Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav zoologie, rybářství, hydrobiologie a včelařství _______________________________________________
Biologicko-technologické a manažersko-ekonomické aspekty využití hmyzu jako alternativní potraviny pro člověka
Bakalářská práce
Vedoucí práce:
Vypracovala:
doc. Ing. Marie Borkovcová, Ph.D.
Erika Křížová
Brno 2013
Prohlášení
Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma „Biologicko-technologické a manažersko ekonomické aspekty využití hmyzu jako alternativní potraviny pro člověka“ vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. Bakalářská práce je školním dílem a může být použita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucí bakalářské práce a děkana AF MZLU v Brně.
Dne………………………………. Podpis…………………………….
Poděkování
Touto cestou děkuji vedoucí své práce doc. Ing. Marii Borkovcové, Ph.D. za odborné vedení, pomoc a cenné rady při psaní této bakalářské práce. Zároveň obdivuji její hluboké znalosti a zapálení pro danou problematiku. Moje díky si zaslouží i rodina, která s trpělivostí snášela období mého studijního úsilí, zejména pak v posledním akademickém roce.
ABSTRAKT
Název bakalářské práce: Biologicko-technologické a manažersko-ekonomické aspekty využití hmyzu jako alternativní potraviny pro člověka.
Autor: Erika Křížová
Cílem bakalářské práce bylo za pomoci dotazníkového šetření zjistit informovanost a názory lidí ve věci entomofágie. Byly porovnávány odpovědi respondentů z České republiky a z Floridy. Výzkum, který probíhal elektronickou formou od října 2012 do ledna 2013 ukázal, že v České republice je poměrně dobrá informovanost i pozitivní nahlížení na možné zařazení hmyzu do jídelníčku člověka. Oproti tomu výsledky dotazovaných z Floridy naznačují, že zde chybí osvěta a pokud jde o samotnou konzumaci, jsou zdejší obyvatelé spíše rezervovanější. Dále bylo zkoumáno, zda existuje platná legislativa na národní a evropské úrovni, která by dovolovala eventuální podnikání s jedlým hmyzem. Odpovědi z ministerstev však ukázaly, že žádná podobná legislativa není v současnosti nikde řešena a nepočítá se s ní ani do budoucna. Teoretická část si kladla za cíl, vytipovat vhodné druhy hmyzu pro využití entomofágie v podmínkách České republiky. Bylo shledáno 8 vhodných kandidátů. Pro tuto skupinu vybraného hmyzu byl zpracován ucelený přehled jejich biologických požadavků, technologií a metodik pro chov.
Klíčová slova: dotazník, entomofágie, chov, legislativa, podnikání
ABSTRACT
Title: Biological-technological and managerial-economical aspects of the use of insects as an alternative food for humans.
Author: Erika Křížová
The point of this thesis was using a questionnaire survey to determine the awareness and people's opinions regarding the topic of Entomophagy. The final results were compared to the answers of respondents from the Czech Republic and Florida, USA. The research, which was conducted electronically from October 2012 to January 2013 showed, that in the Czech Republic is relatively good awareness and positive perceptions of the possible inclusion of insects in the human diet. In contrast, the results from Florida respondents indicate, that there is a lack of awareness and the citizens are rather reserved when it comes to actual consumption of insects. It was also examined whether there is a valid legislation on both national and European levels, that would enable eventual business with edible insects. The responses from ministries showed, that similar legislation is currently addressed nowhere and it is not expected to be found in the near future either. The theoretical part of the thesis was aimed to identify suitable species of insects for the use of Entomophagy in the environment of the Czech Republic. It was found 8 suitable candidates. For this group of selected insect was elaborated a comprehensive overview of their biological requirements, technologies and methodologies for their breeding.
Key words: survey, entomophagy, breeding, legislation, business
OBSAH
1 ÚVOD
9
2 CÍL PRÁCE
10
3 LITERÁRNÍ PŘEHLED
11
3.1 HISTORIE, SOUČASNOST A BUDOUCNOST ENTOMOFÁGIE 3.2 ENTOMOFÁGIE V PODMÍNKÁCH ČESKÉ REPUBLIKY – VHODNÉ DRUHY 3.3 JEDNOTLIVÉ DRUHY 3.3.1 ŠVÁB ARGENTINSKÝ – BLAPTICA DUBIA SERVILLE, 1983 3.3.2 CVRČEK STEPNÍ – GRYLLUS ASSIMILIS FABRICIUS, 1775 3.3.3 ZAVÍJEČ VOSKOVÝ – GALLERIA MELLONELLA LINNAEUS, 1758 3.3.4 BOUREC MORUŠOVÝ – BOMBYX MORI LINNAEUS, 1758 3.3.5 SARANČE STĚHOVAVÁ – LOCUSTA MIGRATORIA LINNAEUS, 1758 3.3.6 SARANČE PUSTINNÁ – SCHISTOCERCA GREGARIA FORSKÅL, 1775 3.3.7 POTEMNÍK BRAZILSKÝ – ZOPHOBAS MORIO FABRICIUS, 1775 3.3.8 POTEMNÍK MOUČNÝ – TENEBRIO MOLITOR LINNAEUS, 1758 3.4 CHUŤ HMYZU A STADIUM JEHO KONZUMACE
11 13 14 14 16 19 21 23 25 26 28 29
4 MATERIÁL A METODIKA
31
4.1 LEGISLATIVA ČR A EU 4.2 PODNIKÁNÍ S JEDLÝM HMYZEM 4.2.1 KDE SI OPATŘIT JEDLÝ HMYZ PRO OSOBNÍ SPOTŘEBU 4.3 DOTAZNÍKOVÉ ŠETŘENÍ 4.3.1 OBSAH DOTAZNÍKŮ
31 31 31 32 32
5 VÝSLEDKY PRÁCE A DISKUZE
33
5.1 VYJÁDŘENÍ MINISTERSTEV 5.2 MOŽNOSTI SAMOSTATNÉHO PODNIKÁNÍ 5.3 VÝSLEDKY DOTAZNÍKŮ
33 33 34
6 ZÁVĚR
36
7 POUŽITÉ LITERÁRNÍ ZDROJE
37
PŘÍLOHY
40
„Objevení nového jídla znamená pro lidské štěstí víc než objevení nové hvězdy.“ Jean Anthelme Brillat-Savarin
1 ÚVOD Je všude − u Vás doma i v nejodlehlejších koutech světa. Je nenáročný, levný, houževnatý a rychle se množí. Odolá horku, zimě, vlhku i suchu. Je plný bílkovin, tuků a vitamínů. Byl tady již dávno před námi a s největší pravděpodobností nás všechny také přežije. Řeč je o hmyzu. Některé národy ho považují za nejvybranější delikatesu a jsou ochotny obětovat za něj i nemalé sumy. Pro další je to běžná součást obživy. Jiné země jej naopak odsuzují a z představy konzumace těchto živočichů je jim poněkud mdlo. Jisté je jedno, přes všechny přednosti hmyzu je stále opomíjen fakt, že by rozšíření jeho konzumace mohlo z velké části zabránit hladu v rozvojových zemích světa. Inspirací k výběru tohoto tématu mi byla televizní reportáž, kde se odborníci přes lidskou výživu zaobírali nedostatkem potravin v Africe. Vyzdvihovali pozitivní vlastnosti hmyzu a poukazovali na to, že jeho zpracování, export a následná konzumace by výrazně snížila problémy s obživou v zemích třetího světa. Ve chvíli, kdy jsem se o tuto problematiku začala zajímat, zjistila jsem, že informací (zejména v českém jazyce) je žalostně málo. Existuje sice několik internetových stránek, zabývajících se daným tématem, nelze je však řadit na odbornou úroveň. Tato skutečnost mi pak vnukla nápad, zpracovat na podobné téma bakalářskou práci. Cílem této práce však není propagace entomofágie, či snaha přesvědčit lidi, aby ode dneška začali pravidelně konzumovat hmyz. Cílem je podat ucelené informace a fakta o využití hmyzu jako alternativní potravině pro člověka. Upozornit na prospěšné vlastnosti těchto živočichů, poukázat na nesmyslné předsudky a pokusit se o to, aby si lidé na toto téma udělali vlastní názor. Ať už pozitivní či negativní. Součástí této bakalářské práce je i praktická část, která spočívá v dotazníkovém šetření. Při sestavování otázek však nešlo o to, zacházet příliš do hloubky. Valná část veřejnosti o tomto tématu nemá dostatek informací a dotazy jsou proto spíše obecného charakteru s důrazem na samotné názory respondentů.
9
2 CÍL PRÁCE Cílem bakalářské práce bylo vyhledávání a zpracování naší a zahraniční literatury k uvedenému tématu. Na základě výsledků tohoto hledání pak vytipovat druhy potenciálně vhodné pro využití entomofágie v podmínkách České republiky. Pro vybrané druhy následně zpracovat přehled biologických požadavků, technologií a metodik pro chov. Dále bylo snahou zjistit, zda je v České republice reálná možnost napojení chovu a zpracování hmyzu na politiku evropského agrárního sektoru. Jaký je manažerskoekonomický pohled na chov a využití vybraných druhů hmyzu s ohledem na platnou legislativu EU a ČR v dané problematice. Zda existují možnosti podnikat v malých rodinných firmách pro chov hmyzu. Součástí práce bylo rovněž dotazníkové šetření o problematice entomofágie. Dotazníky byly zaslány do dvou států – České republiky a na Floridu. Pro Českou republiku bylo získáno 107 respondentů. Pro Severní Ameriku (tzn. Floridu) bylo nasbíráno (spíše jen pro zajímavost) 23 dotazníků.
