MASARYKOVA UNIVERZITA

MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA Katedra speciální pedagogiky

Význam hudby ve světě jedinců se sluchovým postižením Bakalářská práce

Brno 2013

Vedoucí bakalářské práce:

Vypracovala:

PhDr. Lenka Hricová, Ph.D.

Miroslava Holá

Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně, s využitím pouze citovaných literárních pramenů, dalších informací a zdrojů v souladu s Disciplinárním řádem pro studenty Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity a se zákonem č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů. Souhlasím, aby práce byla uložena na Masarykově universitě v Brně v knihovně Pedagogické fakulty a zpřístupněna ke studijním účelům

V Brně dne … … … … … … …

………………………… Miroslava Holá

Poděkování Na tomto místě bych chtěla poděkovat vedoucí bakalářské práce PhDr. Lence Hricové Ph.D. za odborné rady a podněty k práci. Poděkování patří také všem informantům, kteří věnovali svůj čas pro realizaci výzkumu, Ing. Lence Kubíkové Holé a Monice Holé za jazykovou korekturu a celé rodině za podporu při studiu.

Obsah

Úvod........................................................................................................................................... 5 1

2

3

Kultura Neslyšících ........................................................................................................... 7 1.1

Komunita Neslyšících ........................................................................................ 8

1.2

Historie ............................................................................................................. 10

1.3

Umění ............................................................................................................... 12

Hudba ve světě osob se sluchovým postižením ............................................................. 17 2.1

Hudba a jedinci se sluchovým postižením ....................................................... 17

2.2

Hudebníci se sluchovou ztrátou v minulosti .................................................... 20

2.3

Hudba ve světě osob se sluchovým postižením v současnosti ......................... 23

Význam hudby ve světě jedinců se sluchovým postižením ......................................... 28 3.1

Cíle a metodologie výzkumu ............................................................................ 28

3.2

Charakteristika zkoumaného vzorku ................................................................ 29

3.3

Pozorování ........................................................................................................ 29

3.4

Rozhovory ........................................................................................................ 33

3.5

Shrnutí výzkumného šetření ............................................................................. 42

Závěr........................................................................................................................................ 45 Shrnutí..................................................................................................................................... 46 Summary ................................................................................................................................. 46 Literatura ................................................................................................................................ 47

Úvod

„Kdo chce pochopit hudbu, nepotřebuje ani tak sluch, jako srdce.“ Jiří Mahen

Hudba je pravděpodobně jedna z nejstarších a nejuniverzálnějších forem komunikace. Její tempo, rytmus, melodie, barva použitých nástrojů i způsob využití ticha v hudbě, to vše může mít na posluchače i na samotného umělce velký vliv. Hudba ovlivňuje naše emoce, může být působivým prostředkem komunikace tam, kde selhávají slova, může mít i léčivé účinky. Neopomenutelný je také její význam estetický. Hudba v nejrůznější podobě nás obklopuje po celý život. Z některých výzkumů dokonce vyplývá, že dokáže ovlivnit i vývoj ještě nenarozeného dítěte. Význam hudby v životě člověka je velmi individuální. Někdo si nedokáže svůj život bez hudby představit, někoho hudba příliš nezajímá. Přesto je součástí života každého z nás. Má však hudba význam i v životě osob s postižením sluchu? A jaký? Tato bakalářská práce se snaží nabídnout odpovědi na uvedené otázky skrze ucelení obecných poznatků týkajících se hudby ve světě jedinců se sluchovým postižením v teoretické části a skrze shrnutí provedeného výzkumu v části praktické. Bakalářská práce je rozdělena na část teoretickou a část praktickou. Část teoretická obsahuje dvě kapitoly věnující se kultuře a umění osob se sluchovým postižením. Praktická část popisuje cíle, metody a průběh provedeného výzkumu. Jednalo se o výzkum kvalitativní, který byl proveden formou pozorování a rozhovorů. Cílem výzkumu bylo zjistit, zda má hudba ve světě osob se sluchovým postižením nějaký význam, a získat bližší informace o vztahu osob se sluchovým postižením ke kultuře a především k hudbě. V bakalářské práci je snaha respektovat přání těch, kteří se cítí být členy komunity Neslyšících s velkým „N“. Používání tohoto označení není v odborné literatuře dodnes zcela sjednoceno a jeho užívání v textu je problematické.

5

Termín Neslyšící s velkým počátečním písmenem je tedy v této bakalářské práci užit tam, kde je cílem zdůraznit, že se jedná o člena komunity Neslyšících, nebo označení samotné komunity, jak bude vysvětleno v první kapitole práce. V ostatních případech je použito označení neslyšící. Označení neslyšící s malým počátečním písmenem je použito jako označení obecné a zahrnuje všechny jedince se sluchovým postižením, bez ohledu na to, zda se cítí být součástí komunity Neslyšících nebo ne. Pojmy Neslyšící i neslyšící jsou v této práci souhrnnými pojmy pro všechny osoby se sluchovým postižením bez ohledu na jeho typ či stupeň. Obecné poznatky týkající se hudby ve světě jedinců se sluchovým postižením jsou shrnuty v teoretické části práce především na základě internetových zdrojů a bakalářských a diplomových prací. Odborná literatura na dané téma není dostupná v dostačujícím množství a kvalitě. Některé ze zdrojů byly v anglickém jazyce. V případě přímé či nepřímé citace těchto zdrojů v textu jsem využila vlastního překladu.

6

1

Kultura Neslyšících

Kultura je neodmyslitelnou součástí života každého z nás. Jednotlivé definice pojmu kultura se však často velmi různí. Mnozí badatelé hovoří o tzv. širším a užším pojetí kultury (Kosinová, B. 2008). V širším pojetí je kulturou myšleno vše, co je výsledkem lidské činnosti, tedy to, co nevytvořila sama příroda bez lidského přičinění. V užším pojetí se jedná o soubor lidských tzv. uměleckých činností. Zahrnuty jsou zde také typické vzorce chování dané společnosti, patří sem hodnoty, cíle, způsoby myšlení, zvyky a tradice, společná životní filozofie a historická zkušenost, společný jazyk a způsob komunikace dané skupiny lidí sdílející společnou kulturu (Horáková, R. 2011). Podle P. Novotné se v užším pojetí kultury jedná o „…soubor artefaktů, regulativů, norem, idejí a vzorců chování určité společnosti.“ (Novotná, P. 2008, s. 17). M. Petrusek ve své knize Základy sociologie definuje kulturu jako „…soubor všeho, co je lidským produktem, produktem lidských činností (materiální předměty, bydlení, odívání, hodnoty, normy, ideové a náboženské systémy, umění, pravidla ekonomického a politického soužití atd.), a co tvoří předpoklad všech dalších lidských činností.“ (Petrusek, M. 2009, s. 68). Pro každého z nás je kultura velmi důležitá a ať si to uvědomujeme či ne, ovlivňuje celý náš život. „Kultura zahrnuje celý náš život, prostupuje všechny jeho složky, a co cokoliv děláme jako společenské bytosti, děláme jako bytosti kulturní.“ (Petrusek, M. 2009, s. 71, 72). Nejinak je tomu u osob se sluchovým postižením. B. Kosinová píše, že kultura „…má vliv na vývoj osobnosti a psychiky neslyšících osob.“ (Kosinová, B. 2008, s. 43). I přesto, že je bakalářská práce zaměřena nejen na osoby, které se cítí být součást kultury Neslyšících s velkým „N“, alespoň základní seznámení se s touto kulturou je klíčové pro pochopení rozebírané problematiky. Tato kapitola je tedy zaměřena právě na kulturu Neslyšících, na její historii a umění.

7

1.1

Komunita Neslyšících

V současné době převládá tzv. audiologický neboli medicínský pohled na hluchotu, tedy pohled, kdy je na hluchotu nahlíženo jako na pouhý handicap a lékařský problém. Na základě tohoto pohledu se může zdát, že užívání znakového jazyka zabraňuje lidem se sluchovým postižením jejich vývoji řeči. Postupně se však začíná prosazovat také odlišný, tzv. kulturní pohled. V tomto směru znamená sluchové postižení něco obohacujícího a na neslyšící jedince je pohlíženo jako na kulturní a jazykovou menšinu, která sebe sama označuje za Neslyšící s velkým „N“ (Horáková, R. 2011). Tato kulturní menšina má vlastní jazyk a způsob komunikace, vlastní hodnoty, cíle, tradice a zvyky, vlastní historii a umění. Ve chvíli, kdy tedy začneme na osoby se sluchovým postižením pohlížet jako na osoby s odlišným jazykem, označujeme je jako Neslyšící - jazykovou a kulturní menšinu. B. Kosinová uvádí: „Pokud se neslyšící člověk zařadí do skupiny kulturně neslyšících, pak mu již nezáleží na tom, jakou velikost ztráty sluchu má. Svou odlišnost spatřuje v rozdílné užívání jazyka a s tím spojeným vnímáním světa.“ (Kosinová, B. 2008, s. 7). Podle M. Blais (2006, in Koutská, M. 2010) jsou lidé se sluchovým postižením kulturní minoritou na základě těchto znaků: společná fyzická či kulturní charakteristika, vnímání

sebe

sama

jako

člena

minority,

uzavírání

manželských

i partnerských svazků v rámci komunity a útlak. Společnou fyzickou charakteristikou je v tomto smyslu míněna přítomnost sluchového postižení. B. Woll a P. Ladd zmiňují 3 základní rysy komunity1 Neslyšících: „Neslyšící vytvářejí komunity na třech základních rysech: hluchota, komunikace a vzájemná podpora.“(Woll, B. - Ladd, P. 2003, s. 153 in Kosinová, B. 2008, s. 13). Těmito rysy jsou tedy přítomnost sluchového postižení u daného jedince, aktivní používání znakového jazyka jako komunikačního prostředku a vzájemná podpora ve formě setkávání se s ostatními členy, předávání kultury a historie.

1

„Komunitou rozumíme společenství lidí, kteří mají jeden či více společných znaků, jimiž se odlišují od ostatních.“ (Zima, P. 1999, s. 149 in Kosinová, B. 2008, s. 12).

8

Na tom, kdo patří ke komunitě Neslyšících, se jednotliví autoři úplně neshodují. Ch. L. Bakerová a D. Cokely (1999, in Kosinová, B. 2008) se zmiňují o 4 podmínkách - podmínce audiologické, politické, jazykové a společenské. Členství v komunitě Neslyšících je tedy závislé na přítomnosti sluchového postižení, na zapojování se do věcí veřejných zmíněné komunity, na aktivním používání znakového jazyka jako primárního komunikačního prostředku a na společenské angažovanosti v rámci dané kulturní minority. Podle P. Ladda (2003, in Kosinová, B. 2008) jsou tři způsoby členství. Členem se může stát neslyšící dítě neslyšících rodičů nebo prarodičů, žák či absolvent školy pro jedince se sluchovým postižením nebo osoba, která se aktivně stýká s komunitou ve svém volném čase. Z tohoto hlediska můžeme za Neslyšícího s velkým „N“ považovat např. i slyšící dítě Neslyšících rodičů (tzv. CODA2), osobu, která žije v manželském svazku s Neslyšícím, nebo jedince, který pro komunitu pracuje například jako tlumočník. K. Redlich píše: „ O tom, zda člověk patří do komunity Neslyšících, rozhoduje především jeho postoj k sobě samému a k členům této komunity a postoj těchto členů k tomuto člověku. Aby mohl být jakýkoliv člověk členem této komunity, je tedy třeba, aby sám cítil sounáležitost s touto komunitou a aby byl zároveň ostatními členy komunity přijat. Tímto způsobem se tedy členy komunity Neslyšících mohou stát i slyšící lidé.“ (Redlich, K. 2008, s. 11). Na rozdíl od tohoto pohledu píše C. Paddenová (1988, in Kosinová, B. 2008) o tom, že se slyšící člověk nemůže stát členem komunity Neslyšících, protože postrádá určitou životní zkušenost spojenou s absencí nebo omezením sluchových vjemů. Ani každý člověk se sluchovým postižením se nemusí nutně cítit být součástí kultury Neslyšících.

2

CODA – z anglického názvu Children of Deaf Adults je ustáleným označením pro slyšící děti, které pocházejí z rodin Neslyšících (Horáková, R. 2012).

9

1.2

Historie

Historie

vzniku

komunit

Neslyšících

začíná

pravděpodobně

v USA.

