Mendelova univerzita v Brně Zahradnická fakulta v Lednici

Mendelova univerzita v Brně Zahradnická fakulta v Lednici

Textová část bakalářské práce Zahradně architektonická studie vybraného městského prostoru Vnitroblok Pod Kaštany - Šumavská – Kounicova - Šelepova

Vypracovala: Petra Dvořáková, ZaKA IV. 2009/2010 Vedoucí práce: Ing. Jana Daňková

Pozn. Toto není bakalářská práce. Text je vzhledem k návrhovému charakteru práce součástí grafických listů v přílohách. Tento text slouží pouze ke kontrolním účelům.

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Zahradně architektonická studie vybraného městského prostoru, vnitroblok Vnitroblok Pod Kaštany - Šumavská – Kounicova - Šelepova vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které uvádím v soupisu literatury.

Souhlasím, aby práce byla uložena v knihovně Mendelovy univerzity a zpřístupněna ke studijním účelům.

V Brně, 9.7. 2010

Obytný vnitroblok je prostor obklopený úplně nebo částečně obytnou zástavbou a využívaný především jejími obyvateli.

Původní poslání vnitrobloku jako vnějšího obytného prostoru se v dnešní době pomalu, ale jistě vytrácí. Vnitřní funkční a kompoziční uspořádání obytných prostor již často neodpovídá potřebám dnešních obyvatel, a tak nejsou výjimkou situace, kdy jsou rozlehlejší vnitrobloky užívány převážně k parkování vozidel. Původní obytné vnitrobloky nejsou koncipovány na současný nápor automobilů a v důsledku toho tak nezřídka dochází k nelegálnímu parkování na chodnících či v zeleni, v legálním případě ke vzniku parkovacích míst na úkor obytných ploch. Přitom není potřeba zázraku, aby se situace změnila k lepšímu. V mnohých případech by stačilo jen změnit funkční uspořádání vnitroblokového prostoru, určit jasný provoz vymezením prostor pro obyvatele a prostor pro automobily a vnést do prostoru náplň pro obyvatele domů. Obsahem této studie je návrh na funkční a prostorové uspořádání vnitrobloku, který vznikl na základě podrobných analýz daného prostoru. Cílem práce je nastínit možné řešení vnitrobloku tak, aby plnil svoji původní – obytnou – funkci, a ukázat tak možnou cestu k regeneraci podobných ploch. Vlastní práce je členěna na část analytickou a návrhovou. V analytické části se čtenář seznámí s charakterem řešeného území, jeho polohou v rámci města a širších územních vztahů, vývojem území, funkční a provozní situací vnitrobloku, analýzou zeleně a analýzou výtvarného a estetického působení prostoru. Vnitroblok byl vyhodnocen na základě urbanistických analýz. Průzkumy byly doplněny také některými analýzami uvedenými v Metodice regenerace vnitrobloku (Sojková, Keisenbauer, Průhonice, 2008) V analytické části jsou rovněž zařazeny výsledky sociologického průzkumu provedeného Ing. arch. Petrem Hubáčkem v roce 2003. Doplňující informace k analýzám jsou uvedeny na konci práce v přílohách. V závěru analytické části jsou shrnuty problémy zjištěné v analýzách, které autorka považuje za východiska pro návrh řešení prostoru vnitrobloku. Vlastní návrhová část zahrnuje popis a grafické zpracování provozního a funkčního řešení prostoru vnitrobloku. V závěru autorka zhodnocuje proveditelnost navrhovaného řešení.

Řešené území se nachází v severozápadní části města Brna, na hranici tří městských částí: Žabovřesky – Královo Pole – Ponava. Administrativně náleží území do katastru Žabovřesk. Vnitroblok je vymezen blokem domů z 60.let, které navazují na řádkovou sídlištní výstavbu. V době svého vzniku byl situován téměř na okraji města, dnes je vlivem rostoucí zástavby jeho poloha spíše centrální. Vzdálenost od historického centra činí vzdušnou čarou 2km. Obytné domy vnitrobloku jsou umístěny na dopravně velmi frekventovaném místě. Ze všech čtyř stran je ohraničují komunikace a v těsném dotyku proudí městská hromadná doprava. Nejfrekventovanější komunikace lemuje domy ze západu. Jedná se o čtyřproudou rychlostní silnici, která se přímo napojuje na městský okruh a na severu ústí do rychlostní komunikace R43 (směr Svitavy). V těsném dotyku vnitrobloku má vést také plánovaná trasa severojižního tramvajového diametru, který propojí severní části města s historickým jádrem a nově vybudovaným "jižním centrem" v sousedství dnešního ústředního autobusového nádraží Zvonařka. Vnitroblok je obklopen obytnou zástavbou, společenskými, administrativními a školními budovami. Směrem východním se nachází restaurace s hudebním klubem – Šelepka. Na jihu od řešeného území leží budovy Magistrátu města Brna, kancelářské budovy, vysokoškolské koleje Masarykovy univerzity, Právnická fakulta Masarykovy univerzity, Moravská zemská knihovna, Univerzita obrany, stavební fakulta VUT či gymnázium Matyáše Lercha. Severně od vnitrobloku je situována základní škola a vysokoškolské koleje Mendelovy univerzity. V blízké budoucnosti jihozápadně od řešeného vnitrobloku vznikne Akademické náměstí se třemi novými univerzitními budovami pro 1600 studentů a 250 zaměstnanců. V rámci plánovaného náměstí je zamýšleno vybudovat také podzemního parkoviště s 850 parkovacími místy vyhrazenými pro veřejnost. Plocha náměstí bude navazovat na ulici pod Kaštany a je počítáno s tím, že v budoucnu pod ním může být zastávka plánované podzemní tramvaje severojižního diametru. Větší část nového náměstí má být postavena do roku 2013.

