Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav zoologie, rybářství, hydrobiologie a včelařství
BIOLOGICKÉ HODNOCENÍ A MOŽNOSTI REKULTIVACE LOMU MAJETÍN
Diplomová práce
Brno 2006
Vedoucí diplomové práce:
Vypracovala:
Prof. RNDr. Zdeněk Laštůvka, CSc.
Hana Plchová
2
Prohlášení
Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma Biologické hodnocení a možnosti rekultivace lomu Majetín vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém soupisu literatury. Souhlasím, aby práce byla uložena v knihovně Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně a zpřístupněna ke studijním účelům.
V Brně, dne………………………….. Podpis diplomanta……………………
3
Děkuji především vedoucímu mé diplomové práce Prof. RNDr. Zdeněku Laštůvkovi, CSc. za odborné vedení, cenné rady a pokyny během zpracování diplomové práce, dále děkuji Ing. Věře Hubačíkové a Ing. Markétě Flekalové za poskytnutí literatury k problematice sanace a rekultivace, firmě ZEPIKO za informace a materiály týkající se pískovny Krčmaň a budoucí pískovny Majetín a mému otci RNDr. Milanu Plchovi za konzultace týkající se dané problematiky. Všem jmenovaným patří dík za jejich ochotu a vstřícnost.
4
Annotation Biological evaluation and possibilities of recultivation of the Majetín quarry
The topic of this thesis is the motion for recutivation of the sandpit in the Majetín territory where a lake of 22,7 ha expanse is going to arise. This motion is based on the data selected at investigations of the sandpit at the neighboring territory of Krčmaně and expertise literature. The first part of the thesis turns to environmental protection of the territory, in which the future recultivated sandpit is going to be integrated. Apart from reserves and items of ecological stability, geological, pedological, hydrogeological and hydrological characterization is presented here. Further on climatic and biogeographic conditions as well as information about fauna and flora are taken into account. Biological research took place from 3/17/05 to 1/10/05 in the old sandpit of Krčmaně, which was interconnected with the new sandpit during extraction. In this territory unprompted succession took place for 30 years. Here I investigated the presence of amphibians and vegetal taxons and on the base of these investigations I placed the territory to the relevant biotope. The practical part also covered the monitoring of the surfaces of underground and surficial waters as well as the quality of the water. The information mentioned above were applied in the motion for recultivation of the future Majetín sandpit. A solid surface lake with two smaller lakes nearby, serving for reproduction of amphibians was choosen as an optimum accomplishment of technical recultivation. The suggestion for biological recultivation was based on fieldwork in the old Krčmaně sandpit.
5
Obsah 1
ÚVOD........................................................................................................................................................ 7
2
CÍL PRÁCE.............................................................................................................................................. 8
3
STRUČNÁ HISTORIE LOŽISKA ........................................................................................................ 9
4
PŘÍRODNÍ POMĚRY ZÁJMOVÉHO ÚZEMÍ ................................................................................. 10 4.1 GEOMORFOLOGICKÉ POMĚRY ........................................................................................................... 10 4.2 GEOLOGICKÁ SITUACE OKOLÍ LOŽISKA ............................................................................................. 10 4.3 KLIMATICKÉ POMĚRY ....................................................................................................................... 11 4.4 HYDROLOGICKÝ POPIS ŠIRŠÍHO OKOLÍ .............................................................................................. 12 4.5 HYDROLOGICKÉ VLASTNOSTI TĚŽENÉHO LOŽISKA KRČMAŇ ............................................................ 13 4.6 HYDROGEOLOGICKÝ POPIS ŠIRŠÍHO OKOLÍ ....................................................................................... 13 4.7 HYDROGEOLOGICKÝ POPIS VLASTNÍHO LOŽISKA .............................................................................. 13 4.8 PEDOLOGICKÉ POMĚRY ..................................................................................................................... 14 4.9 BIOGEOGRAFICKÉ POMĚRY ............................................................................................................... 16 4.10 FLÓRA A FAUNA ................................................................................................................................ 17 4.10.1 Flóra ........................................................................................................................................ 17 4.10.2 Fauna ....................................................................................................................................... 18 4.11 ÚZEMNÍ SYSTÉMY EKOLOGICKÉ STABILITY ...................................................................................... 20 4.11.1 ÚSES v k.ú. Krčmaň ................................................................................................................ 20 4.11.2 ÚSES v k. ú. Majetín ............................................................................................................... 22 4.12 CHRÁNĚNÁ ÚZEMÍ ............................................................................................................................ 23 4.12.1 Velkoplošná chráněná území.................................................................................................... 23 4.12.2 Maloplošná chráněná území .................................................................................................... 23 4.12.3 Významné krajinné prvky a EVSK............................................................................................ 25
5
METODIKA PRÁCE ............................................................................................................................ 27 5.1 5.2 5.3
6
PRŮZKUM FAUNY A FLÓRY ............................................................................................................... 27 MONITORING HLADINY PODZEMNÍ A POVRCHOVÉ VODY .................................................................. 27 MONITORING KVALITY VODY ........................................................................................................... 28
VÝSLEDKY PRÁCE A DISKUZE...................................................................................................... 30 6.1 FLÓRA............................................................................................................................................... 30 6.1.1 Stará krčmaňská pískovna........................................................................................................ 30 6.1.2 Poloostrůvek a přechodové zóny.............................................................................................. 33 6.2 FAUNA .............................................................................................................................................. 35 6.3 HLADINA PODZEMNÍ A POVRCHOVÉ VODY ........................................................................................ 40 6.3.1 Objekty situované do údolní nivy (v lužním lese Království).................................................... 41 6.3.2 Monitorovací objekt PJ 51 ....................................................................................................... 41 6.3.3 Pískovna................................................................................................................................... 41 6.4 CHEMISMUS PODZEMNÍ A POVRCHOVÉ VODY ................................................................................... 42 6.4.1 Analýza speciálních ukazatelů ................................................................................................. 43 6.4.2 Analýza kationtů....................................................................................................................... 45 6.4.3 Analýza aniontů........................................................................................................................ 46 6.5 REKULTIVACE BUDOUCÍ PÍSKOVNY MAJETÍN ................................................................................... 48 6.5.1 Vymezení budoucího těžebního prostoru Majetín .................................................................... 48 6.5.2 Výběr metody rekultivace......................................................................................................... 49 6.5.3 Problematika rekultivace zatopených pískoven ...................................................................... 50 6.5.4 Návrh plánu rekultivace........................................................................................................... 51 6.5.4.1 6.5.4.2 6.5.4.3
Technická rekultivace ..........................................................................................................................51 Biologická rekultivace..........................................................................................................................52 Péče o kultury.......................................................................................................................................55
7
ZÁVĚR ................................................................................................................................................... 57
8
LITERATURA ....................................................................................................................................... 59
6
Seznam příloh Příloha č. 1
Přehledná topografická mapa kolem budoucí pískovny Majetín 1:40 000
Příloha č. 2
Topografická mapa 1:10 000 s vyznačenými pískovnami Krčmaň a Majetín
Příloha č. 3
ÚSES v katastrálním území Krčmaň a Majetín 1:10 000
Příloha č. 4
Mapa trasy floristického a faunistického průzkumu 1: 2 000
Příloha č. 5
Seznam druhů vyšších rostlin ve staré majetínské pískovně (Albrecht, 2000)
Příloha č. 6
Lokalizace monitorovacích objektů na měření podzemní a povrchové vody
Příloha č. 7
Hladina podzemní a povrchové vody (tabulka a graf)
Příloha č. 8
Lokalizace monitorovacích objektů na odběry vody pro chemickou analýzu
Příloha č. 9
Chemismus ve vrtu PJ 51
Příloha č. 10 Chemismus v současné pískovně Příloha č. 11 Návrh plánu rekultivace Příloha č. 12 Fotodokumentace
7
1
ÚVOD
Povrchová těžba nerostných surovin za posledních několik desetiletí způsobila zásadní změnu dosavadního charakteru krajiny mnohých částí Evropy. Nejen vzrůstající celková rozloha oblastí poznamenaných těžbou, techniky samotné těžby a následné rekultivace, ale především rozměry povrchových dolů často připomínajících „měsíční krajinu" jsou jedním z důvodů sporů mezi dvěma koncepčními přístupy, které samy sebe nazývají „ekologický" a „technokratický". Ve střetu zájmu tak stojí proti sobě zachování původního charakteru krajiny jako součásti přírodního a kulturního dědictví našeho národa a ekonomické zhodnocení surovinových zdrojů pro průmyslovou výrobu (Sádlo a Tichý, 2002). Z hlediska ochrany přírody je důležité zjištění, že na těžební prostory nelze automaticky a jednoznačně pohlížet jako na ekologické zlo. Mnohé z nich se totiž čistě přírodními procesy staly významnými lokalitami ohrožených druhů a společenstev a fungují jako jejich dlouhodobě ekologicky stabilní útočiště, některé zatopené vytěžené pískovny se staly rekreačními oblastmi nebo dokonce rezervoáry pitné vody. Plány rekultivace jsou nedílnou součástí dokumentace ke každému legislativnímu schvalování hornické činnosti nebo činnosti prováděné hornickým způsobem. Předkládají se ke schvalování otvírky nových lomů a pískoven nebo rozšiřování stávajících těžby. Plánu využívání ložiska nebo v případě těžby výhradních nerostů Plánu otvírky a dobývání. Náležitosti plánu rekultivace jsou přímo zakotveny v § 32, zákona 44/1988 Sb. v úplném znění Horního zákona, případně pro nevýhradní ložiska ve vyhlášce ČBU 175/ 1992 Sb. o využívání ložisek nevyhrazených nerostů. Plány rekultivace se rovněž předkládají ke schvalování dotčeným orgánům státní správy se žádostí o trvalé nebo dočasném vynětí těženého území ze zemědělského půdního fondu. V neposlední řadě je následná rekultivace těžebních prostor součástí posuzování vlivu záměru na životní prostředí daná zákonem č. 100/2001 Sb. ve znění pozdějších předpisů 93/2004. Plán rekultivace vychází z terénního průzkumu staré a nové krčmaňské pískovny v období od 17. 3. 2005 do 01. 10. 2005. Tyto poznatky jsou aplikovány pro plán rekultivace budoucí pískovny v Majetíně.
8
2
CÍL PRÁCE Cílem této diplomové práce je návrh technické a biologické rekultivace těžebního
prostoru navržené pískovny v k. ú. Majetín, který využívá poznatků průzkumu v sousední krčmaňské pískovně. V nové krčmaňské pískovně probíhá těžba z vody od roku 2000 a v současné době je před ukončením. Na velké části vytěženého těžebního prostoru proběhly technické rekultivační práce a částečně byla započata i biologická rekultivace (Plán rekultivace pískovny Krčmaň, Adamec, 1999). V červenci 2005 se těžba rozšířila do II. etapy. V roce 2002 došlo k propojení vodní plochy staré pískovny s novou pískovnou Krčmaň a tím i k započetí introdukce stávajícího vodního a mokřadního biotopu do nového prostoru (obr. č. 11, 12). Proto jedním z hlavních cílů terénního průzkumu této diplomové práce byla dokumentace vyskytující se fauny a flóry ve staré pískovně, kde proběhla samovolná sukcese. Součástí tohoto monitoringu je i sledování změny chemismu a hladiny podzemní a povrchové vody od započetí těžby po současnost. Výsledky a závěry tohoto pozorování jsou využity pro návrh rekultivace navrhované nové pískovny v sousedním katastrálním území – pískovna Majetín.
9
3
STRUČNÁ HISTORIE LOŽISKA Pro zabezpečení násypového materiálu na stavbu rychlostní komunikace R 35, stavba
3509 Slavonín - Přáslavice byl proveden v roce 1995 na lokalitě Krčmaň podrobný inženýrsko geologický průzkum (Šmídová, 1996) na základě požadavku Ředitelství dálnic Praha, závod Brno, jako součást podkladů pro dálniční stavbu 3509. Cílem tohoto průzkumu bylo ověření geologických a hydrogeologických poměrů v prostoru uvažovaného zemníku, který se nachází v blízkosti malého jezera - pozůstatku po v minulosti prováděné lokální těžbě (stará krčmaňská pískovna). Předmětem těžby na ložisku Krčmaň jsou fluviální štěrkopísčité sedimenty údolní nivy řeky Moravy, nejsvrchnější vrstvu tvoří hlíny s podílem písčité či jílovité, případně štěrkovité frakce. Pískovna Krčmaň byla otevřena roku 2000 a v současné době probíhá těžba na pozemcích I. a II. etapy těžby, které má těžební organizace „ZEPIKO” spol. s r.o. k dispozici na základě uzavřených dlouhodobých smluv o pronájmu s vlastníky těchto pozemků popřípadě jejich odkoupením. V rámci efektivního využití ložiska a dotěžení zbytkových zásob štěrkopísků na lokalitě Krčmaň, těžební organizace „ZEPIKO” spol. s r.o. v současné době rozšířila těžbu ve II. etapě do východního předpolí stávajícího ložiska. Celková rozloha těžebního prostoru v Krčmani činí 28,4 ha. Předpokládaná životnost rozšířeného ložiska Krčmaň – etapa II. se odhaduje na 3 roky (do r. 2008). Proto se připravuje projektová dokumentace pro otvírku nového ložiska v sousedním katastru Majetín, jehož součástí je i návrh plánu rekultivace.
10
4
PŘÍRODNÍ POMĚRY ZÁJMOVÉHO ÚZEMÍ
4.1 Geomorfologické poměry
Podle Geomorfologického členění ČSR (Czudek, 1972) náleží zájmové území provincii Západní Karpaty soustavě Vněkarpatské sníženiny, podsoustavě Západní vněkarpatské sníženiny, celku Hornomoravský úval, podcelku Středomoravská niva. Hornomoravský úval je mohutná tektonicky podmíněná deprese, lemovaná v úrovni zájmového území z východu vrchovinou Nízkého Jeseníku a ze západu Zábřežskou a Drahanskou vrchovinou. Úpatí Tršické pahorkatiny, která je nejjižnějším výběžkem Nízkého Jeseníku probíhá v okolí Krčmaně zhruba podél silnice I/55 cca 2 km východně od lokality těžebny. Terén je v prostoru zájmového území rovinný s mírným spádem směrem k západu až severozápadu. Nadmořská výška v prostoru navrhované pískovny Majetín se pohybuje okolo hodnoty 207 m n.m. Nejbližší terénní elevací je ostrůvek devonských vápenců, jehož vrchol dosahuje nadmořské výšky 249,3 m n.m. a je situován cca 1 km SV od lokality. Prostor navrhovaného těžebního prostoru v k.ú. Majetín je od v současnosti téměř zatopené pískovny Krčmaň oddělen vodotečí Loučka. Další jezero vzniklé těžbou písku se nachází vpravo od místní komunikace Krčmaň – Majetín. V severním okolí lokality lze nalézt několik opuštěných lomů na vápenec.
4.2 Geologická situace okolí ložiska
Geologická situace ložiska Krčmaň i jeho okolí je podrobně popsána v závěrečné zprávě Šmídové (1996). Z regionálně geologického hlediska náleží zájmové území Hornomoravskému úvalu, což je rozsáhlá tektonická deprese vyplněná terciérními sedimenty. Ty jsou na zájmovém území reprezentovány miocénním souvrstvím tvořeným jíly, vápnitými jíly, písčitými slíny a písky. Podloží těchto sedimentů tvoří v zájmovém území pravděpodobně devonské vápence, případně granity brněnského masívu. Devonské vápence vycházejí na povrch v
11
ostrůvku severozápadně od Krčmaně, jehož okraj probíhá cca 400 m severně od ložiska. V nadloží terciéru se nachází štěrkopísčité souvrství fluviálních sedimentů terasy řeky Moravy, které jsou předmětem těžby na ložisku. Báze tohoto souvrství je tvořena štěrky s různým podílem písčité a hlinité frakce. Valouny štěrku jsou dobře opracované převažující velikost činí 2 až 4 cm, ojediněle se vyskytují i valouny o velikosti 8 až 10 cm (Šmídová, 1996). Písčitá frakce je převážně hrubozrnná, méně středně zrnitá. Nejsvrchnější vrstvu tvoří hlíny převážně písčité místy s příměsí jílovité a štěrkovité frakce.
4.3 Klimatické poměry
Podle Quita (1971) patří dané území do teplého klimatického rajónu T2. Jednotka T2 se vyznačuje dlouhým, teplým a suchým létem. Počet letních dnů se pohybuje mezi 50– o
60, průměrná teplota v červenci je 18–19 C a ve vegetačním období zde spadne 350–400 mm srážek. Pro tuto oblast je dále charakteristické velmi krátké přechodné období s teplým až mírně teplým jarem i podzimem. Zima je krátká, mírně teplá, suchá až velmi suchá, s velmi krátkým trváním sněhové pokrývky. Počet mrazových dnů činí 100–110 ročně. o
Průměrná teplota v lednu se pohybuje mezi –2 až –3 C. Srážkový úhrn v zimním období je 200–300 mm a počet dnů se sněhovou pokrývkou 40–50. Doba trvání sněhové pokrývky je 42 dní. Délka vegetačního období je 160 až 170 dní.
