Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav zoologie, rybářství, hydrobiologie a včelařství

Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav zoologie, rybářství, hydrobiologie a včelařství

Možnosti záchrany sysla obecného (Spermophilus citellus) v Jihomoravském kraji

Bakalářská práce

Vedoucí práce:

Vypracovala:

Prof. RNDr. Zdeněk Laštůvka, CSc.

Kateřina Juračková

Brno 2010

Zadání str 1

PROHLÁŠENÍ

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma „Možnosti záchrany sysla obecného (Spermophilus citellus) v Jihomoravském kraji“ vypracovala samostatně a použila jen citovaných pramenů. Diplomová práce je školním dílem a může být použita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího diplomové práce a děkana AF MENDELU v Brně.

Dne

..............................................

Podpis studenta ..............................................

PODĚKOVÁNÍ

Děkuji prof. RNDr. Zdeňku Laštůvkovi, CSc. za trpělivost a pomoc při vypracování bakalářské práce.

ABSTRAKT Možnosti záchrany sysla obecného (Spermophilus citellus) v Jihomoravském kraji Bakalářská práce shrnuje poznatky o biologii sysla obecného (Spermophilus citellus), hodnotí jeho vzájemné vztahy s okolním prostředím a možnosti záchrany. Sysel se stal ve velmi krátkém čase ze škůdce kriticky ohroženým druhem. Ještě v 50. letech 20. století se v České republice vyskytovalo mnoho na sobě nezávislých prosperujících kolonií, které byly potlačovány. Starší literatura se tedy zabývá především jeho hubením. V současné době je druh chráněn zákony a mezinárodními úmluvami a jsou zpracovávány programy na jeho záchranu. Pro zvýšení šancí na jeho záchranu v přírodě je třeba monitorovat výskyt a početnost populací, vytvářet a udržovat přirozené vyhovující podmínky na co největším území, zajistit možnost výměny jedinců mezi koloniemi a tím zabránit genetické degeneraci po vzájemném páření příbuzných. Klíčová slova: sysel obecný, záchrana, Česká republika

ABSTRACT Preservation possibilities of Spermophilus citellus in the South Moravian Region The bachelor work summarizes knowledge on the biology of Spermophilus citellus, it evaluates its relations with the surrounding environment and preservation possibilities. Of the pest it has become critically endangered in a relatively short time. Even in the 50th of the 20th century many independent and prosperous colonies occurred in the Czech Republic, which were largely suppressed. Then reading was therefore mainly dealing with its eradication in that time. Now the ground squirrel is protected by law and international conventions, and the preservation programs are created and realized. To increase the chances of its rescue in the wild it should be monitored for the occurrence and abundance of populations, created and maintained natural conditions suitable for the widest possible territory, and, if possible, to avoid cross mating of genetically related individuals. Key words: Spermophilus citellus, preservation, Czech Republic

OBSAH 1

ÚVOD ........................................................................................................................7

2

CÍL PRÁCE ...............................................................................................................8

3

LITERÁRNÍ PŘEHLED ...........................................................................................9

3.1 Studovaný druh ..........................................................................................................9 3.1.1 Taxonomické zařazení, pojmenování a areál...................................................9 3.1.2 Charakteristika druhu.......................................................................................9 3.1.3 Rozmnožování ...............................................................................................10 3.1.4 Potrava ...........................................................................................................11 3.1.5 Chování..........................................................................................................11 3.1.6 Stanoviště.......................................................................................................13 3.1.7 Chov v zajetí ..................................................................................................14 3.2 Rozšíření v České republice.....................................................................................15 3.2.1 Rozšíření v minulosti .....................................................................................15 3.2.2 Výskyt v současnosti .....................................................................................16 3.3 Překážky v rozšiřování populací ..............................................................................17 3.4 Vliv na přirozený ekosystém....................................................................................18 3.5 Legislativní ochrana .................................................................................................18 3.6 Výskyt v Jihomoravském kraji.................................................................................20 3.7 Lokality výskytu v Jihomoravském kraji .................................................................21 3.7.1 Vhodné biotopy..............................................................................................22 3.8 Záchranný program ..................................................................................................23 3.9 Norské fondy............................................................................................................26 4

METODIKA ............................................................................................................27

5

VÝSLEDKY A DISKUSE ......................................................................................28

5.1 Lokalita Bořitov .......................................................................................................28 5.2 Lokalita Brno Medlánky ..........................................................................................28 6

ZÁVĚR ....................................................................................................................29

7

SEZNAM LITERATURY.......................................................................................30

8

SEZNAM OBRÁZKŮ.............................................................................................33

6

1 ÚVOD Systematičtí biologové odhadují počet druhů organismů na Zemi mezi 4 až 8 miliony. Počty druhů organismů jsou nepřesné, mnoho jich zatím nebylo ani popsáno ani objeveno. Vědci uvádí přibližně 1,8 mil.druhů. Jejich vývoj je ovlivněn vznikem nových organismů – speciací a jejich vymíráním – extinkcí (MATĚJŮ, 2005).V minulých dobách byly hlavní příčinou vymírání druhů změny v přirozeném prostředí například teploty a častá ničivá zemětřesení.Od 2. světové války je pro přírodu nejhorším negativním vlivem činnost člověka. Některé druhy jsou jí schopny bez větších problémů odolávat a přizpůsobit se, pro jiné znamená změna v hospodaření, chemizace a stále větší zasahování do přirozeného života živočichů nejen změnou stanoviště, ale i jejich zánik. Vymíráním druhů přicházíme nejen o různorodost druhů, ale dochází také k narušení vnitrodruhové variability. Rozmanitost nazýváme biologickou diverzitou nebo také zkráceně biodiverzitou. Přirozená rychlost vymírání je stanovena na 1 až 3 druhy ročně. Dnes je dle odhadů až stonásobně vyšší. Je třeba tedy co nejrychleji zastavit degradaci Země a jejich přírodních zdrojů. Dnes fungují mnohostranné dohody, globální programy, Evropské úmluvy, programy a předpisy ES, stejně jako směrnice Evropské unie pro udržení a zlepšení podmínek života na planetě ve všech formách. Pro vypracování své bakalářské práce jsem si vybrala téma o záchraně sysla obecného (Spermophilus citellus) v místě bydliště, v Jihomoravském kraji. Kolem roku 1950 dosáhla populace syslů největšího rozšíření, kolem roku 1970 je však zaznamenán pozvolný pokles nejen u nás, ale také v sousedních státech. V polovině 90. let je už situace kritická. Dnes známe asi 20 druhů syslů. Všichni si hloubí nory a na zimu se ukládají ke spánku (DMITRIJEV, 1987). V zoologických zahradách se setkáváme se syslem skalním (Spermohilus variegatus) a syslem žlutým (Spermophilus fulvus). Popsán je i sysel perličkový (Spermohilus suslicus) (MATĚJŮ a kol., 2007). Sysel je typickým příkladem, jak je možné za krátké časové období učinit z lidmi nenáviděného a ve velkém hubeného živočicha předmět zákonem stanovené ochrany. Dnes je situace natolik vážná, že je zapotřebí zabývat se záchrannými programy a všemožně se snažit nejen o udržení několika málo kolonií, které naše snažení o vyhubení vydržely, ale především o rozšíření ohroženého druhu.

7

2 CÍL PRÁCE Cílem práce je zhodnotit výskyt sysla obecného (Spermophilus citellus) především v Jihomoravském kraji, pojmenovat příčiny jeho vymírání v několika posledních desetiletí a uvést možnosti jeho záchrany. Dílčí cíle byly stanoveny následovně: 1. Podchytit dostupné informace o morfologii a bionomii sysla. 2. Shromáždit informace o jeho historickém a současném výskytu v České republice. 3. Definovat příčiny jeho mizení a limitující faktory šíření. 4. Zhodnotit stav populací na území Jihomoravského kraje. 5. Posoudit možnosti další existence tohoto druhu na našem území.

8

3 LITERÁRNÍ PŘEHLED 3.1 Studovaný druh 3.1.1 Taxonomické zařazení, pojmenování a areál V roce 1766 byl sysel obecný poprvé pojmenován Carlem Linném jako Mus citellus. S rozvojem zoologického systému byl později řazen do rodu Citellus a v současnosti se používá rodové jméno Spermophilus zavedené F. Cuvierem v roce 1825. Celé jméno druhu je tedy Spermophilus citellus – sysel obecný. Areál sysla obecného zaujímá střední, jižní a východní Evropu až po Ukrajinu (VELENSKÁ, 2007). Kromě sysla obecného jsou v Evropě známy další čtyři druhy tohoto rodu (Spermophilus fulvus, S. major, S. pygmaeus a S. suslicus), všechny ve stepích jižního Ruska a dále na východ. Spermophilus pygmaeus se vyskytuje i na jižní Ukrajině a S. suslicus proniká až do jihovýchodního Polska (BOGDANOWICZ, 2009).

