Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav zoologie, rybářství, hydrobiologie a včelařství
Fyzikálně chemické parametry Zámeckého a Podzámeckého rybníka Diplomová práce
Vedoucí práce: Ing. Radovan Kopp, Ph.D.
Vypracovala: Miroslava Smíšková Brno 2007
Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Ústav zoologie, rybářství, hydrobiologie a včelařství
Agronomická fakulta 2006/2007
ZADÁNÍ DIPLOMOVÉ PRÁCE Řešitelka:
Miroslava Smíšková
Studijní program:
Zemědělská specializace
Obor:
Agroekologie
Název tématu:
Fyzikálně chemické parametry Zámeckého a Podzámeckého rybníka.
Zásady pro vypracování: 1. Zámecký a Podzámecký rybník v Lednici na Moravě se nachází na území Národní přírodní rezervace Lednické rybníky. Rybniční hospodaření na těchto lokalitách podléhá určitým omezením v rámci zachování optimálního stavu vyskytujících se chráněných rostlin a živočichů. 2. Celoroční sledování fyzikálně-chemických parametrů vhodně rozšíří poznatky pro vypracování a úpravy Plánu péče tohoto chráněného území. 3. Diplomantka bude sledovat vybrané fyzikálně-chemické parametry Zámeckého a Podzámeckého rybníka v průběhu celého roku. Vzorky budou odebírány 1x měsíčně. 4. Sledovány budou tyto hlavní ukazatele: obsah kyslíku, pH, vodivost, teplota vody, ionty dusíku, celkový fosfor, CHSK, BSK5, KNK. Rozsah sledovaných parametrů může být po konzultaci s vedoucím diplomové práce rozšířen. 5. Výsledky sledování budou porovnány s dřívějšími údaji v zájmovém území.
Rozsah práce:
40-50 stran
Seznam odborné literatury: HETEŠA, J. - SUKOP, I. - KOPP, R. - MARVAN, P. - KERŠNER, V. SKÁCELOVÁ, O. 1997 The evaluation of historical development, present 1. situation and carrying management of foodplain habitats within the Dyje river alluvium in the Palava region. Záv. zpr. projektu GEF, Biodiversita, 157 pp. 2.
JÍROVEC, O. 1936 Chemismus vod rybníků lednických. Věstník Královské České Společnosti Nauk, tř. II, 1-19
3.
LOSOS, B., HETEŠA, J. 1962: Komplexní hydrobiologický výzkum lednickovaltických rybníků. Závěrečná zpráva výzk. úkolu, 313 s
SUKOP, I., KOPP, R. 2001 Monitoring planktonních společenstev a sledování 4. hydrochemických parametrů na Lednických rybnících v roce 2001. Záv. zpráva RŽP Břeclav, 20 s. + přílohy SUKOP, I., KOPP, R. 2002 Monitoring planktonních společenstev a sledování 5. hydrochemických parametrů na Lednických rybnících v roce 2002. Záv. zpráva RŽP Břeclav, 21 s. + přílohy SUKOP, I., KOPP, R. 2002 Sledování planktonních společenstev a hydrochemických parametrů na Lednických rybnících v roce 2001. In: V. 6. Česká ichtyologická konference v Brně, Sborník referátů MZLU v Brně, p. 233-238
Datum zadání diplomové práce:
duben 2005
Termín odevzdání diplomové práce:
duben 2007
Miroslava Smíšková řešitelka diplomové práce
Ing. Radovan Kopp, Ph.D. vedoucí diplomové práce
prof. RNDr. Zdeněk Laštůvka, CSc. vedoucí ústavu
prof. Ing. Ladislav Zeman, CSc. děkan AF MZLU v Brně
PROHLÁŠENÍ
Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma Fyzikálně chemické parametry Zámeckého a Podzámeckého rybníka vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. Diplomová práce je školním dílem a může být použita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího diplomové práce a děkana AF MZLU v Brně.
dne………………………………………. podpis diplomanta……………………….
Touto cestou bych chtěla poděkovat vedoucímu diplomové práce Ing. Radovanu Koppovi, Ph.D. za pomoc při analýzách, za odborné vedení, cenné rady a připomínky při zpracování této diplomové práce. Dále bych chtěla poděkovat dalším pracovníkům Oddělení rybářství a hydrobiologie, zvláště pak Ing. Andree Zikové za pomoc při analýzách a Ing. Romanu Heimlichovi za pomoc při odběrech vody v zimním období. Příspěvek byl zpracován s podporou Výzkumného záměru č. MSM6215648905 „Biologické a technologické aspekty udržitelnosti řízených ekosystémů a jejich adaptace na změnu klimatu“ uděleného Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy České republiky.
ABSTRAKT V této diplomové práci byly v období od října 2005 do září 2006 sledovány fyzikálně – chemické parametry Zámeckého a Růžového (Podzámeckého) rybníka. Oba rybníky se nacházejí v zámeckém parku v Lednici. Zámecký rybník patří do NPR Lednické rybníky, kde je v zájmu ochrany přírody výrazně omezeno rybářské hospodaření. Vzorky vody byly odebírány jedenkrát měsíčně z jedné lokality na Růžovém rybníce a ze tří lokalit na Zámeckém rybníce. Základní fyzikálně - chemické parametry vody byly stanovovány přímo na lokalitách, ostatní hydrochemické parametry byly měřeny v laboratoři. Sledované fyzikálně - chemické parametry vykazovaly v průběhu roku klasické výkyvy v závislosti na přírodních podmínkách. Ve vodě obou rybníků byly naměřeny vysoké hodnoty konduktivity vody, vysoký obsah vápníku, hořčíku, chloridů a organických látek. Jedná se o eutrofní rybníky s vysokou koncentrací chlorofylu a, s vysokou koncentrací základních biogenů (dusíku a fosforu) a ve vegetačním období s rozkolísaným kyslíkovým režimem. Na základě porovnání výsledků se staršími údaji z tohoto území bylo zjištěno, že úplné vyloučení nasazované rybí obsádky nemá z dlouhodobého hlediska na kvalitu vody Zámeckého rybníka žádný výrazně kladný vliv.
Klíčová slova: fyzikálně – chemické parametry, rybník, kvalita vody, Lednické rybníky
ABSTRACT In this diploma work physico–chemical parameters of the Zámecký Pond and Růžový (Podzámecký) Pond were observed from October 2005 to September 2006. Both ponds are situated in the park in Lednice. The Zámecký Pond is a part of National Nature Reserve Lednické ponds where the fishery is highly limited because of the nature conservation aims. Water was sampled in one locality of Růžový Pond and in three localities of Zámecký Pond within the interval of one month. Basic physico – chemical parametrs were measured right in the localities and the other hydrochemical parameters were determined in the laboratory. Classic seasonal changes in the physico–chemical parameters are dependent on the natural conditions. High levels of conductivity, high content of calcium, magnesium, chlorides and organic matters were found in the water of both studied ponds. The Zámecký Pond and the Růžový Pond are eutrophic ponds with high concentration of chlorophyll a, phosphorus and nitrogen. Mainly during vegetative period there was observed fluctuation of oxygen regime in both ponds. Comparison of old dates from this area with the recently found results implies that the complete cessation of the fish stock hasn’t in long term any positive influence on the water quality of the Zámecký Pond.
Keywords: physico–chemical parameters, pond, water quality, Lednické ponds
OBSAH 1. ÚVOD......................................................................................................................... 10 2. CÍL PRÁCE ................................................................................................................ 12 3. LITERÁRNÍ PŘEHLED ............................................................................................ 13 3.1 Přírodní podmínky zájmového území ........................................................... 13 3.2 Charakteristika Zámeckého a Růžového (Podzámeckého) rybníka ............. 15 3.3 Význam sledovaných fyzikálně – chemických parametrů............................ 16 3.3.1 Teplota vody................................................................................... 16 3.3.2 Průhlednost vody............................................................................ 17 3.3.3 Konduktivita vody (měrná vodivost) ............................................. 17 3.3.4 Reakce vody (pH) .......................................................................... 17 3.3.6 Neutralizační kapacita.................................................................... 19 3.3.7 Tvrdost vody .................................................................................. 20 3.3.8 Vápník ............................................................................................ 21 3.3.9. Hořčík............................................................................................ 21 3.3.10 Železo ........................................................................................... 21 3.3.13 Chloridy........................................................................................ 22 3.3.11 Dusík ............................................................................................ 22 3.3.12 Fosfor ........................................................................................... 24 3.3.14 Organické látky ............................................................................ 25 3.3.15 Chlorofyl a ................................................................................... 27 4. METODIKA A PŘEHLED SLEDOVANÝCH LOKALIT ....................................... 28 4.1 Materiál a metodika ...................................................................................... 28 4.2 Přehled sledovaných lokalit .......................................................................... 30 5. VÝSLEDKY A DISKUZE......................................................................................... 34 5.1 Teplota vody ................................................................................................. 34 5.2 Průhlednost vody........................................................................................... 35 5.3 Konduktivita vody (měrná vodivost) ............................................................ 37 5.4 Reakce vody (pH) ......................................................................................... 39 5.5 Kyslík rozpuštěný ve vodě............................................................................ 40 5.6 Celková kyselinová neutralizační kapacita (celková alkalita) ...................... 42 5.7 Celková zásadová neutralizační kapacita (celková acidita) .......................... 44 5.8 Celková tvrdost vody, obsah vápníku a hořčíku ........................................... 45
5.9 Chloridy ........................................................................................................ 48 5.10 Železo.......................................................................................................... 49 5.11 Chlorofyl a .................................................................................................. 50 5.12 Dusík a fosfor.............................................................................................. 53 5.12.1 Celkový dusík............................................................................... 53 5.12.2 Amoniakální (amoniakový) dusík................................................ 54 5.12.3 Dusitany (dusitanový dusík) ........................................................ 55 5.12.4 Dusičnany (dusičnanový dusík) ................................................... 56 5.12.5 Celkový fosfor.............................................................................. 58 5.12.6 Fosforečnany (orthofosforečnany) ............................................... 59 5.13 Organické látky ........................................................................................... 63 5.13.1 Chemická spotřeba kyslíku (CHSKMn a CHSKCr) ....................... 63 5.13.2 Biochemická spotřeba kyslíku (BSK5)......................................... 65 6. ZÁVĚR ....................................................................................................................... 68 7. SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY ........................................................................ 70 8. SEZNAM GRAFŮ ..................................................................................................... 74
1. ÚVOD Zámecký a Růžový (Podzámecký) rybník jsou součástí Lednicko – valtického areálu. Tento areál je z jedné strany vymezen novogotickým zámkem Lednice s bohatou řezbářskou výzdobou interiérů a z druhé strany barokním zámkem Valtice. Oba objekty spojuje 6 km dlouhá kaštanová alej. V rozsáhlém přírodním parku jsou roztroušeny romantické stavby, například známý Minaret nebo Janův hrad. Areál se řadí mezi nejkrásnější ve střední Evropě a bývá také nazýván Zahrada Evropy. Právem byl v roce 1996 zařazen na seznam kulturního a přírodního dědictví UNESCO. V průběhu staletí zde rodina Lichtensteinů vytvořila krajinářské a architektonické dílo nadčasového významu, kde rybníky tvoří s krajinou jedinečný harmonický celek. Území lednicko – valtického areálu bylo výborem koordinační rady programu UNESCO „Člověk a biosféra“ prohlášeno za součást biosférické rezervace Dolní Morava, která byla zařazena do světové sítě biosférických rezervací dekretem generálního ředitele UNESCO v roce 2003. Zámecký rybník patří do Národní přírodní rezervace Lednické rybníky. Už počátkem 15. století byla ve zdejší močálovité krajině založena soustava čtyř velkých rybníků: Nesyt (315 ha), Hlohovecký (104 ha), Prostřední (49 ha) a Mlýnský (107 ha). Zámecký rybník, nacházející se v zámeckém parku v Lednici, je mnohem mladší, s jeho výstavbou se začalo až v roce 1805. V daném území se nachází ještě několik menších rybníků (například Výtopa, Růžový). Lednické rybníky jsou významným hnízdištěm, ale také tahovým shromaždištěm a zastávkou četných druhů vodních a mokřadních ptáků. V roce 1990 byly zapsány do Seznamu mokřadů mezinárodního významu, k jejichž ochraně se bývalé Československo zavázalo přistoupením k Ramsarské úmluvě. Od roku 1989 jsou evidovány jako významné ptačí území (Important Bird Areas in Europe). Lednické rybníky byly také zařazeny mezi ptačí oblasti v rámci soustavy Natura 2000. Rybníky Zámecký a Růžový jsou narozdíl od ostatních rybníků Lednické soustavy napájeny přítokovou vodou z ramene řeky Dyje, přitékající z nedaleké soustavy údolních nádrží
Nové Mlýny. Další odlišností těchto dvou rybníků od
ostatních Lednických rybníků je charakter podloží. Zámecký a Růžový rybník neleží na slaniscích. Tyto skutečnosti mají vliv nejen na složení planktonu, ale i na fyzikálně – chemické parametry vody. Nejvýrazněji je ovlivněna konduktivita, která dosahuje
10
v Zámeckém a Růžovém rybníce oproti ostatním Lednickým rybníkům zhruba poloviční hodnoty. V zájmu ochrany přírody na území Lednických rybníků je zde rybářské hospodaření výrazně omezeno. To ovlivňuje i fyzikálně - chemické parametry, které jsou v této diplomové práci na Zámeckém a Růžovém rybníce sledovány.
11
2. CÍL PRÁCE Cílem diplomové práce je sledování vybraných fyzikálně - chemických parametrů vody Zámeckého a Růžového (Podzámeckého) rybníka v průběhu jednoho roku (říjen 2005 – září 2006) a porovnání získaných výsledků s dřívějšími údaji o tomto území. Protože se Zámecký rybník nachází na území Národní přírodní rezervace Lednické rybníky, je zde rybářské hospodaření výrazně omezeno v zájmu zachování optimálního stavu vyskytujících se chráněných rostlin a živočichů. Tato skutečnost ovlivňuje sledované fyzikálně – chemické parametry.
12
3. LITERÁRNÍ PŘEHLED
3.1 Přírodní podmínky zájmového území Zámecký rybník patří do Národní přírodní rezervace Lednické rybníky, která má výměru 552,6 ha. Výnosem MŠVU č. 49004/52 ze dne 9.1.1953 byla k ochraně jedné z nejvýznamnějších ornitologických lokalit českých zemí zřízena Státní přírodní rezervace Lednické rybníky. V roce 1992 byl na základě Zákona č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny změněn její název na Národní přírodní rezervaci. Území Lednických rybníků náleží po stránce orografické ke karpatské provincii, soustavě vnitrokarpatských sníženin, představované zde Dolnomoravským úvalem. Zámecký rybník náleží do Dyjsko-moravské nivy a území v prostoru Sedlec – Valtice – Lednice je součástí Valtické pahorkatiny. Hlavním krajinotvorným prvkem je zde soustava Lednických rybníků, které dle relativní výškové pásmovosti přísluší nížinnému a pahorkatinnému reliéfu. Nadmořská výška území se pohybuje v rozmezí 160 – 260 m n.m. Území Lednických rybníků patří z geologického hlediska ke karpatské geologické soustavě. Uplatňují se zde miocénní sedimenty, v malé míře také pliocénní štěrky a písky a také flyš žďánické jednotky. Dále jsou rozšířeny sedimenty kvarterní, hlavně spraše a sprašové hlíny, které v severní části pohřbívají nízké a střední terasy řeky Dyje (BALTUS et al., 1979). Dle Syntetické půdní mapy České republiky (1993) jsou převažujícími půdními typy v oblasti Lednických rybníků černozemě a černice. Dále se zde nacházejí kambizemě a fluvizemě. Na půdách v oblasti Nesytu se vyskytuje solončakování. Z terciérních mořských usazenin se vyplavují rozpustné soli, které zasolují jak povrchové vrstvy půdy, tak i vodu ve vlastních rybnících. Lednické rybníky tak mají specifický chemismus, spočívající ve vysoké koncentraci rozpuštěných látek a projevující se i jejich vysokou původní přirozenou produkcí (HERALT a KMET, 2006). Zájmové území náleží do povodí řeky Dyje. Soustava Lednických rybníků leží na pravostranném přítoku Dyje, potoce Včelínek, který odvodňuje soustavu rybníků mezi Mikulovem a Lednicí. Rybník Zámecký je napájen vodami řeky Dyje (BALTUS et al., 1979). Z klimatického hlediska se toto území řadí do oblasti, která je charakterizována jako suchá, teplá, s mírnou zimou a kratším slunečním svitem. Průměrná roční teplota vzduchu je 9 °C. Nejteplejším měsícem roku je červenec s průměrnou teplotou vzduchu
13
19 – 20 °C. Nejchladnějším měsícem roku je leden s průměrnou teplotou kolem -3 °C. Za vegetační období (duben – září) se průměrná teplota vzduchu pohybuje kolem 16 °C. Srážkově patří území k oblasti mírně suché až suché s průměrnými ročními srážkami kolem 500 mm. Maximum srážek spadne v červnu a červenci, minimum v únoru. Průměrný úhrn srážek ve vegetačním období činí 300 mm. Převažuje zde jihovýchodní proudění vzduchu (BALTUS et al., 1979). Zájmová oblast leží v 1. vegetačním stupni. Z hlediska fytogeografického členění se jedná o termofytikum, fytogeografický obvod Panonské termofytikum (Pannonicum) (HERALT a KMET, 2006). Rybníky mají většinou souvislý lem keřovitých a stromovitých vrb (svaz Salicion albae), které někdy sestupují do mělkých, zejména přítokových částí rybníků. Na vrbinový lem směrem k vodě navazují porosty rákosin (svaz Phragmition communis). Jedná se především o tyto druhy: rákos obecný (Phragmites australis), orobinec úzkolistý (Typha angustifolia) a orobinec širolistý (Typha latifolia) (BALTUS et al., 1979). V oblasti Lednických rybníků dále roste pobřežní vegetace svazu HumuloPolygonion dumetorum, společenstva vysokých ostřic (především svaz Caricion gracilis), společenstva plovoucích rostlin (svaz Lemnion minoris), ponořených rostlin (Potamion), vegetace obnažených den (svaz Nanocyperion), vyskytují se zde rovněž druhy jednoletých plevelných společenstev (svaz Bidention tripartiti a AgropyroRumicion), společenstva v prostoru od snížené pobřežní čáry směrem do vody (svaz Scirpion maritini, v hlubší vodě Oenanthion aquaticae) (HERALT a KMET, 2006). Porosty v okolí Zámeckého rybníka vykazují výraznější parkový charakter. V parkových úpravách okolí rybníků se uplatňuje solitérně či ve skupinách řada dekorativních dřevinných taxonů včetně exotů. Dřevinné porosty jsou v záměrné kompozici střídány s volnými plochami travino-bylinných porostů (HERALT a KMET, 2006). Lednické rybníky jsou jedinečnou ornitologickou lokalitou mezinárodního významu. Z pohledu celé České republiky jsou nejvýznamnější hnízdní kolonie volavky popelavé (Ardea cinerea) a kvakoše nočního (Nycticorax nycticorax) na Zámeckém rybníce, populace sýkořice vousaté (Panurus biarmicus), rákosníka velkého (Acrocephalus schoenobaenus), cvrčilky slavíkové (Locustella luscinioides) a chřástala malého (Porzana parva) (HERALT a KMET, 2006).
14
3.2 Charakteristika Zámeckého a Růžového (Podzámeckého) rybníka Zámecký rybník je napájen náhonem z Dyje zvané Zámecká Dyje a odvodňován Starou Dyjí. Byl vybudován za účelem řešení problému záplav v zámeckém parku způsobených řekou Dyjí. Podle projektu Bernarda Petriho byla v letech 1805 – 1811 vyhloubena ohromná vodní nádrž a zemina takto získaná byla navršena na zbylé území parku a na ostrovy. Zámecký rybník o rozloze 30,1 ha byl vyhlouben na 1,3 až 2,4 m hloubky a park s ostrovy navážkou zvýšen o 0,6 až 1,2 m, někde i více. Bylo vybudováno 6 velkých a 10 menších ostrovů spojených navzájem a s břehem řadou mostů. Celé území bylo obehnáno ochrannými hrázemi a řeka Dyje, která původně protékala přibližně středem parku, byla převedena do nově vyhloubeného koryta, za Minaret. Tehdy byl také založen Růžový rybník o rozloze 1,57 ha s jedním ostrovem (NOVÁK, 2004). Růžový rybník je také napájen z řeky Dyje, je spojen Zámeckou strouhou se Starou Dyjí. Zámecký rybník je z hlediska rybářského hospodaření zařazen do I. kategorie extenzivní, neprovádí se zde hnojení ani krmení ryb. Od roku 2004 je ponechán bez nasazované obsádky ryb. Dle návrhu plánu péče o NPR Lednické rybníky na období 2007 – 2011 nebude na Zámeckém rybníce provozováno klasické rybářské hospodaření. V úvahu připadají pouze příležitostné obsádky amura bílého (HERALT a KMET, 2006). Ryby, které se v Zámeckém rybníce vyskytují, tam přirozeně migrují z řeky Dyje. Růžový rybník je rybářsky obhospodařován. Množství nasazených a vylovených ryb v Růžovém rybníce v letech 2005 a 2006 je uvedeno v tabulkách 1 a 2. Ryby se také dostaly do Růžového rybníka z řeky Dyje při povodních, které zasáhly zámecký park v první polovině dubna 2006. Proto bylo v roce 2006 více ryb sloveno než nasazeno.
Tab. 1 Nasazované obsádky ryb v Růžovém rybníce v roce 2005 a 2006 Rok
K1
Lín roček
Candát rychlený
Amur roček
Tolstolobik
2005
3000 ks (300 kg)
500 ks
500 ks
1200 ks
94 ks (75 kg)
2006
2500 ks (300 kg)
-
300 ks
-
-
15
Tab. 2 Množství vylovených ryb v Růžovém rybníce v roce 2005 a 2006 Rok
K2
L2
Candát roček
A2
Tolstolobik
Š2
Bílá ryba
2005
2638 ks (1293 kg)
256 ks (31 kg)
427 ks (77 kg)
816 ks (106 kg)
90 ks (198 kg)
-
2980 ks (298 kg)
2006
2680 ks (1340 kg)
233 ks (23,3 kg)
430 ks (43 kg)
170 ks (85 kg)
-
64 ks (44,8 kg)
980 ks (98 kg)
3.3 Význam sledovaných fyzikálně – chemických parametrů Imisní standardy ukazatelů přípustného znečištění povrchových vod podle nařízení vlády č. 61/2003 Sb. „o ukazatelích a hodnotách přípustného znečištění povrchových vod a odpadních vod, náležitostech povolení k vypouštění odpadních vod do vod povrchových a do kanalizací a o citlivých oblastech“ musí být dosaženy do 22.12.2012. Toto nařízení obsahuje i ukazatele a přípustné hodnoty znečištění povrchových vod, které jsou vhodné pro život a reprodukci původních druhů ryb a dalších vodních živočichů, s rozdělením na vody lososové a kaprové. Imisní standardy uvedené jako „přípustné hodnoty“ musí být dosaženy do pěti let ode dne vstupu smlouvy o přistoupení České republiky k Evropské unii v platnost. Imisní standardy uvedené jako „cílové“ musí být dosaženy do 22.12.2012.
