale nic dalšího nového už nevytvořil. Naposledy jsem s ním lezl Macochu koncem sedmdesátých let, kdy už s lezením víceméně končil, protože jej bolela záda. Žádnou novou cestu jsem na skalách neudělal ani s nikým jiným, protože mé lezecké schopnosti na takové úrovni nebyly. I když možnosti by se určitě našly, jako lezec jsem se na prvním konci lana necítil dostatečně odvážný. Co si budeme říkat – horolezectví je z devadesáti procent o psychice a jen deset procent spočívá ve fyzické zdatnosti. Možná trochu přeháním, ale viděl jsem na skále i gymnasty, kteří dělali shyb na jedné ruce. Jakmile se ale při lezení dostali výše než na odskok, nebyli schopni pokračovat. Můj případ to sice nebyl, protože na prvním konci jsem lezl poměrně dost, ale až tak dobrou psychiku, že bych třeba dokázal vylézt na nějaký kopec sólo, jsem rozhodně neměl. Někteří to ale uměli. Třeba Mauglí8, to byl úplný lezecký génius. Nebo již vzpomínaný Pavouk, který přijel na Pálavu na motorce, trochu se napil burčáku, dostal se do náladičky a šel lézt Martinku. Stoupal bez lana, v polobotách a v montgomeráku stylem ostatních lezců, když byli navázáni na druhém konci lana. Navíc ještě dělal lidem pod skálou přednášku. Takovým lezcům jsem se nikdy ani nepřiblížil. Prostě jsem se zařadil tam, kam jsem patřil a byl lepší horolezec-turista.

V mládí jsem přečetl knížku Jacka Londona „Volání severu“, která se mi dost líbila, i když si v ní autor dost vymýšlel. Byl ale romantik a stejně jako mne jej přitahoval sever. Když to trochu šlo, s kamarády jsme v roce 1964 podnikli i náš první zájezd do Norska vlakem za 700 korun. Bágl byl plný jídla, protože v kapse jsme měli 5 dolarů a nemohli si koupit ani rohlík. Přesto jsme si zalezli na ledovci v Jotunheimenech, ale také v Romsdalu na zubatý masiv Trolltindene s horou Trollryggen. Od té doby jsem byl v Norsku šestatřicetkrát, ale na tento první zájezd se prostě nedá zapomenout. Nakonec jsme se dostali až na Špicberky, protože se nám v Norsku podařilo sehnat práci načerno a vydělat si na letenku. Přiletěli jsme do hlavní norské osady Longyearbyenu a v jejím okolí něco obešli a vylezli. Podobně jsme se dostali i na východní pobřeží do Grónska, kde jsme s lanem strávili dvakrát po měsíci a vylezli i nějaký ten prvovýstup. I když jsme tímto způsobem poznávali krásy severu, po celou dobu jsme stále jezdili do Tater a párkrát lezli i na Kavkaze. Největší finanční i časový díl ale patřil hlavně severním krajům, které mi učarovaly. U lezení jsem „zůstal“ dodnes. Když mě někdo z mladejch vezme na lano, rád si vylezu na druhém konci něco malého. Lezu sice cesty za tři, čtyři, lezu je ale s požitkem. Na lezení prostě nechci zapomenout, a tak si na cvičné skály každoročně několikrát zajedu...

Sportovce jsem ze sebe dělal do čtyřiceti let, ale pak se mi stal malér s nohou. Když se mi narodila několikátá další dcera, očkovali ji proti dětské obrně vakcínou na lžičce. Za komunismu

48

Během výstupu na Mutmalspitze v Ötztalských Alpách v roce 1972

stále nehejbaly. Ani jedna! Strávil jsem další měsíc na lůžku, kdy mi dávali lumbálky9 – injekce do páteře. Řekli jen: „Pozor! Nehýbat se!“, protože kdybych se během zákroku pohnul, tak může nastat definitivní porušení míchy. Pak mě položili zpátky na postel a dvacet čtyři hodin jsem se nesměl hejbat. Vše se několikrát opakovalo a bylo to náročné hlavně psychicky, protože jsem si stále klad otázku: „Vstanu nebo nevstanu?“, protože nohy byly pořád bezvládné. Akutní nebezpečí otravy jedem ale přešlo, a tak mne přesunuli na neurologické oddělení, kde se mnou dělali různé pokusy. Posadili mě například do podobného zařízení jako je centrifuga u kosmonautů, které jsme přezdívali „Pego“. Do páteře mi dali hadici, kterou do mě pumpovali stlačený vzduch. Sledovali, kam až vzduch v páteři pronikne, a jak na vše mé tělo bude reagovat. Nakonec mě roztočili, což bylo na celé proceduře nejstrašnější. Pamatuji si, že to byla hrůza, která strašně bolela. Hotové peklo! Nakonec mi oznámili, že mám chorobu s názvem meningo-polyradiculoneuritis, což nebylo nic jiného než náhraž-

Vysoké Tatry 1959

byla dětská obrna vymýcena, a tak jsem stejně jako všichni mí vrstevníci proti dětské obrně očkovaný nebyl. Druhý den jsem byl s kamarády na běžkách, ale domů jsem už nedoběhl. Nejprve jsem zjistil, že vůbec nemohu zvednout špičky chodidel a stále jsem o ně zakopával. Zprvu jsem si pomyslel: „Ježišmarjá, tak unavený snad nemůžu být...“ Pak k nám ale přijela domů známá doktorka a ... „Čoveče, ty máš obrnu končetin!“ Okamžitě mě odvezli do nemocnice v Bohunicích na oddělení intenzivní péče, kde mi přestaly fungovat ruce. Položili mě na postel, napojili na železné plíce a po chvilkách se na mě chodili dívat doktoři. Zkoušeli mi všelijak cvrnkat do různých částí těla, jestli už jsem hotovej a mají mě odpojit, nebo jestli ještě žiji. Naštěstí po měsíci nemoc z rukou ustoupila. V podstatě se jedná o neurologickou záležitost, kdy virus produkuje jed, který paralyzuje nervy a míchu. Kde byl jed slabý, tělo se ubránilo, ale nohy se

ka slova dětská obrna, která se nesměla nikde vyskytovat. Neurologii jsem tedy střídal s rehabilitacemi a po dva roky se postupně stával součástí špitálu. Všichni mě už začali brát jako kus nemocničního nábytku. Trochu jsem cvičil šest hodin denně a jedna noha se postupně začala spravovat, zatímco druhé zůstaly jen takzvané silové zbytky. Svalstvo se totiž klasifikuje stupni jedna až pět, přičemž normální člověk má svaly pětky. Moje pravá noha zůstala úplně nanic jen jako slabá jednička, levou se mi ale nakonec vytrénovat podařilo. Nebo ji lépe řečeno zachránil pánbůh či příroda, jak kdo chce. Jednoho dne mne ze špitálu propustili a já se vrátil domů se zásadní otázkou: „Co teď budu jako bývalý sportovec dělat?“ Přišla se na mne ale podívat Evana Juráková ze starší generace brněnských horolezců, která také pracovala jako zdravotní sestra, a řekla památnou větu: „Neblbni a nezoufej si. Kam budeš chtít, tam stejně vždycky vylezeš!“ Přestože jsem předtím slyšel milión

žvástů od doktorů a všelijakých známých, tato jediná věta mne zaujala a přinutila k zamyšlení. Zjistil jsem, že je na ní opravdu kus pravdy. Pochopil jsem, že kam si řeknu, tam vylezu. Když jsem si později řekl, že vylezu třeba na Elbrus, tak jsem na něj skutečně šel a vylezl nahoru i s těmi berlemi. Samozřejmě mi bylo jasné, že nemohu vylézt na Everest. Nesmíš si prostě cíl své cesty říct blbě, což je druhá půlka té důležité věty. Když člověk pochopí celý smysl v reálu, zjistí, že i s jednou nohou se rozhodně dá něco dělat. Můj návrat ke sportování vedl nejprve přes kolo. Když jsem se vrátil ze špitálu, doma stálo o zeď opřené kolo – závodní Favorit. Tehdy podobné kolo nebylo běžně k mání. Nedalo se koupit jednoduše jako dnes, a tak mi jej museli kluci z lyžování všelijak poskládat. „Co já s tím budu dělat?“, pomyslel jsem si. Na kole jsem vždycky jezdil, ale teďka o jedné noze? Nakonec jsem se přesto odhodlal a sedl na něj, lapnul se našeho plotu a začal se podél něj sunout vpřed. Zkoušel jsem šlapat jen jednou nohou. Plotu jsem se vůbec neodvážil pustit. Na jeho konci jsem se problematicky obrátil a vracel ze zpět. Měl jsem hlavně strach ze zastavení, protože jsem nemohl jako běžný cyklista šlápnout nohou na zem. Takto jsem trénoval měsíce, než jsem se odvážil poprvé vyrazit do běžného provozu. Byl jsem hodně nervózní. Pracovala nejenom psychika, ale taky fyzička, protože tělo ještě nefungovalo jak mělo a já nemohl vyjet ani do sebemenšího kopce. Dneska jezdím s jednou nohou naprosto běžně, samozřejmě ne nějak rychle. Tělo si ale na nový pohyb navyklo, což bylo podstatné. K mé v následujících letech největší vášni mi dopomohl také kámoš, který povídá: „Ty vole, když nemáš nohy, ale jen ruce, tak jezdi na loďce!“ Přitom sám nebyl vodák. Pomyslel jsem si: „Jezdit na loďce? To je docela dobrý nápad!“ V kánoi se ale klečí, což bych nemohl, a tak bylo rozhodnuto o kajaku. Koupil jsem si obyčejný turistický laminátový kajak za dva tisíce, hodil jej na Brněnskou přehradu a začal zjišťovat, jak se sune dopředu. Zkoušel jsem se i různě naklánět, abych si svou plavbu zpestřil. Našel jsem v tom zalíbení, i když v prvním kole dost nucené. Přestože jsem nebyl v žádném vodáckém oddíle, začal jsem získávat své první vodácké zkušenosti. Zkoušel jsem, co kajak umí, kam dojede, jak se převrací. Dočetl jsem se totiž, že také existuje nějaký eskymácký obrat, a tak jsem se pokoušel o něco podobného. S postupujícím časem se můj „eskymák“ zlepšil na takovou úroveň, že se dal i použít, a tak jsem si mohl troufnout i na tekoucí vodu. Jízda na loďce měla dosti podobný průběh jako mé předchozí lezení, a tak jsem se zaměřil nejprve na říčky v okolí Brna. Jednou z prvních byla Oslavka, což je klasický tok na Třebíčsku, pak přišly na řadu další místní sjízdné řeky Jihlavka a její přítok Rokytná, nebo řeka Loučka, vlévající se do Svratky. Na jaře jsem pravidelně vyrážel do Jeseníků, kde se jezdí Krupá, Branná a Horní Morava, nebo do Beskyd na Bečvu. Na kajaku jsem pak sjel i vzdálenější řeky – Labe s nejhezčím úsekem v Labské soutěsce a samozřejmě všechny klasické šumavské řeky. Vydával jsem se na týdenní plavby po slovenských řekách jako jsou tatranská Belá nebo Dunajec s nedalekým přítokem Bialky na polské straně...

Na vrcholu romsdalského Trollrygenu v roce 1970

Na kajaku jsem se tedy trošku naučil jezdit a tak mohl brázdit i vyhlášené řeky v zahraničí – třeba rakouskou Salzu či Drávu. Pak jsme začali směřovat do mého oblíbeného Norska, kde jsou nádherné vody – vodnaté, studené, ledovcové řeky a trochu nebezpečné. S kajakem jsem se také dostal opět do Grónska a na Island, kde jsem si vše zopakoval zase z pohledu vodáka. Sjel jsem tedy pár řek – od Yukonu a Mackenzie až po Sibiř a Čukotku, a podnikl i pár exotických cest – třeba do Japonska, kde jsme pluli na jedné z řek v okolí Tokia. Byly to vodácky zaměřené výpravy, ale vždy jsme při nich chtěli vidět víc než jen samotnou řeku...

