Mendelova univerzita v Brně Institut celoživotního vzdělávání

Mendelova univerzita v Brně Institut celoživotního vzdělávání

Motivace žáků středních škol pro výběr Agronomické fakulty Mendelovy univerzity v Brně Bakalářská práce

Vedoucí bakalářské práce: Mgr. Helena Fejfarová

Vypracovala: Ing. Zdeňka Lipovská Brno 2011

2

Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Motivace žáků středních škol pro výběr Agronomické fakulty Mendelovy univerzity v Brně vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. Brno, dne………………………………… Podpis studenta…………………………..

3

Poděkování Chtěla bych poděkovat vedoucí mé bakalářské práce, Mgr. Heleně Fejfarové, za odborné rady a vedení. Dále panu děkanovi Agronomické fakulty, Prof. Ing. Ladislavovi Zemanovi, CSc., za umožnění rozeslání dotazníku a zejména paní Ing. Simoně Viktorínové za obětavou pomoc při rozesílání dotazníku. Mé poděkování patří také týmu ReLa, který mi umožnil umístit dotazník na své stránky.

4

ABSTRAKT Bakalářská práce se zabývá problematikou výběru vysoké školy a identifikací nejvýznamnějších motivačních činitelů pro tento výběr. V teoretické části jsou vymezeny pojmy a současné poznatky týkající se motivace žáků pro výběr škol, a tím pádem i směřování k povolání. Tato část byla zpracována metodou studia literárních pramenů, jejich analýzou, srovnáváním a syntézou. Praktická část byla vztažena na užší téma motivačních činitelů pro výběr konkrétní fakulty vysoké školy – Agronomické fakulty Mendelovy univerzity v Brně. Zjišťování bylo provedeno formou dotazníkového šetření. Toto šetření bylo prováděno mezi žáky středních škol, kteří se hlásí na Agronomickou fakultu Mendelovy univerzity v Brně. Data pak byla zanalyzována a zhodnocena jednoduchými statistickými metodami. Práce bude mít i konkrétní praktický výstup, neboť při návrhu dotazníku bylo spolupracováno s vedením Agronomické fakulty Mendelovy univerzity v Brně. Výsledky dotazníku tak budou sloužit k lepší propagaci fakulty a ke zkvalitnění poskytování informací jejím budoucím studentům. Klíčová slova: výběr vysoké školy, motivace, kariérová orientace

ABSTRACT The thesis focuses on the issue of university choice and on the identification of main motivation factors for this choice. The theoretical part deals with the concepts definition and the current knowledge regarding motivation of pupils for university choice, and thus occupation choice. This part has been conducted by the method of literature study, its analysis, comparison, and synthesis. The practical part has been extended to narrower topic of motivators for the concrete faculty choice, the Faculty of Agronomy of Mendel University in Brno. The survey was conducted by the questionnaire research. This research was implemented within the secondary school students who report to the Faculty of Agronomy. The data were processed and assessed by simple statistic methods. The work will also have a concrete practical output as the government of the Faculty has been collaborating on the questionnaire design. Thus the results of the questionnaire will be used for better propagation of the Faculty and improvement in its information providing. Key words: University Choice, Motivation, Profession Orientation 5

OBSAH 1.

ÚVOD .................................................................................................................................... 8

2.

CÍLE BAKALÁŘSKÉ PRÁCE........................................................................................................ 9

3.

MATERIÁL A METODIKA ZPRACOVÁNÍ.................................................................................... 9

4.

SOUČASNÝ STAV ŘEŠENÉ PROBLEMATIKY ............................................................................ 11 4.1

Motivace ...................................................................................................................... 11

4.2

Osobnost adolescenta .................................................................................................. 12

4.3

Problémy volby povolání adolescentů .......................................................................... 13

4.4

Kariérový vývoj člověka – vývojové teorie .................................................................... 14

4.4.1

Ginzbergova teorie volby povolání........................................................................ 14

4.4.2

Superova teorie profesionálního vývoje ................................................................ 15

4.4.3

Vývoj volby povolání podle Mojžíška .................................................................... 16

4.5

Různé typologie vztahující se k výběru povolání ........................................................... 17

4.5.1

Typy volby povolání dle Jaidea .............................................................................. 17

4.5.2

Typy potřeb podle D. C. McClellanda .................................................................... 17

4.5.3

Hollandovy typy profesionálních osobností........................................................... 18

4.6

Vnitřní faktory ovlivňující výběr povolání...................................................................... 20

4.6.1

Schopnosti včetně inteligence .............................................................................. 20

4.6.2

Vědomosti a dovednosti ....................................................................................... 21

4.6.3

Zájmy ................................................................................................................... 21

4.6.4

Vyšší potřeby ........................................................................................................ 21

4.6.5

Postoje a hodnoty ................................................................................................ 22

4.6.6

Školní prospěch .................................................................................................... 22

4.6.7

Sebepojetí, sebehodnocení................................................................................... 23

4.6.8

Aspirace ............................................................................................................... 23

4.7

Vnější faktory ovlivňující výběr povolání ....................................................................... 23 6

4.7.1

Rodina .................................................................................................................. 23

4.7.2

Přátelé, vrstevníci ................................................................................................. 25

4.7.3

Učitelé a poradenští pracovníci............................................................................. 25

4.7.4

Média ................................................................................................................... 27

4.7.5

Platové ohodnocení a budoucí uplatnění .............................................................. 27

4.7.6

Náročnost budoucí školy, obtížnost přijímacích zkoušek ....................................... 28

4.7.7 Prostředí budoucí školy, vzdálenost od místa bydliště a další faktory vztahující se ke škole........ ............................................................................................................................ 28 4.7.8

Pracovní zkušenosti .............................................................................................. 28

4.8

Informační prameny k volbě povolaní .......................................................................... 29

4.9

Výzkum Národního ústavu odborného vzdělávání ........................................................ 29

4.10

Agronomická fakulta Mendelovy univerzity v Brně ....................................................... 30

5.

PRAKTICKÁ ČÁST, VÝSLEDKY PRÁCE...................................................................................... 31 5.1

Základní údaje o respondentech................................................................................... 31

5.2

Otázky týkající se volby oboru a školy ........................................................................... 31

5.3

Zařazení uchazečů podle typologií ................................................................................... 37

5.4

Zpětná vazba od žáků pro AF MENDELU ....................................................................... 38

6.

DISKUSE ............................................................................................................................... 39

7.

ZÁVĚR .................................................................................................................................. 41

8.

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY............................................................................................. 43

9.

SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK ............................................................................................. 48

10.

SEZNAM GRAFŮ ............................................................................................................... 48

11.

SEZNAM PŘÍLOH .............................................................................................................. 49

12.

PŘÍLOHY ........................................................................................................................... 50

7

1. ÚVOD Výběr studijního oboru a tedy výběr budoucího povolání je jedním z nejdůležitějších kroků v životě člověka. Prvním obdobím, kdy člověk stojí před touto rozhodující volbou, je konec základní školy. Z té žáci většinou směřují na střední odborné školy či střední odborná učiliště, která jsou již zaměřena určitým směrem, nebo se rozhodnou pro studium na všeobecném gymnáziu, a volbu si tak oddálí. Pro ty žáky posledních ročníků středních škol, kteří chtějí pokračovat ve vzdělávání, nastává další období volby, tentokrát vyšší odborné či vysoké školy. Zatímco žáci všeobecně zaměřených gymnázií stojí před volbou oboru, kterému by se v budoucím životě chtěli věnovat, poprvé, žáci středních odborných škol už jsou nasměrováni určitým směrem. Není však výjimkou, že i tito žáci stojí před novým rozhodováním, jelikož jim minule vybraný obor nevyhovoval. Tato práce se zaměřuje především na motivační činitele pro výběr vysoké školy u žáků v posledním ročníku středních škol. Pro získání co nejširšího obrazu o různých aspektech rozhodování o budoucím oboru uplatnění a tedy i o budoucím povolání bylo však potřeba zaměřit se i na předešlá období lidského života. Stěžejní jsou zejména poslední ročníky základní školy. Již v tomto období je totiž většina žáků nucena rozhodnout se o oboru svého budoucího uplatnění. Proto jsou mnohé pasáže následujícího textu zaměřeny i na žáky základních škol. Zatímco problematikou výběru oboru středních škol se u nás v dnešní době zabývá již řada prací (např. NÚOV, 2003; Pražská skupina školní etnografie, 2003; Katrňák, 2006; Trhlíková, Vojtěch, Úlovcová, 2008; Vojtíšková, 2008; Walterová et al., 2010), počet prací věnujících se problematice výběru oboru vysokých škol a motivačních činitelů ovlivňujících tento výběr je u nás minimální (NÚOV, 2003; částečně Trhlíková, Vojtěch, Úlovcová, 2008). Pokračují žáci středních odborných škol v oboru, který si zvolili již na základní škole, nebo mají snahu rozhodnutí, které učinili před čtyřmi lety, změnit? Jaké jsou nejvýznamnější činitele, které je při výběru oboru a konkrétní vzdělávací instituce motivují? Z jakých zdrojů především čerpají informace o možných oborech studia a jednotlivých školách? Tato práce se snaží alespoň částečně zmapovat tato témata a zároveň přinést cenou zpětnou vazbu od žáků hlásících se na Agronomickou fakultu Mendelovy univerzity v Brně. 8

2. CÍLE BAKALÁŘSKÉ PRÁCE Cílem bakalářské práce je jednak shrnout dosavadní poznatky o faktorech, které ovlivňují výběr oboru studia a tedy i výběr budoucího povolání, a jednak identifikovat, které motivační činitele jsou nejvýznamnější pro výběr studijního oboru i konkrétní vysoké školy jako instituce (Agronomické fakulty Mendelovy univerzity v Brně) a v souvislosti s tím i pro výběr povolání obecně. Dále zjistit významnost jednotlivých informačních zdrojů pro získávání informací o Agronomické fakultě Mendelovy univerzity v Brně (dále jen AF MENDELU). Dalším cílem je zjistit zastoupení žáků podle některých typologií vztahujících se k výběru povolání (dle Jaidea a McClellanda) a ověřit platnost teorie Maslowovy pyramidy potřeb. Důležitým poznatkem má být také to, jaký podíl žáků středních odborných škol (dále jen SOŠ) pokračuje ve studiu oboru zvoleném již na konci základní školy a jaký podíl naopak své rozhodnutí mění. Dále bude v práci ověřován trend vzestupné mezigenerační vzdělanostní mobility. Významným cílem, který poslouží především vedení Agronomické fakulty, je získání zpětné vazby od žáků hlásících se na fakultu ohledně dostatečnosti poskytovaných informací. Dlouhodobým cílem, který má tato práce iniciovat, by tedy mělo být zlepšení kvality podávání informací o AF MENDELU potenciálním zájemcům o studium na ní.

3. MATERIÁL A METODIKA ZPRACOVÁNÍ V teoretické části jsou vymezeny pojmy a současné poznatky týkající se motivace žáků pro výběr škol, a tím pádem i směřování k povolání. Dále se tato část zabývá všeobecně adolescencí jako významným obdobím zejména v souvislosti s přípravou na profesní roli. Tato část byla zpracována metodou studia literárních pramenů především z oblasti vývojové, pedagogické a obecné psychologie, jejich analýzou, srovnáváním a syntézou. Praktická část byla vztažena na užší téma motivačních činitelů pro výběr konkrétní fakulty vysoké školy – AF MENDELU. Zjišťování bylo provedeno formou dotazníkového šetření, které bylo zvoleno jako nejvhodnější z dostupných metod průzkumu. Toto šetření bylo prováděno mezi žáky středních škol, kteří se hlásí na AF MENDELU. Rozeslání odkazu na emailové adresy středoškoláků hlásících se na AF MENDELU bylo schváleno děkanem AF. Zároveň byly do dotazníku přidány další otázky, které mají sloužit vedení AF jako zpětná vazba od žáků, a přispět tak ke zkvalitnění poskytování informací budoucím studentům. 9

Před samotnou diseminací dotazníku byl proveden předvýzkum mezi 5 žáky středních škol, kteří se hlásí na AF MENDELU (mě známí lidé) a 10 studenty 1. ročníků AF MENDELU (aby byl zajištěn větší počet respondentů, a tedy i vyšší účinnost předvýzkumu). Na základě tohoto předvýzkumu byly některé otázky přeformulovány tak, aby byly lépe srozumitelné, a u některých uzavřených otázek byly doplněny další možnosti odpovědi. Dotazník (viz příloha č. 1) byl tvořen 31 otázkami (16 otázek uzavřených, 7 otevřených, 4 polootevřené, 1 seřazovací a 3 bateriové hodnotící). Aby bylo minimalizováno zkreslení způsobené tzv. stereotypem ve volbě odpovědi (Disman, 2008), byla snaha vytvořit ne příliš dlouhý dotazník s různorodými otázkami. K vyloučení tendence osob volit střední neutrální kategorii byla u uzavřených otázek zvolena technika nucené volby. Dotazník byl vytvořen v elektronické podobě a umístěn na stránkách ReLa (Research Laboratory neboli výzkumná Virtuální laboratoř pro sběr a vyhodnocení primárních dat dotazovacích sestav), která vznikla z iniciativy zaměstnanců Ústavu marketingu a obchodu Provozně ekonomické fakulty. Odkaz na internetovou adresu byl spolu s průvodním dopisem (viz příloha č. 2) rozeslán 1100 žákům, kteří se přihlásili do 1. ročníku bakalářského studia na AF MENDELU v roce 2011. To znamená, že byli osloveni všichni uchazeči o bakalářské studium na AF MENDELU. Dotazování bylo prováděno od 8. 4. do 14. 5. 2011. Dotazník celkem vyplnilo 470 respondentů. Návratnost dotazníku tak byla 42,7%. Vzorek lze tedy považovat za reprezentativní, i když výsledky mohou být zkresleny tím, že jen ti aktivnější, popř. ti, co mají o studium na AF MENDELU větší zájem, se rozhodli na dotazník odpovědět. Někteří z respondentů nezodpověděli všechny otázky. V tomto případě nebyli z hodnocení výsledků vyřazeni úplně, ale jen pro danou nevyplněnou otázku. Získaná data byla zanalyzována

a

zhodnocena

jednoduchými

statistickými

metodami.