3.3.1 Teplota vody Teplota vody významně reguluje život ve vodním prostředí. Je závislá na teplotě okolí a je ovlivňována účinností slunečního záření podle klimatických podmínek a zeměpisné polohy oblasti, absorpčními vlastnostmi prostředí, charakterem nádrže, vypařováním a činností větru (KUBÍČEK a ZELINKA, 1982). Teplota vody přímo ovlivňuje množství plynů rozpuštěných ve vodě – čím je voda teplejší, tím méně se v ní plynů rozpustí, což platí absolutně. Dále teplota ovlivňuje rychlost chemických reakcí, jako jsou oxidace a rozkladné pochody v procesu samočištění. Sezónní střídání organismů v ekosystémech jak rostlinných, tak živočišných je přímo podmíněno teplotou (HETEŠA a KOČKOVÁ, 1997). Teplotní změny vyvolávají charakteristické typy cirkulace a vrstvení vody (KUBÍČEK a ZELINKA, 1982).
16
3.3.2 Průhlednost vody Průhlednost vody je jedna z významných fyzikálních vlastností ovlivňujících množství světla pronikajícího vodním sloupcem nádrží a toků. Průhlednost vody je různou měrou snižována zákalem (turbiditou), který je způsoben částicemi rozptýlenými ve vodním sloupci nebo unášenými proudem. Zákal vody se může i v krátkých intervalech značně měnit (např. přívaly dešťů a splachy z okolí, zvířenými kaly apod.). Často jsou zákaly způsobeny zvýšeným rozvojem planktonních organismů. Průhlednost vody je rovněž značně ovlivňována rozdílnou absorpcí světla různými barevnými látkami rozpuštěnými nebo rozptýlenými ve vodě (LELLÁK a KUBÍČEK, 1991). V zimě bývá průhlednost větší než v létě, kdy je ovlivňována především intenzitou rozvoje planktonu (vegetačním zákalem) (LELLÁK a KUBÍČEK, 1991). V rybnících vykazuje několik decimetrů a nanejvýš 1 – 2 metry, v jezerech několik metrů až desítek metrů (HETEŠA a KOČKOVÁ, 1997).
3.3.3 Konduktivita vody (měrná vodivost) Vodivost roztoků závisí na koncentraci a disociačním stupni elektrolytů, na nábojovém čísle iontů, na pohyblivosti iontů v elektrickém poli a na teplotě roztoku (HORÁKOVÁ et al., 1986). Konduktivita (měrná vodivost) je převrácenou hodnotou odporu roztoku, obsaženého mezi dvěma elektrodami o ploše 1 m2, které jsou od sebe vzdáleny 1 m. Jednotkou je µS.cm-1 nebo mS.m-1. Elektrolytická konduktivita se používá jako přibližná míra koncentrace elektrolytů ve vodě. Disociované organické látky v přírodních vodách ovlivňují vodivost jen málo. CO2 ve větší koncentraci sice vodivost vody zvyšuje, avšak jeho vliv se obvykle zanedbává (PITTER, 1990). Povrchové vody mají obvykle konduktivitu asi 50 až 500 µS.cm-1 (PITTER, 1990).
3.3.4 Reakce vody (pH) Molekuly vody jsou částečně disociovány na ionty H+ a OH-. V chemicky čisté vodě je obsah těchto iontů v rovnováze, a proto má tato voda neutrální reakci. Vzhledem k tomu, že přírodní vody obsahují různé chemické sloučeniny, dochází ke změně reakce vody na kyselou nebo zásaditou (HARTMAN et al., 1988). Pro vyjádření kyselé či alkalické reakce vody se používá tzv. vodíkového exponentu pH, definovaného jako záporný dekadický logaritmus koncentrace 17
vodíkových iontů. V přirozených vodách je reakce vody určována rovnovážnými stavy mezi kyselinou uhličitou a jejími solemi, ale velmi často především mezi volným oxidem uhličitým a hydrogenuhličitanem (LELLÁK a KUBÍČEK, 1991). Tato rovnováha může být porušena například fotosyntetickou asimilací vodních rostlin, při níž dochází k odčerpávání volného, popřípadě i vázaného CO2. Úroveň pH se přitom posouvá do mírně až silně alkalických hodnot (HARTMAN et al., 1988). Zatímco zelené organismy svojí asimilační činností pH vody zvyšují, živočišné organismy vydechující CO2 okyselují vodní prostředí. Také rozkladné procesy organických látek snižují pH vody během sedimentace i na dně vod. Denní a roční pulsace asimilačních a respiračních pochodů organismů vyvolává velké kolísání hodnot pH v povrchové vrstvě vody, zatímco při dně se tyto hodnoty příliš nemění (KUBÍČEK a ZELINKA, 1982). Hodnota pH ovlivňuje chemické a biochemické procesy ve vodách i toxicitu látek na vodní organismy. Umožňuje rozlišit jednotlivé formy výskytu některých prvků ve vodách (PITTER, 1990). Reakce vody může také výrazně ovlivnit oživení vodní nádrže nebo toku (LELLÁK a KUBÍČEK, 1991). Ryby jsou na změny pH poměrně citlivé, protože jejich krev nedovoluje vyšší výkyvy pH, a tudíž jeho náhlé změny vyvolávají úhyny ryb za příznaků vnitřního dušení (HARTMAN et al., 1988). Povrchové vody, s výjimkou rašelinišť, mívají pH v rozmezí od 6,5 do 8,5 (PITTER, 1990). Podle nařízení vlády č. 61/2003 Sb. by se měla hodnota pH v povrchových vodách pohybovat v rozmezí 6 - 8. Přípustná hodnota pH pro kaprové i lososové vody je podle tohoto nařízení 6 - 9.
3.3.5 Kyslík rozpuštěný ve vodě Kyslíkový režim je jedním z nejdůležitějších faktorů všech vodních systémů. Je nezbytný pro řadu důležitých chemických i biochemických procesů a reakcí. Zdrojem rozpuštěného kyslíku ve vodě je difúze kyslíku ze vzduchu a fotosyntetická činnost vodních rostlin. Na odčerpávání rozpuštěného kyslíku se podílí dýchání vodních organismů a rozkladné oxidační procesy (LELLÁK et al., 1991). Obsah kyslíku ve vodě závisí na teplotě vody, atmosférickém tlaku a na činnosti vodních organismů a dalších okolnostech (např. zvýšený přísun organických látek) (KUBÍČEK a ZELINKA, 1982). V nezkalené vodě s bohatou vegetací a fotosyntetickou aktivitou může výrazně narůstat množství rozpuštěného kyslíku v eufotické vrstvě. Maximální koncentrace obvykle dosahuje v pozdním odpoledni, kdy může dojít k výraznému přesycení vody 18
rozpuštěným kyslíkem. Během noci dýcháním rostlin a živočichů dochází opět k poklesu obsahu kyslíku ve vodě. Ve vodním sloupci se ovšem projevuje výraznou kyslíkovou stratifikací fotosyntetická produkce v eufotické (trofogenní) zóně a respirační odčerpávání kyslíku v afotické (trofolytické) vrstvě (LELLÁK et al., 1991). Přítomnost či nepřítomnost rozpuštěného kyslíku rozhoduje o tom, zda budou ve vodě probíhat aerobní, či anaerobní pochody. Kyslík je nezbytný pro zajištění aerobních pochodů při samočištění povrchových vod a biologickém čištění odpadních vod. Je-li z vody vyčerpán, začnou mikroorganismy získávat kyslík potřebný pro biochemické oxidace nejprve redukcí některých anorganických látek (např. dusičnanů) a po vyčerpání těchto zdrojů začnou redukovat i látky organické a sírany. Nedostatek rozpuštěného kyslíku zvyšuje škodlivé působení toxických látek na ryby (PITTER, 1990). Z hlediska nasycení můžeme v přirozených vodách konstatovat množství rozpuštěného kyslíku od 0 do 40 mg.l-1. Především při vysoké biomase řas a sinic může nastat během dne přesycení až několik set procent (KUBÍČEK a ZELINKA, 1982). Obsah rozpuštěného kyslíku ve vodě se vyjadřuje hmotnostní koncentrací -1
(mg.l ) a v procentech nasycení vody kyslíkem, vztažených k rovnovážné koncentraci kyslíku ve vodě za dané teploty a atmosférického tlaku (HORÁKOVÁ et al., 1986). Koncentrace rozpuštěného kyslíku musí být podle nařízení vlády č. 61/2003 Sb. větší než 6 mg.l-1. Minimální přípustná hodnota rozpuštěného kyslíku pro kaprové vody je podle tohoto nařízení 7 mg.l-1 a pro lososové vody 9 mg.l-1. Tyto hodnoty mohou být v 50 % vzorků překročeny. Cílová hodnota rozpuštěného kyslíku pro kaprové vody je minimálně 8 mg.l-1 v 50 % vzorků, přičemž hodnota nesmí nikdy klesnout pod 5 mg.l-1. Pro lososové vody je cílová hodnota rozpuštěného kyslíku minimálně 9 mg.l-1 v 50 % vzorků, přičemž hodnota nesmí nikdy klesnout pod 7 mg.l-1.
3.3.6 Neutralizační kapacita Schopnost vody vázat vodíkové nebo hydroxidové ionty lze označit jako neutralizační (acidobazickou) kapacitu. Tato schopnost je významnou obecnou vlastností všech vod a je dána různými protolytickými systémy. V případě přírodních vod zpravidla převažuje uhličitanový systém. Neutralizační kapacitou vody se rozumí látkové množství silné jednosytné kyseliny nebo silné jednosytné zásady v mmol, které spotřebuje 1 litr vody na dosažení určité hodnoty pH (PITTER, 1990).
19
Celková kyselinová neutralizační kapacita (celková alkalita) vyjadřuje převážně obsah hydrogenuhličitanů a stanovuje se titrací roztokem kyseliny do pH 4,5 na methyloranž (HARTMAN et al., 1988). Celková zásadová neutralizační kapacita (celková acidita) vyjadřuje v přírodních vodách obvykle volný oxid uhličitý a hydrogenuhličitany, které lze stanovit titrací zásadou na fenolftalein do pH 8,3 (HARTMAN et al., 1988). Z produkčního hlediska mají kyselé vody s převahou H+ iontů nízkou produktivitu, protože acidita jednak inhibuje fixaci dusíku, jednak brzdí recirkulaci biogenních elementů tím, že snižuje rychlost rozkladných procesů organických látek. Alkalické vody vykazují všeobecně vyšší biologickou produktivitu (LELLÁK a KUBÍČEK, 1991). Velmi nízká hodnota alkality – pod 1 mmol . l-1 – hrozí nebezpečím náhlého poklesu pH. Alkalita 1 – 2 mmol . l-1 je ještě malá a je příčinou častého kolísání pH. Při alkalitě 2 – 5 mmol . l-1 již pH nekolísá nebo jen málo. Při alkalitě nad 5 mmol . l-1 se již pH téměř nemění, avšak tyto hodnoty se vyskytují jen zřídka (HETEŠA a KOČKOVÁ, 1997).
3.3.7 Tvrdost vody Tvrdost vody není v literatuře definována jednotně. Vychází buď z hlediska technologického nebo analytického. Tvrdostí vody se rozumí buď obsah všech kationtů s nábojovým číslem větším než +1 nebo součet obsahu Ca + Mg + Sr + Ba, případně jen Ca + Mg (PITTER, 1990). Tvrdost uhličitanová (přechodná) je množství vápníku a hořčíku obsažené v kyselých uhličitanech a její hodnota odpovídá celkové alkalitě přírodních vod. Rozdíl celkové a uhličitanové tvrdosti udává tvrdost neuhličitanovou (trvalou), která je tvořena jinými solemi vápníku a hořčíku, hlavně sírany a chloridy (HETEŠA a KOČKOVÁ, 1997). Říční vody mají tvrdost kolem 0,5 – 1,0 mmol.l-1, horská jezera kolem 0,05 – 0,1 mmol.l-1, rybníky 1 – 3 mmol.l-1, některé povrchové vody na vápencovém podloží 4 – 8 mmol.l-1 a v blízkosti slanisek až kolem 8 – 15 mmol.l-1 (HETEŠA a KOČKOVÁ, 1997).
20
3.3.8 Vápník Vápník se do vody dostává vyluhováním z vápenců, dolomitů, sádrovců a vápenatých hlinitokřemičitanů (např. anorthitu) (PITTER, 1990). Ve vodě je vápník přítomen obvykle ve formě iontů, výjimečně také ve formě suspendovaných částic vysráženého uhličitanu, především CaCO3. Ve vodních ekosystémech se význam vápníku uplatňuje v systému CO2 – HCO3- v pufračním vlivu uhličitanů na pH vody (LELLÁK a KUBÍČEK, 1991). V povrchových vodách se pohybuje koncentrace vápníku řádově od jednotek až do několika set mg.l-1 (PITTER, 1990). Maximální přípustná hodnota pro povrchové vody je podle nařízení vlády č. 61/2003 Sb. 250 mg.l-1 Ca.
3.3.9. Hořčík Do vody se hořčík dostává vyluhováním především z dolomitů, magnezitů a hořečnatých hlinitokřemičitanů (např. chloritu). Ve vodách je kvantitativně méně zastoupen než vápník. Souvisí to jednak s tím, že je v porovnání s vápníkem méně zastoupen v zemské kůře, jednak s tím, že dochází k jeho sorpci a k výměně iontů při styku vody s některými horninami a jílovými minerály a že je mimo to využíván rostlinami (PITTER, 1990). V povrchových vodách se koncentrace hořčíku pohybuje řádově od jednotek do několika desítek mg.l-1 (PITTER, 1990). Maximální přípustná hodnota pro povrchové vody je podle nařízení vlády č. 61/2003 Sb. 150 mg.l-1 Mg.
3.3.10 Železo Železo se do vod dostává vyluhováním z pyritu, krevelu, magnetovce, hnědelu, sideritu a z řady hlinitokřemičitanů. Rozpouštění napomáhá přítomnost oxidu uhličitého, humusových kyselin a kyseliny sírové, která vzniká oxidací sulfidických rud (PITTER, 1990). Koncentrace železa ve vodě je udržována především biologickými procesy. Za přítomnosti kyslíku dochází k vysrážení trojmocného železa ve formě hydroxidu železitého. Ve vrstvách vody bohatých na volný oxid uhličitý (většinou u dna) vstupuje dvojmocné železo převážně ve formě kyselého uhličitanu železnatého do roztoku. Proces oxidace i redukce je závislý na pH vody. Železo se může ve vodě vyskytovat také v organické vazbě a spolu s huminovými látkami vytváří koloidní humáty. Humáty jsou v roztoku stálejší než anorganické železnaté sloučeniny, a proto mají tyto vody 21
obvykle vyšší obsah železa (KUBÍČEK a ZELINKA, 1982). V malých koncentracích je železo běžnou součástí vod. V povrchových vodách se vyskytuje obvykle v setinách až desetinách mg.l-1. Obsahy v jednotkách mg.l-1 lze již považovat za velmi vysoké. Více železa je v povrchových vodách z rašelinišť. Tyto vody obsahují železo v množství až jednotek mg.l-1 (PITTER, 1990). Maximální přípustná hodnota pro povrchové vody je podle nařízení vlády č. 61/2003 Sb. 2 mg.l-1 Fe.
3.3.13 Chloridy Chloridy jsou v přírodě velmi rozšířené, spolu s hydrogenuhličitany a sírany jsou hlavními anionty v přírodních vodách. Ve vodách jsou chloridy přítomné převážně ve formě jednoduchého iontu Cl- (PITTER, 1990). Do vod se chloridy dostávají zvětráváním a vyluhováním hornin a půd. Větší koncentrace chloridů pocházejí zejména z ložisek kamenné soli a draselných solí (sylvín, karnalit, kainit). K antropogenním zdrojům chloridů patří splaškové vody a některé průmyslové odpadní vody. V přírodních vodách jsou chloridy chemicky i biochemicky stabilní (PITTER, 1990). V povrchových vodách jsou obvykle obsaženy jednotky až desítky mg.l-1 Cl(PITTER, 1990). Maximální přípustná hodnota pro povrchové vody je podle nařízení vlády č. 61/2003 Sb. 250 mg.l-1 Cl.
3.3.11 Dusík Dusík je spolu s fosforem důležitý makrobiogenní prvek, uplatňující se při všech biologických procesech probíhajících ve vodním prostředí. Dusík se vyskytuje ve vodách v různých oxidačních stupních v iontové i neiontové formě Distribuce jednotlivých forem je ovlivněna zejména biochemickými procesy probíhajícími ve vodách. Jde o tyto hlavní formy dusíku: elementární dusík, anorganicky vázaný dusík (amoniakální dusík, dusitanový dusík, dusičnanový dusík a dusík umělého původu), organicky vázaný dusík. Dusík veškerý je dán součtem všech forem anorganicky a organicky vázaného dusíku v mg.l-1 N (PITTER, 1990). Maximální přípustná hodnota celkového dusíku pro povrchové vody je podle nařízení vlády č. 61/2003 Sb. 8 mg.l-1 N. Amoniakální (amoniakový) dusík je primárním produktem rozkladu živočišných a rostlinných organických dusíkatých látek. Organického původu je také 22
amoniakový dusík ve splaškových vodách a v odpadech ze zemědělských výrob. Amonné soli jsou součástí některých dusíkatých hnojiv a splachem ze zemědělsky obdělávaných ploch se dostávají do podzemních a povrchových vod. Anorganického původu je amoniakový dusík obsažený v některých průmyslových odpadních vodách. Sekundárně mohou amonné sloučeniny vznikat přímo ve vodách chemickou redukcí dusičnanů. Při rozpouštění amoniaku ve vodě vzniká hydrát NH3.H2O, který disociuje na ionty NH4+ a OH-. S rostoucí teplotou a hodnotou pH se zvyšuje obsah nedisociovaného amoniaku ve vodě. Amoniakální dusík je ve vodě za aerobních podmínek nestálý a přechází biochemickou oxidací (nitrifikací) na dusitany až dusičnany. Toxický vliv amoniakového dusíku na ryby je značně závislý na pH vody, protože toxický účinek má nedisociovaný hydrát amoniaku, nikoli ion NH4+, neboť snáze proniká buněčnými membránami (PITTER, 1990). Čisté povrchové vody obsahují obvykle asi do 0,1 mg.l-1 N-NH4, organicky znečištěné povrchové vody mohou obsahovat amoniakální dusík i v jednotkách mg.l-1 (PITTER, 1990). Maximální přípustná hodnota pro povrchové vody je podle nařízení vlády č. 61/2003 Sb. 0,5 mg.l-1 N-NH4 a 0,05 NH3. Maximální přípustná hodnota amonných iontů pro kaprové i lososové vody je podle tohoto nařízení 1 mg.l-1. Cílová hodnota amonných iontů pro kaprové vody je 0,2 mg.l-1 a pro lososové 0,04 mg.l-1. Maximální přípustná hodnota volného amoniaku pro kaprové i lososové vody je podle tohoto nařízení 0,025 mg.l-1. Cílová hodnota volného amoniaku pro kaprové i lososové vody je 0,005 mg.l-1. Dusitany (dusitanový dusík) vznikají zejména biochemickou oxidací amoniakálního dusíku nebo biochemickou redukcí dusičnanů. Anorganického původu jsou v atmosférických vodách, kde se mohou tvořit oxidací elementárního dusíku při elektrických výbojích v atmosféře. Na dusitany jsou bohaté některé průmyslové odpadní vody. Dusitany jsou přítomné ve vodách převážně ve formě jednoduchého iontu NO2-. Zpravidla doprovázejí dusičnany a amoniakální dusík, avšak jen v malých koncentracích, protože jsou málo stálé. Dusitany způsobují methemoglobinémii. Kromě toho se v kyselém zažívacím traktu živočichů předpokládá možnost transformace v potenciálně karcinogenní N-nitrosoaminy reakcí se sekundárními aminy (PITTER, 1990). V čistých povrchových vodách jsou dusitany přítomny nejvýše ve stopách. Větší obsahy dusitanů, řádově asi desetiny mg.l-1, lze najít například v železnatých a rašelinných vodách, kde vznikly redukčními pochody. V silněji znečištěných 23
povrchových vodách se mohou dusitany vyskytovat v koncentracích i přes 1 mg.l-1 (PITTER, 1990). Maximální přípustná hodnota pro povrchové vody je podle nařízení vlády č. 61/2003 Sb. 0,05 mg.l-1 N-NO2. Cílová hodnota dusitanů pro kaprové vody je podle tohoto nařízení maximálně 0,9 mg.l-1 a pro lososové vody maximálně 0,6 mg.l-1. Dusičnany (dusičnanový dusík) vznikají hlavně sekundárně při nitrifikaci amoniakového dusíku. Jsou konečným stupněm rozkladu organických dusíkatých látek v aerobním prostředí. Dalším zdrojem je hnojení zemědělské půdy dusíkatými hnojivy. Při elektrických výbojích v atmosféře se oxidací elementárního dusíku tvoří převážně dusičnany, které přecházejí do atmosférických vod. Dusičnany jsou konečným produktem mineralizace organicky vázaného dusíku a za aerobních podmínek jsou stabilní. V zažívacím traktu živočichů se mohou dusičnany redukovat bakteriální činností na toxičtější dusitany. Ty reagují s hemoglobinem na methemoglobin, který v krvi nemá schopnost přenášet kyslík (PITTER, 1990). V čistých povrchových vodách se dusičnany vyskytují obvykle v jednotkách mg.l-1. Ve znečištěných vodách může obsah dusičnanů vzrůst řádově až na desítky mg.l-1 (PITTER, 1990). Maximální přípustná hodnota pro povrchové vody je podle nařízení vlády č. 61/2003 Sb. 7 mg.l-1 N-NO3.
