Mendelova univerzita v Brně Institut celoživotního vzdělávání
Vztah středoškolské mládeže k seniorům Bakalářská práce
Vedoucí bakalářské práce:
Vypracovala:
PaedDr. Mojmír Vážanský, CSc.
Brno 2010
Monika Lišková
Zadávací list
Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma „Vztah středoškolské mládeže k seniorům“ vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury.
Brno, dne …………………………. Podpis studenta ……………………
Poděkování Děkuji tímto vedoucímu práce PaedDr. Mojmíru Vážanskému, CSc. za odborné vedení, ochotu a pomoc při zpracování bakalářské práce. Současně děkuji PhDr. Věře Pokorné za poskytnuté informace a čas, který mi věnovala a respondentům za vyplnění dotazníku.
Abstrakt Téma bakalářské práce tvoří zevrubné postižení vztahů středoškolské mládeže k seniorům. Cíl práce spočívá v analýze současné středoškolské mládeže, detailním rozboru mezigeneračních vztahů, zejména s ohledem na seniory a adolescenty. Zabývá se také faktory ovlivňujícími utváření vztahů dospívajících k seniorům a upozorňuje na závažný fenomén posledních let, týrání a zneužívání seniorů.
Klíčová slova adolescence, senior, stáří, komunikace, rodina, týrání seniorů, diskriminace, ageismus, vrstevnické skupiny, mezigenerační vztahy
Abstrakt The theme of this backelar’s work is formed by specification relationship of teenagers to seniors. The work tendency consists in the analysis of the present – day teenagers, the detailed display of generation gap, mainly because of seniors and adolescents. It is engaged in relation – modifying factors between adolescents and seniors and it refers to the seniors problem of last years, bullying and abuse of confidence of seniors.
Key words adolescence,
senior,
old
age,
communication,
family,
bullying
of
discrimination/ abuse of confidence, ageism, groups of peers, generation gap
seniors,
OBSAH 1.
ÚVOD........................................................................................................................ 7
2.
TEORETICKÁ ČÁST............................................................................................... 9
3.
2.1
Cíl bakalářské práce ........................................................................................... 9
2.2
Materiál a metodika zpracování ......................................................................... 9
PROCES STÁRNUTÍ ............................................................................................. 10 3.1
Tělesné změny ve stáří ..................................................................................... 11
3.2
Psychické změny ve stáří ................................................................................. 12
3.3
Sociální změny ve stáří .................................................................................... 13
3.4
Sexualita seniorů .............................................................................................. 13
3.5
Význam víry ve stáří ........................................................................................ 14
3.6
Období účtování ............................................................................................... 15
4.
DISKRIMINACE SENIORŮ.................................................................................. 17
5.
OBDOBÍ DOSPÍVÁNÍ ........................................................................................... 19 5.1
Adolescent a rodina.......................................................................................... 21
5.2
Vliv vrstevníků na adolescenta ........................................................................ 22
6.
MEZIGENERAČNÍ VZTAHY............................................................................... 24
7.
PRAKTICKÁ ČÁST ............................................................................................... 27 7.1
Metodika výzkumu........................................................................................... 27
7.2
Skupina respondentů ........................................................................................ 27
7.3
Prezentace výsledků průzkumu........................................................................ 30
8.
DISKUZE ................................................................................................................ 42
9.
ZÁVĚR.................................................................................................................... 44
SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY ............................................................................ 46 PŘEHLED GRAFŮ........................................................................................................ 48 PŘEHLED PŘÍLOH ....................................................................................................... 49 PŘÍLOHY
6
1.
ÚVOD
Současnou společnost charakterizuje stále se zvyšující počet seniorů, tudíž je nutné věnovat vybrané skupině obyvatel péči a pozornost, jež si právem zasluhuje. Cíl všech musí být společný. Zajistit starým spoluobčanům kvalitní a plnohodnotný život v kruhu rodinném, ve shodě s dětmi a vnoučaty. Mezigenerační vztahy však mnohdy představují velký problém. Důvod volby tématu bakalářské práce je prostý. V rámci vlastního profesního zařazení dochází ke kontaktu se seniory každý den a málokdo si uvědomuje, jak obtížně se hledá trocha společného času. V dnešní nelehké společenské situaci je častým jevem přehlížení a opomíjení životních zkušeností starších, neboť se mladší generace domnívají, že staří lidé nerozumí moderní svízelné době. Právě postoj střední generace má významný vliv na to, jak se k seniorům chovají mladiství. Pokud u rodičů a vychovatelů vidí kladný postoj, slyší slova úcty a uznání na adresu starších, dá se předpokládat, že se s tímto postojem ztotožní a ve stejném duchu povedou i další generace. Ne vždy se dá chyba hledat jen u dospívajících. Negativní postoj k vlastním předkům může pramenit z vážnějších problémů, které adolescentům brání rodičům a prarodičům věřit. Jedním z nejčastějších důvodů může být například alkoholismus rodiče nebo rozvod. Podstatnou roli v utváření pozitivního vztahu mladých lidí k seniorům hrají pedagogičtí pracovníci, kteří však musí brát ohled na osnovy jednotlivých předmětů, a tudíž nemají možnost věnovat se seniorskému tématu dostatečně. Mladá generace se vyznačuje přemírou kritičnosti, má negativní názor na všechny a na všechno v blízkém okolí. V době dospívání ovlivňují mládež zejména kamarádi a v nemalé míře i masmédia, která dětem předkládají seriály plné krásných, mladých herců, v nichž se o stáří nemluví. Není tedy divu, že mezi žáky a studenty panuje tolik negativních mýtů o pozdním věku. Popisovaná generace pohlíží na seniory jako na lidi mrzuté, neustále si stěžující, lpící na staromódním způsobu života, neustále kritizující a až úzkostně opatrné. Málokdo z adolescentů dokáže ocenit životní zkušenosti, moudrost a porozumění starších. Celkový pohled a kvalitu vzájemného vztahu mladistvých a seniorů však ovlivňuje i sama nejstarší generace. Pokud prarodiče s vnoučaty trávili aktivně volný čas nebo s nimi bydleli v jednom domě, a tím se částečně podíleli na výchově dětí, předpokládá se, že vzájemný vztah charakterizují oboustranně milé vzpomínky.
7
Posouzení utváření vzájemného vztahu mezi studenty středních škol a seniory tvoří převážnou část předložené bakalářské práce.
8
2.
TEORETICKÁ ČÁST
2.1 Cíl bakalářské práce Hlavní cíl bakalářské práce spočívá ve zjištění vztahů studentů středních škol ke starým lidem. Protože jedince v období adolescence ovlivňuje zejména rodina a vrstevnická skupina, hledá práce odpověď na otázku, zda se dospívající jedinci nechají v přístupu ke starým lidem ovlivnit okolím nebo používají vlastní vzorce chování. Druhá domněnka řeší, zda si adolescenti se seniory, i přes značný věkový rozdíl, mohou rozumět. Ke zjištění dat poslouží nestandardizovaný dotazník, předložený k vyplnění studentům čtvrtých ročníků středních odborných škol se zdravotnickým a technickým zaměřením. Rozdílná odbornost škol poslouží k potvrzení nebo vyvrácení předpokladu, že studenti zdravotnických oborů mají k seniorům bližší vztah.
2.2 Materiál a metodika zpracování Bakalářská práce obsahuje teoretickou a praktickou část. Teoretická část spočívá převážně v práci s literaturou. Nejprve je nutné vyhledat a posléze zpracovat potřebné informace získané zejména z odborných knih a internetu, přičemž všechny využité zdroje zahrnuje seznam použité literatury. Jelikož se téma závěrečné práce zásadně dotýká seniorů, zaměřuje se první kapitola teoretické části na proměnu osobnosti v popisované životní etapě. Druhá kapitola upozorňuje na závažný fenomén posledních let, týrání a zneužívání starých lidí v domácím i institucionálním prostředí a na negativní postoje ke stáří. Další kapitoly teoretické části bakalářské práce se zabývají složitým obdobím dospívání obecně, vlivem rodiny a vrstevníků na chování adolescentů a úskalími mezigeneračních vztahů. Praktická část práce zjišťuje postoj středoškolské mládeže k seniorům metodou nestandardizovaného dotazníku, skládajícího se z 15 otázek. Dotazník vyplnili studenti čtvrtých ročníků zdravotnické a technické střední odborné školy. Otázky v dotazníku se zaměřují například na nejvýraznější vlastnosti starých lidí, na soužití adolescentů a seniorů a zjišťují vliv vrstevníků na vztah mladého člověka ke starým občanům. Získané údaje budou zpracovány a následně vyhodnoceny. Výsledky šetření mohou sloužit konkrétním středním školám k zamyšlení, zda se výuka dostatečně věnuje posilování kladného vztahu mladých lidí k seniorům.
9
3.
PROCES STÁRNUTÍ
Stárnutí představuje přirozený, kontinuální proces, patřící neodmyslitelně k životu každého člověka. S přibývajícím věkem se mění osobnost jedince jak po stránce tělesné, tak současně po stránce psychické a sociální. Výrazné změny osobnosti související se stárnutím, jsou propojeny a svázány a jak senior proměny zvládne, závisí na osobnosti starého člověka, na vlastním přístupu k životu, ale také na pomoci okolí, rodiny, přátel a na aktuální sociální situaci. „Stárnutí populace je jedním z významných demografických trendů současné doby, které se v celosvětovém měřítku stává problémem jednadvacátého století. Nejstarším kontinentem na světě je dnes jednoznačně Evropa, kde probíhá proces stárnutí nejrychleji. Populační projekce signalizují, že také česká společnost začne po roce 2010 stárnout rychleji než dosud a přiblíží se demografickému vývoji vyspělých společností se všemi ekonomickými, sociálními a politickými problémy, které z této skutečnosti vyplývají“. (Sýkorová, Chytil, 2004, s. 190)
Graf 1 Očekávaný vývoj počtu obyvatel hlavních věkových skupin do roku 2066 (střední varianta projekce, k 1.1.) Zdroj: ČSÚ (2009)
S proměnou společnosti se mění i postavení seniorů. Zatímco v minulosti společnost staré lidi uctívala, dnes v době shonu, stresu, komerce a honby za majetkem převažuje odsunutí seniorů do pozadí, neboť péče o ně narušuje časový plán rodinných příslušníků, kteří si v přeplněném diáři nenajdou chvíli, jež by věnovali návštěvě
10
starých rodičů. Neuvědomují si, že důsledky současného nevšímavého chování si ponesou do vlastního stáří. Stáří nelze vnímat jen jako nemoci, bolest, utrpení a smrt. Popisované údobí představuje čas radostí a chvil strávených s dětmi a vnoučaty, dobu věnovanou přátelům, koníčkům a zájmům. Jelikož bakalářská práce řeší problematiku starých lidí, nutností je vymezení pojmu senior, vyskytující se zde nejčastěji. „Jde o označení člověka
v letech,
starého
člověka,
starce,
který
požívá
zvláštní
úcty“.
(www.wikipedie.cz) Odborná literatura používá pro seniora označení geront.
