MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA Katedra sociální pedagogiky
Současná drogová prevence a poradenství na taneční scéně v ČR pohledem pracovníků jihomoravských terénních programů Bakalářská práce
Brno 2011
Vedoucí práce: MUDr. Petr Kachlík, Ph.D
Autor práce: Otakar Veselý
„Prohlašuji, že jsem záverecnou bakalárskou práci vypracoval samostatne, s využitím pouze citovaných literárních pramenu, dalších informací a zdroju v souladu s Disciplinárním rádem pro studenty Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity a se zákonem c. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o zmene nekterých zákonu (autorský zákon), ve znení pozdejších predpisu.“ V Brně dne 2011
Otakar Veselý
Poděkování Na tomto místě bych rád poděkoval vedoucímu práce MUDr. Petru Kachlíkovi, Ph.D. za jeho odborné vedení a velice cenné odborné rady. Dále chci velice poděkovat Mgr. Jakubovi Černému, Bc. Kristýně Veselé a Anně Kučerové za přínosné konzultace a rovněž lidem, kteří mi poskytli rozhovor.
Obsah Úvod.................................................................................................................................... 1 1. Vymezení základních pojmů......................................................................................... 3 1.1 Psychoaktivní látky (drogy)........................................................................................3 1.2 Prevence......................................................................................................................6 1.3 Poradenství................................................................................................................. 7 1.4 Harm reduction........................................................................................................... 9 1.5 Krizová intervence......................................................................................................11 1.6 Taneční scéna..............................................................................................................12 1.7 Chillout....................................................................................................................... 13 1.8 Typologie konzumentů psychoaktivních látek........................................................... 14 2. Vývoj protidrogové politiky v souvislosti s harm reduction a taneční scénou......... 15 2.1 Holandský model........................................................................................................ 15 2.2 Anglický model...........................................................................................................16 2.3 Americká protidrogová politika..................................................................................17 2.4 Počátky intervencí na taneční scéně........................................................................... 18 2.5 Konflikt mezi holandskou a americkou protidrogovou politikou...............................19 2.6 Terénní práce na taneční scéně v dalších státech po roce 2000.................................. 20 3. Charakteristika vybraných subjektů působících v ČR .............................................21 3.1 Projekt Safer party...................................................................................................... 21 3.2 Chilli.org..................................................................................................................... 23 3.3 Podané ruce o.s........................................................................................................... 24 4. Výzkum současné drogové prevence a poradenství na taneční scéně v ČR………. 25 4.1 Metodika výzkumu..................................................................................................... 25 4.2 Přístup a metoda......................................................................................................... 26 4.3 Výběr respondentů......................................................................................................27 4.4 Výzkumný postup....................................................................................................... 28 4.5 Výzkumné otázky....................................................................................................... 28 4.6 Výsledky výzkumu......................................................................................................29 Závěr....................................................................................................................................48 Resumé................................................................................................................................50 Seznam použité literatury................................................................................................. 52 Seznam příloh.................................................................................................................... 55
Úvod Důvodem, proč jsem se rozhodl zpracovat otázku drogové prevence a poradenství na taneční scéně, je fakt, že se jedná o specifický přístup, který dříve v oblasti prevence a poradenství v obecnějším pojetí chyběl. Celkově lze tuto skutečnost specifikovat tak, že dřívější trend protidrogové politiky zastával značně odlišný postoj k možnostem těchto přístupů. Zejména prostředí taneční scény i přes své jasné předpoklady, nebylo v tomto ohledu pokryto prakticky vůbec. Jde o relativně nový přístup, jehož realizace probíhá přímo na místě aktivního dění, a to na taneční scéně, což je podle výzkumů pravděpodobně nejčastější a nejkoncentrovanější prostředí s konzumací psychoaktivních látek (z hlediska kvantity). Především jsem se zaměřil na projekt Safer party a jeho dvě vybrané organizace občanské sdružení (dále o.s.) Chilli.org, které je koordinátorem projektu a o.s. Sdružení Podané ruce, které působí v ČR. U těchto organizací jsem byl navíc v letech 2008-2010 zaměstnán, ať už jako pracovník nebo dobrovolník (Podané ruce, o.s.- terénní program, Chilli.org- projekt Safer party). Tudíž se mohu díky praktickým zkušenostem v tomto tématu lépe orientovat. Práce je rozdělena na dvě základní části- teoretickou a výzkumnou, které jsou postupně dále členěny do podrobnějších kapitol a podkapitol. V teoretické části jsou popsány a objasněny základní pojmy, které jsou podstatné pro pochopení celé práce. Informace jsou převážně čerpány z tištěných publikací a elektronických dokumentů, které byly publikovány pod hlavičkou Národního monitorovacího střediska pro drogy a drogové závislosti. Tento institut je citován především proto, že vzhledem k popisované problematice je v této práci jednou z nejuznávanějších autorit. Poté je nastíněna historie služeb z pohledu vývoje drogové politiky vzhledem k „Harm reduction“ a k taneční scéně. Text vychází hlavně ze zahraničních publikací. Nejvíce byl použit článek G.A. Marlatta Harm reduction: Come as you are, který souhrnně zachycuje průběh a při tom se opírá o odborné publikace dalších světových autorů. Následuje popis vybraných organizací a cílů jejich programů. S tím souvisí i představení projektu Safer party, který tyto organizace sdružuje ve snaze podávání objektivních informací o drogách, drogové problematice obecně a dalších přidružených službách založených na principech Harm reduction. Nedílnou součástí těchto aktivit donedávna bylo i testování extází (jejich složení) na taneční scéně, které je poslední dobou často diskutovaným tématem, jemuž se výzkumná část také věnuje. Při výčtu aktivit, není opomíjen významný přínos sdružení v oblasti monitoringu pro Národní monitorovací středisko pro drogy a drogové závislosti. 1
Metodologická část se soustředí na dvě hlavní výzkumné otázky: „Jak v praxi fungují současné organizace realizující drogovou prevenci, poradenství, popř. přidružené služby na taneční scéně v ČR?“ a „Jak vnímají vybraní pracovníci a další aktéři těchto služeb, současnou úroveň a možnosti v tomto odvětví?“ . Účelem výzkumu je pak zodpovězení základních otázek a nabízených hypotéz, které doplňují celkový obraz současné situace ve sledovaném tématu. K realizaci tohoto procesu slouží etnografický výzkum a jeho metoda rozhovorů s vybranými respondenty podle pravidel narativity Závěrem je po pečlivé analýze dat vyhodnoceno, do jaké míry byly vytyčené otázky a hypotézy objasněny, nebo k jakým jiným závěrům došlo v průběhu bádání. Celkové shrnutí pak patří obecnému průběhu celého badatelského procesu vzhledem k počátečním předpokladům vycházejících např. z původního bakalářského projektu.
2
1. Vymezení základních pojmů 1.1 Psychoaktivní látky (drogy) Každý člověk se během svého života s těmito látkami setkává většinou už od útlého dětství v podobě léků a medikamentů. Následně pozoruje jejich konzumaci ve své rodině či nejbližším okolí, především v podobě legálních drog. Od určitého věku se však ve většině populace jedinec nakonec setkává i s některou ze zakázaných látek. První taková zkušenost přichází z pravidla v období adolescence. To znamená, že kromě výchovy a pozitivních příkladů plynoucích ze zdravého rodinného prostředí, školy či blízkého okolí je nutná další primární prevence, aby vztah především mladých jedinců k těmto látkám nenabyl patologického charakteru. Jedním z prvních kroků v tomto procesu je vymezení pojmů drogy a jejich rozdělení. Obecněji to jsou látky syntetického či přírodního původu, jejichž užívání vede ke změně činnosti lidského organismu. Z lékařského hlediska to jsou látky používané k výrobě léků. “Světová zdravotnická organizace definovala pojem droga v roce 1969. Droga, jakákoliv látka (substance), která je-li vpravena do živého organismu, může pozměnit jednu nebo více jeho životních funkcí. […] Roku 1971 je pojem drogy definován jako omamné a psychotropní látky dle mezinárodních úmluv OSN.” (INCB, 2008, [on-line]) Běžněji se pojem droga používá v souvislosti s územ těchto látek za jiným než lékařským účelem. Jejich aplikace vede ke změnám vnímání. To zahrnuje výkyvy nálady, prožívání aktivizace či útlumu, fyzické či psychické aktivity a výrazné proměny v oblasti chování i citového prožívání. Tyto stavy jsou způsobeny vlivem drog na centrální nervovou soustavu. Psychotropní látky také působí na organismus více či méně jako jed a jejich účinek je vždy omamný (proto označení omamné látky). Mohou způsobit závislost minimálně potenciálního charakteru, ať už fyzickou, psychickou, nebo i kombinovanou. Riziko se zvyšuje opakovaným užíváním, nepřiměřeným dávkováním, kvalitou substancí aj. Tolerance na drogu se u jednotlivců liší a je dána více faktory. Patří také k příznakům drogové závislosti. Vzrůstající tendence na drogu znamená, že organismus reaguje postupně na původně účinnou dávku méně, tj. Ke stejnému účinku je třeba zvyšovat dávku drogy. (Vokurka & Hugo, 2009)
3
Dalšími důležitými pojmy ve spojení s drogami jsou abúzus. To je nadměrné užívání, zneužívání, nejč. nadužívání drog nebo také jejich užívání v nevhodnou dobu práce, těhotenství. Úzus znamená užití, užívání a misúzus je nesprávná, nevhodná příliš častá, nadměrná aplikace léků. (Vokurka & Hugo, 2009) Psychoaktivní látky bývají rozdělovány podle různých kritérií. Obecně je častým kritériem rozdělení podle původu na přírodní (např. šalvěj divotvorná, konopí, lysohlávky), syntetické (např. amfetaminy, rozpouštědla) a polosyntetické (např. heroin, efedrin). Při dělení těchto látek hrají často důležitou roli také právní a sociální normy, kdy může docházet k dělení na legální (např. tabák, alkohol, léky, těkavé látky) a ilegální (např. halucinogeny, opiáty, taneční drogy). V neposlední řadě bývá často používáno lékařské hledisko. Jednou z jeho ukázek je dělení podle typu závislosti na lehké (měkké) (např. tabák, káva, konopné produkty) a tvrdé (např. heroin, pervitin, benzodiazepiny). Rozdělení těchto látek se však velmi často od sebe liší. Základ bývá podobný, ale zařazení do skupin se u jednotlivých látek liší. Především v kritériích a přístupech se mění jednotlivé obsahy těchto členění. Toto jsou další komplexnější příklady způsobů dělení drog. Prvním postojem je již zmiňovaný vztah společnosti k droze. „Drogy bývají děleny na legální a nelegální, jde ale o umělé rozdělení dané legislativou, které vychází z míry rizika, které droga pro společnost přináší, ale i z kulturního a historického kontextu. Například na nikotinu může vzniknout závislost stejné síly jako na opiátech, pití alkoholu má zase na zdraví naší společnosti mnohem větší dopad než užívání nelegálních návykových látek. Tímto ale v žádném případě nechceme rizika spojená s užíváním drog bagatelizovat, pouze upozornit na to, že nebezpečné mohou být i drogy legální, se kterými se denně setkáváme.“ (MeDitorial, 2011, [on-line]) Následuje další rozčlenění dle popisovaného kritéria rizika závislosti. Jde zde především o zdravotní rizika, ale samozřejmě se významně pojí i s oblastí sociální „Nelegální drogy bývají někdy rozdělovány na tvrdé a měkké. Užívání různých drog je spojeno s rozdílným rizikem. Ztráta kontroly nad "rekreačním užíváním" a snadný vznik závislosti jsou některá z kritérií, podle kterých bývá daná droga řazena k tvrdým nebo měkkým drogám. Jde ale o nepřesné a zkreslující rozdělení – i na měkkých drogách může vzniknout závislost. V některých zemích také bývají drogy rozděleny na ty s akceptovatelnou mírou rizika (káva, tabák, konopné drogy, alkohol) a na skupinu s rizikem nepřijatelným (opiáty, amfetamin, organická rozpouštědla).” (MeDitorial, 2011, [on-line]) 4
Neopomenutelným faktorem při rozlišování různých kategorií drog je dělení podle účinku, který u těchto látek převládá. „Tlumivé (narkotické) látky vyvolávají útlum nervového systému. Menší a středně silné dávky navozují pocit euforie a často mizí nepříjemné emoce jako je strach a pocit psychického napětí. Pokud je dávka příliš vysoká, může dojít k potlačení aktivity dechového centra a k zástavě dýchání. Nejznámějšími zástupci této skupiny jsou látky odvozené od morfia, tj. opioidy (morfium je hlavní alkaloid opia – zaschlé šťávy z nezralých makovic). Do skupiny opioidů patří heroin, metadon, kodein, buprenorfin (Subutex).Druhou velkou skupinou jsou benzodiazepiny – léky, které jsou v lékařství užívány jako léky proti strachu, a léky se sedativním (zklidňujícím) a hypnotickým (spánek navozujícím) účinkem. Nejznámějšími zástupci jsou diazepam (Valium, Seduxen, Apaurin), flunitrazepam (Rohypnol), alprazolam (Neurol, Xanax). Mezi narkotika patří mnohé další látky, např. barbituráty a alkohol. Stimulační látky zvyšují aktivitu duševní i tělesnou. Nejznámějšími zástupci jsou pervitin a kokain, do této skupiny patří i některé léky metylfenidát (Ritalin), phenmetrazin (Fennmetrazin). Halucinogeny, nebo psychedelika mohou vyvolat asi nejvýraznější změnu vnímání reality. Velmi záleží na okolnostech užití. V přátelském prostředí a v dobrém duševním stavu bývá intoxikace velmi příjemná, pokud je droga užita za nevhodných okolností, přichází děsivá noční můra (tzv. špatný trip), která může vést k trvalému duševnímu poškození.Látky s razantním efektem mohou i při opatrném dávkování navodit těžkou duševní poruchu – sem patří LSD, psylocibin (lysohlávky), ibogain.” (Minařík, 2004, s. 3)
5
1.2 Prevence Stěžejním cílem a činností pro odborné organizace zaměřené na drogovou problematiku v prostředí taneční scény ČR je prosazování a šíření informací týkajících se prevence. Definice prevence u drog se v obecnějším pojetí lze popsat jako intervenci, která má zabránit nebo snížit distribuci, výskyt a negativní účinky spojené s užíváním drog. To v širším slova smyslu znamená, že pod pojmem „prevence“ se skrývá soubor činností, které zabraňují a předcházejí nehodám, úrazům, nemocem a jejich šíření či jiným nežádoucím jevům, které jsou s konzumací drog spojeny. Cíle a postupy drogové prevence se však liší v jednotlivých částech, na kterou bývá prevence členěna. Pojem prevence je často definován mnoha různými způsoby. Rozdíly jsou především v přesné specifikaci a rozčlenění jednotlivých složek prevence. V angličtině se termín „prevention“ nejčastěji používá ve stejném smyslu jako pojem „primární prevence“, někdy rovněž jen „prevence“. Primární prevence bývá ještě rozlišována na specifickou a nespecifickou. Stále více se prosazuje i klasifikování dle amerického Institutu lékařství (Institute of Medicine) z roku 1994 to diferencuje tento pojem na universální (všeobecnou), selektivní a indikovanou prevenci. (NIDA, 2003) V předchozím textu se vyskytují pojmy prevence a primární prevence ekvivalentním způsobem. Důvodem jsou odlišné pohledy v jednotlivých zemích, jak dělit jednotlivé fáze drogové prevence. Naproti tomu rozdělení prevence dle WHO je jasně vymezuje. „Primární prevence-předcházení užití drogy u populace, která s ní dosud není v kontaktu, nebo aspoň odložení kontaktu s drogou do vyšších věkových kategorií. Sekundární prevence-předcházení vzniku, rozvoji a přetrvávání závislosti u osob, které jsou již užíváním drogy zasaženy a postiženy, případně se na ni staly závislými. Obvykle používána jako souborný název pro včasnou intervenci, poradenství a léčení. Terciární prevence- předchází vážnému či trvalému zdravotnímu a sociálnímu poškození z užívání drog. Řadíme sem sociální rehabilitaci, doléčování, podporu v abstinenci, ale i prevenci zdravotních rizik u neabstinujících klientů.“ (Kalina, 2003, s. 17) „Cílem primární prevence je zabránit samotnému užívání drog nebo alespoň odložit první zkušenosti s užíváním návykových látek do co nejpozdějšího věku. Dalším cílem primární prevence je snížit nebo zastavit experimentování s návykovými látkami, a předejít tak různým zdravotním a sociálním dopadům užívání drog, které by si vyžádaly léčbu nebo další intervence.“ (Lejčková, 2005, s. 1) 6
Dobře plánované a efektivní strategie v oblasti prevence kombinují všeobecné programy, které se snaží pokrýt vysokou část populace, např. na školách, se selektivními a indikovanými intervencemi zaměřenými na rizikové skupiny, riziková prostředí nebo rizikové faktory u jednotlivců. Obsah a způsob realizace těchto programů musí respektovat různé potřeby jednotlivých skupin.“ (Lejčková, 2005, s. 1) 1.3 Poradenství Poradenství může mít mnoho podob a definic. Jednoznačně je to jeden z hlavních prvků drogové prevence i nástroj pomoci při intervenci s klientem. Obecně se poradenství hlavně koncentruje na rozbor klientovi situace a následně podává informace o případných možnostech, postupech i dílčích cílech, které vedou k pravděpodobným řešením problémů. Zároveň se snaží rozpoznat a přibližně diagnostikovat, do jaké sféry určitý druh problému patří a snaží se naznačit klientovi, jaký bude následně další postup při řešení objektivních nebo tušených problémů. V tomto případě se jedná převážně o poradenství týkající se drogové problematiky a přidružených zdravotních či sociálních témat. Jde tedy o poskytování objektivních a odborných informací jasnou, srozumitelnou formou tak, aby byl obsah sdělení snadno pochopitelný pro jedince z cílové skupiny. Další z funkcí poradenství je pomoc při určení a pojmenovávání konkrétních problémů, orientaci v možnostech výběru témat dané problematiky a návrh, jak postupovat dále k nalezení relevantních informací nebo služeb, které se specifickou situací zabývají. Realizace v oblasti drogového poradenství probíhá díky interakci s odborníky, tištěnými materiály a internetovými poradnami. Možným cílem drogového poradenství je pomoc klientům tak, aby dosáhli lepšího sebepoznání a pochopení svých slabin a předností. V návaznosti na to je potřeba s klientem vymezit jeho dlouhodobé a krátkodobé cíle, s možností vyfiltrovat z nabízených možností cíle nereálné. To většinou vede k pojmenování jednoho či více problémů, kdy je potřeba navrhnout v rámci poradenství jeho řešení. V poradenském procesu při dosahování těchto cílů platí pravidlo, které vyžaduje, aby klient navrhované řešení a rady přijal za vlastní a ze své svobodné vůle je začal realizovat. Jako pomocný nástroj k takovému jednání slouží pozitivní motivace, která se nabízí cestou nastíněných řešení nebo povzbuzení klientovy sebedůvěry. Poradenství se ale může definovat komplexnějším způsobem. 7
„Činnost (často týmová) zaměřená na řešení problémů klienta a zároveň zaměřená na zvýšení kompetence klienta tyto problémy řešit. Realizuje se hlavně formou poskytování informací a vedení klienta k tomu, aby dokázal zhodnotit vlastní situaci a dosáhl vlastního rozhodnutí. Poradenství se může týkat řady oblastí, např. pracovní, sociální, právní, rodinné, partnerské, pedagogicko-psychologické. V oblasti léčby drogových závislostí jde zejména o zprostředkování informací o léčbě a léčebných zařízeních, servis pro osoby blízké (rodinní příslušníci, partneři), pro pedagogy atd. Poradenství je nezbytnou součástí všech ambulantních a rezidenčních typů léčby.“ (NMS pro drogy a drogové závislosti, 2010, [online]) „Specifické formy poradenství představuje například kontaktní poradenství, obvykle jednorázové nebo příležitostné, prováděné jako součást kontaktní práce . Pojem „strukturované poradenství“ (často poradenství v užším slova smyslu) označuje intenzivní interpersonální proces, pomáhající klientům, aby efektivněji jednali a dosahovali svých cílů. Poradce a klient se pravidelně setkávají, pracují podle určitého dohodnutého, ale flexibilního plánu, hodnotí dosažený pokrok a často uzavírají na počátku kontrakt o podmínkách a cílech poradenského procesu. Příkladem strukturovaného poradenství v oblasti drogových závislostí je motivační trénink . Na rozdíl od psychoterapie strukturované poradenství neklade za cíl změnu psychologických vlastností nebo osobnosti klienta a jeho provádění nevyžaduje psychoterapeutickou erudici (vzdělání a výcvik).“ (NMS pro drogy a drogové závislosti, 2010, [on-line])
8
1.4 Harm Reduction Pojem „Harm Reduction“(HR) se většinou do češtiny nepřekládá. Doslovně by se dal jeho význam přeložit jako „snižování rizik“. Je to jeden z nejdůležitějších principů v oblasti prevence (především terciární). HR je cílena na osoby, které v současnosti užívají drogy a často nemají dostatek motivace k tomu, aby v nejbližší době s užíváním přestaly. Přesnější definice pojmu z pohledu preventivní a klinické medicíny vymezuje HR jako „veškerá opatření směřujíc ke snížení pravděpodobnosti škodlivých důsledků vyplývajících z některých typů chování, ze specifických sociálních nebo lékařských intervencí nebo z nepříznivých okolností spojených s daným prostředím. Je možné je aplikovat v širokém měřítku a často se vztahují k vysoce rizikovému nebo nebezpečnému chování.“ (NMS pro drogy a drogové závislosti, 2006, s. 19) Interpretací tohoto termínu je však mnoho. Nejčastěji se v poslední době tento pojem používá v rámci problematiky u injekčních uživatelů drog. WHO používá v souvislosti s tímto typem užívání drog tuto definici. „V oblasti veřejného zdraví je termín harm reduction užíván pro snahu předcházet negativním důsledkům souvisejícím s určitým typem chování nebo tyto důsledky minimalizovat. Cílem harm reduction v rámci komplexních intervencí vztahujících se k injekční aplikaci drog je předcházet přenosu viru HIV a jiných infekcí, k němuž dochází sdílením nesterilního injekčního vybavení a přípravků určených k výrobě drog.“ (NMS pro drogy a drogové závislosti, 2006, s. 19) Konkrétněji můžeme popsat činnost dle principu HR, jako snahu „minimalizovat, omezit či zmírnit riziko život a zdraví ohrožujících infekce, které se šíří sdílením injekčního náčiní při nitrožilní aplikaci drog a nechráněným pohlavním stykem, jako je AIDS a hepatitidy B a C, riziko dalších tělesných komplikací, dlouhodobého působení vysokých dávek, předávkování, sociálního debaklu a ztráty lidské důstojnosti.“ (NMS pro drogy a drogové závislosti, 2006, s. 19) Tento pojem se dá také chápat i z jiného širšího pohledu a to ve čtyřech obecnějších bodech, kterými jsou centrální principy, předpoklady a hodnoty Harm reduction:
9
1. Harm reduction je alternativa veřejného zdraví k nemocem, morálním i trestním modelům souvisejícím s užíváním drog a závislosti. 2. Harm reduction uznává abstinenci jako ideální výsledek, ale připouští i další alternativy, které vedou ke snižování škod. 3. Harm reduction se v první řadě prosazuje jako "bottom-up" přístupu, který je založený na racionální podpoře narkomana, spíše než na "top-down " jež prosazuje represivní postoj. 4. Harm reduction podporuje princip nizkoprahového přístupu ke službám, jako alternativu k tradičnímu vysokoprahovému postoji. (Marlatt, 1996) Činností vedoucí k naplnění principů HR je celá řada. Je to převážně „výměna použitého injekčního náčiní za sterilní, poskytování informací (o možnostech léčby či jiné odborné pomoci), kontaktní (situační) poradenství a edukace o rizicích. Důležité je i zaměření na bezpečný sex včetně distribuce kondomů. V širším pohledu můžete také pod HR zahrnout i substituční léčbu. Do oblasti HR patří také aplikační místnosti – tzv. šlehárny. Poradenství a edukace v rámci HR nezbytně zahrnuje i rady, návody a vysvětlení, jak drogu bezpečně aplikovat, jak používat a dezinfikovat náčiní a podobné čistě technické informace. Tištěné materiály, které tyto informace obsahují, jsou zcela specifické a jejich distribuce musí být omezena na okruh klientů, kterým jsou určeny. Dostanou-li se mimo tento okruh, např. do škol, vyvolávají senzaci, pobouření a obviňování, že se touto cestou mládež navádí k braní drog. HR se provádí buď přímo v terénu (terénní programy, streetwork) nebo v nízkoprahových kontaktních centrech. Edukace zaměřená na snížení zdravotních rizik z užívání drog je rovněž pevnou součástí léčebných programů.“ (NMS pro drogy a drogové závislosti, 2003, [on-line])
10
1.5 Krizová intervence Pojem bývá obecně prezentován jako pomoc v krizové, akutní situaci. „Pojem krizová intervence (dále KI) v sobě zahrnuje dvě základní sdělení-jde o určitý druh odborné práce s člověkem, který se octil v krizové situaci. Přístup ze strany krizového pracovníka je aktivní, spočívající z hlediska času v rychlém až okamžitém zásahu (intervenci). Předpokládá se, že v krizovém stavu se může ocitnout každý člověk, to znamená zdravý, bez vnější poruchy duševního či tělesného zdraví nebo člověk, jehož krize má přímý či nepřímý vztah k jeho onemocnění. Krizová intervence má významný preventivní potenciál.“ (Vodáčková, 2002, s. 59) Blíže to tedy je: „psychoterapeutická služba a pomoc v přímém kontaktu nebo po telefonu zaměřená na akutní potíže postiženého nebo jeho blízkých osob (např. rodinných příslušníků) v naléhavých krizových situacích, jako je sebevražedný pokus, těžký předmanželský či manželský konflikt, předávkování drogou.“ Primárně je potřeba klienta uklidnit a stabilizovat. V průběhu krizové intervence nabízí pracovník klientovi pomoc. „Cíle krizové intervence jsou jednak aktuální – uklidnit klienta, stabilizovat jeho stav, snížit nebezpečí, že se krize bude nadále prohlubovat, jednak perspektivní – propracovat s klientem blízkou budoucnost, hledat v případě nutnosti další možnosti řešení. V průběhu krizové intervence nabízí pracovník klientovi pomoc s cílem: (a) usnadnit komunikaci (jak mezi klientem a pracovníkem, tak ale převážně mezi klientem a jeho okolím), (b) umožnit klientovi správný odhad problému a jeho účelné řešení, (c) pomoci klientovi při vyjadřování emocí, (d) pomoci klientovi opět získat sebedůvěru, (e) zmapovat možnosti podpory v okolí klienta (jak laické, tak profesionální). Má-li být krizová intervence účinná, je nutné využít intervalu zvýšené otevřenosti pro vnější pomoc a možnost změn. Jakmile akutní krize odezní, motivace a připravenost ke změnám se zmenšuje.“ (NMS pro drogy a drogové závislosti, 2003, [on-line])
11
1.6 Taneční scéna Taneční scéna, jak název napovídá, se dá definovat jako prostor, kde se hraje taneční hudba v průběhu rozmanitých festivalů, koncertů, vystoupení, parties, tématických večerů a při mnoha dalších obdobných příležitostech. Ty pak probíhají pod širým nebem (open air) nebo se odehrávají v klubech nebo jiných kulturních zařízeních. Taneční scéna je pevně spjatá s taneční hudbou, jejíž hlavní expanze v podobě elektronických stylů muziky začala v 80. letech minulého století. Pojem „taneční hudba“ však není pevně vymezen, kromě doslovné definice „hudba, na kterou se tančí“ nebo „hudba přímo k tanci určena“. Pod takovou definici by pak mohly patřit hudební styly, jako jsou například tango nebo valčík, což by ale k soudobému, klasickému vnímání pojmů „taneční hudba“ a „taneční scéna“ nepatřilo. Především jde o období 20. století, kdy taneční hudba zaznamenala koncentrovaný nárůst ve většině svých parametrů. V rámci sledované problematiky je tato práce zaměřena zejména na hudebním styly, které se do taneční hudby v současnosti zahrnují. Kromě dalších to jsou především styly elektronické hudby (např. house, techno, drum and bass, jungle, rave, break beat, hip-hop a jejich odnože), která na této scéně výrazně převažuje. Nelze zde však opomenout další odnože z kategorií rocku, ska, balkánské dechovky aj. (Kopecký, 2009) Ve většině případů se dá říci, že se tyto styly objevují na festivalových scénách, které jsou venku nebo uvnitř budov. Tato scéna zahrnuje kromě zmiňovaných druhů hudby a míst konání také jednotlivé aktéry těchto události (organizátory, DJs, producenty, hudebníky, tanečníky, ostatní umělce i samotné návštěvníky). Ty pak spojuje typická struktura této skupiny, její myšlenky, fungování, vnitřní vztahy symbolika aj. společné prvky. Dále se pak jedná o všechny druhy specifických medií a služeb participujících na těchto událostech, přes mnoho dalších aspektů až po typickou atmosféru, která je dost často spojována s euforií, uvolněním a koncentrovanou konzumací legálních i nelegálních drog. Taneční party je nyní velmi populární forma zábavy u mladých lidí v celé Evropě, Severní Americe, Austrálii a dalších místech. Nejznámější „taneční drogy“ jsou MDMA (Extáze), amfetaminy (pervitin) a LSD. S taneční scénou jsou spojovány také látky jako ketamin, kokain a látky typu designer drugs. Tyto drogy jsou užívány i v jiném prostředí, než jsou rave nebo taneční party. Jiné drogy, jako například cannabis, které nejsou obvykle považovány za taneční drogy, mohou být také užívány návštěvníky tanečních party. (Saunders, 1996) 12
1.7 Chillout Tento obrat se volně překládá jako „zklidnit se“ (chill out). V prostředí taneční scény to je určitá vymezená oblast nebo místnost, která se dá charakterizovat jako zóna klidu nebo útočiště. Aby mohl tento prostor plnit svůj účel, musí být v oblasti akce jasně vymezen a vzhledem k potřebě klidu je nutné, aby byl alespoň částečně odhlučněn. V prostorech klubu to bývá oddělená místnost a v prostředí festivalů zpravidla stan. Pro účastníky party či festivalových akci je zde připraven program a nabídka služeb, která se liší od hlavního programového proudu dané akce. Především je tento prostor charakterizován možností odpočinku, uklidnění a nabrání sil před případným pokračováním v hlavním programu. Atmosféra těchto míst bývá často dokreslována klidnou hudbou(trip hop, etno, ambient, tzn. hudebními styly klidnějšími než nabízí hlavní program) a mírnějším osvětlením, popř. dekoracemi, které souvisí s tématem chilloutu, nebo mají zklidňující účinek. V podání organizací podílejících se na drogové prevenci a poradenství na taneční scéně v ČR slouží prostor chilloutu kromě již zmiňovaného také k prezentaci nabídky preventivních informací z drogové tématiky. „Důležitou součástí projektu je provoz chilloutových zón na parties a festivalech, ve kterých nabízíme místo pro odpočinek, občerstvení, krizovou intervenci, první pomoc, uklidňující hudební produkci, a především informace o legálních i ilegálních psychoaktivních substancích, které jsou aktuálně nejčastěji užívány.[...] Návštěvníci se u nás mohou dozvědět o účincích substancí pozměňujících vědomí, o možnostech, jak snížit rizika při jejich užívání, případně jak začít eventuální drogový problém řešit. Informace, které na akcích poskytujeme jsou v psané (informační letáky o jednotlivých drogách) i verbální formě (dialog týkající se témat spojených s drogami a jejich užíváním, životním stylem apod.). Na akcích usilujeme o vytvoření útulného "mikrokosmu" vhodného k odpočinku, uvolnění a komunikaci - samozřejmostí je poskytnutí vody a vitaminového servisu (ovoce, zelenina) zdarma. Řešíme i možné psychické (bad tripy, atd.) a fyzické komplikace vzniklé v důsledku užití psychoaktivní látky na party (nabízíme základní zdravotnickou první pomoc).“ (Chilli.org, 2009, [on-line]) Jako doplňující sortiment v chilloutových zónách těchto organizací se, kromě již zmiňovaného, volně nabízejí kondomy, ucpávky do uší, popř. další vybraný HR materiál.