Právě zásluhou této komunity vznikly pojmy Deaf Art, Deaf Visual Art, Deaf View Image Art vztahující se především k vizuálnímu umění Neslyšících. Velký podíl na tomto vývoji má Thomas Hopkins Gallaudet (1787-1852), který ve spolupráci s Laurentem Clercem založil v roce 1817 První národní školu pro neslyšící v Hartfordu, Connecticutu. Snažili se o využití znakového jazyka při vzdělávání osob se sluchovým postižením. Následoval vznik podobných škol i v dalších státech. Roku 1818 to bylo škola v New Yorku, 1820 v Pensylvánii a do roku 1863 existovalo v USA asi 22 škol určených pro žáky a studenty se sluchovým postižením. Oproti tomu Alexander Graham Bell (1847-1922), známý především jako vynálezce telefonu, při práci s lidmi se sluchovou ztrátou upřednostňoval metodu vizuální řeči (Novotná, P. 2008). Velkým pokrokem byl také vznik první vysoké školy pro neslyšící v roce 1864. Univerzitu založil Amos Kendalla (1789-1869) a prvním prezidentem se stal syn Thomase Hopkinse Gallaudeta, Edward Miner Gallaudet (1837-1917). Univerzita nese od roku 1988 Gallaudetovo jméno. Po Milánském kongresu3 konaném roku 1880 však na dlouhou dobu zvítězili zastánci orální metody. Ve školách pro žáky a studenty se sluchovým postižením v USA se znakový jazyk nikdy zcela nepřestal používat. V Evropě však probíhalo vzdělávání orální metodou (Novotná, P. 2008). Velký

význam

pro

vnímání

znakového

jazyka

měly

výzkumy

Williama C. Stokoea (1919-2000). Ve světě se o kultuře Neslyšících začalo hovořit především přibližně od 60. let 20. století právě v souvislosti s těmito lingvistickými výzkumy (Bímová, P. 2004). William C. Stokoe publikoval v roce 1960 studii Sign Language Structure4, kde analyzoval strukturu amerického znakového jazyka 3

Milánský kongres, který se uskutečnil roku 1880, byl mezinárodním setkáním, jehož cílem bylo vyhodnocení metod na školách pro neslyšící. Na tomto setkání došlo k vyvrcholení sporů zastánců používání znakového jazyka ve vzdělávání a tzv. oralistů (Koutská, M. 2010). Pro výuku na školách pro neslyšící byla naprostou většinou hlasů oficiálně přijata orální metoda. Používání znakového jazyka ve výuce bylo zakázáno. 4

Struktura znakového jazyka

10

(ASL- American Sign Language). Dokázal tak rovnoprávnost a plnohodnotnost znakového

jazyka

(v

tomto

případě

tedy

amerického

znakového

jazyka).

Zjistil, že znakový jazyk má stejné atributy jako jazyk mluvený a má rysy přirozeného jazyka. Výsledkem tohoto výzkumu byl vznik lingvistických termínů i pro jazyky znakové a nový přístup k neslyšícím. Výzkum Williama C. Stokoea také podnítil výzkumy znakových jazyků i v jiných zemích. Od 70. let 20. století se rozvíjí lingvistika znakových jazyků a neslyšící začínají být uznáváni jako kulturní a jazyková menšina (Macurová, A. 2008). Začali bojovat o svoje práva, o svůj jazyk a o možnosti vzdělávání se ve svém přirozeném jazyce. P. Novotná uvádí: „Zatímco v Evropě vládla mnoho let trvající tzv. orálně-manuální kontroverze (spor odpůrců a zastánců vyžití znakového jazyka) ve vzdělávání neslyšících, v USA se zrodilo silné kulturní vědomí neslyšících.“ (Novotná, P. 2008, s. 36). Vzhledem k výsledku Milánského kongresu probíhalo vzdělávání neslyšících na Moravě od roku 1880 a v Čechách od roku 1925 orální metodou. Ani u nás se však znakový jazyk nepřestal používat zcela. Probíhala různá setkávání neslyšících na sjezdech a v různých spolcích, vycházely časopisy neslyšících… Avšak až roku 1993 započal v právě založeném Institutu pro neslyšící v Berouně výzkum českého znakového jazyka. Výzkumem českého znakového jazyka se začala zabývat profesorka Alena Macurová, která působí na Ústavu českého jazyka a teorie komunikace na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. I na našem území tak byla potvrzena rovnoprávnost a plnohodnotnost českého znakového jazyka (Novotná, P. 2008; Slánská Bímová, P. – Okrouhlíková, L. 2008). Podle P. Novotné došlo ke konečnému uznání znakového jazyka u nás až v roce 1998 díky zákonu o znakové řeči5 (Novotná, P. 2008). Kultura a umění osob se sluchovým postižením mají tedy dlouholetou tradici. Avšak vzhledem k tomu, že v minulosti nebylo tuto kulturu možné zaznamenat a český znakový jazyk byl nejen u nás po dlouhou dobu zakázán, kultura Neslyšících jako kulturní minority je poměrně mladá.

5

Zákon č. 155/1998 Sb., o znakové řeči a změně dalších zákonů; ze dne 11. června 1998.

11

1.3

Umění

Definovat umění je velmi obtížné. M. Stejskalová uvádí: „Umění dodnes nemá svou jednotnou a přesnou definici. Jedna z příčin je jeho mnohoznačnost a multifunkčnost. Slovem umění především označujeme tvorbu umělce. K pojmu umění zároveň patří umělecké dílo. (…) Umění je zároveň působivým prostředkem ovlivňujícím myšlení a chování člověka. (…)“ (Stejskalová, M. 2012, s. 17). Jinou definici umění uvádí B. Geist v knize Původ hudby: „Umění,…, je činnost a schopnost člověka vědomě ztvárnit samostatně vytvořenými a specifickými vyjadřovacími prostředky procesy svého vědomí ve smyslově vnímatelných útvarech.“ (Geist, B. 1970, s. 35). Důležitější než přesná definice pojmu je význam umění pro člověka. To, jak každé umělecké dílo na člověka působí a co pro něj umění znamená. Michelangelo Buonarroti řekl: „Cílem umění je učinit člověka šťastným.“ (Stejskalová, M. 2012, s. 14). Problematikou umění osob s postižením se zaměřením na výtvarné umění se zabývá P. Novotná ve své knize Výtvarné umění v kultuře Neslyšících. Mimo jiné řeší také jednu zajímavou otázku: „Je možné u člověka, který je mentálně, psychicky, fyzicky či jinak postižen, skutečně mluvit o umělecké kreativitě?“ (Novotná, P. 2008, s. 41). Odpověď na otázku lze hledat v dějinách umění. Jak je z minulosti zřejmé, handicap nemusí být břemenem, ale naopak může být obohacením života i uměleckého díla. O estetické hodnotě uměleckých děl osobností, jakými byl například Homér, Alexander Pope, Jonathan Swift, John Milton, Ludwig van Beethoven, Vincent van Gogh nebo Bedřich Smetana6 i přes jejich zdravotní, psychické či jiné postižení, jistě nikdo nepochybuje. P. Novotná uvádí: „Umělecká tvorba umožňuje do jisté míry ošetření nezpracovaných emocí ze zážitků, které obsahují traumata, jako je setkání s fyzickým či duševním utrpením, sociálním neporozuměním, komunikačním neúspěchem a společenským nepochopením. Tak jako mohou tyto zážitky navždy změnit osobní život 6

Homér - známý jako slepý řecký básník; Alexander Pope - 1688-1744, anglický básník a satirik, trpěl těžkými zdravotními problémy; Jonathan Swift - 1667-1745, anglický spisovatel známý především cestopisem Gulliverovy cesty, ke konci života trpěl ztrátou sluchu a psychickými problémy; John Milton - 1608-1674, anglický básník, autor epické básně Ztracený ráj, zemřel jako nevidomý; Ludwig van Beethoven - viz. následující kapitola; Vincent van Gogh - 1853-1890, nizozemský malíř, trpěl psychickou poruchou; Bedřich Smetana - viz. následující kapitola.

12

každého člověka, stejně tak ho mohou i v jistém slova smyslu (…) prohloubit a obohacovat.“ (Novotná, P. 2008, s. 42). Umění Neslyšících je specifické především jeho velkou provázaností se znakovým jazykem. Často umělecky zobrazovanou tématikou je útlak, komunikace a bariéry. Oblíbeným symbolem je ruka znázorňující možnosti dorozumět se, pochopení, porozumění,… „(…) umění neslyšících má původ ve specifických atributech jejich jazyka a kultury.“ (Ladd, P. 2003, s. 48 in Kosinová, B. 2008, s. 21). Neslyšící umělci tvoří stejně jako umělci slyšící v mnoha různých uměleckých žánrech. V následujících podkapitolách budou rozebrány následující žánry: literatura se zaměřením na tvorbu příběhů, povídek a poezie, malířství, sochařství a architektura, divadlo a filmová tvorba. Hudbě neslyšících je věnována celá další kapitola.

Příběhy a povídky Podle H. Lane, R. Hoffmeistera a B. Bahana (1996 in Kosinová, B. 2008) vzniklo vyprávění příběhů mezi neslyšícími v prostředí prvních internátních škol. Zmínění autoři rozlišují dva žánry těchto příběhů, příběhy o úspěchu (člověk se sluchovým postižením se naučí znakový jazyk a setká se s kulturou Neslyšících) a legendy o původu (příběhy o Abbé de l´Épéem, Thomasu Hopkinsu Gallaudetovi). Do této kategorie můžeme řadit také ABC příběhy (založené na tvarech ruky prstové abecedy) a klasifikátorové příběhy (příběhy sestavené pouze z klasifikátorů7) (Kosinová, B. 2008). Jedinečné je také užívání humoru. Humorné historky se často váží ke vztahu ke slyšícím a k vzájemným komunikačním bariérám. K oblasti příběhů a povídek můžeme také zařadit umělecký žánr storytelling. Název tohoto žánru pochází z angličtiny a v překladu znamená vyprávění příběhů. Jedná se tedy o poněkud dramatické vyprávění příběhů s velkým zastoupením klasifikátorů (Kosinová, B. 2008).

7

Klasifikátor je zástupným znakem pro popisovaný objekt, upřesňuje jeho tvar a velikost (Fikejs, J. 2006).

13

Poezie Neméně oblíbeným uměleckým žánrem v tvorbě Neslyšících je poezie. Jedná se buď o básně napsané Neslyšícím autorem, nebo o umělecký přednes básní ve znakovém jazyce. Významnou osobností v oblasti poezie Neslyšících je americký Neslyšící básník Clayton Valli. Jako první se věnoval přednášení poezie ve znakovém jazyce. Také sledoval způsob tvoření rýmů ve znakových jazycích.8 Mezi významné české autory básní patří Neslyšící básnířka Lucie Půlpánová. Přednesu básní v českém znakovém jazyce se věnují například Eliška Vyorálková, Markéta Veselá nebo Zuzana Hájková (Kosinová, B. 2008).

Vizuální umění Mezi vizuální umění můžeme zařadit malířství, sochařství a architekturu. I ve vizuálním umění Neslyšících se často promítá motiv útlaku nebo tématika komunikace. Mezi české Neslyšící umělce patří například Zdeňka Trnečková, Věra Macháčková, Ivana Tetauerová nebo Antonín Kovařík. Známý je americký architekt Alof Hanson nebo malíř Douglas Donald (Kosinová, B. 2008; Novotná, P. 2008).

Divadlo Vzhledem k vizuálně - motorické povaze znakového jazyka je právě divadlo jedním z nejlepších způsobů umělecké seberealizace Neslyšících. Divadlo je příležitostí představit publiku znakový jazyk z jiné perspektivy. Ze zahraničních profesionálních divadel můžeme zmínit například Národní Divadlo Neslyšících v USA, Tyst Teater ve Švédsku nebo IVT ve Francii (Koutská, M. 2010). Profesionálním divadelním souborem Neslyšícím u nás je Divadlo Neslyším, které vzniklo v roce 1997 (Kosinová, B. 2008). Již v roce 1992 byl otevřen vysokoškolský obor Výchovná dramatika Neslyšících na Divadelní fakultě Janáčkovy akademie múzických umění v Brně. S divadlem se mají možnost setkat i žáci základních

škol,

kde

může

být

výuka

hudební

výchovy

nahrazena

hudebně - dramatickou výchovou. 8

Shodu zvuků, které tvoří rým v mluvených jazycích, nahrazuje shoda tvarů ruky, jejího pohybu, umístění nebo orientace.

