MASARYKOVA UNIVERZITA

MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA Katedra českého jazyka

Deklinace oikonym středního rodu typu Hovězí a Napajedla na materiálu ČNK Diplomová práce

Brno 2011

Vedoucí práce: PhDr. Jana Marie Tušková, Ph.D.

Autor práce: Bc. Pavlína Koutníčková

KOUTNÍČKOVÁ, Pavlína. Deklinace

oikonym středního rodu typu Hovězí

a Napajedla na materiálu ČNK. Brno, 2011. 63 s. Diplomová práce. Masarykova univerzita.Vedoucí diplomové práce: PhDr. Jana Marie Tušková, Ph.D.

Prohlášení „Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatně, s využitím pouze citovaných literárních pramenů, dalších informací a zdrojů v souladu s Disciplinárním řádem pro studenty Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity a se zákonem č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů.“

V Brně, dne 8. prosince 2011

Bc. Pavlína Koutníčková

Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala paní PhDr. Janě Marii Tuškové, Ph.D., za

vedení

diplomové

práce,

její

cenné

rady,

trpělivost

a

ochotu.

Obsah Úvod........................................................................................................................... 7 1. Vlastní jména ......................................................................................................... 9 1. 1 Druhy vlastních jmen ....................................................................................... 9 2. Apelativní a propriální sféra jazyka ...................................................................... 11 3. Onomastická gramatika ....................................................................................... 13 4. Deklinace oikonym středního rodu ...................................................................... 15 4. 1 Deklinace oikonym středního rodu v současných jazykových příručkách...... 16 4. 2 Substantivní deklinace středního rodu........................................................... 16 4. 2. 1 Vzor město............................................................................................. 16 4. 2. 2 Vzor moře .............................................................................................. 17 4. 2. 3 Vzor stavení ........................................................................................... 18 4. 3 Adjektivní deklinace středního rodu............................................................... 19 4. 3. 1 Vzor mladý ............................................................................................. 19 4. 3. 2 Vzor jarní................................................................................................ 19 5. Korpusová lingvistika a jazykový korpus .............................................................. 21 5. 1 Korpusová lingvistika ..................................................................................... 21 5. 2 Jazykový korpus ............................................................................................ 22 5. 3 Typy korpusů ................................................................................................. 22 6. Český národní korpus .......................................................................................... 24 6. 1 Členění ČNK.................................................................................................. 24 6. 1. 1 Synchronní korpus ................................................................................. 25 6. 1. 1. 1 Korpusy psaného jazyka ................................................................ 25 6. 1. 1. 2 Korpusy mluveného jazyka............................................................. 27 6. 1. 2 Diachronní korpus .................................................................................. 28 6. 1. 3. Paralelní korpus .................................................................................... 29 6. 2 Reprezentativnost ČNK ................................................................................. 29 7. Práce s ČNK ........................................................................................................ 30 7. 1 Vyhledávání v korpusu SYN2010 .................................................................. 30

8. Deklinace singulárových oikonym středního rodu na materiálu ČNK ................... 33 8. 1 Oikonyma typu Meziříčí a Hovězí v korpusu SYN2010 ................................ 33 8. 1. 1 Deklinace oikonym typu Meziříčí............................................................ 38 8. 1. 2 Deklinace oikonym typu Hovězí ............................................................. 42 9. Deklinace pomnožných oikonym středního rodu na materiálu ČNK..................... 48 9. 1 Pomnožná oikonyma typu Napajedla v korpusu SYN2010............................ 48 9. 1. 1 Deklinace pomnožných oikonym typu Napajedla na materiálu ČNK...... 49 Závěr........................................................................................................................ 53 Poznámkový aparát ................................................................................................. 55 Použitá literatura ...................................................................................................... 60 Anotace.................................................................................................................... 63

Úvod

Předkládaná diplomová práce se věnuje deklinaci oikonym středního rodu na materiálu Českého národního korpusu. Motivací pro výběr zvoleného tématu byl zájem o poznání oboru lingvistiky zvané korpusová a jejího praktického využití při zkoumání jazyka. Cílem práce je sledovat tendence v deklinaci singulárových oikonym typu Hovězí a pomnožných oikonym typu Napajedla v psané češtině v korpusu SYN2010 a porovnat získané výsledky s údaji v současných mluvnicích a jazykových příručkách. Zaměřujeme se zejména na tvary, kde se mohou vyskytnout dublety. Účelem práce je také osvojit si během vypracovávání zvoleného tématu základní dovednosti pro práci s korpusovým materiálem a uvědomit si možnosti jeho využití při zkoumání jazyka. Vzhledem k tomu, že zpracovávání korpusových dat je časově velmi náročné, nebylo možné zabývat se paradigmaty všech deklinačních typů oikonym středního rodu. Zaměřili jsme se proto na již zmíněná singulárová oikonyma typu Hovězí a pomnožná oikonyma typu Napajedla, přičemž jsme pojem „oikonyma“ redukovali na názvy měst a obcí (případně i jejich částí) v Čechách, na Moravě a ve Slezsku v souladu s populárně naučnou publikací A. Polívkové Naše místní jména a jak jich užívat. Specifikace tématu na dva výše uvedené typy jmen vycházela rovněž z potřeby zaměřit se v práci na ty jazykové jevy, které jsou svým způsobem zajímavé a jejichž užití v běžné komunikaci může mnohdy vést u řady uživatelů k nejasnostem. V případě námi zvolených typů oikonym se jedná o zvláštnosti v deklinaci v podobě dubletních tvarů, které zde současná kodifikace připouští. Materiálovým východiskem pro naše výzkumy se stal synchronní reprezentativní korpus psaného jazyka SYN2010, zvolený zejména pro jeho aktuálnost a žánrovou vyváženost. Naším původním záměrem bylo pracovat s korpusem SYN2005, nicméně později se ukázalo, že SYN2010 umožňuje pracovat s větší materiálovou základnou. Korpusová data jsme získávali pomocí korpusového manažeru Bonito. Práce sestává z teoretické a praktické části. První část práce obsahuje především teoretické výklady týkající se problematiky propriální a apelativní sféry

7

jazyka a onomastické gramatiky, důraz klademe především na popis deklinačního systému oikonym středního rodu na základě vybraných současných jazykových příruček. Praktická část práce se zakládá především na frekvenčních analýzách korpusových dat, popisujeme zde však i postupy při práci s korpusovým materiálem a objasňujeme pojmy související s jevy, které byly během práce s korpusem zjištěny.

8

1. Vlastní jména Podle významu dělíme podstatná jména na jména obecná (nazývaná též apelativa) a jména vlastní (nazývaná též propria nebo onyma).

Vlastní jména jsou jazykové prostředky, které vyjadřují jedinečnost nějakého objektu, tj. osoby, zvířete, místa, lidského výtvoru atd. a odlišují ho tak od jiných jednotlivin téhož druhu.1 Například jméno Jakub odlišuje určitou osobu od jiných osob nebo jméno Brno odlišuje určité město od jiných měst.2 Vlastní jména mohou pojmenovávat také kolektiva (Slovanstvo), tvořit plurál (Čapkové) nebo se stát součástí spřežek (Nelahozeves).3 Vlastní jména se užívají k oficiálnímu označování (v úředních spisech, v průkazech totožnosti, v mapách atd.), neboť umožňují jednoznačnou identifikaci označeného jevu. Pokud nestačí k jednoznačné identifikaci jediné jméno, užívá se tzv. sousloví (Jan Novák, Moravský Krumlov, České Budějovice).4 Vlastními jmény se zabývá subdisciplína lingvistiky zvaná onomastika. Z onomastického hlediska u nich vymezujeme tři hlavní funkce: individualizovat (tzn. ohraničit propriálně pojmenované objekty v rámci objektů téhož druhu jako neopakovatelnou jednotlivinu), diferencovat (tzn.odlišit od sebe v rámci téhož druhu objektů nezaměnitelným způsobem jednotlivé prvky) a lokalizovat (tzn. zařadit propriálně pojmenovaný objekt do věcných, sociálních, kulturních, historických, prostorových nebo ekonomických vztahů).5

1. 1 Druhy vlastních jmen Rudolf Šrámek6

rozděluje vlastní jména do tří hlavních tříd: geonyma,

bionyma a chrématonyma. Geonyma jsou vlastní jména označující druhy onymických objektů, které leží v krajině a jsou kartograficky fixovány v mapách. Bionyma jsou propria pro živé nebo jakoby živé objekty. Ty jsou fixovány v sociálních nebo společenských vztazích. Chrématonyma označují vlastní jména pro propriální objekty, které jsou výsledkem lidské činnosti. Jsou fixovány v ekonomických, politických a kulturních vztazích.

9

Geonyma zahrnují toponyma a kosmonyma. Toponyma (zeměpisná jména) se dále dělí na oikonyma, což jsou propria pro osídlené objekty (domy, skupiny domů, vesnice, sídliště, města a jejich části, hrady, zámky atd.), a anoikonyma, označující vlastní jména pro neosídlené objekty. Sem dále patří hydronyma (propria pro mokřady, bažiny, potoky, řeky, moře, oceány atd.), oronyma (propria označující vyvýšeniny, kopce, hory, skály, jeskyně atd.), agronyma (propria označující pole, louky, lesy, pastviny, vinice atd.), hodonyma (propria ozančující polní cesty, silnice, železnice, stezky atd.) a choronyma (propria pro pouště, světadíly, regiony, okresy, národní parky atd.) Kosmonyma jsou vlastní jména pro planety, hvězdy, geonymické objekty na planetách a hvězdách, umělá kosmická tělesa apod. Pod bionyma spadají antroponyma (křestní jména na oficiální i neoficiální úrovni, příjmení, přezdívky a posměšná vlastní jména osob, pseudonyma, obyvatelská jména, rodinná a rodová jména), která se dále člení na tzv. antroponyma nepravá, což jsou vlastní jména pro mytologické, pohádkové či alegorické postavy apod., dále zoonyma (vlastní jména pro existující zvířata i zvířata mytologická, pohádková) a fytonyma (vlastní jména pro významné stromy). Chrématonyma

jsou

vlastní

jména

výrobků

vyráběných

jednotlivě

nebo v sériích, dále názvy společenských institucí, organizací a jiných zařízení, společenských jevů, historických dokumentů apod.