13
1.8 Typologie konzumentů psychoaktivních látek Chilloutově- informační prostory, které provozují organizace působící na taneční scéně ČR v oblasti drogové prevence a poradenství, jsou otevřené široké veřejnosti v souladu s nabídkou jejich služeb. Hlavní cílovou skupinou těchto projektů jsou lidé mladšího věku, zejména však uživatelé nebo potenciální uživatelé drog. Proto je nutné vymezit, jejich základní rozdělení podle přístupu k užívání drog. „Centrum EMCDDA (Evropské monitorovací centrum pro drogy a drogovou závislost) definuje problémové užívání drog jako nitrožilní užívání drog nebo dlouhodobé / pravidelné užívání drog, jako jsou opiáty, kokain a/nebo amfetaminy. Extáze a konopí do této kategorie zařazeny nejsou. V ČR se problémové užívání drog definuje jako injekční užívání a/nebo pravidelné či dlouhodobé užívání opiátů a metamfetaminu. Problémové užívání kokainu nebylo zahrnuto do odhadu z důvodu velmi nízkého počtu uživatelů kokainu, kteří absolvují léčbu, nebo jsou v kontaktu se službami v České republice. Extáze a konopí do odhadů a priori zařazeny nejsou." (EMCDDA, 2010, [on-line]) Na předešlou citaci logicky navazuje následující rozdělení. „Pravidelní uživatelé:pravidelnost (tj.užívání častější než 1x týdně) obvykle implikuje již nejen životní styl, ale jistý škodlivý účinek ve stupni závislém na užívané látce. Můžeme hovořit o „škodlivém užívání“ podle MKN-10. V MKN-10 se diagnostické jednotky skupiny „ Duševní poruchy a poruchy chování vyvolané účinkem psychoaktivních látek“ označují kódem F10 až F19, podle toho, o jakou skupinu látek se jedná. Uvedená definice MKN-10 zhruba odpovídá definici americké DSM-IV. Experimentátoři: nepřesné, ale i v odborné mluvě používané označení pro osobu, která drogy takzvaně „zkouší“:občasně a nepravidelně užívá různé drogy a typy drog a může, ale nemusí mít přitom problémy v jiných oblastech. Příležitostní a rekreační uživatelé: u této cílové skupiny se užívání drog již stalo součástí životního stylu, ale není častější než jednou za týden a jeho důsledkem není (nebo dosud není) vznik závislostí a dalších problémů. Pojmu „příležitostné užívání“ se dává přednost před spíše populárním pojmem „rekreační užívání“, který vyvolává dojem, že každé takové užívání je užíváním pro zábavu, a nebere v potaz např.snahu zvládat negativní emoční stavy nebo jiné motivy. Typické je zejména u marihuany, LSD či extáze na tzv. parties.“ (Kalina et al., 2003, s.17)
14
2. Vývoj protidrogové politiky v souvislosti s harm reduction a taneční scénou Přístupy k řešení drogové problematiky v kontextu s rizikovým chování se ve světě řešily v několika vlnách. Jednotlivé země především v západní Evropě se z počátku ve svých postojích příliš nelišily, v druhé polovině 20. století převládal více či méně represivní přístup za účelem snižování konzumace ilegálních drog a s tou spojeného kriminálního chování. Výrazná změna v problematice drogové politiky se začala formovat později v liberálním Holandsku. Díky tomu je pojmenován tzv. Dutch model (Holandský model) harm reduction. 2.1 Holandský model Změny tradiční protidrogové politiky směrem k dnešním hodnotám harm reduction začaly vznikat v Nizozemsku, již v roce 1972. V tomto roce NWP (Pracovní skupina pro narkotika) zveřejnila dokument jehož závěry jsou, že základní předpoklady protidrogové politiky by měly být ve spojení s rozsahem rizika užívání drog. (Marlatt, 1996, sec. cit. NWP, 1972). Tato změna politiky vedla k přijetí revidovaného zákona Dutch Opium Act v roce 1976, který právně rozlišuje drogy na skupinu s "nepřijatelným rizikem" (heroin, kokain, amfetaminy a LSD) a kategorii s „nižším rizikem“, jako jsou marihuana a hašiš. Tento přístup byl do velké míry stimulován samotnými uživateli drog a závislými v Nizozemsku. V roce 1980 byla založena organizace "Junkiebond" („Feťácká liga“) se sídlem v Rotterdamu. Později se rozrůstá do dalších větších měst v Holandsku a funguje přibližně na bázi odborů zastávajících potřeby uživatelů drog a drogově závislých. (Marlatt, 1996, sec. cit. Wijngaart, 1991) Holandsko je svým přístupem k některým drogám světoznámé. Především legalizací marihuany a hašiše. Jejich užívání a prodej však upravuje zákon. V tomto kontextu stojí za zmínku i obdobný přístup k dekriminalizování prostituce, se kterou je činnost harm reduction institucí také spojená. Tímto způsobem nabídlo Holandsko alternativu k řešení drogové politiky a snížení drogové kriminality. S touto legislativou souvisí i vývoj postojů sociálních služeb a vnitrostátních složek. Ty musely začít novou situaci komplexněji řešit. Jak už bylo zmíněno, iniciativu v tomto ohledu převzalo sdružení, které vzniklo přímo z prostředí drogové scény, "Junkiebond". 15
Výchozím bodem politiky "Junkiebond" je pečovat o zájmy uživatelů drog a drogově závislých. Nejdůležitější prioritou je boj proti rizikovému chování uživatele a snaha zlepšit bytovou a celkovou situaci závislého na drogách. Jejich filosofií je, že uživatelé drog sami nejlépe vědí, jaké jsou jejich problémy. Jejich práce zahrnuje také konzultace s vládními představiteli o věcech, jako je distribuce metadonu, dostupnost sterilních stříkaček, politika zákonodárců a policie, a problémy s bydlením. (Marlatt, 1996, sec. cit. Wijngaart, 1991) „Interakce mezi závislými a "Junkiebond" vedla k vývoji prvního programu výměny jehel v Amsterdamu v roce 1984. Městská zdravotnická zařízení dodávala "Junkiebond" jednou týdně velké množství jednorázových injekcí pro program distribuce a sběru použitých jehel. Počet vyměněných jehel a stříkaček vzrostl z 100.000 v roce 1985 na 720.000 v roce 1988.“ (Marlatt, 1996, sec. cit. Brussel & Buning, 1988). Z předchozích informací vyplývá, že holandský model protidrogové politiky v souvislosti s návaznými sociálními službami a jejich filosofií v sobě zahrnoval základní principy harm reduction. Tento přístup se postupně rozvíjel a diferencoval. Došlo tedy k definování přístupu, který se ustálil pod pojmem Harm reduction a byl založen na tzv. „bottom-up“. Od začátku devadesátých let díky politickým, ekonomickým a sociálním změnám postupně na tuto situaci reagovaly i některé další státy. 2.2 Anglický model První mezinárodní konference o harm reduction se konala v anglickém Liverpoolu, pod záštitou Merseyside Health Authority (Zdravotnický ústav Merseyside), v roce 1990. (Marlatt, 1996, sec. cit. Buning et al., 1992). Principy tohoto ústavu jsou potom shrnuty pod názvem The U.K. (Merseyside) model, který v minulosti zahrnoval přístup, jež poskytuje drogově závislým monitorované lékařské předpisy na drogy jako kokain a heroin. Důvodem tohoto konání bylo udržení těchto jedinců ve společnosti a zajištění jejích základních potřeb. Tento postup byl nazýván "medikalizace" a je datován od roku 1920, kdy se tato otázka řešila na výboru Rolleston. Zde skupina britských lékařů prosazovala tento postoj, který chtěla aplikovat na vybrané klienty. (Berridge, 1997) Přestože tento přístup postupně nebyl uznán, je znám i v jiných zemích spolu s dalšími programy harm reduction. Např. Austrálie má plánovaný proces poskytování heroinu a dalších opiátů pro injekční uživatelé drog. (Marlatt, 1996, sec. cit. Bammer et al., 1993) 16
2.3 Americká protidrogová politika Neopomenutelnou hybnou silou v oblasti přístupu k drogové problematice byl i americký postoj. Americký styl v řešení těchto otázek ve sféře legislativní a společensky sociální byl téměř legendárně postavený na represivním přístupu „top-down“ reprezentovaným především policií. Jak již bylo zmíněno dříve jedná se o pomyslný protipól k holandskému modelu „bottom-up“. I když je obecně známým faktem, že v 70. letech došlo v této záležitosti u americké společnosti k určitému uvolnění. Americká protidrogová politika zůstávala prakticky neměnná, až přibližně do poloviny devadesátých let, kdy stejně tak, jako většina vyspělých zemí, reagovala na významné změny, které se na této scéně v odehrávaly. V srpnu 1995 vydala pracovní skupina veřejného zdraví ve svém deníku American Journal of Public health soubor doporučení pro předefinování americké protidrogové politiky. (Marlatt, 1996, sec. cit. Reuter & Caulkins, 1995) Tato doporučení byla zaměřena na Kancelář národní drogové kontrolní politiky, která stanovuje národní cíle protidrogové politiky ve Spojených státech. V těchto doporučeních se snaží poukázat, že všechny předchozí vydané strategie doporučené tímto úřadem (v rámci Bushovy i Clintonovy správy) se zaměřují především na “use reduction” ("omezení užívání") spíše než na harm reduction. Pracovní skupina veřejného zdraví, důrazně doporučuje, aby došlo k pozměnění cíle této politiky, tak aby došlo k větší rovnováze mezi harm reduction principy a politikou omezení užívání. Zpráva obsahuje řadu doporučení, včetně integrace alkoholu a nikotinu, jako součást celkové národní strategie kontroly drog, posílení sekundárních preventivních programů pro uživatele drog (včetně poskytování informací o škodlivých účincích spojených s užíváním různých druhů drog ). Zpráva ve svém závěru jednoznačně podporuje přístup harm reduction jako atraktivní a efektivní alternativu protidrogové politiky. (Marlatt, 1996) V říjnu 1995, Drug Policy Foundation (dále jen DPF) sponzorovala devátou Mezinárodní konferenci o reformách v protidrogové politice. Ta se konala v Santa Monice v Kalifornii, její součástí byla konference s názvem „Harm reduction“. Hlavní výstupy této konference přispěly ve své době významnou měrou k většímu zavedení protidrogové politiky na principech HR. DPF je největší neziskovou nadací v USA, která vede otevřenou debatu o protidrogové politice a diskusi o jejích možných alternativách, včetně dekriminalizace, legalizace a lékařského využití drog. (Marlatt, 1996)
17
2.4 Počátky intervencí na taneční scéně Obecně známým faktem je, že se na tanečních party v 80. letech konzumovala v hojném množství extáze jejíž účinnou látkou je MDMA. Její hlavní konzumní exploze však nastala v první polovině 90. let v přímé souvislosti s rychle rostoucí elektronickou taneční scénou, na které se ustálila konzumace i většiny ostatních tvrdých drog. Na tuto situaci pak jako první reagovaly převážně holandské organizace, které se zabývaly terénní prácí podle principů harm reduction. (Uitermark & Cohen, 2005) Průkopníky snižování škod v souvislosti s extází byli zaměstnanci drogové konzultační kanceláře August de Loor’s (Adviesburo Drugs) . Tato kancelář byla první, která přijala v roce 1986, „ucelený“ přístup k bezpečnosti v průběhu různorodých (tanečních) akcí. V tomto bodě byl přístup této kanceláře odsuzován, ale i tak aktivity Adviesburo nebyly zastaveny. Naopak, ve skutečnosti byl tento přístup v průběhu let v širší míře přijat mezi politiky, institucemi zdravotní péče a v menší míře i policií. Testování pilulek bylo jedno z opatření, které bylo přijato v rámci předsednictva uceleného bezpečnostního přístupu. První pilulky byly testovány během konzultačních hodin na Adviesburo. Po chemickém testu se prokázalo zda vzorek obsahoval skutečně extázi nebo amfetamin. Také se tablety zařazovaly podle šířky, průměru, barvy a loga. Na základě těchto informací bylo vygenerováno třináctimístné číslo pro každou pilulku. Poté, co byl tento systém plně rozvinutý, bylo možné otestovat pilulky přímo na večírcích. Pilulky, které obsahovaly škodlivé účinné látky (jiné než MDMA), bylo možné okamžitě identifikovat, takže zákazníci, kteří si je kupovali přímo v místě pořádané akce, pak měli lepší vyjednávací pozici vůči prodejcům a nabízela se jim možnost zodpovědného rozhodnutí v souvislosti s jejich konzumací. Navíc je to přímý prostředek jak sledovat část obchodu s drogami, který do určité míry tlačí na výrobce drog z pohledu kvality a prostřednictvím médií objektivněji informuje a především varuje společnost před dalšími nebezpečnými látkami, které se aktuálně objevují na trhu. Po těchto zkušenostech se testování rozšířilo na 26 míst po celém Holandsku a bylo financováno Ministerstvem zdravotnictví. Tento systém fungoval pod jménem Drug Informational and Monitoring System (DIMS). (Uitermark & Cohen, 2005)
18
2.5 Konflikt mezi holandskou a americkou protidrogovou politikou V posledních letech je v politických i odborných kruzích intenzivně sledován vývoj pomyslného konfliktu mezi holandským modelem a americkou drogovou politikou. Holandsko bývá označováno jako jeden z největších producentů extáze na světě. Přestože se toto tvrzení nedá jasně prokázat, je tento argument využíván pro kritiku holandského postoje k drogám obecně. Z tohoto důvodu se dostává jejich přístup k harm reduction stále pod větší mezinárodní kontrolu a je vyvíjen tlak ze strany USA i některých dalších států na zpřísnění některých aspektů v holandské protidrogové politice. V polovině roku 1990 holandská vláda oficiálně oznámila, že postupy harm reduction aplikované na místní úrovni, byly vyhodnoceny jako nejlepší možné řešení protidrogové politiky. V posledních letech je však tento přístup nahlodáván právě sílícím vlivem amerického přístupu a také ze strany některých konzervativních stran, které v současnosti stále více prosazují přístup top-bottom. Zásadní změna politiky nastává na přelomu roku 2003-2004, kdy narůstající tlak a kritika harm reduction vedou v Holandsku k zastavení testování extáze na taneční scéně a testuje se pouze laboratorně. (Uitermark, Cohen, 2005)
19
2.6 Terénní práce na taneční scéně v dalších státech po roce 2000 Tlak USA a některých mezinárodních organizací se přímo dotýkal a dotýká kromě Holandska i ostatních států, které řeší svou protidrogovou politiku podle principů jednoho ze zmiňovaných modelů. Lze na nich také sledovat nárůst amerického tlaku ve věci top-bottom přístupu. Jedná se převážně o evropské státy s liberálnějším přístupem v protidrogové politice, do kterých patří i ČR, nebo jde například o země,které jsou tradičními producenty omamných látek. Tento vzorek v současné době názorně reprezentuje například Afghánistán. Popisovaný trend přímo souvisí s terénní prací na taneční scéně v ČR i v dalších zemích. „Po pocátecním boomu bylo testování v nekterých zemích zakázáno, nebo ostre kritizováno hlavne z rad represivních orgánu (prípad ČR).” (Černý et al., 2010, s. 9) Reakce na tuto situaci se v jednotlivých státech lišila.Ve Francii neexistovaly žádné specifické právní předpisy týkající se testování tablet extáze. Rozhoduje zde zvláštní komise, která pracuje pod pravomocí premiéra a je zodpovědná za oficiální protidrogovou politiku. Roku 2001 jsou zakázány barevné testy (kvalitativní). Povolené a dotované je pouze TLC (kvantitativní) testování. Přesto vláda podporuje organizace jako Techno Plus, projekt SINTES a Mission XTB. Portugalsko má v rámci národní strategie HR zahrnuty i orientační testy, organizace si musí zažádat o povolení. V Barceloně je policie obeznámena s projektem Energy Control a podporuje jeho činnost. Ve Španělsku v této sféře neproběhlo žádné oficiální šetření, tudíž není jasné, zda existují plošná ustanovení, která tuto činnost výslovně zakazují či povolují. V Rakousku existuje několik koncepcí protidrogové politiky v jednotlivých provinciích. Laboratorní testování je na parties zahrnuto jen v rámci oficiální politiky Vídně, je možné jen po domluvě s represivními orgány. Spolupráce policie s organizací Check it! je na dobré úrovni. Policie v průběhu vybraných akcí dohlíží pouze na pořádek. Testování na party je ve Švýcarsku povoleno po schválení této činnosti od lokálních správ, realizací se zabývá především organizace Eve& Rave Švýcarsko. V Nemecku po mnoha letech testování skoncilo. Chemické analýzy mohou být prováděny pouze lékárnami nebo veřejnými orgány. Dříve tuto službu na taneční scéně poskytovali na zvláštní povolení Eve & Rave a DROBS. Duvody zrušení testu na akcích zmiňovanými organizacemi jsou nejasné, zřejme jde o kombinaci financních a právních faktoru. (Kriener et al., 2001) 20
3. Charakteristika vybraných organizací a projektů působících v ČR 3.1 Projekt Safer party Základním heslem programu je: „SAFER PARTY – aneb, jak prožít akci s minimálním rizikem". Tento projekt je nejznámější organizační počin na poli prevence a poradenství na taneční scéně v ČR. Sdružuje pod sebou vybrané organizace, které jsou charakteristické velmi podobnou filosofií, cíli a zřízením. „Občanská sdružení CHILLI.ORG (Chilli.org chillout), SANANIM (projekt Promile.info), PODANÉ RUCE (projekty Wallhala a Extc.cz), CPPT (Dance 8), o.s. PREVENT a nově i o. s. SEMIRAMIS představí své specifické terénní HR party projekty.“ (Safer party, 2008, [on-line]) Zmiňované organizace pak pod záštitou Safer party společně koordinují svou činnost na vybraných letních festivalech a klubových akcí po celé ČR. „V současné době je domluvena přítomnost našich projektů na následujících open air festivalech a akcích: SADSKA FEST, BARVY LÉTA, SUMMER SESSION, SUNSET, MIGHTY SOUNDS, PIG FEST, LET IT ROLL OPEN AIR, TRUTNOV OPEN AIR, HRAD HOUSE, PIG FEST OPEN AIR, MUFIN, NOHAMA NA ZEMI, DNB DNA ,DRUM´N´TEKK.“ (Safer party, 2008, [on-line]) Projekt je nejvíce prezentován na webu, kde představuje informace o organizovaných terénních službách, plánovaných činnostech na akcích a v neposlední řadě i o samotných substancích. „Hlavním cílem a ideou Safer party je poskytování objektivních informací o legálních a ilegálních psychoaktivních látkách, jež by uživatele komplexně informovaly o substancích samotných (z čeho jsou vyráběny, čistota, možné příměsi) i o jejich krátkodobých, dlouhodobých a vedlejších účincích, bezpečnějším užití, dávkování a legislativních otázkách, které s tímto souvisejí.
Poskytování pravdivých informací se nám jeví jako nejlepší možná a účinná ochrana před případnými „drogovými nehodami“, či zdravotními a legislativními riziky. Organizace sdružené v Safer party budou na těchto festivalech provozovat “informační stánek” se specifickým servisem. K dispozici pro každého návštěvníka největších letních hudebních festivalů na území ČR budou letáky s různorodými tématy: minimalizace rizik užívání legálních či ilegálních drog, všeobecné informace o psychoaktivních substancích, nebezpečí míchání různých drog navzájem nebo jen možnost rozhovoru na jakékoliv téma týkající se rizik nočního života včetně zásad bezpečného sexu.“ (Safer Party, 2008, [on-line])
21
„Projekt dále, dle toho, jaké organizace jej budou na dané akci zastupovat, nabídne například útulný chillout s hudební produkcí, vitaminovým servisem a poradenskou péčí (Chilli.org). Informace o aktuální hladině alkoholu v krvi, jaká rizika z toho vyplývají a o času, kdy hladina alkoholu klesne na nulu (Promile.info). V případě jakýchkoliv krizových situací z důvodů psychických – stavy nezvladatelné úzkosti, strachu, paniky či zmatenosti, slangově označované jako „bad trip“ - nebo z důvodů fyzických - tělesná zranění, nevolnost, omdlévání, dehydratace, zde účastník hudebního festivalu najde přátelskou pomoc a profesionální podporu (Sdružení Podané ruce). Preventivní služby budou poskytovány zdarma a anonymně.“ (Safer Party, 2008, [on-line])
Zaměření na webovou prezentaci a komunikaci s potenciálními klienty, spolupracovníky nebo širší veřejností je typické i pro jednotlivé organizace sdružené pod tímto projektem. V části citace, kde jsou popisovány příklady jednotlivých služeb, jde o ukázku hlavní specializace dle typu organizace, která je zde uvedena. Nejedná se však o souhrnný popis nabídky, kterou tyto organizace poskytují v terénu. Každá z nich má širokou nabídku vlastních služeb, platnou rámcově pro většinu organizací zaštítěných programem Safer party, které jsou plnohodnotné vzhledem k jejich specializacím. Specifika každé z organizací vzájemně doplňují celkový sortiment služeb projektu Safer party. Pro bližší pochopení tohoto projektu a služeb, jež obsahuje, jsou dále popsány základní prvky tří vybraných organizací.
22
3.2 Chilli.org Občanské sdružení Chilli.org se sídlem v Praze a Brně je v současné době koordinátorem programu Safer party. „Projekt se zaměřuje na drogovou problematiku v prostředí taneční scény a mainstreamové zábavy spojené s hudební produkcí. Jedná se o zavedení kombinace inovativní drogové prevence a iniciativy ke snižování rizik určených návštěvníkům kulturních akcí spojených s produkcí taneční hudby. Cílem projektu je, aby se mladí lidé přiklonili k bezpečnějším způsobům konzumace drog, nebo drogový konzum přímo odmítli. Prostředky k dosažení těchto cílů jsou: • provoz informačních www stránek s možností non-stop on-line poradenství, spolupráce s jinými organizacemi, • provoz klidových zón přímo na parties, nabízejících místo pro odpočinek, občerstvení, krizovou intervenci, první pomoc, uklidňující hudební produkci, informace o legálních i ilegálních drogách, které jsou aktuálně nejčastěji užívány (krátkodobých i dlouhodobých vedlejších účincích těchto látek, interakcích, a také o bezpečnějších způsobech konzumace drog a legislativě v této oblasti) a jiných formách rizikového chování. Na místě budou také workshopy, které mohou nabídnout alternativu k volnočasovým aktivitám.“ (Chilli.org, 2009, [on-line]) Sdružení Chilli.org původně začínalo v Brně, kde je hlavním zprostředkovatelem prevence a poradenství v oblasti taneční scény (vzhledem k počtu akcí, kde je zastoupeno). To se mu daří díky dlouhodobě budovaným, dobrým vztahům s majiteli klubů i promoterskými skupinami, což je obecně důležitým předpokladem pro navázání kontaktů a pokračující spolupráci v širší úrovni. Tento fakt dokládá opakující se účast na tradičních akcích a rozšiřování aktivit na dalších projektech. Mimo tyto a další aspekty to také deklarují převážně pozitivní reakce organizátorů i samotných návštěvníků. (viz. příloha) Působnost Chilli.org se však zdaleka neomezuje jen na tyto metropole. Působí i na dalších akcích a festivalech po celé ČR. Pro bližší představu se v roce 2009, 2010 účastnilo: „Drum´n ´tek (Brno- 27. srpen 2010), Dnb dna (Brno- 3. září 2010), Let it roll open air (Staré Ždánice u Pardubic- 23. - 24. července 2010), Bassinfection (Brno- 2010), IXI IN DA MIX !! - club Favál- freetekk event. HR chillout by Chilli.org & EAC crew (Brno- 2010), Support Chilli.org (Brno - 12. června 2009), Drumselekta (Brno- 3. - 4. července 2009), Let it roll open air (Staré Ždánice u Pardubic- 24. - 25. července 2009), Jammin (Brno- 14. srpna 2009), Hip hop kemp (Hradec Králové- 20. - 22. srpen 2009).“ (Chilli.org, 2009, [on-line]) 23
3.3 Sdružení Podané ruce, o.s. Základní charakteristiku vystihuje webové krédo. „Pomáháme lidem v obtížných situacích jejich života tvorbou preventivních, podpůrných a intervenčních služeb. Formou kvalitně poskytovaných služeb hledáme a vytváříme cesty k sociální, zdravotní i osobní stabilizaci klientů, s ohledem na dlouhodobě udržitelnou kvalitu jejich života a osobní spokojenost.“ (Podané ruce, 2011, [on-line]) Toto sdružení se dá považovat za jeden z nejstarších projektů zabývající se drogovou problematikou v ČR. Počátky sahají do poloviny 80. let, kdy několik let fungovalo v různých jiných formách až do roku 1994, kdy bylo založeno o.s. Jeho pobočky či specializovaná pracoviště jsou rozmístěny na mnoha klíčových místech v ČR (např. Praha, Brno, Olomouc). Sdružení nabízí služby ve všech stupních prevence a rovněž nabízí širokou škálu poradenství a projektů, např. terénní programy, ambulance adiktologie, terapeutická centra, atd. Ve výčtu jejich služeb je i projekt Extc.cz. Ten je úzce spjatý s působením sdružení v rámci projektu Safer party. Realizace probíhá na internetových stránkách v rámci on-line poradny a na vybraných tanečních akcích. „Cílem našich stránek je poskytovat objektivní informace o drogách a odpovídat na Vaše dotazy týkající se této tématiky. Ke každému Vašemu dotazu přistupujeme individuálně a s respektem. Dotazy odpovídá tým zkušených pracovníků Sdružení Podané ruce.“ (XTC, 2009, [on-line]) Jako jedno z hlavních zaměření terénní práce projektu Extc.cz na vybraných akcích bylo kromě poskytování standardních služeb na taneční scéně i testování tablet extáze. Jím se zabývá program PZSD. „Program prevence zneužívání syntetických drog (PZSD) reaguje na nové trendy ve vývoji drogové problematiky. Jeho prvořadým úkolem je informovat uživatele o rizicích nových syntetických drog, jejich účincích, zdravotních následcích, možných interakcích a smrtelných nebezpečích.Snaží se o bezprostřední a kvalitní předávání informací, k čemuž využívá především internetové stránky a tiskoviny, které se zaměřují na tzv. "taneční scénu", a osobního kontaktu s uživateli těchto drog přímo na parties, kde se jako vhodná kontaktní metoda používají kvalitativní analýzy tablet.“ (XTC, 2009, [on-line]) Tento program PZSD, byl po důrazném doporučení Ministerstva vnitra a Policie ČR pozastaven. Což vyvolalo rozporuplnou debatu v odborných kruzích. Ostatní organizace, které testování dříve také provozovaly, svou činnost v tomto ohledu zastavily nebo výrazně omezily. (Safer party, 2008, [on-line]) 24
4. Výzkum současné drogové prevence a poradenství na taneční scéně v ČR 4. 1 Metodika výzkumu Prioritou této studie je obeznámení s problematikou prevence a poradenství na taneční scéně v ČR. Toto téma bylo již částečně zpracováno, například v diplomové práci Možnosti rozvoje systému harm reduction služeb poskytovaných terénním Programem CPPT na tanečních akcích od autora Michala Kandlera nebo Vývoj sociální práce na tanečních párty v České republice od autorky Lucie Maškové. Většina autorů prací, které se touto problematikou zabývají, zkoumá spíše jednotlivé přístupy jedné vybrané organizace a zpětné vazby jejich respondentů. Přestože vychází z podobného teoretického základu, jsou tyto práce z větší části spíše specifickým pohledem na problematiku prevence a poradenství v ČR, kde „hlavní roli“ mají metodika a přístupy většinou jedné organizace z této scény. Navíc práce Vývoj sociální práce na tanečních párty v České republice tvoří nepřesný celek díky některým zavádějícím údajům. Získaní ověřených a vědecky platných informací na téma prevence a poradenství na taneční scéně v ČR není snadné, ačkoliv určité fragmenty této problematiky již byly zpracovány. Díky těmto faktorům jsem zvolil metodu, která více přiblíží a definuje úskalí prevence a poradenství na taneční scéně ČR s jejími dílčími aspekty. A to za pomocí ucelenějšího a širšího pohledu pracovníků a dobrovolníků těchto služeb, který čerpá z mnohaletých zkušeností. Vzhledem k tomu je tedy základní otázkou, jak je vnímána drogová prevence a poradenství na taneční scéně v ČR jejími aktéry, popřípadě co tento pojem zahrnuje za možnosti či limity.