Východní pobřeží Grónska v roce 1985 a cesta pod nejvyšší grónský vrchol Mt. Forel. K zapůjčení psů od Eskymáků nám chyběla odvaha poté, co jsme pozorovali jejich chování.

Vědec a měření rychlosti poklesu teploty s časem na východním pobřeží Grónska v roce 1985. Měření lze provádět pouze v době, kdy se vaří polévka a lze v ní teploměr zahřát.

Jestli jsem vše dobře pochopil, obrnou tě tedy infikovala dcera... Roční dceru očkoval doktor, který k nám normálně přišel domů. Při očkování děti dostanou v podstatě oslabený virus, který je ale infekční, což jsem nevěděl a nikdo mi o tom ani neřekl. Momentálně jsem byl nějak oslabený, a tak se na mě virus navázal taky, což zdaleka není vůbec běžné. Do běhání se mi tehdy moc nechtělo, možná jsem měl i slabou horečku, ale když se pro mě kluci stavili, řekl jsem si tradiční: „Přece nejsem až taková sračka!“ a šel jsem s nimi. Nemoc postupovala velice rychle a bylo vlastně štěstím, že se zastavila a já ji přežil. Od svých čtyřiceti let až do dnešních sedmdesáti tedy žiji s tímto handicapem a zvykl jsem si, že to tak je. Nikdy jsem si na nic nestěžoval, protože do jisté míry jsem si to trochu způsobil sám. Nadávat ale není moc na koho, a tak se tvářím, že se nic neděje. Za tu dobu, co mám nemocnou nohu, jsme na kole objezdili Skandinávii, Kolu, Ural a všelijaká dost exotická místa. Také jsem si i něco vylezl a vyzkoušel na horách – na Kavkaze, v Alpách a Dolomitech, i když už čistě teoreticky nemůžu tři pevné body mít. A baví mne to i na běžkách a na lyžích, i když při sjezdování jezdím jen po jedné noze. Stále pořádám čtyřiadvacítku na běžkách – Mauglího memoriál, na počest otce již vzpomínaného Jirky Beneše – rovněž přezdívaného Mauglí. Byl to také horolezec, navíc novinář, který za první republiky psal o všelijakých sportovních akcích. Nakonec ale dostal tuberu a zemřel. Mladý Mauglí čtyřiadvacetihodinovku běhával také – stihl alespoň deset ročníků. Později ale zahynul na Kavkaze, a tak se hodně lidí mylně domnívá, že se jedná o jeho memoriál. Kvůli nemocným nohám jsi musel sestoupit z hor do údolí, kde jsi objevil řeky. Lezení a divoká voda mají určitě ledacos společného. V čem ale vidíš hlavní rozdíl? Filozofie kajaku je skutečně dosti podobná filozofii horolezecké. Nicméně si myslím, že voda dokáže být daleko větší sviňa než lezení. Na horách můžeš do jisté míry vždycky hodit zpátečku– třeba slaněním, nebo když už nemůžeš, přiletí pro tebe helikoptéra. Ale na vodě, když do ní jednou vjedeš a silný proud tě začne brát, už se nedá dělat nic jiného než pádlovat. Jednou jsme se tak s Drobkem převraceli na kanále v Liptovském Mikuláši. Když se nám to stalo potřetí a promočený Drobek vylezl z vody, nějaký osmiletý kluk, který jel zrovna okolo, mu povídá: „Ujo! Keď neviete čo robiť, tak pádlujte!“ A měl pravdu. Když člověk neví, co má ve vodě dělat, tak by se měl snažit překážku přeskočit, prorazit, prostě pádlovat dopředu a pryč. Však ono to pak už vždycky nějak dopadne... O dobrodružné situace tedy na vodě nouze rozhodně není. Při našich prvních vodáckých výpravách na sever ještě nebyla k dispozici kilometráž, takže si každý musel řeku nejprve prohlédnout. I na poklidně tekoucí řece se ti totiž může do cesty najednou postavit vodopád, který je sjízdný pouze jednou, přičemž následuje konečná. Proto musíš nad vodopádem včas zastavit a přesně vědět, u kterého šutru se dá vylézt z vody, což bez předchozí prohlídky není možné. Dneska si vše přečteš, v našich počátcích jsme ale všechny norské řeky prolézali všelijak pěšky, na kole a co šlo, tak autem. I přesto jsem se mockrát dostal do podobně nepříjemných situací, jako třeba na norské řece Otta s patnáctimetrovým vodopádem Pollfoss. Zastavil jsem u břehu v místě, kde byl vracák10 a za kterým už voda valila k vodopádu. Silnice s autem ale zůstala na protější straně, nade mnou nelezitelné skály a vypádlovat zpátky proti proudu se nedalo. Jako jediná možnost mi zbývalo řeku zpátky přetraverzovat, což samozřejmě umí každý vodák, i když voda teče rychle a jsou na ní vlny. Když máš ale strach, protože ti za prdelí hučí „smrťák“, to je přece jen trochu jiné kafe. Tehdy jsem ale neměl jinou šanci. Takových situací byla spousta.

49

Ovlivnil tě, podobně jako Franta Plšek v lezení, i někdo na vodě? Ano, na vodě mám taky takového vodáckého Frantu Plška. Je to jistý Béďa Konvica, ročník 1926. Můj o generaci starší vodácký profesor sice na vodě nebyl tak dobrý jako Franta v lezení, ale na kajaku závodil a hodně dobře na něm jezdil. Nějaké prvosplutí ale podniknout nemohl, protože v jeho době už vše spluté bylo. S Béďou jsem poprvé začal na tekoucí vodě. „Co mám dělat? Já nic neumím“ On jen: „Dělej to co já!“ Bylo to na Loučce a na ní jak na sviňu jarní povodňový stav. Seděl jsem v lodi a neuměl nic jiného, než jet rovně. Béďa se nahnul, dal do vody pádlo... Udělal jsem přesně to samé co on, ale rozhodně ne se stejným výsledkem. Převrátil jsem se a nemohl se otočit nazpět. Věděl jsem o existenci eskymáka, ale raději jsem pádlo pustil z ruky a vylezl z lodě. Napříč řekou vedla lávka. Protože byl povodňový stav, vysoká voda se přes lávku přelévala a úplně mne přes ni přehnula. Nohy mi vlály dopředu, ruce a hlava taky. Visel jsem tam jako blbec. Ze strany mi přišli na pomoc chataři, kteří po lávce nemohli přejít, protože jim voda podrážela nohy. Způsobil jsem tam tehdy parádní „šou“ pro řadu rybářů a přítomných lidí, kteří kdyby mi nepomohli, asi bych tam visel dodneška. Neměl jsem sebemenší šanci, protože se mi šprycka11 zachytila o mostek, a tím pádem jsem k němu byl přichycen jako přibitý. Nějak mě ale z tohoto zajetí utrhli a dostali ven. Dostal jsem rum, horký čaj a do lodě jsem už raději ten den nesedl. Béďa pak rozhodl: „No nic, musíme začít jinak!“ a jeli jsme na řeky, které už povodňový stav neměly. Pomalu jsem od něj pochytil grify jako opření se o pádlo, protože celé pádlování je o tom, že si na pádlo můžeš lehnout. Pádlo, protože je dlouhé, ti nedovolí se převrátit. Teď, když už to umím, tak vůbec nepřipustím, aby se se mnou loď převrátila. Když voda začne brát vangle12, opřu se jen o pádlo, udělám takového „půleskymáka“ a dostanu se zase zpátky. Samozřejmě že něco jiného je překážka v řece,

U dawsonského hrobu Eskymo Welzla na Aljašce v roce 1980, který, jak se později ukázalo, nebyl pravý

která tě třeba zmáčkne mezi dva šutry. Kajak se pak prohne a prolomí. To jsou naše vodácké těžké sny... S Béďou Konvicou jsem tedy takhle začínal. Byl to profesor, který pak později zvětšil svůj rozměr až na 120 kilo. Byl trochu tlustý a po šedesátce už moc nejezdil, ale technicky jízdu v kajaku stále zvládal. Vždycky si sedl do lodě a jel. Tam píchl, tam píchl... Dokonce se mi přiznal: „Trénuji doma na zahradě nalízání a vylízání z kajaku,“ protože vlézt do kajaku pro něj v jeho letech představuje největší problém. Trénuje tedy nastupování a vystupování na trávníku, a pak spolu jedeme na Jihlavku. Jezdíme spolu pořád. Každou chvilku mi telefonuje. Na stáří si totiž vymyslel, že by chtěl sjet Grand Canyon Colorada. Já mu říkám: „Co na tom chceš jet? Když jsi byl mladý, tak jsi to nejel!“ Představuje si, co všechno sjede, což je pořád hezké. S tímto svým osobním poradcem Béďou jsem byl několikrát i v Meleg Víz, což je řeka poblíž Balatonu v Maďarsku. 50

V podstatě je to horký pramen, který vyvěrá ze země, což je v Maďarsku hodně častý úkaz. Jenže tento je hodně mohutný, takže vytváří velký, třicet stupňů teplý potok, na kterém jsme jeli párkrát na Vánoce. Všude sníh, minus deset a ty hodíš kajak na řeku, ve které je doslova akvárium. Podíváš se do vody a v ní je zeleň, rybičky, všelijaké řasy a botanické zajímavosti. Přitom všude okolo je sníh. A po této řece jedeš pětadvacet kiláků než voda vychladne. Jak to ale bohužel dnes občas chodí, Meleg Víz je již minulostí. Padl za oběť technickým úpravám a řečiště se stalo postupně podlouhlou odpadní jámou. Řek jsi sjel už opravdu hodně. Kterého svého vodáckého výkonu si ale ze sportovního hlediska ceníš nejvíce? Pro mne byl určitě nejtěžší závod Polar Cup, který jsem absolvoval v roce 1988. Sami organizátoři tento závod označují za nejtěžší závod na světě svého druhu, který se odehrává za polárním kruhem na řece Torniojoki. Samotný závod je rozdělen do šesti denních etap, během nichž se sjede 537 kilometrů. Blbé na něm je, že se zde střídá pětková13, poměrně obtížná voda, a jezera. Vyrazíš o půlnoci, což je takový severský způsob, a 160 lidí vyjede na jezero vysoko za polárním kruhem. Voda je studená, a po pěti hodinách pádlování v protivětru, kdy by člověk tak akorát vlezl do teplé sprchy a postele, dojedeš na konec jezera, ze kterého vytéká pětková, hodně vodnatá řeka s velkými vlnami. Člověk je zmrzlý, utahaný a najednou vjede do pětky, kde to s ním mlátí. Když už po 8 kilometrech tento poměrně dlouhý úsek skončí, a člověk je už úplně psychicky zničený, tak dorazí k dalšímu 50 kilometrů dlouhému jezeru. Takové střídání divoké vody a dlouhého jezera je skutečně náročné. Závod začalo 150 posádek a skončilo jich jen 70. Že na to nechodí žádní amatéři je myslím jasné. Byli to samí profíci. Třeba anglická armáda, něco jako naše Dukla, tam vyslala šest kajakářů. Jezdí tam jen hodně zarputilí a zatvrzelí borci, například bý-

Koupání mezi plovoucími ledovci vyžaduje alespoň klobouk. To, že pod zadkem vyvěrá horká voda, není důležité (západní pobřeží Grónska v roce 1985)

valý mistr světa ve slalomu. V cíli jsem byl teda hodně dobitej, jako ostatně všichni, ale jaksi jsem závod dokončil. Takže tento vodácký podnik byl pro mne asi nejnáročnější. Nedá se ani srovnávat s jednorázovými sjezdy, při kterých jsem třeba sjel i kus šestkové vody, a když se něco nepovedlo, mohl jsem vylézt a připlavat na břeh. Tam ale nebylo úniku! Leda že bych celý závod vzdal, což jsem ale nechtěl už vzhledem k okolnostem, za jakých jsme se tam dostali. Co našemu výjezdu předcházelo? Rok předtím jsme byli odsouzeni za nedovolenou výměnu valut s anglickými ragbisty, kteří k nám přijeli. Těch padesát dolarů jsme už všichni měli schovaných někde v botě, jenže jeden borec, pro kterého už nezbylo místo v autě, nás práskl. Následoval soud, ve kterém nás odsoudili a my museli odevzdat peníze, zaplatit pokutu a hlavně odevzdat pas. Po dva roky jsme měli utrum. V roce 1988 se naštěstí vše uvolnilo a my nakonec vycestovali. Ty předchozí tři roky bych už ale zopakovat nechtěl...

