Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav zoologie, rybářství, hydrobiologie a včelařství

Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav zoologie, rybářství, hydrobiologie a včelařství

Zhodnocení možností využití lam (Lama spp.) v zemědělství v podmínkách střední Evropy

Diplomová práce

Vedoucí práce:

Vypracovala:

doc. Ing. Jan Bezděk, Ph.D.

Bc. Sabina Warthová Brno 2012

PROHLÁŠENÍ

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci s názvem „Zhodnocení možností využití lam (Lama spp.) v zemědělství v podmínkách střední Evropy“ vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. Diplomová práce je školním dílem a může být použita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího diplomové práce a děkana AF MZLU v Brně.

dne .....………………………………………...............

podpis autora ..............………………………...............

PODĚKOVÁNÍ Chtěla bych poděkovat všem chovatelům se kterými jsem spolupracovala a kteří se mnou nějakým způsobem komunikovali. Velké díky určitě patří Christine a Seppovi Sagstetterovým, že si na mě ve svém nabitém programu našli čas a zasvětili mě do chovu lam. Velmi ochotně odpovídali na mé otázky a snažili se mi vždy se vším pomoci Poskytli mi především praktické znalosti a bez nich by určitě moje diplomová práce nevznikla. Dále bych chtěla poděkovat svému vedoucímu diplomové práce doc. Ing. Janu Bezděkovi, Ph.D., že byl se mnou trpělivý, ochotně vždy vyslechl mé dotazy a poskytl odbornou pomoc. Diplomová

práce

byla

zpracována

s podporou

Výzkumného

záměru

č. MSM6215648905 "Biologické a technologické aspekty udržitelnosti řízených ekosystémů

a jejich

adaptace

na

změnu

školství, mládeže a tělovýchovy České republiky.

klimatu"

uděleného

Ministerstvem

ABSTRAKT Zhodnocení možností využití lam (Lama spp.) v zemědělství v podmínkách střední Evropy Diplomová práce se zaměřuje především na druhy lam chované na farmách a zoologických zahradách České republiky. V práci je popsáno zařazení lam do taxonomického systému, základní charakteristika jednotlivých druhů, podmínky chovu, krmení, obecný standard lam a zhodnocení užitkovosti lamy. Hlavní cílem bylo zhodnocení možností využití lam (Lama spp.) v zemědělství v podmínkách střední Evropy. Užitkovost lam je v podmínkách České republiky je srovnatelná s užitkovostí ovcí. Do budoucna mají lamy značný potenciál v uplatnění v zemědělství České republiky.

ABSTRACT Evaluation of using of Lama spp. in the agriculture under the conditions of central Europe This diploma thesis deals with llama species bred in the farms and zoo in the Czech Republic. Taxonomic position of llama species, basic characters of each species, breeding conditions, standard and overall evaluation of llamas are discussed. The main aim was the evaluation of possibilities of using of llamas in the agriculture of central Europe. Usefullness of llamas seems to be similar to that of sheep. In my opinion llamas have extensive potential and in the future their using will increase.

OBSAH 1

ÚVOD....................................................................................................................... 1

2

LITERÁRNÍ PŘEHLED .......................................................................................... 2 2.1

Taxonomie ........................................................................................................ 2

2.2

Seznamy chovů lam v ČR................................................................................. 3

2.3

Základní charakteristika lam............................................................................. 7

2.4

Základní charakteristika lam chovaných v České republice........................... 10

2.4.1

Lama krotká (Lama guanicoe f. glama) ................................................. 16

2.4.2

Lama guanaco (Lama guanicoe)............................................................ 17

2.4.3

Lama alpaka (Lama guanicoe f. pacos)................................................. 18

2.4.4

Lama vikuňa (Vicugna vicugna)............................................................. 19

2.5

Podmínky chovu ............................................................................................. 20

2.6

Krmení ............................................................................................................ 21

2.7

Užitkovost lam................................................................................................ 22

2.8

Ektopraziti lam................................................................................................ 25

3

CÍL .......................................................................................................................... 27

4

MATERIÁL A METODIKA.................................................................................. 28

5

VÝSLEDKY A DISKUZE..................................................................................... 31

6

ZÁVĚR ................................................................................................................... 45

7

POUŽITÁ LITERATURA ..................................................................................... 49 7.1

Internetové zdroje ........................................................................................... 50

8

SEZNAM TABULEK ............................................................................................ 54

9

SEZNAM PŘÍLOH................................................................................................. 55

1 ÚVOD Zvířata patří k člověku už od starší a mladší doby kamenné (paleolitu a neolitu). Už od tohoto období začal člověk krotit divoká zvířata a začal je využívat ve svůj prospěch. Prvotním důvodem domestikace bylo obětování zvířat v podobě náboženských kultů. Tehdy se z člověka sběrače a lovce stával postupně zemědělec. Některá zvířata člověk musel zkrotit, jiné domestikoval záměrně a některá zvířata se k člověku přidávala zcela dobrovolně. Postupem času se z mnohých hospodářských zvířat stala pro člověka víc než jen zdrojem obživy. Stala se jeho přítelem. V dnešním moderním životě se stále více lidí uchyluje ke klidnému životu na farmě. Tento venkovský život se stal životním stylem mnoha lidí, kteří se snaží sprostředkovat tento druh obživy i ostatním lidem. Nabízí celou řadu výrobků ze své farmy, ubytování, seznamování s hospodářskými zvířaty. Kontakt se zvířaty je jedním z rozhodujících faktorů, proč lidé na farmy jezdí. Je to i jedna z možností, jak svým dětem ukázat hospodářská zvířata a mnohdy i cizokrajná zvířata a umožnit jim kontakt s nimi. Právě cizokrajná zvířata, která se u nás dokázala adaptovat, se stala na farmách něčím výjmečným a hlavním důvodem k návštěvě konkrétní farmy. Takovým zvířetem je i lama, která se stává čím dál více oblíbeným obyvatelem farem a zoologických zahrad. Jedná se o zvířata pocházející z Jižní Ameriky, o která je velký zájem i u drobných chovatelů. Pro svou zvídavou povahu, chytrost a užitkovost se stala miláčkem, který si získává velkou popularitu. Lama je určitě už i pro svůj vzhled a přátelskou povahu stále vyhledávanějším zvířetem hodící se na farmy. V České republice zdaleka není chov lam na takové úrovni jako v zahraničí a omezuje se většinou pouze na drobné chovatele, kteří mají chov lam jako doplňkovou hospodářskou činnost. Lama na farmě funguje pro návštěvníky jako kontaktní zvíře, které je možné si hladit a chodit s ním na procházky. Pro své chovatele je zástupcem zvířete, které se rychle stává členem rodiny a pomocníkem při venkovském stylu života. Pro svůj exotický původ se může stát skvělým lákadlem pro návštěvníky a zdrojem financí pro chovatele. Ve srovnání s našimi hospodářskými zvířaty nemá v podmínkách České republiky lama tolik užitkových vlastností, ale i přesto lze o ní do budoucna uvažovat jako o plnohodnotném hospodářském zvířeti, které se dokáže uplatnit v celé řadě odvětví.

1

2 LITERÁRNÍ PŘEHLED 2.1 Taxonomie Lamy jsou známé jako velbloudi Jižní Ameriky. Příbuznost s velbloudy je daná historií, kdy pravlastí všech velbloudů byla Severní Amerika. Jihoamerické lamy a vikuňe můžeme zahrnout do společného pojmu „lamoidi“. Předpokládaná domestikace lam je datována kolem r. 4000 př. n. l. Tehdy se lamy využívaly jak domestikované, tak i divoké. Byly součástí všech ekonomických, sociologických a náboženských inckých aktivit. Příchod španělů však tento stav změnil a lamy se ocitly na seznamu ohrožených druhů (VOHRADSKÝ, 1990).

Dané taxony uvádím dle data objevení a pouze žijící druhy (MCKENN & BELL, 1997). Tučně jsem zvýraznila druhy, které se u nás chovají, ať už na farmách nebo zoologickách zahradách.

Říše: Animalia - živočichové Kmen: Chordata - strunatci Třída: Mammalia - savci Řád: Artiodactyla - sudokopytníci Podřád: Tylopoda - velbloudi Čeleď: Camelidae - velbloudovití

Rod: Lama (G. Cuvier, 1800) Druh: Lama guanicoe (Müller, 1776) - lama guanaco Poddruhy: Lama guanicoe f. glama (Linnaeus, 1758) - lama krotká Lama guanicoe f. pacos (Linnaeus, 1758) - lama alpaka Lama guanicoe guanicoe (Müller, 1776) Lama guanicoe huanacus (Molina, 1782) Lama guanicoe cacsilensis (Lonnberg, 1913) Lama guanicoe voglii (Krumbiegel, 1944)

2

Dále rozeznáváme k formám Lama guanicoe f. glama (lama krotká) a Lama guanicoe f. pacos (lama alpaka) jednotlivá plemena:

Lama guanicoe f. glama (Linnaeus, 1758) - lama krotká Plemeno:

Chaku - vlnatá lama Qara – bezvlnatá lama

Lama guanicoe f. pacos (Linnaeus, 1758) - lama alpaka Plemeno:

Suri Huacaya

Rod: Vicugna (Lesson, 1842) Druh: Vicugna vicugna (Molina, 1782) – lama vikuňa, vikuňa Poddruhy: Vicugna vicugna vicugna (Molina, 1782) Vicugna vicugna mensalis (Thomas, 1917) Vicugna vicugna yvlensis (Mythas, 1991)

2.2 Seznamy chovů lam v ČR Lamy v České republice řadíme dle vyhlášky 411/2008 Sb. O stanovení druhů zvířat vyžadujících zvláštní péči podle ustanovení § 2 ods. 3 písm. e) mezi zvířata vyžadující zvláštní péči. Přesné znění zákona zní takto: „Druhy zvířat vyžadující zvláštní péči. Z třídy savců (Mammalia) jsou druhy zvířat vyžadující zvláštní péči e) z řádu sudokopytníci (Artiodactyla) všechny druhy, s výjimkou druhů označovaných nebo evidovaných podle plemenářského zákona2), zvířat chovaných jako zvěř v zajetí podle zákona o myslivosti1) a lamy krotké (Lama glama) a alpaky (Vicugna pacos).“

V České republice neexistuje úplný seznam všech chovatelů lam. Na stránkách Českého klubu chovatelů lam (ČKCHL) je dobrovolně registrovaných 25 chovatelů. Tento svaz vznikl 6.9.2008, se sídlem v Humpolci a jedná se o otevřené, politicky nezávislé sdružení občanů. Cílem sdružení je (ŠUHAJDA, 2005):

3

1. Zastupování zájmů českých chovatelů lam a alpak při styku se státními, krajskými i místními institucemi a úřady, zemědělskými, ochranářskými i dalšími organizacemi, svazy, sdruženími a školami. Spolupráce s výše jmenovanými.

2. Zastupování českého chovu lam a alpak v národních a mezinárodních sdruženích a svazech.

3. Uskutečňování chovatelských opatření, především pak: •

vedení plemenné knihy,

•

označení a evidence chovných zvířat,

•

plánování, koordinace a provádění chovatelských programů a opatření včetně kontroly užitkovosti,

•

příprava a provádění regionálních, národních i mezinárodních akcí spojených s chovem lam a alpak,

•

poradenská činnost pro členy klubu v otázkách chovatelských i hospodářských,

•

propagace chovu lam a alpak,

•

podpora organizace prodeje a podpora exportu

4. Podpora využití lam pro zužitkování vlny, spásání nevyužité pastvy, řízené chovy, terapeutické účely, výcvik, pochody s lamou (lamatrekking), běhání s lamou (lamakros).

5. Činnost na úseku ochrany přírody a životního prostředí, preventivní a záchranná činnost k udržení jak volně žijících druhů zvířat, tak i druhů a plemen domestikovaných. Výzkumná přírodovědecká práce. Provádění aktivní odborné, vzdělávací a výchovné činnost, zvláště s důrazem na výchovu dětí a mládeže a práci s těmito skupinami, jakož i poradenská činnost, spolupráce s dětskými, mládežnickými a ostatními organizacemi z ČR, zahraničními i mezinárodními. Tohoto cíle bude sdružení dosahovat především těmito prostředky: •

Vypracováním, přihlášením a realizací preventivních a dalších programů, chov ohrožených druhů v rámci vlastních zařízení. 4

•

Školením odborných pracovníků.

•

Vydáváním periodických i neperiodických publikací, propagačních materiálů, letáků, apod.

•

Organizováním konferencí, seminářů a besed, kurzů, poznávacích zájezdů, výměn a stáží.

V tabulce č. 01. uvádím seznam ČKCHL s jmény chovatelů a jejich bydlištěm (2012) Tab. č. 01. Seznam členů ČKCHL Chovatel

Bydliště

Beneš Tomáš Benešová Lenka, MUDr Fantová Milena, Doc. Ing. CSc. Hájková Marcela Hanuš Vlastimil, Ing. Hanušová Ivana, Ing. Havlín Jiří Hlaváčová Elen, Ing Hyjánek Jaroslav Inquortová Šárka Kašeová Irena Kňavová Pavlína Langhammerová Marcela, Ing. Maliariková Anna, Mgr. Mašková Kateřina Petrusová Hana, Ing. Ratuská Tatiana, Ing. Sagstetterová Christine Sagstetter Josef Schwarzer Pavel Schwarzerová Veronika Školní statek Humpolec Šmarda Matěj Štyndl Petr

Štětí Štětí Praha 6 - Suchdo Ostrava - Poruba Nová Bystřice Nová Bystřice Nová Ves u Chýnova Veská u Sezemic Hodonín Škvorec Janovice v Podještědí Louny Pelhřimov Děčín Hradec Králové Želeč Bratislava Bernartice, Kolinec Bernartice, Kolinec Jindřichov Hanušovice Dusilov Humpolec Karlovy Vary Karlovy Vary

Tento seznam je společný i pro občanské sdružení Přátelé exotických přežvýkavců (dále jen PEP), založeného v roce 2008 v Malé Veleni, které bylo založeno za účelem zkvalitnění chovu lam, zakrslých plemen koz a ovcí a dalších exotických přežvýkavců, kteří nemají zpracované standardy a založené plemenné knih. Pomocí registrací a 5

kontrolovaním jednotlivých chovů můžeme do budoucna předejít nežádoucímu příbuzenskému rozmnožování. K 15.10. 2008 je registrováno 11 chovatelů a 38 lam (PEP, 2008). Registrace zvířat resp. lam je možná na stránkách PEP pod kolonkou registrace chovatele. Spolu s registrací se chovatel stává členem PEP a zaplatí vstupní poplatek 500 Kč za roční členství (PEP, 2008). Registrace pro celou Evropu probíhá na stránkách evropského spolku LAREU ("Llama & Alpaca Registries Europe") se sídlem v Brig ve Švýcarsku. Kromě jiného umožňuje i výdej průkazu pro alpaky a lamy. Registrace probíhá online bez poplatku, členství na rok je za 50 € a pas pro zvířata stojí 15 € (LAREU, 2011).

V tabulce č.2 popisuji zastoupení jednotlivých druhů lam v zoologickách zahradách a zooparcích České republiky. Z tabulky lze vyčíst, že nejvíce zastoupeným chovaným druhem lamy v podmínkách zoologických zahrad je alpaka (Lama guanicoe f. pacos). Naopak nejméně chovaným druhem je lama guanaco (Lama guanicoe).