3.3.12 Fosfor Ve srovnání s jinými biogenními prvky má fosfor mimořádný význam jako prvek často limitující produkční procesy ve vodních ekosystémech. Je to dáno rozdílem mezi jeho poměrným zastoupením v živých organismech a jeho zdroji v prostředí. V organismech je podíl fosforu vyšší a stálý, v prostředí nižší a proměnlivý, což způsobuje jeho sedimentární cyklus a proměnná intenzita využití rostlinami (LELLÁK a KUBÍČEK, 1991). Přirozeným zdrojem fosforu je rozpouštění některých minerálů a zvětralých hornin. Hlavním minerálem obsahujícím fosfor je apatit. Antropogenním zdrojem anorganického fosforu je aplikace fosforečných hnojiv v zemědělství a některé průmyslové odpadní vody. Organického původu je fosfor obsažený v živočišných odpadech a splaškových vodách, které obsahují také anorganické sloučeniny fosforu. Dalším zdrojem fosforu organického původu je rozkládající se odumřelá vodní flóra a fauna usazující se na dně řek, nádrží a jezer (PITTER, 1990). V přírodních vodách se fosfor vyskytuje převážně ve formě různých fosforečnanů. Rozlišujeme anorganické orthofosforečnany, anorganické kondenzované 24
polyfosforečnany a organicky vázaný fosfor. Významné je i rozlišení rozpuštěných a nerozpuštěných forem (HORÁKOVÁ et al., 1986). Sloučeniny fosforu mají významnou úlohu v přírodním koloběhu látek. Jsou nezbytné pro nižší i vyšší organismy, které je přeměňují na organicky vázaný fosfor. Po uhynutí a rozkladu organismů se fosforečnany opět uvolňují do prostředí. Zvlášť významně se fosforečnany uplatňují při růstu zelených organismů ve vodě. Proto bývá v zimním období jejich obsah v povrchových vodách největší a v letním období, probíhá-li intenzivní fotosyntetická asimilace, při vegetačním maximu nejmenší (PITTER, 1990). Proces zvyšování obsahu minerálních živin, zejména sloučenin fosforu a dusíku v povrchových vodách je označován jako eutrofizace. Původ těchto sloučenin může být buď přirozený nebo antropogenní. Ve svých důsledcích vede eutrofizace ke zvýšenému rozvoji řas, sinic a vyšších rostlin ve vodě. Dochází k tzv. vegetačnímu zbarvení vody a vzniku vodního květu. Zhoršují se organoleptické vlastnosti vody a mohou se tvořit i látky toxické (GRÜNWALD, 1993). Koncentrace anorganicky vázaného fosforu ve vodách jezer a nádrží neznečištěných splaškovými vodami a splachy z polí se pohybuje v tisícinách až setinách mg.l-1 P. Ve vodách některých eutrofních nádrží a jezer lze nalézt až desetiny mg.l-1. Fosforečnany se významně sorbují na dnových sedimentech. Mezi sedimenty a kapalnou fází se ustavuje dynamická rovnováha. Za určitých podmínek může dojít k uvolnění fosforečnanů zpět do kapalné fáze a tak lze ve vrstvě nad dnovými sedimenty zjistit i poměrně vysoké koncentrace fosforečnanů (až i jednotky mg.l-1) (PITTER, 1990). Maximální přípustná hodnota pro povrchové vody je podle nařízení vlády č. 61/2003 Sb. pro celkový fosfor 0,15 mg.l-1 P.
3.3.14 Organické látky Organické látky významně ovlivňují chemické a biologické vlastnosti vod. Původ organických látek v přírodních vodách může být buď přirozený nebo antropogenní. Mezi přirozené organické znečištění lze zařadit výluhy z půdy a sedimentů (půdní a rašelinný humus, výluhy z listí a tlejícího dřeva) a produkty rostlinných a živočišných organismů žijících ve vodě. Organické látky antropogenního původu pocházejí ze splaškových a průmyslových odpadních vod, z odpadů ze zemědělství a mohou vznikat i při úpravě vody (při dezinfekci chlorací). Z biologického hlediska může jít
buď o látky podléhající biologickému rozkladu, nebo o látky 25
biologicky rezistentní, které se mohou hromadit v hydrosféře (PITTER, 1990). Koncentrace organických látek ve vodách se pohybuje v širokých mezích. V povrchových vodách jsou organické látky přítomné v jednotkách až desítkách mg.l-1. Ke stanovení obsahu organických látek ve vodě se používají především metody nepřímé, založené na chemické nebo biochemické oxidaci organických látek. U těchto metod se koncentrace organických látek vyjadřuje obvykle údajem o spotřebě kyslíku na jejich oxidaci (PITTER, 1990). Chemická spotřeba kyslíku (CHSK) je definována jako množství kyslíku, které se za přesně vymezených uzančních podmínek spotřebuje na oxidaci organických látek ve vodě silným oxidačním činidlem. Udává se jako hmotnost kyslíku, která je ekvivalentní spotřebě oxidačního činidla, na 1 litr vody, obvykle v mg.l-1. Hodnota CHSK je tedy mírou celkového obsahu organických látek ve vodě, a tím i důležitým ukazatelem organického znečištění vody. Ke stanovení CHSK se používají dvě metody. Jako oxidační činidlo používá jedna metoda manganistan draselný (CHSKMn), druhá metoda dichroman draselný (CHSKCr). Metoda s dichromanem je účinější než s manganistanem, hodnoty CHSKCr bývají u všech vod větší než hodnoty CHSKMn. Standardní dichromanová metoda dosahuje proti všem manganistanovým metodám vyššího oxidačního účinku, proto, že používá větší koncentraci oxidačního činidla, delší reakční dobu, vyšší teplotu při oxidaci a zejména ionty Ag+ jako katalyzátor. (HORÁKOVÁ et al., 1986). Maximální přípustná hodnota CHSKCr pro povrchové vody je podle nařízení vlády č. 61/2003 Sb. 35 mg.l-1. Biochemická spotřeba kyslíku (BSK) je definována jako množství kyslíku spotřebovaného mikroorganismy při biochemických pochodech na rozklad organických látek ve vodě při aerobních podmínkách. Hodnota BSK se vyjadřuje v mg.l-1. Stanovení BSK slouží k nepřímému stanovení organických látek, které podléhají biochemickému rozkladu,
při
aerobních
podmínkách.
Nejběžnější
metodou
stanovení
je
standardizovaná, tzv. zřeďovací metoda pro stanovení pětidenní BSK (BSK5 ) (HORÁKOVÁ et al., 1986). Maximální přípustná hodnota BSK5 pro povrchové vody je podle nařízení vlády č. 61/2003 Sb. 6 mg.l-1. Cílová hodnota BSK5 pro kaprové vody je podle tohoto nařízení 6 mg.l-1 a pro lososové 3 mg.l-1. Z poměru BSK5 a CHSK (CHSKCr) se odhaduje poměrné zastoupení biologicky rozložitelných látek ve vodě. Čím je hodnota tohoto podílu větší, tím více biologicky 26
snadno rozložitelných organických látek voda obsahuje. U odpadních vod se poměr BSK5 : CHSK pohybuje v rozmezí asi 0,5 až 0,75, v biologicky vyčištěných odpadních vodách bývá poměr 0,1 až 0,2 a u čistých povrchových vod menší než 0,1 (PITTER, 1990).
3.3.15 Chlorofyl a Chlorofyl a je zelený fotosyntetický pigment, obsahující ion Mg2+ vázaný v porfyrinovém jádru. Je důležitou funkční součástí těla zelených rostlin, sinic a některých řas. Chlorofyl v průběhu fotosyntézy absorbuje energii světelného záření a používá ji k syntéze sacharidů z oxidu uhličitého a vody. Z hodnoty koncentrace chlorofylu a ve vodě lze hodnotit úroveň výskytu řas a sinic v místě měření. Koncentrace chlorofylu v povrchových vodách může dosahovat až několik stovek µg.l-1.
27
4. METODIKA A PŘEHLED SLEDOVANÝCH LOKALIT 4.1 Materiál a metodika Vzorky pro sledování fyzikálně – chemických parametrů byly odebírány ze čtyř zvolených lokalit jedenkrát měsíčně po dobu jednoho roku od 10. 10. 2005 do 22. 9. 2006. Odběr vody byl vždy prováděn ve stejnou denní dobu (mezi 8.00 a 9.30), aby bylo možné porovnávat zjišťované parametry v průběhu celého roku. Vzorky byly odebírány do polyetylenových lahví o objemu 1 l a zpracovány vždy v čerstvém stavu.
Přímo na lokalitách byly zjišťovány tyto faktory: -
průhlednost (cm) – stanovena pomocí Secciho desky
-
teplota vody (°C) – stanovena přístrojem firmy WTW OXI 340i.
-
koncentrace rozpuštěného kyslíku (mg.l-1) - stanovena přístrojem firmy WTW OXI 340i
-
procentuální nasycení vody kyslíkem (%) - stanoveno přístrojem firmy WTW OXI 340i
-
konduktivita (µS.m-1) – stanovena přístrojem firmy HANNA HI 98129
-
hodnota pH – stanovena přístrojem firmy WTW pH / ION 340i
Chemické parametry byly stanovovány v laboratoři v Lednici - na detašovaném pracovišti Ústavu zoologie, rybářství, hydrobiologie a včelařství MZLU v Brně. Koncentrace chlorofylu a (µg.l-1) byla měřěna spektrofotometricky po extrakci chlorofylu horkým etanolem dle ČSN ISO 10260 (1996).
Ke
zjištění
některých
chemických
parametrů
byly použity komerční
semimikrometody firmy WTW: -
celkový dusík (mg.l-1) – metoda č. 14537 (metoda je založena na převedení všech
forem
dusíku
na
dusičnany
metodou
dle
Koroleffa
se
spektrofotometrickou koncovkou) -
celkový fosfor (mg.l-1) – metoda č. 14543 (metoda je založena na reakci fosfátů s molybdenanem za přítomnosti kyseliny sírové a s následnou redukcí kyselinou askorbovou na fosfátmolybdenovou modř, jejíž intenzita je stanovena spektrofotometricky)
28
-
CHSKCr (mg.l-1) – metoda č. 14895 (metoda je založena na oxidaci organických látek dichromanem draselným v silně kyselém prostředí kyseliny sírové při dvouhodinovém varu; koncentrace chromitého iontu vzniklého redukcí z dichromanu draselného je úměrná obsahu organických látek a je stanovena spektrofotometricky)
Ostatní chemické parametry vody byly stanovovány standardními metodami (HORÁKOVÁ et al., 1986). Jednalo se o tyto parametry: -
celková acidita (ZNK, zásadová neutralizační kapacita) (mmol.l-1) – stanovena titrací hydroxidem sodným na fenolftalein do pH 8,3
-
celková alkalita (KNK, kyselinová neutralizační kapacita) (mmol.l-1) – stanovena titrací kyselinou chlorovodíkovou na methyloranž do pH 4,5
-
celková tvrdost (mmol.l-1) – stanovena jako společné chelatometrické stanovení vápníku a hořčíku Chelatonem 3
-
vápník (Ca2+) (mg.l-1) – stanoven chelatometricky s Chelatonem 3
-
hořčík (Mg2+) (mg.l-1) – stanoven chelatometricky diferenční metodou
-
veškeré železo (mg.l-1) - stanoveno absorpční spektrofotometrií po reakci s thiokyanatanem
-
dusitanový dusík (N-NO2-) (mg.l-1) – stanoven se sulfanilovou kyselinou a N–(1–naftyl)–ethylendiamindihydrochloridem absorpční spektrofotometrií
-
dusičnanový dusík (N-NO3-) (mg.l-1) – stanoven salicylanem sodným absorpční spektrofotometrií
-
amoniakální dusík (N-NH4+) (mg.l-1) – stanoven s Nesslerovým činidlem absorpční spektrofotometrií
-
chloridy (Cl-) (mg.l-1) – stanoveny odměrnou metodou argentometricky
-
fosforečnany (P-PO43-) (mg.l-1) – rozpuštěné anorganické orthofosforečnany stanoveny absorpční spektrofotometrií po reakci s molybdenanem a redukci askorbovou kyselinou
-
CHSKMn (mg.l-1) – stanovena manganistanem draselným podle Kubela
-
BSK5 (mg.l-1) – stanovena standardní zřeďovací metodou
29
4.2 Přehled sledovaných lokalit Pro odběr vzorků byla vybrána jedna lokalita na Růžovém rybníce a tři lokality na Zámeckém rybníce. Lokality na Zámeckém rybníce byly vybrány tak, aby bylo možné porovnat kvalitu vody, která do rybníka přitéká, s vodou vytékající z rybníka. Vzorky vody byly odebírány z následujících čtyř lokalit. Uvedené lokality jsou znázorněny na obrázku č. 2 – 5 a jejich rozmístění na obrázku č. 1.
Lokalita č. 1 – Růžový rybník Lokalita se nachází v západní části Růžového rybníka v místě betonových schodů. Hloubka vody se zde pohybovala přibližně v rozmezí 60 – 90 cm.
Lokalita č .2 – Zámecký rybník – Výpusť Lokalita v místě výtoku vody ze Zámeckého rybníka do Staré Dyje s největší hloubkou vody (kolem130 cm). Docházelo zde ke kumulaci biomasy.
Lokalita č. 3 - Zámecký rybník – Minaret Tato lokalita se nachází v severní části Zámeckého rybníka. Je zde bahnité dno, bohatá vegetace vodních makrofyt a také zde dochází ke kumulaci biomasy fytoplanktonu. Protože je na této lokalitě velmi malá hloubka, nebyla zde měřena průhlednost vody.
Lokalita č. 4 - Zámecký rybník – Přítok Tato lokalita se nachází v místě přítoku vody do Zámeckého rybníka ze Zámecké Dyje. Podle množství přitékající vody se zde v průběhu roku hloubka pohybovala přibližně od 60 do 80 cm.
30
Obr. 1 Rozmístění jednotlivých odběrových lokalit na Zámeckém a Růžovém rybníce Legenda: 1 - Lokalita č. 1 – Růžový rybník 2 - Lokalita č .2 – Zámecký rybník – Výpusť 3 - Lokalita č. 3 - Zámecký rybník – Minaret 4 - Lokalita č. 4 - Zámecký rybník – Přítok
31
Obr. 2 Lokalita Růžový rybník
Obr. 3 Lokalita Zámecký rybník – Výpusť
32
Obr. 4 Lokalita Zámecký rybník – Minaret
Obr. 5 Lokalita Zámecký rybník – Přítok
33
5. VÝSLEDKY A DISKUZE 5.1 Teplota vody Naměřené hodnoty teploty vody odpovídaly klimatickým podmínkám sledované oblasti. Teplota vody v Růžovém rybníce se v průběhu roku pohybovala mezi 0,3 a 24,4 °C. V Zámeckém rybníce kolísala teplota vody na lokalitě Výpusť v rozmezí 0,3 – 25,6 °C, na lokalitě Minaret v rozmezí 0,0 – 25,6 °C a na lokalitě Přítok v rozmezí 0,0 – 23,4 °C. Maximální hodnoty teploty vody byly na všech lokalitách naměřeny 22.6.2006. Výjimkou byla lokalita Přítok na Zámeckém rybníce, kde teplota vody svého maxima dosáhla 20.7.2006. Průměrná teplota vody za sledované období byla v Zámeckém rybníce 11,98 °C a v Růžovém rybníce 11,52 °C. Teplota vody na všech lokalitách je uvedena v grafu 1 a v přílohách v tabulce 1.
30 R
25
V M
20 °C
P
15 10
22.9.06
22.8.06
20.7.06
22.6.06
16.5.06
20.4.06
15.3.06
16.2.06
11.1.06
14.12.05
14.11.05
0
10.10.05
5
Graf 1 Teplota vody [°C] na všech lokalitách: Růžový rybník (R), Zámecký rybník – Výpusť (V), Zámecký rybník – Minaret (M) a Zámecký rybník – Přítok (P)
Teplota vody obou rybníků se ve vegetačním období roku 2006 nijak výrazně nelišila se od hodnot naměřených ve vegetačním období roku 2001 a 2002 v Zámeckém rybníce (SUKOP a KOPP, 2001; 2002). Průměrné a maximální hodnoty teploty vody Zámeckého a Růžového rybníka, které uvádí za vegetační období let 2002 – 2003 RAMEZANPOOR (2004), také víceméně odpovídají námi naměřeným hodnotám. Částečně rozdílné hodnoty teploty vody mohou být způsobeny odlišnou denní dobou
34
měření a také menšími rozdíly v teplotě vzduchu jednotlivých roků. Rok 2006, do kterého spadá většina uváděných měření, je hodnocen jako nadprůměrně teplý přesto, že zima byla neobvykle dlouhá a poměrně tuhá. Hladina Růžového i Zámeckého rybníka byla od prosince do konce března zamrzlá, tloušťka ledu dosahovala až 25 cm.
5.2 Průhlednost vody Průhlednost vody v Růžovém i v Zámeckém rybníce se měnila během roku v souvislosti s vývojem fytoplanktonu. V období od ledna do konce dubna dosahovala průhlednost vody v Růžovém rybníce dna. V tomto období se průhlednost pohybovala od 60 do 90 cm, v závislosti na hloubce vody v rybníce. Nízká průhlednost vody byla pozorována ve vegetačním období při rozvoji fytoplanktonu. Svého minima (20 cm) dosáhla 16.5.2006, díky vysoké biomase řas. Po odhrnutí řas z vodní hladiny zde byla naměřena průhlednost 60 cm. Na lokalitě Přítok do Zámeckého rybníka dosahovala průhlednost vody po celý rok dna, s výjimkou květnového měření, kdy byla zjištěna hodnota 55 cm. Podle hloubky vody se zde průhlednost pohybovala v rozmezí 60 – 80 cm. Na lokalitě Zámecký rybník – Výpusť kolísala průhlednost vody v průběhu roku v rozmezí 35 – 130 cm. Maximum zde bylo naměřeno v únoru a březnu, kdy průhlednost vody dosáhla dna. V letních měsících byla průhlednost vody díky biomase fytoplanktonu nižší. Svého minima (35 cm) dosáhla na této lokalitě 22.8.2006. Průhlednost vody na všech lokalitách je uvedena v grafu 2 a v přílohách v tabulce 2.
SUKOP a KOPP (2001) uvádějí, že Zámecký rybník měl po celé vegetační období roku 2001 nízkou průhlednost vody (30 - 45 cm), přestože obsádka kapra byla vysloveně extenzivní (2000 kg). Tento stav je způsoben vysokým zabahněním rybníka spojeným s každoročním přísunem velkého množství organické hmoty (spad listí) a přítokovou vodou z řeky Dyje. KOPP (2006) zjistil rozmezí hodnot průhlednosti vody Zámeckého rybníka ve vegetačním období (od března do října) v roce 2002 0 – 150 cm. Nulové hodnoty průhlednosti vody naměřil v tomto roce i RAMEZANPOOR (2004). Minimální průhlednost činila 0 cm a vyskytovala se v Zámeckém rybníku v podmínkách, kdy vodní hladina byla prakticky pokryta silnou vrstvou vodního květu 30.7. a 19.8. 2002.
35
Ve vegetačním období roku 2004 po vyloučení nasazované rybí obsádky uvádí KOPP (2006) průměrnou hodnotu průhlednosti vody v Zámeckém rybníce 148 cm, neboť v tomto roce nedošlo k výraznějšímu rozvoji sinic a řas. Ve vegetačním období roku 2006, kdy zde narozdíl od roku 2004 opět došlo k intenzivnímu rozvoji fytoplanktonu, činila průměrná hodnota průhlednosti vody v Zámeckém rybníce 70 cm. Oproti roku 2004 je zde patrný výrazný pokles hodnot průhlednosti. Hodnoty jsou však stále vyšší, než hodnoty naměřené v letech, kdy do Zámeckého rybníka byly nasazované ryby, které zakalují vodu vířením sedimentů. V případě průhlednosti lze tedy konstatovat mírné zlepšení stavu v důsledku vyloučení nasazované rybí obsádky. Průhlednost vody Růžového rybníka se ve vegetačních obdobích let 2002 – 2003 pohybovala v rozmezí 10 – 65 cm (RAMEZANPOOR, 2004). Tyto hodnoty se prakticky shodují s našimi. Ve vegetačním období roku 2006 zde průhlednost vody kolísala mezi 20 a 60 cm.
140 R
120
V
cm
100
P
80 60 40
22.9.06
22.8.06
20.7.06
22.6.06
16.5.06
20.4.06
15.3.06
16.2.06
11.1.06
14.12.05
14.11.05
0
10.10.05
20
Graf 2 Průhlednost vody [cm] na třech sledovaných lokalitách: Růžový rybník (R), Zámecký rybník – Výpusť (V) a Zámecký rybník – Přítok (P)
Nízké hodnoty průhlednosti jsou charakteristické pro rybníky využívané k intenzivnímu chovu ryb. Příkladem může být Novoveský rybník u Pohořelic, kde se průhlednost vody díky vysoké biomase fytoplanktonu a vysoké obsádce ryb pohybovala kolem 30 cm po celé vegetační období (KOPP et al., 2006).
36
Z intenzivně obhospodařovaných rybníků v Třeboňské pánvi uvádí PECHAR et al. (2002) průměrné hodnoty průhlednosti z let 2000 – 2001 0,42 m. Ve stejné oblasti prováděl výzkum i HUSÁK et al. (2002). Naměřil hodnoty průhlednosti v rozmezí 29 cm (rybník Staré Jezero) – 36 cm (rybník Malý Tisý). V intenzivně obhospodařovaném rybníce Svět v Třeboni bylo dosaženo ve vegetačním období roku 2000 průměrné hodnoty průhlednosti vody 48 cm. V roce 2002 byla do rybníka Svět vysazena účelová rybí obsádka s cílem zlepšit kvalitu vody. Průhlednost vody se stále zvyšovala, ve vegetačním období roku 2004 zde byla naměřena průměrná hodnota průhlednosti vody 63 cm (LUKAVSKÝ et al., 2000, 2003 a 2004). Tato hodnota je srovnatelná s průhledností vody zjištěnou v Zámeckém rybníce. V roce 2005 se průhlednost vody v rybníce Svět pohybovala dokonce v rozmezí 58 – 160 cm (PILNÝ a LUKAVSKÝ, 2005).