3.1 Tělesné změny ve stáří Stárnutí přináší zhoršení tělesného i psychického stavu. Je procesem velmi individuálním, na němž se podílí jak genetika, tak i faktory vnější, které lze ovlivnit v průběhu života. Staří lidé onemocní snadněji než mladší. Průběh nemocí v seniorském věku se odlišuje – typickými se stávají chronicita, častější komplikace a recidivy. Zhoršují se funkce životně důležitých orgánů, ubývá svalová hmota, klesá síla a tělesná výkonnost seniora. Vlastní činnost organismu se začíná omezovat pouze na výměnu a znovuobnovení buněk a tkání. Srdce má potíže zvládat větší zátěž. Následkem popisovaných změn se mění také vzhled člověka. Zhoršená činnost smyslových orgánů může mít za následek ztrátu sebejistoty, čímž snadněji dochází k omezení sociálních kontaktů starých lidí. Charakteristická pro stárnutí je polymorbidita, což znamená, že geronti často trpí větším počtem nemocí současně. Pokud u seniora dojde ke značnému omezení pohybu může se u něj projevit tzv. imobilizační syndrom, který vážně ohrožuje zdravotní stav, například dekubity, infekcemi, záněty žil, záněty plic, atd. Tělesné změny samozřejmě negativně působí i na psychiku starého člověka, což se projevuje příkladně zveličováním obtíží jen proto, aby upoutal pozornost rodiny nebo ošetřovatelského personálu, který si seniora právě dost nevšímá. „Dalším vlivem stárnutí těla na psychiku může být, že člověk začne přehodnocovat svůj celkový stav. Obvykle nejde o nic vážného. Vědomí, že kosti jsou již mnohem křehčí a svaly slabší, vede u většiny starších lidí ke zdravé míře opatrnosti“. (Stuart - Hamilton, 1999, s. 25)
11
Mezi starými lidmi existují značné rozdíly. Zatímco jeden senior už na počátku stáří trpí opakovaně častými nemocemi a pociťuje tak negativismus k okolnímu světu, jiný má svěžesti a životní radosti na rozdávání, a protože se po psychické stránce cítí fit, nesužují ho tolik zdravotní potíže, což potvrzuje lidovou moudrost, že nemocná duše, je horší než nemocné tělo. Profesor P. Klener (2006) uvádí, že z kalendářního hlediska se za počátek stáří obvykle považuje věk 60 – 65 let, přičemž se stáří nejčastěji dělí na počínající stáří (do 74 let), vlastní stáří (do 89 let) a dlouhověkost (90 let a více). Zvláštnostmi chorob ve stáří se zabývá obor geriatrie, jako součást vnitřního lékařství, zasahující do neurologie, psychiatrie, rehabilitace a ošetřovatelství.
3.2 Psychické změny ve stáří Stáří charakterizuje moudrost, ubývá však důvtipu a bystrosti. Když se někdo zeptá, jak vypadá moudrý člověk, představa většiny lidí má šedivé vlasy a vrásky. Říká se, že člověk stárne a umírá tak, jak žil. Optimističtí lidé si radostnou náladu a pozitivní vztah k životu zachovávají i ve stáří, pesimisté jsou trvale mrzutí a nespokojení. Ve stáří dochází k prohloubení negativních stránek osobnosti, ke zhoršení povahy. Následkem mrzutosti a zvýšeného podráždění dochází u seniorů k četným konfliktům s příbuznými i s personálem zdravotnických a sociálních zařízení, a tím ke zhoršení adaptace seniora na nové prostředí. Zvýraznění negativních vlastností se často stává důvodem, pro který musí senior opustit domov a využívat služeb sociálních zařízení. Jak uvádí Čechová aj. (1997) u většiny stárnoucích jedinců dochází k poruchám poznávacích procesů v důsledku zhoršeného smyslového vnímání. Od těchto změn se následně odvíjejí i změny emotivity, paměti, představivosti a myšlení. U starého člověka vázne vybavování z nedávné minulosti, žije ze vzpomínek, bilancuje předchozí život, což mu umožňuje pohled do vlastní minulosti, zvažování životních výher a proher. Ozývají se myšlenky na smrt doprovázené strachem a nejistotou. Geronti jsou citově labilnější, snadno se dojímají, soustředí se jen na sebe, na vlastní problémy. Senior se domnívá, že mladší lidé nemají právo si na cokoli stěžovat. Jsou přece mladí a zdraví, mají všechno před sebou. Dále u starých lidí klesá odolnost vůči stresovým situacím, například vůči změně prostředí v důsledku hospitalizace. Jedinec se stává méně adaptabilním, trvá na svých návycích a stereotypech, je přecitlivělý a méně empatický. V chování seniora převažuje konzervatismus, strach ze změn. Objevují se
12
depresivní a úzkostné stavy často končící sebevražedným jednáním. Pochopení skutečnosti závisí na současném zdravotním stavu starého člověka, velký význam má také sociální situace. Například pracuje-li senior v mladém kolektivu, cítí se mladší a podstatně vitálnější, než stejně staří vrstevníci.
3.3 Sociální změny ve stáří Největší sociální změnu seniorského věku představuje odchod do penze, kdy člověk může získat pocit nepotřebnosti, neschopnosti a odsunutí na okraj společnosti. Penzionováním dochází ke změně životního stylu, ztrátě blízkých spolupracovníků a přátel, někdy k nutnému stěhování vzhledem ke sníženým příjmům. Senior zůstává ze dne na den osamělý, smutný a pokud nemá žádné zájmy a koníčky stává se pro něj reálná hrozba sociální izolace, neboť i starý člověk potřebuje udržovat kontakty s okolním světem. Ztráta styku s vrstevníky, úmrtí partnera nebo blízkých přátel představuje pro seniora velký stres, častokrát vedoucí ke smrti starého člověka. Sociální izolace obvykle postihuje osamělé geronty, jejichž rodina žije daleko nebo příbuzné vůbec nemají. Společnost musí staré lidi podporovat a snažit se využívat potenciálu, který nabízí v podobě zkušeností a schopností. Každý ze seniorů může kvalitně vyškolit nástupce v oboru, který opouští a vykonával ho několik desetiletí. „Sociální izolace je rovněž výzvou pro zavádění vhodných adaptací dopravního systému pro potřeby starších lidí. Zabránění jejich sociální izolaci znamená zvýšení jejich životní a sociální aktivity, a tedy v důsledku i jejich prostorové mobility. Nejlepší prevencí předčasného stárnutí a prostředkem k prodloužení aktivního života je, kromě zdravého způsobu života a prevence vzniku onemocnění, aktivní využívání zkušeností, schopností, které byly získány v průběhu celého života. Se zvyšujícím se věkem klesá fyzický potenciál, psychický potenciál se však tak rychle nesnižuje, může dokonce i růst a starý člověk může dlouhou dobu získané zkušenosti a vědomosti využívat“. (www.czrso.cz)
3.4 Sexualita seniorů Mühlpachr (2004) uvádí, že každý člověk má právo na uspokojivý sexuální život. Pojetí sexuality ve starším věku je velice individuální. Velmi záleží na tělesném stavu jedince a na psychosociální situaci. Ženy trápí více tělesné změny, mají pocit, že už nemohou nikoho přitahovat. Také změny pohlavních orgánů probíhají u žen dramatičtěji. 13
U většiny žen dochází kolem 50. roku věku k menopauze, a tím ke snížené tvorbě estrogenů ve vaječnících, což může mít za následek pokles sexuální apetence. Proto se estrogeny substituují nejen kvůli sexuální aktivitě, ale také jako prevence osteoporózy a deprese. Hladiny mužského hormonu testosteronu v krvi klesají pomalu. Reprodukční schopnost mužů a sexuální aktivita proto s narůstajícím věkem nezaniká. Stejně jako u žen ale klesá sexuální apetence. U obou pohlaví platí, že sexuální aktivita se ve stáří udrží tím déle, čím byl člověk sexuálně aktivnější v mládí a dospělosti. Staří lidé pobývající v jakékoli instituci trpí ztrátou intimity. Za intimní se považuje i například důvěrný rozhovor nebo doteky. Personál ústavního zařízení musí při zjišťovaní intimních potřeb gerontů projevit pochopení a jednat s velkým taktem. Většina domovů pro seniory umožňuje klientům žít plnohodnotným životem. Pokud si klient v ústavním zařízení najde partnera, vedení domova umožňuje novému páru žít společně a upravit si životní prostředí podle vlastních představ. Překážkou pro šťastnou dvojici mohou být rodiny gerontů, nepřející novému vztahu, i přesto že rodič získal opět chuť a radost ze života. Senior má znovu pocit, že má pro koho žít, že na světě není sám. Těžká situace pro starého člověka nastává ve chvíli, kdy partner umírá a on se musí s odchodem milované osoby vyrovnat. Není divu, že propadá beznaději, smutku a těžko hledá další elán do života. Pokud staří lidé postrádají dostatečné soukromí může docházet ke ztrátě zájmu o sexualitu, neadekvátnímu sexuálnímu chování nebo k psychickým potížím během intimního aktu. Venglářová (2007) tvrdí, že pokud mají pečovatelé v institucionální péči negativní přístup k vlastní sexualitě, může pro ně být velmi obtížné pomáhat jiným, aby si udrželi pozitivní postoj k sexualitě. Pokud považují intimní život u starších lidí za špatný a nedůležitý a myslí si, že stáří je doba bez sexu, nemohou pomáhat seniorům rozvíjet kladný postoj k životu.
3.5 Význam víry ve stáří Podle Vágnerové (2007) je pro staré lidi důležitá jak víra, tj. duchovní hodnoty, které jsou trvalé a přesahují aktuální život, tak i církevní společenství k němuž patří. Návštěva bohoslužeb, biblické hodiny a eventuelně i jiné aktivity v rámci církevního společenství nabízejí známé a srozumitelné podněty a poskytují starému člověku smysluplnou náplň jeho života. Církevní společenství je významnou součástí sociální identity. Poskytuje starému člověku určitou sociální roli, kterou stáří neznehodnocuje.
14
Spirituální sounáležitost s ostatními farníky má trochu jiný charakter než běžný kontakt, tento vztah je užší a privilegovanější. Ve stáří, kdy se mnohé životní hodnoty ztrácejí, přestavuje víra v Boží existenci jistotu zakotvení, které není vázáno jen na dobu tělesného života. Pro osamělé lidi staršího věku je typické, že se více obrací k víře a k Bohu. Duchovní svět získává na větší důležitosti než v době, kdy byli aktivně zaměstnáni a obklopeni rodinou. Víra člověku zůstává i v okamžiku, kdy onemocní nebo dokonce zůstane upoutaný na lůžko. Bilancuje předchozí život, nepopulární věci které v životě udělal. Nemocný senior nemusí pravidelně navštěvovat kostel nebo faráře, duchovní hodnoty si uchovává a rozvíjí stále. V nemocnicích jsou v dnešní době zcela běžné návštěvy církevních představitelů u lůžka nemocného. Hovory s duchovním pak mnohdy nahrazují psychologa, člověk má možnost se svěřit s problémy, které ho tíží. Ve větších zdravotnických zařízeních a hospicích jsou volně přístupné kaple pro nemocné i pro rodinné příslušníky.
