OBSAH EDITORIAL
Konečně budou prázdniny! No co? Neříkejte, že se netěšíte. Ale ještě před tím jsme pro vás připravili poslední letošní SCOOL! Tentokrát s tématem vesmír. Toto téma má s naším časopisem spoustu společného. Stejně jako vesmír má SCOOL! ohromnou hloubku a nikdo neví, kde jsou hranice jeho možností (ďábelský smích). Těšit se můžete na rozhovor s výtvarníkem Daliborem Max Krchem, jehož obrazy nám visí v čajovně. Dále má toto číslo také jedno nej. Podařilo se nám získat rozhovor s Michalem Bátrlou, který je nejmladším absolventem, který kdy v naší rubrice byl. Dále doporučuji tip na prázdniny od Adama Veleby na krásný ostorv Mauricius. Ale dost řečí, nebudu vás zdržovat, a tak už vám pouze popřeji pěkné prázdniny a v záři se jistě uvidíme. PS: Pssst, nechci roznášet drby, ale SCOOL! bude po prázdninách zase o něco jiný.
OBSAH OBSAH
04 Jednou větou... 06 Chápání vesmíru 08 Dalibor Max Krch 10 Cesta na Slovensko 11 Povídka 12 Mars One Projekt 14 Absolvent 16 Kvarta v planetáriu 17 Nový školník 18 Mauricius 19 Grand opening čajovny 20 USA vs. SSSR 22 Lajka píše Gagarinovi 23 Zábava
JÁCHYM DŮJKA ŠÉFREDAKTOR
08 Dalibor Max Krch
Rozhovor s výtvarníkem, jehož obrazy nám visí v čajovně
19 Grand opening čajovna Fotoreportáž ze slavnostního otevření čajovny
SCOOL! - MAGAZÍN GYMNÁZIA V ZASTÁVCE / č. 39. červen 2014 Šéfredaktor: Jáchym Důjka Redakce: Ivana Puškarová, Karolína Čapková, Martin Suchomel, Ruda Zezula, Vladimír Buchar, Jakub Vaverka, Roman Krupica Korektury: Ivana Puškarová Grafika: Jáchym Důjka a Daniel Menšík Layout: Jakub Maca, Martin Suchomel Webmaster: Martin Suchomel Ilustrace: Daniel Menšík web: scool-mag.cz facebook: facebook.com/CasopisSCOOL email:
[email protected] tel: 732 659 640
22OBSAH
cover design: Daniel Menšík tisk: POINT CZ, s.r.o.
SUPERŠKOLNÍK ODCHÁZÍ
M g r. S v ě t l a n a S m e j k a l o v á
Matematická soutěž Jáma lvová Letošního ročníku korespondenční matematické soutěže Jáma lvová, kterou pořádá Rektorát ČVUT, se v kategorii starších zúčastnilo 87 žáků 8. a 9. tříd, tercií a kvart z celé České republiky. I v takové konkurenci se podařilo Jakubu Hemalovi (tercie) vybojovat 4. – 5. místo a Adamu Buchtovi (tercie) 8. místo. Oběma klukům gratulujeme a přejeme jim, aby se jim na letním táboře v Lipnici nad Sázavou, který je hlavní cenou v soutěži, líbilo.
Klára Měcháčková, I. ročník
Vlastivědné putování I. ročníku – Prachovské skály Ve dnech 3. – 5. 6. 2014 se konal třídní výlet prvního ročníku. Z mého pohledu to bylo opravdu vydařené. Sluníčko svítilo a my jsme se mohli vydat na hrad Trosky. Cesta tam se klikatila nádhernou lesní cestou a slunce odráželo své paprsky ve větvích. S Verčou jsme nasadily tempo a došly jsme tam za chvilinku. Na místě jsme si odpočinuli, někteří zašli do restaurace posilnit se a někteří naopak volnou chvíli trávili na hradě. Přibližně za hodinu a půl jsme vyrazili zpět k turistické chatě. Cesta plynula jako voda. Někteří sice sešli z cesty, ale úspěšně ji našli a vrátili se v pořádku. Po příchodu na chatu jsme odpadli a nebyli schopni chůze. Po vydatné večeři pak pár studentů vyrazilo opět do terénu. Musím říct, že se sešla báječná parta s ještě báječnějším vedením. Tímto bych chtěla poděkovat paní učitelce Dvořáčkové a Dolíhalové za to, že tento výlet vůbec mohl proběhnout.
Ing. Ludmila Brestičová
BenQ Školní Ajťák V úterý 27. 5. 2014 se v pražském počítačovém klubu Re-Load uskutečnilo celorepublikové finále 5. ročníku soutěže BenQ Školní Ajťák, do kterého se letošní rok přihlásilo 6190 studentů z 98 škol. Jan Hruškovič z kvinty obsadil krásné 8. místo.
D a n i e l N e v ř i v ý, t e r c i e
Tercie v Praze
„V Praze je blaze.“ Podle mého názoru toto rčení není pravdivé. Praha je samo o sobě krásné a historicky založené město, které skrývá velkou spoustu historických památek České republiky. Mezi ně patří: Pražský hrad, Národní divadlo, Prašná brána anebo třeba Karlův most. Jak jsem se již zmínil, Praha je krásné město, je zde spousta výborných vysokých i středních škol, ale také je zde velmi moc zahraničních turistů a studentů a na ulici téměř nenarazíte na Čechy. Někomu se to může líbit, ale já zůstanu věrný mikroregionu Kahan!
42JEDNOU VĚTOU
Karolína Čapková a Ivana Puškarová, septima
Celorepubliková přehlídka SOČ O víkendu 13. až 16. června se na plzeňském gymnáziu odehrála celostátní přehlídka středoškolských odborných činností – SOČ. Od nás jsme vyslali hned dva zástupce – Karolínu Čapkovou s prací o fairt trade a Ivanu Puškarovou, která se zabývala středoškolskými časopisy. Ačkoli podmínky pobytu byly poměrně spartánské a konkurence vysoká, Karolína se nakonec umístila na krásném pátém místě v oboru 13. Ekonomie a řízení. Ivana obsadila místo desáté v oboru 15. Teorie kultury, umění a umělecké tvorby. Oběma gratulujeme a zároveň už se těšíme na další úspěšné práce příští rok!
Zuzana Venclovská
Ze Zuzančina vodáckého deníčku: Toho bohdá nebude, aby Zuzanku do vody či na vodu dostali... nikdy neříkej nikdy... já asi sedím v lodi!... chce se mi zvracet...tep se nedá změřit, stal se nenahmatatelným... třesou se mi ruce, nohy a vůbec všechno... já opravdu sedím v lodi... už mi asi tečou i slzy...mlčím... stále mlčím... stále mlčím.... zadák má vážné obavy o můj psychický stav....tep se mi vrací v poudních večerních hodinách...zítra to musí být lepší...sedím v lodi... dýchám... pádluji....kochám se... mluvím(!) - celou cestu...mlčí pro změnu zadák...je to nádhera!!! Poslání: „Každá fobie se dá zvládnout a překonat, když máš za zadkem zadáka, co tě neutopí!“ Děkuju vám všem! Ahóóój!!!