10

2. Apelativní a propriální sféra jazyka

Jádro

naší

práce

tvoří

typ

oikonym

transponovaných

z apelativní

do propriální sféry. V souvislosti s tímto faktem pojednáváme o vztahu mezi apelativní a propriální sférou jazyka a objasňujeme pojmy s ním související: proprializace a apelativizace. Jak uvádí Rudolf Šrámek7, mezi oběma sférami neexistuje absolutní protiklad: „Diference mezi nimi jsou dány především odlišnou strukturací významu, značně odlišnou distribucí pojmenovacích způsobů a slovotvorných prostředků, u proprií pak ještě nepřítomností nebo jiným charakterem některých gramatických zákonitostí (např. všechna propria jsou substantiva, srov. příj. Doskočil, Spal, propria se nestupňují, nemohou se časovat ap.); vazba proprií na mimojazykovou skutečnost je na rozdíl od apelativ přímá a je rozhodující jak pro volbu pojmenovacího motivu, tak

pro realizaci identifikační funkce v komunikačním

užívání proprií.“8 Mezi apelativní a propriální sférou jazyka se předpokládá široký přechodový pás, který se v onomastické teorii považuje za prostor, v němž propria získávají svůj „status nascendi“(status naplněné identity). Apelativum písek se stane toponymem Písek tehdy, až začne stabilně označovat konkrétní místo, jež bylo původně apelativně pojmenované slovem písek. Toto jednosměrné pojetí přechodového pásu nečiní rozdíl mezi obecnými a vlastními jmény. Výjimkou je uznání ustálené vazby mezi onymickým objektem a jeho propriem. Vztah apelativní a propriální složky jazyka je obousměrný. Neexistuje tedy pouze vztah apelativum → proprium, ale i proprium → apelativum. Obě složky vznikají pro komunikační a společenské potřeby, přičemž apelativní je pro propriální jednak médiem, pomocí kterého se vlastní jména realizují v procesu komunikace, a jednak zdrojem poskytujícím propriální sféře jazyka slovní zásobu, pojmenovací prostředky a postupy vlastní pro vlastní propriálně pojmenovací akt. Rozhodující je existence jednoty mezi modely a systémovými kategoriemi apelativních a propriálních pojmenování, která je daná typologickou povahou daného jazyka, případně dialektu.9 Ve vztahu apelativum → proprium se uplatňuje tzv. proprializace (onymizace). Jde o proces, ve kterém z apelativa vzniká proprium. Encyklopedický slovník češtiny ho definuje takto: „Proces, který se realizuje prostřednictvím

11

propriálně pojmenovacího aktu a v němž vzniká vlastní jméno (proprium/onymum) beze změny slovotvorné struktury fundujícího apelativa (fundujících apelativ).“10 Proprializaci je třeba chápat v širším smyslu. Ne tedy jako pouhou funkční transpozici existujícího apelativa mezi propria (písek → Písek), ale jako specifikaci všech složek z apelativa užitých k plnění specifických funkcí v propriu. Toto širší pojetí připouští i proprializaci metafory: např. Plachta – rozlehlý rovinatý pozemek.11 Opakem proprializace je tzv. apelativizace (proprium → apelativum), nazývaná také deproprializace či deonymizace. Jde o proces, kdy se z vlastního jména stává obecné jméno: př. Sodoma → sodoma (morální zkáza, úpadek). Apelatizovaná propria se významově, tvaroslovně, případně slovotvorně podřizují vlastnostem apelativ a jako taková se chovají v komunikaci.12

12

3. Onomastická gramatika

Vlastní jména v zásadě užívají stejných gramatických kategorií jako jména obecná, neboť „proprii jsou pouze substantiva, popř. slova užívaná ve funkci substantiv“13 (adjektivní místní jméno Zaječí, větné příjmení Nejezchleb). Propria však mají své specifické gramatické rysy, které vyplývají z jejich podstaty, sémantických zvláštností a základních funkcí.14 Vhledem k nim se propria vyznačují některými osobitostmi ve využití gramatického rodu, čísla a v deklinaci.15 V souvislosti s otázkou potřeby odlišit apelativní a propriální sféru jazyka se setkáváme s termínem „onomastická gramatika“. Vztah onomastiky a gramatiky je předmětem dlouholetých obecně onomastických výzkumů. Vymezení pojmu „onomastická gramatika“ a její náplni se u nás věnuje přední český onomastik Rudolf Šrámek. Při jejím definování vychází ze systémového a funkčního, nikoliv tradičního pojetí onomastické gramatiky: „Předmětem onomastické gramatiky jsou všechny jazykové, jazykově komunikační a mimojazykové elemtenty, jevy a kategorie, které slouží ke vzniku, uspořádání a fungování propriální sféry jazyka. Onomastická gramatika jako subdisciplína onomastiky se zabývá studiem (popisem, analýzou, typologií, kategorizací) konečné množiny jazykových i nejazykových elementů, které jsou strukturovány jako svébytný systém a prosazují se jak v propriálně pojmenovacím aktu, tak v komunikačním užití proprií podle určitých schémat majících noremní charakter.“16 Zatímco tradiční pojetí onomastické gramatiky se omezuje pouze na slovotvorný popis proprií a odchylek od tvarosloví apelativ, funkční pojetí představuje „popis elementů a podmínek, které jsou nutné ke vzniku, fungování a strukturaci propriálního plánu jazyka a které se podílejí na způsobu účasti proprií

na jazykové komunikaci nebo tvorbě textů.“17 Jen v tomto smyslu

může být onomastická gramatika chápána jako nová subdisciplína moderní onomastiky.18 Přestože pro češtinu dosud onomastická gramatika nevznikla, existují četné studie, které se zabývají gramatickými vlastnostmi proprií.19 Autorem několika z nich je Milan Harvalík, řešitel grantu „Onomastická gramatika češtiny“, grant GAČR, 2002–2005, 405/02/D028/A. Hlavní náplní tohoto grantu bylo postižení podstaty vlastních jmen, zachycení typu propriální nominace a jeho následná analýza a fungování proprií v jazykové komunikaci.20 13

Problematikou

onomastické

gramatiky,

zejména

deklinací

oikonym,

se zabývají také studie J. M. Tuškové, například Deklinační systém femininních oikonym v češtině (2010), Gramatické kategorie českých oikonym (2010) a Deklinační typy českých toponym (2009).

14

4. Deklinace oikonym středního rodu

Při popisu současného deklinačního systému oikonym češtiny (toponym obecně) vycházíme zejména z poznatků obsažených v Příruční mluvnici češtiny (1995), v Mluvnici češtiny 2 (1986), v jazykové příručce Čeština, řeč a jazyk (1996) a v populárně-naučné publikaci Naše místní jména a jak jich užívat (2007). Opíráme se rovněž o Internetovou jazykovou příručku21, která je dostupná na stránkách Ústavu

pro jazyk český. Příruční mluvnice češtiny se deklinací oikonym primárně nezabývá. Výklady

o deklinaci podstatných jmen jsou orientovány převážně na apelativa, vlastní jména jsou zde zastoupena jen v malé míře. Oikonyma jsou přiřazována k jednotlivým vzorům apelativ. Uvádí se příklady zejména těch typů oikonym, která kolísají například v rodě (Olomouc, Kuřim, Litovel apod.) nebo v deklinaci. To znamená, že se u nich v některém ze sedmi pádů vyskytuje dubletní tvar (ve Žďáru/Žďáře, Budějovicím/Budějovicům apod.). Obdobným způsobem je problematika oikonym zpracována v publikaci Čeština, řeč a jazyk. Oikonyma jsou zde nazývána „vlastní jména osadní“.22 Mluvnice češtiny 2 obsahuje samostatnou kapitolu zabývající se vlastními jmény. V rámci této kapitoly je vymezen poměrně velký prostor vlastním jménům zeměpisným a tedy i oikonymům. Výklady se věnují gramatickým rysům a skloňování domácích i cizích toponym. Ucelený pohled nejen na deklinaci, ale na místní jména obecně předkládá populárně-naučná publikace Naše místní jména a jak jich užívat. Jejím cílem je přiblížit běžnému uživateli fungování místních jmen (zde názvy českých a moravských obcí, případně jejich částí) v běžné jazykové komunikaci. Jak uvádí sama autorka, nepodává publikace soustavný popis gramatických kategorií vlastních jmen. Všímá si zejména těch oikonym, jejichž skloňování není pravidelné. Podrobně popisuje deklinaci jednotlivých typů oikonym, u každého typu uvádí četné příklady. Součástí publikace je abecední seznam místních jmen. U každého oikonyma jsou zde uvedeny gramatické údaje (rod, číslo a tvary některých pádů) a kodifikovaná podoba příslušného přídavného jména. Na základě uvedené literatury lze obecně o deklinačním systému oikonym říct, že se zakládá na deklinačním systému apelativ. Oikonyma bývají tedy řazena do skupin na základě gramatického rodu a podle povahy zakončení. Soubory koncovek sedmi pádů tvoří tzv. paradigmata, která jsou reprezentována vzory. Tvary 15

vokativu jsou však u oikonym ojedinělé. Příslušný vzor určíme podle zakončení oikonyma v Nsg., např. Brno – vzor město, Podolí – vzor stavení, případně Gsg. Pomnožná oikonyma řadíme

ke vzorům podle tvarů Npl., např. Napajedla – vzor

města, případně Gpl. V rámci vzoru (typu) bývají odlišeny podttypy, neboť k jednotlivým vzorům není možné přiřadit všechna substantiva.23 Jak již bylo zmíněno, propria mají své specifické gramatické rysy, v jejichž důsledku se v deklinaci projevují určité zvláštnosti. Skloňování oikonym není vždy zcela pravidelné, v některých pádech se mohou vyskytovat dubletní tvary. Za specifické lze považovat zachování některých rysů ze starší české deklinace. Zároveň se však projevuje snaha přizpůsobit prostřednictvím kodifikace skloňování potřebám současného jazyka i společenským požadavkům.24 V předkládané diplomové práci se zaměřujeme na deklinaci oikonym středního rodu. Z nich pak pro potřeby praktické části práce klademe důraz na singulárová oikonyma typu Hovězí a pomnožná oikonyma typu Napajedla.

4. 1 Deklinace oikonym středního rodu v současných jazykových příručkách

Východiskem pro naše výzkumy se stala charakteristika deklinace oikonym středního rodu ve vybraných jazykových příručkách (viz výše), nebo odborných článcích.25 Aby byl předkládaný pohled kompletní, uvádíme přehled deklinace všech skupin oikonym středního rodu, nejen vybraných typů Hovězí a Napajedla. V tabulkách jsou zařazeny námi zvolené příklady oikonym, jejichž deklinace odpovídá dosavadním mluvnickým popisům.

4. 2 Substantivní deklinace středního rodu

4. 2. 1 Vzor město Podle vzoru město se skloňují oikonyma se zakončením na -o (např. Brno, Blansko, Krásensko, Opočno, Kladno, Rovensko aj.).26

16

Podle vzoru město, respektive města, skloňujeme rovněž pomnožná oikonyma typu Napajedla (dubletní tvar v lokálu: v Napajedlech/Napajedlích).27

Tabulka č. 1 Přehled skloňování oikonym podle vzoru město28 Pád

Singulárová oikonyma

Pomnožná oikonymal

Nominativ

Brno

Napajedla

Genitiv

Brna

Napajedel

Dativ

Brnu

Napajedlům

Akuzativ

Brno

Napajedla

Lokál

Brně/Brnu

Napajedlech/ Napajedlích

Instrumentál

Brnem

Napajedly

4. 2. 2 Vzor moře Podle vzoru moře skloňujeme oikonyma zakončená na -e (např. Jíloviště, Hradiště, Brniště aj.).29

Tabulka č. 2 Přehled skloňování oikonym podle vzoru moře30 Pád

Singulárová oikonyma

Nominativ

Hradiště

Genitiv

Hradiště

Dativ

Hradišti

Akuzativ

Hradiště

Lokál

Hradišti

Instrumentál

Hradištěm

17

4. 2. 3 Vzor stavení Tabulka č. 3 Přehled skloňování oikonym podle vzoru stavení31 Pád

Singulárová oikonyma

Nominativ

Křoví

Genitiv

Křoví

Dativ

Křoví

Akuzativ

Křoví

Vokativ

Křoví

Lokál

Křoví

Instrumentál

Křovím

Nelze jednoznačně říct, že podle vzoru stavení skloňujeme oikonyma zakončená na -í. Podle A. Polívkové32 oikonyma s tímto zakončením na základě dvojího původu rozdělujeme do dvou skupin. První skupina zahrnuje oikonyma středního rodu zakončená na -í, která jsou svým původem podstatná jména obecná: např. Království, Trní, Ústí apod. Rovněž sem patří oikonyma, jejichž původ není dostatečně jasný: Bzí, Klenčí, Rabí apod. Dále pak jména, která vznikla ze spojení předložek do, mezi, na, nad, po, pod, při, před, za se jménem: Podhájí, Meziboří, Nadlesí, Poříčí, Podlesí, Záříčí aj. Tuto skupinu oikonym označuje Polívková jako jména typu Meziříčí. Ve spisovném jazyce se skloňují zcela pravidelně podle vzoru stavení, viz tabulka č. 3. Do druhé skupiny spadají oikonyma středního rodu zakončená na -í, která mají formu zpodstatnělých přídavných jmen. Tuto skupinu oikonym označuje Polívková jako jména typu Hovězí. Většinou se jedná o jména odvozená z podstatných jmen pojmenovávajících zvířata, např. Jelení, Zubří, Jestřábí, Kobylí, Veveří apod., která se původně skloňovala podle adjektivního vzoru jarní. Protože však mají stejné zakončení jako jména skupiny první, začala se i tato oikonyma skloňovat podle vzoru stavení, viz tabulka č. 5. Z výše uvedených informací je patrné, že vzor stavení je základním deklinačním vzorem pro obě skupiny oikonym středního rodu zakončených na -í. U druhé skupiny oikonym se z důvodu rozkolísané normy považují za spisovné

18

také tvary (v genitivu, dativu a lokálu) podle vzoru jarní (dubletní tvary).33 Adjektivní deklinací tohoto typu oikonym se zabýváme též v kapitole 4. 3. 2.