10
3 LITERÁRNÍ PŘEHLED 3.1 Historie, současnost a budoucnost entomofágie Hmyz je na této planetě už asi 350 miliónů let (člověk zhruba 1 milion) a je na něm závislá existence nejen rostlinných, ale i živočišných druhů. Pro příklad – kdyby ze světa zmizely včely, které zajišťují opylování rostlin, lidstvo by zřejmě přežilo pouhé další 4 roky. Bez termitů by zase zkolabovaly celé ekosystémy tropických deštných pralesů, což by znamenalo změnu ve frekvenci a intenzitě dešťů a koloběhu kyslíku na Zemi. Mouchy nás většinou jen obtěžují, ale bez jejich larev by se odumřelé rostliny a živočichové nerozložili (BORKOVCOVÁ et al., 2009). Termín „entomofágie“ doslova znamená – využívání hmyzu jako zdroje živin, v užším smyslu pak jako potraviny pro člověka. A hmyz se konzumuje odnepaměti. Entomofágie je totiž stará jako lidstvo samo, avšak její popularita se v průběhu staletí měnila. I když se někomu může zdát, že pochutnat si na hmyzím receptu je nějaká nová myšlenka, objevená v rámci zdravého životního stylu či jakéhosi „alternativního“ hnutí, není tomu tak. Ve skutečnosti je to záležitost stará statisíce let. Vyspělé průmyslové národy se však na entomofágii, jako možnou volbu, začínají dívat teprve dnes. Jeskynní malby a další doklady dávných civilizací však mluví jasně. O konzumaci hmyzu se zmiňuje dokonce i Bible, konkrétně Třetí Kniha Mojžíšova. Od počátků lidstva jsme využívali hmyz nejen k jídlu, ale i v medicíně či při náboženských obřadech. Hmyz se ostatně k lékařským účelům používá dodnes. Například mravenci rodu Atta se na operačních sálech využívají k zašívání ran. Výtažky z hmyzu se používají k léčení onemocnění chorob jater. Chitin, připravený z vnější kostry hmyzu, zase slouží ke snižování hladiny cholesterolu, k obnově tkání či jako látka, která urychluje hojení ran a v krvi i na povrchu ničí patogenní organismy (RAMOS-ELORDUYOVÁ, 1998). Třída hmyz v současné době zahrnuje přes milion popsaných druhů a z toho kolem tří tisíc druhů považujeme za jedlé. Hmyz je taxonomicky blízce příbuzný humrům a krevetám, patří totiž do stejného kmene zvaný členovci. Má-li proto někdo alergii na tyto korýše, nedoporučuje se mu hmyz konzumovat. V Africe, Jihovýchodní Asii a severní části Latinské Ameriky je entomofágie hluboce zakořeněná. Nejenom, že tam na konzumaci jedlého hmyzu byly (a stále jsou) závislé lidské životy, ale zároveň je tato skupina živočichů velmi vyhledávanou
11
pochoutkou. Například v Japonsku jsou běžně k dostání luxusní dárkové koše plné jedlého hmyzu (BORKOVCOVÁ et al., 2009). Je proto otázkou, proč v bohatých průmyslových státech představuje entomofágie tabu. Kromě předsudků totiž neexistuje opodstatněný důvod, proč nejíst hmyz. Lidé však často argumentují tím, že se jedná o obtížného, nebezpečného, šeredného a nemoci přenášejícího škůdce. Řada lidí ho nemá ráda také ze zastaralého přesvědčení, že hmyz patří k domorodcům, kteří nemají prostředky na to, aby si koupili, či vypěstovali jiné zdroje „normální“ obživy. Tento předsudek patří především ke kulturám Západu. Mnohé východní národy jako Japonci a Číňané považují hmyz za velkou lahůdku (RAMOS-ELORDUYOVÁ, 1998). Antropolog Marvin Harris vysvětluje, že antipatie k těmto živočichům mají většinou kultury, kde získávání bílkovin nevyžaduje velké úsilí (velkochovy užitkových zvířat), což jsou obvykle ony rozvinuté země. Avšak je třeba zmínit, že i některé vyspělé státy entomofágii nezatracují – například výše zmiňované Japonsko. Dalším důležitým faktorem při pochopení odporu k hmyzu jsou naše stravovací návyky. Ty se tvoří do pěti let věku. Je-li nám od ranného dětství vštěpován určitý vzorec stravy, nejsme v dospělosti schopni něco jiného (v tomto případě hmyz) považovat za přirozenou součást jídelníčku – alespoň na počátku konzumace. V současnosti ve světě vzniká i poměrně paradoxní jev. Zatímco vyspělá západní kultura zažívá pomalou renesanci entomofágie a objevuje zapomenutý půvab jedlého hmyzu, obyvatelé mnoha rozvojových zemí odhalili půvab jiný – hamburgery a kolové nápoje. Stravovací návyky moderního světa je oslnily natolik, že nad sarančaty z polí ohrnují nos (BORKOVCOVÁ et al., 2009). Uplyne ještě zřejmě mnoho let, než se lidé zbaví předsudků, přestanou se na hmyz dívat jako na zbytečného obyvatele planety Země, začnou uvažovat racionálně, vyhrnou si rukávy a pustí se do přípravy pochoutek z hmyzu. Náznaky, že se začíná blýskat na lepší časy, už tu ale jsou. Nejenže národy konzumující hmyz odjakživa v této činnosti nadále pokračují, ale i ve zbytku světa sílí přesvědčení, že by bylo dobré se k nim připojit. Vděčíme za to i publikacím jako The Food Insect Newsletter, masmédiím nebo novým
obchodním
společnostem
jako
je
Hot
Lix
v Kalifronii
(RAMOS-
ELORDUYOVÁ, 1998). Přesto, že se hmyz začíná v Evropě vracet na výsluní, jedná se zatím většinou o raritu spojenou s recesí či zvědavostí, zvláště pak v luxusních restauracích (BORKOVCOVÁ et al., 2009). 12
3.2 Entomofágie v podmínkách České republiky – vhodné druhy Na vytipování vhodných druhů pro využití entomofágie v našich podmínkách se můžeme dívat ze dvou úhlů. Buď využít druhy hmyzu hojně žijících na našem území, nebo dát na rady zkušenějších. První varianta se zdá poněkud logická, ale vhodnější bude ji rovnou vyloučit. Obecně se totiž nedoporučuje konzumovat hmyz nachytaný ve volné přírodě. Většina lidí není schopna pouhým okem laika s jistotou říci, o jaký nalezený druh se jedná. Navíc hmyz, prohánějící se na našich polích a loukách, může být velmi často kontaminován různými pesticidy a umělými hnojivy a takto znehodnocený hmyz se pak opravdu nemá jíst. Lépe jít proto tím druhým směrem. Na základě naší i světové literatury bylo vybráno 8 druhů hmyzu, který je vhodný ke konzumaci i k domácímu chovu v podmínkách České republiky. Největší a nejznámější světová odbornice přes entomofágii, uznávaná průkopnice a propagátorka, Dr. Julieta Ramos-Elorduyová, ve své knize „Hmyz na talíři“, zmiňuje hned několik desítek jedlých druhů hmyzu. Další velkou a váženou odbornicí (dle mého názoru největší v České republice) je paní docentka Marie Borkovcová, která v knize „Kuchyně hmyzem zpestřená 1“, také uvádí různé druhy hmyzu vhodné k entomofágii. Ve většině z nich se shoduje i s výše zmiňovanou Juliet Ramos-Elorduyovou. V současnosti nejucelenější přehled však nedávno vytvořil tým z Mendelovy univerzity v Brně, který provedl podrobný a obsáhlý výzkum, jenž se zabývá vytipováním nejvhodnějších druhů pro využití entomofágie v podmínkách České republiky. Jako nejvhodnější kandidáti byly na základě tohoto výzkumu shledány následující druhy hmyzu (BEDNÁŘOVÁ et al., 2013):
-
Šváb argentinský – Blaptica dubia
-
Cvrček stepní – Gryllus assimilis
-
Zavíječ voskový – Galleria mellonella
-
Bourec morušový – Bombyx mori
-
Saranče stěhovavá – Locusta migratoria
-
Saranče pustinná – Schistocerca gregaria
-
Potemník brazilský – Zophobas morio
-
Potemník moučný – Tenebrio molitor
13
3.3 Jednotlivé druhy V následující kapitole jsou charakterizovány jednotlivé druhy výše zmiňovaného hmyzu. Jako první je vždy obecně popsána samotná čeleď, dále pak konkrétní druh a jeho chov v domácích podmínkách. Následné rady k chovu jednotlivých druhů hmyzu jsou zamýšleny v množství pro osobní spotřebu. Veškeré systematické zatřídění bylo provedeno dle internetové stránky Biolib (2013).
3.3.1 Šváb argentinský – Blaptica dubia Serville, 1983 Říše:
živočichové (Animalia)
Kmen:
členovci (Arthropoda)
Třída:
hmyz (Insecta)
Řád:
švábi (Blattodea)
Čeleď:
švábovití (Blattidae)
Rod:
šváb (Blaptica)
Druh:
šváb argentinský (Blaptica dubia)
Švábovití
Švábi jsou starobylým řádem hmyzu. Podle paleontologických nálezů se první švábi dnešního typu objevili již před 340 miliony lety. Vyskytují se na všech kontinentech vyjma Antarktidy. Během své dlouhé evoluce se vyvinulo mnoho druhů švábů, kteří se velmi dobře přizpůsobili daným podmínkám, ale vznikly také druhy vysoce vázané na své životní prostředí. Mnoho endemických druhů se zabydlelo na ostrovech jako je například Kuba. Značný počet druhů je však kosmopolitních – byly rozšířeny především lodní přepravou potravin (KOVAŘÍK, 2000). Celý řád švábů obsahuje kolem 4000 popsaných druhů a dělí se do pěti čeledí – Blaberidae, Blattellidae, Blattidae, Cryptocercidae a Polyphagidae. U nás se volné přírodě vyskytuje 5 druhů švábů. Dalších 6 druhů je zavlečených a přežívá zimu jen ve vytápěných prostorách (KOČÁREK et al., 2005). Jediný u nás chráněný šváb je rusec
14
(Ectobius erythronotus nigricans) a je zařazen do Červeného seznamu ohrožených druhů České republiky (FARKAČ et al., 2005). V přírodě lze šváby najít pod kůrou stromů, pod kameny, v jeskyních, ve spadaném listí či v květech rostlin. Několik tropických švábů žije také v termitištích a mraveništích. Podmínkou jejich výskytu je však vždy teplo a možnost ukrýt se na vlhké místo. Ačkoliv je šváb lidmi vnímán jako „milovník špíny a také její přenašeč“, v přírodě má nezastupitelnou roli jako zdravotní policie a odklízeč odpadu, který mění na humus. Švábi mají ploché tělo, hlava je kryta pod výraznou středohrudí a ústní ústrojí je namířeno dolů. Většina švábů je zbarvena nenápadně dohněda až dočerna, a to v mnoha odstínech a kombinacích. Na různých částech zadečku jsou uloženy pachové žlázy, které slouží k obraně, značkování teritoria a jsou i důležitým determinačním znakem. Švábi čeledi Blaberidae využívají při své obraně zvukových projevů, při kterých hlasitě syčí. Tento zvuk vzniká rychlým vytlačováním vzduchu ze vzdušnic. Šváb se dožívá až šesti let (KOVAŘÍK, 2000).