Tab. č. 02. Zastoupení lam v zoologických zahradách České republiky Lama alpaka Lama guanicoe f. pacos

Lama guanaco

Lama guanicoe

x ZOO Praha x ZOO Brno x ZOO Liberec x ZOO Zlín x ZOO Ústí n. Labem x ZOO Ostrava ZOO Dvůr Králové ZOO Plzeň x ZOO Olomouc ZOO Hodonín ZOO Ohrada ZOO Jihlava ZOO Děčín ZOO Park Vyškov ZOO Park Chomutov x – tento druh je v dané ZOO zastoupený

Lama krotká Lama guanicoe f. glama

Vikuňa

Vicugna vicugna

x x x x

x x x x x x x

6

x

Pro chov lam - zvířete vyžadujícího zvláštní péči - nestačí jen dobrovolná registrace v občanských sdružení, ale je potřeba povolení krajské veterinární správy příslušné podle místa chovu zvířete, které nám přikládá zákon č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání. Vzor žádosti je uveden v příloze vyhlášky č. 411/208 Sb., o stanovení druhů zvířat vyžadujících zvláštní péči. Povolení o chovu lam se získává na tři roky a může být písemnou formou prodlouženo. Tato žádost musí obsahovat (SVS, 2012): •

identifikační údaje žadatele a místo chovu na území České republiky

•

druh a počet chovaných jedinců a způsob jejich trvalého nezaměnitelného označení, týká-li se žádost chovu zvířete, které musí být takto označeno

•

stručný popis chovu a jeho vybavení

•

souhlas odpovědné osoby s prováděním kontroly chovaného jedince nebo skupiny jedinců, dále míst a zařízení, v němž jsou tato zvířata chována, a jiných prostor, které jsou s chovem spojené (např. prostor pro skladování krmiv)

2.3 Základní charakteristika lam Předchůdcem všech lam a velbloudů byli zástupci rodu Paleolama (příl. č. 01.), kteří před třiceti miliony lety obývali Severní Ameriku (ŠUHAJDA, 2010). I přesto, že spolu s velbloudy obývaly lamy v eocénu společný prostor Severní Ameriky, dokázaly se vyvinout v samostatně fungující větev, odlišující se od velbloudů mnoha znaky. Svým vzhledem a charakteristickými vlastnostmi se lamy staly typickým zvířecím představitelem Jižní Ameriky. Obývají ekosystém zvaný puna, jedná se vysoce neúrodnou oblast tundry v Andách (VOHRADSKÝ, 1990). Zde se lamy musí vyrovnávat s velkými nadmořskými výškami. Aby mohla lama v Andách přežít má v těle větší množství červených krvinek oválného tvaru na rozdíl od ostatních přežvýkavců, kteří mají kulaté červené krvinky (MASOPUSTOVÁ a kol., 2009). Počet červených krvinek dosahuje 14 mil. v 1 mm³ a funguje jako kompenzační mechanismus nízkého tlaku vzduchu ve vysokých výškách. Důsledkem toho je i lamí srdce větší (GRZIMEK, 1990). Tvar a velký počet červených krvinek umožňuje jejich tělu vázat větší množství kyslíku a přežít ve vysokohorských oblastech (MASOPUSTOVÁ a kol., 2009). Vikuňa je např. schopna ve výšce 4500 m n. m. běžet rychlostí 47 km/hod. S nadmořskou výškou souvisí i habitat jednotlivých druhů lam. Příkladem je lama 7

guanaco (Lama guanicoe), která má velmi rozmanitý habitat od přímořských oblastí až po nadmořské výšky 4250 m. Naopak lama vikuňa (Vicugna vicugna) žije ve vysokých výškách And od 4200 do 4800m (VOHRADSKÝ, 1990).

Kromě přizpůsobení vysokým nadmořským výškám se musely lamy zadaptovat i na roční průměr srážek od 250 do 420 mm, které jsou mnohdy doprovázeny sněhem. Průměrná roční teplota v oblasti puna je 0 až 6 °C, kdy v létě se teplota pohybuje kolem 20 °C a v zimě může teplota klesnout až k –18 °C. Účinnou ochranou proti nízkým teplotám ve vysokých výškách je velmi hustá srst, která je i nejvýraznějším znakem. Hustota i délka srsti jsou typické pro každý druh. Barva srsti je přizpůsobena prostředí a jednotlivá zvířata se selektivně šlechtí na jednotné zbarvení srsti – bílé, černé, světlé hnědé, béžové nebo šedé (VOHRADSKÝ, 1990). U alpak (Lama guanicoe f. pacos) rozeznáváme až 22 barevných odstínů (příl. č. 02.). Srst lam má i zcela odlišné vlastnosti než známe u evropských kopytníků. Vlna alpak je jemná s dutými vlákny, a proto má dobré izolační vlastnosti. Je lehčí než vlna merino, pevná, pružná, a dokonce i hypoalergení (SAFLEY, 2003). Potřeba zvýšení kvalitní produkce vlny dokonce dovedla vědce z v reprodukčního centra v Dubaji k umělému zkřížení velblouda a lamy. Cílem bylo vyvořit zvíře s velikostí a sílou velblouda a přitom ponechat temperament, ovladatelnost a vysokou produkci vlny lamy. Nový druh zvířete dostal jméno spojením slov Camel a lama – Cama (příl. č. 03.). První kříženec se jmenuje Rama, je to sameček a přišel na svět 14. ledna 1998 (TAYLOR, 2002). Čeleď Camelidae – velbloudovití v sobě zahrnuje dva rody. Rod Lama a rod Vicugna. Zástupci těchto rodů se od sebe liší hlavně po vizuální stránce. Tato čeleď v sobě zahrnuje lamy s délkou těla od 128 cm do 200 cm, výškou od 80 do 125 cm, hmotností od 45 až 155 kg a délkou ocásku 22 až 25 cm (GRZIMEK, 1990). Lamy jsou fyzicky odlišný od jiných hospodářských zvířat v mnoha způsoby. Některé charakteristiky jsou znatelné a některé nejsou Jedním z rozpoznávacích znaků jednotlivých druhů od sebe je postavení a tvar uší. Uši jsou poměrně dlouhé, mírně prohnuté směrem dovnitř a mají charakteristický tvar banánu (příl. č. 05.). Tak vypadají uši lamy krotké (Lama guanicoe f. glama). Měly by být stejnoměrně vzpřímené a úměrné k velikosti hlavy (KUKLENSKI, 2012). Další odlišností je lamí oko (příl. č. 04.). Oproti ostatním hospodářským zvířatům je lamí oko menší, než třeba oko krávy nebo koně. Ale díky menší velikosti hlavy jsou 8

jejich oči na první pohled výraznější a poutavější. Oválný tvar oka s vodorovnou osou doplňují dlouhé řasy, chránící rohovku. Rozsah duhovky je od tmavě hnědé až po modrou. Lamy mají spodní řezáky stavbou podobné hlodavcům (příl. č. 06.). Vnější vrstva je krytá sklovinou a řezáky neustále dorůstají. Uspořádání spodních řezáků umožňuje lamám spásat i malé rostliny, které leží blízko u země a niž by jej vytrhávaly a ničily tak kořenový val rostlin a strukturu půdy (VOHRADSKÝ, 1990). To je určitě jednou z lamých předností oproti ostatním hospodářským pasoucím zvířatům. U dvouletých samců se začínají vytvářet tzv. bojové zuby (příl. č. 07.), které mladí samci používají v bojích a velmi snadno se o ně mohou navzájem poranit. Proto je nutné tyto zuby ořezávat. Zubní vzorec je stejný jako u našich přežvýkaců (příl. č. 08.). Lamy se odlišují i ve složení trávícího systému, díky kterému jsou nazývání nepraví přežvýkavci. Tou zvláštností je vícekomorovým žaludek (HORÁKOVÁ a kol., 2012). Lamy spolu s veloudy dříve patřili do podřádu mozolnatci (KOŘÍNEK, 1999). Je to podle mozolovitých polštářků na noze, které jim umožňují lepší pohyb v nepříznivém terénu. Charakteristické je došlapování na celou plochu posledních tří článků 3. a 4. prstu (VOHRADSKÝ, 1990). Na noze jsou pouze dva prsty na konci kryté rohovitým rakovitým kopýtkem (příl. č. 09.). Zadní noha je připojená k tělu až v nejvyšší části tak, že je viditelný kolení kloub (KOŘÍNEK, 1999). Všichni zástupci čeledi velbloudovití (Camelidae) mají stejný typ chůze: zvedání obou nohou na stejné straně tzv. mimochod (ŠUHAJDA, 2006). Stejně jako u velbloudů se u lam nachází třídílný žaludek, který se skládá z bachoru, čepce a žláznatého vlastního žaludku zvaného sléz (MASOPUSTOVÁ a kol., 2009). Co se týká hlasových projevů, nejsou v lamím stádu tak výrazné. Při poslouchání lamího stáda na farmě v Bernarticích jsem si všimla, že lamy jsou velmi tichá zvířata. Jen jakoby „hučí“. Tento stav byl dán tím, že se lamy necítily ohrožené. Jinak vydávají bručivý až „ptačí“ křik v úmyslu vyděsit soupeře. Lama je březí 350 dnů a více jak 90% lam porodí dopoledne, aby přivedly mláďata na svět do nejteplejší části dne a umožnily jim oschnout. Matky své potomky po porodu neolizují jelikož mají přirostlý jazyk a jen do mláďat šťouchají čumákem. Mláďata se většinou odstavují ve věku minimálně 6 měsíců. Při odstavu mláďat je velmi důležité, aby mladí samečci mohli být u svého mateřského stáda co nejdéle a měli čas se socializovat. Pokud totiž odejde sameček do nového stáda, je důležité, aby tam 9

nebyl svého druhu sám. To potom velice strádá a hledá si partnera mezi lidmi, což je v jeho mládí pro člověka velmi příjemné, ale jen do okamžiku jeho dospívání, kdy by sameček mohl v člověku vidět konkurenta (ŠVANDA, 2008). Obvykle se rodí jen jedno mládě za rok. Ve své původní domovině, Jižní Americe je však lama schopná donosit životaschopné mládě jednou za dva roky. Není zvláštností, že víc jak polovina březostí končí potratem (HORÁKOVÁ a kol., 2012). Lamy patří mezi výrazně sociální zvířata. Mají výrazně definovanou sociální strukturu. Často si své místo ve skupině hájí pověstným pliváním. Obvykle je chováme ve stádech v podobě jednoho samce a harému samic. Jsou velmi zvídavé a dokáží si bránit teritorium. Napadají se končetinami a způsobují nebezpečné rány. Při chovu lam využíváme jejich přirozeného citu pro hygienu, kdy mají venkovní výběh, ale i vnitřní ubikaci rozdělenou na jednotlivé zony. Mají místo určené ke kálení, kde vytváří hromady trusu. Toto chování vede k omezení přenosu vnitřních parazitů a zároveň vymezuje hranice teritoria. Lamy se v zajetí dožívají kolem 20 let a největším predátorem kromě člověka v jejich přirozených podmínkách je puma americká (Puma concolor). Každý druh lamy má 74 chromozonů, a proto se mohou mezi sebou navzájem křížit a vytvářet tak plodné křížence. Nejobvyklejším křížencem je „huarizo“, který je křížencem alpaky a lamy. Kříženec lamy a vikuně se jmenuje „lamavikuňa“ a za nejlepšího

křížence

se

považuje

kříženec

alpaky

a

vikuňě

„pakovikuňa“

(VOHRADSKÝ, 1990).

2.4 Základní charakteristika lam chovaných v České republice Většina lam v České republice se chová jako zájmové zvíře, buď na farmách nebo v zoologických zahradách. Chovatelé se při výběru lam drží takzvaného evropského standardu lam. Jde o standard jak má správná lama vypadat. Podobné standardy jsou v České republice i pro ostatní hospodářská zvířata. Obecně se dá říci, že standard lam nám definuje jednotlivé proporce lamy a dává návody jak a kde přesně tyto míry měřit. Standard je pro každý druh zvířete rozdílný. Jako příklad bych uvedla standard lamy alpaky (Lama guanicoe f. pacos), která se v České republice chová nejčastěji. Zdrojem následujícího

textu

jsou

internetové

stránky

o lamách

alpakách

-

http://www.alpaca.cz/alpaka_alpaky.html, na kterých je překlad z německých knih a 10

periodik týkající se standardu lamy alpaky (Lama guanicoe f. pacos). Pro lepší orientaci a představivost přidávám k textu i jednotlivé skicy na kterých je lépe poznat dané kritérium.

Při popisu obecného standardu u lam zjišťujeme:

1) Výška v kokoutku - je měřena od země, kolmo přes přední nohy, až do nejvyššího bodu. 2) Délka těla - je celá délka od krčního obratle přes prsa až do konce těla. 3) Délka trupu - se měří od zátylku (prodloužená kolmice předních nohou) až k hrbolu pánevní kosti. 4) Délka krku - se měří od krčního obratle až k začátku ucha 5) Délka nohou - se měří od prstů na nohou až po ramenní kloub. 6) Obvod hrudníku - se měří za předníma nohama. 7) Šířka zadku

Při zjišťování standardu lamy alpaky (Lama guanicoe f. pacos) se zabýváme těmito hodnotami:

1) Tělesná výška (výška v kohoutku) - je dostačující od 75cm (velmi nízká) do 100cm (velmi vysoká). 2) Hmotnost – Dospělé alpaky je dostačující od 45 do 85 kg. 3) Proporce - Žádoucí je harmonický celkový dojem, tj.přibližně stejná tělesná výška a tělesná délka.

11

4) Linie zad - Linie zad (hřbetu) alpaky je při pohledu z boku vodorovná, s přiměřeným stoupáním mezi kohoutkem a pánevní kostí.

5) Poloha pánve - Pánev je vzhledem k páteřní linii lehce skloněná (asi 50°)

6) Šířka pánve - Šířka pánve je v harmonickém poměru k ramenům. 7) Posazení ocasu - Vycházejíce z polohy pánve je ocas posazen v prodloužené linii hřbetu. 12

8) Poloha ocasu - Ocas je svěšen kolmo dolů.

9) Hruď - Objem hrudníku je závislý na jeho šířce a hloubce. 10) Šířka hruníku

11) Tvar předních nohou - Přední nohy vedou z pohledu zepředu i ze strany od kyčle ve svislé rovině dolů.

12) Sklon a odklon předních končetin

13

13) Prsty u nohou - Oba prsty u nohou směřují přímo dopředu.

14) Kloub - Spěnkový kloub je ohnutý směrem dolů.

15) Zadní nohy - Zadní nohy probíhají v rovné linii kolmo od ocasu k zemi.

16) Vyklenutí zadních nohou - Z pohledu ze strany tvoří zadní nohy od kyčelního kloubu ke kolennímu kloubu a od kolenního kloubu k patě tvar Z. Prsty u nohou jsou ve svislé linii s kyčelním kloubem.

14

17) Paznehty – Rostou rovně z nehtového lůžka prstu nohy.

18) Tloušťka nohou - Nohy jsou přiměřeně silné.

19) Hlava – zuby - Zuby rostou přímo a souměrně.

20) Čelist - Čelisti jsou z anatomického hlediska správně pokud se řezáky spodní čelistidotýkajísvou plochou předního konce horní čelisti.

21) Uši - Uši jsou stejnoměrně vzpřímené.