I
II
III
VI
VII
VIII
IX
X
XI
XII
rok
A 26,5 25,6 20,9 31,6 68,5
76,1
60,1
66,3
51,2
35,2
31,0
37,5
530,5
B
-2,3 -0,6
16,9
19,3
18,7
14,9
9,7
3,1
0,0
9,0
C
10
11
2
2
4
8
15
12
12
90
D
36
76
213
260
234
154
125
53
35
1707
4,3 8
IV
V
9,4 15,0 4
2
111 178 232
A – průměrné měsíční a roční úhrny srážek (mm) o
B – průměrné měsíční a roční teploty ( C) C – průměrný měsíční a roční počet dní s mlhou D – průměrný měsíční a roční úhrn slunečního svitu (hod) Celá oblast je dobře provětrávaná s malou pravděpodobností výskytu déletrvajících situací – 29 % dní v roce je pozorován vítr o rychlosti 2–4 m.s–1 a 7 % dní o rychlosti 5–9
12
m.s–1. Dominantním směrem proudění vzduchu je proudění severní (od severu) – 17 % dní. Vysoké průměrné měsíční úhrny slunečního svitu hovoří pro rychlé a pravidelné prohřívání zemského povrchu s příznivým vlivem na rozptyl škodlivých látek v ovzduší. Základní klimatologické charakteristiky jsou uvedeny v následujících tabulkách. Relativní četnosti směru větru (%) S
SV
V
JV
J
JZ
Z
SZ
klid
17,0
9,3
3,7
6,3
7,3
12,0
7,5
9,8
27,1
Z odborného posudku Vysoudila (1999) vyplývá, že vznikající vodní plochy zatápěných pískoven nebudou mít vliv na mikroklima v blízkém okolí, zejména pak na lokality xerotermofilních společenstev v přírodních rezervacích ve zvlněném georeliéfu Grygovských kopců.
4.4 Hydrologický popis širšího okolí Vlivem těžby v pískovně Krčmaň na hydrologický režim okolí se zabýval Suchna (1999) v publikaci Zemník Krčmaň – hydrologický posudek. Zájmové území náleží přímému povodí řeky Moravy, hydrologické pořadí číslo 4-10-01-001. Podle vyhlášky MVLH ČR č. 28/1975 náleží řeka Morava ve svém horním toku po Hanušovice mezi vodárenské toky a v celé své délce pak mezi vodohospodářsky významné vodní toky. Prostor zájmového území je odvodňován převážně podpovrchovým a podzemním odtokem, srážková voda rovněž odtéká ze zájmového území nevýraznou údolní depresí, která probíhá ve směru východ – západ podél severního okraje těžebny Krčmaň (Kristen, 1997). Jižním okrajem zájmového území protéká potok Loučka č. toku 4-10-03-131, který pramení u Suchonice ve výšce 255 m n.m. Zprava do něj ústí potok Olešnice. Soutok, jehož nadmořská výška činí 202 m n.m., se nachází cca 1 km pod jihozápadním okrajem ložiska. Průměrný průtok Loučky u ústí s Olešnicí činí 0,39 m3.s–1. Loučka je levostranným přítokem Moravy, soutok těchto toků se nachází cca 3 km od zájmového území. Tok Loučky je v okolí zájmového území upraven. Místní erozivní báze daná hladinou potoka Loučky se nachází v úrovni 204,08 m n.m. (měřeno od hrany mostku místní komunikace přes Loučku).
13
4.5 Hydrologické vlastnosti těženého ložiska Krčmaň
Vytěžením štěrkopísku v prostoru pískovny Krčmaň I vzniklo jezero s rozdílnou hloubkou. V severní polovině těžebního prostoru I. etapy byla hladina podzemní vody zjištěna v rozmezí 0,8 – 1,8 m pod úrovní terénu. Z výsledků pravidelného měsíčního monitoringu měření hladiny důlní vody v postupně se rozšiřující pískovně lze konstatovat, že hladina důlní vody v období 2002 – 2005 kolísala v rozmezí 203,78 – 204,72 m n.m.
4.6
Hydrogeologický popis širšího okolí
Hydrogeofyzikálním průzkumem Hrona et al. (1991) a Valtrem, Sobolovou (1997) byl jednoznačně prokázán výskyt privilegovaných krasových a krasově puklinových cest ve vápencích krčmaňsko-grygovského paleozoika. Pomocí geoelektrických metod VES a DEMP byla zjištěna
přítomnost zkrasovatělých partií jak nad, tak i pod současnou
erozivní bází. Dále byl zjištěn výskyt tří výrazných hydrogeologických struktur při jižním a jihozápadním okraji vápencové elevace Chrástu. Tyto hydrogeologické struktury drenují vody z grygovského krasu do vápenců v podloží jak neogénních tak i kvartérních sedimentů a odvádí je do prostoru tratí Mezi lesy a pod lesní komplex Království. Část objemu těchto drenovaných vod dotuje mělké zvodně v kvartérních píscích a štěrcích v polních tratích severně od budoucího zemníku (tratě Mezi lesy a Dolní hony za Lísou) a stáčí tak výrazně směr proudění podzemní vody jihovýchodním směrem. Směr proudění podzemní vody převzatý z interpretačních závěrů geofyzikálního průzkumu jasně ukazuje, že proudnice, procházející budoucím zemníkem se stáčí mimo hranice PR Království.
4.7 Hydrogeologický popis vlastního ložiska
Podle publikace Hydrogeologické rajóny ČSR (Michlíček, 1986) náleží zájmové území skupině rajónů 16 – Kvartérní sedimenty v povodí Moravy, rajónu 162 – Pliopleistocénní sedimenty Hornomoravského úvalu. Geologicky tvoří rajón souvrství kvartérních fluviálních sedimentů převážně Středomoravské nivy a vyšších údolních teras. Koeficient propustnosti se u těchto sedimentů pohybuje v rozmezí 10-5 až 10-3 m.s-1. Rajón má značný
14
vodohospodářský význam. Hydrogeologické poměry na uvažovaném ložisku jsou výrazně ovlivněny celkovou geologickou stavbou zájmového území, které je charakterizováno středně vysokou hladinou podzemní vody v I. terase řeky Moravy (údolní terasa). Z hlediska hydrogeologického je údolní terasa tvořena dvěma odlišnými souvrstvími, které mají i velmi odlišné hydrogeologické charakteristiky (Šmídová, 1996): • Svrchní část souvrství údolní terasy tvoří jemnozrnné soudržné sedimenty, které jsou označovány jako fluviální hlíny a podle faciálně litologických kritérií jsou řazeny k facii nivních náplavů. Tyto prachovité, jílovité a jílovitopísčité hlíny vykazují velmi nízkou až nepatrnou průlinovou propustnost. Koeficienty filtrace jsou řádově 10-10 až 10-7 m.s-1. •
Pod nimi se nachází fluviální štěrkopísčité sedimenty vyšší terasy řeky Moravy,
které se dále člení na hlinité písky a písčité štěrky. Hlinité písky se vyznačují střední až nízkou propustností s koeficientem filtrace v rozsahu od 2,7.10-7 do 7,5.10-4. Hodnota koeficientu propustnosti písčitých štěrků, které se nacházejí převážně v podloží, kolísá v rozsahu 2,4 . 10-5 až 2,8 . 10-3 m.s-1. Jedná se tedy o sedimenty mírně až velmi dobře propustné. Ustálená hladina podzemní vody byla ve vrtech před zahájením těžby zjištěna v hloubkách od 1,5 m do 4,7 m pod povrchem terénu v úrovni 203,2 m n.m. až 205,8 m n.m. Tato voda jevila, v důsledku nižších propustností zemin tvořící nadloží zvodnělého horizontu, mírně napjatý charakter s prokázaným hydrostatickým vztlakem 0,1–1,4 m. Méně často byla zastižena podzemní voda s volnou hladinou. Můžeme tedy konstatovat, že zastižená podzemní voda je kvartérní vodou průlinového typu s mírně napjatou hladinou. Směr proudění je zhruba západní.
4.8 Pedologické poměry Na základě provedeného pedologickém průzkumu Adamce (2000) je území po stránce pedologické vyrovnané a je tvořeno fluvizemí typickou (nivní půda). Zrnitostně se jedná o půdy s ornicí převážně písčitohlinitou, ojediněle hlinitopísčitou, v podorničí pak hlinitopísčité, místy středně štěrkovité v ornici i podorničí, slabě humózní. Mocnost půdního profilu se pohybuje od mělké, přes středně hlubokou až po hlubokou. Jako půdotvorný substrát se zde uplatnily nevápnité (místy slabě vápnité) nivní uloženiny,
15
překrývající terasy z převážně kyselého materiálu. Fluvizemě nalézáme v recentních nivách řek a potoků, kde jsou nebo byly v nedávné době pod vlivem záplav. Vytvářejí se na nivních sedimentech, jsou to půdy s velkým kolísáním hladiny podzemních vod (2–4m) v souladu s hydrologickým režimem řeky. V současné době nejsou některé nivy v důsledku regulace toku již vůbec pod vlivem nivního režimu. Přirozeným porostem byly lužní lesy a údolní louky. Pedologické poměry na ložisku Krčmaň, zjištěné Adamcem (2000) lze aplikovat i na budoucí těžebnu, nacházející se na sousedním katastru. Jedná se o půdní typ fluvizem typická na nevápnitých nivních uloženinách, překrývajících terasu z převážně kyselého materiálu. V bývalém okrese Olomouc jsou vymezeny v několika plošně malých obvodech v široké nivě řeky Moravy, které tvoří ostrůvky ve velkých komplexech fluvizemí slabě glejových a glejových. Půdní profil je většinou středně hluboký až hluboký, podle toho, jak vysoko vystupují terasové štěrky. Ornice je středně hluboká až hluboká, místy mělká, šedohnědé barvy, převážně písčitohlinitého zrnitostního složení. Postupně přechází v přechodný slabě humózní horizont sahající do hloubky cca 40 cm, zrnitostně lehčí než ornice, s nevýraznou strukturou. Ten pak přechází v šedavěhnědý až žlutavěhnědý zrnitostně lehký, bezstrukturní substrát. Aluviální náplavy nasedají v hloubce 55 cm a více na říční štěrky, skládající se převážně z valounů křemene, kulmských a devonských hornin a rul. Prokořenění a biologické oživení sahá do přechodného horizontu. Půdní reakce je neutrální až slabě kyselá s klesající tendencí do spodiny při až plné nasycenosti sorpčního komplexu. Sorpční kapacita je nízká až velmi nízká následkem lehčí zrnitostní skladby, jen v ornicích dosahuje někdy následkem zkulturnění vyšších hodnot. Vzhledem ke svým vlastnostem a lokálnímu výskytu nemají fluvizemě zájmového území většího agronomického významu. Z hlediska agronomického má půdní pokryv zájmového území velmi nízký produkční potenciál. Na základě metodického pokynu odboru ochrany lesa a půdy MŽP ČR, k odnímání půdy ze zemědělského půdního fondu, jsou půdy na lokalitě zařazeni do IV. třídy ochrany zemědělské půdy. Do této třídy ochrany jsou zařazeny zemědělské půdy s převážně podprůměrnou produkční schopností v rámci příslušných klimatických regionů, s jen omezenou ochranou, využitelnou i pro výstavbu. Dle bonitace zemědělského půdního fondu jsou půdní představitelé v prostoru plánované budoucí těžebny Majetín zařazeni do následujících bonitovaných půdně
16
ekologických jednotek BPEJ: 3.22.12, 3.22.13. Tyto jednotky prezentují nivní půdu na mělkých nivních uloženinách s podložím štěrkopískové terasy.
4.9 Biogeografické poměry
Podle biogeorafického členění České republiky (Culek, 1995) je území naší republiky děleno do biogeografických podprovincií a bioreginů. Zájmové území se nachází v podprovincii Karpatské, na okraji Kojetínského bioregionu 3.11. Bioregion je tvořen širokou nivou s regulovanými řekami a celý náleží do 2. vegetačního stupně. Dle regionálně - fytogeografického členění ČR náleží tato část úvalu do obvodu Panonské termofytikum, okresu č. 21 Haná. Na Hané se karpatské a panonské vlivy fauny a flóry prolínají s některými horskými druhy, které jsou do oblasti splavovány. Reliéf je nivní, tvořen různými stupni nivy. Dle výškové členitosti má reliéf charakter roviny s členitostí kolem 5 m. Dle mapy potenciální přirozené vegetace (Neuhäuslová – Novotná et al., 1998) je v celém sledovaném území rekonstruována vegetace jilmové doubravy (ass. Querco – Ulmetum Oissler 1926), která tvoří zpravidla třípatrové fytocenózy s dominantním dubem letním (Quercus robur) a jasanem ztepilým (Fraxinus excelsior). Příměs tvoří jilmy (Ulmus laevis, U. minor) jako typické dřeviny tvrdého luhu a často lípa srdčitá (Tilia cordata). Ve vlhčí variantě je pak často zastoupena olše lepkavá (Alnus glutinosa), v sušší pak habr obecný (Carpinus betulus) a javor babyka (Acer campestre). Keřové patro bývá bohatě vyvinuté. Kromě zmlazujících dřevin stromového patra se nejčastěji vyskytuje svída krvavá (Swida sanguinea), střemcha obecná (Padus avium), a bez černý (Sambucus nigra). Bylinné patro tvoří zpravidla výrazný jarní aspekt, ve kterém dominuje orsej jarní (Ficaria verna), sasanka hajní (Anemonoides nemorosa), česnek medvědí (Allium ursinum), sněženka podsněžník (Galathus nivalis) či bledule jarní (Leucojum vernum). Letní aspekt tvoří především bršloce kozí noha (Aegopodium podagraria) nebo kopřiva dvoudomá (Urtica dioica).
17
4.10 Flóra a fauna
Fauna a flóra v širším řešeném území je ovlivňována dlouhodobou zemědělskou činností. To vedlo postupně k přeměně vegetačního krytu z původních fytocenóz (luhů a olšin) v intenzívní agrocenózy.
4.10.1 Flóra
Ve vzdálenosti 30–50 m od současného těžebního prostoru podél místní komunikace Krčmaň – Majetín na k.ú. Majetín se nachází stará zatopená pískovna. Zde provedl Albrecht (2001) floristický průzkum za účelem návrhu ozelenění mokřadními společenstvy jako součásti biocentra č. 3 (BC) místního systému ekologické stability. V současnosti toto jezírko po těžbě štěrku zaujímá plochu cca 3 ha a je zčásti zavezeno odpadem. Přesto je plocha jezírka a bezprostřední okolí významným krajinným prvkem a v současné době je tato nádrž využívána ke sportovnímu lovu ryb. Během jarního období 2001 ve dvou termínech pozorování zde Albrecht (2001) zaznamenal 123 druhů vyšších rostlin, z nichž žádný není zvláště chráněný (příloha č. 5). Na základě tohoto pozorování můžeme konstatovat, že vodní plocha stávající nádrže vytvořené dřívější těžbou má poměrně kvalitní břehové porosty, ve kterých je zastoupena vrba jíva (Salix caprea), vrba bílá (Salix alba), olše lepkavá (Alnus glutinosa), habr obecný (Carpinus betulus), ale i nahodile rostoucí zplanělé ovocné druhy. V porostech jsou zastoupeny běžné druhy hájových a olšinových rostlin postupujících směrem k orné půdě v ruderalizovaná, travobylinná společenstva. Vegetace litorálního pásma staré majetínské pískovny je plošně malá, pobřežní pásmo je omezeno
na nesouvislý pruh šířky do 1 m. Podél východního břehu majetínské
pískovny pobřežní vegetace prakticky chybí. Přesto zde zaznamenal Albrecht (2001) několik zajímavých mokřadních druhů rostlin které nasvědčují, že tato lokalita
má
předpoklady ke vzniku větších a biologicky cenných porostů. Jsou to zejména skřípinec jezerní (Schoenoplectus lacustris), sítina sivá a sítina smáčknutá (Juncus inflexus, J. compressus), ostřice Otrubova (Carex otrubae). Ty doplňuje několik běžnějších druhů – vrbovka chlupatá a vrbovka malokvětá (Epilobium hirsutum, E. parviflorum), karbinec evropský (Lycopus europaeus) a ostřice řízná (Carex gracilis). Rovněž se zde vyskytují
18
v malém rozsahu i trsy běžných druhů mokřadů – orobince a rákosu. V podstatě druhově stejné rostlinné zastoupení mají i břehové porosty okolo vytěžené pískovny (k.ú. Krčmaň), nacházející se v sousedství současného těžebního prostoru, dnes již oba propojené v jedno jezero. Toto území bylo predmětem mé diplomové práce, kde jsem v roce 2005 prováděla průzkum fauny a flóry (kap. 6.1, 6.2). Také zde se vyskytuje vrba jíva (Salix caprea), vrba bílá (Salix alba), topol bílý (Populus alba), topol osika (Populus tremula), topol kanadský (Populus × canadensis), olše lepkavá (Alnus glutinosa) vedle zplanělých druhů ovocných stromů. V rámci schváleného Plánu rekultivace zemníku Krčmaň (Adamec, 1999) byly na plošině při severním okraji vytěženého prostoru vysazeny následující stromy a keře :
Stromy : javor klen (Acer pseudoplatanus), javor babyka (Acer campestre), olše lepkavá (Alnus glutinosa),
jasan ztepilý (Fraxinus excelsior), dub letní (Quercus robur), lípa
srdčitá (Tilia cordata), vrba bílá (Salix alba), topol osika (Populus tremula). Keře : svída krvavá (Swida sanguinea),
ptačí zob (Ligustrum vulgare), dřín obecný
(Cornus mas).