3.6 Období účtování Umírání a smrt má v životě člověka neodmyslitelné místo a současně představuje jedinou spravedlnost v životě. Všichni touží po rychlé, bezbolestné smrti, nejlépe ve spánku. Těžká nevyléčitelná nemoc, která by trápila tělo i ducha děsí a leká každého člověka. Naprosto logickým se jeví fakt, že o smrti nejvíce přemýšlí právě senioři. Ne všichni z nich se smrti bojí. Někteří se těší až odejdou z tohoto světa, z ničeho zde už nemají radost, protože zůstali opuštěni nebo trpí bolestmi a nemocemi, imobilitou a nechutí k životu vůbec. Starý člověk nejvíce řeší otázku, zda zemře doma nebo v instituci, zda v přítomnosti blízkých nebo o samotě. Právě samoty v umírání se každý bojí nejvíce. Věřící senioři si běžně přejí setkat se před smrtí se zástupcem církve, chtějí se rozloučit, uspořádat potřebné. Návštěvu církevních hodnostářů u nemocného zajišťuje rodina nebo lze požádat ošetřovatelský personál. Pro příbuzné představuje přítomnost v umírání blízké osoby obrovskou zátěž. Sami trpí a nevědí, jak těžce nemocnému ulehčit poslední chvíli, umírajícímu však přítomnost blízkých lidí velice pomáhá, cítí, že není sám, že je milován, pro někoho důležitý. Víra v Boha umožňuje umírajícím smíření a klidnější odchod. Všichni lidé mají z pocitů, které umírání doprovází obavy. Ozývá se úzkost a obrovský strach.
15
Vágnerová (2007) uvádí, že více než 80 % lidí umírá ve věku nad 60 let. Většina lidí se nebojí smrti jako takové, ale bolesti a utrpení, které s sebou přináší. Někdy se lze setkat s tím, že staří lidé závidí zesnulým, protože už netrpí. Senioři si více než ostatní uvědomují vlastní smrtelnost. Více se podle Vágnerové smrti bojí muži, možná proto, že ženy dokáží o smrti mluvit otevřeněji. Většina gerontů rozhoduje s dostatečným předstihem jak chce, aby příbuzní naložili s jejich tělem, jaký chtějí pohřeb, koho pozvat na smuteční hostinu, komu poslat smuteční oznámení a dokonce mají vybraný i smuteční verš. Všechno připraveno do posledního detailu. Věřící člověk však nechápe smrt jako definitivní rozloučení s blízkými, ale jako dočasné odloučení, neboť nepochybuje o tom, že se na věčnosti zase všichni sejdou. Smrtí se blízcí loučí se zesnulým pouze fyzicky, ve vzpomínkách zůstává zemřelý stále přítomen.
16
4.
DISKRIMINACE SENIORŮ
„Ageismus (age - anglicky věk) je apriorní vyřazování starších lidí z různých aktivit, z činností které vyžadují zvýšenou odpovědnost, pozornost nebo z vedoucích a nadřízených pozic pod dojmem, že nebudou schopni kvalifikovaně rozhodovat a adekvátně jednat. Způsoben je pocitem, že stáří je nemoc, respektive že staří lidé už na většinu věcí prostě nestačí“. (www.wikipedie.cz) Podle Vidovićové (2008) lze ageismus chápat jako diskriminaci lidí pro jejich stáří, stejně jako se rasismus a sexismus vztahují k barvě pleti a pohlaví. Zmiňovaný pojem může souviset s diskriminací na trhu práce, ve zdravotnictví, v sociálním systému, ve vzdělávání nebo v oblasti médií. Není novinkou, že senioři mající chuť nadále pracovat, obtížně hledají uplatnění, zaměstnavatelé považují starší generaci za pomalou, rigidní v názorech a způsobech jednání. Seniorům chybí dravost typická pro mladší zaměstnance a svazují je životní zkušenosti nedovolující zkušenějším pracovníkům chovat se nevhodně. Zdravotnictví představuje oblast, kde se ageismus vyskytuje v hojné míře. Ošetřující personál často neposkytuje gerontům dostatečně kvalitní péči, chová se neuctivě, nadřazeně. Nepatřičný přístup ke starším nemocným se objevuje jednak u zkušeného personálu, kde lze příčinu vidět snad ve vyčerpání a v možné přítomnosti syndromu vyhoření, daleko vážnější problém však představuje přítomnost negativního vztahu ke starým lidem u nastupující generace pečovatelů. Mladým zdravotníkům často schází kladný vztah ke starým lidem. Staré nemocné oslovují „babi, dědo“, ignorují prosby o pomoc, raději odchází od lůžka nemocného dříve, než starý člověk stihne vyslovit přání, nerespektují základní práva nesoběstačných seniorů. Týraní se může projevovat rovněž jako odpíraní stravy vůbec nebo podávání potravy v omezeném množství, nedostatečné hygienické péči, ale i v ignorování ordinací lékařů a nepodávaní potřebných léků s odůvodněním, že už je to zbytečné- tedy jako komplexní zanedbávání ošetřovatelské péče. Ke krajním podobám ageismu patří fyzické, psychické a finanční zneužívání seniorů. Týrání starých lidí představuje závažný fenomén nejen v České republice ale i celosvětově. Dotýká se skupiny lidí i jednotlivce. Pečovateli týrání staří lidé přicházejí do zdravotnických zařízeních v obtížně popsatelném stavu, ve stavu ohrožujícím holý život. Týraný člověk může silně zapáchat, tělo mohou pokrývat četná poranění a hematomy, oblečení špinavé, roztrhané. Z očí bezmocných obětí lze vyčíst strach,
17
navázat slovní kontakt se mnohdy nezdaří. Tyranští pečovatelé do omrzení opakují, že v péči o geronta dělají vše, co je v jejich silách. Myšlenka na týraní seniora se dere ošetřujícímu lékaři na mysl, u podezření však obvykle zůstává. Podle Buriánka aj. (2006) zvyšuje ohroženost seniora špatným zacházením jeho celkově špatný zdravotní stav, demence, ztráta soběstačnosti, závislost na agresorovi, sociální izolace. Špatného jednání se obvykle dopouštějí alkoholici, psychopati, lidé s nízkým intelektem, lidé s existenčními problémy nebo ošetřovatelský personál se syndromem vyhoření. Případů domácího násilí či nevhodného zacházení se starými lidmi v institucionální péči přibývá velkou rychlostí. Značný problém představují oběti, které mají tendenci špatné zacházení vůči vlastní osobě nikomu nesvěřit, například z důvodu studu nebo strachu. Často se geronti stydí, jak špatně si vychovali vlastní děti, což považují za životní prohru. Proto raději týrání nenahlásí a trpí tiše dál. Ve společnosti není výjimečné ani psychické a citové týrání starého člověka, urážky, ponižování,
omezování
rozhodnutí
o
sobě
samém,
snižování
sebevědomí
a sebeúcty, vyhrožování umístěním do ústavu. Svízelným se stává odhalování týrání a zanedbávání starých lidí. Ne vždy totiž dokáží odborníci odhalit správně příznaky. Ve stáří nejsou pády a úrazy jimi způsobené žádnou výjimkou a v důsledku psychických změn ve stáří se nelze spolehnout ani na výpověď geronta. Především lékaři by měli být schopni správně rozpoznat příznaky týrání na starých lidech, bohužel často sami neví, jak přesně postupovat. Za nejnápadnější příznak týrání se považují změny v chování seniora, úzkosti, smutek, ztráta jistoty. S finančním zneužíváním se pracovníci institucionální péče setkávají dosti často. Mnozí rodinní příslušníci nachází cestu ke starému příbuznému jen v době výplaty důchodu, jenž si pak odnášejí s sebou domů a nechávají seniora zcela bez prostředků. Rodiny mají pocit, že senioři musí přispívat na všechny společné výdaje, žijí v přesvědčení, že staří už přece nic nepotřebují. Očekávají od gerontů neustálé finanční příspěvky, a pokud senioři nevyhoví požadavkům tyranů, mohou se dopustit i fyzického násilí. K finančnímu zneužívání patří i vyvíjení tlaku na seniora, aby změnil závěť ve prospěch agresora. Vidovićová (2008) uvádí, že ageismus se netýká jen starých lidí, ale ve spojení se stářím se užívá nejčastěji. Diskriminace jiných věkových skupin totiž není tak častá a nemá tak negativní následky.
18
5.