25
4.2 Přístup a metoda V této práci je využit kvalitativní přístup, který se pak může definovat jako etnografický výzkum. Etnografická studie je podle Hendla hlavně soustředěná na konkrétní vybrané skupiny. Zkoumá jejich fungování a vývoj. Podrobněji se soustředí na výzkum chování, motivace a uvažování jednotlivých členů z vybraných komunit. Dále se pak zabývá výzkumem jejich obyčejů, historických tradic, symbolů a vývojem těchto celků . (Hendl, 2005) Vzhledem k charakteru zvoleného výzkumu si autor jako způsob získávání dat vybral formu polostrukturovaných rozhovorů s dlouhodobými pracovníky, dobrovolníky i samotnými klienty těchto služeb v ČR (tzn. s vybranými subjekty v rámci projektu Safer party). Polostrukturované interview je podle Miovského charakteristické vhodným kompromisem mezi nestrukturovaným a strukturovaným interview, protože dokáže řešit hlavní nevýhody obou z těchto typů rozhovoru. Realizace polostrukturovaného interview probíhá v rámci předem připraveného schématu, které je charakterizováno okruhy otázek. Tyto okruhy jsou tvořeny povinnými otázkami a nazývají se jádro interview. To tvoří nezbytné minimum, které je pro dotazovatele nezbytné zodpovědět. Pořadí těchto okruhů je možné měnit, tak aby bylo možné maximálně využít výtěžnosti interview. Rovněž se u jednotlivých klíčových otázek smí měnit pořadí a jemné nuance ve znění a stylu jejich pokládání. Na jádro interview jsou pak nabalena další témata i otázky, které se během rozhovoru zdály být smysluplné a rozšiřující původní zadání. (Miovský, 2006) Prostřednictvím těchto rozhovorů si klade za cíl, jehož by rád dosáhl, zjištění, jaké jsou náhledy dlouhodobých aktérů na prevenci a poradenství na taneční scéně v ČR, co se pod tímto pojmem skrývá a jaká jsou jeho specifika či možnosti.
26
4.3 Výběr respondentů Výběr vzorku pracovníků a dobrovolníků probíhal na základě kritéria alespoň tříleté účasti na projektech působících na taneční scéně ČR v oblasti drogové prevence a poradenství. Minimální hranice tří let byla zvolena, protože jde přibližně o polovinu doby, po kterou vybrané organizace projektu Safer party působí na taneční scéně v ČR. Zároveň byla snaha získat respondenty, kteří vykonávají klíčové funkce v lokálních i celorepublikových projektech, ale kteří jsou zároveň stále aktivní v praktickém výkonu realizovaných služeb. Důvodem tohoto výběru byla dlouhodobá praxe v oboru, větší přehled o těchto aktivitách v ČR i zahraničí a orientace v současném dění. Stejně tak šlo o to, obohatit jejich pohled náhledem ze strany řadových pracovníků nebo dobrovolníků, kteří jsou k praktickému výkonu realizovaných služeb nejblíže. Cílené organizace projektu Safer party jsou zkoumané, protože se z pohledu autora jedná o vlivnější organizace v odvětví prevence a poradenství i v drogové problematice obecně. Tento poznatek vychází z celkového poměru pokrytých akcí v ČR, na kterých se tento druh služeb oficiálně realizuje. Navíc na některé z nich má autor několikaleté kontakty pracovního charakteru a i nadále s nimi spolupracuje. Tyto aspekty mají zajistit přímý přístup k jednotlivým datům a lepší orientaci ve zvolené problematice. Z důvodu, že se autor v oblasti tanečních akcí pohybuje už po mnoho let, nebyla selekce vybraných vzorků respondentů náhodná. S danými respondenty měl během praxe na taneční scéně osobní zkušenost. Z osmi předpokládaných respondentů byly realizovány rozhovory jen s šesti. Ostatní (2 ženy) účast posléze odmítly z důvodu nedostatku času, proto došlo k nepoměru v zastoupení obou pohlaví. Domnívám se, že šest respondentů bylo i tak dostačujících, neboť v odpovědích došlo k saturaci. Základní údaje, vztahující se k vyšetřovanému souboru, jsou uvedeny v tab. č. 1 Jméno Katka Karel Robert Jůlie Vašek Mikuláš
Pohlaví Žena Muž Muž Žena Muž Muž
Věk 24 let 27 let 32 let 27 let 33 let 25 let
Dosažené vzdělání VŠ VŠ VŠ VŠ VŠ SŠ
Praxe 4 roky 7 let 8 let 9 let 9 let 4 roky
Organizace Chilli.org Podané ruce Podané ruce Chilli.org Chilli.org Chilli.org/Podané ruce
Tab. 1:Charakteristika souboru respondentů
27
4.4 Výzkumný postup Pro záznam polostrukturovaných interview byl použit diktafon. Rozhovory probíhaly v prostředí, které si zvolili respondenti z důvodu uvolněnější atmosféry. Zvolená místa se u jednotlivých respondentů lišila. Byla zde dodržena podmínka, která kladla důraz na technické podmínky pro nahrávání diktafonem. Délka nahrávek se pohybuje mezi 40-60 minutami. Otázky tazatele byly značeny tučnou kurzivou. Při přepisu byla snaha o zachování doslovného znění. Změny v doslovnosti byly provedeny v případech dlouhých mezer, citoslovcí při opakování textu, přeřeknutí apod. Přepis byl s respondenty konzultován. Ohrožení validity Neformální vztah s respondenty může být u této práce výhodou i nevýhodou. Stejný náhled muže být i na mé dlouholeté působení na taneční scéně a několikaletou účast v projektu Safer party. Na straně jedné se vyskytla příležitost proniknout do této problematiky, a tím se dostat ke specifickým pramenům informací, datům, zkušenostem, a postřehům. Na straně druhé hrozí, že náhled tazatele i tázaného na zkoumané téma může být zkresleno. Této skutečnosti jsem se snažil zabránit tím, že jsem respondentům sdělil záměr výzkumu. Jejich pozice se tak rozšířila na konzultanta, který více dbá na zachování objektivity. Etická otázka Před samotným nahráváním byli respondenti, kteří mi poskytli rozhovor upozornění, že nahrávky budou sloužit jako podklady pro tuto bakalářskou práci a popřípadě i článek související s tímto tématem. Všichni tomuto prohlášení porozuměli a dali souhlas s nahrávkou i jejím použitím. V souladu se zachováním anonymity byla změněna jména všech dotazovaných. 4.5 Výzkumné otázky Základní výzkumná otázka: Jak vnímají současnou prevenci a poradenství na taneční scéně v ČR pracovníci jihomoravských terénních programů? Dílčí výzkumné otázky: Jaká byla první zkušenost s tímto fenoménem a jejich profesní zařazení v organizacích? Jaká jsou specifika u tohoto druhu terénní práce? Jaké jsou metody a cíle v popisovaných organizacích působících v programu Safer party? Jaké jsou vztahy s klíčovými aktéry na taneční scéně? Jaká jsou aktuální témata, se kterými se vybrané organice potýkají? 28
4.6 Výsledky výzkumu Cílem výzkumné části bylo pomocí rozhovorů s vybranými pracovníky jihomoravských terénních programů, vytvořit určitý obraz o současné prevenci a poradenství na taneční scéně v ČR. Na základě jejich shodujících se odpovědí byla snaha utřídit zjištěná specifika a ukázat principy, výhody i problémy tohoto typu terénní práce. Záměrem rovněž bylo nabídnout tuto perspektivu z méně formálního pohledu odborníků, kteří tuto činnost realizují v praxi. Jaká byla první zkušenost s tímto fenoménem a jejich profesní zařazení v organizacích? První setkání s terénní prací na taneční scéně Zde je popsáno první setkání respondentů s terénní prací na taneční scéně. Způsob jak se k této práci dostali a jaké bylo jejich povědomí o této činnosti. Rovněž se v této kapitole zaměřuji na jejich aktivitu a vývoj profesní role v jednotlivých organizacích, které v té době prodělaly řadu změn. Při prvním setkání s popisovaným typem terénní práce měla většina dotazovaných již předchozí zkušenost s jiným druhem sociální práce. „Bylo to asi v roce 2005 nebo 2006, kdy jsem dělal dobrovolníka v „Podankách“ a jel jsem s Katkou Škařupovou, která to rozjížděla v „Podankách“ s Jirkou Librou, na nějaký brněnský techno. Jel jsem na stánek a tam jsem s nima byl jednu noc. Měli jsme tam nějaký plakáty, rozdávali kondomy, a tak.“(Karel) „Poprvé jsem se s tím setkal tak okrajově, když jsem začínal se svou dobrovolnickou činností v rámci terénních drogovejch služeb, čímž je myšlena práce s uživateli drog. Už v té době byla nedílnou součástí Terénních programů Brno, který se před tím ještě tak oficiálně nejmenovaly, práce na taneční scéně, v té době, kdy do toho Jirka Valnoha dával hodně energie. Byl jedním z pionýrů týhle práce, když se začínalo s testama na extáze na parties. Během té mé profesní kariéry se to furt prolínalo, někdy jsem tam byl takovej účastník do počtu, lehce proškolenej a skončilo to tak, že jsem měl ten program de facto na starosti, včetně těch parties. To ale nikdy nebylo úplný těžiště té práce, dlouhodobě to bylo vedený jako dva samostatný projekty.“ (Robert) Vašek a Jůlie se s touto formou terénní práce setkali v souvislosti se zahraniční stáží v Německu, kde působila organizace Drug Scouts, která pak tuto činnost pomáhala zavádět v Jihomoravském regionu.
29
„Tak to už bude dobrých devět let, a to když jeden můj známej jel na praxi do Německa ke drug scoutům a ten byl z toho nadšenej. Takže mně o tom řekl a nastínil, jak to tam funguje. V té době jsem měl peníze na to, abych se vypravil na konferenci do Německa. Takže to bylo jedno z mých prvních setkání s terénní prací na taneční scéně.“ (Vašek) „Poprvé to bylo tak před deseti lety, když byl kamarád na exkurzi v Německu u Drug Scoutu. To je organizace, která dělá to stejný, co tady „Chilli“.“ (Jůlie) Mikuláš a Katka se k této činnosti dostali skrze dlouholeté kontakty na taneční scéně, na které byly a stále jsou aktivními účastníky. „Takže s tou prácí jsem se poprvé setkal přes vedoucího terénních programů Vojtěcha Netíka, který byl v té době známý na taneční scéně, na které jsem se také pohyboval. Vzhledem k tomu, že jsme se dobře znali a já se o drogovou sociální službu zajímal už delší dobu, tak jsem chtěl vědět, o čem je práce v jeho organizaci Chilli.org. To už bude takových pět let.“ (Mikuláš) „Já jsem se o to už zajímala dřív, ale pak jsem se k tomu dostala přes přítele, který studoval adiktologii a zakládal v té době občanské sdružení Chilliorg. [...]No, spíš jsem měla zkušenost s taneční scénou, jak se tam užívají drogy a o sociální práci ve spojení s drogama jsem se zajímala, než že bych ji tenkrát nějak dělala.“(Katka) Vývoj role dotazovaných na této scéně Důležitým aspektem motivace, na kterém se všichni dotazovaní shodují, je jejich předchozí angažovanost v sociálním spektru služeb nebo zájem o drogovou problematiku obecně. Podstatný byl rovněž i podobný vývoj jejich rolí v organizacích působících na taneční scéně. Počáteční angažovanost probíhala skrz školní praxe nebo typické dobrovolnictví. „Angažoval jsi se v sociálních službách i jinak? Jo, jen chvíli. To v „Podankách“ byla asi moje druhá praxe, před tím jsem dělal v uprchlickým táboře. To bylo zajímavý, ale tam jsem u toho nezůstal a šel jsem jako dobrovolník na terén. Tam jsem nějak víc zakořenil a navíc jsem se i s těma lidma, co tam pracovali, i kamarádil. Prostředí party mě zajímalo, takže při první příležitosti jsem do toho šel.
30
Jak se angažuješ v rámci terénního programu na taneční scéně teď nebo v posledních letech? No, nikdy to nebylo úplně to hlavní, co bych dělal, vždycky to bylo spíš na periferii, třeba přes léto víc, a v zimě nebo přes zbytek roku jsme šli tak jednou, dvakrát, třikrát maximálně na nějakou krytou akci. Bylo to vlastně spojené s tím, že jsem začal dělat v internetový poradně, která původně vznikla na základě boomu syntetických drog u nás, v Český republice, a s tím vlastně bylo spojený i to, že se jezdilo na párty, ještě když se testovalo a vlastně i pak.“ (Karel) „Takže já jsem byla dobrovolník a teď jsem externí pracovník u Chilliorg. Náplň mé práce je kontakt v rámci festivalové scény a klubových party na jeden večer. Tam máme vymezenou určitou oblast- chillout, která by měla být klidová a je oddělená od hlavních stageí, kde se hraje nějaká divoká a hlasitá hudba. V tom chilloutu se hraje klidnější hudba, pokud vůbec nějaká, a dál je tam volně nabízená voda, vitaminový servis, informace o jednotlivých drogách a samozřejmě nějaký ten pracovník, kterým jsem třeba já. Já tam pak poskytuju ty informace o drogách a dalších věcech, co s tím souvisí. Pokud má někdo bad trip nebo nějaký jiný problémy, tak se ho snažím uklidnit, pomůžu mu vyjasnit jeho situaci, popřípadě poskytnout mu krizovou intervencí, ale na tu ještě nemám odpovídající školení. [...] Já dělám i jinou dobrovolnickou činnost, protože pracuju i ve Fairtrade. Tohle mě zajímalo už delší dobu. Je to hlavně asi proto, že mám už dlouhodobou zkušenost s užíváním drog přes svoje přátele, a hlavně se zneužíváním. Přijde mi to jako palčivej problém společnosti a z praktické stránky myslím, že mám hodně zkušeností s lidma, co byli na drogách. Tak mi přijde, že je to víc účinný podávat informace, který jsou pravdivý, než jen dělat „tytyty!“ a poukazovat jenom na ty negativní stránky spojený s drogama, protože všichni víme, že jenom takhle to není.“ (Katka) „ Kromě chilli.org jsem dělal i pro Podané ruce, jako dobrovolník a pracovník v rámci jejich programu extc.cz. [...] Začínal jsem jako dobrovolník a v současné době jsem na pozici externího pracovníka. Na straně druhé se v těchhle organizacích na funkce tolik nehledí a mnohem víc jde o to, kdo se jak podílí na jednotlivých činnostech, který tyhle organizace během roku realizujou. A taky záleží, jak kdo přispívá k celkovýmu chodu.“ (Mikuláš) Jůlie a Vašek byly jedni ze zakladatelů své vlastní organizace Chilli.org, přestože byla Jůlie později na pozici dobrovolníka, tak důležitější význam v těchto organizacích, má věcný přínos a přístup k této činnosti. Tento fakt potvrzují i předchozí výpovědi ostatních 31
respondentů. Rozdělení jednotlivých funkcí má spíše organizační řád, ale samotné vztahy mezi dobrovolníky a pracovníky jsou převážně méně formálního charakteru. „Dělám dobrovolníka v Chilli.org. Napřed jsme to zakládali, když to byla taková neoficiální skupina a teď tam funguju jako dobrovolník.“ (Jůlie) „No, v podstatě já jsem vedoucí terénních programů u občanského sdružení Chilli.org, takže se snažím s ostatními lidmi, pakliže to jde, pravidelně jezdit na taneční akce a edukovat a vlastně poskytovat naše služby a nějakým způsobem pracovat přímo v terénu. Taky se dá říct, že odpovídám na internetový dotazy, co nám dochází na naše sdružení a obecně co nám dochází přes web přímo na naši internetovou stránku.“ (Vašek) Jaká jsou specifika u tohoto druhu terénní práce? Osobní přístup k této formě prevence a poradenství V této kapitole jsou popsána specifika z méně tradičního pohledu. Tento aspekt je zde vyjádřen ve vztahu k pracovníkům vybraných organizací. Motivem této otázky je nabídnutí alternativy k oficiálním prohlášením, která se objevují v médiích, publikacích nebo tiskových konferencích na toto téma. Odpovědi se opět z větší části překrývají a vyjadřují soubory ideálů, myšlenek a motivů, které jednotlivé pracovníky pojí s touto činností. Jednou z dominantních myšlenek je důležitost napojení na prostředí taneční scény. S tím je přímo spojovaná i následná přirozenost v komunikaci s návštěvníky hudebních akcí. „Co pro tebe tato forma sociálních služeb znamená? Tak znamená pro mě to, že pocházím ze subkultury, která patří do taneční scény. Takže je to vlastně pro mě poměrně důležitá forma drogové prevence v prostředí, na kterém se pohybuju a je to pro mě jeden z důležitých faktorů inovativních forem drogové prevence obecně v oblasti taneční scény. Jelikož vím, za tu dlouhou dobu, co se na té scéně vyskytuju, kde jsou určitý rizika a tím pádem vím, že tenhle druh práce tady má smysl a vychází tím pádem ze subkultury, která je pro mě blízká.“ (Vašek) „Na party je to víc o předání informací, o takovým jemnějším působení, než na ulici, kde jde už třeba o zdraví. Na party je důležitý komunikovat hodně i těmi prostředky lidí od tamtud. Takže si myslím, že sociální práce tam by měla být hodně spjatá s prostředím party. To znamená, mít podporu organizátorů, mít zázemí mezi těmi návštěvníky akce a trochu jakoby zapadnout do konceptu celý party. Nemělo by to být jen o pultíku s letáky, ale i o 32
oddechovém prostředí, kde můžeš s účastníkem zavést informální rozhovor. Je to o větším propojení.“ (Karel) „Mně to přijde jako dobrej způsob, jak provádět prevenci, protože ty děcka jsou ve svý sociální sféře, necítí se nepohodlně, nejsou někde ve škole a necítí stres. Oni za tebou přijdou samy. Ty je nikde neodchytáváš. Maximálně jim na akci nabízíme letáčky, ale oni pak přijdou dobrovolně. Nikdo je tam nenutí.“ (Katka) Dalším neopomenutelným aspektem je víra v „dobro věci“, jak po morální, tak i po odborné stránce. Tento názor reprezentuje ve své odpovědi především Jůlie „Prvně mě to baví. Potom je dobrý, že dělám ve volným čase něco, co má smysl, protože máš rovnou zpětnou vazbu od těch lidí na tý party. Třeba ti poděkujou, nebo jim fakt pomůžeš. Vidíš nějaký výsledky.“ (Jůlie) Charakteristická specifika Jedná se o definování této činnosti jako samostatné části terénní práce, která má svoje specifické znaky. Předmětem této kapitoly bylo zjistit, co terénní práci na taneční scéně určuje jako vhodný prostředek prevence a poradenství. A zároveň postihnout, jak se podle respondentů vymezuje k dalším postupům prosazujícím HR, popřípadě i k dalším preventivním přístupům. Ve věci výhod těchto služeb panuje většinová shoda. Čtyři z šesti přímo poukazují na význam průniku do prostředí taneční scény. Účelem je stát se podle Karla „insidery“, a tím dostat možnost efektivněji pracovat na nenucené úrovni. Všichni respondenti zdůrazňují přirozenost situace, která se odvíjí od samotné taneční scény, věku pracovníků, jejich přístupu, dobrovolnosti, atraktivity zvolených metod, nabízených služeb, otevřenosti pracovního prostředí a možnosti přímo zasahovat v místě dění. „Ideál by byl, kdyby ta práce jakoby vycházela z řad lidí, který se na té scéně pohybují. Aby tam nebyl tak jasnej rozdíl mezi tím, kdo jsou ti experti, pracovníci na ty drogy, a kdo jsou ti účastníci a ti organizátoři. Aby to byla aktivita, která je hodně spjatá s tou scénou. Mám pocit, že mnohem víc než být na ulici, je důležitý být jako insider.“ (Karel) „Jaké vidíš výhody tohoto druhu terénní práce, například oproti obecným postupům drogové prevence nebo jiným druhům terénní práce? Myslím, že díky tomu, jak máme nastavený ty služby, tak jsme lidem blíž. Ta forma, jakou to 33
děláme, ať už od určitý atraktivity našich informačních letáků o různých psychoaktivních substancích po koncept toho chilloutu, kde nabízíme uklidňující hudbu na kolikrát hodně zběsilé akci, nabízíme vodu zdarma, vitamínovej servis, občerstvení, nějakou zeleninu a různý formy toho harm reduction typu kondomy, špunty do uší. Myslím si, že jsme té cílové skupině blízko a většinou jsme za to byli i oceňovaný účastníky tanečních akcí. Díky dotazníkům máme vlastně poměrně dobrou zpětnou vazbu.“ (Vašek) „Je to strašně efektivní, nenápadná kontaktní práce s cíleně nenuceným předáváním informací. Výzkumama je jasně dokázaný, že ta prevence zastrašováním prostě nefunguje. Ty lidi už jsou na té party, berou ty drogy nebo je chtějí brát a jsou ve věku, kdy pro ně nejvíc znamená názor jejich referenční skupiny. To znamená, že na jejich názory, na to, jak žijí, jak se oblíkají a co konzumují, má v ten moment v drtivé většině největší vliv ta parta kolem. Víc než rodiče nebo nějakej odborník na drogovou problematiku. Ty lidi ty drogy berou, protože jim to něco dává, ovlivňuje jim to psychiku, něco jim to přináší. Jinak by to tak masově zneužívaný nebylo. Na druhou stranu to má i svý rizika. A někdy i dost podstatný a závažný. Není proto přirozenější cesty, než se s těma děckama bavit v rámci té jejich referenční skupiny, ty informace jim předávat a mít při tom auru odborníka. Je to až malej zázrak, že ty služby můžou takhle fungovat a bejt těm lidem tak nablízku. Prostě si myslím, že v tom kontaktování, oslovování a vůbec zprostředkovávání světa těch drogovejch služeb těm lidem je ta nezastupitelná role těch terénních programů, že dokážou oslovit lidi, který by jinak oslovit nešlo. Lidi, který jsou v potenciálním ohrožení, i když si to třeba ani neuvědomují. Z mejch zkušeností, co se týče efektivity té práce a toho vstupního potenciálu pro rozhovor a udržení pozornosti, jsou ty testy extáze úplný „number one“. Ale i obecně to je výhoda jakékoli terénní práce v jakékoli sféře.“ (Robert) „Vesměs tam pracujou mladý lidi, který vypadaj alternativně, chápou to alternativně, nejsou o moc starší než oni, a tím je ta komunikace přirozenější. Prostě lepší prostředí. Oni se tam cítí bezpečněji, a nebojí se zeptat na věci, na který by se ve škole třeba nezeptali. Pro mě to znamená asi dobrou příležitost k prevenci.“(Katka) „Jako výsledek zkušenosti a teoretický práce, na který jsme dělali, chodí na ty party uživatelé, který se jinak moc nesdružují. Jako sociální pracovník je jinde nemůžeš vychytat. Když jdeš za lidmi z ulice, tak víš, že chodí na určitý místa a jsou líp rozpoznatelný, zatímco lidi, co chodí na party, nemáš jako sociální pracovník přes týden šanci zachytit. To jsou lidi jako já nebo ty, kteří se pohybují v normálních sociálních oblastech. Chodí do školy, do 34
práce, nejsou normálně rozpoznatelní a nikde nijak extra nekumulují. Přes týden prostě nejsou v tom drogovým kontextu. Takže ta party je jediná příležitost, jak se s nimi bavit o tom, co tam dělají.“ (Karel) Z rozhovorů se všemi respondenty vyplívá shoda mezi specifiky a výhodami terénní práce na taneční scéně. Jinými slovy to, čím se vymezuje vůči klasickým postupům terénní práce, slouží podle informantů k zefektivnění této činnosti. Společné znaky jsou pak podle Karla a Roberta v drogové prevenci a poradenství universální a platné ve všech sférách drogové prevence. „Já myslím, že to není nějak velkej rozdíl, ten je jen v tom kontextu, jinak gró je stejný: prostě bavit se s lidmi o užívání drog a nezakazovat jim to a nestrašit je, ale snažit se o to, aby se minimalizovaly ty rizika, který se toho braní týkají, ať už psychický, sociální nebo zdravotní, a vytvořit uvědomělejší způsoby užívání. Nemám vizi ani ideál, že se na party drogy brát nebudou, protože vím, že se brát budou. Jsou s tím prostředím hodně spjatý. Spíš je třeba dělat osvětu, aby nás pak ty lidi sami už nepotřebovali. Je třeba, aby byli už vzdělaný v tom, co ty drogy dělají.“ (Karel) „Obecný postupy, které se při té práci používají, používám i třeba v terénní práci s injekčníma uživatelama drog, používal bych je na K-čku a používal bych je i v nízkoprahovejch zařízeních pro děti a mládež.“ (Robert)
Jaké jsou metody a cíle ve vybraných organizacích působících v programu Safer party? Cíle Za hlavní cíl ve vybraných organizacích působících v celorepublikovém programu Safer party bylo všemi šesti dotazovanými označeno, prosazování principů harm reduction v prostředí taneční scény, kde dochází ke zvýšené konzumaci drog, a tudíž i k většímu riziku negativních dopadů. Díky tomu se odpovědi také překrývají v tom, že cíle organizací si jsou obecně velmi podobné. Tento fakt ve své odpovědi jasně zformuloval Mikuláš. Odchylky v dílčích cílech pak souvisí se specializací jednotlivých organizací.
35
„Co je podle tebe hlavním cílem vaší organizace? A za jakou organizaci mluvíš? Můžu mluvit v podstatě za obě, ty cíle jsou dost podobný. Obecně si myslím, že jde hlavně o to, objektivně informovat o jednotlivých drogách, takže jako o jejich účincích, vlivu na organizmus, o kombinacích s ostatníma látkama a tak vůbec. Dalo by se to obecně shrnout, že se naše činnost řídí principem harm reduction.“(Mikuláš, Chilli.org a Podané ruce o.s.) „Vytvoření klidových zón na festivalech, kde je hluk. Jde právě o určitý harm reduction, protože oni můžou odejít z toho chaosu a chvíli se schovat do klidové zóny. Tam si dají vodu, která je zadarmo, není tam předražený nealko, díky ovoci doplní vitaminy a když se necítí psychicky dobře, tak si s nima může o tom někdo popovídat. Pro mě je to o tom, že právě mimo to všechno, když už tam jsou a chce se jim, tak se můžou podívat i na to info o drogách. Jinak jedno z těch primárních lákadel, který je podle mě táhnou, je ten únik od hlavního dění a možnost si odpočinout.“ (Katka, Chilli.org) „Naše motto jde v tomhle případě vztáhnout na to, že nabízíme pomoc lidem na taneční scéně, kteří berou drogy. Když budu konkrétní, jde fakt o to, aby si ty lidi nezničili zdraví nějakejma nesmyslnejma kombinacema nebo užíváním nějakejch sraček, na kterejch chce někdo vydělat.“ (Robert, Podané ruce o.s.) Metody a přístupy Z odpovědí všech respondentů vyplývá, že v ČR jsou pro tyto organizace typické dva proudy. Jeden z nich modelově reprezentuje svým přístupem organizace Chilli.org, která ke své práci využívá principy chilloutového prostředí. Podané ruce o.s. zase vychází ve svém přístupu spíše z realizování kvalitativních testů tablet extáze. Od těchto přístupů se odvíjí i spektrum využívaných pracovních metod. Ty jsou podle průniku odpovědí všech šesti respondentů stejné, kromě specifik souvisejících se zaměřením jednotlivých organizací. Čím je vaše organizace charakteristická vůči ostatním organizacím působících na scéně? „Právě těma chilloutama. My se víc zaměřujeme na vytvoření určitýho komfortu pro toho návštěvníka a vytvoření takové celkové psychické pohody na těch akcích v prostředí našeho chilloutu. Prostě, užít si ten festival, a zároveň mít tu možnost z něho odejít. To je někdy dost těžký, protože ten hluk se dost rozlíhá daleko a lidí je hrozně moc a být ve stanovým městečku neznamená vždycky tu pohodu. Prostě, snažíme se vytvořit tu pohodu. Pravda je taková, že máme od těch lidí na tohle konto dost pozitivní odezvu a taky ta voda zadarmo není něco úplně tak běžnýho. Občas tam taky prodáváme za symbolickou cenu bezovku a domácí buchty, i jiný takový věci, takže se tam lidi cítí v pohodě a víc jako domácky.“ (Katka) 36
„V podstatě jsou ty služby hodně podobný. Vždycky se to liší hlavně tím, jestli se tam testuje nebo netestuje, protože tím se ta služba zásadně mění. „Podanky“ jsou zajímavý tím, že s tím začaly a přivezly sem tu tradici a v jedné době diktovaly ten trend, ale po zátahu na testování to nějak vyšumělo. Lidi, co se tomu dřív věnovali, od toho odstoupili. Teď se u nás poskytují ty standardní služby jako v ostatních neziskovkách. To znamená Jihočeský streetwork, Plzeňský CTTP, Semiramis, Sananim. A potom jsou tady ty „Chilli“, který jsou jiný v tom, že vycházej víc z kořenů tý subkultury, a ne primárně ze zázemí jako neziskovky. Jinak myslím, že standardy jsou podobný. Co je možná specifický pro „Podanky“, je to, že mají propojení s internetovou poradnou. Podle mě jsou ty informace, který poskytujeme, na hodně dobrý úrovni oproti jiným organizacím. Pořád se musíme dovzdělávat, protože nám lidi nejen ze scény pokládají různý dotazy, ta poradna je pro širokou veřejnost. Furt tam ale chodí určitá část dotazů od rekreačních uživatelů z party, takže jsme pořád v kontaktu s těmi novými trendy a informacemi místo toho, aby jsme to vyhledávali na zahraničních serverech. To nás taky nutí víc se zajímat o dění okolo a nepracovat pořád jen v zajetých stereotypech. Podle mě jsou „Podanky“ specifický i v tom, jak mají dlouhou historii, znají ten vývoj a jak tady byli ti hodně kvalitní lidi, a tím, jak je to propojený s poradnou, máme i dobrý odborný standard oproti jiným organizacím.“(Karel) „Způsob práce s těma klientama je stejnej pro hodně těch organizací. Hlavně, co jsou třeba v tý Safer party, tam máš pak třeba nějaký společný věci, který musíš splnit, v tom přístupu ke klientům nebo tak. Myslím si, že my jsme specifický třeba tím, jak ten stan vypadá a jak to tam probíhá. Hraje tam muzika a tak, a vidíš to už na těch akcích, že tam lidi chodí přímo za námi. Ví, že tam ten stan je. Rádi se s tebou baví, a tím tam je takovej osobní přístup. Ale to asi dělaj všichni, to se tak nedá říct. Lišíme se taky v tom, že máme trochu prostor, udělat si ty věci po svým, ale zároveň se musí splnit nějaký body a standardy tý práce na týhle scéně. A ty jsou společný pro všechny organizace.“ (Jůlie) Společné metody organizací, které uvádí všichni respondenti, jsou podávání informací o problematice drog a souvisejících tématech. Ty jsou pak zprostředkovány tištěnou či ústní formou. Dalším společným znakem je možnost získání HR materiálu jako jsou ucpávky do uší, kondomy a základní zdravotní materiál. Rovněž možnost zklidnění, odpočinku a vyhledání odborné konzultace jsou jednou z obecných služeb, které figurují v nabídce organizací projektu Safer party. Jako doprovodný sortiment bývá poskytována možnost občerstvení a doplnění tekutin.