Šváb argentinský – Blaptica dubia Jeho velikost se pohybuje mezi 38 − 42 mm. Rozšířen je převážně v Jižní Americe. Jedná se o druh s výrazným pohlavním dimorfismem. Samci nesou dlouhá křídla přesahující zadeček, kdežto samice mají křídla zcela zakrnělá. Pohlavně dospívají po 8 – 12 měsících. Jako u všech druhů švábů má i argentinský šváb o jeden instar méně než samice. Je to jeden z nejčastěji chovaných švábů pro produktivní a zájmové účely (KOVAŘÍK, 2000).
Chov švábů argentinských
Chovy švábů lze rozdělit na již zmiňované chovy produktivní a zájmové. Do chovů produktivních řadíme krmné účely (většinou pro exotická zvířata). V zájmových chovech jsou švábi chováni k přírodovědným účelům, ale také pro radost nebo právě k lidské konzumaci - entomofágii. Ač se to bude zdát jakkoliv úsměvné, v poslední době se ve Spojených státech amerických rozšířil fenomén chovu švábů jako domácích 15
mazlíčků. Američané argumentují tím, že šváb má oproti jinému domácímu zvířeti tu výhodu, že ho můžete nosit stále s sebou v krabičce třeba do zaměstnání a také za něj nemusíte platit v dopravních prostředcích (KOVAŘÍK, 2000). Chov švábů se obecně považuje za nejjednodušší a zvládne jej i úplný začátečník. Jsou nenároční na potravu i teplotu. Konkrétně šváb argentinský je pokládán za dobře se množící živorodý druh hmyzu. Je proto velmi vhodný k domácímu chovu (SKUHRAVÝ, 1986). Jako chovné nádoby používáme lepená akvária nebo plastové bedny. Pro 200 kusů postačí box o velikosti 40 × 25 × 25 cm. Vždy musíme pospolu chovat šváby jen jednoho druhu. Na dno položíme vrstvu vlhké rašeliny, několik kousků kůry a malou misku na krmivo. Chovnou nádobu z poloviny vyplníme například proložkami od vajec, díky čemuž zajistíme dostatek žádaných úkrytů a zvětšíme tak chovnou plochu. Proložky je třeba po určité době vyměňovat, neboť je švábi časem okoušou a znečistí. Při výměně však vždy musíme ponechat pár starých proložek, aby se alespoň částečně zachoval pach kolonie. Teplota by se měla pohybovat v rozmezí 25 až 28°C. Samička každých 6 týdnů tvoří ootéku, ze které následně vypouští 22 – 28 nymf. Jedná se o druh po skle nelezoucí a je mu dobře v kolonii velkého množství jedinců. Krmíme zeleninou a ovocem, které poslouží zároveň i jako zdroj vody (KOVAŘÍK, 2000).
3.3.2 Cvrček stepní – Gryllus assimilis Fabricius, 1775 Říše:
živočichové (Animalia)
Kmen:
členovci (Arthropoda)
Třída:
hmyz (Insecta)
Řád:
kobylky (Ensifera)
Čeleď:
cvrčkovití (Grylliadea)
Rod:
cvrček (Gryllus)
Druh:
cvrček stepní (Gryllus assimilis)
16
Cvrčkovití
V současné době jsou cvrčci klasifikováni do řádu kobylek. Řád kobylky byl však donedávna řazen spolu s příbuzným řádem sarančí do jednoho řádu rovnokřídlých (Orthoptera). Cvrčci jsou charakterističtí ústním ústrojím kousacím, přeměnou prvního páru křídel v tzv. krytky a přítomností párových přívěsků na konci zadečku. Samičky odlišujeme podle výrazného kladélka. Typem vývoje je tzv. jednoduchá paurometabolie (proměna nedokonalá), kdy zatím nedospělá stadia cvrčků sice silně připomínají dospělce, avšak oproti nim nemají zcela vyvinutá křídla a pohlavní orgány. Typické zvuky vydávané cvrčky jsou způsobeny třením křídel o sebe. Toto cvrkání mohou vyvozovat pouze samečci a to ze dvou důvodů – pro přilákání samičky nebo k zastrašení nepřítele (KOVAŘÍK, 2000). Cvrček je teplomilný druh, a proto se na zimu stěhuje k lidským obydlím. Dříve byli hojní v permanentně vytápěných provozovnách (např. pekárny). Cvrčky lze chovat k pokusným účelům, jako živé krmivo pro jiné živočichy a pro účely entomofágie (SKUHRAVÝ, 1968). Do čeledi cvrčkovitých spadá okolo 2500 (většinou velmi teplomilných) druhů, často vyžadujících zvýšenou vlhkost. Mezi nejznámější zástupce této čeledi pak patří např. cvrček polní (Gryllus campestris), cvrček lesní (Nemobius sylvestris), cvrček domácí (Acheta domestica), který pomalu ale jistě osídluje celý svět, či pro nás nejdůležitější – cvrček stepní – někdy též zvaný jako banánový (KOVAŘÍK, 2000).
Cvrček stepní
Jeho velikost může dosáhnout až 35 mm, což ho řadí k velkým druhům. Prochází proměnou nedokonalou a již od narození se věrně podobá dospělcům. Barevné zbarvení přechází od červené až do hnědé. Je aktivní zejména v noci. Považuje se za nejčastější krmný druh hmyzu. Je rozšířen ve Střední Americe, v Karibiku, Brazílii, Mexiku i v jižních státech USA (OBENBERGER, 1952).
17
Chov cvrčků stepních Pro chov cvrčků se hodí větší skleněná nádoba o rozměrech cca 20 × 30 × 20 cm. Na vrch umístíme rám s jemnou síťovinou. Jako podklad na dno nejlépe poslouží písek nebo kokosová drť zvaná lignocel. Kvůli zvýšenému riziku vzniku plísní je nutné zajistit dobré odvětrávání. Chovnou nádobu vyhříváme buď venkovním zdrojem tepla, nebo vnitřně slabou (15W) žárovkou. Zavěsíme ji volně ze stropu doprostřed nádoby, aby dobře osvětlovala a vyhřívala celý prostor. Vnitřní zařízení se skládá ze 4 částí: 1. Předměty, po kterých cvrčci lezou a zvětšují jim tak prostor. Poskytují cvrčkům oblíbené úkryty. Můžeme využít kameny, stromovou kůru, proložky od vajec, či zmačkaný papír. 2. Přiměřeně velká napáječka. Místo napáječek lze také použít mělké mističky nebo víčka, do kterých vložíme kousek vaty, aby se menší cvrčci neutopili (KOVAŘÍK, 2000). 3. Krmítko. Potrava by měla být dvojího druhu – suchá a čerstvá. Suchá složka obsahuje např. směs otrub, rozdrceného pečiva či sušené ovesné vločky. Čerstvá složka zahrnuje zelené části rostlin, různé druhy salátů, vařené brambory ale také nastrouhanou mrkev či kousky ovoce. Je třeba si uvědomit, že krmivo nesmí být chemicky ošetřeno, neboť cvrčci by se pak stali nevhodní pro samotnou konzumaci. Zbytky nezkrmené potravy je nutno z terária vždy včas odstranit, abychom zabránili rozvoji plísní. 4. Kladiště. Nádoba s vlhkou kyprou hlínou pro kladení vajíček. Vajíčka ke svému vývinu potřebují vlhko. Použijeme nepropustné nádoby (7 × 12 × 6 cm) s několika malými otvory (7 – 10 mm), jimiž se samice dostanou dovnitř. Do takové nádoby dáme nejméně 3 cm vysokou vsrtvu jemné hlíny. Když vidíme, že je obsah nádoby s vajíčky značně přehrabán (tzn. je jich tam již velké množství), přesuneme kladiště do předpřipravené nádoby, které poslouží jako „jesle“ a do boxu s dospělci dáme nádobou novou. Vajíček bývá velké množství (10 000 – 20 000) (SKUHRAVÝ, 1968). Asi po třech dnech přesuneme nádobu s vajíčky do již zmiňovaných jeslí. Mladí cvrčci se líhnou s ohledem na teplotu. Po čas kladení vajíček by se teplota v teráriu měla pohybovat v rozmezí 24 – 26 °C, zatímco teplotu v líhni udržujeme na 27°C. Při této teplotě se cvrčci líhnou po 14 dnech. Mladé cvrčky i nadále chováme odděleně. Zhruba v šestém instaru dojde u samic k postupné přeměně výběžků v kladélko. V posledním,
18
jedenáctém instaru můžeme u samečků i samiček pozorovat jasné základy křídel i s náznakem žilnatiny. Za uvedených podmínek probíhá vývojový cyklus 8 – 10 týdnů a to v 11 instarech. Zatímco teplota vyšší není na škodu, v teplotě nižší pak chov pozbývá smysl, neboť dospělci často hynou dříve, než se stihnou rozmnožit a když už samice vejce nakladou, většinou se pak nevylíhnou. Je všeobecně známo, že samečci cvrčků občas rádi cvrkají (i když poblíž není žádná samička). Proto není vhodné umisťovat jejich chov do obytných místností, jestliže Vám tento zvuk vadí. Hlavní příčinou neúspěchu při chovu cvrčků je nedostatečná teplota a až přílišná vlhkost v chovných boxech. Chovy cvrčků někdy mohou napadnout roztoči nebo houby. Ze škůdců ničících chovy lze jmenovat roztoče rodu Glyciphagus, kterého je možné zlikvidovat radikálním snížením vlhkosti. V chovu se mohou vyskytnout i další škůdci jako např. roztoč Blattisocius keegani vysávající vajíčka cvrčků či nedokonalá houba Entomophora grylli, která napadá přímo cvrčky. Při zjištění těchto záškodníků je nutné chov okamžitě zlikvidovat, chovné nádoby vydezinfikovat a založit chov znovu (FRKAL, 2004).