OBDOBÍ DOSPÍVÁNÍ
Téma bakalářské práce se významně dotýká adolescentů, proto je nezbytné osvětlit problematiku složitého období dospívání. „Adolescence - dospívání, období mezi pubescencí, která se do ní ovšem někdy též počítá a ranou dospělostí, nástup sekundárních pohlavních znaků, dosažení pohlavní zralosti, dozrávání rozumových schopností a dotváření celistvosti osobnosti“. (Hartl, 2004, s. 8) Dospívání představuje dobu rozsáhlých změn osobnosti. Nastává životní etapa náročná pro mladého jedince i okolí. Osobnost se mění komplexně. Významné změny postihují stránku tělesnou i psychickou, duševní změny však probíhají značně bouřlivěji. Podle Vágnerové (2005) dospívání charakterizuje hledání a přehodnocování, kdy jedinec musí zvládnout vlastní proměnu, dosáhnout přijatelného sociálního postavení a utvořit si uspokojivou identitu. Mladí lidé mají tendence vymanit se z dětského věku, chtějí se stát rychle dospělými, vyrovnat se rodičům, dokázat, že není nutná zvláštní péče, kterou se cítí zahrnováni. Snaží se přesvědčit okolí o schopnosti postarat se o sebe, avšak povinnosti plynoucí ze „svobody“ dospělosti přijímají neradi. Odborná literatura charakterizuje dospívání jako období od deseti do dvaceti let života a rozděluje jej na ranou adolescenci, označovanou též jako pubescence a pozdní adolescenci trvající od patnácti do dvaceti let. V období rané adolescence (mezi 11-15. rokem života) představuje nejvýraznější změnu tělesný vývoj spojený s pohlavním dozráváním. Mění se způsob myšlení pubescenta, v rámci hormonálních změn často přichází výkyvy nálad, které mohou zapříčinit negativní hodnocení pubescenta společností. Zásadní význam mají vrstevníci, nastává období první lásky i prvních sexuálních zkušeností. Konec pubescence souvisí se završením povinné školní docházky a přechodem k dalšímu vzdělávání. Charakteristika vývojové etapy pozdní adolescence se jeví pro potřeby bakalářské práce významnější. V pozdní adolescenci se tělesný vývoj dokončuje. Zpomaluje se růst, v závěru popisovaného období se zcela zastaví. Dochází k ukončení pohlavního vývoje. Jedinec se nachází na vrcholu fyzické aktivity a výkonnosti, významně se snižuje výskyt chorob. Pohlavní změny mohou vést k negativnímu přijetí vlastní osobnosti, ke ztrátě sebedůvěry a sebejistoty. Tělesná proměna probíhá dříve a významněji u děvčat. U chlapců se dospívání projevuje více jako zesílení, u děvčat je pohlavní vývoj výraznější, proto se děvčata často za dřívější dospívání stydí a snaží se vyhýbat společenským situacím. „Odvážnější“ děvčata vyspělého vzhledu
19
využívají a záhy začínají žít sexuálním životem. Chlapci mužnějšího vzezření získávají ve vrstevnické skupině vedoucí místo, získávají obdiv slabších, mají více úspěchů u dívek. Tělo adolescenta má proporce dospělého člověka. Období „samá ruka, samá noha“ zůstává zapomenuto, pohyby dospívajících nabývají na ladnosti. Adolescenční jedinci si uvědomují vlastní sílu, což podporuje zdravé sebevědomí dospívajících, současně však může docházet k přeceňování schopností. Vlastní vzhled nabývá u dospívajících na významu. Výstřední oblékání nebo účes značí příslušnost k určité skupině. Jak tvrdí Taxová (1987) je dospívání tradičně považováno za etapu sexuálního rozvoje, kdy si chlapci a dívky upřesňují roli pohlaví, údobí, ve kterém problémy sexuality, lásky, atraktivnosti a intimního života nabývají na významu a stávají se pro mladé lidi velmi naléhavými. Milostná zklamání, nevázanost v oblasti sexu, předčasná těhotenství mohou velmi negativně poznamenat budoucí život adolescentů. První sexuální styk podle dospívajících zvyšuje cenu osobnosti mezi vrstevníky, současně se považuje za důkaz dospělosti. Dospívající má výrazný zájem o sebepoznání, dotváří se identita. Adolescent zná vlastní silné i slabé stránky, a tak si reálně vytyčuje cíle. Motivace ke školní práci nedosahuje optimální úrovně. Abstraktní myšlení však dosahuje vrcholu. Projevuje se zájem samostatně posuzovat situace a problémy. Adolescent se snaží o sebekontrolu a seberealizaci, která se však může projevovat někdy až nevhodným chováním, přecházejícím například ve vandalismus, v soupeření s ostatními vrstevníky v počtu intimních partnerů nebo konzumaci alkoholu či jiných návykových látek. Dospívající nemají tolik vědomostí a zkušeností jako dospělí, touží však po nových poznatcích, které si neustále ověřují, zaujímají vlastní názory a postoje, obhajují je s velkou urputností, a tím dokazují okolí sílu vlastní osobnosti, snahu vymanit se z autority dospělých, prosadit vlastní osobnost ve společnosti zkušenějších. Odmítají dělat kompromisy, v debatách s dospělými si rozvíjí vlastní názory, utváří si a upevňují morální hodnoty. Myšlení dospívajících charakterizuje pružnost a výkonnost. Mladí lidé prožívají období plné kladných i záporných pocitů. Část adolescentů nastupuje do zaměstnání, vzrůstá touha po ekonomické nezávislosti. Podle Peterkové (2008) znamená nástup do zaměstnání zásadní životní změnu, která přináší jisté výhody i nevýhody. Člověk se musí přizpůsobit prostředí, do něhož přijde, akceptovat autoritu 20
nadřízených i starších spolupracovníků. Dospívající se stává výdělečně činným a ekonomicky samostatným. Vztahy s rodiči se uklidňují, mladí ztrácí potřebu chovat se demonstrativně. Rozvíjí se estetické cítění a zájem o společenské události. Zájmy dospívajících získávají reálnější podobu. Mohou vzniknout i celoživotní partnerství, což bylo typické spíše pro dřívější dobu. Pro dnešní dospívající se stává charakteristickým spíše delší studium a budování kariéry. V osmnácti letech se jedinec stává plnoletým, může uzavírat manželství, řídit automobil, volit, avšak současně plně zodpovídá za vlastní chování. Někteří jedinci nedokáží se svobodou zacházet, nedokáží plně vyhodnotit všechna rizika a jednají značně riskantně. Nebezpečné chování lze pozorovat zvláště u dospívajících chlapců.
5.1 Adolescent a rodina Pro dospívajícího hraje důležitou roli vztah k rodičům. I přesto, že se snaží vymanit z rodičovské autority, současně touží po uznání a pochvale. V adolescenci nabírá vztah k rodičům jiný směr. Mladý člověk stojí především o vztah založený na důvěře, na kamarádství. Rodina poskytuje dítěti první životní zkušenosti, předává mu základní model k určitému způsobu života. V rodině si osvojuje postoje ke vzdělání, k práci, k druhým lidem. Macek (1999) uvádí, že dívky v období adolescence prožívají hádky, konflikty a nedůvěru rodičů nepříjemně, naproti tomu vzájemná tolerance podporuje potřebu sebezdokonalování. Chlapci jsou vůči negativním vlivům obrněni více. Rodiče mají často problém smířit se s tím, že dítě dospívá, začíná mít vlastní názory a touží po respektu. Za nepřátelským postojem rodičů k dětem může stát neochota smířit se s vlastním neuspokojivým soukromím životem, bezcennou kariérou nebo myšlenkou na přibývající léta. Následkem se stává, že v období kdy adolescent očekává důvěru dospělých, rodiče zostřují kontrolu nad mladistvým, tím vyvolávají napětí a kumulují konflikty. Dospívajícího mnohdy trápí pocity, že rodiče nezajímá, že mu nevěří a nerozumí. Má dojem, že i kdyby udělal všechno správně, rodiče si stejně najdou důvod k ponižování a kritice. Nutně tak dochází k odcizení od dospělých, k uzavření nebo naopak k otevřené revoltě vůči autoritám. Pokud mladý člověk cítí nedůvěru, přestane se snažit a vnitřně odmítá plnit očekávání rodičů. Dospívající v období pozdní adolescence si dospělých váží, ovšem nesnáší mentorování, neustálé vytýkání chyb a ponižování. Rodiče se musí naučit dětem věřit, respektovat rozhodnutí
21
mladých, podporovat samostatnost, zodpovědnost a dát adolescentům jistou dávku svobody. Tím docílí oboustranně pozitivního vztahu. „Mladí lidé, kteří mohou komunikovat se svými rodiči, jsou mnohem šťastnější a sebejistější. Otevřená komunikace je pro mladé lidi jednou z nejdůležitějších věcí“. (Carr - Gregg, Shale, 2010, s.111) Tím, že se jedinec odpoutává od rodiny, zakládá jiné důležité vztahy. Pro většinu adolescentů zůstává rodina zázemím, kam se rádi vrací. Jak tvrdí Macek (1999) adolescenti vesměs vnímají své rodiče jako skutečně důležité osoby, které je nejvíce ovlivňují. Vysoká míra kontroly ze strany rodičů a přísnost vede často ke zvýšené orientaci na vrstevníky a k vyhledávání a vytváření aliancí proti rodičům. Adolescenti se svou hodnotovou orientací více podobají vlastním rodičům než svým přátelům. „Tajemstvím
úspěšného
rodičovství
je
znalost
vývojové
psychologie
dospívajících, přátelská komunikace, schopnost ustoupit v některých hádkách a vyjednávat v jiných. Rodiče by neměli ustupovat v jakékoli záležitosti, která souvisí s bezpečím jejich potomků, a měli by se zapojit do jejich života. Potom už stačí jen pozorovat, jak se rodina sbližuje“. (Carr - Gregg, Shale, 2010, s. 195)
5.2 Vliv vrstevníků na adolescenta K období dospívání patří nutně členství v sociální skupině. „Mladí lidé nechtějí být jen členy vlastní rodiny, chtějí také „něco znamenat“ ve své vrstevnické skupině, být uznáváni druhými. Zdravý člověk dokáže své role přizpůsobovat požadavkům společnosti, a přitom stále zůstává sám sebou“. (Dudák, aj., 2005, s. 58) Mládež se prostřednictvím vrstevníků rozvíjí, snaží se pochopit sebe sama a hledá místo ve společnosti. Osvobozuje se z autoritativního rodičovského vlivu, snaží se osamostatnit. S vrstevníky řeší podobné problémy, mají stejné názory, uznávají stejný módní styl, poslouchají totožnou hudbu. Proto k sobě mají blíž než k rodičům. Rádi tráví volný čas společně, vzájemně se svěřují, prožívají dohromady chvíle radosti a pohody, ale současně také dochází ke sporům a rozlišnostem v názorech, které jsou dospívající schopni v rámci skupiny vyřešit, čímž dokazují, že se stávají dospělejšími a vyzrálejšími, protože dokáží přiznat případnou vlastní chybu. Vztah s vrstevníky může dosahovat takové intenzity, že jedinec raději volí stejnou školu jako kamarádi, i když od dětství toužil po jiném oboru.
22
Vrstevníci se vzájemně napodobují v rámci skupiny, členové skupiny napodobují vůdce, který je zpravidla dominantnější než ostatní. Adolescent si ve skupině může s ostatními vrstevníky srovnávat svoje pocity a postoje, tím si dokáže uvědomit případné odlišnosti od ostatních. Přijímá určitou zpětnou vazbu. Typickým pro období adolescence je konec rozdělování skupin „na holky a kluky“, protože začíná zájem o druhé pohlaví. Vrstevnická skupina touží odlišit se od ostatních, ať už úpravou či změnou zevnějšku, prostřednictvím rituálů, vyznáváním odlišného hudebního stylu. Členové skupiny významně ovlivňují názory i chování dospívajícího. Ne vždy mají kamarádi na mladého člověka pozitivní vliv. Členové skupiny mohou přebírat takové vzorce chování, které směřují například k vandalismu, šikanování spolužáků nebo násilnému chování vůči druhým. Mnohokrát média informovala širokou veřejnost o případech, kdy dospívající usmrtil seniora kvůli zanedbatelné finanční částce nebo parta adolescentů seniora zbila, protože se jim právě chtělo. Častým důsledkem členství v sociální skupině se stává užívání návykových látek, nejčastěji tabáku a alkoholu. Pro dospívajícího má velký význam pochopení a důvěra vlastních rodičů. Pokud rodiče nechápou nebo nechtějí pochopit, že adolescent chce vypadat a dělat to co ostatní ve skupině, má mnohokrát mladý člověk pocit, že vrstevníci představují jediný okruh lidí, který jej chápe. Uvnitř skupiny získává pocit opory a jedinečnosti. Není proto divu, že se adolescenti často stávají členy různých náboženských sekt, jejichž představitelé získávají nové členy vlídností a porozuměním, které mladým lidem schází u rodičů. Dospívající, kteří se nechají zlákat okultismem, tak většinou činí pro volnost, z touhy po neznámém a pro možnost experimentovat se sexem a drogami. Tím se stávají pachateli trestných činů a dopouštějí se antisociálního chování. Rizikové adolescenty představují zejména ti, kteří prožívají neúspěchy, mají potíže ve škole nebo pociťují nejistotu. Vymanit se z členství v náboženské sektě může znamenat velký problém, někteří členové dokonce spáchají sebevraždu. Dospívající patří v této otázce mezi nejvíce ohroženou skupinu. „Každý člověk se v průběhu života stává členem různých skupin. Příslušnost jedince ke skupině je jedním z důležitých činitelů jeho utváření a vývoje, uspokojuje jeho individuální potřeby, pocit příslušnosti ke skupině ovlivňuje jeho vlastní hodnoty“. (Linhartová, 2006, s. 196)
23
6.