15

Všechny tyto znaky jsou důležité především pro začínající chovatele lam, kteří si přejí chovat doma lamu. Pomocí nich mohou předejít koupi zvířete, které by ač to na první pohled není zřejmé - mohlo mít v budoucnu zdravotní potíže a trpět nejrůznějšími tělesnými deformacemi. Znakem dobrého standardu je celkový harmonický dojem, kdy je na první pohled zřejmá stejná tělesná výška a tělesná délka. Tyto znaky jsou důležité i v plemenitbě, kdy můžeme zabránit, aby zvíře, které má závažnou vadu nebo postižení bylo vyřazeno z plemenitby. Příkladem negativních znaků může být třeba vážná genetická vada, projevující se modrýma očima a spojená s hluchotou lamy (příl. č. 10.). Další chybou jsou např.: dlouhé nebo překřížené zuby s výrazným předkusem popř. podkusem (příl. č. 11.). Velmi závažnou chybou u samců, které si chovatel často nevšimne je jiný počet varlat než dvě a nestejná velikost (ŠVANDA, 2008). Standard může dále sloužit chovatelům, kteří se snaží minimalizovat v chovu drobné odchylky od standardu, kdy např. zkříží samce s delším krkem se samicí s kratším krkem. Tím se může zvýšit pravděpodobnost, že jejich potomstvo bude moci být ve standardu. 2.4.1

Lama krotká (Lama guanicoe f. glama)

Lama krotká (Lama guanicoe f. glama) (Příl. č. 12.). je z jmenovaných lam největší a patří mezi domestikované druhy (ŠUHAJDA, 2006). Dosahuje výšky mezi 110 až 150 cm a váží 130 až 150kg. Má dlouhé vzpřímené uši, které mají tvar kopí. To lamu krotkou (Lama guanicoe f. glama) odlišuje od lamy alpaky (Lama guanicoe f. pacos), která má tvar uší do písmene U. Obličej má bez srsti, nosní část je dlouhá, rovná, špička nosu je okrouhlá. Hřbet je plochý od plece až po záď. Ocas se stáčí nahoru a na hřbet (VOHRADSKÝ, 1990). Byla vyšlechtěna z lamy guanako a jejim hlavním posláním je nošení těžkých břemen (ŠUHAJDA, 2006) (Příl. č. 13.). Při své tělesné dokáže přenést náklad o hmotnosti až 50 kg (VOHRADSKÝ, 1990). Kromě toho je ve své rodné zemi považována za cenný zdroj masa a vlny (BRYL a MATYÁŠTÍK, 2005). Vlákno srsti je dlouhé, hrubé a barevně různě zbarvené. U lamy krotké (Lama guanicoe f. glama) rozeznáváme dvě plemena. Bezvlnné plemeno Qara, ke kterým řadíme většinu

16

andských lam a plemeno Chaku, které má na rozdíl od plemene Qara čelo a uši porostlé srstí. Obě tyto plemena však nemají tak kvalitní a jemnou vlnu jako lama alpaka (Lama guanicoe f. pacos) (VOHRADSKÝ, 1990). Žije divoce na náhorních planinách Jižní Ameriky až do výšky 4000 m. (BRYL a MATYÁŠTÍK, 2005). Obývá areál jižních And v Peru, severní Chile, Bolívii a malá stáda jsou i v Ekvádoru a Argentině (VOHRADSKÝ, 1990). 2.4.2

Lama guanaco (Lama guanicoe)

Na rozdíl od ostatních lam dokáže guanako (Příl. č. 14.). žít v rozmanitých geografických oblastech o různých nadmořských výškách i klimatu (VOHRADSKÝ, 1990). Podle toho, které oblasti obývají pak rozlišujemem jednotlivé poddruhy. Lama guanicoe guanicoe žije v Patagonii, v Ohňové zemi a Argentině. Lama guanicoe huanacus se vyskytuje pouze v Chile. Lama guanicoe cacsilensis pokrývá horská pásma And v Peru, Bolívii a severovýchod Chile a Lama guanicoe voglii má omezený výskyt od východu And až po Argentinu (MASOPUSTOVÁ a kol., 2009) (Příl. č. 15.). Globální odhad populace guanako je pod 600.000 zvířat, a téměř 90% populace se nachází v Argentině (BALDI a kol., 2008). Pro život mezi 4000 až 5000 m.n.m. má přizpůsobenou velikost srdce, které je zhruba o 15% větší než u ostatních savců podobné velikosti (GRZIMEK, 1990). Siluetou je podobná lamě krotké (Lama guanicoe f. glama). Délka těla je však větší 1,9 – 2,3 m., výška v kohoutku 1 – 1,1 m a délka ocasu je kolem 25 cm. Dosahuje hmotnosti 60 – 120 kg. (ŠUHAJDA, 2006). Jako jedna z mála lam má tento druh pouze jeden barevný odstín srsti. Vyskytuje se pouze v kombinaci, světlehnědý hřbet, bělavé břicho a obličej má pokrytý krátkou šedou až černou srstí (VOHRADSKÝ, 1990). Jídelníček guanaco je o mnoho pestřejší než u jiných lam. Z důvodu žitota ve vyšších nadmořských výškách nepreferují tyto lamy jen zelené krmení, ale nepohrdnou listy a pupeny keřů a stromů. Vodu získávají z rostlin a mohou také pít brakické a slané vody (GRZIMEK, 1990). Sociální organizace guanako se liší v závislosti na podmínkách prostředí, kvality obytného prostoru a období s trvalým polygamních rodinných skupinách, stáda mužů, osamocených mužů a zřídka stád, žen a smíšených skupin (AIA, 2005).

17

Guanaco patří mezi méně chované druhy lam v zajetí. V minulosti bylo toto plemeno loveno pro cenné kůže a maso. Kůže z mláďat se nazývala „chulengos“ (VOHRADSKÝ, 1990). Dnes guanako zabírá pouze 40% svého původního rozsahu. Gunaco je nejvíce ohroženo lidskou činností, jako je lov, těžba ropy, oplocení a rozvoj infrastruktury, která klade překážky pro přesuny zvířat. Dále má vliv na populaci guanaco rostoucí desertifikace a změna klimatu. Tento druh se vyskytuje v řadě chráněných území a je zahrnut do přílohy II úmluvy CITES (BALDI a kol., 2008).

2.4.3

Lama alpaka (Lama guanicoe f. pacos)

Tato lama (Příl. č. 16.). byla v 19. stol. vyšlechtěna z lamy krotké (Lama guanicoe f. glama) pro produkci vlny (ŠUHAJDA, 2006). Má drobnější tělesnou konstituci, a proto se nehodí jako soumar (MASOPUSTOVÁ a kol., 2009). Vzhledem nám může připomínat ovci s delším krkem. Dosahuje výšky kolem 100 cm a váží od 55 do 65 kg. Má malé krátké uši a obličej porostlý srstí. Zakulacenou záď a rovný ocas (VOHRADSKÝ, 1990). Lamy alpaky (Lama guanicoe f. pacos) chováme ve dvou plemenných rázech, lišící se od sebe délkou, kvalitou a strukturou vlněného vlákna (MASOPUSTOVÁ a kol., 2009). Plemeno Suri (Příl. č. 17.) má až 15 cm vlákna, která se stáčí do prstence a vytvářejí na hřbetě dělící brázdu (VOHRADSKÝ, 1990). Je to zvíře dobré fyzické vývoje, zakřivené obrysy a harmonický. Je větší jak plemeno Suri a žije ve větších populacích (AIA, 2005). Plemeno Huacaya (Příl. č. 18.) je robusnější zvíře, má kompaktnější srst s kratšími vlákny a pro svou srst je pro místní obyvatele více ceněna než plemeno Suri (VOHRADSKÝ, 1990). Jeho vlákno je hedvábné, lesklé, bohaté a jemné. Délka se pohybuje mezi 10 a 30 centimetrů. Fleece nebo vlákna vyrobená má větší váhu než Huacaya (AIA, 2005). Alpaka vlákno má více než 17 přírodních odstínů, sahající od čistě bílé až po černou a prochází různými odstíny hnědé a odstíny šedi (Příl. č. 02.). To činí z alpaky vlny konkurence schopnou. Největší zastoupení alpak nalezneme v jižním Peru, malé počty v západní Bolívii a severozápadní a Argentině. Některé byly i introdukovány do Ekvádoru nebo Izraele (MASOPUSTOVÁ a kol., 2009) (Příl. č. 20).

18

2.4.4

Lama vikuňa (Vicugna vicugna)

Lama vikuňa (Vicugna vicugna) (Příl. č. 21.). žije ve Vysokých Andách jižního Peru, Bolívie až po severní oblast Argentiny a Chile. Byla uměle vysazena v Ekvádoru v rezervaci - Reserva de Produccion de Fauna Chimborazo (LICHTENSTEIN, 2008) (Příl. č. 22.). Tam obývá oblast zvanou Puna, která je beze stromů a nachází se nad zónou pěstovaných plodin. Tento druh lamy řadíme mezi divoké druhy lam. Jedná se o druhově nejmenší lamy, které svým vzhledem mohou na první pohled připomínat naši srnku (ŠUHAJDA, 2006). Dosahují výšky v kohoutku kolem 95 cm a váží do 65 kg. Je pro ně typická malá hlava s velkýma černýma zvědavýma očima a dlouhý, štíhlý krk (VOHRADSKÝ, 1990). Vikuňa je přizpůsobena drsným podmínkách And hustou, kvalitní srstí. Má krátkou, žlutohnědou až plavou barvu, která je v oblasti břicha bělavé barvy. Zajímavostí je, že právě na břichu je srst nejdelší, a to až 12 cm, oproti zbytku srsti. (ŠUHAJDA, 2006). Březost vikuně trvá 342 – 350 dní a má jedno mládě, vážící při narození 5 až 8 kg (MASOPUSTOVÁ a kol. 2009). Vikuňa patří mezi nejrychlejší lamy. Ve výškách 4500 metrů dokáže běžet na vzdálenost 20 až 25 km rychlostí 47 km/h. (ŠUHAJDA, 2006). Celkový počet vikuní v Jižní Americe je odhadován na 347 273 vikuní. Pohybují se v nadmořských výškách 3200 až 4800 m. n. m. a vyhledávají strmé svahy, které jim v případě nebezpečí slouží k úniku před predátory. Údolí pod svahem jsou často dobrým místem pro pastvu, protože půda je hlubší a vlhčí, než půdy až na svahu. Vlivem těchto extrémních podmínek živí se vikuňě hlavně trvale travními porosty, keřy, bylinami i kořeny rostlin. K tomu mají přizpůsobeny zuby, které mají neustále rostoucí řezáky. Vikuňa je společenské zvíře s typickým výskytem ve stádech. Stáda jsou dvojího druhu. Rodinné skupiny jsou tvořeny dominantním samcem, několika dospělých a mladistvích samic a jejich potomky, mladších jednoho roku. Druhou skupinu tvoří pouze samci, kteří byli vyhnání z rodinného stáda. Někteří samci, převážně bývalí vedoucí skupiny jsou viděny jako jednotlivci. Tento druh lamy je veden v CITES příl. I. Druhy chované v Jižní Americe jsou uvedeny v CITES II (LICHTENSTEIN, 2008).

19

2.5 Podmínky chovu Lamy patří zhlediska chovatelského zájmu mezi nenáročná zvířata. V České republice je stále považovaná za exotické zvíře, ale v zemích západní Evropy je víceméně běžným jevem, třeba jako kůň (SPĚVÁK, BUCHAROVÁ, 2010). Poslední dobou se stále šíří a přizpůsobují podmínkám chovu téměř po celém světě ať už prostřednictvím zoologických zahrad nebo drobných chovatelů. Pro správný chov jakéhokoliv zvířete je důležité opatřit si co nejvíce informací. Měli bychom se dozvědět, jak vypadá jeho přirozené teritorium a snažit se vytvořit co nejvíce podobné to umělé. Co jí a v jakých dávkách? Jaký má způsob života, co všechno potřebuje, aby bylo zdravé a spokojené.

V legislativě jsou podmínky chovu lam řešen vyhláškou č. 346/2006 Sb., o stanovení bližších podmínek chovu a drezúry zvířat (ÚKOZ, 2000):

Zvláštní podmínky chovu lam a velbloudů

1. Lamy a velbloudi mohou být drženi celoročně ve venkovních výbězích, přičemž musí být k dispozici nevytápěné stáje (přístřešky), které poskytnou místo všem zvířatům ze stáda, o rozměrech u velbloudů nejméně 4 m2 pro 1 zvíře, u lam 2 m2 pro 1 zvíře. Tyto přístřešky musí být zajištěny proti průvanu (Příl. č. 23.). 2. Pro chov lam a velbloudů musí být splněny tyto podmínky: a) lamy a velbloudi se musejí držet v jednotlivých nebo skupinových boxech s minimální plochou 12 m2 pro jednotlivě ustájeného velblouda a 8 m2 pro jednotlivě ustájenou lamu, pro každého dalšího velblouda je nutno navíc přidat 4 m2 anebo 2 m2 pro každou další lamu, b) velbloudí samice se chovají ve skupinách, velbloudí samce je možné ustájit jednotlivě, c) velbloudi a lamy nesmí být trvale uvázáni, d) podestýlka musí být suchá a čistá, e) musí být k dispozici zastřešená část výběhu s podestýlkou, situovaná tak, aby všechna zvířata byla chráněna před deštěm a sněhem,

20

f) venkovní výběh pro 1 až 3 velbloudy musí mít plochu velkou minimálně 150 m2, pro každé další zvíře musí mít o 25 m2 více. Venkovní výběh pro 1 až 3 lamy musí mít plochu minimálně 75 m2 a pro každé další zvíře o 15 m2 více. Venkovní výběh musí mít přirozenou půdu nebo písek a být vybaven předměty k otírání a drbání.

Podle KOŘÍNKA (2000) lamy chováme na zatravněných pozemcích, výbězích s ubikací pro pár nebo skupinu s jedním dospělým samcem. Pro pár zvířat nebo menší skupinku postačuje výběh 150-200 m2 (Příl. č. 24.). Určitě nezapomeneme v rámci welfare umístnit do výběhu vzrostlé stromy které zvířatům poskytnou v létě nebo nepříznivých podmínkách přístřešek. Součástí venkovního prosoru by mě být i prostor pro káliště a „prachovou“ lázeň (ŠVANDA, 2008). Lamy jsou výborní skokani. Od pana Jiřího Tetzeliho, chovatele huculských koní, ovcí a lam z farmy Olšovka jsem se dozvěděla, že lama zvládne přeskočit klidně i 160 cm vysoký plot, a to buď skokem nebo přírazem. To mi jen potvrdilo zkušenost ze zoologické zahradě Brno, kde během mé praxe utíkaly lamy z ohrady. Jako každé zvíře, které má omezený areál pro život a není během dne dostatečně zaměstnáno, tak i lamy se začnou ve výběhu nudit. Začnou okousávat stromy ve výběhu anebo hledat skulinu, kudy by mohly utéct. Pro větší lamy typu lama krotká (Lama guanicoe f. glama) a lama guanako (Lama guanicoe) musíme mít výšku plotu od 140 do 160 cm. Pro Alpaky a menší druhy lam postačí ohrazení ve výšce 90 až 120 cm (KOŘÍNEK, 2000).

2.6 Krmení Vzhledem ke své drsné horské domovině nejsou lamy náročné. na množství ani obsah krmení Dovedou potravu dokonce využít mnohem dokonaleji, než naše hospodářská zvířata a spotřebují ji proto méně (SPĚVÁK, BUCHAROVÁ, 2010). Lamy mají schopnost spásanou vegetaci ukládat tuk v podkoží i svalovině a odtud pak mobilizovat rezervy v období sucha nebo zimy (HORÁKOVÁ a kol., 2012). V zimě, kdy mají v našich podmínkách málo pohybu jsou náchylné k tloustnutí. V chovu lam je vůbec jednou z nejdůležitějších a nejnáročnějších částí odhadnout energetickou spotřebu zvířat. Vyvážený příjem živin je základem zdraví jinak velmi odolných a vitálních lam 21

(SPĚVÁK, BUCHAROVÁ, 2010) Co se týká druhu a množství krmiva, můžeme u lam postupovat stejně jako u našich ovcí (ŠUHAJDA, 2006). Základní potravou je zelená píce, která se podává především v letním období a v zimě kvalitní seno, které by měly mít stále k dispozici (SPĚVÁK, BUCHAROVÁ, 2010). Zelené krmení podáváme ve dvou denních dávkách, větve, jadrnná krmiva a ostatní přídavky dáváme jednou denně (KOŘÍNEK, 2000). Lamy s oblibou vyhledávají krmiva s nahořklou chutí, jako je kůra, některé listy stromů a keřů, výhony z náletu, větve (ŠUHAJDA, 2006). Tyto větve pak skvěle poslouží jako okus. Příjem krmiva kolísá v závislosti na teplotě okolního prostředí, ale i podle chutnosti, travitelnosti krmiv, ale i apetitu a statnosti lamy. Množství času vynaloženého na spásání a přežvykování se zvyšuje se snižující se teplotou (ŠUHAJDA, 2006). To můžeme vysvětlit původem lam z drsných And. Pastva je původní a nejpřirozenější způsob krmení. Pastevní chov zvířat přizpívá k jejich optimální stavbě a funkčnosti těla, zejména pokud jde o zdraví, trávení a zpevnění kostry, vazů a svalů (MÁTLOVÁ, 2002). Z vitamínově minerálních přípravků se přídavájí směsi určené pro skot nebo ovce. Zelené krmení podáváme ve dvou denních dávkách, větve, jadrná krmiva a ostatní přídavky dáváme jednou denně (KOŘÍNEK, 2000). (HORÁKOVÁ a kol., 2012) klade velký důraz na správnou výživu, jelikož nesprávná výživa je u lamovitých nejčastější příčinou onemocnění.