Jak jsem se již zmínil, na severu jsem byl nejprve párkrát s lanem. Když už jsem kvůli noze nemohl lézt, začal jsem tedy s kajakem, u kterého funguje téměř vše podobně jako v lezení. Za tři čtyři roky jsem se jízdě na kajaku obstojně naučil, a tak jsem si jej přivezl i na Island. Nejprve jsme sjeli řeku Hvítá i dva ledovcové toky Jökulsá á Brú a Jökulsá á Fjöllum. Pak jsem položil zásadní otázku: „Nezkusíme i slanou vodu?“ Vznikl plán pokusit se objet kus jižního a severního mořského pobřeží, což je hrozně závislé na počasí. Když foukne silný vítr, musíš okamžitě pryč, protože jinak nepřistaneš. Mořský kajak, kdy s tebou mlátí mořský příboj, byla moje další vývojová etapa. Na rozdíl od ostatních sportů se liší například i tím, že vjedeš na moře a svítí slunko. Pak ale foukne vítr a loď se začne na moři houpat. Když vítr zesílí ještě více, na obloze se začínají dělat bílé čepičky a ty si říkáš: „Už by to mohlo přestat!“ Jenže ono to nepřestane, a když se otočíš ke břehu, zjistíš, že tam, kde šplouchala voda, to tluče do skály a bílý příboj vyskakuje tři metry vysoko. Přistát nejde, protože to s tebou může praštit o útesy. Musíš jet dále kolem břehu a hledat vhodné místo s pláží, kde lze přistát a rychle vylézt z vody ven, což představuje tu nepříjemnou stránku věci. Na Islandu jsme nicméně začali trošku jezdit na toto téma a pokračovali i v Grónsku, kde jsem byl s kajakem třikrát na východním i západním pobřeží a objezdil tam všelijaké fjordy. Jízda mezi plovoucími krami představuje fantastické zážitky. Ve škole nás učili, že deset devítin kry je pod vodou, zbytek

Spolupráce při pokusu o start přestárlého soukromého letadla, které stejně jako pilot nemělo žádnou licenci (Aljaška 1980)

je vidět nad hladinou. Nikdo ti už ale neřekne, že když kra odtává, mění těžiště, a najednou se může úplně celá překlopit. Obrovské kusy ledu mohou být velké asi jako šesti až osmiposchoďový barák, takže nesmíš jezdit v jejich blízkosti, nýbrž v uctivé vzdálenosti. Nesmíš být drzý, musíš naopak jezdit s pokorou. Z odtávajících ledů se také ulamují všelijaké kousky. V tišině, ve které vše vypadá, že je úplně zamrzlé a nic se nehejbe, se pak najednou ozývají rány jako z děla. Krásné zážitky. Foukne vítr a na sebe narážející kry začínají vydávat další zajímavé zvuky. Podle velikosti jsou naladěny na různé tóniny. Posloucháš neskutečně krásný orchestr, který bouchá, chrčí a cinká, a do všeho se ještě ozývá vytí hladových eskymáckých čoklů, kteří se v létě nekrmí, protože nepracují. Vytí psů

a cinkot ledu ti vejde do uší natolik, že ti pak po návratu domů začnou chybět a hlavou se ti honí jen: „Co je to tady za kravál?“ Naše vybavení pro mořskou plavbu se postupně vylepšovalo. Poprvé jsme měli v Grónsku obyčejný turisťák, který později vystřídal mořský kajak se dvěma utěsněnými komorami a zvednutými špicemi – v podstatě se jedná o kopii eskymácké loďky, jenže z moderního matrošu. Na takovém plavidle se už jezdí fajn, krásně řeže vodu. Tyto loďky se ale v případě převrácení hůř zvedají eskymáckým obratem zpět na hladinu, protože jsou těžší. A vydat se na nula stupňů studenou vodu bez umění udělat eskymáka je nemyslitelné. Jak říkají příručky – při převržení se do dvou tří minut dostaví zástava srdeční činnosti, takže eskymácký obrat se ti musí povést ihned. Z tohoto důvodu se Eskymáci ani neučí plavat. V roce 1992 poprvé pojal myšlenku vyrazit k Beringově úžině a pokusit se o její přeplutí. Za starých časů se Eskymáci z Aljašky s těmi čukotskými přes Bering navštěvovali, což je historicky známo. V nové době se to ale zatím ještě nikomu nepodařilo. Sportovců, kteří by to přepluli, je jistě hodně, jenže v kombinaci s vyřizováním všelijakých formalit je to hodně tvrdý oříšek a hlavně administrativní problém. I my jsme se o přeplutí pokoušeli celkem třikrát a vždycky nás akorát zavřeli. Byli jsme pak internováni v hotelu, ve kterém byly mříže, protože jsme nikdy neměli povolení pro vyplutí. Největší potíž představuje zejména celnice, která tam úplně chybí. Nejblíže úspěšnému přeplutí jsme byli, když jsme si domluvili helikoptéru, ze které vylezli dva celníci a začali na pustém, skalnatém a vlnami bičovaném břehu Děžněvova mysu15 úřadovat. Borci vytáhli z letadla barevné zábrany, jaké bývají na sjezdovkách u šlepru, my tím prošli s kajakem, který prohlédli a řekli: „Jste odbaveni pro cestu do Ameriky.“ Jenže ten den byla na moři taková bouřka... Kajaky nešly na vodu vůbec spustit. Vlny skákaly až k té imaginární celnici a odrazit se od skal nebylo vůbec možné. Chtěli jsme vyplout až ve chvíli, kdy se moře uklidní. Jenže celníci trvali na tom, že musí být u toho. Prostě úředníci. Čekat nemohli, protože bychom je nezaplatili, a tak odletěli a my tam zůstali stát jako blbci. Každopádně tehdy jsme byli našemu cíli nejblíže, protože kdyby moře bývalo přívětivé, tak jsme vyrazili. Jenže nebylo a příští rok jsme zase nesehnali ty celníky... Dneska už bych Beringa nepřepádloval. Plavbu již určitě neuskutečním, rád ale předám své zkušenosti a informace komukoliv, kdo se rozhodne náš sen zrealizovat. Upozorňuji jen, že i když se technicky opravdu dá zvládnout, je to přece jen 100 kilometrů otevřené vody, což už není žádná sranda. V polovině cesty je sice americko-ruské souostroví Diomédovy ostrovy, kde se dá cesta přerušit, ale i tak se těch sto kilometrů dost liší od plavby kolem břehu nebo po řece. Beringia byla dříve suchá, s tundrou. Pak se ale zaplavila vodou z tajících ledovců a dodnes není příliš hluboká. Největší hloubka v úžině je něco kolem šestnácti metrů. Dříve tam také tekly dvě řeky, po kterých dodnes zůstaly dva mořské proudy, široké tři až čtyři

kilometry. Nejsou to tedy žádné potůčky, ale dosti široké toky s rychlostí vody přibližně jako má Dunaj v Bratislavě – zhruba osm až deset kilometrů v hodině. Jeden teče podél pobřeží Čukotky k severu, druhý zase u aljašského břehu na jih. Když chceš úžinu přeplout napříč, musíš s těmito proudy počítat. Také musíš mít s sebou kompas, abys v případě zhoršeného počasí našel pobřeží na protější straně. Kromě samotného pádlování je plavba náročná hlavně na psychiku. Vyrazíš a jedeš hodinu, dvě, tři... Pobřeží za tebou mizí a před tebou se na dlouhou dobu nic nezmění. Furt pádluješ a nikde okolo není vidět nic jiného než otevřené moře. Pak se vepředu objeví úzký proužek, o kterém si myslíš, že je to už pevnina. Pádluješ dál. Další hodiny. Nakonec se to před tebou opravdu zvýrazní. Potom už ten obrys pobřeží opravdu

cítili, protože všechny příbuzné mají na Aljašce v Americe. Poznání života ruských Eskymáků, o kterých se toho dodnes moc neví, bylo nesmírně zajímavé a na dlouhé vyprávění. Člověk se prostřednictvím loďky dostal do míst, kde se obyčejný smrtelník nikdy nedostane. Nešlo tedy jen o pádlování a o nějaký samoúčelný sportovní výkon... Za tu dobu, co jezdím na kajaku, se mi podařilo dát dohromady slušnou flotilu. Nechci se teď chválit jako boháč, ale mám v ní dvacet pět lodí – obyčejné i mořské kajaky. Polovinu sice tvoří staré lodě, do kterých už teče, ale mám i jednu krátkou loď, která je teď v módě. Se svou partyjou „strejců“, kterou tvoří vysloužilí horolezci, vodáci a lyžaři, jezdíme v zimě na lyže, v létě na kolo i vodu. Letos jsme navštívili Lofoty v Norsku. Díky unikátním mořským

V kaňonu islandské řeky Hvítá v roce 1982. Špatně by se tady vystupovalo!

vidíš, jenže je to stále třicet kilometrů. Už, už to vypadá, že tam budeš, ale kdepak! Jedeš dál, další dvě hodiny, ale na břeh je to ještě strašně daleko. Možná ještě dalších patnáct kilometrů... V takových situacích se doporučuje dívat se jen na špičku lodě a na obzor před tebou jen jednou za tři hodiny, kdy už je přece jen trochu jinačí. Přitom všem nesmíš spadnout do vody, musíš jíst, pít a taky si občas odskočit na WC. Je to dosti podobné, jako když se leze na vysoký kopec. Za ty tři návštěvy jsme čukotské vody hodně projezdili a docela i poznali. Mockrát jsme pluli kolem pobřeží a dopluli i do vnitrozemí – do Inčounu a přilehlých dědin v okolí severního sibiřského pobřeží. Žije zde asi dva a půl tisíce Eskymáků, kteří se jako Rusové nikdy moc ne-

proudům se jedná také o nóbl podnik mořských kajakářů. Příliv ve Středozemí je půl metru, na Baltu dvacet centimetrů, ale tam nahoře činí čtyři až pět metrů. Když pak jde voda nahoru a žene se proti ostrovům, v padesát metrů širokých průlivech vznikne řeka, protože voda se musí někudy protlačit. V literatuře píší, že rychlost mořských proudů je v těchto situacích až 30 kilometrů za hodinu16. Jakmile nastane odliv, voda zase narychlo uteče. Dohromady nás bylo osm a obepluli jsme pěkný kus pobřeží. Hlavně krásný Trollfjorden a řadu přilehlých ostrovů. Nahoře byla ledová čepice, ze které padaly úlomky do moře. Barevné ledové jehličky pak plavaly po hladině a dokreslovaly tento zvláštní svět plný barevných rybářských domků. Když jsme náš výlet po Lofotech ukončili, zajeli

51

jsme se po sezóně ohřát na Lefkádu17 s úplně odlišnou přírodou. Příboj tam mlátí do bílých, tisíc metrů vysokých skal, kolem kterých jsme podnikali plavby. Podmořské jeskyně přitom za hlasitého chrochtání nasávaly vodu, aby ji pak zase vytlačily ven. Chrochtání už ale bylo v jiné tónině. Strašidelná akustika! Lefkádu jsme na kajaku objeli celou kolem pobřeží – dohromady asi 120 kilometrů. Byla to nádhera. Plavba v příboji, který se na pláži zabaluje a tvoří dvoumetrového „kohouta“, je samo o sobě krásné. Když se to naučíš, vjedeš do vln a hraješ si v příboji podobně jako surfaři... Dneska, když bych měl na vybranou, dal bych už kajak půl na půl s lezením. Kdybych byl zdravý, určitě bych strávil týden na horách a týden pod nimi. Přechod z hor na vodu byl sice trochu vynucený, ale rozhodně bych už u ní zůstal.