MEZIGENERAČNÍ VZTAHY
„K vnoučatům mají senioři láskyplný vztah, měřeno na škále dokonce kvalitnější než k dospělým dětem. Senioři vnímají vnoučata jinak, jako zároveň bližší i vzdálenější, možná prizmatem generačního přesahu, absence pocitu přímé rodičovské odpovědnosti, odlišných očekávání, včetně představy o kontaktech, a pomoci a podpoře“. (Sýkorová, 2007, s. 175) O tom, že se mladí lidé potřebují stýkat s prarodiči není pochyb. Prarodiče děti zasvěcují do věcí, které se odehrály před desítkami let. Zpravidla vždy když se starší generace vrací do dětství zůstává mládež fascinována, udivena. Nedokáže pochopit, jak předkové mohli žít bez moderních vymožeností, bez počítačů, mobilních telefonů a playstationů. Nechápou, jak se vzájemně dorozumívali, když neexistoval chat, ICQ, skype nebo úžasná sociální síť Facebook. Vyzrálejším adolescentům může přijít líto, že nezažili velké kamarádství „na život a na smrt“, dobu nerozlučných part, napínavá dobrodružství, která prožívali prarodiče. Možná právě proto s nadšením naslouchají zajímavým vyprávěním. Rádi a s pocitem zadostiučinění zjišťují, že vlastní rodiče taky nebyli svatí. I oni dostávali špatné známky, chodili za školu, tajně kouřili, zkrátka dělali vše, co dělají dnešní dospívající, ale v rámci kladného výchovného působení to úzkostlivě tají. Vyprávění o zážitcích starší generace se pak tradují rodinou dále, sdělují se rodinné příběhy. Senioři nevyprávějí vnoučatům události z dřívějších dob jen pro pobavení, chtějí taky aby si děti z příběhů vzaly ponaučení pro vlastní jednání, aby dokázaly předvídat následky, dobře posoudily nebezpečí, rozlišily čin dobrý a špatný. Sociolog a pedagog P. Sak (2009) uvádí, že každá generace si stěžuje na mládež. Stará generace má společensky konzervovat ověřené jistoty, má být nositelem zkušeností a udržovat ve společnosti rozmanitost ve vidění reality. Svým přístupem by měla bránit mladé generaci problémy, jevy a skutečnosti zjednodušovat do černobílé podoby. Přístup staré generace k inovacím musí být zákonitě zkoumavější, váhavější, protože zásobárna zkušeností je daleko větší. Funkce obou generací se vzájemně doplňují. Tak jako generace seniorů představuje především minulost a kontinuitu společnosti, tak mladá generace zase představuje její budoucnost a diskontinuitu. Mezi generacemi neexistují jen ideální vztahy. Někteří z prarodičů se konfliktním způsobem vměšují do výchovy vnoučat. Nevhodná výchova může na vnucích zanechat vážné stopy, zejména pokud prarodiče s vnoučaty tráví většinu času z důvodu pracovní vytíženosti rodičů. Prarodiče dětem dávají více svobody a volnosti, zapomínají tak
24
respektovat pravidla, která děti znají z domova. Boří mantinely, které rodiče pracně budovaly. Ideální situaci představuje tolerantní vztah mezi rodiči a prarodiči. Pokud mají všichni vychovatelé na péči o děti jednotný názor, získává dítě pocit bezpečí a zároveň hranice, které nesmí překročit. V opačném případě, tedy v případě nesouladu mezi rodiči a prarodiči, dítě tápe, neví co si může a nemůže dovolit, často dochází k překračování únosných mezí. Dítě pak čelí trestům, vyhrožuje rodičům a spoléhá se, že prarodiče celou situaci vyřeší. Neshody mezi střední a starší generací často pramení z nespokojenosti prarodičů nad partnery dětí. Senioři se mstí neoblíbené snaše nebo zeti, děti rozmazlují, kupují jim naprosto nevhodné a zbytečné dárky. Neúnosnou se stává situace tehdy, pokud geronti používají nevhodné poznámky na adresu rodičů nebo dokonce navádějí proti rodičům samotné děti, což pro dospívající může znamenat velkou psychickou zátěž. Podle Gojové aj. (2004) vnoučata tráví hlavně s prarodiči volný čas, zdaleka nejvíce ze všech ostatních členů rodiny. Tráví se seniory víkendy, prázdniny, navštěvují je spolu s rodiči, čímž poskytují seniorům významnou emocionální podporu. Pro děti a dospívající získávají prarodiče na významu. Právě oni totiž chrání vnoučata před nedostatkem času vlastních rodičů. Babička s dědečkem mají pro vnoučata volný čas a laskavou náruč plnou trpělivosti. Mohou se dětem věnovat více a důkladněji než se věnovali vlastním dětem. Podporují vnoučata v kroužcích a zájmech, často ne jen fyzicky ale i materiálně. Mnohokrát se stávají prostředníky pro sdělení špatné zprávy rodičům. Vychutnávají si čas strávený s vlastními mladými, dokud jim to zdraví dovolí a děti mají zájem. Jelikož mají většinu života za sebou, dokáží se na svět a lidi kolem sebe dívat vstřícněji. Učí mladší generaci, že lidé se mají ctít, chovat se k sobě vzájemně slušně a s respektem. Pro seniory je typický blízký vztah k víře, k němuž se snaží přivést i nejmladší členy rodiny. Někdy se snaží až moc tvrdošíjně, což má za následek opačný efekt. Děti odmítají chodit do hodin náboženství, do kostela a otázka víry se stává vážným rodinným problémem a častým bodem svárů. Mladý člověk hledá vzor jednání u vlastních rodičů. Pokud vidí, že rodiče mají k prarodičům hezký vztah, že si váží názorů seniorů a projevují vstřícnost vůči negativním vlastnostem staré generace, pak se i dospívající k seniorům chovají s úctou a láskou. Především pokud prarodiče věnovali volný čas vnoučatům, hře s nimi, učily je věci, na které zaměstnaní rodiče neměli čas, předávali dospívajícím životní zkušenosti, upozorňovali je na chyby a poskytovali jim poučení z následků, jsou pro adolescenty prarodiče důležití a vždy se k nim rádi vrací nejen ve vzpomínkách. 25
Hauserová - Schönerová (1996) uvádí, že vnoučata a prarodiče mohou najít dobrý způsob, jak pěstovat vzájemné vztahy, často uvolněnější a klidnější než mezi rodiči a dětmi. Citové, uvolněné soužití se stává zdrojem radosti prarodičů a obohacením pro vnuky. Životy prarodičů a vnoučat se setkávají a proplétají. Někdy může mezi seniory a adolescenty dojít k vytvoření koalice, kdy společně „bojují“ proti nadvládě silnější střední generace. Na významu získává vzájemná podpora, pomoc a upevňují se citová pouta, někdy silnější než k rodičům. Vztah starých a mladých značně ovlivňuje věk. Obecně platí, že vnuci si více rozumí s mladšími prarodiči, jelikož dokáží snadněji pochopit moderní svět mladých lidí, lépe rozumí problémům a starostem dospívajících. Současně se vnuci mnohokrát stávají jediným pojítkem staré generace s novým světem. Vnuci se dostávají do pozice „rozumnějšího a schopnějšího“, když poučují prarodiče o novinkách a tendrech mladé generace. Podle Vágnerové (2007) dávají mladí lidé přednost tomu, aby se vlastní prarodiče cítili spokojeni. Ochotně plní přání předků, i když není zrovna obvyklé. Smrt seniora chápou jako definitivní konec dětství, k němuž starý člověk neodmyslitelně patřil.
26
7.
PRAKTICKÁ ČÁST
7.1 Metodika výzkumu Vzhledem
ke
zvolenému
cíli
bakalářské
práce
posloužil
ke
zjištění
dat
nestandardizovaný dotazník (příloha 1), skládající se z patnácti otázek. Položky například zjišťují, co si současný student střední odborné školy vybaví pod pojmem stáří, zda žije ve společné domácnosti s prarodiči nebo zda ví, co znamená pojem ageismus. Vyplnění dotazníku trvalo respondentům asi 15 minut. Pokyny pro vyplnění obsahuje preambule dotazníku. Dotazník odpovídá na hypotézy stanoveny v úvodu bakalářské práce. První hypotéza řeší, zda mladé lidi ovlivňuje v přístupu ke starým lidem okolí nebo používají vlastních vzorců chování. Druhá hypotéza se táže, zda si adolescenti se seniory, i přes značný věkový rozdíl, mohou rozumět. Před předložením dotazníku studentům se na několika respondentech ověřila srozumitelnost otázek. Konečnou podobu dotazníku obdrželi respondenti k vyplnění. Dotazník vyžadoval pouze upřesnění věku, pohlaví, bydliště a zaměření školy, aby se respondenti nemuseli obávat porušení anonymity a odpovědi nepostrádaly na pravdivosti. Dotazník obsahuje otázky uzavřené i otevřené, v otevřených odpovědích mají respondenti možnost vyjádřit podrobněji vlastní názory.
7.2 Skupina respondentů Dotazník byl zadán v počtu sto kusů na dvou středních školách studentům čtvrtých ročníků. Oslovení studenti navštěvují střední školy s technickým a zdravotnickým zaměřením. Odbornost středních škol byla záměrně zvolena odlišně, očekává se, že studenti zdravotnických oborů budou mít ke starým lidem bližší vztah. Celkem se vrátilo 98 dotazníků, z nichž čtyři se nedaly pro chybné vyplnění použít. Zůstatek tvoří 94 hodnotitelných dotazníků.
27
38; 40% Ženy Muži 56; 60%
Graf 2 Rozložení respondentů dle pohlaví
Průzkumu se účastnilo 56 mužů a 38 žen. Dotazník vyplnilo 94 respondentů.
1; 1% 5; 5% 22; 23% 22 let 20 let 19 let 18 let 66; 71%
Graf 3 Rozložení respondentů dle věku
Věk respondentů se pohybuje v rozmezí 18-22 let. 71 % dotazovaných studentů dosáhlo devatenácti let.
28
38; 40% Zdravotnické zaměření Technické zaměření 56; 60%
Graf 4 Rozložení respondentů dle zaměření školy
Nadpoloviční většina dotazovaných studentů (60 %) navštěvuje střední školu s technickým zaměřením, 40 % respondentů studuje střední školu se zaměřením zdravotnickým.
Město 47; 50%
47; 50%
Vesnice
Graf 5 Rozložení respondentů dle bydliště
Na vesnici žije 50 % dotazovaných studentů, stejný počet studentů žije ve městě.
29
7.3 Prezentace výsledků průzkumu Pořadí
grafů
odpovídá
rozložení
otázek
v dotazníku.
Výsledky
uzavřených
i otevřených otázek dokumentují výsečové grafy. Každý graf obsahuje legendu a číselné vyjádření četnosti dané odpovědi.
13; 14% 10; 11%
Prarodiče Důchod Nemoci
48; 51% 16; 17%
Smrt Ostatní varianty
7; 7%
Graf 6 Co se Ti jako první vybaví, když se řekne slovo stáří?