3.1.2 Charakteristika druhu Sysel patří do čeledi veverkovitých (Sciuridae), charakteristika druhu bude tedy v mnoha znacích shodná pro všechny zástupce. Typickým znakem je hlodavý chrup. Sysel má 22 zubů (UHLÍKOVÁ a kol., 2009). Délka těla dospělých jedinců je od 181 do 237 mm, ocas má v délce 50 až 80 mm, zadní tlapka měří 33–42 mm. Váha se pohybuje kolem 300 g. Projevuje se pohlavní dimorfismus, samice je velikostně o třetinu menší než samec (ZEJDA a kol., 2002). U jedinců ulovených na Slovensku byla zjištěna v průměru menší velikost než v naší republice (GRULICH, 1960). Hlodavec má protáhlé tělo, na hlavě 6–8 mm velké oko ve tvaru mandle. Na přední končetině je výrazný prostřední prst, který je delší než zbylé a má dráp (ZEJDA a kol., 2002). Jako u křečka najdeme i u sysla lícní torby. Samice má 5 párů mléčných bradavek. Barevně je sysel podobný podkladu, na kterém žije, převládá hnědá a žlutá barva. U mladších jedinců pozorujeme výraznější šedožlutou až šedohnědou barvu pokrytou bílými skvrnami, ve stáří je barva světlejší. Barva srsti se také mění s obdobím v roce, v létě je světlejší a na zimu tmavne (ZEJDA a kol., 2002).

9

3.1.3 Rozmnožování Zimní spánek je podmínkou pro úspěšné rozmnožování. Zmenšující se kolonie a nemožnost kontaktu s jinými skupinami zamezují rozšiřování genetické variability a zvýšenou míru inbreedingu, který může pro skupinu znamenat její postupnou likvidaci (HULOVÁ, 2005 cit. MATĚJŮ a kol., 2007). Do jaké míry však páření vzájemně blízce příbuzných jedinců ohrožuje populaci, není zatím spolehlivě vědecky prokázáno (MATĚJŮ a kol., 2007). V březnu až dubnu se začínají syslové probouzet ze zimního spánku (GRULICH, 1960). V některých letech mohou být měsíce probuzení duben a květen (ZEJDA a kol., 2002). Vždy závisí na teplotě. V následujících dnech je už pozorováno páření mezi staršími jedinci. Mladší se budí později, a tak se i mláďata rodí postupně. Páření probíhá pouze jednou ročně. Z pohledu pozorovatele vypadají námluvy jako lov na samici, doslova se o ni rve několik samců. Samice se před nimi ukrývá v norách a odhání je. Samec předvádí typické chování, při kterém se samici tře, lehá si na bok, ježí srst a tráví s ní poměrně dlouhou dobu. Až samice svolí k páření, pár se přesune do nory na několik následujících dní. Po spáření samec samici opouští a vydává se hledat další, která se mezitím probudila. Celý proces namlouvání několikrát opakuje vždy s jinou samicí. Gravidita samice trvá 25–28 dní a běžně se rodí 5 mláďat do kulovitého hnízda (ZEJDA a kol., 2002). Stelivo před porodem samice mění za čerstvé (HULOVÁ, 2001 cit. MATĚJŮ a kol., 2007). Hnízdo se nachází v trvalé noře s několika chodbami a s vnitřním průměrem zhruba 25 cm. Je uloženo v hloubce 50–80 cm. Matka sbírá k vystlání rostlinnou hmotu, především se jedná o rozkousaná stébla trav, výjimečně hnízdo nacházíme i nevystlané. Porod mláďat probíhá jen jednou v roce, více generací je nereálných kvůli krátké životní aktivitě. Novorozenci váží 4,5–6,5 gramů (VELENSKÁ, 2007). Rodí se přibližně stejný počet samic a samců (ZEJDA a kol., 2002) , ale v kolonii žije více samic (ANDĚRA a HORÁČEK, 2005). GRULICH (1960) zmiňuje vyšší počet narozených samic, přes 60 %. Laktace probíhá 30 až 50 dní. V zajetí se sysel dožívá až 9 let, v přírodě je ale průměrný věk něco přes rok. Stáří můžeme určit dle přírůstků na zubech. Zuby každý rok přirůstají jako letokruhy stromu (VELENSKÁ, 2007). ZEJDA a kol. (2002) uvádí u samců 13,3 měsíce a samic 14,5 měsíce. Pohlavně sysel dospívá koncem prvního roku života, po první hibernaci (MATĚJŮ a kol., 2007).

10

Samice dále žije po narození s mláďaty v jedné noře. Mláďata jsou neosrstěná a nevidí. Matka jim zajišťuje výživu a především teplo, protože mláďata rychle prochládají. Velenská (2007) zmiňuje, že mláďata porůstají srstí již od třetího dne na světě, vidí po 4 týdnech. Srst se ještě během života několikrát obměňuje. Po 15 dnech je zvíře zcela osrstěné a slyší. Po zhruba 20 dnech matka mladé opouští. Těm již vyrostly řezáky a začínají samici při sání mléka zraňovat. Samice mladé kojí do 6 týdne, tedy i v době, když už jsou zařazeni jako členové kolonie. Mláďata nejsou z rodné nory vyhazována, opouští svou původní rodinu po zhruba 40 dnech kvůli nedostatku potravy a hned začínají uštipovat trávu. Hmotnost čerstvě samostatných mláďat je kolem 100 g. V práci Velenské (2007) je uvedena hmotnost o 10 g vyšší. Do rozmnožování se tentýž rok mladí sysli už nezapojí.

3.1.4 Potrava Sysel se živí především rostlinnou stravou a obilninami, až z 2/3 je doplněna o živočišnou složku u samic, u samců maximálně z 1/5 (GRULICH, 1960). Velenská (2007) uvádí, že hlavní zdrojem jsou nedozrálé travní a obilné klásky, zelené rostliny jako jitrocel, kořenová zelenina, ovoce. Žere nejen nadzemní, ale i podzemní části rostlin, jako jsou oddenky, cibule a kořeny rostlin. Ve výživě převažuje rostlinná strava, ale u samic v období březosti může být důležitou složkou i živočišná. Na její složení má vliv roční období. Z živočišné potravy loví především malý hmyz, typická strava zahrnuje luční kobylky a sarančata. Semena upřednostňuje kvůli výživným látkám, preferuje pšenici, ječmen, kukuřici a slunečnici. V případě dostatečně šťavnaté potravy sysel nevyhledává vodu (VELENSKÁ, 2007). Do svého jídelníčku zařazuje podle Dobroruky a Bergera (2004) i ptačí vejce druhů hnízdících na zemi. Před zimním spánkem si žádné zásoby v tuhém stavu netvoří, každý jedinec si vytvoří tukové zásoby a s nimi přežívá až do probuzení.

3.1.5 Chování Sysel je výhradně denní živočich vázaný původně na stepní prostředí. Na našem území dříve osídloval travnaté okraje cest, meze, pastviny, vojtěškové a jetelové porosty (GRULICH 1960). Žije v koloniích s desítkami až stovkami jedinců.

11

Samice tvoří většinou dvě třetiny dospělé populace (GRULICH, 1960). Je aktivní především v dopoledních hodinách, kolem poledne aktivita klesá a na večer se jednici ukládají ke spánku. Délka dne je závislá na podnebí, počasí a samozřejmě i na roční době. Všichni sysli si hrabou nory, vstup je široký asi 5–7 cm a na konci je rozšířená, aby se zvíře mohlo otočit (GRULICH, 1960). Nápadná pro člověka je na první pohled vyhrabanou čerstvou hlínou. Systém nor nedosahuje větší hloubky než 2 metry, chodby mohou mít délku až 10 metrů. Jedinec nevyužívá jen jím vytvořené nory, na jednoho vychází zhruba 2–3 nory a v jedné mohou být až čtyři zvířata (ZEJDA a kol., 2002). Sysel mimo noru nepohybuje při teplotě 12 °C (GRULICH, 1960). Zvířata se od své nory nevzdalují na vzdálenost delší než 80 m, většinou se ale pohybují blízko, kvůli úkrytu před nepřáteli. Obvyklá vzdálenost je do 20 m. Samci se od vstupu do nory odváží vzdálit na delší vzdálenost než samice. Varování před nepřítelem probíhá zvukovým signálem, který je podobný hvízdnutí. Sdělují si navzájem i o jakého nepřítele se jedná a z jakého směru přichází. Při zkoumání nor syslů můžeme pozorovat dva typy. Dočasná nora je dlouhá 2–6 m a má pouze jeden východ. Dočasně ji sysel využívá jen při potřebě ukrýt se před nepřítelem. Hloubka nor obvykle nepřesahuje 80 cm. Stálé nory s jedním šikmým a jedním svislým východem a hnízdní dutinou využívá k rozmnožování, přespává zde a ukládá se na zimu ke spánku. Ten tráví při teplotách blížících se v lednu k 3–4° C (ZEJDA a kol., 2002). V práci Velenské HLODAVCI (2007) je uvedena teplota kolem 1°C, tělesná teplota klesá až na 0,2 °C (UHLÍKOVÁ a kol., 2009). Stálá nora vzniká hloubením dočasné. Má několik dutin s průměrem do 30 cm. Maximální hloubka u stálé nory dosahuje až 1 m (MATĚJŮ a kol., 2007). Před ulehnutím k zimnímu spánku je prodloužena vodorovná chodba, která se zaslepeným východem obrací kolmo vzhůru. Východ bude proražen na jaře po probuzení. Podle počtu kolmých nor lze tedy usuzovat počet probuzených jedinců (MATĚJŮ a kol., 2007). Hnízdní materiál tvoří zbytky trav, kulturních rostlin a srst. Množství nastýlaného materiálu je různé, někdy úplně chybí. Velenská (2007) zmiňuje, že hnízdo je vystláno vždy pečlivě. Vznik nory k přezimování se vyvíjí vždy podobným způsobem. V první fázi vznikne základní část, která se dále prodlužuje a rozšiřuje, v posledním období je syslem redukována. Často nacházíme i samostatnou komoru na ukládání trusu (DUNGEL a GAISLER, 2002).