Veřejně přístupná zeleň významnějšího charakteru v okolí Byly vybrány plochy zeleně nacházející se v okruhu 2km, jejichž rozloha je větší jak jeden hektar. Vnitroblok přímo sousedí se sady Národního odboje, kde probíhá v současné době regenerace podle nového architektonického návrhu. V blízkosti je situován také Björnsonův sad, jehož rekonstrukce je plánována v nejbližších letech.

V docházkové vzdálenosti do 1km se nachází areál Kraví hora, kde jsou situovány krom parku a botanické zahrady také plavecký stadion a hvězdárna s planetáriem. Do dvou kilometrů se potom nachází další plochy veřejně přístupné zeleně – západně je to Wilsonův les, jižně Tyršův sad, park Lužánky, park na Náměstí 28.října. Omezenou přístupnost má areál arboreta Mendelovy univerzity, východně od řešeného území. Na severu je v dosahu 2km nově zrekonstruovaný park na Slovanském náměstí.

Hranice Řešený vnitroblok náleží do katastrálního území Žabovřesky a vymezují ho ulice - ze severu Šelepova, z jihu Šumavská, z východu Kounicova, ze západu Pod Kaštany.

Přírodní poměry řešeného území Dle Atlasu podnebí ČR patří Brno do teplé klimatické oblasti - okrsek A3, mírně suchý s mírnou zimou. Podnebí je charakterizováno dlouhým, teplým a suchým létem, krátkým přechodným obdobím jara a podzimu a mírně teplou a suchou zimou s krátkým trváním sněhové pokrývky. Údaje pro město Brno: Průměrný roční úhrn srážek: 509 mm Průměrná roční teplota: 8,4 °C Průměrný počet tropických dnů (t max ≥ 25 °C): 54,7 Průměrný výskyt sněhové pokrývky: 45 dní v roce

Dle půdní mapy AOPK v měřítku 1:50000 se zde nachází modální hnědozemě.

Nadmořská výška vnitrobloku se pohybuje mezi 242 a 245m.n.m.

Hodnoty slunečního svitu jsou blíže popsány v samostatné kapitole.

Charakter zástavby Bloky domů svým uskupením tvoří polootevřený vnitřní prostor přibližně tvaru čtverce o rozměrech 180 x 180m, který je orientován ve směru SSZ-JJV. Severně od ulice Šelepova leží šest obytných řádkových bloků z meziválečné doby, se vchody orientovanými ve směru V- Z a čely ve směru S-J. Tato zástavba odděluje vnitroblok od rušné komunikace vedoucí ulicí Tábor. Na řádkovou výstavbu na jihu navazuje (nepřímo – oddělení se děje ulicí Šelepova) souvislý pás historicky mladších domů (50.léta 20. století), tvořící půdorysný tvar písmene U, který je určen ulicemi Kounicova – Šumavská – Pod Kaštany. Ve vnitřním prostoru se nachází v severní části objekt občanské vybavenosti, bývalé jesle, nyní stacionář. V jižní části je vnitroblok částečně rozpůlen zástavbou obytných domů. Obě stavby uvnitř vnitrobloku mají hlavní vchody orientovány S směrem. Domy jsou průchozí a částečně průjezdné ve směru S-J i V-Z.

Přístup obyvatel do domů je možný pouze zevnitř vnitrobloku.

Současný stav Vnitroblok je využíván k pobytu obyvatel domů, přibližně 1/3 obytné části zaujímá soukromá zahrada stacionáře, která není veřejně přístupná. Velkou roli zde hraje parkování aut, které se dostává do konfliktu s pohybem a pobytem pěších uživatelů vnitrobloku. Doprava je nezbytnou součástí vnitrobloku také z důvodu zásobování obchodů, které se nachází v některých domech při ulicích Kounicova a Šumavská. Nachází se zde mnoho nevyužívaných a nefunkčních prostor, navíc ve velmi špatném technickém stavu. Celkový stav vnitrobloku je hlavně vlivem parkujících aut a zanedbané péče o technické a vegetační prvky špatný nejen z estetického, ale i provozního hlediska.

Historie I. světová válka Dříve, než došlo k vlastnímu zastavění, nacházela se přibližně v místech řešeného území vojenská baráková nemocnice. Zřízena byla za I. světové války a doplnila starší vojenské baráky z roku 1909 umístěné v prostoru od konce Zborovské po Kounicovu ulici.

Doba meziválečná Na přelomu 20.a 30. let byly v severní části dnešního vnitrobloku vystavěny v duchu funkcionalismu řádkové obytné domy družstev Stavog a Blahobyt dle projektu architekta Jindřicha Kumpošta. Čtyři dlouhé pětipodlažní domy, sdružené do dvou paralelně situovaných dvojic, byly prvním případem řádkové sídlištní zástavby v Československu vůbec1. Každý ze čtyř obytných bloků má výrazně členěné tři domovní sekce s vlastním vstupem. Pod původními plochými střechami se ukrývá 220 úsporně řešených bytů o jedné až dvou půl místnostech. Pro domy jsou charakteristická pásová okna tvořící základní architektonické členění domu a na ně navazující loggie. Výrazný tvarový motiv oken je podpořen světlou hladkou fasádou domů. Typicky funkcionalistická řádková dispozice byla v roce 1940 doplněna dvěma středními bloky, projektovanými zaměstnanci Městského stavebního úřadu v Brně. Tyto domy mají narozdíl od domů navržených Jindřichem Kumpoštem čtyři domovní sekce.

II. světová válka Zbytky vojenských baráků, nacházejících se jižně od nově postavených obytných bloků (tj. v prostoru řešeného vnitrobloku a dnešních Sadech Národního odboje), byly přeměněny v době II. světové války na sběrný tábor „Pod Kaštany“. Ten fungoval jako přechodné místo pobytu zajatců před jejich přesunem do vyhlazovacích a pracovních táborů. Z koncentračního tábora se do současnosti dochoval jediný lágrový barák ležící v bezprostřední blízkosti řešeného vnitrobloku, dnes využíván jako restaurace a hudební klub „Šelepka“.