Současným adolescentům pojem „stáří“ asociuje nejčastěji „nemoci“, dále si vybaví „prarodiče a důchod“. 7 % dotázaných má uvedený termín spojený se „smrtí“. Překvapivým se zdá, že pouze jeden ze všech respondentů má stáří spojené s „moudrostí“. V grafu více než polovina odpovědí charakterizuje množství různých jednotlivých názorů respondentů. Většina dalších odpovědí na první otázku dotazníku má negativní charakter, objevují se pojmy jako „starosti, nezaměstnanost, mobilita, bolesti, půl života za sebou“. Pouze šest respondentů uvádí, že stáří představuje dobu, kdy se starý člověk může konečně věnovat činnostem, na které v aktivním pracovním životě neměl dostatek času. V uvedených odpovědích se také dvakrát objevila varianta „Kaufland“. Dá se předpokládat, že respondenti naráží na zástupy seniorů mířících do nákupních center v období slev. Smutné je, že popisovaná odpověď se objevila v dotaznících vyplněných studentkami zdravotnické školy, tedy u nastupující generace pečovatelů, zatímco respondenti z technické střední školy považují stáří za období klidu a zmiňují zkušenosti starých lidí, v největší míře spojují stáří s důchodem. Jediný respondent uvádějící v odpovědi „moudrost“ studuje rovněž na technické škole. Přemíra
30
negativních odpovědí potvrzuje fakt zmíněný v úvodu teoretické části bakalářské práce, že adolescenty charakterizuje zvýšená kritičnost ke všem a ke všemu.
13; 14%
Nervozita 8; 9%
Nechápou mladé lidi Zapomnětlivost
7; 7% 60; 64%
6; 6%
Starostlivost Ostatní varianty
Graf 7 Jaká je podle Tebe typická vlastnost starých lidí?
Za typickou vlastnost starých lidí považuje 14 % oslovených studentů „nervozitu“. Odborná literatura uvádí, že stáří se vyznačuje moudrostí a zkušenostmi. Popisovanou charakteristiku závěrečné životní etapy uvádí pouze tři z celkového počtu respondentů. Odpověď „nechápou mladé lidi“ užilo 9 % respondentů, 7 % dotazovaných si vybavilo ve spojitosti se starými lidmi „zapomnětlivost“ a 6 % dospívajících zmínilo snad kladně myšlenou „starostlivost“. Ve výseči s označením ostatní varianty se objevila vždy čtyřikrát odpověď „poučování“, „kritizování“ a „naivita“. Odpověď „Alzheimer“ použili tři dotazovaní studenti, stejně jako variantu „nemoci“ a „zvědavost“.
Dva
z respondentů odpověděli, že typickou vlastností starých lidí je „agresivita“, „pomalost“, „pomlouvačnost“, „šetrnost“, „vrásky“, „strach“, „nespokojenost“, „pečlivost“ a „lhaní“. Opět se dvakrát vyskytla možnost „nakupování v Kauflandu“. Ostatní vlastnosti uvedené studenty jako odpovědi na danou otázku se objevily vždy jen jednou. Patří sem „hádavost“, „šediny“, „nemohoucnost“, „závist“, „dobrota“, „sobeckost“, „myšlenky na smrt“, „upřímnost“, „drzost“, „vzpomínání“, „vstřícnost“, „úcta k ostatním“, „zatrpklost“, „přehánění“, „důvěřivost“ a „konzervatismus“. Také z výsledků druhé otázky je patrná převaha negativních názorů na seniory.
31
19; 20%
Ano Ne
75; 80%
Graf 8 Žiješ ve společné domácnosti s prarodiči?
Drtivá většina respondentů (80 %) nežije ve společné domácnosti s prarodiči, 20 % dotazovaných studentů ano. Původní domněnka předpokládala, že na vesnicích bude žít ve společné domácnosti s prarodiči více oslovených studentů. Výsledek potvrzuje celospolečenský fakt, že dochází k úbytku rodin, kde žijí děti společně s rodiči a prarodiči, a tím současně ke zhoršení mezigeneračních vztahů a oslabení vzájemné komunikace. Děti tak většinou nemají možnost více se sblížit s prarodiči, což ochuzuje nejen mladou ale i nejstarší generaci.
17; 18% 46; 48%
12; 13%
Nic Názory na mladé lidi Jsou neustále nespokojení Chtějí všechno vědět
8; 9%
11; 12%
Graf 9 Co Ti obecně vadí na starých lidech?
32
Ostatní varianty
Nejvíce respondentů (18 %) uvádí, že jim na starých lidech nevadí „nic“, což je oproti celospolečenským domněnkám značně překvapivý výsledek. Mezi střední a starší populací panují názory, že dospívajícím vadí na starších spoluobčanech všechno. Z oslovených studentů uvádí 13 %, že je mrzí jaké „názory na mladé lidi“ mají staří lidé. Studenti patrně myslí na negativní slova adresovaná adolescentům, která se týkají neslušného a neuctivého chovaní ke starým lidem, nevhodného oblékání a způsobu jejich vyjadřování, hudby, životního stylu a vůbec všeho, co je spojené s mládím. Každá stará generace v každé době si vždycky stěžovala na nevychované mládí a všechna výchovná působení zakončovala konstatováním, že „toto“ by za jejich mládí možné nebylo. Odpověď „jsou neustále nespokojení“ uvádí 12 % respondentů. Nespokojenost seniorů může souviset s vlastním pocitem „méněcennosti“, kterým trpí mnoho starých lidí po odchodu do penze, kdy se domnívají, že už nejsou k ničemu, že jen obtěžují okolí. Snad proto na ostatních hledají něco, co by zkritizovali a dospívající se pro svou emoční nestabilitu stávají snadným cílem. Důvodem pro nepříjemné chování gerontů vůči mladým lidem může být také duševní rozklad osobnosti seniorů, očividný úbytek sil a závidění mládí, schopností a energie adolescentům. 9 % dotazovaných udává, že je staří lidé obtěžují tím, že „chtějí všechno vědět“. Mnoho starých lidí považuje vlastní vnoučata za jediný zdroj informací, a proto často a neobratně vyzvídají na mladých novinky z jejich života. V ostatních variantách odpovědí se šestkrát vyskytla možnost „nutí mě k víře“. O problematice týkající se vztahu adolescentů a seniorů k víře se zmiňuje teoretická část bakalářské práce. Rozdílný náhled na otázky náboženství je v rodinách často kritickým bodem sváru. Pět studentů si stěžuje na „pomalost“ starých lidí, čtyři dotazovaní na gerontech odsuzují „pomlouvání“, další čtyři „podrážděnost“, „sebestřednost“ a „jiné názory“. Dva respondenti použili možnost „zápach“, „kritizování“, „zapomnětlivost“, shromažďování věcí“, „tvrdohlavost“, „mrzutost“, „nadřazenost“, „starostlivost“ a „nervozita“. Vždy jednou se mezi výsledky objevila varianta „nepřemýšlí nad budoucností“, „jsou nepříjemní“, „naivita“, „vydírání“, „všechno vědí lépe“ a „podezíravost“.
33
4; 4%
24; 27% Ano Ne Nemám prarodič e
62; 69%
Graf 10 Vadí Ti něco na prarodičích? Pokud ano, napiš konkrétně co.
V páté otázce dotazníku měli oslovení studenti možnost otevřeně vyjádřit, zda a co jim vadí na prarodičích. Zatímco na seniorech obecně nevadí osmnácti procentům respondentů „nic“ (viz graf č. 9), na prarodičích nenašlo žádnou chybu 69 % studentů. Čtyři dotazovaní prarodiče nemají vůbec a 27 % respondentů udává, že jim na prarodičích něco vadí. Ve volných odpovědích se pak sedmkrát objevil jako důvod kladného vyjádření „přehnaná starostlivost“, šestkrát „ udílení rad“ a dvakrát varianta „přehnané uklízení“. Mezi další volné odpovědi uvedené vždy jediným osloveným studentem patří „nutí mě k víře“, „nechápou život mladých“, „zapomnětlivost“, „hlasitost“, „neustálé dotazování na stejné téma“, „hovory o smrti“, „přecitlivělost“, „pomalost“ a „stahují se do ústraní“.
34
11; 12%
4; 4% Ano Ne Nemám prarodiče 79; 84%
Graf 11 Líbí se Ti, jak se Tvoji rodiče chovají k vlastním rodičům?
Nadpoloviční většina dotazovaných (84 %) uvádí, že se jim chování rodičů k prarodičům líbí a patrně se chtějí stejnými vzorci chování v budoucnu řídit, 12 % respondentů s chováním rodičů nesouhlasí a 4 % oslovených studentů prarodiče nemají.
8; 9%
23; 24%
Denně
2; 2%
1x týdně
2; 2%
1x měsíčně 1x za půl roku
4; 4%
35; 38%
Vůbec 2-3 týdně
20; 21%
Nemám prarodiče
Graf 12 Jak často navštěvuješ prarodiče?
Nejvíce respondentů (38 %) navštěvuje prarodiče jedenkrát týdně. 24 % dotazovaných se stýká s prarodiči jedenkrát měsíčně, denně vidí prarodiče 21 % oslovených, jedenkrát
35
za půl roku navštěvuje předky 9 % studentů, 4 % nemají prarodiče, 2 % respondentů se stýkají s babičkou a dědečkem 2-3 týdně a stejný počet je nenavštěvuje vůbec.
30; 32% Ano Ne 64; 68%
Graf 13 Připadá Ti soužití se starými lidmi snadné? Jestliže ne, napiš proč.
V osmé otázce dotazníku mohli dospívající respondenti znovu vyjádřit vlastní názor týkající se záporné odpovědi na danou otázku. Asi třetina dotazovaných považuje soužití se starými lidmi za snadné, 68 % respondentů má opačný názor. Je nutné zdůraznit, že zápornou odpověď volili téměř všichni studenti, kteří se seniory ve společné domácnosti skutečně žijí, tedy prožívají pozitivní i negativní situace s tím spojené na „vlastní kůži“. Mezi důvody pro které považují studenti středních škol soužití se seniory za svízelné patří, v celé polovině uvedených odpovědí „jiné názory, jiný životní styl“. Další nejčastěji uvedenou odpovědí je, že staří lidé mají „jiné hodnoty“ a „neuznávají technický pokrok“. Mezi méně časté výsledky patří například varianty „o všechno se starají“, „vše musí být po jejich“, „jsou jako děti“, „vadí jim hlasitá hudba“, „těžká domluva“, „generační rozdíl“, „podivné rituály“, „tvrdohlavost“, „nechtějí o sebe pečovat“, „nedokáží se o sebe postarat“, a „vynucují si“.
36
6; 6%
Ano Ne
88; 94%
Graf 14 Ovlivňuje chování kamarádů Tvůj přístup ke starým lidem?
Drtivá většina oslovených studentů (94 %) uvádí, že se nenechává v přístupu ke starým lidem ovlivnit vrstevníky, 6 % respondentů vrstevníci ovlivňují. Výsledkům deváté otázky dotazníku se bude více věnovat osmá část bakalářské práce nazvaná Diskuze.
2; 2%
1; 1% 20; 21% Ano Ne Bez odpovědi Nevím
71; 76%
Graf 15 Odpuzuje Tě vzhled seniorů?