12

Než ulehnou k zimnímu spánku, ucpou noru zeminou. Ke spánku se sysel začne ukládat se zkracující fotoperiodou a se snížením venkovní teploty a kvůli nedostatku zelené potravy. Hibernace trvá obvykle 7 měsíců (150 až 210 dní), chvíle k uložení spánku je rozdílná dle věku jedince. Sysel patří do skupiny tzv. pravých hibernantů. Pokud se teplota dlouhodobě zvýší, může dojít k přerušení spánku a při ochlazení upadá znovu do letargie (MATĚJŮ a kol., 2007). Při častém probouzení, které je velmi energeticky náročné, může dojít až k úhynu zvířete. Tep jedinců spících zimním spánkem je značně zpomalený, jde pouze o několik pulzů za minutu. Šetří se tak energie, která je potřebná k přežití. Mladší zvířata se ukládají k spánku později. Podle počasí se probouzí každoročně od března do dubna. Spánek se může objevit i v letních měsících při velmi vysokých teplotách. Nazýváme jej estivace. Je omezen pouze na čas nejvyšších veder. Pro popisovaný druh je typickým pohybem běh a panáčkování. Sysel se orientuje především zrakem, proto mu nevyhovuje příliš vysoký porost, nevhodné je pokrytí plochy rostlinami vyššími než 30 cm. Pokud člen druhu zpozoruje nepřítele, vydá ostrý zvuk podobný písknutí, který je nižší intenzity než u sviště. Ostatní zvířata jsou varována a co nejrychleji prchají k nejbližšímu úkrytu. Není dodnes spolehlivě vysvětleno, zda se mezi sebou jedinci v kolonii podle hvizdu poznají. Své okolí si sysel značkuje výměškem trojcípé anální žlázy u řitního otvoru (UHLÍKOVÁ a kol., 2009). Sysli tráví až 2/3 času nad povrchem hledáním potravy, pro ni se vydává do vzdálenosti až 30 m od nory. Po získání potravy se s ní přemístí na oblíbená místa, které nazýváme krmné stolečky (GRULICH, 1960).

3.1.6 Stanoviště Sysel je živočich původně stepní. Dnes osídluje plochy odlesněné člověkem, především travnaté plochy pastvin, hřišť, především golfových, letiště a suché louky, dále náspy a vyhřívaná místa s nízkým porostem. Jako druh je rozšířen v celé střední a východní Evropě, Malé Asii, za Bajkalským jezerem až po Čínu (PELIKÁN a kol., 1979), kopíruje odlesňování krajiny a přeměnu v kulturní step (MATĚJŮ a kol., 2007). U nás ho můžeme spatřit v nížinách a pahorkatinách do 500 m n. m (DUNGEL a GAISLER, 2002). Vadí mu vlhkost a deštivé počasí, tehdy zalézá do svých nor a jeho aktivita se snižuje. Také pokud dojde k ochlazení, je nižší pravděpodobnost zvíře vidět.

13

V kulturní krajině žije i na polích, kde se živí pěstovanými kulturami. Jeho výskyt můžeme předpokládat na polích s vojtěškou. Ornou půdu trvale neosidluje. Převážně se dnes vyskytuje v krajině upravované člověkem. Vyhledává lehké půdy s dostatečnou soudržností, kamenitá půda mu nevadí. Své nory vyhrabává i v železničních a silničních náspech. Vyskytuje se v nížinách, kromě zamokřených lokalit a míst s těžkou vlhkou půdou (GRULICH, 1960).

3.1.7 Chov v zajetí Pro výzkumné účely byla dříve některá zvířata odchycena ve volné přírodě a držena po potřebnou dobu v zajetí (TURČEK 1964, HLAVIČKA 1966 cit. podle MATĚJŮ a kol., 2007). Úspěchy v umělém chovu zaznamenávali soukromí chovatelé, dokonce se jim dařilo vyvolávat zimní spánek. V zoologických zahradách se setkáme se syslem v Praze, Plzni, Chomutově, Děčíně a Ostravě (MATĚJŮ a kol., 2007). O rozmnožení sysla pro následnou repatriaci se pokouší i Zoologická zahrada v Brně. Rozkládá se na svazích a hřebeni Mniší hory v Brně Bystrci. Spolupráci s AOPK zahájila v roce 2005. V roce 2009 dostala zahrada povolení na získání 25 kusů sysla obecného z odchytu. V největší kolonii na jihu Moravy, ve Vyškově, kde se počet jedinců odhaduje na 600 kusů, bylo odchyceno za tímto účelem 10 kusů. Zastoupení obou pohlaví bylo rovnoměrné. Sysli v ZOO Brno úspěšně přezimovali. Nyní je prováděno jejich pozorování na vyhrazené lokalitě. Opětovný odchyt pro získání přesného počtu se neprovádí. Velikost polopřirozené kolonie je stanovena na základě pozorování. Na začátku měsíce dubna roku 2010 bylo dovezeno dalších 13 kusů. Jedinci byli vysazeni na opačné straně voliéry, aby nedocházelo k bojům s původní populací. K vážnějším potyčkám nedošlo a vytvořila se skupina o celkovém počtu 23 jedinců. Nyní se očekávají dobré výsledky množení. Populace je dostatečně silná a zdravá. Nachází se mimo obchůzkovou trasou běžných návštěvníků ZOO, na stráni blízko kolonie v Brně Medlánkách, předpokládá se do budoucna migrace mezi koloniemi a tvorba nových skupin. Kolonie je uměle dokrmována, především ovocem, hlavně jablky a občasně je dodáno i maso v podobě červů. Místo je pravidelně sečeno a kontrolováno (ústní sdělení 19.4.2010, Mgr. DOBIAŠ).

14

Pro účely navrácení druhu do přírody, je třeba zvířata chovat ve venkovním výběhu s mnoha umělými norami nebo se zapuštěnými stěnami do hloubky kolem dvou metrů s dostatkem úkrytů. Na jednoho jedince je třeba počítat minimálně s 1 m2 (VELENSKÁ, 2007). Prostory je samozřejmě třeba uklízet, abychom předešli šíření parazitů, plísní a nemocem. Pokud je to možné, chováme co nejvíce jedinců, abychom minimalizovali prostor pro příbuzenské páření a tím pádem narození slabých a deformovaných mláďat. Na zimu je třeba zabezpečit prostor pro chov proti nezvaným návštěvníkům jako jsou myši a potkani. Vnitřní prostor vybavíme ohrádkami nebo voliérami. Nory můžeme nahradit budkami v počtu minimálně stejným jaký je počet chovaných syslů (VELENSKÁ, 2007).