4.10.2 Fauna
Obě dvě výše uvedené nádrže na sebe váží výskyt fauny typický pro tento ekosystém. Převážnou, nezatopenou část vytěžených zemníků tvoří v současné době agrocenózy, na které se váže výskyt běžných druhů polní fauny. Z faunistických studií byl na obou lokalitách (stará majetínská a stará krčmaňská pískovna) proveden systematický výzkum obojživelníků a plazů firmou Biokonzulting Ivan Zwach v letech 1996–2000. Na základě tohoto terénního průzkumu uvádí Zwach (2000) následující výskyt živočichů : čolek obecný (Triturus vulgaris), ještěrka obecná (Lacerta agilis), kuňka obecná (Bombina bombina), ropucha obecná (Bufo bufo), ropucha zelená (Bufo viridis), rosnička zelená (Hyla arborea), skokan hnědý (Rana temporaria), skokan skřehotavý (Rana ridibunda), skokan štíhlý (Rana dalmatina), skokan zelený (Rana esculenta), slepýš křehký severní (Anguis fragilis fragilis), užovka obojková (Natrix natrix).
19
Systematický seznam výskytu uvedených druhů obojživelníků a plazů za období 1996– 2000: české jméno druhu čolek obecný ještěrka obecná kuňka obecná ropucha obecná ropucha zelená rosnička zelená skokan hnědý skokan skřehotavý skokan štíhlý skokan zelený slepýš křehký severní užovka obojková
vědecké jméno druhu - kód druhu Triturus vulgaris-TV Lacerta agilis-LA Bombina bombina-BOB Bufo bufo-BUB Bufo viridis-BUV Hyla arborea-HA Rana temporaria-RT Rania ridibunda-RR Rana dalmatina-RD Rana esculenta-RE Anguis fragilis fragilit-AFF Natrix natrix-NN
1996
1997
2000
o + o + + + + + + + o +
o + o + + + + + + + o +
+ + + + + + + + +
Legenda k výše uvedené tabulce + o BSO
výskyt na území v příslušném roce výskyt v BSO v příslušném roce druh v příslušném roce nebyl nalezen bezprostřední související okolí
Systematický přehled druhů s uvedením stupně ohrožení a lokální bioindikační význam: české jméno druhu čolek obecný ještěrka obecná kuňka obecná ropucha obecná ropucha zelená rosnička zelená skokan hnědý skokan skřehotavý skokan štíhlý skokan zelený slepýš křehký severní užovka obojková
vědecké jméno druhu - kód druhu Triturus vulgaris-TV Lacerta agilis-LA Bombina bombina-BOB Bufo bufo-BUB Bufo viridris-BUV Hyla arborea-HA Rana temporaria-RT Rania ridibunda-RR Rana dalmatina-RD Rana esculenta-RE Anguis fragilis fragilis-AFF Natrix natrix-NN
stupeň ohrožení bioindikace SO
ZB
SO
VB
O
VB
O
ZB
O
VB
SO
ZB
N
ZB
KO
ZB
SO
ZB
SO
ZB
SO
NE
O
NB
20
Legenda k výše uvedené tabulce: KO SO O N ZB VB NB NE
kriticky ohrožený druh silně ohrožený druh ohrožený druh neuvedený druh ve vyhlášce zvláště významný bioindikátor Významný bioindikátor málo významný pomocný bioindikátor zde neindikuje
Z důvodů zabránění přemnožení podvodního vegetačního pokryvu byly v majetínské pískovně vysazeny býložravé cizokrajné druhy ryb jako amur bílý (Ctenopharyngodon idella). Rovněž ve staré krčmaňské pískovně, dnes propojené s novou těžebnou, byl vedle běžných druhů kapra obecného (Cyprinus carpio), štiky obecné (Esox lucius), vysazen tolstolobik bílý (Hypophthalmichthys molitrix) .
4.11 Územní systémy ekologické stability Územní systém ekologické stability (ÚSES) je vymezován na základě zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny. Můžeme jej charakterizovat jako vzájemně propojený soubor přirozených i pozměněných, avšak přírodě blízkých ekosystémů, které udržují přírodní rovnováhu. Rozlišuje se místní, regionální a nadregionální systém ekologické stability.
4.11.1 ÚSES v k.ú. Krčmaň
Při vymezení prvků ÚSES v územním plánu obce Krčmaň vycházel Klaimon et al. (2004)
z dostupných
oborových
dokumentací
a
územně
technického
podkladu
Nadregionální a regionální ÚSES ČR (MMR a MŽP, 1996) ( příloha č.3). Podle Klaimona (2004) se v řešeném území nenachází nadregionální biokoridor nebo biocentrum. Území je součástí ochranné zóny nadregionálního biokoridoru K 136 podél
21
řeky Moravy. Toto území se nachází západně od řešeného území. Územím prochází regionální biokoridor RK 1451 vymezený mezi regionálními biocentry 252 Les Království (obr. č.2, 3, 4) a 166 Chlum. V rámci regionálního biokoridoru jsou v katastru Krčmaně vymezena tři vložená lokální biocentra. Biokoridor využívá stávající kostry ekologické stability. Celkově je částečně funkční, s neexistujícími enklávami při vymezení na orné půdě. Severně od zkoumaného území se nacházejí dvě lokální biocentra: LBC 21 Horka (2km) a LBC 22 U Strejčkova lomu (1,5 km), na SV (3,5 km) od těžebny se nachází LBC 23 U Chlumu. Úseky regionálního biokoridoru RBK 19 •
Délka: 700 m
•
Popis: funkční biokoridor vymezený v rámci přírodní památky Cikánské zmoly, teplomilné a vápnomilné druhy rostlin, chráněné druhy
•
Návrh: cílový typ společenstva - lesní, luční, bez zásadních změn, teplomilné louky a travní společenstva
RBK 20 •
Délka: 450 m
•
Popis: částečně funkční (EVSK 30) a částečně nefunkční biokoridor
•
Návrh: cílový typ společenstva: luční, travnaté meze s keři v neexistující části vybudovat travnaté meze s xerotermními keři
RBK 21 •
Délka: 1000 m
•
Popis: částečně funkční (EVSK 32) a částečně nefunkční biokoridor
•
Návrh: cílový typ společenstva: luční, travnaté meze s keři, liniová zeleň v nefunkční části vybudovat travnaté meze, pás stromů, zatravněné louky
22
Do regionálního biokoridoru jsou vložena tři lokální biocentra:
LBC/R 21 Horka •
Výměra: 3 ha
•
Popis: teplomilné a vápnomilné druhy rostlin, ohrožené a chráněné druhy rostlin a živočichů, rozsáhlé luční porosty v rámci Grygovských kopců, keřová vegetace
•
Návrh: cílový typ společenstva - lesostepní, travní porosty, okolní polní kultury převést na louky a propojit chráněné lokality - PP U strejčkova lomu a PP U bílých hlín
LBC/R 22 U Strejčkova lomu •
Výměra: 3,5 ha
•
Popis: přírodní památka v JV části Grygovských kopců, opuštěný kamenolom se zbytky teplomilné vegetace
•
Návrh: cílový typ společenstva - lesostepní, travní porosty, okolní polní kultury převést na louky a propojení společenstev s okolními izolovanými lokalitami
LBC/R 23 U Chlumu •
Výměra: 1,5 ha
•
Popis: dubohabrový les, břehové porosty kolem toku Loučky
•
Návrh: cílový typ společenstva - les, břehové porosty kolem toku Loučky, zachovat stávající využívání
4.11.2 ÚSES v k. ú. Majetín
ÚSES k.ú. Majetín podrobně vypracovala Žáková (2001). V tomto katastrálním území se nachází navržené a již částečně realizované lokální biocentrum v bývalé Majetínské pískovně a jejím přilehlém okolí LBC 3 (příloha č.3) Severně od LBC 3 je navržena liniová výsadba javoru mléčného. Podél místní komunikace vedoucí z Majetína do bývalé
23
Majetínské pískovny je navržen interakční prvek IP 6 – ovocná alej (délka 1108m, šířka 2m).
Lokální biocentrum : LBC 3: •
Výměra : 5,5 ha
•
Popis: Součástí tohoto biocentra je i stará majetínská pískovna (obr. č.7, 8). Plocha jádrového lesního společenstva má rozlohu 1,25 ha.
•
Návrh: Návrh počítá s vytvořením smíšeného lesního porostu vycházejícího s potenciální vegetace daného území a přechodové zóny směrem k vodní ploše. Tato zóna bude tvořena travním porostem se solitérními stromy. Porostní okraj lesního společenstva je tvořen směsí keřů a nižších kvetoucích stromů.
4.12 Chráněná území
4.12.1 Velkoplošná chráněná území
Z územních plánů obcí, zpracované Urbanistickým střediskem Brno (Klaimon 1999, 2004) vyplývá, že na území obce Krčmaň není vyhlášené nebo k vyhlášení navrhované velkoplošné zvláště chráněné území. Rovněž na území obce Majetín
není vyhlášené nebo k vyhlášení navrhované
velkoplošné zvláště chráněné území.
4.12.2 Maloplošná chráněná území
V řešeném území se nachází tři lokality zvláště chráněného území dle zákona 114/1992 Sb. Jedná se o lokality U Strejčkova lomu, U bílých hlín a Cikánské zmoly (Klaimon, 2004).
24
U strejčkova lomu: •
Výměra : 3,45 ha
•
Popis: Přírodní památka U Strejčkova lomu leží v JV části Grygovských kopců (obr. č.5). Jedná se o opuštěný kamenolom se zbytky teplomilné květeny na svahovitých loukách a ve zmolách. Nejvýznamnějším vegetačním typem jsou teplomilná
travino-bylinná
společenstva.
Druhová
pestrost
rostlinných
semixerotermních společenstev a do značné míry i extrémnost prostředí vytváří podmínky pro výskyt řady ohrožených druhů bezobratlých živočichů. •
Ochranné pásmo: 50 m
U bílých hlín: •
Výměra: 0,78 ha
•
Popis: Přírodní památka je drobným ostrůvkem na Grygovských kopcích. Zbytek suchomilné luční vegetace je částečně kryt porostem trnky a akátů s výskytem koniklece velkokvětého (Pulsatilla grandis), hvězdnice chlumní (Aster amellus) a vikve úzkolisté (Vicia angustifolia). Dřeviny brslen evropský (Euonymus europaeus), slivoň trnka (Prunus spinosa), hrušeň obecná (Pyrus communis), trnovník akát (Robinia pseudoacacia) a svída krvavá (Swida sanguinea).
•
Ochranné pásmo: 50 m
Cikánské zmoly: •
Výměra: 6,79 ha
•
Popis: Jedná se o největší luční území na vápencových Grygovských kopcích, které je hlavním nalezištěm vzácné teplomilné luční květeny. Část území je tvořena zmolemi a sady, sekundární půdy značně ruderalizují. Suchomilnou květenu Cigánských zmol (J část území) obohacují zástupci moliniových vlhčích luk. Díky vápencům jsou zde zastoupeny teplomilné a vápnomilné druhy rostlin, vyskytují se zde chráněné druhů rostlin i živočichů.
•
Ochranné pásmo: 50 m
25
4.12.3 Významné krajinné prvky a EVSK
Podle Klaimona (2004) v území nejsou registrovány významné krajinné prvky. Okresní úřad, referát životního prostředí eviduje několik EVSK (ekologicky významné segmenty krajiny), které se vyznačují vyšší ekologickou hodnotou. Tyto lokality jsou průběžně hodnoceny a některé z nich mohou být registrovány jako významné krajinné prvky (VKP- podle zákona 114/1992 Sb.,o ochraně přírody a krajiny jsou charakterizovány jako ekologicky, geomorfologicky či esteticky významné části krajiny, které vytváří její typický vzhled nebo přispívají k udržení její stability. VKP jsou jednak určeny zákonem – lesy, rašeliniště, vodní toky, rybníky a údolní nivy, jednak jsou jimi další části krajiny, které v souladu se zákonem zaregistruje příslušný orgán státní správy). Označení lokalit je převzato dle evidence bývalého Okresního úřadu Olomouc, RŽP. Lužní remíz: •
Výměra: 19,7 ha
•
Popis: Zbytek lužního lesa JV od obce Krčmaň, tvořen porosty topolů (Populus spp.) s vtroušenou olší lepkavou (Alnus glutinosa). Nachází se zde vlhkomilné druhy rostlin - i v dobách extrémního sucha je půdní profil vlhký.
Loučka: •
Výměra: 7,5 ha
•
Popis: Horní úsek vodního toku s botanickými lokalitami, dolní tok je regulován. Břehy jsou tvořeny porosty topolů (Populus spp.), vrb (Salix spp.), olší lepkavou (Alnus glutinosa), jasanem ztepilým (Fraxinus excelsior), třešní ptačí (Cerasus avium), růží šípkovou (Rosa canina) a bezem černým (Sambucus nigra). Podél toku jsou ojediněle roztroušené remízky s porosty lípy srdčité (Tilia cordata), topolu (Populus sp.), břízy bílé (Betula alba), jilmu vazu (Ulmus laevis), jasanu ztepilého (Fraxinus excelsior), místy i smrku ztepilého (Picea abies).
•
Návrh: Je nutné zamezit další regulaci dále stabilizovat břehové porosty původními dřevinami a vymítit nepůvodní smrk.
Loučky: •
Výměra: 4,5 ha
•
Popis: Svahové louky na Z a J straně plochého žulového pahorku nad kravínem v obci Krčmaň. Svahy pahorků jsou místy osázeny smrkem ztepilým (Picea abies), trnovníkem akátem (Robinia pseudoacacia) a topolem (Populus sp.), které tvoří
26
umělé hájky. Na svahových suchých loukách a vysokých mezích rostou ze vzácnějších druhů rostlin: čilimník řezenský (Chamaecytisus ratisbonensis), myší ocásek nejmenší (Myosurus minimus), růže nízká (Rosa gallica), sesel roční (Seseli annuum), violka divotvorná (Viola mirabilis). Z keřů dominuje hloh obecný (Crataegus laevigata), bez černý (Sambucus nigra), ptačí zob (Ligustrum vulgare), svída krvavá (Swida sanguinea) a šeřík obecný (Syringa vulgaris). •
Návrh: Je zapotřebí zamezit chemizaci okolní zemědělské půdy a odstranit nepůvodní smrk.
Výběžek chlumu: •
Výměra: 1,5 ha
•
Popis: Jedná se o jihozápadní výběžek lesního komplexu Chlum s rostlinami dubohabrových společenstev. Při úpatí protéká potok Loučka s břehovými vlhkomilnými společenstvy. Svahy jsou porostlé habrem obecným (Carpinus betulus), lípou srdčitou (Tilia cordata), dubem letním (Quercus robur), javorem (Acer sp.), břízou bílou (Betula alba), borovicí lesní (Pinus sylvestris), smrkem ztepilým (Picea abies) a lískou obecnou (Corylus avellana), při úpatí podél toku Loučky a vybetonovaného rybníčku rostou olše lepkavá (Alnus glutinosa), topoly (Populus spp.) a vrby (Salix spp.). Z náročnějších druhů rostlin zde rostou karabilice hlíznatá (Chaerophyllum bulbosum), nadmutice bobulnatá (Cucubalus baccifer), čistec přímý (Stachys recta), rozrazil ožankovitý (Veronica teucrium).
Remízy: •
Výměra : 2,5 ha
•
Popis : Úvozové remízy ve svahu nad Krčmaní, vyskytuje se zde suchomilná květena, dochází k prolínání nížinných prvků a prvků hornatin.
27
5
METODIKA PRÁCE
5.1 Průzkum fauny a flóry
Průzkum spočíval v pozorování flóry a fauny na území staré krčmaňské pískovny, která byla po dokončení těžby ponechána samovolné sukcesi. Ke spojení staré a nové krčmaňské pískovny (Etapa I) došlo v létě 2002. Na části těžebního prostoru, byla již provedena technická a biologická rekultivace. Pozorování probíhalo v termínech od 17. 3. 2005 do 01. 10. 2005. (17.3., 17.4., 15.5., 18.6., 17.7., 15.8., 1.9., 1.10. 2005). Trasa průzkumu je zakreslena v příloze č.4. Průzkum v části prostoru biologicky zrekultivované nové krčmaňské pískovny jsem neprováděla, protože biologická rekultivace byla započata v roce 2003 a pokračuje dodnes. Předpokládala jsem, že druhové složení vysetých a vysázených rostlin se nezměnilo. Proto jsem vycházela z Plánu rekultivace pro I. etapu.
5.2 Monitoring hladiny podzemní a povrchové vody
V souladu z provozním řádem monitorovacího systému probíhá od roku 2001 měření hladiny podzemní a povrchové vody. Od března 2005 se na měření podílím i já. V souladu s provozním řádem monitorovacího systému je každý měsíc měřena hladina podzemní respektive povrchové vody v následujících objektech: •
v současné krčmaňské pískovně (pískovna1)
•
ve staré majetínské pískovně (pískovna2)
•
ve vrtu PJ 51 nacházející se mezi nimi
Dále se měří hladina podzemní vody ve dvou objektech v lužním lese Království: •
ve studni hájovny U lesních víl
•
ve vrtu HV 54
Obě dvě pískovny a vrt PJ 51, nacházející se mezi nimi, jsou situovány do první terasy, respektive údolní terasy řeky Moravy. Studna a hydrogeologický vrt HV-54 jsou hloubeny do údolní nivy Morávky, která je v podstatě součástí nivy Moravy (příloha č. 6). K měření úrovně hladiny vody a hloubky vrtu nebo studny se používá elektrokontaktní
28
hladinoměr G 20. Sondu spouštíme k hladině vody tak dlouho, dokud se čidlo sondy nedotkne hladiny. V okamžiku dotyku, který je signalizován akusticky i opticky, odečteme na cejchovaném kabelu hodnotu odpovídající úrovni vodní hladiny.