Odpověď „ne“ užilo 76 % dotazovaných, 2 studenti na otázku neodpověděli, jeden respondent odpověděl „nevím“ a 21 % oslovených uvedlo, že je vzhled starých lidí odpuzuje. Z dvaceti mladých lidí kteří na otázku odpověděli kladně, studuje více než
37
polovina na škole se zdravotnickým zaměřením. Není se ovšem čemu divit. Při absolvování povinné praxe v nemocnicích se denně setkávají spíše s odvrácenou stranou stáří. Většina seniorů přichází k hospitalizaci na interní, chirurgická a geriatrická oddělení pro zhoršený celkový zdravotní stav, tudíž jejich vzhled není příjemný, často zapáchají, oblečeni jsou ve špinavých šatech. Ani za hospitalizace nechtějí o zevnějšek pečovat, odpovídají ošetřovatelskému personálu „to je dobrý“ a neuvědomují si, že takovým počínáním obtěžují nejen pečovatele ale také ostatní pacienty. Samozřejmě je velký rozdíl mezi jednotlivými seniory.
2; 2%
1; 1% 32; 34%
Ano Ne Bez odpovědi Někdy
59; 63%
Graf 16 Máš dojem, že se staří lidé chovají k dospívajícím slušně a vstřícně?
Nadpoloviční většina respondentů (63 %) pociťuje chování starých lidí vůči mladé generaci jako nevstřícné, 34 % oslovených studentů se domnívá, že se senioři chovají k dospívajícím slušně, 2 % na otázku neodpověděla a jeden respondent uvedl, že se staří lidé chovají vstřícně a slušně jen „někdy“. Ve čtyřech dotaznících se objevilo také zdůvodnění volby záporné odpovědi. Stará generace není vstřícná, protože „nedůvěřuje mladým lidem“, „chová se hůř než mladí“, „křivdí mladým“ a „je proti mladým zaujatá“.
38
23; 24%
Ano Ne
71; 76%
Graf 17 Jsi ochoten/-a pravidelně pomáhat starému člověku? Pokud ne, uveď proč.
Dvanáctá otázka dotazníku je poslední položkou, v níž mohli studenti vyjádřit otevřeně názor na popisovanou problematiku. 76 % respondentů uvádí, že nepostrádají ochotu k pomoci starým lidem, 24 % dotázaných udává, že nejsou ochotni pravidelně pomáhat seniorům. Mezi důvody volby záporné odpovědi zařadili „neochotní studenti“ jako nejčastější překážku „nedostatek času“, kterou zmiňuje sedm z nich. Dále odpovídali například „chci dělat něco technického“, „mám svoje problémy“, „staří pomoc stejně neocení“ nebo „záleží komu“.
8; 9%
Ano Ne
86; 91%
Graf 18 Říká Ti něco pojem ageismus? Pokud ano, vysvětli stručně význam pojmu.
39
Celých 91 % oslovených studentů pojem ageismus nezná, 9 % dotázaných dokáže zmiňovaný pojem stručně vysvětlit. Dvakrát se objevilo vysvětlení „vnucování stáří“, dva respondenti uvedli možnost „lidé dělají ze starších staré“, jeden student tvrdí, že ageismus znamená „diskriminaci starých lidí“, další uvádí odpověď „tendence vyčleňovat staré z aktivit kvůli stáří“ a jednou se objevila varianta „nenávist ke starým lidem“. Zmiňovaný termín je zabydlený v odborných kruzích, běžná veřejnost se s uvedeným pojmem setkává prozatím zřídka.
10; 11% 7; 7%
Kroužky pro seniory Práce na zahradě Procházky, pohyb
17; 18%
54; 58% 6; 6%
Domácí práce Ostatní varianty
Graf 19 Uveď činnost (koníček, zábavu), která by mohla zkvalitnit volný čas seniorů?
„Procházky a pohyb“ představují aktivitu, která by mohla podle 18 % respondentů zkvalitnit volný čas starých lidí. 11 % dotázaných doporučuje starým lidem „kroužky pro seniory“, 7 % „práci na zahradě“ a 6 % oslovených „domácí práce“. Ve výseči ostatní varianty se objevují některé zajímavé odpovědi například „rap a tvoření beatů“, „potápění“ nebo „bungee – jumping“, ze kterých je patrná jistá dávka ironie. Z ostatních odpovědí se dá usuzovat, že respondenti se zamýšleli nad činnostmi vhodnými spíše pro vlastní prarodiče, kterým je kolem šedesáti let a jsou ještě aktivní. Šestkrát se vyskytla odpověď „TV, noviny“, pětkrát „čtení“, čtyři studenti uvedli možnost „cestování“, „setkání s přáteli“, „kino“. Třikrát dotázaní udávají „vnoučata“, „drbání u obchodu“, „modelářství“, „společenský život“. Dvakrát dospívající zmiňují „předávání zkušeností mladým“, „Orel“, „krmení labutí, rybaření“ a „poslouchání dechovky“. Vždy jeden
40
oslovený student odpověděl „běh na dlouhou trať“, „něco jiného než lítání po doktorech“, „spánek“, „internet“, „návštěva kostela“, „fotografování“ a „hádání se“.
33; 35% Ano Ne 61; 65%
Graf 20 Věnuje se výuka na škole, kterou navštěvuješ, dostatečně posilování kladného vztahu mládeže k seniorům?
Většina respondentů (65 %) si myslí, že škola kterou navštěvuje se při výchově nevěnuje dostatečně posilování kladného vztahu dospívajících k seniorům. 35 % oslovených studentů se domnívá, že výuka k popisovanému tématu je na jejich škole dostačující. Vyskytla se i odpověď „ano, až moc“.
41
8.
DISKUZE
Cílem průzkumu byla schopnost objektivně odpovědět na hypotézy stanoveny v úvodu bakalářské práce. Účelně sestavený nestandardizovaný dotazník obdržela stovka respondentů studujících na zdravotnické a technické střední škole. Ze správně vyplněných dotazníků vzešly dále zpracované výsledky, které dokáží zodpovědět uvedené hypotézy. První hypotéza řeší, zda se adolescenti nechávají v přístupu ke starým lidem ovlivnit okolím, tedy vrstevníky a rodiči. Odborná literatura sice uvádí, že dospívající vyhledávají přítomnost kamarádů, ztotožňují se s názory přátel a pro přijetí do vytoužené vrstevnické skupiny neváhají použít nevhodného někdy až násilného chování, provedený průzkum však dokazuje, že překvapivých 94 % oslovených respondentů užívá k přístupu ke starým lidem vlastních vzorců chování. Studenti současně pozitivně hodnotí chování rodičů k prarodičům, z čehož se dá usuzovat, že rodiče mají zásadní podíl na přístupu dospívajících k seniorům. Potvrzuje se skutečnost, že nejdůležitějším činitelem ve formování vztahu zmiňovaných generací je výchova v rodině. Druhá z domněnek hledá odpověď na celospolečensky vysoce frekventovanou otázku - Mohou si dospívající a senioři rozumět? Výsledky průzkumu prokázaly skutečnost uváděnou také odbornou literaturou, která říká, že adolescenti a staří lidé se nikdy nemohou zcela pochopit. Popisované generace totiž uznávají rozdílné hodnoty, mají jiné potřeby, žijí jiným stylem života. Dospívající vyčítají seniorům jejich názor na mladou generaci, neochotu přijímat vědecko – technický pokrok, jen proto že mu nerozumí, ale současně nechtějí přijmout pomoc mladších, aby se sami zdokonalili. Senioři označují výchovu mladé generace za nevhodnou, kritizují na mladých nedostatek úcty a postrádají u potomků zdvořilé chování. I přes zmiňované důvody je oslovená skupina studentů, ve větší míře, ochotna starým lidem pomáhat, zejména v rámci rodiny, současně si jsou dotázaní plně vědomi obtížnosti a časové náročnosti péče o seniory. Jeden z respondentů na pátou otázku použitého dotazníku (viz graf 10) odpověděl, že mu na prarodičích nevadí nic a odpověď doplnil informací - jsou mi bližší než rodiče. Dá se tedy usuzovat, že babička s dědečkem se zajímají o vývoj osloveného respondenta, projevují porozumění pro potřeby nejmladšího člena rodiny a jeho „lumpárny“, věnují mu volný čas, předávají zkušenosti a chrání ho před přísností rodičů, tudíž je jejich vzájemný vztah pevnější a bližší než mezi studentem a rodiči.
42
Nepotvrdil se předpoklad, že studenti střední školy se zdravotnickým zaměřením mají k seniorům bližší vztah. Názory mužů a žen se v podstatě nelišily. U oslovených respondentů nebyly zaznamenány žádné příliš negativní názory, dotázaní studenti se jeví jako velmi tolerantní. Zejména u studentů zdravotnické školy se předpokládalo větší množství negativních názorů. Každý den přichází do styku s hospitalizovanými seniory, pro které je typická zejména orientace na vlastní osobu a mrzutost. Zmiňovanou charakteristiku z celkového počtu respondentů uvedlo jen šest studentů. Je nutné uvědomit si, že každý člověk, ať starý nebo mladý je individuální osobností, a tudíž nelze popisované věkové skupiny hodnotit jako celek. Bakalářská práce se sice významným způsobem zabývá adolescenty a seniory, je však nutné uznat, že nejtěžší roli v mezigeneračních vztazích hraje střední generace, která nejen že musí řešit starosti a problémy dětí, dávat jim veškerou péči a lásku, musí také sledovat, jak se z plně aktivních, silou překypujících rodičů, stávají lidé odkázaní na pomoc a péči druhých osob. Závěry průzkumu jsou platné pro uváděný soubor respondentů. V širším kontextu by mohly sloužit jako podklad k celospolečenskému průzkumu postojů mladých lidí k nejstarší generaci.
43
9.
ZÁVĚR
V době dokončování bakalářské práce se na serveru Novinky.cz objevil zajímavý článek Jiřího Vavroně s názvem „Čtvrtina mladých chápe seniory jako přítěž, která jim bere peníze“, odvolávající se na reprezentativní výzkum Lucie Vidovićové. Z práce mladé socioložky vyplývá, že čtvrtina mladých lidí ve věku 15-29 let si myslí, že senioři žijí na úkor mladší generace. Nikdo z výše jmenované „okrádané“ generace si neuvědomuje, že senioři si na zasloužený důchod finanční zdroje dávno zajistili. V době mládí dnešních seniorů nebylo středoškolské a vysokoškolské vzdělání umožněno každému. Mladí lidé vzdělávající se na odborných učilištích pracovali od patnácti let. Měli právo na čtrnáct dní dovolené, nárok na třítýdenní odpočinek získali až po odpracování osmi let. Ve skutečnosti to tedy znamená, že zaměstnanci dnes dosahující důchodového věku aktivně odpracovali asi 43 let, kdy jim každá vláda pravidelně „schovávala“ peníze na důchod. Mladí lidé si nechtějí připustit, že za finance vydělané dnešními „starými“ studovali jejich rodiče a studují za ně i oni sami. Z výzkumu provedeného pro potřeby bakalářské práce se jeví evidentním, že oslovení mladí lidé si neváží na seniorech moudrosti a zkušeností. Důvod lze snad hledat v odlišném životním stylu, kdy mladí nemají čas vnímat starou generaci. Nachází se ve věku velkých změn, nových přátelství, prvních lásek, příprav na další vzdělávání nebo na nástup do zaměstnání. Žijí v počítačovém světě, který omezuje životní prostor adolescentů jen na okolí „nepostradatelného kamaráda“. Na sociální síti Facebook vznikla stránka Jejich revírem je Kaufland, jejich tempo je vražedné- DŮCHODCI! Jejich protivníci jsou mládež, vysoké ceny a schody. Přáteli této stránky se stalo přes dvě stě tisíc lidí. Následná debata čtenářů vyvolala otázku: „Respektují Češi seniory?“ Zápornou odpověď zvolilo více než 80 % respondentů. Na debatu reagoval i novinář a spisovatel Jan Krůta příspěvkem Důchodci- nepříjemná pakáž, kde se svěřuje s obavami, že za pár let bude ve stejné situaci jako tolik kritizovaní důchodci a bude čelit totožným výtkám, možná i násilným útokům na svoji osobu. V debatě zazněl názor, jeden ze slušnějších, že důchodci jsou nechutná, krutá, nepřející pakáž. „Příznivci“ stáří si evidentně neuvědomují nebo si nechtějí připustit, že i oni zestárnou. Stáří je pro ně tabu, nechtějí o něm mluvit, odmítají projevit pochopení a dobrou vůli. Schází jim schopnost empatie a trpělivost. Nemají ponětí, že zestárnout znamená procházet obdobím fyzické i psychické destrukce. Mladí toho o stáří moc neví.