37
„Tak metody jsou hlavně pořádání buď chilloutových stanů nebo chilloutů na parties, nebo informační stánky, kde jsou dobrovolníci proškolení na to, aby těm lidem podávali informace. Potom tam funguje ta první pomoc. Ty metody jsou buď letáčky, to ty informace můžeš předávat tou tištěnou formou nebo tím, že se s těma lidma bavíš, je tam i krizová intervence. To se stává častějc asi na velkých festivalech.“ (Jůlie) „Naším dalším cílem je prevence v oblasti fyzického zdraví, když už účastníci jsou vystaveni poměrně velkému hluku, tak jim nabízíme špunty do uší, jako prevenci proti poškození sluchu. Dále možnost zklidnění v našem chilloutu, protože pro spoustu lidí ta akce může být poměrně stresová záležitost, hlavně pro mladé účastníky, co jsou na akci poprvé. Hudba je kolikrát hodně zběsilá a chaotická a ne každý ji celý večer dokáže zvládnout, zvlášť po užití různých psychoaktivních substancí, například lidé po užití LSD se často dostali do nepříjemného psychického stavu a my se jim, dá se říct, snažíme pomáhat v boji proti bad tripu.“(Vašek) „Nejdůležitější je ty lidi vhodně kontaktovat a udržet s nima ten rozhovor a něco jim nenásilně předat. Máme internetový stránky se spoustou informací a s poradnou, a o to je celkem zájem, což nás těší. Máme různý letáčky a tak, ale rozhovor je rozhovor. Dát někomu letáček na konci rozhovoru s vysvětlením má úplně jinou hodnotu, než když si ho někdo někde sebere. Vedeme to tak, že chodíme mezi ty lidi, snažíme se je oslovit, nabízíme jim pro ně i užitečnej sortiment, jako jsou špunty do uší, kondomy, vitamíny, vodu a tak, aby na party došlo k co možná nejmenšímu poškození zdraví. A během tohoto jim předáváme informace, který jsou potřeba.“(Robert) Spolupráce s dalšími organizacemi V rámci vybraných metod a přístupů je také koordinovaná spolupráce s dalšími organizacemi působícími na taneční scéně v ČR. Tento úsek popisuje způsob a výhody vzájemné interakce jednotlivých sdružení, která fungují pod záštitou Safer party. Také je zde naznačen zahraniční vliv vyzkoušených vzorců a přístupů. „Mohl bys mi tedy nastínit, na jakém principu funguje kooperace s dalšími organizacemi působícími na scéně ČR? Myslím, že ta nefungovala do doby, než se objevilo Safer party. Byla to asi taková klinická smrt, kdy se nic nedomlouvalo a se Safer party se všechno začalo organizovat líp, začali jsme 38
jezdit na porady, víc se o tom bavit a vytvářet program na letní festivaly, kde jsme se potkávali s ostatními a domlouvali se na tom, kdo na jakou party pojede. Navíc se „Podanky“ začaly zapojovat, vlastně spíš asistovat u testování, který dělal Jihočeský streetwork.“ (Karel) „V rámci této skupiny se snažíme zlepšovat postupy na taneční scéně. Nejvíc práce zabere sladění se dohromady před letní festivalovou sezónou, takže Safer party skupina se třeba minulý rok snažila pracovat na sladění postupů a nápadů v rámci festivalové sezóny. Máš představu, kolik sdružuje Safer party organizací? Z Prahy je členem Promile.info, to je organizace v rámci Sananimu, z Brna tam patří sdružení Podané ruce, neboli projekt extc.cz, další organizace jsou z Plzně, z Českých Budějovic. Takže dohromady pět až šest organizací. Tím, že Chilli.org koordinuje celej chod Safer party, jak bys vyjádřil pokrytí Safer party? Myslím, že to pokrytí bylo poměrně hodně rozsáhlé. Za poslední tři roky jsme se vlastně dostali na zásadní festivaly v ČR, takže to pokrytí bylo podle mě hodně velký. Když budu konkrétní, tak od Hip-Hop campu, Summer of love, až po různý alternativní akce.“ (Vašek) Jůlie otázku spolupráce s jinými organizacemi pojala oproti ostatním respondentům částečně jinak a poukázala na personální provázanost Chilli.org a Podané ruce o.s. Zároveň si vzpomněla na spolupráci se zahraničními organizacemi. „My jsme měli už vazby na to zahraničí, jako byli třeba ty Němci a i jiný organizace, se kterýma jsme i třeba spolupracovali. Třeba k nám přijížděly na víkend a pomáhaly nám dělat ten chillout a vůbec nám ze začátku hodně pomáhaly. Bylo vidět, že i ti Drug Scouts hodně chtěli, aby to tady vzniklo, protože tehdy to tady nedělal nikdo. To už teď tak není, protože tam se za těch deset let vyměnili lidi a my na ně nemáme kontakty. Teď už je to jen v rámci republiky. A v rámci České republiky je to jak? Příkladem může bejt poradna Podaných ruk extc.cz, oni dělají testy, a tak jsme měli třeba stánky dohromady. Pocházíme ze stejnýho města a některý pracovníci Chilli.org jsou zaměstnanci Podaných ruk, takže je to propojený. Dřív jsme to teda dělali dohromady, ale teď už to tak nefunguje. Oni ty chillouty přestali dělat od nějakýho roku 2003,2004, kdy jsme s nima dělali skoro každej chillout a dělili se s nima o zkušenosti i o zdroje.“ (Jůlie)
39
I z dalších odpovědí ostatních respondentů v otázce vlivu zahraničních organizací a vzorců, vyplývá fakt, že současná činnost organizací působících na taneční scéně v ČR, je z významné míry ovlivněna přístupy a vzorci ze zahraničí, kde tento druh terénní práce začal dříve. V tomto bodě odpovídají všichni respondenti obdobně. Pracovníci Chilli.org vzpomínají na zkušenosti se zahraničními organizacemi z Německa a Anglie. „Tak já jsem byl na dvou stážích, v Německu a ve Skotsku. Dohromady jsem byl v zahraničí asi pět měsíců. Prošel jsem různými typy akcí s různým typem hudby. Ta zkušenost je tedy poměrně rozsáhlá. Ve svý podstatě se ten přístup shoduje s naším přístupem. Koncept chilloutu, práce s klienty... Vlastně jsme se nechali inspirovat a tak z 80% se ten přístup shoduje.“ (Vašek) „Tak tyhle služby vyšly reálně z těch zahraničních zkušeností, protože tam ten nástup taneční scény byl dřív než tady. Vlastně všechny organizace vycházely reálně z existujících zahraničních služeb. Liší se to jinak země od země. V podstatě vychází z podobných principů, jen někde jsou třeba dál s tím testováním. Třeba místo kvalitativního testování mají kvantitativní, přímo mají malou laboratoř a na té party jsou ti přímo schopni přímo určit složení té tablety. Jsou i země, kde je to tabu, kde se pracuje trochu jinak. Že by ale byly nějaký velký rozdíly, to se říct nedá. Někde se testuje, někde ne. Někdy jezdí ze zahraničí sem, někdy jezdíme my za nima.“ (Robert) Kromě zmiňovaného překrytí s dalšími respondenty vzpomněl Robert a Katka významnou funkci při vzájemné spolupráci a koordinaci pod hlavičkou Safer party. Což je shromažďování dat pomocí dotazníků, které probíhá v rámci celoroční činnosti projektu Safer party. „Sbíraj se data, dotazníky, evaluuje se to. To je důležitý, že ta spolupráce vede k nějaký evaluaci služeb, je to vlastně napojený na Národní monitorovací středisko pro drogy a drogové závislosti. To je například schopný ty naše výstupy zpracovat do nějakejch zpráv, který slouží i třeba k argumentaci, proč ty služby dělat. Na tom, aby ty data byly jednotný, se taky musí spolupracovat. Výsledky z těch zpráv se používaj třeba k evaluaci programu Safer party tour a přednášej se třeba na různejch konferencích, v rámci publikací Rady vlády nebo Národního monitorovacího střediska. Ta evaluace dat slouží samozřejmě hlavně těm organizacím, aby tu práci mohly pak dělat líp, aby ji mohly vykazovat, zaznamenávat a obhajovat, aby mohly do dalších let získat peníze. Sekundárně tyhle informace slouží i 40
Národnímu monitorovacímu středisku nebo Radě vlády, která na základě těch analýz může vypracovávat plány a koncepce rozvoje těch drogovejch služeb. Přesah to má, je to víc rozvětvený. Má to i reálnej dopad na to, co má taky na starosti Národní monitorovací středisko a to je „Early Warning System“, neboli systém včasného varování. To znamená, že tím, že chodíme na ty akce, bavíme se s lidma a občas máme i přístup k tomu, co berou, lze zachytit zavčas i nebezpečný nový substance a pomocí tady těch struktur je podrobit nějaké expertní analýze a varovat ty lidi a organizace, který to dokážou rychle přenést dál, napsat to do fór těm, se kterýma se baví, varovat lidi na akci a tak. Ty jseš tam vlastně prostředník mezi tou pro ně totálně neuchopitelnou scénou a mezi těma vědeckejma epidemiologickejma institucema a autoritama, umožňuješ tak vlastně ten rychlej tok informací.“ (Robert) Jaké jsou vztahy s klíčovými aktéry na taneční scéně? Organizátoři Zde jsou popsány zkušenosti s organizátory hudebních akcí od velkých letních festivalů až po klubové akce. Soustředí se především na jejich motivaci pro spolupráci s popisovanými projekty. V reakcích respondentů se objevují tři základní důvody pro angažování organizace z pohledů hudebních promotérů. 1) Prvním z nich je zvýšení atraktivity této akce z pohledu odbornosti a další služby jako atrakce, která je alternativou k obvyklému složení subjektů na těchto akcích. „Je to další služba. Vzhledem k těm hasičům, buřtům a zmrzlinám je to pro ně taky další pseudoatrakce, protože zajišťujeme chillout.“ (Katka) „Taky to budí dobrej dojem, že se zvyšuje nabídka služeb na tom festivalu a navíc se ten organizátor o to pak nemusí starat a je to pro něj bezplatný, kromě toho, že mu zaberem pár metrů a prodáme pár bezovek. Je to pro něho sakra výhodný.“ (Mikuláš) 2) Druhým ze zmiňovaných aspektů je zvýšení bezpečnostních opatření, které se týkají konzumace drog a jiných zdravotních komplikaci, které s tím mohou souviset. Především se jedná o zajištění prevence a poradenství s dalším možným servisem (první pomoc, pitná voda, chillout). Tímto dává organizátor jednoznačný signál, jak se k této otázce staví. To mu pak může případně ušetřit určité problémy.
41
„Myslím si, že jednoduchej argument je v tom, že se tam lidi budou cítit líp, že v tomhle můžou organizátoři zapůsobit pozitivně. Jednak zvýší spokojenost lidí na akci, bude to bez bad tripů a takových věcí, protože se bude vědět, kam se obrátit. Je možný, že bude daleko míň „vyndaných“ lidí, kteří z tý akce pojedou „rozbití“. Extrémní příklad je to, že se lidi vyhnou skandálu spojeným s předávkováním. Zvyšuje se šance tomuhle předejít. Pak se tím i organizátoři můžou chlubit, že se o to starají a že jim to není jedno.“ (Karel) „On tím vlastně dává najevo, že se o to stará. Kdyby se tam něco stalo, budou tam kvalifikovaný lidi, nenechá se to náhodě a je tam snaha tomu průšvihu předcházet. Je to zajímavej vzkaz návštěvníkům a navíc to organizátory nic nestojí. Dávám tím vlastně signál mým klientům, že se o ně starám i touto formou, že pro mě nejsou jen chodící peněženky. Má to etickou rovinu a pro něj v podstatě i marketingovej potenciál. Lidem se nabízí takový zázemí, kde se o ně můžou pracovníci postarat a předat jim „true message“ o tom, co se děje a čeho by se měli vyvarovat.“ (Robert) 3) Třetí zmiňovanou výhodou je průběžné monitorování akce z pohledu lidí, kteří přicházejí ve velké míře do styku s návštěvníky a probírají s nimi nejen potencionálně problematická témata. Z těchto a dalších zdrojů následně přichází určitá zpětná vazba týkající se dění na takovéto akci. „Taky od nás můžou mít úplně jiný informace o party, můžou mít jinej přehled o tom, co se tam děje a příště můžou tu akci udělat mnohem líp. Častokrát jsme na party sledovali to, jestli tam je dost vody, dost záchodů a takový věci. Na vstupu ti nikdo dotazník vyplňovat nebude, ale každej, kdo přijde na stánek, si třeba postěžuje na to, co mu na té party chybí. My pak stížnosti můžeme předat organizátorovi.“ (Karel) Klienti Pojmem klienti jsou myšleni návštěvníci hudebních akcí, kteří se zúčastňují kontaktu alespoň s jednou z nabízených služeb, a to v přímé i nepřímé interakci. Předmětem této kapitoly bylo zjistit, na jaký typ návštěvníků jsou tyto organizace zaměřeny, a kdo jejich služby reálně využívá. Zároveň bylo snahou, částečně popsat interakci mezi klienty a pracovníky, a také určit motivaci návštěvníků k využití služeb. Odpovědi všech respondentů se překrývají především v tom, že zaměření organizací je hlavně na rekreační uživatele drog neboli experimentátory, ale zároveň jsou tyto služby otevřené všem. Katka, Mikuláš a Vašek také zmínili soustředění na mladší ročníky. 42
„V podstatě všichni. Hlavní cílovou skupinou jsou ale lidi, co ty látky užívají. Evropské monitorovací centrum pro drogy a závislosti je pojmenovává „experimental drug users“, tedy experimentální uživatelé tanečních drog. Jsou to lidi, kteří s drogami experimentují, užívají je víceméně víkendově v kontextu s těmi parties, s nočním životem. Jsou to tedy hlavně oni a sekundárně to můžou být lidi, kteří se tam pohybujou a berou to třeba jejich známí, jim radíš, jak se zachovat a tak. V podstatě tedy každej účastník tý party, kterej přijde jakoukoli formou do kontaktu s nelegálníma syntetickejma drogama.“ (Robert) „Většinou jsou to lidé mezi šestnácti a osmadvaceti lety, když hovořím z praxe. Jedná se většinou o lidi experimentující s psychoaktivními látkami.“ (Vašek) Vzhledem k otázce, kdo tyto služby reálně navštěvuje se všichni informanti názorově sešli na faktu, že předpokládaná skupina návštěvníků je ve větší míře obdobná jako reální klienti. Čtyři pak poukázali na typ lidí, kteří stále navštěvují tyto organizace za účelem otestování tablet extáze i přes dlouhodobé zastavení či omezení této činnosti. Mikuláš připomíná skupinu návštěvníků, kteří využívají klid, pohostinnost a možnost odpočinku. Katka pak poukazuje na odchylky ve složení návštěvníků, které souvisí s typem konkrétních akcí. „A kdo v reálu vaše stanoviště na akcích navštěvuje? Myslím, že ta naše cílová skupina. I když tam přijde nějakej typickej pivař, zeptá se, co děláme a my mu dáme nějaký informace. My tam máme informace i o alkoholovejch drogách, o tabáku a tady těch věcech, pak je to na bázi takovýho spíš pokecu s tím člověkem. Anebo, když to děláme s těma Podanýma rukama, přijde někdo, kdo si chce něco nechat otestovat. Občas přijde někdo, kdo je na bad tripu, tak ho z toho můžeš tím rozhovorem nějak vytáhnout. Myslím, že ta cílová skupina si nás nějak i vyhledává sama. Myslím, že z těch lidí, co k nám přijdou je tak 95 % lidí rekreační uživatelé drog.“ (Jůlie) „Jedna skupina jsou ti opravdu rekreační uživatelé, kteří o drogách moc neví a důvěřují nám, že jsme experti, který jim řeknou, co v tý tabletě je. Přijdou se s námi poradit, když si třeba něco dávají poprvé. Dál to záleží na službách. Je skupina lidí, která si pamatuje, že jsme kdysi testovali, tak přiběhnou a chtějí hned vědět, co v té tabletě je. Ani nechtějí moc slyšet žádné informace. Ti první tě poslouchají a informace doslova sajou, zatímco ty druhý chtěj jen přesně jednu informaci o složení té tablety, nebo jen kondom, a nechtějí se s tebou moc bavit. Dřív tam bylo hodně lidí, co ani nebrali, přišli třeba jen ze zvědavosti, koukli se na 43
letáky a tu službu v podstatě ani nepotřebovali, jen šli kolem a vzali si nějaký letáky.“(Karel) „Taky mě napadá, že druhá skupina, která tam dost často bývá, jsou lidi, kteří aspoň na chvíli chtějí utéct tomu hlavnímu frmolu. Někteří z nich bývají fakt na pokraji sil, ať z drog, nebo z celkovýho vysílení. Pro tyhlety případy je to hlavně určený. Jako ta voda, možnost odpočinku a klidu, často řešíme věci týkající se první pomoci, krizové intervence, nebo řešení bad tripů.“ (Mikuláš ) „Záleží hodně, na jaký se jede festival. Na některých je víc těch teenagerů, a někde chodí i lidi kolem třicítky ve větším množství. Třeba na Hip-hop campu to byli podle mě víc lidi do 21-23, na Sázava festu to bylo tak půl na půl, na Let it rollu to bylo zas tak spíš kolem těch 25. Takže tak.“ (Katka) Jaká jsou aktuální témata, se kterými se vybrané organice potýkají? Aktuální problémy Za největší aktuální problém byl označen přístup politických orgánů především Ministerstva vnitra a Policie ČR, ale kritika se týkala přístupu většiny těchto oficiálních složek. Jejich problém byl popsán ze dvou pozic. Jedna je jejich nedostatečný zájem a finanční podpora tohoto druhu prevence a poradenství. Druhým je jejich zasahování do těchto činností z politických motivů. V tomto bodě se překrývají výpovědi všech dotazovaných. S tímto tématem úzce souvisí i přístup oficiálních garnitur k testování tablet extáze na taneční scéně, a to zejména ze strany již zmiňovaných Ministerstva vnitra a Policie ČR. U odpovědí na tuto otázku dochází k jejich překrytí u pěti ze šesti dotazovaných. Jediný Vašek se o testování nezmínil. U otázky aktuálních problémů kromě společných znaků, poukázal na potřebu zlepšení financování a organizační problémy. S těmito body souhlasí i s Katkou, protože působí ve stejné organizaci. V Chilli.org je i Jůlie, která společně s Katkou spatřuje také nechuť organizátorů tyto činnosti podporovat. V rámci jejich přístupu se testování tablet extáze zatím nevyužívalo, protože se Chilli.org zaměřují na chilloutové zóny. V této otázce je opět možné sledovat přesah odpovědí všech dotazovaných do celkového postoje projektu Safer party na tuto problematiku.
44
„Co je podle tebe aktuálně největším problémem ve vaší činnosti? Hlavně vytvoření si nějaký respektovaný pozice a získání uznání toho systému, to souvisí s penězi. Stačilo by ale, aby nás neomezovali a nevyhrožovali soudními řízeními. Druhá věc je komunikace s organizátory akcí. My jsme vlastně vyloučení na obou stranách, pro systém jsme feťáci a lidi, kteří podporují zahálčivej způsob života, a u organizátorů jsme zase moc organizovaní a systémoví. Stát má odborné poradce, kteří se střetávají s odborníky z vašich řad, proč tedy dochází z tvého pohledu k takovému střetu? Přímé vyjednávání aktuálně probíhá, existuje tzv. Rada vlády pro koordinaci protidrogové politiky, kde sedí experti, kteří se shodnou na tom, že to je standardní služba, která se má dělat. Ale je tam NPC, kteří mají silný slovo, a ti to rozhodnutí bloknou, protože oni vychází z represivního pohledu na problém. V rovině politický je zastání se drogových uživatelů politické znemožnění.“ (Karel) „Pro mě je největší problém to, jak se do toho montuje, vměšuje a snaží se to přerámovat Národní protidrogová centrála a jiné represivní složky. Chápu ten jejich argument nějaké té legality, ale soud zatím nerozhodl, a dosavadní usnesení státního zastupitelství bylo, že ty testy v rámci nějaké té prevence nejsou porušováním zákona. Nechápu ale to, jak se snaží vystupovat proti smyslu a efektivitě té práce, zvlášť, když to nemaj ani dobře argumentačně podložený a vychází z divnejch zdrojů a je to spíš emocionálně a manipulativně podložený. A v reálu to některý organizace dělat nechtějí. A my jsme součástí širšího sdružení, který dbá na nějaký politický a společenský signály, takže netestuje. To mě na tom nejvíc štve, přicházíme o spoustu kontaktů a není ani energie na ty parties chodit. Nejdřív jsme testovali, pak jsme to zkoušeli jinak, měli s tím větší či menší úspěchy, ale s tím testováním je úplně jiná kvalita kontaktu s těma lidma. O to teď přicházíme.“(Robert) „Já bych řekla, že občas nechuť těch organizátorů, kteří nechápou, že jsme bezplatná služba a požadují po nás pronájem za náš stan. To je problém, protože jim tohle samozřejmě nemůžeme nabídnout a oni by to sami měli brát jako výhodu. Takových je naštěstí menšina. Další věc, co si myslím, že je chyba je to zatrhnutí testování extází. To je služba, která je hodně vyhledávaná a lidi se nás na hodně ptají. My jsme ji původně ani neposkytovali, ale jezdila s náma jiná organizace, která tohle obvykle dělala, a teď, když tam není. tak je nemáme na co odkázat a stoupá tam riziko, že si vezmou něco, u čeho nebudou znát to složení. Oni si tu tabletu sice často berou i tak, ale přijde mi to jako krok zpátky. Dříve měly ty 45
děcka aspoň možnost zjistit, co v té tabletě je, a měly tu šanci k tomu zaujmout zodpovědnější přístup. Teď je to, jako by jim stát říkal, že je to jedno, však to neber, ale tím nezarazí tu zvědavost.“ (Katka) Plány do budoucna Vzhledem k blížící se další letní sezóně je účelem zjistit, jakou vizi mají tyto organizace do následujících měsíců i delšího časového horizontu. Důvodem k této otázce, byla snaha o zachycení náznaku směru, kterým popisované organizace i projekt Safer party budou pokračovat. Odpovědi jsou pak dále rozděleny podle kritéria příslušnosti respondentů k jedné z popisovaných organizací. Výjimku tvoří Mikuláš, který se podílí na této činnosti u obou z popisovaných organizací. Všichni respondenti se shodují na udržení stávajícího směru, a to je pokračování v projektu Safer party. Pracovníci Chilli.org chtějí rozšířit pole své působnosti na alternativnější akce. Vašek jako vedoucí terénního programu chce v rámci Safer party podpořit znovuprosazení testování tablet extáze na taneční scéně. Překrytí odpovědí u pracovníků Podaných rukou je kromě zmiňovaného udržení stávající činnosti, také sledování toho, jak se vyvine situace ohledně testování extáze. Tím je myšleno vývoj jednání na toto téma s vládními složkami. „Jaké máte jako organizace nejbližší plány do budoucna? Asi bysme chtěli možná víc se zacílit nebo se rozvrstvit na tu jihomoravskou, potažmo brněnskou skupinu, která bude realizovat asi trochu jiný projekty, než dělal Chilli. org dřív. Chtěli bysme obecně jezdit víc a zaměřit se na ty lokální akce. Před tím jsme byli spíš na ty velký letní festivaly a dvě tři klubový akce za rok. Teď se chceme zaměřit víc na ty klubovky, kde si myslím, že je možná někdy ta potřeba toho chilloutu větší skrz ten klid. Přiberem možná nějaký nový externí pracovníky. Obecně jako chcem tu službu trochu rozšířit a zušlechtit, aby to nebylo tak hektický. Možná omezíme ty výjezdy po republice někam do Hradce a do Pardubic. Zkusíme spíš podpořit lokálnější projekty a zkusíme se taky posunout na alternativnější akce. Chtěli jsme jet třeba na Break fest, což zatím nevyšlo, protože jsme se nedohodli s organizátorem. Takže spíš proniknout na tu alternativnější scénu a pokrýt i ty menší akce. Dřív jste, jak jsi říkala, jezdili po velkých festivalech po celé ČR. Budete chtít tento trend udržet, nebo plánujete úplnou změnu? Budeme, ale nebudeme ho chtít rozšiřovat. Pojedeme zas tak na ten Let it roll, a tak.“ (Katka) 46
Robert zde hovoří o plánech do budoucnosti z pohledu končícího pracovníka na pozici vedoucího terénních programů. Jeho pohled se zaobírá jinými starostmi a soustředí se na vlastní směr. „Počkáme, až jak se to vyvrbí kolem toho testování. Jinak se mi o tomhle nechce moc mluvit, naše organizace je totiž na některé naše progresivní a z některého pohledu až radikální plány moc velká a neflexibilní, takže ty plány jdou spíš mimo tu organizaci. Každopádně plánujeme účast na Safer party tour a tím to hasne.“ (Robert) Diskuze Práce Michala Kandlera Možnosti rozvoje systému harm reduction služeb poskytovaných terénním Programem CPPT na taneční scéně a Lucie Maškové Vývoj sociální práce na tanečních párty v České republice, které jsou zmíněny v Metodice výzkumu, také popisují problematiku drogové prevence a poradenství na taneční scéně v ČR. Oba autoři se však zaměřují ve svých výzkumech na hodnocení a celkovou zpětnou vazbu ze strany klientů vybraných organizací. V obou pracích jsou tedy spíše sledována specifika a interakce jedné organizace čímž Michal Kendler ve své práci dostává svému zaměření, které se shoduje s jeho sledovanou tématikou. To potvrzuje i hodnocení jeho oponenta. U práce Lucie Maškové vzniká rozpor mezi výsledky tohoto výzkumu a jejími poznatky. Přestože se práce zabývá obdobnou problematikou v rámci ČR, je její výzkum zaměřen pouze na Podané ruce o.s. Navíc jsou zde zaznamenány zavádějící údaje ohledně působení dalších organizací na území Jihomoravského regionu. Opomíná historicky společné začátky s Chilli.org a celkově její práce utváří dojem, že Podané ruce jsou jedinou organizací, která se touto problematikou na jižní Moravě významněji zabývá. Další výčet obdobných pochybení je uveden v oponentuře její práce a od něho je odvozeno i konečné hodnocení oponenta. Výsledky výzkumu této práce dle výpovědí respondentů uvádějí tyto údaje do jiného světla a doplňují je o další informace.
47
Závěr Cílem této práce bylo popsat současnou prevenci a poradenství na taneční scéně v ČR tak, jak je vnímají jihomoravští pracovníci terénních programů při organizacích působících v projektu Safer party. Vyjádření jejich názorů bylo získáno díky polostrukturovaným rozhovorům, které byly zaznamenány na diktafon a jejich celé doslovné přepisy jsou uvedeny v příloze. U výběru respondentů jsem se soustředil na kritéria jako jsou vzdělání, dlouholetá praxe, celorepubliková angažovanost, atd. Z tohoto důvodu jsem se začal zajímat o začátky jednotlivých aktérů v tomto oboru a ukázalo se, že organizace, ve kterých působí jsou v této činnosti do velké míry průkopníky a každá z nich reprezentuje jeden ze dvou podstatných proudů v přístupu k této činnosti. Jedná se hlavně o přístupy k interakcím skrze pořádání chilloutových zón a testování tablet extáze. Popisované vzorce pochází původně ze zahraničí, kde se ukázaly po mnohaletých zkušenostech jako velmi účinné. Popisované organizace skrze výpovědi dotazovaných na tuto tradici úspěšně navázali. Všichni respondenti označili tento způsob prevence a poradenství jako jeden z nejefektivnějších, především vzhledem k nevýhodám, které jsou spojeny s tradičnějšími přístupy. Dále pak převládl názor, že základní principy této práce jsou vhodně aplikovatelné i na jiné typy terénních prací a drogovou prevenci a poradenství obecně. Specifika této práce, která byla ve výzkumu definována zároveň jako výhody jsou především volba prostředí, přiblížení se klientovi racionálním průnikem na scénu, neformálnost, přirozenost, dobrovolnost, věk pracovníků, atraktivita hlavního zaměření služeb a doplňující služby (ucpávky do uší, kondomy apod.). Činnost těchto organizací dále spočívá v podávání informací ústní nebo tištěnou formou. Velkou roli hraje osobní kontakt. Podle respondentů je často dalším úkolem zajištění určitého zdravotnického servisu v podobě první pomoci, krizových intervencí, zajišťování tekutin (vody) a odpočinku. Celkovou zpětnou vazbu pak zprostředkovávají dotazníky, které jsou celoročně nabízeny přímo na akcích a ze kterých čerpají samotné organizace, NMS a částečně i organizátoři hudebních akcí. Diskutované téma představuje testování tablet extáze. Tato služba má základní význam, jak z hlediska principů HR, tak z pohledu atraktivity těchto služeb a následné 48
spolupráce s klientem. Popis tohoto fenoménu především obsahovali odpovědi pracovníků, kteří dříve tuto službu realizovali. Shoda pracovníků panovala v kritice vlády, která především směřovala k postoji Ministerstva vnitra a Policie ČR, kteří se snaží tyto testy zastavit. Dalším problémem byl celkový postoj vládních orgánů a jejich zastupitelů v případě financování činností terénních služeb. Přestože byl výzkum zaměřený na současnou prevenci a poradenství na taneční scéně, byla snaha v něm neopomenout důležité aspekty z historie a pokus zjistit jakým směrem se vybrané organizace v projektu Safer party budou ubírat dál. V této otázce bylo zjištěno, že i přes finanční komplikace a nepřízeň některých státních orgánů jsou terénní pracovníci připraveni pokračovat v započaté činnosti. Také z odpovědí respondentů vyplynulo, že bude určitá snaha o částečné rozšíření působnosti na alternativnější scénu, a o znovuprosazení testování tablet extáze na taneční scéně. Jestli nastane změna situace v celkovém přístupu státních orgánů vzhledem k těmto službám nebo dojde k částečnému radikalizování těchto služeb vzhledem k současnému trendu oficiální protidrogové politiky, jsou témata, na která si nedovolím odpovědět.