Doba poválečná až současnost V letech 1946-1948 pak v návaznosti na řádkovou výstavbu malobytových domů vzniklo východně od řešeného území první malé sídliště Tábor s 320 byty. Jako autor projektu je uváděn akad. architekt Vilém Kuba ve spolupráci s J. Krohou a J. Poláškem. Po urbanistické stránce se jedná o pokračování předválečné zastavovací osy2.Tomu je podřízen i

architektonický výraz domů. Západní průčelí bloků jsou členěna pravidelným rastrem oken a v přízemí mají podloubí na sloupech. Pro východní průčelí jsou charakteristická vždy čtyři zasklená schodiště a rozsáhlé loggie. Zajímavý je popis okolí bloků uvedený v Průvodci po brněnské moderní architektuře z roku 1967: „...Bloky jsou situovány ve volném parkovém prostředí , mezi domy je střídavě tichý odpočinkový park a hřiště s brouzdalištěm. Každý blok má vlastní obslužnou vozovku s parkovištěm...“.

Změnu přinesla 50. léta, kdy začaly vznikat sídlištní pootevřené bloky. Jedním z prvních ucelených urbanistických prostor s příslušným obchodním i společenským vybavením byl právě zájmový blok domů, jenž vznikl mezi ulicemi Kounicova (v té době Leninova), Pod Kaštany a Šumavská a z jihu navázal na meziválečnou řádkovou výstavbu. Projekt vnitrobloku vypracovali akad. architekt Vilém Kuba a Ing. Arch. Vítězslav Unzeitig ve spolupráci s kolektivem pracovníků Státního projektového ústavu pro výstavbu měst a vesnic v Brně. Stavba byla započata v roce 1956 a dokončena o dva roky později. Na domech jsou již patrné znaky architektury socialistického realismu v podobě symetrických průchodů, atik či sgrafit, vnitroblok se ale svým architektonickým výrazem staveb stále vcelku blíží předválečným realizacím3. Není bez zajímavosti, že ke stavbě nebylo užito cihel, nýbrž tehdy poměrně nové technologie cihelných bloků. Na vnějším architektonickém výrazu staveb se to ovšem nijak neprojevilo. Zároveň s výstavbou obytných domů byla postavena také menší budova v severní části– původně sloužící jako jesle. Kolaudace stavby proběhla roku 1960. Od té doby se podoba vnitrobloku co se staveb týče nijak výrazněji neměnila. Až v letech 1995- 2000 byly provedeny nadstavby domů Stavog a Blahobyt a některých dalších obytných domů vnitrobloku o nové půdní byty Spolu se stavbami nově ztvárněno i okolí domů, které mělo plnit rekreační funkci pro obyvatele vnitrobloku a sloužit tak jako náhrada za původní přírodní prostředí. Jednalo se o parkovou úpravu s některými dalšími prvky pro obyvatele – sušáky na prádlo a klepadly koberců. Zbytky této kompozice jsou v terénu dnes ještě patrné, i když - s ohledem na současný provoz vnitrobloku – ve značně pozměněné formě.

1Kuča, Karel, 2000. BRNO Vývoj města, předměstí a připojených vesnic. Praha, nakladatelství Baset, s. 164

2Kuča, Karel, 2000. BRNO Vývoj města, předměstí a připojených vesnic. Praha, nakladatelství Baset, s. 179

3Dějiny města Brna, 1973. Brno

Funkční analýza Vlastníkem celého prostoru vnitrobloku je Statutární město Brno. Regulační plán pro řešené území dle informací poskytnutých na magistrátu města Brna, odboru Územního plánování a rozvoje, neexistuje. Dle platného územního plánu města Brna z roku 1994 je řešené území určeno převážně pro funkci bydlení – konkrétně stabilizovaná funkce čistého a všeobecného bydlení. Spodní podlaží některých domů vnitrobloku jsou využívána k prodeji zboží nebo provozu služeb. V územním plánu je přiřazena funkce ploch smíšených pro obchod a služby pouze domům při ulici Kounicova č.p. 83 – 87, stejné využití je však možné přidělit i některým dalším domům ve vnitrobloku (seznam konkrétních obchodů a služeb s adresami viz níže). V severní části vnitrobloku se nachází objekt občanské vybavenosti - stacionář Srdíčko, který slouží jako domov pro osoby se zdravotním postižením. Správce objektu je Centrum sociálních služeb p. o. Tábor 22, Brno 621 00. Ke stacionáři přiléhá zahrada, jež zaujímá přibližně ¼ území vnitrobloku a je veřejnosti nepřístupná. Veřejnosti volně nepřístupné jsou také prostranství mezi domy severně od řešeného území, vyhrazena pouze obyvatelům konkrétních bytů. Ostatní plochy jsou volně přístupné bez zvláštního časového omezení. S ohledem na tuto skutečnost i na charakter a rozlohu zástavby lze proto území vně soukromé zahrady označit jako veřejný prostor. Na tomto veřejném prostoru se mezi provozními komunikacemi nachází plochy městské zeleně s některými prvky sídlištní vybavenosti, jako jsou klepadla koberců a konstrukce na sušení prádla. Frekvence jejich využívání byla na základě terénních šetření stanovena jako velmi nízká. Krom nefunkčního vybavení se v severní půli vnitrobloku nachází basketbalový koš a poměrně nová oplocená dětská hřiště, avšak umístěna bez vyššího kompozičního principu a nedostatečně vybavena mobiliářem k sezení. Ostatní v minulosti zřejmě herní plochy mají dnes podobu vyasfaltovaných míst lemovaných lavičkami. Stav veškerého mobiliáře je kvantitativně i kvalitativně špatný. V prostoru před domy č. p. Pod Kaštany 18, 20, 22, 24 a Kounicova 77 se nachází předzahrádky, udržované zřejmě stejným způsobem jako veřejné plochy vnitrobloku. Estetickou a hygienickou hodnotu vnitrobloku snižují zaparkovaná auta, která parkují i na místech k parkování nevyhrazených (viz provozní analýza).