5.3 Konduktivita vody (měrná vodivost) Vysoké hodnoty konduktivity vody jsou způsobeny velkým množstvím disociovaných iontů ve vodě obou sledovaných rybníků. Konduktivita vody na lokalitě Růžový rybník kolísala v rozmezí 47,4 – 111 mS.m-1 při průměrné hodnotě 76,7 mS.m-1. Maximální hodnota (111 mS.m-1) byla naměřena 11.1.2006. Toto maximum je současně nejvyšší hodnotou naměřenou za celé období sledování na všech lokalitách. Minimální hodnota konduktivity byla na Růžovém rybníce zjištěna 20.7.2006. Na lokalitě Výpust se konduktivita vody pohybovala v rozsahu 42,9 – 82,3 mS.m-1, na lokalitě Minaret v rozsahu 40,8 – 79,6 mS.m-1 a na lokalitě Přítok kolísala v rozmezí 44,5 – 83,6 mS.m-1. Maximální hodnoty konduktivity vody byly naměřeny na všech lokalitách na Zámeckém rybníce v únoru nebo březnu, kdy byla ve vodě díky ledové vrstvě vyšší koncentrace solí. Minimálních hodnot zde bylo dosaženo v letních měsících (v červenci nebo v srpnu). Průměrná hodnota konduktivity vody Zámeckého rybníka byla 58,8 mS.m-1. Z těchto výsledků vyplývá, že Růžový rybník měl vyšší konduktivitu vody než Zámecký rybník. Konduktivita vody na všech lokalitách je uvedena v grafu 3 a v přílohách v tabulce 3.
Zámecký rybník se významně liší od ostatních rybníků svým napájecím zdrojem i charakterem podloží (neleží na slaniscích). Tuto skutečnost dostatečně dokumentují
37
hodnoty vodivosti. Zatímco ostatní Lednické rybníky mají hodnoty vodivosti výrazně nad 100 mS.m-1, hodnoty vodivosti v Zámeckém rybníku jsou zhruba poloviční, nad 50 mS.m-1 (SUKOP a KOPP, 2001). To potvrzují i výsledky HUSÁKA et al. (2002), který uvádí, že hlavní Lednické rybníky: Nesyt, Hlohovecký, Prostřední a Mlýnský mají vodivost 111 - 128 mS.m-1, zatímco ostatní zkoumané vody (Zámecký rybník + aluviální vody v oblasti Soutoku pod Lanžhotem) ji mají méně než poloviční.
mS.m
-1
120 110
R
100
V
90
M P
80 70 60 50
22.9.06
22.8.06
20.7.06
22.6.06
16.5.06
20.4.06
15.3.06
16.2.06
11.1.06
14.12.05
14.11.05
30
10.10.05
40
Graf 3 Konduktivita vody [mS.m-1] na všech lokalitách: Růžový rybník (R), Zámecký rybník – Výpusť (V), Zámecký rybník – Minaret (M) a Zámecký rybník – Přítok (P)
KOPP (2006) naměřil ve vegetačním období (od března do října) let 1996 – 2004 průměrnou konduktivitu vody Zámeckého rybníka v rozmezí hodnot 49 – 59,2 mS.m-1. Průměrná konduktivita vody Zámeckého rybníka naměřená ve vegetačním období (od března do konce září) roku 2006 (54,8 mS.m-1) odpovídá výše uvedeným hodnotám. Konduktivitu vody mezi 107,6 a 206 mS.m-1, což jsou hodnoty vyšší než je běžné pro většinu rybníků naší republiky, naměřil KOPP et al. (2006) ve vodě Novoveského rybníka. Vysoká vodivost zde je, podobně jako u nedaleko ležící soustavy s největším jihomoravským rybníkem Nesyt, dána podložím s vysokým obsahem uhličitanů a síranů. Hodnoty konduktivity vody srovnatelné se Zámeckým rybníkem naměřila v rybníce Bílá Lhota u Olomouce POULÍČKOVÁ et al. (2004). Konduktivita vody se zde v letech 2001 – 2002 pohybovala v rozmezí 57,9 – 66,28 mS.m-1. 38
Jako průměrnou hodnotu konduktivity rybničních vod Třeboňska v letech 2000 – 2001 uvádí PECHAR et al. (2002) hodnotu 24,6 mS.m-1. HUSÁK et al. (2002) naměřil v roce 2002 konduktivitu vody sedmi třeboňských rybníků v rozsahu 11 – 18,5 mS.m-1. LUKAVSKÝ et al. (2003) zjistil v roce 2002 v rybníce Svět konduktivitu 13,2 mS.m-1. KITNER a POULÍČKOVÁ (2001), kteří zkoumali v letech 1998 – 1999 dva rybníky na Prostějovsku, naměřili v lesním pramenitém rybníku U třech krátkých konduktivitu v rozmezí 10 – 15 mS.m-1 a v Protivanovském rybníce přijímajícím vodu z okolních polí v rozmezí 12 – 21 mS.m-1. Relativně nižší konduktivitu vody mají také rybníky na Českomoravské vrchovině. Příkladem může být rybník Kamenný, kde HUSÁK et al. (2002) naměřil konduktivitu 9,4 mS.m-1.
5.4 Reakce vody (pH) Měření bylo prováděno jen v ranních hodinách, proto nebylo možné sledovat průběh reakce vody během 24 hodin, kdy lze očekávat zejména ve vegetačním období při intenzivní fotosyntéze fytoplanktonu výraznější výkyvy hodnot pH a v odpoledních hodinách hodnoty vyšší než níže uvedené. Reakce vody byla na všech sledovaných lokalitách po celé období měření vždy zásaditá. Hodnoty pH vody Růžového rybníka se pohybovaly v intervalu 7,54 až 8,92. Minimum pH bylo na této lokalitě naměřeno 22.9.2006 a maximum 20.4.2006. Na lokalitě Zámecký rybník - Výpusť se hodnoty pH pohybovaly v rozmezí 8,41 – 9,25. Maximum bylo naměřeno v měsíci dubnu a minimum v červnu. Na lokalitě Minaret kolísala reakce vody mezi hodnotami 7,58 – 9,30. Minima zde bylo dosaženo v měsíci červnu. Maximální hodnota 9,3, která byla na této lokalitě naměřena 10.10.2005, je zároveň nejvyšší naměřenou hodnotou pH za celé sledované období na všech lokalitách. Hodnoty pH vody na lokalitě Přítok se pohybovaly v rozsahu 7,36 – 9,02. Nejnižší hodnoty pH a současně absolutního minima pH ze všech lokalit za celý rok zde bylo dosaženo 20.7.2006. Maximum zde bylo naměřeno v prosinci. Průměrná hodnota pH Zámeckého rybníka za celé sledované období byla 8,51. Reakce vody na všech lokalitách je uvedena v grafu 4 a v přílohách v tabulce 4.
39
Hodnoty pH obou sledovaných rybníků byly po většinu sledovaného období díky fotosyntetické činnosti fytoplankonu vysoké a nevyhovovaly intervalu danému nařízením vlády č. 61/2003 Sb. pro povrchové vody (pH 6 - 8) a v některých případech ani intervalu stanovenému pro kaprové vody (pH 6 – 9). KOPP (2006) uvádí rozmezí hodnot pH a průměrné hodnoty, naměřené ve vegetačních obdobích let 1996 – 2004 v Zámeckém rybníce. Hodnoty pH zde kolísaly mezi 7 a 10,3, průměrné hodnoty dosahovaly až 9,08. Námi zjištěné hodnoty pH v Zámeckém rybníku byly celkově nižší. Je to s největší pravděpodobností způsobeno měřením pH v dřívějších hodinách, a proto tyto hodnoty nelze porovnávat.
9,5 9,0 8,5 R
8,0
V M
7,5
22.9.06
22.8.06
20.7.06
22.6.06
16.5.06
20.4.06
15.3.06
16.2.06
11.1.06
14.12.05
14.11.05
7,0
10.10.05
P
Graf 4 Reakce vody (pH) na všech lokalitách: Růžový rybník (R), Zámecký rybník – Výpusť (V), Zámecký rybník – Minaret (M) a Zámecký rybník – Přítok (P)
5.5 Kyslík rozpuštěný ve vodě Protože nebyly sledovány změny fyzikálně – chemických parametrů v průběhu 24 hodin, nelze naměřené výsledky považovat za maximální ani minimální hodnoty, kterých bylo v termínech měření dosaženo. Především ve vegetačním období při velké biomase fytoplanktonu lze předpokládat mnohem vyšší hodnoty koncentrace rozpuštěného kyslíku v odpoledních hodinách a nižší hodnoty v ranních hodinách těsně před východem slunce. Na lokalitě Růžový rybník se množství rozpuštěného kyslíku pohybovalo v rozmezí 2,70 – 14,61 mg.l-1 a procentuální nasycení vody kyslíkem v rozmezí 18,70 –
40
140,30 %, průměrný obsah rozpuštěného kyslíku na této lokalitě byl 8,54 mg.l-1 a průměrné procentuální nasycení vody kyslíkem 80,91 %. Na lokalitě Zámecký rybník – Výpusť kolísal obsah rozpuštěného kyslíku v průběhu roku mezi 6,80 a 21,00 mg.l-1, na lokalitě Zámecký rybník – Minaret mezi 1,09 a 14,40 mg.l-1 a na lokalitě Zámecký rybník – Přítok mezi 2,00 a 11,53 mg.l-1. Procentuální nasycení vody kyslíkem kolísalo mezi 62,30 a 255,00 % na lokalitě Výpusť, mezi 8,9 a 143,70 % na lokalitě Minaret a mezi 17,30 a 110,20 % na lokalitě Přítok. Minimální obsah rozpuštěného kyslíku byl naměřen 14.11.2005 na lokalitě Minaret (1,09 mg.l-1, 8,9 %) a maximální obsah (21,00 mg.l-1, 255 %) byl naměřen 20.7.2006 na lokalitě Výpusť. Průměrně nejnižší množství rozpuštěného kyslíku i procentuální nasycení vody kyslíkem ze všech lokalit na Zámeckém rybníce se vyskytovalo na lokalitě Přítok (7,42 mg.l-1 a 66,31 %) a nejvyšší na lokalitě Výpusť (12,41 mg.l-1 a 120,09 %). Nižší koncentrace rozpuštěného kyslíku na lokalitě Přítok může být způsobena menším množstvím fytoplanktonu na této lokalitě. Průměrné množství rozpuštěného kyslíku v Zámeckém rybníce bylo 9,45 mg.l-1 a průměrné procentuální nasycení vody kyslíkem 88,03 %, což jsou hodnoty vyšší, než hodnoty naměřené na Růžovém rybníce. Procentuální nasycení vody kyslíkem na všech lokalitách je zobrazeno v grafu 5 a v přílohách v tabulce 5. Koncentrace rozpuštěného kyslíku na všech lokalitách je uvedena v přílohách v tabulce 6.
300 R
250
V M
200 %
P
150 100
22.9.06
22.8.06
20.7.06
22.6.06
16.5.06
20.4.06
15.3.06
16.2.06
11.1.06
14.12.05
14.11.05
0
10.10.05
50
Graf 5 Procentuální nasycení vody kyslíkem [%] na všech lokalitách: Růžový rybník (R), Zámecký rybník – Výpusť (V), Zámecký rybník – Minaret (M) a Zámecký rybník – Přítok (P) 41
Koncentrace rozpuštěného kyslíku ve vodě obou rybníků v některých případech nevyhovovala hodnotě dané nařízením vlády č. 61/2003 Sb. pro povrchové vody (>6 mg.l-1), ani cílové hodnotě stanovené pro kaprové vody. Ve vegetačním období let 2002 – 2003 zjistil RAMEZANPOOR (2004) mnohem vyšší průměrné nasycení vody kyslíkem v Růžovém rybníce (117 %) než v Zámeckém rybníce (79 %). Naše výsledky z vegetačního období roku 2006 ukázaly naopak o něco vyšší průměrné nasycení vody kyslíkem v Zámeckém rybníce. KOPP (2006) zjistil v Zámeckém rybníce ve vegetačním období let 1996 – 2004 procentuální nasycení vody kyslíkem v rozmezí hodnot 37 -335 %. Tyto hodnoty jsou stejně jako hodnoty pH značně ovlivněny denní dobou odběru, proto je nelze srovnávat s námi naměřenými údaji. Extrémní nasycení vody kyslíkem (335 %) bylo spolu s extrémní hodnotou pH (10,29) naměřeno v Zámeckém rybníce (u výpusti) v srpnu roku 2002 (SUKOP a KOPP, 2002). Tyto hodnoty byly zjištěny v odpoledních hodinách (16:45). Námi zjištěné maximum nasycení vody kyslíkem (255 %), naměřené na stejné lokalitě 20.7.2006, bylo zjištěno už v ranních hodinách (8.30), a proto lze v odpoledních hodinách očekávat ještě mnohem vyšší přesycení vody kyslíkem.
5.6 Celková kyselinová neutralizační kapacita (celková alkalita) Naměřené hodnoty celkové KNK vypovídají o poměrně vysokém obsahu vápenatých a hořečnatých iontů, zejména ve formě hydrogenuhličitanů, ve vodě obou sledovaných rybníků. Hodnoty celkové KNK vyšší než 2 mmol.l-1, zjištěné při naprosté většině měření ve vodě obou sledovaných rybníků, působí proti výraznějšímu kolísání hodnot pH. Celková kyselinová neutralizační kapacita Růžového rybníka kolísala v rozmezí 2,18 – 4,68 mmol.l-1. Průměrná KNK Růžového rybníka byla 3,45 mmol.l-1. Na Zámeckém rybníce se hodnota celkové KNK pohybovala v rozsahu 1,87 – 3,54 mmol.l-1 na lokalitě Výpusť, v rozsahu 1,77 – 3,54 mmol.l-1 na lokalitě Minaret a v rozmezí 1,87 – 3,64 mmol.l-1 na lokalitě Přítok. Průměrná celková KNK Zámeckého rybníka byla 2,70 mmol.l-1, z čehož vyplývá, že tento rybník měl průměrnou celkovou KNK nižší než Růžový rybník. Všechna minima celkové KNK byla na všech čtyřech lokalitách zjištěna v květnu, na lokalitě Zámecký rybník – Výpusť také v říjnu. Maximální hodnota celkové KNK na Růžovém rybníce a zároveň absolutní maximum celkové KNK bylo naměřeno 15.3.2006. Všechny lokality na Zámeckém rybníce
42
dosáhly maxima celkové KNK v únoru. Celková kyselinová neutralizační kapacita na všech lokalitách je uvedena v grafu 6 a v přílohách v tabulce 7.
5,0 R
mmol.l
-1
4,5
V
4,0
M
3,5
P
3,0 2,5
22.9.06
22.8.06
20.7.06
22.6.06
16.5.06
20.4.06
15.3.06
16.2.06
14.12.05
14.11.05
1,5
10.10.05
2,0
Graf 6 Celková kyselinová neutralizační kapacita [mmol.l-1] na všech lokalitách: Růžový rybník (R), Zámecký rybník – Výpusť (V), Zámecký rybník – Minaret (M) a Zámecký rybník – Přítok (P)
Celková KNK je dalším z faktorů, který není během dne stálý. Zejména při intenzivním rozvoji fytoplanktonu lze očekávat nižší hodnoty v odpoledních hodinách a vyšší hodnoty ráno před východem slunce. KOPP (2006) uvádí průměrné hodnoty celkové kyselinové neutralizační kapacity vody Zámeckého rybníka za vegetační období od roku 1999 do roku 2004. Uvedené hodnoty celkové KNK se pohybovaly v poměrně širokém intervalu (1,39 – 3,36 mmol.l-1), kterému odpovídají i naše výsledky. Lednické rybníky jsou velmi dobře pufrovány HUSÁK et al. (2002). Vysoká hodnota KNK je pro Lednické rybníky typická a je dána vysokým obsahem uhličitanů v podloží. Rybníky Nesyt, Hlohovecký, Prostření a Mlýnský mají KNK ještě vyšší než Zámecký a Růžový rybník. LOSOS et al. (1962) naměřil v Lednických rybnících (Nesyt, Hlohovecký, Prostření a Mlýnský) v letech 1957 - 1959 průměrné hodnoty KNK 6,2 – 7,4 mmol.l-1. KOPP
a
SUKOP
(2002)
sledovali
kvalitu
vody
velmi
intenzivně
obhospodařovaného Jarohněvického rybníka na Hodonínsku v průběhu aplikace prasečí 43
kejdy. Naměřené hodnoty KNK zde byly vyšší než v Zámeckém a Růžovém rybníce, v roce 2002 dosahovaly až 6,92 mmol.l-1. DEBELJAK a FAŠAIC (1999) při zkoumání kvality vody ve čtyřech pokusných rybnících s různou hustotou rybí obsádky v Chorvatsku naměřili ve vegetačním období roku 1993 celkovou alkalitu vody 1,8 – 3,1 mmol.l-1. Tyto hodnoty jsou velmi podobné celkové KNK Zámeckého rybníka.
5.7 Celková zásadová neutralizační kapacita (celková acidita) Celková zásadová neutralizační kapacita se pohybovala v nízkých hodnotách a nevykazovala na žádné lokalitě výrazné kolísání. Na lokalitě Růžový rybník se pohybovala v intervalu 0,30 až 0,60 mmol.l-1, při průměrné hodnotě 0,39 mmol.l-1. Průměrná celková zásadová neutralizační kapacita Zámeckého rybníka byla 0,22 mmol.l-1, tedy menší než Růžového rybníka. Na Zámeckém rybníce kolísala celková zásadová neutralizační kapacita na lokalitě Výpusť i Minaret v rozmezí 0,10 – 0,30 mmol.l-1 a na lokalitě Přítok v rozmezí 0,10 – 0,60 mmol.l-1. Celková zásadová neutralizační kapacita na všech lokalitách je uvedena v grafu 7 a v přílohách v tabulce 8.
0,7 R
0,6
V
mmol.l
-1
0,5
M P
0,4 0,3 0,2
22.9.06
22.8.06
20.7.06
22.6.06
16.5.06
20.4.06
15.3.06
16.2.06
11.1.06
0,0
14.12.05
0,1
Graf 7 Celková zásadová neutralizační kapacita [mmol.l-1] na všech lokalitách: Růžový rybník (R), Zámecký rybník – Výpusť (V), Zámecký rybník – Minaret (M) a Zámecký rybník – Přítok (P)
44
Vody s vysokou aciditou mají nízkou produktivitu a nejsou vhodné pro chov ryb. Příkladem může být nádrž Křinec v severních Čechách, přijímající kyselé důlní vody. Průměrná acidita vody zde dosahuje 2,59 mmol.l-1. Tato vysoká hodnota celkové zásadové neutralizační kapacity souvisí s velmi nízkou hodnotou pH, která se v této nádrži pohybuje kolem 3,6 (FAJTL et al., 2001).
5.8 Celková tvrdost vody, obsah vápníku a hořčíku Naměřené hodnoty poukazují na poměrně vysokou tvrdost vody Růžového i Zámeckého rybníka a s tím související vysoký obsah vápníku a hořčíku. Důvodem je podloží bohaté na tyto ionty. Vyšší hodnoty tvrdosti vody jsou také příčinou vyšších hodnot konduktivity vody obou sledovaných rybníků. Průměrná tvrdost vody Růžového rybníka byla 3,93 mmol.l-1, svého minima (2,79 mmol.l-1) dosáhla v červenci a svého maxima a současně maximální naměřené hodnoty ze všech sledovaných lokalit (5,3 mmol.l-1) dosáhla v únoru. Průměrná tvrdost vody Zámeckého rybníka činila 3,10 mmol.l-1. Na lokalitě Výpusť se tvrdost vody pohybovala v rozsahu 2,34 - 3,96 mmol.l-1, na lokalitě Minaret 2,41 – 4,09 mmol.l-1 a na lokalitě Přítok v rozsahu 2,53 – 4,09 mmol.l-1. Všechny minimální hodnoty tvrdosti vody byly na Zámeckém rybníce naměřeny v květnu a všechna maxima v únoru. Obsah vápníku v Růžovém rybníce se pohyboval v rozmezí 65,96 – 123,71 mg.l-1 a obsah hořčíku v rozmezí 8,69 – 60,80 mg.l-1. Průměrný obsah vápníku byl na této lokalitě 88,42 mg.l-1 a průměrný obsah hořčíku 41,83 mg.l-1. V Zámeckém rybníce byla naměřena průměrná hodnota obsahu vápníku 77,69 mg.l-1 a hořčíku 28,22 mg.l-1. Na lokalitě Výpusť kolísal obsah vápníku v rozsahu 55,43 – 107,58 mg.l-1 a obsah hořčíku v rozsahu 6,95 – 34,27 mg.l-1. Na lokalitě Minaret byl interval kolísání obsahu vápníku 55,43 – 118,33 mg.l-1 a hořčíku 19,11 – 37,80 mg.l-1. Na Přítoku kolísal obsah vápníku v rozmezí 63,96 – 107,58 mg.l-1 a hořčíku v rozmezí 20,85- 38,49 mg.l-1. Minima obsahu vápníku byla dosažena na všech lokalitách Zámeckého rybníka v září, na Růžovém rybníku v květnu a červnu. Maxima obsahu vápníku se vyskytla na všech lokalitách v únoru, kromě lokality Zámecký rybník – Výpusť, kde bylo maxima dosaženo v březnu. Minimum obsahu hořčíku bylo na Růžovém rybníce dosaženo v červenci, na všech lokalitách Zámeckého rybníka v srpnu. Maximum obsahu hořčíku se vyskytovalo na podzim nebo v zimě, kromě lokality Zámecký rybník – Přítok, kde se vyskytlo v červnu.
45
Z uvedených výsledků vyplývá, že Růžový rybník měl oproti Zámeckému rybníku vyšší tvrdost vody a vyšší obsah vápníku a hořčíku. Graf 8 znázorňuje celkovou tvrdost vody, koncentraci vápníku, hořčíku a chloridů na lokalitě Růžový rybník a graf 9 zobrazuje průměrné hodnoty těchto parametrů v Zámeckém rybníce. Celková tvrdost vody na všech lokalitách je uvedena v přílohách v tabulce 9, obsah vápníku v tabulce 10 a obsah hořčíku v tabulce 11.