2.7 Užitkovost lam U lam není předem jasná užitkovost, tak jako třeba u skotu, kde rozeznáváme mléčnou, masnou nebo kombinovanou užitkovost. Kdybychom měli lamu zařadit z hlediska užitkovosti mezi ostatní naše hospodářská zvířata, tak bychom ji začlenili do kategorie vlnařská užitkovost, kde hlavním cílem je produkce vlny. Pokud nebudeme lamu charakterizovat jako hospodářské zvíře, vyslouží si v chovu statut domácího zvířete, které plní spíše funkci domácího mazlíčka. Užitkovost lamy je velmi rozsáhlá. Hlavním důvodem proč se lama v zemích Jižní Ameriky začala domestikovat, ostatně později i u nás chovat, je produkce vlny. Vicugna vicugna mensalis má nejkvalitnější vlnu ze všech lam (VOHRADSKÝ, 1990).

22

Lamí vlna má celou řadu vlastností, pro které se stala vyhledávanou surovinou. Chrání před deštěm, má nízkou míru nasákavosti, vlákno je pevné a pružné, což zajištuje výrobkům z lamí srsti trvanlivost. Velkou výhodou je, že je snesitelnější i pro citlivou pokožku, kdy neobsahuje žádný lanalolin a vlna se nemusí chemicky čistit (SAFLEY, 2003). Rozhodujícím faktorem pro kvalitu vlnu je už samostný druh lamy, délka vláken, část těla z které srst odebíráme, lesk, hrubost, jemnost, kadeřavost, pocit na dotek, hustota, váha a barva. Jemná podsada se obvykle používá pro jemnější oděvy, zatímco hrubší struktura krycí srst má tendenci být použity pro koberce a lana (BAT, 2002). Lamy se stříhají jednou ročně, a to na jaře v květnu až červnu, aby se přes léto zbytečně nepřehřívaly Produkce srsti u lam je silně ovlivňována věkem matky. Hmotnost srsti stoupá až do věku 7 let u matky, po té začně klesat. Z tohoto důvodu se doporučuje držet samice ve stádu nejvýše 7 let. Předejdeme tak poklesu produkce srsti u zbytku stáda. (VOHRADSKÝ, 1990). Nejlepší plemena dávají až 4-5 kg z jedné střiže (ŠUHAJDA, 2006). Jemnost vlákna se měří v mikronech odst. 1 mikron = 1 tisícina mm). Vše, co je kolem 30 mikronů, je velmi hrubé, a proto vhodné ke zpracování pouze v omezené míře. Obecně platí, že jemnější vlákna, vyšší prodejní cena vlny

Na světě existuje mezinárodní asociace pro alpaky – IAA, která sdružuje chovatele na podporu využívání vlákna alpaky a uznává její kvalitu prostřednictvím symbolu: Alpacamark. "Alpaka" a "Huarizo" značky jsou registrovány na nejdůležitějších trzích a zaručují nám, že výrobky jsou opravdu z lamy a obsahují tolik proscent lamích vláken jako mají mít (AIA, 2000) (Příl. č. 26.). Od Christine Sagstetterové, z farmy Lamadorádo jsem se dozvěla, že cena vlny za syrovou alpaka srst 1. jakosti je v Německu cena od 20,- Euro. U ní si můžeme ručně předenou vlnu z lamy krotké koupit za 300Kč/100g. a alpaku 350Kč/100g. Christine mi i ukázala jak se dá později vlna z lamy zužitkovat. Sama si vlákna ze svých lam vyčesává, čistí a spřádá na vlnu z které pak vyrábí nejrůznější výrobky od pletených vzorovaných svetrů až po upomínkové předměty v podobě malých háčkováných lam (Příl. č. 27.). Další užitkovou funkcí lamy je lama jako zdroj masa. Pro České republiku neexistují veterinární normy pro lamí maso, proto se oficiálně u nás lamí maso nejí 23

a není k dostání. Důvodem je i, že v České republice se lama chová pro jinou užitkovost. V Jižní Americe se maso z lamy prodává jak čerstvé tak i sušené a je jediným větším zdrojem bílkovin pro tamnější obyvatelstvo. Sušené a solené maso se jmenuje „charque“ (ŠUHAJDA, 2006). Výtěžnost masa dosahuje až 59 %. Maso má mnohem nižší obsah tuku než maso u jiných zvířat. Chovatelé lam v České republice dále mohou využít lamí trus, který je dobrým kompostem a v Jižní Americe po vysušení slouží i jako palivo. I přesto, že má lamí trus nižší obsah organických látek než od našich běžně chovaných hospodářských zvířat, nic neztrácí na svých výhodách.Velkou výhodou je, že jeho aplikace, díky nízkému obsahu organických látek může probíhat rovnou na požadované místo a nemusíme se bát spálených kořenů. V Jižní Americe pomohl lamí trus jako organické hnojivo v nepřístupných oblastech

při pěstování kukuřice, která je součástí jídelníčku tamnějších obyvatel.

Podle nejnovějších studií lamí trus poskytl základ pro růst incké společnosti. (LORENZI, 2011). Podle Charles Choie, 2012 by dokonce lamí trus mohl pomoci Andským vesničanům odstranit znečištění v opuštěních dolech po těžbě stříbra a cínu a očistit extrémně kyselé vody. Za pomocí vytvoření tzv.: „biorektarů“ z bakterií ve výkalech. Tento postup byl už s úspěchem aplikován v Anglii za pomocí koňského a kravského hnoje. Lama jako savec je i producent mléka. Jedná se však pouze o mateřské mléko, která má vyšší obsah vápníku a fosforu a nižší obsah tuku než kráva nebo koza. Lama je schopna najednou vyprodukovat pouze 60 ml mléko, aproto musí častěji kojit (GRZIMEK, 1990). Mateřské mléko lam je zcela neutrální – pH 7 (MASOPUSTOVÁ, 2009) Nezaměnitelnou a pro moji diplomovou práci stěžejní užitkovost lamy je její využití při pastvě např. v ekologickém zemědělství nebo v rámci protierozního opatření. Jejich zvláštně utvářené končetiny s rakovitými kopýtky našlapujícími pouze na první 3 články prstů nezanechávají v půdě hluboké otisky jako třeba kůň nebo ovce a tím nenarušují tolik půdní profil. Jejich kopyta jsou šetrnější k živonímu prostředí. (SKEWES a kol., 2005) Lamatrekking, lamahiking neboli lamí caravanning, to všechno jsou označení pro činnost, kdy lamy doprovázejí člověka na výletech. Už ze samotné historie víme, že 24

lama sloužila člověku jako soumar. Lama je schopná nést 25 až 35 % své tělesné hmotnosti. Lamatrekking je hlavní činností chovu lam na farmě v Bernarticích. Lamy jsou zvyklé s pomocí ohlávky chodit se skupinami lidí na krátké procházky (Příl. č. 28.). V poslední době se lamy využívá jako asistenti při psychoterapii anebo jako výzkumný materiál pro školy, přírodovědné kroužky, kluby a zoologické zahrady.

2.8 Ektopraziti lam Žádný chovatel lam si nepřeje, aby jeho zvíře trpělo a snaží se předejít jakémukoliv onemocnění. Podle zákona č. 246/1992 o ochraně zvířat proti týrání je každý chovatel povinnen zajistit zvířeti veterinární péči jinak se dopustí správního deliktu. Podobně by měl ctít základní požadavky kvality života zvířat tzv. welfare, které Brambellova komise shrnula do pěti zásad známých jako „pět svobod“(DUBEN, 1999): 1. Osvobození od žízně, hladu a podvýživy - zajištěním přístupu k vodě a krmivu. 2. Osvobození od nepohodlí - zajištěním vhodného ustájení. 3. Osvobození od bolesti, zranění a nemoci - prevencí či rychlou diagnosou a léčením. 4. Svoboda vykazovat prvky normálního chování - dostatkem prostoru a společenstvím ostatních zvířat. 5. Osvobození od strachu a úzkosti - zajištěním podmínek bez psychického strádání.

Lama stejně jako každé zvíře trpí na parazity, které dělíme na na ektoparazity (vnější parazity), kteří žijí mimo hostitele či na jeho povrchu a endoparazity (vnitřní parazity), kteří žijí uvnitř hostitele, v jeho útrobách, tkáních či buňkách. Nejznámějšími vnějšími parazity jsou blecha, klíště, veš či všenka (KOŘÍNKOVÁ, 2006) Od chovatelky lam Christi Sagstterové jsem se dozvěděla, že lamy by měly mít stejné ektoparazity jako naši přežvýkavci. SKRJABIN (1956) uvádí, že v srsti přežvýkavců se nejčatěji vyskytují tyto zástupci ektoparazitů: zákožka svrabová (Sarcoptes scabiei), Chorioptes sp., prašivka (Psoroptes) a zástupci řádu vši a všenky (Phthiraptera). HUSÁKOVÁ a kol. (2012) se v článku věnovanému lamám jako 25

veterinárním pacientů rozepisují zejména o zástupci čeledi Sarcoptidae (zákožkovití) a Psoroptidae (prašivkovití), roztočích způsobující svrab. U lamovitých se můžeme setkat se třemi druhy svrabu - sarkoptovým, psoroptovým a chorioptovým. Dále se u lam vy skytují zákožky Chorioptes bovis a další zástupci rodu Chorioptes.

Na stránkách ČVUP je volně stažitelný postup pro odběr ektoparazitů. Co se týká seškrabu kůže platí: Vzorky se odebírají z okrajových částí změn na kůži (na rozhraní postižené a zdravé kůže) pomocí ostrého skalpelu seškrábnutím až do krvavého podkoží, přenesou se do zkumavky (menší lékovky, igelitového sáčku apod.) a dobře se uzavřou vhodným uzávěrem aby nevyschly, vzorky srsti, peří apod. se vytrhnou přímo z lůžka a uloží do nepropustného obalu (masovka nebo kelímek z umělé hmoty, igelitový sáček), který se důkladně uzavře. Na pražské klinice zabývající se dermatologickými problémy zvířat jsem se dozvěděla, že ektoparazité jsou detekováni za použití stereomikroskopu a mikroskopií seškrabů z podezřelých částí kůže. K seškrabu se používá skalpelová čepelka, kterou získáme vzorek povrchové nebo hlubší vrstvy epidermis. Vzorek se vkládá do olejové vrstvy na sklíčko a prohlíží pod mikroskopem. Dalším způsobem je kožní otisk, který se používá nejčastějipro potvrzení bakteriální nebo kvasinkové infekce. Jiným způsobem je otištění lepící pásky v srsti kdy můžeme diagnostikovat můžeme diagnostikovat kožní parazity) nebo kvasinkové infekce. Jak jsem se dozvěděla od chovatelky lam Christi Sagstterové, má každý chovatel svého veterináře, který odebírá potřebné vzorky, pro zjištění chorob a provádí potřebné laboratorní rozbory. Další možností a asi nejvíce používanou je, že chovatel odebere vzorek sám či za asistence veterináře a vzorek pošle na analýzu na ČVUPraha. Na stránkách Českého veterinárního ústavu Praha (ČVUPraha) si můžeme stáhnout formulář k objednání takového veterinárního vyšetření. Dle návrhu ceníku ČVUPraha stojí parazitologické vyšetření s názvem Taxonomické určení parazita (u vzorků dodaných vysloveně pro tento účel) – 350Kč, vyšetření kožních seškrabů (srsti, peří) 60Kč, parazitologická pitva úplná pak 350Kč.

26

3 CÍL Na začátku psaní této diplomové jsem si stanovila několik cílů, které bych ráda splnila:

1) Vyhledat a vytvořit tabulku se seznamem zoologických zahrad, která chovají lamy. Následně zjistit, který druh lamy se v České republice nejvíce chová. 2) Seznámit se s legislativou, která se týká chovu lam. 3) Najít sdružení, která se zajímají o chov lam v České republice 4) Vybrat farmu, kde se chovají lamy a lze zde provést výzkumnou část diplomové práce 5) Stručně charakterizovat chované druhy lam chovaných v České (popis lam, potravní nároky, nároky na prostor, jestli daný druh potřebuje zvláštní zacházení než jiné druhy apod.). 6) Zhodnotit užitkovost lamy 7) Porovnat užitkovost lamy s vybranými hospodářskými zvířaty 8) Najít výhody lam oproti druhům běžně chovaných ve střední Evropě

27

4 MATERIÁL A METODIKA Při psaní diplomové práce a provádění výzkumné části jsem vycházela z předepsaných literárních zdrojů, internetových odkazů, ale především ze zkušeností jednotlivých chovatelů se kterými jsem se setkala a měla jsem možnost s nimi spolupracovat. Bylo zajímavé pozorovat různé chovatele jak k lamám přistupují a dozvědět se důvody proč si lamu pořídili. Jako úplný začátečník v chovu lam jsem se nejprve musela dozvědět něco o životě lam. Zajímala jsem se především o vlastnosti lam, co potřebují ke správému chovu a snažila jsem se zjistit jejich užitkové vlastnosti. Schraňování nejrůznějšího materiálů a čerpání informací bylo nedílnou součástí této práce. Snažila jsem se používat co nejnovější zdroje, ale pro téma mé prácebyly využitelné i informace ze starší literatury. Některé informace z této práce pochází i ze zahraničních zdrojů, ale většinu informací jsem čerpala ze zkušeností, které jsem získala povídáním s kolegy. Výbornými společníky se mi stali manželé Sagstetterovi, Christine a Josef u kterých jsem měla možnost i pobytu a přímého kontaktu s lamami. Většinu odborných praktických informací jsem získala od nich. Christine mi i pomáhala s výběrem vhodné literatury, a to především ze zahraničních zdrojů. Jejich farma se nachází v Podhůří Šumavy v Bernarticích a jmenuje se Lamadorádo. Oba jsou původem ze zahraničí. Christine ze Švýcarska a Josef pochází Bavorska. Do České repuliky se dostali díky vlastnictvím pozemku s loukami. Nechtěli chovat zvířata na maso, ale zároveň potřebovali zvířata, která by spásala louky. Tak se rozhodli, že zkusí chov lam. Chovají lamy krotké (Lama guanicoe f. glama) a lamy alpaky (Lama guanicoe f. pacos). Jejich hlavním posláním je lamatrekking, pořádání kurzů se zaměřením na chov lam a provoz obchodu s výrobky z lamí vlny a potřebami pro lamy. Další podklady a informace ohledně mé diplomové práce mám od pana Jiřího Tetzeliho z farmy Olšovka, který kromě chovu lam krotkých (Lama guanicoe f. glama) chová hlavně koně plemene Hucul, ovce plemene Zwartbles, skot plemene Galloway a Aberdeen angus. Farma se nachází v Plzeňském kraji a lama, spolu s ovcemi, zde slouží k dopásání pastvy po koních. Poslední farmou se kterou jsem byla v kontaktu byla rodinná ekofarma Zářeckých v Nekoři, poblíž Žamberku, kde chov páru lam tvoří pouze doplňkovou činnost hospodářství. Toto místo jsem si vybrala, jelikož lamy jsou zde chovány spolu s ovcemi 28

a kozami. Převážnou část své diplomové práce orientuji na chov lam na farmě Lamadorádo v podhúří Šumavy, kde jsem prováděla i většinu výzkumné činnosti. Dále jsem vycházela ze zkušeností nabytých během studia agroekologie. Převážně předmětů jako bylo ekologické zemědělství, pedologie, krajinná ekologie, ochrana přírody a krajiny, enviromentalistika, chov hospodářských zvířat aj. K samotné metodice, která se týká pastvy lam a porovnání s ovcemi jsem vycházela z literatury, která se týkala především ovcí, zatížítelnosti pastviny a vlastního pozorování. Na několika vybraných farmách jsem si změřila pozemek, spočítala počet lam, jejich hmotnost, odhadovaný průměrný výnos sušiny pastviny z 1 ha, délka pastevní sezóny ve dnech a vše jsem pak vložila do vzorce na výpočet zatížitelnosti pastviny. Zvlášť pro ovce a lamy. Ostaní údaje jsou již ze samotného pozorování a porovnání s literaturou. Pro orientační výpočet zatížitelnosti pastviny vycházím z HORÁKA (2012) a z výnosu pastevního porostu a jeho denní spotřeby:

PZ = počet zvířat (kus na ha pastviny) VP = výnos z pastviny (kg/ha) DPP = denní příjem porostu(kg/kus) Nedopasky = hmotnost nespaseného porostu (kg(ks) Délka pastvy (dny)

PZ =

VP − nedopasky DPP ∗ délkapastvy

Pro stanovení optimálního počtu zvířat na ha pastviny musím znát: výnos píce z ha pastviny. Výnos se podle STAŇKA (2012) vypočítá tak, že pomocí rámu 1 m x 1 m, který se položí minimálně na 5 místech na pastvině, se píce vyžne srpem a tento výnos se zváží. Výsledky se potom zprůměrují na m2 a vypočte se hektarový výnos.