4. 3 Adjektivní deklinace středního rodu Mnoho substantivizovaných adjektiv rodu středního se skloňuje podle tvrdého vzoru mladý ( vrané → Vrané) nebo podle měkkého vzoru jarní ( telecí → Telecí).34

4. 3. 1 Vzor mladý Podle tvrdého adjektivního vzoru mladý se skloňují například tato oikonyma: Jablonné, Hostinné, Jílové, Vysoké a Jalšové (viz tabulka č. 4). Mají zcela pravidelnou deklinaci podle vzoru mladé.35

Tabulka č. 4 Přehled skloňování oikonym podle vzoru mladý36 Pád

Singulárová oikonyma

Nominativ

Jablonné

Genitiv

Jablonného

Dativ

Jablonnému

Akuzativ

Jablonné

Lokál

Jablonném

Instrumentál

Jablonným

4. 3. 2 Vzor jarní Příruční mluvnice češtiny uvádí, že měkkému typu skloňování podléhají „hovorové nebo substandardní tvary“37 jmen jako Hovězí, Strašecí, Hříběcí, Zubří a Kobylí, a která jsou adjektivního původu. Oikonyma tohoto typu zároveň přiřazuje 19

také ke vzoru stavení. Zdůrazňuje však, že v hovorových projevech se zde užívá spíše praktičtějších adjektivních koncovek (do Hovězího).38 Jak je zmíněno výše, obě podoby deklinace oikonym tohoto typu jsou kodifikovány (viz tabulka č. 5).

Tabulka č. 5 Přehled skloňování oikonym podle vzorů jarní / stavení39 Pád

Singulárová oikonyma

Nominativ

Hovězí

Genitiv Dativ

Hovězího/ Hovězí Hovězímu/ Hovězí

Akuzativ

Hovězí

Lokál

Hovězím/ Hovězí

Instrumentál

Hovězím

20

5. Korpusová lingvistika a jazykový korpus

5. 1 Korpusová lingvistika Korpusová lingvistika je lingvistická disciplína, která zkoumá jazyk pomocí elektronických jazykových korpusů a zároveň se zabývá jejich výstavbou, zpracováním a příslušnou metodologií. Výrazněji se začala rozvíjet s rozmachem počítačů a informačních technologií v posledních dvou desetiletích 20. století, přestože již dříve vznikaly korpusy menších rozsahů. Prvním z nich byl Brown Corpus z roku 1964 (obsahoval jeden milion slov), na jehož vytvoření se podílel lingvista českého původu Henry Kučera.40 Jedná se o první elektronický korpus sestavený především pro lingvistické účely.41 V novém, korpusově-lingvistickém přístupu zkoumání textů, jsou texty chápány jako produkty jazykového systému a jazykových schopností jejich tvůrců, jejichž prostřednictvím se dospívá k poznání obecnějších jazykových zákonitostí a pravidel. Korpusová lingvistika tedy není nová teorie jazyka. Od jiných jazykovědných směrů se liší důsledným využíváním jazykových dat za použití výpočetní techniky v rozsahu několikanásobně větším než dříve. Velké korpusy (čítající stovky milionů textových slov) dávají jistotu, že materiálová základna není příliš omezená a z ní vycházející závěry pozorování nejsou deformované. Kvalita dat a jejich informační hodnota je zde podstatně vyšší. Pro mimořádný rozsah lze tato data charakterizovat jako: typická, nenáhodná a věrná ve vztahu k tomu, jak lidé jazyk užívají; aktuální; neselektivní

a objektivní; dostatečná; snadno získatelná

a přístupná (díky počítači).42 První zemí, v níž začaly vznikat velké korpusy, byla Velká Británie. V současnosti k největším britským korpusům patří Bank of English (přes 500 milionů slovních tvarů), British National Corpus (zhruba 100 milionů slovních tvarů, obsahuje

i mluvenou složku) a International Corpus of English (jeho cílem je

mapování všech ve světě užívaných variant angličtiny). Mezi významné korpusy dále patří dva korpusy němčiny v Mannheimu a ve Stuttgartu, korpusy francouzštiny (Frantext), dánštiny, italštiny a španělštiny.

21

Vývoj korpusů a korpusové lingvistiky je mezinárodně monitorován a do určité míry i koordinován (organizace International Computer Archive of Modern English).43

5. 2 Jazykový korpus Jazykový korpus je základní prostředek výzkumu v korpusové lingvistice. Představuje soubor počítačově uložených textů nebo přepisů záznamů mluvy sloužící primárně k jazykovému výzkumu.44 Odborně je jazykový korpus definován jako: „Strukturovaný, unifikovaný a obvykle i oindexovaný a ucelený rozsáhlý soubor elektronicky uložených a zpracovávaných jazykových dat většinou v textové podobě, organizovaný se zřetelem k využití pro určitý cíl, vůči němuž je pak také považován za reprezentativní.“45 K práci s korpusy slouží speciální počítačový program (korpusový manažer), který umožňuje vyhledávání korpusových dat i jejich další zpracování.

5. 3 Typy korpusů Současné jazykové korpusy lze dělit podle různých kritérií (podle rozsahu, zaměření apod.). Základní, lingvistické členění, dělí korpusy na psané a mluvené a dále na synchronní a diachronní.

Převažujícím typem korpusu je synchronní

korpus psaný, který je založený na současných psaných textech. Zahrnuje časové období několika posledních desetiletí. Celý vývoj jazyka nebo několik jeho vývojových stádií pokrývá korpus diachronní. V jeho rámci se dále vymezuje korpus historický, který se zaměřuje pouze na konkrétní časové stádium vývoje jazyka. Budování mluvených korpusů nese mnohá úskalí. Jednak je časově i finančně náročné a i samotné získávání autentických vzorků mluveného jazyka je velmi problematické. Z technického hlediska lze korpusy členit na monitorovací, paralelní, studijní a testovací. Monitorovací korpus lze chápat jako elektronický on-line filtr určený k registraci nových jazykových jevů a prvků, které dosud nejsou v korpusu zastoupeny. Paralelní korpusy jsou korpusy dvou či více jazyků vytvářené

22

z překladů. Obsahují jak původní, originální texty, tak jejich překlady do jiných jazyků. Pro výuku studentů se začínají budovat tzv. studijní korpusy, skládající se hlavně z textů psaných studenty cizích jazyků. Čistě technický ráz mají korpusy cvičné a testovací. Jde o rozsahově velmi omezené korpusy, ve kterých bylo zpravidla plně provedeno a manuálně opraveno značkování. Slouží k vylepšování různých anotačních programů.46

23

6. Český národní korpus

Český národní korpus (ČNK) je akademický projekt, zaměřený na budování rozsáhlého počítačového korpusu převážně psané češtiny.47 Skládá se z jednotlivých korpusů, které komplexně mapují a monitorují různé podoby českého jazyka. Jejich cílem je zpřístupnit uživatelům co nejbohatší zdroj jazykových dat a příslušné nástroje k jejich užívání. Protože jde o projekt nekomerční, je otevřen pro široké spektrum zájemců bez většího omezení.48 ČNK vytváří Ústav Českého národního korpusu (ÚČNK) na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze vedený profesorem Františkem Čermákem. Založení ÚČNK v roce 1994 předcházela potřeba vybudovat velký korpus představující dostatečnou materiálovou základnu pro tvorbu nových, kvalitnějších slovníků, gramatik a jiných jazykových příruček češtiny. Samotný vznik ÚČNK umožnila Filozofická fakulta UK, která mu poskytla institucionální základnu a potřebné vybavení. Pro rozvoj činnosti ÚČNK bylo zásadní získání několika grantů.49 Na tvorbě ČNK se spolu s ÚČNK podílí také následující instituce: Ústav teoretické a komputační lingvistiky (FF UK Praha), Ústav bohemistických studií (FF UK Praha), katedra českého jazyka (FF UK Praha), Ústav formální a aplikované lingvistiky (MFF UK Praha), Ústav českého jazyka a slovanské jazykovědy (FF MU Brno), katedra informačních technologií (FI MU Brno), katedra počítačů (Elektrotechnická fakulta ČVUT, Praha) a Ústav pro jazyk český (AV ČR Praha).50 ÚČNK odpovídá za kontinuální budování a rozvoj ČNK a za činnosti, které s tím souvisejí. Především se jedná o výzkum, výuku a pěstování oboru korpusová lingvistika.51

6. 1 Členění ČNK Základní rozdělení ČNK je na synchronní a diachronní část. Pod každou tuto část spadají jednak korpusy různé povahy, zaměření a rozsahu a jednak tzv. nekorpusové složky:

archivy a banky. V archívech jsou uloženy získané texty

v nezpracované podobě – nezkonvertované a neoznačkované (Archiv ČNK Syn

24

a ČNK Dia). V bankách se ukládají texty v konečném formátu SGML (Banka ČNK Syn, Banka ČNK Dia), které slouží jako zdroj pro vytváření jednotlivých korpusů.52

6. 1. 1 Synchronní korpus V jazyce neexistují žádná jasná pravidla, která by stanovovala časové hranice mezi synchronním a diachronním korpusem. Oddělení současného jazyka od staršího se odvíjí od přístupu mluvčích k jednotlivým formám jazyka – od toho, co pociťují v jazyce jako ještě živé a co už ne. Na základě tohoto hlediska byly vymezeny spodní časové hranice pro zařazování textů do synchronního korpusu. V oblasti publicistiky i krásné literatury se za spodní hranici pro zařazování textů do synchronního psaného korpusu považuje rok 1990. V případě krásné literatury jsou do synchronního korpusu zařazovány také texty starších autorů (narozených roku 1880 a později), jejichž díla se čtou dodnes a knihy publikované od roku 1945 (tato díla však mají v korpusu menší zastoupení než publikace vydané po roce 1989). Z odborných textů se do synchronního korpusu zařazují taktéž pouze texty vzniklé po roce 1989. Všechny ostatní texty jsou zařazovány do korpusu diachronního.53

6. 1. 1. 1 Korpusy psaného jazyka Synchronní korpusy psaného jazyka tvoří nejrozsáhlejší složku ČNK. V současnosti jsou k dispozici tyto korpusy: SYN, SYN2010, SYN2009PUB, SYN2006PUB, SYN2005, SYN2000, FSC2000, LINK, KSK-DOPISY a ORWELL. Korpus SYN vznikl v roce 2010 a představuje „nereferenční spojení textů všech referenčních synchronních korpusů řady SYN.“54 Obsahuje 1,3 miliardy textových slov. Jeho velikost je daná součtem jednotlivých korpusů řady SYN. Není reprezentativní, v jeho složení převažuje publicistika. Všechny korpusy SYN jsou navzájem disjunktní, to znamená, že každý text může být zařazen pouze do jednoho z nich.55 SYN2010 je synchronní reprezentativní korpus současné psané češtiny. Obsahuje 100 milionů textových slov a navazuje na korpusy SYN2000 a SYN2005,