Plavba na kajaku tedy nemusí být nutně na severu... Do jižních moří jezdíme jenom po sezóně. Emoce přitom ale zůstávají stále na severu. Můj intimní vztah už na jihu vzniknout nemůže, protože tam lidem nerozumím jazykově ani té jejich filozofii. K památkám, které jsou všeobecně známé, také nemám zvláštní vztah. Sice vím, že měl Odysseus svůj chrám na Jónském ostrově Itháka, ale na víc už nemám kapacitu. Mozkovou, ani emocionální. Naopak o Vikingy a jejich historii jsem se zajímal celý život. Mám o tom přečtené snad všechno. Takže na jihu je mi to dost cizí. Je to jako s děvčaty – taky nemůžeš mít doopravdy rád dvě najednou. Pokud se eisbergy14 nepřevrací, plavba je v pohodě.(Západní pobřeží Grónska v roce 1986)

V cíli Polar Cupu v roce 1988 při rozhovoru s vítězným Francouzem, jehož jméno jsem ale bohužel zapomněl

Zmiňoval ses, že tvým oborem byla strojařina. To ses s ní později i živil? Já jsem nikdy nesportoval jinak než pro zábavu. Vše co tady vykládám jsou zážitky o dovolených a nedělích. A ještě jsem někdy měl týden, črtnáct dní neplacené volno. Živil jsem se tedy strojařinou – od roku 1960, kdy jsem promoval, až do důchodu. Už na škole nás rozdělili na konstruktéry a technology. Konstruktéři jsou klasičtí strojaři s výkresy, kdežto techlogům kreslení moc nejde. Dal jsem se tedy k technologům, kteří se dělí na ty, co vyrábí pomocí lisů nebo pomocí obrábění. I toto mi připadalo ještě moc strojařské, a tak jsem se dal ještě na třetí obor a to byly materiály – hutnictví a koroze. Na světě je asi dva tisíce různých ocelí a několik tisíc druhů slitin, které se liší obsahem prvků. Než je nakonec dáš všechny dohromady, musíš předpovědět vlastnosti výsledného materiálu a procesu výroby to nějak vnutit. Zjišťoval jsem například, jaký materiál by nejlépe vyhovoval ocelové trubce, která má 52

odolávat při teplotě padesáti stupňů mořské vodě, navíc když do ní leze sirovodík, nebo naopak proč potrubí prasklo, shnilo nebo se ulomilo. V oboru s názvem korozní inženýrství jsem se tedy bavil studeným a někdy horkým železem nejprve v Královopolské strojírně, později ve Výzkumáku chemických zařízení a nakonec v Cheposu. Protože jsem celý život až do důchodu dělal do ocelí, nemohlo mne samozřejmě minout ani období, kdy jsme s kamarády dávali dohromady tehdy nedosažitelnou horolezeckou výzbroj i výstroj. Kovali jsme ocelové skoby, cepíny, mačky a později se dokonce začalo i s všelijakými vklíněnci a čoky. U loděk jsme zase vyráběli pádla do mořské vody z duralu a všelijaké ocelové části, které rezavějí – třeba lanka na ovládání kormidla. Dopracoval jsem to tak daleko, že se jednou za mnou přišel úplně blbě poradit starý známý, který potřeboval umělou kyčel. Doktor se jej totiž zeptal, jestli má být s kobaltem nebo bez kobaltu... Aby výčet tvých dobrodružných aktivit byl úplný, nemůžeme opomenout taky tvé působení v městském zastupitelstvu... Komunisty jsem neměl rád, protože mě skoro vůbec nechtěli pouštět ven. Nebyl jsem sice tak odvážný jako disidenti, aby mě zavřeli nebo zastřelili, láska k režimu to ale opravdu nebyla. Když přišel rok 1989, tak jsem se rozhodl, že zachráním lidstvo. Takových nás bylo více, a s podobnými zachránci lidstva jsme založili tzv. Republikánskou unii a přihlásili v Praze k registraci. Začali jsme pořádat schůze, dělal se pochod Brnem a podobné politické věci. Měl jsem v úmyslu ani ne tak stát se politikem, vždyť jsem už byl dost dospělý člověk, ale chtěl jsem to tady tak trošku napravit. Nakonec došlo k volbám, a když jsem pak přišel do práce, kámoš říká: „Víš, že jsme zvolení do zastupitelstva? Co budeme dělat?” Tak jsme začali chodit na radnici a museli tam pravidelně docházet po čtyři roky na schůze.

O práci v zastupitelstvu se vykládá všechno možné, realita je většinou ještě šílenější – přímo ďábelská. Devadesát procent lidí tam totiž chodí úplně za jiným účelem než je zachránit lidstvo. Mají své osobní zájmy – někdo touží po penězích, někdo aby dohazoval zakázky bráchovi... Hlavně mi ale vadily všelijaké obstrukce. Vždycky jsem byl zvyklý něco dělat. Třeba blbě, ale muselo se kolem mne vždy něco dít. Tam se nedělo vůbec nic! Třeba jsme měli něco projednávat o brněnském zdravotnictví a nějaký komunista se přihlásil a řekl: „Teplota při zasedání má být dvacet dva stupňů! Navrhuji odročení jednání.” Díval jsem se na teploměr a bylo dvacet jedna. Následovalo technické přerušení a všichni šli domů. Další den se to opakovalo, protože nějaký jiný blbec taky nechtěl, aby se něco projednávalo. Byly to hrozné ztráty času. Nechci ale, aby mé lamentování vyznělo, že čtyři roky strávené v zastupitelstvu byly úplně na nic. Udělali ze mne třeba předsedu sportovní komise. Měl jsem možnost ovlivnit rozdělení peněz, které dal magistrát na sport. Loboval jsem za věci, ke kterým mám blízko, a tak jsem něco přihrál i horolezcům. Zkušenosti spojené se zastupitelstvem se mi docela hodí i dnes, protože ze mě udělali starostu Sokola Brno I, největší jednoty na Moravě. Není to žádná chlouba – tuto funkci prostě nikdo nechtěl dělat, protože představuje hlavně spoustu práce, shánění peněz a hádání se s lidmi. Já si původně představoval, že starosta je nóbl čestná funkce, při níž budou za mnou chodit gymnastky a já jim předám kytici, nebo mě někdo osloví, ať promluvím na pohřbu. Jenže já musím lézt po střechách, protože údržbáři to nechtějí dělat! Jsme malá fabrika. Opravdu! Máme obrat dvacet milionů, dvaatřicet zaměstnanců, spousta trenérů... Všichni chtějí přidat peněz a ubrat práce, jako všude jinde. Takže každý den od osmi do půl jedné, kdy to zabalím, mám o zábavu postaráno. Někdo to ale přece musí dělat pro ty, kteří tady dnes metají kozelce a poskakují v tělocvičně, ne? Dívají se sice

Jiří „Sval“ Havel

na mě podobně, jako já kdysi na ty dědky z lyžování, co mrzli na sjezdovce zadarmo: „Blbě zapíchnutá branka, neušlapaná trať, blbě vyměřené a změřené...“ Všichni už ale umřeli a já jim to dnes vlastně vracím. Dneska se za to stydím a chodím se jim k hrobu omluvit, protože v těch osmnácti devatenácti jsou ta děcka prostě ještě hloupá. Takže dneska taky slyším: „Co se tady plete ten děda s hůlkou!“ Mně to ale nevadí, protože vím, že jednou třeba taky řeknou: „No, snažil se!“ Sloužit tady musím ještě rok a půl do příštích voleb. Jsem už tady třetí období, a tak si myslím, že už jsem toho pro sokolstvo odvedl dost, a že už mě snad taky mohou vystřídat. Neznám moc lidí, kteří mají takovou vůli jako ty. Chtěl jsem se tě tedy zeptat, jestli na to máš nějaký recept? Prozradím ti jej. Zaprvé jsem přesvědčen, že nemám jinou vůli než ostatní. Nepočítám samozřejmě extrémy. Když se skákalo na lyžích a borci dostávali body za délku a estetiku, nejlepší a nejhorší hodnocení se škrtalo. Když chceš lidi porovnávat podle vůle, tak na jedné straně jsou úplní lempli, kteří mají vůli tak akorát žrát a ležet, a na druhé zase špičky s opravdu extra vůli. Tam patří třeba Messner nebo Petr Valušiak ze Slovenska, který šel se třemi Rusy tři měsíce přes severní pól. Před takovým výkonem smekám, to je opravdu něco. Tyto dvě skupiny tedy škrtněme a zůstanou ti normální, ke kterým se řadím i já, protože Messner nejsem a k těm úplným idiotům snad taky nepatřím. Myslím si tedy, že vůli mám úplně normální a ani ty by ses nechoval za dané situace jinak. Samozřejmě, mám trošku od přírody vrozenou touhu dělat maratóny. Jednu dobu jsme běhávali i sto kilometrů. Říkali jsme tomu šedesát mil. Sto kilometrů totiž běhávali svazáci, kdežto my – Američané, běhali kolem Brna „sixty miles“. Nebo na běžkách čtyřiadvacítky... Měl jsem tedy trochu afinitu k vytrvalostním záležitostem. Kdyby ses ale dostal do stejné situace, v zásadě se nebudeš chovat jinak. Pravda, trochu si zoufáš: „Proč zrovna já?“ Toto období ale přejde a začneš ve své situaci hledat něco pozitivního. Vždyť i v tom špitále jsem zažil spousty legrace. Na pokoji nás bylo dvanáct chlapů. Když nás čekalo již zmiňované ďábelské vyšetření se stlačeným vzduchem, tak jsem ráno vstal, vzal papír, napsal na něj: „Pego – nesnídat!“ a položil vedle postele. Pak jsem jen pozoroval, jak každý přišel a lamentoval: „Jéžišmarjá! Já na to nepůjdu. Podepíšu reverz a raději půjdu dom!“ Pozoroval jsem jejich reakce a u toho se bavil. Musíš prostě nějak žít a něco se kolem tebe musí dít, i kdyby to měly být jen takové blbosti! Za ty dva roky ve špitále si nedovedu představit úraz, který bych neviděl. Řadě sportovců tam po havárce amputovali končetiny. Třeba znám borce, který závodně plaval a postihla jej podkolenní amputace. A plave dál! Dokáže s jednou nohou plavat sto metrů kraula za pětašedesát vteřin. To jsou fantastické výsledky. Nebo lyžař s podkolenní amputací. Podkolenní amputace na lyžích tě moc neomezí, protože dřevěná noha je v botě stejně zablokovaná. Lidí, kteří podobným způsobem dopadli v životě blbě, tedy znám celou řadu. A všichni se znovu postavili a nikdo nezůstal sedět uplakaný někde u televize. Ty bys v takové situaci skočil s okna? K tomu přece potřebuješ velkou odvahu! To není jednoduché skočit! Spíše začneš přemýšlet, jak bych mohl své oblíbené sportování dělat dál. Na paraolympiádě málokdo začne sportovat, až když mu upadne noha. V tomto jsou všichni lidé stejní a já rozhodně neuvažoval jinak.