3.3.3 Zavíječ voskový – Galleria mellonella Linnaeus, 1758 Říše:
živočichové (Animalia)
Kmen:
členovci (Arthropoda)
Třída:
hmyz (Insecta)
Řád:
motýli (Lepidoptera)
Čeleď:
zavíječovití (Pyralidae)
Rod:
zavíječ (Galleria)
Druh:
zavíječ voskový (Galleria mellonella)
Zavíječovití
Druhově velmi početná čeleď (u nás známo 260 druhů). Výrazně se liší nejen morfologicky, ale i bionomií jednotlivých druhů. Zástupci této čeledi jsou malí až
19
středně velcí motýlci se štíhlým tělem a rozpětím křídel v rozmezí 10 – 46 mm. (SALÁŠKOVÁ, 2008). Přední křídla jsou úzce trojúhelníkovitého tvaru složená dozadu. Zadní křídla jsou široce trojúhelníkovitá složená pod předními. Tykadla jsou nitkovitá. Sosák bývá vyvinutý, mnohdy zkrácený, vzácně pak chybí úplně. Částečně se projevuje i pohlavní dimorfismus. Housenky připomínají housenky obalečů. Bývají velmi pohyblivé, slabě ochlupené, zapřádají obytné rourky, nebo spřádají listy. Některé druhy se vyvíjí i pod vodou a na vodních rostlinách (ŠEFROVÁ, 2000).
Zavíječ voskový – Galleria mellonella
Vylíhlý dospělec v podobě motýla je dlouhý 8 – 16 mm o rozpětí křídel až 28 mm. Přirozeným prostředím toho drobného, poněkud nevzhledného motýlka, jsou včelí úly, kde se vyvíjí na včelích plástech a pro včelaře je tak nevítaným škůdcem (SALÁŠKOVÁ, 2008). Zavíječ voskový má ve svém těle speciální enzymatickou výbavu, která mu umožňuje trávení včelího vosku, jenž je po chemické stránce značně komplikovaný a těžko odbouratelný (KODRÍK, 2007). Mezi fyziology, imunology a parazitology se proto již po desítky let řadí mezi oblíbený hmyzí modelový druh organismu, který lze snadno celoročně chovat na umělé potravě v laboratořích (SALÁŠKOVÁ, 2008).
Chov zavíječe voskového
Za chovnou nádobu zvolíme jakýkoliv uzavíratelný box, jehož vnitřní stěny obalíme poskládaným kartónovým papírem, což je nutné pro uchycení kukel. Při teplotě kolem 29 − 30°C trvá vývoj asi 8 týdnů (KODRÍK, 2007). Doporučení a návodů na umělou stravu je celá řada, některé z nich ani neobsahují jejich přirozenou potravu – včelí vosk ( SALÁŠKOVÁ, 2008). Obvykle se však doporučuje med, včelí vosk a obilný šrot nebo umělá půda (KODRÍK, 2007). Na poskládaný papír, který imituje včelí úl, necháme samičku naklást vajíčka. Jakmile se z nich stanou larvy, přidáme jim umělou půdu. Životní cyklus zavíječe voskového trvá přibližně jeden měsíc. Prvním stadiem je vajíčko, druhým larva
20
(housenka), třetím kukla a v posledním stádiu se z něj stává dospělí jedinec (imago). Stádium larvy je pak rozděleno do sedmi instarů (KOŘÍNEK, 2003).
3.3.4 Bourec morušový – Bombyx mori Linnaeus, 1758 Říše:
živočichové (Animalia)
Kmen:
členovci (Arthropoda)
Třída:
hmyz (Insecta)
Řád:
motýli (Lepidoptera)
Čeleď:
bourcovití (Bombycidae)
Rod:
bourec (Bombyx)
Druh:
bourec morušový (Bombyx mori)
Bourcovití
Na celém světě je známo asi 1200 druhů z této čeledi. Ohnisko výskytu se nachází primárně v tropech Jižní Ameriky a Afriky. V Evropě bylo zaznamenáno na 39 druhů. V České republice pak druhů 18 (KODYTEK, 2005). Jsou to robustní motýli s tuhými křídly, chlupatým tělem a redukovaným sosákem. Křídla jsou široká a nachází-li se bourec v klidu, jsou střechovitě složená, nebo může zadní křídla vysunout nad přední a napodobovat tak suchý list. Samečci bývají menší a jejich tykadla jsou, na rozdíl od samiček, dvojitě hřebenitá (samičky mají krátká pilovitá tykadla). Ústní ústrojí je zakrnělé. Housenky jsou hustě chlupaté, často pestře zbarvené (ŠEFROVÁ, 2000). Celkové zbarvení je nevýrazné. Motýli létají výhradně v noci. Housenky žijí nejdříve pospolu v hnízdech, následně se rozlézají (KODYTEK, 2005). Mají jednu generaci v roce (ŠEFROVÁ, 2000).
Bourec morušový – Bombyx mori
Tento motýl je původem z Číny, kde byl chován pro hedvábnický průmysl, který má v této zemi hlubokou tradici. Vznik hedvábnictví v Evropě, především pak v Itálii, se
21
datuje přibližně od konce středověku. Pověst praví, že vajíčka bourců tam tajně přivezli z Číny dva mniši-misionáři v duté bambusové holi (OBENBERGER, 1952). Díky vývozu hedvábných látek z Číny vznikla i jedna z nejznámějších cest Starověku – tzv. hedvábná stezka vedoucí od Čínského moře až do Sýrie (VEŠKRNA, 2009). I v Čechách byl zaveden chov bource morušového. Československý hedvábnický průmysl měl v poválečných letech velmi vysokou úroveň. Ročně se zpracovalo až 500 tun surového hedvábí. Roku 1963 však bylo naše hedvábnictví zcela zrušeno. Dnes je hedvábí běžně produkováno v Evropě, Asii a Jižní Americe (SKUHRAVÝ, 1968). Z hlediska reprodukce je dnes bourec morušový zcela závislý na člověku, neboť ve volné přírodě se již nevyskytuje. Jeho nejbližším volně žijícím příbuzným je Bombyx mandarina, se kterým může vytvářet hybridní formy. Výhradní potravou housenek bource morušového jsou, jak již z názvu vyplývá, listy z ovocných stromů zvané morušovníky. Dospělý motýl má rozpětí křídel asi 5 cm, avšak létat neumí. Tělo je bíle ochmýřené. Samice je až třikrát větší než samec. Dospělí jedinci této čeledi mají redukováno ústní ústrojí a nemohou přijímat potravu. Proměna je dokonalá (SKUHRAVÝ, 1968).
Chov bource morušového
Bourec morušový ve svém životě prochází přes čtyři vývojová stádia: vajíčko – larva (housenka) – kukla a dospělec (ŠEFROVÁ, 2000). Samička klade obvykle okolo 450 vajíček o velikosti zrnka máku. Housenka prochází pěti instary, přičemž při posledním instaru dosahuje délky 6 cm, ztrácí apetit a přestává přijímat potravu. Vývoj housenky trvá 4 – 5 týdnů. Ze stadia housenky se mění v klidové stadium – kuklu, která se kuklí do kokonu ze surového hedvábí. Proces kuklení trvá dva až tři dny. Samotné stadium kukly trvá 8 – 12 dní. Tento pevný zámotek pak poskytuje housence ochranu před zraněním. Po ukončení proměny kukla praská a z ní vylézá imago. Pouze larvální stádia rapidně rostou a konzumují potravu – listy moruše. Ostatní vývojová stádia potravu nepřijímají a proto se během vývoje jejich velikost těla a váha nemění. Životní cyklus bource morušového trvá 6 – 8 týdnů v závislosti na podmínkách chovu. Jako chovná nádoba se doporučuje bedýnka o velikost 1 × 1 m a výšce 8 – 10 cm. Pro mladší instary bourců (prvý a druhý) je vhodné přikrýt vrch sklem, aby se zabránilo 22
přílišnému vysychání listů moruše. Kolem stěn poklademe zlehka nacupovanou dřevitou vlnu. Vajíčka se přes zimu skladují v chladu při teplotě kolem 5°C. Vyjímáme je okolo 1. května, aby jejich líhnutí nastalo v době, kdy se rozvíjí lístky moruší (tj. u nás v polovině května). Při teplotě 20°C trvá vývoj vajíčka 2 – 3 týdny. Housenky začínáme krmit až ve chvíli, kdy se z vajíček převážná část vylíhla, aby vývoj probíhal současně. Potravu podáváme vždy, když zpozorujeme, že housenky převážnou část již spotřebovaly (obvykle 3 × denně). Nepoužíváme listí vlhké, protože jsou pak housenky náchylnější k infekci. Při podezření z infekce všechny domnělé kusy odebereme a zlikvidujeme. Zásada zní – lépe odstranit omylem deset kusů housenek, než nechat jednu nemocnou a ztratit tak celý chov (SKUHRAVÝ, 1968).
3.3.5 Saranče stěhovavá – Locusta migratoria Linnaeus, 1758 Říše:
živočichové (Animalia)
Kmen:
členovci (Arthropoda)
Třída:
hmyz (Insecta)
Řád:
rovnokřídlí (Orthoptera)
Čeleď:
sarančovití (Acrididae)
Rod:
saranče (Locusta)
Druh:
saranče stěhovavá (Locusta migratoria)
Sarančovití
Saranče jsou nejblíže příbuzné druhům z nadčeledi kobylky a cvrčci (ŠIMÁČKOVÁ, 2008). Tělo se skládá ze tří částí: hlava, hruď a zadeček. Ústní ústrojí je kousací. Vývoj je nepřímý (vajíčko – nymfa – dospělec). Prochází proměnou nedokonalou. Samice jsou zpravidla větší a mohutnější než samci. Tykadla mají krátká, kladélka nanejvýš krátká. Sluchové orgány se nachází po stranách prvního zadečkového článku. Třetí pár nohou má saranče skákací a dokáže doskočit až do vzdálenosti 70 cm. Většina druhů žije v nízké vegetaci, v trávě a na bylinách. Dobře létající druhy obývají keře a stromy.
23
Některé druhy jsou hydrofilní a vyskytují se i druhy žijící v horských oblastech (KOVAŘÍK, 2000). Díky své velikosti a schopnosti dobře se rozmnožovat v zajetí, jsou saranče často využívány jako laboratorní zvířata (studium anatomie, morfologie, fyziologie, etologie i toxikologie hmyzu). Velmi často i jako krmení pro hmyzožravé živočichy. Další ceněné využití je jejich konzumace člověkem. Z hlediska rozšíření, nenáročnosti a snadné přípravě, patří saranče mezi nejčastěji lidmi konzumovaný hmyz (ŠIMÁČKOVÁ, 2008).