14

Kromě činohry je velmi oblíbená i pantomima. Známá je například skupina neslyšících mimů Pantomima S. I., která vznikla v roce 1981. V Brně má také sídlo nestátní organizace Evropské centrum pantomimy neslyšících (Kosinová, B. 2008).

Film Mezi v současnosti nejoblíbenější umělecké žánry patří film. Audiovizuální tvorbě v kultuře Neslyšících se věnuje ve své diplomové práci J. Maršálková (2012). Mezi filmy, ve kterých jako jedna z postav vystupuje osoba se sluchovým postižením, patří Hluchý Smith a Johny Ears (1972), Nevidím zlo, neslyším zlo (1989), Scény u moře (1991), Piano (1993)9 , Čtyři svatby a jeden pohřeb (1994), Opus pana Hollanda (1995), Ve stínu Beethovena (2006), Babel (2006), Chlapec, který chtěl být lvem (2010). Z českých filmů je to Z mého života (1954), pojednávající o Bedřichu Smetanovi a Hlídač č. 47 (2008). Mezi filmy s neslyšícími herci J. Maršálková (2012) řadí snímek Bohem zapomenuté děti (1986) s neslyšící herečkou Marlee Matlin. Stejná herečka vystupuje také ve filmech Most do ticha (1989), Neslyším zlo (1993) a Falešná pravda (1999). Dále jsou to filmy It´s All Gone Pete Tong (2004) a Universal Signs (2008). Do stejné kategorie můžeme zařadit také německý film Za hranicí ticha (1996) a slovenský film Ticho (2010). V českých filmech se neslyšící herec v některé z rolí objevil ve filmu Minulost (1998), Pupendo (2003), Duše jako kaviár (2004) a v dokumentech Verše pro dvě ruce a Jak já to neslyším. Za zmínku stojí také společnost Awi film. Jedná se o společnost Neslyšících tvořící amatérské filmy ve znakovém jazyce určené především pro Neslyšící, ale i pro slyšící.

9

Hlavní hrdinka filmu není neslyšící, ale ke komunikaci využívá znakový jazyk.

15

Shrnutí Kultura je neodmyslitelnou součástí našeho života. Svoji vlastní kulturu včetně vlastní historie, cílů, tradic, zvyků, hodnot a jazyka mají i Neslyšící. Jedná se o tzv. kulturní pohled na hluchotu, pohled, kdy Neslyšící považujeme za kulturní menšinu,

jednotnou

komunitu.

Komunity

Neslyšících

začaly

vznikat

v USA.

Mezi osobnosti, které se zasloužily o jejich vznik, lze zařadit například Thomase Hopkinse Gallaudeta (1787 – 1852) nebo Williama C. Stokoea (1919 – 2000). Od 70. let 20. století začínají být Neslyšící uznáváni jako samostatná kulturní a jazyková menšina. Na našem území došlo k velkému zlomu díky zákonu o znakové řeči z roku 1998. Neslyšící umělci vytvářejí často specifická díla, která souvisejí s jejich vlastní kulturou a jazykem. Neslyšící umělci tvoří ve všech uměleckých žánrech podobně jako umělci slyšící.

16

Hudba ve světě osob se sluchovým postižením

2

Hudba je všude kolem nás. Je to způsob komunikace, způsob sebevyjádření. Ovlivňuje naši psychiku, dokáže nás stimulovat nebo uklidnit a vyvolává i určité fyzické reakce. Neodmyslitelný je především její estetický význam. Má však hudba nějaký význam i v kultuře osob se sluchovým postižením? V současné době není povědomí o hudbě neslyšících10 ještě příliš rozšířené a toto slovní spojení spíše mnohé překvapí. Nicméně tento umělecký žánr není ve světě jedinců se sluchovým postižením žádnou novinkou. Tato kapitola se tomuto tématu věnuje podrobněji. Následující podkapitoly jsou věnovány možnostem vnímání hudby, znakované

hudbě

a

uměleckému

překladu

hudby

do

znakového

jazyka.

Dále je poukázáno na vybrané velké hudební osobnosti minulosti, které se v průběhu života potýkaly se sluchovou ztrátou a na některé zajímavé projekty, hudební skupiny či osobnosti současnosti související s uvedenou tématikou.

2.1

Hudba a jedinci se sluchovým postižením

Vnímání hudby Podle B. Geista byla první mluvou právě hudba. Původ hudby však nespočívá v melodii, ale v rytmu. B. Geist toto tvrzení v dalších řádcích podporuje výrokem R. Wallaschka, podle kterého musíme hledat původ hudby v rytmickém podnětu (Geist, B. 1970, s. 28). To, jak působí rytmus na člověka, se stalo základní otázkou mnoha výzkumů. Vliv rytmu také již po dlouhá staletí využívají mnohé mimoevropské národy, jejichž rytmická hudba a tanec se staly základem rituálních obřadů nebo léčebných praktik (Franěk, M. 2007). Rytmus, tedy určitým způsobem strukturovaný čas nebo periodické opakování určitého děje, se objevuje v každodenním životě každého z nás. Rytmický tlukot srdce matky dítě vnímá již před narozením. Jako další příklad můžeme uvést puls, dech nebo 10

Bez ohledu na to, zda se jedinec se sluchovým postižením považuje za součást komunity Neslyšících.

17

chůzi (Franěk, M. 2007; Říhová, J. 2011). Vnímání rytmu tedy rozhodně nemusí být vázáno pouze na sluch. Ani hudba jako celek by však neměla být vnímána jako výlučně akustický jev. M. Franěk dále ve své knize uvádí: „Hudba je většinou považována za výlučně akustický jev. Rozvinuté hudební schopnosti některých hluchých lidí však ukazují, že tomu tak zcela být nemusí. Tak například Beethoven, Smetana i další známí skladatelé byli část svého života hluší, přesto však vytvářeli skladby, ve kterých můžeme těžko najít projev zhoršené kompoziční schopnosti. Slyšení hudby tedy nemusí být zcela nezbytně nutné ke komponování hudby. Kompoziční proces je v počátečním životním, stadiu skladatele bezpochyby založen na slyšení, avšak v pozdějších životních obdobích se může změnit v takový kognitivní proces, který je na slyšení již v podstatě nezávislý. Zkušený skladatel je schopen vytvořit dílo pomocí samotné vnitřní sluchové představy. V některých případech získané hluchoty zůstává zachována i schopnost hry na klavír. Mnoho výzkumů ukazuje, že odstranění akustické zpětné vazby nemá vliv na časovou přesnost klavírní hry.“ (Franěk, M. 2007, s. 151). Z tvrzení M. Fraňka vyplývá, že u osob, které během života přichází o sluch, nemusí tato ztráta znamenat i ztrátu sluchu hudebního. Lidé, kteří dříve ve svém životě slyšeli, si mohou vybavit určité vnitřní sluchové představy díky své paměti. Může tak zůstat zachována jak schopnost komponovat, tak i schopnost hry na hudební nástroj. Jak ale mohou vnímat hudbu lidé, kteří se sluchovým postižením žijí celý život? Odpověď můžeme najít opět ve knize M. Fraňka: „Hudba působí ve formě vibrací nejen na náš sluchový orgán, ale i na povrch celého těla. Je tedy možné předpokládat, že lidé od narození hluší mohou hudbu také určitým způsobem vnímat, i když jejich vnitřní představa se musí výrazně lišit od toho, jak hudbu vnímají slyšící nebo ti, kteří sluch ztratili v dospělém věku. O tom, jak lidé od narození hluší hudbu vnímají a jak si vytvářejí vnitřní reprezentaci hudby, nemáme k dispozici dostatek empirických poznatků. Lidé hluší od narození si nejsnadněji uvědomují hlasitou a výraznou hudbu. Zdá se, že malá část jejich vnitřních představ hudby může být i skutečně sluchového charakteru.“ (Franěk, M. 2007, s. 170). Hudba a zvuk obecně se přenáší v podobě vibrací do našeho sluchového aparátu. Vibrace ale působí i na zbytek našeho těla. Je však nutné podotknout že je velmi málo těch, kteří nemohou využívat žádné zbytky sluchu a většina osob se sluchovou ztrátou je schopna vnímat hudbu alespoň z části i sluchem, podobně jako člověk slyšící. Mnoho z nich má také k dispozici sluchovou protetiku, kterou mohou využívat i k poslechu hudby. 18

Dalším způsobem, jak se mohou lidé se sluchovým postižením těšit ze světa hudby, je například převedení hudby do znaků. V tomto smyslu hovoříme o znakované hudbě nebo o uměleckém tlumočení hudby do znakového jazyka.

Umělecké tlumočení hudby do znakového jazyka Uměleckému tlumočení hudby do znakového jazyka se ze stránky praktické i teoretické věnuje Kateřina Červinková Houšková. Ta v kapitole knihy Umělecké tlumočení do znakového jazyka věnující se tomuto tématu napsala: „Přinést neslyšícímu divákovi obdobný zážitek z hudby, jako má slyšící posluchač, přeměnit hudbu v obraz – to jsou výchozí body tlumočení hudby a zpěvu, (…)“ (Houšková Červinková, K. Kováčová, T. 2008, s. 71). Umělecké tlumočení hudby je předem připravený umělecký překlad, který je prováděn v synchronizaci s hudebním interpretem. Počet tlumočníků se může řídit počtem interpretů, avšak není to pravidlem. Tlumočit lze hudbu vokální, vokálně – instrumentální i hudbu čistě instrumentální. Uměleckému tlumočení hudby do znakového jazyka se jako první stálý soubor u nás začala věnovat roku 1998 skupina Tichá hudba. První celý koncert umělecky tlumočený do českého znakového jazyka v České republice proběhl roku 2002. Od té doby je snaha o pořádání několika pravidelných i nepravidelných akcí, kde by měli návštěvníci možnost tento typ uměleckého tlumočení shlédnout (Houšková Červinková, K. - Kováčová, T. 2008). Tlumočník hudby by se měl snažit předat divákovi především emoce a náladu dané skladby. Toho se snaží docílit skrze tlumočení rytmu, tempa, dynamiky, gradace, obsahu textu, melodie a kulturně - společenského kontextu skladby (Houšková Červinková, K. - Kováčová, T. 2008). Příprava takto kvalitního tlumočení je velmi náročná a to nejen časově. Stejně jako u klasického tlumočení je také důležitý oděv tlumočníka, místo tlumočení a vhodné osvětlení. Při uměleckém tlumočení je však často kvůli lepší srozumitelnosti zvětšen znakovací prostor a zvýrazněna mimika.

19

Znakovaná hudba Často zaměňované bývá umělecké tlumočení hudby s hudbou znakovanou. Přestože posluchač nemusí nutně postřehnout výrazný rozdíl, jedná se o dva různé typy hudební produkce. Znakovaná hudba na rozdíl od uměleckého tlumočení nemusí být vázána na hudbu znějící, i když se jí může inspirovat. Jedná se spíše o osobité vyjádření Neslyšícího podobně jako je to například u vystoupení slyšících hudebníků. Neslyšící může být autorem skladby nebo jen interpretem převzatého textu. Někteří Neslyšící autoři či interpreti znakované hudby se mohou snažit ve spolupráci se slyšícím kolegou o propojení své hudby s hudbou znějící. V tomto případě dochází k úzkému propojení obou složek podobně jako při uměleckém tlumočení. Dalším rozdílem může být také větší statičnost při uměleckém tlumočení hudby. V případě znakované hudby často Neslyšící interpret zapojuje do vystoupení i pohybovou či taneční složku (Houšková Červinková, K. - Kováčová, T. 2008).

2.2

Hudebníci se sluchovou ztrátou v minulosti

William Boyce, 1711 – 1779 Významný anglický skladatel 18. století, William Boyce, se narodil roku 1711 v Londýně v rodině truhláře Johna Boyce a jeho ženy Elizabeth. William Boyce se začal hudebně vzdělávat ve svých dvanácti letech. Věnoval se zpěvu v katedrále svatého Pavla a studoval u skladatele Maurice Greena, varhaníka katedrály. William Boyce působil jako varhaník, cembalista, pedagog a skladatel. Přibližně od roku 1735 se začal zhoršovat jeho sluch. To však nijak neovlivnilo jeho lásku k hudbě a touhu po hudebním vzdělání. Dále působil jako varhaník a věnoval se skladbě a práci dirigenta. Skládal především hudbu duchovní, opery, komorní hudbu a hudbu pro divadelní hry. Roku 1752 William Boyce přerušil svoji pravidelnou práci pro divadla, pravděpodobně v důsledku zhoršujícího se sluchu. Roku 1768 přišel o další práci. Později upustil i od své pedagogické činnosti, ale nadále se věnoval kompozici. William Boyce zemřel roku 1779.