49
Resumé Základem této práce, která je rozdělena na teoretickou a metodologickou část, je seznámení s podstatou současné prevence a poradenství na taneční scéně v ČR díky výpovědím dlouhodobých pracovníků jihomoravských terénních programů, které působí v projektu Safer party. Skrze tyto rozhovory jsou hledány specifické vlastnosti terénní práce na taneční scéně a její přínos. Ukazuje také to, jaké výhody má tato práce vzhledem k ostatním přístupům v drogové prevenci a poradenství. Tato terénní práce může být chápána jako specifický přístup podle principů harm reduction, jejichž hlavním cílem je objektivně informovat veřejnost o drogách a nabízet služby, kterými jsou především testování tablet extáze na party a poskytování specializovaných chilloutových zón. Tyto služby zajišťují pracovníci či dobrovolníci neziskových organizací, které vychází z osvědčených zahraničních modelů. Významnými prvky jsou propojenost s taneční scénou, nezaujatost, otevřenost, neformálnost, profesionalita v obecném přístupu, atd. V teoretické části práce jsou popsány základní pojmy jako psychoaktivní látky, uživatelé drog, taneční scéna, prevence, poradenství, harm reduction a chillout. Dále je zde stručně nastíněna historie protidrogové politiky v souvislosti s taneční scénou a harm reduction. Kde jsou ukázány zahraniční trendy, které v tomto směru ovlivnily a ovlivňují dění i v ČR. Následně je představen projekt Safer party, který je hlavním, působícím projektem v rámci terénní práce na taneční scéně v ČR. V něm působí i popisované organizace Chilli.org a Podané ruce o.s. Metodologická část práce hledá odpověď na otázku: Jak vnímají současnou prevenci a poradenství na taneční scéně v ČR pracovníci jihomoravských terénních programů? To pomáhají objasnit podotázky, které se soustředí na první setkání s tímto fenoménem, vývojem role pracovníků, přístupy, metody a cíle, vztahy s klíčovými aktéry a aktuální témata, z pohledu respondentů studie. V závěru probíhá analýza vybraných otázek i odpovědí, která vede k poznatku, že u dotazovaných respondentů dochází ve většině okruhů ke shodě, což vytváří dojem, že i přes určité rozdíly v přístupech k terénní prácí na taneční scéně, jsou myšlenky v této činnosti většinou jednotné a v mnohém typické.
50
Resume This work is divided into theoretical and methodological section and its basis is the introduction of the principles in current prevention and consulting on the dance scene in Czech Republic. This introduction is done by the evidences of long-time workers of field programs in southern Moravia. These programs participate in the Safer party project. Through these interviews the specific characteristics and benefits of the field work on the dance scene are defined. It also shows advantages of this work in comparison with other approaches in the drug prevention and consulting. The field work can be looked upon as a specific approach based on the harm reduction principles. Its main goal is to objectively inform the public on drugs and offer services such are the ecstasy tablets tests and specialized chillout zones. These services are carried out by workers or volunteers of nonprofit organizations, which emanate from approved foreign methods. Important features are: connection with the dance scene, impartiality, informality, professionalism in general approach, etc. In the theoretical section there are described the basic terms, such as psychoactive matters, drug users, dance scene, prevention, consulting, harm reduction and chillout. Then there is briefly outlined the history of antidrug policy in connection with the dance scene and harm reduction. Here are also shown the foreign tendencies in this trend that have affected and still are affecting the course of events in Czech Republic. Consequently the Safer party project is introduced. This project is the main operating project within the field work on the dance scene. In this project also participate the described organizations Chilli.org and Podané ruce. The methodological section of this work tries to find the answer to the question: How do the workers of field programs in southern Moravia feel about the current prevention and consulting on the dance scene? To help to illustrate this, we use the subquestions, which concentrate on the first encounter of this phenomenon, the evolution of worker’s role, approaches, methods and goals, the relations with key participants and actual topics, all of this from the view of this study respondents. In conclusion there is the analysis of selected questions and answers, which leads to the finding, that the respondents answers in most areas correspond. This makes an impression that, though the approaches to the field work may differ, the ideas in this activity are generally uniform and in many ways typical. 51
Seznam literatury a odkazů 1. BAMMER, G. et al. A heroin trial for the Australian capital terri- tory: An overview of feasibility research. In N. Heather, A. Wodak, E. Nadelmann, & l? O’Hare (Eds), Psychoactive drugs and harm reduction: From faith to science. 1993, London: Whurr Publishers 2. BERRIDGE, Virginia. Doctors and the state: The changing role of medical expertise in policy-making. Contemporary British History.1997, vol. 11, no. 4, p. 66-85. ISSN: 1743-7997. 3. BUNING E. C. et al. The reduction of drug-relared harm.1992, London: Routledge. 4. CERNÝ, Jakub et al. Ne/testovat? A jestli ano, tak jak? [soubor ppt]. Brno, nepublikováno. 1,9 MB. Vyžaduje operační systém podporující aplikaci Power point. Slouží jako odborná prezentace. 5. ENGELSMAN, E.L. Dutch policy on the management of drug-related problems. British Journal of Addicfion, c1989, vol. 84, p. 211-218. 6. HENDL, J. Kvalitativní výzkum: Základní metody a aplikace. 2. vyd. Praha: Portál, 2005. s. 408. ISBN: 978-80-7367-485-4. 7. INCB. Report of the International Narcotics Control Board for 2008. 2008,UNITED NATIONS PUBLICATION. ISBN 978-92-1-148232-4. 8. KALINA, K. et al. Drogy a drogové závislosti: Mezioborový přístup. Praha: Úřad vlády České republiky, 2003. 320s. ISBN 80-86734-05-6. 9. LEJČKOVÁ, P. Zaostřeno na drogy: Primární prevence a užívání drog. Praha: Úřad vlády České republiky, 2005. 8 s. ISSN 1214-1089. 10. MIOVSKÝ, M. Kvalitativní přístup a metody v psychologickém výzkumu. 1 vyd. Praha: Grada, 2006. s. 332. ISBN 80-247-1362-4. 11. NMS pro drogy a drogové závislosti. Poziční dokument o drogách, věznicích a harm reduction. Praha: Úřad vlády České republiky, 2006. 48 s. ISBN 80-86734-76-5. 12. NWP. Backgrounds and risks of drug use. The Hague.Government Publishing Office, 1972. ISBN-. 13. REUTER, P., CAULKINS, J. P. Redefining the goals of national drug policy: Recommendationfrom a working group. American Journal of Public Health. 1995, vol 85, p. 1059-1063. 14. SAUNDERS, N. Extáze a techno scéna. 1. české vydání. Brno: JOTA, 1996. 336 s. ISBN 80-85617-93-5. 15. UITERMARK, J., COHEN, P. A clash of policy approaches: The rise (and fall?) of Dutch harm reduction policies towards ecstasy consumption. International Journal of 52
Drug Policy. 2005, vol. 16, p. 65–72. 16. VAN BRUSSEL,G.H.A., BUNING, E. C. Public health management of AIDS and drugs in Amsterdam. In L. S. Harris (Ed.). Problems of drug dependence. 1988, p. 295-301. NIDA Research Monograph 90. Rockville, MD. 17. VAN de WIJNGAART, G. Competing perspectives on drug use: The durch experience. Amsterdam: Swets & Zeitlinger. United Kingdom, 1991. 144 p. ISBN 9789026512032. 18. VODÁČKOVÁ, D. a kol. Krizová intervence. Praha: Portál, 2002. 543 s. ISBN 80-7178-696-9. 19. VOKURKA, Martin-HUGO, Jan a kol. Velký lékařský slovník. 9. vyd. Praha: Maxdorf, 2009. 1160 s. ISBN 978-80-7345-202-5 Internetové zdroje 1. EMCDDA. Přehled jednotlivých zemí: Česká republika [on-line]. Page last updated: Friday, 10 December 2010 [cit. 12-4-20011]. Dostupné z WWW:
. 2. CHILLI.ORG. Kdo jsme [on-line]. c2009 [cit. 8-3-2011]. Dostupné z WWW: . 3. KOPECKÝ, František: Historie elektronické taneční hudby - 1. díl – ÚVOD [on-line]. c2009, [cit. 2011-07-02]. Dostupné z WWW: . 4. KREINER, Harald et al. An inventory of on-site pill-testing interventions in the EU. EMCDDA SCIENTIFIC REPORT. c2001 [cit. 22-3-2011], p.66. Dostupné z WWW: <www.emcdda.europa.eu/attachements…/att_2878_EN_pill_testing_report.pdf > 5. MARLATT, Alan G. HARM REDUCTION: COME AS YOU ARE. Addictive Behaviors [soubor pdf]. c1996 [cit. 12-4-2011]. vol. 21, no. 6, p. 779-788. Dostupné z WWW: . 6. MEITORIAL. Rozdělení drog [on-line]. c2011, poslední aktualizace 21.3.2011 [cit. 22-4-2011]. Dostupné z WWW: . 7. MINAŘÍK, Jakub. Rozdělení drog [on-line]. c2003-2004 [cit. 2-4-2011]. Dostupné z WWW: . 53
8. NIDA. Preventing Drug Use: Among Children and Adolescents [on-line]. 2nd edition. Maryland. 2003 [cit. 2011-03-02]. Dostupné z WWW: <www.drugabuse.gov/pdf/prevention/redbook.pdf >. 9. NMS pro drogy a drogové závislosti. „Harm reduction“ [on-line]. c2003, poslední aktualizace 18.10. 2010 [cit. 28-2-2011]. Dostupné z WWW: . 10. NMS pro drogy a drogové závislosti. Krizová intervence (Crisic intervention) [online]. c2003, poslední aktualizace 4.10. 2005 [cit. 2-3-2011]. Dostupné z WWW: . 11. NMS pro drogy a drogové závislosti. Poradenství (Counselling) [on-line]. c2010, poslední aktualizace 9.12. 2010 [cit. 27-2-2011]. Dostupné z WWW: . 12. PODANÉ RUCE. Informace o sdružení [on-line]. c1995-2011 [cit. 14-3-2011]. Dostupné z WWW: . 13. SAFER PARTY. O projektu safer party [on-line]. c2008 [cit.15-3-2011]. Dostupné z WWW: . 14. XTC. Prevence zneužívání syntetických drog [on-line]. c2009 [cit. 2-3-2011]. Dostupné z WWW: . Související odkazy 1. KANDLER, M. Možnosti rozvoje systému harm reduction služeb poskytovaných terénním Programem CPPT na taneční scéně. Diplomová práce [on-line]. c2008, no. 6, p. 73. Dostupné z WWW <www.drogy-info.cz/publikace> 2. MAŠKOVÁ, L. Vývoj sociální práce na tanečních párty v České Republice. Bakalářská práce [on-line]. c2009, p. 31. Dostupné z WWW
54
Seznam příloh Příloha č.1 Rozhovor 1 jméno: Katka
věk: 24
dosažené vzdělání: VŠ
organizace: Chilli.org
praxe: 4 roky
Kdy jsi se s fenoménem terénní práce na taneční scéně setkala poprvé? Asi před čtyřma možná, pěti rokama. Jak jsi se o tom dozvěděla, nebo jak jsi se k tomu dostala? Já jsem se o to už zajímala dřív, ale pak jsem se k tomu dostala přes přítele, který studoval adiktologii a zakládal v té době občanské sdružení Chilliorg. Měla jsi předtím nějaké další zkušenosti se sociální prací obecně? No, spíš jsem měla zkušenost s taneční scénou, s tím, jak se tam užívají drogy a o sociální práci ve spojení s drogama jsem se zajímala než, že bych ji tenkrát nějak dělala. Jak se angažuješ v rámci terénního programu na taneční scéně? Takže já, jsem byla dobrovolník, a teď jsem externí pracovník u Chilliorg. Náplň mé práce je kontakt v rámci festivalové scény a klubových party na jeden večer. Tam máme vymezenou určitou oblast chillout, která by měla být klidová a je oddělená od hlavních stageí, kde se hraje nějaká divoká a hlasitá hudba. V tom chilloutu se hraje klidnější hudba, pokud vůbec nějaká, a dál je tam volně nabízená voda, vitaminový servis, informace o jednotlivých drogách, a samozřejmě nějaký ten pracovník, kterým jsem třeba já. Já tam pak poskytuju ty informace o drogách a dalších věcech, co s tím souvisí. Pokud má někdo bad trip nebo nějaký jiný problémy, tak se ho snažím uklidnit, pomůžu mu vyjasnit jeho situaci, popřípadě poskytnout mu krizovou intervencí, ale na tu ještě nemám odpovídající školení. Vzhledem k tomu, že jsi dobrovolník, co tě motivovalo k tomu, že jsi se přihlásila k této službě? Já dělám i jinou dobrovolnickou činnost, protože pracuju i ve Fairtrade. Tohle mě zajímalo už delší dobu. Je to hlavně asi proto, že mám už dlouhodobou zkušenost s užíváním drog přes svoje přátele, a hlavně se zneužíváním. Přijde mi to jako palčivej problém společnosti a z praktické stránky myslím, že mám hodně zkušeností s lidma, co byli na drogách. Tak mi přijde, že je to víc účinný podávat informace, který jsou pravdivý, než jen dělat tytyty a poukazovat jenom na ty negativní stránky spojený s drogama, protože všichni víme, že jenom takhle to není. 55
S tím souvisí další otázka. Co pro tebe tato forma sociálních služeb znamená? Mně to přijde jako dobrej způsob, jak provádět prevenci, protože ty děcka jsou ve svý sociální sféře, necítí se nepohodlně, nejsou někde ve škole a necítí stres. Ony za tebou přijdou samy. Ty je nikde neodchytáváš. Maximálně jim na akci nabízíme letáčky, ale ony pak přijdou dobrovolně. Nikdo je tam nenutí. Vesměs tam pracujou mladý lidi, který vypadaj alternativně, chápou to alternativně, nejsou o moc starší než oni, a tím je ta komunikace přirozenější. Prostě lepší prostředí. Oni se tam cítí bezpečněji, a nebojí se zeptat na věci, na který by se ve škole třeba nezeptali. Pro mě to znamená asi dobrou příležitost k prevenci. Takže ty jsi zároveň trochu odpověděla na mou další otázku. Čím je podle tebe tento druh služeb přínosný a zajímavý v rámci drogových služeb a poradenství? No tím samým. Já jsem o tom už v podstatě mluvila. Konkrétně pro mě to znamená práci, která mě zajímá. Co je hlavním cílem vaší organizace? Vytvoření klidových zón na festivalech, kde je hluk. Jde právě o určitý harm reduction, protože oni můžou odejít z toho chaosu a chvíli se schovat do klidové zóny. Tam si dají vodu, která je zadarmo, není tam předražený nealko, díky ovoci doplní vitaminy a když se necítí psychicky dobře, tak si s nima může o tom někdo popovídat. Pro mě je to o tom, že právě mimo to všechno, když už tam jsou a chce se jim tak se můžou podívat i na to info o drogách. Jinak jedno z těch primárních lákadel, který je podle mě táhnou, je ten únik od hlavního dění a možnost si odpočinout. Dál tam jsou I špunty do uší, apod. Takže kromě toho, co se týká drog je to celkově taková péče o zdraví a o duši na tanečním festivalu. Můžu tedy vycházet z toho, že jedním z vašich cílů je podávání objektivních a komplexních informaci o drogách? Ano informujeme pravdivě. Neříkáme “drogy ne”, protože v dnešní společností se to už prostě obecně ví, že mají i spoustu kladů, akorát jde o to, co za to chcou zaplatit. Myslím si, že je to hodně typický pro Chilli.org, že se snaží vytvořit neformální podmínky k tomu, aby se lidi ptali na účinky drog ve všech ohledech I těch jakoby pozitivních. Jaké další metody a cíle stanovujete pro realizování svých služeb? Samozřejmě kromě toho, co jsi už říkala. No, momentálně je to tak, že Chilli.org je trochu v personální krizi, takže právě teď řešíme hlavně tohle, a taky je potřeba oddělit jihomoravskou sekci od té pražské, která je jakoby ta hlavní, taková spíš administrativní část naproti tomu, ale realizace naší činnosti probíhá hlavně v brněnským týmu, takže to moc nefunguje. Takže se snažíme vytvořit nový vícefunkční realizační tým. Jasně, chápu. Já jsem spíš ale myslel víc vůči těm službám. Jaký další služby mate v plánu, 56
nebo jaký další služby ještě nabízíte? No tak z těch vedlejších to jsou špunty do uší, kondomy nabízíme a chtěli bysme dál, aby jsme měli lepší stany a vybavení celkově, ale na to je potřeba hodně peněz. Asi taky, aby tam byly nějaký testery, kdyby tam byly např. alko, s tím ale zase souvisí ta finanční otázka. Je jasný, že by to bylo super, kdyby tam ty alkotestery byly a lidi by věděli, jak na tom jsou, než si třeba sednou za volant, aby věděli, jestli jsou OK. Čím je vaše organizace charakteristická vůči ostatním organizacím působících na scéně? Právě těma chilloutama. Oni se víc zaměřujou obecně na informace o drogách, testování extáze, dokud to šlo, alko testery a další věci. My se víc zaměřujeme na vytvoření určitýho komfortu pro toho návštěvníka a vytvoření takové celkové psychické pohody na těch akcích v prostředí našeho chilloutu. Prostě, užít si ten festival, a zároveň mít tu možnost z něho odejít. To je někdy dost těžký, protože ten hluk se dost rozlíhá daleko a lidí je hrozně moc a být ve stanovým městečku neznamená vždycky tu pohodu. Prostě, snažíme se vytvořit tu pohodu. Pravda je taková, že máme od těch lidí na tohle konto dost pozitivní odezvu a taky ta voda zadarmo není něco úplně tak běžnýho. Občas tam taky prodáváme za symbolickou cenu bezovku a domácí buchty, i jiný takový věci takže se tam lidi cítí v pohodě a víc jako domácky. No, to je jedna z forem služeb, na který jsem myslel. Jo, tak to já neberu jako službu, protože je to prodej. Pro nás je to spíš, aby jsme měli třeba na benzín. Takže je to určitá, symbolická forma sebefinancování. Na jakém principu funguje kooperace s dalšími organizacemi působícími na této scéně v ČR? To funguje na základě toho, že jsme organizace pod hlavičkou Safer party takže komunikujeme s ostatníma organizacema od Podanek, Sananimu a dalšíma projektama. Tím, že jsme sdružení pod jednou hlavičkou, tak si rozdělujeme, kam kdo pojede a co tam budeme řešit. Taky se domluví, jestli pojede jedna organizace nebo dvě. Když dvě, tak se řeší ta spolupráce, kdo co bude dělat, aby jsme si nelezli do zelí a ty služby byly co nejkomplexnější. Takže jsme se třeba potkali, myslím, že zrovna s CPPT z Plzně. Oni tam tenkrát měli ještě testování a měli ty služby koncipovaný trochu jinak než my. Takže jsme se snažili jim dát trochu možnost realizovat se v tom jejich a oni nám v tom našem. Nevím jak to říct. Oni nám posílali ty lidi, co chtěli kondomy, vodu a chillout. My jim zase přihrávali lidi, co se zajímali o testy extáze, a tak. Máš povědomí třeba i o nějakým jiným obdobným projektu. Myslíš, že třeba vůbec nějakej další takovej je? Jako Saferparty? 57
Ano. Nějaká taková další alternativa. Já si myslím, že v takový míře ne. Proto tenhle projekt taky vznikl, aby se ta služba trochu zkvalitnila a nějak se rozšířila ta safe forma. Nevím o jiným projektu v republice, kterej by sdružoval tolik organizací. Ono těch organizací, co se o to nějakým způsobem zajímaj, je víc. Určitě se tou problematikou zabývá Centrum adiktologie, ale nesdružujou pod sebou další za účelem realizování nějakých služeb.
Teďka se posuneme víc k té organizační části. Proč si myslíš, že by vás měli organizátoři hudebních akcí angažovat? Protože jsme další služba navíc. Je pravda, že oni si stěžujou, nebo nelíbí se jim ta voda zadarmo, ale to si myslím, že by tohle měli zajišťovat oni podle zákona. To ovoce a zelenina jim taky trochu vadí, protože oni na tom občerstvení chcou vyrejžovat co nejvíc, ale my v tomhle pro ně nejsme žádná konkurence. Mělo by to pro ně hlavně být to, že my jsme ta další služba. Někdy pro ně zaštiťujeme na akcích třeba i první pomoc, a podobně. Navíc s taneční scénou drogy hodně souvisí. Je to pro ně určitý předcházení problémům. Když ty děcka mají na akci možnost navštívit třeba stan Chilli.org. a zjistí si nějaký ty informace, tak mají alespoň tu možnost předejít určitým, často dost vážným malérům. Je to další služba. Vzhledem k těm hasičům, buřtům a zmrzlinám je to pro ně taky další pseudoatrakce, protože zajišťujeme chillout. Kdo je pak vaši cílovou skupinou? Nejvíc bych řekla, že to jsou lidi od 15-16 do 26, ale navštěvujou nás starší i mladší. Prvouživatelé určitě, a potom lidi, co hledají změnu. Tím myslím třeba lidi, co chcou přestat, a my je potom můžeme odkázat na jiný pomocný skupiny nebo příslušný organizace, a tak asi. To je teda taková vaše idea ohledně cílové skupiny návštěvníků. Dochází pak reálně k naplnění tohoto předpokladu, nebo je to spektrum jinačí ? Záleží hodně, na jaký se jede festival. Na některých je víc těch teenagerů, a někde chodí i lidi kolem třicítky ve větším množství. Třeba na Hip-hop campu to byli podle mě víc lidi do 2123, na Sázava festu to bylo tak půl na půl, na Let it rollu to bylo zas tak spíš kolem těch 25. Takže tak. Navštěvují vás třeba i rodiče s dětma, popřípadě jakékoliv další skupiny, které vybočují z toho hlavního proudu? 58
Myslím si, že určitě, protože my tam nejsme vzdělávací složka, která souvisí se školstvím. Tím, že my to máme takovou neformální formou, tak se ty lidi nebojí nás oslovit a nepřipadají si hloupě. Mně Přijde, že častým důvodem, proč lidi nemají ty správný informace, je proto, že se bojí zeptat, aby náhodou nevypadali jako pitomci. Protože my se tam na ně hned od začátku nesnažíme nějak zkoumavě působit, tak je pro ně snazší ty informace získat a něco si z toho opravdu odnést. Nemyslím si, že bychom byli nějak vymezení. Jsme neformální a působíme jako takovej útulnej pokojíček, kde si každej může říct, co chce. Samozřejmě tam ti lidí nemusí chodit jenom kvůli těm drogám. Když tam někdo přijde jen tak poslechnout si klidnou hudbu a přečíst si pěknej časopis, tak si přečte pěknej časopis. O tom to taky je, že tam nikdo nikoho nevyhání a jediný, co se snažíme dodržet je, aby ten chillout byl nekuřáckej. Proč si myslíš, že by vás měl účastník letního festivalu navštívit? Tak to už jsem v podstatě řekla několikrát, protože těch drog je velká škála a protože je spousta dezinformací. Myslím si, že ty lidi to ví, protože funguje internet a ty informace jsou kolikrát dost rozporuplný. Takže si myslím, že je pro ně lákavý si to utřídit. Navíc je tam ta klidová zóna s možností odpočinku a případně si ty informace, který maj, můžou doplnit o to, co jim řekneme my, nebo můžou získat kontakty na další organizace. Co je tedy tím hlavním motivem, který je k vám přitáhne? Myslím si, že zvědavost. Oni vidí další stan a vnímají ho jako další atrakci. Každej si na začátku projde ten areál a zjistí si, kde je velká stage, malá stage, občerstvení, nějakej obchod s oblečením, přitom najdou i náš stan a zajímaj se, o co tam jde. Prostě je to o tom, že je tam vždycky přivede zvědavost. Samozřejmě, dneska už skoro každej nějakou tu zkušenost nebo povědomí s drogama má, ať už vlastní, nebo přes kamaráda. Právě proto, že je v dnešní době tolik dezinformací třeba z televize, tak ty děcka se zeptají a chcou znát tu pravdu, nebo si vezmou letáček, takže se to pak trochu šíří dál. My neplánujem žádnou velkou reklamu a klienty na těch akcích nějak zvlášť nelovíme. Prostě, je to dobrovolná volba a většinou se u nás lidi cítí dobře, pak přitáhnou svoje kamarády, a několikrát se stalo, že přišli původně na nějakýho známýho Dje, ale pak většinu času strávili u nás ve stanu. Což je pro nás pak dobrá vizitka. Navíc, oni tam pak zjistí, že si můžou v klidu popovídat, což obecně je na takových akcích problém kvůli hluku. Můžou si vyplnit dotazník, a pak můžou srovnat to, co vyplnili, s výsledkama ve výročních zprávách, který z těchto dotazníků čerpaj. Myslíš teda, že velkou roli v úspěšnosti vašich chilloutových stanů sehrává možnost klidu a odpočinku? No, to si myslím, že určitě, protože obecně ty klidový zóny lidi na akcích dost postrádaj. Né každej je připravenej protančit celej večer od začátku do konce, a nevydechnout si. Navíc 59
říkám, ty lidi tam většinou nechodí sami, takže když tam jste třeba s kamarádem a chcete si něco v klidu říct, tak to není úplně jednoduchý. Jakou máš přímou nebo nepřímou zkušenost se zahraničním přístupem v této problematice? Já osobně ne. Vím, že jeden se zakládajících členů ano. Vlastně víc jich má tuto zkušenost. Spolupracovali s Drug scoutama a určitě to ovlivnilo vznik Chilli.org. Oni vychází z toho formátu jakoby. Přejímají vlastně formát od německé organizace Drug scouts a anglické Crew 2000. Takže se dá řici, že Chilli.org původně vycházejí ze zavedených zahraničních vzorců? Jasně právě z těch Drug scoutů, kde právě v Lipsku oni vykonávali stáž na praxi, ještě když chodili na VOŠku. Co je podle tebe aktuálně největším problémem v této činnosti? Já bych řekla, že občas nechuť těch organizátorů, kteří nechápou, že jsme bezplatná služba a požadují po nás pronájem za náš stan. To je problém, protože jim tohle samozřejmě nemůžeme nabídnout a oni by to sami měli brát jako výhodu. Takových je naštěstí menšina. Další věc, co si myslím, že je chyba je to zatrhnutí testování extází. To je služba, která je hodně vyhledávaná a lidi se nás na hodně ptají. My jsme ji původně ani neposkytovali, ale jezdila s náma jiná organizace, která tohle obvykle dělala, a teď, když tam není. tak je nemáme na co odkázat a stoupá tam riziko, že si vezmou něco, u čeho nebudou znát to složení. Oni si tu tabletu sice často berou, i tak, ale přijde mi to jako krok zpátky. Dříve měly ty děcka aspoň možnost zjistit, co v té tabletě je, a měly tu šanci k tomu zaujmout zodpovědnější přístup. Teď je to, jako by jim stát říkal, že je to jedno, však to neber, ale tím nezarazí tu zvědavost.
Jaká je podle tebe největší výhoda testování extáze na akcích? Tak takový vedení k zodpovědnosti toho, co do sebe peru a asi částečný eliminování těch nepoctivých dealerů. Samozřejmě by bylo fajn, kdyby ty děcka nad tím přemýšlely i z jinýho než toho chemickýho úhlu pohledu, ale i to beru jako určitej krok k zodpovědnosti, alespoň zjistit, co v té tabletě doopravdy je. Znamená to pro mě, že nad tím ti lidi přemýšlí. Zajímala jsi se nějak o argumentaci Ministerstva vnitra a Policie ČR v této záležitosti? Jakože zajímala, ale už je to dýl. Četla jsem pak vyjádření k tomu od Centra adiktologie a doufám, že postoj vlády se k tomu změní, no. Já jsem každopádně za testování už jenom proto, že to alespoň ukazuje na zodpovědnější přístup k užívání drog, čehož se snažíme docílit. Ne to, zakázat ty drogy, ale vést ty experimentátory k uvědomělejšímu chování ve vztahu k drogám. 60
Jaká je podle tebe největší přednost u tohoto druhu terénní práce? Myšleno vzhledem k ostatním způsobům prevence a poradenství v oblasti drog. Už jsem to v podstatě říkala. Je to v tom neformálním přístupu, a že ty klienty kontaktujeme v jejich přirozeným prostředí, kde je ta možnost setkat se s drogou prostě velká. Co myslíš, že se na taneční scéně v ČR z měnilo vzhledem k terénní práci, na které se podílíte? Asi to, že vůbec ta taneční scéna dost zmasivnila, přestože techno je v poslední době spíš na ústupu, tak se teď dost objevujou styly, který dřív byly underground, jako Tekno, Drum and bass a elektro. Ty teď jdou v posledních letech dost do módy. Takže v tomhle se to po hudební stránce trochu obměnilo. Hlavně se začínají objevovat nový typy drog, že zezačátku to bývaly extáze a LSD. Teď přichází do oběhu úplně nový sloučeniny, jejichž účinky ani z hlavy neznám. Vyrábí se hlavně v hrozně velkých množstvích a variacích. Takže to zpaměti ani nejsem schopná vymezit a je těžký to postihnout. Hlavně chodí na akce mnohem mladší děcka než dřív. Takže ty rodiče jsou asi benevolentější, nebo jim je jedno, co oni dělaj po večerech. Mají víc peněz, takže si i můžou dovolit ty drogy koupit. Myslím si prostě, že maj větší kapesný a ty rodiče se moc důsledně nezajímaj o to, za co je utrácí. Já bych si tenkrát za svý kapesný 50 Kč moc nekoupila, a i tak to bylo akorát na svačinu málem. Ty rodičem, tím že jsou zahlcený prací, tak tyhlety věci asi moc neřeší, a tím pádem je větší prostor pro tady tohle. Plus se změnilo to, že se nesmí testovat extáze, ale na druhou stranu, když já jsem chodila na tyhlety akce, tak tady tyhle služby ani nebyly, takže je fajn, že tyhle organizace přibývaj. To je zase pozitivní změna. Jaké máte, jako organizace, nejbližší plány do budoucna? Asi by jsme chtěli možná víc se zacílit nebo se rozvrstvit na tu jihomoravskou, potažmo brněnskou skupinu, která bude realizovat asi trochu jiný projekty, než dělal Chilli. org dřív. Chtěli by jsme obecně jezdit víc a zaměřit se na ty lokální akce. Před tím jsme byli spíš na ty velký letní festivaly a dvě tři klubový akce za rok. Teď se chceme zaměřit víc na ty klubovky, kde si myslím, že je možná někdy ta potřeba toho chilloutu větší skrz ten klid. Přiberem možná nějaký nový externí pracovníky. Obecně jako chcem tu službu trochu rozšířit a zušlechtit, aby to nebylo tak hektický. Možná omezíme ty výjezdy po republice někam do Hradce a do Pardubic. Zkusíme spíš podpořit lokálnější projekty a zkusíme se taky posunout na alternativnější akce. Chtěli jsme jet třeba na Break fest, což zatím nevyšlo, protože jsme se nedohodli s organizátorem. Takže spíš proniknout na tu alternativnější scénu s a pokrýt i ty menší akce. Dřív jste, jak si říkala, jezdili po velkých festivalech po celé ČR. Budete chtít tento trend 61
udržet, nebo plánujete úplnou změnu? Budeme, ale nebudeme ho chtít rozšiřovat. Pojedeme zas tak na ten Let it roll, a tak. Tenhle náš stávající přístup je aj spojenej s tím, že na některých festivalech o naši službu není až takovej zájem. Pokud vemu za příklad třeba Hip-hop kemp, kterej byl v tomhle nejvýraznější, tak musím říct, že vzhledem k většinové mentalitě návštěvníků jim to drug info moc zajímavý nepřipadá. Pokud se víc u nás zastavili tak spíš kvůli naším doprovodným činnostem nebo si spíš mysleli, že se tam drogy prodávaj…(smích). Je to způsobený asi tím, že je na tomhle festivalu veliká spousta atrakcí od graffiti work shopu po skate park, který soupeří o jejich pozornost, a na to momentálně nemáme, aby jsme je k tomu přesvědčovali takovýmhle způsobem. Hlavně si myslím, že je to mentalitou lidí obecně, který na tuhle akci jezdí. Napadá tě celkově ještě něco z pohledu pracovníka terénního programu, kterej na téhle scéně působí? Napadá mě to, že by bylo super, kdyby se do tohohle typu přístupu investovalo víc peněz ze strany státu i různých grantových projektů. Přijde mi, že to je sféra, kde pořád peníze hodně chybí, a možná je to můj dojem, ale přijde mi, že tenhle přístup je efektivní. Mám názor, že na to lidi reagujou a že je nutíte o tom přemýšlet, a to je u mladých lidí vždycky dobře vést je k tomu zodpovědnějšímu přístupu. Je to podle mě účinnější, než ty školské preventivní projekty, na které jde peněz relativně dost, ale míjí se tak trochu účinkem. Myslím si totiž, že ta školní autorita dost často působí trochu zastrašujícím dojmem, a nedává takový prostor k diskuzi. Tady mají oni možnost se uvolnit a ptát se, na co chtějí. Kdyby na to bylo víc peněz, tak by ta služba byla ještě kvalitnější. Jinak ty projekty nemaj moc valnou možnost se udržet. Chceš ještě něco dodat? Ani ne. Děkuji za rozhovor. Není zač.