Saranče stěhovavá – Locusta migratoria
Zbarvení těla je různé – přes šedou, žlutohnědou, hnědou až po zelenou, zpravidla vždy s tmavými skvrnami. Křídla jsou nazelenalá, na vrcholu tmavší. Tento druh upřednostňuje teplá a vlhká místa, vyvíjí se na loukách, při březích potoků, řek apod. Tělo měří 3,5 – 6 cm, váha se pohybuje mezi 1 – 2 g. Saranče stěhovavé jsou rozšířeny v jižní i jihozápadní Evropě, v Asii, v Austrálii i v Americe (ŠIMÁČKOVÁ, 2008). Při přemnožení se jedinci seskupují do hejn, která jsou schopna urazit obrovské vzdálenosti a působí škody na zemědělských plodinách (ŠEFROVÁ, 2006).
Chov saranče stěhovavé
Pro chov asi 60 kusů dospělých sarančí zvolíme dřevěnou bednu o velikosti cca 40 × 40 × 50 cm. V takto dostatečně velkém boxu by nemělo docházet k nežádoucímu kanibalismu. Jedna strana a strop bedny se nechají volné a opatří se pletivem. Na strop se umístí zářivka. Na druhou (boční) stranu se jako zdroj tepla instaluje tepelný zářič nebo žárovka s příkonem 40 – 60 W. Osvětlení i topení má být v provozu vždy 12 – 14 hodin denně a zajišťovat tak teplotu 30 – 32 °C, lokálně až 36°C. Prodloužením doby svícení na 16 hodin lze významně zvýšit produktivitu chovu. Relativní vlhkost vzduchu by měla být mezi 30 – 40%. Do insektária umístíme hustou větev s množstvím malých větévek pro svlékání nymf. Jako substrát se doporučuje jemná a vlhká rašelina či zahradní zemina. Na dno nádoby se také umístní 10 cm vysoká miska rašeliny smíchaná s pískem sloužící jako kladiště (ŠIMÁČKOVÁ, 2008). 24
Krmíme denně či obden zelenými listy. V létě se doporučují listy z čeledi lipnicovitých, listy smetánky lékařské apod. V zimě lze krmit salátem či doma naklíčenou pšenicí. Jako přídavek můžeme podávat nakrájenou zeleninu, ovoce, tvaroh, vařené vejce, šrot, sušené mléko či seno (KOŘÍNEK, 2002). Občas je možné do terária vložit napáječku, ale není to nutné, pokud dostávají v dostatečném množství čerstvé rostliny, ovoce nebo zeleninu (ŠIMÁČKOVÁ, 2008). Vývoj začíná vylíhnutím z vajíčka. Inkubace trvá asi 3 týdny. Vnější pohlavní orgány jsou odlišné a pozorovatelné již po vylíhnutí z vajíčka. Nymfy jsou po vylíhnutí dlouhé kolem 1 mm. Do dospělosti se nymfy pětkrát svlékají a jejich vývoj trvá přibližně 3 – 4 týdny. Po posledním svleku se již dospělý jedinec po 4 dnech začíná pářit, načež samice do 4 – 6 dnů snese svou první ootéku. Dožívají se věku 8 – 10 týdnů. Během dospělého života snese samice 5 – 7 ooték obsahujících 30 – 40 vajec (ŠIMÁČKOVÁ, 2008). Dospělec měří asi 50 mm. Samci jsou již od třetího svleku znatelně menší (KOŘÍNEK, 2002).
3.3.6 Saranče pustinná – Schistocerca gregaria Forskål, 1775 Říše:
živočichové (Animalia)
Kmen:
členovci (Arthropoda)
Třída:
hmyz (Insecta)
Řád:
rovnokřídlí (Orthoptera)
Čeleď:
sarančovití (Acrididae)
Rod:
saranče (Schistocerca)
Druh:
saranče pustinná (Schistocerca gregaria)
Sarančovití
Viz. výše.
25
Saranče pustinná – Schistocerca gregaria
Saranče pustinná (označovaná též jako všežravá) je velký skákací hmyz obdařený dobrou schopností letu, kterou využívá při svých tazích na dlouhé vzdálenosti. Krytky jsou černě skvrnité, pod nimi pak leží dlouhá trojúhelníkovitá křídla. Samotářsky žijící nymfy jsou zelené. Žijí-li ve skupinách, je jejich zbarvení černé a žluté. Nedospělí samci mají matně růžový hřbet, dospělí samci žlutý (ŠIMÁČKOVÁ, 2008). Lze je najít v severní Africe a centrální Asii (KOŘÍNEK, 2002). Jejím biotopem jsou, narozdíl od saranče stěhovavé, savany a sušší oblasti. Je schopna žít samotářsky ale i v ohromných hejnech a tyto fáze může několikrát během života měnit. To ovlivňuje jejich morfologii, fyziologii i změny chování. Délka těla saranče pustinné je mezi 7 – 8 cm. Hmotnost se liší dle pohlaví – samička váží 3,5 g, sameček 2,2 g (ŠIMÁČKOVÁ, 2008).
Chov saranče pustinné
Chov tohoto druhu sarančí se nikterak neliší od chovu saranče stěhovavé. Na rozdíl od ní je však polyfágní a náročnější na teplo. Teplota v chovném boxu by se měla nejlépe pohybovat okolo 32 – 35°C. Ootéky jsou naplněny 40 – 400 vajíčky (KOŘÍNEK, 2002). Při kvalitní výživě je samice během života schopna až deseti snůšek. Inkubace vajíček trvá jen okolo 10 dnů, vývoj je o 3 týdny rychlejší než u saranče stěhovavé. Délka života je naopak kratší, dosahují věku 4 – 8 týdnů (ŠIMÁČKOVÁ, 2008).
3.3.7 Potemník brazilský – Zophobas morio Fabricius, 1775 Říše:
živočichové (Animalia)
Kmen:
členovci (Arthropoda)
Třída:
hmyz (Insecta)
Řád:
brouci (Coleoptera)
Čeleď:
potemníkovití (Tenebrionidae)
Podčeleď: potemníkové (Tenebrioninae) Rod:
potemník (Zophobas)
Druh:
potemník brazilský (Zophobas morio)
26
Potemníkovití
Jen několik málo čeledí je početnější než potemníkovití brouci. V současnosti je známo asi 20 000 druhů. To je asi pětkrát více, než je popsáno savců. Velikost druhů se pohybuje ve velkém rozpětí od 1,3 do 80 mm. V poslední komplexní studii v roce 1990, byli
potemníkovití
brouci
dále rozděleni
do
7
podčeledí.
Životní
nároky
potemníkovitých brouků jsou velmi rozmanité. Dokázali totiž proniknout do většiny pozemních ekosystémů – od mořských pobřeží přes pouště až po alpínské pásmo okolo 5000 m nad mořem. Nedobyta zůstala pouze vodní prostředí a velmi chladná místa naší planety (KOVAŘÍK, 2000).
Potemník brazilský – Zophobas morio
Je známý také pod označením velký moučný červ, což napovídá, že jeho larvy jsou o poznání větší než u jiných potemníků. Dospělý potemník měří mezi 18 – 22 mm. Velikost larev se pohybuje kolem 40 – 60 mm. Je rozšířen převážně v Jižní a Střední Americe a na Kubě. V dospělosti se stává poměrně nenápadným černým broukem, kterého můžeme označit za všežravce. Prochází proměnou dokonalou (ČURDOVÁ, 2012).
Chov potemníka brazilského
Jako insektárium jsou nejvhodnější skleněné nádrže o obsahu asi 50 l. Na dno se umístí směs rašeliny a pilin v poměru 1:1. U pilin musíme být obzvláště obezřetní, aby neobsahovaly zbytky lepidel či laků, které jsou pro larvy jedovaté. Do nádrže umístíme stromovou kůru či různé větvičky, po kterých potemníci mohou šplhat a samičky na ně zároveň kladou vajíčka. Do nádoby lze také vložit kladiště s molitanem či látkou, kterou pravidelně rosíme. Při tomto způsobu však může snadno dojít k napadení kolonie roztoči, proto se doporučuje spíše odchov na suchém substrátu. Výhodnější je navíc oddělený (generační) chov, kdy vlastníme více chovných nádob a do každé umisťujeme stejně staré vývojové stadium. Jedná se sice o pracnější způsob, v závěru však mnohem výnosnější (ZICHA, 2007). 27
Vývoj prochází třemi stupni: larva – kukla – dospělec. Z vajíčka se larva vylíhne za 8 – 12 dní a následně se několikrát svléká. Plné délky těla dosáhnou žravé larvy za 6 – 8 týdnů, ale teprve po dalších 5 – 6 týdnech se kuklí. Tři týdny před začátkem kuklením larvy přijímají už jen malé množství potravy. Kukla v závislosti na teplotě zůstává v klidu 3 týdny i více. Poté se z kukly stává imago, které se již po dvou týdnech od přeměny začíná pářit. O týden později počíná samička klást vajíčka. Při teplotě kolem 30°C a vlhkosti 60 – 90% trvá celý vývoj 3 – 4 měsíce (ČURDOVÁ, 2012). Krmíme nejrůznějšími druhy ovoce a zeleniny (poslouží zároveň jako zdroj vody). Pro pestrost přidáváme ovesné vločky, šrot, občas podáváme i živočišné bílkoviny jako je např. vařené maso, tvaroh či sušené mléko, nezkrmené zbytky potravy pravidelně odstraňujeme, aby nedošlo k rozvoji plísní a roztočů (ZICHA, 2007).
3.3.8 Potemník moučný – Tenebrio molitor Linnaeus, 1758 Říše:
živočichové (Animalia)
Kmen:
členovci (Arthropoda)
Třída:
hmyz (Insecta)
Řád:
brouci (Coleoptera)
Čeleď:
potemníkovití (Tenebrionidae)
Podčeleď: potemníkové (Tenebrioninae) Rod:
potemník (Tenebrio)
Druh:
potemník moučný (Tenebrio molitor)
Potemníkovití
Viz. výše
Potemník moučný – Tenebrio molitor
Z ekologického hlediska se jedná především o synantropní hmyz. Na rozdíl od potemníka brazilského je menší – měří okolo 12 – 15 mm a velikost larev je 25 mm. Ve
28
volné přírodě se vyskytuje v ztrouchnivělých starých listnatých stromech a v ptačích hnízdech (HŮRKA, 2005). Jako larva i dospělec škodí na obilí, mouce a moučných produktech, díky čemuž získal své pojmenování (ŠEFROVÁ, 2003).