20

Ludwig van Beethoven, 1770 – 1827 Skladatel, klavírista a dirigent Ludwig van Beethoven je dodnes pokládán za jednoho z nejvýznamnějších skladatelů hudební historie. Jako dovršitel hudby pozdního klasicismu se stal velkým vzorem všech následujících generací skladatelů artificiální hudby. Uznáván je především jako skladatel rozsáhlých symfonických děl. Je autorem devíti symfonií, klavírních a houslových koncertů, složil komorní díla pro nejrůznější obsazení, velké množství klavírních děl a skladeb vokálních. Ludwig van Beethoven se narodil v hudebnické rodině v Bonnu 16. prosince 1770. Již od sedmi let jej otec nutil vystupovat, aby představil svého syna jako zázračné dítě. Za prvního skutečného učitele Ludwiga van Beethovena je považován Christian Gottlob Neefe. Svoje první skladby složil Beethoven již ve svých dvanácti letech. V patnácti letech získal titul druhého dvorního varhaníka. Roku 1787 navštívil Vídeň, kde se také setkal s Wolfgangem Amadeem Mozartem. Jeho matka však byla velmi nemocná a otec začal podléhat alkoholu. Ludwig van Beethoven se musel vrátit do Bonnu, aby se postaral o matku a mladší sourozence. Po nepříliš lehkém dětství se z důvodu válečných sporů rozhodl v roce 1792 odejít z Bonnu a chtěl se usadit ve Vídni. Měl možnost studovat například u J. Haydna, J. Schenka nebo A. Salieriho. Vedle studia kompozice se věnoval hře na klavír a působil jako pedagog. Již v mladém věku Ludwig van Beethoven trpěl fyzickými obtížemi. Pravděpodobně mezi lety 1796 a 1800, tedy již od věku pouhých 26 - ti let, se mu začal také horšit sluch. Většinu svých hudebních děl komponoval Beethoven již jako ohluchlý a hluchota jej také zřejmě v jeho kompoziční činnosti značně ovlivnila. M. Navrátil uvádí: „Prožitá utrpení ještě posílila humanistické zaměření jeho tvorby.“ (Navrátil, M. 2003, s. 135). Ke komponování používal „zvukový můstek“ v podobě dřevěné tyčinky (Rolland, R. 1956). Svoje zdravotní

problémy se snažil

Ludwig van Beethoven dlouho tajit. Se zhoršujícím sluchem se začal stranit společnosti lidí. M. Navrátil píše: „Jeho tvůrčí aktivita byla (…) na nějakou dobu značně oslabena a došlo k jistému psychickému zlomu, který byl ještě zesílen stále pokračující sluchovou chorobou a od roku 1816 naprostou hluchotou. Stále hlubší ponor do sebe sama odváděl skladatele od veřejného života a vedl ke značné společenské izolaci.“ (Navrátil, M. 2003, s. 136). Ludwig van Beethoven zemřel po dlouhé nemoci a několika operacích v březnu roku 1827. 21

Bedřich Smetana, 1824 – 1884 Český romantický skladatel Bedřich Smetana se stal jedním z našich nejvýznamnějších skladatelů a zároveň také zakladatelů české národní hudby. Narodil se roku 1824 do velké rodiny rodičů Františka Smetany a Barbory, rozené Lynkové v Litomyšli. Již od dětství byl Bedřich Smetana hudebně vzděláván a hudba se stala důležitou součástí celého jeho života. Bedřich Smetana byl velmi činným skladatelem, který se věnoval operní, symfonické i komorní a sólové tvorbě. Jím zůstal dokonce i po nástupu své nemoci vedoucí k hluchotě. Ve svých padesáti letech, v roce 1874, sám v jednom z dopisů popisuje nástup svých obtíží se sluchem, které se začaly projevovat nejprve jako hvízdání, ale ještě téhož roku se slyšení na obou uších zhoršilo až do stupně hluchoty. Bedřich Smetana popisuje: „Neslyším naprosto ničeho, ani svého hlasu ne. Ostré zvuky, jako např. křičící dítě, štěkajícího pejska, na zem vržený předmět s vysokým hvizdem slyším zcela dobře, ale nemohu rozeznati, co jest ten zvuk…To vše, jakož i lidské hlasy při užití zvukových přístrojů a kaučukových trubic slyším pouze levým uchem, ale nemohu ničeho rozeznati…svou vlastní hru na klavír slyším idealně…“ (Vlček, E. 2001, s. 45). Z některých korespondencí Bedřicha Smetany je zřejmé, že svůj zdravotní stav zpočátku velmi špatně nesl. Postupně se však dokázal se svým poškozením sluchu vyrovnat a i přes toto, pro hudebního skladatele skutečně závažné postižení, se dále věnoval nejen společenskému životu, ale i hudební kompozici. Pro další tvorbu skladatele Bedřicha Smetany byla důležitá jeho paměť, díky které si dokázal vybavit a představit jednotlivé zvuky, tóny i celé skladby a díky které mohl dále komponovat. I po ztrátě sluchu se věnoval také hře na klavír. Jeho současník Josef Bohuslav Foerster11 dokonce mluví o jeho klavírní virtuozitě. Bedřich Smetana také dále příležitostně dirigoval orchestr (Vlček, E. 2001). Snad nejvýznamnější dílo Bedřicha Smetany, cyklus symfonických básní Má vlast, je tak dílem již neslyšícího autora.

11

Josef Bohuslav Foerster, 1859 - 1951, český hudební skladatel

22

Gabriel Fauré, 1845 – 1924 Francouzský skladatel, pedagog, klavírista a varhaník, Gabriel Fauré, se narodil roku 1845 jako nejmladší z šesti dětí Tousssainta – Honoré Faurého. Velký vliv na jeho osobitý styl měla studia církevní hudby a především přijetí do klavírní třídy vynikajícího skladatele a pedagoga Charlese Saint-Saënsa12. Většinu svého života působil jako varhaník v Rennes a Paříži. Roku 1905 se stal, i přes svůj zhoršující se sluch, ředitelem konzervatoře v Paříži. Ve funkci zůstal až do roku 1920. Až do své smrti v roce 1924 se navzdory hluchotě a zdravotním potížím věnoval hudební kompozici.

2.3

Hudba ve světě osob se sluchovým postižením v současnosti

Ze současných hudebních osobností, skupin či projektů týkajících se hudby ve světě jedinců se sluchovým postižením můžeme zmínit například projekty Music and the Deaf, Hledání společného jazyka v rytmu a Společný jazyk v rytmu a hudební skupiny Tichá hudba, Beethoven´s nightmare (hudební skupina Neslyšících). Z hudebníků a zpěváků se sluchovým postižením v současnosti působí například Evelyn Glennie (*1965, skotská perkusionistka), Mandy Harvey (*1988, americká jazzová zpěvačka), Pete Townshend (*1945, britský kytarista a zpěvák), Ayumi Hamasaki (*1978, japonská zpěvačka), Ryan Adams (*1974, americký zpěvák), George Martin (*1926, skladatel a dirigent, spolupracoval s The Beatles), Foxy Brown (*1978, americká rappová zpěvačka), Brian Wilson (*1942, americký hudebník a zpěvák, člen skupiny Beach Boys), Danny Elfman (*1953, skladatel filmové hudby a hudby k seriálům; např. hudba k seriálům Simpsonovi, Zoufalé manželky), Lars Ulrich (*1963, dánský bubeník, jeden ze zakladatelů skupiny Metallica), Kyo (*1976, japonský zpěvák) (http://en.wikipedia.org). V následujících odstavcích bude podrobněji představena perkusionistka Evelyn Glennie, projekt Music and the Deaf , český projekt Společný jazyk v rytmu a soubor Tichá hudba.

12

Charles Saint-Saëns, 1835 – 1921, francouzský hudební skladatel

23

Evelyn Glennie Úspěšná sólová perkusionistka Evelyn Glennie se narodila 19. července roku 1965 ve Skotsku. Již od dětství má těžce postižen sluch, navzdory tomu se však rozhodla pro hudební dráhu. Od dvanácti let se věnovala hře na bicí nástroje a v roce 1985 úspěšně absolvovala prestižní Royal Academy of Music v Londýně. Evelyn Glennie se stala jednou z nejlepších sólových perkusionistů světa, ročně pořádá desítky koncertů po celém světě a spolupracuje se předními umělci, dirigenty a orchestry. Věnuje se také komponování. O svém vnímání hudby se zmiňuje ve vlastním filmu Tough The Sound. Nepřeje si, aby na ni svět pohlížel jako na někoho neslyšícího, ale jako na umělce. Evelyn Glennie o své hluchotě napsala: „To summarize, my hearing is something that bothers other people far more than it bothers me. There are a couple of inconveniences but in general it doesn't affect my life much. For me, my deafness is no more important than the fact I am female with brown eyes. Sure, I sometimes have to find solutions to problems related to my hearing and music but so do all musicians. Most of us know very little about hearing, even though we do it all the time. Likewise, I don't know very much about deafness (…)“13 Na neustálé otázky jednoho z reportérů týkající se neustále jejího sluchu dokonce odpověděla: 'If you want to know about deafness, you should interview an audiologist. My speciality is music."14 (Glennie, E. 1993).

13

„Abychom to shrnuli, můj sluch je něčím, co vadí více ostatním než mně samotné. Jsou zde nějaké nepříjemnosti, ale obecně nemají příliš velký vliv na můj život. Pro mě není moje hluchota důležitější než fakt, že jsem žena s hnědýma očima. Samozřejmě, někdy musím hledat řešení problémů vztahujících se k mému sluchu a hudbě, ale to musí každý hudebník. Většina z nás ví velmi málo o slyšení, i když to děláme neustále. Stejně tak já nevím mnoho o hluchotě (…)“ 14

„Jestliže se chcete dozvědět o hluchotě, měl byste dělat rozhovor s audiologem. Moje specializace je hudba.“

24

Music and the Deaf Jedinečný projekt Music and the Deaf probíhající ve Velké Británii pomáhá lidem se sluchovou ztrátou těšit se ze světa hudby. Založil jej roku 1988 Paul Whittaker. Klavírista, varhaník a sbormistr Paul Whittaker se narodil roku 1964 v Huddersfieldu. Již od narození je neslyšící. I přesto však získal hudební titul na Oxfordské univerzitě a postgraduální diplom z Royal College of Music. V projektu společně s Paulem Wihittakerem spolupracují například Danny Lane a Tina Johstone. Projekt je zaměřen na výuku hry na hudební nástroje, orchestrální hru a přednes písní ve znakovém jazyce. V rámci projektu funguje orchestr neslyšících účastníků projektu, Hi - Notes ensemble a sbor zpívající ve znakovém jazyce. Orchestr a Hi – Notes ensemble jsou podrobněji představeny v následujících odstavcích. Deaf Youth Orchestra Deaf Youth Orchestra je orchestr hráčů se sluchovým postižením. Hráči mají možnost navštívit „Fun Day“, kde si mohou vyzkoušet různé hudební nástroje. Poté se připojí k jednomu z výukových programů. Ty v současnosti probíhají ve West Yorkshire, North West, East of England a v Londýně. V plánu je zřízení podobných výukových programů v rámci projektu Music and the Deaf v Midlands, South West a North East. Cílem je zorganizování výukových programů projektu po celé Velké Británii. Výuka se koná jednou měsíčně pod vedením hudebních odborníků a ve spolupráci s tlumočníky do znakového jazyka. K výročí 25 let od založení projektu je plánováno zřízení celonárodního orchestru Neslyšících National Deaf Orchestra. Hi-Notes ensemble V rámci projektové výuky v Yorkshire vznikl také jedinečný hudební soubor Hi-Notes ensemble. Jedná se o 8 hráčů na hudební nástroje, kteří skládají a provádějí svoji vlastní hudbu. Na festivalu National Festival of Music for Youth získali ocenění New Composition Award a vystoupili v Royal Albert Hall.