100 -1
5
chloridy tvrdost 4
80 3 60
-1
120
mg.l
6
vápník hořčík
mmol.l
140
2
40
22.9.06
22.8.06
20.7.06
22.6.06
16.5.06
20.4.06
15.3.06
16.2.06
11.1.06
0
14.12.05
0
14.11.05
1 10.10.05
20
Graf 8 Celková tvrdost vody [mmol.l-1], koncentrace vápníku [mg.l-1], hořčíku [mg.l-1] a chloridů [mg.l-1] na lokalitě Růžový rybník
Koncentrace vápníku i hořčíku ve vodě obou sledovaných rybníků po celé sledované období vyhovovala nařízení vlády č. 61/2003 Sb. (250 mg.l-1 Ca, 150 mg.l-1 Mg). Roční průběh křivky vápníku, hořčíku a celkové kyselinové neutralizační kapacity s maximy v zimním období a minimy v letním období souvisí s uhličitanovou rovnováhou vodního prostředí. Ve vegetačním období při fotosyntéze fytoplanktonu je odebírán oxid uhličitý. Tím dochází ke zvyšování pH vody a zároveň k rozkladu hydrogenuhličitanů (vápenatého a hořečnatého) na nerozpustné uhličitany, čímž klesá kyselinová neutralizační kapacita, obsah vápníku i hořčíku. V zimních měsících probíhá opačný pochod. Stejný průběh má i křivka celkové tvrdosti vody, na které se podílí jak celková kyselinová neutralizační kapacita, tak obsah především síranů a chloridů, který se také zvyšuje v zimním období, a to zejména jejich zvýšenou koncentrací ve vodě pod vrstvou ledu. Zjištěné kolísání vápníku, hořčíku, celkové KNK a celkové tvrdosti vody 46
v průběhu roku souhlasí s výsledky, ke kterým došel při výzkumu Lednických rybníků LOSOS et al. (1962).
5
vápník hořčík chloridy tvrdost
80
4
mg.l
-1
3 60 2
-1
100
mmol.l
120
40
22.9.06
22.8.06
20.7.06
22.6.06
16.5.06
20.4.06
15.3.06
16.2.06
11.1.06
0
14.12.05
0
14.11.05
1
10.10.05
20
Graf 9 Celková tvrdost vody [mmol.l-1], koncentrace vápníku [mg.l-1], hořčíku [mg.l-1] a chloridů [mg.l-1] v Zámeckém rybníce
Lednické rybníky jsou známy vysokou přirozenou tvrdostí (HUSÁK et al. 2002). To dokazují už výsledky výzkumu z let 1957 – 1959 (LOSOS et al. 1962). Například v rybníce Nesyt byla naměřena celková tvrdost vody v rozmezí 3,5 – 6,5 mmol.l-1 a obsah vápníku 3,2 – 172,3 mg.l-1. Vodou s vysokou tvrdostí se vyznačují i některé rybníky, ležící mimo území České republiky. V rybníce West Pond v Turecku, který leží v krasové oblasti a má pramenný původ, byla naměřena celková tvrdost vody v rozmezí 4,9 – 5,51 mmol.l-1 (DEMIR a KIRKAGAC, 2005). DEBELJAK a FAŠAIC (1999) zjistili ve vodě ve čtyř pokusných rybnících s různou hustotou rybí obsádky v Chorvatsku koncentraci vápníku srovnatelnou se Zámeckým a Růžovým rybníkem. Obsah hořčíku byl však nižší než námi zjištěné hodnoty. Koncentrace vápníku se pohybovala mezi 79,33 a 89,81 mg.l-1 a obsah hořčíku mezi 15,16 a 18,51 mg.l-1. Koncentrace vápenatých a hořečnatých iontů nižší než v Zámeckém a Růžovém rybníce je udávána u mnoha českých rybníků. Souvisí to především s jejich nižším obsahem v podloží. Příkladem může být rybník Vajgar v Jindřichově Hradci, kde POKORNÝ a HAUSER (2002) zjistili obsah vápníku v rozmezí 11,3 – 22,7 mg.l-1. 47
PECHAR
(2002)
sledoval
trend
vývoje
koncentrace
hlavních
iontů
(hydrogenuhličitany, chloridy, sírany, vápník, hořčík, sodík a draslík) v rybničních vodách Třeboňska. Uvádí, že průměrná koncentrace vápníku a hořčíku v rybnících Třeboňska poklesla z 36,1 mg.l-1 Ca a 8,7 mg.l-1 Mg v letech 1990 – 1991 na 26,7 mg.l-1 Ca a 6,2 mg.l-1 Mg v letech 2000 – 2001. Výrazný pokles koncentrace hlavních iontů (včetně Ca a Mg) dává autor do souvislostí s výrazným poklesem aplikací minerálních hnojiv na zemědělské pozemky. To potvrzují dílčí výsledky z jednotlivých rybničních soustav. Rybniční soustavy, které mají významný přísun vody ze zemědělského povodí, vykazovaly zřetelnější pokles koncentrací hlavních iontů než jaký byl zaznamenán na soustavách, které jsou od bezprostředního vlivu zemědělského hospodaření izolované.
5.9 Chloridy Vysoký obsah chloridů ve vodě obou rybníků se podílí na vyšších hodnotách konduktivity vody. Obsah chloridů se v Růžovém rybníce pohyboval v rozmezí hodnot 38,29 – 80,83 mg.l-1 při průměrné hodnotě 55,79 mg.l-1. Jednotlivé lokality na Zámeckém rybníce se od sebe v obsahu chloridů téměř nelišily, obsah chloridů zde kolísal mezi 35,45 a 76,57 mg.l-1. Průměrný obsah chloridů ve vodě Zámeckého rybníka byl 49,54 mg.l-1. Maxima v obsahu chloridů bylo na dosaženo na všech lokalitách v únoru, minima se vyskytla červenci a srpnu. Uvedené výsledky ukazují o něco vyšší obsah chloridů v Růžovém než v Zámeckém rybníce. Z křivky změny obsahu chloridů v průběhu roku je patrný jejich vyšší obsah v zimním období, kdy se jejich koncentrace ve vodě díky zámrzu vodní hladiny relativně zvyšuje. Koncentraci chloridů zobrazuje graf 8 a 9 a v přílohách tabulka12.
Koncentrace chloridů ve vodě obou rybníků po celé sledované období vyhovovala nařízení vlády č. 61/2003 Sb. (250 mg.l-1 Cl). Voda Lednických rybníků je na sírany a chloridy bohatá, čímž se odlišuje od ostatních českých a moravských rybníků. Dosvědčují to výsledky více autorů. Jedním z prvních byl JÍROVEC (1936), který v letech 1933 – 1935 ve vodě jednotlivých Lednických rybníků naměřil průměrné hodnoty 42 – 50 mg.l-1 Cl a 256 – 469 mg.l-1 SO4.
48
LOSOS et al. (1962) zjistil ve stejných rybnících průměrné hodnoty 45,4 – 50,5 mg.l-1 Cl. Obdobná koncentrace chloridů byla zjištěna i při našem sledování Zámeckého rybníka, v Růžovém rybníce byl zjištěn dokonce ještě vyšší obsah chloridů (55,8 mg.l-1). Vysoký obsah chloridů naměřil KOPP et al. (2006) také v Novoveském rybníce, který leží nedaleko Lednických rybníků. Nižší obsah chloridů než námi zjištěné hodnoty je udáván z většiny rybníků v České republice. Příkladem může být rybník Svět u Třeboně, kde byl ve vegetačním období roku 2003 naměřen průměrný obsah chloridů 11,96 mg.l-1 (LUKAVSKÝ et al., 2003). PECHAR (2002) uvádí koncentraci chloridů v třeboňských rybnících letech 2000 – 2001 14,9 mg.l-1. Především díky poklesu aplikace minerálních hnojiv na zemědělskou půdu se obsah chloridů ve vodě třeboňských rybníků snížil přibližně na poloviční hodnoty oproti rokům 1990 – 1991 (24,8 mg.l-1 Cl), ale jejich koncentrace zůstávají stále zřetelně vyšší ve srovnání s roky 1954 – 1955 (7,6 mg.l-1 Cl). Stejně jako u obsahu kationtů došel autor k závěru, že pokles koncentrace aniontů oproti devadesátým letům je zřetelnější u rybničních soustav, které mají významný přísun vody ze zemědělského povodí.
5.10 Železo Obsah železa se na všech lokalitách po celé sledované období pohyboval pouze v desetinách mg.l-1. Voda Růžového rybníka obsahovala v průměru 0,307 mg.l-1 železa, přičemž jeho obsah kolísal v rozmezí 0,130 – 0,605 mg.l-1. V Zámeckém rybníce byla naměřena průměrná hodnota obsahu železa 0,299 mg.l-1. Na lokalitě Výpusť se pohyboval obsah železa v rozsahu 0,147 – 0,578 mg.l-1, na lokalitě Minaret v rozsahu 0,120 – 0,620 mg.l-1 a na lokalitě Přítok 0,120 – 0,527 mg.l-1. Minima obsahu železa ve vodě všech lokalit připadla na listopad, maxima se vyskytla v září a na lokalitě Zámecký rybník – Přítok v květnu. Z výsledků vyplývá, že největší koncentraci železa měla v průměru voda na lokalitě Zámecký rybník – Přítok. V průběhu sledovaného období vykazoval obsah železa ve vodě spíše rostoucí tendenci. Koncentrace železa na všech lokalitách je uvedena v grafu 10 a v přílohách v tabulce 13.
49
0,7 R
0,6
V M
0,5 mg.l
-1
P
0,4 0,3
22.9.06
22.8.06
20.7.06
22.6.06
16.5.06
20.4.06
15.3.06
16.2.06
11.1.06
14.12.05
0,1
14.11.05
0,2
Graf 10 Koncentrace železa [mg.l-1] na všech lokalitách: Růžový rybník (R), Zámecký rybník – Výpusť (V), Zámecký rybník – Minaret (M) a Zámecký rybník – Přítok (P)
Koncentrace železa ve vodě obou rybníků po celé sledované období vyhovovala nařízení vlády č. 61/2003 Sb. (2 mg.l-1 Fe). LOSOS et al. (1962) nalézal v letech 1957 – 1959 ve vodě Lednických rybníků koncentraci
železa
většinou
jen
ve
stopách
nebo
desetinách
mg.l-1
Fe
(0 – 0,73 mg.l-1 Fe). Nízký obsah železa (vždy pod detekční limit metody - 0,04 mg.l-1) zjistil také KOPP
et al. (2006) při průzkumu Novoveského rybníka u Pohořelic. Při našem
sledování Zámeckého a Růžového rybníka byl naměřen obsah železa vyšší, vždy v desetinách mg.l-1. Vyšší obsah železa zjistili POKORNÝ a HAUSER (2002) v odbahněném rybníce Vajgar v Jindřichově Hradci. Koncentrace železa zde v průběhu roku 1995 kolísala mezi 0,255 a 1,105 mg.l-1. Nižší koncentrace železa byly naměřeny na odtoku z rybníka.
5.11 Chlorofyl a Vysoká koncentrace chlorofylu a ve vodě obou sledovaných rybníků vypovídá o velké biomase fytoplanktonu. Na lokalitě Růžový rybník se obsah chlorofylu a pohyboval v širokém rozmezí 0 – 530 µg.l-1 při průměrné hodnotě 129,11 µg.l-1. Na Zámeckém rybníce kolísal obsah chlorofylu a na lokalitě Výpusť v rozsahu 1,34 – 190,00 µg.l-1, na lokalitě Minaret v rozsahu 4,27 – 335,4 µg.l-1 a na lokalitě Přítok mezi 50
1,07 a 173,55 µg.l-1. Průměrný obsah chlorofylu a ve vodě Zámeckého rybníka byl 66,51 µg.l-1, tedy nižší než Růžového rybníka. Nejnižší průměrná koncentrace chlorofylu a byla zjištěna na lokalitě Zámecký rybník – Přítok (37,78 µg.l-1). Maximum obsahu chlorofylu a ve vodě Růžového rybníka bylo naměřeno v červnu, minimum v prosinci. Na Zámeckém rybníce se minima obsahu chlorofylu a vyskytla v listopadu a na lokalitě Výpusť v lednu. Maximum bylo dosaženo na lokalitě Výpusť v září, na lokalitě Minaret v srpnu a na lokalitě Přítok v květnu. Koncentrace chlorofylu a na všech lokalitách je uvedena v grafu 11 a v přílohách v tabulce 14.
600 R
500
V M
400 µg.l
-1
P
300 200
22.9.06
22.8.06
20.7.06
22.6.06
16.5.06
20.4.06
15.3.06
16.2.06
11.1.06
14.12.05
14.11.05
0
10.10.05
100
Graf 11 Koncentrace chlorofylu a [µg.l-1] na všech lokalitách: Růžový rybník (R), Zámecký rybník – Výpusť (V), Zámecký rybník – Minaret (M) a Zámecký rybník – Přítok (P)
KOPP (2006) naměřil ve vegetačním období roku 2003 v Zámeckém rybníce průměrnou hodnotu koncentrace chlorofylu a 240,05 µg.l-1. Výrazný zlom ve složení fytoplanktonního společenstva Zámeckého rybníka nastal v roce 2004, kdy do rybníka nebyly nasazeny ryby a obsádku rybníka tak tvořilo pouze společenstvo převážně kaprovitých „plevelných“ ryb z přítokové řeky Dyje. Došlo k výraznému snížení abundance fytoplanktonu a hodnot chlorofylu a. Průhlednost vody byla po celý rok vysoká, došlo rovněž k výraznějšímu rozvoji zooplanktonu v porovnání s předchozími lety (KOPP, 2006).
51
Ve vegetačním období roku 2004 (od dubna do října) naměřil KOPP (2006) průměrnou koncentraci chlorofylu a pouze 5,52 µg.l-1. Námi naměřená průměrná hodnota z vegetačního období roku 2006 (od března do konce září) je už podstatně vyšší (93 µg.l-1), opět zde došlo k intenzivnímu rozvoji fytoplanktonu. Vysoký obsah chlorofylu a je typický pro rybníky postižené eutrofizací spojenou s výskytem vodního květu. Mezi tyto rybníky patří i Zámecký a Růžový rybník. Podobný interval hodnot koncentrace chlorofylu a, jako byl zjištěn v Zámeckém rybníce, udávají POKORNÝ a HAUSER (2002) z rybníka Vajgar. Tento rybník byl pravidelně postihován masivním rozvojem sinic vodního květu, což vedlo k rozhodnutí o jeho odbahnění. V roce 1991, před odbahněním, zde byla naměřena koncentrace chlorofylu a až 350 µg.l-1. Velmi vysoká koncentrace chlorofylu a (průměrně kolem 400 – 450 µg.l-1) byla naměřena během vegetačního období roku 2006 v Novoveském rybníce u Pohořelic. Tento rybník je velmi intenzivně rybářsky obhospodařovaný a fytoplankton byl tvořen po celé sledované období minimálně z 90% sinicemi vodního květu (KOPP et al., 2006). KOPP et al. (2006) dále uvádí, že u intenzivně obhospodařovaných rybníků s vysokou obsádkou těžších ryb, kdy ve fytoplanktonu převládají zelené řasy a rozsivky, je zřídkakdy dosahováno vyšších hodnot (nad 100 µg.l-1) chlorofylu a (např. Jarohněvický rybník u Dubňan). PECHAR (2002) zkoumal dlouhodobé trendy vývoje trofického stavu třeboňských rybníků. Průměrnou koncentraci chlorofylu a ve vodě těchto rybníků v letech 2000 – 2001 udává 140 µg.l-1 a v letech 1990 – 1991 121 µg.l-1. Údaje z obou sledovaných období byly tedy srovnatelné, tendence ve zlepšení kvality rybničních vod se nepotvrdily. LUKAVSKÝ et al. (2004) monitoroval kvalitu vody v rybníce Svět v Třeboni po vysazení účelové rybí obsádky. Od února do listopadu 2004 se obsah chlorofylu a v rybníce Svět pohyboval v rozmezí 6,14 – 688,3 µg.l-1 s průměrnou hodnotou 100 µg.l-1 v letních měsících a po celou dobu mírně stoupal. Toto je srovnatelné s námi zjištěnými výsledky ze Zámeckého rybníka. Sezónní změny v průběhu hlavních trofických parametrů zkoumal na pěti třeboňských rybnících (Pražský, Rod, Blaník, Naděje a Skutek) PECHAR (2000). Koncentrace chlorofylu a stoupala od hodnoty 30 µg.l-1 naměřené v únoru na hodnotu 250 µg.l-1 naměřenou v srpnu. Z růstu obsahu chlorofylu a ve vodě vyplynul nárůst koncentrace celkového fosforu a dusíku vázaného ve zvyšující se biomase 52
fytoplanktonu. Velmi podobný průběh těchto uvedených parametrů byl zjištěn i při našem sledování Zámeckého a Růžového rybníka.
5.12 Dusík a fosfor 5.12.1 Celkový dusík Protože se koncentrace celkového dusíku ve vodě Růžového a Zámeckého rybníka pohybuje na hranici citlivosti dvou metod (komerčních semimikrometod firmy WTW č. 14537 a 14763), nemusí být naměřené hodnoty zcela přesné. Součet jednotlivých forem dusíku vychází potom často vyšší než naměřené hodnoty koncentrace celkového dusíku. Určité nejistoty ve výsledcích fotospektrometrických metod jsou v rámci metody. Obsah celkového dusíku na lokalitě Růžový rybník kolísal v rozsahu 0,60 – 12,20 mg.l-1.
V průměru zde byla naměřena koncentrace 5,54 mg.l-1,
v Zámeckém rybníce to bylo 3,11 mg.l-1 N. Na lokalitě Výpusť se zjištěné hodnoty koncentrace celkového dusíku pohybovaly mezi 0,70 a 7,00 mg.l-1, na lokalitě Minaret mezi 0,30 a 8,00 mg.l-1 a na lokalitě Přítok mezi 1,40 a 9,20 mg.l-1. Minima obsahu celkového dusíku se vyskytla na lokalitě Růžový rybník v lednu, na Zámeckém rybníku u Minaretu a na Přítoku v říjnu a na Výpusti v září, říjnu a lednu. Maxima byla naměřena na Výpusti a u Minaretu v červenci, na Přítoku a v Růžovém rybníce v dubnu. Koncentrace celkového dusíku na všech lokalitách je uvedena v grafu 12 a v přílohách v tabulce 15.
Koncentrace celkového dusíku ve vodě obou rybníků po většinu sledovaného období nepřevyšovala hodnotu danou nařízením vlády č. 61/2003 Sb. (8 mg.l-1 N). V Zámeckém rybníce byla tato hodnota překročena pouze v dubnu na lokalitě Přítok, v Růžovém rybníce byla tato hodnota překročena třikrát.
53
14 R
mg.l
-1
12
V
10
M
8
P
6 4
22.9.06
22.8.06
20.7.06
22.6.06
16.5.06
20.4.06
15.3.06
16.2.06
11.1.06
14.12.05
14.11.05
0
10.10.05
2
Graf 12 Koncentrace celkového dusíku [mg.l-1] na všech lokalitách: Růžový rybník (R), Zámecký rybník – Výpusť (V), Zámecký rybník – Minaret (M) a Zámecký rybník – Přítok (P)
5.12.2 Amoniakální (amoniakový) dusík V Růžovém rybníce byla zjištěna koncentrace amoniakálního dusíku v intervalu 0,21 – 1,46 mg.l-1, průměrná hodnota byla 0,75 mg.l-1 N-NH4. V Zámeckém rybníce byl naměřen průměrný obsah amoniakálního dusíku 0,70 mg.l-1 N-NH4. Na lokalitě Výpusť kolísal obsah amoniakálního dusíku mezi 0,09 a 1,67 mg.l-1, na lokalitě Minaret mezi 0,20 a 1,14 mg.l-1 a na lokalitě Přítok mezi 0,19 a 2,16 mg.l-1 N-NH4. Maxima koncentrace amoniakálního dusíku připadají na březen a červen, minima na prosinec, leden, červenec a v Růžovém rybníce na září. Koncentrace amoniakálního dusíku na všech lokalitách je uvedena v grafu 13 a v přílohách v tabulce 16.
Vysoká koncentrace volného amoniaku byla zjištěna na všech lokalitách v dubnu a zejména na lokalitě Výpusť pak po celé letní období. Maximální zjištěná hodnota volného amoniaku, 0,34 mg.l-1 NH3, byla naměřena 22.6.2006 na lokalitě Růžový rybník. Koncentraci volného amoniaku na všech lokalitách ukazuje tabulka 17 v přílohách. Větší polovina naměřených hodnot koncentrace amoniakálního dusíku byla vyšší než maximální hodnota daná nařízením vlády č. 61/2003 Sb. pro povrchové vody (0,5 mg.l-1 N-NH4). V některých případech byla překročena i přípustná hodnota 54
stanovená nařízením vlády č. 61/2003 Sb. pro kaprové vody (1 mg.l-1 N-NH4). Cílové hodnotě pro kaprové vody dané tímto nařízením (0,2 mg.l-1 N-NH4) nevyhovovala naprostá většina odebraných vzorků. Koncentrace volného amoniaku byla často vyšší než je než maximální hodnota
daná
(0,05 mg.l
-1
nařízením
vlády
č.
61/2003
Sb.
pro
povrchové
NH3). Cílová hodnota pro kaprové vody (0,005 mg.l
-1
vody
NH3) byla
překročena téměř při všech měřeních.
2,5 R
2,0
V
mg.l
-1
M
1,5
P
1,0
22.9.06
22.8.06
20.7.06
22.6.06
16.5.06
20.4.06
15.3.06
16.2.06
11.1.06
14.12.05
14.11.05
0,0
10.10.05
0,5
Graf 13 Koncentrace amoniakálního dusíku [mg.l-1] na všech lokalitách: Růžový rybník (R), Zámecký rybník – Výpusť (V), Zámecký rybník – Minaret (M) a Zámecký rybník – Přítok (P)
5.12.3 Dusitany (dusitanový dusík) Koncentrace dusitanového dusíku v Růžovém rybníce se pohybovala v rozsahu 0 – 0,201 mg.l-1 N-NO2 při průměrné hodnotě 0,066 mg.l-1. V Zámeckém rybníce byla zjištěna průměrná hodnota 0,029 mg.l-1 N-NO2. Na lokalitě Výpusť byl naměřen rozsah hodnot 0 – 0,078 mg.l-1, na lokalitě Minaret 0 – 0,031 mg.l-1 a na lokalitě Přítok 0,012 – 0,193 mg.l-1. Koncentrace dusitanového dusíku na všech lokalitách je uvedena v grafu 14 a v přílohách v tabulce 18.