V obytných domech jsou situovány tyto obchody a služby:

Kounicova 69 – prodejna textilu Kounicova 73 – prodejna drogerie Kounicova 73 - kadeřnictví Kounicova 75 – masážní služby Kounicova 83 – restaurace Kounicova 83 – prodejna elektrospotřebičů, kuchyňské studio Kounicova 85 – potraviny Kounicova 87 – řeznictví a uzenářství Kounicova 87 - hračky a modely Kounicova 87 – pekárna Pod Kaštany 12 – internetový obchod s elektronikou - výdejní místo Pod Kaštany 24 – kadeřnictví

V přilehlé řádkové zástavbě se potom nachází obchody a služby: Tábor 26 – prodejna elektroinstalačního materiálu Tábor 30a – autoškola Tábor 32a – vinotéka Tábor 34a – kosmetika, masážní služby, kadeřnictví Tábor 36 – prodej potřeb pro motorová vozidla

Informace o obyvatelích Počet trvale hlášených obyvatel domů vnitrobloku (platí k roku 2003): ulice Pod Kaštany č.p. 12, 14, 16, 18, 20, 22, 24, 26, 28, 30: 478 obyvatel ulice Šumavská č.p. 30, 32, 34, 36, 38, 40: 299 obyvatel ulice Kounicova č.p. 69, 71, 73, 75, 77, 79, 81, 83, 85, 87, 89, 91, 93: 556 obyvatel ulice Tábor č.p. 28a-c, 30a-d, 32a-d, 34a-c: 426 obyvatel

Celkový počet potenciálních uživatelů vnitrobloku: 1759, což představuje přibližně 8% obyvatel městské části Brno Žabovřesky.

Přesná věková struktura obyvatel není - vzhledem k ochraně osobních údajů obyvatel - pro potřeby této studie zjistitelná. Statistický úřad poskytuje informace o obyvatelích jednotlivých urbanů městských částí. V urbanu Pod Kaštany bydlí především mladí lidé do 30 roku věku, vysoký je také počet obyvatel ve věku 70-74 let.

Provoz vně vnitrobloku Vnitroblok leží mezi čtyřmi dopravními komunikacemi. Z východní strany lemuje vnitroblok nejfrekventovanější ze všech čtyř komunikací, ulice Pod Kaštany, která se na severu napojuje na rychlostní silnici R43. Na západě je vnitroblok vymezen paralelní ulicí Kounicova, významnou tepnou z hlediska městské hromadné dopravy. Severní Šelepova a jižní Šumavská ulice jsou rovněž souběžné a zajišťují dopravní propojení ulice Pod Kaštany směrem na východ, s ulicemi Chodskou a Štefánikovou. Důležitým dopravním tahem je silnice vedoucí ulicí Tábor. Ta leží severně od komunikace Šelepova, se kterou je rovnoběžná, a západně od řešeného území se křižuje s ulicí Veveří.

Řešené území je dobře dostupné městskou hromadnou dopravou. Dopravní obslužnost lokality zajišťuje tramvajová, trolejbusová a autobusová doprava. V ulici Kounicova u domů č.p. 83-87 je zastávka tramvajové a trolejbusové dopravy Klusáčkova. Tramvajová doprava je zde zastoupena linkou 12 (Komárov – Hlavní nádraží – Česká – Královo Pole) a 13 (Juliánov – Hlavní nádraží – Česká – Královo Pole). Trolejbusovou dopravu zde zajišťují linky 29 (Starý Lískovec – Komín – Česká), 34 (Česká – Žabovřesky) a 36 (Česká – Komín). Zastavuje zde také autobus 81 (Lesná – Moravské náměstí), přednostně určen pro tělesně postižné občany. Další zastávky v blízkosti vnitrobloku jsou za hranicí docházkové vzdálenosti 250 metrů (měřeno ze středu vnitrobloku). Jedná se o zastávku Tábor na ulici Veveří, kde zastavují tramvajové linky 3 (Židenice – Česká – Komín) a 11 (Lesná – Česká – Komín), dále o zastávku trolejbusu 32 na ulici Chodské a konečně o zastávku školního autobusu na ulici Jana Babáka.

Provoz ve vnitrobloku Osobní a nákladová doprava Domy jsou od vnějších dopravních komunikací odděleny 2-4m širokými chodníky a v případě ulic Kounicova, Šumavská a Pod Kaštany také pásy vegetace, které v ulicích Šumavská a Pod Kaštany navazují přímo na fasády domů. Vchody do všech domů jsou orientovány výhradně zevnitř vnitrobloku a od toho se odvíjí i vedení dopravních komunikací. Vstup zvenčí je možný pouze do obchodů v přízemí domů při ulici Kounicova. Vjezd pro motorová vozidla je situován z ulice Kounicova, severní hranou řešeného území – tj. ulicí Šelepova anebo paralelně středem vnitrobloku. Obě komunikace jsou jednosměrné a ústí do ulice Pod Kaštany. Vozidla mohou vyjíždět i z Šelepovy ulice dvěma jednosměrnými ulicemi směřujícími kolmo na ulici Tábor. Obslužné komunikace ve vnitrobloku vytváří pravoúhlý skelet kopírující zástavbu tak, aby byl umožněn příjezd k objektům. Nutnost přístupu ke všem domům je nezbytností zejména pro vozidla údržby, vozy zdravotnické služby, vozidla pro svoz domovního odpadu a vozidla hasičské záchranné služby. Dopravní komunikace ve vnitrobloku slouží automobilové i nákladové dopravě. Nákladová doprava se podílí na celkovém objemu dopravy přibližně 10%. Je vedena především k zásobovacímu zázemí prodejen při ulici Kounicova a dále pak ke stacionáři Srdíčko. Vozidlům zásobování je udělena výjimka ve smyslu porušení jednosměrného provozu a povolení projíždění podchodu ve východní části, určeného pouze pro pěší provoz.