25

Hledání společného jazyka v rytmu a Společný jazyk v rytmu Projekt Hledání společného jazyka v rytmu a na něj navazující Společný jazyk v rytmu vznikl díky aktivitě dívčí bubenické skupiny z Brna Spálený sušenky. Jedná se o pravidelné hudební setkávání slyšících účastníků s účastníky se sluchovým postižením. Všichni účastníci mají možnost učit se český znakový jazyk a základy hry na africké bubny djembe a basové bubny dundun, sangban a kenkeni. V rámci projektu jsou pořádány také různé pobytové akce, přednášky, vystoupení a koncerty. Cílem projektu je pomoci smazat komunikační a jiné bariéry mezi lidmi slyšícími a neslyšícími pomocí rytmu. Projekt je realizován díky programu Mládež v akci, podporovanému Evropskou unií. Zajímavé informace o hře na africké bubny djembe, bez ohledu na to, zda jeho tóny vnímáme sluchem či nikoli, napsala M. Palečková ve své diplomové práci. Podle M. Palečkové jsou tóny ozývající se při úderu do tohoto bubnu plné tzv. alikvotních frekvencí, které mohou mít až léčivý účinek. Tóny bubnu dokáží aktivovat mozek hráče ve frekvenci, která odpovídá frekvenci hluboké meditace, spánku, vysoce tvůrčí schopnosti nebo stavů šamanského vědomí. Jedná se o takzvané vlny theta, které jsou v rozmezí 7 - 4 Hz. Vlny theta jsou klíčové pro zapamatování nových pojmů a převedení těchto pojmů do dlouhodobé paměti (Palečková, M. 2006).

Tichá hudba Soubor Tichá hudba věnující se zpěvu ve znakovém jazyce i uměleckému tlumočení hudby do znakového jazyka založila Kateřina Červinková Houšková roku 1998 pod záštitou občanského sdružení Setkání. Původní název souboru byl Zpívající ruce, ale ten byl již záhy nahrazen současným názvem Tichá hudba. Poprvé vystoupil soubor v rámci festivalu Mluvící ruce roku 1998 a od té doby se pravidelně účastní různých společenských akcí. Za dobu trvání souboru se vystoupení Tiché hudby účastnilo několik desítek „zpěváků“.

26

Shrnutí Hudba nás provází celý život. Hudba je součástí nás všech, bez ohledu na smyslová či jiná postižení. Mnozí lidé se sluchovým postižením mohou využívat zbytky sluchu nebo za pomoci různých kompenzačních pomůcek hudbu vnímat sluchem. Mohou se stát posluchači, hráči na hudební nástroj, zpěváky i skladateli. V minulosti mezi

takové

skladatele

patřil

například

William

Boyce,

Bedřich

Smetana,

Ludwig van Beethoven nebo Gabriel Fauré. I v současnosti žije mnoho úspěšných hudebníků

se

sluchovým

postižením.

Uvést

můžeme

například

fenomenální

perkusionistku Evelyn Glennie. Existují i různé projekty určené pro neslyšící věnující se výuce hry na nástroj či zpěvu. Pro osoby se sluchovým postižením je typická také znakovaná hudba a hudba umělecky tlumočená do znakového jazyka.

27

3

Význam hudby ve světě jedinců se sluchovým postižením

3.1

Cíle a metodologie výzkumu

Výzkumná část bakalářské práce Význam hudby ve světě jedinců se sluchovým postižením je zaměřena především na postoj osob se sluchovou ztrátou k hudbě a ke kultuře obecně. Hlavním cílem výzkumu bylo najít odpověď na otázku, zda má hudba ve světě osob se sluchovým postižením nějaký význam. Dílčími cíli bylo získat bližší informace týkající se vztahu osob se sluchovým postižením k hudbě a zjistit, jaké místo zaujímá kultura a především hudba v jejich životě. Byly položeny tyto výzkumné otázky: Výzkumná otázka č. 1:

Má ve světě osob se sluchovým postižením hudba svůj význam?

Výzkumná otázka č. 2:

Jaký vztah mají lidé se sluchovým postižením k hudbě?

Výzkumná otázka č. 3:

Jaké existují možnosti hudebních aktivit pro jedince se sluchovým postižením?

Šetření bylo provedeno formou kvalitativního výzkumu metodou pozorování a rozhovorů. Pozorování bylo zaměřeno více obecně, bylo soustředěno pouze na vztah pozorovaného jedince nebo skupiny k hudbě během určité společenské akce. Rozhovory byly zaměřeny konkrétněji a to na tyto oblasti: vztah ke kultuře obecně, vztah k hudbě, oblíbené kulturní akce, oblíbený hudební žánr, zkušenost se zpěvem či hrou na nástroj. Výzkum formou pozorování probíhal v období od března 2012 do března 2013. Rozhovory byly uskutečněny v závěru podzimního semestru 2012 a na začátku jarního semestru 2013.

28

3.2

Charakteristika zkoumaného vzorku

Kvalitativní výzkum byl zaměřen na osoby se sluchovým postižením bez ohledu na věk, pohlaví nebo stupeň sluchového postižení. Během pozorování bylo do výzkumu zahrnuto větší množství osob ve všech věkových skupinách. Rozhovorů se zúčastnilo pět osob ve věku od dvaceti do šedesáti let.

3.3

Pozorování

Kvalitativní výzkum formou pozorování byl proveden ve čtyřech různých situacích. Pozorování bylo zaměřeno na akce, kde mohli přijít lidé se sluchovým postižením do kontaktu s hudbou. Výzkum formou pozorování byl uskutečněn během koncertu skupiny Traband v březnu 2012, na společenském večeru o. s. LORM v rámci konference a 10. valné hromady v říjnu 2012. Dále probíhalo pozorování během pravidelných setkávání projektu Společný jazyk v rytmu pořádaných skupinou Spálený sušenky v období říjen 2012 až březen 2013 a na maturitním plese studentů Střední školy pro sluchově postižené a Odborného učiliště v Brně v lednu 2013.

Koncert skupiny Traband Koncert skupiny Traband tlumočený do znakového jazyka se konal v sobotu 10. března 2012 ve 20:00 ve velkém sále Městského kulturního střediska Tišnov. Koncert proběhl v rámci festivalu dokumentárních filmů o lidských právech Jeden svět 2012, Protesty Nepokoje Revolta. Na letáku festivalu byl pro tento koncert popisek: „Hudbu lze zaslechnout v paprscích vycházejícího slunce, v jiskření sněhu nebo tváří v tvář krásnému obrazu. Existuje jazyk, který umí přivést hudbu do vašeho srdce, aniž byste ho slyšeli. Tím jazykem je český znakový jazyk.“ Spolupráce skupiny Traband s tlumočníky České komory tlumočníků znakového jazyka nebyla jednorázová. V roce 2011 vydala kapela Traband CD Neslýchané spolu s DVD Neslyšené, na kterém jsou videoklipy s přetlumočenými písněmi hudební

29

skupiny. DVD je určeno slyšícím i neslyšícím a vzniklo právě ve spolupráci skupiny Traband s Českou komorou tlumočníků znakového jazyka. Koncert se konal v Městském kulturním středisku Tišnov. V tomto středisku bylo předsálí vhodné pro nerušenou konverzaci nejen v českém znakovém jazyce. Výborně přizpůsobené bylo také pódium. Na pravé straně pódia bylo místo pro hudebníky a vlevo stálo promítací plátno a prostor pro tlumočníky. Toto rozmístění nasvědčovalo tomu, že jazyk hudební a znakový budou tento večer rovnocennými složkami koncertu. Již od začátku bylo vše tlumočeno do znakového jazyka. Jednotlivé písně byly tlumočeny buď naživo anebo prostřednictvím videoklipů promítaných na plátno. Neslyšící se tohoto koncertu účastnili nejen jako účinkující, tedy tlumočníci, ale také v publiku bylo možné zahlédnout několik neslyšících komunikujících během koncertu znakovým jazykem. Shrnutí Na koncertu bylo zřejmé, že i pro neslyšící je kultura nedílnou součástí života. Umělecké tlumočení koncertu působilo profesionálně v podání slyšících i neslyšících tlumočníků a dotvářelo celkovou atmosféru samotné hudby. I na neslyšících účastnících v publiku bylo patrné, že hudba má v jejich životě svoje místo. Pozitivní ohlas na průběh uměleckého tlumočení koncertu byl zřejmý také u slyšící části publika.

Společenský večer o. s. LORM Společenský večer o. s. LORM15 se konal v říjnu roku 2012, v rámci konference a 10. valné hromady ve Vyškově, následoval po vyhlášení ceny Hieronýma Lorma v různých uměleckých kategoriích včetně výtvarného umění a literárních žánrů. Součástí společenského večera bylo hudební vystoupení klientů jedné z poboček o. s. LORM, zpěv s doprovodem akustické kytary. Obdivuhodná byla především poměrně čistá intonace a výborný cit pro hudbu účinkujících, i když v některých částech koncertu bylo zřejmé, že možnost sluchové kontroly je snížena. Opravdu obdivuhodný byl především výkon kytaristy, jehož hudební vystoupení bylo plné nadšení a prokázalo 15

o. s. LORM je společností pro osoby s hluchoslepotou, jejich rodinné příslušníky a zájemce o tuto problematiku.

30

jeho vynikající cit pro hudbu a rytmus. V další části společenského večera probíhala volná zábava účastníků za doprovodu dvoučlenné hudební skupiny. Většina účastníků se zapojovala do tance. Během tance bylo možné sledovat především cit pro rytmus, který je podle provedeného pozorování velmi individuální, podobně, jako je to u osob slyšících. Shrnutí Nedílnou součástí společenského večera o. s. LORM byla hudba a tanec. To dokazuje nejen to, že hudba a tanec mohou mít určitý význam i u osob s postižením sluchu, ale i skutečnost, že možnost poslechu hudby, osobního hudebního vyjádření nebo tance je i pro mnohé jedince se sluchovým postižením důležitou součástí života.

Projekt Společný jazyk v rytmu Pozorování v rámci projektu Společný jazyk v rytmu probíhalo během pravidelných každotýdenních setkávání od října roku 2012 do března 2013, tedy celkem po dobu šesti měsíců. Projekt byl rozdělen podle semestrů na část podzimní a část jarní. Na podzimní části projektu se kromě slyšících lektorů a účastníků podílely také dvě neslyšící lektorky a tři neslyšící účastníci. Během jarní části projektu se složení účastníků mírně pozměnilo, nicméně počet neslyšících v projektu zůstal stejný. Při každém setkání probíhala jednu hodinu výuka českého znakového jazyka a hodinu následující výuka hry na africké bubny djembe. Toto pozorování bylo zaměřeno především na smysl pro rytmus, schopnosti udržení jednotného tempa a souhry, schopnosti zapamatovat si nový rytmus a celkové hudební sebevyjádření neslyšících účastníků. V průběhu učení se nových rytmů si bylo možné u některých neslyšících účastníků všimnout pomalejšího postupu. Nicméně tento problém se neprojevoval nijak výrazně a byl srovnatelný s problémy u hráčů slyšících. Trochu větší problémy byly patrné v oblasti udržení jednotného tempa. U neslyšících účastníků byla nutná kontrola zrakem. Je však nutné podotknout, že i v této oblasti měli poměrně srovnatelné problémy také účastníci slyšící. U neslyšících hráčů byla zpozorována velmi dobrá schopnost zapamatovat si nově naučené rytmy a vybavit si je i po delší době. 31

Shrnutí O účast v projektu Společný jazyk v rytmu byl poměrně velký zájem ze strany jedinců slyšících i jedinců se sluchovým postižením. Tito účastníci se aktivně zapojili do výuky hry na hudební nástroj, v tomto případě na africký buben djembe. U hráčů se sluchovým postižením nebyl patrný žádný zásadní problém z hlediska hudebního nebo rytmického cítění. Z pozorování je patrné, že i pro osoby se sluchovou ztrátou může být možnost hudebního sebevyjádření skrze hru na hudební nástroj přínosná.

Maturitní ples studentů Střední školy pro sluchově postižené a Odborného učiliště v Brně Další pozorování bylo provedeno během maturitního plesu studentů Střední školy pro sluchově postižené a Odborného učiliště v Brně. Ples měl pestrý program, v rámci plesu proběhla různá drobná vystoupení. Na plese vystoupili také účastníci projektu Společný jazyk v rytmu. Vystoupení slyšících a neslyšících bubeníků sklidilo úspěch u převládajícího neslyšícího publika. K tanci na plese hrála dvoučlenná hudební kapela. Někteří návštěvníci plesu se sluchovým postižením se zapojili do tance na parketu. Shrnutí Z uskutečněného pozorování je zřejmé, že i k takové události, jakou je ples Neslyšících, patří hudba a tanec. Neslyšící se jako účinkující a i jako posluchači zúčastnili hudebního vystoupení hráčů projektu Společný jazyk v rytmu a zapojili se do tance během hudební produkce přítomné hudební kapely. Jedním ze závěrů tohoto pozorování je, že hudba a tanec má ve světě Neslyšících své místo.