62
Rozhovor 2 jméno: Karel
věk: 28 let
dosažené vzdělání: VŠ
organizace: Podané ruce
praxe: 7 let
Takže bych se tě zeptal na první otázku: kdy jsi se s fenoménem terénní práce na taneční scéně setkal poprvé? Bylo to asi v roce 2005 nebo 2006, kdy jsem dělal dobrovolníka v „Podankách“ a jel jsem s Katkou Škařupovou, která to rozjížděla v „Podankách“ s Jirkou Librou, na nějaký brněnský techno. Jel jsem na stánek a tam jsem s nima byl jednu noc. Měli jsme tam nějaký plakáty, rozdávali kondomy, a tak. Angažoval jsi se v sociálních službách i jinak? Jo, jen chvíli. To v „Podankách“ byla asi moje druhá praxe, před tím jsem dělal v uprchlickým táboře, to bylo zajímavý, ale tam jsem u toho nezůstal a šel jsem jako dobrovolník na terén. Tam jsem nějak víc zakořenil a navíc jsem se i s těma lidma co tam pracovali, i skamarádil a prostředí party mě zajímalo, takže při první příležitosti jsem do toho šel. Jak se angažuješ v rámci terénního programu na taneční scéně teď, nebo v posledních letech? Jakým jsi prošel vývojem? No, nikdy to nebylo úplně to hlavní, co bych dělal, vždycky to bylo spíš na periferii, třeba přes léto víc, a v zimě nebo přes zbytek roku jsme šli tak jednou, dvakrát, třikrát maximálně na nějakou krytou akci. Bylo to vlastně spojené s tím, že jsem začal dělat v internetový poradně, která původně vznikla na základě boomu syntetických drog u nás, v Český republice, a s tím vlastně bylo spojený i to, že se jezdilo na párty, ještě když se testovalo a vlastně i pak.
A to bylo jaký období, přibližně?
63
Tak jedno bylo období, kdy to vzniklo, to bylo 2001 a 2002, to jsem tam ještě nebyl, a potom jsem do poradny vešel v roce 2007, 2008. Na sklonku roku 2007, myslím. A co pro tebe tahle forma sociálních služeb, myslím přímo terénní práce na taneční scéně, znamená? Myslím, jako konkrétně pro tebe. Já mám vůči tomu takovej ambivalentní postoj, protože si myslím, že jsme to nikdy nedělali tak dobře, že by to úplně naplňovalo moje představy. Vždycky to bylo tak, že jsem na to neměl nikdy moc času. Jasně, já myslím víc v té teoretické rovině. Tak, pokud se bavíme o postupech harm reduction, takže to z toho vychází. Já mám takovej ideál. Jedna věc je ale ideál, ale druhá věc je, jak to doopravdy je. Myslím teď spíš ten ideál. Ideál by byl, kdyby ta práce jakoby vycházela z řad lidí, který se na té scéně pohybují. Aby tam nebyl tak jasnej rozdíl mezi tím, kdo jsou ti experti, pracovníci na ty drogy, a kdo jsou ti účastníci a ti organizátoři. Aby to byla aktivita, která je hodně spjatá s tou scénou. Mám pocit, že mnohem víc než být na ulici, je důležitý být jako insider. Na ulici taky, ale tam je to přece jen víc o pomoci než na party. Na party je to víc o předání informací, o takovým jemnějším působení, než na ulici, kde jde už třeba o zdraví. Na party je důležitý komunikovat hodně i těmi prostředky lidí odtamtud. Takže si myslím, že sociální práce tam by měla být hodně spjatá s prostředím party. To znamená, mít podporu organizátorů, mít zázemí mezi těmi návštěvníky akce a trochu jakoby zapadnout do konceptu celý party. Nemělo by to být jen o pultíku s letáky, ale i o oddechovém prostředí, kde můžeš s účastníkem zavést informální rozhovor. Je to o větším propojení.
Vzhledem k tomu, cos říkal: jaký je podle tebe největší přínos tohoto druhu terénní práce, vzhledem k prevenci a poradenství a terénní práci obecně? V čem vidíš hlavní výhody?
64
Já myslím, že to není nějak velkej rozdíl, ten je jen v tom kontextu, jinak gró je stejný: prostě bavit se s lidmi o užívání drog a nezakazovat jim to a nestrašit je, ale snažit se o to, aby se minimalizovaly ty rizika, který se toho braní týkají, ať už psychický nebo sociální, nebo zdravotní, a vytvořit uvědomělejší způsoby užívání. Nemám vizi ani ideál, že se na party drogy brát nebudou, protože vím, že se brát budou. Jsou s tím prostředím hodně spjatý. Spíš je třeba dělat osvětu, aby nás pak ty lidi sami už nepotřebovali. Je třeba, aby byli už vzdělaný v tom, co ty drogy dělají a co se má dělat v určitý chvíli, když se něco děje, aby všichni věděli, kde sehnat informace, a tak. Jak vnímáš rozdíl mezi prevencí, kterou realizuje stát v rámci škol, a nějakými kampaněmi, kde to podávají různý odborný sdružení i učitelé, a tak, a mezi tím, co děláte vy na akcích. To už je trochu ten komunikační prostředek. To, že jsme stejná věková skupina, to, že vystupujeme podobně vizuálně a názorově, a tak. Ten hlavní rozdíl je v tom, že komunikuješ s lidma na party, tedy s opravdovou cílovou skupinou. Zatímco na školách přijdeš do třídy a nevíš, kdo tam užívá a kdo co dělá. Tam je teda mnohem míň dialog. Jednak tam je v kontextu ta instituce, která je autoritativní a děcka se tam neotevřou, a pak, když děláš prevenci na školách, tu klasickou prevenci, která v současnosti probíhá, tak ta mi připadá jako monolog. Je to „my vám tady něco řekneme a poberte to takhle bez ohledu na to, kdo jste“. Pro mě to je málo efektivní v tom, jak to hrozně málo sedí na konkrétního člověka. Na party se nejenom bavíš s lidma, co ty drogy berou, alespoň rekreačně, kterých tam je mnohem větší koncentrace, a ty se s nimi i bavíš v tu chvíli, co si to dávaj. Můžeš tak být daleko blíž tomu momentu ovlivnění, a navíc je ten přístup daleko individuálnější. Bavíš se tam s jedním člověkem, co na tý party bude dělat, máš tak tedy možnost ovlivnit aktuální dění. Navíc tam nepůsobí prvek instituce, nebo je tam hodně redukovanej. Platí tady, že čím líp jseš infiltrovanej do tý skupiny, nebo spíš čím víc jseš na jejich straně. Zkrátka posloucháš tu hudbu a jde vidět, že nejseš mimozemšťan, co chodí po školách. Jde vidět, že jseš člověk, co tomu kontextu trochu rozumí, kterej ví, co to je za hudbu, jak ta party probíhá. I když na těch školách je to úplně jinej kontext. A dál, jako výsledek zkušenosti a teoretický práce, na který jsme dělali, chodí na ty party uživatelé, který se jinak moc nesdružují. Jako sociální pracovník je jinde nemůžeš vychytat. Když jdeš za lidmi z ulice, tak víš, že chodí na určitý místa a jsou líp rozpoznatelný, zatímco lidi, co chodí na party, nemáš jako sociální pracovník přes týden šanci zachytit. To jsou lidi jako já nebo ty, kteří se pohybují v normálních sociálních oblastech. Chodí do školy, do práce, nejsou normálně rozpoznatelní a nikde nijak extra nekumulují. Přes týden prostě nejsou v tom drogovým kontextu. Takže ta party je jediná 65
příležitost, jak se s nimi bavit o tom, co tam dělají. Tak, když to vztáhnu nějak konkrétněji na vaši organizaci, Podané ruce, tak co je hlavním cílem vaší práce v rámci terénních programů na tanečních parties? Těžko říct, my žádnou metodiku nemáme, takže se to stahuje na to, co je obecně cílem v terénu. Takže nemáte svůj vlastní speciální přístup k problematice? Nějakej jo, ale spíš takovej implicitní. Nemáme to nijak explicitně definovaný v žádným dokumentu, ale hlavní je objektivní osvěta. Není to osvěta, která má tendenci lid strašit, nebo jim něco zakazovat, ale zakládat to na nějakejch ověřenejch argumentech, který nemají tendenci ty drogy jenom očerňovat. Druhá věc je redukce rizik, ještě před tím, než člověk tu látku užije, anebo potom v průběhu. A dál, co si myslím, že je hodně důležitý oproti terénu, je nějaká evalvace toho, co se na tý party děje. O tom totiž nejsou žádný informace. My máme spoustu informací o tom, kolik je tady problémovejch uživatelů drog, taky do toho jdou prachy, je spousta výzkumů tady v tý oblasti, ale tím, jak je scéna party taková napůl uznaná, se vlastně moc nevyhodnocuje. Takže to, co my pořád děláme, to, co se v terénu zas až tak nedělá, je sbírání dat od účastníků a klientů a průběžné zpracovávání. Protože na party jsou i lidi, co neberou stabilně a nejsou závislí, ale spíše experimentují, navíc se v tom prostředí objevují i nový drogový trendy v takový víc živočišný podobě než na ulici. Objevují se tam nový látky, takže je to taková přední linie, kde můžeme nějaký nový drogy nebo nový trendy v užívání látek odhalit, nebo se o nich něco dozvědět. Takže nejde jen o to, lidi nějak poučovat, ale i se od nich učit. To je rozdíl oproti terénu, kde mám pocit, že k těm lidem přistupuješ víc v expertní pozici, že jim říkáš, co je blbě, co mají dělat, aby se nezabili. Ale na party se častokrát od lidí učíš, oni někdy o drogách a nějakejch speciálních postupech ví víc než ty.
66
Jaké má toto prostředí vliv na dialog mezi vámi a návštěvníky? Po určitý době jsem odstoupil od tý poučující pozice, kterou jsem měl v prvních letech, do nějaký spíš zvídavý, kdy se s těmi lidmi spíš bavím o tom, co si dávají a chci přijít na to, jak to mají, než abych za nimi přišel a dopředu jim říkal, co je špatně. . Ještě k těm cílů a postupům: jaké třeba další cíle si stanovujete vedle harm reduction v té činnosti, kam ještě chcete zasáhnout? Snižování rizik, osvěta, zjišťování novejch trendů. Jaký u vás máte metodologicky zpracovaný postupy na to, aby o vás klienti věděli? Ten komunikační prostředek k nalákání lidí ke stanu, tedy to, cos říkal, a co si myslím, že mají „chilli“ hodně propracovaný a v čem jsou nejlepší. Komunikují s lidmi nejvíc těmi prostředky, hudbou, graffiti a různými uměleckými vychytávkami. To třeba v „Podankách“ nikdy dřív nebylo a až s námi se to zavedlo. Půjčovali jsme si graffiti plachty, udělali jsme tam takovej chillout, sice bez hudby, ale měli jsme tam chilloutovou zónu s různými matracemi a sedáky, kam si lidi mohli sednout. Měli jsme tam čaj a nějaký občerstvení, což před tím nikdy nebylo. Před tím to bylo založeno na těch testech, který přilákaly ty lidi nejvíc. Takže jedním z lákadel byly podle tebe ty testy? Ty jsou na party úplně největší lákadlo. Potom se ty testy zakázaly, takže „Podanky“ to dělaly dál, ale bez testů. A tím přišly o svoje trumfy a nikdo tam najednou nechodil. Byl tam ten expertskej stánek s plakáty, letáky a kondomy a nikoho to nezajímalo. Hlavní byly ty testy. Uvažovalo se o tom, jestli to má smysl dál dělat. Pak jsme byli asi na třech akcích jen s těmi plakáty, a to bylo hodně tristní. To tam chodili lidi zeptat se, spíš jen tak ze zábavy, a bylo to divný jim něco říkat a nic jim nenabízet. Mělo to význam jen ve chvíli, kdy se tam někdo úplně „vykotil“ a my jsme tam byli a mohli mu pomoct, ale to byli tak dva, tři lidi za noc. Bylo potřeba třeba s nimi jít ven, zavolat zdravotníky, a tak. Ale kromě tohoto to nemělo žádný velký opodstatnění, bylo to jak na škole s letáky. Abych to shrnul, rozhodli jsme se jít jinou cestou, nakoupit sedáky, trochu ten stan zpříjemnit, udělat občerstvení a chilloutovou zónu. To je ten směr, kterým se „Chilli“ vydali už od začátku. Jednak byli v té kultuře 67
zakořeněný víc, než lidi v „Podankách“, a taky netestovali a museli ty lidi oslovit i jinak. Myslím, že zvolili cestu, která má velkej smysl. Tak to jsou ty komunikační prostředky, který používáme, ale pořád jsme oproti „chilli“ organizace primárně expertní, která se učí ty komunikační metody s cílovou populací, zatímco „Chilli“ jsou lidi ze subkultury, jak to vnímám já, který se teprve začínají učit, jak být expertem. My jsme to zase měli opačně. Já jsem se v týhle oblasti pohyboval, ale nikdy jsem neuvažoval, že bych založil nějakou organizaci, pak jsem se dostal do „Podanek“ a až z pozice sociálního pracovníka jsem se tomu začal věnovat. Ale ne před tím, což je podle mě zajímavej rozdíl, kterej i diktuje to, jakým směrem se ty organizace vydávají. Někdo je jakoby víc v partě s tou kulturou, a míň to valí přes ty testy, jenom přes nějaký letáky a informace, a někdo se inspiruje těmi lidmi, co to dělají odjakživa. Rozumím. Došlo k nějakému významnému rozdílu v efektivitě nebo návštěvnosti mezi vámi, organizacemi, které používaly testování extáze, a mezi organizacemi typu „Chilli“, který prostě šly jinou cestou? Záleží, co je kritériem tý efektivity. Dejme tomu, že měřitelnej prvek je počet lidí, kteří tu službu navštívili a účastnili se interakce a třeba vyplnili dotazník. Myslím, že ta efektivita v tomhle je tak porovnatelná. Na stánkách „Podanek“ těch lidí bylo m v nějakým roce víc, protože tam byly testy. Rozdíl je v metodě, jak lidi oslovujeme, jestli je to z pozice experta nebo partnera. Ta odbornost je spíš ale takovej postoj, spíš dojem, jakým se snažíme působit. Jakými metodami dosahujete svých cílů? Zajímají spíš vaše metody práce obecně a další cíle, pokud nějaké jsou. Jasně, no já myslím, že to hodně souvisí, hlavně na party, kdy mají ty „vyndaní“ lidi možnost na chvilku se posadit a osvěžit se. To je přesně ono a je to mnohem víc, než jim jen dát nějakou informaci. Takže my se tímhle směrem poslední dva, tři roky taky vydali. Máme tam taky chillout zónu, ale ne tak vychytanou, jako mají „Chilli“. Snažíme se nesnižovat rizika jen prostřednictvím informací, ale taky poskytnutím prostoru pro odpočinek, to je jasný.
68
Jak jsou Podané ruce charakteristické ve srovnání s jinými organizacemi působícími na scéně? Mají nějakou službu, metodu nebo přístup, který vyčnívá nad ostatní? V podstatě jsou ty služby hodně podobný. Vždycky se to liší hlavně tím, jestli se tam testuje nebo netestuje, protože tím se ta služba zásadně mění. „Podanky“ jsou zajímavý tím, že s tím začaly a přivezly sem tu tradici a v jedné době diktovaly ten trend, ale po zátahu na testování to nějak vyšumělo. Lidi, co se tomu dřív věnovali, od toho odstoupili. Teď se u nás poskytují ty standardní služby jako v ostatních neziskovkách. To znamená Jihočeský streetwork, Plzeňský CTTP, Semiramis, Sananim. A potom jsou tady ty „Chilli“, který jsou jiný v tom, že vycházej víc z kořenů tý subkultury, a ne primárně ze zázemí jako neziskovky. Jinak myslím, že standardy jsou podobný. Co je možná specifický pro „Podanky“, je to, že mají propojení s internetovou poradnou. Podle mě jsou ty informace, který poskytujeme, na hodně dobrý úrovni oproti jiným organizacím. Pořád se musíme dovzdělávat, protože nám lidi nejen ze scény pokládají různý dotazy, ta poradna je pro širokou veřejnost. Furt tam ale chodí určitá část dotazů od rekreačních uživatelů z party, takže jsme pořád v kontaktu s těmi novými trendy a informacemi místo toho, aby jsme to vyhledávali na zahraničních serverech. To nás taky nutí víc se zajímat o dění okolo a nepracovat pořád jen v zajetých stereotypech. Podle mě jsou „Podanky“ specifický i v tom, jak mají dlouhou historii, znají ten vývoj a jak tady byli ti hodně kvalitní lidi, a tím, jak je to propojený s poradnou, máme i dobrý odborný standard oproti jiným organizacím. Mohl bys mi tedy nastínit, na jakém principu funguje kooperace s dalšími organizacemi působícími na scéně ČR? Myslím, že ta nefungovala do doby, než se objevilo Safer party. S příchodem Safer party jsem se o to začal zajímat i já, takže moc nevím, co bylo před tím. Byla to asi taková klinická smrt, kdy se nic nedomlouvalo a se Safer party se všechno začalo organizovat líp, začali jsme jezdit na porady, víc se o tom bavit a vytvářet program na letní festivaly, kde jsme se potkávali s ostatními a domlouvali se na tom, kdo na jakou party pojede. Navíc se „Podanky“ začaly zapojovat, vlastně spíš asistovat u testování, který dělal Jihočeský streetwork.
Proč si myslíš, že by vás měli organizátoři akcí na taneční scéně angažovat? Myslím si, že jednoduchej argument je v tom, že se tam lidi budou cítit líp, že v tomhle 69
můžou organizátoři zapůsobit pozitivně. Jednak zvýší spokojenost lidí na akci, bude to bez bad tripů a takových věcí, protože se bude vědět, kam se obrátit. Je možný, že bude daleko míň „vyndaných“ lidí, kteří z tý akce pojedou „rozbití“. Extrémní příklad je to, že se lidi vyhnou skandálu spojeným s předávkováním. Zvyšuje se šance tomuhle přejít. Pak se tím i organizátoři můžou chlubit, že se o to starají a že jim to není jedno. Mám takovou zkušenost, že ti pořadatelé myslí často jen na ten profit, hlavně na komerčních akcích, ale oni i v týhle oblasti na tom můžou vydělat. Je to dlouhodobě udržitelný, takže když budou budovat na party příjemný prostředí, budou se jim tam lidi vracet a oni budou vydělávat. Taky od nás můžou mít úplně jiný informace o party, můžou mít jinej přehled o tom, co se tam děje a příště můžou tu akci udělat mnohem líp. Častokrát jsme na party sledovali to, jestli tam je dost vody, dost záchodů a takový věci. Na vstupu ti nikdo dotazník vyplňovat nebude, ale každej, kdo přijde na stánek, si třeba postěžuje na to, co mu na té party chybí. My pak stížnosti můžeme předat organizátorovi. Jaká je vaše cílová skupina? Asi pravidelní a i rekreační uživatelé drog. A jací lidé vaše služby reálně navštěvují? Jedna skupina jsou ti opravdu rekreační uživatelé, kteří o drogách moc neví a důvěřují nám, že jsme experti, který jim řeknou, co v tý tabletě je. Přijdou se s námi poradit, když si třeba něco dávají poprvý. Dál to záleží na službách. Je skupina lidí, která si pamatuje, že jsme kdysi testovali, tak přiběhnou a chtějí hned vědět, co v té tabletě je. Ani nechtějí moc slyšet žádné informace. Ti první tě poslouchají a informace doslova sajou, zatímco ty druhý chtěj jen přesně jednu informaci o složení té tablety, nebo jen kondom, a nechtějí se s tebou moc bavit. Dřív tam bylo hodně lidí, co ani nebrali, přišli třeba jen ze zvědavosti, koukli se na letáky a tu službu v podstatě ani nepotřebovali, jen šli kolem a vzali si nějaký letáky. Jinak byli rádi, že tam jsme, podporovali nás a říkali, že neuznávají lidi, co se na party sjedou. Bylo jich docela hodně a měli už rozum, ale ti, co ho tenkrát ještě nedostali, k nám zase moc nechodili, nebo jen, když už potřebovali reálnou pomoc. S testování přišla doba, kdy k nám začali chodit i tady tihle lidi, celkem střízliví. Spadla tak nějaká bariéra, protože jakmile vytáhli tabletu, bylo už o čem mluvit. A už tím, že tu tabletu vytáhli, ti projevili obrovskou důvěru. To byl obrovskej posun. Dřív, pokud to chtěli udělat, o tom spíš mluvili jen v náznacích a tabletu ti nikdy 70
neukázali. Tím, že tableta leží na stole, se vlastně prolomí bariéra studu a můžeme se o tom bavit otevřeně. Můžu se jich ptát, jestli s tím mají nějaký zkušenosti, jestli to už měli. Bavíme se víc partnersky, v tom je obrovskej pokrok. Bylo pro vás testování extáze i takovým vodítkem k dalším službám? Ano, tak to bylo. Lidi si šli otestovat éčko, ale to nebylo to hlavní, co dostali, hlavně dostali dobrej pokec, mohli se na chvíli zastavit a zauvažovat nad tím, co ten večer budou dělat. Máš nějakou přímou nebo nepřímou zkušenost se zahraničním přístupem k téhle problematice? Přímo na akci jsem v zahraničí nebyl, ale komunikoval jsem hodně s lidmi z partnerských organizací, vyměňovali jsme si informace o tom, kdo, kde a co dělá, a taky jsem byl na konferencích, kde se mluvilo o různých přístupech. Myslím, že mám dobrej přehled o tom, co se v tom zahraničí děje. Myslím si, že Česko je zatím hodně v plenkách. Do jaké míry vychází český přístup ze zahraničního, jaké jsou konkrétní přístupy osvědčené v cizině a jak se uchycují u nás? Myslím, že gró je všude stejný, jedeš na party, máš tam stánek, rozdáváš letáky, bavíš se s lidmi a máš tam případně chillout zónu, a tak. V zahraničí mají akorát hrozně vymakaný testování. To je významnej prvek osvěty a kontaktu. U nás to bylo a vyvíjelo se to úplně stejně jako v zahraničí. Myslím, že mezi postkomunistickými státy jsme na prvním místě. Ve srovnání se Slovenskem nebo Polskem jsme pořád dobrý. I ve srovnání s Německem na tom nejsme zas tak špatně. Naproti tomu Rakousko, Španělsko, Portugalsko, Benelux mají daleko míň represivní ideologie, tam je uznáno to, že má smysl se s lidmi bavit o drogách, který užívají i se bavit o složení. To je hrozně dobrej přístup i pro systém drogový politiky, protože se ví, jaký jsou trendy. U nás se vychází z jakýsi ideologie, stačí, když se podíváš na tvrzení Národní protidrogový centrály, kde se vychází z úplný „dojmologie“, a nemají tam jediný relevantní zdroj, kterým by ta tvrzení podpořili. A my vlastně taky ne, protože vycházíme z toho, co se děje jinde. Je to vlastně takový škrcení služeb, to se na Západě neděje. U nás se to pak dělá trochu amatérsky. Třeba testování probíhá jinde úplně jinak a u nás je pořád na amatérský úrovni z hlediska kvality těch testů.
71
Co je hlavní výhodou testování v rámci harm reduction? Jednak k nám přijde člověk, který by normálně nepřišel, může se na chvíli zastavit a může se pobavit s někým, kdo tomu rozumí. Jako bonus se taky dozví, co v té látce doopravdy je. Díky těm testům si můžeš ověřit, jestli tam je MDMA, nebo ne. To, proč lidé přicházejí za tím testem, je taky taková nevyřčená žádost, chtějí se o tom něco dozvědět a pobavit se o tom. Může je k vám přivést např. i obava? Určitě může, i když to člověku doporučí kámoš, obava tam pořád zůstává. Ty kolorimetrický testy jsou tak jediná věc, jak ty lidi zaujmout a dát jim najevo, že jim nechceme bránit, ale jen se s nimi pobavit o tom, co budou večer dělat a co v té tabletě může být. Testování extáze je relativně projev liberálního přístupu k drogové politice obecně. Jak vnímáš postoj státních orgánů v téhle problematice? Rétorika v poslední době je v Evropě taková hodně přikazující a xenofobní vůči přistěhovalcům a i vůči uživatelům drog, veškerý takovýhle služby jsou pak hodně na ráně. Lidi jsou zaslepení, vidí v tom velkou díru do rozpočtu. Lidi, co berou drogy, jsou ze společnosti lehko vyčlenitelní, jen na ně stačí ukázat prstem. Stačí taky, když se řekne, že nepřináší společnosti tolik peněz, že můžou za to, že jde společnost do prdele, že kradou a tak. Jednoduše se tak dá odklonit pozornost od věcí, který jsou opravdový průsery. Feťáci jsou jako oběti hned první na ráně. Nemají moc, ani kapitál, fungují akorát jako zástupnej problém. Lidi je pak používají jako hromosvod vlastního vzteku.
Jaký je tedy tento postoj z hlediska objektivity? V základu na něm něco objektivního je, ale v porovnání s tím, jaký prasárny se dějí jinde, je to úplně nepodstatný. Peníze, které se vydávají na takovéhle služby, jsou zanedbatelné oproti těm, které protečou jinudy. Společnost potřebuje akorát obětní beránky, na které tu svoji mizérii svaluje. Pokud se tedy služby budou víc identifikovat s těmi uživateli, na parties už to tak je - snažíme se vystupovat jako členové subkultury, budou víc dostávat přes držku od 72
represivních složek. Testování je vlastně krok k lidem, postavíme se tím za ně. Nejsme experti, kteří říkají: „drogy ne“, ale normálně se s lidma bavíme a nebudeme jim nic zakazovat. Pro represivní složky se tímhle stáváš ale součástí té kritizované skupiny. Co je podle tebe aktuálně největším problémem ve vaší činnosti? Hlavně vytvoření si nějaký respektovaný pozice a získání uznání toho systému, to souvisí s penězi. Stačilo by ale, aby nás neomezovali a nevyhrožovali soudními řízeními. Druhá věc je komunikace s organizátory akcí. My jsme vlastně vyloučení na obou stranách, pro systém jsme feťáci a lidi, kteří podporují zahálčivej způsob života, a u organizátorů jsme zase moc organizovaní a systémoví. Stát má odborné poradce, kteří se střetávají s odborníky z vašich řad, proč tedy dochází z tvého pohledu k takovému střetu? Přímé vyjednávání aktuálně probíhá, existuje tzv. Rada vlády pro koordinaci protidrogové politiky, kde sedí experti, kteří se shodnou na tom, že to je standardní služba, která se má dělat. Ale je tam NPC, kteří mají silný slovo, a ti to rozhodnutí bloknou, protože oni vychází z represivního pohledu na problém. V rovině politický je zastání se drogových uživatelů politické znemožnění a lidi tě pak rozhodně nezvolí. Říct: „pojďme být solidární“ je politická sebevražda. Vláda nic takového neprosadí, to by se znemožnila. Je třeba vytvořit širší sociální hnutí s podporou veřejnosti. Co si myslíš, že se na taneční scéně v ČR změnilo vzhledem k terénní práci, na které se podílíte? Kolem roku 2000 zažila taneční scéna boom, byla tu liberálnější společnost a drželi jsme krok se zbytkem Evropy. V roce 2003 následoval velký útlum, a potom se hledaly jiné cesty než testování. Viz Chilli, který chce být víc subkulturní, pak testování na alkohol, měření tlaku a jiný atrakce na přilákání lidí. A Safer party a obnova testování znamená takovou renesanci terénní práce. Samozřejmě to nijak nedopadlo. Teď je stav podobný jako v roce 2003. Po zajímavým boomu všechno zase utichlo a asi se taky projevuje větší komercionalizace, teď na akcích vidíš třicátníky, čtyřicátníky, to jsou lidi, kteří o drogách nemají žádný informace. Po roce 2003 jsme na akce nejezdili, teď se tam najednou objevili úplně nový lidi. Hodně se to mění, jsou to velký diskotéky, kde ty drogy jedou, ale chybí tam vědomí, co se může všechno 73
stát. Z hlediska látek došlo taky k velkým proměně ve smyslu snížení kvality obsahu a objevily se i nový syntetický drogy. Jaké máte ve své organizaci nejbližší plány do budoucna? Zatím nemáme naplánovanou ani další sezónu, v nejbližší době máme mít poradu o tom, co dál. Vidím to tak, že by bylo dobrý zajet v létě na dvě větší akce a udržet to v chodu. Chceš ještě něco dodat? Myslím, že toho bylo dost. Děkuji za rozhovor.