Nejlepší háček
ISSUE 38
Jacku, já letím! JEDNOU VĚTOU
5
V l a d i m í r B u c h a r, k v i n t a
Chápání vesmíru v průběhu času Když jsem po dlouhé filosofické debatě se svým já, během jedné z hodin dějepisu, sám sebe upevnil v přesvědčení, že ne všichni a ne vždy vnímali vesmír jako dynamický celek, který se stále rozpíná, ale že dříve připomínal a symbolizoval nedosažitelnost, nadlidskou sílu, mystiku a vyšší moc, uvědomil jsem si ještě jednu věc: tedy že v průběhu let se přeci postoj k vesmíru a „klenbě nebeské“ musel měnit. Rozhodl jsem se tedy vám nabídnout stručný přehled toho, jak naši předkové vesmír vnímali. Pravěk Dá se předpokládat, že pravěký člověk vnímal pro nás nejlépe pozorovatelný vesmírný jev, který se nám zachoval až dodnes, tedy střídání dne a noci. Tento jev představoval cyklus, který naznačuje pomyslný začátek (svítání) a konec (stmívání), který se pravidelně opakoval. Stejně tak mohli pravěcí lidé vnímat střídání ročních období, tedy jaro/léto (začátek, vše roste a kvete) a podzim/zima (konec, vše se uchyluje ke spánku). Nejstarší civilizace Podle Babyloňanů Země plave na vodě, zato podle indické mytologie spočívá na hřbetech 6 slonů. Hlavním rysem je, že všechny oblasti vesmíru jsou v moci bohů. Zde se setkáváme s přirovnáváním vesmírných těles a jevů k mytologickým postavám, které bylo později převzato některými antickými historiky a spisovateli. Povětří je aktivitou boha Enlila a moře je pozůstatkem temných sil chaosu, které se snaží zemi pohltit. Většina životních forem rostlinných i živočišných je přitom posvátná a předmětem uctívání. Antika Dle většiny antických filosofů a astronomů (většinou Řekové) byla středem vesmíru právě Země, ať už plochá (Aristotelés, Thalet z Milétu) nebo kulatá (Eratosténes), která podle teorie Thaleta z Milétu vznikla při spojení živlů ohně a vody a vzniku „energie“. Kolem ní obíhaly v kruzích planety počínaje Měsícem a konče Saturnem. Představa prostorově omezeného vesmíru byla pro antické myslitele přirozená. Brzký středověk V kapitole brzkého středověku nesmí chybět osobnosti, které se významně zasadily o chápání astronomie a vesmíru vůbec jako skutečné vědy, a to vědci Mikuláš Koperník (1473 – 1543) a Gallileo
62TÉMA
Galilei (1564 - 1642). Jak bylo již zmíněno, v době, kdy Koperník žil, začal být vesmír vnímán méně filosoficky a mnohem více vědecky. V této době začínalo být jasné, že Slunce musí být podstatně větší než Země. Bylo by přirozenější, aby v centru bylo největší těleso a ta menší obíhala kolem něho a aby byla kulatá. Jinak se toho na představách o stavbě a fungování vesmíru oproti antice moc nezměnilo. Šlo však o útok na posvěcené centrální postavení Země, nedlouho poté proto začaly různé procesy mezi příznivci této teorie a církví (např. Gallileův proces). Pozdní středověk Definitivní sjednocení celého vesmíru, tedy odstranění rozdílu mezi nebeskými a pozemskými jevy, je dílem až Isaaca Newtona (1643-1727). Newtona totiž napadlo, že pád těles k zemi i pohyb nebeských těles jsou působeny jednou a touž silou. Tuto sílu popsal zákonem všeobecné gravitace. Zde začal proces, který byl pro zkoumání vesmíru zásadní - totiž hledání společného základu zdánlivě nesouvisejících jevů.
Fresco Giuseppe Bezzuoli: Galileo demonstruje zákon padajících těles Novověk a současnost Základem newtonovského vesmíru byla jeho statika, radikální změnu si vyžádala nová teorie gravitace - Einsteinova (1879-1955) obecná teorie relativity z roku 1915, která newtonovskou statiku popírá. Říká totiž, že vesmír se může buď smršťovat, nebo rozpínat (před asi 15 mld. let byl celý vesmír soustředěn v jediném bodě). Dnes už nejznámější teorii o vzniku vesmíru - tedy výbuch prehistorického atomu nastínil belgický kněz Georges Lemaître (tato teorie byla potvrzena pozorováními z roku 1929) Termín „velký třesk“ však poprvé použil až Fred Hoyle v roce 1949 během programu rozhlasové stanice BBC. Ironií bylo, že tuto teorii sám neuznával.
ISSUE 39
Nejnovější teorií o vzniku vesmíru je tzv. „Teorie superstrun“. Tato teorie předpokládá, že základními stavebními kameny vesmíru nejsou částice s nulovými rozměry, nýbrž jednorozměrné struny, které vibrují různými způsoby, odpovídajícími různým druhům částic. Zastánci této dosud kontroverzní teorie se domnívají, že tato teorie sjednocuje teorii relativity a kvantovou mechaniku, které jsou jinak do jisté míry neslučitelné. Podle teorie superstrun má vesmír - namísto nám dobře známých čtyř rozměrů - jedenáct rozměrů (jeden časový a deset prostorových). Více informací žádejte u svých profesorů fyziky a ať už to bylo jakkoliv, stejně se budete muset naučit všechno.
TÉMA
7
Karolína Čapková, septima
DALIBOR MAX KRCH
av v a t Výs ně v čajo
Amínu Wotoli a Zaimabu Kamoye, to jsou ty dámy v krásných tradičních šatech... Ano, to jsou moc pěkné šaty. A co jídlo, jedli jste svoje nebo ugandské? Bylo dobré? ...jedli jsme místní jídlo, nejčastěji "Rolex". To je palačinka, které říkají "Chapati" s vaječnou omeletou zarolovanou do sebe, její přípravu můžete viděl na obrázku Chapati-man, který jsem nakreslil na ulici v Buikwe... Pak jsme si ještě dávali opečené brambory s kozím masem, které tam patří k nejběžnějším,. Ale co mě osobně nejvíc dostalo, byly smažené hranolky z banánů Matoke. Celkově musím říct, že nám chutnalo.
Na škole máme tvou výstavu Férová Uganda. Jak ses do Ugandy dostal? Dostal jsem se tam s neziskovou organizací Na Zemi, pro kterou čas odčasu kreslím ilustrace do jejích publikací a materiálů propagujících u nás program Fair Trade. Oslovili mě s tím, že na léto 2012 plánují cestu do Ugandy s cílem zmapovat tamní FT družstva a přivézt materiál sloužící k propagaci tamních pěstitelů u nás. Kreslil jsi přímo na místě tamější lidi a jejich práci, strávili jste s nimi tedy hodně času. Co tě nejvíce překvapilo na jejich životě? Popravdě měli jsme den dost nabitý a s častými přesuny, takže na jednom místě jsme tolik času netrávili, tudíž možnost podívat se zblízka na to, jak opravdu žijí, jsem měl paradoxně až v den, kdy jsme se s klukama rozdělili a každý ten den trávil po svém. Já jsem náhodou potkal jednoho farmáře, kterého jsem kreslil po příjezdu do Charitní nemocnice v Buikwe na začátku našeho pobytu. To už měl po operaci tříselné kýly a nabídl mi, že když zaplatím Boda-boda ("moto-taxi") do jeho vesnice, tak mi ukáže, jak žije se svojí rodinou a jak farmaří. Předtím jsem ale ještě před nemocnicí nakreslil jeho sestry
82 TÉMA
To zní dobře. Vraťme se ale zpět do České republiky. V Rosicích jsi nám na komixovém festivalu kreslil komixovou rosickou postavu, děláš často takové věci? Kolik postav na zakázku od publika už máš na kontě? Občas takhle vystupuju ještě se svým kamarádem Honzou "Optikem" Duchoněm, známým writerem v brněnské stand-up comedy Na Mikrofon, takže pár podobných velkoformátových kreseb už vzniklo, naposledy asi ty v soutěži Česko-Slovensko má Talent 2013, kam jsme byli pozvaní a kde jsme kreslili porotce.
Dalibor Krch / výtvarník / ilustrátor Dalibor Krch se narodil roku 1983 v Brně Po maturitě na Gymnáziu Táborská Brno absolvoval tři semestry na VOŠ Uměleckých řemesel - obor Restaurování keramiky Poté vystřídal několik zaměstnání. Během této doby navázal spolupráci s Absolutním Divadlem a Divadlem Šansonu v Brně. Od roku 2011 se živí naplno jako ilustrátor a malíř na volné noze. Má za sebou řadu ilustrací do publikací neziskových organizací NaZemi ( program FairTrade ) a Nesehnutí ( nezávislé sociálně ekologické hnutí ). Dále mnoho kreseb pro komerční i soukromé zadavatele, mnoho kulis pro divadlo a jeden animovaný hudební videoklip. Pravidelně přispívá ilustracemi do humorných článků jindřichohradeckého měsíčníku Žurnál.