U

uzavřených

i polootevřených otázek byla vypočítána absolutní a následně relativní četnost jednotlivých možností odpovědi. Tam, kde to bylo účelné, byla data ještě rozdělena do skupin podle určitých parametrů (např. porovnání výsledků pro muže a ženy, pro žáky SOŠ a gymnázií). V jednom případě (tabulka č. 1 v příl. č. 3) byla kromě rozdělení středních škol na SOŠ a gymnázia, vymezena také lycea. Jinak toto rozdělení nebylo relevantní a lycea byla zařazena mezi gymnázia. Byly zpracovány tabulky a u většiny otázek byla data zpracována také ve formě grafů.

10

4. SOUČASNÝ STAV ŘEŠENÉ PROBLEMATIKY 4.1 Motivace Motivace je souhrnné označení pro motivy a jejich působení. Motiv má přitom původ v latinském slově motus, které znamená pohyb (Říčan, 2007), a můžeme jej tak vysvětlit jako faktor, který uvádí něco do pohybu. Průcha, Walterová a Mareš (2008) definují motivaci jako soubor faktorů, které mají čtyři aspekty: za prvé aktivují jedince, za druhé směřují jeho jednání a prožívání určitým směrem, za třetí řídí průběh tohoto jednání a za čtvrté také ovlivňují reakce jedince ve smyslu jeho jednání, prožívání a vztahů k lidem i k celému světu. Nakonečný (1997, s. 17) charakterizuje motivaci jako „intrapsychický proces, který má svůj zdroj ve vnitřní a vnější situaci individua“. Nakonečný (1997) dále uvádí, že je potřeba rozlišovat mezi motivací, tedy motivy a vnějšími motivujícími podněty, tzv. incentivy. Incentiva je přitom popud či stimul (Průcha, Walterová, Mareš, 2008). Podněty se stávají incentivy jen pokud jsou v určitém vztahu k daným motivům (Nakonečný, 1997): např. jídlo je incentivou pro hladového. Hartl a Hartlová (2000) popisují motivaci jako proces usměrňování, udržování a energetizace chování, který vychází z biologických zdrojů. Rozlišují jednak motivaci primární (danou vrozenými potřebami) a sekundární (naučenou), druhak motivaci vnitřní (vychází z organismu jedince – např. hlad) a vnější (závislou na různé době či přítomnosti a absenci různých lidí). Čáp (2001, s. 145) chápe motivaci jako „souhrn hybných momentů v osobnosti a v činnosti: souhrn toho, co člověka pobízí, aby něco dělal, nebo co mu v tom zabraňuje“. Zároveň uvádí, že lidé se v motivech i celkové motivaci navzájem liší. Rozdíly můžeme najít jednak v aktivačním, energizujícím aspektu (aktivní vs. pasivní člověk), který zahrnujeme do temperamentu, tak v motivační šíři (lidé s velmi zúženou motivací na několik málo působících potřeb či zájmů vs. lidé s velmi širokou motivací, se širokým spektrem působících potřeb a zájmů) a samozřejmě také v obsahovém hledisku (pomyslný žebříček dílčích motivů podle jejich významnosti pro jednotlivce). Např. Spranger (Balcar, 1983 in Plháková, 2006) rozlišil šest ideálních typů osobnosti podle preference hodnotových orientací: -

teoretický (hledá pravdu, hodnotou je poznání),

-

ekonomický (cílem je sebeuchování, základní hodnotou je užitečnost), 11

-

estetický (hledá harmonii, hodnotou je krása),

-

sociální (cílem je konání dobra, hlavní hodnotou je láska),

-

politický (chce ovládat druhé, hodnotou je moc),

-

náboženský (cílem je sebepřesažení, hodnotou je jednota). Řezáč (1998) rozlišuje pojmy motivace a motivování, přičemž motivací míní vnitřní

psychický proces, zatímco motivováním povahu vnějšího působení, které vede ke změně chování.

4.2 Osobnost adolescenta Jelikož se tato práce zaměřuje především na žáky posledních ročníků středních škol, je účelné charakterizovat období života, kterým mladí lidé v tomto věku, tedy kolem 19. roku života, prochází. Toto období je označováno jako pozdní adolescence a spadá tedy do širšího období adolescence. Ačkoliv mezi psychology neexistuje jednotná koncepce období adolescence, a to ani z hlediska její periodizace (Doležalová, 2007), všeobecně lze říci, že počátek tohoto období je spojen zejména s biologickými kritérii (počátek pohlavního dospívání), které jsou však doprovázeny i změnou v sociální a psychické oblasti (např. Langmeier, Krejčířová, 2006). Za konec adolescence pak bývá považováno dosažení osobní autonomie, přijetí role dospělého a v neposlední řadě také ukončení vzdělání a tedy získání ekonomické nezávislostí na rodičích (Doležalová, 2007). Věkové rozpětí se tak pohybuje mezi 10 až 23 (někdy i více) lety. Období dospívání je charakterizováno mnohými změnami somatickými, psychickými i sociálními. Do tohoto období spadá naplnění mnoha vývojových úkolů: úkol dosažení vlastní identity, dosažení zralého a zdravého pocitu autonomie, snižování závislosti na rodičích či dosažení nezávislosti, vytváření a udržování vztahů s vrstevníky a milostných vztahů, zvládnutí proměny těla od dětského k dospělému a příprava na profesní roli. Tyto jednotlivé úkoly spolu tvoří jeden celek úkolů adolescence a to je získání pocitu vlastní hodnoty a kompetence (Hammondová, 2008). V evropském kontextu bývá někdy od adolescence oddělováno období pubescence (např. Vágnerová, 2000; Langmeier a Krejčířová, 2006), avšak stále více dochází k přiklánění k jednotnému označení adolescence (Macek, 2003). Adolescence bývá dělena na tři období: časná (10/11 – 13 let), střední (14 – 16 let) a pozdní (17 – 20/22 let) (např. Macek, 2003; 12

Skácelová, 2003). Jak již bylo zmíněno, spadá cílová skupina této práce do období pozdní adolescence. V tomto období uvažuje člověk již v širších perspektivách o své budoucnosti, vztazích a upevňuje svou identitu. V této době většinou dospívající ukončují své středoškolské vzdělání a snaží se nalézt uplatnění v pracovním procesu nebo pokračují ve vysokoškolském studiu. Také z těchto důvodů se posiluje touha někam patřit, podílet se na něčem, něco s druhými sdílet (touha po vlastní identitě). Dospívající člověk začíná také uvažovat o budoucnosti, o partnerských vztazích, chce se osamostatnit a stát se finančně nezávislým (Macek, 2003). Podle Vágnerové (2000), která období pozdní adolescence ohraničuje 15. – 20. rokem života, je toto období charakterizováno změnami osobnosti dospívajícího a jeho společenské pozice. V této fázi dospívání dochází k hledání a rozvoji vlastní identity, která by byla subjektivně přijatelná a alespoň částečně odpovídala představám adolescenta. Dospívající v této fázi usilují o různé změny. Za důležitý sociální mezník Vágnerová (2000) stejně jako Macek (2003) považuje ukončení profesní přípravy, po které následuje nástup do zaměstnání, či v dnešní době častěji volba dalšího studia.

4.3 Problémy volby povolání adolescentů Ačkoliv se tato práce zabývá především motivací pro volbu vysoké školy, je důležité věnovat se i problematice předešlých období života, neboť o kariérovém vývoji se žák musí často rozhodovat již při ukončení základní školy. Vágnerová (2000) označuje ukončení povinné školní docházky a volbu dalšího vzdělávání za důležitý sociální mezník. Tato volba už není povinná a zastává předstupeň určité profesní role, která přináší i určitý sociální status. Langmeier a Krejčířová (2006) upozorňují na nevhodnost výběru profesní dráhy již na konci základní školy. V této době je mladistvý ještě zájmově nevyhraněný, ještě není dokončen vývoj jeho schopností a charakterových vlastností, a mladiství proto svá rozhodnutí i orientaci často mění. Zároveň uvádí, že mnozí žáci jsou již po dvou až třech letech učení se svou volbou nespokojeni a usilují o změnu. V současnosti se však situace u nás, stejně jako ve vyspělých zemích západní Evropy, mění a zvyšuje se věk, kdy mladí lidé vstupují do zaměstnání (Macek, 2003). Volbu povolání tak mohou oddálit či rozhodnutí učiněné na konci základní školy ještě změnit při rozhodování o studiu na vysoké škole.

13

Cílem dobré volby povolání u všech žáků je podle Langmeiera a Krejčířové (2006) sladit dva navzájem související aspekty: hledisko jedince – vybrané povolání by ho mělo uspokojovat a měl by v něm uplatnit své schopnosti, dovednosti a zájmy, a hledisko společnosti – ta by měla získat pracovníka, který by co nejlépe plnil společenské úkoly. Hlaďo (2007, s. 20) uvádí, že „vzdělávací cestu si často volí žáci impulzivně a intuitivně pod vlivem svých rodičů, bez posouzení objektivních faktorů“. Doporučuje, aby bylo zohledněno a zodpovědně posouzeno mnoho hledisek: školní prospěch, zájmy a osobnostní předpoklady, profesní perspektivy se zvoleným povoláním, ale také zdravotní stav, místo bydliště, možnosti dopravy, finanční situace rodiny a další (Hlaďo, 2007). Na rozhodování o budoucím povolání a tedy o další vzdělávací dráze má ať už u žáků základních či středních škol vliv řada činitelů, které budou popsány níže.

4.4 Kariérový vývoj člověka – vývojové teorie Vývojové teorie se zabývají samotným procesem volby povolání a tedy změnou pohledu člověka na výběr povolání v průběhu jeho ontogenetického vývoje. Z vývojových teorií výběru povolání jsou nejznámější následující: 4.4.1

Ginzbergova teorie volby povolání

Člověk se v průběhu života mění a s ním i pohled na výběr povolání. Teorii volby povolání jako vývojového procesu poprvé nastínili Ginzberg et al. (1951) ve své knize Occupational Choice: An Approach to a General Theory. Podle této teorie člověk prochází následujícími fázemi: - Fáze fantazie. Dítě sní o tom, že bude mít atraktivní a originální povolání často inspirované povoláním hrdiny z knih či filmů. - Fáze hypotetická. Tato fáze začíná v raném dospívání a projevuje se upřednostňováním některých profesí. S přibývajícím věkem si děti začínají uvědomovat své schopnosti i svá omezení, všímají si překážek i příležitostí. - Realistická fáze. Rozhodnutí se završuje kolem osmnáctého roku života, kdy dospívající zvažuje také svou osobní situaci, své zájmy a možnosti. V této chvíli již dozrál do realistické fáze celého procesu, od kdy objevuje různé možnosti, aby si nakonec vybral konkrétní povolání. 14

4.4.2

Superova teorie profesionálního vývoje

Ginzbergovu teorii dále rozvinul Super, který zavádí pojem profesionální vývoj (vocational development), kterým označuje proces růstu a učení (Klímová, 1987). Super přiřazuje každému období ontogenetického vývoje člověka určité profesní stádium. Celkem identifikoval a charakterizoval pět vývojových období: stádium růstu, stádium zkoumání, stádium budování, stádium udržování a stádium odpoutání. Tato stádia dále dělí na menší, resp. specifičtější úseky, které označuje hlavními úkoly, které mají být v průběhu každého z nich dosaženy (Balcar, Havlena, Hlaďo, 2011). Ačkoliv Super původně chápal tato stádia jako jdoucí za sebou v časovém sledu, později připustil, že nemusí nutně přicházet v nezměněném pořadí a přichází v závislosti na individuálních životních zkušenostech (Jepsen, Dickson, 2003). Profesní stádia jsou charakterizována následovně: - Stádium růstu. Tato fáze trvá přibližně do 13 let věku (Jepsen, Dickson, 2003) a hlavní vývojovou úlohou tohoto stádia je určení a upřesnění kariérních voleb (Vendel, 2008). Děti v této době přejímají řadu stereotypů o povoláních a to zejména genderových. Získávají je prostřednictvím zkušeností s lidmi zastávajícími určité profese, rodiny a přátel nebo médií (Giannantonio, Hurley-Hanson, 2006) - Stádium zkoumání. Toto období je charakteristické pro 14. až 24. rok života (Jepsen, Dickson, 2003). V rámci tohoto stádia jedinci získávají specifičtější informace o jednotlivých povoláních a to především na základě vlastního experimentování a zkušeností s jednotlivými zaměstnáními a zaměstnanci, z firemních materiálů nebo informací prezentovaných médii. Následně se pak snaží spojovat své zájmy a schopnosti s jednotlivými profesemi (Giannantonio, Hurley-Hanson, 2006). V tomto stádiu převažuje hledání, při kterém se postupně výběr profese zužuje, ale hledání nekončí (Štikar et al., 2003). - Stádium budování. Toto stádium trvá přibližně od 25. do 44. roku života (Jepsen, Dickson, 2003) a jedinci se při něm snaží najít stabilní profesní místo. Pak se dále soustředí na zdokonalování v této profesi a snaží si vybudovat takové pracovní prostředí, které by jim umožňovalo kariérní rozvoj a růst (Giannantonio, Hurley-Hanson,2006). - Stádium udržování. Toto stádium probíhá v rozmezí 45. a 65. roku života (Jepsen, Dickson, 2003). Jedinci se v tomto období zaměřují na udržování sebepojetí a dosaženého pracovního statusu. Zároveň porovnávají současnou pracovní pozici i zaměstnavatele s dalšími 15

možnostmi na trhu práce. Dále hodnotí například to, zda je u současného zaměstnavatele dostatek lidí stejného věku, zda zde mají přátele, zda je přiměřená jejich věku (Giannantonio, Hurley-Hanson, 2006). Někdy převažuje strach ze ztráty povolání a úvahy o osobním významu povolání pak člověk nehodnotí (Vágnerová, 2007). - Stádium odpoutání. Toto stádium je charakteristické pro jedince ve věku od 65. roku života výše (Jepsen, Dickson, 2003) a jedinci se v něm zaměřují na rozvíjení sebeobrazu (selfimage) a sebepojetí, jež jsou nezávislé a oddělené od zaměstnání a profesního života. Současně s tím dochází k reálnému odpoutávání od pracovního života, lidé plánují odchod do důchodu, který je závěrečnou etapou profesionálního vývoje. Na druhou stranu dnes vývoj spěje k oddalování tohoto stádia a odproštění se od práce se značně oddaluje (Giannantonio, HurleyHanson, 2006). V souvislosti s tím např. Vágnerová (2007) upozorňuje na celkově nižší hodnocení pracujících starších lidí, které společnost posuzuje na základě jejich současného pracovního přínosu bez ohledu na minulé výkony. 4.4.3