32

Shrnutí průběhu části výzkumného šetření formou pozorování

Pozorování bylo provedeno během čtyř různých kulturně společenských akcí. Dvě z těchto akcí byly pořádány Neslyšícími nebo na pořádání spolupracovali, jedna akce byla pořádána slyšícími pro skupinu slyšících i neslyšících účastníků a pořadatelem další z akcí byla společnost pro osoby s hluchoslepotou. Již samotná poměrně pestrá možnost výběru při plánování průběhu pozorování svědčí o tom, že i lidé se sluchovým postižením mohou žít kulturně bohatý život. I sami Neslyšící pořádají různé kulturně společenské akce, zajímají se o voji kulturu a umění. Pozorování bylo soustředěno především na umění se zaměřením na hudbu. V průběhu pozorování pouhých čtyř akcí byla zaznamenána výstava výtvarných děl, přednes poezie a autorských povídek, umělecké tlumočení hudby, hra na hudební nástroj, zpěv, tanec. Autory nebo spoluautory všech zmíněných uměleckých činností byly osoby se sluchovým postižením. Provedený výzkum prokazuje význam hudby ve světě jedinců se sluchovým postižením.

3.4

Rozhovory

V rámci výzkumu proběhlo pět rozhovorů s lidmi se sluchovým postižením. Cílem výzkumu bylo zjistit informace o jejich osobním vztahu ke kultuře se zaměřením na hudbu, popřípadě tanec a o tom, jaký význam má hudba v jejich životě. Výzkum byl tvořen se záměrem požádat o rozhovor informanty různého věku a pohlaví. Při takto malém vzorku však nebylo možné dosáhnout absolutní rozmanitosti. Informanty v tomto

výzkumu

jsou

dva muži

a tři ženy ve

věku

od dvaceti do šedesáti let. Dva muži a jedna žena užívají sluchadla. Jedna informantka absolvovala operaci kochleárního implantátu a jedna z informantek svoji sluchovou ztrátu nekompenzuje žádným prostředkem. Rozhovory proběhly podle časových a jiných možností a aktuálních potřeb informantů v období od listopadu 2012 do března 2013. V případě komunikační či jiné bariéry proběhl rozhovor písemnou formou. Se souhlasem informantů byl při některých 33

rozhovorech pořízen zvukový záznam. Forma a doba rozhovorů byla dle aktuálních možností co nejvíce přizpůsobena potřebám a přáním informanta. Rozhovor byl částečně strukturalizovaný. Otázky byly tvořeny tak aby se mohl informant vyjádřit k dané otázce hned z několika úhlů pohledu. Podle Hendla, J. (2005) se jedná o rozhovor pomocí návodu: „Návod k rozhovoru představuje seznam otázek nebo témat, jež je nutné v rámci interview probrat. Tento návod má zajistit, že se skutečně dostane na všechna pro tazatele zajímavá témata. Je na tazateli, jakým způsobem a v jakém pořadí získá informace, které osvětlí daný problém. Zůstává mu i volnost přizpůsobovat formulace otázek podle situace.“ (Hendl, J. 2005, s. 174). Bylo stanoveno několik základních otázek, které tvořily kostru rozhovoru. Na základě odpovědí a směru daného rozhovoru byly kladeny otázky doplňující již ve formě volného rozhovoru. Mezi základní kladené otázky patřily tyto: 1. Co pro Vás znamená kultura? / Jaký je Váš vztah ke kultuře? 2. Je Vám blízká kultura Neslyšících? 3. Jaké kulturní akce navštěvujete? 4. Myslíte si, že má hudba ve světě osob se sluchovým postižením nějaký význam? 5. Jaký je Váš vztah k hudbě? 6. Jaký hudební žánr je Vám blízký? 7. Máte zkušenost se zpěvem nebo hrou na hudební nástroj? 8. Rozlišujete sluchem zvuky různých hudebních nástrojů? 9. Máte zkušenost se znakovanou hudbou nebo uměleckým tlumočením hudby do znakového jazyka? 10. Jaký je Váš vztah k tanci?

34

Informant č. 1 Prvním informantem je muž ve středních letech. Informant je nevidomý se získanou nedoslýchavostí. V komunikaci využívá český jazyk. Pro informanta je kultura obecně velmi důležitá. Znamená pro něj historický odkaz, ze kterého se člověk může mnoho naučit. Ke kultuře má tedy opravdu velmi blízký vztah a to především k literatuře a hudbě. Z literatury jej zajímají hlavně díla autorů minulého století. Z hudby je to folk a etnická hudba. Kultura Neslyšících mu není příliš blízká. Informant říká, že kultura Neslyšících je složitá. Do vnímání Neslyšících, kteří vše vnímají převážně vizuálně, je pro něj těžké se vžít. Mnoha kulturních akcí nemá informant příležitost se zúčastnit a to především z důvodu špatného dopravního spojení z místa bydliště do Brna. Když je příležitost, účastní se kulturních událostí například v rámci akcí pořádaných společností LORM, kterými jsou například valné hromady. Přístupnější je pro něj hudba a literatura skrze vysílání v rozhlasových stanicích a prostřednictvím počítače. Informant má vřelý vztah k hudbě. Hudba mu přináší kromě kulturního zážitku také pocit uvolnění emocí, ať už smutku či radosti. Jak je uvedeno výše, nejbližšími žánry jsou mu folk a etnická hudba, především americká rituální hudba přírodních národů. Mezi jeho oblíbené hudební skupiny či osobnosti patří například Radůza, Pacifik nebo folková skupina Nezmaři. Hraje na kytaru, ale má zkušenosti také s hrou na loutnu, klavír a bicí nástroje - bonga a tibetskou mísu. Informant také zpívá a rád tančí. Má dobrý hudební sluch a smysl pro rytmus. Dokáže sluchem rozlišit zvuk různých nástrojů. Na klavír se učil hrát na základní škole ve školním zájmovém kroužku v první až třetí třídě. Během studia na středním odborném učilišti se začal více zajímat o folkovou hudbu a věnovat se hře na kytaru. Na kytaru se učil hrát sám s pomocí sestry. Tibetskou mísu měl k dispozici u známých a na bonga měl příležitost si zahrát během akce pořádané společností LORM. V současné době o žádné z přístupných kurzů neví. Například o projektu Společný jazyk v rytmu pořádaném skupinou Spálený sušenky se nedozvěděl. Zájem o podobný projekt nebo kurz by možná měl, ale z důvodu špatného dopravního spojení 35

do města je pro něj účast na podobných akcích nereálná. Téměř žádných hudebních akcí se tedy informant právě z tohoto důvodu neúčastní. Dle slov informanta byla dříve větší možnost účastnit se kulturních akcí společnosti LORM, ale těch je v současnosti z finančních důvodů méně. Zkušenost se znakovanou hudbou nebo hudbou tlumočenou do znakového jazyka informant nemá. Říká, že si neumí představit, jak lze převést tóny do znaku. Podle jeho názoru je to přínosné možná pro ty, kdo dříve slyšeli a pomocí znaků si to nyní mohou tóny a melodie vybavit. Sám si neumí hudbu ve znacích představit. Shrnutí Pro informanta č. 1 je kultura velice důležitá a má k ní opravdu blízký vztah. Nejbližší vztah má k literatuře a hudbě. Necítí se však být členem kultury Neslyšících. K hudbě má velmi vřelý vztah a to především k hudbě folkové a etnické. Ovládá hru na kytaru a vyzkoušel si hru na loutnu, klavír a bonga.

Informant č. 2 Druhou informantkou mladá žena, studentka. Informantka je nedoslýchavá, nosí sluchadla. Ke komunikaci využívá český jazyk a český znakový jazyk. Pro informantku je kultura velmi důležitou součástí života. Doslovně uvedla: „Je pro mě nezbytně důležitá. Bez ní si nedovedu představit svůj život.“ Vyrůstala ve slyšící rodině, tedy v prostředí kultury slyšících. S kulturou Neslyšících se seznámila až později. Na otázku, která z uvedených dvou kultur je jí bližší, informantka uvedla, že nemůže přesně odpovědět. Podle jejích slov se pohybuje nejspíše mezi kulturou slyšících i Neslyšících. S Neslyšícími se stýká často a zná jejich zvyky a tradice a umění. S kulturou Neslyšících se setkala až během studia na střední škole. Díky své logopedce se dozvěděla o divadelním představení divadla Neslyším. Představení mělo název Pojď do mého světa. Zde se zájmem sledovala znakující Neslyšící, kteří se představení účastnili. Rozhodla se proto přihlásit se do kurzu českého znakového jazyka. Do kultury Neslyšících ji přivedla Neslyšící kamarádka, která v té době studovala na Janáčkově akademii múzických umění v Brně. Ta ji pozvala na představení Najde se Nemo. Postupně se informantka začala stýkat s Neslyšícími. 36

Informantka se ráda účastní různých kulturních akcí. Navštěvuje pravidelně Janáčkovo divadlo, Mahenovo divadlo a divadlo Reduta. Nejraději má balet, operu, operetu a muzikál (pokud jsou uváděny české titulky). Ráda také navštěvuje divadelní představení s Neslyšícími herci a různé výstavy výtvarných děl u nás i v zahraničí. Náklonnost má také k hudbě a to především díky sestře a některým kamarádkám, které se věnovaly hudbě. Hudba ji uklidňuje a také je to pro ni způsob, jak procvičit poslech. Její sestra v dětství navštěvovala základní uměleckou školu, kde se učila hře na zobcovou flétnu. Informantka ráda chodila na její vystoupení. Zkušenost má také se zpěvem. Se sestrou se učila zpívat, na základní škole vystoupila na vánoční besídce a v rodině často se sestrou jako děti připravovaly různá hudební a recitační vystoupení. Z těchto důvodů má k hudbě krásný vztah. Mezi její oblíbené hudební žánry patří vážná hudba, ale také rock, jazz nebo chansony. Z jejích oblíbených hudebních děl je to například balet Labutí jezero Petra Iljiče Čajkovského, opera Rusalka Antonína Dvořáka nebo Bolero Maurice Ravela. Informantka rozeznává sluchem různé hudební nástroje. Mezi její oblíbené patří housle a klavír, na které by si také jednou ráda zahrála. Vyzkoušela si také hru na buben při jednom z workshopů pořádaném skupinou Spálený sušenky. Hra na bubny ji však příliš neoslovila. Na otázku, zda podobné akce mají smysl, odpověděla: „Myslím, že ano. Jsou výzvou, možností vyzkoušet něco nového.“ Koncertu znakované hudby nebo hudby tlumočené do znakového jazyka se informantka nezúčastnila. Tuto hudbu tedy nehodnotila. S hudbou

je

pro

mnohé

také

neodmyslitelně

spjat

tanec.

K tanci

má informantka také kladný vztah. Chodila na hodiny folklorního tance, ráda by si zatančila například bulharské nebo balkánské tance. Shrnutí Pro informantku č. 2 je kultura nezbytně důležitá. Mezi její nejoblíbenější umělecké žánry patří divadlo, výtvarné umění a hudba. Informantka se cítí být součástí kultury Neslyšících i slyšících. Informantka má poměrně blízký vztah i k hudbě, mezi její oblíbené hudební žánry patří tzv. vážná hudba, rock, jazz a chansony. Informantka má zkušenost se zpěvem a hrou na bicí nástroje.