25

s nimiž se shoduje v základních charakteristikách. Byla zde však vylepšena lemmatizace a slovnědruhové značkování.56 Korpusy SYN2009PUB57 a SYN2006PUB58 obsahují výhradně publicistické texty. Velikost korpusu SYN2009PUB je 700 milionů textových slov, korpusu SYN2006PUB 300 milionů textových slov. Ani jeden není reprezentativní. Korpus SYN2005 představuje jeden ze tří synchronních reprezentativních korpusů psané češtiny. Jeho předchůdcem je SYN2000. Oba korpusy obsahují 100 milionů textových slov. Přestože základní rysy mají oba korpusy shodné, najdeme mezi nimi i některé rozdíly, například v podílu zastoupení jednotlivých žánrů (v korpusu SYN2005 převažuje beletrie, v korpusu SYN2000 publicistika), neboť reprezentativnost korpusu SYN2005 se opírá o nový výzkum recepce psaného jazyka.59 Korpus FSC2000 je referenčním zdrojem a doplňkem Frekvenčního slovníku češtiny, vydaného roku 2004 v Nakladatelství Lidové noviny. Obsahuje 100 milionů textových slov. Korpus FSC2000 vychází z korpusu SYN2000, texty v něm obsažené jsou vlastně podmnožinou textů obsažených v korpusu SYN2000.60 Korpus LINK byl vytvořen u příležitosti životního jubilea profesora Františka Čermáka. Jeho doslovný (původní) název zní „LIngvistův Narozeninový Korpus“. Obsahuje 1,8 milionů textových slov. Je sestaven pouze z lingvistických textů a určen především pro výzkum specifik akademického jazyka. Jedná se o korpus nereferenční, to znamená, že je průběžně rozšiřován a vylepšován.61 Korpus soukromé korespondence (KSK) obsahuje elektronické přepisy 2000 dopisů z let 1990–2004. Obsahuje 800 tisíc textových slov. Jsou zde zastoupeni pisatelé z celé České republiky, různého věku, pohlaví a vzdělání. Soukromá korespondence slouží jako zdroj poznání současného jazykového úzu, vývojových tendencí češtiny, proměn korespondenčního žánru a psaného projevu vůbec.62 Korpus ORWELL je nejmenším synchronním korpusem psaného jazyka, obsahuje asi 80 tisíc slov. Vznikl v rámci projektu Evropské unie Multext-East. Tvoří ho text románu 1984 George Orwella (z anglického originálu přeložila Eva Šimečková; Praha: Naše vojsko, 1991). Korpus je označkován dvěma způsoby: standardními značkami a značkami vytvořenými v projektu EU Multext-East. V obou případech je možné pro práci s ním použít korpusový manažer Bonito.63

26

Součástí CD-ROMu Český národní korpus – Vzorek českého jazyka a literatury, vytvořeného hlavně pro potřeby škol a uživatelů bez možnosti přístupu k Internetu, byly korpusy SYNEK a LITERA. Korpus SYNEK byl vytvořen z vybraných textů obsažených v korpusu SYN2000 a zachovává si také stejné proporce stylového rozložení. Obsahuje 10 milionů slov.64 Korpus LITERA tvoří texty prozaických děl českých autorů 20. století (Ajvaz, Diviš, Lustig, Páral, Škvorecký atd.). Důraz je kladen zejména na literaturu 60.-90. let, nechybí však ani starší texty (např. díla Karla Čapka).65

6. 1. 1. 2 Korpusy mluveného jazyka

Mluvené korpusy představují autentické záznamy mluvené řeči pořizované na magnetofonové nahrávky. Snahou přepisů je zachytit mluvený jazyk co nejvěrněji, ale zároveň nejsrozumitelněji. K budování mluvených korpusů je potřeba vynaložit mnohem větší čas a úsilí než u korpusů psaných. Na stránkách ČNK jsou dostupné následující korpusy mluveného jazyka: ORAL2008, ORAL2006, SCHOLA2010, PMK a BMK. Korpus ORAL2008 je již čtvrtý korpus mluvené češtiny. Zachycuje mluvu ve výhradně neformálních situacích (stejně jako ORAL2006). Jde o první mluvený korpus, který je v základních sociolingvistických kategoriích mluvčích plně vyvážený. Těmito kategoriemi se rozumí pohlaví, věková skupina, dosažené vzdělání a oblast pobytu v dětství. Korpus tvoří přepisy 297 nahrávek z let 2002–2004, které byly pořízeny v Čechách. Obsahuje 1 milion slov.66 Korpus ORAL2006 zachycuje mluvenou češtinu z celé oblasti českých nářečí v užším slova smyslu. Je tvořen přepisy 221 nahrávek z let 2002–2006, které vznikaly v neformálních situacích. Mluvčí se tedy mezi sebou znali, byli v přátelském

vztahu.

Pocházeli

z těchto

nářečních

oblastí:

středočeská,

severovýchodočeská, jihozápadočeská, přechodná oblast česko-moravská a české pohraničí.67 Korpus SCHOLA2010 vznikl v rámci záměru MSM 0021620825 (Jazyk jako lidská činnost, její produkt a faktor). Jeho řešitelem je Ústav českého jazyka a teorie

27

komunikace Filozofické fakulty UK. Korpus zachycuje mluvený jazyk vyučovacích hodin na vybraných základních školách, gymnáziích a středních odborných školách. Jako jediný zveřejněný korpus v ČNK obsahuje mluvu dětí a mládeže. Korpus tvoří přepisy 204 nahrávek vyučovacích hodin, které byly pořízeny v letech 2003–2008 a pocházejí z různých míst České republiky.68 Pražský mluvený korpus (PMK) zachycuje mluvenou češtinu (především obecnou a tematicky nespecializovanou) z oblasti Prahy a okolí. PMK je přepisem 304 anonymních magnetofonových nahrávek z let 1988–1996. Byl zveřejněn v roce 2001. PMK zachycuje ve vyváženém poměru čtyři sociolingvistické kategorie: věk, pohlaví, vzdělání mluvčího a typ promluvy (formální/neformální). Jedná se o první korpus mluvené češtiny.69 Brněnský mluvený korpus (BMK) je první korpus mluvené češtiny z oblasti Moravy. Zachycuje autentickou, tematicky nespecializovanou mluvu v Brně. Je tvořen elektronickými přepisy 250 anonymních magnetofonových nahrávek z let 1994–1999. Stejně jako PMK byl pořizován tak, aby zde byly ve vyvážených proporcích zastoupeny čtyři sociolingvistické kategorie (věk, pohlaví, vzdělání mluvčího a typ promluvy).70

6. 1. 2 Diachronní korpus

Cílem budování diachronního korpusu DIAKORP je vytvořit elektrickou materiálovou základnu pro výzkum vývoje češtiny v době od 2. poloviny 13. století do poloviny 20. století (v případě publicistiky až do roku 1989 včetně). Diachronní korpus tedy pokrývá sedm století vývoje češtiny a jsou do něj zařazovány pouze dobově a útvarově autentické texty. Proces budování diachronního korpusu je velmi pracný a zdlouhavý, neboť většinu textů je nutné manuálně přepisovat nebo korigovat, v případě novodobých edic skenovat.71 Diachronní korpus DIAKORP byl zveřejněn v roce 2005 a od té doby je stále aktualizován. V současnosti obsahuje 1,95 milionů textových slov.72 Od roku 2010 je dostupný také diachronní korpus DOTKO. Jedná se o korpus dolní lužické srbštiny, jehož převážnou část tvoří publicistické texty z let 1848–1933.73

28

6. 1. 3. Paralelní korpus

Součástí výzkumného záměru Český národní korpus a korpusy dalších jazyků je projekt paralelních korpusů Filozofické fakulty UK v Praze INTERCORP. Jeho cílem je vytvořit korpusy pro cizí jazyky studované na FF (vždy pro určitý jazyk + český jazyk). Korpusy budou sloužit jako zdroj dat pro teoretické studie, práce studentů, překladatelů, lexikografii, výuku cizích jazyků atd.74 Vznik jednoho z paralelních korpusů iniciovala katedra německého jazyka a literatury Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity v Brně. Česko-německý paralelní korpus vznikl pro potřeby výzkumu a výuky a je zpřístupněn výhradně pro tyto účely. Byl zpřístupněn v roce 2002, ale až do roku 2005 byl stále rozšiřován. Většina jeho textů je zařazena v multijazykovém korpusu INTERCORP.75

6. 2 Reprezentativnost ČNK

Reprezentativnost ČNK je nejen otázkou vymezení textových zdrojů, ale i míry jejich zastoupení v korpusu: „Každá kvantitativně vyjádřitelná část korpusu pochází z určitého konkrétního okruhu zdrojů a naopak každý okruh zdrojů má určité oprávnění být v korpusu zastoupen určitým kvantem textů.“76

Má-li být korpus

reprezentativní, nelze okruh textových zdrojů ani míru jejich zastoupení v korpusu volit náhodně. Optimální poměr zastoupení textových zdrojů a jednotlivých typů textů v korpusu se určuje podle průzkumů a statistik, kdy se u populace sleduje čtení knih, novin a časopisů, přehled výpůjček ve veřejných knihovnách, zájem o žánry nových knižních edic atp. Na základě výsledků šetření a s přihlédnutím k některým věcným hlediskům, jako například požadavek co nejširšího záběru ČNK či univerzálnost jeho využití, se vytváří struktura textů, která udává procentuální zastoupení jednotlivých oborových oblastí a jejich další členění v ČNK.77

29

7. Práce s ČNK Před zahájením vlastní práce s korpusovým materiálem bylo nejdříve třeba získat uživatelské jméno a heslo k plnému přístupu ke korpusům ÚČNK. S korpusy lze pracovat i bez registrace, ovšem omezeně. Z dostupných korpusů jsme si pro naši práci zvolili SYN2010, abychom pracovali s větší materiálovou základnou a aktuálním korpusem. Dalším krokem byla instalace korpusového manažeru Bonito v počítači. Jde o speciální vyhledávací program, který umožňuje získávat a zpracovávat korpusová data. Během práce s korpusem jsme využívali jen některé z množství funkcí, kterými disponuje. Informace o možnostech a metodách vyhledávání v korpusu jsme čerpali z publikace Český národní korpus – úvod a příručka uživatele i z Manuálu korpusového manažeru Bonito, který je v elektronické podobě dostupný na stránkách ČNK. Soubory zkoumaných oikonym jsme sestavili pomocí programu Paradigma, dostupného

taktéž

na

stránkách

ČNK.

Slouží

především

ke

zjišťování

paradigmatických vztahů lemmat v korpusu.78

7. 1 Vyhledávání v korpusu SYN2010

Před

vyhledáváním

jednotlivých

oikonym

ze

sestaveného

souboru

prostřednictvím manažeru Bonito jsme nejdříve v nabídce v pravém horním rohu zvolili korpus, se kterým jsme chtěli pracovat. Zde jsme zadali SYN2010. Oikonyma jsme vyhledávali podle tzv. lemmatu, neboť jsme potřebovali vyhledat všechny tvary hledaného slova. Použili jsme dotaz typu [lemma="oikonymum"]. U prvního oikonyma jsme tento dotaz vytvořili graficky následujícím postupem: v hlavním menu se nám po kliknutí na Dotaz a Grafické vytváření zobrazil Graf dotazu. Zde jsme kliknutím na Přidat přidali do grafu položku Atribut, která je nastavena jako první. Jako atribut jsme vybrali lemma a do prázdného pole napsali první slovo z našeho souboru, tedy Březí. Po stisknutí tlačítka OK se v dotazovém řádku zobrazil dotaz ve formě [lemma="Březí"]. Vyhledávání jsme spustili stisknutím klávesy Enter. U dalších oikonym jsme již dotaz graficky nevytvářeli, neboť forma dotazu

30

zůstala v dotazovém řádku a stačilo pouze přepsat hledané slovo. Z důvodu špatného značkování mají některá oikonyma v korpusu apelativní lemmata. V těchto případech jsme k vyhledávání používali dotazy typu [lemma="hovězí"]. Program vyhledal slovo ve všech jeho tvarech začínajících velkým i malým písmenem. Na hlavě měl pevně posazenou pokovanou čapku z hovězí kůže, nesoucí symbol kladiva obklopeného dvanácti hvězdami. (SYN2010, NOV) Hovězí dobytek věčně utíkal. (SYN2010, NOV) K večeři ať mi v kuchyni uvaří jen plátek hovězího s křenem a nějakou hrušku. (SYN2010, NOV) Hovězí polívka s nudličkami a kuře s bramborečkama. (SYN2010, COL) Do druhého poločasu Hovězí nastoupilo bez dvou důležitých hráčů, a tak se hra vyrovnala. (SYN2010, PUB) [...] ochotníci s Revizorem uspěli na přehlídce Dnů valašského divadla v Hovězí. (SYN2010, PUB) Stejně se vyjádřil i kolega z Hovězí Antonín Koňařík. (SYN2010, PUB)