Vývoj volby povolání podle Mojžíška

Profesní orientací se dále zabýval Mojžíšek (1981). Ten dělí profesní orientaci dospívajících žáků na tři etapy: - Etapa obecně informativní profesní orientace. Jedná se o etapu seznamování se s prací vůbec, získávání prvních zkušeností s ní a poznávání pracovních oborů. Na základě těchto zkušeností se budují nespecifické vědomosti, dovednosti, schopnosti a především zájmy i kladný vztah k práci (Hřebíček, 1987). Žáci poznávají své osobnostní předpoklady a porovnávají je s možnostmi pro výkon jednotlivých profesí (Hlaďo, 2009). - Etapa profesní aproximace. V této etapě se žák již přibližuje oboru, který je pro něj vhodný a který je mu blízký. Předpokládá již relativně dobrý přehled v důležitých profesích a základní sebepoznání (Hlaďo, 2009). Souvisí především s poznáním vlastních schopností, dovedností a dispozic (Tlustošová, 2010). - Etapa profesní selekce a determinace. Jedná se o etapu profesního výběru a rozhodnutí (Tlustošová, 2010). Žák je v této etapě schopen samostatně, uvědoměle a svobodně provést volbu další vzdělávací dráhy (Hlaďo, 2009 ).

16

4.5 Různé typologie vztahující se k výběru povolání 4.5.1

Typy volby povolání dle Jaidea Jaide (1961 in Langmeier a Krejčířová, 2006) rozlišil tři typy volby povolání:

Typ A. Jedinec se rozhoduje podle přání či rozhodnutí rodičů či jiné autority, popř. podle

-

víceméně nahodilých vnějších skutečností, bez ohledu na své vlastní zájmy. -

Typ B. Střední pozice, kdy dospívající sice mají určitá přání týkající se budoucího

povolání, avšak tyto představy nejsou vyhraněné a neurčují konkrétní povolání, ale jen obecnou orientaci. Jedinci pak podléhají tlaku okolí. Typ C. Jedinci se řídí svým osobním plánem, zaměřují se na často již dlouho dopředu

-

promyšlené cíle. Jsou to jedinci iniciativní, cílevědomí, se seberealizačními tendencemi. 4.5.2

Typy potřeb podle D. C. McClellanda

McClelland (1987) původně vyčlenil ve své knize Lidská motivace (Human Motivation) čtyři typy motivačních systémů: -

motiv úspěchu (výkonu) (achievement motive),

-

motiv moci (power motive),

-

motiv vztahu (affiliative motive)

-

a motiv úniku (avoidance motive). Na základě toho pak vypracoval teorii získaných potřeb. Podle ní mají lidé především tři

základní potřeby: něčeho dosáhnout (lidé s potřebou výkonu), někam patřit (lidé s potřebou přátelství) a mít moc (lidé s potřebou moci). Přitom každý jedinec má svou hierarchii těchto potřeb. Bělohlávek (1994) popisuje typy lidí dle teorie potřeb následovně: Lidé s vysokou potřebou výkonu touží po osobní odpovědnosti, samostatnosti a neustále si kladou další překážky k překonání, neustále soutěží s ostatními. Důležitá je pro ně rychlá zpětná vazba, aby si ověřili, jak se jim práce daří. Preferují přiměřeně obtížné úkoly, které si stanovují s rozumnou úrovní rizika. Jejich spokojenost vyplývá z dobře vykonané práce a finanční odměna je pro ně spíše jen potvrzením, že výsledek jejich práce byl úspěšný. Výchova, která formuje na výkon orientovaného člověka, tkví v motivaci dítěte prostřednictvím adekvátně obtížných úkolů. Lidé s vysokou potřebou výkonu se uplatní v profesích, jako jsou prodej, vlastní podnikání, profese

17

s rychlou zpětnou vazbou o výsledku. Nevhodnými povoláními naopak jsou například účetní, výzkumník a personální manažer. Lidé s vysokou potřebou přátelství se zaměřují na vytvoření a udržování přátelských vztahů s lidmi kolem sebe. Práci v kolektivu výrazně upřednostňují nad samostatnou prací. Tito lidé jsou velmi užiteční v sociální práci, v personálních útvarech nebo ve styku s veřejností. Lidé s vysokou potřebou moci rádi řídí ostatní, ovlivňují jejich jednání. Rádi nesou odpovědnost za lidi kolem sebe. Pokud se takoví lidé zaměřují na prospěch ostatních, jsou výbornými manažery. Pokud je však jejich cílem pouze získání osobní moci, dochází ke konfliktu se zájmy organizace.

4.5.3

Hollandovy typy profesionálních osobností

Podle Hollanda (1997) se profesní typy lidí vyvíjí jako výsledek interakce mezi množstvím kulturních a osobních sil zahrnující vrstevníky, dědičnost, rodiče, sociální třídu, kulturní prostředí a fyzické prostředí. Tyto zkušenosti vedou k tomu, že jedinec upřednostňuje některé činnosti před ostatními, a ty se pak rozvinou v silný zájem a výsledně v kompetence (Swanson, Fouad, 1999). Ve smyslu této obecné teorie osobnosti člověk ve věku dospělosti volí určitá povolání, která odpovídají hierarchii či struktuře jeho osobnostních vlastností a preferuje určité profese, které jsou schopny uspokojit jeho individuální potřeby (Mezera, 2005). Dalším článkem Hollandovy teorie je kategorizace pracovních prostředí do šesti modelových typů: motorické/manuálně technické profesionální prostředí (realistic / R), intelektuální/vědecké (investigative / I), umělecké (artistic / A), sociální (social / S), podnikavé (enterprising / E) a profesionální prostředí (convential / C). Typ prostředí je charakterizován dominantním typem jedinců, kteří ho tvoří. A protože různé typy lidí mají různé schopnosti, dovednosti atd., preferují společnost jim podobných lidí (Swanson, Fouad,1999). Holland tak byl přesvědčen, že existuje jasný předem předpověditelný vztah mezi typologií pracovních prostředí a typologií osobností. Odmítá hypotézu, že volbu povolání lze odvodit jen ze struktury zájmů jedince (Mezera, 2005). V návaznosti na typologii pracovních prostředí Holland zformuloval svou typologii osobnosti, která obsahuje šest základních typů orientovaných na určitý životní styl (Mezera, 2005): A. Osobnost s motorickou (manuální či manuálně technickou) životní orientací (Realistický typ - realistic / R) 18

Jedinci s touto osobnostní orientací mají schopnosti a dovednosti spojené s fyzickou aktivitou. Preferují konkrétní, manuálně či technicky náročné činnosti a aktivity. Jsou sportovně založení a v sociální oblasti jsou méně aktivní. B. Osobnost s investigativní, či vědeckou životní orientací (Investigativní typ – investigative / I) Jedinci s touto osobnostní orientací dávají přednost poznávacím aktivitám. Preferují analytické, intelektuální a investigativní aktivity. Uplatňují se zejména ve vědě a výzkumu. Mají kritické a přísně metodické myšlení. V sociálních vztazích jsou nezávislí, spíše introvertní. V týmu se nesnaží získat vedoucí postavení. C. Osobnost s uměleckou životní orientací (Umělecký typ - artistic / A) Tyto osoby usilují o sebevyjádření a mají rádi tvůrčí práci. Je pro ně typické originální, intuitivní a imaginativní myšlení. Milují flexibilitu, nestálost a dynamičnost a naproti tomu nesnáší jakoukoliv konvenčnost a konformitu. V sociální komunikaci volí vysokou míru expresivity a otevřenosti. D. Osobnost se sociální životní orientací (Sociální typ - social / S) Jedinci s touto osobnostní orientací preferují interpersonální aktivity. Jsou společenští, ochotní ke spolupráci, velmi přátelští, se sklonem k altruismu, stejně jako i idealismu. Jsou extrovertní, komunikativní a mají snahu pečovat a pomáhat. Baví je týmová práce. E. Osobnost s podnikavou životní orientací (Podnikavý typ - enterprising / E) Tyto osoby jsou ambiciózní, energické, sebevědomé, spoléhající se spíše na sebe, dobrodružně ladění, orientovaní na zisk, profit či společenskou úspěšnost, kterou dosahují prostřednictvím ekonomických, organizačních či politických prostředků. Velmi dobře argumentují, mají skvělé organizační schopností a umí přesvědčovat ostatní. Jsou zaměřeni více na dosahování organizačních a ekonomických cílů než na lidi samotné. F. Osobnost s konformní životní orientací (Konvenční typ - convential / C) Tito lidé jsou velmi výkonní, pečliví, svědomití a praktičtí. Názorově jsou přizpůsobiví, v sociální oblasti jsou spíše méně společenští. Mají rádi přesně strukturované sociální prostředí. Potřebují mít přesně stanovená pravidla, pozice a role. Úspěšní jsou díky smyslu pro odpovědnost a přesnost.

19

Málokdy se setkáme s takto přísně vyhraněnými typy. Většina lidí patří mezi typy kombinované. Zejména zcela nevyhranění lidé pak mívají problémy s výběrem povolání.

4.6 Vnitřní faktory ovlivňující výběr povolání Volbu specifických povolání ovlivňují bezesporu obecné charakteristiky osobnosti. Přitom se ukazuje, že výběr povolání ovlivňují především dvě kategorie: osobnost a sociální prostředí (Mayerová, 1997). Čačka (1996) rozděluje faktory ovlivňující volbu povolání na vnější a vnitřní. Z vnitřních činitelů motivace souvisí volba profese vedle zájmů také s rodinnou tradicí, ambicemi, sebeprosazováním, ale i subjektivním náhledem prestiže profese, očekávanými perspektivami a mnoha dalšími subjektivními aspekty. Klímová (1976 in Bubelíni, 1981) z vnitřních faktorů ovlivňujících volbu povolání vyzdvihuje především všeobecné a speciální schopnosti, vědomosti a dovednosti, zájmy, vyšší potřeby, postoje a hodnoty, individuální charakterové vlastnosti, vývoj sebeuvědomění a sebehodnocení. Zobecněně se dá říci, že na volbu povolání jedince mají vliv všechny složky osobnosti, které se navzájem prolínají a na jejich utváření působí i vnější činitele. 4.6.1

Schopnosti včetně inteligence

Schopnost je dle Říčana (2007, s. 73) „potencionalita, možnost či učenlivost pro tu či onu činnost“. Podle Linhartové (2008, s. 64) jsou schopnosti „individuální vlastnosti osobnosti, které jsou podmínkou pro úspěšné vykonávání jedné nebo více činností“. Biologický vrozený předpoklad pro utváření schopností označujeme jako vloha. Pokud jsou vlohy rozvíjeny prostřednictvím společenských výchovných podmínek, vlohy se mění ve schopnosti (Šnýdrová, 2008) . Každé povolání vyžaduje určité schopnosti. Strádal a Úlovcová (1998, s. 24) například jako důležité schopnosti pro vykonávání povolání označují: „zručnost, rychlost reakce, soustředěnost, paměť, rychlost úsudku, kombinační schopnosti, technické myšlení, prostorová představivost, nápaditost, schopnost jednat s lidmi a správně slovně formulovat, schopnost zjednat a udržet si autoritu, schopnost organizovat, plánovat, učit se cizí jazyky atd.“. 20

4.6.2

Vědomosti a dovednosti

Vědomosti jsou osvojená fakta a vztahy mezi nimi. Dovednost je chápána jako získaná připravenost správně, co nejrychleji a s co nejmenší námahou vykonat určitou činnost na základě osvojených vědomostí a předcházející praktické zkušenosti (Linhartová, 2008). Vědomosti žák získává především ve školním prostředí. Nabyté vědomosti se pak odráží při úspěšnosti u přijímacích zkoušek na střední i vysoké školy. 4.6.3