Tento výzkum jsem uskutečnila na Šumavě na farmě Lamadorádo a na ekofarmě v Nekoři.

29

Zbývající část týkající se pastvy lam, jsem experimentálně porovnávala velikost pastvy s počtem kusů a druhem zvířat. V úvahu jsem brala nadmořskou výšku, klimatickou oblast, váhu zvířete a s ním spojenou přirozenou spotřebu potravy, stáří, momentální stav zvířete, pohlaví zvířete, roční období aj. Údaje týkající se ovcí jsem čerpala především z odborné literatury a informací od chovatele.

Praktická část o sledování výskytu ektoparazitů, proběhla tato část ve dvou etapách. První pozorování proběhlo na farmě Lamadorádo v Bernarticích v létě 2011 a pak během roku 2012 při vyčesávání lamy. Další část pak v ZOO Brno pod záštitou MVDr. Mazánka a ošetřovatelů lam. Celou metodiku a výsledky jsem diskutovala s chovateli a veterináři. Na dálku jsem spolupracovala i s MVDr Taťánou Husákovou z veterinární kliniky chorob přežvýkavců a prasat Brno, která mi i doporučila vhodnou literaturu. Paní doktorka mi byla doporučena jak samotnými chovateli např. panem Švandou z Děčína nebo i veterináři. Ostatní zjišťování pak probíhalo formou dotazů na jednotlivé chovatele. Při vypracování metodiky jsem používala i informace ze zahraniční literatury, a to především BORNSTEIN a DE VERDIER (2010), kteří popisují, že pro správnou diagnostiku ektoparazitů u lam jsou nejdůležitější kožní seškraby. Tím jsem si jen utvrdila o vhodnosti a správnosti řešení. Narozdíl však od postupu ČVUP doporučují k seškrabu použít druhou, tupou stranu skalpelu potáženého vrstvou tekutého parafínu. Výchozím zdrojem informací byl i článek veterinářky HORÁKOVÉ a kol. (2010), který se z části zabýval problematikou ektoparazitů u lam. Kromě toho, že dokonale popisuje jaké druhy můžeme na lamě identifikovat tak informuje i o tom, v kterých místech je hledat a určuje následnou léčbu. Vzhledem k tomu, že nejsem veterinář a nemám patřičné vzdělání k provádění těchto zákroků, zvolila jsem pro svůj výzkum techniku pročesávání a zkoumání srsti. Ta se dá aplikovat na lamách, které jsou zvyklé na kontakt. Zabráním tak zbytečnému stresu zvířat. Co se týká seškrabu kůže, jedná se o metodu, která je asi nejpoužívanější a v tomto směru jsem spléhala na veterináře, kterým jsem koukala pod ruce.

30

5 VÝSLEDKY A DISKUZE Většinu svých výsledků opírám o fakta uvedená v odborných knihách, zkušeností chovatelů lam a poznatků získaných během psaní této diplomové práce. Mým hlavním cílem bylo představit lamu jako zvíře, které je možné chovat v podmínkách střední Evropy, zjistit a porovnat její výhody s jinými hospodářskými zvířaty. Z našich zvířat je lamě nejblíže, alespoň co se užitkovosti týká, ovce, a proto většinu dat porovnávám právě s nimi. Lama má celou řadu vlastností, které může využívat ve svůj prospěch. Zvláštní anatomické uspořádání končetin jim umožňuje bezpečně se pohybovat v nejrůznějším terénu kam ostatní zvířata nemohou. To z nich činí vhodné zvíře pro pastvu na špatně dostupných místech, kterým jsou např. svahy. Jejich elastické mozoly na spodní straně kopyt zabraňují ničení vegetace a netrhají tolik půdní povrch jako třeba kozy, ovce nebo i koně, kteří mají ostré paznehty. To má velmi dobrý agrotechnický a ochranářský význam. V knize o pastevním chovu ovcí a koz od MÁTLOVÉ (2002) mě zaujal ;:Uvádím příklad, který mě zaujal z knihy o pastevním chovu ovcí a koz od MÁTLOVÉ (2002): „Při pastvě našich hospodářských zvířat dochází k tomu, že paznehty obrací lístky rostlin a porost s menším obsahem živin není schopen lístky znovu otočit, to pak může mít negativní vliv na danou rostlinu. Tento stav může později mít vliv i na samotná zvířata, kdy nebudou mít dostatečný příjem živin z rostlin.“ A to se u lam nemůže stát, protože našlapují mnohem lehčeji a méně destruktivněji. Proto i podle veterinářů je důležitá správná péče o chodidlo – stříháním drápů předejdeme kulhání a případné bolesti. K tomu dodává HUSÁKOVÁ a kol. (2012), že péči by chovatelé měli věnovat především paznehtíku, který neustále přirůstá z korunkové části. Ostatně právě zvláštní tvar a uspořádání chodidla je důvodem, proč je lama mnohem šetrnější k sešlapu vegetace a půdy.

Co se týká pastvy a porovnání lam a ovcí, nalezneme zde, podle mého přímého pozorování, kromě společných věcí i řadu odlišností. Oba dva druhy zvířat mají velkou přizpůsobivost k pastevnímu způsobu života. Pastva je podle HORÁKA a kol. (2012) nejpřirozenějším způsobem výživy obou druhů zvířat. Představuje nejekonomičtější způsob výživy a zajišťuje biodiverzitu krajiny. Správná pastva může nahradit denní spotřebu živin. Podle HUSÁKOVÉ a kol. (2012) je pastva důležitá i pro správnou 31

funkci trávicího traktu, tedy dostatečnou produkci slin, ruminaci a motilitu předních oddílů žaludku. Denní spotřeba živin je ovlivněna řadou faktorů jako je např. plemeno ovce, zdravotní stav, hmotnost, stáří anebo druh porostu. To jsem musela vzít v úvahu i já. Podle JAMBORA a VESELOVSKÉHO (1992) je dospělá ovce schopna denně přijmout 6 až 10 kg pastevního porostu. S tím se schoduje i HORÁK a kol. (2012), který píše, že krmná dávka pro ovci je mezi 5 až 8 kg pastevního porostu. Veterinář Dr. EVANS Norman v manuálu o lamách a alpakách popisuje krmný návod pro lamy takto: Alpaky základní krmná dávka 300 g na 50 kg živé váhy, v době březosti a laktace 350g na 50 g živé váhy. Základní krmná dávka pro ostatní lamy 350 - 400 g na 100 kg živé váhy, v době březosti a laktace 450 - 600 g na 100 kg živé váhy. V umělých podmínkách zoologické zahrady Brno je krmná dávka rozdělena dle ročního oobdobí na tuto krmnou dávkou: •

letní KD (v kg/ks/den): seno luční 1,5; zelená píce 3,0; granule pro přežvýkavce 0,3; ovesné vločky 0,1; vitamix 0,002; minerální liz ad libitum; supervit S 5 g/ks jednou měsíčně

•

zimní KD: seno luční 3,5; mrkev 0,5; granule pro přežvýkavce 0,25; vločky 0,25; vitamix 0,002; min. liz ad libitum; supervit S 5 g/ks jednou měsíčně.

Na přelomu letošní zimy a jara upravili v ZOO Brno krmnou dávku, kdy se krmné vločky a polovina dávky granulí nahradily směsí mačkaného ječmene, ovsa a pšenice. Nutriční potřeby lamy jsou podobné jako u ovce. Lamy mají vysoký požadavek na vitamín E, který se vlivem sušených krmiv ztrácí a musíme jej doplňovat uměle. Nedostatek vitaminu E může být příčinou slabých zad nebo křivých nohou. EVANS (2000) doporučuje krmnou denní dávku pro lamy 5 kg poskládanou ze sena, pastvy a minerálních látek. Když jsem poprvé viděla pozemky, které byly spásány ovcemi, lamami a kozami, bylo jednoduše poznat jak si každé zvíře selektivně vybírá a ve výsledku se skvěle doplňují. Mám na mysli to, že lama zde fungovala ve funkci likvidátora nedopasků, který samozřejmě jako každé zvíře preferuje zelené krmení. Preference selektivního vyhledávání různých druhů rostlin je upřednostněna před systematickou pastvou, která je známá třeba u ovcí. Tato selekce však může být ovlivněna víc než druhem porostu, tak samotným zvykem a apetitem zvířat. V zoologické zahradě Brno jsem vypozorovala, že při pastvě lamy vynechávají především kopřivy (Urtica urens), rostliny z čeledi hluchavkovitých (Lamiaceae) a černý bez (Sambucus nigra). 32

Lama se dá srovnat zhlediska apetitu třeba s kozou, která podle MÁTLOVÉ (2002) má schopnost rozeznávat jednotlivé chutě a rozlišovat mezi hořkou, slanou, sladkou a kyselou chutí. Nevýhodou u koz je však jejich ochutnávání a okusování pouze znehodnocuje rostliny. To ovce ani lama nedělají. S názorem od MÁTLOVÉ (2002) polemizuje DUMONT B. a kol. (1995), který ve svém článku o pastevním chováním lam a koz, popisuje, že koza si při pastvě selektivně vybírala trávu, kterou sežere a lama se narozdíl od kozy snažila jíst vše bez ohledu na preferované rostliny.Tento jev by mohl souviset, dle mého názoru s pastevní konkurencí zvířat ve stádu. Domnívala jsem se, že společné pastva by mohla zvýšit apetit zvířat. Tato domněnka mi však byla vyvrácená při rozhovoru s jednotlivými chovateli, kteří nezaznamenali konkurenční rozepře mezi zvířaty týkající se pastvy. Naopak viděli výhodu společné pastvy, že každý druh zvířete má vlastní způsob spásání, stejně jako preferují jiný druh a části porostu. Během mého pozorování a navštěvování farem jsem viděla lamy chovat nejvíce v kombinaci s ovcemi, kozami nebo na Olšovské farmě chov s koňmi plemene Hucul. Pro lepší představu uvádím tabulku míst chovu lam, které jsem navštívila s velikostí jednotlivých pozemků, určených k pastvě a počet zvířat.

Tab. č. 03. Porovnání velikosti pozemků určených k pastvě a počet pasoucích se zvířat Lokalita ZOO Brno Lamadorádo Bernartice Lamafarma Děčín Ekofarma Nekoř

Velikost pozemku

Počet zvířat

Druhy zvířat

0,5 ha 0,3 ha + 0,4 ha 1 ha 0,5 ha

6 8 + 3 až 4 mláďata 3 + 2 mláďata 2+15

lama lama lama lama, koza (ovce)

Pro lamu není problém spořádat například kůru, některé listy stromů a keřů výhony z náletu nebo trsnaté trávy. Spásají vše tak jako ovce, ale pochopitelné s denní větší dávkou. Nevadí jim pastva na horších pozemcích a nepohrdnou ani šťovíkem kopinatým (Rumex sp.). Ten je v našich podmínkách běžným výrazně vyčnívajícím rostlinným zástupcem na pastvinách. Jedná se o agresivní rostlinu, která ze svého okolí vytlačuje kulturní trávy a jeteloviny. Píce šťovíků obsahuje značné množství kyseliny šťavelové, tříslovin a alkaloidů a je v čerstvém stavu odmítám ovcemi i skotem. Většina hospodářských zvířat tuto rostlinu vynechá a pro zemědělce může šťovík znamenat

33

v rámci ekologického zemědělství velký problém, který by mohl vyřešit právě chovem lam. Takto postupoval i chovatel Zářecký, který si pořídil pár lam, právě z důvodu, že ho nebavilo kosení trávy a ruční vytrhávání šťovíku. Toto rozhodnutí bylo velmi chytré, jelikož určitě není vhodné chovat jednu lamy. Lama je stádová zvíře s přísnou hierarchií. V počtu jednoho jedince strádá a v mládí se fixuje na člověka, což do budoucna může být i nebezpečné. Podobně to i popisuje IZÁK (2012): „Zvířata, která zahrnou člověka jako součást svého stáda, mohou vůči němu uplatňovat stejné agresivní chování, jako k ostatním lamám. Taková chyba ve výchově, zvláště v mládí, je většinou trvalá a nedá se napravit. Zvíře je pak pro práci s lidmi nepoužitelné.“ ŠVANDA (2008) dává takové to chování za vinu příliš předčasnému odstavu samečků od stáda. A jako nejhorší variantu vidí kombinaci brzkého odstavu a chovu bez partnera stejného druhu. Pro chovatele vlastnící lamu s takovým to chováním je pak nadějí kastrace, která však nemusí pomoci. S tím souhlasí i BEAN (2007), který popisuje na svých stránkách první náznaky chování, které předcházejí agresivnímu chování a mohou chovateli pomoci zavčas zabránit a předejít rozrůstající se agresi. Konzultovala jsem tuto teorii s chovateli a shodli jsme se, že mezi hlavní příznaky patří plivání, zákeřné skákání po lidech, narážení do nich, zatlačování chovatelů k ohradě a náznaky zvedání nohy a následného kopnutí. Bylo zajímavé pozorovat jak si lamy zvykly na přítomnost jiných zvířat. To jsem viděla na rodinné ekofarmě Zářeckých v Nekoři, poblíž Žamberku, kde chovají pár lam, spolu s ovcemi a kozami (Příl. č. 29.). Zvířata prý nikdy neměla žádný konflikt. Jen občasné konflikty co se týkaly krmení, což majitel farmy vyřešil odděleným způsobem podávání krmiva. Na farmě v Bernarticích jsem zaznamenala jak lama, která přišla do stáda později a neměla ještě získané žádné hierarchické postavení, byla poplivaná, když se snažila jíst společně se zbytkem stáda v jeden čas. Nakonec musela jíst s mláďaty, kde si svou pozici lehce získala. Zvířata, která obývají stejný prostor se dokáží tolerovat a pan Zářecký mi popsal zvláštní pouto, které měli jejich lamy s jehňaty, která si přivlastnily za své a ochraňovaly je. Dle ŠUHAJDY (2010) jsou lamy ostražité, vnímavé a citlivé na jakýkoliv pohyb a dokáží mnohem rychleji varovat své ovčí kolegy před nebezpečím. To zkoumali i vědci s americké univerzity v Iowě (1994) a v článku s názvem Ochránce lama jako součást integrované chovu ovcí popisují lamí úspěchy v ochraně ovcí před kojoty. Toho se může využít právě při společné pastvě, kdy mohou lamy posloužit i jako ochranná zvířata místo pasteveckých nebo ovčáckých psů. Zvláště lamí samci, kteří mají velký odpor pro psy a zároveň přirozený ochranářský 34

instinkt pro menší zvířata. U navštívených chovů jsem nezanamenala, že by některý z chovatelů tohoto chování využíval a nechával si od lam hlídat zbytek stáda. To může být ovlivněno i tím, že v České republice nejsou zaznamenány útoky zvířat na stáda v takovém množství jako třeba v jiných státech a hlídání stáda není tak potřeba. K pastvě se mohou stahovat i další faktory, které jsem zahrnula do experimentálního pozorování. Množství spásané plochy je dáno lokalitou a apetitem zvířat. Zkusila jsem udělat experiment, kdy jsem porovnávala množství spásané plochy ovcemi a lamami. Vycházím z tabulky č. 03., ve které jsou uvedené velikosti plochy a počty zvířat, které danou plochu spásají. Tento experiment jsem uskutečnila na farmě v Bernarticích v podhúří Šumavy. K porovnání jsem použila informace a čísla z farmy v Nekoři, kde se chová na stejném pozemku 2 lamy a 15 ovcí. Podle postupu STAŇKA (2012) jsem si nejdříve musela spočítat výnos píce z pastviny pomocí čtverce o délce 1 x 1 m. Ten jsem postupně přikládala na různá místa na pastvině. Píci, která byla ve čtverci jsem s pomocí chovatelů posekala a poté jsme ji zvážili. Odběr píce jsem prováděla, vzhledem k velikosti pastviny 0,4 ha celkem 8krát. Daná místa jsem si vybírala dle vlastního uvážení. Jednotlivé váhy jsem sečetla a zprůměrovala. Tím jsem zjistila průměrný výnos píce v kg/m2. Výsledky uvádím v následující tabulce: Tab.č. 04. Výnos píce v kg/m2 chov lam Vzorky Váha (kg) Výsledek (kg/m2) 0,39 1. 0,54 2. 0,46 3. 0,42 4. 0,45 0,61 5. 0,43 6. 0,45 7. 0,32 8.