Získané konkordanční seznamy jsme dále zpracovávali. Abychom získali pouze konkordanční seznam s oikonymy, bylo nutné manuálním tříděním odstranit případné jiné druhy proprií nebo nežádoucí oikonyma (např. názvy hradů a zámků). Nejnáročnější bylo třídění právě u oikonym s apelativním lemmatem, kdy seznam obsahoval i velké množství apelativ (viz výše). Pro třídění jsme kvůli přehlednosti v menu Zobrazení – Rozsah nastavili zobrazení 40 konkordančních řádků na stránku. V menu Zobrazení – Kontext je možné nastavit i počet znaků nebo pozic vpravo i vlevo od KWIC (hledaného slova). Rozšíření kontextu jsme téměř nepotřebovali, většinou jsme ho pro třídění ponechali tak, jak se zobrazuje po spuštění korpusového manažeru. V seznamu jsme postupně označovali konkordanční řádky neobsahující oikonyma. Přes menu Konkordance – Smazání vybraných jsme prováděli jejich odstranění. Postup jsme opakovali, dokud ve výběru nezůstala pouze oikonyma. Údaj o jejich frekvenci (pro účely práce označovaný jako celková frekvence, viz kapitola 7. 1) jsme zjistili přes menu Konkordance – Statistiky – Frekvenční distribuce, kde jsme zadali atribut lemma a stiskli OK. U vytříděných oikonym jsme následně zjišťovali, jaké tvary korpus dokládá v nominativu, dativu a lokálu u singulárových oikonym a jaké ve všech pádech u pomnožných oikonym. Jejich frekvenci jsme zaznamenávali do námi vytvořených tabulek. Údaje jsme získávali manuálně, pouze u oikonym s velmi vysokou frekvencí jsme použili funkci Konkondarce – Statistiky – Frekvenční distribuce, kde jsme

31

po zadání atributu tag a stisknutí OK dostali informaci, kolikrát se dané oikonymum v tom kterém pádě vyskytuje. Někdy bylo nutné provést i manuální kontrolu. Během naší práce s korpusovými daty bylo důležité sledovat jejich původní zdroj, který jsme u jednotlivých konkordančních řádků zobrazili pomocí menu Zobrazení – Zdroje a vybráním možnosti opus.txtype. Seznam zkratek všech uváděných žánrů najdeme například v již zmiňovaném Manuálu korpusového manažeru Bonito. V korpusu SYN2010 jsou zjistitelné také bibliografické údaje. Abychom mohli zpracovaná korpusová data použít i později, uložili jsme je přes menu Konkordance – Uložení a u zápisu do souboru kromě již nastavených možností vybrali také číslovat řádky. Později jsme tyto údaje využili zejména při uvádění příkladů.

32

8. Deklinace singulárových oikonym středního rodu na materiálu ČNK Jak již bylo řečeno v Úvodu, cílem naší práce je sledovat tendence v deklinaci oikonym středního rodu u psané podoby jazyka na materiálu ČNK a zjištěné výsledky srovnat s údaji obsaženými v současných, námi vybraných mluvnicích a jazykových příručkách. Pro zkoumání singulárové deklinace oikonym jsme zvolili oikonyma zakončená na -í a tento celý soubor jmen původně nazvali „oikonyma typu Hovězí“. Později jsme ho však z důvodu odlišnosti v deklinaci při popisu rozdělili na dva typy – pravidelný typ (Meziříčí) a typ s dubletními tvary (Hovězí). Vycházeli jsme z publikace A. Polívkové, která oikonyma se zakončením na -í na základě dvojího původu rozděluje na jména typu Hovězí a jména typu Meziříčí (viz 4. 2. 3).

8. 1 Oikonyma typu Meziříčí a Hovězí v korpusu SYN2010

Soubor zkoumaných oikonym typu Meziříčí a Hovězí jsme vytvořili v programu Paradigma dotazem:79 word= "[AÁBCČDEÉFGHCHIÍJKLMNOÓPRŘSSŤUÚVZŽ].* " lemma= ".*í" tag= "NN.*"

Zadaný dotaz vyhledal všechna substantiva zakončená v základním tvaru (lemmatu) na -í a začínající v některém svém tvaru velkým písmenem. Z důvodu, že program

Paradigma nenabízí

možnost

výběru

korpusu

SYN2010,

zvolili

jsme pro získání souboru oikonym korpus SYN2005. Ze vzniklého seznamu jsme manuálním tříděním vybrali pouze domácí oikonyma (doklady všech získaných oikonym byly prostřednictvím korpusového manažeru Bonito ověřeny v korpusu SYN2010 dotazy typu [lemma="Březí"] atd.) a soubor jsme dále konfrontovali se seznamem místních jmen téhož typu v publikaci Naše místní jména a jak jich užívat. Ukázalo se, že některá oikonyma mají v korpusu apelativní lemmata. Jsou to oikonyma vzniklá proprializací z apelativ, např. Hovězí, Jelení/ lemma

hovězí,

jelení; nebo také např. Křoví, Výsluní/ lemma křoví, království), jiná zde nejsou

33

vůbec doložena (např. Předhradí). Jejich výskyt v korpusu SYN2010 jsme před zařazením do konečného souboru oikonym ověřovali dotazy typu [lemma="křoví"].

Tabulka č. 6 Abecední soubor zkoumaných oikonym typu Meziříčí a Hovězí Absolutní frekvence (AF) zahrnuje souhrnnou frekvenci jednoslovné i víceslovné podoby oikonym na –í (pokud existují).

Oikonymum Březí Bzí Doubí Dubí Habří Hobzí Hovězí Jalubí Jedlí Jehnědí Jelení Jestřebí Klenčí Klokočí Kobylí Kočí Konecchlumí Kožlí Krahulčí Křoví Lipí Lštění Meziboří Mezihoří Mezilečí Meziměstí Mezimostí Meziříčí Nákří Nedvězí Němčí Obříství Oloví Podbřezí

Podoba v korpusu

AF

Březí, Vlachovo Březí Bzí Doubí Dubí Habří Hobzí, Staré Hobzí Hovězí Jalubí Jedlí Jehnědí Jelení, Horní Jelení, Dolní Jelení Jestřebí, Rájec-Jestřebí Klenčí, Klenčí pod Čerchovem Klokočí Kobylí Kočí Konecchlumí Kožlí Krahulčí Křoví Lipí Lštění Meziboří Mezihoří Mezilečí Meziměstí Mezimostí, Mezimostí nad Nežárkou Meziříčí, Valašské Meziříčí, Velké Meziříčí, České Meziříčí Nákří Nedvězí Němčí, Horní Němčí, Dolní Němčí Obříství Oloví Podbřezí

73 9 65 152 24 7 36 25 4 2 73 77 78 6 58 7 1 19 15 6 17 2 19 11 1 34 15

34

1197 3 25 112 24 31 12

Podhradí Podhůří Podlesí Podluží Podolí Podomí Podůlší Pohoří Polesí Pomezí Poříčí Předklášteří Přehvozdí Přídolí Pstruží Ptení Rabí Roštění Rozhraní Rozstání Rybí Rybitví Srní Strašecí Štětí Telecí Údolí Úsobí Ústí Vendolí Veselí Větřní Vrchlabí Vydří Výsluní Vyšehoří Záblatí Záboří Zábrodí Záhoří Záchlumí Zaječí Zálesí Zálší

Podhradí, Zemanské Podhradí, Zvíkovské Podhradí, Uhrovské Podhradí, Podhradí nad Dyjí Podhůří Podlesí Podluží, Horní Podluží, Dolní Podluží Podolí, Bílé Podolí Podomí Podůlší Pohoří Polesí Pomezí, Pomezí nad Ohří Poříčí, Poříčí nad Sázavou, Spálené Poříčí, Královské Poříčí, Velké Poříčí, Prostřední Poříčí, Červené Poříčí, Malé Poříčí, Zadní Poříčí Předkláštěří Přehvozdí Přídolí Pstruží Ptení Rabí, Rábí Roštění Rozhraní Rozstání Rybí Rybitví Srní, Horní Srní Strašecí, Nové Strašecí Štětí Telecí Údolí, Horní Údolí, Dolní Údolí, Kryštofovo Údolí, Jiříkovo Údolí, Libavské Údolí, Krásné Údolí, Zelené Údolí Úsobí Ústí, Ústí nad Labem, Ústí nad Orlicí, Sezimovo Ústí Vendolí Veselí, Veselí nad Lužnicí, Veselí nad Moravou, Nové Veselí Větřní Vrchlabí Vydří, Kostelní Vydří, Prostřední Vydří Výsluní Vyšehoří Záblatí Záboří, Záboří nad Labem Zábrodí Záhoří, Dolní Záhoří, Orlické Záhoří Záchlumí Zaječí Zálesí Zálší

35

108 1 71 33 206 1 4 6 2 47 235 37 4 6 9 16 19 7 2 12 10 17 55 230 854 15 70 9 4323 13 464 34 483 19 39 1 13 25 3 58 12 3 14 11

Záluží Záříčí Zubří

40 5 2

Záluží, Velké Záluží Záříčí Zubří

Soubor obsahuje domácí oikonyma s absolutní frekvencí 1 a vyšší. To znamená, že do něj byla zařazena všechna oikonyma, která se v korpusu vyskytují alespoň jednou. Absolutní frekvence (AF) udává, kolikrát se každé oikonymum vyskytuje v korpusu ve svém základním tvaru (lemmatu). Abychom ji zjistili, museli jsme nejdříve dotazy typu [lemma="oikonymum"] získat celkovou absolutní frekvenci (CAF) toho či kterého oikonyma a následně manuálním tříděním odstranit jiné třídy proprií, případně ty názvy onymických objektů, které jsme do našich výzkumů záměrně nezakomponovali (např. názvy hradů a zámků). U oikonym s apelativním lemmatem bylo třeba odstranit také apelativa. CAF tedy rozumíme frekvenci lemmatu před zpracováním, AF frekvenci již vytříděných oikonym. Třídění bylo poměrně časově náročně, zejména pak u oikonym s apelativním lemmatem (viz výše), neboť mají v korpusu velmi vysokou CAF. V některých případech bylo nutné v kontextu dohledat, jedná-li se o apelativum nebo domácí oikonymum. Údolím se plížila hustá, pochmurná mlha, takže skoro neviděl na vlastní nohy. (SYN2010, NOV) Podhradí stále ještě páchlo kouřem, ale vzduch nad troskami byl čistý a průzračný. V rozlehlé pláni...(SYN2010, NOV)

Oikonyma typu Meziříčí a Hovězí mají v našem souboru převážně jednoslovnou podobu tvořenou substantivem (Podhradí, Klokočí, Vrchlabí) nebo substantivizovaným adjektivem (Hovězí, Zaječí, Rybí). Víceslovná oikonyma představují dva typy, přičemž prvním, frekventovanějším je spojení adjektiva a základového substantiva, případně substantivizovaného adjektiva (Orlické Záhoří, Sezimovo Ústí, Kostelní Vydří), druhým pak kombinace základového substantiva a substantiva s předložkou (Ústí nad Orlicí, Veselí nad Moravou, Mezimostí nad Nežárkou). Pouze jednou je zastoupeno složené jméno ve formě Rájec-Jestřebí. Co mají říci městští právníci starostovi Zálesí, který od nich očekává právní radu, jak dále postupovat? (SYN2010, SCI) Už ráno byl v obci Rybí na Novojičínsku nalezen mrtvý čtyřiačtyřicetiletý muž. (SYN2010, PUB)

36

Od mostu přes řeku prudkým kopcem stoupáme do Starého Hobzí, kde si dáváme pivečko na občerstvení. (SYN2010, FAC) Z dosud nezjištěných příčin sjel náklaďák jedoucí od Ústí nad Labem do protisměru, kde se čelně srazil s protijedoucím kamionem. (SYN2010, PUB)