74
Rozhovor 3 jméno: Robert věk: 33 let
dosažené vzdělání: VŠ
organizace: Podané ruce
praxe: 8 let
Takže první otázka k tématu terénních prací na taneční scéně ČR: kdy ses s fenoménem terénní práce na taneční scéně setkal poprvé? Poprvé jsem se s tím setkal tak okrajově, když jsem začínal se svou dobrovolnickou činností v rámci terénních drogovejch služeb, čímž je myšlena práce s uživateli drog. Už v té době byla nedílnou součástí Terénních programů Brno, který se před tím ještě tak oficiálně nejmenovaly, práce na taneční scéně, v té době, kdy do toho Jirka Valnoha dával hodně energie. Byl jedním z pionýrů týhle práce, když se začínalo s testama na extáze na parties. Během té mé profesní kariéry se to furt prolínalo, někdy jsem tam byl takovej účastník do počtu, lehce proškolenej a skončilo to tak, že jsem měl ten program de facto na starosti, včetně těch parties. To ale nikdy nebylo úplný těžiště té práce, dlouhodobě to bylo vedený jako dva samostatný projekty. Jakou funkci plníš v rámci terénního programu na taneční scéně a v jaké jsi organizaci? Jak jsem říkal začínal jsem u jako dobrovolník. Teď pracuju pro sdružení Podané ruce, kde jsem byl buď jako standardní kontaktní pracovník, kterej má kvalifikaci na vedení rozhovoru s klientem s nějakým motivačním akcentem, je vybavenej na nějaký krizový situace, má schopnost řešit a ustát tu krizovou situaci, tj. být vyškolenej třeba v krizové intervenci, dál má znalosti těch substancí užívanejch na taneční scéně, to jsou většinou syntetický drogy, zná rizika při kombinaci s alkoholem a s jinýma látkama. Takhle jsem tam byl jako poradenskej pracovník a i když jsem byl vedoucí těch programů, vždycky jsem někoho delegoval, kdo přímo tu akci koordinoval, a když jsem tam byl, byl jsem tam vždycky za poradenskýho pracovníka a člověka, kterej to pomáhal koordinovat, ale jelikož to je jenom část těch služeb, který já mám na starosti, tak to mělo i svýho pověřenýho pracovníka. Takže ta koordinace nebyla čistě jenom na mně, nicméně jsem schvaloval ten koncept poslední dva, tři roky. Ale ty lidi měli víceméně volnou ruku, protože to dělali dobře a kvalitně. Většinou to byla jen věcná diskuze nad tím, jak to udělat líp.
75
A co pro tebe tahle forma sociálních služeb znamená? Snažím se k tomu přistupovat hodně věcně a racionálně. Spatřuju v tom určitou efektivitu a přínos, jinak bych to nedělal. I kdybychom neměli tendence dělat tu práci navzdory mnoha úskalím a problémům, který se nám staví do cesty díky takové vratké legálnosti tady těch služeb, tak si myslím, že by to stejně mělo smysl. Zvlášť po těch posledních akcích, kdy jsme testovali. Ty lidi tam chodí a mají o to zájem, dá se s nima bavit a je to fakt efektní, kontaktní práce. Nevím, jak jinak přirozeněji lidi zasáhnout než tak, že se s nima bavíš partnersky v jejich přirozeným prostředí, jejich slovníkem a přitom fundovaně, odborně a empaticky. Myslím, že i internetová poradna má smysl, ale přímej kontakt face-to-face na tý scéně, kdy jseš za odborníka, ale přitom nejseš za žádnýho policajta nebo úřednici, je nezastupitelnej. Čím je podle tebe tento druh služeb přínosný a zajímavý pro drogové služby a poradenství? Tak to se dá těžko říct. Obecný postupy, které se při té práci používají, používám i třeba v terénní práci s injekčníma uživatelama drog, používal bych je na Káčku a používal bych je i v nízkoprahovejch zařízeních pro děti a mládež. Jaký spíš vidíš výhody a přínos tohoto způsobu mezi jinými způsoby realizace prevence obecně? Je to strašně efektivní, nenápadná kontaktní práce s cíleně nenuceným předáváním informací. Výzkumama je jasně dokázaný, že ta prevence zastrašováním prostě nefunguje. Ty lidi už jsou na té party, berou ty drogy nebo je chtějí brát a jsou ve věku, kdy pro ně nejvíc znamená názor jejich referenční skupiny. To znamená, že na jejich názory, na to, jak žijí, jak se oblíkají a co konzumují, má v ten moment v drtivé většině největší vliv ta parta kolem. Víc než rodiče nebo nějakej odborník na drogovou problematiku. Ty lidi ty drogy berou, protože jim to něco dává, ovlivňuje jim to psychiku, něco jim to přináší. Jinak by to tak masově zneužívaný nebylo. Na druhou stranu to má i svý rizika. A někdy i dost podstatný a závažný. Není proto přirozenější cesty, než se s těma děckama bavit v rámci té jejich referenční skupiny, ty informace jim předávat a mít při tom auru odborníka. Je to až malej zázrak, že ty služby můžou takhle fungovat a bejt těm lidem tak nablízku. Prostě si myslím, že v tom kontaktování, oslovování a vůbec zprostředkovávání světa těch drogovejch služeb těm lidem je ta nezastupitelná role těch terénních programů, že dokážou oslovit lidi, který by jinak oslovit nešlo. Lidi, který jsou v potenciálním ohrožení, i když si to třeba ani neuvědomují. 76
Z mejch zkušeností, co se týče efektivity té práce a toho vstupního potenciálu pro rozhovor a udržení pozornosti, jsou ty testy extáze úplný „number one“. Ale i obecně to je výhoda jakékoli terénní práce v jakékoli sféře. Co je podle tebe hlavním cílem vaší organizace Podané ruce, myšleno v programu terénní práce na taneční scéně? Naše motto jde v tomhle případě vztáhnout na to, že nabízíme pomoc lidem na taneční scéně, kteří berou drogy. Když budu konkrétní, jde fakt o to, aby si ty lidi nezničili zdraví nějakejma nesmyslnejma kombinacema, nebo užíváním nějakejch sraček, na kterejch chce někdo vydělat. Trh se syntetickejma drogama je strašně proměnlivej a hlavním účelem je zisk. Nebudem si nic nalhávat, jsou to mnohdy příjemný věci, ale jsou spojený s určitým rizikem. A prodejce se těch rizik vlastně zříká. I tím, že to je na hranici legálnosti a ty oficiálně prodávaný drogy nejsou určený ke konzumaci, se zříká výrobce a prodejce odpovědnosti. Je potřeba, aby někdo přišel a řekl, „když už to jíš, tak na to dávej bacha, nejez to s tím nebo s tím“. Je důležitý říkat taky, aby, když už to chtěj brát, kolem sebe měli někoho blízkýho, na koho by se mohli obrátit. Podle mě je dobrý říkat těm lidem pravdu, když už je dokázaný, že prevence zastrašováním a manipulováním s informacema nefunguje. Je důležitý říkat jim i pravdu, která bolí a říkat jim to jejich jazykem. Tím se pokusit zabránit tomu, aby si „zhuntovali“ zdraví. Myslím, že tohle má smysl. A jaký metody používáte k dosahování těchto cílů? Jaký další cíle si stanovujete? Nejdůležitější je ty lidi vhodně kontaktovat a udržet s nima ten rozhovor a něco jim nenásilně předat. Nejlepší je k tomu doprovodnej osobní rozhovor. Máme internetový stránky se spoustou informací a s poradnou, a o to je celkem zájem, což nás těší. Máme různý letáčky a tak, ale rozhovor je rozhovor. Dát někomu letáček na konci rozhovoru s vysvětlením má úplně jinou hodnotu, než když si ho někdo někde sebere. Vedeme to tak, že chodíme mezi ty lidi, snažíme se je oslovit, nabízíme jim pro ně i užitečnej sortiment, jako jsou špunty do uší, kondomy, vitamíny, vodu a tak, aby na party došlo k co možná nejmenšímu poškození zdraví. A během tohoto jim předáváme informace, který jsou potřeba. Osobně jsem se nesetkal s metodou tak atraktivní pro ty lidi, jako jsou testy tablet extáze. Už se mi ani nechce říkat „tablety extáze“, protože většina z nich v sobě žádný MDMA nemá. Když jsme nějaký tablety bez MDMA zachytili, poslaly se na testy na Lékařskou fakultu Univerzity Karlovy, šlo o to zjistit, co v nich vlastně je a podle toho pak těm lidem ty informace říkat a popřípadě je 77
varovat a i připravit na možný účinky těch tablet. To, že jsme odhalili, že 80 % tablet v sobě žádný MDMA nemá, jsme se pak snažili předat dál i na internetových stránkách a i jim třeba zpětně zprostředkovat obsah a složení těch tablet. Svůj smysl plnilo i to, že jsme v létě na festivalech lidi seznamovali s touhle situací na černým trhu s tanečníma drogama. Poskytovali jsme i krizový intervence, častokrát jsme i nahrazovali záchranku. Celkovej dojem z toho byl dobrej. Když máš stánek vysunutej nějak do prostoru, vtahuješ do něj lidi, máš tam vytvořenej nějakej dobrej „chillout“ a když ještě děláš třeba ty testy, máš daleko větší šanci, že to bude přínos pro ty lidi a navíc to bude mít i preventivní účinek. S testama je to efektivnější a účinnější než obyčejnej infostánek. Hlavně to má smysl na tanečních festivalech, kde je ta konzumace drog největší. Čím je vaše organizace charakteristická, na co se specializuje? Naše služby vyšly z programu harm reduction, mají na programu hlavně ochranu zdraví klienta. Prováděli jsme výměnnej injekční program, ty testy na extáze a dávali dost zásadní informace. Bylo to postavený spíš na tom infostánku. Jsou i jiný typy služeb, který se soustředí na dělání těch chilloutů, čehož se chytli „chilli“. Myslím, že to má taky svůj smysl, je to taky navštěvovaný. Jde o to, jak ten chillout uděláš, kde ho uděláš, jaký má parametry a tak. Z toho jsme převzali třeba tu snahu o příjemnější prostředí, je tam to ovoce, vitamínovej servis, lidi si tam můžou odpočinout. Je to takový příjemný místo, i když to není ten chillout v pravým smyslu, není to tak dekorativně stylizovaný, nehraje tam ambientní hudba. Ty lidi si tam ale můžou vydechnout a maj nablízku kvalifikovaný pracovníky. Myslím si, že takhle funguje víc programů v republice. Vzhledem k tomu, že to před tím rozjížděl Jura Valnoha. A to know-how pak předával dál těm programům, tak ta stopa je tam zanechaná a ty programy jsou ve většině případů podobný, i když se každej postupem času nějak emancipuje a víc se zaměřuje na tu svou scénu. Třeba my jsme se zaměřovali hodně na velký festivaly, na oficiální party, na velký klubový akce. Pak jsou programy, třeba na severu nebo západě Čech, který jsou hodně napojený na tu free-tekno scénu, to jsou třeba Centrum terénních programů v Plzni. To gró je podobný, jdeš na tu party, musíš částečně splynout s tím prostředím, svým chováním, slovníkem a přístupem. To už jsou ale jen modifikace. Liší se to, když přijdeš na oficiální akci, kde třeba víc frčí kokain, lidi jsou tam víc načančaní, než když jdeš na freetekno party, kde je to všechno na punk, všechno do-it-your-self, víc se tam chlastá, víc se tam hulí, berou se extáze. V něčem jsme tak trochu specifičtí, ale to jádro je pro většinu služeb podobný. Nebráníme se ale rozvoji, dokážeme zakomponovat i něco, co používaj Chilli.org, ty chilloutový služby. Na většině akcí jsme i společně, spolupracujeme. Je tady jakási 78
platforma a ty přístupy se diskutují i na celorepublikové úrovni, vytváří se i nějaká standardizace pro budoucí certifikaci těch služeb. Na jakém základu funguje tedy kooperace s dalšími organizacemi působícími na této scéně v ČR? Myslím, že lepší, než maily, SMSky nebo telefonování, je potkávat se „face-to-face“, takže se spolupracuje, jsou schůzky a přes léto se dělá taková akce Safer party tour, kde si mezi sebe ty organizace rozhodí ty největší party a festivaly podle blízkosti k typu té akce a klientely. Na těch větších parties jsme ale i dohromady. Sbíraj se data, dotazníky, evaluuje se to. To je důležitý, že ta spolupráce vede k nějaký evalvaci služeb, je to vlastně napojený na Národní monitorovací centrum pro drogy. To je například schopný ty naše výstupy zpracovat do nějakejch zpráv, který slouží i třeba k argumentaci, proč ty služby dělat. Na tom aby ty data byly jednotný se taky musí spolupracovat. Důležitý je teda bavit se spolu, domluvit se a postupovat společně. Už z toho jde vidět, že ta filozofie není nějak ad hoc uspořádaná, ale že tu nějaká jednotící linka je. Výsledky z těch zpráv se používaj třeba k evalvaci programu Safer party tour a přednášej se třeba na různejch konferencích, v rámci publikací Rady vlády nebo Národního monitorovacího střediska. Ta evalvace dat slouží samozřejmě hlavně těm organizacím, aby tu práci mohly pak dělat líp, aby ji mohly vykazovat, zaznamenávat a obhajovat, aby mohly do dalších let získat peníze. Sekundárně tyhle informace slouží i Národnímu monitorovacímu středisku nebo Radě vlády, která na základě těch analýz může vypracovávat plány a koncepce rozvoje těch drogovejch služeb. Přesah to má, je to víc rozvětvený. Má to i reálnej dopad, na to, co má taky na starosti Národní monitorovací středisko a to je „Early Warning System“, neboli systém včasného varování. To znamená i to, že tím, že chodíme na ty akce, bavíme se s lidma a občas máme i přístup k tomu, co berou, lze zachytit zavčas i nebezpečný nový substance a pomocí tady těch struktur je podrobit nějaké expertní analýze a varovat ty lidi a organizace, který to dokážou rychle přenýst dál, napsat to do fór těm, se kterýma se baví, varovat lidi na akci a tak. Ty jseš tam vlastně prostředník mezi tou pro ně totálně neuchopitelnou scénou a mezi těma vědeckejma epidemiologickejma institucema a autoritama, umožňuješ tak vlastně ten rychlej tok informací zespoda nahoru a svrchu dolů a myslím, že to má přínos pro obě strany. Ale středem všeho je ten klient, kterýmu se snažíš zlepšit kvalitu života, zabránit poškození nebo zhoršení jeho zdraví a jeho sociální situace. Proč si myslíš, že by vás měli organizátoři hudebních akcí na taneční scéně angažovat? 79
Někteří z toho mají strach a myslí si, že když nás tam pozvou, tak se lidi dozví, že se tam berou drogy. Kdybych já byl promotér tanečních akcí, tak si říkám: asi se tady ty drogy berou, ale já se na tom nechci podílet. On tím vlastně dává najevo, že se o to stará. Kdyby se tam něco stalo, budou tam kvalifikovaný lidi, nenechá se to náhodě a je tam snaha tomu průšvihu předcházet. Je to zajímavej vzkaz návštěvníkům a navíc to organizátory nic nestojí. Dávám tím vlastně signál mým klientům, že se o ně starám i touto formou, že pro mě nejsou jen chodící peněženky. Má to etickou rovinu a pro něj v podstatě i marketingovej potenciál. Lidem se nabízí takový zázemí, kde se o ně můžou pracovníci postarat a předat jim „true message“ o tom, co se děje a čeho by se měli vyvarovat. A ze strany těch organizátorů jsou spíš negativní nebo pozitivní ohlasy? Většinou to bylo bez problémů, ale třeba s organizátorem Apokalypsy to bylo hodně zvláštní, oni mají totiž někdy nechuť vůči těm neziskovkám obecně, čemuž se nedivím, myslí si, že se tam snaží lidi dostat zadarmo a tak. Některej organizátor je osvícenej a je s ním bezproblémová komunikace a jinej v tom paranoidně hledá nějaký šméčko. Z lidí, co chodí na party, kdo je vaší cílovou skupinou? V podstatě všichni. Hlavní cílovou skupinou jsou ale lidi, co ty látky užívají. Evropské monitorovací centrum pro drogy a závislosti je pojmenovává „experimental drug users“, tedy experimentální uživatelé tanečních drog. Jsou to lidi, kteří s drogami experimentují, užívají je víceméně víkendově v kontextu s těmi parties, s nočním životem. Jsou to tedy hlavně oni a sekundárně to můžou být lidi, kteří se tam pohybujou a berou to třeba jejich známí, jim radíš, jak se zachovat a tak. V podstatě tedy každej účastník tý party, kterej přijde jakoukoli formou do kontaktu s nelegálníma syntetickejma drogama.
A v reálu k vám chodí kdo? V drtivý většině jsou to lidi, který berou extáze, pervitin, kokain, mefedron a bůhví co ještě. Proč by vás lidi vůbec měli navštívit? 80
Tak aby na ty party mohli chodit dýl a užívat si je a aby v tom nejhorším případě nemuseli nést celoživotní následky, aby zbytečně neskončili v nemocnici, aby neměli zbytečně psychický problémy, aby nezkolabovali. Ten svět drog má svý plus i svoje mínus, tak se snažíme, aby ty mínusy byly co nejmenší. Jakou máš zkušenost se zahraničním přístupem k téhle problematice? Tak tyhle služby vyšly reálně z těch zahraničních zkušeností, protože tam ten nástup taneční scény byl dřív než tady. Vlastně všechny organizace vycházely reálně z existujících zahraničních služeb. Liší se to jinak země od země. V podstatě vychází z podobných principů, jen někde jsou třeba dál s tím testováním. Třeba místo kvalitativního testování mají kvantitativní, přímo mají malou laboratoř a na té party jsou ti přímo schopni přímo určit složení té tablety. Jsou i země, kde je to tabu, kde se pracuje trochu jinak. Že by ale byly nějaký velký rozdíly, to se říct nedá. Někde se testuje, někde ne. Někdy jezdí ze zahraničí sem, někdy jezdíme my za nima. Když se zavádělo testování, jezdilo se na exkurze do Vídně, kde už s tím měli zkušenosti. Je pravda, že Podané ruce byly jednou z prvních organizací, která se touto prevencí na taneční scéně začala zabývat? No, v té době to ještě rozjížděl Drop-in, ale Jirka Valnoha, kterej to měl na starosti, byl členem tý poradní skupiny pro syntetické drogy a vím, že on ostatní zaškoloval ohledně těch služeb, napsal a vymyslel k tomu tu motoriku. Hodně těch organizací to přebíralo od něho. Doba teď pokročila, jsou tady různý větve, ale myslím, že prim hrajou lidi kolem plzeňskejch programů, CPPT a tak.
Co je podle tebe aktuálně největším problémem v téhle činnosti? Pro mě je největší problém to, jak se do toho montuje, vměšuje a snaží se to přerámovat Národní protidrogová centrála a jiné represivní složky. Chápu ten jejich argument nějaké té legality, ale soud zatím nerozhodl, a dosavadní usnesení státního zastupitelství bylo, že ty testy v rámci nějaké té prevence nejsou porušováním zákona. Nechápu ale to, jak se snaží 81
vystupovat proti smyslu a efektivitě té práce, zvlášť, když to nemaj ani dobře argumentačně podložený a vychází z divnejch zdrojů a je to spíš emocionálně a manipulativně podložený. A v reálu to některý organizace dělat nechtějí. A my jsme součástí širšího sdružení, který dbá na nějaký politický a společenský signály, takže netestuje. To mě na tom nejvíc štve, přicházíme o spoustu kontaktů a není ani energie na ty parties chodit. Nejdřív jsme testovali, pak jsme to zkoušeli jinak, měli s tím větší či menší úspěchy, ale s tím testováním je úplně jiná kvalita kontaktu s těma lidma. O to teď přicházíme. Co myslíš, že se na taneční scéně v ČR vzhledem k terénním pracím změnilo? Už je to braný jako standardní součást i organizátorama i širší veřejností. Podařilo se z toho udělat v podstatě standardní součást služeb a parties a letních festivalů. A díky té několikaleté práci a informacím a manuálům, které si ty organizace sbírají a vytváří, mohou vzniknout nějaký obecný standardy a kvality těch poskytovanejch služeb. To pomůže eliminovat nějaký ty až moc „punkový“ organizace nebo samozvaný mesiáše. Jaké má vaše organizace nejbližší plány do budoucna? Počkáme, až jak se to vyvrbí kolem toho testování. Jinak se mi o tomhle nechce moc mluvit, naše organizace je totiž na některé naše progresivní a z některého pohledu až radikální plány moc velká a neflexibilní, takže ty plány jdou spíš mimo tu organizaci. Každopádně plánujeme účast na Safer party tour a tím to hasne. Veškerá energie jde do webové poradny. Navíc budu za tři měsíce končit na pozici vedoucího terénních programů, takže můj plán je spíš vybrat vhodnýho nástupce, než vymýšlet nový koncepce. Jinak to všechno směřuje k nějakýmu tomu testování, k progresivnějším přístupům. Třeba propojit tu službu s fungováním nějakýho klubu a tak. Dalo by se ještě něco dodat? To ti nedokážu teď říct. Díky za rozhovor.
82
Rozhovor 4 jméno: Jůlie
věk: 27 let
dosažené vzdělání: VŠ
organizace: Chilli.org
praxe: 9 let
Kdy jsi se s fenoménem taneční práce setkala poprvé? Poprvé to bylo tak před deseti lety, když byl kamarád na exkurzi v Německu u Drug Scoutu, to je organizace, která dělá to stejný, co tady „Chilli“. Jak se angažuješ v rámci terénních programů na taneční scéně? Dělám dobrovolníka v Chilli.org. Napřed jsme to zakládali, když to byla taková neoficiální skupina a teď tam funguju jako dobrovolník. Co pro tebe tato forma sociálních služeb znamená? Prvně mě to baví. Potom je dobrý, že dělám ve volným čase něco, co má smysl, protože máš rovnou zpětnou vazbu od těch lidí na tý party. Třeba ti poděkujou, nebo jim fakt pomůžeš. Vidíš nějaký výsledky. Čím je podle tebe tento druh sociálních služeb přínosný? Mezi všemi drogovými službami, čím si myslíš, že je tenhle druh terénní práce zajímavý? Zaměřuje se to většinou na úplně jinou cílovou skupinu než ty programy. Když máš klasickej streetwork, tak to jsou většinou už ti pravidelní uživatelé nějakejch nealkoholovejch drog, ale na ty party choděj normální lidi z běžné populace, kteří ty drogy užívaj rekreačně. Žádná jiná služba nebo program na ně ani zaměřená není. Oni většinou ty drogy v jinejch situacích ani neberou. Co je cílem vaší organizace? Hlavním cílem je informovat lidi tak, aby neohrožovali sami sebe. Může se stát, že i tím rekreačním užíváním si nějak ublíží, něco špatně zkombinujou. A potom harm reduction, když to někdo přežene, poskytnout mu první pomoc. 83
A jaký metody ve vaší činnosti používáte? Máte nějaký další, vedlejší cíle? Tak metody jsou hlavně pořádání buď chilloutových stanů nebo chilloutů na parties, nebo informační stánky, kde jsou dobrovolníci proškolení na to, aby těm lidem podávali informace. Potom tam funguje ta první pomoc. Ty metody jsou buď letáčky, to ty informace můžeš předávat tou tištěnou formou nebo tím, že se s těma lidma bavíš, je tam i krizová intervence. To se stává častějc asi na velkých festivalech. Další věc je třeba sběr dat pomocí dotazníků, což má pak význam pro lidi, co to dál zpracovávaj. Protože jinak by ty informace z týhle skupiny taky moc nebyly. A kdo ty data, potažmo dotazníky zpracovává? A k čemu slouží? My jsme nejčastějc dělali dotazníky, který buď využívalo Centrum adiktologie anebo projekt Tanec a drogy. A vaše metodika? Tu máme vypracovanou, ale my jsme to hodně přebrali, protože když jsme před deseti rokama začínali jako neoficiální sdružení dobrovolníků a studentů, tak už jsme měli kontakty právě na tu organizaci Drug Scouts, která tehdy byla součástí tý sítě Basics, ve který bylo asi dvacet organizací z celý Evropy a oni v tom měli mnohem víc zkušeností než my. Tam to dělali roky, takže my jsme hodně ty metody přebrali od nich. A taková ta krizová intervence, to je asi hodně podobný tomu, co dělaj streetworkeři, mění jehly… Čím je vaše organizace charakteristická? Má nějaká specifika? Jo i ne. Způsob práce s těma klientama je stejnej pro hodně těch organizací. Hlavně co jsou třeba v tý Safer party, tam máš pak třeba nějaký společný věci, který musíš splnit, v tom přístupu ke klientům nebo tak. Myslím si, že my jsme specifický třeba tím, jak ten stan vypadá a jak to tam probíhá. Hraje tam muzika a tak, a vidíš to už na těch akcích, že tam lidi chodí přímo za námi, ví,že tam ten stan je. Rádi se s tebou baví a tím tam je takovej osobní přístup. Ale to asi dělaj všichni, to se tak nedá říct. Lišíme se taky v tom, že máme trochu prostor udělat si ty věci po svým, ale zároveň se musí splnit nějaký body a standardy tý práce na týhle scéně. A ty jsou společný pro všechny organizace.
84
A kdo ty body udává? Myslím, že to byla víceméně dohoda. A my jsme to přijali, stejně jako klasickej streetwork jsme přijali. Protože je jasný, že na Západě to fungovalo daleko dřív než u nás. A díky pádu Železný opony jsme ten streetwork přijali ještě poměrně brzo. Říkalo se, že když si vezmeš Španělsko a uživatele drog, tak je 95 % uživatelů HIV pozitivních, a v Čechách to bylo nějakých 5 % jenom. Protože když se k nám dostaly ty drogy v masovým měřítku, tak my jsme už věděli, jak dělat to harm reduction. Přebrali jsme ten vzor, kterej si na Západě musel projít třeba 20 lety vývoje. My jsme měli ten recept od nich, vědělo se už, že to takhle funguje. Takže když se udávaly body pro tadytu terénní práci na parties, tak my jsme to přebrali z té sítě Basics, i ty ostatní služby mohly jít pro ty informace někam na Západ, kde už se to dělo delší dobu. A co se týče tý Safer party, tam to byla dohoda těch organizací, který se do toho sdružily. A v rámci té vaší činnosti máte něco speciálního v celé paletě služeb, co tam nabízíte? Tak třeba ten vitamínovej servis, to znamená, že jim dáváš ovoce, čaj, vodu. Je to takový víc chilloutový i v tom smyslu, jak tam ty lidi přijímáš a chováš se k nim. Není to jen vyloženě informační stánek, kde něco otestuješ, co přinesou. U nás můžou strávit i nějakej čas, máš tam nějakej prostor, na festivalech se stává, že je někomu třeba špatně, tak ho tam můžeš posadit a zabalit do deky, aby mu nebyla zima a neválel se někde po zemi. A na jakém principu funguje kooperace s dalšími organizacemi? My jsme měli už vazby na to zahraničí, jako byli třeba ty Němci a i jiný organizace, se kterýma jsme i třeba spolupracovali. Třeba k nám přijížděli na víkend a pomáhali nám dělat ten chillout a vůbec nám ze začátku hodně pomáhali. Bylo vidět, že i ti Drug Scouts hodně chtěli, aby to tady vzniklo, protože tehdy to tady nedělal nikdo. To už teď tak není, protože tam se za těch deset let vyměnili lidi a my na ně nemáme kontakty. Teď už je to jen v rámci republiky. A v rámci České republiky je to jak? Příkladem může bejt poradna Podaných ruk extc.cz, oni dělají testy a tak jsme měli třeba stánky dohromady. Pocházíme ze stejnýho města a některý pracovníci Chilli.org jsou zaměstnanci Podaných ruk, takže je to propojený, dřív jsme to teda dělali dohromady, ale teď 85
už to tak nefunguje. Oni ty chillouty přestali dělat od nějakýho roku 2003,2004, kdy jsme s nima dělali skoro každej chillout a dělili se s nima o zkušenosti i o zdroje. Nejvíc je podle mě vazba přes to Safer party, tam funguje ten projekt, kterej sdružuje organizace pod sebe. Míváš meetingy, sděluješ si zkušenosti, dělíte si mezi sebe jednotlivý festivaly. Proč si myslíš, že by vás měli organizátoři těchto akcí angažovat? Protože to tam chybí a myslím si, že to je fakt důležitý. Tvářit se, že na těch festivalech nikdo drogy nebere je nesmysl. Klasicky tam funguje vždycky záchranka, která ti ale pomůže až v okamžiku, kdy ti je už fakt špatně. Oni maj ale taky hodně propracovanej systém, což taky dřív nebylo. Před pěti, šesti rokama na festivalu byli doktoři, který v tomhle proškolení nebyli a brali to spíš z takovýho medicínskýho hlediska. Teď už ale mají ty party rozdělený do zón a tak a ví co a jak. Pro nás je dobrý to, že nejsme doktoři v bílým plášti, lidi ti víc důvěřujou, to se týká hlavně malejch děcek. Na letních festivalech se ti stane, že ti lidi, co jim je tak patnáct, šestnáct, maj tendence všechno míchat dohromady a když se jim nebo jejich kámošům udělá zle, tak před doktorem v plášti se všichni rozutečou, a aby se to nedozvěděla maminka, tak nechaj toho kámoše někde ležet, kde se mu může přihodit další poškození zdraví. Ale když je tam ten chilloutovej stan a my, kteří vypadáme víceméně jako jejich vrstevníci a nejsme žádná oficiální autorita, tak oni k nám mají lepší přístup. Ten organizátor taky nechce, aby se tam někomu stalo něco vážnýho. Když si představím, že bych takovou akci taky pořádala, tak bych samozřejmě chtěla, aby všechno proběhlo co nejvíc hladce a tohle je jedna z těch složek, která tomu napomáhá. A tím, že tam poskytujem i informace je to i přínos z hlediska toho obsahu. Kdo je vaše cílová skupina? Zaměřený je to na ty lidi, který klasicky chodí do práce, maj normální sociální život, kariéru, ale potom jdou na party, kde si něco vezmou, nebo koupí, ale neužívaj ty drogy pravidelně v běžným životě. A kdo v reálu vaše stanoviště na akcích navštěvuje? Myslím, že ta naše cílová skupina. I když tam přijde nějakej typickej pivař, zeptá se, co děláme a my mu dáme nějaký informace. My tam máme informace i o alkoholovejch drogách, o tabáku a tady těch věcech, pak je to na bázi takovýho spíš pokecu s tím člověkem. 86
Anebo, když to děláme s těma Podanýma rukama, přijde někdo, kdo si chce něco nechat otestovat. Občas přijde někdo, kdo je na bad tripu, tak ho z toho můžeš tím rozhovorem nějak vytáhnout. Myslím, že ta cílová skupina si nás nějak i vyhledává sama. Myslím, že z těch lidí, co k nám přijdou je tak 95 % lidí rekreační uživatelé drog. Jakou máš zkušenost se zahraničním přístupem k téhle problematice? Znám to třeba z doslechu, jak to dělaj ty organizace, to je hodně podobný, my jsme toho od nich hodně přebrali, přístup a metodiku a tady ty věci. A v přístupu těch pořadatelů, tak třeba lidi z Drug Scout říkali, že když jsou napsaný někde na plakátu k nějaký větší akci, že tam budou účinkovat, tak tam třeba ani nechodí policie ty lidi kontrolovat. To jindy i dělají, že přijdou na party a zkoušejí tam lidem zorničky baterkou, to je pro ty návštěvníky dost nepříjemný. Ale když policie viděla, že tam bude tahle organizace, brali to jako záruku toho, že se o to postará a pak to proběhlo v takovým lepším duchu. U nás to takhle ale nefunguje. Proč si myslíš, že to nefunguje? Myslím, že je to celkovou mentalitou těch lidí. Mám s tím i svý zkušenosti, když jsem ze začátku dělala dobrovolníka na streetworku. Městská policie i streetworkeři jsou oba placený městem, dělají oba práci se stejným cílem. Nás ale jako streetworkery pořád kontrolovali policajti a tím tu práci znemožňovali, protože když k tobě jde někdo na výměnu a vidí, že tam stojí policajti, tak tam už pak nepřijde. Nebo policajti mívali jednu dobu tendence odchytávat lidi, který chodili z těch výměn. Přijde mi, že tomu nevěří. Neberou tě možná jako odborníka, ale jako součást té scény a úplně ti nepřenechaj kompetence. To se týká jenom policie, nebo obecně státních orgánů? Myslím si, že u nás to ještě není takovej zvyk. Když si navíc vezmeš, v jaký době se až začaly dělat větší taneční party s elektronickou hudbou tady v Čechách. To je prostě poměrně nový a vidíš, jak reagujou lidi, když se někde v létě pořádaj nějaký parties a když se to pak nějak zašmodrchá, tak většina tý veřejnosti to bere tak, že ty lidi, co tohle dělaj, jsou nějaká vyloučená skupina. Navíc ta muzika je pro většinovou společnost dost nesrozumitelná, není to pro ně melodický a maj pocit, že to je hodně spojený s těma drogama.