Zájmy

Velmi významnou roli při rozhodování o budoucím povolání hrají zájmy jedince. Hřebíček (1987) uvádí, že skrze zájmy mladí lidé konfrontují, rozvíjejí a aplikují své znalosti a dovednosti při řešení praktických problémů a situací. Přitom se utvářejí zkušenosti s různými druhy pracovních aktivit a schopnost reálně a kriticky posoudit své předpoklady a zájmy. Právě tyto aspekty jsou zásadní pro uvědomělou volbu profese. Smirnov (1961) spatřuje význam zájmu v rozšiřování obzoru člověka, zejména jeho obzor odborný, jde-li o profesionální činnost. Zdůrazňuje zájem o učení jako stěžejní zájem a zájem o studovaný předmět jako rozhodující faktor pro jeho úspěšné ovládnutí. Smetáčková (2005) upozorňuje na to, že zájmy nejsou pouze výsledkem individuálního přání, ale výrazně se do nich promítají také přání okolí. To se odráží v různých zájmech dětí z různých sociálních skupin, různých etnik či dětí různých pohlaví. Tyto rozdílné zájmy tak nemůžeme přiřazovat jen rozdílným schopnostem. 4.6.4

Vyšší potřeby

Potřeba je nejčastěji charakterizována jako stav těla, odlišující se od rovnovážného (Linhartová, 2008). Teorií potřeb se zabýval Maslow (1954). Zdůraznil hierarchické uspořádání potřeb, kdy níže položené potřeby jsou významnější a jejich alespoň částečné uspokojení je podmínkou pro vznik méně naléhavých a vývojově vyšších potřeb. Nejníže položené jsou v Maslowově pyramidě fyziologické potřeby. Po jejich uspokojení přichází na řadu naplnění potřeby bezpečí, poté sounáležitosti (potřeba lásky, přátelství, obecně potřeba člověka začlenit se do větší skupiny). Následuje potřeba uznání, která v sobě zahrnuje ocenění, respekt a uznání jednotlivce ze strany ostatních i sebeocenění. Ocenění může být reprezentováno finanční odměnou, pochvalou nebo jinou formou uznání okolí. Nejvyšší lidskou potřebou je podle Maslowa potřeba seberealizace, což je potřeba jedince využít své schopnosti (Řepa, 2007). 21

V pracovním prostředí jsou uspokojovány zejména vyšší potřeby. Jako motivace pro výběr povolání slouží jak potřeba bezpečí (finanční zajištění), tak i sounáležitosti (začlenění do skupiny, přátelské vztahy s kolegy) a potřeba uznání a seberealizace. 4.6.5

Postoje a hodnoty

„Postoj muže být definován jako tendence nebo predispozice individua k oceňování určitého objektu, nebo symbolu tohoto objektu, určitým způsobem. Oceňování spočívá v připisování vlastností, které mohou být umístěny v kontinuu žádoucí – nežádoucí nebo dobrý – špatný. Postoje jsou v tomto smyslu produktem hodnocení, komplexního procesu, v němž jsou integrovány kognitivní, emotivní a konativní složky psychiky“ (Katz, Stotland, 1959 in Nakonečný, 1999, s. 132). Hodnotami či hodnotovou orientací můžeme nazvat „nejobecnější postoje, které určují celý životní styl a orientaci člověka ve světě“ (Říčan, 2007, s. 105). Jandourek (2001, s. 97) za hodnotu označuje „vědomou či nevědomou představu o tom, co je žádoucí“. Hodnotová orientace je neoddiskutovatelnou součástí kariérového rozhodování. Postoje a hodnoty se v průběhu života člověka mění. Na jejich utváření má vliv především rodina žáka a další členské i referenční skupiny. Jsou formovány životními zkušenostmi. Ve vztahu k volbě povolání jsou důležité především postoje k práci samotné a postoje k jednotlivým povoláním, ale i postoj k učení, ke škole, k rodičům či ke své budoucnosti. 4.6.6

Školní prospěch

Školní prospěch bývá spojován především s inteligencí žáka. Učební výkon je však ovlivňován i mnoha mimointelektovými činiteli jako je motivace, volní vlastnosti, studijní návyky, specifické poruchy učení, vlastní postoj ke vzdělání, obdobné postoje členů rodiny, názory a postoje vrstevníků, kamarádů apod. Charakteristickým rysem dospívajících je zvýšená kritičnost, na druhou stranu se však nedostatek životních zkušeností mnohdy projevuje nepřiměřenými závěry a unáhlenými soudy (Horák, 1990). I když známky nemohou být zcela objektivní, dá se usuzovat, že dobrý prospěch ve škole vytváří určité předpoklady pro studium na střední škole (Strádal, 1995). I na některých vysokých školách jsou výsledky přijímacího řízení závislé na prospěchu v minulých letech. Školní hodnocení má vliv také na sebepojetí a sebedůvěru žáka a jeho aspirace. 22

4.6.7

Sebepojetí, sebehodnocení.

Sebepojetí je představa o sobě, jak jedinec vidí sám sebe. Má hodnotící a popisnou dimenzi a jeho součástí je sebedůvěra (Hartl, Hartlová, 2000). Sebepojetí člověka se začíná vyvíjet od třetího roku života. Zralejší životní cíle, úvahy o tom, jaký by člověk chtěl být, a reálnější představy o budoucím povolání se objevují v období pubescence. Při hledání vlastní identity dochází často i k experimentování a zkoušení se chovat podle různých vzorů (Fontana, 1997). „Sebehodnocení je vědomé prožívání vlastní sociální pozice“ (Hartl, Hartlová, 2000, s. 523). Sebehodnocení se žák učí v konfrontaci s jeho hodnocením ostatními. 4.6.8

Aspirace

Hartl, Hatrlová (2000, str. 58) definují aspiraci jako „úroveň a strukturu cílů, které si člověk vytyčuje a kterých se snaží dosáhnout; závisí na osobnostních dispozicích, hodnotové orientaci a aktuálních okolnostech, které mají vliv na strategii jednání“. Aspirační úroveň je určena hodnotou a náročností cílů a zpětně na ní závisí, jaké cíle a plány si jedinec vytyčuje (Linhartová, 2008). Aspirační úroveň týkající se budoucího povolání tak bývá ovlivněna úspěšností žáků ve školním prostředí v jednotlivých předmětech, případnými pracovními zkušenostmi a je provázána se sebehodnocením. Na výběr povolání mají vliv i další vlastnosti a rysy osobnosti jako jsou charakter (zejména vztah k povinnostem a k práci), temperament a zejména motivace, jíž byla věnována samostatná kapitola. Velmi významným faktorem je také zdravotní stav.

4.7 Vnější faktory ovlivňující výběr povolání Mezi vnější vlivy patří podle Čačky (1996) na prvním místě rodiče. Následují masové komunikační prostředky, škola, přátelé, známí a příbuzní, poradenská instituce a jiná zařízení. 4.7.1

Rodina

Rodina a zejména rodiče mají zásadní vliv na vývoj dítěte. I v utváření profesionální orientace je role rodiny zásadní (např. Hřebíček, 1987). Čačka (2000) potvrzuje, že rodina je pro každého jedince prvním a nejvýznamnějším formujícím sociálním prostředím, rodinu označuje za místo dynamického uspokojování či frustrace řady potřeb a za stálý zdroj životních zkušeností a poznatků. Podle Andersona (2004 in Hlaďo,2009) jsou rodiče nejenom nejčastěji 23

vyhledávanými poradci žáků, ale také nejefektivnějším zdrojem rad a informací týkajících se kariérové orientace dítěte. Čačka (2000) zároveň zdůrazňuje, že zejména na konci základní školy jsou žáci při rozhodování o volbě další vzdělávací dráhy více závislí na svých rodičích než na výchovných poradcích, učitelích, poradenských pracovnících a vrstevnících (Čačka, 2000). Hřebíček (1987) dodává, že v této době jsou to většinou právě rodiče, kdo podnítí dítě k výběru typu střední školy. Zdůrazňuje proto důležitost komunikace rodičů se školou, aby si dítě nakonec vybralo variantu, která nejlépe odpovídá jeho schopnostem, dovednostem a zájmům. Rodiče by měli znát své děti natolik, aby jim mohli dobře poradit, protože děti samy ještě nemají dostatečné vědomosti o různých povoláních. Podle průzkumů (NÚOV, 2003) zůstávají rodiče nejvýznamnějším činitelem i při výběru další vzdělávací dráhy středoškoláků (viz kapitola 4.9). Děti jednak přebírají vzory od rodičů prostřednictvím vyprávění o jejich práci a prostřednictvím jejich postojů a názorů na pracovní činnosti (Vondracek, Porfeli, 2003). Samotné povolání rodičů se tak stává dětem určitým vzorem a poskytuje jim reálný obraz dané profese. Rodiče také podporují pracovní aspirace a schopnosti, které odrážejí jejich vlastní pracovní hodnoty (Hauser, Tsai, Sewell, 1983). Významný vliv na budoucí povolání dětí má také příjem a vzdělání rodičů. Děti běžně dosahují vyšší nebo stejné úrovně vzdělání jako rodiče. Průcha (1999) rozlišuje dva trendy: U mladých lidí, kteří si vybírají určité vzdělávací dráhy a dosahují určitou úroveň vzdělání, se projevuje závislost na tom, jakou úroveň vzdělání dosáhli jejich rodiče. Dochází tedy jednak k tzv. autoreprodukci vzdělání, kdy děti dosahují stejné úrovně vzdělání jako rodiče. Na druhé straně však zároveň dochází k tomu, že některé děti dosahují vyšší nebo nižší úroveň vzdělání, než dosáhli jejich rodiče. Tento jev se označuje jako mezigenerační vzdělanostní mobilita (vzestupná či sestupná). Souvislost mezi stupněm dosaženého vzdělání jedince a příjmy jeho rodičů je zřejmá především v západoevropských zemích či USA, ale začíná se se zaváděním poplatků za studium vytvářet i u nás (Bělohlávek, 1994). Kohoutek (2009) zdůrazňuje větší vliv rodiny u mladistvých z lépe ekonomicko - sociálně situovaných rodin. Kromě přání rodičů a jejich vzdělání zdůrazňuje také vliv kulturní atmosféry rodiny, prostředí rodiny, příkladu rodičů i příkladu a vzdělání sourozenců a příbuzných na volbu vzdělávací dráhy a povolání jedince. 24

4.7.2

Přátelé, vrstevníci

Poměrně významný vliv na volbu povolání mají také přátelé a vrstevníci jedince. Jejich vliv stoupá na úkor vlivu rodičů především v období střední (14 – 16 let) a pozdní (17 – 20) adolescence. Teoretikové adolescence tento postoj formulují v nejrůznějších variacích; od pouhého konstatování zvětšujícího se významu vztahů s vrstevníky pro další sociální a osobnostní rozvoj, po poměrně extrémní teze ve smyslu úplného omezení vlivu rodičů (Harris, 1995 in Macek, Lacinová, 2006). Zatímco například výzkumy Nwokeho (2004, 2011) prokázaly významný vliv vrstevníků na výběr povolání a to zejména u pozdních adolescentů, Rendl (2005 in Hlaďo, 2009) poukazuje na to, že u českých žáků není přímý vliv vrstevníků tak silný a že se žáci rozhodují většinou nezávisle na těchto sociálních vazbách. Opomenout nelze ani výběr školy podle rozhodnutí nejlepšího přítele/přítelkyně, popř. partnera/partnerky. Zejména mezi čtrnáctým a patnáctým rokem věku je poměrně typické vytvoření velmi intenzivního přátelství mezi dvěma dětmi stejného pohlaví (Bauman, Rich, 2001). Není pak neobvyklé, že se oba jedinci rozhodnou jít studovat na stejnou školu. V některých případech to může být dáno podobnými životními názory a cíly, mnohdy se však jedná o podřízení se jednoho jedince druhému z důvodu např. jeho nerozhodnosti či nevyhraněnosti při volbě kariérové orientace. Vrstevníci jsou také důležitým zdrojem kariérových informací, i když i zde dlouhodobě dominují rodiče (Hlaďo, 2009). Beinke (2006 in Hlaďo, 2009) v této souvislosti upozorňuje na riziko přenosu zkreslených informací o světě práce a vzdělávání. 4.7.3

Učitelé a poradenští pracovníci

Služby kariérového poradenství poskytuje v České republice řada subjektů, z nichž nejvíce jich spadá pod resorty Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy a Ministerstva práce a sociálních věcí. Některé z nich mají podobu sítě rozšířené po celé republice, jiné jsou jen jedním pracovištěm. Poradenští pracovníci působící přímo na školách Mezi poradenské pracovníky působící přímo na školách patří výchovní poradci, školní psychologové, školní speciální pedagogové, školní metodici prevence a pracovníci

25

vysokoškolských

poraden

(poskytují

poradenství

nejen

studentům

vysokých

škol,

ale i uchazečům). Školská poradenská zařízení Na poradenské služby ve školách navazují školská poradenská zařízení, kterými jsou Pedagogicko – psychologické poradny (PPP), Speciálně pedagogická centra (SPC), Střediska výchovné péče (SVP) a Informační střediska pro mládež. Poradenský systém v rámci resortu Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy Národní ústav odborného vzdělávání (NÚOV) se zaměřuje mj. i na výzkumnou, metodickou a informační činnost v oblasti kariérového poradenství, metodickou a vzdělávací podporu výuky úvodu do světa práce. Součástí ústavu je oddělení a Centrum kariérového poradenství (poskytuje informace o vzdělávací nabídce středního a vyššího odborného školství a o studijních a učebních oborech středních škol), oddělení analýz potřeb trhu práce (vytváří integrovaný