narozen v roce 1938 Přehled nejzajímavějších horolezeckých výstupů Vysoké Tatry 1962 Lomnický štít, Z stěna, Hokejka 1965 Galerie Ganku, Puškášova cesta 1968 Malý Kežmarský štít, normálka Alpy 1966 1968 1972 1974 Norsko 1970 1973 1975

Špicberky 1975 Grónsko 1976

Kavkaz 1985

Grossglockner Mont Blanc Mutmalspitz, oblast Similaun, Ötztalské Alpy Matterhorn

Trollrygen Trolltindene Kongen (the King), Dronningen (the Queen), oblast Andalsnes, Trollstigen

Tronfjellet, Breikampen, oblast Sassendalen

Stenifjellet, Fostfjellet, Rytterknogten, východní pobřeží, (asi) prvovýstupy Mt.Forel, nejvyšší vrchol Grónska

Elbrus

Přehled nejzajímavějších vodáckých výprav a výkonů Kanada 1980 sjezd řek Yukon, Mackenzie a Klondike Island 1982

sjezd řek Hvítá, Jökulsá á Fjöllum a Jökulsá á Brú první plavba ve slané vodě kolem pobřeží Islandu

Grónsko 1984 1991

Julianehab-Nanortalik, mořská plavba na západní pobřeží Sondre Stromfjord-Sisimiut, mořská plavba na západní pobřeží

Norsko 1988

Polar Cup, extrémní vodácký šestidenní závod

Čukotka 1993 a 1995 plavba kolem pobřeží, neúspěšný pokus o přeplutí Beringovy úžiny

1

Ivan Bajer „Hastroš“ – známá brněnská lezecká

a v Hindúkuši. Zahynul na Kavkaze při sestupu ze

postava, autor několika prvovýstupů v Moravském

Šcheldy.

krasu a na Pálavě

Martin Krejsa archív Jiřího Havla a Pepe Piechowicz

Lumbálka=lumbální punkce – vbodnutí, vstříknutí

Ledůvka – glazura

3

Julius Kugy (1858-1944) – objevitel a průkopník

10 Vracák – zpětný proud, směřující proti toku řeky

horolezectví v Julských Alpách.

11 Šprycka – nepromokavý potah otvoru, chránící vni-

4

Leninova ulice v Brně, dnešní Kounicova.

5

První mačky s deseti hroty, které v roce 1908 na-

12 Vangle – boční výkyvy

vrhl Oscar Eckenstein a komerčně začal vyrábět

13 Pro účely vodní turistiky se sjízdné části toků řek

o dva roky později Henry Grivel.

do míšního kanálu

třek kajaku před vlnami

v kategorii divoká voda klasifikují šesti stupni. Ob-

6

Freundschaft = přátelství

7

Similaun je vysokohorská oblast v Ötztalských Al-

14 Eisberg – plovoucí ledovec

pách na území Rakouska a Itálie a je nejmohutněji

15 Děžněvův mys je nejvýchodnější pevninský výbě-

zaledněných pohořím východních Alp. 8

doba lezecké stupnice obtížnosti.

žek Asie, pojmenovaný podle ruského mořeplav-

Jiří Beneš-„Mauglí“ (1953-1983) byl jedním z nej-

ce Semjona Ivanoviče Děžňova (1605 – 1673),

lepších československých horolezců na přelomu

který jako první Evropan tohoto výběžku do-

sedmdesátých a osmdesátých let. Specializoval

zpracoval foto

9

2

se na sólovýstupy. K nejvýznamnějším jeho výstu-

sáhl. 16 Silný přílivový proud, který proslavil Lofoty, se jme-

pům patří 1. zimní výstup Skotskou cestou v severní

nuje Maelstrom a zmiňuje se o něm i Alan Edgar

stěně Eigeru v roce 1978. Autor několika význam-

Poe a Jules Verne.

ných prvovýstupů v Alpách, na Kavkaze, Pamíru

17 Lefkáda – řecký ostrov v jónském moři.

53

Lezecký tábor 2008 Nápad uspořádat tábor pro děti s lezeckou tematikou se nám zrodil v hlavách už loni. Letos jsme navázali na loňské zkušenosti, přičemž skalnímu lezení jsme věnovali ještě větší pozornost. A kdože jsme „my“? Tým nadšených lezců ze Salesiánského střediska mládeže v Plzni, kde jako dobrovolníci vedeme kroužky lezení na umělé stěně. A salesiáni jsou kdo? Salesiáni jsou kongregací založenou v 19. století italským knězem Janem Boskem, který převzal jméno pro salesiány po sv. Františku Saleském. Salesiáni působí po celém světě. Jejich hlavním cílem je pomáhat dětem, které jsou sociálně či jinak znevýhodněné. Společně s mnoha dobrovolníky pro ně vytváří rodinné prostředí, snaží se vypl-

pách s Českými drahami) dorazili v sedm hodin večer do našeho přechodného domova. V obci Jeníkov jsme se ubytovali v útulné prázdninové chatě. Pro 21 lezců plus materiál nebylo místa příliš, ale to nám náladu nekazilo. Jak se říká – lidé jsou skladní a lezci zvlášť. Dny se nesly v duchu lezení a putování trpaslíků za ukradeným zlatem, neboť jsme pro letošní celotáborovou hru zvolili téma „Hobit aneb Cesta tam a zase zpátky“. Dopolední program probíhal paralelně ve třech skupinách. Jednotlivé skupiny se během tábora několikrát prostřídaly, aby si každý zkusil všechno a nikdo nebyl o nic ochuzen. Pravidelně každé ráno jedna ze tří skupin vyrážela lézt na Drátník,

Výcvik na skále

nit jejich volný čas a pořádají různé akce, včetně letních táborů. Vraťme se k vlastnímu lezeckému táboru. Po dlouhém přemýšlení, kde jej letos uspořádáme, jsme se rozhodli pro Žďárské vrchy. Naši dva instruktoři ČHS (Milan Růžička a Šárka Končírová) měli s touto oblastí dobré zkušenosti, jelikož zde absolvovali část svých instruktorských kurzů. Díky nim jsme tedy věděli, co nás čeká. Při první návštěvě Žďárských vrchů v květnu, kdy jsme sem jeli na přípravný víkend a sondování terénu, jsem pochopila, proč jedeme právě sem. Krásná příroda se zde snoubí se super lezením na přilehlých skalách. Nás konkrétně zajímal Drátník, kam jsme měli v plánu s dětmi vyrážet. Cesty zde jsou vhodné jak pro naše nejmenší, tak i pro odrostlejší účastníky. Vybrali jsme skvěle. Jen stoupání od auta na kopec ke skalám by nemuselo být tak dlouhé. Ale i to má své světlé stránky – alespoň se děti trochu zocelí. Po dlouhých přípravách konečně nastala červencová sobota s velkým S, náš tábor začínal. Z Plzně jsme odjížděli přesně v poledne, abychom (po menších útra-

54

dek, stejně jako menší práce kolem chaty, jako například zbavování kůry dutých kmenů, které budou sloužit jako prolézačky pro malé děti. Tábor utíkal rychle, program byl plně nabitý. Avšak nejenom lezením je člověk živ, a tak musí dělat i něco jiného. Naši malí trpaslíci to poznali na vlastní kůži. Museli se naučit spolupracovat při obraně před zlobry a společně splétat obydlí z lan, která je zachránila před zrádnými vrrky. Další překážkou se ukázal být lstivý Glum, jehož hádanky typu „co dělají pandy když hoří les?“ (hoří taky), byly leckdy tvrdým oříškem k rozlousknutí. Mezi příjemnější a hlavně zábavnější povinnosti patřilo pečení „elfího“ chleba lembas, u nás to tedy byly spíše placky, ale ne jen tak ledajaké – byly totiž barevné. V noci nás přepadávali obludní pavouci a jiná havěť, ale ani jejich osm nohou jim nestačilo k tomu, aby nás

Tam na děti čekal tradiční táborák, večerní kino na louce s promítáním nej fotek, které se nám podařilo během předchozích dní pořídit. Ale i večer někdy končí a tak, po menších potížích s rozmístěním dětí, konečně všichni ulehli a usnuli. Ti menší nám už klimbali i při kinu. Naši andílci si mysleli, že je čeká klidná noc, jenže to netušili, jaký bonbónek si pro ně vedoucí připravili. Kolem jedné hodiny v noci jsme začali budit jednotlivé skupiny a po překonání jejich odporu jsme je vytáhli ze spacáků a vydali se na Drátník. Úkolem trpaslíků bylo najít poklad spolu s zářícím arcikamem. Ten byl samozřejmě ukryt na Drátníku. Kdo jej chtěl spatřit, musel k němu lehkou cestou za svitu čelovky dolézt. Noční lezení se ukázalo jako dobrý nápad, neboť i ti, kteří se normálně spíše báli, se vidinou jak dalšího spánku, tak i získání arcikamu vyhecovali a dolezli až nahoru.

Lukostřelba

kde se s velkým elánem vrhala do cest, které se někdy dětem pokořit podařilo, jindy to nevyšlo. Na vše dohlíželi instruktoři ČHS, takže žádné větší nebezpečí nehrozilo. Jediným zraněním mohly být maximálně bolavé ruce a nohy. Postupem času bylo vidět, jak děti dělají pokroky. I cestu, která se jim zpočátku zdála nepřekonatelná, vylezly na konci s relativním přehledem. Pro druhou skupinu byl na programu dopolední workshop. Věnovali jsme se například střelbě z luků. Štěstí nám přálo, neboť se nám podařilo získat si přízeň zkušeného lukostřelce, který bydlel hned vedle nás a s ochotou se s námi podělil o své bohaté zkušenosti, jak s těmi zahnutými věcmi zacházet. Obsahem dalších workshopů byly zálesácké dovednosti či praktické základy první pomoci, které nikdy nejsou na škodu a hodit se mohou vždy, zvlášť ve skalách a přírodě, kde na lékaře nenarazíme na každém kroku. Poslední skupina se mohla přesvědčit o pravdivosti přísloví „bez práce nejsou koláče“. Součástí pracovních povinností byla pomoc při vaření v kuchyni, starost o úklid a pořá-

dohonili. Všechny tyto překážky jsme překonali beze ztrát. Poslední zkouškou pro nás byla závěrečná bitva. Místo jejího konání nebylo třeba dlouho hledat. Lepší prostředí než na travnatém, téměř magickém, sedle mezi Blatinami a Drátníkem lze těžko najít. Ovšem i na místo bitvy je třeba se nějak dostat. Krásná příležitost pro dvoudenní výlet. Aby se děti příliš neunavily, mírně jsme je k cíli přiblížili autem. Pak již bylo vše na nich. Než jsme dorazili k chatě na Blatinách, kde bylo již předem objednané přenocování na louce, zastavili jsme se u nedalekého rybníka, abychom zde zkusili postavit vory z barelů a lan a pokusili se s nimi přeplavit při břehu na druhou stranu. Tento úkol se zdál jednoduchý jen do chvíle, než se děti pustily do jeho realizace. Jeden ze dvou vorů se rozpadl, sotva na něj první dva „trpaslíci“ naskočili. Druhá skupina byla úspěšnější – téměř zázračně udržela vor nad vodou a přeplavila tak všechny své členy. U rybníka to bylo po parném dni super, jen kdyby tam neustále nelétali ti otravní komáři a neštípali jak rozumu zbavení. Proto jsme se rozhodli pro rychlý přesun směr Blatiny.