Chov potemníka moučného
Chov je podobný jako u potemníka brazilského. Při chovu různě starých jednotlivců však musíme brát na vědomí, že dospělci s oblibou žerou kukly, vajíčka i čerstvě vylíhlá imaga. Doporučují se chovné boxy (z plastu či skla) o velikosti 50 × 50 × 30 cm. Vrchní prostor zakryjeme síťovinou, aby nám brouci neulétli. Na dno poklademe několikacentimetrovou vrstvu krmného substrátu a na něj naskládáme další vrstvu stromové kůry. Z vrstvy kůry pak odebíráme larvy pro naši potřebu. Na kůru je možné položit kousek látky či molitanu, což slouží jako kladiště pro samičky. Musíme jej udržovat stále mírně vlhké, ale v tomto případě se opět zvyšuje riziko vzniku plísní a jiných nežádoucích nebezpečí pro naši kolonii (KOŘÍNEK, 2010). Vnitřní prostor je vyplněn proložkami od vajec či zmačkaným papírem. Chov musí být dobře větraný, abychom předešli rozvoji roztočů. Pokud se tak stane, je nutné chov okamžitě zlikvidovat a vše řádně vydesinfikovat. Krmný substrát může mít různé složení. Opět podáváme různorodé obilniny ve formě vloček či šrotu, dále sušené mléko, otruby či strouhanku. Na kůru pravidelně pokládáme čerstvé ovoce a zeleninu (zdroj vody). Nezkrmenou potravu pravidelně likvidujeme. Vývoj je stejný jako u potemníka brazilského, nicméně jeho délka je kratší. Teplotu udržujeme v rozmezí 22 – 30°C, vlhkost 65 – 70% (HŮRKA, 2005).
3.4 Chuť hmyzu a stadium jeho konzumace Chuť hmyzu je dána třemi pravidly – čím je krmen, v jakém prostředí žije a především jeho feromony. Proto například larva potemníka moučného žijící v mouce, chutná po chlebu a vodní hmyz má chuť i vůni po rybině. Dále je příchuť samozřejmě závislá na tom, jakým způsobem je hmyz připravován (na sladko, na slano, pražený, smažený či zcela čerstvý) (BORKOVCOVÁ et al., 2009). Jestliže jej omyjeme, zbavíme ho tak přirozených feromonů a v důsledku i jeho specifické chuti. Na jednu stranu je to 29
výhoda, protože hmyz pak přebírá chutě přidaných ingrediencí a můžeme ho tím pádem upravit prakticky jakkoliv. Na druhou stranu, pokud nás zajímá, jak jednotlivé druhy skutečně chutnají, omývat ho nemá smysl (RAMOS-ELORDUYOVÁ, 1998). Je třeba mít na paměti, že hmyzem, kterého krmíte, se brzy budete krmit také. Proto mu nedávejte nic, co byste sami nesnědli. Tím je myšlena např. nahnilá zelenina, chemicky ošetřené slupky ovoce či zeleniny apod. (BORKOVCOVÁ et al., 2009). Během tepelné úpravy se některým druhům hmyzu stává totéž, co většině korýšů – jejich barva se změní z původní šedé, modré či hnědé na atraktivní načervenalou. Druhy obsahující hodně tuku (larvy dřevokazných brouků), musí být zpracovány ihned po sběru, jinak jejich tuk při styku s kyslíkem oxiduje a zčerná. Chuť to neovlivní, ale přitažlivost klesá (RAMOS-ELORDUYOVÁ, 1998). Hmyz částečně přebírá chuť potravy, která mu je nabízena. Proto ji lze ovlivnit výběrem krmiva. Nejlépe se projevuje něco s výraznou chutí, např. bylinky (bazalka, máta, majoránka, rozmarýn). Pokud chceme nasládlou chuť, volíme ovoce (banány, jablka či hrušky). V případě touhy po slaném krmíme hmyz čistou trávou a zeleninou (mrkev, zelí, cuketa), získá tak masovou příchuť (BORKOVCOVÁ et al., 2009). V následující tabulce jsou sepsány druhy hmyzu vytipované k entomofágii v podmínkách České republiky. Je zde nastíněna jejich chuť a upřesněno vývojové stadium, ve kterém je vhodná konzumace.
Tab. 1: Druhy hmyzu a jejich chuť (BORKOVCOVÁ et al., 2009) Druh hmyzu
Stadium konzumace
Saranče stěhovavá
imago
Saranče pustinná
imago
Potemník moučný larva, kukla Potemník brazilský larva, kukla Bourec morušový larva, kukla Zavíječ voskový
larva
Šváb argentinský
imago
Cvrček stepní
imago
30
Chuť hmyzu - jemná, skoro neznatelná - připomínající arašídy - jemná, skoro neznatelná - připomínající arašídy - celozrnné pečivo - celozrnné pečivo - nepopsatelná, zcela ojedinělá chuť - po ostrém koření - připomínající popcorn - houby - jemná, skoro neznatelná - připomínající popcorn
4 MATERIÁL A METODIKA 4.1 Legislativa ČR a EU Pokud bychom se rozhodli, že s jedlým hmyzem začneme podnikat, neminou nás, jako u každého jiného podnikání potravinářského typu, legislativní a hygienické požadavky. Na základě ověření těchto informací bylo osloveno Ministerstvo zemědělství ČR, odbor potravinářské výroby a legislativy a taktéž Ministerstvo zdravotnictví, odbor ochrany veřejného zdraví. Na Ministerstvo zemědělství byl zaslán dotaz ohledně hygienického opatření při možném komerčním chovu a následném zpracování hmyzu jako potraviny pro člověka. Ministerstvo zdravotnictví zodpovědělo otázku týkající se legislativních požadavků na použití hmyzu v potravinách, a tedy i při přípravě pokrmů z hmyzu vyrobených a následně komerčně využívaných. A to jak národní úrovni, tak i na úrovni Evropské unie.
4.2 Podnikání s jedlým hmyzem 4.2.1 Kde si opatřit jedlý hmyz pro osobní spotřebu Ve chvíli, kdy se rozhodneme ochutnat jedlý hmyz, vzniká otázka, kde si jej obstarat. Některé potenciální konzumenty by pak mohly napadnout dvě možnosti – nasbírat ho v přírodě, nebo zakoupit v chovatelských potřebách. Ani jedna z eventualit není vhodná. Nicméně valná část veřejnosti, jak ostatně jasně vyplynulo i z dotazníkového šetření, nemá tušení, kde by tedy nezávadný hmyz pro přípravu pokrmů mohla získat. Výše zmiňovanou variantu nasbírání hmyzu ve volné přírodě je nutno okamžitě zamítnout. Málokdo je takový entomologický odborník, aby byl schopen s jistotou říci, o jaký druh se jedná a případně mohl vyloučit druhy, které nejsou pro lidský organismus nebezpečné. Navíc si nemůžeme být nikdy jisti, že volně žijící druh nebyl vystaven dávce pesticidů z nedalekého pole. Pokud si přece jenom obstaráte živý hmyz např. z chovatelských potřeb či z farem (farmy, chovající hmyz pro terarijní zvířata!), je třeba jej nechat několik dní lačnit. Nikdy totiž nevíte, čím byl Váš „budoucí oběd“ krmen (BORKOVCOVÁ et al., 2009).
31
Zřejmě nejjednodušší a nejpohodlnější možností je objednání si jedlého, usmrceného a již zpracovaného (často různě ochuceného) hmyzu v konzervách ze zahraničí. Ovšem jedná se o náležitě drahou záležitost. Nejjistější, avšak nejnáročnější variantou získávání jedlého hmyzu pro náš stůl, je pak jeho chov v domácích podmínkách (FRKAL, 2004).
4.3 Dotazníkové šetření 4.3.1 Obsah dotazníků V rámci praktické části byly vytvořeny dotazníky, které zjišťovaly informovanost respondentů, jejich názory na entomofágii, zkušenosti s konzumací hmyzu a sympatie (příp. antipatie) k možnému zařazení hmyzu do svého jídelníčku. Dotazníky obsahovaly 15 otázek a byly předloženy respondentům v České republice (tzn. Střední Evropa) a na Floridě (tzn. Severní Amerika). Stát Florida byl vybrán z důvodu osobních kontaktů. Za Českou republiku bylo nasbíráno 107 dotazníků, za Floridu 23 dotazníků. Odpovědi byly převedeny do procentických grafů a mezi sebou následně srovnávány. Při sestavování otázek bylo nutné brát v potaz, že valná část veřejnosti o tomto tématu většinou nemá dostatek informací, proto nešlo zacházet příliš do hloubky, nebo se úzce zaměřovat na konkrétní druhy hmyzu. Otázky mají proto spíše obecný a povrchní charakter. Je v nich kladen důraz zejména na názory a zkušenosti zpovídaných.
32
5 VÝSLEDKY PRÁCE A DISKUZE 5.1 Vyjádření ministerstev Co se týče problematiky hygieny hmyzu, bylo na základě vyjádření Ministerstva zemědělství potvrzeno, že taková legislativa v současnosti v České republice nikde řešena není. Jak odpovídá MVDr. Ing. Dana Třísková, vedoucí oddělení potravin živočišného původu, hmyz totiž není chápán jako hospodářské zvíře. Pokud by toto téma bylo někdy v budoucnu řešeno, zřejmě by se jednalo o tzv. potravinu nového typu a po jejím schválení by se na ni vztahovaly obecné požadavky potravinářského práva, případně by byly stanoveny jiné zvláštní požadavky. V současnosti se však touto problematikou nikdo nezaobírá, proto nelze získat další informace (TŘÍSKOVÁ, 2013). Jakékoliv požadavky, dle odpovědi z Ministerstva zdravotnictví, při použití hmyzu v potravinách, a v tom případě i při přípravě pokrmů, nejsou upraveny jak na národní úrovni, tak ani na úrovni Evropské unie, říká MUDr. Jarmila Rážová, Ph.D., ředitelka odboru ochrany veřejného zdraví. Avšak kvůli rostoucím snahám obohacovat některé potraviny různými druhy hmyzu, byl již v minulosti položen dotaz směřující k legálnosti používání hmyzu jako potraviny. Tato otázka byla dokonce prezentována na jednáních pracovních orgánu Evropské komise. Dosud ovšem nebylo vydáno jednoznačné stanovisko, ale v diskuzích na toto téma se dále pokračuje. Obecně lze ale konstatovat, že jakýkoliv druh hmyzu by šel za současného stavu teoreticky kategorizovat jako tzv. potravinu nového typu. Čímž se mimo jiné shoduje i s odpovědí z Ministerstva zemědělství. Potraviny nového typu jsou dále upraveny nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 258/97 ze dne 27. ledna 1997 o nových potravinách a nových složkách potravin. Takové potraviny pak mohou být zaváděny na běžný trh až po schválení na úrovni Evropské unie (RÁŽOVÁ, 2013).