Informační

systém

o

uplatňování

absolventů

škol

ISA,

zpracovává

a zprostředkovává různým skupinám uživatelů informace o situaci na trhu práce a uplatnitelnosti absolventů škol) (Strádal, 2010). Institut pedagogicko-psychologického poradenství (IPPP) mj. vede poradní sbor kariérového poradenství a poradní sbor pro poradenství jako takové (Strádal, 2010). Výzkumný ústav pedagogický (VÚP) se zaměřuje především na oblasti předškolního vzdělávání, základního vzdělávání, středního všeobecného vzdělávání a na vzdělávání dětí a mládeže se speciálními vzdělávacími potřebami. Dále sem patří Centrum pro studium vysokého školství (CSVŠ) a Ústav pro informace ve vzdělávání (ÚIV). Poradenský systém v rámci resortu Ministerstva práce a sociálních věcí Tento systém zahrnuje úřady práce. V každém úřadu práce je poskytováno poradenství pro volbu povolání, které je určeno všem zájemcům, kteří se rozhodují o své profesní a vzdělávací orientaci, především žákům na konci základní školy. Úřady práce dále poskytují poradenství a zprostředkování pro rekvalifikaci prostřednictvím odborných poradců pro rekvalifikaci a poradenství pro specifické skupiny klientů. Vliv na volbu povolání Ačkoliv kariérové poradenství má u nás poměrně dlouhou tradici (první česká poradna pro volbu povolání u nás vznikla už 15. 11. 1919 (Kohoutek, 2008)) a síť poradenských služeb je 26

poměrně rozvinutá, výzkumy zdůrazňují marginální roli kariérového poradenství a učitelů v rámci volby vzdělávací a profesní dráhy (Mazáčová. 2007; Trhlíková, Vojtěch a Úlovcová, 2008 in Hlaďo, 2009). Špatnou pozici kariérového poradenství potvrdil i výzkum Národního ústavu odborného vzdělávání (NÚOV, 2003). Česká republika v tomto ohledu není výjimkou, podobná situace je i v zahraničí (White, 2007 in Hlaďo, 2010). Proto je třeba pátrat po příčině neúspěchu poradenských služeb a především zvyšovat jejich kvalitu a snad i propagaci. 4.7.4

Média

Vliv médií, zejména internetu a televize, je v dnešní době značný. Z průzkumu Mazáčové (2007) prováděném mezi žáky 8. a 9. třídy základních škol vyplynulo, že svou roli hraje i při volbě povolání. Ovlivnění masmédii podle tohoto průzkumu přitom podléhají snáze dívky než chlapci, což je dáno tím, že dívky jsou více náchylné k nekritickému obdivu a ztotožnění se s oblíbenými mediálními vzory a méně odolávají podbízivým reklamám. Pro žáky středních škol podobný průzkum není k dispozici. Na druhou stranu lze zdůraznit pozitivní vliv médií na informovanost žáků o nabídce povolání a vzdělávacích institucí. Podle výzkumu Národního ústavu odborného vzdělávání (NÚOV, 2003) slouží Internet jako zdroj získávání informací pro 59,2% respondentů gymnázií a 33,7% respondentů ze středních odborných škol a odborných učilišť. Významným zdrojem informací je i pro žáky základních škol (43,3% respondentů). 4.7.5

Platové ohodnocení a budoucí uplatnění

Významným motivačním faktorem ovlivňujícím výběr povolání je finanční ohodnocení pracovníků v daném oboru. Žáci by se také měli řídit informacemi o poptávce po absolventech na pracovním trhu. Orientovat se v této oblasti není lehké, navíc je obtížné odhadnout, jaká bude pozice na trhu např. za pět let, po absolvování školy. Alespoň částečnou pomoc by měly poskytnout informace, které zprostředkovává například Integrovaný portál Ministerstva práce a sociálních věcí. Podobnou problematikou se zabývá také Středisko vzdělávací politiky Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Výmluvná data v tomto ohledu poskytuje i Český statistický úřad.

27

4.7.6

Náročnost budoucí školy, obtížnost přijímacích zkoušek

Důležitým faktorem při výběru školy je skutečná či domnělá obtížnost studia i přijímacích zkoušek. Obtížné přijímací zkoušky mohou odradit i jedince, kteří mají potenciál danou školu vystudovat, ale podceňují se. 4.7.7

Prostředí budoucí školy, vzdálenost od místa bydliště a další faktory vztahující se ke škole

Kromě prestiže jednotlivých škol může mít při rozhodování mezi školami významný vliv také prostředí školy a její vybavení. Zejména u žáků z rodin s méně příznivými ekonomickými podmínkami je pak rozhodující vzdálenost školy od místa bydliště, popř. možnost ubytování na kolejích a cena tohoto ubytování. Z dalších vlivů se mohou uplatňovat velikost města, ve kterém se škola nachází, možnosti najít si brigádu, rozvíjet mimoškolní aktivity atd. 4.7.8

Pracovní zkušenosti

Za relevantní faktor volby povolání a tedy i další vzdělávací dráhy lze považovat i různé brigády. Zkušenosti s výkonem určité pracovní činnosti mohou jedince přimět uvažovat o tom, jaké povolání by chtěl či nechtěl vykonávat. Důsledky brigád a práce na částečný úvazek závisí na kvalitě pracovní zkušenosti, jeho významu a kontextu (Fich, Mortimer, Ryu, 1997 in Vondracek, Porfeli, 2003). Negativním aspektem je především to, že většina zaměstnání, která jsou adolescentům k dispozici, jsou spíše manuálního typu a oni o nich neuvažují jako o svém budoucím povolání. Tyto brigády tedy neposkytují relevantní zkušenost a zpětnou vazbu o potenciálním výkonu ve světě práce, jelikož se netýkají práce, kterou studenti preferují vykonávat v budoucnu (Čavnická, 2009). Také výzkumy Kablaouiiho a Pautlera (1991 in Skorikov, Vondracek, 1997) potvrzují, že převažujícím motivem žáků hledající na střední škole práci je snaha vydělat peníze a většina jejich pracovních zkušeností se příliš nevztahuje k profesnímu vývoji. Můžeme tak předpokládat, že na výběr profese mají jen nepřímý vliv. Výzkumy Supera a Overstreeta (1960 in Skorikov, Vondracek, 1997) ukázaly, že na jedné straně pracovní činnost u dospívajících zlepšuje orientaci na trhu práce a podporuje pozitivní postoj k práci, na druhou stranu však vyvolává zvýšený zájem o materiální hodnoty a zároveň produkuje cynismus ve vztahu k práci (nejspíš vlivem mnohdy nekvalifikované práce a stereotypních činností). Skorikov a Vondracek (1997) situaci 28

shrnují tím, že práce na brigádách u žáků středních škol ovlivňuje pracovní hodnoty, ale nikoliv rozhodnutí o výběru profese.

4.8 Informační prameny k volbě povolaní V dnešní době existuje obrovská spousta materiálů vztahující se k volbě povolání. V tištěné podobě jsou k dispozici různé knihy a učebnice poskytující rady pro správný výběr povolání, brožury a letáky s nabídkami vzdělávacích institucí atd. Nejpoužívanějším zdrojem informací obecně je však internet. Na internetu lze najít jak informace o školách, tak i o konkrétních profesích, případně lze odhadnout požadavky zaměstnavatelů při sledování inzerátů nabídky práce. Stále aktuální jsou i propagace prostřednictvím veletrhů vzdělávacích institucí, pracovních veletrhů a dnů otevřených dveří.

4.9 Výzkum Národního ústavu odborného vzdělávání Národní ústav odborného vzdělávání provedl v roce 2003 v rámci Výzkumu služeb kariérového poradenství a potřeb jeho klientů na základních a středních školách v ČR monitoring rozhodovacích zdrojů k volbě povolání (NÚOV, 2003). U žáků středních škol z odpovědí vyplynulo, že nejvyšší počet respondentů promítá do svého rozhodování rady a doporučení rodičů (50,0% respondentů SOŠ a SOU a 51,0% respondentů gymnázií). Velký vliv na rozhodování má také doporučení přátel (42,6% respondentů SOŠ a SOU, 10,3% respondentů gymnázií). Významným informačním zdrojem je internet (33,7% respondentů SOŠ a SOU, 59,2% respondentů gymnázií). Dalšími významnými zdroji informací jsou různé informační a propagační příručky (23,9% žáků SOŠ a SOU, 52,8% u gymnazistů respondentů), trhy, výstavy vzdělávacích příležitostí a dny otevřených dveří (28,0% žáků SOŠ a SOU, 47,0% gymnazistů). Velmi nízký vliv na volbu vzdělávací a profesní dráhy pak mají poskytovatelé poradenských služeb: výchovný poradce (8,0% u SOŠ a SOU, 13,5% u gymnázií), pedagogickopsychologická poradna (1,0% u SOŠ a SOU, 8,5% u gymnázií) a poradci úřadů práce (11,0% u SOŠ a SOU, 2,1% u gymnázií). U žáků základních škol jsou rady a doporučení rodičů ještě významnější (77,7% respondentů). Druhým nejčastěji uváděným zdrojem získávání informací byly dny otevřených dveří na školách (52,0 %), následovány doporučeními ostatních příbuzných a přátel (49,8%). 29

Významných hodnot dosáhla také míra využívání Internetu (43,3%). Doporučení výchovného poradce je až za těmito položkami – uvedlo jej 42,6% žáků. Z dalších významněji hodnocených zdrojů zasluhují pozornost nejrůznější tištěné a propagační materiály (41,0%) a informace získané na úřadu práce, které uvedlo 33,8 % žáků. Naproti tomu informace získané v pedagogicko-psychologické poradně uvedlo jako zdroj pouhých 11,1% respondentů.

4.10

Agronomická fakulta Mendelovy univerzity v Brně

Mendelova univerzita v Brně je nejstarším vysokým zemědělským a lesnickým učením v českých zemích. Byla zřízena v roce 1919 jako Vysoká škola zemědělská v Brně a pod tímto názvem existovala až do roku 1994. Za dobu svého trvání prošla řadou organizačních i obsahových změn. Dnes je tvořena pěti fakultami a jedním vysokoškolským ústavem. Počet studujících na univerzitě v současné době dosahuje čísla 10 654 studentů, z toho je 585 studentů zahraničních (Brettschneiderová Loutocká, Šabartová, 2011). Agronomická fakulta patří spolu s Lesnickou a dřevařskou fakultou k nejstarším součástem Mendelovy univerzity v Brně. Je přímou pokračovatelkou hospodařského odboru ustanoveného při vzniku této vysoké školy (Karhánek, 2011). V současnosti lze na Agronomické fakultě studovat 11 bakalářských oborů: Agrobyznys, Agroekologii, Biotechnologii rostlin, Fytotechniku, Odpadové hospodářství, Pozemkové úpravy, ochranu a využití půdního fondu, Provoz techniky, Rostlinolékařství, Technologii potravin, Všeobecné zemědělství (tento obor lze studovat i v angličtině) a Zootechniku. Přijímací řízení do bakalářského studia je specifické tím, že si uchazeč může v rámci programu podat současně přihlášku až na tři obory s možností volby priority oboru v programu. O přijetí rozhoduje děkan na základě pořadí. Pro uchazeče o studium je hlavním kritériem průměrný prospěch předchozího studia na střední či vyšší odborné škole za posledních 2,5 roku studia (Zeman, 2011).

30

5. PRAKTICKÁ ČÁST, VÝSLEDKY PRÁCE 5.1 Základní údaje o respondentech Z šetření vyplynulo, že na AF MENDELU se hlásí více žen (65,2%) než mužů (34,8%). Největší podíl uchazečů se hlásí ze SOŠ (52,5% respondentů), dále z gymnázií (35,5%), vysokých škol (11,1%) a nejmeně z lyceí (0,8%). Není příliš překvapivé, že největší podíl žáků ze SOŠ je ze škol zemědělských (19,1% všech žáků hlásících se na AF MENDELU). Dále následují SOŠ zaměřené na ochranu životního prostředí (6,4%) a potravinářské (6,1%). Podrobnější údaje o školách a jejich zaměření jsou patrné z tabulky č. 1 v příloze 3. Nejvíce uchazečů o studium na AF MENDELU pochází, jak se dá předpokládat, z Jihomoravského kraje. Dále jsou poměrně hojně zastoupeni uchazeči z krajů Vysočina, Olomouckého, Zlínského a Moravskoslezského (viz graf č. 1 v příloze 3). Vzdálenost od místa bydliště je tedy důležitým faktorem při výběru vysoké školy. Nejvíce uchazečů pochází z obcí do 1000 obyvatel (31,2%) a nejméně naopak z obcí od 50 001 do 100 000 obyvatel (3,0%). Rozložení podle jednotlivých kategorií sídel je patrné z grafu č. 2 v příloze č. 3.