Zálesácké aktivity

Tímto činem získali trpaslíci vzácný drahokam, a tím i jasnou výhodu při nastávající bitvě. Ráno byly všechny děti čilé, jen vedoucí se hroutili při představě jakéhokoliv většího pohybu. Spásný nápad vyjednat za poháry se šlehačkou příměří bojechtivé děti ihned zamítly. V dopoledním žáru slunce začala bitva. Díky nesnesitelnému vedru a únavě obou zápasících stran naštěstí rychle skončila – jak jinak než vítězstvím dobra. A jak to bývá, po vítězství následovala bujará oslava provázená veselím, tancem a zpěvem. Než jsme se nadáli, bylo další ráno, loučili jsme se na nádraží a přijížděl vlak, aby nás odvezl zpět domů. Zbývá dodat, že takto strávenou část prázdnin bychom chtěli zažít znovu, a tak doufáme, že to vyjde i příští rok s opět tak skvělou partou jako se sešla letos. Kristýna Lihunová Milan Růžička Termín tábora: 19. 7. až 30. 7. 2008 Web: www.sdbplzen.cz text foto

Milan Růžička Š. Končírová, M. Růžička

závody

Pařížská kdyby… Málokomu asi unikla informace, že se od 15. do 18. listopadu uskutečnilo v Paříži Mistrovství Evropy ve sportovním lezení. Pokusím se na toto klání v lezení na obtížnost, bouldering a rychlost podívat poněkud netradičně. A možná i ne příliš oblíbeně, protože slovo „kdyby“ zavání snahou hledat výmluvy. Někdy je ale také hodně drsnou sebereflexí (jak častý výraz po nedávných krajských a senátních volbách). Takže tady jsou „Pařížská kdyby…“ Kdyby to bylo kdekoli jinde… snad vyjma Číny, nemohlo by to být tak veliké, reprezentativní, atraktivní, zkrátka skvělé. Ano, Francie jasně ukázala, že je lezeckou velmocí. Na finále šest tisíc diváků v největší pařížské sportovní hale, světelná šou, DJs, kamery, skvěle připravené závodní cesty. Kdybychom víc trénovali… byli bychom na tom lépe. Fuj, to je ale skepse, vždyť jsme si odvezli jedno druhé místo a jedno čtvrté. Tak co chceme víc v naší malé zemi mezi horami? Já osobně bych

strašně moc chtěl vidět mladou vlnu tlačící se do semifinálových umístění SP. Chtěl bych smazat ten rozdíl mezi třetím místem v ČP a třetím místem v ME. Chtěl bych vídat nové tváře v našem sportu a hlavně nechci slyšet „kdyby tam byl Adam“, protože výjimečné osobnosti zdravého soutěživého ducha netvoří, možná paradoxně spíše naopak. Kdybychom se soustředili pouze na sport… nebyly by v našem týmu zbytečné hádky, zbytečné excesy, zbytečné protesty a troufám si říci, že bychom možná měli i lepší umístění v mužské rychlosti. Netajím se tím, že obdivuji schopnost Tomáše Mrázka soustředit se na výkon. Tady a teď, na této trase. Předpokládá to však nemyslet podvědomě na to, kde se dá najít skulinka v pravidlech, na to, proč podat protest. A konečně, kdybyste si mysleli, že jsem pesimista… tak to tedy nikoli. Já jsem si ME v Paříži náramně užíval. Nervy,

stres. Půl roku jsem neboulderoval a makal vytrvalost. Bude to k něčemu?… A pak jsem si užíval (snad zaslouženě) tu uvolněnou atmosféru, kdy jsem mohl sledovat ty nejlepší a lámat si všechny palce na rukou a nohou, když se mezi ně dostal někdo z našich. Konkrétně sourozenci Hrozovy ve vyřazovacích bojích v rychlosti, Silva Rajfová v semifinále boulderů a Tomáš Mrázek nejprve v semifinále a poté finále obtížnosti. A ten KDYBY skočil o centimetr vedle a trefil chyt, mohlo ME zažít superfinále! text a foto

Petr Resch

Vítězové jednotlivých kategorií a umístění našich Ženy obtížnost (celkem se zúčastnilo 43 nejlepších Evropanek) 1. Johana ERNST (AUT) 30. Lucie Hrozová 33. Silvie Rajfová Muži obtížnost (celkem 72) 1. Patxi USOBIAGA LAKUNZA (ESP) 2. Tomáš Mrázek 31. Martin Stráník 44. Petr Resch 55. Jakub Hlaváček

Ženy bouldering (celkem 49) 1. Natalija GROS (SLO) 16. Silvie Rajfová 35. Nelly Kudrová a Helena Lipenská Muži bouldering (celkem 68) 1. Jérôme MEYER (FRA) 23. Martin Stráník 42. Jakub Hlaváček Ženy rychlost (celkem 25) 1. Edyta ROPEK (POL) 4. Lucie Hrozová Muži rychlost (celkem 37) 1. Evgeny VAYTSEKHOVSKY (RUS) 16. Libor Hroza 17. Martin Šifra

55

Zako Boulder Power Závody pořádané Bogusem Probulskim se konaly 5. a 6. září v Zakopaném. Šlo o součást 4. setkání s horskými filmy. Závody se na festivalu pořádaly už potřetí, tento rok se ale pořadatelé poprvé rozhodli je přemístit do staré hasičárny. To kvůli případné nepřízni počasí. Na startu se ukázali nejlepší lezci Polska. Kinga Ociepka, Tomasz Oleksy i Martin Wszołek. Závodilo se na flash přelezy, první den kvalifikace, druhý den finále. Ceny předával zvláštní host festivalu – známá slovinská lezkyně Martina Cufar. Hlavní sponzoři: Mountain Hard Wear company a Alpin Sport shop ze Zakopaného.

56

Výsledky Muži 1. Piotr Bunsch 2. Tomasz Oleksy 3. Marcin Wszołek 4. Andrzej Mecherzyński-Wiktor 5. Konrad Ociepka 6. Wojciech Gąsienica-Roj Ženy 1. Kinga Ociepka 2. Katarzyna Jurek 3. Katarzyna Samson 4. Joanna Zakrzewska 5. Marta Lenartowicz 6. Monika Piasecka

text a foto

Adam Kokot

závody

57

Marcin Wszołek

58

závody

59

závody – děti

Tendon Cup Děčín Bělá V pořadí třetí závod seriálu Tendon Cup proběhl v sobotu 11. října v Děčíně. Na start se postavilo 73 mladých závodníků ve čtyřech kategoriích. První lezci se „odlepili“ od země úderem desáté hodiny a začali zdolávat záludnosti a nástrahy kvalifikačních cest, které pro ně děčínští pořadatelé připravili. Mladší kategorie soutěžily na zbrusu nové části stěny, která měla v rámci závodu svou premiéru. Dvě starší kategorie

pak bojovaly s gravitací v převisech, kterými je děčínská stěna pověstná. Hned první kroky ukázaly, že nic nebude zadarmo a každý výškový metr byl vykoupen těžkou dřinou. Do odpolední části závodu nastoupilo jedenapadesát finalistů, kteří svými výkony potvrdili, že postoupili právem. V nejstarší kategorii se o napínavou podívanou postaral Jan Vrablík z HO Mamut Železný Brod. Dolezl nejvýše

Kategorie B, zleva: Vojtěch Otta, Jan Pacina, Marek Oubrecht

Lanškrounské finále Tendon Cupu 2008 Tendon Cup 2008 – finále moravského poháru v lezení mládeže na obtížnost, Lanškroun 1. 11. 2008 Za nádherného počasí, kdy to většinu lezců muselo lákat více do přírody než do tělocvičny, se domácí horolezci z HK Lanškroun o. s. postarali o v pořadí již páté letošní, a tedy finálové závody v lezení mládeže na obtížnost Tendon Cup. Domácí stěna, kterou shodou okolností téměř přesně na den horolezci před dvěma lety slavnostně otevírali, ukázala, že má co nabídnout i v rámci této lezecké soutěže mládeže. Trio stavěčů (Jaroslav Jordan, Martin Bříza, David Urbášek) a nové chyty se postarali o náročné a zajímavé cesty. Na startu se sešlo ve čtyřech věkových kategoriích celkem 89 závodníků, což spolu s početným doprovodem způsobilo, že tělocvična připomínala vlakové nádraží v době dvouhodinového zpoždění rychlíku na Prahu. Nejmladším účastníkem byl domácí, teprve pětiletý Lukáš Doleček, který se ale mezi chlapci o čtyři roky staršími neztratil.

Nejstarší dívky tvoří bohužel nejméně početnou kategorii A. Stejně jako v předchozích čtyřech závodech, ani v Lanškrouně se nic neměnilo a dominovala v něm Michaela Zbořilová z oddílu Rebel Pustiměř, která se stala i celkovou vítězkou. Ani Romana Vlašínová, startující v kategorii B nikoho nenechala na pochybách, že má skvělou formu a třetím vítězstvím v řadě si v Lanškrouně pojistila také konečné první místo, které putovalo do DDM Vyškov. V kategorii C to mezi děvčaty bylo mnohem napínavější, neboť potenciálně mohlo na celkové vítězství pomýšlet více závodnic. Nakonec tou nejšťastnější byla určitě Lucka Urbanová ze Sokola Brno, které shodou okolností na konečné první místo stačil i lanškrounský bronz. Závod v této kategorii nakonec vyhrál nováček soutěže, brněnská závodnice Eva Praibišová. Naopak velké zklamání asi po lanškrounském finále prožily Lenka Göndörová z HK Pálavský Věšák a Adéla Hacurová z HK Seloutky. Oběma se závod určitě nepovedl tak, jak by si přáKategorie B

Kategorie A, zleva: Luka Berro, Jan Vrablík, Martin Vaňkát

A. Wágnerová

a ve stropě pak předvedl několik fantastických temp. Přestože nesáhl na poslední topový chyt, na dosažení zlaté medaile to s přehledem stačilo. V kategorii čtrnáctiletých zabílil magnéziem topku pouze jeden závodník, děčínský lezec Jan Pacina. V kategorii nejmladších dívek pak ani velmi technicky náročná cesta nedokázala rozhodnout o pořadí medailových míst, a tak se Terezka Kozáková a Kateřina Bělková, obě z Nového Boru, a Veronika Peltrámová z pražského oddílu SmíchOFF, utkaly ještě v superfinále. Cesta, která byla stavěna pro nejstarší kategorii, jednoznačně určila pořadí třech nejmladších lezkyň. Výkony, které v superfinále všechny tři dívky předvedly, byly naprosto neuvěřitelné a byly právem oceněny bouřlivým potleskem. Nejvíce medailí z děčínského Tendonu putovalo do Trutnova. Domácí pak uhájili bronz a zlato zásluhou Martina Vaňkáta a Jana Paciny děčínského lezeckého klubu Sokol Bělá. text foto