Kreslíš rád i karikatury? Popravdě ne, je to pro mě vždycky utrpení. Mám raději tvůrčí věci a volnou ruku... a nebo dokumentární kresbu, jako v Ugandě. Čím se zrovna teď zabýváš? A co plány do budoucna, prozradíš? Teď dělám na několika soukromých zakázkách motivech na trika a plakátech, a taky maluju v nově vzniklém pivovaru v Potštejně, tam dělám ve sklepě nástěnnou malbu na ploše cca 80 metrů čtverečních. Je to škola, protože je to moje první velká práce se sprejem. A do budoucna? Do budoucna bych se rád naučil tetovat, ale zatím nemám dostatek peněz na to zaplatit si kurz. Máš sám nějaké tetování? Zatím ne, ale teď nedávno jsem konečně dospěl do
bodu, kdy vím přesně, co chci a měl jsem konečně čas udělat si plán toho, co a kde chci mít, a taky si ty motivy nakreslit. První budu mít teď v červnu, termín mám dvacátého. Z části je to o mě a mých postojích a z části to bude taková kronika mého života. Aktuálním tématem časopisu je vesmír. Lákalo by tě letět do vesmíru? Přiznám se, že nelákalo, jsem raději nohama na zemi. Ale tvoje tvorba se moc nedrží při zemi ,je dost odvážná (teda podle mě). Můžeme ještě někde vidět tvé práce? To díky. Teď aktuálně mám výstavu v Líšni v restauraci U Fidela, ta je do 30.června. A ještě mám jednu velkoformátovou kresbu ve Street Baru v centru Brna na Husové.
Dalibor s maskotem rosického komiksového festivalu ISSUE 39
TÉMA
9
V l a d i m í r B u c h a r, k v i n t a
Cesta na Slovensko aneb Krásy Velké Fatry Když se v úterý 27. května kolem tři čtvrtě na sedm ráno začala tvořit před školou skupinka nevyspaných lidí účastnících se projektu, jehož cílem bylo upevnění vztahů mezi slovenským Mikroregionem Velká Fatra a naším Mikroregionem Kahan pomocí tří druhů činnosti (výtvarné, literární nebo počítačové) s batohy a kufry, byl jsem upevněn v přesvědčení, že vážně jedeme. Chvíli jsme debatovali, jestli nám výlet za to vstávání recitací básní Jána Kollára, které natočily studentky stojí, ale když dorazil autobus s důvěrně známým sexty s Kamilem Horkým a které sklidilo velký nápisem „Vyhnalík a Nešpůrek“, začal jsem se znovu úspěch. těšit. Čtyřhodinovou cestu do města Martin, ležícího Druhý den jsme i přes nepřízeň počasí vyrazili do blízko Žiliny, asi není třeba příliš dlouho popisovat. rodného domu Jána Kollára v Mošovcích, následně Po příjezdu jsme navštívili Gymnázium Viliama jsme se vypravili do místního muzea řemesel, které Paulinyho-Tótha, kde jsme se zúčastnili části se nachází v novogotické kapli, a místní zvonice. výuky ve specializovaných učebnách a prohlídky Kvůli stále sílícímu dešti jsme naši prohlídku museli školní pamětní místnosti, přičemž na závěr pro nás zakončit na Základnej škole Jána Kollára. byl připraven program v učebně fyziky ve velmi Osobně si myslím, že to byla velmi příjemná a netradičním pojetí, neboť profesor se rozhodl, zajímavá zkušenost a tímto bych rád poděkoval že bude hodina bez vzorců, vztahů a jakékoliv všem, co se na tomto projektu podíleli. složité teorie. Pokud si nedokážete takovou fyziku představit, věřte mi, jde to! Následoval rozchod spojený s prohlídkou města s našimi slovenskými průvodkyněmi a cesta do malebné vesničky Mošovce. Po ubytování a adaptaci následovalo velmi zajímavé odpoledne, kdy si pro nás zástupci slovenského regionu připravili několik prezentací o historii, reliéfu a kulturních zajímavostech města a folklorní vystoupení obsahující prvky typické pro tuto oblast. Poté proběhlo vyhodnocení českých prací a zhlédnutí videa s fanynky J. Kollára ze sexty
K a t a r í n a To b i á š o v á , 3 . r o č n í k G y m n á z i a V. P a u l i n y h o - Tó t h a Ahojte, volám sa Katka, tiahne mi na zodpovedných 18 a študujem na Gymnáziu Viliama Paulinyho-Tótha v Martine. Napriek svojmu príležitostnému koníčku, ktorým je písanie, mám svoju dráhu už rozhodnutú – budem lekárka. Ešte dobre, že som si to rozhodla tak dávno, inak by som mala problém rozhodnúť sa pre niečo. Vždy som bola taký zasnívaný knihomoľ, celkom uchvátená príbehmi druhých viac než tým vlastným, ale už bolo načase prebrať trocha zodpovednosti nad životom, lebo utečie a mne neostane vôbec nič. Stále sa však rada zamýšľam nad všetkým možným a hrozným škrabopisom to dávam na papier s nádejou, že vznikne čosi aspoň trocha hodnotné. Výsledok toho snaženia posúďte sami. Dúfam, že ten čas nebudete považovať za stratený.
102 T É M A
HVIEZDY
Pomaly vyvraciam hlavu dohora a kochám sa v tom krásnom pohľade. Na nebi niet ani jedného mráčika, má prekrásnu sýtomodrú farbu. Blíži sa leto, nuž sa dá čakať, že takéto ho budeme vídať častejšie. Je to asi jedna z mnohých vecí, ktoré sa nám s týmto ročným obdobím spájajú. Kedysi ma však nedokázalo nič potešiť viac, ako keď sa ukázala čistá, ničím nezahalená obloha v celej svojej kráse, v zime. To znamenalo, že sa večer znova poteším pozorovaním zimných hviezd. Naobliekaní, s ďalekohľadom v ruke, spoločne so svojím bratom vychádzame z rozkúrenej miestnosti do mrazivej januárovej noci. Snažíme sa postaviť sa
tak, aby nám výhľad nezakalilo pouličné osvetlenie. Poznáme štatistiky, že o pár rokov bude možnosť vidieť hviezdy zriedkavá, dostupná len na najvyšších miestach našej Zeme, kvôli toľkému svetelnému smogu. Mnoho ľudí rozdiel asi ani nepocíti, však kto už dnes vyhľadáva civenie na nočnú oblohu? Zas prídeme o jeden drobný poklad, ktorý nám náš svet poskytuje, a ani si to nevšimneme. Dnes však nie. Dnes by sa sotva dala predstaviť jasnejšia noc. Hviezdy „vychádzajú”, objavujú sa mi pred očami sťaby sa vyťahovali zo skrýše pri schovávačke, ako si môj zrak, oslepený svetlom z izby, postupne zvyká na tmu. Spoznávam známe, zdanlivo nemenné a stále obrazce, ktoré kedysi dávno dostali mená, príbehy podľa toho, ako sa to nám páčilo. Lovec Orión, syn boha Poseidóna, ktorého usmrtil Škorpión, preto tieto súhvezdia nenájdete na oblohe súčasne. Orión pred ním uteká, keď vychádza, zapadne. Za ním sa ženie svorka jeho psov. Štít - či kyjak to bol? - dvíha proti Býkovi, pripravenému zaútočiť. Veľa by sa dalo rozprávať, hoci mnoho ľudí si skrátka povie, že zhluk blikajúcich svetielok sotva dakomu môže pripomínať čosi také. Niekto si zas vymýšľa svoje vlastné príbehy. Dávno sa ľudia domnievali, že nad Zemou visí akási klenba, ktorá sa počas noci otáča a premieta sa na nej stále to isté, so sezónnymi zmenami, samozrejme. Iná bola letná, iná jesenná, zimná a jarná obloha, no súhvezdia ostávali nemenné. Hviezdy boli pomenované „stálice”. Až neskôr sa začali ukazovať nepredstaviteľné, absurdné veci že to nie celý kozmos sa točí vôkol nás, ale my sa pohybujeme, a všetko ostatné s nami či nezávisle od nás. Hviezdy nie sú nepatrné iskričky, ale obrovské gule horúceho plynu, vzdialené viac než dokážeme reálne vnímať. Odvtedy myšlienka nových svetov, mimozemského života, neprestáva dráždiť našu fantáziu. Čo z tých mnohých vedecko-fantastických filmov je pravdepodobné, to nech každý posúdi podľa seba, no pri toľkej rozľahlosti nám známeho vesmíru šanca, že „tam hore” niekto je, prevyšuje tú, že sme tu celkom sami. Radi sa sústredíme na svoje problémy, nazdávame sa, že sú to jediné, na čom záleží. Občas sa nimi necháme natoľko pohltiť, že nevnímame nič iné. Vtedy dobre padne pohľad, ktorý nás prinúti uvedomiť si, akí drobní, nepatrní sme v porovnaní so všetkým, čo nás obklopuje. Hviezdy majú ten účinok. Vzhľad oblohy, na ktorú sa dívame dnes, sa príliš nelíši od toho, čo vídali ľudia kedysi. Pretrvávajú miliardy rokov, omnoho viac, než krátky zlomok času, ktorý máme vymeraný na život. Sme súčasťou niečoho omnoho väčšieho než my, naše záležitosti, kedy budú a pretrvá nás to až do čias, keď my tu už nebudeme. Aká škoda, že v zhone dnešnej doby si už sotva nájdem čas pozrieť sa na ne. Vždy som chcela ostať ISSUE 38