5.2 Otázky týkající se volby oboru a školy

Podíl respondentů

Činitelé ovlivňující volbu studijního oboru 60% 50% 40% 30% 20% 10% 0%

RESPONDENTI CELKEM MUŽI ŽENY

Motivační činitelé pro výběr oboru

Graf č. 1 Motivační činitelé ovlivňující volbu studijního oboru 31

Co se týče otázky motivace pro výběr konkrétního oboru, naprosto stěžejním motivačním činitelem je podle šetření zájem o obor (50,8% respondentů). Za ním následuje uplatnění absolventů (29,2%). Poměrně významně středoškoláky ovlivnilo i doporučení přátel a známých (16,9%) a již nabyté zkušenosti v oboru (16,1%). Překvapivé je, že ovlivnění doporučením přátel a známých bylo více než dvakrát častější než ovlivnění doporučením rodičů (6,5%). Tyto výsledky se významně rozcházejí s výsledky NÚOV (2003) prováděném mezi žáky středních škol, ve kterých vychází význam rodičů jako poskytovatelů rad (jako významný jej zmiňuje 50,0% respondentů SOŠ a SOU a 51,0% respondentů gymnázií) výše než doporučení přátel (42,6% respondentů SOŠ a SOU a jen 10,3% respondentů gymnázií). Naproti tomu v průzkumu provedeném mezi žáky středních škol hlásícími se na AF MENDELU uvedlo ovlivnění rodiči jako stěžejní jen 6,5% respondentů SOŠ a 11,2 % respondentů gymnázií, zatímco doporučení přátel jsou důležitá pro 21,3% respondentů SOŠ a 23,1% respondentů gymnázií. Podobně jako doporučení rodičů se umístilo i dobré platové ohodnocení (5,3%) a ovlivnění doporučením učitele (4,5%). Jen velmi malou váhu pak při svém rozhodování žáci přikládají radám či doporučením sourozenců (3,5%) či někoho jiného z rodiny (2,0%). Před těmito činiteli se umístil výběr školy na základě toho, aby žák/yně mohl/a studovat na stejném místě jako přítel/kyně či kamarád/ka (3,7%). Naprostý propad zaznamenalo doporučení poradenských pracovníků, které uvedlo jen 1,7% respondentů. Co se týče rozdílů podle pohlaví (graf č. 1), u chlapců jsou významnějším motivačním činitelem již nabyté pracovní zkušenosti v oboru, které se tak umístily na třetím místě ještě před doporučením přátel a známých. Naproti celkovému průměru je pak u chlapců významnější doporučení někoho jiného z rodiny než rodičů a sourozenců. U dívek platí stejné rozložení jako pro všechny respondenty až na rady sourozenců, které spadají na páté místo hned za pracovními zkušenostmi v oboru. Poměrně velké jsou rozdíly v důležitosti jednotlivých motivačních faktorů pro výběr oboru mezi žáky gymnázií a SOŠ (graf č. 2). Všeobecně se dá říci, že žáci SOŠ byli ovlivněni více činiteli než žáci gymnázií (Na otázku: „Co Vás motivovalo při výběru konkrétního oboru?“ bylo možno zatrhnout více odpovědí.). Nejmarkantnější rozdíl byl zaznamenán u pracovních zkušeností v oboru, kdy žáci SOŠ tento faktor zohledňovali téměř 4x častěji než žáci gymnázií. 32

To lze vysvětlit tím, že zatímco žáci SOŠ mají možnost pracovat v oboru v rámci praxe a většinou také hledají brigády v oboru, žáci gymnázií nejsou zatím pro určitý obor vyhraněni. Dále to může být dáno také vysokou časovou náročností studia na gymnáziu. Více než 5x častěji než žáci gymnázií žáci SOŠ uváděli význam rad učitele. Větší význam u nich hrál také zájem o obor a uplatnění absolventů, zatímco žáky gymnázií zase častěji motivovali rodiče

Podíl respondentů

a sourozenci. 70% 60% 50% 40% 30% 20% 10% 0%

gymnázia SOŠ

Motivační činitelé pro výběr oboru

Graf č. 2 Motivační činitelé pro výběr oboru VŠ – rozdíly mezi žáky gymnázií a SOŠ Nejvýznamnější motivační činitelé ovlivňující výběr AF MENDELU Za nejvýznamnější motivační činitel pro volbu AF MENDELU zvolili žáci stejně jako u volby oboru zájem o daný obor (47,1% respondentů). Druhým nejvýznamnějším činitelem byla vysoká šance na přijetí (39,5% respondentů) a s tím související přijímací řízení podle prospěchu na střední škole (38,3%), které platí u všech oborů AF MENDELU. Mezi významné motivační činitele patří dále uplatnění absolventů (25,3%), přednášky významných osobností z praxe (21,8%) a možnost práce při studiu (21,3%). Necelá pětina respondentů zahrnuje do svého rozhodování také vybavení školy (16,8%), prestiž školy (16,5%), příjemné prostředí školy (16,3%), dostupnost z místa bydliště (15,8%) a možnost ubytování na kolejích (15,1%). Nejmenší význam má pak zapojení studentů školy

33

do praktických projektů (13,4%), prospěchová stipendia (12,5%) a mimoškolní aktivity pořádané

mimoškolní aktivity

VŠICHNI RESPONDENTI prospěchová stipendia

zapojení do praktických…

možnost ubytování na…

dostupnost z místa bydliště

příjemné prostředí školy

prestiž školy

možnost studia v zahraničí

vybavení školy

možnost práce při studiu

přednášky externistů

uplatnění absolventů

přijímací řízení podle…

vysoká šance na přijetí

50% 45% 40% 35% 30% 25% 20% 15% 10% 5% 0% zájem o nabízený obor

Podíl respondentů

školou (12,0%).

MUŽI ŽENY

Motivační činitelé pro výběr AF MENDELU

Graf č. 3 Motivační činitelé pro výběr AF MENDELU – rozdíly mezi pohlavími Co se týče rozdílů mezi pohlavími (graf č. 3), rozdíly nejsou příliš markantní. Ženy o něco více upřednostňují „sázku na jistotu“, kterou představuje přijímací řízení podle prospěchu. Zatímco muži více dbají spíše na materiální stránku školy, jako je vybavení a prostředí školy, ženy dávají přednost nehmotným aspektům, jako jsou možnosti výjezdu do zahraničí, mimoškolní aktivity nabízené školou (tito dva činitelé jsou jako významné zmiňovány u dívek více než dvakrát častěji než u chlapců), přednášky externistů a možnost získání prospěchového stipendia. Rozdíly mezi významem jednotlivých motivačních činitelů pro výběr VŠ u žáků gymnázií a SOŠ (graf č. 4) se liší obdobně jako u motivačních činitelů pro výběr oboru. To znamená, že žáci SOŠ častěji uvádí, že byli ovlivněni více faktory (v dotazníku bylo pro tuto otázku možno zatrhnout více možností). Významný je rozdíl mezi podílem žáků SOŠ a gymnázií, kteří volí možnost práce při studiu jako významný motivační činitel výběru konkrétní školy (nebo v tomto případě spíše města, ve kterém chce uchazeč studovat). U žáků SOŠ je tento faktor důležitý pro 4,5x více respondentů než u žáků gymnázií. To může souviset 34

s většími pracovními zkušenosmi žáků SOŠ, jak bylo popsáno v kapitole o motivačních činitelích pro výběr oboru. Dále je možno usuzovat na souvislost s příjmy rodičů (lidé s vyšším vzděláním a tedy většinou i vyššími platy dávají své děti častěji na gymnázia) (viz např. Vojtíšková, 2008). U žáků SOŠ je patrný vyšší význam zájmu o obor, který se mohl rozvinout v průběhu studia oboru na SOŠ. Dále větší procento respondentů SOŠ uvádí jako motivační činitel vysokou šanci na přijetí. To by mohlo být dáno lepší připraveností žáků gymnázií složit zkoušky na VŠ, avšak v případě AF, kde jsou přijímací zkoušky založeny na prospěchu, toto neplatí.

Podíl respondentů

60% 50% 40% 30% 20% 10% gymnázium

0%

SOŠ

Motivační činitelé pro výběr AF MENDELU

Graf č. 4 Motivační činitelé pro výběr AF MENDELU – rozdíly mezi žáky gymnázií a SOŠ Významnost informačních zdrojů o oboru studia na AF MENDELU (graf č. 5) Jako velmi významný informační zdroj o univerzitě, na kterou se hlásí, označilo nejvíce respondentů (60,9%) internet. Na druhém místě skončil den otevřených dveří (21,7%), na třetím místě informační brožury (17,6%) a těsně za nimi na čtvrtém místě reference od přátel (17,4%). Významným zdrojem informací byly ještě reference od lidí, kteří studovali či studují na MENDELU (16,8%), a veletrh Gaudeamus (15,9%). Jen malé procento žáků využilo jako informační zdroj přílohy novin zaměřené na vysoké školy (7,9%) a ještě menší procento 35

ovlivnila návštěva zástupce MENDELU na střední škole (6,9%). Pro minimální počet

Podíl respondentů

respondentů byl významným informačním zdrojem někdo z rodiny (5,3%) či pedagog (4,0%). 70% 60% 50% 40% 30% 20% 10% 0%

60,9%

21,7% 17,6% 17,4% 16,8% 15,9%

7,9% 6,9% 5,3% 4,0%

Informační zdroje

Graf č. 5 Významnost jednotlivých informačních zdrojů o oborech studia na AF MENDELU Pokračování v oboru vs. výběr nového oboru Uchazeči hlásící se z vysokých škol většinou chtějí změnit svůj obor (81,0% žáků hlásících se z VŠ), menší podíl chce studovat více VŠ zároveň (19,0%). 72,2% žáků hlásících se ze SOŠ má zájem pokračovat ve svém oboru. Více než čtvrtina žáků SOŠ (27,8%) tedy mění své zaměření, které si zvolila na základní škole. Více informací viz tab. 2 v příloze č. 3. Počet podaných přihlášek Největší podíl uchazečů o studium na AF MENDELU si podává jen dvě přihlášky (34,8%), více než čtvrtina si podává dokonce jen jednu přihlášku. Největší počet přihlášek, který si respondenti podávají, byl osm. Podrobněji viz graf č. 3 v příloze č. 3. Vzdělání rodičů Většina rodičů respondentů hlásících se na AF MENDELU má středoškolské vzdělání s maturitou (51,0%). U 29,9% respondentů má alespoň jeden z rodičů vzdělání vysokoškolské a u 19,2% respondentů je alespoň jeden z rodičů vyučen (viz graf č. 4 v příloze č. 3). Žádný z respondentů neodpověděl, že by jeho rodiče měli jen základní vzdělání. Z výsledků vyplývá, že v současnosti se prosazuje především trend vzestupné vzdělanostní mobility.

36

Co se týče vlivu dosaženého vzdělání rodičů na výběr střední školy, z šetření vyplývá (graf č. 5 v příloze č. 3), že pokud má alespoň jeden z rodičů vysokoškolské vzdělání, volí pro dítě častěji gymnázium. Rodiče, kteří jsou vyučeni, naopak volí především SOŠ. To je v souladu např. s výzkumy prováděnými Vojtíškovou (2008), která tuto situaci vysvětluje tím, že zatímco rodiny s vysokoškolsky vzdělaným rodičem směrují své děti na gymnázia a lycea se snahou o odklad specializace na dobu plnoletosti, rodiny s nižším vzděláním často volí specializovanou SOŠ kvůli možnosti volit mezi studiem a prací.

5.3 Zařazení uchazečů podle typologií Typy potřeb podle D. C. McClellanda Bylo zjištěno, že největší podíl respondentů upřednostňuje práci v týmu (53,7%), asi čtvrtina (26,9%) upřednostňuje samostatnou práci, při které může vyniknout a jen 19,4% upřednostňuje vedoucí pozici (viz graf č. 6 v příloze č. 3). Z těchto výsledků lze dle McClellandovi teorie usoudit, že většina respondentů má vysokou potřebu přátelství. Méně jich má vysokou potřebu výkonu a nejmenší podíl respondentů má nejvyšší potřebu moci. Typy volby povolání dle Jaidea Většina respondentů (69,7%) uvádí, že se pro výběr oboru studia na vysoké škole rozhodla naprosto sama, a patří tedy k typu C dle Jaidovi klasifikace. To je v rozporu s tvrzením Langmeiera a Krejčířové (2006), kteří za nejčastěji vyskytující se typ mezi žáky uvádí typ B (asi 50%). V průzkumu mezi středoškoláky hlásícími se na AF MENDELU se k tomuto typu řadí jen 28,6% respondentů. Jen necelá 2% se rozhodla přímo na základě přání někoho z okolí a patří tedy k typu A (viz graf č. 7 v příloze č. 3). Zařazení dle Maslowovy pyramidy potřeb Jako nejdůležitější potřebu označila většina respondentů finanční zajištění, které lze považovat za naplnění potřeby bezpečí. Tento výsledek potvrzuje zařazení potřeby bezpečí na nižší místo v Maslowově pyramidě potřeb než ostatní tři uvedené potřeby. Dále by podle Maslowovy pyramidy měly následovat dobrý kolektiv (potřeba sounáležitosti), uznání okolí a seberealizace. Právě potřebu seberealizace však většina respondentů zařazuje mezi základnější než je potřeba dobrého kolektivu a uznání okolí. Podle většiny respondentů následuje potřeba 37

sounáležitosti (přátelské vztahy s kolegy) a na nejvyšším místě je potřeba uznání (viz graf č. 8 v příloze č. 3).