Zjištěné hodnoty koncentrace dusitanového dusíku vyhovovaly cílovým hodnotám pro kaprové vody daným nařízením vlády č. 61/2003 Sb. (0,9 mg.l-1 N-NO2). 55
Hodnoty stanovené tímto nařízením pro povrchové vody (0,05 mg.l-1 N-NO2) byly v několika případech, zejména ve vodě Růžového rybníka, překročeny.
0,25 R V
0,20
mg.l
-1
M P
0,15 0,10
22.9.06
22.8.06
20.7.06
22.6.06
16.5.06
20.4.06
15.3.06
16.2.06
11.1.06
14.12.05
14.11.05
0,00
10.10.05
0,05
Graf 14 Koncentrace dusitanového dusíku [mg.l-1] na všech lokalitách: Růžový rybník (R), Zámecký rybník – Výpusť (V), Zámecký rybník – Minaret (M) a Zámecký rybník – Přítok (P)
5.12.4 Dusičnany (dusičnanový dusík) Hodnoty koncentrace dusičnanového dusíku kolísaly v Růžovém rybníce v intervalu 0,0 – 8,1 mg.l-1, průměrná koncentrace byla 3,4 mg.l-1 N-NO3. V Zámeckém rybníce byla naměřena průměrná hodnota koncentrace dusičnanového dusíku 1,7 mg.l-1 N-NO3. Na lokalitě Výpusť bylo zjištěno rozmezí hodnot 0 – 4,2 mg.l-1 N-NO3, na lokalitě Minaret 0 – 3,4 mg.l-1 N-NO3 a na Přítoku 0,2 – 5,7 mg.l-1 N-NO3. Maxima koncentrace dusičnanového dusíku připadají na lokalitách Růžový rybník a Výpusť na únor, na lokalitě Minaret na březen a na lokalitě Přítok na duben. Koncentrace dusičnanového dusíku na všech lokalitách je uvedena v grafu 15 a v přílohách v tabulce 19.
Maximální přípustná koncentrace dusičnanového dusíku stanovená nařízením vlády č. 61/2003 Sb. pro povrchové vody (7 mg.l-1 N-NO3) byla překročena pouze při únorovém měření ve vodě Růžového rybníka.
56
9 8
R
7
V M
mg.l
-1
6
P
5 4 3 2
22.9.06
22.8.06
20.7.06
22.6.06
16.5.06
20.4.06
15.3.06
16.2.06
11.1.06
14.12.05
14.11.05
0
10.10.05
1
Graf 15 Koncentrace dusičnanového dusíku [mg.l-1] na všech lokalitách: Růžový rybník (R), Zámecký rybník – Výpusť (V), Zámecký rybník – Minaret (M) a Zámecký rybník – Přítok (P)
Při porovnání Růžového a Zámeckého rybníka lze konstatovat, že voda Růžového rybníka obsahuje v průměru vyšší koncentrace celkového dusíku i všech jeho sledovaných forem. Srovnání jednotlivých lokalit na Zámeckém rybníce ukazuje, že nejvyšší průměrné hodnoty koncentrace těchto chemických parametrů byly zjištěny na lokalitě Přítok. Zámecký i Růžový rybník jsou z řeky Dyje bohatě zásobovány živinami, které využívá fytoplankton včetně sinic vodního květu ke svému rozvoji. Nulové nebo velmi nízké koncentrace dusičnanového dusíku na lokalitách Minaret a Výpusť, spolu s nízkými koncentracemi amoniakálního dusíku, zjištěné hlavně v letním období naznačují, že tyto živiny byly využity fytoplanktonem, v jehož biomase je pak dusík poután. Nejvyšší koncentrace nejen dusičnanového, ale i celkového
dusíku
v přítokové
vodě,
naměřená
právě
20.4.2006,
souvisela
pravděpodobně s povodněmi, které zasáhly v první polovině dubna Zámecký park. Rozvodněná řeka Dyje, byla při těchto povodních velkým zdrojem živin pro oba sledované rybníky. Měřením koncentrace amoniakálního, dusičnanového a dusitanového dusíku se ve vegetačních obdobích (od března do října) let 1999 až 2004 zabýval KOPP (2006). Před vyloučením nasazované rybí obsádky bylo v Zámeckém rybníce naměřeno až 3,21 mg.l-1 N-NH4, 3,15 mg.l-1 N-NO3 a až 0,068 mg.l-1 N-NO2. Lze konstatovat, že koncentrace amoniakálního a dusičnanového dusíku ve vodě Zámeckého rybníka se 57
v důsledku omezování počtu nasazovaných ryb snížila. Obsah dusitanového dusíku se naopak zvýšil. Při našem měření v roce 2006 byl však naměřen vyšší obsah amoniakálního, dusičnanového i dusitanového dusíku než před vyloučením nasazování rybí obsádky do Zámeckého rybníka. Proto lze říci, že vyloučení nasazované rybí obsádky nemá na tyto parametry kladný vliv. Na zvyšování koncentrace biogenů působí přítomnost ryb, které do rybníka migrují z řeky Dyje.
5.12.5 Celkový fosfor Na lokalitě Růžový rybník se koncentrace celkového fosforu pohybovala v rozmezí hodnot 0,230 – 0,950 mg.l-1, v průměru zde bylo naměřeno 0,466 mg.l-1 celkového fosforu. Průměrná hodnota koncentrace celkového fosforu, zjištěná v Zámeckém rybníce, byla 0,239 mg.l-1. Na lokalitě Výpusť kolísal obsah celkového fosforu mezi 0,140 a 0,370 mg.l-1, na lokalitě Minaret mezi 0,090 a 0,480 mg.l-1 a na lokalitě Přítok mezi 0,210 a 0,420 mg.l-1. Maximální koncentrace celkového fosforu se vyskytly v Růžovém rybníce a na lokalitě Minaret v lednu, na lokalitě Výpusť v srpnu a na lokalitě Přítok v červenci. Minima byla zjištěna v Růžovém rybníce a na lokalitě Přítok v listopadu, na lokalitě Výpust v červnu a na lokalitě Minaret v červenci. Koncentrace celkového fosforu na všech lokalitách je uvedena v grafu 16 a v přílohách v tabulce 20.
1,00 R
0,80
V
mg.l
-1
M
0,60
P
0,40
22.9.06
22.8.06
20.7.06
22.6.06
16.5.06
20.4.06
15.3.06
16.2.06
11.1.06
14.12.05
14.11.05
0,00
10.10.05
0,20
Graf 16 Koncentrace celkového fosforu [mg.l-1] na všech lokalitách: Růžový rybník (R), Zámecký rybník – Výpusť (V), Zámecký rybník – Minaret (M) a Zámecký rybník – Přítok (P) 58
Koncentrace celkového fosforu ve vodě obou rybníků po většinu sledovaného období převyšovala hodnotu danou nařízením vlády č. 61/2003 Sb. (0,15 mg.l-1 P).
5.12.6 Fosforečnany (orthofosforečnany) Naměřené hodnoty koncentrace orthofosforečnanů se ve vodě Růžového rybníka pohybovaly v rozmezí 0 – 0,450 mg.l-1 při průměrné hodnotě 0,176 mg.l-1 P-PO4. Voda Zámeckého rybníka obsahovala ve sledovaném období v průměru 0,064 mg.l-1 P-PO4. Na lokalitě Výpusť kolísaly hodnoty koncentrace orthofosforečnanů v rozsahu 0 - 0,252 mg.l-1, na lokalitě Minaret v rozsahu 0 – 0,121 mg.l-1 a na Přítoku v intervalu 0 - 0,270 mg.l-1. Minimální (nulové) koncentrace orthofosforečnanů se na sledovaných objevovaly převážně v měsíci dubnu a v květnu, vyskytly se však i v listopadu v Růžovém rybníce a v prosinci na lokalitě Minaret. Maxima byla naměřena na lokalitě Přítok a na lokalitě Výpusť v červenci, na lokalitě Minaret v říjnu a v Růžovém rybníce v únoru. Koncentrace orthofosforečnanů na všech lokalitách je uvedena v grafu 17 a v přílohách v tabulce 21.
0,5 R
0,4
V
mg.l
-1
M
0,3
P
0,2
22.9.06
22.8.06
20.7.06
22.6.06
16.5.06
20.4.06
15.3.06
16.2.06
11.1.06
14.12.05
14.11.05
0,0
10.10.05
0,1
Graf 17 Koncentrace orthofosforečnanů [mg.l-1] na všech lokalitách: Růžový rybník (R), Zámecký rybník – Výpusť (V), Zámecký rybník – Minaret (M) a Zámecký rybník – Přítok (P)
Na lokalitě Růžový rybník byl v porovnání se Zámeckým rybníkem zjištěn vyšší obsah jak celkového fosforu, tak orthofosforečnanů. Nejvyšší průměrný obsah 59
celkového fosforu a především orthofosforečnanů ze všech tří lokalit na Zámeckém rybníce byl zjištěn na Přítoku, což souhlasí s výše zmíněným tvrzením, že řeka Dyje, která napájí vodou oba sledované rybníky, s sebou přináší velké množství živin, které jsou následně poutány v biomase fytoplanktonu. Údaje o obsahu fosforu ve vegetačním období (od března do října) let 1999 – 2004 v Zámeckém rybníce uvádí KOPP (2006). Před vyloučením nasazované rybí obsádky zde bylo naměřeno až 0,274 mg.l-1 celkového fosforu a až 0,180 mg.l-1 P-PO4. U obsahu orthofosforečnanů a celkového fosforu je v období od roku 1999 do roku 2003 patrný mírný pokles, zřejmě související se snižováním počtu nasazovaných ryb a tím s omezením obsahu živin vlivem nižšího tlaku ryb na potravu dna. Vyloučením nasazované rybí obsádky v roce 2004 se koncentrace fosforu v Zámeckém rybníce nesnížila. Při našem měření byla zjištěna vyšší koncentrace celkového fosforu i orthofosforečnanů než před úplným vyloučením nasazování ryb do rybníka. Na tuto skutečnost má vliv společenstvo ryb, které se do Zámeckého rybníka dostávají z řeky Dyje.
Vysoká koncentrace základních biogenů (N a P) ve vodě je typická pro rybářsky intenzivně obhospodařované rybníky. Živiny se do vody dostávají s hnojením a s přikrmováním ryb. Také se uvolňují ze sedimentů, které jsou vířeny rybí obsádkou (hlavně kaprovitých ryb). Příkladem takového rybníka může být Novoveský rybník u Pohořelic. KOPP et al. (2006) zjistil ve vegetačním období roku 2006 ve vodě tohoto rybníka koncentraci dusičnanového dusíku v rozmezí 1 – 4 mg.l-1, dusitanového dusíku 0 – 0,023 mg.l-1, amoniakálního dusíku 0 až téměř 1 mg.l-1 a koncentraci celkového dusíku v rozmezí 2,9 – 5,1 mg.l-1. Obsah celkového fosforu dosahoval 0,53 – 0,94 mg.l-1 a orthofosforečnanů 0,07 – 0,41 mg.l-1. Autor v této práci uvádí, že fosfor ve vodách bývá nejčastěji limitujícím prvkem, který omezuje další rozvoj primárních producentů. Pro nadměrný rozvoj sinic a řas stačí obvykle koncentrace orthofosfátů v setinách miligramů na litr. Biomasa sinic v rybníce dosahovala extrémních hodnot a přesto obsah orthofosfátů jako nejdostupnější formy fosforu byl vysoký. Je tedy zřejmé, že fosforu bylo dostatek a rozvoj sinic jím nebyl limitován (KOPP et al., 2006). Obdobná situace nastala i na námi sledovaném Zámeckém a Růžovém rybníce, kdy během letního období nebyl rozvoj fytoplanktonu orthofosforečnany také nijak limitován. 60
KOPP a SUKOP (2002) při sledování kvality vody v Jarohněvickém rybníce v průběhu aplikace prasečí kejdy naměřili koncentraci dusičnanového dusíku až 5,95 mg.l-1, dusitanového dusíku až 0,20 mg.l-1 a amoniakálního dusíku až 19,58 mg.l-1. Koncentrace celkového fosforu dosáhla až 1,15 mg.l-1. Jarohněvický rybník je narozdíl od Zámeckého a Růžového rybníka velmi intenzivně obhospodařovaný, obsah živin byl navíc přechodně zvýšen v důsledku aplikace prasečí kejdy. Proto všechny uvedené parametry dosahují mnohem vyšších hodnot než v námi sledovaných rybnících. Rybníky Třeboňské pánve mají druhotně eutrofní až hypertrofní charakter (HUSÁK, 2002). Dlouhodobé trendy vývoje trofického stavu třeboňských rybníků uvádí PECHAR (2002). Autor udává, že průměrná koncentrace celkového dusíku vzrostla z 1,7 mg.l-1 v letech 1954 – 1958 na 2,60 mg.l-1 v letech 1990 – 1991. V letech 2000 – 2001 autor uvádí průměrnou koncentraci celkového dusíku 2,27 mg.l-1. Průměrná koncentrace celkového fosforu ve vodě třeboňských rybníků vzrostla z 0,16 mg.l-1 v letech 1954 – 1958 na 0,29 mg.l-1 v letech 1990 – 1991 i 2000 – 2001. Detailní vyhodnocení trofických parametrů v rybničních soustavách s významným přísunem vody
ze
zemědělského
povodí
a
v rybničních
soustavách
izolovaných
od
bezprostředního vlivu zemědělského hospodaření potvrdilo, že úroveň eutrofizace se od devadesátých let do dalšího zkoumaného období (2000 – 2001) nesnížila, což odpovídá setrvalé intenzitě rybářského hospodaření. PECHAR (2000) sledoval v letech 1993 – 1996 sezónní změny v průběhu hlavních trofických parametrů na pěti třeboňských rybnících (Pražský, Rod, Blaník, Naděje a Skutek). Koncentrace dusičnanového dusíku klesala z 0,45 mg.l-1 v únoru na hodnotu nižší než 0,05 mg.l-1 v červenci. Podobně koncentrace amoniakálního dusíku byla nejvyšší v červnu a klesla na hodnotu nižší než 0,05 mg.l-1 na konci léta. Obsah rozpuštěného reaktivního fosforu stoupal od února na maximální hodnotu 0,09 mg.l-1 v červnu a poté opět klesal. Zatímco koncentrace dusičnanového a amoniakálního dusíku v létě klesala, koncentrace celkového dusíku a celkového fosforu rostla z minimální hodnoty v únoru na maximální hodnotu v srpnu. Nárůst celkového dusíku a fosforu byl výsledkem růstu biomasy fytoplanktonu. Námi zjištěné kolísání uvedených trofických parametrů během roku v Zámeckém a Růžovém rybníce je srovnatelné s těmito výsledky. Podobné sezónní změny trofických parametrů popisuje také MISCHKE (2003), která sledovala dvě mělká polytrofní jezera (Langer See a Melangsee) v Německu. Vysoké koncentrace rozpuštěných živin, které byly zjištěny v zimě, výrazně poklesly 61
během vegetačního období. Koncentrace dusičnanů byla v létě s výjimkou jednoho měření vždy nižší než 0,005 mg.l-1, koncentrace rozpuštěného reaktivního fosforu byla také nízká celé léto a kolísala kolem 0,010 mg.l-1 v Melangsee a kolem 0,007 mg.l-1 v Langer See. Koncentrace celkového fosforu a dusíku během léta postupně rostla až na maximální koncentraci přes 0,170 mg.l-1P a přes 2,0 mg.l-1 N. Koncentrace celkového dusíku i fosforu byla v obou jezerech podobná a úzce souvisela s množstvím biomasy fytoplanktonu. Od roku 2000 probíhá sledování hydrochemických parametrů třeboňského rybníka Svět. V roce 2002 byla do rybníka Svět vysazena tzv. účelová rybí obsádka, rybník nebyl hnojen a ryby byly jen málo přikrmovány. Takováto rybí obsádka je více pestrá, je v ní větší procento dravých ryb, které má zabránit nadměrné konzumaci zooplanktonu malými rybami a tím zvýšit požírání fytoplanktonu. Ve vegetačním období roku 2003 bylo naměřeno až 0,508 mg.l-1 celkového fosforu, 4,836 mg.l-1 celkového dusíku, 0,088 mg.l-1 fosforečnanů, 0,583 mg.l-1 amoniakálního dusíku, 0,036 mg.l-1 dusitanového dusíku a 1,141 mg.l-1 dusičnanového dusíku. Ve vegetačním období 2004 se většina těchto parametrů snížila. Koncentrace celkového fosforu nepřesáhla 0,121 mg.l-1, koncentrace celkového dusíku 3,236 mg.l-1, koncentrace fosforečnanů 0,053 mg.l-1 a koncentrace amoniakálního dusíku nepřesáhla 0,309 mg.l-1. Jen koncentrace dusitanového a dusičnanového dusíku se nepatrně zvýšila (LUKAVSKÝ et al., 2003 a 2004). V roce 2005 se obsah biogenů opět snížil. Koncentrace celkového fosforu nepřesáhla 0,106 mg.l-1 a koncentrace celkového dusíku nepřesáhla 2,853 mg.l-1. Přesto, že je voda stále nasycena živinami, lze říci, že účelová rybí obsádka splnila svůj cíl, kterým bylo zlepšit kvalitu vody rybníka Svět (PILNÝ a LUKAVSKÝ, 2005). Ze srovnání výsledků z rybníka Svět s našimi výsledky ze Zámeckého rybníka plyne, že hodnoty všech uvedených parametrů jsou v rybníce Svět nižší, přestože v Zámeckém rybníce není nasazená žádná rybí obsádka. KITNER a POULÍČKOVÁ (2001) naměřili v letech 1998 – 1999 v Protivanovském rybníce, do kterého přitéká voda z okolních polí, koncentraci dusičnanového dusíku mezi 0,22 a 1,968 mg.l-1a průměrnou hodnotu 0,964 mg.l-1 N-NH4. Obsah fosforečnanů se pohyboval kolem 0,011 mg.l-1 P-PO4. Uvedené hodnoty koncentrace amoniakálního dusíku se příliš neliší od výsledků zjištěných v Zámeckém a Růžovém rybníce, obsah dusičnanového dusíku je v porovnání s námi sledovanými rybníky nižší, výrazně nižší je koncentrace fosforečnanů.
62
Naopak podstatně vyšší obsah celkového fosforu a amoniakálního dusíku než je koncentrace naměřená v Zámeckém a Růžovém rybníce uvádí POULÍČKOVÁ et al. (2004), která zkoumala v letech 2001 – 2002 v mělkém hypertrofním rybníce Bílá Lhota u Olomouce roční cyklus sinice Planktothrix agardhii. Koncentrace celkového fosforu dosahovala až 3,48 mg.l-1, koncentrace dusičnanového dusíku až 1,21 mg.l-1 a koncentrace amoniakálního dusíku až 5,54 mg.l-1. HAŠLER a POULÍČKOVÁ (2003) uvádějí, že eutrofizace tohoto rybníka je pravděpodobně způsobena intenzivním zemědělským obhospodařováním okolních polí a splaškovými vodami z obce Bílá Lhota.
5.13 Organické látky Vysoký obsah organických látek ve vodě obou sledovaných rybníku je dán nejen velkým množstvím biomasy fytoplanktonu, ale i dalšími zdroji organických látek, jako je rozklad spadaného listí nebo vodních makrofyt. S tím také souvisí průběh křivky koncentrace organických látek, jejíž maxima ukazují období největšího obsahu organické hmoty ve vodě.
5.13.1 Chemická spotřeba kyslíku (CHSKMn a CHSKCr) Hodnoty CHSKCr na lokalitě Růžový rybník kolísaly v rozsahu 14 - 88 mg.l-1 a hodnoty CHSKMn mezi 7,36 a 23,21 mg.l-1. Průměrná hodnota CHSKCr byla 46,4 mg.l-1 a CHSKMn 15,10 mg.l-1. Na Zámeckém rybníce byla naměřena průměrná hodnota CHSKCr 47,10 mg.l-1 a CHSKMn 14,33 mg.l-1. Na lokalitě Výpusť se hodnoty CHSKCr pohybovaly v intervalu 7 – 105 mg.l-1 a hodnoty CHSKMn v intervalu 9,12 – 19,17 mg.l-1. Na lokalitě Minaret byl zjištěn široký interval hodnot CHSKCr - 11 až 215 mg.l-1, hodnoty CHSKMn se pohybovaly mezi 8,92 a 24,55 mg.l-1. Na lokalitě Přítok kolísaly hodnoty CHSKCr mezi 15 a 64 mg.l-1 a hodnoty CHSKMn mezi 9,39 a 18,29 mg.l-1. Všechny minimální hodnoty CHSKCr i CHSKMn byly naměřeny v únoru a v březnu. Maximální hodnoty CHSK byly dosaženy v letních měsících, tedy v období intenzivního rozvoje fytoplanktonu. Hodnoty CHSKMn na všech lokalitách jsou uvedeny v grafu 18 a v přílohách v tabulce 22. Hodnoty CHSKCr zobrazuje graf 19 a v přílohách tabulka 23.
63
25 R V
20
M
mg.l
-1
P
15
22.9.06
22.8.06
20.7.06
22.6.06
16.5.06
20.4.06
15.3.06
16.2.06
11.1.06
14.12.05
14.11.05
5
10.10.05
10
Graf 18 CHSKMn [mg.l-1] na všech lokalitách: Růžový rybník (R), Zámecký rybník – Výpusť (V), Zámecký rybník – Minaret (M) a Zámecký rybník – Přítok (P)
240 R
200
V M
160 mg.l
-1
P
120 80
22.9.06
22.8.06
20.7.06
22.6.06
16.5.06
20.4.06
15.3.06
16.2.06
11.1.06
14.12.05
14.11.05
0
10.10.05
40
Graf 19 CHSKCr [mg.l-1] na všech lokalitách: Růžový rybník (R), Zámecký rybník – Výpusť (V), Zámecký rybník – Minaret (M) a Zámecký rybník – Přítok (P)
Většina zjištěných hodnot CHSKCr ve vodě obou sledovaných rybníků byla vyšší než udává nařízení vlády č. 61/2003 Sb. (35 mg.l-1).