60

Jan Pacina Pavel Kolouch

Kategorie D

V. Peltrámová

ly. Lenka šestým místem přišla o celkové prvenství a Adéla, která v poslední době bojuje s bolavými prsty, osmou příčkou definitivně ztratila dosud doutnající naděje na celkový bronz. Výtečnou formu naopak předvedla domácí Veronika Scheuerová, která se po celou sezónu zlepšuje a druhé místo na domácí půdě ji katapultovalo na trochu nevděčnou „bramborovou“ medaili. O největší drama se během závodů postarala domácí Anna Peichlová z HK Lanškroun, která spolu s Veronikou Peltrámovou z pražského Smíchova (SmíchOFF) postoupila do superfinále v kategorii nejmladších dívek. Zde už na zkušenou Veroniku, která lezla s nepopsatelnou lehkostí a elegancí, nestačila. Ale i tak zůstalo v Lanškrouně cenné druhé místo. HK Lanškroun měl letos vůbec štěstí na druhá místa. Zbyšek Černohous ho na domácím poli vybojoval jak v pátém závodě, tak v konečných součtech moravského poháru Tendon Cupu v kategorii nejmladších chlapců, když ho v celkovém součtu bodů porazil jen Marek Miřejovský z pardubického H-teamu. Pátý závod vyhrál Pavel Krůtil z Břeclavi. Velká bitva se odehrála také v kategorii C mezi Honzou Křížem ze SASM

Líšeň Brno a Markem Škorpilem z HO Opice Lukavice. Tím méně šťastným se nakonec stal Marek, který druhým místem ve finálovém závodě ztratil dosavadní vedení a se ztrátou jediného bodu na vítěze si do Lukavice odvezl stříbro. Dvě zlata tak putovala díky Honzovi do Brna. Ještě horší vzpomínky na lanškrounské převisy bude mít asi Michal Krček z Prostějova, který taktéž nezúročil bodový náskok z předchozích závodů. S Petrem Čermákem z Jeseníku měl sice po finálovém závodu stejný počet bodů, ale protože Petr v Lanškrouně skončil druhý (a Michal až čtvrtý), putovalo celkové zlato zaslouženě do Jeseníku. Kategorie A už žádné velké vzrušení nepřinesla. Stanislav Pekárek z klubu Valašských horolezců ukázal, že přes léto nabral nejen sílu, ale i pevné nervy, a v Lanškrouně si dolezl pro zasloužené zlato ve finále i celkovém pořadí Moravského Tendon Cupu. V kategorii „mimo soutěž“ se představili také domácí mistři republiky Martin a Radovan Šifrovi, Honza Doseděl ze Svitav a Kateřina Zachrlová z Brna. Domácí pořadatelé mají za sebou několik regionálních závodů, pohár Tendon Cup hostili poprvé. Soudě podle reakce hostů i slov uznání se svého úkolu zhostili na výbornou. Závod se uskutečnil za sponzorské podpory ČHS, města Lanškroun a firem Lanex Bolatice, REM-Technik s.r.o. Brno, Schott Lanškroun, AIX-lezecké chyty a stěny Praha, internetové knihkupectvi www.horoknihy.cz, Raveltik Šumperk, TG tisk Lanškroun, Stavební firma Pavel Dařílek Žichlínek a Broušení kovů Hacura Linhartice. Kompletní výsledky jsou ke stažení na webu ČHS. text foto

František Teichman Libor Peichl

61

závody – děti

Survival mládeže – „Sudetský zátah 2008“ (Brendy 08) „Start!“ Je sobota ráno (27. 9. 2008 9:00) a já vysílám první dvojici na trať závodu Survival mládeže „Sudetský zátah 2008“. Hned po startu se hlídka vrhá ke stolu a obkresluje mapu a popisy kontrol orientační jízdy na horském kole. Po třech minutách se na startovní čáru staví druhá dvojice. Když volám „start!“ podruhé, vidím, jak první hlídka mizí v bráně zámečku Bischofstein, který se stal pro letošní ročník závodu naším útočištěm. Druhá hlídka se tedy vrhá k osiřelému stolku s mapou a obkresluje ji, jak nejrychleji dovede, aby i ona mohla zmizet v zatáčce za zámeckou zdí. Tímto způsobem startuji závodníky půldruhé hodiny a svoje „start!“ volám ještě více než třicetkrát. Tudíž závodních dvojic, které se letos dostavily změřit svoje síly v přírodním víceboji, bylo podstatně více než vloni – zkrátka, zlepšujeme se... Aby soutěžící mohli pomýšlet na solidní umístění, bylo potřeba nejen správně opsat kontroly do mapy, ale i najít jedenáct kontrol orienťáku na horském kole, absolvovat

62

lezení, překonat několik krkolomných lanových lávek, přejít po „slacklajně“, zabrat pádlem při jízdě na vodě, nespadnout v lanovém centru a bezpečně (bez prodření mapy a oděvu či obdržení vosího žihadla) najít všechny kontroly orientačního běhu. Mezi startem a depem u skal na závodníky čekaly dvě kontroly. Najít je nebyl problém (pro většinu hlídek), a tak se zanedlouho začali první závodníci objevovat u skal, kde na ně čekalo několik pěkných cest. Východiskem pro lezeckou část a nízké lanové lávky byl starý srub nad Janovicemi, který byl zapůjčen od laskavého pana Štycha. U skal si každý z dvojice vybral cestu, na kterou si troufl a do ní se pustil. Hodnocení této části prodělalo od minulých ročníků změnu a platilo zde pravidlo „čím vyšší obtížnost, tím vyšší zisk“. Kdo se tedy cítil (pravda, byli cítit už skoro všichni), mohl zkusit cestu nejtěžší a získat tak až 30 minut k dobru. Nejobtížnější cesta byla, podle slov našeho skalního velmistra Radka Brože, lehká osmička a cesta nejlehčí měla obtížnost čtyři. S protaženými těly z lezení a lanových lávek, kde si závodníci mohli zkusit i chůzi po „slacklajně“ a po „lehké stromové“ masáži na lanovce, následovala orientačně dobrodružná cesta do Adršpachu. Tady, před branou vedoucí k jezírku, dvojice opět slezla z kola a do rukou, místo řídítek, uchopila pádla. Původně zamýšlená jízda podle azimutu se z technických důvodů nepovedla zajistit, a tak závodníci jezírko pouze přejížděli. Protože se „vodáci“ nemuseli příliš starat o směr, kterým loď jede, mohli si více všímat krásného prostředí adršpašské pískovny. Další nástrahou, připravenou pro závodníky, bylo lanové centrum, kde bylo zapotřebí v pětimetrové výšce proběhnout (pro některé závodníky spíš přežít) několik lanových překážek. Se zajištěním této části nám pomohl profesionální personál, kterému jsme velmi vděčni, stejně jako Petemu Blahnovi, který nám umožnil toto centrum zařadit do závodu. Z Adršpachu závodníci uháněli po nově budované, téměř dokončené – tudíž téměř bezmosté – cyklostezce podél Metuje až do Teplic. Zde je čekal pořádný výšlap zpět k zámečku. Když jsme trasu stavěli, viděl jsem borce, kteří výšlap zvládli s nohama v pedálech. Vysílení zá-

vodníci ovšem daleko častěji tuto část absolvovali kolo „vedouce“! Poslední zkouškou byl orientační běh, jehož start byl v areálu zámečku a zavedl závodníky do přilehlých skal. Přestože kontroly pro tuto část stavěl Máca tak, aby nikdo neměl problém s jejich hledáním, našly se dvojice, kterým poloha některých lampionů zůstala utajena. O dalších nástrahách Mácovy škodolibé trasy – vosí hnízdo, skalnatý terén s žebříky či matoucí turisté – jsem se už lehce zmiňoval. Po odevzdání startovního průkazu z orientačního běhu čekal hlídku už jen krátký doběh do cíle závodu. Nejrychlejší dvojice tak proťala cílovou pásku v čase 2 hodiny 19 minut. Nejpomalejší potřebovali času daleko více, a včetně srážek byl jejich cílový čas přes deset hodin. A protože byla kancelář obsazena kvalitním personálem (dle mého výběru), bylo možné již o půl sedmé vyhlašovat výsledky. Tohoto úkolu jsem se zhostil odpovědně a hned v úvodu jsem nezapomněl poděkovat našim skvělým partnerům, kteří za celým závodem de facto stáli. Byla to zejména firma Lbnet. cz, Bowling centrum Trutnov, ČAES, ČHS, město Trutnov, CK Adventura, Salewa, Singing Rock, Saltic, Pete Ádr team a Mates. A také nesmím zapomenout na rodinný podnik Volkových a jimi provozovaný zámeček Bischofstein a Kafírnu Trutnov. Poté jsem se pustil do vyhlašování nejlepších borců. V kategorii A jsem na stupně vítězů pozval Marka Oubrechta a Kajetána Poliaka na stupeň nejvyšší, Marka Součka a Petra Vojara na místo druhé a Romana a Denisu Svobodovi na

stupeň třetí. V kategorii B-chlapci jsem volal na první místo Karla Hejtmánka a Jardu Bendu, na druhé místo Kubu Raka a Rozsévače. V kategorii C-dívky to bylo nejjednodušší. Závodila jediná dvojice, a tak se na prvním místě umístila Barbora Škorpilová a Tereza Schlöglová. Kategorie S dopadla následujícím způsobem – první místo Václav Vančura a Marek Škorpil, druhé místo Markéta Wiležínská a Vojtěch Otta a místo třetí Jan a Bára Jarníkovi. Doplňková, ovšem nejobsazenější, kategorie D našla své vítěze v podobě Tomáše Petrečka a Zuzany Kroutilové, druzí skončili Petr Polášek a Martin Paděra a třetí místo obsadila hlídka Aleš Přech a Víťa Šmíd. Byli jsme mile překvapeni velkým počtem nadšených diváků, rekrutujících se z účastníků zde probíhajícího turistického pochodu, jízdy automobilových veteránů, ale i z řad polských turistů v Adršpachu. Tak takový byl další ročník podzimního klání, které tradičně v podhůří Krkonoš pořádá HO S.S.A.R. a Yetti club Trutnov. Rád bych vyjádřil svůj obdiv všem odvážným závodníkům, že se jim podařilo bez větších problémů a zranění protnout cílovou pásku. Velmi rád bych poděkoval všem organizátorům, kteří přiložili ruku k dílu. V neposlední řadě bych rád znovu vyslovil dík a uznání všem našim výše jmenovaným partnerům. Díky a příští rok na viděnou. Za organizátorský tým text foto

Petr Vojáček + Martin Macek a David Jelínek M. Macek a M. Hlávko

Návod na úhradu předplatného časopisu Montana Montana bude v roce 2009 vycházet už dvacátým rokem! Nejste-li ještě definitivně rozhodnutí, zda je pro vás v češtině nejdéle vycházející lezecký časopis to pravé čtení, stačí nám napsat (e-mail: [email protected]) a my vám pošleme jeden starší, náhodně vybraný, výtisk zdarma. Hlavní výhody předplatného: nižší cena pravidelné dodávání až do domu přístup do zvláštní sekce www stránek, kde je možno: stahovat PDF starších Montan s menším zpožděním než běžní návštěvníci našeho webu (dnes je k dispozici 47 starších Montan a toto číslo stále roste) měnit adresu dodání. Každé předplacené číslo tak můžete v rámci jedné země nechat poslat na jinou adresu. Na koleje, domů, či do P.O. Boxu nejbližšímu vaší maringotce prvních sto abonentů pro následující kalendářní rok dostává dárek… viz strana 64 (fólie Yate)

Pro ty ostatní stručné shrnutí: 1. Pro rok 2009 se předplatné Montany nemění, tedy 365 Kč. 2. Uhrazením předplatného rozumíme, že nám pošlete peníze (viz dále) a my vám za to na oplátku začneme posílat váš oblíbený časopis. Pošlete-li e-mail, že chcete Montanu odebírat, je to sice pěkné, ale moc to neřeší. 3. Pro předplatné do ciziny počítejte s vyšším poštovným (na přesné podmínky se můžete informovat v redakci). Výjimkou jsou pouze slovenští abonenti – ti dostávají Montanu prostřednictvím Slovenské pošty za stejnou cenu jako abonenti čeští. 4. Možné způsoby úhrady: V zásadě jsou možné tyto platby: poštovní poukázkou typu A, bankovním převodem, poštovní poukázkou typu C, přes Horokupectví, jiné 5. Pokud máte Montanu předplacenu, a tato vám nedojde do týdne po datu vyjití uvedeném v tiráži předchozího čísla, ozvěte se. Celou záležitost napravíme. Platba poukázkou typu A. Tuto standardně vkládáme do celého nákladu Montany č. 5 každého roku. Poukázkou skládáte peníze na náš účet, jako adresu odesílatele uveďte adresu, kam máme