5.4 Zpětná vazba od žáků pro AF MENDELU Z nabízených oborů je největší zájem o Zootechniku (30,0% respondentů), Technologii potravin (21,9%) a Agroekologii (18,9%) (viz graf č. 1 příl. 4). Naprostá většina uchazečů se hlásí na prezenční formu studia (96,1%) (viz graf č. 2 příl. 4). Co se týče vysokých škol konkurujících AF MENDELU (viz graf č. 3 příl. 4), nejvíce uchazečů o studium na AF MENDELU, se hlásí současně na Masarykovu univerzitu (25,4%) a na Veterinární a farmaceutickou univerzitu Brno (12,6%). Následují nebrněnské univerzity Vysoká škola báňská - Technická univerzita Ostrava (10,7%) a Univerzita Palackého v Olomouci (9,1%). Poměrně vysoké procento respondentů se hlásí i na jinou fakultu MENDELU (8,5%). Co se týče pozice AF MENDELU na stupnici preferovanosti mezi ostatními školami (viz graf č. 4 příl. 4), na které se uchazeči hlásí, u více než třetiny uchazečů (34,5%) je nejvíce preferovaná, u 45,4% patří k více preferovaným, u 14,4% patří k méně preferovaným a 5,7% uchazečů uvedlo, že na AF MENDELU půjdou jen, pokud se nedostanou na žádnou jinou VŠ. Naprostá většina uchazečů je spokojena s dostupností potřebných informací o MENDELU (viz graf č. 5 příl. 4). 42,5% respondentů odpovědělo na otázku, zda bylo snadné dostat se k potřebným informacím o AF MENDELU, určitě ano a 48,3% spíše ano. Internetové stránky fakulty využívá k získávání informací naprostá většina uchazečů (98,5% - viz graf č. 6 příl. 4). Většina uchazečů je spokojena s přehledností internetových stránek (22,3% uvedla přehlednost výbornou, 52,7% dobrou, avšak 19,5% ne příliš dobrou a 5,6% špatnou – viz graf č. 7 příl. 4), s vizuální stránkou (26,9% výborná, 62,8% dobrá, 9,9% ne příliš dobrá a jen 0,4% špatná – viz graf č. 8 příl. 4) i s dostatkem informací (34,5% hodnocení výborné, 57,3% dobré, 7,5% ne příliš dobré a jen 0,6% špatné – graf č. 9 příl. 4). Den otevřených dveří navštívilo 35,8% uchazečů (viz graf č. 10 příl. 4). Nadpoloviční většina (56,9%) ohodnotila tuto návštěvu jako velmi přínosnou z hlediska získání informací, 35,3% jako spíše přínosnou, 6,6% jako spíše málo přínosnou a 1,2% jako nepřínosnou (viz graf č. 11 příl. 4). Jen dva respondenti uvedli, že jim chyběly určité informace. Jednou to byla informace o přijímacím řízení podle průměru a druhá poznámka se týkala toho, že respondent se nemohl účastnit dvou přednášek zároveň, neboť se kryly. 38

Stánek MENDELU na veletrhu Gaudeamus navštívilo 52,9% respondentů (viz graf č. 12 příl. 4). Spokojeno s touto návštěvou z hlediska získání potřebných informací jich byla většina (29,9% určitě spokojeno, 54,8% spíše spokojeno), spíše nespokojeno bylo 14,9% a určitě nespokojeno jen 0,4% (graf č. 13 příl. 4). Jediný respondent vyplnil, že mu chyběla informace o tom, do jakého průměru se bere bez přijímacích zkoušek. Na otázku, zda je propagace AF MENDELU dostatečná odpovědělo 25,3% určitě ano, 60,6% spíše ano, 13,3% spíše ne a 0,9% určitě ne (graf č. 14 příl. 4). Největší podíl respondentů uvedlo, že zvýšit počet zájemců o studium na AF MENDELU by pomohly prezentace MENDELU na středních školách (47,5%), 19,2% uvedlo orientaci na jíné než klasické zemědělské obory, 16,2% větší propagaci na internetu, 15,2% větší propagaci formou letáků, brožur a reklamních ploch (graf č. 15 příl. 4). Z jiných byla uvedena dvakrát možnost studovat více oborů v kombinované a dálkové formě a lepší perspektiva českého zemědělství, dále jedenkrát byly zmíněny lepší přehlednost internetových stránek, propagace na výstavách zvířat atd., reklama v rádiu a medializování úspěchů fakulty. Přesné znění je uvedeno v tab. č. 1 příl. 4.

6. DISKUSE Na základě provedeného šetření se potvrdily některé problémy dnešního školství související s motivačními činiteli ovlivňujícími volbu oboru a budoucí kariérové dráhy. Jedním z těchto problémů, je minimální vliv poradenských pracovišť na rozhodování žáků o volbě oboru. V tom se výsledky tohoto šetření shodují s řadou výzkumů (např. Mazáčová, 2007; Trhlíková, Vojtěch a Úlovcová, 2008 in Hlaďo, 2009). I když u nás máme poměrně rozsáhlou poradenskou síť týkající se volby povolání, žáci ji využívají velmi málo. Dalším z problémů, který se v rámci tohoto šetření potvrdil, je to, že velká část středoškoláků nepokračuje na VŠ v oboru studia, který si vybrala na konci základní školy. To poukazuje na nevhodnost systému, kdy je dítě nuceno se rozhodovat o svém budoucím povolání již na základní škole, kdy je mladistvý ještě zájmově nevyhraněný, ještě není dokončen vývoj jeho schopností a charakterových vlastností, a proto svá rozhodnutí i orientaci často mění (Langmeier, Krejčířová, 2006). Naproti tomu se na rozdíl od názoru mnoha výzkumníků (např. Kablaouiiho a Pautlera, 1991 in Skorikov, Vondracek, 1997; Čavnická, 2009) nepotvrdil minimální vliv pracovních 39

zkušeností pro výběr oboru u středoškoláků. Jako významné pro výběr oboru budoucího povolání je uvádí značná část respondentů především ze SOŠ. Co se týče zpětné vazby od studentů, vyplývají z ní následující doporučení pro vedení AF MENDELU: Z hlediska dostupnosti informací o AF MENDELU a jednotlivých oborech studia není potřeba výraznějších změn, neboť naprostá většina (90,8%) uvedla, že se k informacím dostala snadno. Jelikož téměř všichni uchazeči (98,5%) používají k získávání informací internet, je potřeba se zaměřit především tímto směrem. Zlepšit je potřeba zejména přehlednost internetových stránek (jako ne příliš dobrou ji ohodnotilo 19,5% respondentů a jako špatnou 5,6%). Drobné změny je možné učinit i z hlediska vizuální stránky (jako ne příliš dobrou ji hodnotilo 9,9% respondentů a jako špatnou 0,4%). Nejlépe se stránky jeví z hlediska dostatku informací. Velkou pozornost je potřeba i nadále věnovat dni otevřených dveří, který navštěvuje více než třetina uchazečů. Přes 90% respondentů hodnotí tuto návštěvu jako přínosnou. Jediné výtky se týkají chybějící informace o přijímacím řízení podle průměru a časového rozložení přednášek (kryly se). Také návštěvnost stánku MENDELU na veletrhu Gaudeamus je poměrně vysoká (52,9% respondentů), a proto je potřeba zvyšovat kvalitu této akce. Zde již byla spokojenost menší - 84,7%. Důvody nespokojenosti však respondenti neuváděli, proto není možné vyvodit doporučení. Jediný komentář týkající se nespokojenosti se týkal chybějící informace o tom, do jakého průměru se bere bez přijímacích zkoušek (pozn. nelze určit, neboť se přijímá určitý počet uchazečů podle pořadí bodů, které získají za prospěch na SOŠ, příp. VOŠ). Podle odpovědí respondentů jsou určité mezery i v propagaci AF MENDELU. 13,3% ji považuje za spíše nedostatečnou a 0,9% za zcela nedostatečnou. Podle odpovědí uchazečů, by bylo vhodné zvýšit počet prezentací zástupců MENDELU na středních školách. Dále se orientovat na moderní obory a zlepšit propagaci formou letáků, brožur, reklamních ploch, reklamy na internetových stránkách i v rádiu. Pro zvýšení zájmu o studium na AF je také důležité zvýšit nabídku oborů, které se dají studovat v kombinované či dálkové formě.

40

Co se týče přijímacího řízení podle prospěchu, nelze vyjádřit jednotné stanovisko, neboť zatímco mnoho žáků je s ním spokojeno, protože je to pro ně sázka na jistotu, někteří žáci si stěžují na nespravedlnost z důvodu nestejné náročnosti škol, ze kterých se hlásí.

7. ZÁVĚR V teoretické části práce byly shrnuty dosavadní poznatky o vnějších i vnitřních faktorech, které ovlivňují výběr oboru studia a tedy i výběr budoucího povolání. V praktické části byly identifikovány ty faktory, které ovlivňují žáky při výběru studijního oboru vysoké školy i konkrétní vysoké školy jako instituce (Agronomické fakulty Mendelovy univerzity v Brně) nejvýznamněji. Vnitřní faktory jako jsou schopnosti, vědomosti, dovednosti, individuální charakterové vlastnosti, aspirace, sebeuvědomění a sebehodnocení v rámci dotazování hodnoceny nebyly, neboť by v rámci dotazníkového šetření byly velmi těžko uchopitelné. Z vnitřních faktorů byly posuzovány zájmy a částečně vyšší potřeby. Právě zájem o obor se ukázal jako nejvýznamnější faktor, který ovlivňuje výběr oboru i konkrétní školy. Pro výběr oboru je pro žáky dále stěžejní budoucí uplatnění. I když lze polemizovat o tom, jestli žáci skutečně vyhledávají informace o trhu práce či očekávají snadné hledání pracovního místa v oboru jen na základě toho, co bylo napsáno v popisu oboru na internetových stránkách či v informačních brožurách. Poměrně překvapivý je výsledek, že mnohem více než rodiče či učitelé ovlivňují žáky při výběru oboru přátelé či známí. Pro žáky, a to především pro žáky SOŠ, jsou dále významné již získané pracovní zkušenosti v oboru. Ze šetření dále vyplynulo, že jen pro velmi malý podíl žáků byly motivačním činitelem doporučení učitelů a naprostý propad zaznamenalo doporučení odborných poradců (viz diskuse). Pro výběr AF MENDELU byl nejvýznamnějším činitelem opět zájem o obor. Následovala však vysoká šance na přijetí a přijímací řízení podle prospěchu, které platí pro všechny obory AF. Dalším cílem práce bylo zjistit významnost jednotlivých informačních zdrojů pro získávání informací o AF. Není překvapivé, že nejvíce využívaným a nepřínosnějším zdrojem je pro žáky internet. Dále následují den otevřených dveří a informační brožury. Významné jsou také reference od přátel a od samotných studentů MENDELU. Co se týče zastoupení žáků podle typologií, podle McClellandovy typologie patří většina žáků hlásících se na AF MENDELU do skupiny, která upřednostňuje práci v týmu a má tedy 41

nejvyšší potřebu přátelství. Dle Jaidovy typologie patří většina respondentů k typu C, tzn. že si obor studia vybrali naprosto sami. Dále byla ověřována platnost teorie Maslowovy pyramidy potřeb pro vyšší potřeby, které mají být zajištěny povoláním. Odpovědi respondentů neodpovídaly teorii jen u potřeby seberealizace, kterou žáci řadili mezi zásadnější než potřebu sounáležitosti a uznání okolí. To však může být způsobeno tím, že hierarchie potřeb v tomto případě nebyla posuzována všeobecně, ale specificky pro pracovní prostředí. Důležitým poznatkem bylo také, že poměrně vysoký podíl středoškoláků má zájem změnit obor svého studia, který si vybrali na střední škole. To potvrzuje kritiku, že na konci základní školy žáci ještě nejsou dostatečně vyspělí na to, aby objektivně a zodpovědně posoudili, v jakém oboru by se měli uplatnit. V rámci práce bylo dále ověřeno, že roste trend mezigenerační vzdělanostní mobility. Významnou částí práce je hodnocení jednotlivých způsobů podávání informací uchazečům o studium na AF MENDELU a také návrhy ke zlepšení (viz diskuse). Přínos této práce tedy spočívá jednak v identifikování nejvýznamnějších motivačních činitelů, které ovlivňují výběr vysoké školy (tímto tématem se u nás zabývá jen velmi malé množství prací). Konkrétním přínosem je pak získání zpětné vazby od žáků hlásících se na fakultu. Informace společně s doporučeními budou předány vedení AF MENDELU, aby tak mohlo dojít ke zkvalitnění informování potenciálních studentů.

42

8. SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY [1]

BALCAR, Jiří; HAVLENA, Jan; HLAĎO, Petr. Zvolil jsem si techniku. Proč? Faktory výběru studijního oboru a střední školy. Brno : Mendelova univerzita v Brně, 2011. ISBN 978-80-7375-484-6.

[2]

BAUMAN, Lawrence; RICH, Robert. Jak přežít pubertu: průvodce pro rodiče a děti. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2001. ISBN 80-7106-440-8.

[3]

BĚLOHLÁVEK, František. Osobní kariéra. Praha : Grada, 1994. ISBN 80-7169-083-X.

[4]

BRETTSCHNEIDEROVÁ LOUTOCKÁ, Kateřina; ŠABARTOVÁ, Taťjana. Mendelova univerzita v Brně [online]. Brno : 2011, 17.5.2011 [cit. 2011-05-27]. Informace o univerzitě. Dostupné z WWW: .

[5]

BUBELÍNI, Ján. Psychológia profesionálneho vývinu mládeže. Bratislava : Slovenské pedagogické nakladateľstvo, 1981. 153 s.

[6]

ČAČKA, Otto. Přehled psychologie obecné, dospívání a pracovní výkonnosti. Brno : Masarykova univerzita, 1996. 83 s. ISBN 80-210-0904-7.

[7]

ČAČKA, Otto. Psychologie duševního vývoje dětí a dopívajících s faktory optimalizace. Brno : Doplněk, 2000. 378 s. ISBN 80-7239-060-0.

[8]

ČÁP, Jan. Struktura osobnosti. In ČÁP, Jan; MAREŠ, Jiří. Základy psychologie. S. 145 – 180. Praha : Portál, 2001. ISBN 80-7178-463-X.