nejakú teplú augustovú noc hore a hľadať na oblohe krátke svetelné záblesky “padajúcich hviezd”. No vždy zabudnem, a moje želania, ktoré by som vyslala tam hore k oblohe v nádeji na splnenie, ostávajú uväznené. To je vlastne pekná hlúposť, pretože kus horniny prelietajúci zemskou atmosférou sotva môže za vypočuté priania kohokoľvek. My ľudia si ale radi vymýšľame a vo všetkom hľadáme niečo pekné, však? Pomaly ale isto si začínam myslieť, že už nie. Je to pre nás len strata času, tak ako mnoho iných vecí, ktoré sme zvykli robiť, krásnych práve v tom, že vďaka nim nebudeme ani bohatší, ani úspešnejší - ich hodnota je v tomto smere nulová. Prifarbujú náš život spôsobom, aký nedocielia materiálne veci. Niekedy ma pochytí ľútosť, že v súčasnosti sa toho veľa stráca, pretože dnes už na to skrátka nemáme ani chvíľku nazvyš, niet toho kútika, kam by sme to odložili a zachovali. Všetko nepotrebné putuje do smetí a do zabudnutia. Márne sa snažím ostať o minútku dlhšie, nech sa mi zrak náhle rozjasní a tma mi odhalí svoje tajomstvá. Už ani Mliečnu cestu nevidieť, pretože sa príliš svieti. No to je len znova víťazstvo môjho vnútorného melancholického pesimistu, podobného dnešným ľuďom, ktorí vo všetkom nájdu len to zlé, a sú presvedčení, že lepšie nebude. Je ľahké dať sa strhnúť takou predstavou, ale netreba zabúdať, na čo som zabudla aj ja - že vidíme, čo chceme vidieť. Tam kdesi ďaleko hviezdy stále žiaria, ani o jednu ich neubudlo, to len mne na chvíľu oči zatemnilo - svetlo. Trocha paradox, že na to, aby sme videli to, čo je celý čas pred nami, musí nastať absolútna tma. Nie je to tak aj v mnohých životných situáciách? Cenu zdravia si uvedomíme, až keď nás skláti choroba. Dovtedy sa zaoberáme tisícimi malichernosťami, zrazu to však všetko stratí význam. Dobré si začneme vážiť v okamihu, keď nám už viac nepatrí, keď sa zotmie a obklopí nás tma. Niekedy oči odmietajú vidieť ďalej než za zdanlivú temnotu všade navôkol. Preklínajú ju, ignorujúc drobné svetielka, ktorých sa vynára čoraz viac a viac. Pozornému zraku uniknúť nemôžu - stále ich hľadá, jasá, keď objaví ďalší tenučký lúč svetla v nekonečnej čierňave. Nie, ešte všetko nezhaslo. Hviezdy stále žiaria - nádejou. Nádej na čo pýtate sa? Na čo len chcete - na to, že zajtra bude lepší deň, že obloha bude vyjasnená, že to s nami predsa len nejde dolu vodou, ako si radi myslíme. Pohľad na hviezdy môže poskytnúť všeličo zamyslenie, potešenie, nadhľad, nádej, a mnoho iného. Letná obloha je vraj najkrajšia, a už nebude treba sa toľko naobliekať, aby sme si ju vyobzerali. Tak prečo neskúsiť? Nebude to stáť, ako veľa dobrých vecí, vôbec nič, len trošičku času. Pri tom, ako pusto sme schopní ho občas míňať, skutočne nie je čo stratiť.
POVÍDKA
11
Roman Krupica s Jakub Vaverka, kvinta
Kdo se chystá na Mars Lucie Ferstová Pro naše vesmírné číslo jsme zprostředkovali rozhovor s Lucií Ferstovou, která se jako jedna z mnoha rozhodla přihlásit se do projektu Mars-One. Tento projekt nabízí cestu na Mars bez možnosti návratu zpět a postupné zakládání lidské kolonie. Pokud by vás projekt více zajímal, určitě navštivte jeho facebookové stránky www.facebook.com/MarsOneProject. Myslíte si, že se dá na Marsu žít? Já myslím, že ano, na tom projektu dělá spousta odborníků a zdravotní záležitosti mají relativně dobře ošetřené. Radiace, která je vlastně hlavní otázkou veškerých těch lidí, kteří mají obavy, ta se dá relativně funkčně odstínit jak na cestě tam, tak potom při životě na Marsu. A my budeme většinu času trávit v odstíněném obydlí, které bude chráněné vrstvou marťanské půdy. Jak si to tedy představujete? Založila byste tam rodinu? Je to kolonizace, takže to určitě nějakým způsobem v ideálním případě pokračovat bude. Ale pokud se dostanu do těch prvních týmů, které tam poletí, tak rozmnožování a tyhle záležitosti nebudou na programu. Protože to ještě nebude dostatečně prověřené prostředí na to, aby se tam vychovávaly děti a podobně. Netušíme ani, jak se bude vyvíjet plod v matce, při nižší gravitaci a pod vlivem vyšší radiace. Jak si konkrétně představujete život na Marsu? Pravděpodobně tam budeme mít nějakou rutinu, bude to vyžadovat striktní disciplínu. Budeme se muset starat o systémy, které nám budou dávat podporu života. Takže generátory kyslíku, recyklátory a podobně. Budeme se muset starat o náš skleník, kde si budeme sami pěstovat potravu. Je možné, že tam budeme mít i ryby, takže nebudeme čistě na vegetariánské dietě. Pak bude potřeba oprašovat prach ze solárních panelů. Bude potřeba provádět nějaký výzkum, který budeme mít částečně předepsaný ze Země, částečně si ho možná budeme vyvíjet sami. A potom - co nás napadne... Volný čas tam budeme moci trávit, jak nás napadne. Po čem by se vám nejvíc stýskalo? Na prvním místě rodina, určitě, ti mi budou chybět hodně. A potom takové věci, které tam prostě
122 T É M A
nebudou, cítit vítr, déšť. Taky steaky, protože krávy tam prostě nebudou. A možnosti, nějaká ta volnost. Na druhou stranu tam budou zase ty možnosti jiné a bude to určitě neuvěřitelný zážitek. Připravujete se nějak? Já už přes rok, od té doby, co jsem se o tom dozvěděla, mám dost striktní životní režim. Jím zdravě, každý den cvičím. Snažím se vzdělávat, co se týče těch relevantních záležitostí, třeba hydroponika, která se tam budou pěstovat, záležitosti ohledně vesmírného cestování a podobně. Taky jsem si nastudovala, jak se připravovali ostatní astronauti. A snažím se udržovat mozek v bystrém stavu. Takže tomu váš následující život přizpůsobíte? Určitě. Já si myslím, že se tak trochu počítá, že pokud se s někým dáme dohromady, tak to bude s někým z těch kandidátů v našem týmu. Pokud tedy postoupíme. Já určitě během následujících dvou let, zatímco budou běžet další výběrová kola, žádnou rodinu neplánuju a budu se snažit dost se soustředit na výběrové řízení. Co na to říká vaše okolí? No, kamarádi mě bouřlivě podporují, což je úplně skvělá věc. Rodina zatím podporuje takový zájem.