Šířka vozovek se pohybuje v relaci 3,5 a 5,0m, zásobovací úsek u zázemí prodejen na ulici Kounicova u domů č.p. 83-87 má šířku 9m. Dopravní komunikace jsou většinou ve špatném technickém stavu. V roce 2002 byla opravena a o podélné parkovací stání rozšířena ulice Šelepova. Začátkem roku 2010 byly zrekonstruovány kolmé spojovací úseky s ulicí Tábor. Na základě terénního šetření bylo zjištěno, že řidiči často nedodržují jednosměrný provoz a zákaz vjezdu z ulice Pod Kaštany.

Parkování vozidel Vnitřní prostor je hojně užíván k parkování osobních automobilů. Dle terénního šetření se zde nachází přibližně 220 regulérních parkovacích stání. Parkoviště se nachází především podél chodníků obytných domů. V severní části území se jedná o podélné parkování souběžně s komunikacemi. V jižní části jsou vybudována parkoviště na šikmé stání. Počet parkujících automobilů ve vnitrobloku se v současné době pohybuje okolo čísla 300. Automobily, které nestihnou obsadit regulérní parkovací místa, parkují především kolem všech místních komunikací, na jejich křížení a pod stromy v jižní části území. Důsledkem neregulérního parkování je nejen komplikace průjezdu ostatních automobilů, ale i znemožnění odvozu odpadků z domů, příjezdu sanitních vozů a hasičů či zamezení volného přístupu obyvatel do domů.

Pěší provoz Vstup pro pěší je možný z ulice Kounicova, Pod Kaštany a Tábor, kudy jsou vedeny chodníky paralelně s komunikacemi pro motorová vozidla. Dále jsou v jižní části území vyhrazeny vstupy pouze pro pěší. Jedná se o dva průchody na křížení ulice Šumavská s ulicemi Kounicova a Pod Kaštany a o prostřední volný vstup mezi budovami. Průchod u ulice Kounicova je uzpůsoben pro průjezd vozidel zásobování, průchod v západní části umožňuje vjezd vozidla zásobování (do prodejny se vstupem přímo v průchodu), průjezdu je zabráněno dvěma schody ústícími do vnitřního prostoru vnitrobloku. Všechny vstupy do území jsou funkční a přímo či nepřímo navazují na přechody pro chodce vně vnitrobloku. Pochozí plochy kolem domů jsou vydlážděny a mají šířku od 1,5m do 3m. Mezi nimi je prostor, jenž je dále křižován zpevněnými i nezpevněnými cestami, dle aktuálního pěšího provozu. V severní části je nejvíce využívána cesta z ulice Tábor, potažmo z ulice Šelepova, při východní straně stacionáře Srdíčko, kudy chodí převážně v poledních hodinách děti ze základní školy na ulici Jana Babáka směrem na tramvajovou zastávku na ulici Kounicova. Po celý den a zvláště v odpoledních hodinách je využíván prostřední jižní vstup do území, kterým si zkracují cestu na tramvajovou zastávku pracovníci z magistrátu a přilehlých administrativních budov. Materiálem pěších cest ve vnitrobloku je ve většině případů asfalt (vyjma chodníků podél domů – viz výše). Nejfrekventovanější nezpevněné stezky byly zpevněny položením dlaždic 40/40 – 50/50 do pískového lože. Další volně vyšlapané stezky v zeleni zůstaly ponechány bez zásahu.

Inventarizace zeleně

Velká část ploch zeleně v řešeném území patří podle vyhlášky č. 10/1994 o zeleni ve městě Brně, do seznamu nejvýznamnější zeleně, jejíž plošný rozsah nesmí být zmenšen. Na základě inventarizace bylo zjištěno, že ve vnitrobloku se nachází převážně vzrostlé dospělé stromy. Zdravotní stav dřevin je však většinou velmi špatný. Dřeviny nejvíce trpí zhoršenými podmínkami, zejména suchem. Jistý podíl na kvalitě zeleně má i parkování bezprostředně mezi stromy a obecně dopravní provoz vnitrobloku. Na mnoha dřevinách je patrný vandalismus v podobě záměrně ulámaných větví. Téměř všechny dřeviny jsou ošetřeny rozsáhlým řezy v koruně. Většina stromů již dožívá a vnitrobloku chybí mladé výsadby, které by sloužily jako náhrada za dožívající stromy. Nachází se zde několik pěkných a relativně zdravých jedinců, obzvláště skupina habrů v jihozápadní části území, líska turecká v jižní části a také některé javory a jírovce. O konkrétních dřevinách je pojednáno v tabulkové části inventarizace.

Prostorově výtvarná analýza Obytné domy svým uspořádáním tvoří hlukovou a prostorovou bariéru, která je cenným prvkem uprostřed sítě dopravních komunikací. Vnitroblok působí zvnějšku i zevnitř uzavřeně. Obytné domy mají 6 podlaží, přičemž u většiny jsou dodatečně vybudovány půdní byty. Odhadovaná výška domů je 20m, poměr výšky ku šířce zástavby potom činí přibližně 1:7,5. Terén ve vnitrobloku je poměrně rovinatý. Výraznější převýšení se nachází v jižní části území, kde terén klesá směrem východním. Převýšení činí přibližně 2m, v bezprostředním kontaktu s domy je překonáváno schody, v ostatních částech terén klesá pozvolně. Estetickou hodnotu prostředí snižuje špatný technický stav mobiláře, zanedbaná péče o zeleň, neukázněnost majitelů psů a největší problém vnitrobloku – parkující auta. Hodnotu vnitrobloku naopak zvyšují některé vzrostlé, méně poškozené dřeviny.