64
5.13.2 Biochemická spotřeba kyslíku (BSK5) Na lokalitě Růžový rybník se hodnoty BSK5 pohybovaly v rozmezí 0,14 – 16,16 mg.l-1 při průměrné hodnotě 6,71 mg.l-1. Na Zámeckém rybníce byla naměřena průměrná hodnota BSK5 5,27 mg.l-1. Na lokalitě Výpusť byly naměřeny hodnoty BSK5 1,02 – 12,40 mg.l-1, na lokalitě Minaret 0,67 – 11,24 mg.l-1 a na lokalitě Přítok 0,72 – 9,84 mg.l-1. Maximální hodnoty BSK5 byly zjištěny na všech lokalitách Zámeckého rybníka v květnu a na Růžovém rybníce v červnu. Minimální hodnoty BSK5 byly naměřeny v lednu, pouze na lokalitě Zámecký rybník – Minaret v listopadu. Hodnoty BSK5 na všech lokalitách jsou uvedeny v grafu 20 a v přílohách v tabulce 24.
18 R
15
V M
12 mg.l
-1
P
9 6
22.9.06
22.8.06
20.7.06
22.6.06
16.5.06
20.4.06
15.3.06
16.2.06
11.1.06
14.12.05
14.11.05
0
10.10.05
3
Graf 20 BSK5 [mg.l-1] na všech lokalitách: Růžový rybník (R), Zámecký rybník – Výpusť (V), Zámecký rybník – Minaret (M) a Zámecký rybník – Přítok (P)
Zjištěné hodnoty BSK5 ve vodě obou rybníků byly často (zejména ve vegetačním období) vyšší než hodnoty přípustného znečištění povrchových vod a cílové hodnoty pro kaprové vody, dané nařízením vlády č. 61/2003 Sb. (6 mg.l-1). Při porovnání výsledných hodnot průměrného obsahu organických látek ve vodě obou rybníků lze konstatovat, že v Zámeckém rybníku byla zjištěna vyšší průměrná hodnota CHSKCr, ale nižší průměrná hodnota CHSKMn a BSK5. Tyto rozdíly však nejsou výrazné. Výsledky potvrdily předpoklad, že nejméně organických látek obsahuje voda přitékající do Zámeckého rybníka z Dyje (lokalita Zámecký rybník – Přítok). I na této 65
lokalitě byly ovšem naměřeny poměrně vysoké hodnoty CHSK i BSK5. KOPP (2006) zjišťoval obsah organických látek v Zámeckém rybníce ve vegetačním období v letech 1999 – 2004. Průměrné hodnoty CHSKMn se pohybovaly v rozmezí 9,52 – 23,52 mg.l-1 a průměrné hodnoty CHSKCr mezi 24 a 104 mg.l-1. Námi naměřené průměrné hodnoty CHSKMn a CHSKCr ve vegetačním období roku 2006 spadají do uvedeného intervalu. Ve vegetačním období roku 2002 a 2003 sledoval CHSKCr na Zámeckém i Růžovém rybníce také RAMEZANPOOR (2004), který uvádí v tomto období průměrnou hodnotu CHSKCr v Zámeckém rybníce 61 mg.l-1 a v Růžovém rybníce 69 mg.l-1. Tyto hodnoty také odpovídají našim výsledkům z vegetačního období roku 2006. RAMEZANPOOR (2004) zjišťoval také hodnoty BSK5. Za vegetační období roku 2002 a 2003 uvádí na Růžovém rybníce průměrnou hodnotu BSK5 24 mg.l-1 a na Zámeckém rybníce 16 mg.l-1. Námi zjištěné hodnoty ve vegetačním období roku 2006 byly zhruba poloviční. Může to být způsobeno nižším rozvojem fytoplanktonu ve srovnání s uvedenými roky.
KOPP et al. (2006) zjistil v Novoveském rybníce u Pohořelic hodnotu CHSKCr v průměru přesahující 100 mg.l-1 a hodnotu CHSKMn přes 30 mg.l-1. Ve srovnání s našimi výsledky ze Zámeckého a Růžového rybníka jsou uvedené hodnoty dvojnásobné. Příčinou je zřejmě vyšší biomasa fytoplanktonu a sinic vodního květu ve vodě Novoveského rybníka. FASAIC et al. (1989) prováděl na devíti experimentálních rybnících s různou hustotou rybí obsádky v Chorvatsku výzkum vlivu aplikace NPK hnojiva na kvalitu vody. Rozdíl v CHSKMn mezi nehnojenými a hnojenými rybníky byl velký, u nehnojených rybníků byla naměřena průměrná hodnota 19,11 mg.l-1 a u hnojených rybníků se v průměru pohybovala v rozsahu 19,42 – 63,37 mg.l-1, což jsou velmi vysoké hodnoty. Vysoký obsah organických látek naměřili v Jarohněvickém rybníce v průběhu aplikace prasečí kejdy KOPP a SUKOP (2002). Hodnoty BSK5 a CHSKCr po aplikaci kejdy dosáhly maximálních hodnot 33 mg.l-1 (BSK5) a 119 mg.l-1 ( CHSKCr). Naopak velmi nízkou průměrnou hodnotu CHSKCr (8,3 mg.l-1) naměřil FAJTL et al. (2001) v severočeské nádrži Křinec, která přijímá kyselé důlní vody. Nízký obsah organických látek v této vodě je způsoben extrémně nízkou hodnotou pH (3,61) a velmi malou biologickou produktivitou. 66
Velmi nízké hodnoty CHSK zjistil také GÁL et al. (2003) v recirkulačním systému, složeném z pěti intenzivních a jednoho extenzivního rybníka v Maďarsku. Recirkulující voda bez přísunu organické hmoty zvenčí (kromě nasazované rybí obsádky, krmiva a hnojiva) obsahovala málo organických látek, na vtoku do intenzivně obhospodařovaných rybníků (z extenzivně obhospodařovaného rybníka) byly naměřeny hodnoty CHSKCr 3,9 – 9,0 mg.l-1 a na výtoku 5,1 – 10,1 mg.l-1.
67
6. ZÁVĚR V této diplomové práci byly v období od 10.10.2005 do 22.9.2006 sledovány fyzikálně – chemické parametry Zámeckého a Růžového (Podzámeckého) rybníka. Ve vodě obou rybníků byly naměřeny vysoké hodnoty konduktivity vody, vysoký obsah vápníku, hořčíku, chloridů a organických látek. Jedná se o eutrofní rybníky s vysokou koncentrací chlorofylu a, s vysokou koncentrací základních biogenů (dusíku a fosforu) a ve vegetačním období s rozkolísaným kyslíkovým režimem. Ve vodě Růžového rybníka byla ve srovnání se Zámeckým rybníkem zjištěna vyšší průměrná hodnota konduktivity vody, celkové kyselinové neutralizační kapacity, tvrdosti vody, BSK5, CHSKMn, vyšší obsah vápenatých a hořečnatých iontů, chloridů, železa, vyšší obsah celkového fosforu, orthofosforečnanů, celkového dusíku i všech jeho forem. Sledované fyzikálně - chemické parametry vykazovaly v průběhu roku klasické výkyvy v závislosti na přírodních podmínkách. V letním období při vysoké biomase fytoplanktonu byl pozorován pokles hodnot průhlednosti vody, pokles obsahu orthofosforečnanů, dusičnanového, dusitanového a amoniakálního dusíku, růst hodnot koncentrace chlorofylu a, růst hodnot obsahu organických látek a růst hodnot obsahu celkového dusíku a fosforu, vázaných v biomase fytoplanktonu. V zimním období byl trend poklesu a růstu hodnot těchto parametrů opačný. Typický průběh během roku měla také křivka konduktivity vody, celkové tvrdosti vody, celkové kyselinové neutralizační kapacity, obsahu vápníku, hořčíku a chloridů. Tyto parametry dosahovaly v zimním období maximálních hodnot a v letním období naopak hodnot minimálních. Z porovnání jednotlivých lokalit na Zámeckém rybníce vyplývá, že voda, která přitéká do rybníka z řeky Dyje (lokalita Přítok), obsahuje nejvíce celkového fosforu, orthofosforečnanů, celkového dusíku a všech jeho forem. Na této lokalitě byl naopak naměřen nejnižší obsah organických látek. Lze tedy říci, že vysoký obsah dusíku a fosforu v Zámeckém rybníce je z velké části zapříčiněný přítokovou vodou z řeky Dyje. Vyloučení nasazování rybí obsádky do Zámeckého rybníka v roce 2004 mělo kladný vliv na zvýšení průhlednosti vody a snížení koncentrace chlorofylu a. Naše výsledky však ukázaly oproti roku 2004 výrazné zhoršení těchto parametrů. Ze zjištěných výsledků je patrné, že kladný vliv nenasazování ryb do Zámeckého rybníka byl z tohoto hlediska pouze dočasný.
68
Přestože se od roku 1998 vlivem omezování nasazovaného počtu ryb do Zámeckého rybníka snižovala koncentrace amoniakálního a dusičnanového dusíku, orthofosforečnanů a celkového fosforu, úplné vyloučení nasazované rybí obsádky v roce 2004 nemělo na koncentraci těchto látek žádný pozitivní vliv. Při našem měření v roce 2006 byly naopak naměřeny o něco vyšší hodnoty těchto parametrů než před úplným vyloučením nasazované rybí obsádky. Na zvyšování koncentrace základních biogenů a snižování průhlednosti vody má vliv přítomnost ryb migrujících do Zámeckého rybníka z ramene řeky Dyje. Na základě uvedených výsledků lze říci, že vyloučení nasazované rybí obsádky nemá z dlouhodobého hlediska na kvalitu vody Zámeckého rybníka žádný výrazně kladný vliv. Dochází naopak ke zvyšování vrstvy organických sedimentů. Lze proto doporučit návrat k extenzivnímu rybářskému hospodaření. Měla by být navržena rybí obsádka vhodné skladby a velikosti, která by umožňovala optimální vývoj vodních a mokřadních ekosystémů při zachování možnosti rybářského hospodaření. V měření fyzikálně – chemických parametrů vody Zámeckého rybníka by bylo vhodné pokračovat i v následujících letech, aby bylo možné sledovat změny kvality vody především v souvislosti se způsobem hospodaření.
69
7. SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY BALTUS, J., et al. Lednické rybníky : průvodce naučnou stezkou. Brno : Krajské středisko státní památkové péče a ochrany přírody, 1979
DEBELJAK, Lj., FAŠAIC, K. Uzgoj jednogodišnjega šaranskog mlada u različitoj gustoci nasada. Ribarstvo. 1999, 57, 3, s. 113-123. Dostupný z WWW:
.
DEMIR, N., KIRKAGAC, M. U. Plankton composition and water quality in a pond of spring origin in Turkey. Limnology. 2005, 6, s. 189-194.
FAJTL, J., et al. Environmental risks associated with aeration of a freshwater sediment exposed to mine drainage water. Environmental Geology. 2002, 41, s. 563-570.
FASAIC, K., DEBELJAK, Lj., ADAMEK, Z. The effect of mineral fertilization on water chemistry on carp ponds. Acta Ichthyologica et Piscatoria. 1989, vol. 19, 1, s. 71-83.
GÁL, D., et al. Experiments on the nutrient removal and retention of a pond recirculation. Hydrobiologia. 2003, 506-509, s. 767-772.
GRÜNWALD, A. Hydrochemie. 1. vyd. Praha : ČVUT, 1993. 176 s.
HARTMAN, P., PŘIKRYL, I., ŠTĚDRONOVSKÝ, E. Hydrobiologie : učebnice pro střední rybářskou školu. 1. vyd. Praha : SZN, 1988. 315 s.
HAŠLER, P., POULÍČKOVÁ, A. Diurnal changes in vertical distribution and morphology of a natural population of Planktothrix agardhii (Gom.) Anagnostidis et Komárek (Cyanobacteria). Hydrobiologia. 2003, 506 - 509, s. 195-201.
HERALT, P., KMET, J. Plán péče o národní přírodní rezervaci Lednické rybníky na období 2007 - 2011. [s.l.] : AOPK ČR a Správa CHKO Pálava, 2006. 34 s.
70
HETEŠA, J., KOČKOVÁ, E. Hydrochemie. 1. vyd. Brno : MZLU v Brně, 1998. 106 s.
HORÁKOVÁ, M., LISCHKE, P., GRÜNWALD, A. Chemické a fyzikální metody analýzy vod. 1. vyd. Praha : SNTL, 1986. 392 s.
HUSÁK, Š., et al. Podklady pro hodnocení dopadů současného hospodaření na rybnících ve vztahu k vodní a pobřežní vegetaci : závěrečná zpráva řešení dílčího projektu v rámci Programu výzkumu a vývoje MŽP za r. 2002 „Biosféra“: „Management rybníkářského hospodaření šetrného k přírodě“, VaV/640/8/00 . Třeboň : [s.n.], 2002. 76 s.
JÍROVEC, O. Chemismus vod rybníků lednických. Praha : Královská česká společnost nauk, 1937. 19 s.
KITNER, M., POULÍČKOVÁ, A. Sezónní dynamika fytoplanktonu dvou rybníků u Protivanova.
Czech
Phycology.
2001,
1,
s.
45-51.
Dostupný
z
WWW:
.
KOPP, R. Phytoplankton of the Zámecký Pond. Czech Phycology. 2006, 6, s. 111-125.
KOPP, R., et al. Hydrobiologické sledování základních parametrů kvality vody a planktonních společenstev v průběhu vegetačního období roku 2006 na rybníce Novoveský. Brno : MZLU v Brně, 2006. 22 s.
KOPP, R., SUKOP, I. Hydrobiologická sledování kvality vody na rybníce Jarohněvický v průběhu aplikace prasečí kejdy. Lednice : MZLU v Brně, 2002. 14 s.
KUBÍČEK, F., ZELINKA, M. Základy hydrobiologie. 1. vyd. Praha : SPN, 1982. 140 s.
LELLÁK, J., KUBÍČEK, F. Hydrobiologie. 1. vyd. Praha : Karolinum, 1991. 257 s.
LOSOS, B., et al. Komplexní hydrobiologický výzkum lednicko - valtických rybníků : závěrečná zpráva výzkumného úkolu. Lednice na Moravě : Biologická stanice VŠZ v Lednici na Moravě, 1962. 313 s. 71
LUKAVSKÝ, J., et al. Rybník Svět : dílčí zpráva za r. 2000. Třeboň : Komise pro životní prostředí a ekologii Rady města Třeboně, 2000. 5 s.
LUKAVSKÝ, J., KUBů, F., STRUSKOVÁ, H. Rybník Svět : zpráva za r. 2003. Třeboň : Komise pro životní prostředí a ekologii Rady města Třeboně, 2003. 13 s.
LUKAVSKÝ, J., PILNÝ, J., STRUSKOVÁ, H. Zpráva z projektu \"Rybník Svět\" za rok 2004. Třeboň : Komise pro životní prostředí a ekologii Rady města Třeboně, 2004. 6 s.
MISCHKE, U. Cyanobacteria associations in shallow polytrophic lakes: influence of environmental factors. Acta Oecologica. 2003, 24, s. 11-23.
NOVÁK, P., et al. Syntetická půdní mapa České republiky 1:200 000. Praha : VÚMOP a Český úřad geodetický a kartografický, 1993
NOVÁK, Z. Zámecký park v Lednici. Brno : Památkový ústav v Brně, 2004. 6 s.
PECHAR, L. Impacts of long-term changes in fishery management on the trophic level water quality in Czech fish ponds. Fisheries Management and Ecology. 2000, 7, s. 23-31.
PECHAR, L., et al. Interakce chemických složek v ekosystému povrchových vod : výroční zpráva výzkumného záměru na rok 2002 MSM 122200003. České Budějovice : [s.n.], 2002. 13 s. Dostupný z WWW: .
PILNÝ, J., LUKAVSKÝ, J. Rybník Svět : příznivý trend pokračuje. Třeboňský Svět : zpravodaj města Třeboně. 17.9.2005, 10, s. 6-7.
PITTER, P. Hydrochemie. 2. vyd. Praha : SNTL, 1990. 568 s.
POKORNÝ, J., HAUSER, V. The restoration of fish ponds in agricultural landscapes. Ecological Engineering. 2002, 18, s. 555-574 72
POULÍČKOVÁ, A., HAŠLER, P., KITNER, M. Annual Cycle of Planktothrix agardhii (GOM.) ANAGN. & KOM. Nature Population. Internat. Rev. Hydrobiol.. 2004, 89, 3, s. 278-288.
RAMEZANPOOR, Z. Druhová diverzita fytoplanktonu vodních ploch v Lednickém parku : Autoreferát doktorské disertační práce. Brno : MZLU v Brně, 2004. 26 s.
SUKOP,
I.,
KOPP,
R.
Monitoring
planktonních
společenstev
a
sledování
hydrochemických parametrů na Lednických rybnících v roce 2001. Lednice : MZLU v Brně, 2001. 20 s.
SUKOP,
I.,
KOPP,
R.
Monitoring
planktonních
společenstev
a
sledování
hydrochemických parametrů na Lednických rybnících v roce 2002. Lednice : MZLU v Brně, 2002. 21 s.
SUKOP, I., KOPP, R. Sledování planktonních společenstev a hydrochemických parametrů na Lednických rybnících v roce 2001. In SPURNÝ, P. V. Česká ichtyologická konference v Brně : Sborník referátů z vědecké konference s mezinárodní účastí konané ve dnech 25. a 26. září 2002 v Brně. Brno : MZLU v Brně, 2002. s. 233238.