Graf č. 1 Podoba oikonym typu Meziříčí a Hovězí v korpusu SYN2010

37% jednoslovná víceslovná 63%

Co se týče víceslovných oikonym, uvádíme je, vzhledem k zaměření a cílům práce, ve zkrácené, neoficiální podobě jako jedno oikonymum: České Meziříčí, Valašské Meziříčí, Velké Meziříčí → Meziříčí. Vyhledávat v korpusu každé z oikonym zvlášť pouze v jeho oficiální podobě by bylo jednak časově velmi náročné, jednak u některých oikonym mnohdy nejde na základě kontextu odlišit, kdy se jedná o jednoslovný oficiální název a kdy o zkrácenou podobu víceslovného názvu. Proces vytváření jednoslovných pojmenování z víceslovných označujeme jako univerbizaci – mluvíme proto o univerbizovaných pojmenováních. Ty se často užívají v běžném mluveném dorozumívání, mohou však proniknout i do psané podoby jazyka.80 Oikonyma typu Hovězí v korpusu SYN2010 lze tedy z formálního hlediska rozdělit do tří skupin:

1) oficiální (úřední) jednoslovná pojmenování (Podhradí = bec nedaleko Luhačovic) 2) oficiální (úřední) víceslovná pojmenování (Podhradí nad Dyjí) 3) neoficiální (univerbizovaná) jednoslovná pojmenování (Podhradí = Podhradí nad Dyjí) 37

Oikonymum (Podhradí) proto může v našem souboru představovat oficiální název, univerbizovanou podobu názvu víceslovného nebo obojí. Ulevilo se mu, až když projížděl první vesnicí směrem na Podhradí. (SYN2010, COL) Z Vratěnína jedeme přes Uherčice do Podhradí nad Dyjí. (SYN2010, FAC) Sjezd k mostu přes Dyji před Podhradím je velmi prudký [...] (SYN2010, FAC)

Jak jsme již zmínili, zkoumaná oikonyma typu Meziříčí a Hovězí se v korpusu vyskytují také jako jiné třídy proprií. Nejčastěji se jedná o chrématonyma, méně pak o anoikonyma (z nich zvláště hydronyma, oronyma a choronyma). Tento jev souvisí s tzv. transonymizací, procesem podobným proprializaci (viz kapitola 2.), zakládajícím se však na vztahu proprium → proprium (město Praha → kino Praha).81 V tomto procesu je jednoho druhu propria užito ke vzniku jiného propria, respektive proprium přechází z jedné třídy proprií do druhé.

8. 1. 1 Deklinace oikonym typu Meziříčí

Oikonyma typu Meziříčí mají podle jazykových příruček pravidelnou deklinaci podle vzoru stavení. Část z nich vznikla proprializací z původních jmen obecných: Křoví, Podhradí, Výsluní, Údolí, Klokočí atp. a v korpusu SYN2010 mají apelativní

lemmata.

K jejich

vyhledávání

nám

posloužily

dotazy

typu

[lemma="výsluní"], u ostatních oikonym pak dotazy typu [lemma="Podůlší"]. Ze získaných korpusových dat bylo nutné manuálním tříděním odstranit apelativa, jiné třídy proprií, případně i jiné druhy oikonym. U každého z oikonym jsme zaznamenávali frekvence jeho tvarů v genitivu, dativu a lokálu. Naším záměrem bylo na základě korpusového materiálu doložit platnost údajů v současných mluvnicích a jazykových příručkách. Potvrdilo se, že deklinace tohoto typu oikonym je zcela pravidelná podle vzoru stavení. V korpusu SYN2010 neexistuje žádný doklad případné dubletní koncovky v žádném z výše uvedených pádů (viz tabulka č. 7). Tvary oikonym typu Meziříčí pocházejí z nejrůznějších zdrojů, převažující je publicistika, méně populárně-naučná literatura. Doklady z jiných zdrojů se v korpusu vyskytují spíše ojediněle.

38

V. Chmelař se narodil v Podolí u Přerova na Hané. (SYN2010, SCI) Děti, Josef Knap a Václav Prokůpek, se stále pohybují mezi Podůlším a Dolním Lochovem. (SYN2010, IMA) V roce 2004 vyhrály tedy tyto svatební koláčky paní Marie Fikejsové z Jehnědí [...] (SYN2010, POP) Obyvatele Baldovce a Rozstání těžké kamiony, které z lomu odvážejí materiál, dnes již enormně zatěžují. (SYN2010, PUB) Nejprve pracoval ve sklárně v Oloví u Falknova, ve 20. letech byl ředitelem cukrovaru v Neštěmicích u Ústí nad Labem. (SYN2010, VER) Jednou takovou zakázkou bylo i město Meziboří, kde jsem měl mapovat zejména centrum [...] (SYN2010, NOV)

Tabulka č. 7 Distribuce koncovek u oikonym typu Meziříčí v korpusu SYN2010 U typu textu uvádíme na prvním místě zdroj, z kterého bylo koncovka doložena nejčastěji. Pokud byla nezanedbatelně doložena i v jiných typech textů, uvádíme je na druhém místě.

Oikonymum Březí Doubí Dubí Habří Hobzí Jalubí Jedlí Jehnědí Klenčí Klokočí Konecchlumí Křoví Lštění Meziboří Mezihoří Mezilečí Meziměstí Mezimostí Meziříčí Nadlesí Nákří Němčí Obříství Oloví Podbřezí Podhradí Podhůří Podlesí Podluží Podolí Podomí Podůlší Pohoří Polesí

Genitiv -í -ího 20 0 13 0 29 0 10 0 5 0 2 0 1 0 1 0 28 0 1 0 0 0 1 0 0 0 5 0 2 0 0 0 14 0 3 0 323 0 0 0 2 0 12 0 12 0 5 0 0 0 30 0 0 0 20 0 11 0 51 0 0 0 0 0 3 0 1 0

Typ textu PUB+POP PUB+FAC PUB ENC+PUB PUB+FAC PUB PUB POP PUB POP PUB PUB PUB PUB PUB PUB PUB PUB+ENC PUB+POP PUB PUB+FAC PUB PUB PUB+POP PUB+POP PUB

Dativ -í -ímu 0 0 0 0 1 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 6 0 0 0 0 0 3 0 0 0 0 0 1 0 1 0 0 0 0 0 0 0 1 0 0 0 0 0 0 0 0 0

39

Typ textu SCI PUB PUB PUB+ENC PUB FAC SCI -

Lokál -í -ím 15 0 31 0 81 0 2 0 1 0 4 0 2 0 0 0 22 0 0 0 1 0 5 0 0 0 8 0 5 0 0 0 8 0 3 0 405 0 0 0 0 0 18 0 3 0 11 0 2 0 35 0 1 0 20 0 6 0 94 0 0 0 4 0 0 0 0 0

Typ textu PUP+COL PUB PUB ENC+PUB PUB PUB PUB+VER PUB PUB PUB PUB PUB PUB PUB PUB PUB PUB PUB+POP PUB PUB+FAC PUB PUB PUB PUB+POP PUB+IMA -

Pomezí Poříčí Předklášteří Přehvozdí Přídolí Ptení Rabí Rozhraní Rozstání Štětí Údolí Úsobí Ústí Vendolí Veselí Větřní Vrchlabí Výsluní Vyšehoří Záblatí Záboří Zábrodí Záhoří Záchlumí Zálesí Zálší Záluží Záříčí

2 54 5 0 2 5 3 1 4 20 22 5 947 2 140 8 117 6 6 5 23 5 5 3 11 0

0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0

PUB PUB PUB PUB PUB FAC FAC PUB PUB PUB PUB FAC+PUB PUB PUB+POP PUB PUB+POP PUB PUB PUB+POP PUB PUB SCI+FAC PUB PUB+FAC -

2 1 1 0 0 0 0 0 0 0 2 0 55 0 0 0 6 1 0 0 0 0 0 1 1 0 0 0

0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0

PUB PUB POP PUB FAC+PUB PUB PUB NOV SCI PUB -

18 71 20 2 8 6 1 2 34 17 1 1458 6 152 16 173 7 1 1 7 1 17 2 3 5 18 2

0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0

PUB PUB PUB+NOV PUB PUB FAC PUB PUB PUB+FAC PUB PUB FAC+PUB PUB PUB+POP PUB+TXB PUB+POP PUB POP PUB POP+PUB PUB PUB SCI+COL PUB PUB+FAC PUB

Z tabulky č. 7 vyplývá, že ze tří pádů, u nichž jsme distribuci koncovek oikonym typu Meziříčí sledovali, je nejfrekventovanější lokál. Následuje genitiv a dativ.

Graf č. 2 Frekvence pádů u oikonym typu Meziříčí v korpusu SYN2010

40%

genitiv dativ lokál

58%

2%

40

Při práci s korpusovými daty jsme si všímali rovněž frekvence ostatních pádů: nominativu, akuzativu, vokativu a instrumentálu. Na základě našich poznatků můžeme konstatovat, že lokál, nominativ a genitiv jsou frekventovanější než instrumentál, dativ a akuzativ. Nezaznamenali jsme žádný doklad vokativu, který však přesto nevylučujeme. Ve větné výpovědi zaujímají oikonyma z našeho přehledu nejčastěji funkci příslovečného určení místa. Ačkoliv toto naše tvrzení platí pro oba typy oikonym, pro ilustraci uvádíme příklady tvarů oikonym typu Meziříčí:

Nominativ Oikonyma v nominativu se v korpusu vyskytují nejen jako součást větné výpovědi, ale také jako označení místa u zpráv, v adresách nebo v popiscích tras. Tyto údaje pocházejí zejména z publicistických textů, kam ve velké míře proniká i užití nominativu jmenovacího. Velké Meziříčí /Další podvodník okradl seniorku. Tentokrát se stala obětí dvaaosmdesátiletá žena. (SYN2010, PUB) [...] tzn. ve směru Hřebeny – Luh nad Svatavou – Svatava – Sokolov – Oloví – Rotava – Kraslice a zpět. (SYN2010, PUB) Odtud nás silnice v severozápadním směru brzy dovede do vsi Nákří [...] (SYN2010, PUB) Hustota provozu stoupla v nedaleké obci Dubí za posledních 365 dní natolik, že školy začaly děti oblékat do reflexních vest. (SYN2010, PUB) [...] takže bohužel dorážíme až do vsi Horní Údolí a musíme několik kilometrů opět šlapat do obce nad Heřmanovicemi. (SYN2010, FAC)

Genitiv Sportovním nadšencem je Zbyněk Sýkora z Přídolí. (SYN2010, PUB) Auta se nedostala z Výsluní do Rusové a z Měděnce k místnímu nádraží (SYN2010, PUB) [...] mohou během soboty obyvatelé i návštěvníci Břestku a Dolního Němčí [...] (SYN2010, PUB) Na začátku roku 2000 jednali zastupitelé Meziměstí o stavbě asi 20 m vysoké rozhledny [...] (SYN2010, FAC)

Dativ Podle starosty obce spadá k Podbřezí ještě šest osad [...] (SYN2010, PUB) [...] jezem na řece Nežárce a podél Třeboně vede mezi celou řadou rybníků k Veselí nad Lužnicí. (SYN2010, PUB)

Akuzativ Tato silnice míjí z jihozápadní strany Tišnov a po 2 km přehledně protíná Předklášteří [...] (SYN2010, POP) Na Hvězdě je informační tabule na hlavní silnici u odbočky na Podlesí. (SYN2010, PUB) Povodně ohrožují také Podhradí na Znojemsku. (SYN2010, PUB)

41

Lokál Ve Březí už byla Hela se Simonou. (SYN2010, COL) Čtyřicetiletého řidiče zastavili policisté v středu ve Větřní a druhého muže ve voze značky Ford Fiesta v Českém Krumlově. (SYN2010, PUB) [...] kterou uspořádala Asociace kuchařů a cukrářů ve Zvíkovském Podhradí na Písecku. (SYN2010, PUB)

Instrumentál Kvůli bankomatu obíhala Klenčím petice, pod kterou se podepsaly stovky lidí. (SYN2010, PUB) Příkladem může být neonacistický průvod Ústím nad Labem. (SYN2010, PUB)

8. 1. 2 Deklinace oikonym typu Hovězí

K oikonymům typu Hovězí náleží oikonyma mající povětšinou formu zpodstatnělých přídavných jmen odvozených od jmen zvířecích: Hovězí, Jelení, Jestřabí, Kobylí, Krahulčí, Vydří aj. U některých oikonym je na druhé straně jejich původ těžko doložitelný, nicméně i zde se podle literatury připouští dvojí typ deklinace. Jedná se o jména Bzí, Kočí, Lipí, Roštění, Nedvězí, Strašecí a Rybitví (Bzí, Bzího atd.). Vycházíme z poznatků v jazykových příručkách, zejména pak z populárně-naučné publikace Naše místní jména a jak jich užívat, kde jsou u těchto typů jmen v genitivu, dativu a lokálu uvedeny dubletní tvary. U oikonym s apelativním lemmatem jsme při jejich vyhledávání použili dotazy typu [lemma="hovězí"], u ostatních [lemma="Lipí"]. U oikonym bylo nutné vytřídit jiné druhy proprií, někdy i jiné druhy oikonym. V případě apelativního lemmatu též apelativa.