Na základě analýz byly stanoveny hlavní nedostatky řešeného území, které je možno shrnout do následujících bodů:

Automobily -

nedostatek parkovacích míst

-

kolize automobilového provozu s pěším

-

nedostatečné vymezení prostoru pro auta a zabírání prostoru potenciálně využitelného pro pobyt obyvatel

-

narušení původní koncepce parkově upraveného prostoru

Provoz a náplň -

cestní síť neodpovídá současným potřebám provozu

-

nedostatečná kapacita a nevhodný povrch frekventovaných pěších tahů

-

špatný technický stav cest

-

absence intimnějších a zároveň bezpečných míst

-

nevalná kvalita mobiliáře způsobená vandalismem

-

nedostatek mobiliáře k sezení

-

nevyužívané plochy a vybavení - asfaltová hřiště, klepadla koberců, sušáky na prádlo

-

malá pestrost prostoru, hřiště omezena na jednu věkovou kategorii a postrádají sedací prvky

-

nevhodné umístění laviček přímo v cestách

-

nedostatečné osvětlení

Zeleň -

nedostatečná údržba

-

výskyt přestárlé zeleně, příliš zahuštěné porosty, z toho plynoucí nevhodné podmínky pro dřeviny

-

vandalismus

-

nejednotnost a zanedbanost předzahrádek

-

jednotvárnost prostoru vlivem nedostatku různých forem zeleně

Soukromá zahrada uprostřed vnitrobloku -

nedostatečná intimita soukromé zahrady

-

tvar pozemku zahrady vzhledem k současnému provozu nevhodný – plot je nutné obcházet obloukem

Návrh Návrh se snaží pokud možno řešit současné nedostatky zjištěné analýzami v území. Hlavním východiskem pro tvorbu návrhu bylo skloubení provozních, pěších i dopravních potřeb vnitrobloku a vytvoření uživatelsky příjemných míst pro volnočasové aktivity různých věkových kategorií obyvatel vnitrobloku i ostatní veřejnosti.

Provozní řešení Za účelem vrácení původní intimity prostředí, která je dána především charakterem zástavby, autorka navrhuje úplný zákaz vjezdu aut dovnitř vnitrobloku. Vnitroblok je orientací domovních vchodů předurčen k obývání. Pojížděním a parkováním aut je však potenciál místa potlačený a nemůže být plně rozvinutý. Vnitřní prostor mezi domy je jedinečný svým umístěním téměř v centru města, kdy v bezprostřední blízkosti ze všech čtyř stran proudí rušné dopravní komunikace a člověk se přesto uvnitř prostoru cítí chráněný a v bezpečí. Tento dojem narušuje doprava, která se dostává do vnitrobloku, i když ne v tak silné podobě jako je vně. Úplné vyloučení dopravy není však z provozního hlediska možné, vzhledem k nutnosti zásobování, příjezdu hasičů a dalších nezbytně nutných vozidel k domovním a služebním vchodům. Přesto je velmi pravděpodobné, že odstraněním parkujících automobilů se vnitrobloku alespoň částečně vrátí jeho původní charakter veřejného prostranství určeného pro obyvatele domů. Při současném počtu obyvatel vnitrobloku je potřeba počítat minimálně se 700 parkovacími stáními. Jedním z možných řešení je zřízení podzemních garáží, jejichž vznik je v zahraničí běžnou praxí, v České republice se však s nimi, vzhledem k finanční náročnosti, setkáváme v porovnání například se západními zeměmi, zřídka. Nabízí se využít plánovaných parkovacích míst pod budoucími univerzitními budovami Akademického náměstí, kde má vzniknout parkoviště pro veřejnost s kapacitou 850 parkovacích stání. Další možností by bylo zbudování samostatného parkoviště přímo pod řešeným vnitroblokem, kde se nachází podzemní prostory. Vjezd i výjezd vozů by byl teoreticky možný z Šumavské ulice, přičemž vnitřní provoz vnitrobloku by zůstal nenarušen.

Tato varianta s sebou však nese velkou finanční náročnost, bylo by zřejmě nezbytné ověřit, zda nebude narušena statika domů. Vjezd do podzemí by musel být vzhledem k navrženým výsadbám a tedy nutné vegetační nosné vrstvě, dostatečně zahlouben. Nabízí se také zřízení části parkovacích stání ve vnitrobloku, takové řešení však nepovažuje autorka studie za příliš vhodné, neboť by tato situace mohla vyvolat boj o parkovací místa. Při současné potřebě 700 parkovacích míst by 20 parkovacích stání na povrchu nemělo přílišný význam, při vybudování většího počtu parkovacích míst by hrozilo, že vnitroblok získá charakter veřejného parkoviště, což není v souladu s cílem této studie.

Dopravní provoz ve vnitrobloku je tedy v návrhu omezen pouze na vozidla zásobování, vozidla svozu domovního odpadu, vozy sanitní a záchranné hasičské služby. Pro ně je navržena síť zpevněných komunikací kopírující zástavbu – obdobně, jak je tomu dnes. Šířka všech komunikací je však oproti současnosti upravena na 5m tak, aby bylo možné vyhnutí dvou protijedoucích aut. Širší dopravní pás byl ponechán pouze při ulici Kounicova, kam zajíždí vozidla zásobování.