[9]

ČAVNICKÁ, Martina. Situace volby povolání u dospívajících. In IV. medzinárodná konferencia doktorandov odborov Psychológia a Sociálna práca. Nitra : FSVaZ UKF Nitra, 2009. s. 49-58.

[10] DISMAN,

Miroslav. Jak se vyrábí sociologická znalost. Praha : Nakladatelství Karolinum,

2008. 372 s. ISBN 978-80-246-0139-7. [11] DOLEŽALOVÁ, Ivana.

Zvládání školní zátěže z pohledu dospívajících. Brno : Masarykova

univerzita, 2007. 88 s. [12] FONTANA, David. Psychologie ve školní praxi. Praha : Portál, 1997. ISBN 80-7178-063-4. [13] GIANNANTONIO,

Cristina. M., HURLEY-HANSON Amy. E. Applying Image Norms

Across Super's Career Development Stages. The Career Development Quarterly, Vol. 54, 2006, s. 318-330.

43

[14] GINZBERG,

Eli.; GINSBURG, Sol W.; AXELRAD, Sidney.; HERMA John L.

Occupational Choice : An Approach to a General Theory. New York : Columbia University Press, 1951. 271 p. ISBN 978-0-2310-1846-3. [15] HAMMONDOVÁ,

Hana. Proměny vztahů s rodiči v období adolescence. Praha :

Masarykova univerzita, 2008. 38 s. [16] HARTL,

Pavel; HARTLOVÁ, Helena. Psychologický slovník. Praha : Portál, 2000. 776 s.

ISBN 80-7178-303-X. [17] HAUSER,

Robert. M.; TSAI, Shu-Ling; SEWELL, William H. A model of stratification

with response error in social and psychological variables. Sociology of Education. 1983, 56, s. 20–46. [18] HLAĎO,

Petr. Aby děti nastoupily do správného vlaku. Rodina a škola. 2007, 54, 2, s. 20–

23. Dostupný z WWW: . ISSN 0035-7766. [19] HLAĎO,

Petr. Volba další vzdělávací dráhy žáků základních škol v kontextu rodiny.

Disertační práce. Brno : Masarykova univerzita, 2009. 201 s. [20] HLAĎO, Petr. Vliv sociálního okolí na kariérové rozhodování žáků při přechodu do vyššího

sekundárního vzdělávání. Pedagogická orientace. 2010, 20, 3, s. 66-81. [21] HOLLAND,

John. L. Making Vocational Choice s: A Theory of Vocational Personalities

and Work Environments. 3. vyd. Odessa, FL : Psychological Assessment Resources Inc., 1997. ISBN 0911907270. [22] HORÁK,

František. Didaktika základní a střední školy. 2. vyd. Olomouc : Univerzita

Palackého, 1990. 229 s. [23] HŘEBÍČEK,

Libor. Výchova a profesionální orientace. Praha : Státní pedagogické

nakladatelství, 1987. [24] JANDOUREK, Jan. Sociologický slovník. Praha : Portál, 2001. [25] JEPSEN,

David. A.; DICKSON, Ginger. L. Continuity in Life-Span Career Development:

Career Exploration as a Precursor to Career Establishment. The Career Development Quarterly. 2003, 51, s. 217-233. [26] KARHÁNEK,

Historie.

Jiří. Agronomická fakulta [online]. Brno : 2011, 24.3.2011 [cit. 2011-05-27]. Dostupné

z

WWW:

http://www.af.mendelu.cz/cz/fakulta/informace_o_fakulte/historie>. 44

<

[27] KATRŇÁK,

Tomáš. Faktory podmiňující vzdělanostní aspirace žáků devátých tříd

základních škol v České republice. In MATĚJŮ, P., STRAKOVÁ, J., et al. Nerovné šance na vzdělání : vzdělanostní nerovnosti v České republice. Praha : Academia, 2006. s. 173– 193. ISBN 80-200-1400-4. [28] KLÍMOVÁ,

Marta. Teorie a praxe výchovného poradenství. Praha : Státní pedagogické

nakladatelství, 1987. [29] KOHOUTEK,

Rudolf. Kariérové poradenství a maladaptivní profesní a studijní orientace.

Psychologie v teorii a praxi [online]. 2008, 1, [cit. 2010-05-11]. Dostupný z WWW: . [30] KOHOUTEK,

[online].

Rudolf. Volba a výběr povolání a studia. Psychologie v teorii a praxi

2009,

3,

[cit.

2011-04-03].

Dostupný

z

WWW:

. [31] LANGMEIER,

Josef; KREJČÍŘOVÁ, Dana. Vývojová psychologie. 2. vyd. Praha : Grada,

2006. ISBN 80-247-1284-9. [32] LINHARTOVÁ,

Dana. Psychologie pro učitele. Brno : Mendelova zemědělská a lesnická

univerzita v Brně, 2008. 257 s. ISBN 80-7157-476-7. [33] MACEK, Petr. Adolescence. Praha : Portál, 2003.144 s. ISBN 80-7178-747-7. [34] MACEK,

Petr; LACINOVÁ, Lenka. Vztahy v dospívání. Brno : Barrister&Principal, 2006.

ISBN 80-7364-034-1. [35] MASLOW, Abraham. Motivation and Personality. New York : Hamper Row, 1954. [36] MAYEROVÁ,

Marie. Stres, motivace a výkonnost. Praha: Grada Publishing a.s., 1997.

ISBN 80-7169-425-8. [37] MAZÁČOVÁ,

Nataša. Role základní školy v rozvíjení perspektivní orientace žáků.

Absolvent základní školy. In Sborník z pracovního semináře konaného dne 20. – 21. června 2007 na Pedagogické fakultě MU. Brno : Masarykova univerzita, 2007. s. 58-65. ISBN 97880-210-4402-9. [38] MCCLELLAND, David M. Human motivation. Cabridge : Press Syndicate of the University

of Cambridge, 1987. 609 s. ISBN 0 521 36951 7. [39] MEZERA, Antonín. Hollandova teorie profesního vývoje. Příručka. Praha : 2005. 33 s.

45

[40] MOJŽÍŠEK, Lubomír. Pracovní výchova, polytechnické vzdělávání a profesionální orientace :

systém a subsystém pracovní výchovy. Brno : Univerzita J. E. Purkyně, 1981. 266 s. [41] NAKONEČNÝ,

Milan. Motivace lidského chování. Praha : Academia, 1997. 270 s. ISBN

80-200-0592-7. [42] NAKONEČNÝ, Milan. Sociální psychologie. Praha : Academia, 1999. [43] NÚOV

(Národní ústav odborného vzdělávání). Výzkum služeb kariérového poradenství

a potřeb jeho klientů na základních a středních školách v ČR : Souhrnná zpráva. Praha : NÚOV, 2003. [44] NWOKE,

Mary B. The effects of ethnic group, age and gender differences on the bio-

sociocognitive adjustment of teenagers. Nsukka : University of Nigeria, 2004. Nepublikováno. [45] NWOKE, Mary B. The Impact of Age, Gender and Social Factors on the Vocational

Choice among Nigerian Adolescents. European Journal of Social Sciences. 2011, 19, s. 548554. [46] PLHÁKOVÁ,

Alena. Dějiny psychologie. Praha : Grada Publishing a.s., 2006. 328 s. ISBN

978-80-247-0871-3. [47] Pražská

skupina školní etnografie, PSŠE. Profi-volba z deváté třídy. Výzkumná zpráva

rozvojového programu Volba povolání žáků devátých tříd v roce 2003. Praha : Pedagogická fakulta Univerzity Karlovy, 2003. [48] PRŮCHA, Jan. Vzdělávání a školství ve světě. Praha : Portál, 1999. 320 s. [49] PRŮCHA,

Jan; WALTEROVÁ, Eliška; MAREŠ, Jiří. Pedagogický slovník. 4. vyd. Praha :

Portál, 2008. 322 s. ISBN 978-80-7367-416. [50] ŘEPA,

Václav. Podnikové procesy. Procesní řízení a modelování. 2. vyd. Praha : Grada

Publishing, a.s., 2007. 281 s. ISBN 978-80-247-2252-8. [51] ŘEZÁČ, Jaroslav. Sociální psychologie. Brno : Paido, 1998. ISBN 80-85931-48-6. [52] ŘÍČAN,

Pavel. Psychologie osobnosti. 5. vyd. Praha: Grada, 2007. 208 s. ISBN 80-247-

1174-5. [53] SKÁCELOVÁ,

Lenka. Vrstevnické skupiny, peer programy. In KALINA, Kamil. Drogy

a drogové závislosti. Praha : Úřad vlády ČR, 2003. s. 307-310. ISBN 80-86734-05-6.In 307 310 46

[54] SKORIKOV,

Vladimir. B.; VONDRACEK, Fred. W. Longitudinal Relationship Between

Part – Time Work and Career Development in Adolescents. The Career Development Quarterly. 1997, 45, s. 221-235. [55] SMETÁČKOVÁ,

Irena. Gender ve škole : Příručka pro vyučující předmětů občanská

výchova, občanská nauka a základy společenských věd na základních a středních školách. Praha : Otevřená společnost, o. p. s., 2005. Gender a volba povolání, s. 80-83. [56] SMIRNOV, A. A. Psychologie. 2. vyd. Praha : SPN, 1961. 455 s. [57] STRÁDAL, Jiří. Jak volit povolání.

Praha : Informatorium, 1995. 24 s. ISBN 80-85427–74-

5. [58] STRÁDAL,

Jiří. EDEN: Modul 1 - Úvod do kariérového poradenství [online]. 2010 [cit.

2010-05-11].

Dostupné

z

WWW:

. [59] STRÁDAL,

Jiří; ÚLOVCOVÁ, Helena. Úvod do světa práce. Havlíčkův Brod : Fragment,

1998. ISBN 80-7200-289-9. [60] SWANSON,

Jane L.; FOUAD, Nadya A. Career Theory and Practice : Learning Through

Case Studies. California : SAGE Publications, Inc., 1999. 220 s. ISBN 0-7619-1142-1. [61] ŠNÝDROVÁ, Ivana. Psychodiagnostika. Praha : Grada publishing a.s., 2008.143 s. [62] ŠTIKAR,

Jiří; RYMEŠ, Milan; RIEGEL, Karel; HOSKOVEC, Jiří. Psychologie ve světě

práce. Praha : Karolinum, 2003. 461 s. ISBN 80-246-0448-5. [63] TLUSTOŠOVÁ,

Pavlína. Proces rozhodování o budoucí profesi na konci střední školy.

Diplomová práce. Brno : Masarykova univerzita, 2010. 106 s. [64] TRHLÍKOVÁ,

Jana; VOJTĚCH, Jiří; ÚLOVCOVÁ, Helena. Rozhodování žáků při volbě

vzdělávací cesty a úspěšnost vstupu na trh práce : sonda založená na šetření absolventů středních škol, kteří se zúčastnili jako patnáctiletí výzkumu PISA-2003 a vybraného vzorku jejich zaměstnavatelů. Praha : NÚOV, 2008. 38 s. [65] VÁGNEROVÁ,

Marie. Vývojová psychologie. Praha : Portál, 2000. 528 s. ISBN 80-7178-

308-0. [66] VÁGNEROVÁ,

Marie. Vývojová psychologie II. Dospělost a stáří. Praha : Nakladatelství

Karolinum, 2007. [67] VENDEL, Štefan. Kariérní poradenství. Praha : Grada, 2008. 224 s.

47

[68] VOJTÍŠKOVÁ,

2008,

6,

Kateřina. Výběr střední školy v rodinách. Socioweb : Sociologický webzin. s.

1-3.

Dostupný

také

z

WWW:

. ISSN 1214-1720. [69] VONDRACEK,

Fred W.; PORTFELI, Erik. J. The World of Work and Careers.

In ADAMS, Gerald.; BERZONSKY, Michael. D. Blackwell Handbook of Adolescence. Malden, MA : Blackwell Publishing, 2003. s. 109-128. [70] WALTEROVÁ,

Eliška; GREGER, David; SMETÁČKOVÁ, Irena; VIKTOROVÁ, Ida;

HLAĎO, Petr. Přechod žáků ze základní školy na střední školu : pohledy z výzkumů. Brno : Paido, 2010. 108 s. ISBN 978-80-7315-179-9. [71] ZEMAN,

Ladislav. Základní informace o přijímacím řízení na Agronomické fakultě

Mendelovy univerzity v Brně pro ak. rok 2011/2012. Brno : Mendelova univerzita v Brně, 2011. 4 s.

9. SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK AF MENDELU – Agronomická fakulta Mendelovy univerzity v Brně SOŠ – střední odborná škola VOŠ – vyšší odborná škola VŠ – vysoká škola

10. SEZNAM GRAFŮ Graf č. 1 Motivační činitelé ovlivňující volbu studijního oboru Graf č. 2 Motivační činitelé pro výběr oboru VŠ – rozdíly mezi žáky gymnázií a SOŠ Graf č. 3 Motivační činitelé pro výběr AF MENDELU – rozdíly mezi pohlavími Graf č. 4 Motivační činitelé pro výběr AF MENDELU – rozdíly mezi žáky gymnázií a SOŠ Graf č. 5 Významnost jednotlivých informačních zdrojů o oborech studia na AF MENDELU

48

11. SEZNAM PŘÍLOH Příloha č. 1 Dotazník Příloha č. 2 Průvodní dopis Příloha č. 3 Grafické přílohy k částem Základní informace o respondentech, Otázky týkající se volby oboru a školy a Zařazení uchazečů podle typologií Příloha č. 4 Grafické přílohy k části Zpětná vazba od žáků pro AF MENDELU

49

12. PŘÍLOHY

50