3.2 Rozšíření v České republice 3.2.1 Rozšíření v minulosti Současné meziledové období, holocén, trvající více než 10 000 let, i ledová doba, která mu předcházela (würmský i viselský glaciál), se od předchozích cyklů liší velmi významně. Počátek holocénu byl poměrně suchý, což zpomalilo rozvoj lesa a umožnilo přežívání některých stepních prvků jako např. sysla a příliv suchomilných forem z Balkánského poloostrova a východní Evropy (ANDĚRA a HORÁČEK, 2005). Přesné informace o osidlování lokalit nejsou známy. Nejstarší zmínky o přítomnosti na území Čech najdeme v 16. století. Až studie z 50.let 20.století mapuje celé naše území a sysla uvádí jako všudypřítomného škůdce, kterého je nutno hubit. Kolem druhé světové války došlo k početnímu navýšení. Pelikán (1979) uvádí, že se u nás tento hlodavec vyskytuje ve vysokých počtech a jeho škodlivost je značná. Přibližně od 60. let jeho stavy pomalu klesají a v polovině 90. let je zjištěn výskyt pouze na 37 lokalitách. Nepřesné informace známe z druhé poloviny 20. století, kdy je výskyt hlodavce pozorován na vřesovišti mezi Znojmem a Hnanicemi, na Pustém kopci u Konic a v Hrušovanech nad Jevišovkou (REITER, ANTONÍN, 2008). Výskyt je v 90. letech potvrzen na 37 lokalitách ve 29 polích síťového mapování (ANDĚRA

a

HANZAL, 1995). V roce 2001 byl potvrzen výskyt pouze na 17 osídlených lokalitách v Čechách a 6 na Moravě (HULOVÁ, 2001, cit.podle MATĚJŮ, 2007). Z uvedených informací můžeme usuzovat, že za období 5 let došlo k vyhynutí na 14 lokalitách.

15

V roce 2002 mapování neproběhlo, ale od roku 2003 probíhá standardní mapování na celém území České republiky. Průzkumy vedoucí k mapování probíhají od konce června do první poloviny srpna, tedy od doby, kdy mladí opouštějí noru do chvíle než se začnou první jedinci ukládat ke spánku. Stanovení početnosti probíhá dvěma různými metodami. Jedná se přímé pozorování nebo v případě špatného počasí, sečtením nor s čerstvým výhrabkem a trusem mláďat, tím získáme informace o přibližném počtu samic. Dle propočtů odborníků v kolonii žije 2/3 samic a pouze 1/3 samců. Samice, které se nerozmnožují, nejsou ve výpočtu zohledněny. Na každém místě je zjišťován stav porostu a vliv lidské činnosti (MATĚJŮ a kol., 2005). Od roku 2000 do roku 2007 zaniklo celkem 5 lokalit, 12 jich bylo objeveno a jedna lokalita vznikla díky repatriaci.

3.2.2 Výskyt v současnosti Výskyt sysla obecného je v celé České republice v současné době mapován. Stanoviště nebyla prokázána na severní Moravě a ve východních Čechách (MATĚJŮ a kol., 2007). Nejnovější výzkum prokázal syslí populace na méně jak 34 lokalitách ostrůvkovitě rozmístěných. Lokality výskytu najdeme především v Jihomoravském kraji, trvalým osídlením se vyznačuje Středočeský kraj. V České republice najdeme téměř polovinu kolonií na letištích – ve Strakonicích, Roudnici nad Labem, Rožnově pod Radhoštěm a v pražských Kbelích. Na tábořišti v Trhovkách u Slap, na dostihovém závodišti v Mimoni, na fotbalovém hřišti v Matějovci nebo na golfovém hřišti u Karlových Varů (VELENSKÁ, 2007). Aktuální výskyt byl zjištěn i v teplých oblastech středních Čech a Moravy, u Mariánských Lázní a na Jindřichohradišsku (REICHHOLF a kol., 2006). Na Znojemsku je výskyt potvrzen na nepoužívaném letišti u Jamolic a na svazích údolí Jihlavy u Hrubšic. Je možné, že dochází k migraci celých kolonií, například lokalita Ječmeniště (REITER, ANTONÍN, 2008). Velké kolonie dnes ještě můžeme pozorovat na Slovensku, Maďarsku, Bulharsku nebo Rumunsku (UHLÍKOVÁ a kol., 2009). Odhadnutý počet jedinců v roce 2009 je 3800. Největší se nachází v Praze Letňanech a ve Vyškově. Výskyt v Jihomoravském kraji je rozpracován v samostatné kapitole.

16

3.3 Překážky v rozšiřování populací Při zkoumání problémů v rozšíření je třeba vycházet z přirozených překážek a překážek vytvořených člověkem. Do první kategorie můžeme zahrnout přirozené predátory zkoumaného druhu, Anděra a Horáček (2005) uvádí, že jsou syslové zastoupeni ve větší míře ve vývržcích či potravních zbytcích ve hnízdech výra velkého. Přirozeným nepřítelem jsou lasice kolčava, lasice hranostaj (REICHHOLF a kol., 2006), raroh velký (ANDĚRA a HORÁČEK, 2005), liška obecná, kuna skalní, tchoři, tmavý i světlý a kočka domácí (UHLÍKOVÁ a kol, 2009). Na syslech parazitují blechy, roztoči. Mezi endoparazity byli potvrzeni střevní parazité (GRULICH, 1960). Do druhé skupiny můžeme zařadit člověka a jeho vliv na přírodu. Největší zátěží pro život sysla se stala přeměna krajiny a způsob hospodaření v letech 1950–1980. Došlo k zániku a narušení mnoha lokalit, na některých místech je druh zcela vyhuben. Je to následek scelování polí, k intenzifikaci zemědělství a rušení mezí, které byly do té doby zcela běžné. Velmi početné kolonie začaly způsobovat zemědělcům nemalé škody. Zvířata byla všemožně hubena, za jejich likvidaci byly vypláceny finanční částky. Již po 5 letech byly zaznamenány první známky o klesajících počtech jedinců v populacích (GRULICH, 1960). Změny na obdělávaných úsecích z části, někdy i zcela zamezily migraci jedinců mezi koloniemi zvířat. Tím se stal jejich výskyt převážně ostrůvkovitý a kolonie s nižšími počty jedinců začaly zanikat. Meze a louky, které běžně spásala domácí zvířata, začala s intenzifikací zemědělství zarůstat a místa se stala nevhodnými pro život sysla. K udržení syslů v přírodě nepřispívají ani nové a moderní metody obdělávání polí a postupná chemizace prostředků na hnojení a ošetřování plodin. Neobdělávané louky dosahují příliš vysoké výšky trav, sysel z takových míst mizí. Na stanovištích s kosenou trávou může být člověku sysel obecný na obtíž, zvláště, pokud se jedná o větší kolonii.

Po rozpadu velkých kolonií může dojít k napadení menší skupiny predátorem, například kočkou domácí, která se často vrací na místa úspěšného lovu a dokáže tak vyhubit i celou kolonii. Zároveň dochází k příbuzenskému páření a může docházet k vrozeným nemocem a snížení genetické variability.

17

Počasí může hrát také významnou roli, především nečekané a rychlé tání sněhu, zvýšení hladiny podzemní vody nebo rychlé změny teplot mohou snížit dne již malé kolonie u nás.

3.4 Vliv na přirozený ekosystém Sysel působil v minulosti velké problémy především zemědělcům na polích. Zvířata okusovala nadzemní i podzemní části rostlin, tyto následně usychaly nebo plodily minimálně. Pod velkým množstvím nor se části polí propadaly a způsobovaly další škody. Nory si sysli vyhrabávají i v železničních a silničních náspech, kde opět hrozilo propadání, stejným způsobem ohrožují zástavbu. S jinými stopami se v přírodě příliš nesetkáme, popisovaný hlodavec v zimě spí a v létě se zdržuje na suchých místech, kde nanejvýš zanechává málo zřetelné stopy ve vyhrabané hlíně u vchodů do nor (ANDĚRA a HORÁČEK, 2005). Na výskyt sysla je vázán tchoř stepní, pro kterého je hlodavec důležitou složkou potravy (MATĚJŮ a kol., 2007). Syslí trus poskytuje potravu pro skupinu vrbounovitých koprofágních brouků. Lejnožrouti Onthophagus vitulus a Onthophagus semicornis a hnojník Aphodius citellorum kladou do syslího trusu vajíčka a larvy se trusem živí. Hnojník by bez syslího trusu vůbec nepřežil, ostatní brouci mohou vajíčka naklást i do trusu jiných zvířat (UHLÍKOVÁ a kol., 2009).

3.5 Legislativní ochrana Ochrana živočichů u nás sahá až do dob středověku, kdy sloužila především jako účelová opatření k ochraně lovné zvěře. První zákon byl vydán až v roce 1956 jako zákon č. 40. V roce 1958 byl zřízen Státní úřad památkové péče a ochrany přírody (SÚPPOP). Zákon je rozšířen o navazující vyhlášky, ve kterých je poprvé uveden termín chráněný živočich. Chráněný živočich je živočich, který se vyskytuje jen vzácně, anebo je ve svém bytí ohrožen. Dále stanovila principy ochrany živočichů. Především se jedná o způsob zacházení se všemi vývojovými stadii, ustanovuje formy ochrany (především se jedná o zákaz chytat a rušit) a podmínky manipulace.