Veškeré pěší komunikace navazují na všechny dostupné vstupy do území. Pěší provoz je předpokládán po chodnících, které vedou paralelně podél dopravních komunikací, nebo – vzhledem k navrženému snížení dopravní frekvence – přímo po dopravních komunikacích.

Dále jsou navrženy zpevněné komunikace o šířce 3m, jejichž vedení vychází ze současných provozních potřeb. Byly zpevněny a rozšířeny kapacitně nevyhovující vyšlapané stezky z prostředního jižního vstupu (přímo v ose symetrie), směrem východním k zastávce MHD i západním do ulice Pod Kaštany. V severní části jsou navrženy MZK komunikace v návaznosti na kolmé spojovací úseky vycházející z ulice Tábor, které pokračují směrem na jih, kde navazují na domovní vstupy.

Funkční řešení Návrh má za cíl vnést do území různorodou náplň pro uživatele všech generací. Hlavní kompozice vychází ze symetrie celého prostoru. Vnitroblok je rozdělen na intimnější část – s větším množstvím vegetace - a rušnější herní část - s hřišti a posezením.

Dominantním prvkem herní části je výtvarně pojednaná zeď oddělující soukromou zahradu stacionáře od veřejného prostoru vnitrobloku. Ve zdi jsou zakomponovány herní prvky a odpočívadla, která nabízejí posezení v zákoutích, mimo hlavní pěší tahy. Podél jižně orientované zdi je umístěna sedací lavice, uprostřed přerušena pergolou s popínavými rostlinami poskytující stín v průběhu celého dne. Paralelně se zdí je navrženo velkorysé vodní hřiště v podobě vodních střiků. Sezení umožňuje přenosný mobiliář volně rozmístěný po hřišti. Po stranách vodního prvku, se nachází dvě herní plochy, z nichž jedna zahloubená, sloužící jako hřiště na streetball. Na obě hřiště navazují pásy zeleně s lavičkami, stranou hlavních komunikací.

Jižní klidnější část vnitrobloku je pojata jako volná travnatá plocha s lavičkami a lehátky umístěnými tak, aby bylo možné pozorovat okolní dění a přesto užívat pocitu soukromí. Terén v jihovýchodní části je překonán dvěma pobytovými terasami. Po stranách travnaté plochy jsou navržena zákoutí s drobnými vodními prvky umístěnými v jedné ose. Tyto intimnější prostory se nachází mimo hlavní provozní trasy. Prostor zákoutí je zpevněn dlažbou a je možné tudy pohodlně procházet, nejužší cesty jsou koncipované pro tři vedle sebe jdoucí osoby. Ve všech trvalkových záhonech vedou provozní úzké cesty umožňující přímý přístup obyvatel domů do herní či intimní části. V severní části tyto cesty pokračují v trávníku ve formě šlapáků, neboť se předpokládá, že lidé budou mít tendenci si tudy zkracovat cestu. Provozní úzké cesty jsou navrženy i u zadních vchodů do domů, konkrétně do domu ve středu vnitrobloku, který má dva nepříliš frekventované vchody. Předpokládá se ale, že pokud by se obyvatelé tohoto domu chtěli rekreovat na travnaté ploše v jižní části území, využijí k přístupu zadního vchodu. Proto je kromě provozního chodníku okolo domu vedena cesta i z domu na trávník. Podél hlavních vstupů do obytných domů jsou navrženy úzké pásy předzahrádek, předpokládá se jejich jednotný charakter ve formě travinno-bylinných záhonů.

Materiály

Návrh se opírá o jednoduché, designově čisté technické prvky a materiály, které doplní organickou nepravidelnost navržených vegetačních prvků.

Povrch zpevněných dopravních komunikací bude uzpůsoben pojezdu těžkých vozidel do 3t, budou vydlážděny odolnou a trvanlivou dlažbou v podobě přírodní světlé žuly, která vydrží i silniční zátěž (velikost 15-17x15-17x15-17) Komunikace pro pěší budou v jižní části zpevněny také dlažebními žulovými kostkami, avšak menších velikostí s využitím různých barev a důrazem na detail. V severní herní části jsou pěší cesty tvořeny mechanicky zpevněným kamenivem, které může sloužit zároveň jako herní povrch.Šířka cesty vedoucí před jižní stranou zdi je uzpůsobena velikosti hřišti na petanque. Kolize s chodci zde nehrozí, neboť okolní povrch bude zpevněn v prostoru vodního hřiště dlažbou, jež bude stejně jako zeď, výtvarným prvkem prostoru. Zeď je zamýšlena barevná, z pohledového nebo grafického betonu.

Metodika hodnocení dřevin vychází z Šimka. Hodnoceny byly zvlášť stromy, keře a keřové skupiny. Stromy utvářející vzájemně kompozičně jeden celek byly přiřazeny do skupiny (skupina stromů) a současně s hodnocení jedinců byl vyhodnocena kvalita celé skupiny stromů. Hodnocené charakteristiky: Pořadové číslo jedince -

každý hodnocený vegetační prvek je v tabulce i na mapě veden pod konkrétním pořadovým číslem, které se v grafické i tabulkové části shoduje

Zařazení do skupiny -

pokud jedinci utvářely kompozičně kompaktní porost, byly zařazeny do skupiny, byla rozlišena SK – skupina keřů, SS – skupina stromů, u stromů byly hodnoceny i jednotliví jedinci skupiny

Taxon -

rodový a druhový název jedince, případně doplněný o kultivar

Výška -

stanovena odhadem, uvedena v metrech

Výška báze koruny -

výška od země k nejblíže se nacházejícím normálním výhonům s živými listy nebo k nejníže postavené živé větvi na kmeni

Průměr koruny -

zjišťován pomyslným průmětem koruny k zemi, měřen krokováním (1m=1krok), uvedena celková šířka –průměr koruny- v metrech