35

Při osmi vzorcích vychází průměrný výnos píce u lam 0,45 kg/m2. Abych mohla pokračovat ve výpočtu musela jsem si průměr v kg převést na hektarový výnos. To při při 0,45 kg/m2 dělá 4500 kg/ha. Při pozemku, který má 0,4 ha je celkový výnos pozemku 1800 kg.

K dosazení výsledku do vzorce od HORÁKA a kol. (2012) jsem potřebovala ještě znát hodnotu DPP (denní příjem porostu kg/ks), hmotnost nespaseného porostu tzv. nedopasky a určit si délku pastvy ve dnech. DPP jsem získala zprůměrovanou hodnotou hmotností jednotlivých lam. Na Lamadorádu se chovájí lamy krotké (Lama guanicoe f. glama) a lamy alpaky (Lama guanicoe f. pacos) v počtu 8 ks a 3 až 4 mláďat. Lama krotká (Lama guanicoe f. glama) váží průměrně 145 kg a lama alpaka (Lama guanicoe f. pacos) 65 kg. Podle váhy se určí krmná dávka. EVANS Norman v manuálu o lamách a alpakách popisuje krmný návod pro lamy takto: Alpaky základní krmná dávka 300 g na 50 kg živé váhy, lamy krotké základní krmná dávka 350 - 400 g na 100 kg živé váhy váha. EVANS (2000) doporučuje krmnou denní dávku pro lamy 5 kg poskládanou ze sena, pastvy a minerálních látek. V zoologické zahradě Brno mají průměrnou váhu 3,5 kg. Pro daný vzorec jsem zprůměrovala hodnotu krmné dávky na 500 g. Nedopasky jsem procentuálně odhadla na 30 % a délku pastvy na 365 dní.

PZ =

VP − nedopasky DPP ∗ délkapastvy

PZ = počet zvířat (kus na ha pastviny) VP = výnos z pastviny (kg/ha) DPP = denní příjem porostu (kg/kus) Nedopasky = hmotnost nespaseného porostu (kg/ks) Délka pastvy (dny)

PZ =

4500 − 1350 = 17, 3 lam 0,5 ∗ 365

36

Vypočítala jsem, že pastvina o 0,4 ha dokáže uživit celkem 17 lam. Výsledkem vzorce na výpočet zatížitelnosti pastviny je zhodnocení, zda velikost a užitkovost plochy je vhodná pro daný počet zvířat. Ano. Tyto pastviny jsou schopné uživit daný počet kusů zvířat. Dokonce je možné, tak jak je praktikováno na farmě v Nekoři, pro zvýšení efektivity pastvy přidat k lamám ovce nebo naopak. Při zhodnocení výsledků je potřeba vzít v úvahu jednotlivá kritéria, která by mohla mohla nepatrně ovlivnit výsledek. Prvním kritériem je rozdílnost nadmořských výšek daných lokalit a s tím spojená klimatická odlišnost. Lamy jsou na tento faktor fyzicky lépe připravené a dokáží se dobře zadaptovat na různé výkyvy teplot a změnu prostředí. O snášení horka by se dalo polemizovat. MASOPUSTOVÁ a kol. (2009) píše, že lama alpaka (Lama guanicoe f. pacos) je více náročná na chov, protože nesnáší vlhko a deštivé počasí. Z praxe na farmě v Bernarticích však vím, že lamy mnohem hůř snášejí horka a deštivé počasí jim nevadí. Když se nad tím zamyslím, tak vím, že je to v rozporu s jejich genovým vlastnictvím, který jim zaručuje snášenlivost horka. Možná je to ovlivněné mnohaletou domestikací a adaptací jednotlivých zvířat na podnebí v Podhúří Šumavy. Při posuzování dalších vlivů jsem zohledňovala velikost spásaného pozemku, rozdílnost času, kdy se zvířata pasou, samotná velikost zvířat, počet kusů ve stádu a stav zvířat, kdy ve stádě ovcí byly kojící bahnice, které měly k pastvě evidentně větší chuť a preferovaly nejkvalitnější druhy z porostu. Dalšími posuzovacími faktory byla odlišná časová osa výzkumu, kdy tím, že výzkum neprobíhal na jedné lokalitě se nedal zaručit stejný čas pozorování. Důležitým ukazatelem byl i stresový faktor, kdy lamy v mé přítomnosti byla zvědavé co se děje a nevěnovaly se pastvě. To vychází z jejich přirozeného chování, které popisuje IZÁK (2002), podle kterého jsou lamy zvědavá zvířata, kterým nesmí nic uniknout. O tom jsem se i sama přesvědčila, když jsem pořizovala fotografie. V mé přítomnosti byly po překonání počáteční nedůvěry zvědavé a pokoušely se o kontakt, místo, aby se věnovaly pastvě. Mnohdy stačila jen přítomnost poblíž oplocení a zvířata se přemístila blíže bez ohledu na množství a druh porostu, který se na daném místě vyskytoval. Na rozdíl od ovcí, které tento fakt v pastvě neovlivňoval. Při celkovém pohledu na pastvinu, kde se chovají lamy nebo ovce nelze na první pohled spatřit velký rozdíl. Jediné čeho jsem si všimla bylo rozdělení pozemku na jednotlivé zóny. Zvláště v umělých podmínkách zoologické zahrady, lze na pozemku 37

rozeznat jednotlivé udusané cestičky. Tyto cesty spojují oblíbená a vyhledáváná místa ve výběhu. Jedná se především o napaječky, venkovní výběhy se zásobníky sena, vnitřní ubikace, káliště nebo prachové či písečné koupele. Ve výbězích jsou patrná i zarostlá místa, kterým se zvířata výhýbají. Jsou to místa, kde rostou rostliny, které se pro pastvu příliš nehodí a chovatelé je musé samy pokosit. Při detailnějším pohledu na spásanou trávu, je vidět nepatrný rozdíl v délce rostoucího porostu. Lamy narozdíl od ovcí jsou schopny, díky anatomickému přizpůsbení chrupu nechávat kratší nedopasky. Pastva lam probíhá na pozemcích, které nejsou vhodné k intenzivní produkci tržních plodin. Správná pastva může působit na změny druhové složeního porostů, podporuje intenzivnější odnožování rostlin, a tedy i zahuštění porostu, poskytuje půdě živiny prostřednictvím výkalů zvířat. To je i další užitek, který z lamy ńebo ovce můžeme mít. Lamí trus se dá využít jako hnojivo. Lamí trus má nižší obsah organických látek, nedochází k vytváření takového tepla jako u použití např. koňského hnoje a tudíž může být aplikován rovnou na dané místo bez poškození rostliny. Ze zastavené tabulky č. 05, kde jsou jednotlivé hodnoty NPK vidíme, že procentuální zastoupení dusíku významně převyšuje hodnoty ostatních zvířat a hodnotou 1,70 % se toto hnojivo stává doplňkem pro půdy chudé na dusík. Fosfor je zastoupen 0,69 % a draslík 0,66%. Pro ukázku uvadím tabulku s procentuálními hodnotami NPK u jednotlivých hospodářských zvířat.:

Tab. č. 05. Porovnání hodnot NPK z hnoje u jednotlivých druhů zvířat

Lama Kuře Kůň Ovce Prase Kráva

%N

%P

%K

1,70 1,00 0,7 0,95 0,5 0,6

0,69 0,80 0,25 0,35 0,35 0,15

0,66 0,40 0,55 1,00 0,40 0,45

Pro vyměšování mají lamy ve výběhu vyhrazené místo tzv. káliště. To, že lamy kálejí vždy jen na toto stejné místo vychází z jejich přirozeného chování. Narozdíl od ovce, která nemá podle MÁTLOVÉ (2002) pevně dané místo pro kálení a kálejí, kde chcou. Tento zvyk je pro lamy typický a podle ŠVANDY (2008) mohou mít takových

38

míst lamy ve výběhu hned několik. Kaliště je nutné odstraňovat, aby nedocházelo k redukci zelené hmoty na pastvině. Dalším kladnou společnou vlastností ovcí a lam je jejich užitkovost, kdy nám kromě několika druhů vln, podle chovaného druhu mohou dát maso nebo trus. Chov zvířat pro maso převyšuje v našich podmínkách ovčí maso nad lamím. Ať už pro svou typickou chuť nebo tradici. Podle VOHRADSKÉHO (1990) má lamí maso kolem 1,33 % tuku, 20,3 % proteinu a má nejnižší obsah cholesterolu 0,16 % ze všech druhů masa a je doporučeno jako součást zdravé. Lamí maso se do České republiky oficiálně pouze dováží a v našich podmínkách se lamy pro maso nechovají. Podobně je na tom i produkce mléka. Vzhledem k mléčným plemenům ovcí, může lama jen těžko konkurovat. Produkce mléka u lam je pouze za účelem kojení mláďat. Dle tabulky FANTOVÉ a NOHEJLOVÉ (2010) popisující složení mléka různých druhů hospodářských zvířat v % je lamí mléko složením blíže kozímu mléku než ovčímu.

Tab. č. 06. Složení mléka různých druhů hospodářských zvířat % Druh

Voda

Bílkoviny

Tuk

Lakotóza

Popeloviny

Lama

86,6

3,9

3,9

5,6

0,8

Ovce

81,5

6,5

7,2

4,0 – 6,6

0,8 - 1,2

Koza

86,9

3,76

4,1

4,4

0,9

Velbloud

87,1

3,9

2,9

5,4

0,7

MASOPUSTOVÁ (2009) zase popisuje výhody lamího mléka ve vyšším obsahu fosforu a vápníku a nízkému obsahu tuku.

Do budoucna se může ovce a lama stát konkurenty v produkci vlny. To by se ovšem musel rozšířit chov lam v České republice, aby se podpořil zájem o vlnu, který v České republice, alespoň co jsem se dozvěděla při pobytu na farmě Lamadorádo, je. V tomto případě v České republice poptávka po lamí vlně převyšuje nabídku. Kdybych tuto informaci brala v celosvětovém měřítku je jasné, že produkce ovčí vlny převyšuje produkci lamy. Je to z toho důvodu, že ovce jsou rozšířené téměř po celém světě. Zatímco lamy jsou typickým zvířetem Jižní Ameriky a potom už jsou po světě rozšířeny jen na farmách a v zoologických zahradách. Průměrná roční střiž vlny u merino ovce,

39

ovce určené k produkci vlny je dle tabulky 08. obvykle 4,5 až 9 kg za rok. V následující tabulce uvádím srovnání množství roční střiže lamy a ovce:

Tab. č. 07.: Roční střiž u lam a ovcí Lamy L. alpaka (Lama guanicoe f. pacos) L. krotká (Lama guanicoe f. glama) L. guanako (Lama guanicoe) L. vikuňa (Vicugna vicugna)

kg/rok 2 2 —— 0,15

Ovce Merinová vlna Cigája Zušlechtilá valaška Ovce Šumavská

kg/rok 4,5 - 9 2,8 - 5,4 3,0 - 4,7 3,0 - 4,5

Dle GAULYHO (1995) se množství vlny u lam se pohybuje od 150 g za rok u té nejkvalitnější vlny z vikuně vikuňa (Vicugna vicugna) a 2 kg za rok od alpak (Lama guanicoe f. pacos) a lam krotkých (Lama guanicoe f. glama). S tím souhlasí i VOHRADSKÝ (1990), který uvádí podobné hodnoty. Stříhá se na rozdíl od ovcí 0,5 až 0,7 cm od těla a obrost na nohou a hlavě se většinou jen upravuje. Vlna se hned po střiži třídí. Nejkvalitnější je na trupu. S věkem hrubne. JELÍNKOVÁ (2011) doporučeje, že nejlepší je tedy první střiž tzv. baby vlna. Zajímavostí je, že nejintenzivněji vlna roste u samic lamy a u ovcí zase na beranech, která je však hrubší než od bahnic. Kdybych nesoudila tato zvířata podle množství vyprodukované vlny, ale podle kvality vlny, lama by byla vítězem. I přesto, že ve vlastnostech týkající se vlny si jsou tyto zvířata dosti podobná. Najdou se odlišnosti, kvůli kterým je vlna z lamy lepší než ovčí. Jedním z nich je, že neobsahuje lanolin. To zajišťuje, že se lamí vlna nemusí po stříhání nebo vyčesání tolik čistit a prát a je mnohem lehčí jako ovčí vlna. Díky tomu, že nemusíme používat žádné chemické čistění je lama z vln vhodná i pro lidi s citlivou pokožkou. Na druhou stranu se ovčí lanolin dá využít v kosmetické průmyslu. Podle Chritine Sagte z farmy Lamadorádo je i lamí vlna lépe zpracovatelnější. Lama má i jiné složení jednotlivých vláken vlny dle VAŃKA (2011), některá z nich jsou totiž dutá, a to může zajistit lepší izolační vlastnosti vlny. Dále je vlna z lam hebčí na dotek. Jednotlivá vlákna nejsou totiž tolik roztřepená jako vlákna ovcí. Toto roztřepení způsobuje pocit škrabání, když je vlna použita například na upletení svetru. Pro zajímavost uvádím tabulku vlastnosti vlny u vybraných druhů lam, ovcí a koz.