18

Po roce 1990 byl přijat nový zákon, který platí dodnes. Zákon 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny a dále prováděcí vyhláška č.395/1992 Sb. Zákon pracuje především v oblasti územní ochrany, obecné ochrany a se zvláštní ochranou živočichů a rostlin. Legislativně upravuje ochranu živočichů před odchytem, sběrem nebo narušením rozmnožovacích schopností. Zvláštní ochrana rozlišuje tři kategorie druhů živočichů, jedná se o kriticky ohrožené, silně ohrožené a ohrožené druhy. Český ústav ochrany přírody (SÚPPOP) byl nahrazen Agenturou pro ochranu přírody a krajiny České republiky (AOPK ČR). Jako základní zdroje informací bez právní platnosti slouží červené knihy a červené seznamy ohrožených druhů obratlovců. V červeném seznamu je sysel uveden jako kriticky ohrožený (ANDĚRA a HORÁČEK, 2003). Nyní se připravuje nový seznam, kde bude uvedeno 28 žijících druhů rozřazených do 6 kategorií. Sysel je chráněn i mezinárodními úmluvami. Jedná se především o Úmluvu o ochraně evropských planě rostoucích rostlin, volně žijících živočichů a přírodních stanovišť, zkráceně známou pod názvem Bernská úmluva. Řídíme se i směrnicí č. 92/43/EEC, O ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin (MATĚJŮ a kol., 2007). Jak je již výše uvedeno, sysel obecný patřil v minulosti k hojně rozšířeným druhům. Člověk jej ale kvůli přeměně charakteru povrchu Země a změnou v zemědělském hospodaření dostal až na pokraj vyhubení. Stavy kolonií a jedinců dosáhly kritických hodnot, a proto je ve shodě s Bernskou konvencí z roku 1979 sysel obecný chráněn jako kriticky ohrožený druh vyhláškou 395, zákonem č.114/1992 Sb. V roce 2005 začala příprava prvního Záchranného programu sysla obecného v Jihomoravském kraji pod záštitou Agentury pro ochranu přírody a krajiny. Ministerstvem životního prostředí byl schválen v roce 2008. Obsahuje informace o syslovi obecném, požadavcích na prostředí a informace o opatřeních nezbytných pro zachování druhu a jeho postupného rozšíření. Výzkumná šetření mají doložit informace o parazitech syslů, demografii a genetické variabilitě (UHLÍKOVÁ a kol., 2009). Jak je již výše uvedeno, sysel obecný patřil v minulosti k hojně rozšířeným druhům. Člověk jej ale kvůli přeměně charakteru povrchu Země a změnou v zemědělském hospodaření dostal až na pokraj vyhubení. Stavy kolonií a jedinců dosáhly kritických hodnot, a proto je ve shodě s Bernskou konvencí z roku 1979 sysel obecný chráněn jako kriticky ohrožený druh vyhláškou 395, Zákonem č.114/1992 Sb.

19

V roce 2005 začala příprava prvního Záchranného programu sysla obecného v Jihomoravském kraji pod záštitou Agentury pro ochranu přírody a krajiny. Ministerstvem životního prostředí byl schválen v roce 2008. Obsahuje informace o syslovi obecném, požadavcích na prostředí a informace o opatřeních nezbytných pro zachování druhu a jeho postupného rozšíření. Výzkumná šetření mají doložit informace o parazitech syslů, demografii a genetické variabilitě (UHLÍKOVÁ a kol., 2009).

3.6 Výskyt v Jihomoravském kraji Jihomoravský kraj se nachází v mírném pásu s typickým střídání ročních období. Zahrnuje sedm okresů – Blansko, Brno-město, Brno-venkov, Břeclav, Hodonín, Vyškov a Znojmo na celkové ploše 719 541 ha (statistická ročenka 2009). Přes 60 % kraje tvoří zemědělská půda, 84 % z ní je půda orná (Jihomoravský kraj, Wikipedie). V roce 1920 byla rozloha orné půdy 3814 tis.ha. Dnes je to dle Českého statistického úřadu 3026 tis.ha. Podnebí se liší velmi mírně, nepatrné rozdíly jsou mezi jednotlivými okresy. Lokalita patří do nejteplejší oblasti České republiky, průměrné roční teploty dosahují od 8 °C do 9 °C. Nejdeštivějším měsícem je červenec s úhrnem srážek 70 až 80 mm. Počet hodin slunečního svitu se ročně pohybuje v rozmezí 1800 a 1900 (PODHORSKÝ, 2005). Zemědělství je zaměřeno především na cukrovku, řepku a obiloviny. Globální změny se v popisovaném regionu projevují zvýšením průměrné roční teploty až o 0,4 °C za deset let, vyšší teplotou v zimní části roku a navýšení srážkových úhrnů a častějšími suchy v letních měsících. Dle údajů českého statistického úřadu se plocha trvalých travních porostů zvýšila. V roce 1989 je evidována plocha 828 tis.ha, v roce 2008 se rozloha zvýšila na 980 tis.ha (http://czso.cz/).

20

3.7 Lokality výskytu v Jihomoravském kraji 1)

Brno – Medlánky (okr. Brno–město), 270 m n. m

2)

Rozdrojovice (okr. Brno−venkov), trávníky u hotelu Atlantis (Forum), 280 m n. m.

3)

Vyškov (okr. Vyškov), vojenské a sportovní letiště, 270 m n. m.

4)

Černovice (okr. Brno−město), bývalé vojenské letiště, 240 m n. m.

5)

Újezd u Brna (okr. Brno−venkov), zahrádkářská kolonie 270 m n. m.

6)

Ivančice − Hrubšice (okr. Brno−venkov), PR Nad řekami, pastvina, 260 m n. m.

7)

Hrubšice − Biskoupky (okr. Brno−venkov), louka, 260 m n. m.

8)

Jamolice (okr. Znojmo), polní letiště, 370 m n. m.

9)

Velké Pavlovice (okr. Břeclav) vinice a meze, 200 m n.m.

10)

Kyjov − Milotice (okr. Hodonín), sportovní letiště, 200 m n. m.

11)

Břeclav − Ladná (okr. Břeclav), sportovní letiště, 170 m n. m.

12)

Bořitov (okr.Blansko), soukromé letiště, 310 m n.m.

V roce 2008 byly zjištěny nové dvě lokality na území Jihomoravského kraje. Jedná se o Miroslav (okr. Znojmo) – malá syslí kolonie o celkovém orientačním počtu 10 jedinců, která se nachází na ploše starého letiště u Miroslavi. A dále se jedná o Hrušovany u Brna (okr. Brno – venkov), kde byla objevena velká kolonie, která má orientačně 100 jedinců. Mezi evropsky významné lokality patří zatravněné letiště v Miloticích, jeho celková výměra zahrnuje necelých 27 ha. Geologický podklad je tvořen navátými písky a jíly s vložkami písků. Jedná se o plochu s nadmořskou výškou 200 metrů. Zatravněnou plocha se nachází i na letišti v Marchanicích. Rozkládá se na celkové ploše 21 ha. Tyto lokality jsou součástí soustavy Natura 2000, v budoucnu by zde měla být zřízena ochrana pro Zvláště chráněné území. V současné době jsou lokality chráněny dle § 45b zákona č.114/1992 Sb., který zakazuje jakékoli poškození nebo narušení území. Řádné hospodaření dle platných právních předpisů však nijak postihováno není, není považováno za poškozování.

21

3.7.1 Vhodné biotopy Naše území nebylo nikdy příliš bohaté na stepi a lesostepi, proto jsou zachovalé ostrůvky zvláště cenné objekty ochrany přírody (REITER, ANTONÍN, 2008). Lokality, kde je možné očekávat výskyt sysla můžeme podle dosavadně zjištěných informací odhadnout a vybrat tak nejvhodnější pro vysazení nových, uměle založených kolonií. Vhodně zvolené místo by se mělo nacházet do nadmořské výšky 500, maximálně však 700 m n.m., červencové teploty zde musí dosáhnout nejméně 17 °C. Jedná se o místo pravidelně obhospodařované člověkem. Několikrát ročně probíhá sečení minimálně na výšku 15 cm, popřípadě se zde chovají ovce, kozy, skot. Výška porostu nemusí být ideální, ale pro udržení na lokalitě je limitující. Pouze výjimečně jsou místa upravována přímo z důvodu výskytu sysla. Mezi kosené, popřípadě z tohoto důvodu pasené lokality, patří PR Nad řekami, PCHP Syslí louky u Loděnic, PCHP u obce Majolice a svahy na Hané (MATĚJŮ a kol., 2007). Většina lokalit je udržována z jiných důvodů, jedná se především o letiště, golfová hřiště, tábořiště. Místa se mění podle způsobu využití. Je tedy třeba legislativně ošetřit povinnost ošetřovat pozemky, aby nedošlo k vymírání fungujících a prosperujících kolonií. Většina současných existujících skupin syslů se nachází mimo zvláště chráněná území. Při výběru vhodné lokality je třeba soustředit se na místa, kde by sysel nebyl člověkem napadán ani přehnaně rušen. Jako nevhodný můžeme považovat zvýšený pohyb lidí v kempech a častý přejezd strojů na letištích. Odborníci musí posoudit podmínky pro vysazení a prosperitu uměle vysazené populace, především rušení hlukem nejen z dopravy, ohrožení zvířaty, výšku podzemní vody, kvalitu půdy, podmínky a další důležité vlivy. Negativním faktorem může být i zmenšování rozlohy biotopu, například hrozící výstavba nebo rozorání porostu ( MARHOUL, TUROŇOVÁ, 2008). Na složení lučního porostu není sysel příliš závislý. Pro osídlené lokality jsou typické rody Poa, Euphorbia, Andropogon, Festuca, Cynosurion a v horských oblastech Nardus. Na jižní Moravě je výskyt sysla ostrůvkovitý. Najdeme jej především na Prostějovsku, Vyškovsku, Hodonínsku, v okolí Brna a Břeclavi. Za použití programu GIS bylo prokázáno, že vhodných míst pro usídlení nových kolonií je dostatek.