-

u jedinců s nepravidelným obrysem koruny je udána průměrná hodnota

Obvod kmene -

obvod kmene ve výšce 1,3 m od země v celých centimetrech, měřen krejčovským metrem

Věkové stadium -

1 - Nová výsadba (převládají znaky a projevy ujímání)

-

2 - Odrostlá výsadba (ujatá výsadba doposud nestabilizovaná)

-

3 - Stabilizovaný, dospívající jedinec (dotváření typických charakteristik pro daný taxon)

-

4 - Dospělý jedinec (vyvinutý jedinec s charakteristickými znaky taxonu)

-

5 - Veterán (rozpad struktury jedince s doprovodnými projevy)

Stáří

-

určováno odhadem dle fyzického vzhledu jedince

-

stupnice:

-

1 - věk 0-25let

-

2 - věk 25-60let

Vitalita Na základě zhodnocení dílčích charakteristik (olistění,malformace větví, tvorba výmladků, prosychání koruny, změny listů) byly vegetačním prvkům přiřazeny hodnoty dle následující stupnice:

1 - stromy plně vitální 2 - stromy s mírně sníženou vitalitou 3 - stromy se středně sníženou vitalitou 4 - stromy se silně sníženou vitalitou 5 - stromy bez projevů fyziologické vitality

Zdravotní stav Na základě zhodnocení dílčích charakteristik (poškození kmene, poškození koruny, výskyt hnilob a dutin, výskyt suchých větví, snížení statické stability) byly vegetačním prvkům přiřazeny hodnoty dle následující stupnice:

1 - poškození nebo defekty minimálního rozsahu bez významnějšího vlivu na existenci 2 - poškození nebo defekty významného rozsahu, existence není bezprostředně ohrožena 3 - poškození nebo defekty kritického rozsahu, existence bezprostředně ohrožena

Sadovnická hodnota -

zohledňuje taxon, vývojové stadium, vitalitu a zdravotní stav jedince

1 velmi hodnotný strom, zcela zdravý, plně vitální, typický habitus a charakteristické znaky příslušného taxonu, pěstebně plnohodnotný

2 nadprůměrně hodnotný strom, plně odpovídající pěstebním a kompozičním potřebám, převládají charakteristické znaky příslušného taxonu, strom vitální, zdravý, případné nedostatky významně nesnižují jeho hodnotu

3 průměrně hodnotný strom s předpokladem střední až dlouhodobé existence, případně se sníženou vitalitou a zdravotním stavem, pěstebně využitelný

4 podprůměrně hodnotný strom obvykle s předpokladem poměrně krátkodobé existence, pěstebně neperspektivní jedinec

5 velmi málo hodnotný strom, jedinec odumírající nebo odumřelý, chybí předpoklady i pro krátkodobou existenci

U keřových skupin byl navíc zhodnocen počet kusů – pokud byl zjistitelný a byla odhadem byla stanovena plocha, kterou skupina zaujímá.

Závěr

Práce se zabývá řešením provozního, funkčního a kompozičního uspořádání prostoru vnitrobloku na základě analýz. Návrh se snaží vyhovět provozním nárokům řešeného území a zároveň nabídnout plochy k pobytu obyvatel domů. V návrhu je užito množství různých forem vegetace a vodních prvků, jsou použity světlé materiály, za účelem zlepšení mikroklimatu, které je ve vnitrobloku obzvláště důležité. Řešení není složité a jeho realizace by neměla činit větší problémy. Hlavní změnou v území je vyloučení parkujících aut z vnitřního prostoru a omezení dopravního provozu na minimum. Jednalo by se o velký zásah do života obyvatel, ne však nereálný, což dokazují mnohé zahraniční realizace. Hlavní překážkou v provedení by byla zřejmě finanční náročnost projektu podzemního parkoviště, s ohledem na navržené vegetační prvky a jejich potřebu dostatečně silné vegetační nosné vrstvy. Jistou překážkou v realizaci by mohla být také výtvarná stěna, která přetváří obdélníkový tvar soukromé zahrady a odděluje ji zdí. Autorka však zohledňovala v návrhu požadavky soukromého majitele zahrady, a to především odclonění od stávajícího veřejného prostoru vnitrobloku. Hranici soukromé zahrady oproti současnému stavu rozšířila, aby nedošlo k zabírání zahrady na úkor výrazně většího veřejného prostoru. Další řešení by spočívalo v detailním návrhu soukromé zahrady, který by zakomponoval stěnu do provozních a funkčních potřeb uživatel zahrady stacionáře. Ve studii je naznačeno možné funkční uspořádání, pro podrobnější návrh by bylo nutné zjistit konkrétní potřeby a provoz stacionáře a jeho obyvatel, což přesahuje rámec této studie veřejného prostoru.

Zdroje obrázků:

Historické fotografie byly pořízeny ze sbírek v archivu města Brna a Muzeu města Brna Byly použity některé informace získané z Dokumentace studie stavby, pro vnitroblok Šumavská-Šelepova-Pod Kaštany- Tábor, vypracované v roce 2003 Ing. arch. Petrem Hubáčkem, autorizovaným architektem, ČKA 01 207

Literární zdroje informací:

Kuča, Karel. Brno. Vývoj města, předměstí a připojených vesnic, Praha, Baset 2010, 664.stran.

Jindřich Kumpošt, Ivan Wahla, Petr Pelčák, Obecní dům, Brno, 2006

Riedl, Dušan.; Samek, Bohumil: Průvodce, Moderní architektura v Brně, 1900-1960

Dějiny města Brna,. kolektiv autorů. Brno 1973

Metodika regenerace obytného vnitrobloku, zpracována v rámci řešení výzkumného záměru č. 0002707301, Vypracovali: Ing. Eva Sojková, Zdeněk Keisenbauer, Průhonice 2008