40

Tab. č. 08. Vlastnosti vlny u vybraných druhů lam, ovcí a koz Hmotnost (kg) Jemnost vlny (µm) 2,0 2,5 1,2 —

28 - 36 19 - 35 17,0 11,0 - 15

Feinwollmerino Merinoland Rhönshaf Texel

3,3 4,0 - 9,0 3,0 - 4,0 4,0 - 6,0

18 - 20 26 - 30 41 - 45 38 - 43

Angoraziege Kaschmirziege

0,2 - 3,0 0,1 - 0,2

10,0 - 45 15,6 - 20

Lama Alpaka Guanako Vikuňa

Další výhodou lamí vlny je přirozená barevná škála odstínů. U lamy alpaky (Lama guanicoe f. pacos) rozeznáváme až 22 odstínů o tom jsem se sama přesvědčila, když mi na farmě v Bernarticích chovatelka Christine ukazovala jednotlivé vlny a výrobky z nich (příl. č. 27.). Ze společných vlastností pro obě vlny mohu jmenovat např.: výborné tepelné a izolační vlastnosti, pružná a odolná vlákna zaručující trvanlivost, určitý stupeň nehořlavosti, neplstnatost a snadné zpracování. Žádná jiná látka neslouží tak dobře za tolika různých podmínek a nepřináší nám tolik pozitivních přírodních vlastností. Cena za lamí vlnu je přirozeně vyšší než cena za ovčí. Od Christianne Sagstetterové, chovatelky lam z Lamadoráda, vím, že ona svou ručně předenou vlnu z alpak prodává za 350 Kč/100g a vlnu z lam krotkých za 300 Kč/100g. V Německu se cena za alapakasrst 1. jakosti ve stejném množství pohybuje od 20 eur. Vlna ovce v České repulice se podle ŠTOLCE (1999) pohybuje v závislosti na druhu plemene okolo 30 Kč/kg. Při zamyšlení nad celkovým užitkem, co může všechno mít člověk z ovce a co z lamy mě napadá více produktů u ovce. To je, ale hlavně ovliněné tím, že lama není naše původní zvíře a nejsme zvyklí na její produkty a využívaní jako obyvatelé Jižní Ameriky. Ti dokáží lamu plně využít. Ať už jako soumara, hospodářské zvíře nebo společníka. Pro mnohé farmáře jsou lamy jediným zdrojem obživy. Kdybych měla vzít v úvahu i velikost životního prostoru a nároky na krmivo, tak se tyto dvě zvířata moc neliší. Samozřejmě musíme zohlednit velikost a váhu lamy, která je větší než ovce a celkovou velikost stáda. 41

Během pobytu na farmě v Bernaticích mě napadl plán, že bychom mohli zkusit vymyslet spolupráci s lamí farmou v Bernarticích a národním parkem Šumava. Četla jsem o využívání ovcí v chráněné krajině a jejich pozitivních vlivu na krajinu. Podobné články jsem překládala i z And, kde lamy jsou využívaný pro zlepšení tamního zemědělství a ochraně přírody a krajiny. Avšak po zkonzultování s paní Christiane Sagstetterovou mi bylo řečeno, že by to nebylo možné. Hlavním důvodem byl stres zvířat z přepravy a nového prostředí. Podle JELÍNKA (2003) představuje stres pro zvířata určitý druh adaptačních reakcí, které jsou vyvolány různými typy stresorů. Takový stres může u hospodářských zvířat negativně ovlivnit užitkové vlastnosti. Podle veterinářky HUSÁKOVÉ (2012) může stres ovlivnit i celkový zdravotní stav zvířete. Dalšími zápornými faktory byla vzdálenost národního parku Šumavy od Bernartic, možnost útěku lam, welfare zvířat a finanční náročnost.

V rámci diplomové práce jsem prováděla pozorování výskytu ektoparizitů u lam. To se mi podařilo poprvé na farmě Lamadorádo v Bernarticích na Šumavě v létě 2011. Celý výzkum se uskutečnil během vyčesávání lamy krotké, kdy jsem bohužel nemohla přiložit ruku k dílu, protože lama je zvíře, které se dá velmi rychle vystresovat a při pocitu úzkosti nebo bezpečí může i zaútočit. Proto tuto práci převzala majitelka farmy společně se svým manželem. Při vyčesávání jsme nenarazili na žádné ektoparazity. Stejný postup jsme i opakovali rok poté se stejným výsledkem. Poslední praktický pokus jsem uskutečnila v brněnské zoologické zahradě. Zde byl problém, že lamy nebyly ostříhané a orientace v srsti byla obtížná. Srst lam už byla přerostlá a měla sklon k dredovatění (Příl. č. 19.). Výsledek byl stený jako u předešlých pozorování. Rozdíl oproti výzkumu na Šumavě byl i v druhu zvířete. Zatímco na farmě v Lamadorádu chovají lamy alpaky (Lama guanicoe f. pacos), v zoologické zahradě Brno jsou lamy krotké (Lama guanicoe f. glama). To potvrzuje i ŠVANDA (2008), který píše, že lamy krotké (Lama guanicoe f. glama) mají sklony k přerůstání a dredovatění srsti. Ostatní zjišťování pak probíhalo formou dotazů na jednotlivé chovatele, kteří se ve většině případů shodli, že jejich lamy netrpí na ektoparazity. To souhlasí i s vyjádřením jednotlivých veterinářů.

42

V následující tabulce shrnuji výsledky pozorování ektoparitů u lam na vybraných farmách a v zoologické zahradě Brno. Pro jednotlivé chovy uvadím název „chovatel“ z důvodu zachování identity jednotlivých chovatelů, kteří si nepřáli být jmenováni:

Tab. č. 09. Zhodnocení výsledků pozorování ektoparazitů Počet ektoparazitů 0 až 5 6 až 10 ZOO Brno Chovatel 1 Chovatel 2 Chovatel 3 Chovatel 4 x – výskyt ektoparazitů

10 a více

x x x x x

Výsledkem mého pozorování je, že zkoumané lamy netrpí na ektoparazity. To může být ovlivněno i tím, že v rámci prevence je dle MVDr. Mazánka kladený větší důraz na endoparazity než ektoparazity. Většina chovatelů reaguje na ektoparazity až po viditelných příznacích, kterým se lama projevuje tzn. škrábání, kousání, vypadávání nebo zarudnutí srsti apod. Podle BORNSTEINA a DE VERDIERA (2010) můžeme právě svrab (Psoroptes sp.) identifikovat např. podle záškubů hlavy, oteklostí uší a svědění. S tím souhlasí i HORÁKOVÁ a kol. (2012), která přidává, že onemocnění může po zasažení středního a vnitřního ucha způsobit až problémy s koordinací pohybu a dále se svrab může přenést na krk, hřbet, plece, slabiny, perineum, končetiny a kořen ocasu. Dalším důvod toho, že se mi nepodařilo nalézt žádné ektoparazity, může vycházet ze samotné schopnosti lam si pomocí prachové koupele, případné ektoparazity odstranit. VESELOVSKÝ (2005) zařazuje toto chování z pohledu etologického mezi komfortní chování. Ochranného chování, jehož hlavním projevem je bezprostřední péče o povrch těla. ŠUHAJDA (2008) doporučuje prachovou lázeň umístnit spolu s kálištěm do venkovního výběhu. Nepřítomnost ektoparazitů u zkoumaných druhů si mohu vysvětlit i osobní péčí majitelů lam, kteří se o lamy denně starají a dokáží tak předejít masovému rozvoji ektoparazitů. S chovateli souvisí i poslední možnost díky, které jsou mé vysledky do jisté míry ovlivněné, je strach chovatelů přiznat, že jejich lamy trpí ektoparazity nebo

43

někdy měly ektoparazity. Bojí se, že by se vědělo, že jejich chov trpí na ektoparazity a mohlo by poukázat i na špatné chovatelské zkušenosti a péči. Ve své práci jsem se snažila zhodnocení možností využití lam (Lama spp.) v zemědělství v podmínkách střední Evropy se mnoha úhlů pohledu a věřím, že do budoucna přibude chovatelů lam, kteří v jejím chovu najdou zalíbení i prospěch.

44

6 ZÁVĚR Cílem mé diplomové práce bylo zhodnotit možnosti využití lam v zemědělství v podmínkách střední Evropy. Tyto možnosti bych zhodnotila v poměru k našim domácím zvířatům jako téměř nulové avšak s velkým potenciálem do budoucna. Lamu nelze v České republice považovat za hospodářské zvíře, ze kterého bychom měli jako lidé velký užitek. Na rozdíl od našich hospodářských zvířat se lama v České republice nechová na maso, ale většina lidí si ji pořídí jako domácího mazlíčka na spásání trávy. Zde převezme doplňkovou roli zvířete podílející se na pastvě. Vzhledem ke svým anatomickým odlišnostem a způsobu života, kterým se lama odlišuje např. od ovce, se lama může stát důležitým partnerem pro dnešní zemědělce, a to nejen v ekologickém zemědělství. Lama jako jedno z mála zvířat kombinuje šetrný způsob zemědělství s farmářským hospodařením. Lamy se dobře přizpůsobují a jsou nenáročné na chov, dokáží se nasytit i na těch nejskromnějších pastvinách a na nepřístupných místech. Neškodí životnímu prostředí zdaleka tolik jako jiné druhy dobytka – ať už jde o množství zkonzumované zeleně anebo o podupanou půdu. V kombinaci například s ovcemi nebo kozami může vytvořit skupinu hospodářských zvířat, která plnohodnotně využije pastvinu s pozitivním vlivem na samotnou půdu, kdy nebudou probíhat velkoplošné destrukce a eroze povrchové úrodné vrstvy půdy. Z provedeného experimentálního porovnávání pastvy lamy a ovce vyplývá, že lama se skvěle hodí k ovcím a malé odlišnosti nejsou překážkou ve společné pastvě. Naopak ostražitost a vnímavost lamy, může ovci pomoci ke klidnější pastvě a menšímu stresu z vyrušení. Dalším pozitivem je, že narozdíl třeba od kozy není lama tak vybírává, co spase a může fungovat jako likvidátor nedopasků po ostatních zvířatech. Rozdíl je i v kálení lam, které narozdíl od ovcí používají ve výběhu jen jedno místo a tomu se pak vyhýbají. To může pak chovatelům usnadit úklid výběhu a této vlastnosti využít např. proti okusu stromů. Z výsledku provedeného experimentálního výzkumu vyplývá, že průměrný výnos píce u lam je 0,45 kg/m2 a celkové výnos 0,4 ha pozemku je 4500 kg píce. Z výsledku o zatížetelnostti neboli určení počtu zvířat, který je schopna pastvina uživit jsme zjistila, že tyto pastviny jsou schopné uživit daný počet kusů zvířat. Pro zvýšení efektivnosti využívání pastviny je možné k ovcím přidat i lamy, tak jak to praktují na farmě v Nekoři.

45

Kromě pastevního chování je lama i producentem vlny. Avšak produkce vlny není v České republice tak velká, aby se dala považovat za důvod proč si lamu pořídit, i přesto, že kvalitně je na tom lamí vlna mnohem lépe než ovčí. Kdybych měla srovnat užitkovost lam a ovcí v podmínkách České republiky musela bych obě zvířata zařadit na první příčky. Vlivem nejrůznějších faktorů se nedá přesně určit, které zvíře je lepší nebo horší. Oba dva druhy jsou něčím výjimečné. Lama je nová a neokoukaná a ovce se může zdát pro někoho neatraktivní. Ovce jako zvíře, na které jsme zvyklí a chov má v České republice už svou historii, má v mých očích oproti lamě značné výhody. Lama jako zvíře netypické pro Českou republiku může přitahovat návštěvníky farmy a zvýšit tak ekonomickou prosperitu farmy. Jedná se o užitkové zvíře nabízející hodně možností jak může být člověku a krajině ku prospěchu. Pro své majitele je lama nejdůležitější jako domácí mazlíček a člen rodiny. V České republice zatím nejsou rozšířené velké chovy lam jako třeba v zahraničí, kde se pořádají i nejrůznější soutěže. Můžeme najít chovy, kde se lama chová pouze v páru anebo ve skupinách či smíšených skupinách s jinými zvířaty. Všechna spojení mají své opodstatnění. Lama kromě užitku může dobře posloužit například jako společník při cestách přírodou tzv. lamatrekkingu. Při správné péči a potřebných chovatelských znalostech se z lamy může stát kontaktní zvíře, které se například v zoo může vydávat přímo mezi návštěvníky. Podobnou funkci plní i při lamaterapii. V rámci diplomové práce jsem měla provést i pozorování ektoparazitů u vybraných lam. Tuto část bych zhodnotila slovy, že jsem během zpracování mé diplomové práce nenašla chov, kde by se vyskytovali ektoparaziti. Tento výsledek může být ovlivněn indivudálním přístupem chovatelů tím, že u zvířat probíhá pravidelná péče o srst. Jiný způsob v rámci prevence bohužel neexistuje. Většina chovatelů reagují na výskyt ektoparazitů až když si u lam všimnou neobvyklého chování – drbání, kousání a další postup řeší s veterinářem, který provede potřebný odběr vzorků a určí následnou léčbu. Lama je bezesporu zajímavé zvíře, které má svá pozitiva i negativa v chovatelském prostředí. Věřím, že v podmínkách České republiky si chov lam najde své plnohodnotné uplatnění. Oproti tomu musím říci, že pro české zemědělce a chovatele nebude lama nikdy tolik důležitá jako pro farmáře v Jižní Americe, kteří jsou přímo závislí na chovu lam.

46

SUMMARY The aim of my thesis was to assess the possibility of using of llamas in agriculture in Central Europe. In relation to our domestic animal these options can be evaluate as close to zero but with a great potential for the future. Llama in the Czech Republic can't be considered an animal which as a people have a large benefited. Unlike from our livestock llamas in the Czech Republic are not farmed for meat, but most people acquire it as a pet grazing on grass. Here llama takes a supporting role of an animal involved in the pasture. Due to its anatomical differences and the way of life distinguishing the llama from the sheep, the llama can become an important partner for today's farmers, not only in organic agriculture. Llama as one of the few animals combines agriculture with farmers farming. Llamas can adapt well to and are easy to breed, they can feed on the modest pastures and inaccessible places. They are harmless to the environment nearly as much as other types of cattle - either in terms of quantity of consumed green or trampling of the ground. In combination for example with sheeps or goats they can create a group of farm animals, which fully use pasture with a positive effect on agricultural land, when will not be afoot large-scale destruction and erosion of fertile soil layer on the surface. The performed experimental comparison of grazing llamas and sheep shows that lama is ideal for sheep and small differences are not an obstacle to common grazing. Conversely, alertness and receptivity of llamas can help the sheep to pasture and less stress. Another possitive is that llama unlike the goats is not so picky and can act as liquidator of no grazing stand after other animals. The difference is even defecation of llamas, which, unlike sheep, use only one place in paddock and this place is avoided. It can help to breeders make easier cleaning range and use this property against browsing trees. The results of the experimental research shows that the average yield of forage for llamas is 0,45 kg/m2 and a total yield of 0,4 hectares of land is 4500 kg of forage. From the results on load or determine quantity of animals, which are able to capable the grazing maintain, I found that these pastures are able to sustain a given number of animals. To increase the efficiency of use of pasture land it is possible to incorporate the sheep and llamas, as it use farm in Nekoř. Except for grazing behavior is also llama is also a producer of wool. However, wool production in the Czech Republic is not so large to be find as a reason why get a llama, even though the quality of llama´s wool is much better than sheep wool. 47

If I had to compare the performance of llamas and sheep in the Czech Republic I would have to include both animals on the first partitions. Due to various factors it cannot be accurately determined which animal is better or worse. Both species are something special. Llama is a new and fresher and sheep may seem for someone unattractive. Sheep as an animal, to which we are accustomed and breeding of which has its history in the Czech Republic, has substantial benefits. Llama as an animal unusual for the Czech Republic can attract visitors of the farm and increase its economic prosperity. It is an animal offering lots of ways to be a man and landscape benefit. For its owner it is the most important as a pet and family member. In the Czech Republic there are not yet widespread large breeds as abroad, where various competitions are arranged as well. We can find the farms where llama acts only in pairs, or in groups or mixed groups with other animals. All connections are worth paying. Llama except for benefits may well serve as an example when traveling companion called lamatrekking. With proper care and necessary knowledge of breeding llamas may be a contact animal that, for example, in the zoo can walk directly with visitors. A similar function is performed even when lamatherapy. Within the frame of the thesis I had done also observation of ectoparasites of selected llamas. This part would be evaluate that during the processing of my thesis I have found no breeding, where they occurred ectoparasites. This result may be influenced by individual attitude of farmers for animals due to regular care of fur. Another way in preventing unfortunately does not exist. Most breeders react to the presence of ectoparasites to the lam when he noticed unusual behavior - scratching, biting, and next steps they solve with the veterinarian who performs the required sampling and determines further treatment. Lama is undoubtedly an interesting animal that has its positives and negatives in the breeding environment. I believe that breeding of llamas finds its full application in the Czech Republic. In contrast, I have to say that for Czech farmers and breeders llama will never been so important as to farmers in South America who are directly dependent on farming llamas.