Kdo se chystá na Mars: Vy? Ano, nebo ne? V tomto čísle jsme udělali anketu o projektu Mars One, který nás velmi zaujal. Jedná se o projekt, který plánuje v roce 2023 vytvořit lidskou kolonii na Marsu. Jediný zádrhel zde představuje pouze jednosměrná letenka. V roce 2022 odstartuje první posádka, která se po 7 měsících letu stane prvními stálými obyvateli Marsu. Projekt bude součástí celosvětové reality show vysílající nepřetržitě. My jsme se proto zeptali studentů, jaký mají názor na projekt a jestli by se zúčastnili.
Proti Pro 0
10
20
30
40
50
60
70
80
Překvapilo nás, kolik lidí by se projektu chtělo zúčastnit a podpořili by ho. Většina rozhodnutí sice byla momentální a z frustrace, ale pro naši anketu naprosto dostačující. Vyskytly se i výjimky, které vzaly dotaz velmi seriózně s tím, že by zde chtěli opravdu pracovat, zkoumat životní prostředí apod. Nám osobně přijde projekt Mars One velmi zajímavý, ale nezúčastnili bychom se.
ISSUE 39
TÉMA
13
Jan Hruškovič, kvinta
Michal Bátrla se SOČ ke hvězdám Asi jste si všimli, že tématem tohoto SCOOL!u je vesmír, ale odehrála se událost tak významná, že by bylo trestné vám o ní nic nenapsat. Jak jistě všichni víte, Michael Bátrla, čerstvý absolvent, se minulý rok umístil na 3. místě celostátního kola SOČ. Jistě si říkáte, že už to je výborný výsledek, ale Michaelovi se to podařilo dotáhnout ještě dál. Byl jako jeden ze 7 lidí z CELÉ republiky vybrán, aby se zúčastnil mezinárodní přehlídky mladých vědců (ISEF) v Americe. Michaelovi samozřejmě moc gratulujeme a přejeme hodně úspěchů v budoucím životě. Teď se už ale v klidu usaďte a přečtěte si náš rozhovor:
Pokud se nepletu, tvoje SOČka byla o fotovoltaice… Jak tě vlastně napadlo toto téma? Přesně tak. První impuls byla samotná SOČka, chtěl jsem se prostě zúčastnit. Téma jsem hledal až později. Nicméně vždycky tomu předchází nějaký dřívější zájem a impuls, snaha vyřešit problém… Začal jsem dělat SOČku zrovna v období, kdy se u nás začaly řešit problémy okolo zneužívání solární energie, a říkal jsem si, že chci dělat něco v téhle oblasti. Něco, co může sloužit jako alternativa ke křemíkovým panelům, které fungují dobře, ale mám k nim výhrady. Ve své práci jsi došel ke způsobu vylepšení fotovoltaických článků. Jak se ti podařilo na něco takového přijít a o co vlastně jde? Vlastně ani tak ne. Já jsem se věnoval trochu jiné oblasti, organické fotovoltaice. Organická fotovoltaika na rozdíl od klasických panelů k přeměně energie využívá nízko-molekulární a polymerní organické sloučeniny – víceméně chemie 2., možná 3. ročníku, jestli si dobře vzpomínám… Spousta používaných látek se v nějaké podobě vyskytuje v přírodě normálně, jiné ne, ale dají se z takových látek syntetizovat. Můj projekt byl o dvou nových materiálech, které jsem posuzoval z hlediska využití právě v solárních článcích. Mohl bys i nám ve zkratce říct něco o ISEF? Přednášel jsi tam svůj projekt? Pokud ano, jaký to mělo na účastníky dojem? Oficiálně se letos tvrdilo, že ISEF je mezinárodní přehlídka mladých vědců ze 70 zemí a oblastí světa; zúčastněných 1700 lidí je výběr z 7 miliónů mladých vědců - největší takováto přehlídka na světě; tvoříme budoucnost, atd. atd. atd. Moje zhodnocení je, že to bylo prostě “cool”, něco jako SCOOL! . Každopádně i bez básnění – parádní atmosféra, skvělí ostatní účastníci, propracované zázemí, bohatý vedlejší
142 A B S O L V E N T
program a to celé v prostředí Los Angeles pod kalifornským sluncem? …něco nepopsatelného! K druhé otázce: V Exhibition Hall jsme měli každý svůj “stánek”. I díky tomu je tam systém hodnocení dost odlišný od naší SOČky, ale docela zajímavý. Porotci si sami (!) vybírají, které projekty budou hodnotit, a píšou se do časového harmonogramu jednotlivých finalistů. Projekty s větším počtem hodnotitelů mají větší šanci na umístění, ale ani poměrně vysoký počet hodnotitelů nezajišťuje umístění na bedně, což byl přesně můj případ. Každý hodnotitel totiž přidává body celkovému skóre, které se ale stejně nedozvíte. Co ovšem potěšilo, byla pochvalná vyjádření některých hodnotitelů; hlavně od těch, kteří viditelně organické fotovoltaice rozuměli. Další den byl sál otevřen veřejnosti. Co vím, tak se na nás přišlo podívat cca 5 tisíc lidí, včetně přibližně dvaceti Čechů. Převážně se jednalo o školáky různého věku, takže po pár předpřipravených otázkách stejně vždycky rozhovory sklouzly k neformálnímu pokecu. Bavilo mě to víc než samotná prezentace. Téma tohoto SCOOL!u je vesmír. Je možné tvá vylepšení použít I například na družicích na oběžné dráze? Možné by to asi bylo. Potíž je asi v tom, že to za prvé ještě asi nebylo potřeba a za druhé to třeba ještě nikoho nenapadlo. Technologie používané ve vesmíru musí před finálním použitím projít obrovským vývojem a vypadá, že klasické solární články lidem ve vesmíru zatím stačí. Ale pro představu k čemu to může sloužit nejen na oběžné dráze, je jedno z mnoha využití organické fotovoltaiky – tištěná elektronika. Pokud nejste scifi fandové, tak zkuste googlit. Pokud jste, tak si vzpomeňte na všechny věci, jako Minority Report, Já Robot, Mass Effect…. A zkuste si představit, jak moc by se vám líbilo nosit svůj telefon srolovaný na zápěstí;
mít ohebný tablet, který nezlomíte a vejde se vám, kam chcete, nebo dostávat plastové noviny se všemi výhodami použití displejů. Na takových věcech se teď také pracuje a co jsem zatím viděl některé výsledky, tak nás to třeba i během 10 let čeká. A speciálně na tohle se (sakra) těším! Jako již bývalého studenta se tě zeptám – jaké máš vzpomínky na zastávecké gymnázium (jak jsi to vnímal jako student a jak to vnímáš teď, jako čerstvý maturant?) Těžko říct, přece jen je to měsíc, co jsem pryč a tím pádem pořád velmi čerstvé. Hodiny z některých předmětů mě bavily, ale i u těch ostatních jsem se bavil. Svým způsobem za to vděčí, jak svým spolužákům, tak i svému poměrně neortodoxnímu přístupu, kdy nedílnou součástí mých školních hodin bývaly nejen věci jako mobil, tablet, kniha, laptop, ale například i pájecí sada na elektroniku. A také učitelům… ať už to všechno podporovali, tolerovali, netolerovali nebo prostě jen ignorovali. Navíc, když si k tomu všemu zpětně přidám svoje chování během dospívání, tak je obdivuju i za tu neskutečnou dávku trpělivosti! Ale můžu upřímně říct, že na gympl jsem chodil opravdu rád. Asi to zní jako klišé a pro člověka, který má část studia ještě před sebou, i dost divně… Jasně, vždycky tě něco štve, ale na ostatních školách to asi není jinak. A když už jsme se bavili o SOČce, další věc, kterou se může gympl chlubit je podpora opravdu velkého množství mimoškolních aktivit. A tím myslím OPRAVDU VELKÉHO. Jen vyjmenovat všechny sportovní, kulturní, vědecké a jiné akce, ke kterým jsme měli díky škole přístup, by byl na celý rozhovor. Navíc, když ti někdo umožní v maturitním ročníku uvolnění z některých hodin, abys mohl chodit na další tréninky… nemůžeš jinak než pak odcházet spokojeně!
angličtinu, francouzštinu, dějepis, ZSV a filoSofii (ve čtvrťáku zjistíte proč MUSÍ být se S). Co jsem už od základky nemusel, tak biologii… a to i přesto, že jsme na ní měli skvělého Radka Malého. A i když rád čtu, tak s češtinou jsem si taky moc nerozuměl. Trochu to beru jako svůj rest. Ale kdo ví, třeba mě to jednou ještě chytne. Na jakou se chystáš jít vysokou školu? Bude mít technické zaměření? Popřípadě: Chtěl by ses věnovat fotovoltaice i v budoucnu? Rád bych vystudoval Fakultu chemickou VUT v Brně. Dělal jsem tam SOČku, znám tam už pár skvělých lidí a můžu se tam věnovat právě organické elektronice. Rád bych se spíš zaměřil na displejové a zobrazovací technologie, takže vlastně podobná technologie, ale opačný princip než u fotovoltaiky. Závěrem bych ti chtěl poděkovat za rozhovor a přeji mnoho úspěchů v budoucím životě, ať už na vysoké, tak následně v uplatnění v zaměstnání ;) Já děkuji a také přeji mnoho úspěchů jak tobě, tak všem čtenářům i redakci SCOOL! Jako (už dlouho) bývalý grafik SCOOL!u (pozn. red. čísla 21 – 24) vím, co to obnáší, a těší mě, že časopis stále běží, jak má.