22

3.8 Záchranný program Záchranný program byl vydán v roce 2007. Spolupracoval na něm kolektiv autorů z různých univerzit i Agentury pro ochranu přírody a krajiny v České republice. Program finančně podpořilo Ministerstvo životního prostředí ČR. Záměrem záchranného programu je zajistit dostatek životaschopných jedinců, aby druh ve volné přírodě přežil a úspěšně konkuroval okolí. V práci jsou jasně definovány dva hlavní cíle, ke kterým má program dospět. Jedním z nich je zajistit existenci co největšímu počtu jedinců na co největší ploše a vytvořit 5 metapopulačních systémů výskytu sysla. Počet každé z populací by měl dosáhnout alespoň 2500 jedinců po období minimálně 10 let. Kolonie budou založeny buď přirozenou cestou, tedy vytvořením vhodných podmínek na plochách s početnějšími koloniemi. Druhou použitelnou variantou je umělý odchov a následné vysazení na vhodné lokality s přirozeným výskytem, kde dojde k promísení jedinců a zařazení do skupiny. Práce uvádí i opatření, které je nutno pro dosažení záměru provést. Je třeba zajistit management lokalit výskytu sysla, obnovovat lokality s vhodným biotopem, využívat umělé odchovy k zařazení do volné přírody. Dále je nezbytnou součástí monitorování stavu populací a vytvoření katalogu s vhodnými místy k vysazení nových kolonií, v neposlední řadě syslovi může pomoci i výzkum genetiky, parazitologie a demografie. Dnes jsou již známy výsledky záchranného programu za rok 2008 a roku 2009. Jsou dostupné na stránkách Agentury pro ochranu přírody a krajiny.

2008 1) Mimo lokalit s netypicky roztroušeným výskytem byl zahájen management lokalit – kosení a sečení. Jednalo se o lokality Letňany, Mohelno, Raná – Hrádek, Roudnice n/L, Bořitov, Břeclav – Ladná, Kyjov – Milotice. 2) Pokračuje spolupráce se ZOO Praha, probíhají jednání se ZOO Brno. 3) Probíhá monitoring lokalit 4) Výzkum, výchova a osvěta 5) Sběr podkladů pro vytvoření katalogu s potencionálně vhodnými lokalitami

23

2009 1) Zajištění managementu na lokalitách ze dvou zdrojů (PPK – Program péče o krajinu, NF - Záchranné programy pro zvláště chráněné druhy – Norské fondy) 2) Probíhá péče o druh v ZOO Praha a ZOO Brno 3) Monitoring lokalit – součástí je seznam současných a v posledních dvou letech pravděpodobně zaniklých lokalit, seznam odhadu početnosti ( přílohy) 4) Výzkum, výchova a osvěta Dosavadní pokusy o znovuvysazení na vhodné lokality nepřinesly příliš povzbudivé výsledky. Některé uměle vzniklé lokality se v malém počtu udržely, jiné zcela zanikly. Správa CHKO Český kras vypracovala a zrealizovala jako první v roce 1989 repatriaci sysla na golfovém hřišti v lokalitě Olšová Vrata u Karlových Varů. Byly zde zjištěny základní poznatky pro úspěšné osídlení území. Projekt ukázal na nutnost vypuštění do volné přírody minimálně 20 jedinců. Při nižším počtu dochází k brzkému úhynu. Do přírody zde byly vypuštěny kusy z umělého odchovu, mohly se tedy stát snadnou kořistí jiných zvířat. Nižší početností páření schopných jedinců se zvyšuje pravděpodobnost inbreedingu. Výzkum na popisované lokalitě prokázal vysokou úmrtnost mláďat. Další základní podmínkou je zajištění ochrany vybraného místa před predátory a udržení zvířat ohrádkou s pletivem V případě nechráněného území je velká šance, že se objeví predátor, pro kterého se místo vypuštění sysla stane oblíbeným lovištěm. O poměru pohlaví vypouštěných zvířat na dané lokalitě žádné informace nemáme. Nebyla zpracována ani zpráva o úspěšnosti v odchovu mláďat (MATĚJŮ a kol., 2007). Na základě zkušeností byla realizována další repatriace, tentokrát v CHKO Křivoklátsko, na lokalitách Novina, Sýkořice, Častonice a Velká Buková. Cílem bylo znovuosídlení míst, kde se ještě do 70. let vyskytoval. Projekt začínal s osmi samicemi a čtyřmi samci. V jednom roce došlo dokonce k rozmnožení v odchovně. Během několika následujících let se ale podobné úspěchy neopakovaly. Reintrodukce měla v krajině podpořit biodiverzitu. Odborníci vybrali lokalitu s trvalou pastvou ovcí, takže byla splněna podmínka výšky porostu. Za neúspěch může tedy nejspíše opakovaná chyba v nedostatku zvířat a také není vyloučená možnost zvýšené predace (MATĚJŮ a kol., 2007).

24

V letech 1994 až 1995 byl Národním muzeem v Praze realizován další, v pořadí třetí projekt. Byl nazván Sysel (ANDĚRA a HANZAL, 1995). Projekt měl tři tématické okruhy. Za prvé se zajímal o zmapování výskytu sysla na území ČR, za druhé bylo řešeno posílení a rekonstrukce populací na vybraných lokalitách a za třetí se zaměřil na chov a rozmnožování v zajetí. Projekt byl předčasně ukončen. Výsledkem bylo pouze zmapování územního výskytu. Snahou o reintrodukci na něj navázal projekt z let 2000 až 2001. Na lokalitě Olšová vrata bylo odchyceno 26 kusů zvířat a vypuštěny místa ohrazené pletivem. Následující rok byla kolonie posílena o dalších 34 syslů. Předpokládalo se rozšíření a celková úspěšnost celého programu. Bohužel se tak nestalo a během následujících dvou let byla pozorována jen tři zvířata z celkového počtu šedesáti. Důvodem pro vymření na daném místě může být občasné přerůstání travního porostu a tedy stížení životních podmínek tohoto hlodavce. Důležitým ne-li hlavním důvodem může být obtížná orientace v krajině. Mohlo dojít i k přestěhování některých jedinců o 300 m dále, kde se nachází letiště v Karlových Varech, lokalita se nazývá Pod Vítkovým vrchem. V současné době je snaha o zachování lokality, kterou si vybrali sami sysli. Na Strakonicku byla realizována další neúspěšná reintrodukce v letech 1989 až 1990. Na letišti byli z tehdejší početně silné populace odchytáváni silní jedinci a převáženi 2 km od Strakonic na louku u Řepických rybníků. Celkem bylo převezeno a vypuštěno 30 kusů. Žádný sysel se zde ale dlouhodobě neudržel a snaha o znovuosídlení nebyla úspěšná. Na základě poznatků z předchozích pokusů o úspěšné zařazení sysla do volné přírody se jeví přesun pouhých čtyř jedinců na lokalitu PP Písečný vrch u Milé jako předem marný. Obecní úřad na tomto místě zakázal pastvu, což do značné míry snížilo šanci pro udržení sysla kvůli vysokému travnímu porostu. Žádné ohrádkové pletivo ani jiná opatření pro prosperitu zvířat nebyla provedena. Výsledkem mohla být tedy jedině smrt vysazených kusů a zmaření dalšího pokusu na znovuosídlení chráněným druhem. Udržení a prosperita kolonie nemusí být pouze chybou v rozhodování o vhodné lokalitě a nedostatečných informacích o druhu či přípravě na vypouštění do volné přírody. I přes naši snahu o ochranu ohrožují sysla vlivy přírody. Důkazem může být příliš rychlé tání sněhu. V roce 2004 je zaznamenán ze zmíněného důvodu případ prudkého poklesu početnosti na již zmíněném golfovém hřišti v lokalitě Olšová vrata u Karlových Varů (MATĚJŮ a kol., 2007).