37

Informant č. 3 Třetím informantem je opět muž. Muž je nedoslýchavý nevidomý. Ovládá český jazyk, český znakový jazyk a Lormovu abecedu. Informant říká: „Domníval jsem se o sobě, že nejsem příliš kulturně založeným člověkem. Ale když jsem se nad tím zamyslel, zjistil jsem, že to vlastně není pravda.“ Informant měl rád kino, občas navštíví divadlo, výstavu nebo si přečte zajímavou knihu. Z divadelních představení navštívil několikrát představení pantomimy Neslyšících. Jednou se

zúčastnil představení pohádky divadla Neslyším. Párkrát

navštívil i klasické divadlo. Těchto akcí se však spíše účastnil ještě v době, kdy dobře viděl. K otázce ohledně významu hudby ve světě jedinců se sluchovým postižením se vyjádřil takto: „Neslyšící lidé budou vděční, když jim na zábavě zahraje nějaká hudba k tanci, ale většinou požadují hlasitější doprovodu bubnu, aby mohli alespoň podle vibrací rytmu tančit (…) Proto bych určitě význam hudby podtrhl bez ohledu na poškození sluchu…“ Co se týče jeho vztahu k hudbě, informant říká, že mu hudba nevadí a některou má dokonce rád. Například v takzvané moderní taneční hudbě, kde hraje buben, basová kytara, sólové kytary a klávesy vnímá sluchem především bubny a basovou kytaru, než nástroje sólové. Mezi oblíbené žánry informanta patří také dechová hudba. I zde však jasněji slyší například buben nebo basovou trubku. Ostatní nástroje jsou pro informanta hůře slyšitelné. Informant rád poslouchá klasickou kytaru a to především z televize nebo rozhlasu, kde si může hudbu poslechnout přímo ze sluchadel. K hudbě vážné má informant neutrální vztah. Tato hudba mu nevadí, ale vřelý vztah k ní nemá. V případě hudby se zpěvem má informant potíže s porozuměním textu. To je pro informanta nepříjemné, protože si nikdy nemůže být jist, zda tato hudba například i přes hezkou melodii není rasistická apod. 38

Shrnutí Informant č. 3 nemá příliš vřelý vztah ke kultuře. I přesto však rád navštěvoval kino, popřípadě i divadelní představení, výstavy výtvarného umění nebo se věnoval četbě literatury. K hudbě má neutrální vztah, k jeho oblíbeným žánrům patří hudba dechová. Rád také poslouchá klasickou kytaru.

Informant č. 4 Informantkou je mladá žena, studentka. Žena absolvovala operaci kochleárního implantátu. Není primárně uživatelkou znakového jazyka. Informantka má ke kultuře ve smyslu umění poměrně lhostejný vztah. Informantka říká: „Konzumuji ji, ale nijak zvlášť se o ni nezajímám.“ Co se týče kultury Neslyšících jako kulturní menšiny, informantka se necítí být její součástí. Samozřejmě však je o této kultuře obeznámena. Kulturních akcí se informantka účastní pouze výjimečně. V tomto případě navštěvuje výstavy nebo koncerty. Z umění její nejbližší literatura, fotografie a hudba. K hudbě má informantka vcelku kladný vztah, záleží však na jejím momentálním rozpoložení. Hudbu ráda poslouchá, nejraději rock a metal. Informantka při poslechu hudby, kde hraje více různých nástrojů, nedokáže sluchem jednotlivé nástroje rozeznat. Rozeznávání jednotlivě hrajících nástrojů informantka nikdy nezkoušela. Sama nemá zkušenosti se zpěvem nebo hrou na nějaký hudební nástroj. Informantka se setkala s projektem brněnské kapely Spálený sušenky. Zúčastnila se jejich předvánočního koncertu a na základě doporučení své kamarádky dokonce uvažovala o aktivní účasti. Kromě tohoto projektu také slyšela o projektu muzikoterapie na školách pro sluchově postižené v Praze. Podle informantky mají akce a projekty, které se snaží zpřístupnit hudbu lidem se sluchovým postižením, svůj význam. Záleží ovšem samozřejmě na počtu zájemců. Pro zájemce se sluchovým postižením to může být zajímavá zkušenost. Sama však

39

ohledně účasti na některém z projektů váhá. „Aktivní produkce hudby mě nikdy moc netáhla.“ Informantka sama neovládá znakový jazyk. Znakovaná hudba a umělecké tlumočení hudby do znakového jazyka ji tedy nezajímá. Souhlasí však s tím, že pro uživatele znakového jazyka, mohou být podobné koncerty zajímavé. Informantka má spíše negativní vztah k tanci. Tanec nevyhledává ani jako aktivní tanečník, ani jako divák. Shrnutí Informantka č. 4 má poměrně lhostejný vztah ke kultuře. Z umění je jí nejbližší literatura, fotografie a hudba. Necítí se být součástí kultury Neslyšících. K hudbě má informantka poměrně kladný vztah. Z hudebních žánrů má nejraději rock a metal.

Informant č. 5 Poslední informantkou tohoto výzkumu je žena mladšího věku, studentka. Informantka je nedoslýchavá. Ke komunikaci využívá primárně český jazyk, znakový jazyk se učí. Informantka se pohybuje především v kultuře slyšících. S kulturou Neslyšících se sice měla možnost setkat již v dětském věku, ale necítí se být součástí komunity Neslyšících s velkým „N“. Velmi důležitou roli v jejím životě má hudba. Z ostatních druhů umění je jí blízké jen umění dramatické. Informantka se věnuje hře na dechové nástroje se zaměřením na hru na klarinet. Hru na klarinet dokonce i studuje. Zájem o hudbu projevila sama již jako dítě a začala se zobcovou flétnou. Dále pokračovala ve hře na saxofon a klarinet. Mezi oblíbené žánry informantky patří například hudba klasická tzv. vážná a jazz. Nemá ráda hudbu komerční. Informantka hraje v dechovém souboru. Dříve byla součástí skupiny věnující se staré hubě. Informantka se pravidelně účastní kulturních hudebních akcí ať už jako aktivní umělec nebo posluchač. Často také navštěvuje hudební kurzy. 40

Z hlediska vnímání intonace nevidí informantka ve svém sluchovém postižení žádný problém. Problematické je pro ni pouze například vnímání souzvuku více tónů. To je však obecně problematické i u velkého počtu hudebníků bez sluchové ztráty. Při sólové hře, hře s klavírem nebo při vnímání rytmu informantka problém nemá. Koncert znakované hudby nebo hudby tlumočené do znakového jazyka se informantka nezúčastnila, viděla jej však na videu. Hudba ve znakovém jazyce se jí moc líbí, dle jejího názoru je to úžasný estetický zážitek. Sama ovládá pouze základy českého znakového jazyka. Uvedené zážitky ji podnítily se ho naučit. Dle názoru informantky je význam hudby ve světě osob se sluchovým postižením stejný jako ve světě slyšících. „Není to otázka sluchu, ale daného člověka.“ Pro někoho slyšícího je důležitá hudba a neumí si bez ní představit svůj život. Jinému není hudba vůbec blízká a věnuje se například sportu. Stejné je to i ve světě neslyšících. Shrnutí Pro informantku č. 5 je z různých uměleckých žánrů blízká především hudba, dalo by se říct, že je neoddělitelnou součástí jejího života. Hudbu v současné době dokonce studuje a hraje aktivně na klarinet. Součástí tohoto studia je i zpěv. Podle informantky může mít hudba ve světě jedinců se sluchovým postižením stejný význam jako ve světě osob slyšících. Součástí kultury Neslyšících se informantka být necítí.

Shrnutí části výzkumného šetření formou rozhovorů Tato část výzkumného šetření byla provedena formou pěti rozhovorů s osobami se sluchovým postižením. Rozhovory byly směřovány k oblastem, jakými jsou například vztah dotazovaného jedince ke kultuře a k umění, význam hudby v jeho životě, vztah k hudbě a zkušenost s hrou na hudební nástroj nebo se zpěvem. Tři informanti uvedli kladný vztah ke kultuře (informanti č. 1, 2 a 5). Zbylí informanti sice uvedli nepříliš vřelý nebo lhostejný vztah ke kultuře, přesto se však účastní některých kulturních akcí. Jako svůj oblíbený umělecký žánr uvedli čtyři informanti hudbu (informanti č. 1, 2, 4 a 5). Dále byly mezi oblíbenými uměleckými žánry uváděny: literatura, divadlo, výtvarné umění a fotografie. Žádný z informantů neuvedl záporný vztah k hudbě. Informanti uvedli jako oblíbené hudební žánry folk, 41

etnickou hudbu, rock, metal, jazz, chansony, dechovou hudbu a hudbu vážnou. Tři z informantů uvedli zkušenost s hrou na hudební nástroj či se zpěvem (informanti č. 1, 2, 5). Informanti si měli možnost vyzkoušet hru na kytaru, loutnu, klavír, zobcovou flétnu, klarinet, saxofon a různé rytmické nástroje. Jeden z informantů se hudbě věnuje jako hlavnímu oboru svého studia (informant č. 5). Tito tři informanti mají zkušenost i se zpěvem.

3.5

Shrnutí výzkumného šetření

Hudba ve světě slyšících má význam estetický, je to způsob uměleckého sebevyjádření, uvolnění emocí, může mít význam léčebný formou muzikoterapie nebo může být pouze kulisou. Hlavní cílem provedeného kvalitativního výzkumu bylo zodpovědět otázku, zda má hudba nějaký význam i ve světě osob se sluchovým postižením. Dílčími cíli bylo získat bližší informace týkající se vztahu osob se sluchovým postižením k hudbě a zjistit, jaké místo zaujímá kultura a především hudba v jejich životě. Byly zodpovězeny výzkumné otázky: Výzkumná otázka č. 1:

Má ve světě osob se sluchovým postižením hudba svůj význam?

Z provedeného výzkumu vyplývá, že význam hudby ve světě jedinců se sluchovým postižením se příliš neodlišuje od jejího významu ve světě lidí slyšících. Hudba plní ve světě osob se sluchovým postižením stejné funkce jako ve světě slyšících. Výzkumná otázka č. 2:

Jaký vztah mají lidé se sluchovým postižením k hudbě?

Vztah každého člověka k hudbě a ke kultuře obecně je velmi individuální. Nejinak je tomu i u osob se sluchovým postižením. Provedený výzkum prokázal, že přítomnost sluchového postižení nevylučuje kladný vztah k hudbě. 42

Výzkumná otázka č. 3:

Jaké existují možnosti hudebních aktivit pro jedince se sluchovým postižením?

Osoby se sluchovým postižením mají přístup k různým kulturním akcím, včetně akcí spojených s hudbou. Existují kurzy určené hry na hudební nástroj, koncerty umělecky

tlumočené

do

znakového

jazyka,

koncerty

znakované

hudby

i možnosti muzikoterapie pro jedince sluchovým postižením. Mnozí lidé se sluchovým postižením mohou vnímat hudbu alespoň z části sluchem. V tomto případě se možnosti kulturně hudebního vyžití nemusí příliš nelišit od možností osob slyšících.

Význam hudby v životě jedince nelze zobecnit ani u osob slyšících, ani u lidí se sluchovým postižením. To, jaké místo má hudba v životě je velmi individuální. Výsledek výzkumu se proto nemusí vztahovat na každého jedince se sluchovým postižením. Z provedeného výzkumu však vyplynulo, že hudba má svůj význam i ve světě jedinců se sluchovým postižením. Osoby s postižením sluchu mají přístup k hudbě v různých formách, často mají možnost zúčastnit se různých akcí koncertních či výukových programů a projektů. Z provedeného výzkumu vyplývá, že význam hudby ve světě jedinců se sluchovým postižením se příliš neodlišuje od jejího významu ve světě lidí slyšících. I pro osoby se sluchovou ztrátou může mít hudba funkci estetickou, může pro ně být způsobem uměleckého sebevyjádření, uvolnění emocí, mohou ji používat jako kulisu při jiné činnosti, existuje dokonce i možnost muzikoterapie u osob se sluchovým postižením. Lidé se sluchovým postižením se mohou hudbě věnovat i profesionálně. Během výzkumu nebyl zjištěn vyloženě negativní vztah ke kultuře. K hudbě má poměrně dobrý vztah každý účastník tohoto výzkumu.

43

Doporučení Všem zájemcům o danou problematiku lze doporučit například následující videozáznamy, články a akce. Kromě níže uvedených odkazů je mnoho dalších zajímavých informací dostupných také na internetovém portálu YouTube. 1) Film: Riedelsheimer, T. Touch the Sound: A Sound Journey with Evelyn Glennie (2004) 2) Internetové články portálu ruce.cz: Dámcová, M.; Vysuček, P. Jak vnímám já jako neslyšící tlumočené kulturní události: divadlo a koncerty. 2007, Dostupný na World Wide Web: Jirglová, L. O zpívajících rukách, hudbě pro oči a skladbách neslyšících. 2013, Dostupný na World Wide Web: 3) Internetové články portálu ticho.cz: Strnadová,

A.

Vnímání

hudby.