Bavila tě chemie? A co jiné předměty? Máš nějaké oblíbené a naopak nějaké, které jsi nesnášel? To je otázka… Samozřejmě, že ani ne. Ale nějakým zvláštním způsobem jsem jí povětšinou docela rozuměl a tak to nebylo takový peklo. Moje hlava měla při zkoušeních výbornou vlastnost vyplodit spoustu věcí, které jsem se z různých důvodů neučil. Bohužel o to hůř to vypadalo, když jsem se na chemii doopravdy zkoušel učit – něco jako kdybych pak sice zapnul paměť, ale vypnul přemýšlení, kombinování a zdravý rozum. A taky paradoxně z chemie jsem měl jedinou trojku na vysvědčení za celou dobu… a ještě paradoxněji zrovna v době, kdy jsem dělal SOČku! Z jiných předmětů jsem hlavně miloval tělocvik, ať už se dělalo cokoliv. Atletika, gymnastika, sporty… U ostatních předmětů dost záleželo na tom, co se zrovna dělalo a kdo to vedl. Měl jsem docela rád matiku, fyziku, ISSUE 38
A B S O LV E N T
15
Lucie Hamarová, kvarta
Exkurze kvarty do brněnské hvězdárně a planetáriu Dne 28. 5. 2014 se naše třída kvarta vydala v čele s panem učitelem Haklem a paní učitelkou Křivánkovou na cestu do Brna za cílem kulturně-vzdělávací exkurze. Hezky jsme se namačkali do náhradní autobusové dopravy a mohlo se vyrazit. Po úspěšném překonání cesty tramvají, kdy se naštěstí nikomu nepodařilo vystoupit na špatné zastávce, jsme začali šlapat na kopec Kraví Hora v městské části Brno-střed, kde sídlí Brněnské planetárium. Historie planetária se táhne až do doby jeho stavby, která byla zahájena 30. srpna roku 1948. Poslední rekonstrukce a rozšíření této honosné stavby proběhlo v letech 2010-2011. Po vstupu vás ohromí čistota zařízení a jednoduchost celého areálu. K dispozici jsou šatny nebo například malý obchůdek se suvenýry. Na začátku se nás ujal mladý průvodce a začalo představení Cesta za miliardou hvězd. K úvodu jsme si představili základní souhvězdí pozorovatelná v tomto období, dále cestovali do nejvzdálenějších míst vesmíru a také si představovali jak polohu naší planety, tak polohu naší Sluneční soustavy i naší galaxie. V historii jsme začali ve starém Egyptě, v dobách kdy se nerozlišovalo mezi astrologií a astronomií. Ukázali jsme si první představy o Mléčné dráze, stejně jako původ známých souhvězdí a jasných hvězd. Druhou částí našeho představení byl krátký dokument. Dle mého názoru skvěle připravený, chytlavý a zajímavý. Mezi klíčová témata představení patřila historie poznávaní vesmíru, měření vzdáleností, vznik a vývoj hvězd a orientace na hvězdné obloze. Hvězdárna a planetárium Brno jednoduše stojí za návštěvu.
Zajímavosti Brněnského planetária - V posledních letech na hvězdárnu každoročně přichází více než 100 tisíc návštěvníků, za necelých 60 let její existence jich bylo celkově přes tři miliony. - Před otevřením byla hvězdárna označována jako Gottwaldova lidová hvězdárna v Brně, v letech 1954– 1965 nesla název Oblastní lidová hvězdárna v Brně, v letech 1965–1970 Lidová hvězdárna a planetárium v Brně, v letech 1970–1973 Hvězdárna a planetárium v Brně a od 19. dubna 1973 do konce listopadu 2010 Hvězdárna a planetárium Mikuláše Koperníka v Brně. - Dne 5. října 2010 schválilo Zastupitelstvo města Brna v souvislosti s modernizací hvězdárny s účinností od 1. prosince 2010 nový název Hvězdárna a planetárium Brno. Ředitel hvězdárny vypuštění Koperníkova jména zdůvodnil tím, že Koperník „na rozdíl od řady jiných vědců nikdy v Brně nebyl a neměl s městem nic společného“. - Místní organizace organizuje přednášky českých astronomů, výukové pořady pro nevidomé, úzce spolupracují s hromadnými sdělovacími prostředky a vedení internetového kurzu astronomie s certifikovanou zkouškou.
162 T É M A
Te r e z a P r u k n e r o v á a K a r o l í n a S i s r o v á , k v i n t a ; Helena Chmelíčková, Vendula Chmelíčková, Šárka Hvězdová, Zuzana Procházková, septima
ŠUDr.* Pavel Studýnka Na co nejraději vzpomínáte z let strávených na gymnáziu? Vzpomínám na to, jak nás paní Strnadová hned první týden chytla u piva v hospodě. Náš třídní to paní profesorce vysvětlil tak, že nás tam poslal abychom věděli, kam nemáme chodit. Byli jsme skvělý kolektiv, jedna z nejproslulejších tříd, možná proto, že jsme byli věkově o hodně starší, než naši spolužáci. Většina spolužáků v naší třídě totiž propadla už v mateřské škole a proto nastoupili o rok později. Například: měli jsme ve třídě 27 holek, z toho 24 dostalo v prvním pololetí dvojku z chování. holek, z toho 24 mělo dvojku z chování. Já jsem byl jako jeden z mála, co se chování týče, velice vzorný student. Dokonce, když si tak vzpomínám, nebyl jsem ani jednou za celé své působení v ústavu za školou. Toto bych doporučil vám všem. Jste celkem neprobádaná osoba. Jaké máte koníčky? Je jich dost, jsem hodně aktivní. Aktivně dojdu k televizi. Rád jezdím na kole, pokud mi stačí dech. Taky fotografuju, většině lidem se to pak ale nelíbí, protože pořizuji snímky do obludária a ne každý tam chce být. Rád lyžuju, dokonce v dobách největší slávy, která trvá mimochodem dodnes, jsem lyžoval líp než Hejda. Jaké bylo vaše předchozí povolání? Vystřídal jsem hodně povolání, od ředitele hotelu až po kotelníka. Funkce správce areálu, potažmo školníka, jen doplňuje seznam mých povolání. ISSUE 39
Pamatujete si, kdo byl Váš třídní? Jak na něj vzpomínáte? Jindřich Šmíd, ve své době nejlepší profesor! Vzpomínám na něj jen v dobrém, i když jeho poslední školní léta nebyly moc dobré. Každopádně naši třídu hodně ovlivnil, jedině díky němu se scházíme od školy dodnes dvakrát do roka. A to už je více než 30 let. Čím jste chtěl být v dětství? Pochopitelně popelářem. Jezdili k nám jednou za 14 dní, tak jsem si myslel, že svézt se jednou za 14 dní na stupínku není špatný.
*ŠUDr: Doktor školní údržby
Tématem aktuálního čísla časopisu je vesmír. Co si pod tímto pojmem představíte? Nekonečno! Velký Třesk, hm to částečně vysvětluje moji povahu. Pavel Studýnka je absolventem naší školy z roku 1983. Jeho třídním učitelem byl Jindřich Šmíd. Pachatel se vrací na místo činu: od září 2014 vystřídá pana Benešovského na postu vrchního školníka.