Tabulka č. 8 Distribuce koncovek Gsg. u oikonym typu Hovězí v korpusu SYN2010 Oikonymum Bzí Hovězí Jelení Jestřabí Jestřebí

-í 1 7 22 2 12

Genitiv typ textu -ího PUB 0 PUB 0 NOV+SCI 1 PUB 0 PUB+POP 0

typ textu SCI -

42

Kobylí Kočí Kožlí Krahulčí Lipí Nedvězí Pstruží Roštění Rybí Rybitví Srní Strašecí Telecí Vydří Zaječí Zubří

15 0 2 2 2 2 1 1 2 2 17 49 0 2 0 0

PUB+POP PUB PUB+FAC PUB PUB PUB+FAC PUB PUB PUB PUB+NOV PUB+FAC PUB+POP -

0 1 0 0 0 0 0 0 1 0 0 0 1 0 0 0

PUB PUB PUB -

Graf č. 3 Frekvence koncovek Gsg. u oikonym typu Hovězí v korpusu SYN2010

3%

koncovka -í koncovka -ího

97%

U oikonym typu Hovězí převažují v Gsg. tvary podle vzoru stavení. Doklady pocházejí zejména z publicistiky, méně z literatury faktu, populárně-naučné literatury a beletrie. Jeden doklad je z vědecko-naučné literatury (Jelení). Pražský měšťan Řehoř Hrubý z Jelení přeložil spis Erasma Rotterdamského Chvála bláznovství. (SYN2010, SCI) Jako kluk jsem utíkal z domova, jednou za malířem Komárkem do Nedvězí, miloval jsem ho, jak je vtipný, nebyl ale doma, tak jsem šel do Prahy. (SYN2010, PUB) Za necelý měsíc se občané Rybitví procvičí v tom, co dělat v případě chemické havárie. (SYN2010, PUB)

43

[...] autobus jezdil velkou oklikou ráno ze Šternberka přes Lipinu a Horní Loděnici do Krahulčí, tam se otočil a vracel se přes Loděnici a Dalov do Šternberka. (SYN2010, FAC)

Korpus SYN2010 dokládá pouze čtyři tvary podle vzoru jarní a to u jmen Jelení, Kočí, Rybí a Telecí. Zdroji jsou publicistické texty, v případě Jelení vědecko-naučná literatura. 2 rytíři a 2 Pražané (Jakub Fikar z Vratu a Václav z Jeleního) byli popraveni na Hradčanském náměstí za odboj proti králi Ferdinandovi I. (SYN2010, SCI) „To proto, že manžel je sám hasič a kamarádi hasiči z Kočího nám přijeli popřát šťastný život,“ stojí psáno v e-mailu od mladé paní Musilové. (SYN2010, PUB) Řidičům by se tak zabránilo v odbočení vlevo od Příboru na vedlejší silnici k Rybí od Rybího na Nový Jičín. (SYN2010, PUB) Oranžovou stuhu za spolupráci obce a zemědělského subjektu převezmou zástupci Telecího na Poličsku. (SYN2010, PUB)

Tabulka č. 9 Distribuce koncovek Dsg. u oikonym typu Hovězív korpusu SYN2010 Oikonymum Bzí Hovězí Jelení Jestřabí Jestřebí Kobylí Kočí Kožlí Krahulčí Lipí Nedvězí Pstruží Roštění Rybí Rybitví Srní Strašecí Telecí Vydří Zaječí Zubří

-í 3 0 0 0 2 0 0 0 0 1 0 0 0 0 0 0 1 0 0 0 0

Dativ typ textu -ímu PUB 0 0 0 0 POP 0 0 0 0 0 PUB 0 0 0 0 0 0 0 PUB 0 0 0 0 0

typ textu -

44

Graf č. 4 Frekvence koncovek Dsg. u oikonym typu Hovězí v korpusu SYN2010

0%

koncovka -í koncovka -ímu

100%

Korpus SYN2010 dokládá u oikonym typu Hovězí v dativu.jen tvary podle vzoru stavení, a to u oikonym Bzí, Jestřebí, Lipí a Strašecí. Jejich zdroji jsou převážně publicistické texty, dva tvary oikonyma Jestřebí pocházejí z populárněnaučné literatury.

Z Letin ke Bzí vede zelená turistická trasa, z Lázní Letiny je třeba se nejdříve vydat po [...] (SYN2010, PUB) Neuplynula ani hodina a ke Strašecí vyrazil houfec ozbrojenců se Schwarzkopfem v čele. (SYN2010, PUB) [...] od dolní nemocnice k Lipí [...] (SYN2010, PUB) [...] táhnoucím se od Velké Bitýšky přes Javůrek, Rudku, Hlubokou a Svatoslav až k Jestřebí. (SYN2010, POP)

Tabulka č. 10 Distribuce koncovek Lsg. u oikonym typu Hovězí v korpusu SYN2010 Oikonymum Bzí Hovězí Jelení Jestřabí Jestřebí Kobylí Kočí Kožlí Krahulčí

-í 1 3 18 0 15 8 2 6 4

Lokál typ textu -ím PUB 0 PUB 0 NOV+FAC 0 0 PUB 0 PUB 0 PUB+FAC 0 PUB+VER 0 PUB 0

typ textu -

45

Lipí Nedvězí Pstruží Roštění Rybí Rybitví Srní Strašecí Telecí Vydří Zaječí Zubří

2 4 5 3 2 10 7 47 0 5 0 0

PUB PUB+POP PUB PUB PUB PUB+VER PUB PUB PUB+IMA -

0 0 0 0 0 0 0 0 10 0 0 0

PUB -

Graf č. 5 Frekvence koncovek Lsg. u oikonym typu Hovězí v korpusu SYN2010

7%

koncovka -í koncovka -ím

93%

Také v lokálu jsou u oikonym typu Hovězí doloženy především koncovky podle vzoru stavení. Doklady pocházejí převážně z publicistiky, méně z beletrie a pouze okrajově z populárně-naučné literatury a literatury faktu. [...] kterou Ladislav Kuba „zachránil situaci“ na návsi v Jestřebí u Brtnice. (SYN2010, PUB) Nemanželské dítě služky, vyrůstal v Rybitví u Pardubic [...] (SYN2010, VER) V Novém Strašecí uvažují také o pěti kamerách rozmístěných v centru města. (SYN2010, PUB)

46

Výjimkou mezi výše uvedenými oikonymy je Telecí, kde se v korpusu SYN2010 objevují v lokálu pouze tvary podle vzoru jarní. Všechny doklady pocházejí z publicistiky. V Telecím tančili po černošsku. (SYN2010, PUB) Patnáctiletý Jan Čejka s načerněnou tváří a černými kudrlinami stojí uprostřed tělocvičny v Telecím [...] (SYN2010, PUB) Nebyl by to ples v Telecím, aby se nekonala přehlídka, letos tu módní nahradila přehlídka nástrojů. (SYN2010, PUB) Ples v Telecím tentokrát uspořádali v rytmu černošského blues a jazzu. (SYN2010, PUB) Spolupráce obce a zemědělského subjektu nejlépe klape v Telecím na Poličsku, titul Skokan roku zase získaly České Heřmanice.

Graf č. 7 Frekvence pádů u oikonym typu Hovězí v korpusu SYN2010

genitiv

48%

50%

dativ lokál

2%

Frekvence genitivu, dativu a lokálu u oikonym typu Hovězí je srovnatelná s jejich frekvencí u skupiny oikonym typu Meziříčí. Nejvíce je z těchto tří pádů v korpusu zastoupen lokál, poté genitiv a velmi málo dativ (u obou skupin pouhé 2% výskytu).

Cílem našeho zkoumání bylo doložit dubletní tvary u oikonym typu Hovězí v korpusu SYN2010. Ze získaných údajů vyplývá, že dublety u tohoto typu jmen v korpusu SYN2010 doloženy jsou, a to v Gsg. a Lsg. Vzhledem k velmi nízké frekvenci lze však jejich výskyt považovat spíše za náhodný, viz tabulky č. 8, 9 a 10.

47

9. Deklinace pomnožných oikonym středního rodu na materiálu ČNK

Pomnožná oikonyma středního rodu jsou nečetná82, což je i příčina jejich velmi nízké frekvence v korpusu SYN2010. Mají deklinaci podle vzoru město (viz 4. 2. 1), výjimkou je oikonymum Luka, jehož deklinace kombinuje tvary dvou vzorů (viz níže). Připouští-li to jejich povaha jmen, může se u nich v lokálu v souladu

s

kodifikací

vyskytovat

dubletní

tvar:

Napajedlech/Napajedlích,

Čihladlech/Čihadlích.

9. 1 Pomnožná oikonyma typu Napajedla v korpusu SYN2010

Soubor zkoumaných oikonym typu Napajedla jsme vytvořili v programu Paradigma dotazem:

word= "[AÁBCČDEÉFGHCHIÍJKLMNOÓPRŘSSŤUÚVZŽ].* " lemma= ".*a" tag= "NN.P*" Dotaz vyhledal všechna substantiva zakončená na -a začínající v některém svém tvaru velkým písmenem. Pro získání souboru jsme zvolili korpus SYN2005, neboť program Paradigma možnost výběru korpusu SYN2010 nenabízí. Ze seznamu jsme manuálně vybrali všechna domácí oikonyma, další pak z publikace A. Polívkové Naše místní jména a jak jich užívat. Vytvořili jsme seznam obsahující 10 oikonym. Po ověření jejich výskytu v korpusu SYN2010 bylo zjištěno, že jsou zde

doloženy

pouze

čtyři.

K vyhledávání

jsme

použili

dotazy

typu

[lemma="Napajedla"] nebo [lemma="koryt.*"]. Konečný soubor oikonym tedy obsahuje pouze tato oikonyma: Koryta, Blata, Luka a Napajedla. Vzhledem k malému rozsahu souboru jsme přistoupili na možnost zabývat se celým paradigmatem výše uvedených oikonym v korpusu SYN2010, nejen tvarem lokálu, kde se podle odborné literatury

48

připouští u některých jmen dubletní tvar. Neuvádíme tvar vokativu, který není doložen ani v jednom případě. K oikonymům typu Napajedla jsme přiřadili i Luka (původně sem náležela), která se dnes se kromě nominativu, akuzativu a vokativu skloňují podle vzoru žena.83 Forma oikonym v korpusu je jednoslovná (tvořená substantivem – Luka, Napajedla, Koryta) i víceslovná (tvořená substantivem a adjektivem – Prostřední Blata, nebo substantivem a substantivem s předložkou – Luka nad Jihlavou). V případně víceslovných názvů je uvádíme v univerbizované podobě.