44
Kde je cesta k nápravě? Zcela určitě v rodině, v komunikaci členů rodiny mezi sebou. Vychovávat vlastní děti ke zdravému sebevědomí, k toleranci a úctě nejen k seniorům ale k lidem obecně. Dávat dětem příklad vlastním vhodným chováním, což je vklad do budoucnosti. Trávit s mladou generací více volného času. Mluvit s potomky při každé možné příležitosti, snažit se upevňovat rodinné vztahy. Začleňovat do rodinných událostí také prarodiče, nenechávat předky stranou rodinného dění, protože společně strávené chvíle nic nenahradí. Doporučení pro pedagogickou praxi musí reagovat na výsledky poslední otázky dotazníku (viz graf 20), kde 65 % oslovených studentů uvádí, že se výuka na jimi navštěvované škole nedostatečně věnuje posilování kladného vztahu dospívajících ke starým lidem. Bohužel jsou všichni učitelé omezeni osnovami jednotlivých předmětů, tudíž se některým tématům věnují jen okrajově. Na technické střední škole se zmiňovanému tématu věnují v hodinách občanské nauky, na zdravotnické škole jej ve větší míře řeší v hodinách psychologie. Pedagogové však vlastním kladným přístupem mohou dát studentům zářný příklad, jak se chovat k lidem obecně. Problematika vztahů adolescentů a seniorů by měla být řešena celospolečensky, například s využitím médií nebo besed.
45
SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY BURIÁNEK, J.,aj. Domácí násilí - násilí na mužích a seniorech. Praha: Triton, 2006. 110 s. ISBN 80-7254-914-6 CARR - GREGG, M., SHALE, E. Puberťáci a adolescenti. Praha: Portál, 2010. 200 s. ISBN 978-80-7367-662-9 ČECHOVÁ, V.,aj. Speciální psychologie.Brno: Institut pro další vzdělávání pracovníků ve zdravotnictví v Brně, 1997. 174 s. ISBN 80-7013-243-4 DUDÁK, V.,aj. Občanská nauka pro střední odborné školy. Praha: SPN, 2005. 328 s. ISBN 80-7235-233-4 GOJOVÁ, A.,aj. Senioři ve společnosti a jejich autonomie pohledem sociálních pracovníků. Ostrava: Zdravotně sociální fakulta Ostravské univerzity, 2004. 73 s. ISBN 80-7326-068-9 HARTL, P. Stručný psychologický slovník. Praha: Portál, 2004. 312 s. ISBN 80-7178803-1 HAUSEROVÁ - SCHÖNEROVÁ, I. Děti potřebují prarodiče. Praha: Portál, 1996. 104 s. ISBN 80-7178-105-3 KLENER, P. Vnitřní lékařství. Praha: Galén a Univerzita Karlova, 2006. 1158 s. ISBN 80-7262-430-X LINHARTOVÁ, D. Psychologie pro učitele. Brno: MZLU v Brně, 2006. 257 s. ISBN 80-7157-476-7 MACEK, P. Adolescence. Praha: Portál, 1999. 208 s. ISBN 80-7178-348-X MÜHLPACHR, P. Gerontopedagogika. Brno: Masarykova univerzita, 2004. 204 s. ISBN 80-210-3345-2 STUART - HAMILTON, I. Psychologie stárnutí. Praha: Portál, 1999. 320 s. ISBN 807178-274-2 SÝKOROVÁ, D. Autonomie ve stáří. Praha: Sociologické nakladatelství, 2007. 288 s. ISBN 978-80-86429-62-5 SÝKOROVÁ, D., CHYTIL, O. Autonomie ve stáří. Ostrava: Zdravotně sociální fakulta Ostravské univerzity, 2004. 324 s. ISBN 80-7326-026-3 TAXOVÁ, J. Pedagogicko - psychologické zvláštnosti dospívání. Praha: SPN, 1987. 276 s.
46
VÁGNEROVÁ, M. Vývojová psychologie I. Dětství a dospívání. Praha: Karolinum, 2005. 468 s. ISBN 80-246-0956-8 VÁGNEROVÁ, M. Vývojová psychologie II. Dospělost a stáří. Praha: Karolinum, 2007. 466 s. ISBN 978-80-246-1318-5 VENGLÁŘOVÁ, M. Problematické situace v péči o seniory. Praha: Grada, 2007. 96 s. ISBN 978-80-247-2170-5 VIDOVIĆOVÁ, L. Stárnutí, věk a diskriminace- nové souvislosti. Brno: Masarykova univerzita, 2008. 236 s. ISBN 978-80-210-4627-6
Internetové zdroje KRŮTA, J. Důchodci- nepřející pakáž [on-line], c 2010. [cit. 2010-05-21]. Dostupné z URL
47
PŘEHLED GRAFŮ Graf 1 Očekávaný vývoj počtu obyvatel hlavních věkových skupin do roku 2066 (střední varianta projekce, k 1.1.) Zdroj: ČSÚ (2009) Graf 2 Rozložení respondentů dle pohlaví Graf 3 Rozložení respondentů dle věku Graf 4 Rozložení respondentů dle zaměření školy Graf 5 Rozložení respondentů dle bydliště Graf 6 Co se Ti jako první vybaví, když se řekne slovo stáří? Graf 7 Jaká je podle Tebe typická vlastnost starých lidí? Graf 8 Žiješ ve společné domácnosti s prarodiči? Graf 9 Co Ti obecně vadí na starých lidech? Graf 10 Vadí Ti něco na prarodičích? Pokud ano, napiš konkrétně co. Graf 11 Líbí se Ti, jak se Tvoji rodiče chovají k vlastním rodičům? Graf 12 Jak často navštěvuješ prarodiče? Graf 13 Připadá Ti soužití se starými lidmi snadné? Jestliže ne, napiš proč. Graf 14 Ovlivňuje chování kamarádů Tvůj přístup ke starým lidem? Graf 15 Odpuzuje Tě vzhled seniorů? Graf 16 Máš dojem, že staří lidé chovají k dopívajícím slušně a vstřícně? Graf 17 Jsi ochoten/-a pravidelně pomáhat starému člověku? Pokud ne, uveď proč. Graf 18 Říká Ti něco pojem ageismus? Pokud ano, vysvětli stručně význam pojmu. Graf 19 Uveď činnost (koníček, zábavu), která by mohla zkvalitnit volný čas seniorů? Graf 20 Věnuje se výuka na škole, kterou navštěvuješ, dostatečně posilování kladného vztahu mládeže k seniorům?
48
PŘEHLED PŘÍLOH Příloha 1 – Dotazník Příloha 2 – Slova moudrých
49
Příloha 1 - Dotazník Vážení studenti, předkládám vám k vyplnění dotazník, který zjišťuje, jaký je vztah mladé generace ke starším spoluobčanům. Dotazník je anonymní, výsledky poslouží jako významný doplněk zpracovávané bakalářské práce. Na jednotlivé otázky odpovídejte, prosím, pravdivě. Vyplnění dotazníku vám zabere přibližně 15 minut. Za spolupráci předem děkuji. Monika Lišková 3. ročník bakalářského studia, Institut celoživotního vzdělávání, Mendelova univerzita v Brně
DOTAZNÍK Instrukce: Na otázky odpovídejte podle nejlepšího uvážení. Zvolenou možnost zakroužkujte nebo vypište osobní názor (podle typu otázky). Věk: Pohlaví:
muž
žena
Bydliště:
město
vesnice
Zaměření studia:
zdravotnické
technické
1.
Co se Ti jako první vybaví, když se řekne slovo stáří?
…………………………………………..
2.
Jaká je podle Tebe typická vlastnost starých lidí?
…………………………………………..
3.
Žiješ ve společné domácnosti s prarodiči?
4.
Co Ti obecně vadí na starých lidech?
…………………………………………..
ano
ne
5.
Vadí Ti něco na prarodičích?
ano
ne
Pokud ano, napiš konkrétně co. …………………………………………..
6.
Líbí se ti, jak se Tvoji rodiče chovají k vlastním rodičům?
7.
Jak často navštěvuješ prarodiče? denně
8.
1x týdně
1x měsíčně
1x za půl roku
Připadá Ti soužití se starými lidmi snadné?
ano
ne
vůbec
ano
ne
Jestliže ne, napiš proč. …………………………………………..
9.
Ovlivňuje chování kamarádů Tvůj přístup ke starým lidem?
10. Odpuzuje Tě vzhled seniorů?
ano
ano
ne
ne
11. Máš dojem, že se staří lidé chovají k dospívajícím slušně a vstřícně?
12. Jsi ochoten/-a pravidelně pomáhat starému člověku?
ano
ano
ne
ne
Pokud ne, uveď proč. …………………………………………..
13. Říká Ti něco pojem ageismus?
ano
ne
Pokud ano, vysvětli stručně význam pojmu. …………………………………………..
14. Uveď činnost (koníček, zábavu), která by mohla zkvalitnit volný čas seniorů? …………………………………………..
15. Věnuje se výuka na škole, kterou navštěvuješ, dostatečně posilování kladného vztahu mládeže k seniorům?
ano
ne
Příloha 2 - Slova moudrých
„Neodsuzuj druhého člověka, dokud nejsi na jeho místě.“ TALMUD
„Úctu k šedinám nelze načasovat ani naplánovat. Tak jako je nemožné naplánovat lidskost.“
J. GODÁRSKÝ
„Stáří je smutné ne proto, že přestávají všechny radosti, ale proto, že přestává naděje.“
JEAN PAUL
„Mládí je něco, co mají jen mladí lidé a čeho by jen staří dovedli moudře používat.“
THOMAS WOLFE
„Generace za generací musí začínat od začátku a poznávat svět znovu. Svět se mění tak rychle, že děti se nemohou učit od svých rodičů nebo rodiče od svých dětí. Generace jsou jak cizí kameny ztroskotané v čase.“
RAMSAY MacDONALD