5.3
Monitoring kvality vody
Dvakrát ročně se odebírá vzorek důlní vody ze současné pískovny a vzorek podzemní vody z monitorovacího vrtu PJ 51 za účelem stanovení úplného chemického rozboru (ÚCHR) (příloha č. 8). ÚCHR se skládá z podrobného rozboru kationtů, aniontů, speciálních ukazatelů a hodnot tvrdosti vody. •
Kationty: vápník, hořčík, sodík, draslík, železo, mangan, amonné ionty a H+
•
Anionty: chloridy, dusičnany, fosforečnany, hydrouhličitany, sírany, fluoridy a OH-
•
Speciální ukazatele: pH, CHSK – Mn, rozpustné látky, volný oxid uhličitý
•
Tvrdost vody: tvrdost celková, vápenatá, hořečnatá
Odběr probíhá za pomocí železného odběrného válce o objemu 1 l. Z každého místa se odebírají dvě skleněné lahve k tomu určené. Jsou opatřeny etiketou s místem a datem odběru. Vzorky se zasílají do akreditované zkušební laboratoře Ecochem, a.s. Praha. Laboratoř provádí následující metody stanovení: Stanovení rozpuštěných látek. Filtrováno přes filtr Schleicher- Schuell GF6 (1um). Stanovení zásadové neutralizační kapacity (ZNK). Stanovení celkového fosforu a orthofosforečnanů spektrofotometricky. Stanovení elektrické konduktivity. Korekce na 25 °C provedena matematicky. Stanovení chemické spotřeby kyslíku manganistanem (CHSK – Mn). Stanovení kyselinové neutralizační kapacity (KNK). Stanovení fluoridů elektrochemicky (ISE). Stanovení pH . Stanovení nepolárních extrahovaných látek infračervenou spektrometrií. Stanovení prvků metodou atomové emisní spektrometrie s indukčně vázaným plazmatem. Rozklady vzorků pro stanovení prvků metodami ICP a AAS.
29
Stanovení rozpuštěných chloridů, dusičnanů a síranů kapalinovou chromatografií iontů ve vodách Stanovení fosforečnanů, dusitanů, amoniaku a amonných iontů metodou kontinuální průtokové analýzy (CFA).
30
6
VÝSLEDKY PRÁCE A DISKUZE
6.1 Flóra
6.1.1
Stará krčmaňská pískovna
Těžba ve staré krčmaňské pískovně byla ukončena v sedmdesátých letech. Vytěžený, z části zatopený prostor byl ponechán samovolné sukcesi (obr. č.13). Během tohoto období proniklo z okolí nespočet druhů bylin, keřů a dřevin (obr. č.15,16,17,18,19). Nachází se zde vedle méně významných ruderálních rostlin jako je třtina křovištní (Calamagrostis epigejos), kopřiva dvoudomá (Urtica dioica), bodlák kadeřavý (Carduus crispus), česnáček lékařský (Alliaria petiolata) a sadec konopáč (Eupatorium cannabium) i rostliny významnější, odpovídající vývojově vyšším sukcesním vývojovým stadiím. Pozorování rostlin probíhalo od 17. 3. 2005 do 1. 10. 2005 (hlavní pozorování probíhalo v létě 2005). Břehový porost je tvořen nesouvislou linií dřevin, které charakterizují vlhká stanoviště. Můžeme jmenovat zejména rod vrba (Salix): vrba bílá (Salix alba), vrba jíva (Salix caprea), vrba křehká (Salix fragilis), vrba trojmužná (Salix triandra) a vrba ušatá (Salix aurita). Dále zde roste topol bílý (Populus alba), topol kanadský (Populus × canadensis), topol osika (Populus tremula) a olše lepkavá (Alnus glutinosa). Keřový doprovod je poměrně hustý a můžeme v něm nalézt především druhy: bez černý (Sambucus nigra), hloh jednosemenný (Crataegus monogyna), růže šípková (Rosa canina), zimolez obecný (Lonicera xylosteum) dále uvádím trnku obecnou (Prinus spinosa) a ostružiník maliník (Rubus idaeus), které se hojněji nachází na poloostrůvku (kap. 6.1.2). Stanoviště lze podle Katalogu biotopů České republiky (Chytrý et al. , 2001) zařadit do biotopu M1.1 Rákosiny eutrofních stojatých vod. Tento biotop je charakterizován bylinami jako např.: čistec bahenní (Stachys palustris), karbinec evropský (Lycopus europaeus), kosatec žlutý (Iris psedacorus), okřehek menší (Lemna minor), opletník plotní (Calystegia sepium), orobinec širolistý (Typha latifolia), orobinec úzkolistý (Typha angustifolia), rákos obecný (Phragmites australis), skřípinec jezerní (Schoenoplectus lacustris) a žabník jitrocelovitý (Alisma plantago-aquatica).
31
Struktura a druhové složení: Strukturně jednoduchá, obvykle jedno až dvouvrstevná vegetace s převahou mohutných bahenních travin. Podle různých dominantních druhů dosahují porosty výšky 0,5 až 4 m. V hustě zapojených porostech, jaké obvykle tvoří rákos obecný (Phragmites australis), zblochan vodní (Glyceria maxima) nebo orobince (Typha angustifolia a T. latifolia), je nižší bylinné patro často tvořeno jen několika málo druhy s nízkou pokryvností, např. svízel bahenní (Galium palustre), kyprej vrbice (Lythrum salicaria) a šišák vroubkovaný (Scutellaria galericulata). Naopak poměrně vysoké pokryvnosti mohou dosáhnout liány, např. opletník plotní (Calystegia sepium). Rozvolněná vegetace je druhově bohatší, zvláště převažují-li v ní byliny nižšího vzrůstu. Jedná se např. o přesličku poříční (Equisetum fluviatile) a zevar vzpřímený (Sparganium erectum). Také se zde nachází světlomilné bahenní byliny jako žabník jitrocelovitý (Alisma plantagoaquatica) a šmel okoličnatý (Butomus umbellatus). Pro porosty s dominantním rákosem obecným (Phragmites australis) na okrajích rašelinišť a slatin jsou charakteristické některé druhy mokrých ostřicových luk a slatinných olšin (např. třtina šedavá (Calamagrostis canescens),
kapraď hřebenitá (Dryopteris cristata) a dobře vyvinuté mechové patro
s převahou druhů rodu rašeliník (Sphagnum). Ekologie: Přirozeně eutrofní, vzácněji až mezotrofní vody, zejména mělká pobřeží rybníků, mrtvá ramena a aluviální tůně ve středně pokročilé až pokročilé fázi zazemňování, zamokřené terénní sníženiny, opuštěné pískovny a hliníky, lomová jezírka, klidné úseky toků apod. Substrát dna je zpravidla dobře zásobený živinami, hlinitý až jílovitý, vzácněji písčitý nebo štěrkovitý, na povrchu často se silnou vrstvou sapropelového bahna, případně nerozložené stařiny. Charakteristické je jen mírné kolísání vodní hladiny, ale v létě může nastat i krátké období bez vody. Rozšíření: Po celém území ČR v nížinách a pahorkatinách, vzácněji i v podhorském a horském stupni. Výskyt je soustředěn zejména v rybničních oblastech (Třeboňsko, Českobudějovicko,
Vodňansko,
Písecko,
Blatensko,
Mariánskolázeňsko,
Telčsko,
Křižanovsko, Lednické rybníky aj.) a podél dolních toků větších řek (Labe, Ohře, Morava, Dyje a další). Většina typů této vegetace je po celém území dosud hojná, výrazný ústup ale vykazují porosty s převahou puškvorce (Acorus calamus). Poznámka k mapování: Do jednotky se nezahrnují rákosiny vzniklé zarůstáním nekosených vlhkých luk, v nichž se kromě rákosu obecného (Phragmites australis) nevyskytují jiné diagnostické druhy. Podle spektra průvodních druhů se rákosiny na
32
opuštěných loukách řadí k odpovídajícímu původnímu biotopu a uvádí se u nich nejnižší stupeň zachovalosti. Na říčních náplavech a okrajích toků se podjednotka M1.1 Rákosiny eutrofních stojatých vod může vyskytovat na kontaktu s podjednotkou M1.4 Říční rákosiny. Ohrožení: Vysoušení mokřadů a převod na ornou půdu, absence pravidelných povodní v záplavových oblastech, regulace vodních toků, intenzivní obhospodařování rybníků spojené s kosením a vypalováním rákosin, vyhrnováním bahna a aplikací herbicidů, šíření neofytů a rumištních bylin, sběr oddenků puškvorce (Acorus calamus) pro farmaceutické účely a výrobu likérů. Management: V aluviálních územích udržování vysoké hladiny podzemní vody nebo zajištění pravidelných záplav, např. řízeným povodňováním, u rybníků občasné ponechání porostů po jeden rok na nízké vodě, kdy obnažený substrát umožňuje vyklíčení semen, při vyhrnování bahna v chovných rybnících ponechání části porostů bez zásahu.
Abecední seznam vyskytujících se rostlin: Bez černý (Sambucus nigra)
Pryskyřník plazivý (Ranunculus repens)
Bodlák kadeřavý (Carduus crispus)
Psárka kolénkatá (Alopecurus geniculatus)
Bolševník obecný (Heracleum sphondylium) Psárka luční (Alopecurus pratensis) Čistec bahenní (Stachys palustris)
Ptačí zob obecný (Ligustrum vulgare)
Česnáček lékařský (Alliaria petiolata)
Rákos obecný (Phragmites australis)
Čičorka pestrá (Coronilla varia)
Rožec obecný (Cerastium vulgatum)
Dvouzubec nící (Bidens cernua)
Růže šípková (Rosa canina)
Dvouzubec trojdílný (Bidens tripartitus)
Řebříček obecný (Achillea millefolium)
Hloh jednosemenný (Crataegus monogyna)
Sadec konopáč (Eupatorium cannabium)
Huseníček rolní (Arabidopsis thaliana)
Silenka nadmutá (Silene vulgaris)
Chundelka metlice (Apera spica-venti)
Sítina článkovaná (Juncus articulatus)
Jetel luční (Trifolium pratense)
Sítina rozkladitá (Juncus effusus)
Jetel plazivý (Trifolium repens)
Sítina sivá (Juncus inflexus)
Jílek vytrvalý (Lolium perene)
Sítina smáčknutá (Juncus compressus)
Jitrocel kopinatý (Plantago lanceolata)
Skřípinec jezerní (Schoenoplectus lacustris)
Jitrocel větší (Plantago major)
Sléz lesní (Malva sylvestris)
Karbinec evropský (Lycopus europaeus)
Srha říznačka (Dactylis glomerata)
Komonice bílá (Melilotus albus)
Starček obecný (Senecio vulgaris)
33
Kopřiva dvoudomá (Urtica dioica)
Sveřep měkký (Bromus molis)
Kosatec žlutý (Iris psedacorus)
Sveřep střešní (Bromus tectorum)
Kostival lékařský (Symphytum officinale)
Svízel přítula (Galium aparine)
Lipnice luční (Poa pratensis)
Tolice dětelová (Medicago lupulina)
Lipnice obecná (Poa trivialis)
Topol bílý (Populus alba)
Locika konpasová (Lactuca serriola)
Topol kanadský (Populus × canadensis)
Lopuch menší (Arctium minus)
Topol osika (Populus tremula)
Mák vlčí (Papaver rhoeas)
Třezalka tečkovaná (Hypericum perforatum)
Měrnice černá (Ballota nigra)
Třtina křovišrní (Calamagrostis epigejos)
Metlice trsnatá (Deschampsia caespitosa)
Turan kanadská (Conyza canadensis)
Mléč rolní (Sonchus arvensis)
Vratič obecný (Tanacetum vulgare)
Mochna stříbrná (Potentilla argentea)
Vrba bílá (Salix alba)
Okřehek menší (Lemna minor)
Vrba jíva (Salix caprea)
Olše lepkavá (Alnus glutinosa)
Vrba křehká (Salix fragilis)
Opletník plotní (Calystegia sepium)
Vrba trojmužná (Salix triandra )
Orobinec širolistý (Typha latifolia)
Vrba ušatá (Salix aurita)
Orobinec úzkolistý (Typha angustifolia)
Vrbovka horská (Epilobium montanum)
Osrožka stračka (Consolida regalis)
Vrbovka chlupatá (Epilobium hirsutum)
Ostružiník maliník (Rubus idaeus)
Zimolez obecný (Lonicera xylosteum)
Podběl obecný (Tussilago farfara)
Žabník jitrocelovitý (Alisma plantago-aquatica)
6.1.2
Poloostrůvek a přechodové zóny
Cílem mého floristického průzkumu byl i poloostrůvek, který částečně odděluje starou a novou krčmaňskou pískovnu a přechodové zóny mezi zapojeným porostem a prostorem, kde probíhá těžba. Zde se vyskytují převážně ruderální druhy rostlin jako například: bodlák obecný (Carduus acanthoides), heřmánkovec přímořský (Matricaria maritima), kokoška pastuší tobolka (Capsella bursa-pastoris), kopřiva dvoudomá (Urtica dioica), lebeda rozkladitá (Atriplex patula), pelyněk černobýl (Artemisia vulgaris). Podle Katalogu biotopů České republiky (Chytrý et al., 2001) lze toto území zařadit do biotopu X7 Ruderální bylinná vegetace se sporadickou vegetací mimo sídla. Jedná se o porosty ruderálních a synantropních bylin, jednoletých i vytrvalých, často s dominancí
34
invazních druhů, mimo sídla a průmyslové nebo zemědělské areály. Nezřídka se v terénu prolínají s biotopy sekundárních trávníků, mokřadů nebo pobřežní vegetace. V tom případě o zařazení do příslušné jednotky rozhoduje převaha ruderálních (synantropních) druhů nebo druhů neruderálních biotopů, případně se plocha mapuje jako mozaika nebo přechod dvou jednotek. Mezi významné druhy bych zmínila lakušník vzplývavý (Ranunculus fluitans) ohrožený druh (obr. č.20) a voďanku žabí (Hudrocharis morsus-ranae).- silně ohrožený druh, které se nachází v čiré vodě těžebního prostoru. Podle Katalogu biotopů České republiky (Chytrý et al., 2001) lze vzniklou vodní plochu zařadit do biotopu X14 Vodní toky a nádrže bez ochranářsky významné vegetace. Jedná se o vodní toky a nádrže silně ovlivněné antropogenní činností, např. vybetonované strouhy a rybníčky v sídlech, odpadní kanály, požární nádrže, hluboké přehradní nádrže se strmými břehy, napřímené a ohrázované úseky řek, meliorační kanály uprostřed polních kultur, silně zastíněné vody v lesích, rybníky s intenzivním chovem ryb nebo vodní drůbeže, intenzivně rekreačně využívané vody apod. Vegetace makrofyt chybí nebo je zastoupena pouze jedním nebo několika málo běžnými druhy eutrofních vod, např. okřehkovitými (Lemna gibba, L. minor, L. trisulca a Spirodela polyrhiza), úzkolistými rdesty (Potamogeton crispus, P. pectinatus a P. pusillus) a druhy Ceratophyllum demersum, Elodea canadensis, Myriophyllum spicatum a Zannichelia palustris. U některých větších vodních nádrží je možné, že část jejich plochy spadá do této jednotky, zatímco v jiné části lze vymapovat jednotky z hlavní části Katalogu.