87
A co je aktuálně ve vaší činnosti největší problém? Třeba zákaz testování extází. Organizace, který to na tom měly založený hodně, si na to dost stěžujou. Nás to zase tak moc nepostihlo, i když jsme ty testy chtěli dělat. Je to super pro navázání toho prvního kontaktu, hodně to pak pomáhá v tý komunikaci. A tím, že to vláda teď podporovat nebude, se přišlo o tuhle možnost. Je třeba najít si jinej způsob, zaměřit se víc na něco jinýho. Byla jsem na školení v Praze, přes Centrum adiktologie a byli tam i lidi z policie a tam jsem o tom zákazu slyšela poprvý, to bylo pár měsíců před tím, než to oficiální stanovisko vydali. Byl tam jeden chlapík. Co proti tomu testování byl osobně evidentně hodně zaujatej, to byl přímo zástupce policie. Na tom školení byli většinou streetworkeři a pak asi dva zástupci policie. Vlastně s nima máme stejnej cíl, ale opačný spektrum těch orgánů, který se tím zabývají. Mě ta jejich argumentace přijde hloupá, to je stejný, jak když ti řekne člověk, že tím měněním jehel tomu feťákovi pomáháš drogy brát, protože mu tu stříkačku dáváš zadarmo. Ale ve skutečnosti je to přece úplně jinak, ty tím chráníš jeho a tím i zbytek společnosti před nakažlivejma chorobama, navíc je to pro některý uživatele jedna z posledních věcí, který oni dělaj pro svý zdraví. Můžeš mu pomoct, kdyby to vypadalo, že se chce jít léčit. A to je stejný s těma testama. Co soudíš jinak o tom významu testů samotných? Moc nevím o tom chemickým složení, když chceš vědět přesnou analýzu, posíláš to někam do laboratoře a to může zabrat třeba týden. A tím, že naše sdružení má takovou filozofii, že těm lidem nebudeš říkat: „neberte ty drogy, je to špatný“, protože oni se s tebou pak vůbec nebudou bavit. Řekneš jim: „tak když jsi se rozhodl, že chceš, tak my ti to rozmlouvat nebudem, ale dělej to tak, aby sis neublížil a abys tím neohrozil někoho jinýho“. Takže z tohohle pohledu jsou podle mě ty testy dobrý. Člověk ti dá tu tablet otestovat a ty mu můžeš říct, aby tohle v žádným případě nebral nebo že si tohle vzít může. Z mýho pohledu to teda má smysl, ale z druhýho pohledu se na to spousta lidí kouká tak, že ty těm lidem pomáháš tu drogu brát, že jim to doporučuješ a proto je to pro ně absolutně nepřijatelný. Pozorovala jsi nějaké změny na taneční scéně vzhledem k té terénní práci? Změna je pro mě to, že si na lidi zvykli ty služby využívat a vrací se. Ze začátku byli lidi hrozně překvapený, přišli třeba do toho chilloutu a mysleli si, že to je nějaká naše soukromá party. Teď se už naučili to používat, což je dobře. 88
Jaké plány máte do budoucna, jako organizace? Mně úplně stačí pokračovat v tom, co děláme, protože si myslím, že je to super. Když jsme to zakládali, domluvili jsme se čtyři lidi, že budem jako dělat chillouty. Když jsme neměli ovoce, někdo třeba dovez jabka od babičky. Dneska už na to máme granty a můžem to dělat mnohem profesionálnějc. A to je obrovskej vývoj a pro mě i překvapení, že z nějakýho takovýho kroužku, co jsme začali s kamarádama, vznikla organizace, která je a pořádá celej ten projekt Safer party, takže to je pro mě úspěch. V organizaci bysme se chtěli víc zaměřit na ty dotazníky, aby bylo z tady té cílové skupiny víc dat, který by mohlo využívat právě Adiktologický centrum nebo Národní drogová rada. Co si myslíš o přístupu státu k těmto organizacím? Myslím, že jak si na to dneska zvykaj ty uživatelé, tak si na to zvykaj i ty instituce. Je to vidět třeba jak hrozně dobře spolupracujeme s těma záchranářema a s pořadatelama. Dřív s tebou třeba vůbec nechtěli komunikovat, protože je to obtěžovalo. A z pohledu přímo vlády? Přijde mi, že z dlouhodobýho hlediska se to furt mele dokola, protože to je prostě politika. Drogy jsou téma, kterým můžeš působit na lidi. Teď je to třeba represivnější. Zákon, co vyšel v roce 2010 třeba dekriminalizoval držení marihuany v určitejch dávkách, byl liberálnější, ale zároveň pár měsíců nato dostala policie manuály, ve kterejch jim radili, aby byli vůči lidem represivnější. Jednu dobu si někdo postaví volební program na to, že chce legalizaci, že chce víc benevolence pro uživatele, pak se to zase změní, pak přijmou nějakej zákon, pak zase jinej. V rámci jinejch států jsou ale Čechy pořád relativně v pohodě. Děkuju za rozhovor.
89
Rozhovor 5 jméno: Vašek věk: 33 let
dosažené vzdělání: VŠ
organizace: Chilli.org
praxe: 9 let
Kdy jsi se s fenoménem terénní práce na taneční scéně setkal poprvé? Tak to už bude dobrých sedm let a to v podstatě, když jeden můj známej jel na praxi do Německa ke drug scoutům a ten byl z toho nadšenej. Takže mně o tom řekl a nastínil, jak to tam funguje. V té době jsem měl peníze na to, abych se vypravil na konferenci do Německa. Takže to bylo jedno z mých prvních setkání s terénní prací na taneční scéně. Jak se angažuješ v rámci terénního programu na taneční scéně? No, v podstatě já jsem vedoucí terénních programů u občanského sdružení Chilli.org, takže se snažím s ostatními lidmi, pakliže to jde, pravidelně jezdit na taneční akce a edukovat a vlastně poskytovat naše služby a nějakým způsobem pracovat přímo v terénu. Taky se dá říct, že odpovídám na internetový dotazy, co nám dochází na naše sdružení a obecně co nám dochází přes web přímo na naši internetovou stránku. Co pro tebe tato forma sociálních služeb znamená? Tak znamená pro mě to, že pocházím ze subkultury, která patří do taneční scény. Takže je to vlastně pro mě poměrně důležitá forma drogové prevence v prostředí, na kterém se pohybuju a je to pro mě jeden z důležitých faktorů inovativních forem drogové prevence obecně v oblasti taneční scény. Jelikož vím, za tu dlouhou dobu, co se na té scéně vyskytuju, kde jsou určitý rizika a tím pádem vím, že tenhle druh práce tady má smysl a vychází tím pádem ze subkultury, která je pro mě blízká. Čím je podle tebe tento druh sociálních služeb přínosný a zajímavý v rámci drogových služeb a poradenství? Jak už jsem říkal, tak se vlastně dostáváme do míst a oslovujeme cílovou skupinu, která je nám blízká, jelikož z ní vycházíme, a k těm službám, který nabízíme. Myslím, že se na té scéně dokážeme uplatnit, protože se dá říct, že jsme přišli jako jedni z prvních na tu scénu s 90
konceptem chilloutové zóny. To znamená, že se nějakým způsobem se snažíme na akci vytvořit klidové prostředí, kde nabízíme naše specifické služby. Takže pro mě to znamená působení na scéně, kde vím, že je potřeba nějakým způsobem pracovat a edukovat a která je mně blízká. Jaký vidíš výhody tohoto druhu terénní práce, například oproti obecným postupům drogové prevence nebo jiným druhům terénní práce? Myslím, že díky tomu, jak máme nastavený ty služby, tak jsme lidem blíž. Ta forma, jakou to děláme, ať už od určitý atraktivity našich informačních letáků o různých psychoaktivních substancích po koncept toho chilloutu, kde nabízíme uklidňující hudbu na kolikrát hodně zběsilé akci, nabízíme vodu zdarma, vitamínovej servis, občerstvení, nějakou zeleninu a různý formy toho harm reduction typu kondomy, špunty do uší. Myslím si, že jsme té cílové skupině blízko a většinou jsme za to byli i oceňovaný účastníky tanečních akcí. Díky dotazníkům máme vlastně poměrně dobrou zpětnou vazbu. Co je hlavním cílem vaší organizace? Tak naším hlavním cílem obecně je princip harm reduction, to znamená snižování rizik v oblasti užívání psychoaktivních látek, a zvýšit informovanost v oblasti bezpečnějšího užívání drog. A samozřejmě prevence různých drogových nehod a průšvihů, jelikož vycházíme z racionálních faktů, že na taneční scéně se psychoaktivní látky užívaj a užívat budou. Pro nás je důležitý, pakliže se užívaj, aby byly užívány bezpečnějším způsobem. To znamená minimálně nemixovat látky navzájem, s tímto fenoménem jsme se setkali poměrně často. A samozřejmě například také edukovat v oblasti psychického zdraví, to znamená, že se snažíme osoby, které mají problémy se svou psychikou, nějakým způsobem edukovat a rozmlouvat s nimi na téma psychoaktivní látky a jakým způsobem předejít určitým problémům. A jaký metody používáte k dosahování svých cílů? A jaký vedlejší cíle máte? Jedná se o verbální rovinu, to znamená, že se s lidmi snažíme diskutovat na téma užívání, nad psychoaktivními látkami obecně. Snažíme se taky předávat informace ve psané formě. Hovoříme s nimi o účincích daných látek z krátkodobého i dlouhodobého hlediska, z hlediska možných rizik. Naším dalším cílem je prevence v oblasti fyzického zdraví, když už účastníci jsou vystaveni poměrně velkému hluku, tak jim nabízíme špunty do uší, jako prevenci proti poškození sluchu. Dále možnost zklidnění v našem chilloutu, protože pro spoustu lidí ta akce 91
může být poměrně stresová záležitost, hlavně pro mladé účastníky, co jsou na akci poprvé. Hudba je kolikrát hodně zběsilá a chaotická a ne každý ji celý večer dokáže zvládnout, zvlášť po užití různých psychoaktivních substancí, například lidé po užití LSD se často dostali do nepříjemného psychického stavu a my se jim, dá se říct, snažíme pomáhat v boji proti bad tripu. Čím je vaše organizace charakteristická? V ČR je to poměrně jasný, my jsme přišli s tím konceptem chilloutu a komplexního servisu pro účastníky akce nebo pro osoby, který na akci experimentují s psychoaktivníma látkama. Tohle v rámci ČR bylo ojedinělé, v rámci Evropy to už zas tak ojedinělé nebylo, jelikož jsme se nechali inspirovat, jak už jsem říkal, organizací z Německa a taky jsme byli na stáži ve Skotsku a v Anglii. V rámci Evropy jsou tohle standardní služby, ale u nás je to specifická a ještě relativně nová služba. A nějaký vaše specifita, která vás na první pohled odlišuje? Dá se říct, že to může být i v tom designu. Pokud jsou možnosti a finance, snažíme se ten chillout upravit dle dané akce. To znamená, že každá ta subkultura, ať už se jedná o psytrans, drum and base, freetekno, má určitý specifický symboly, který se snažíme v tom chilloutu využívat. Za prvý, abysme byli blíž tý subkultuře a taky se nám to jeví jako správný způsob. Jsme napojený na různý osoby z těch subkultur, který nám vytváří dekorace a design. V tomhle by to taky mohlo být svým způsobem ojedinělý. A taky v napojení na sound systémy v rámci jednotlivých subkultur. Na jakém principu funguje kooperace s ostatními organizacemi? V rámci ČR se založila skupina Safer party, před přibližně čtyřmi roky. Tam se vlastně scházíme, tak jednou za tři, čtyři měsíce, a diskutujeme s ostatními organizacemi o intervencích na taneční scéně a předáváme si různé poznatky a nápady. V rámci této skupiny se snažíme zlepšovat postupy na taneční scéně. Nejvíc práce zabere sladění se dohromady před letní festivalovou sezónou, takže Safer party skupina se třeba minulý rok snažila pracovat na sladění postupů a nápadů v rámci festivalové sezóny. Máš představu, kolik sdružuje Safer party organizací? 92
Z Prahy je členem Promile.info, to je organizace v rámci Sananimu, z Brna tam patří sdružení Podané ruce, neboli projekt extc.cz, další organizace jsou z Plzně, z Českých Budějovic. Takže dohromady pět až šest organizací. Tím, že Chilli.org koordinuje celej chod Safer party, jak bys vyjádřil pokrytí Safer party? Myslím, že to pokrytí bylo poměrně hodně rozsáhlé. Za poslední tři roky jsme se vlastně dostali na zásadní festivaly v ČR, takže to pokrytí bylo podle mě hodně velký. Když budu konkrétní, tak od Hip-Hop campu, Summer of love, až po různý alternativní akce. Proč si myslíš, že by vás organizátoři tanečních akcí měli angažovat? Protože za prvý na ty festivaly přinášíme něco novýho pro ty účastníky, je to nabídka další služby. Dál protože nabízíme první pomoc a taky spoustu informací ohledně psychoaktivních látek a bezpečnějšího užití. To znamená, že můžeme předcházet různým drogovým nehodám a tím pádem i problémům pro organizátory akcí. Kdo je vaší cílovou skupinou? Většinou jsou to lidé mezi šestnácti a osmadvaceti lety, když hovořím z praxe. Jedná se většinou o lidi experimentující s psychoaktivními látkami. A shoduje se to s vaší ideou vaší cílové skupiny? Ano, celkem. Jde o mladší osoby experimentující s drogami, častokrát rizikově. Tato skupina je nejvíc poškoditelná na psychickým a fyzickým zdraví. Jakou máš zkušenost se zahraničním přístupem k téhle problematice? Tak já jsem byl na dvou stážích, v Německu a ve Skotsku. Dohromady jsem byl v zahraničí asi pět měsíců. Prošel jsem různými typy akcí s různým typem hudby. Ta zkušenost je tedy poměrně rozsáhlá. Ve svý podstatě se ten přístup shoduje s naším přístupem. Koncept chilloutu, práce s klienty... Vlastně jsme se nechali inspirovat a tak z 80% se ten přístup shoduje.
93
A co je pro vaši činnost aktuálně největším problémem? Dosavadním zásadním problémem je shánění financí na činnost a komunikace s organizátory akcí a podobně. To jsou asi největší momentální trable. Samozřejmě se dá hovořit I o organizačních věcech, ale na tom se budem snažit pracovat. Co se podle tebe změnilo na taneční scéně vzhledem k terénní práci? Domnívám se, že víc lidí ví o službách, který nabízíme. Před několika lety to bylo pro účastníky něco novýho, to byla nová forma intervence na taneční scéně. Zpočátku jsme teda edukovali, proč tam jsme, co tam děláme. Hovořím o době tak šest, sedum let nazpět, kdy to byl ještě novej typ služby. Záleží samozřejmě na subkultuře. Jaké má vaše organizace plány do budoucna? Tak například opětovné prosazení testování psychoaktivních látek, domnívám se, že to má určitě smysl. A jestli budou finance, tak pravidelnější návštěva na undergroundových akcích, například na freetekno scéně. Hodláme se taky zaměřit víc na psytrans scénu. A to je asi zatím všechno.
94
Rozhovor 6 jméno: Mikuláš věk: 25 let
dosažené vzdělání: SŠ
organizace: Chilli.org/Podané ruce
praxe: 4 roky
Kdy jsi se s fenoménem terénní práce na taneční scéně setkal poprvé? Takže s tou prací jsem se poprvé setkal přes vedoucího terénních programů Vojtěcha Netíka, který byl v té době známý na taneční scéně, na které jsem se také pohyboval. Vzhledem k tomu, že jsme se dobře znali a já se o drogovou sociální službu zajímal už delší dobu, tak jsem chtěl vědět, o čem je práce v jeho organizaci Chilli.org. To už bude takových pět let. Jakou funkci zastáváš v tomhle oboru? Začínal jsem jako dobrovolník a v současné době jsem na pozici externího pracovníka. Na straně druhé se v těchhle organizacích na funkce tolik nehledí a mnohem víc jde o to, kdo se jak podílí na jednotlivých činnostech, který tyhle organizace během roku realizujou. A taky záleží, jak kdo přispívá k celkovýmu chodu. Angažuješ se v rámci terénního programu na taneční scéně ještě nějak jinak? Kromě chilli.org jsem dělal i pro Podané ruce, jako dobrovolník a pracovník v rámci jejich programu extc.cz. Co pro tebe tato forma sociálních služeb znamená? Tak pro mě znamená alternativu vůči klasickým postupům v oblasti drogové prevence a poradenství. Tím jako myslím, že na rozdíl od školní prevence, třeba, probíhá komunikace na party mnohem přirozenějc, v přirozeným prostředí. Od mladších lidí, který primárně nepůsobí jako autorita a který spíš se snaží zaujmout jako jedni z členů tý komunity a neformálně nabízí zajímavý informace a služby. Hlavně je to i o zábavě, která je s naší činností spojená, tím myslím nějakej hudební podklad v našich stanech, grafiku, dělali jsme i graffiti workshopy, taky nabízíme zdarma ovoce a vodu. Taky možnost odpočinku a místo, kde se člověk může uklidit. To samozřejmě na ty lidi působí jinak, než když se jim někdo snaží něco tlačit do hlavy. Zkráceně to pro mě znamená, že je to asi nejefektivnější metoda v drogové 95
prevenci a poradenství, hlavně pro mladší generace. Čím je podle tebe tento druh služeb přínosný a zajímavý v rámci drogových služeb a poradenství? Tak to je jasný, to už jsem říkal. Jenom možná, když shrnu ty základní přístupy, který jsou jinačí od těch ostatních služeb, tak spíš primárně pro ty lidi, co bývá zajímavý, je princip služby, která funguje jako chillout anebo ta druhá cesta, která přilákává rekreační uživatele drog, většinou, a to je testování extáze na parties. To bych řekl, že je to ten hlavní „point“, kterým je tahle forma terénní práce pro návštěvníky těchhle akcí zajímavá. Co je podle tebe hlavním cílem vaší organizace? A za jakou organizaci mluvíš? Můžu mluvit v podstatě za obě, ty cíle jsou dost podobný. Obecně si myslím, že jde hlavně o to, objektivně informovat o jednotlivých drogách, takže jako o jejich účincích, vlivu na organizmus, o kombinacích s ostatníma látkama a tak vůbec. Dalo by se to obecně shrnout, že se naše činnost řídí principem harm reduction. S tím, že Chilli.org je organizace, která vznikla z lidí, kteří se na taneční scéně už pohybovali, z téhle pozice taky vystupuje a jde jim víc o takovou pohodu, ve které kromě těch hlavních služeb nabízí i další zpříjemnění, jako jsou různý pochutiny, ovoce, nealko, třeba bezovku, promítaj se tam občas i nějaký filmy. Občas tam bývá i hudební produkce, která je ale hodně vyklidněná. Skrz tuhle atmosféru většinou hodně divokých hudebních akcí se snaží nalákat lidi do jejich chilloutovýho stanu, kde jim jde mimo jiné i o ty hlavnější cíle, který jsou podobný s těma Podanýma rukama. No a ty pak jsou info o drogách, vyplňování dotazníků pro NMS a řešení krizových situacích přímo na parties, popřípadě další poradenství. Zato „podanky“ jsou organizace, která v ČR funguje dvacet let. Jejími členy jsou zkušení odborníci a aj lidi, kteří pracujou přímo na parties, musí mít minimální vzdělání v oblasti sociálních služeb a celkově je jejich přístup takovej víc vědeckej. „Podanky“ si trochu přizpůsobily situaci, protože donedávna bylo jejich nejlukrativnější službou testování extáze na akci, to byla páteř jejich terénního programu.Teď pokračujou ve svý činnosti dál, zvažujou se další alternativy. V poslední sezóně kromě varovných a informačních letáků a poskytování dalších harm reduction služeb nebyly nijak vymezený. Taky nabízely ovoce, taky vyplňovaly dotazníky. Ale to je jasný, protože obecně jsou v tomhle druhu práce dva směry, jeden to hrne přes ty chillouty, to jsou většinou lidi z taneční scény. Druhej je ta odbornější část, která se snaží získávat povolení a prostor pro testování extáze. To je teď v celý ČR zakázaný, nebo je aspoň vyvíjenej tlak na to, aby se nerealizovalo 96
a i u zahraničních organizací je to velkej otazník. Spíš ale je to otazník u přístupu vlád jednotlivých zemí. Jaké další metody a cíle stanovujete pro realizování svých cílů a služeb? Tak naší hlavní metodou je nějakým způsobem zaujmout ty návštěvníky, a to děláme pomocí atrakcí, jako je hudba, grafika, specifický znaky, co máme. Ty si myslím, že se za tu dobu, co se pohybujem na scéně, jsou už hlavně těm uživatelům známý. Jako hlavní pracovní metodu používáme rozhovor, kterej je nenucenej a nesnaží se člověka nikam zatlačit. Tím chci říct, že když nás navštíví člověk, kterej se chce jen schovat před tím shonem venku, tak ho nikdo nevyžene. Občas nás i organizátoři zviditelní někde na plakátě, nebo nás nechaj vyvolat nějakou kapelu na jedný z hlavních stageích. Taky jsem málem zapomněl zmínit to, že u obou organizací probíhá celoročně internetová poradna. Čím je vaše organizace charakteristická? Tak u chilli.org je to ten chillout, že i když to asi dělá víc organizací, tak oni byli podle mě první v ČR, který to dělali takhle. K tomu, co jsem viděl u ostatních organizací v rámci Safer party mně přijde, že to maj nejlíp zmáklý. Taky u toho hraje velkou roli symbolika a tak. A podanky byly specializovaný na to testování, a taky tím, že měly velkej záběr. Že chodily od velkých komerčních akcí, jako Apokalypsa, Creamfields, až po ty alternativnější. Jinak si ale myslím, že všichni, co jsou pod Safer party, tak maj dost podobnou filozofii, a s tím souvisí i ta činnost. Na jakém principu funguje kooperace s dalšími organizacemi působícími na této scéně, tím myslím v ČR? Tak to už jsem prakticky říkal. Celý je to organizovaný přes projekt Safer party, který teď koordinuje Chilli.org. Do něho jsou zahrnutý organizace jako třeba, já nevím, třeba SANANIM, CPPT, Jihočeskej streetwork a samozřejmě Podané ruce. Jo a ještě o.s. Prevent. Ty si pak rozdělí mezi sebou, na který akce pojedou, taky podle toho, odkud jsou a jaký služby nabízí. Ale většinou je nabídka těch služeb dost podobná. Jakože někdo testuje extáze nebo alkohol, někdo to víc valí přes ty chillouty a tak. Pak, když je nějaká velká akce, tak je tam jedna nebo dvě organizace a vzájemně se doplňujou a přihrávaj si lidi. Každopádně většina těch organizací, nebo hlavně Chilli.org a Podané ruce, působí na většině ČR. Velkou 97
roli v tom hrál taky pražskej DropIn, ale to už je teď taky trochu jinak. Proč si myslíš, že by vás měli organizátoři hudebních akcí angažovat? Tak za prvé se tím obecně zvyšuje bezpečnost na té akci. Taky to budí dobrej dojem, že se zvyšuje nabídka služeb na tom festivalu a navíc se ten organizátor o to pak nemusí starat a je to pro něj bezplatný, kromě toho, že mu zaberem pár metrů a prodáme pár bezovek. Je to pro něho sakra výhodný. Navíc si tím taky kryje záda, v případě, že by se tam stal nějakej průšvih, tak může říct, že z jeho strany byla snaha zajistit bezpečnost a informace ohledně braní drog. A berou to organizátoři z tohohle pohledu, jak mi to popisuješ? Dá se říct, že většinou jo, kromě pár výjimek jim dochází, že jsou to pro ně samý plus s minimem námahy. Kdo je vaší cílovou skupinou? Myslím, že to jsou především rekreační uživatelé drog, anebo lidi, kteří se o drogách chtěj něco dozvědět. Asi hlavně ty mladší ročníky. A kdo vaše služby reálně navštěvuje? Tak dá se říct, že ti, co jsem zmiňoval, hodně mladý lidi. Ale i spousta zvědavců, který jdou kolem a zajímá je, co se v tom stanu děje. Ti se dost často zastaví a celkově je zajímá, o co tam jde. A to jsou klidně i lidi, kterým je třicet a vejš. Taky mě napadá, že druhá skupina, která tam dost často bývá, jsou lidi, kteří aspoň na chvíli chtějí utéct tomu hlavnímu frmolu. Někteří z nich bývají fakt na pokraji sil, ať z drog, nebo z celkovýho vysílení. Pro tyhlety případy je to hlavně určený. Jako ta voda, možnost odpočinku a klidu, často řešíme věci týkající se první pomoci, krizové intervence, nebo řešení bad tripů. Proč si myslíš, že by vás měl návštěvník letního festivalu navštívit? No, tak ti lidi hodně brzo zjistí, že tam ten náš stan je, jako na té akci. A pak se sami rozhodnou, jestli tam chcou zůstat, nebo ne. A motivem k tomu, aby nás navštívil by měla být 98
možnost komplexních informací o drogách a kvůli vydechnutí a odpočinku. Taky v případě fyzických a psychických potíží, který jsou spojený s konzumací drog. Jakou máš zkušenost se zahraničním přístupem k téhle problematice? Tak přímou mám jenom z Irska, kde vím, že funguje streetwork, kterej obchází různý komunity, kde se sdružujou uživatelé drog. Jinak hlavně nepřímou, co jsem se dozvěděl od kamarádů, nadřízených, z Internetu. Hlavně se dá říct, že většina těch základních postupů pochází z ciziny a u nás byla inovovaná a upravená a taky, že některý, hlavně německý, organizace to tady pomáhaly rozjíždět. Taky podle toho, co sleduju v médiích a taky, co provádí Národní protidrogová centrála je jasný, že nás ovlivňujou podobný vlivy jako ostatní vyspělý země v Evropě. Tím chci říct, že se vládní přístup v mnoha zemích staví čím dál víc do represivní pozice a uživatele drog si bere jako záminku na svoje hony na čarodějnice. To je z dlouhodobýho pohledu věc, která se musí změnit. Co je podle tebe aktuálně největším problémem v téhle činnosti? Hlavně zastavení testování extáze v naší zemi a i ostatních zemích, kde dřív probíhalo. To si myslím, že je dost nesmyslnej krok, kterej ve finále nejvíc poškozuje uživatele drog a i ostatní společnost a ztěžuje práci našim organizacím. Proč si tohle myslíš?¨ Protože tyhle služby dostávaly uživatele do pozice, kdy měli aspoň nějakou možnost zjistit, co berou a jestli si to po testu ještě vůbec vezmou. Byl to taky takovej přes na dealery, který už nemohli jen tak, aniž by riskovali ztrátu klientů, prodávat tablety s nějakým svinstvem jiným, než MDMA. A pokud se v tabletách objevily nějaký nový látky, který jsou kolikrát nebezpečnější než MDMA, tak o nich byla kolikrát veřejnost rychle a objektivně informovaná dřív, než mohlo dojít k masovýmu rozšíření a tím i k větší šanci vážných incidentů s těmahle látkama. No a taky, a to je možná ještě vážnější, mě zaráží přístup většiny států obecně, v tom, jak finančně podporujou tyto převážně neziskový organizace, který se zaměřujou na celosvětově velkej společenskej problém, kterej je dost vážnej na to, aby ve svých důsledcích končil smrtí a jeho neřešení vychází stát mnohem dráž, než jakákoliv prevence. Co si myslíš, že se na taneční scéně změnilo vzhledem k terénní práci? 99
Změnilo se toho poměrně dost, hlavně já jsem zažil dobu, kdy tam ještě ty organizace nebyly. A celkově se ta scéna mnohem rychleji vyvíjí a vůbec tak nějak „zmasovatěla“. Taky se dá říct, že si na nás lidi už zvykli, jde to poznat z jejich reakcí, že nás na těch akcích poznávaj. Taky je mnohem víc nových druhů drog a celkově jich je víc, jako na kvantitu a berou je masově čím dál mladší lidi. Jaké máte jako organizace nejbližší plány do budoucna? Tak určitě zúčastnit se téhle sezóny, pokračovat v projektu Safer party, u Chilli.org se plánuje rozšíření působnosti na alternativnější akce. U podanek nevím, ale čeká se na to, jak se vyvine debata ohledně testování extáze. Napadá tě ještě něco, co bys chtěl dodat? Ne.
100