5.2 Možnosti samostatného podnikání Možnosti samostatného komerčního podnikání v malých firmách pro chov hmyzu v rámci České republiky současná legislativa neumožňuje. Existují však menší
33
soukromí chovatelé, zapálení „nadšenci“, kteří jsou ochotni dodat případným zájemcům některé druhy ze svých vlastních zásob a k tomu přidat spoustu rad, zkušeností a tipů. V tomto případě však nemluvíme o komerčním podnikání, které by umožňovalo odebírat hmyz ve velkém množství jako surovinu do pokrmů v restauracích nebo do potravin volně dostupných v českých obchodech. Jak již bylo řečeno, oficiální podnikání s hmyzem určeným pro entomofágii v našich podmínkách zákon sice neumožňuje, ale existuje tu jistá alternativa. Je možné založit si podnikání za účelem chovu hmyzu pro terarijní zvířata. Takový druh podnikání je pod přísným veterinárním a hygienickým dohledem. Například farma Acheta, se sídlem v Mrtiněvsi, by se dala považovat za českého leadera v komerčním chovu hmyzu. Velmi dobře si střeží své know-how v technice chovu hmyzu (ostatně jako každá „hmyzí farma“). Má i internetový obchod, kde nabízí své produkty. Samozřejmě je třeba počítat s tím, že koupě tohoto druhu hmyzu je tzv. „na vlastní nebezpečí“, protože je původně určen pro zvířata, ne pro lidskou spotřebu. Velcí vizionáři jsou však například Číně. Pod heslem „červí továrny v Číně chtějí nakrmit svět“, zde jeden ambiciózní muž vycítil příležitost a uvědomil si, že v blízké budoucnosti by se hmyz mohl stát významnou položkou lidského jídelníčku. Investoval v přepočtu 6,3 miliónů korun na výstavbu továrny produkující 150 kilogramů larev denně. Do roku 2015 počítá s deseti tunami larev denně. Mimo jiné má v nabídce sušené larvy či proteinový prášek z hmyzích exoskeletů. Oficiálně začal podnikat v roce 2009 (nyní vlastní 7 patentů), ale potřeboval 12 let, než dostal svolení úřadů spustit svůj projekt. Zároveň však připomíná, že i v Číně, která je světem považovaná za průkopníky novodobé entomofágie, je nutné investovat peníze a čas do osvěty a přesvědčit lidi o nutričních hodnotách hmyzu. Psychologické zábrany, které je těžké překonat, totiž přetrvávají i v této zemi (ZPRAVODAJSTVÍ NOVINKY, 2012).
5.3 Výsledky dotazníků Hned z první otázky jasně vyplývá, že informovanost ve věci entomofágie je u českých respondentů na vyšší úrovni. I v druhé otázce jsou Češi více otevření představě zařazení hmyzu do svého denního jídelníčku než američtí dotazovaní. Myslím si, že za touto postupnou změnou stojí i zvýšený zájem o cestování do exotických krajů.
34
Naopak pokud by se respondentům na Floridě vyskytla možnost navštívit odbornou přednášku s ochutnávkou, převládala by návštěvnost jednoznačně právě tam. Avšak konzumace by se zdrželi. Je zde vidět, že zájem o toto téma tady je, nicméně jakási „osvěta“ tu chybí. Dalším zajímavým zjištěním se může jevit fakt, že v případě existence „hmyzí restaurace“ by čeští respondenti ve více než polovině případů takové zařízení rádi navštívili. Kdežto američtí dotazovaní byli z velké části důrazně proti. Pokud jde o způsob přípravy hmyzu, jednoznačně na obou stranách vítězila slaná chuť. Situace, jež by přiměla respondenty zařadit hmyz do svého denního jídelníčku byla chvíle, při které by šlo o přežití – tuto možnost volilo nejvíce Čechů. Při vážném nedostatku potravin (války atd.) by pak byli ochotni změnit svůj jídelníček obyvatelé Floridy. Za zmínku stojí i otázka, zda by lidé zařadili téma entomofágie do osnov předmětů (přírodopis či biologie) na základních a středních školách. Odpovědi z Floridy byly výrazně kladnější – mají pocit, že současná mladá generace by měla být lépe informovaná a nahlížet konzumaci hmyzu bez předsudků. Kdežto Česká republika si nemyslí, že by se to setkalo s ohlasem. A co z dotazníků vyplynulo? Na Floridě jednoznačně chybí informovanost. Je vidět, že zájem o toto téma by byl, ale „odvaha“ k zařazení hmyzu do svých stravovacích návyků je rozhodně menší než u nás. Myslím si, že je to dáno právě zmiňovanou neinformovaností. Kdyby se místní lidé na entomofágii začali dívat jako na běžný jev, jejich vnímání hmyzu by se jistě také ubíralo jiným směrem. S trochou nadsázky lze říci, že je to jako s oblékáním. Jakmile začnou všichni kolem Vás nosit něco populárního, většinou dříve nebo později rovněž „neodoláte“. Kompletní výsledky ve formě grafů jsou obsaženy v přílohách.
35
6 ZÁVĚR Téma této bakalářská práce bylo z počátku vybráno z přesvědčení, že termín entomofágie je v České republice stále poněkud neznámý pojem. Na základě tohoto mínění bylo v praktické části vypracováno dotazníkové šetření, které mělo tento názor buď potvrdit, nebo vyvrátit. Bylo sestaveno 15 otázek všeobecného charakteru s důrazem na samotné názory respondentů. Sběr otázek probíhal elektronickou formou od října 2012 do ledna 2013, a to ve dvou státech – v České republice a na Floridě. Za Česko bylo získáno 107 platných dotazníků, za Floridu 23 dotazníků. Jako respondenti výrazně převažovaly ženy. Věková hranice se pohybovala od 18 do 45 let. Na rozdíl od prvotních představ bylo prokázáno, že vzdělanost obyvatel České republiky je na poměrně dobré úrovni. Znalosti nejsou nikterak odborné, ale základní povědomí o tomto tématu má nadpoloviční většina dotazovaných. Florida si s informovaností nestojí špatně, ale ve srovnání s Českou republikou jsou tamní znalosti na nižší úrovni. Na samotnou konzumaci hmyzu se pak čeští respondenti dívají mnohem pozitivněji než dotazovaní ze státu Florida. Tento fakt jenom dokazuje, že entomofágie v Evropě se pomalu, ale jistě opět vrací na výsluní. Lidé zřejmě opouštějí staré předsudky a nebojí se experimentovat. Na základě zjištěných informací bych doporučovala zlepšení informovanosti ve státě Florida, neboť zájem by tu rozhodně byl, ale osvěta bohužel chybí. Lze předpokládat, že i názor na pravidelnou konzumaci hmyzu by se potom ubíral pozitivnějším směrem. Nutno však myslet na to, že Česká republika je malá země a osvěta se tu rozhodně šíří lépe než v „dovolenkové“ zemi s téměř 20 milióny obyvatel, kde vládnou fastfoodové řetězce jako McDonald′s, Burger King nebo Taco Bell. Možnosti napojení chovu a zpracování hmyzu na politiku evropského agrárního sektoru nejsou vzhledem k neexistující české i evropské legislativě prozatím možné. Evropská komise však na toto téma již dříve diskutovala, ovšem nebylo vydáno jednoznačné stanovisko, ale v jednáních na toto téma se nadále pokračuje. V teoretické části bylo na základě dostupné literatury vytipováno 8 vhodných kandidátů pro využití entomofágie v podmínkách ČR. Jedná se o následující druhy: šváb argentinský, cvrček stepní, zavíječ voskový, bourec morušový, saranče stěhovavá, saranče pustinná, potemník brazilský a potemník moučný. Pro tuto skupinu byl zpracován přehled biologických požadavků, přehled technologií a metodik pro chov.
36
7 POUŽITÉ LITERÁRNÍ ZDROJE 1
BEDNÁŘOVÁ, M., BORKOVCOVÁ, M., MLČEK, J., ROP, O., ZEMAN L. Edible insects – species suitable for entomophagy under condition of Czech Republic. Acta univ. agric. et silvic. Mendel. Brun., 2013, v tisku.
2
BORKOVCOVÁ, M., BEDNÁŘOVÁ, M., FIŠER, V., OCKNECHT, P. Kuchyně hmyzem zpestřená: více jak 100 receptů na vynikající jídla. Brno: Lynx, 2009, 135 s. ISBN 978-80-86787-37-4.
3
ČURDOVÁ, M. Vybrané aspekty nutriční hodnoty hmyzu jako potenciální složky potravin. Diplomová práce. Mendelova univerzita v Brně, Agronomická fakulta, ústav technologie potravin. Vedoucí práce prof. MVDr. Ing. Tomáš Komprda, CSc. Brno, 2012. 89 s.
4
FARKAČ, J., KRÁL, D., ŠKORPÍK M. Červený seznam ohrožených druhů České republiky. Bezobratlí. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, 2005, 760 s.
5
HŮRKA, K. Brouci České a Slovenské republiky. Zlín: Kabourek, 2005, 390 s. ISBN 80-86447-11-1.
6
KOČÁREK, P., HOLUŠA, J., VIDLIČKA, Ľ. Blattaria, Mantodea, Orthoptera & Dermaptera České a Slovenské republiky. Zlín: Kaňourek, 2005, 349 s.
7
KODRÍK, D. Je zavíječ voskový pouze nepříjemným škůdcem včel? Moderní včelař. 2007, roč. 4, číslo 5. ISSN 1214-5793.
8
KODYTEK, J. Diversita a densita vybraných zástupců řad motýli. Bakalářská práce. Mendelova univerzita v Brně, Agronomická fakulta, ústav zoologie, rybářství, hydrobiologie a včelařství. Vedoucí práce doc. Ing. Marie Borkovcová, Ph.D. Brno, 2006. 33 s.
9
KOVAŘÍK, F. Hmyz: chov, morfologie. 1.vyd. Jihlava: Madagaskar, 2000, 295 s.