Abecední seznam vyskytujících se rostlin :
Bodlák obecný (Carduus acanthoides)
Ostrožka stračka (Consolida regalis)
Čekanka obecná (Cichorium intibus)
Ostružiník maliník (Rubus idaeus)
Čistec bahení (Stachys palustris)
Ovsík vyvýšený (Arrhenaterium elatius)
Drchnička rolní (Anagalis arvensis)
Pelyněk černobýl (Artemisia vulgaris)
Heřmánkovec přímořský (Matricaria maritima)
Pcháč osed (Cirsium arvense)
Hledíček menší (Chaenorrhinum minus)
Podběl obecný (Tussilago farfara)
Hluchavka bílá (Lamium album)
Pomněnka rolní (Myosotis arvensis)
Hluchavka nachová (Lamium purpureum)
Pryšec chvojka (Euphorbia cyparissias)
Hořčice rolní (Sinapis arvensis)
Pýr plazivý (Elytrigia repens)
35
Jetel luční (Trifolium pratense)
Rdesno červivec (Polygonum persicaria)
Jetel plazivý (Trifolium repens)
Rozrazil rezekvítek (Veronica chamaedrys)
Jetel rolní (Trifolium arvense)
Rozrazil rolní (Veronica arvensis)
Jitrocel kopinatý (Plantago lanceolata)
Řebříček obecný (Achillea millefolium)
Jitrocel větší (Plantago major)
Sléz lesní (Malva sylvestris)
Knotovka bílá (Melandrium album)
Smetánka lékařská (Taraxacum officinale)
Kokoška pastuší tobolka (Capsella bursa-pastoris) Srha říznačka (Dactylis glomerata) Komonice bílá (Melilotus albus)
Sveřep jalový (Bromus sterilis)
Komonice lékařská (Melilotus officinalis)
Sveřep měkký (Bromus molis)
Kopřiva dvoudomá (Urtica dioica)
Šťovík kadeřavý (Rumex crispus)
Kostřava červená (Festuca rubra)
Šťovík tupolistý (Rumex obtusifolius)
Kostřava luční (Festuca pratensis)
Tolice dětelová (Medicago lupulina)
Lakušník vzplývavý (Ranunculus fluitans)
Trnka obecná (Prunus spinosa)
Lebeda rozkladitá (Atriplex patula)
Třezalka tečkovaná (Hypericum perforatum)
Lipnice roční (Poa annua)
Violka rolní (Viola arvensis)
Lnička setá (Camelia sativa)
Vlčí mák (Papaver rhoeas)
Mochna stříbrná (Potentilla argentea)
Voďanka žabí (Hydrocharis morsus-ranae)
6.2 Fauna
Současně s floristickým průzkumem jsem na tomto území prováděla i výzkum fauny, zaměřený na výskyt obojživelníků a plazů. Hlavní průzkum tedy probíhal v jarním období roku 2005, kdy u obojživelníků probíhá období páření a jsou tak nejlépe pozorovatelní. Průzkum vycházel z již provedeného průzkumu firmou Biokonzulting vypracovaného Ing. Ivanem Zwachem v letech 1996 – 2000. Na území staré krčmaňské pískovny jsem během mého průzkumu v období březen 2005 – říjen 2005 zaznamenala tyto druhy obojživelníků: ropucha obecná (Bufo bufo), ropucha zelená (Bufo viridis), rosnička zelená (Hyla arborea), skokan hnědý (Rana temporaria) a skokan zelený (Rana esculenta). A dva druhy plazů: užovka obojková (Natrix natrix), ještěrka obecná (Lacerta agilis). Jelikož byl faunistický průzkum firmou Biokonzulting prováděn v letech 1996–2000 a v každém roce se zde vyskytovaly i druhy skokan skřehotavý (Rana ridibunda) a skokan štíhlý (Rana dalmatina) lze předpokládat výskyt i těchto dvou druhů.
36
Podle vyhlášky 395/92 Sb. k zákonu č 114/92 můžeme výše uvedené živočichy zařadit do následujících kategorií. Do kategorie silně ohrožení spadá: rosnička zelená (Hyla arborea), skokan zelený (Rana esculenta) a ještěrka obecná (Lacerta agilis). Do kategorie ohrožení živočichové náleží: ropucha obecná (Bufo bufo), ropucha zelená (Bufo viridis) a užovka obojková (Natrix natrix). Skokan hnědý (Rana temporaria) není ve vyhlášce uveden. Podle Fauny ČSFR (Baruš, Oliva et al., 1992) byli jednotlivé druhy podrobněji popsány:
Ropucha obecná (Bufo bufo) •
Popis: Délka těla u dospělých samců je 63–90 mm, u samic 84–120 mm. Na přední noze je 1. a 2. prst stejně dlouhý. Kůže svrchní strany těla je výrazně bradavičnatá, za očima leží dvojice příušních jedových žláz. Zbarvení svrchní strany těla je hnědé, u právě metamorfovaných mláďat černohnědé, u větších mláďat červenavě hnědé, podobné zbarvení mívají i dospělí samci. Dospělé samice bývají spíše šedohnědé nebo tmavohnědé. Břicho je světle šedé nebo světle šedohnědé, jednobarevné nebo s drobnými tmavými skvrnkami. Oční duhovka je měděně červenohnědá.
•
Stanoviště: Vyskytuje se v různých typech krajiny od nížin po hory. Ropucha obecná obývá i vsi a města, zahrady, kulturní step, světlejší lesy. V blízkosti lidských sídel je méně početná než ropucha zelená (Bufo viridis).
•
Rozmnožování: Pohlavní dospělost nastupuje u samců ve stáří 3 let, u samic ve věku 4 let. K páření dochází obvykle v březnu až v první polovině dubna, v horách ještě později. Bylo zjištěno, že většina dospělých jedinců migruje každoročně do téže vodní nádrže, během migrace se řídí individuální znalostí lokality.
Ropucha zelená (Bufo viridis) •
Popis: Délka těla u dospělých samců dosahuje v našich zemích asi 50–82 mm, u samic 55–83 mm. Dospělí jedinci dosahují hmotnosti 30–60 g. Kožní bradavky na svrchní straně těla jsou výrazné, u některých exemplářů poněkud zašpičatělé, kůže břišní strany těla je jemně zrnitá. Základní zbarvení je bělavé až šedé, s černými nepravidelnými ohraničenými skvrnami zelené, šedozelené, olivové až tmavošedé barvy. Břišní strana je čistě bílá nebo krémově nažloutlá, u většiny exemplářů s
37
drobnými černošedými skvrnkami. Oční duhovka sírově nebo nazelenale žlutá (obr. č.21). •
Stanoviště : Ropucha zelená obývá většinou otevřenou krajinu, včetně hospodářsky obdělávaných ploch, žije v okolí lesních rybníků, ve vsích i městech (zahrady, parky). Na jihu areálu obývá i poměrně suché oblasti ve stepích, polopouštích, oázách a krasových územích. Ze všech našich obojživelníků je nejvíc odolná proti suchu. Rovněž vůči salinitě prostředí je méně citlivá než jiní naši obojživelníci.
•
Rozmnožování: Ropucha zelená pohlavně dospívá ve 4. roce života. Páření probíhá ve stojatých vodách, někdy i v nevelkých přechodových kalužích. Doba páření spadá do dubna až května, někdy se protáhne až do léta.
Rosnička zelená (Hyla arborea) •
Popis: Žáby menší velikosti, u nás dorůstají obvykle do 45 mm, vzácně do 50 mm délky těla. Tělo je vejčité, hlava široká vpředu tupě ukončená. Končetiny dlouhé, štíhlé, mezi prsty zadní nohy je úzká plovací blána, všechny prsty jsou s přísavkami. Zbarvení je proměnlivé (schopnost poměrně rychlé barvoměny ovlivněné barvou okolí), obvykle jednoduché. Svrchní strana zelená, vzácněji šedá nebo měděně červenohnědá. Spodní strana bílá nebo krémově nažloutlá.
•
Stanoviště: Bitopem rosničky zelené jsou vlhčí světlé listnaté lesy, parky, sady, zahrady a křoviny v okolí vod, močálovité louky, rákosiny a podobné prostředí v nížinách a středních polohách. Mimo dobu páření se mohou vyskytovat i daleko od vody. Je to jediná evropská stromová (arborikolní) žába. Vzácněji vystupuje do vyšších poloh. Stavy rosniček zelených jsou silně postihovány chemickými postřiky rostlin a ničením vod sloužících k rozmnožování.
•
Rozmnožování: Pohlavní dospělost nastupuje ve věku 3–4 let. Páření bylo pozorováno v našich zemích od počátku dubna nebo od druhé poloviny dubna do první dekády června.
Skokan hnědý (Rana temporaria) •
Popis: Tělo je poměrně robusní, délka až do 10 cm, hlava je krátká a široká, její přední část široce okrouhlá. Končetiny jsou poměrně krátké. Plovací blána na zadních končetinách je dobře vyvinutá. Zbarvení vykazuje mimořádnou proměnlivost. Hřbetní strana je v nejrůznějších odstínech hnědé a žlutohnědé,
38
vzácně světle okrové či narůžovělé, až po skořicově hnědou, červenohnědou, hnědošedou nebo hnědozelenou až zelenočernou. Zpravidla je poseta černými okrouhlými skvrnami a tečkami rozmanitého uspořádání. Zadní končetiny jsou zvrchu zpravidla příčně tmavě pruhované. Břišní strana je světlá: bělavá, šedobílá, nažloutlá či naoranžovělá, s větším či menším počtem šedých, černavých nebo hnědých až rezavých skvrn, které často vytvářejí charakteristické mramorování (obr. č.22). •
Stanoviště: Skokan hnědý je pozemně žijící euritopní druh, obývající rozmanité biotopy. Lze jej charakterizovat jako lesní druh vázaný na vlhká a stinná stanoviště v blízkosti potoků, studánek a jiných vodních nádrží v různých typech lesních formací od některých lužních lesů, přes lesy listnaté a smíšené, až po jehličnaté. Proniká však i na otevřená prostranství – vlhké louky a rašeliniště. V našich bezlesých nížinách bývá vázán na původnější vlhké, hustě zarostlé loouky, porosty křovin, olší a podobná mikroklimaticky vhodná stanoviště. Důležitější než vegetační pokryv je ve stanovištních nárocích dostatečná vlhkost prostředí a blízkost vodních nádrží.
•
Rozmnožování: Skokan hnědý patří fenologicky spolu se skokanem štíhlým k našim nejčastěji se rozmnožujícím obojživelníkům. Rozmnožování začíná při prvním jarním oteplení, kdy minimální teploty přesahují 0 °C a maximální teploty dosahují alespoň 7–10 °C. Při výběru vod k rozmnožování je skokan hnědý nenáročný. Dává přednost mělkým, klidným a prohřátým nádržím, ale k rozmnožování může dojít i v malých loužích, nebo naopak v hlubokých tůních, zatopených lomech, rybnících a přehradních nádržích.
Skokan zelený (Rana esculenta) •
Popis: Je menších rozměrů než skokan skřehotavý. Délka těla samic je uváděna kolem 94 až 100 mm. Samci jsou značně menší než samice, měří jen okolo 85 mm. Zbarvení se mění od tmavě zeleného, přes šedozelené až olivově zelené. Při chladu zbarvení více tmavné až do šedohněda. Kůže na hřbetě je hladká, vzácněji slabě bradavičnatá. Na hřbetní straně jsou nepravidelně roztroušeny tmavé skvrny, které se vyskytují, často i nevýrazným mramorováním, i na bocích. Břicho je bělavé či slabě nažloutlé, většinou kouřově mramorované či skvrnité (obr. č.23).
39
•
Stanoviště: Skokan zelený je vázán na vodu a obývá zejména stojaté vody rybníků a větších periodických tůních. Na břehu se zdržuje v těsné blízkosti vodní hladiny a do větší vzdálenosti se vzdaluje jen vyjímečně. Na našem území je hojný především v inundační oblasti nížin a ve středně vysokých polohách. Do předhůří zasahuje řidčeji, ale nepřesahuje do výše nad 700 m. Výskyt ovlivňuje teplota, neboť dává přednost mikroklimaticky poměrně teplým stanovištím.
•
Rozmnožování: Skokan zelený pohlavně dospívá ve třetím roce života. Páření probíhá od května do června.
Podle Fauny ČSFR Plazi - Reptilia (Baruš, Oliva et al., 1992) byli jednotlivé druhy plazů podrobněji popsáni:
Ještěrka obecná (Lacerta agilis) •
Popis: Středně velká, robusní ještěrka s mohutnou, tupě kuželovitou hlavou, relativně silným a krátkým ocasem a s dobře vyvinutými silnými předními a zadními končetinami. Maximální celková délka těla je značně individuálně i geograficky variabilní. Jsou uváděny rozměry od 180–240 mm. Hřbetní část těla je u obou pohlaví obvykle hnědošedá, po stranách hřbetu se u některých jedinců táhne světlý podélný proužek, který tak ohraničuje podélný tmavý hřbetní pruh. Světlý proužek může být přerušovaný nebo chybět. Na hřbetě a na bocích jsou podélné řady malých i velkých tmavých skvrn, z nichž velké mají uvnitř bělavou skvrnku nebo čárku. Břicho je nazelenale bělavé, u některých exemplářů s tmavými tečkami. Hlava je tmavě šedá, po stranách světlejší, u samců zelenavá. Ocas je šedohnědý.
•
Stanoviště: Ještěrka obecná je eurytopním druhem, žijícím v různých biotopech. Ještěrka obecná obývá sušší, teplejší místa, slunné stráně, pastviny, paseky a okraje lesů, křovinaté meze a zahrady. Ale byla nalezena i v lužních lesích a inundačních oblastech. Je rozšířena převážně v nížinách a středních polohách, místy ale vystupuje i výše do hor.
•
Rozmnožování: Samec ještěrky obvykle dospívá ve věku 2 let, samice ve věku 3 let. Páření probíhá od dubna do června a bývá doprovázeno souboji samců. V květnu až červenci probíhá kladení vajec, která samice zahrabává do půdy.
40
Užovka obojková (Natrix natrix) •
Popis: Tělo je ze stran stlačené, u starších velkých kusů, zejména samic, silné a robusní, u mladých poměrně štíhlé. Samci dorůstají délky maximálně okolo 100– 120 cm, samice až okolo 150 cm. Hlava u starších kusů je trojúhelníkovitá, u mladých eliptická, shora zploštělá. Oči jsou
velké s kruhovitou zornicí. Tělo
plynule přechází v zahrocený poměrně krátký ocas. Hřbetní strana je zbarvnena v odstínech šedé, šedohnědé olivově zelené, modravé, temně bronzové, často s drobnými řídkými černými tečkami. Někdy jsou na bocích příčné proužky. Hlava je obvykle tmavší než tělo. Na zadní části hlavy je dvojice bělavých, žlutavých až žlutooranžových půlměsíčitých skvrn. •
Stanoviště: Charakteristickými biotopy užovek obojkových jsou zarostlé křovinaté břehy stojatých i tekoucích vod (slepá říční ramena, rybníky, zatopené pískovny, zatopené lomy apod.), močály, podmáčené louky a lesy lužního charakteru. Některé populace obývají i poměrně suché biotopy (skalnaté svahy a zříceniny, staré lomy). Užovka obojková je v České republice rozšířena hlavně v nižších a středních polohách.
•
Rozmnožování: Období páření začíná záhy po probuzení ze zimního spánku a po prvním svlékání. Za příznivého počasí a na teplejších lokalitách páření probíhá již na konci března. Hlavní období páření nastává koncem dubna a v květnu. V průběhu července, případně již v červnu nebo až v srpnu, klade samice snůšku vajec na vlhká a teplá místa (nejčastěji do hromady hnoje, kompostu, do hromady listí, rákosí, pilin a dřev, do ztrouchnivělých pařezů) i do vlhké humózní země.
6.3 Hladina podzemní a povrchové vody
V souladu s provozním řádem monitorovacího systému probíhá od roku 2001 měření hladiny podzemní (dále jen hpv) a povrchové vody. Od března 2005 se na měření podílím i já. Průběh hladin vod za monitorovací období 2001 – 2006 je zaznamenáno v příloze č. 7. Z dlouhodobého pozorování vyplývá:
41
6.3.1
Objekty situované do údolní nivy (v lužním lese Království)
Tyto objekty se vyznačují větším rozptylem hladiny podzemní vody během roku. Během r. 2005 doposud tento rozptyl na vrtu HV 54 činil 1,24 m, ve studni u hájovny 0,82 m. Za celé monitorovací období (od roku 2001) pak ve vrtu HV 54 a ve studni u hájovny byl rozdíl hladin shodný 1,16 m. Výška hladiny je závislá na ročním období. Nejvyšších hodnot dosahuje v období tání sněhu, únor a březen, kdy je i největší úroveň hladiny v řece Moravě. Nejmenších hodnot pak v letních měsících, srpnu a září. Přívalové nebo i déle trvající deště se na výšce hladiny podzemní vody okamžitě projeví. Dva dny po průtrži (24.6.2004) byla hpv v lužním lese o 45 cm výše než v měsíci květnu, zatím co ve vrtu PJ 51 činil rozdíl hladin pouze 4 cm. Během letošních jarních záplav (v březnu 2006) byla hladina řeky Moravy rozlitá po celé ploše lužního lesa Království a tudíž nemohl být proveden záměr vody. Lze tedy předpokládat, že hladina podzemní vody stoupla nad úroveň terénu.
6.3.2
Monitorovací objekt PJ 51
Objekt PJ 51 se nachází mezi starou majetínskou a těženou pískovnou v Krčmani. Měření hladiny podzemní vody se provádí od roku 1996. V období před zahájením těžby se hpv v PJ 51 pohybovala 203,37 do 203,88 cm, čili rozptyl hladin činil 51 cm. V období při probíhající těžbě a postupném zvětšování vodní hladiny se hpv pohybovala od 203,32 do 204,12 cm - rozptyl 80 cm. Z porovnání výšek hpv ve vrtu PJ 51 před zahájení těžby a během těžby je patrné, že se stále pohybuje v rozmezí mezi 203,32 cm a 204,12 cm. Můžeme tedy konstatovat, že hladina podzemní vody po směru jejího proudění není těžbou ovlivněna. 6.3.3
•
Pískovna
Stará krčmaňská pískovna
Ucelené monitorování staré pískovny v k.ú. Krčmaň probíhalo až do 8.10.2002, kdy došlo k propojení staré a nové krčmaňské pískovny a k postupnému vyrovnávání hladiny mezi nimi : z 204,94 m n.m. před propojením (27.9.2002) na 204,2 m n.m. (20.12.2002).