48

7 POUŽITÁ LITERATURA DUMONT B. a kol., 1995: Direct observation of biting for studying grazing behavior of goats and llamas on garrigue rangelands. Small Ruminant Research 16, France. 27 – 35 s. EVANS N. a kol., 2008: ALPACA Field Manual. D.V.M., 336 s. FANTOVÁ M., NOHEJLOVÁ L., 2010: Vybrané kapitoly chovu lam. Praha: Česká zemědělská univerzita v Praze, katedra speciální zootechniky, 44 s. GAULY M., 1995: Die Leistungen von Neutweltkameliden. Lamas, 10 - 11s. GRZIMEK B., 1990: Grzimek’s encyclopedia of mammals. McGraw Hill Publishing Company, New York, 648.s HORÁK F. a kol., 2009: Ovce a jejich chov. Brázda, Praha, 303 s. HUSÁKOVÁ T., STROPNICKÁ L., VERNEROVÁ E., SVOBODOVÁ VLASTA, PAVLATA L., 2012: Alpaka (Lama pacos) a lama (Lama glama) jako pacient ve veterinární praxi. Veterinární klinika 3/2012 JAMBOR V., VESELOVSKÝ Z., 1992: Krmíme zdravě a ekonomicky. Brázda, Praha, 142 s. JELÍNEK P., KOUDELKA K. A KOL., 2003: Fyziologie hospodářských zvířat. MZLU v Brně, 414 s. MASOPUSTOVÁ R., BRANTLOVÁ S., DOKOUPILOVÁ A., GARDIÁNOVÁ I., JEBAVÝ L., MASOPUST J., HOLAS P., ŠEBKOVÁ N., LHOTA S., VRABEC V., 2009: Chov exotických savců 2. díl. Česká zemědělská univerzita v Praze, 298 s. MÁTLOVÁ V., LOUČKA R. a kol., 2002: Pastevní chov ovcí a koz. Agrospoj, Praha, 151 s. MCKENN, M.C. & BELL, S.K. 1997. Classification of Mammals Above the Species Level. Columbia University Press, New York. 631 s. KOŘÍNEK M., 1999: Zoologická zahrada. Rubico, Olomouc, 120 s. KOŘÍNEK M., 2000: Velká kniha pro chovatele savců. Rubico, Olomouc, 326 s. KOŘÍNKOVÁ K., 2006: Obecná parazitologie: význam a biologie parazitů. Univerzita J.E. Purkyně v Ústí nad Labem, Přírodovědecká fakulta, 91 s. SKRJABIN K.I. a kol., 1956: Parasitologie domácích zvířat. Praha SZN, 283 s. ŠANTRŮČEK, J. Základy pícninářství. Vyd. 1. Praha: Česká zemědělská univerzita, 2001, 139 s. 49

ŠTOLC L., 1999: Základy chovu ovcí. MZe ČR, Praha, 40 s. ŠUHAJDA D., 2006: Chov lam. Oftis, Ústí nad Orlicí, 96 s. VESELOVSKÝ Z., 2005: Etologie: biologie chování zvířat. Academia, Praha, 407 s. VESELÝ P., HAVLÍČEK Z., 2011: Metodika hodnocení managemantu pastvy na chráněných biotopech. Mendelova universita, Brno, 53 s. VOHRADSKÝ F., 1999: Místní plemena domácích zvířat tropů a subtropů. Academica, Praha, 539 s.

7.1 Internetové zdroje AIA - Asociación Internacional de la Alpaca, 2000: Guanaco. [online]. [cit. 2012-0410]. Dostupné na: http://www.thealpacamark.info/es/zig_guanaco.php AIA - Asociación Internacional de la Alpaca, 2000: Alpaca. [online]. [cit. 2012-04-10]. Dostupné na http://www.aia.org.pe/aia.html?32 BALDI. B, LICHTENSTEIN G.,GONZÁLES B. FUNES M., CUÉLLAR E., VILLALBA L., HOCES D. A PUIG S., 2008: Lama guanicoe. [online]. [cit. 2012-0704]. Dostupné na: http://www.iucnredlist.org/apps/redlist/details/11186/0 BAT L., 2002: Evaluating Alpaca Fleece. [online]. [cit. 2012-01-18]. Dostupné na: http://www.alpacanation.com/articles/FleeceEvaluation_June02.asp BEAN A., 2007: Dangerous Behaviors in Llamas: [online]. [cit. 2012-03-18]. Dostupné na: http://www.southeastllamarescue.org/aggressivellama.html BORNSTEIN S. a DE VERDIER K., 2010: Some important Ectoparasites of Alpaca (Vicugna pacos) and Llama (Lama glama) [on-line]. [cit. 2012-07-08]. Dostupné na: http://www.isocard.org/e_Library/Journal_of_Camelid_Science/JCS_2010_Volume_03 /08_Some_important_Ectoparasites_of_Alpaca_Bornstein.pdf BRYL M., MATYÁŠTÍK T., 2005: Encyklopedie savců – savci.upol.cz. [on-line]. [cit. 2012-03-08]. Dostupné na: http://www.savci.upol.cz

50

DUBEN J., 1999: Nová kniha o Welfare. [on-line]. [cit. 2012-07-04]. Dostupné na: http://www.agris.cz/clanek/81858 CHOI CH., 2012: Llama dung may help clean polluted water. [on-line]. [cit. 2012-0314]. Dostupné na: http://www.waterindustry.org/Water-Facts/llama-dung-1.htm HOLEČKOVÁ D. & DOUSEK D., 2010: Podmínky chovu savců volně žijících druhů v zajetí – Doporučení Ústřední komise pro ochranu zvířat. [online]. [2010-03-15]. Dostupné

na:

http://eagri.cz/public/eagri/file/1593/chovu_savcu.pdf#_VII._Prim%C3%A1ti_%28Pri mates%29 IOWA STATE UNIVERSITY, 1994 – Guard llamas a part of integrated sheep protection

[online].

[2012-07-15].

Dostupné

na

http://www.extension.iastate.edu/Publications/PM1527.pdf IZÁK V., 2002: Toužíte mít doma lamu? [online]. [2012-03-15]. Dostupné na: http://lamacentrum.wbs.cz/Touzite-mit-doma-lamu.html JELÍNKOVÁ S., 2011: Zemědělský týdeník 44/2011- Alpaky u Pardubic. [online]. [cit. 2012-02-14]. Dostupné na: http://www.alpakafarma.cz/zemedelsky-tydenik.html PEP – Přátelé exotických přežvýkavců, 2008: O nás. [online]. [cit. 2012-02-17]. Dostupné na: http://prezvykavci.cz/o-nas KUKLENSKI N., 2012: Llama Conformation Page. [on-line]. [cit. 2012-04-08]. Dostupné z: http://www.home.nas.com/jnkllamas/conformation.htm LAREU - Llama & Alpaca Registries Europe, 2011: Členství. [online]. [cit. 2012-0223]. Dostupné na: http://www.lareu.org/index_CZ.html LICHTENSTEIN, G., BALDI R., VILLALBA L., HOCES D., BAIGÚN R. & LAKER J., 2008: Vicugna vicugna. IUCN 2011. IUCN Red List of Threatened Species. [online]. [cit. 2012-04-11]. Dostupné na: www.iucnredlist.org

51

LORENZI R., 2011: Llama poop helped inca thrive. [on-line]. [cit. 2012-04-11]. Dostupné

na:

http://news.discovery.com/history/llama-droppings-inca-andes-maize-

110523.html SAFLEY M., 2003: Alpaca Fiber from the Textile Point of View. [online]. [cit. 201202-08]. Dostupné na: http://www.alpacas.com/alpacalibrary/html/alpacafibertextile.html Lamatrekkiing.

[online].

[cit.

2012-01-13].

Dostupné

na:

http://www.lamadorado.com/cs/lamatrekking SPĚVÁK J., BUCHAROVÁ J., 2010: Domácí mazlíček: lama. [online]. [cit. 2012-0130]. Dostupné na: http://www.ireceptar.cz/zvirata/hospodarska-zvirata/domaci-milaceklama/ STANĚK S., 2012: http://www.zootechnika.cz/clanky/pastva-zvirat---vypocet-zatizenipastviny.html

[online].

[cit.

2012-07-04].

Dostupné

na:

http://www.zootechnika.cz/clanky/pastva-zvirat---vypocet-zatizeni-pastviny.html SVS – Státní veterinární správa, 2012: Chov zvířat vyžadujících zvláštní péči. [online]. [cit. 2012-03-11]. Dostupné na: http://www.svscr.cz/index.php?art=5353 ŠUHAJDA D., 2005: Stanovy ČKCHL. [online]. [cit. 2012-01-18]. Dostupné na: http://lamaklub.cz/ckchl/stanovy.html ŠUHAJDA

D.,

2010:

Lama

[online].

[cit.

2012-01-18].

Dostupné

na:

http://www.ifauna.cz/clanek/ruzne/lama-1-cast/3176/ ŠVANDA J., 2008: Chov lam krotkých - začátek. [online]. [cit. 2012-02-17]. Dostupné na: http://lamafarma.cz/index.php?clanek=21 ŠVANDA J., 2008: Registr chovatelů a zvířat – lamy. [online]. [cit. 2012-02-17]. Dostupné na: http://prezvykavci.cz/registr-lam ŠVANDA J., 2008: Standard lamy krotké. [online]. [cit. 2012-01-25]. Dostupné na: http://prezvykavci.cz/lama/lama-krotka/6-standard-lamy-krotke

52

ŠVANDA J., 2009: Porod lamy. [online]. [cit. 2012-02-17]. Dostupné na: http://prezvykavci.cz/lama/chov-lam/35-porod-lamy TAYLOR P., 2002: Camel/Lama. [on-line]. [cit. 2012-03-08]. Dostupné na: http://taylorllamas.com/Camel-LamaCross.html UCSZ,

2009:

Členská

ZOO.

[online].

[cit.

2012-01-13].

Dostupné

na:

VANĚK R, 2011: O Alpakách. [online]. [cit. 2012-02-22]. Dostupné na: http://www.alpaca.cz/alpaka_alpaky.html Zákona č. 154/2000 Sb., o šlechtění, plemenitbě a evidenci hospodářských zvířat a o změně některých souvisejících zákonů (plemenářský zákon) § 23 Povinnosti chovatelů. [online].

[cit.

2012-06-22].

Dostupné

http://eagri.cz/public/web/mze/legislativa/pravni-predpisy-mze/tematickyprehled/100050027.html

53

na:

8 SEZNAM TABULEK (Pozn.: není-li uveden zdroj, jedná se o mé vlastní tabulky)

01. Seznam členů ČKCHL Zdroj: http://lamaklub.cz/ckchl/clenove.html 02. Zastoupení lam v zoologických zahradách České republiky 03. Porovnání velikosti pozemků určených k pastvě a počet pasoucích se zvířat 04. Výnos píce v kg/m2 chov lam 05. Porovnání hodnot NPK z hnoje u jednotlivých druhů zvířat Zdroj: GAULY M.,: Die Leistungen von Neutweltkameliden. Lamas.1995. 10 - 11s. 06. Složení mléka různých druhů hospodářských zvířat % 07. Roční střiž u lam a ovcí Zdroj: ŠTOLC L., 1999: Základy chovu ovcí. MZe ČR, Praha, 40 s. 08. Vlastnosti vlny u vybraných druhů lam, ovcí a koz Zdroj: GAULY M.,: Die Leistungen von Neutweltkameliden. Lamas.1995. 10 - 11s. 09. Zhodnocení výsledků pozorování ektoparazitů

54

9 SEZNAM PŘÍLOH (Pozn.: není-li uveden zdroj, jedná se o mé vlastní fotografie)

01. Paleolama Zdroj:

http://farm6.static.flickr.com/5105/5683423349_bfc037df76.jpg http://t2.gstatic.com/images?q=tbn:ANd9GcSizfSfprzk3WGkRMWnlhkCd _22tNh_Aa0BrIfZkJAKbmQ4hXanzDXTEK_2 http://farm6.static.flickr.com/5105/5683423349_bfc037df76.jpg

02. Barevná variabilita u alpaky (Lama guanicoe f. pacos) Zdroj: http://www.alpaca.cz/image/lama/barvy.jpg 03. Cama – kříženec velblouda a lamy Zdroj:

http://img.metro.co.uk/i/pix/2008/04/CamaBARCROFT_450x450.jpg http://flashpulp.com/wp-content/uploads/2011/04/cama.jpg

04. Oko - Lama alpaka (Lama guanicoe f. pacos) 05. Uši lamy krotké (Lama guanicoe f. glama). 06. Čelisti se zuby Zdroj:http://www.vivo.colostate.edu/hbooks/pathphys/digestion/pregastric/lablamm ax.jpg 07. Bojové zuby Zdroj:

http://www.gatewayalpacas.com/images/stories/fightteeth.jpg

08. Zubní vzorec Zdroj:

http://informedfarmers.com/wp-content/uploads/2011/04/beef-dentalformulea.jpg

09. Rakovité kopýtko Zdroj: http://www.fao.org/docrep/t0690e/t0690e2r.gif http://www.eternalcog.org/images/ecglibrary/literature/unclean/hoof_llama. jpg 10. Modré oči Zdroj: http://personal.smartt.com/~brianp/images/blue-eye-grabill.jpg http://farm3.static.flickr.com/2410/2774922690_01b5cc21eb.jpg 11. Předkus Zdroj: http://personal.smartt.com/~brianp/images/priscilla%20close-350.jpg 12. Lama krotká (Lama guanicoe f. glama) 55

13. Lama krotká (Lama guanicoe f. glama) - soumar Zdroj: http://content65.eol.org/content/2009/09/15/15/54415_580_360.jpg http://www.lamadorado.com/images/stories/galerie/MSJ_5803.JPG 14. Lama guanaco (Lama guanicoe) Zdroj: http://farm6.staticflickr.com/5226/5792676516_00207335e3_z.jpg http://t1.gstatic.com/images?q=tbn:ANd9GcT-3WPO_gddTYAskByCMQSdqCctDgZO8SZRexhAUVsuaF0tthshQ http://nd01.jxs.cz/330/056/98703de1f8_24773318_o2.jpg 15. Lama guanaco (Lama guanicoe) – rozšíření Zdroj: http://www.iucnredlist.org/apps/redlist/images/range/thumbs/11186.png 16. Lama alpaka (Lama guanicoe f. pacos) 17. Lama alpaka (Lama guanicoe f. pacos) – plemeno Suri http://pics.hoobly.com/full/T6LKDR9HQ5GAWHPLW6.jpg http://www.championalpacas.com/AfricanQueenFleece1-med.jpg 18. Lama alpaka (Lama guanicoe f. pacos) - plemeno Huacaya Zdroj: http://www.championalpacas.com/ChristopherSide-1med.jpg http://www.championalpacas.com/WhiteDiamond2Fiber-med.jpg http://www.wildpalette.co.nz/images/img0065.png 19. Detail srsti Lama alpaca (Lama guanicoe f. pacos) 20. Lama alpaka (Lama guanicoe f. pacos) - rozšíření Zdroj: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/c/c1/Leefgebied_alpaca.JPG/20 0px-Leefgebied_alpaca.JPG 21. Lama vikuňa (Vicugna vicugna) Zdroj:http://tangledwing.files.wordpress.com/2010/10/vicuna28vicugnavicugna29.p ng?w=267&h=400 http://www.biolib.cz/IMG/GAL/29073.jpg http://28.media.tumblr.com/tumblr_lyoeeuP96L1qzr80uo1_500.jpg 22. Lama vikuňa (Vicugna vicugna) – rozšíření Zdroj: http://www.iucnredlist.org/apps/redlist/images/range/thumbs/22956.png 23. Přístřešky – Lamadorádo, Bernartice 24. Venkovní výběhy - Lamadorádo, Bernartice, ZOO Brno, farma Olšovka, ekofarma Nekoř 56

25. Lama Alpaca (Lama guanicoe f. pacos) – probírání srsti ZOO Brno 26. IAA - Alpacamark Zdroj: http://image.rakuten.co.jp/glencheck/cabinet/shohin01/alpaca_mark.jpg 27. Vlna z alpak z Bernartic a výrobky z lamí vlny 28. Lamatrekking – Bernartice 29. Ekofarma Zářeckých v Nekoři

57