10 OBENBERGER, J. Entomologie. 1.vyd. Praha: Přírodovědecká nakladatelství, 1952, 869 s. 11 RAMOS-ELORDUYOVÁ, J. Hmyz na talíři: Labužníkův průvodce po světě jedlého hmyzu. 1.vyd. Praha: Volvox-Globator, 1998, 126 s. ISBN 80-7207-193-9. 12 RÁŽOVÁ, J. Osobní sdělení. Ředitelka odboru ochrany veřejného zdraví, odbor ochrany veřejného zdraví. Ministerstvo zdravotnictví ČR, Palackého náměstí 4, 128 01, Praha 2. 4. 2013.
37
13 SALÁŠKOVÁ, V. Fyziologie zavíječe voskového. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Přírodovědecká fakulta, oddělení fyziologie a imunologie živočichů. Vedoucí práce RNDr. Pavel Hyršl, Ph.D. Brno, 2008. 69 s. 14 SALÁŠKOVÁ, V., HYRŠL, P. Stále stejný zavíječ voskový Galleria mellonella?. 2008. ISBN 978-80-87189-00-9. 15 SKUHRAVÝ, V. Metody chovu hmyzu. 1. vyd. Praha: Academia, 1968. 16 ŠEFROVÁ, H. Rostlinolékařská entomologie. Brno: Konvoj, 2006. 257 s. 17 ŠIMÁČKOVÁ, P. Porovnání bionomie saranče stěhovavé a saranče všežravé v podmínkách laboratorního chovu. Bakalářská práce. Masarykova univerzita, pedagogická fakulta, katedra biologie. Vedoucí práce Mgr. Robert Vlk, Ph.D. Brno 2008. 36 s. 18 TŘÍSKOVÁ, D. Osobní sdělení. Vedoucí oddělení potravin živočišného původu, odbor potravinářské výroby a legislativy, úřad pro potraviny. Ministerstvo zemědělství ČR, Těšnov 17, 117 05, Praha 1. 4. 2013. 19 VESELÝ, V. Včelařství. 2.vyd. Praha: Nakladatelství Brázda, 2003, 270 s. ISBN 80-209-0320-8.
Použité internetové zdroje
1
BIOLIB, 2013. Mezinárodní encyklopedie rostlin hub a živočichů [online]. [citováno 1. 3. 2013]. Dostupné z: www.biolib.cz
2
FRKAL, J. Nabídka hmyzu [online]. Poslední aktualizace: 28. 1. 2004 [citováno 2. 4. 2013]. Dostupné z: http://entomofagie.sweb.cz/nabidka.htm
3
FRKAL, J. Návod na chov cvrčků [online]. Poslední aktualizace: 28. 1. 2004 [citováno 1. 3. 2013]. Dostupné z: http://entomofagie.sweb.cz/navodnachov2.htm
4
KOŘÍNEK, M. Chov krmného hmyzu [online]. Poslední aktualizace: 17. 7. 2010 [citováno 4. 1. 2013]. Dostupné z: http://www.akvarijni.cz/texty/chov_krmiva.htm
5
KOŘÍNEK, M. Chov krmného hmyzu [online]. Poslední aktualizace: 1. 7. 2003 [citováno
18.
1.
2013].
http://web.quick.cz/mkorinek/clanky/at/hmyz/hmyz4.html
38
Dostupné
z:
6
KOŘÍNEK, M. Chov krmného hmyzu [online]. Poslední aktualizace: 3. 4. 2002 [citováno
2.
4.
2013].
Dostupné
z:
http://web.quick.cz/mkorinek/clanky/at/hmyz/hmyz2.html 7
VEŠKRNA, M. Bourec morušový [online]. Poslední aktualizace: 21. 1. 2009 [citováno 3. 3. 2013]. Dostupné z: http://www.foxymonk.com/atlas-zvirat/bourecmorusovy/
8
ZICHA, O. Potemník brazilský [online]. Poslední aktualizace: 1. 6. 2007 [citováno 17. 1. 2013]. Dostupné z: http://www.biolib.cz/cz/taxon/id336489/
9
ZPRAVODAJSTVÍ NOVINKY. Červí továrny v Číně chtějí nakrmit svět [online]. Poslední aktualizace: 10. 10. 2012 [citováno 4. 4. 2013]. Dostupné z: http://www.novinky.cz/veda-skoly/280773-cervi-tovarny-v-cine-chteji-nakrmitsvet.html
39
PŘÍLOHY Statistické zpracování otázek a odpovědí v dotazníku:
1. Máte nějaké povědomí o tématu "hmyz jako alternativní potravina pro člověka"? 64,49%
70,00% 60,00%
43,47%
50,00% 40,00%
43,47% 32,71%
30,00% 20,00% 10,00%
Česká republika (107) Florida (23)
13,06% 2,80%
0,00% ano, zajímám se o tuto problematiku
něco málo jsem o tomto tématu již slyšel/-a
ne, nemám
2. Dokážete si představit zařazení jedlého hm yzu do svého denního jídelíčku? 69,57% 55,14%
80,00% 60,00%
20,00%
Česká republika (107)
32,71%
40,00% 17,39% 12,15%
Florida (23)
13,04%
0,00% ano
spíše zcela výjimečně
ne
3. Už jste někdy vědomě zkusili ochutnat hmyz? 100,00%
83,18% 82,61%
80,00% 60,00%
Česká republika (107) Florida (23)
40,00% 20,00%
16,82% 17,39%
0,00% ano
ne
4. Jestli ano, za jakých okolností to bylo? 60,00%
50%
50,00%
38,89%
40,00% 27,78%25%
30,00%
Česká republika (18)
27,78%25%
Florida (4)
20,00% 10,00%
5,56% 0%
0,00% hmyz konzumuji exotická dovolená b ěžně
odb orná přednáška s ochutnávkou
jiné
5. Uvítali byste odbornou přednášku s možností ochutnávky na téma "hmyz - potravina pro člověka"? 50,00% 40,00%
36,45% 34,78%
43,49% 34,58%
30,00%
28,97% 21,73%
20,00%
Česká republika (107) Florida (23)
10,00% 0,00% rozhodně ano
zašel/zašla b ych, ale konzumace b ych se zdržel/-a
ne
6. Kdybyste se rozhodli nějaký "hmyzí recept" vyzkoušet, tušíte, kde si jedlý hmyz obstarat? 100,00% 80,00% 60,00% 40,00% 20,00% 0,00%
91,40% 83,18% Česká republika (107) 8,69% 1,87%
12,15% 0%
ano, mám kontakty
zašel/zašla b ych do chovatelských potřeb (zverimexů)
Florida (23) 2,80%0% nasb íral/-a b ych jej v přírodě
ne
7. Uvítali byste zařazení jedlého hmyzu do běžného sortimentu supermarketů? 70,00% 60,00% 50,00% 40,00% 30,00% 20,00% 10,00% 0,00%
60,88% 56,07% Česká republika (107) 26,17%26,08% 17,76% 13,04%
ano
nemám s tím problém, ale mezi k upující bych nepatřil/-a
Florida (23)
ne
8. Navštívila byste někdy restauraci, kde se podávají "hmyzí speciality"? 65,23%
70,00% 55,14%
60,00% 50,00%
40,19% Česká republika (107)
40,00% 26,08%
30,00% 20,00% 10,00%
4,67%
Florida (23)
8,69%
0,00% rozhodně ano a pravidelně
ze zajímavosti ano, ale velice výjimečně
ne
9. Na jaký způsob byste hmyz zkusili ochutnat? 70,00% 57,94%
60,00%
47,84%
50,00% 40,00%
38,32%
34,78%
Česká republika (107) 25,23%
30,00%
Florida (23)
20,00% 10,00%
8,69% 7,48%
8,69%
0,00% zcela čerstvý (b ez ochucení)
na slano
na sladko
na žádný
10. Zařadili byste toto téma do osnov předmětů (přírodopis, biologie) na základních a středních školách? 80,00%
69,16%
70,00% 56,53%
60,00%
43,47%
50,00% 40,00%
Česká republika (107) 30,84%
Florida (23)
30,00% 20,00% 10,00% 0,00% ano, současná mladá generace by měla být dobře informována a nahlížet na konzumaci hmyzu jako na běžný jev
ne, nemyslím si, že by se to setkalo s ohlasem
11. Je podle Vás hmyz potravina budoucnosti? 70,00%
58,88%60,88%
60,00% 50,00% 40,00% 30,00% 20,00% 10,00%
30,43% 20,56%
20,56%
Česká republika (107) Florida (23)
8,69%
0,00% ano, rozhodně
nevím, nemám o tomto tématu dostatek informací
ne
12. Myslíte si, že využití hmyzu ve výživě člověka (tzn. entomofágie) je ve Vaší zemi stále ještě tabu? 70,00% 60,00%
60,88% 57,01%
50,00% 40,00%
Česká republika (107)
30,00%
21,50% 21,73%
21,50% 17,39%
nevím
ne, myslím si, že lidé se k tomuto tématu již začínají stavět pozitivněji
20,00% 10,00% 0,00% ano, zřejmě to potrvá ještě několik generací
Florida (23)
13. Dokážete si představit, že v budoucnu bude konzumace hmyzu běžnou celosvětovou záležitostí? 56,54% 48,60%
60,00% 50,00% 40,00%
Česká republika (107)
30,00% 20,00%
16,82% 8,69%
19,63% 17,39%
ano
ano, ale pouze u úzké sorty lidí zastávající zdravý životní styl
6,54% 4,34%
10,00%
13,04% 8,41%
Florida (23)
0,00% celosvětově rozhodně ne, je to dáno národem a jeho kulturou
myslím si, že se jedná jen o současný trend, jenž nemá dlouhé trvání
ne
14. Jaká situace by Vás přiměla zařadit jedlý hmyz do svého denního jídelníčku? 50,00% 40,00% 30,00% 20,00% 10,00% 0,00%
44,34% 32,14%
42,95% 34,09% Česká republika (107)
14,20% 13,06%
nepotřebuji k tomu žádnou „extrémní“ situaci
7,14% 3,97%
4,54% 3,57%
cena masa ve chvíli, k dy (i jiných by mi šlo o potravin) by přežití rapidně vzrostla
při vážném nedostatk u potravin (válk y atd.)
Florida (23)
nik dy
15. Jsem: 90,00% 80,00% 70,00%
77,57% 65,21%
60,00% 50,00%
Česká republika (107) 34,79%
40,00% 30,00%
22,43%
20,00% 10,00% 0,00% žena
muž
Florida (23)