42
Rozdíl ve výšce hladin – 74 cm mezi starou a novou krčmaňskou pískovnou před jejich propojením byl způsoben zakolmatováním břehů mezi starou a novou pískovnou. •
Současná krčmaňská pískovna
V březnu
2003
došlo v důsledku
zemních rekultivačních
prací
ke zrušení
monitorovacího bodu ve staré pískovně a monitorování probíhalo z břehu nové pískovny. Od počátku roku 2004 byl měřicky vytyčen odměrný bod v nové pískovně v místech propojení obou pískoven. Za toto monitorovací období hladiny důlní vody kolísají v rozmezí 203,78 a 204,94 m n. m. t.zn. 1,16 m •
Stará majetínská pískovna
Kolísání hladiny ve staré majetínské pískovně se během uplynulého monitorovacího období pohybovalo od 202,95 cm do 203,75 cm čili 80 cm. Nejvyšších hodnot dosahuje v období březen, duben, nejnižších září, říjen. Nebylo pozorováno ovlivnění úrovně hladiny majetínské pískovny vlivem rozšiřování pískovny Krčmaň. Postupné snižování hladiny majetínské pískovny v období červen až listopad 2003 bylo způsobeno enormně suchým létem a podzimem. Od letošního roku dochází k mírnému nárůstu a k výkyvům ve výšce hladiny – za poslední 3 měsíce o 38 cm.
6.4 Chemismus podzemní a povrchové vody
Pískovna Krčmaň byla otevřena v květnu 2000. Postupným zahlubováním pískovny bylo dosaženo během tří měsíců hladiny podzemní vody, která se akumulovala na nepropustném jílovitém podloží, tak vznikl rezervoár důlní vody. Výchozí chemismus této podzemní vody byl monitorován před založením pískovny vrtem PJ 51 (říjen 1999). Na úplný chemický rozbor se voda odebírá dvakrát ročně z vrtu PJ 51 (příloha č.9) a ze vzniklého rezervoáru důlní vody v pískovně (příloha č.10), a to v období od počátku roku 2001 do konce roku 2005. Z dlouhodobého sledování chemismu ve vrtu PJ 51 a v pískovně vyplývají následující závěry.
43
6.4.1
Analýza speciálních ukazatelů
Speciální ukazatele zahrnují rozbory pH, CHSK–Mn, vodivosti, rozpuštěných látek, oxidu uhličitého a tvrdostí. •
pH
Ve vrtu PJ 51 pH dosahovalo před otevřením pískovny 7,05. Po celou dobu monitoringu kolísala jeho hodnota
od 6,76 do 7,19. Tedy rozdíl mezi maximem a
minimem je 0,43. Průměrné PH je 6,9. Nebyla vypozorována závislost jeho kolísání na ročních dobách. V pískovně byl počátečný stav pH 7,72. Během provádění monitoringu
se jeho
hodnoty pohybovaly od 7,14 do 8,24. Rozdíl mezi maximem a minimem je 1,1. Průměrné pH je 7,8. Během sledovaného období byl zaznamenán mírný nárůst pH. Kolísání hodnot pH nejeví závislost na ročním období. Postupný nárůst pH koresponduje s výsledky měření ve staré krčmaňské pískovně, kde byla ještě před propojením s novou krčmaňskou pískovnou, naměřena hodnota pH 8,55. Lze tedy očekávat i nadále mírné zvyšování pH. Srovnáme-li výsledky měření ve vrtu PJ 51 a v pískovně můžeme konstatovat, že v pískovně jsou hodnoty pH v průměru o 1 stupeň vyšší a dochází zde k většímu kolísání pH během monitorovacího období. Koncentrace pH souvisí s množstvím rozpuštěného CO2. Vyšší hodnoty CO2 promísené s vodou vytvoří slabou kyselinu uhličitou, která má přímý vliv na snížení hodnot pH. Podíváme-li se na obsah CO2 vidíme značný rozdíl v hodnotách naměřených v pískovně oproti podzemní vodě ve vrtu PJ 51 . Ve vrtu je průměrná hodnota CO2 48,1 mg.l-1 a v pískovně jen 10,4 mg.l-1. •
CHSK – Mn
CHSK- Mn stanovuje se suma všech organických látek pomocí kyslíku spotřebovaného na jejich oxidaci. Ve vrtu PJ 51 se místy vyskytují vysoké hodnoty (3.9. 2001– 5,8 mg.l-1, 24.7.2003– 3,5 mg.l-1 a 30.6.2004– 8,6 mg.l-1). Tyto vysoké hodnoty mohou být ovlivněny výskytem živé organické hmoty, které ovlivnily výsledky rozborů.
44
•
Vodivost
Hodnoty vodivosti jsou vcelku vyrovnané. Za zmínku stojí údaje naměřené 20.10.1999 a 30.1.2001, kdy i ve vrtu PJ 51 i v pískovně byla vodivost velmi vysoká. Ve vrtu PJ 51 jsou to hodnoty 1 100 µs.cm-1 a 1 170 µs.cm-1, v pískovně byla zjištěna vodivost 970 µs.cm-1. •
Rozpuštěné látky
Ve vrtu PJ 51 se hodnoty rozpuštěných látek pohybují od 450 mg.l-1 do 760 mg.l-1. Průměrná koncentrace rozpuštěných látek ve vodě je 611 mg.l-1. V pískovně se maximum rozpuštěných látek pohybuje jen kolem 614 mg.l-1 a minimum je 420 mg.l-1. Průměrná hodnota je 508 mg.l-1. Množství rozpuštěných látek se neustále snižuje. Pokud srovnáme hodnoty ve vrtu PJ 51 a z pískovny, zjistíme, že jsou hodnoty ve vrtu v průměru o více než 100 mg.l-1 vyšší než v pískovně. Tento fakt lze vysvětlit takto. Z horninového podloží se minerální látky neustále uvolňují, kdežto v pískovně je voda ředěna dešťovou vodou a tudíž se množství rozpuštěných látek nepřetržitě snižuje. •
CO2
Ve vrtu PJ 51 se hodnoty pohybují od 13,2 mg.l-1 do 150 mg.l-1. Rozdíl mezi maximem a minimem je značně velký a činí 136,8 mg.l-1. Průměrná koncentrace CO2 ve vodě je 48,1 mg.l-1. Není zde pozorovatelná závislost na ročním období. V pískovně množství CO2 dosahuje hodnot od 0 mg.l-1 do 44,9 mg.l-1. Rozdíl mezi maximem a minimem je tedy 44,9 mg.l-1. Průměrná hodnota se pohybuje jen kolem 10,4 mg.l-1. Srovnáme-li hodnoty z obou odebíraných míst vidíme, že rozdíl obsahu CO2
se
pohybuje v průměru okolo 38 mg.l-1. •
Tvrdost celková
Ve vrtu PJ 51 dosahovala tvrdost vody před otevřením pískovny hodnoty 10,406 mval.l-1. Hodnoty kolísají v rozpětí od 5,825 mval.l-1 do 9,461 mval.l-1. Rozdíl nezi maximem a minimem je tedy 3,636 mval.l-1. Průměrná hodnota tvrdosti je 7,976 mval.l-1. Výrazně nižší údaj byl naměřen 2.10.2002 (5,825 mval.l-1). Hodnoty tvrdosti úzce souvisí s množstvím rozpuštěných minerálních látek. V tomto odběru byly naměřeny i nejnižší
45
hodnoty rozpuštěných látek a to 450 mg.l-1. Celková tvrdost v pískovně dosahuje hodnot v rozmezí od 4,857 do 8,627 mval.l-1. Rozdíl mezi maximem a minimem je 3,77 mval.l-1. Průměrná hodnota
tvrdosti je 6,506 mval.l-1. V průběhu monitorovacího období je
zaznamenán neustálý mírný pokles tvrdosti. To souvisí s poklesem rozpuštěných minerálních látek. Srovnáme li tvrdosti podzemní vody ve vrtu PJ 51 a povrchové vodě v pískovně, je zřejmé, že ve vrtu jsou dosahovány vyšší hodnoty a to z důvodu neustálého uvolňování minerálních látek z horninového prostředí, na rozdíl od pískovny, kde se voda neustále smíchává s dešťovou vodou.
6.4.2
Analýza kationtů
Rozbor kationtů se skládá ze zjišťování hodnot vápníku, hořčíku, sodíku, draslíku, železa, manganu, amonných iontů a vodíkového protonu. •
Ca2+
Obsah vápníku ve vrtu PJ 51 je poměrně stabilní a není zde zjištěna závislost na ročním období. Nejvyšší hodnota byla naměřena 30.1.2001 a to 150 mg.l-1 , nejnižší 2.10.2002, kdy dosáhla jen 92 mg.l-1. Koncentrace Ca pod 100 mg.l-1 byla zjištěna ještě při rozboru vzorku ze dne 22.12.2005, a to 97 mg.l-1. Ostatní hodnoty se drží v průměru kolem 130 mg.l-1.V pískovně pozorujeme větší kolísání hodnot vápníku a to od 66 mg.l-1 do 130 mg.l1. •
Mg2+, Na+, K+
Průměrné hodnoty hořčíku, sodíku a draslíku ve vrtu PJ 51 i v pískovně jsou v podstatě shodné, hořčík kolem 22 mg.l-1, sodík 24,5 mg.l-1 a draslík 4 mg.l-1. Nedochází ke kolísání hodnot během roku. •
Fe2+
Ve vrtu PJ 51 se obsahy železa pohybují od 0,092 mg.l-1 do 3 mg.l-1. Rozdíl mezi maximem a minimem je kolem 2,9 mg.l-1. Průměrná hodnota činí 1,2 mg.l-1. V pískovně se jeho koncentrace pohybují od 0,46 mg.l-1 do 0,027 mg.l-1. Rozdíl je tedy 0,43 mg.l-1. Průměrná hodnota železa v důlní vodě v pískovně je 0,14 mg.l-1.
46
Porovnáme-li výsledky měření zjistíme, ze v podzemní vodě z vrtu se nachází v průměru téměř 10 × více železa než v pískovně. Vyšších hodnot je dosahováno díky uvolňování železa z horninového podloží. •
Mn4+
Obsah manganu z podzemní a povrchové vody jsou podobné. Ve vrtu PJ 51 jsou nepatrně vyšší a dosahují hodnot v průměru kolem 0,19 mg.l-1, kdežto v pískovně v průměru 0,084 mg.l-1. •
NH4+
Koncentrace amonných iontů ve vrtu PJ 51 se pohybuje v rozmezí od 0,9 mg.l-1 do <0,05 mg.l-1 (což je nejmenší hodnota pod analytickou přesnost přístroje). Průměrná hodnota amonných iontů ve vrtu je 0,222 mg.l-1. V pískovně se pohybují hodnoty od <0,05 mg.l-1 (pod mezí citlivostí analytické metody) do 0,31 mg.l-1. Průměrná hodnota je 0,114 mg.l-1. •
H+
Hodnoty H+ v obou pozorovaných stanovištích mají nulovou hodnotu.
6.4.3
Analýza aniontů
Chemický rozbor aniontů je prezentován obsahem chloridů, dusičnanů, dusitanů, fosforečnanů, hydrouhličitanů, síranů, fluoridů a OH-. •
Cl-
Obsahy chloridů v obou na obou monitorovacích bodech, tedy ve vrtu PJ 51 i v pískovně, se pohybují kolem průměrné hodnoty 74 mg.l-1. •
NO3-
Ve vrtu PJ 51 se jeho koncentrace pohybují od <2 mg.l-1 (tj. pod mezí citlivosti analytické metody kapalinové chromatografie iontů ve vodách) do 89,3 mg.l-1. Rozdíl mezi maximem a minimem je tedy větší než 87,3 mg.l-1. Průměrná hodnota dusičnanů je 17,7
47
mg.l-1. V letech 2001–2002 byly koncentrace dusičnanů poměrně vysoké, v průměru 41,3 mg.l-1. Od roku 2003 se jejich hodnoty drží pod hranicí měřitelnosti jsou <2 mg.l-1. Obsahy dusičnanů povrchové vodě pískovny se pohybují v rozmezí od <2 mg.l-1 do 17,15 mg.l-1. Rozdíl mezi maximální a minimální hodnotou je větší než 15,5 mg.l-1. Průměrná hodnota dusičnanů je 5,8 mg.l-1. •
NO2-
Obsahy dusitanů se ve vrtu PJ 51 kolísají v rozmezí od <0,005 mg.l-1 (což je nejmenší hodnota zaznamenatelná metodou kontinuální průtokové analýzy (CFA) do 0,38 mg.l-1. Takto vysoká koncentrace byla naměřena jen jednou, a to 13.3.2002. Ostatní hodnoty jsou řádově více jak desetkrát nižší. Průměrná hodnota je 0,055 mg.l-1. Tento průměr je ovšem zkreslen již zmiňovanou vysokou hodnotou. Maximální hodnota dusitanů v pískovně je 0,09 mg.l-1 a minimální hodnoty jsou <0,005 mg.l-1. Průměrná hodnota je 0,047 mg.l-1. Porovnám-li hodnoty z obou lokalit a zanedbám-li nezvykle vysokou hodnotu ve vrtu PJ 51 (0,38 mg.l-1), vidíme ve vrtu menší rozkolísanost hodnot než v pískovně. •
PO43-, HCO3-
Koncentrace fosforečnanů i hydrouhličitanů v podzemní vodě z vrtu PJ 51 jsou v průměru dvojnásobné jak v pískovně. Ve vrtu PJ 51 se obsahy fosforečnanů pohybují v průměru 0,159 mg.l-1 a v pískovně 0,084 mg.l-1. Hodnoty hydrouhličitanů ve vrtu jsou v průměru kolem 232 mg.l-1 a v pískovně 165 mg.l-1. •
SO42-
Obsah síranů je ve vrtu PJ 51 a v pískovně téměř vyrovnaný. Nepatrně vyšší hodnoty se nacházejí ve vrtu a to v průměru 136,5 mg.l-1. V pískovně jsou hodnoty síranů v průměru kolem 128,5 mg.l-1. •
F-
Koncentrace fluoridů ve vrtu jsou velmi nízké. Pohybují se od <0,2 mg.l-1 (což je nejmenší hodnota zaznamenatelná při rozboru fluoridů elektrochemicky) do 0,25 mg.l-1. Průměr je tedy 0,214 mg.l-1. V pískovně jsou hodnoty nepatrně vyšší, a to od <0,2 mg.l-1 do 0,45 mg.l-1. Průměr činí 0,375 mg.l-1.
48
•
OH-
Hodnota OH- v obou pozorovaných objektech má nulovou hodnotu.
6.5 Rekultivace budoucí pískovny Majetín
6.5.1
Vymezení budoucího těžebního prostoru Majetín
Lokalita navrhované těžebny je situována cca 0,8 km SSZ od centra obce Majetín a 2 km JZ od centra obce Krčmaň (obr. č.1a, 1b, 1c). Toto území se nachází na katastrálním území Majetín v bývalém okrese Olomouc a lze je nalézt na mapě 1 : 50 000, list 24–24 Prostějov (příloha č.2). Terén je v prostoru zájmového území rovinný s mírným spádem směrem k západu až severozápadu. Nadmořská výška v navrhované pískovně
se pohybuje okolo hodnoty
207 m n.m. Prostor zemníku je dopravně napojen na silnici I/55 v úseku Olomouc – Přerov komunikací vedoucí z odbočky na křižovatce Grygov – Velký Týnec mimo intravilán obcí, kolem rekultivované skládky komunálního odpadu, kde se napojuje na místní komunikaci mezi obcemi Krčmaň – Majetín. Kolem těžebního prostoru budou stanoveny ochranné pilíře, jejichž parametry jsou shodné s předcházejícími etapami vedlejší pískovny Krčmaň, pro které Plán využívání ložiska vypracoval Tichý (1999). Na západní straně bude ložiskový prostor Majetín omezen ochranným pilířem k místní účelové komunikaci Krčmaň – Majetín. Toto ochranné pásmo bude od horní hrany 1. etáže vzdáleno 5 m. Na severní straně je hranice ložiska limitována místní vodotečí, ke které byl stanoven 7 m ochranný pilíř. Na východě a jihu sousedí s parcelami orné půdy v současnosti obdělávané. Ochranné pásmo k těmto pozemkům bude 3 m. Vjezd do těžebního prostoru bude přístupný po výše jmenované zpevněné komunikaci, napojené na státní silnici č. 55 Olomouc – Přerov. Projektovaná pískovna nebude vybavována stavbami trvalého charakteru. Pro posádku provádějící těžební práce bude v blízkosti těžebního prostoru umístěna mobilní buňka s chemickým WC. Do další mobilní buňky bude umístěna obsluha expedice. Zajištění pitné vody bude řešeno dovozem.
49
6.5.2
Výběr metody rekultivace
O rekultivačních postupech po skončení důlní činnosti pojednává Sádlo a Tichý (2002), v publikaci "Sanace a rekultivace po lomové důlní těžbě" . Slovník cizích slov vysvětluje rekultivaci jako opětovně vytvoření úrodné půdy na neplodných výsypkách, v lomech a dalších devastovaných územích. Odpovídá to tradičnímu pojetí , v němž se rekultivace skutečně zaměřují především na vytvoření nové orniční vrstvy, která se co nejdříve ozelení. Jako hlavní výhoda takových rekultivací se také vždy zdůrazňovala co nejrychlejší přímá ekonomická využitelnost. V tomto smyslu tradiční metodu rekultivací nelze naprosto zavrhovat. Je a bude to metoda plně funkční na řadě lokalit, především na velkých plochách v oblastech povrchových dolů. Tato metoda umožnila po desetiletí rekultivovat ve velkém měřítku, investovat peníze "na ekologii" a rekultivace chápat jako běžnou technickou, resp. provozní rutinu. Na druhé straně je stále patrnější, že tento klasický způsob k rekultivacím má smysl aplikovat jen někdy a někde. V ostatních případech je to metoda toporná, mnohdy dražší a dokonce často protiekologická. Naopak dnes přichází ke slovu řešení, která zachovávají to, čeho jsme si dlouhou dobu skoro nevšímali: druhovou rozmanitost. •
Tradiční rekultivační metoda je vhodná, ba nezbytná, pokud je třeba v lomech zavézt již existující skládku, při obnově zemědělského půdního fondu, v případě rekultivací v okolí obcí, budování sportovních areálů na výsypkách apod.