ČSN ISO 10260 Jakost vod. Měření biochemických ukazatelů. Spektrofotometrické stanovení koncentrace chlorofylu-a. Praha : Český normalizační institut, 1996
Nařízení vlády č. 61/2003 Sb., o ukazatelích a hodnotách přípustného znečištění povrchových vod a odpadních vod, náležitostech povolení k vypouštění odpadních vod do vod povrchových a do kanalizací a o citlivých oblastech
73
8. SEZNAM GRAFŮ •
Graf 1 Teplota vody [°C] na všech lokalitách: Růžový rybník (R), Zámecký rybník – Výpusť (V), Zámecký rybník – Minaret (M) a Zámecký rybník – Přítok (P)
•
Graf 2 Průhlednost vody [cm] na třech sledovaných lokalitách: Růžový rybník (R), Zámecký rybník – Výpusť (V) a Zámecký rybník – Přítok (P)
•
Graf 3 Konduktivita vody [mS.m-1] na všech lokalitách: Růžový rybník (R), Zámecký rybník – Výpusť (V), Zámecký rybník – Minaret (M) a Zámecký rybník – Přítok (P)
•
Graf 4 Reakce vody (pH) na všech lokalitách: Růžový rybník (R), Zámecký rybník – Výpusť (V), Zámecký rybník – Minaret (M) a Zámecký rybník – Přítok (P)
•
Graf 5 Procentuální nasycení vody kyslíkem [%] na všech lokalitách: Růžový rybník (R), Zámecký rybník – Výpusť (V), Zámecký rybník – Minaret (M) a Zámecký rybník – Přítok (P)
•
Graf 6 Celková kyselinová neutralizační kapacita [mmol.l-1] na všech lokalitách: Růžový rybník (R), Zámecký rybník – Výpusť (V), Zámecký rybník – Minaret (M) a Zámecký rybník – Přítok (P)
•
Graf 7 Celková zásadová neutralizační kapacita [mmol.l-1] na všech lokalitách: Růžový rybník (R), Zámecký rybník – Výpusť (V), Zámecký rybník – Minaret (M) a Zámecký rybník – Přítok (P)
•
Graf 8 Celková tvrdost vody [mmol.l-1], koncentrace vápníku [mg.l-1], hořčíku [mg.l-1] a chloridů [mg.l-1] na lokalitě Růžový rybník
•
Graf 9 Celková tvrdost vody [mmol.l-1], koncentrace vápníku [mg.l-1], hořčíku [mg.l-1] a chloridů [mg.l-1] v Zámeckém rybníce
•
Graf 10 Koncentrace železa [mg.l-1] na všech lokalitách: Růžový rybník (R), Zámecký rybník – Výpusť (V), Zámecký rybník – Minaret (M) a Zámecký rybník – Přítok (P)
•
Graf 11 Koncentrace chlorofylu a [µg.l-1] na všech lokalitách: Růžový rybník (R), Zámecký rybník – Výpusť (V), Zámecký rybník – Minaret (M) a Zámecký rybník – Přítok (P)
74
•
Graf 12 Koncentrace celkového dusíku [mg.l-1] na všech lokalitách: Růžový rybník (R), Zámecký rybník – Výpusť (V), Zámecký rybník – Minaret (M) a Zámecký rybník – Přítok (P)
•
Graf 13 Koncentrace amoniakálního dusíku [mg.l-1] na všech lokalitách: Růžový rybník (R), Zámecký rybník – Výpusť (V), Zámecký rybník – Minaret (M) a Zámecký rybník – Přítok (P)
•
Graf 14 Koncentrace dusitanového dusíku [mg.l-1] na všech lokalitách: Růžový rybník (R), Zámecký rybník – Výpusť (V), Zámecký rybník – Minaret (M) a Zámecký rybník – Přítok (P)
•
Graf 15 Koncentrace dusičnanového dusíku [mg.l-1] na všech lokalitách: Růžový rybník (R), Zámecký rybník – Výpusť (V), Zámecký rybník – Minaret (M) a Zámecký rybník – Přítok (P)
•
Graf 16 Koncentrace celkového fosforu [mg.l-1] na všech lokalitách: Růžový rybník (R), Zámecký rybník – Výpusť (V), Zámecký rybník – Minaret (M) a Zámecký rybník – Přítok (P)
•
Graf 17 Koncentrace orthofosforečnanů [mg.l-1] na všech lokalitách: Růžový rybník (R), Zámecký rybník – Výpusť (V), Zámecký rybník – Minaret (M) a Zámecký rybník – Přítok (P)
•
Graf 18 CHSKMn [mg.l-1] na všech lokalitách: Růžový rybník (R), Zámecký rybník – Výpusť (V), Zámecký rybník – Minaret (M) a Zámecký rybník – Přítok (P)
•
Graf 19 CHSKCr [mg.l-1] na všech lokalitách: Růžový rybník (R), Zámecký rybník – Výpusť (V), Zámecký rybník – Minaret (M) a Zámecký rybník – Přítok (P)
•
Graf 20 BSK5 [mg.l-1] na všech lokalitách: Růžový rybník (R), Zámecký rybník – Výpusť (V), Zámecký rybník – Minaret (M) a Zámecký rybník – Přítok (P)
75
PŘÍLOHY
•
Tab. 1 Teplota vody [°C]
•
Tab. 2 Průhlednost vody [cm]
•
Tab. 3 Konduktivita vody [mS.m-1]
•
Tab. 4 Reakce vody (pH)
•
Tab. 5 Koncentrace rozpuštěného kyslíku [mg.l-1]
•
Tab. 6 Procentuální nasycení vody kyslíkem [%]
•
Tab. 7 Celková kyselinová neutralizační kapacita [mmol.l-1]
•
Tab. 8 Celková zásadová neutralizační kapacita [mmol.l-1]
•
Tab. 9 Celková tvrdost vody [mmol.l-1]
•
Tab. 10 Koncentrace vápníku [mg.l-1]
•
Tab. 11 Koncentrace hořčíku [mg.l-1]
•
Tab. 12 Koncentrace chloridů [mg.l-1]
•
Tab. 13 Koncentrace železa [mg.l-1]
•
Tab. 14 Koncentrace chlorofylu a [µg.l-1]
•
Tab. 15 Koncentrace celkového dusíku [mg.l-1]
•
Tab. 16 Koncentrace amoniakálního dusíku [mg.l-1]
•
Tab. 17 Koncentrace volného amoniaku [mg.l-1]
•
Tab. 18 Koncentrace dusitanového dusíku [mg.l-1]
•
Tab. 19 Koncentrace dusičnanového dusíku [mg.l-1]
•
Tab. 20 Koncentrace celkového fosforu [mg.l-1]
•
Tab. 21 Koncentrace orthofosforečnanů [mg.l-1]
•
Tab. 22 CHSKMn [mg.l-1]
•
Tab. 23 CHSKCr [mg.l-1]
•
Tab. 24 BSK5 [mg.l-1]
(R = Růžový rybník, V = Zámecký rybník – Výpusť, M = Zámecký rybník – Minaret, P = Zámecký rybník – Přítok, Z = průměr ze všech tří lokalit na Zámeckém rybníce)
Tab. 1 Teplota vody [°C] R
V
M
P
Z
10.10.2005
12,60
13,50
12,60
13,40
13,17
14.11.2005
6,90
7,60
6,60
8,20
7,47
14.12.2005
1,20
1,80
1,00
1,40
1,40
11.1.2006
1,30
0,30
1,30
0,00
0,53
16.2.2006
0,30
0,90
0,10
1,90
0,97
15.3.2006
0,30
0,80
0,00
2,10
0,97
20.4.2006
13,40
15,00
14,90
11,10
13,67
16.5.2006
17,70
18,40
18,80
18,10
18,43
22.6.2006
24,40
25,60
25,60
20,90
24,03
20.7.2006
23,60
24,60
24,70
23,40
24,23
22.8.2006
19,50
21,30
21,30
20,00
20,87
22.9.2006
17,00
18,40
17,60
18,00
18,00
datum
Tab. 2 Průhlednost vody [cm] datum
R
V
P
Z
10.10.2005
40
70
60 (dno)
65,0
14.11.2005
60
80
60 (dno)
70,0
14.12.2005
80
110
60 (dno)
85,0
11.1.2006
90 (dno)
125
60 (dno)
92,5
16.2.2006
90 (dno)
130 (dno)
60 (dno)
95,0
15.3.2006
90 (dno)
130 (dno)
60 (dno)
95,0
20.4.2006
60 (dno)
70
60 (dno)
65,0
16.5.2006
20
70
55
62,5
22.6.2006
25
80
80 (dno)
80,0
20.7.2006
30
50
70 (dno)
60,0
22.8.2006
45
35
70 (dno)
52,5
22.9.2006
55
50
70 (dno)
60,0
Tab. 3 Konduktivita vody [mS.m-1] datum
R
V
M
P
Z
10.10.2005
60,1
53,8
48,5
55,7
52,7
14.11.2005
71,6
58,8
58,0
58,8
58,5
14.12.2005
91,1
66,0
63,3
64,7
64,7
11.1.2006
111,0
71,2
64,5
72,0
69,2
16.2.2006
106,8
82,3
79,6
82,3
81,4
15.3.2006
99,7
78,6
53,3
83,6
71,8
20.4.2006
71,7
60,9
59,5
56,4
58,9
16.5.2006
66,2
46,8
47,8
51,6
48,7
22.6.2006
83,7
61,6
57,0
58,6
59,1
20.7.2006
47,4
47,5
52,1
44,5
48,0
22.8.2006
52,1
42,9
40,8
48,8
44,2
22.9.2006
59,3
50,1
49,9
58,3
52,8
Tab. 4 Reakce vody (pH) datum
R
V
M
P
Z
10.10.2005
7,99
8,93
9,3
7,54
8,59
14.11.2005
8,44
8,46
7,84
8,2
8,17
14.12.2005
8,00
9,23
8,51
9,02
8,92
11.1.2006
8,15
9,1
8,84
8,56
8,83
16.2.2006
8,46
8,66
9,13
8,63
8,81
15.3.2006
8,46
8,59
8,99
8,47
8,68
20.4.2006
8,92
9,25
9,12
8,26
8,88
16.5.2006
8,45
8,8
8,29
8,4
8,50
22.6.2006
8,64
8,41
7,58
7,51
7,83
20.7.2006
7,83
8,81
8,06
7,36
8,08
22.8.2006
7,94
9,03
8,97
7,85
8,62
22.9.2006
7,54
8,97
8,35
7,38
8,23
Tab. 5 Koncentrace rozpuštěného kyslíku [mg.l-1] datum
R
V
M
P
Z
10.10.2005
11,63
10,88
9,35
6,54
8,92
14.11.2005
12,30
7,37
1,09
7,66
5,37
14.12.2005
6,12
12,34
5,36
10,18
9,29
11.1.2006
2,70
11,54
9,60
2,59
7,91
16.2.2006
8,01
10,44
13,58
11,53
11,85
15.3.2006
7,59
10,80
13,00
11,24
11,68
20.4.2006
14,61
14,90
14,40
10,66
13,32
16.5.2006
12,27
15,59
7,70
10,42
11,24
22.6.2006
6,88
6,80
1,50
2,00
3,43
20.7.2006
8,47
21,00
8,01
5,14
11,38
22.8.2006
6,20
9,15
9,42
5,45
8,01
22.9.2006
5,68
18,12
9,12
5,60
10,95
Tab. 6 Procentuální nasycení vody kyslíkem [%] datum
R
V
M
P
Z
10.10.2005
107,60
105,10
88,40
63,00
85,50
14.11.2005
101,20
62,30
8,90
65,40
45,53
14.12.2005
44,90
90,00
37,60
72,90
66,83
11.1.2006
18,70
79,70
67,50
17,30
54,83
16.2.2006
55,70
74,00
93,10
83,40
83,50
15.3.2006
52,50
74,00
89,50
81,30
81,60
20.4.2006
140,30
149,50
143,70
98,00
130,40
16.5.2006
130,20
168,50
83,40
110,20
120,70
22.6.2006
83,40
84,40
18,50
22,80
41,90
20.7.2006
100,60
255,00
97,80
61,00
137,93
22.8.2006
76,40
104,00
107,30
60,50
90,60
22.9.2006
59,40
194,60
96,60
59,90
117,03
Tab. 7 Celková kyselinová neutralizační kapacita [mmol.l-1] datum
R
V
M
P
Z
10.10.2005
3,22
1,87
2,60
3,12
2,53
14.11.2005
3,74
3,22
3,07
3,22
3,17
14.12.2005
4,46
3,14
3,14
3,14
3,14
16.2.2006
4,48
3,54
3,54
3,64
3,57
15.3.2006
4,68
3,22
2,39
3,43
3,02
20.4.2006
3,43
2,50
2,50
2,29
2,43
16.5.2006
2,18
1,87
1,77
1,87
1,84
22.6.2006
3,74
2,70
2,39
2,60
2,57
20.7.2006
2,70
2,70
2,29
2,50
2,50
22.8.2006
2,50
2,29
2,08
2,60
2,32
22.9.2006
2,81
2,50
2,39
2,91
2,60
Tab. 8 Celková zásadová neutralizační kapacita [mmol.l-1] datum
R
V
M
P
Z
14.12.2005
0,30
0,10
0,20
0,10
0,13
11.1.2006
0,60
0,10
0,20
0,15
0,15
16.2.2006
0,30
0,15
0,15
0,20
0,17
15.3.2006
0,30
0,15
0,15
0,15
0,15
20.4.2006
0,30
0,10
0,10
0,15
0,12
16.5.2006
0,40
0,20
0,20
0,30
0,23
22.6.2006
0,30
0,20
0,30
0,30
0,27
20.7.2006
0,40
0,20
0,30
0,30
0,27
22.8.2006
0,50
0,20
0,20
0,40
0,27
22.9.2006
0,50
0,30
0,30
0,60
0,40
Tab. 9 Celková tvrdost vody [mmol.l-1] datum
R
V
M
P
Z
10.10.2005
3,92
2,97
2,97
3,18
3,04
14.11.2005
3,85
3,24
3,18
3,24
3,22
14.12.2005
4,66
3,36
3,18
3,38
3,30
11.1.2006
4,74
3,28
2,98
3,10
3,12
16.2.2006
5,30
3,96
4,09
4,09
4,05
15.3.2006
4,70
3,76
2,75
3,96
3,49
20.4.2006
4,09
3,29
3,36
3,22
3,29
16.5.2006
3,42
2,34
2,41
2,53
2,43
22.6.2006
3,86
2,72
3,04
3,23
3,00
20.7.2006
2,79
3,14
2,86
2,64
2,88
22.8.2006
2,86
2,43
2,50
3,00
2,64
22.9.2006
2,93
2,55
2,58
3,03
2,72
Tab. 10 Koncentrace vápníku [mg.l-1] datum
R
V
M
P
Z
10.10.2005
70,41
70,41
56,87
70,41
65,90
14.11.2005
81,25
75,83
70,41
75,83
74,02
14.12.2005
86,66
81,25
86,66
81,25
83,05
11.1.2006
116,87
82,79
82,79
77,92
81,16
16.2.2006
123,71
102,20
118,33
107,58
109,37
15.3.2006
123,71
107,58
67,23
102,20
92,34
20.4.2006
80,68
86,06
86,06
75,30
82,47
16.5.2006
65,96
60,89
58,35
65,96
61,74
22.6.2006
65,96
71,04
71,04
65,96
69,35
20.7.2006
97,37
74,46
80,18
68,73
74,46
22.8.2006
80,18
85,91
68,73
85,91
80,18
22.9.2006
68,22
55,43
55,43
63,96
58,27
Tab. 11 Koncentrace hořčíku [mg.l-1] datum
R
V
M
P
Z
10.10.2005
52,59
29,58
37,80
34,51
33,96
14.11.2005
44,37
32,87
34,51
32,87
33,41
14.12.2005
60,80
32,87
24,65
32,87
30,13
11.1.2006
44,32
29,55
22,16
28,07
26,59
16.2.2006
53,85
34,27
27,74
34,27
32,09
15.3.2006
39,16
26,10
26,10
34,27
28,82
20.4.2006
50,59
27,74
29,37
32,64
29,92
16.5.2006
43,11
20,01
23,09
21,55
21,55
22.6.2006
53,88
23,09
30,79
38,49
30,79
20.7.2006
8,69
31,28
20,85
22,59
24,91
22.8.2006
20,85
6,95
19,11
20,85
15,64
22.9.2006
29,75
28,46
29,11
34,93
30,83
Tab. 12 Koncentrace chloridů [mg.l-1] datum
R
V
M
P
Z
10.10.2005
47,50
45,39
43,96
44,67
44,67
14.11.2005
58,14
49,63
48,21
56,72
51,52
14.12.2005
58,00
48,98
43,82
50,27
47,69
11.1.2006
74,76
56,71
48,38
55,43
53,51
16.2.2006
80,83
69,48
76,57
68,06
71,37
15.3.2006
63,81
66,65
49,63
66,65
60,97
20.4.2006
59,56
53,88
52,47
45,38
50,58
16.5.2006
51,05
42,54
45,38
39,70
42,54
22.6.2006
53,88
48,21
46,79
45,38
46,79
20.7.2006
38,29
46,79
46,79
35,45
43,01
22.8.2006
39,70
38,29
36,87
38,29
37,81
22.9.2006
43,96
43,96
42,54
45,38
43,96
Tab. 13 Koncentrace železa [mg.l-1] datum
R
V
M
P
Z
14.11.2005
0,130
0,147
0,120
0,120
0,129
14.12.2005
0,154
0,190
0,235
0,408
0,278
11.1.2006
0,200
0,252
0,252
0,303
0,269
16.2.2006
0,247
0,256
0,249
0,298
0,268
15.3.2006
0,339
0,334
0,254
0,423
0,337
20.4.2006
0,213
0,252
0,266
0,330
0,283
16.5.2006
0,359
0,298
0,183
0,527
0,336
22.6.2006
0,291
0,232
0,184
0,207
0,208
20.7.2006
0,352
0,286
0,251
0,298
0,278
22.8.2006
0,491
0,430
0,366
0,344
0,380
22.9.2006
0,605
0,578
0,620
0,390
0,529
V
M
P
Z
Tab. 14 Koncentrace chlorofylu a [µg.l-1] datum
R
10.10.2005
178,89
58,74
16,02
18,69
31,15
14.11.2005
33,46
25,63
4,27
1,07
10,32
14.12.2005
0,00
29,37
6,68
53,40
29,82
11.1.2006
34,71
1,34
102,80
20,03
41,39
16.2.2006
16,69
17,36
56,74
26,70
33,60
15.3.2006
118,15
56,74
80,10
22,03
52,96
20.4.2006
65,86
23,14
74,76
69,42
55,77
16.5.2006
135,64
124,60
31,24
173,55
109,80
22.6.2006
530,00
110,36
33,82
6,23
50,14
20.7.2006
227,50
144,20
35,20
36,80
72,07
22.8.2006
147,40
182,60
335,40
10,40
176,13
22.9.2006
61,00
190,00
200,00
15,00
135,00
Tab. 15 Koncentrace celkového dusíku [mg.l-1] datum
R
V
M
P
Z
10.10.2005
1,50
0,70
0,30
1,40
0,80
14.11.2005
3,00
4,00
4,00
3,00
3,67
14.12.2005
4,00
1,70
0,70
1,90
1,43
11.1.2006
0,60
0,70
1,30
4,90
2,30
16.2.2006
7,70
3,30
2,10
4,30
3,23
15.3.2006
11,00
3,40
2,30
4,20
3,30
20.4.2006
12,20
3,60
3,70
9,20
5,50
16.5.2006
3,10
1,60
0,90
5,00
2,50
22.6.2006
8,00
4,00
4,00
6,00
4,67
20.7.2006
11,00
7,00
8,00
4,00
6,33
22.8.2006
2,80
2,00
2,70
3,00
2,57
22.9.2006
1,60
0,70
1,00
1,40
1,03
Tab. 16 Koncentrace amoniakálního dusíku [mg.l-1] datum
R
V
M
P
Z
10.10.2005
0,75
0,55
0,64
0,54
0,58
14.11.2005
0,64
0,81
0,87
0,60
0,76
14.12.2005
0,50
0,12
0,20
0,19
0,17
11.1.2006
1,24
0,09
0,38
0,31
0,26
16.2.2006
0,91
1,40
0,82
1,75
1,32
15.3.2006
0,81
1,67
0,99
2,16
1,61
20.4.2006
0,94
0,71
0,63
1,36
0,90
16.5.2006
0,34
0,33
0,46
0,50
0,43
22.6.2006
1,46
1,00
1,14
1,58
1,24
20.7.2006
0,78
0,35
0,54
0,70
0,53
22.8.2006
0,40
0,33
0,20
0,38
0,30
22.9.2006
0,21
0,14
0,39
0,24
0,26
Tab. 17 Koncentrace volného amoniaku [mg.l-1] datum
R
V
M
P
Z
10.10.2005
0,019
0,112
0,239
0,005
0,119
14.11.2005
0,030
0,041
0,010
0,018
0,023
14.12.2005
0,006
0,021
0,007
0,021
0,016
11.1.2006
0,020
0,011
0,028
0,011
0,017
16.2.2006
0,027
0,068
0,103
0,086
0,086
15.3.2006
0,024
0,069
0,092
0,075
0,079
20.4.2006
0,191
0,277
0,198
0,057
0,177
16.5.2006
0,035
0,072
0,036
0,047
0,052
22.6.2006
0,340
0,161
0,031
0,026
0,073
20.7.2006
0,032
0,112
0,039
0,010
0,054
22.8.2006
0,015
0,126
0,070
0,012
0,069
22.9.2006
0,003
0,041
0,032
0,002
0,025
Tab. 18 Koncentrace dusitanového dusíku [mg.l-1] datum
R
V
M
P
Z
10.10.2005
0,054
0,011
0,010
0,046
0,022
14.11.2005
0,073
0,004
0,000
0,012
0,005
14.12.2005
0,000
0,018
0,004
0,017
0,013
11.1.2006
0,201
0,020
0,031
0,044
0,032
16.2.2006
0,059
0,026
0,027
0,020
0,024
15.3.2006
0,073
0,027
0,019
0,028
0,025
20.4.2006
0,071
0,021
0,022
0,064
0,036
16.5.2006
0,065
0,052
0,029
0,043
0,041
22.6.2006
0,022
0,078
0,000
0,193
0,090
20.7.2006
0,100
0,000
0,002
0,094
0,032
22.8.2006
0,046
0,026
0,002
0,034
0,021
22.9.2006
0,031
0,000
0,000
0,028
0,009
Tab. 19 Koncentrace dusičnanového dusíku [mg.l-1] datum
R
V
M
P
Z
10.10.2005
0,6
0,0
0,0
0,8
0,3
14.11.2005
2,7
0,0
0,0
0,2
0,1
14.12.2005
4,9
0,0
0,0
1,7
0,6
11.1.2006
3,6
3,2
0,0
3,0
2,1
16.2.2006
8,1
4,2
1,2
4,1
3,2
15.3.2006
5,7
4,2
3,4
5,3
4,3
20.4.2006
5,6
0,0
0,0
5,7
1,9
16.5.2006
4,7
2,2
0,0
5,5
2,6
22.6.2006
0,1
0,2
0,0
4,0
1,4
20.7.2006
0,0
0,8
0,7
3,6
1,7
22.8.2006
3,5
0,6
0,0
4,3
1,6
22.9.2006
1,6
0,0
0,0
1,5
0,5
Tab. 20 Koncentrace celkového fosforu [mg.l-1] datum
R
V
M
P
Z
10.10.2005
0,390
0,230
0,170
0,316
0,239
14.11.2005
0,230
0,170
0,130
0,210
0,170
14.12.2005
0,430
0,230
0,200
0,250
0,227
11.1.2006
0,950
0,280
0,480
0,290
0,350
16.2.2006
0,480
0,210
0,190
0,250
0,217
15.3.2006
0,630
0,240
0,180
0,240
0,220
20.4.2006
0,310
0,180
0,160
0,290
0,210
16.5.2006
0,290
0,200
0,200
0,250
0,217
22.6.2006
0,730
0,140
0,120
0,240
0,167
20.7.2006
0,530
0,280
0,090
0,420
0,263
22.8.2006
0,300
0,370
0,450
0,240
0,353
22.9.2006
0,320
0,200
0,210
0,280
0,230
Tab. 21 Koncentrace orthofosforečnanů [mg.l-1] datum
R
V
M
P
Z
10.10.2005
0,105
0,067
0,121
0,267
0,152
14.11.2005
0,000
0,019
0,029
0,097
0,048
14.12.2005
0,259
0,051
0,000
0,052
0,034
11.1.2006
0,383
0,024
0,034
0,053
0,037
16.2.2006
0,450
0,054
0,000
0,119
0,058
15.3.2006
0,380
0,054
0,023
0,077
0,051
20.4.2006
0,000
0,000
0,000
0,053
0,018
16.5.2006
0,000
0,000
0,000
0,000
0,000
22.6.2006
0,189
0,021
0,022
0,159
0,067
20.7.2006
0,148
0,252
0,016
0,270
0,179
22.8.2006
0,060
0,027
0,007
0,136
0,057
22.9.2006
0,136
0,026
0,013
0,171
0,070
R
V
M
P
Z
10.10.2005
21,10
17,41
16,82
18,29
17,51
14.11.2005
13,17
15,68
13,49
10,35
13,17
14.12.2005
18,88
17,28
10,56
17,60
15,15
11.1.2006
11,13
11,77
14,03
11,61
12,47
16.2.2006
7,36
9,12
11,04
9,60
9,92
15.3.2006
11,30
9,39
8,92
9,39
9,23
20.4.2006
12,00
11,84
10,24
12,64
11,57
16.5.2006
15,37
14,58
18,35
15,68
16,20
22.6.2006
23,21
11,13
15,84
12,39
13,12
20.7.2006
16,60
17,20
17,50
13,73
16,14
22.8.2006
17,11
19,17
24,55
18,22
20,65
22.9.2006
14,02
17,53
19,72
13,29
16,85
Tab. 22 CHSKMn [mg.l-1] datum
Tab. 23 CHSKCr [mg.l-1] datum
R
V
M
P
Z
10.10.2005
56,0
34,0
60,0
26,0
40,0
14.11.2005
32,0
24,0
34,0
24,0
27,3
14.12.2005
34,0
33,0
21,0
18,0
24,0
11.1.2006
40,0
46,0
46,0
22,0
38,0
16.2.2006
23,0
7,0
22,0
15,0
14,7
15.3.2006
14,0
9,0
11,0
37,0
19,0
20.4.2006
40,0
43,0
45,0
52,0
46,7
16.5.2006
50,0
34,0
43,0
62,0
46,3
22.6.2006
88,0
81,0
43,0
63,0
62,3
20.7.2006
66,0
58,0
83,0
64,0
68,3
22.8.2006
65,0
105,0
215,0
55,0
125,0
22.9.2006
49,0
62,0
66,0
34,0
54,0
Tab. 24 BSK5 [mg.l-1] datum
R
V
M
P
Z
10.10.2005
8,73
7,14
3,95
3,05
4,71
14.11.2005
2,84
2,52
0,67
0,92
1,37
14.12.2005
1,24
4,20
0,76
3,20
2,72
11.1.2006
0,14
1,02
0,85
0,72
0,86
16.2.2006
3,55
4,32
6,40
4,14
4,95
15.3.2006
4,82
4,32
6,03
4,46
4,94
20.4.2006
10,21
8,05
4,81
5,59
6,15
16.5.2006
14,28
12,40
11,24
9,84
11,16
22.6.2006
16,16
9,24
8,12
5,16
7,51
20.7.2006
9,34
11,04
6,81
3,22
7,02
22.8.2006
5,47
6,63
9,07
2,83
6,18
22.9.2006
3,70
7,45
7,81
1,84
5,70