TÉMA
17
Adam Veleba, septima
Mauricius, jeden z nejkrásnějších ostrovů na naší planetě společnost a letenku objednat s dlouhodobějším předstihem. Jelikož Mauricius je destinací turisty velmi vytíženou, je zcela nemožné sehnat letenku Last minute, která by byla určitě levnější verzí. Také není na škodu letět ve více lidech, některé letecké společnosti jako například Fly Emirates poskytují skupinové slevy, které jsou celkem citelné. Letěl jsem právě touto společností z Letiště Václava Havla v Praze a vše probíhalo bez problému. Přesedání v Dubaji či let Airbusem a380, které drží příčky největšího osobního dopravního letounu na světě, vám může zpříjemnit dlouhý 12 hodinový let.
pláž Troux aux Biches Ne nadarmo se říká, že: „Bůh nejdříve stvořil Mauricius a potom nebesa“. Tyrkysové moře, korálové útesy, dlouhé písečné pláže, pravý třtinový rum, dobrosrdečnost místních obyvatel a spousta dalších lákadel pro turisty nabízí tento ráj, který se nachází 12 hodin letu od Evropy a 860 námořních mil od Madagaskaru. Měl jsem letos to štěstí a navštívil jsem tento ostrov a 14 dní strávených na tomto místě bylo z nejlepších investic v mém životě. Říká se, že za peníze si štěstí nekoupíš, ale zde bych si dovolil trošku oponovat. Za krásu se platí a v případě, že se rozhodnete letěl na Mauricius, musíte našetřit nemalou částku. Pokud se však vyznáte a víte, jak to chodí ve světě leteckých společností a cestovních agentur, můžete si dopřát též nezapomenutelnou dovolenou. Nabídnu vám tedy pár tipů jak se dostat na místo, kde žil například vyhynulý pravěký pták dodo. Dá se ušetřit na letence a ubytování. Co se týče letenky, zde doporučuji si vybrat vhodnou leteckou
182 T É M A
Po příletu na Mauricius vás s největší pravděpodobností zavalí pocit vedra a 85% vlhkost vzduchu také určitě pocítíte na svém těle. Mauricijské letiště se nachází nedaleko hlavního města Port Louis a dostat se k pobřeží není takový problém, jelikož všude okolo výstupních terminálů se nachází spousta vstřícných taxikářů. Nenechte se však zlákat cenou, kterou nabízí. Tak jako po celém ostrově zde funguje systém smlouvání a nestyďte se, nabízenou cenu můžete usmlouvat klidně i o polovinu. Většina lidí, která si koupí letenku do tak exotické země má předem domluvené ubytování, avšak ceny resortů, které se nachází na nejkrásnějších plážích na světě, jsou přemrštěné a dovolit si je mohou snad jen úspěšní podnikatelé, člověk s průměrným platem musí hledat hotely dále od pobřeží nebo se obrátit na Češku Petru Gisske, která vlastní resort Sunshine Paradise ležící 100 metrů od jedné z nejkrásnějších pláží na ostrově Trou aux Biches. Za velmi slušnou cenu vám tato Češka žijící již několik let na mauricijském ostrově poskytne ubytování s nadstandartními službami a s neuvěřitelnou ochotou vás může dostat na nejkrásnější místa ostrova, zajistit výlety, o kterých se vám jen snilo, a zcela určitě vám dopřeje bezproblémovou a pohodlnou dovolenou, kde komunikační bariéra díky česky mluvící osobě není problémem. Na závěr mého článku mohu jenom říct, že kdo se na ostrov snů jednou podívá určitě si najde příležitost se zase vrátit, stejně jako já.
Hana Smutná, septima
Grand opening čajovny Téma čajovna šlo tak nějak mimo mě. Když se ke mně dostalo, že se bude Dvojka otevírat, nejvíce se mi na tom líbilo, že nebudeme mít fyziku. Ale potom, co jsem viděla námořnické představení, kterému jsem se chlámala od začátku do konce, jsem na čajovnu změnila názor. Stačilo jen, když jsem si sedla na zelený koberec a nasála tu pravou vůni kávy a čaje, která Dvojku charakterizuje. Velký dík patří Káji Čapkové a týmu skvělých lidí, kteří se na vybudování čajovny podíleli. A tak pijte čaj, čtěte knihy a relaxujte, aby na naší škole bylo hodně odpočatých studentů a učitelů. :-) Pokud se chcete podívat na video z otevření čajovny, můžete je najít na školním facebooku.
Vzhůru do čajovny ISSUE 39
TÉMA
19
Rudolf Kardinál Zezula, septima
USA vs SSSR Závod nejen o měsíc
Aniž by si to sami uvědomovali, vypuštěním první umělé družice do vesmíru dne 5.10.1957 způsobil Sovětský svaz obrovský rozruch ve světě. Sovětská vláda si až na popud západní tisku začala uvědomovat, čeho dosáhli, že do té doby nedotknutelným Američanům vlepili pořádnou „facku“. Z náskoku, který tímto získali, se snažili vydolovat co nejvíce prestiže pro Sovětský svaz. Proto netrvalo dlouho a pouhý měsíc po první družici vypravili do vesmíru prvního živého tvora, psa Lajku, který byl umístěn do družice Sověti. Posledním krokem už jenom zbývalo vyslání prvního člověka do vesmíru. Tím se stal v dubnu roku 1961 Jurij Gagarin, který se nacházel v lodi Vostok. Tento čin už nemohla Amerika dále snášet, a proto prezident Kennedy po poradě s odborníky vyhlásil projekt, který měl do konce desetiletí připravit raketu, která přistane s lidmi na měsíci a úspěšně je dopraví i zpět na Zemi. Byli si vědomi obrovských nákladů, které tento projekt bude stát, avšak i přesto se rozhodli pro
202 T É M A
tento krok. Hlavním důvodem pro toto rozhodnutí bylo pozvednout prestiž Ameriky a sebevědomí občanů. Pod tíhou vědomí jak drahý tento projekt bude, sám zažádal Sovětského prezidenta o spolupráci, ten však odmítnul, protože byl přesvědčen o vítězství SSSR v dobytí Měsíce. Tento závod o dobytí Měsíce se
tak stal součástí Studené války. Američtí odborníci si uvědomili, že projekt Apollo, jak vysazení lidí na Měsíci nazvali, se neobejde bez nějakého dalšího mezistupně. Vyvinuli tedy dvoumístné plavidlo Gemini, ve kterém se kosmonauti učili manévrovat, vycházet do otevřeného vesmíru a žít ve stavu beztíže až dva týdny. Startovalo deset dvojic - úspěšně i méně úspěšně, nicméně získali dost zkušeností. Tady se začala projevovat velká ekonomická síla Spojených států amerických, kdy v laboratořích a továrnách pracovalo na projektu Apollo přes 300 tisíc lidí a vývoj raket šel podle plánu, v SSSR se začali objevovat velké finanční problémy, které zpomalili celý vývoj raket a znovu se začalo ukazovat, že v pracovitosti a rychlém vývoji technologií jsou Američané velmi dobří, což se už ukázalo za Druhé světové války, kdy po napadení Japonci na tom byli velmi špatně, avšak dokázali se z toho dostat a i když byli zpočátku velmi pozadu nakonec dokázali válku ještě vyhrát. Zde začínala být situace velice podobná, akorát se jednalo o první osídlení měsíce. Sověti však nepřikládali projektu Apollo velkou váhu a v létě roku 1964 Sovětský prezident na tajném shromáždění zadal úkol, že dobytí měsíce je státní prioritou nejvyšší důležitosti. Podle jejich představ měl na Měsíci přistát první Rus na podzim roku 1967 na padesátileté výročí bolševické revoluce. Toto přání však bylo nerealistické a i touha obletět Měsíc se ukázala jako neuskutečnitelná. Tohoto pomalého vývoje využili
Američané a na podzim roku 1968 poprvé vyzkoušeli loď Apollo při letu okolo Země. Na Vánoce už posádka Apolla 8 obletěla Měsíc a po tomto úspěchu už scházel jen malý krůček k tomu, aby se povedlo samotné přistání na Měsíci. Přistání se podařilo 20.července 1969 raketou Apolla 13, jejímiž členy byli Neil Armstrong, Edwin Aldrin a Michael Collins. Projekt Apollo stál Spojené státy 25 miliard dollarů (v dnešní hodnotě dolaru by to činilo 115 miliard dolarů), zatímco Sovětský svaz byl schopen věnovat do Vesmírných projektů 14,5 miliardy rublů, protože více nemohl. Mezi hlavní argumenty obsazení Měsíce Američany patřily ekonomické a vědecké mechanizmy, které byly oboje na vyšší úrovni než v Sovětském svazu. V neprospěch Sovětského svazu hovořila slabá ekonomická situace, špatný management a osobní rozpory, jak poznamenal ve svém článku v roce 2002 ruský novinář Leonid Leskov. Na závěr si můžeme připomenout větu, která byla vyslovena při vkročení na Měsíc: „Je to malý krůček pro člověka, ale velký krok pro lidstvo“.