•
Přírodní sukcese bez zásahu je metodou zdaleka levnější, nechat lomy po vytěžení svému osudu naše současné zákony bohužel neumožňují. Není to však chyba metody, ale legislativy. U nevelkých těžebních prostor (např. u běžných kamenolomů má totiž tento způsob ukončení těžby svůj nemalý půvab a ekologický význam.
•
Revitalizace lomu řízenou sukcesí je optimálním řešením všude, kde chceme v krátké době alespoň částečně obnovit pestrost živé přírody. Tento opětovný návrat rostlin a živočichů na stanoviště nově vzniklá těžbou je založen na metodě v nichž usměrněním sukcesích procesů napomáháme spontánním přírodním stadiím. Cílem této rekultivace je tedy urychlit proces, v nímž se opuštěný lom včleňuje do krajiny. Výhodou tohoto přístupu je, že výsledný vegetační obraz je koncipován ideálně podle přírody, tj. výsledná vegetace přesně odpovídá stanovištním poměrům.
50
Vzhledem k výše uvedeným faktům se jeví jako nejvýhodnější způsob rekultivace pískovny Majetín ponechat zatopený vytěžený prostor trvale vyňatý ze zemědělského půdního fondu. V tomto vytěženém prostoru pak upravit břehy a dno pro založení vhodných přírodě blízkých biotopů.
6.5.3
Problematika rekultivace zatopených pískoven
Cílem rekultivace je zahlazení následků těžby v budoucí pískovně Majetín, včetně sanace těžebního prostoru. Těžbou dojde k trvalému vynětí zemědělské půdy a ke rezervoáru důlní vody o rozloze 22,7 ha o průměrné hloubce 2m. Z hlediska zájmů ochrany přírody i perspektivy vývoje mělkých pobřežních zón bude nejoptimálnější vytvořit jednolitou plochu jezera a v těsné blízkosti vytvořit dvě malá jezírka sloužící pouze pro účely rozmnožování obojživelníků. Podle závěrů Bosáka (1999) uváděných v posudku pro zemník Krčmaň dochází u drobných stojatých vodních ploch vzniklých po těžbě štěrkopísku každoročně ke kyslíkovým deficitům v zimním období (a to i přes prořezávání otvorů do ledové vrstvy). Naopak jednolitá plocha je z tohoto pohledu výhodnější, neboť při souvislém zámrzu postačí k dosažení přijatelné kyslíkové bilance pouze lokální "odhrnutí" sněhu a prosvětlení vodní plochy. U drobných vodních ploch se vcelku pravidelně ustálí omezené druhové spektrum, větší celistvá plocha je naopak perspektivní pro existenci pestřejší druhové skladby. Rozloha 22,7 ha zaručuje dostatečnou plochu pro výskyt submersních druhů rostlin a nástup sukcesních stádií rostlinných společenstev přirozených v údolních nivách velkých řek. Vodní makrofyty vytváří významné prostředí pro společenstva vodních bezobratlých a slouží také jako výtěrový podklad fytofilních druhů ryb. Tyto rostliny jsou také potravou všech vývojových stádií ryb. Rekultivace bude spočívat v osázení břehů vhodnými dřevinami a vybudování mokřadu v mělké litorální zóně. Cílem rekultivace je cíleně sestavit pestrou mozaiku mokřadních biotopů, ostrůvků s vegetací zarůstající postupně příbřežní zónu.
51
6.5.4 6.5.4.1
Návrh plánu rekultivace Technická rekultivace
Členitější těžební báze ložiska daná morfologií podložních jílů zaručuje možnost vytvářet již v průběhu těžby pestřejší zastoupení nivelet dna. Při současné těžbě pískovny Krčmaň se kontakt mezi podložními tercierními jíly a nadložními kvartérními štěrkopísky místy nachází nad hladinou podzemní vody a vytváří se tak nízké ostrůvky. Tyto ostrůvky jsou nad hladinou vody buď trvale nebo při nižších stavech podzemní vody a vytváří tak litorální pásmo uprostřed vodní plochy. Tento jev s největší pravděpodobností budeme moci pozorovat i v budoucím lomu Majetín. Snižování hloubky směrem ke břehu včetně plynulého přechodu v úrovni litorálu a vytváření členité morfologie břehové linie by mělo být zajišťováno již v průběhu těžby, není-li to těžařsky možné, bude litorální zóna upravena po těžbě dosypáním materiálu pocházejícího z téhož ložiska. Úprava dosypáním bude provedena také v rozích vytěženého prostoru na plochách, které budou vytěženy, ale nezatopeny (tzv. plošiny). Tím vznikne plocha asi 3,7 ha, na kterou budou navazovat svahy břehů umělého jezera. Na plochy podél silnice bude navezena ornice o mocnosti 0,5 m a rozprostřena pro přípravu na ozelenění. Ostatní plochy (kolem budoucích mokřadů a břehy kolem mělkého dna) ornicí zasypány nebudou. Tímto způsobem vytvoříme vhodné podmínky pro vznik pestré mozaiky biotopů. V periodicky zaplavované části litorálu navrhuji vytvořit mokřadní ekosystém. V jejich těsné blízkosti budou vytvořeny dvě mělké tůně, izolované od souvislé vodní plochy tak, aby byly v lokalitě zajištěny vhodné podmínky pro rozmnožování obojživelníků. Podmínky litorálního pásma budou vyhovovat celé řadě živočišných druhů spjatých s vodním a mokřadním prostředím např. vodní ptactvo (potápka roháč, rákosník velký, strnad rákosní, rákosník zpěvný, budíček menší). Litorální zóna bude vytvořena na břehové linii podél celého obvodu vzniklé nádrže. Kvalitní litorální zóna chrání břehy před účinky vlnobití, které narušuje břehy vodních nádrží. Břehy nad mělkým dnem budou mít upravené svahy o sklonu cca 1:3, končící v úrovni okolního terénu. Pokud výchozí svahy po těžbě budou menší, bude tento sklon ponechán. Zbylé břehy budou stupňovitě upraveny do sklonů 1:2. Nad nimi je navržena výsadba dřevin (stromů a keřů) a to kombinací liniové a plošné výsadby.
52
6.5.4.2 Biologická rekultivace
Úkolem biologické rekultivace je začlenit budoucí těžební prostor do okolní krajiny. Biologickou rekultivaci je vhodné provést následující rok po technické rekultivaci, jinak by mohly být výsadby poškozeny sléháváním zeminy. Výsadbu je třeba provést brzo na jaře, před začátkem vegetačního období, nebo na podzim po skončení vegetačního období. Veškeré sazenice musí být domácího původu, nejlépe z místních zdrojů. Hlavním požadavkem při výsadbě je snaha dosáhnout bezplevelného stavu porostu až do doby, kdy dřeviny svou hmotou vytvoří dostatečný stín bránící růstu plevele. Část ploch, na kterých se rozprostře ornice bude osázena vhodnou travní směsí a provede se zde výsadba stromů. Část výsadby bude založena do mulčovacího rouna tak, aby vlastní údržba v prvních třech letech byla minimální. Mulčovací rouno nedovoluje prorůst plevelům a chrání půdu před vyschnutím. Po třech letech se výsadba rozroste a rouno rozpadne. Osetou plochu bude nutné vyžínat až do zapojení korun a tím i další světlomilné plevele odejdou. U plošných prvků musíme počítat s mezerou 1m od hranice pozemku pro výsadbu keřů a 2m od hranice pro stromy tak, aby biomasa dřevin v nejnižším patře nezasahovala do pole. Výsadba je koncipovaná tak, aby výrazně plodící dřeviny jako dub letní (Quercus robur) byly minimálně 15 m od hranice pozemku. Plody se tak nedostanou na rolnicky využívanou půdu a případná migrující černá zvěř ji nebude při hledání rozrývat. Uvedený spon pro stromy je pouze orientační, v žádném případě nesmí dojít k pravidelnému rastru, protože se chceme co nejvíce přiblížit přírodně blízkým kompozicím. Jednotlivé stromy se budou navzájem prolínat. Plná funkčnost prostoru se projeví až za několik let po výsadbě. K výsadbě stromů je třeba použít již zmiňované sazenice domácích druhů dřevin, prostokořené, o velikosti 30–60 cm, s dobře vyvinutým kořenovým systémem a nadzemní částí, v dobrém zdravotním stavu. U solitérních jedinců budou vysazovány stromy o výšce cca 180 cm s balem. U vrb použijeme řízky. •
Rekultivace s vytvořením mokřadu
Mokřadní společenstvo bude umístěno převážně v severní části lokality podél říčky Loučka. Zde budou vytvořena dvě menší jezírka, sloužící pro rozmnožování obojživelníků a zároveň budou vhodná pro osazení mokřadními druhy rostlin. Další výskyt tohoto biotopu bude při východních březích pískovny, kde jílovité podloží očekává těsně pod
53
hladinou vody. Vhodné mokřadní druhy jsem volila na základě terénního průzkumu ve staré krčmaňské pískovně. Zde nalezené druhy lze podle Katalogu biotopů ČR (Chytrý et al., 2001) zařadit do biotopu M1.1 Rákosiny eutrofních stojatých vod. Druhy použité na výsadbu mokřadu jsem tedy volila na základě již zmiňovaného biotopu. Výsadbu mokřadních druhů můžeme rozdělit do dvou skupin a to na druhy kosterní, které budou tvořit kostru budoucího mokřadního ekosystému a druhy k podpoře druhové rozmanitosti. Výsadba kosterních druhů bude prováděna pásovou výsadbou. Ostatní druhy sloužící k podpoře druhové rozmanitosti budou vysazeny v menších skupinách, protože se ani v přirozených podmínkách nevyskytují v souvislých porostech. Ostatní druhy mokřadních rostlin budou vysázeny tak, aby byly zakořeněny v takové hloubce pod nebo nad povrchem hladiny, která je pro daný druh typická. Kosterní druhy: orobinec širolistý (Typha latifolia) orobinec úzkolistý (Typha angustifolia) rákos obecný (Phragmites australis) Druhy k podpoře druhové rozmanitosti:
kosatec žlutý (Iris pseudacorus) lakušník vzplývavý (Ranunculus fluitans) okřehek menší (Lemna minor) přeslička poříční (Equisetum fluviatile) puškvorec obecný (Acorus calamus) skřípinec jezerní (Schoenoplectus lacustris) šípatka střelolistá (Sagittaria sagittifolia) šmel okoličnatý (Butomus umbellatus) závar vzpřímený (Sparganium erectum) žabník jitrocelový (Alisma plantago-aquatica)
•
Rekultivace břehů a dosypaných plošin
Nejdříve je nutné na plochách podél místní komunikace vyset trávník. Tato travní směs byla doporučená Výzkumnou stanicí travinářskou v Zubří, která byla použita na ozelenění
54
lokalit ÚSES v k.ú. Majetín (Žáková, 2001). Následně je nutné do něj nebo do umlčovacího rouna založit ostatní výsadby. Dřevinné druhy vhodné k výsadbě jsem volila dle mapy potenciální přirozené vegetace (Neuhäuslová – Novotná Z. et al., 1998) a na základě mého terénního průzkumu. Břehové společenstvo bude vysázeno na všech svazích mimo místa, kde se bude nacházet mokřadní biotop a mimo východního břehu, který bude moci plnit i funkci rekreační. V mém návrhu plánu rekultivace jsou rostlinné druhy rozděleny do několika skupin, které jsou zakresleny do situační mapy (viz. příloha č.11).
Druhové zastoupení dřevin:
Jádrový porost dub letní (Quercus robur) habr obecný (Carpinus betulus) jasan ztepilý (Fraxinus excelsior) jilm habrolistý (Ulmus minor) jilm vaz (Ulmus laevis) lípa srdčitá (Tilia cordata) střemcha obecná (Padus avium) Nižší stromy, vyšší keře hloh jednosemenný (Crataegus monogyna) javor babyka (Acer campestre) střemcha obecná (Padus avium) trnka obecná (Prunus spinosa) vrba jíva (Salix caprea) Porostní okraj – keře ptačí zob obecný (Ligustrum vulgare) růže šípková (Rosa canina) vrba jíva (Salix caprea) svída krvavá (Swida sanguinea) zimolez obecný (Lonicera xylosteum) Solitérní stromy dub letní (Quercus robur) lípa srdčitá (Tilia cordata)
55
olše lepkavá (Alnus glutinosa) topol bílý (Populus alba) topol osika (Populus tremula) vrba bílá (Salix alba) Břehové společenstvo (řízky, sazenice) brslen evropský (Euonymus europaeus) hloh jednosemenný (Crataegus monogyna) kalina obecná (Viburnum opulus) vrba bílá (Salix alba) vrba jíva (Salix caprea) vrba křehká (Salix fragilis) vrba ušatá (Salix aurita) Travní směs bojínek luční (Phleum pratense) jetel luční (Trifolium pratense) jetel plazivý (Trifolium repens) jílek vytrvalý (Lolium perenne) kostřava červená (Festuca rubra) kostřava luční (Festuca pratensis) lipnice bahenní (Poa palustris) lipnice luční (Poa pratensis) psárka luční (Alopecurus pratensis)
6.5.4.3
Péče o kultury
Pokud nebudou výsadby oploceny, je nutné provést ochranu proti zvěři (okus) jiným způsobem. Navrhované listnaté stromy budou jednotlivě vyvázány ke kůlu
a budou
chráněné proti okusu chrániči do výšky 1,5 m od země. U keřů je nutno použít repelentních přípravků proti okusu zvěří. Je nutné počítat s úhynem sazenic po výsadbě. Uhynulé sazenice musí být nahrazeny novými, nejlépe stejného druhu. V prvním roce po výsadbě je nezbytné provést opakovanou zálivku (především v letních měsících), vyžínání trávníku 3×, odstraňování uhynulých jedinců a jejich náhrada novými, znovu uvázání dřevin ke
56
kůlům a doplnění chráničů proti okusu. V dalších letech je důležité vyžínání trávníku, aby nedošlo k udušení vysazených dřevin. Lze předpokládat, že kultura bude zajištěna do 5 let po ukončení rekultivace. Poté bude prováděna běžná péče o porosty.
57
7
ZÁVĚR Cílem diplomové práce je návrh rekultivace budoucí pískovny v k.ú. Majetín, kde po
skončení těžby vznikne jezero o rozloze 22,7 ha. Tento návrh vychází ze sběru dat terénního průzkumu těžené pískovny na vedlejším k.ú Krčmaň a z odborné literatury. První část se věnuje ochraně přírody a krajiny blízkého okolí do kterého bude budoucí rekultivovaná pískovny začleněna. Proto vychází z územních systémů ekologické stability obou katastrálních území a shrnuje výsledky dřívějších studií a fakta z odborné literatury k dané oblasti. Kromě chráněných území a prvků ekologické stability je zde prezentována charakteristika geologická, pedologická, hydrogeologická a hydrologická. Dále pak klimatické poměry, biogeografické poměry a údaje o fauně a flóře. Praktická část, probíhala v terénu, kde jsem v období od 17.3. do 1.10. 2005 prováděla monitoring vody a biotopu ve staré pískovně Krčmaň, která byla během těžby propojena s novou pískovnou. Na této lokalitě probíhala 30 let samovolná sukcese. Zde jsem zjišťovala výskyt obojživelníků a rostlinných taxonů, na základě kterých jsem lokalitu zařadila do příslušného biotopu. Starou krčmaňskou pískovnu do biotopu M1.1 Rákosiny eutrofních stojatých vod a přechodové zóny mezi propojenou starou a novou krčmaňskou pískovnou do biotopu X7 Ruderální bylinná vegetace se sporadickou vegetací mimo sídla. Ve staré pískovně tedy pozorujeme poměrně vyspělá sukcesní stádia (obr. č.14) na rozdíl od přechodových zón, kde je sukcese teprve v iniciálním stádiu (obr. č.10). V nové části pískovny v součastné době probíhá rekultivace vytěženého prostoru (obr. č.9), lze tedy předpokládat, že biotop X7 Ruderální bylinná vegetace se sporadickou vegetací mimo sídla, ze zde vyskytuje pouze dočasně. Praktická část také zahrnovala monitoring hladiny podzemní a povrchové vody a monitoring kvality vody. Na základě dlouhodobého pozorování lze konstatovat, že postupně se rozšiřující jezero při pokračování těžby štěrkopísku, neovlivňuje hladinu podzemní vody v lužním lese Království a také neovlivňuje hladinu podzemní vody blízkého okolí, včetně hladiny povrchové vody v obou sousedních starých pískovnách. Rovněž lze konstatovat, že s rozšiřující se těžbou nedochází k významným změnám ve fyzikálně chemických parametrech povrchové důlní i podzemní vody a jejich kvalitu negativně neovlivňuje. Výše uvedené poznatky byly aplikovány v návrhu plánu rekultivace budoucí pískovny
58
Majetín. Jako nejoptimálnější provedení technické rekultivace byla zvolena jednolitá plocha jezera o výměře 22,7 ha v jejíž těsné blízkosti budou vytvořena dvě malá jezírka sloužící pouze pro účely rozmnožování obojživelníků. Dále je žádoucí plynulé snižování hloubky jezera směrem ke břehu v úrovni litorálu a vytváření členité morfologie břehové linie. Kolísání nivelety dna bude zajišťováno již v průběhu těžby, místy bude litorální zóna upravena až po těžbě dosypáním. Břehy nad mělkým dnem budou mít upravené svahy o sklonu cca 1:3, končící v úrovni okolního terénu. Zbylé břehy budou stupňovitě upraveny do sklonů 1:2. Nad nimi je navržena výsadba dřevin (stromů a keřů) a to kombinací liniové a plošné výsadby. Biologická rekultivace byla navržena na základě terénního průzkumu ve staré krčmaňské pískovně. Nalezené druhy flóry lze zařadit do biotopu M1.1 Rákosiny eutrofních stojatých vod , a proto jsou druhy použité na výsadbu mokřadu voleny na základě tohoto biotopu. Rostlinné druhy vhodné pro vysázení na břehy a byly zvoleny dle mapy potenciální přirozené vegetace a na základě mého terénního průzkumu. Část ploch nad svahem bude osázena vhodnou travní směsí použitou při ozelenění lokalit ÚSES v k.ú. Majetín. Zbylé výsadby budou založené do umulčovacího rouna tak, aby vlastní údržba v prvních třech letech byla minimální.