2002,

Dostupný

na

World

Wide

Web:

4) Internetový portál Evelyn Glennie: Dostupný na World Wide Web: 5) Internetový portál projektu Music and the Deaf: Dostupný na World Wide Web: < http://matd.org.uk/> 6) Informace o akcích kapely Spálený sušenky Dostupné na World Wide Web: < http://www.spalenysusenky.cz/>

44

Závěr

Bakalářská práce Význam hudby ve světě jedinců se sluchovým postižením pojednávala o možnostech kulturního vyžití a vztahu ke kultuře osob se sluchovým postižením se zaměřením na umění, především hudbu. Bakalářská práce byla rozdělena na teoretickou a praktickou část. První kapitola teoretické části byla zaměřena na kulturu Neslyšících a jejich umění. V této kapitole byly shrnuty poznatky odborné literatury a internetových zdrojů. Z nich vyplývá, že jestliže ve svém chápání uplatníme tzv. kulturní pohled na hluchotu, můžeme hovořit o Neslyšících s velkým počátečním písmenem, o kulturní a jazykové menšině s vlastní historií, systémem cílů, hodnot, zvyků a tradic a také s vlastním uměním. Tento pohled začal být uplatňován přibližně od 70. let minulého století. K velkému zlomu na našem území došlu v souvislosti se zákonem o znakové řeči z roku 1998. Druhá kapitola byla věnována hudbě ve světě jedinců s postižením sluchu. Byly zmíněny různé možnosti vnímání hudby a v další části bylo poukázáno na některé významné hudební osobnosti, skupiny a projekty historické i současné. Praktická část popisovala provedený kvalitativní výzkum s cílem najít odpověď na otázku, zda má hudba svůj význam i ve světě osob se sluchovým postižením. Dílčími cíli bylo získat bližší informace týkající se vztahu osob se sluchovým postižením k hudbě a zjistit, jaké místo zaujímá kultura a především hudba v jejich životě. Kvalitativní výzkum proběhl formou pozorování a rozhovorů. Z celé bakalářské práce je zřejmé, že hudba je součástí života každého z nás, součástí života osob slyšících i jedinců se sluchovým postižením. Někdy se o světě osob se sluchovým postižením hovoří jako o světě ticha. Ne každý však chápe, že i ticho je důležitou součástí hudby a se samotnou hudbou se vůbec nevylučuje. Americký spisovatel, filosof, učitel, malíř a zpěvák, Robert Fulghum řekl: „Ticho je vždycky součástí krásné hudby. Ticho je vždycky součástí krásného umění. Ticho je vždycky součástí krásného života.“ Význam hudby je pro každého individuální. Pro někoho je význam hudby obrovský, pro někoho hudba příliš neznamená. Určující je však osobnost člověka, způsob výchovy v rodině a kultura, ve které vyrůstá, nikoli přítomnost smyslového či jiného postižení. 45

Shrnutí

Bakalářská práce Význam hudby ve světě jedinců se sluchovým postižením je rozdělena do tří kapitol. Dvě kapitoly jsou teoretické a kapitola třetí je praktická. Teoretická část práce shrnuje poznatky týkající se hudby ve světě osob se sluchovým postižením. První kapitola je zaměřena na kulturu Neslyšících s velkým „N“, jejich historii a umění. Druhá kapitola pojednává o hudbě ve světě jedinců se sluchovým postižením, o způsobech a možnostech vnímání hudby a o velkých hudebních osobnostech minulosti i současnosti. Část praktická popisuje metodologii a cíle provedeného kvalitativního výzkumu. Dále je vyhodnoceno provedené pozorování a rozhovory s informanty se sluchovým postižením. Cílem výzkumné části bylo zjistit informace o významu hudby ve světě osob se sluchovým postižením.

Summary

Bachelor thesis The importance of music in the world of people with hearing impairments is divided into three chapters. Two chapters are theoretical and the third chapter is practical. The theoretical part of this work summarizes the findings related to music in the world of people with hearing impairments. The first chapter focuses on the culture of the Deaf with a capital "D", their history and art. The second chapter deals with music in the world of people with hearing impairments, the ways and possibilities of music perception and great musical personalities of the past and present. The practical part describes the methodology and objectives of the research. It is evaluated by observation and interviews with informants with hearing impairments. Purpose of the practical part was to find out information about the importance of music in the world of people with hearing impairments.

46

Literatura ČERVINKOVÁ HOUŠKOVÁ, K. Specifika tlumočení pro neslyšící. 2., opr. vyd. Praha: Česká komora tlumočníků znakového jazyka, 2008, 85 s. ISBN 9788087218334. ČERVINKOVÁ HOUŠKOVÁ, K. - KOVÁČOVÁ, T. Umělecké tlumočení do znakového jazyka. 2., opr. vyd. Praha: Česká komora tlumočníků znakového jazyka, 2008, 133 s. ISBN 9788087218105. GEIST, B. Původ hudby. 1. vyd. Praha: Editio Supraphon, 1970, 89 s. HENDL, J. Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace. 1. vyd. Praha: Portál, 2005, 407s. ISBN 8073670402 HERRIOT, É. Beethoven, Praha: Odeon, nakladatelství krásné literatury a umění, n. p., 1978. 256 s. HOLZKNECHT, V. Bedřich Smetana. Život a dílo, Praha: Panton, 1979, 449 s. HORÁKOVÁ, R. Sluchové postižení: úvod do surdopedie. 1. vyd. Praha: Portál, 2012, 159 s. ISBN 9788026200840. KOSINOVÁ, B. Neslyšící jako jazyková a kulturní menšina - kultura neslyšících. 2., opr. vyd. Praha: Česká komora tlumočníků znakového jazyka, c2008, 61 s. ISBN 9788087153949. KOUTSKÁ, M. Dramatická výchova jako determinanta vzájemného vztahu slyšících a neslyšících. Brno. 2010. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta. Vedoucí práce PhDr. Radka Horáková, Ph.D. MACUROVÁ, A. Dějiny výzkumu znakového jazyka u nás i v zahraničí. 2., opr. vyd. Praha: Česká komora tlumočníků znakového jazyka, 2008, 93 s. ISBN 9788087218006. MAREK, V. Tajné dějiny hudby: zvuk a ticho jako stav vědomí. Praha: Eminent, 2000, 214 s. ISBN 8071810375.

47

MARŠÁLKOVÁ, J. Audiovizuální tvorba týkající se sluchového postižení. Brno. 2012. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta. Vedoucí práce PhDr. Lenka Hricová, Ph.D. NAVRÁTIL, M. Dějiny hudby. Přehled evropských dějin hudby. Praha: Votobia, 2003, 367 s. ISBN 80-7220-143-3 NOVOTNÁ, P. Deaf Art - Výtvarné umění v kultuře Neslyšících. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2008, 95 s., [8] s. obr. příl. ISBN 9788021047761. PALEČKOVÁ, M. Význam hudby a využití muzikoterapie u jedinců s poruchou autistického

spektra

Brno.

2006.

Diplomová

práce.

Masarykova

univerzita,

Pedagogická fakulta. Vedoucí práce doc. PaedDr. Jiřina Klenková, Ph.D. PETRUSEK, M. Základy sociologie, Praha: Akademie veřejné správy, 2009. 189 s. ISBN 978-80-87207-02-4 POTMĚŠIL, M. Čtení k surdopedii. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2003, 217 s. ISBN 80-244-0766-3 POUL, J. Nástin vývoje vyučování neslyšících. Brno: Masarykova univerzita, 1996, 67 s. ISBN 80-210-1479-2 ROLLAND, R. Život Beethovenův, Praha: Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, n.p., 1956. 168 s. ISBN 3887555 SÉQUARDTOVÁ, H. Bedřich Smetana, Praha: Supraphon, 1988, 329 s. SLÁNSKÁ BÍMOVÁ, P. – OKROUHLÍKOVÁ, L. Rysy přirozených jazyk: Český znakový jazyk jako přirozený jazyk; Lexikografie: Slovník českého znakového jazyka. 2. opr. vyd. Praha: Česká komora tlumočníků znakového jazyka, 2008, 215 s. ISBN 97880-87153-91-8 STEJSKALOVÁ, M. Psychoterapie uměním, Praha: Stejskalová Marina - Pressto Publishing, 2012, 93s., ISBN 978-80-905141-0-2 REDLICH, K. CODA- slyšící děti neslyšících rodičů. 2. opr. vyd. Praha: Česká komora tlumočníků znakového jazyka, 2008, 93 s. ISBN 978-80-87153-97-0

48

ŘÍHOVÁ, J. Vliv hudby na člověka. Brno. 2011. Bakalářská práce. Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta. Vedoucí práce doc. PhDr. Bedřich Crha, CSc. VLČEK, E. Bedřich Smetana fyzická osoba a hluchota, Praha:Vesmír, 2001. 94 s. ISBN 80-85977-46-X

Internetové zdroje:

BÍMOVÁ, P. Fonetika a fonologie znakového jazyka[online], 2004 [cit. 2013-1-20] Dostupný na World Wide Web: DÁMCOVÁ, M.; VYSUČEK, P. Jak vnímám já jako neslyšící tlumočené kulturní události: divadlo a koncerty. 2007 [cit. 2013-3-23] Dostupný na World Wide Web: GLENNIE, E. Evelyn Glennie [online] [cit. 2013-1-20] Dostupný na World Wide Web: < http://evelyn.co.uk/evelyn-glennie.html> GLENNIE, E. Hearing essay [online], 1993 [cit. 2013-1-20], Dostupný na World Wide Web: < http://www.evelyn.co.uk/Resources/Essays/Hearing%20Essay.pdf> FIKEJS, J. Trocha teorie znakového jazyka. [online], 2006 [cit. 2013-3-18], Dostupný na World Wide Web: < http://ruce.cz/clanky/254-trocha-teorie-znakoveho-jazyka> JIRGLOVÁ, L. O zpívajících rukách, hudbě pro oči a skladbách neslyšících. [online], 2013 [cit. 2013-3-17], Dostupný na World Wide Web: HÁJKOVÁ, Z. AWI Film: filmovat jako slyšící. [online], 2013 [cit. 2013-3-17], Dostupný na World Wide Web:

49

HOLLAND, J. Glennie, Evelyn. In The New Grove´s Dictionary of Music and Musicians.

Http://www.oxfordmusiconline.com [online].

Dostupný

na

World

2012

[cit.

2013-1-20].

Wide

Web:

List of deaf people. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001-2013 [cit. 2013-3-24]. Dostupný na World Wide Web: < http://en.wikipedia.org/wiki/List_of_deaf_people> LIŠKOVÁ, M. Funkce hudby ve společnosti. [online], 2005 [cit. 2013-3-17], Dostupný na World Wide Web: < http://clanky.rvp.cz/clanek/c/P/406/FUNKCE-HUDBY-VESPOLECNOSTI.html/> MOTEJZÍKOVÁ, J. Dějiny výzkumu znakového jazyka u nás a v zahraničí. [online], 2010

[cit.

2013-1-20],

Dostupný

na

World

Wide

Web:

< http://ruce.cz/clanky/716-dejiny-vyzkumu-znakoveho-jazyka-u-nas-a-v-zahranici> Music and the Deaf. Music and the Deaf. [online], 2010 [cit. 2013-1-20], Dostupný na World Wide Web: < http://matd.org.uk/> NECTOUX, J. M. Fauré, Gabriel. In The New Grove´s Dictionary of Music and Musicians. Dostupný

Http://www.oxfordmusiconline.com [online]. na

World

2011

[cit.

Wide

2013-2-20]. Web:

o. s. LORM. LORM - Společnost pro hluchoslepé. [online], 2012 [cit. 2013-3-17], Dostupný na World Wide Web: SLADE, R. William Boyce. [online]. 2012 [cit. 2013-3-17]. Dostupný na World Wide Web: SLAVÍKOVÁ, M. Hudební vývoj dítěte v předškolním věku [online], 2012 [cit. 2013-317],

Dostupný

na

World

Wide

Web:



50

Spálený sušenky. Spálený sušenky. [online], [cit. 2013-3-23], Dostupný na World Wide Web: STRNADOVÁ, A. Vnímání hudby. [online], 2002 [cit. 2013-3-23], Dostupný na World Wide Web: Tichá hudba. Tichá hudba [online]. 2002 - 2010 [cit. 2013-3-12]. Dostupné na World Wide Web: Zákon č. 155/1998 Sb., o znakové řeči a o změně dalších zákonů. Dostupný

na

World

Wide

Web:



51