Posádka Apolla 13 ISSUE 39
TÉMA
21
P a v e l To m e š , p u b l i c i s t a a s t a n d - u p k o m i k
Lajka píše Gagarinovi 11. dubna 1961 Nazdar, člověče! Takže jako druhýho vybrali nakonec Tebe. No, mohlo to bejt horší. Budeš s tím svým bodrým proletářským úsměvem vypadat na fotkách určitě líp než ten psí čumák Titov. Zítra je každopádně Tvůj velkej den a já Ti píšu proto, abych Tě trochu připravila na to, co tam nahoře uvidíš. Protože jsem to byla já, pasažérka Sputniku 2, kdo to viděl poprvé. Já vím, asi Ti přijde trochu divný, že Ti píše pes, a možná Ti ještě podezřelejší připadá, že Ti píše mrtvej pes. Rozumím Tvým rozpakům, ale můžeš to přičíst třeba tomu, že už Ti z tý výcvikový centrifugy trochu změknul mozek nebo že Ti v rámci zdravý soutěživosti mezi kosmonauty Titov zase něco nasypal do mlika. Hele, chápu, že se na ten zítřek potřebuješ v klidu vyspat, ale chci Ti dát jen pár dobrých rad z vlastní kosmonautský zkušenosti. Tak za prvý, až budeš tam nahoře, počítej s tím, že se z tý nekonečný nádhery úpině orosíš a srdce se Ti divoce rozbuší. Bude to možná do jistý míry způsobený tím, že se ti kvůli selhání termoregulačniho systému začne, tak jako mně, kabina rychle přehřívat. Nikoho to tam nahoře nenechá chladným, a někomu, kdo měl na sobě celou dobu kožich, to můžeš věřit. Je to zkrátka dechberoucí zážitek, zvlášť když hapruje přívod kyslíku. Ucítíš, jak se ti sevře žaludek, a po těle Ti bude rezonovat takový intenzivní svrbění. Bude to možná do jistý míry způsobený tím, že Ti právě začaly probíjet všechny ty senzory a baterky made in CCCP, co máš na sobě. Já jsem ale měla to štěstí, že jsem díky tomu neztratila vědomí, takže jsem tu nekonečnou, řekla bych, až nesnesitelně bolestnou krásu mohla vnímat až do konce. To se jakoby celej vyprázdníš a potom už jen ucítíš, jak se Ti po celým těle rozlévá teplo, je to fakt fantastickej zážitek, já třeba na konci už měla pocit, že celá hořím. Poslední, co jsem ucítila, byla taková nádherná, zvláštní, a tak nějak povědomá vůně. Připomínalo to... ach ano, už vím, takhle krásné to vždycky vonělo v obchodé Ivana Denisoviče, kterej kousek od Puškinova muzea prodával na rožku grilovaný kuřata. Možná si řekneš, že na jednoho psa je to až moc ironie a hořkosti. Jenže my psi prosté nemáme rádi, když na nás někdo ušije boudu. Sakrapes, představ si, že si jen tak zevluješ po Arbatu, hledáš něco k snědku a najednou tě lapnou nějaký magoři a vystřelí tě v mikrovince do vesmíru! To by nakrklo asi každýho, ne? Ale neboj, v Tvým případě to nebude
222 F E J E T O N
tak horký. Vypadá to, že Tvoje jízdenka na oběžnou dráhu bude, narozdíl od tý mý, zpáteční. A aby bylo jasno, nestěžuju si. Vono to má i svý velký přednosti, na rozdíl od Tebe se například určitě nebudu muset líbat s Chruščovem. Vím, že seš marxista a v Boha nevěříš. Ale chci ti říct, že já Ho tam nahoře vidéla, takže vím, že je to pes. Hlavné na lidi. Řekl mi, že pořád neví, co si má myslet o téch Ivech, co bijou o mříže a rádi by vzhůru k nebesům, ale nejdřív tam ti poseroutkové radši katapultujou svýho nejlepšího přítele. I když na druhou stranu pak musel uznat, že je lepší, když tady aportuje hvězdnej prach nějakej podvraťák, než kdyby historicky první živý tvor ve vesmíru byl komouš. (Jo, mimochodem, taky mi řekl, ať z toho nejsem špatná, že budu nejslavnější fena na světě. Budou se o mně učit děcka ve škole, budu na lidskejch známkách a taky že prej za padesát let vznikne na Zemi nějakej Pejsbook nebo co a tam budou na moji počest všichni všechno do zblbnutí „lajkovat". Nevím sice, co to znamená, ale líbí se mi to.) Ten můj malej štěk při dobývání vesmíru Ti vzal prvenství, ale popravdé moc nechápu, proč se tam, lidi, tolik hrnete. Něco Ti řeknu. V tom kosmu ve skutečnosti dohromady nic není. Co jsem mohla vidět, než se mi teda definitivně zamlžilo okýnko, tak je tam jen tma, ticho a prázdno jako ve starý opuštěný boudě. Občas se tam vznáší nějakej ten chuchvalec hmoty, ale to je jen homeopatickej psí prd v nekonečnosti univerza. Když jsem ale na chvíli uviděla uprostřed té vypelichané nudy tu naši supr planetu, napadlo mě jen, že bych to prvenství tady nahoře okamžitě vyměnila za jedinej další den tam dole. Sakrapes, nechápu, proč chcete furt dobývat ten vesmír, když Země je široko daleko jediný místo, kde to aspoň trochu žije a kde se dá béhat za kočkama a sehnat slušná kost. Teda aspoň zatím. Tohle jsem tam nahoře pochopila za tu krátkou chvilku, než explodoval teploměr. Vlastně Ti píšu hlavně proto, abys tohle mý tajemství zítra, až budeš tam nahoře, řekl celýmu světu. Už to chápeš? Až se Tě zeptají: Tak co, Juriji Alexejeviči, jaký to tam je? Řekni jim pravdu: Lidi, ve vesmíru chcípnul pes. Tak hodně štěstí Pac a pusu Lajka Z knihy Zápisky malého tyranosaura. Otištěno s laskavým svolením autora.
Zábava „Nepřátelští mimozemšťané chtějí ovládnout vesmír. Velitel mimozemských ozbrojených sil je na velitelství a uděluje rozkazy: „Generál 126 319 obsadí Venuši, generál 698 236 Mars... a generál 598 123 dobije Zemi.” „Zemi?!” zděsí se generál. „Tam mě nikdo nedostane! Slyšel jsem, že si tam házejí létajícíma talířema!” „Jsou kosmonauti na Marsu, dívají se střídavě na sebe, na zem, na raketu, na sebe, na zem, na raketu. Po chvíli to jeden z nich nevydrží, a říká: „Co na mě tak koukáš, já tam ty klíče nezabouchl!” VESMÍRNÁ PERA „Když NASA poslala první kosmonauty do vesmíru, zjistila, že psací pera nefungují při absenci gravitace. Vyřešením tohoto problému pověřila konzultantskou společnost. Po deseti letech a 12 milionech dolarů Američané mají pera schopná psát v jakékoliv pozici a v rozmezí teplot 0 až 300 Kelvinů. Rusové používají tužky.“ NEVZDĚLANCI Z VESMÍRU „Proč si myslíte, že jsou všichni mimozemšťané nevzdělaní?” zeptali se jednoho svérázného kosmonauta. „Protože učený s nebe nespadl.”
ISSUE 39
ZÁBAVA
23