59
8
LITERATURA
ADAMEC V. (1999) : Plán rekultivace pískovny Krčmaň. (Archiv Zepiko spol. s r.o.Brno), 17 s. ADAMEC V. (2000) : Posouzení pedologických poměrů a návrh mocností skrývek na lokalitě Krčmaň – znalecký posudek č. 100. (Archiv Zepiko spol. s.r.o., Brno), 19 s. ALBRECHT P. (2001) : Ozelenění bývalé pískovny mokřadními společenstvy v k.ú. Majetín, okres Olomouc. ČSOP RS Prostějov. (Archiv OÚ Majetín) 12 s. BARUŠ V., ET AL. (1992): Fauna ČSFR, Obojživelníci – Amphibia. Academia, Praha, 338s. BARUŠ V., ET AL. (1992): Fauna ČSFR, Plazi - Reptilia. Academia, Praha, 222 s. Bosák L. (1999): Zemník Krčmaň - materiálová naleziště pro stavbu 3509 Slavonín Přáslavice – Biologické posouzení záměru. Ecological consulting, (Archiv Zepiko spol. s r.o. Brno), 19 s. BOLLINGER M. (1998): Keře. Ikar, Praha, 287 s. CULEK M. (1995) : Biogeografické členění České republiky. Enigma, Praha, 347 s. CZUDEK T. (ED.), (1972): Geomorfologiclé členění ČSR. Brno, ČSAV – Geografický ústav, 173 s. CHYTRÝ M.,
ET AL.
(2001): Katalog biotopů České republiky – Interpretační příručka
k evropským programům Natura 2000 a Smaragd. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Praha, 304 s. DANKWARK S. (2004): Květiny – klíč ke spolehlivému určování. Rebo Productions CZ, spol. s r.o., Čestlice, 239 s. DEYL M., HÍSEK K. (2003): Naše květiny. Academia, Praha, 689 s. HRON J.
ET AL.
(1991): Grygov, náhrada zdroje pitné vody – hydrogeofyfikální měření.
Závěrečná zpráva, (Geofond Praha), 21 s. KLAIMON V., ET AL. (2004): Krčmaň – Územní plán obce. 64 s. KREMER B. P. (1995): Stromy: V Evropě zdomácnělé a zavedené druhy. Ikar: Knižní klub, Praha, 287 s. KRISTEN A. (1997) : Grygov – revitalizační opatření. Přírodovědná charakteristika území, (Archiv Geotrend Olomouc), 17 s. MICHLÍČEK E. (1986): Hydrogeologické rajóny ČSR, svazek 2, Povodí Moravy a Odry. Geotest Brno, 165 s. MÜNKER B. (1998): Plané rostliny střední Evropy. Ikar: Knižní klub, Praha, 287 s.
60
NEUHÄUSLOVÁ – NOVOTNÁ Z. ET AL. (1998): Mapa potenciální přirozené vegetace České republiky. Academia, Praha, 341 s. PLCH M. (2004): Plán využívání ložiska, Rozšíření pískovny "Krčmaň " – II. Etapy. (Archiv Zepiko spol. s. r.o.Brno), 17 s. QUIT E, ( 1971): Klimatické oblasti Československa. Brno, Geografický ústav, 82 s. SÁDLO J., TICHÝ L. (2002): Sanace a rekultivace po lomové důlní těžbě: Tržné rány v krajině a jak je léčit. ZO ČSOP Pozemkový spolek Hády ve spolupráci s neziskovou organizací Rezekvítek, Brno, 35s. SUCHNA M. (1999): Zemník Krčmaň - hydrologický posudek, ENVI AQUA s.r.o. (Archiv Zepiko s.r.o. Brno), 14 s. REGAL V., ŠINDELÁŘOVÁ J. (1970): Atlas nejdůležitějších trav. Státní zemědělské nakladatelství, Praha, 268 s. Regionálně fytogeografické členění České republiky. Academia, Praha (1987), mapa ŠMÍDOVÁ L. (1996) : Zemník Krčmaň - materiálové naleziště pro stavbu 3509 Olomouc Přáslavice - podrobný inženýrskogeologický průzkum. (Archiv Zepiko spol. s. r.o.Brno), 52 s. TICHÝ J. (1999) : Plán využívání ložiska. (Archiv Zepiko spol. s. r.o.), 15 s. ÚRADNÍČEK L., MADĚRA P.,
ET AL.
(2001): Dřeviny České republiky. Matice Lesnická ,
Písek, 333 s VALTR V., SOBOTOVÁ T. (1997) : Grygov – průzkum kontaminace podzemních vod vlivem skládky komunálního odpadu. Náhrada zdroje pitné vody. (Geofond Praha), 16 s. VLAŠÍN M. (1995): Klíč k určování obojživelníků a plazů. EkoCentrum, Brno, 55 s. VYSOUDIL M. (1999): Odborné posouzení možného ovlivnění mikroklimatických podmínek v okolí uvažovaného zemníku Krčmaň v důsledku těžby. GeoScan. (Archiv Zepiko s.r.o. Brno ), 6 s. Vyhláška č. 395/1992 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona České národní rady č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny Zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny ZWACH I. (2000): Posudek stavby Zemník Krčmaň – plán rekultivace. Biokonsulting. (Archiv Zepiko s.r.o. Brno), 8 s. ŽÁKOVÁ O. (2001): Ozelenění lokalit ÚSES v k.ů. Majetín. Průvodní , technická a rozpočtová zpráva. Ing. Olga Žáková- zahradní a krajinářská tvorba. (Archiv OÚ Majetín)
61
Přílohy
62
Příloha č. 9
Chemismus ve vrtu PJ 51
63
9.1 Vrt PJ 51 – speciální ukazatele
pH
CHSK-Mn
vodivost
rozpuštěné látky
CO2
Tvrdost celk
Tvrdost Ca
Tvrdost Mg
(mg.l-1)
(µs.cm-1)
(mg.l-1)
(mg.l-1)
(mval.l-1)
(mval.l-1)
(mval.l-1) 1,975
30.1.2001
7,12
2,1
1170,0
760
25,52
9,461
7,485
3.9.2001
6,96
5,8
91,0
580
13,20
8,215
6,487
1,728
13.3.2002
7,04
2,8
77,0
490
32,60
7,052
5,489
1,563
2.10.2002
6,76
1,8
62,0
450
17,20
5,825
4,591
1,234
24.7.2003
7,01
3,5
105,0
750
37,40
9,372
6,986
2,386
9.2.2004
7,19
1,5
97,8
614
44,90
8,627
6,487
2,139
30.6.2004
6,55
8,6
91,5
670
94,20
8,380
6,487
1,893
11.11.2004
6,86
1,3
84,4
612
28,20
8,297
6,487
1,810
17.5.2005
7,18
2,1
89,9
640
150,00
7,963
5,988
1,975
22.12.2005
7,14
1,1
85,3
540
37,80
6,568
4,840
1,728
pH
7,3
7,2
7,1
7
6,9
pH
6,8 pH 6,7
6,6
6,5
6,4
6,3
6,2 30.1.2001
3.9.2001
13.3.2002
2.10.2002
24.7.2003
9.2.2004
datum odběru
30.6.2004
11.11.2004
17.5.2005
22.12.2005
64
Vodivost
1300,0 1200,0 1100,0 1000,0 900,0
700,0 vodivost (µs.cm -1) 600,0 500,0 400,0 300,0 200,0 100,0
20 04 11 .1 1. 20 04 17 .5 .2 00 5 22 .1 2. 20 05
00 4
30 .6 .
9. 2. 2
20 03
20 02
24 .7 .
2. 10 .
20 02
00 1
13 .3 .
3. 9. 2
20 01
0,0
30 .1 .
µs.cm-1
800,0
datum odběru
65
9.2
Vrt PJ 51 – anionty -1
(mg.l )
-
Cl
30.1.2001 67,2 3.9.2001 67 13.3.2002 63 2.10.2002 51 24.7.2003 86 9.2.2004 97 30.6.2004 79 11.11.2004 76 17.5.2005 89 22.12.2005 70
NO3
-
NO2
-
PO4
3-
HCO3
-
SO4
2-
F
-
89,3 29 25 22 <2 <2 <2 <2 <2 <2
<0,005 <0,005 0,38 <0,02 0,011 0,005 0,014 0,006 0,099 <0,005
<0,04 <0,04 0,38 <0,04 0,18 0,1 0,58 <0,04 <0,04 0,15
230,6 134 134 98,2 323 273 269 289 277 293
168 140 130 110 180 160 140 110 140 87
<0,2 0,23 <0,2 0,22 <2 <2 <2 0,25 <0,2 0,24
OH 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0
-
celkem 555,1 370 353 281 589 530 489 475 506 450
Anionty
370 340 310 280 250 NO3-
190
NO2PO43-
160
HCO3-
130
SO42-
100
FOH-
70 40 10 -20
9. 2. 20 04 30 .6 .2 00 4 11 .1 1. 20 04 17 .5 .2 00 5 22 .1 2. 20 05
3. 9. 20 01 13 .3 .2 00 2 2. 10 .2 00 2 24 .7 .2 00 3
-50
30 .1 .2 00 1
mg/l
Cl220
Datum odběru
66
9.3 Vrt PJ 51 – kationty -1
2+
(mg.l )
Ca
30.1.2001 3.9.2001 13.3.2002 2.10.2002 24.7.2003 9.2.2004 30.6.2004 11.11.2004 17.5.2005 22.12.2005
150 130 110 92 140 130 130 130 120 97
Mg
2+
24 21 19 15 29 26 23 22 24 21
+
+
Na
K
15 16 17 15 28 29 37 36 31 28
3,8 4,0 3,5 2,7 4,4 4,7 4,8 4,6 4,4 3,9
2+
Fe
Mn
2,000 2,200 2,800 0,140 0,220 0,092 3,000 1,400 0,180 0,310
4+
0,019 0,180 0,039 0,005 0,073 0,280 0,370 0,280 0,240 0,240
NH4
+
H
+
<0,05 <0,05 0,16 <0,05 0,90 0,12 0,45 <0,05 0,20 0,19
0 0 0 0 0 0 0 0 0 0
celkem 194,8 173 152 125 203 190 199 194 180 159
Kationty
160 150 140 130 120
100
Ca2+
90
Mg2+
80
Na+ K+
70
Fe2+
60
Mn4+
50
NH4+
40
H+
30 20 10 0 -10
00 5
05
22 .1 2. 2
17 .5 .2 0
00 4
04
datum odběru
11 .1 1. 2
30 .6 .2 0
9. 2. 20 04
02 2. 10 .2 00 2 24 .7 .2 00 3
13 .3 .2 0
3. 9. 20 01
01
-20
30 .1 .2 0
mg.l-1
110
67
Příloha č.10
Chemismus v současné pískovně
68
10.1 Současná pískovna – speciální ukazatele
pH
CHSK-Mn
vodivost
rozpuštěné látky
CO2
Tvrdost celk
Tvrdost Ca
Tvrdost Mg
(mg.l-1)
(µs.cm-1)
(mg.l-1)
(mg.l-1)
(mval.l-1)
(mval.l-1)
(mval.l-1)
30.1.2001
7,72
1,3
970,0
496
8,36
6,389
4,990
1,399
3.9.2001
7,14
2,3
79,0
500
7,04
5,837
4,192
1,646
13.3.2002
7,89
2,2
84,0
550
9,24
8,210
5,988
2,222
2.10.2002
8,15
2,5
73,0
530
3,52
7,546
5,489
2,057
24.7.2003
8,24
3,4
78,6
550
0,00
5,782
3,643
2,139
9.2.2004
7,19
1,5
97,8
614
44,90
8,627
6,487
2,139
30.6.2004
8,10
2,9
69,7
510
0,00
5,870
4,142
1,728
11.11.2004
8,05
0,7
62,7
454
4,40
6,389
4,990
1,399
17.5.2005
8,19
3,5
69,9
460
23,30
5,553
3,743
1,810
22.12.2005
7,82
1,6
68,0
420
3,96
4,857
3,293
1,563
pH 8,40
8,20
8,00
7,80
pH
7,60
pH
7,40
7,20
7,00
6,80
6,60
6,40 30.1.2001
3.9.2001
13.3.2002
2.10.2002
24.7.2003
9.2.2004
datum odběru
30.6.2004
11.11.2004
17.5.2005
22.12.2005
30 .1 .2 00 1 3. 9. 20 01 13 .3 .2 00 2 2. 10 .2 00 2 24 .7 .2 00 3 9. 2. 20 04 30 .6 .2 00 4 11 .1 1. 20 04 17 .5 .2 00 5 22 .1 2. 20 05
µS/cm
69
vodivost
1100
1000
900
800
700
600
500 vodivost µs.cm -1
400
300
200
100
0
Datum odběru
70
10.2 Současná pískovna – anionty (mg.l )
-1
Cl
-
NO3
-
NO2
-
PO4
3-
HCO3
-
SO4
2-
F
-
30.1.2001 3.9.2001 13.3.2002 2.10.2002 24.7.2003 9.2.2004 30.6.2004 11.11.2004 17.5.2005 22.12.2005
67,8 77,0 72,0 75,0 90,0 97,0 68,0 55,0 74,0 67,0
17,5 <2 18,0 2,8 <2 <2 <2 6,8 <2 3,4
0,100 <0,005 0,090 0,050 <0,005 <0,005 0,100 0,032 0,038 0,040
0,24 <0,04 <0,04 <0,04 <0,04 0,10 0,13 <0,04 <0,04 0,13
176,3 97,6 189,0 142,0 134,0 273,0 153,0 181,0 163,0 145,0
119 130 130 130 160 160 120 96 120 120
<0,2 0,45 <0,2 0,40 0,22 <0,2 0,30 0,30 0,28 0,33
OH 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0
-
celkem 389 305 409 350 384 530 341 339 357 336
Anionty
300,0 280,0 260,0 240,0 220,0 200,0 Cl180,0
NO3NO2PO43-
140,0
HCO3-
120,0
SO42-
100,0
FOH-
80,0 60,0 40,0 20,0 0,0
00 5
05
22 .1 2. 2
00 4
17 .5 .2 0
04
datum odběru
11 .1 1. 2
30 .6 .2 0
9. 2. 20 04
2. 10 .2 00 2 24 .7 .2 00 3
02 13 .3 .2 0
3. 9. 20 01
01
-20,0 30 .1 .2 0
mg/l
160,0
71
10.3 Současná pískovna – kationty -1
(mg.l ) 30.1.2001 3.9.2001 13.3.2002 2.10.2002 24.7.2003 9.2.2004 30.6.2004 11.11.2004 17.5.2005 22.12.2005
2+
Ca 100 84 120 110 73 130 83 100 75 66
2+
+
Mg 17 20 27 25 26 26 21 17 22 19
Na 21 18 18 19 33 29 30 21 28 23
+
2+
K 6 6 3 4 4 5 3 3 4 3
Fe 0,170 0,130 0,091 0,027 0,058 0,092 0,210 0,045 0,460 0,120
4+
Mn 0,3300 0,1000 0,0210 0,0038 0,0410 0,2800 0,0110 0,0023 0,0260 0,0060
+
+
NH4 0,31 <0,05 0,11 0,16 <0,05 0,12 0,15 0,06 0,08 <0,05
H 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0
celkem 145 128 168 158 136 190 138 141 129 111
Kationty
140 130 120 110 100 90 Mg2+
70
Na+ K+
60
Fe2+
50
Mn4+
40
NH4+ H+
30 20 10 0 -10
datum odběru
05 17 .5 .2 0
04
00 4 11 .1 1. 2
30 .6 .2 0
9. 2. 20 04
03 24 .7 .2 0
2. 10 .2 00 2
02 13 .3 .2 0
3. 9. 20 01
01
-20
30 .1 .2 0
mg.l-1
Ca2+ 80
72
Příloha č. 11 Návrh plánu rekultivace 1: 2 500
73