Montanu posílat. Česká pošta nám tuto adresu oznámí. Platba bankovním převodem. Mnozí z nás už do banky ani nechodí, používají Internet nebo mobil. To je vcelku jedno. Podstatné je, že musíme identifikovat plátce. Když uvedete jako variabilní symbol platby své abonentské číslo (na každém štítku s adresou), není problém. Umíme si poradit i s platbami bývalých abonentů, kteří toto číslo neuvedou, ovšem pouze za předpokladu, že platí ze svého účtu a (pochopitelně) nikam se nepřestěhovali. Problém nastává u nových abonentů či u takových případů, když chce udělat někdo někomu radost a zaplatí za něj ze svého účtu. Prostě nevíme, kam Montanu posílat. Nejste-li si jisti, pošlete nám e-mail s adresou, my vám pošleme číslo (var. symbol platby) a všichni máme jistotu, že vaše platba skončí tam, kde má. Rovněž můžete použít formulář na našich webových stránkách. Funguje to spolehlivě. Uvedete jméno a adresu a systém vám přidělí abonentské číslo – variabilní symbol platby. Službu mohou použít i stávající, dokonce i neregistrovaní, abonenti ke zjištění svého abonentského čísla. A snad už jenom pro úplnou jistotu dodáváme, že jde o stránky www.montana.cz, kde v pravém dolním rohu musíte kliknout na odkaz: abonentská čísla/registrace.

Platba poukázkou typu C. Jdete na poštu, složíte peníze a nám je pošta doručí. I s adresou odesílatele (tedy s adresou, kam budeme Montanu doručovat). Jednoduché, naprosto spolehlivé, nicméně musíte na tu poštu... Platba přes Horokupectví (www.horokupectvi.cz). Horokupectví je internetový obchod s lezeckou literaturou, jehož služeb využíváme. Zaregistrujete se (tím víme, kdo jste), vyberete si zboží, dáte do košíku, potvrdíte a (důležité!!) z banky zaplatíte převodním příkazem (veškeré náležitosti platby se vám ukáží na monitoru). Když se nad tím zamyslíte, je to vlastně poněkud neprůstřelnější (protože identifikovaná) platba z účtu. Nicméně zdlouhavá, nehledě na to, že v kyberprostoru ne vždy vše funguje tak, jak má. Význam to má zejména pro ty, kteří jsou už v Horokupectví registrováni. Pozor! Jestliže jste si Montanu již předplatili a přesto jste našli v tomto čísle poukázku, nelekejte se. Klidně ji vyhoďte. Nelákáme z vás znovu peníze, ani není (s největší pravděpodobností) nikde žádná chyba. Jenom je při celém nákladu a výrobní ceně jedné poukázky efektivnější vložit poukázky znovu do všech výtisků. Děkujeme za pochopení.

63

hovory z montany Pre našich slovenských čitateľov Predajná cena Montany je vyššia než v ČR, pretože časopisy idú cez dve distribučné spoločnosti. Nech už si o tom čokoľvek myslíme, nemôžeme s tým nič robiť. Iba pokiaľ Montanu zakúpite u nás, môžeme garantovať rovnaké podmienky, ako pre českých čitateľov. Preto je najvýhodnejšie si Montanu predplatiť. S rokom 2009 zjednocujeme databázu abonentov. Nevýhoda je, že sa stávajúcim slovenským predplatiteľom zmení súčastné abonetské číslo, nesporná výhoda potom ale zostáva, a to že budú mať abonenti po registrácii možnosť prístupu do zvláštnej sekcie našich webových stránok. Tak ako to majú českí čitatelia. Cena predplatného na šesť po sebe idúcich čísel Montany je 365 Kč, čož podľa kurzu v deň keď píšeme tieto riadky, odpovedá 460 Sk. Číslo našeho nového účtu pre predplatné na Slovensku je: 3002850301/3100 (Volksbank) Pre platbu na účet použite variabilný symbol, ktorý vám dáme v redakcii na: [email protected]. V súvislosti s dvaciatym ročníkom sme pre vás pripravili špeciálnu akciu. K jednému predplatnému dáme druhé zdarma. Iba za cenu poštovného! Každý abonent tak môže obdarovať Montanou kamaráta. Podmienky sú iba dve: nový abonent nebol nikdy predplatiteľom Montany (čo poznáme podľa starých databáz) zaplatíte mu poštovné –100 Sk (3,32 euro) / 6 čísel. Inými slovami za za 560 Sk/ 18,59 euro (460 Sk + 100 Sk) máte možnosť dostať dve predplatné. Akcia trvá do konca roku. V prípade, že ste sa pre predplatné rozhodli, môžete: Poslať peniaze na účet. Možnosti sú: (460 Sk/15,27 euro) či dve (560 Sk /18,59 euro) predplatné. V tom prípade pošlite na: [email protected] adresu (adresy) pre dodanie časopisu a informujte sa na variabilný symbol platby. Po zaregistrovaní vašej platby môžete využívať všetky výhody určené pre predplatiteľov. Starých abonentov s veľkou pravdepodobnosťou vieme identifikovať, ničmenej jeden email všetko istí. Naviac, dve adresy dodávania naozaj môžeme evidovať iba pod číslom platby, ktoré sami určíme. Ta trocha času naviac sa snáď bohate vráti. S rokom 2009 spustíme možnosť on-line registrácie na webových stránkach a všetko sa ešte viac zľahčí. Když je venku hnusně (doma či v basecampu)…

3

8

1 6

4

„Napíšeš tentokrát hovory?“ Když takovýto nevinný dotaz zaslechnete ze „šéfových“ úst, dá se brát vlastně jako rozkaz, že ano… Navíc, ty poslední letošní, to je určitě čest (snad ne trest…) Jak se v této rubrice sluší, nejprve pár slov k Montaně. Možná jste si, tak jako my, všimli recenze na minulé číslo, která se objevila na internetu. Jsme rádi, že konečný verdikt zněl „koupit a držet“, i když sebekriticky víme, co všechno by se dalo dělat ještě lépe. Stále vymýšlíme, čím obohatit obsah, abyste se vy, čtenáři, nenudili, i to, jak celý mechanismus „výroby“ jednoho čísla zjednodušit. Přesto, řeknu vám, kam se někdy hrabe lezení nad skládáním Montany – teprve v redakci se opravdu „vyplavuje adrenalin“… Snad i toto číslo se nám podařilo seskládat tak, že každý jste si v něm něco našel, něco vás potěšilo. Asi jste i zaznamenali, co všechno se točí kolem Doda Kopolda. Někteří prý kroutí hlavou nad tím, proč anketní otázky pokládáme právě takové v dnešní době „nedůvěryhodné“ osobě. No víte, hlavně si myslíme, že my tu nejsme od toho, abychom někoho hned odsoudili, aniž bychom mu dali prostor na vlastní vyjádření. Doda jsme se na ledacos zeptali a jeho odpovědi, jak doufáme, zveřejníme v příštím čísle – budete si tak moci udělat obrázek sami a sami zaujmout nějaký postoj. A když už jsem zmínila anketu na začátku našeho časopisu, pokud máte nějaký tip, které osobnosti naší (horo)lezecké scény byste na první straně chtěli potkávat, piště na [email protected]. Stejně tak, pokud vás napadají nějaké neotřelé, zajímavé otázky. Uvítáme i názory, které rubriky se vám líbí, které méně a co bychom mohli ještě zlepšit k vaší větší spokojenosti. A co se děje v redakci? No, momentálně blázinec… Ale jinak už se čile chystáme na dvacátý ročník. A pak samozřejmě také plánujeme a vymýšlíme, co uděláme s letošní zimní sezónou – hlavně aby se vydařila! Užijte si přicházející zimu, kéž strávíte vánoční svátky přesně podle vašeho gusta…

5

3

2

Závěrečný tip: Jestli se vám nechce běhat po obchodech, tlačit se na ulicích a stát nekonečně dlouhé fronty, darujte předplatné našeho časopisu… :-)

8

Posíláte-li k otištění článek svého kamaráda, vždy se ujistěte, že on s tím souhlasí. Není v našich silách kontrolovat identitu všech přispěvatelů.

1 7

8

2

5

9

64

9 2

2

7

7

6

6/08 (è. 118)

roèník XIX (Hotejl XLII)

Vydavatelství a redakce: Moravské námìstí 13, 602 00 Brno

www.montana.cz www.horokupectvi.cz Horolezectví je nebezpeèný sport a redakce nezodpovídá za škody na zdraví a majetku vzniklé pøi jeho provozování. Posílejte jen obrázky naskenované profesionálními studii. V opaèném pøípadì pošlete rovnou pøedlohu (dia, foto). Prosíme autory, aby uvedli celé jméno i kamennou adresu.

Vydavatel a šéfredaktor: Tomáš Roubal tel.: 541 243 333, 605 261 390 e-mail: [email protected] Jednatel a zastoupení na Slovensku: Jiøí Rùžièka tel.: 541 243 333 e-mail: [email protected] Texty posílejte na: [email protected] Sekretariát: Radim Výrubek e-mail: [email protected] Stálí spolupracovníci: Jiøí Novák, Vilém Pavelka, Mike Jäger Alena Kopfová, Petr Piechowicz, Martin Krejsa, Hermann Erber, Tomáš Kerlin, Iva Šemberová Jazyková korektura: Pavel Bubla Grafická úprava a sazba: Martina Petrová [email protected] Sazba stránek ČHS: Petr Jandík © autoøi èlánkù Za vìcnou správnost pøíspìvkù zodpovídají jednotliví autoøi. Autorem nevyžádané rukopisy a fotografie nevracíme. Redakce si vyhrazuje právo zveøejnit obdržené èlánky na Internetu. Tisk: EXPODATA-DIDOT, spol. s r.o.

9

9

ÈASOPIS PRO HOROLEZCE SKIALPINISTY A SKALKAØE

Denně odpovídáme na desítky žádostí, chcete-li, abychom vám odpověděli co nejrychleji, zkuste se řídit podle následujícího klíče: Když nevím: [email protected] nebo telefon do redakce +420 541 243 333 Dotazy na předplatné, fakturace, distribuce atp.: [email protected] nebo +420 603 553868. Články, připomínky, náměty na zajímavá témata: [email protected] nebo +420 604 484951. Grafika, sazba: grafi[email protected] Inzerce, stížnosti, pozvání na kávu apod.: [email protected] nebo +420 605 261390, +420 775 261390

Vychází 6x roènì cena výtisku 69 Kè, roèní pøedplatné 365 Kè ISSN 1212-7957 Registrováno MK ÈR pod èíslem E5208 ze dne 6.4.1990. MIÈ: 46913. Bankovní spojení: è.ú. 169897423 kód banky: 0600 název úètu: Montana – Tomáš Roubal Distribuce v ÈR: spoleènosti holdingu PNS, a.s., Mediaprint & KAPA, s.r.o. Distribuce na Slovensku: Mediaprint – Kapa Pressegrosso, a.s. předplatné přes www.horokupectvi.cz Pøíští èíslo vyjde 4. 2. 2009

Textová uzávìrka

è. 1/09 je 5. 1. 2009 Uzávěrka inzerce po domluvě.