25

Naproti tomu se můžeme inspirovat PR Nad řekami, kde po opětovném zavedení pastvy došlo k přirozenému znovuosídlení jedinci z vedlejší kolonie (MATĚJŮ a kol., 2007). Přestože je sysel obecný chráněným živočichem dle zákona č.114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, jsou některá místa jeho výskytu ničena kvůli činnosti člověka. Hospodářským zájmům ustoupila lokalita Brno – Černovice a rozšiřující se výstavba ohrožuje i nejvýznamnější lokalitu v Praze na letišti Letňany. Celkový počet kusů syslů v České republice byl odhadnut v roce 2007 na 3200 kusů a v roce 2008 na 3600 kusů a v roce 2009 3800 až 3900 kusů jedinců (MATĚJŮ a kol., 2007). Populace rozrůstají, což je důkazem, že člověk zvolil správnou cestu pro nápravu problému z 60. let.

3.9 Norské fondy Jako Norské fondy označujeme dotační programy Finanční mechanismus Evropského hospodářského prostoru a Norský finanční mechanismus. Byly zavedeny pro zmírňování sociálních a hospodářských rozdílů mezi zeměmi přistupujícími do Evropské unie. Norské fondy podporují také program s názvem Záchranné programy pro zvláště chráněné druhy, mezi které spadá i program na záchranu sysla obecného u nás. Klade důraz na realizaci záchranných programů a to především na stabilizaci populací. Zahrnuje projekty na záchranu nejen živočichů, ale i rostlin. Poskytnuté granty mají zajistit také přípravu a provedení nových záchranných programů a programů péče. Schváleny byly na období od roku 2008 do roku 2010. Celková poskytnutá částka na všechny záchranné programy činí 588 235 EUR. Zprostředkovatelem v České republice je Ministerstvo životního prostředí a realizací byla pověřena Agentura ochrany přírody a krajiny ČR. Žádosti o poskytnutí finanční podpory byly podávány na základě dvou výzev. Celkově bylo podpořeno 8 zvláště chráněných druhů a to celkovou částkou 13,5 mil. Kč. Nejvíce, 7 projektů, získaly projekty na záchranu sysla obecného (MATĚJŮ a kol., 2007).

26

4 METODIKA Sledovala jsem a srovnala dvě vybrané lokality s výskytem sysla obecného (Spermophilus cittelus) v Jihomoravském kraji. Jednalo se o lokalitu Bořitov v okrese Blansko a lokalitu Brno Medlánky. Bořitov se nachází v okrese Blansko, v nadmořské výšce 310 m, na rozloze 10 km2. Na většině území nalezneme sprašové půdy. Lokalita Brno Medlánky se nachází v okrese Brno-město. Na okraji městské části se nachází aeroklubové letiště. Letiště je využíváno pro rekreační létání na kluzácích. Počty jedinců bylo možné zjistit pouze odhadem přímým pozorováním. V dřívějších dobách používané vyplavování nor samozřejmě není možné u chráněného druhu využít. Dnes se v případě povolení a za přítomnosti odborníků z Agentury ochrany přírody a krajiny provádí odchyt do živolovných klecí nebo do stahovacích ok. V obou případech je nutností časté kontrolování pastí. Po odchycení je zjištěno pohlaví a provedeno veterinární ošetření především na ektoparazity a endopazity (MATĚJŮ, 2007). Následuje posouzení daného místa z hlediska vhodnosti pro výskyt popisovaného druhu. Lokalita je posouzena s ohledem na současné využívání a managementu. Vyhodnotila jsem možnosti podpory současné kolonie. Fotodokumentace je přiložena v příloze práce.

27

5 VÝSLEDKY A DISKUSE 5.1 Lokalita Bořitov Sysel obecný se usadil na soukromém letišti s pravidelně sečenou trávou. Letiště je využíváno k rekreačnímu létání. V okolí jsou pole, ve kterých se sysel vyskytuje také. Pozorování proběhlo dne 17.4.2010 od 15 do 16 hodin odpoledne. Bylo slunečné počasí, teplota vzduchu na slunci dosahovala 15 °C. Bylo celkově pozorováno 7 syslů, pouze jednoho se podařilo vyfotit. Zvířata nejsou nijak přehnaně rušena, na sportovní letadla jsou zvyklá. Povoleno je procházet pouze po okraji letiště, na vyhrazené cestě. Okolo letiště jsou dvě polní cesty, využívány jsou výjimečně místními obyvateli, takže nehrozí zvýšené nebezpečí zajetí automobily. Místo je dobře zajištěné sečením, při zachování současného stavu není nutné lokalitu nijak upravovat ani dělat změny.

5.2 Lokalita Brno Medlánky Kolonii se na letišti za poslední čtyři roky velmi daří. Její počet se téměř ztrojnásobil. V roce 2008 byl její počet odhadován na 130 kusů sysla obecného. Na základě výskytu sysla byl realizován v letech 2009-2010 projekt s názvem Záchrana sysla obecného na území letiště Medlánky. Projekt je financován z dotačního programu Finanční mechanismus Evropského hospodářského prostoru a Norský finanční mechanismus, které jsou běžně označované jako „Norské fondy“. Pozorování proběhlo dne 19.4.2010. Nadmořská výška letiště je 280 metrů. Počasí bylo slunečné, teplota se pohybovala kolem 15 °C. Lokalita byla focena mezi 14 a 15 hodinou odpolední. Na přistávací plochu letiště je zakázán vstup, místo jsem pozorovala z hranice pozemku. Plocha je upravovaná, můžeme předpokládat migraci mezi kolonií letiště a populací vznikající v ZOO Brno. Fotodokumentace je vložena do příloh práce.

28

6 ZÁVĚR Cílem práce je zhodnotit výskyt sysla především v Jihomoravském kraji a pojmenovat příčiny jeho vymírání v několika posledních desetiletí a uvést možnosti jeho záchrany. Výskyt sysla obecného je na našem území velice ostrůvkovitý. Migrace a samovolné zakládání nových kolonií neprobíhá v takové míře, aby se druh zachoval bez lidské podpory. Příčinou dnešního stavu jsou změny v krajinném rázu a odlišný způsob hospodaření. Izolovanost lokalit způsobuje nemožnost předání genetických informací a zvyšuje tak pravděpodobnost páření příbuzných jedinců. Stále zvyšující se nárok člověka na přírodní plochy, ať už pro rekreaci nebo na stavební parcely, průmyslové využívání ploch a chemizace v zemědělství snižuje pravděpodobnost rozšíření populací sysla. S upadajícím zájmem o zemědělství klesá i počet domácích zvířat vhodných k pastvě. Nesečená a nespásaná území zarůstají a vysoká tráva neumožňuje udržení a rozrůstání kolonií. Člověk si uvědomil rozsah svého negativního působení a dnes je sysel obecný chráněný zákonem i mezinárodními dohodami. V České republice od roku 2007 probíhá realizace Záchranného programu s jasnými výsledky. Financování je prováděno za podpory Ministerstva zemědělství, z finančních grantů a Norských fondů. Zoologické zahrady zřizují polopřirozené chovy, cílem kterých je odchovat dostatek jedinců pro vysazení do volné přírody a druh zachovat. Například Zoologická zahrada v Brně chová v současné době 23 jedinců a předpokládá se spojení s kolonií v Brně Medlánkách. Domnívám se, že se v současné době dělá maximum pro navrácení sysla obecného do volné přírody. Dnes už máme dostatek teoretických znalostí o druhu a způsobu jeho chování, nyní je zapotřebí založit co nejvíce polopřirozených chovů, navracet druh do volné přírody a posilovat tak přirozené kolonie. Místa, na kterých se sysel vyskytuje, je nutné zachovávat pečováním o ně. Především se jedná o letiště a golfová hřiště, kde probíhá pravidelné sečení a druh není přehnaně rušen. Na sledovaném území se syslovi daří a je třeba zachovat dosavadní management pro jeho úspěšné udržení a množení na lokalitě.

29

7 SEZNAM LITERATURY ANDĚRA M., ČERVENÝ J., 2004: Atlas rozšíření savců v České republice, předběžná verze IV. Hlodavci (Rodentia) - část 3. Veverkovití (Sciuridae), Bobrovití (Castoridae), nutriovití (Myocastoridae), Národní muzeum. Praha, 76 s. ANDĚRA M., HORÁČEK I., 2005: Poznáváme naše savce. Sobotáles, Praha, 327 s. ANDĚRA M., HANZAL V., 1995: Projekt "Sysel". Podúkol A: Mapování výskytu sysla obecného (Spermophilus citellus) na území České republiky. Zpráva o řešení I. a II. Etapy, 1994 – 1995, 41 s. (nepubl.). ANDĚRA M., PROCHÁZKA P., HAJNÝ J., HOŠEK J., 2000: Encyklopedie naší přírody. Slovart, Praha, 176 s. AOPK, 2007: Sysel obecný (Spermophilus citellus). AOPK ČR. Databáze online [201003-02]. Dostupné na http:// http://www.zachranneprogramy.cz AOPK, 2007: Sysel obecný (Spermophilus citellus). AOPK ČR. Databáze online [201003-02]. Dostupné na http://www.biomonitoring.cz/druhy.php?druhID=44 BARUŠ V., BAUEROVÁ Z., KOKEŠ J., KRÁL B., LUSK S., PELIKÁN J.,SLÁDEK J., ZEJDA J., ZIMA J., 1989: Červená kniha ohrožených a vzácných druhů rostlin a živočichů ČSSR., 2., Kruhoústí, ryby, obojživelníci, plazi, savci. SZN, Praha,133 s. BARUŠ V., BAUEROVÁ Z., KODEŠ J., KRÁL B., LUSK S., PELIKÁN J., SLÁDEK J., ZEJDA J., ZIMA J., 1989: Červená kniha ohrožených a vzácných druhů rostlin a živočichů ČSSR 2. Státní zemědělské nakladatelství, Praha 133 s. BÁRTA Z., 1992: Poslední syslové obecní, Spermophilus citellus L., na Mostecku. Sborník Severočeského muzea - Přírodní vědy, Liberec, 18: 151-154 BOGDANOWICZ W., 2009: Fauna Europaea: Mammalia. Fauna Europaea, Version 2.1. Databáze online [cit. 2010-03-02]. Dostupné na: http//www.faunaeur.org/ ČÚZK, 2010: Statistická ročenka půdního fondu České republiky, 2009. Český úřad zeměměřičský

a

katastrální

[cit.

2010–03-02].

Dostupné

na:

http://www.cuzk.cz/Dokument.aspx?PRARESKOD=10&MENUID=10424&AKCE =DOC:10-ROCENKA DLOUHÁ J. (ed.) a kol., 2006: Globalizace a globální problémy. Univerzita Karlova v Praze, Centrum pro otázky životního prostředí. Databáze online [cit.2010-04-03]. Dostupné na: http//www.czp.cuni.cz/ DMITRIJEV J.D., 1987: Savci. Lidové nakladatelství, Praha, 237 s.

30

DOBRORUKA L.J., BERGER Z., 2004: Savci Evropy a Středomoří. Aventinum, Praha, 191 s. DUNGEL J., GAISLER J., 2002: Atlas savců České a Slovenské republiky. Academia, Praha, 152 s. GRULICH I., 1960: Sysel obecný Spermohilus citellus L. v ČSSR. Práce Brněnské základny ČSAV, Praha, 552 s. HLAVIČKA P., 1966: Hibernace sysla obecného a metody jejího sledování. Diplomová práce, Přírodovědecká fakulta UK, Praha, 56 s. (nepubl.). HULOVÁ Š., 2001: Rozšíření a biotop sysla obecného (Spermophilus citellus) v současných podmínkách na území Čech. Bakalářská práce, Biologická fakulta JČU, České Budějovice, 29 s. ( nepubl.). HULOVÁ Š., 2005: Microstatellite variation in populations of the European ground squirrel (Spermophilus citellus). Diplomová práce, Biologická fakulta JČU, České Budějovice, 39 s. + 9 (nepubl.). MARHOUL P., TUROŇOVÁ D., 2008: Zásady managementu stanovišť druhů v evropsky významných lokalitách soustavy Natura 2000. AOPK, Praha, 159 s. MATĚJŮ J., CEPÁKOVÁ E., HULOVÁ Š., NOVÁ P., 2005: Zkušenosti s monitoringem sysla obecného (Spermophilus citellus) v České republice v letech 2000 – 2005. Výskum a ochrana cicavcov na Slovensku. Zborník referátov z konference

Zvolen

14-15.10.2005,

129

–

136

s.

dostupné

na

http://www.sopsr.sk/cinnost/konferencie/docs/zbornik_2005.pdf MATĚJŮ J., HULOVÁ Š., NOVÁ P., CEPÁKOVÁ E., MARHOUL P., UHLÍKOVÁ J., 2007: Záchranný program pro sysla obecného (Spemophilus citellus) v České republice.

Dostupné

online

[cit.2010-04-03].

Dostupné

na

http://www.nature.cz/publik_syst2/files146/zp_sysel.pdf MITCHELL-JONES A. J. a kol., 1999: Atlas of European Mammals. The Academic Press, London, 496 s. PELIKÁN J., GAISLER J., RÖDL P., 1979: Naši savci. Academia, Praha, 163 s. PLESNIK J., HANZAL V., BREJŠKOVÁ L., 2003: Červený seznam ohrožených druhů České republiky. AOPK, Praha, 183 s. PODHORSKÝ M., 2005: Jihomoravský kraj. Freytag & Berndt, Praha, 184 s. REICHHOLF J., WENDLER F., KOTYK A., MALLOTOVÁ H., 2006: Savci. Knižní klub, Praha, 287 s.

31

REITER A., ANTONÍN V., 2008: Přírodovědné zajímavosti Znojemska. Jihomoravské muzeum ve Znojmě, Znojmo, 199 s. RICHARZ K., 2009: Atlas stop zvířat: Jak je poznávat a určovat. Academia, Praha, 189 s. RUŽIĆ A., 1978: Citellus citellus (Linnaeus, 1766) – Der oder das Europäische Ziesel. 123-144 s. In: NIETHAMMER J. & KRAPP F. (eds.): Handbuch der Säugetiere Europas. Band 1. Rodentia I (Sciuridae, Castoridae, Gliridae, Muridae). Akademische Verlagsgesellschaft, Wiesbaden. TURČEK F. J., 1964: Food consumption in the European ground squirrel, with some remarkson the effects of toxaphene. Annals of Zoology, Agra, 4: 65-72 UHLÍKOVÁ a kol., 2009: Sysel obecný – hlodavec, který nesyslí. AOPK ČR, Praha, 17 s. VELENSKÁ N., 2007: Hlodavci. Robimaus, Rudná u Prahy, 167 s. VESMÍR, 2005: Veverky a sysli jsou velmi komunikativní. Astronomie – Vesmír.info [cit. 2010 – 04 – 11] dostupné na http://www.vesmir.info/ekologie/veverky-a-syslijsou-velmi-komunikativni.htm WIKIPEDIE, 2010: Brno-Medlánky. Encyklopedie online [cit. 2010–04-20]. Dostupné na: http://cs.wikipedia.org/wiki/Medl%C3%A1nky WIKIPEDIE, 2010: Sysel obecný. Encyklopedie online [cit. 2010–03-02]. Dostupné na: http://cs.wikipedia.org/wiki/Sysel_obecn%C3%BD ZEJDA J., ZAPLETAL M., PIKULA J., 2002: Hlodavci v zemědělské a lesnické praxi. Agrospoj, Praha, 284 s. Zákon č.114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny www.boritov.cz, [cit. 2010–04-20]. http://czso.cz/ [cit. 2010–04-20].

32

8 SEZNAM OBRÁZKŮ Obr.1 Souhrn dotazníkových údajů o výskytu sysla obecného počátkem 70. let 20. století (ANDĚRA & HANZAL 1995). Zdroj : www.zachranneprogramy.cz/rozsireni Obr. 2 Rozšíření sysla obecného v roce 2008 Zdroj : www.zachranneprogramy.cz/rozsireni Obr.3 Geografická mapa Jihomoravského kraje Zdroj: http://www.brno.czso.cz Obr.4 Členění Jihomoravského kraje Zdroj: http://www.brno.czso.cz Obr. 5 Mapa lokality Bořitov Zdroj: www.mapy.cz Obr.6 Letecký pohled na lokalitu Bořitov Zdroj: www.boritov.cz Obr.7 Prostředí letiště Bořitov Zdroj: vlastní Obr.8 Povrch letiště Bořitov Zdroj: vlastní Obr.9 Nora, Bořitov Zdroj: vlastní Obr.10 Syslí trus Zdroj: vlastní Obr.11 Sysel v porostu, letiště Bořitov Zdroj: vlastní Obr.12 Sysel Zdroj: vlastní Obr.13 Škody na sousedním poli Zdroj: vlastní Obr.14 Mapa lokality Brno Medlánky Zdroj: www.mapy.cz Obr.15 Plocha letiště Brno Medlánky Zdroj: vlastní Obr.16 Sečená tráva na ploše letiště Zdroj: vlastní Obr.17 Sysel obecný Zdroj: www.prirodainfo.cz Obr.18 Sysel obecný z blízka Zdroj: http://www.naturabohemica.cz/spermophilus-citellus/ Obr.19 Odchytová klec, vypouštění na lokalitu Zdroj: www.nature.cz Obr.20 Odchycený sysel Zdroj: www.nature.cz

33