Tabulka č. 11 Abecední soubor zkoumaných oikonym typu Napajedla Oikonymum

Podoba v korpusu

AF

Blata

Prostřední Blata

2

Koryta

Koryta

8

Luka

Luka, Luka nad Jihlavou

59

Napajedla

Napajedla

104

9. 1. 1 Deklinace pomnožných oikonym typu Napajedla na materiálu ČNK

V korpusu SYN2010 se oikonymum Blata vyskytuje pouze ve tvaru nominativu (AF= 2). Tvary ostatních doložených oikonym uvádíme v následujících přehledech. Najdeme zde i frekvenci tvaru a typ textu, ze kterého pochází.

49

Tabulka č. 12 Deklinace oikonyma Koryta v korpusu SYN2010 Koryta pád

tvar

AF

typ textu

Nominativ

Koryta

3

PUB

Genitiv

Koryt

2

PUB

Dativ

-

-

-

Akuzativ

-

-

-

Lokál

Korytech

3

PUB

Instrumentál

-

-

-

Korpus SYN2010 dokládá u oikonyma Koryta tvary nominativu, genitivu a lokálu z publicistických textů. Alois Šulda je teď v Korytech nedaleko Klatov nepřítelem číslo jedna. (SYN2010, PUB) Lidé v Korytech se bojí skládky, píší petici [...] (SYN2010, PUB) Lidé v Korytech ale slovům Aloise Šuldy nevěří, někteří je dokonce označili za lživá. (SYN2010, PUB)

Tabulka č. 13 Deklinace oikonyma Luka v korpusu SYN2010 Luka pád

tvar

AF

typ textu

Nominativ

Luka

10

PUB

Genitiv

Luk

14

PUB

Dativ

-

-

-

Akuzativ

-

-

-

Lokál

Lukách

34

PUB

Instrumentál

Lukami

1

PUB

Oikonymum Luka má v nominativu a akuzativu v korpusu tvary podle vzoru město. V genitivu, lokálu a instrumentálu korpus dokládá tvary podle vzoru žena. Podle téhož vzoru se skloňuje i v dativu, který však korpus nedokládá. Všechny tvary pocházejí z publicistických textů. Skupina od února 1945 do konce války provádí destrukce trati Luka – Jihlava a sabotáže německé vojenské techniky. (SYN2010, PUB)

50

My teď musíme zvládnout zápas v Lukách, a pak i ten následující s domácí s Mohelnem [...] (SYN2010, PUB) V Lukách nad Jihlavou plánují schválení rozpočtu na příští rok v březnu. (SYN2010, PUB) Koncem srpna byl uzavřen také závod v Lukách nad Jihlavou se 110 pracovníky. (SYN2010, PUB) Lidé v Lukách chtějí bydlet. (SYN2010, PUB) Její slova potvrdil i starosta Luk Viktor Wörfl. (SYN2010, PUB)

Tabulka č. 14 Deklinace oikonyma Napajedla v korpusu SYN2010 Napajedla pád

tvar

AF

typ textu

Nominativ

Napajedla

16

PUB

Genitiv

Napajedel

32

PUB+VER

Dativ

Napajedlům

2

POP

Akuzativ

Napajedla

3

PUB

Napajedlech

15

PUB

Napajedlích

33

PUB

Napajedly

3

PUB

Lokál Instrumentál

Oikonymum Napajedla se v korpusu SYN2010 vyskytuje ve všech svých kodifikovaných

tvarech.

Znamená

to,

že

se

objevuje

i

dubleta

Napajedlech/Napajedlích a tvar Napajedlích je poměrně frekventovaný. Doklady tvarů pocházejí především z publicistiky a jen okrajově i z beletrie. Pouze málo frekventovaný tvar dativu je doložen jen z populárně-naučné literatury.

Město Napajedla pořádá v sobotu 21. března od 19:30 hodin v napajedelském zámku Jarní ples města. (SYN2010, PUB) „Při cestě večer do Napajedel mi to pěkně klouzalo,“ uvedl řidič Stanislav Churý. (SYN2010, PUB) Zatímco Smolík profitoval ve svém vrcholném období ze spolupráce s jednou velkou stájí v Napajedlech [...] (SYN2010, PUB) Už dávno nehostí Klášterní kaple v Napajedlích pouze zájemce o svaté slovo. (SYN2010, PUB) K dispozici jsou dvě nová přístaviště – v Napajedlích na Zlínsku a v Kostelanech nad Moravou na Uherskohradišťsku. (SYN2010, PUB) Setkáváme se s nimi v řadě obcí až k Napajedlům. (SYN2010, POP) Ještě před revolucí jsem pracoval například deset let na Slovensku, v Napajedlech, v Chuchli. (SYN2010, PUB)

51

Graf č. 8 Frekvence pádů u skupiny oikonym typu Napajedla v korpusu SYN2010

4%

18% nominativ genitiv dativ akuzativ

48%

lokál

27%

instrumentál 1% 2%

Z grafu č. 8 je u skupiny oikonym typu Napajedla zřejmá frekvence pádů v následujícím pořadí: lokál, genitiv, nominativ, instrumentál, akuzativ a dativ. Hlavní syntaktickou funkcí ve větné výpovědi je u tohoto typu oikonym v korpusu SYN2010 příslovečné určení místa. Tvary pomnožných oikonym typu Napajedla jsou v korpusu SYN2010 doloženy především z publicistiky. Ve všech svých tvarech (kromě vokativu) se vyskytuje pouze oikonymum Napajedla, u něhož korpus dokládá i výskyt dublety v Lpl.

52

Závěr

V průběhu vypracovávání diplomové práce jsme se podrobně seznámili s problematikou deklinace oikonym, které je v součaných českých mluvnicích a jazykových příručkách věnován poměrně malý prostor. Ucelený pohled na deklinaci oikonym podává ze současných jazykových příruček pouze publikace Naše místní jména a jak jich užívat, která je však určena především pro laickou veřejnost. Za velmi přínosnou pro výzkum uvedené oblasti považujeme práci s materiálem Českého národního korpusu, která je hlavní náplní předkládané diplomové práce. V první části práce jsme se pokusili postihnout problematiku proprií, propriální a apelativní sféry jazyka, onomastické gramatiky a korpusové lingvistiky. Vycházeli jsme při tom z nejnovější dostupné česky psané odborné literatury. Teoretickým podkladem pro druhou, praktickou část práce, je pak kapitola věnovaná deklinaci oikonym středního rodu. Platnost zde uváděných poznatků jsme ověřovali a vyhodnocovali za pomocí materiálu korpusu SYN2010 v praktické části práce. V praktické části práce jsme sledovali tendence v deklinaci singulárových oikonym typu Hovězí a pomnožných oikonym typu Napajedla v psané podobě češtiny na materiálu korpusu SYN2010. Zajímaly nás hlavně tvary jmen, ve kterých se může podle současné kodifikace vyskytovat dubleta. Na základě získaných korpusových dat a frekvenčních analýz jsme získali tyto výsledky:




v korpusu SYN2010 jsou doloženy dublety pouze u skupiny oikonym typu Hovězí, převažujícím typem deklinace je však u těchto jmen pravidelná deklinace podle vzoru stavení;




u skupiny pomnožných oikonym typu Napajedla, která jsou nečetná, je dubleta doložena pouze u oikonyma Napajedla, přičemž frekvence dubletního tvaru Lpl. Napajedlích byla v korpusu SYN2010 vyšší než pravidelného tvaru Napajedlech;




všechny doložené dubletní tvary pocházejí převážně z publicistiky.

Vzhledem k tomu, že celkový výskyt dubletních koncovek u výše uvedených typů jmen je velmi nízký, nelze naše závěry považovat za zcela objektivní a bylo by vhodné ověřit je na materiálu dalších korpusů.

53

Domníváme se, že výskyt dubletních tvarů u výše uvedených typů oikonym je do značné míry ovlivněn užitím nominativu jmenovacího v publicistických textech, které jsou hlavními zdroji získaných korpusových dat. V těchto typech textů je dle našeho názoru mnohem větší předpoklad, že se zde spíše objeví do obce Hovězí než do Hovězího. Tento druhý tvar je podle Příruční mluvnice češtiny (1995) spíše hovorový, a proto si myslíme, že se více než v psané podobě jazyka užívá v podobě mluvené. Druhý faktor, který má podle našeho mínění na distribuci dubletních koncovek v korpusu SYN2010 vliv, je místní úzus. Pokud novinový článek pojednává o dění z obce, je pravděpodobné, že zde bude oikonymum užité v podobě, která více odpovídá zdejšímu úzu. Na základě získaných korpusových dat můžeme konstatovat, že v místním úzu se většinou užívá právě dubletní tvar. Bylo by zajímavé a jistě i přínosné provést výzkum stejných souborů oikonym v mluvené podobě češtiny. Mezi současnými mluvenými korpusy však bohužel s největší pravděpodobností není k dispozici takový, který by byl pro výzkum oikonym vhodný.

54

Poznámkový aparát 1

KOMÁREK, M., KOŘENSKÝ, J., PETR, J. a kol. Mluvnice češtiny 2. Praha: Academia, 1986. s. 345.

2

ŠAUR, V. Pravidla českého pravopisu s výkladem mluvnice. Praha: Ottovo nakladatelství, 2005. s. 166. ISBN 80-7360-288-1.

3

POLÍVKOVÁ, A. Naše místní jména a jak jich užívat. Praha: Universum, 2007. s. 9.

4

ŠAUR, V. Pravidla českého pravopisu s výkladem mluvnice. Praha: Ottovo nakladatelství, 2005. s. 166. ISBN 80-7360-288-1.

5

ŠRÁMEK, R. Úvod do obecné onomastiky. Brno: Masarykova univerzita, 1999. s. 11. ISBN 80-210-2027-X.

6

Tamtéž, s. 163–165.

7

Tamtéž, s. 53.

8

Tamtéž, s. 53.

9

Tamtéž, s. 54.

10

Encyklopedický slovník češtiny. Praha:, 2002.s. 347. ISBN 80-7106-484-X.

11

Tamtéž, s. 347.

12

ŠRÁMEK, R. Úvod do obecné onomastiky. Brno: Masarykova univerzita, 1999. s. 55. ISBN 80-210-2027-X.

13

KOMÁREK, M., KOŘENSKÝ, J., PETR, J. a kol. Mluvnice češtiny 2. Praha: Academia, 1986. s. 346.

14

KNAPPOVÁ, M. Osobní jména v českém mluvnickém systému. In Klímová, K. Kneselová, H. (eds.), Propria v systému mluvnickém a slovotvorném. Sborník příspěvků z mezinárodní konference „Onomastika a škola“ konané v Brně ve dnech 10.–11. 2. 1998. Brno: Masarykova univerzita, 1999, s. 11. ISBN 80-210-2031-8.

15

KOMÁREK, M., KOŘENSKÝ, J., PETR, J. Mluvnice češtiny 2. Praha: Academia, 1986. s. 346.

16

ŠRÁMEK, R. Úvod do obecné onomastiky. Brno: Masarykova univerzita, 1999. s. 126–127. ISBN 80-210-2027-X.

17

Tamtéž, s. 126.

18

Tamtéž, s. 126.

55

19

ŠRÁMEK, R. Ke gramatickým vlastnostem proprií. In Klímová, K. – Kneselová, H. (eds.), Propria v systému mluvnickém a slovotvorném. Sborník příspěvků z mezinárodní konference „Onomastika a škola“ konané v Brně ve dnech 10.–11. 2. 1998. Brno: Masarykova univerzita, 1999, s. 16. ISBN 80-2102031-8.

20

TUŠKOVÁ, J. M. Deklinační systém feminních oikonym v češtině. Brno, 2010. Habilitační práce, Masarykova univerzita. s. 11.

21

Internetová

jazyková

příručka

[online].

2008.

Dostupné

z < http://prirucka.ujc.cas.cz>. 22

ČECHOVÁ, M. Čeština – řeč a jazyk. Praha: ISV, 2000. s. 173. ISBN 80-8586657-9.

23

GREPL, M. a kol. Příruční mluvnice češtiny. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 1995. s. 243. ISBN 80-7106-134-4.

24

SEDLÁČEK, M. Vlastní zeměpisná jména v deklinačním systému češtiny. Naše řeč

[online].

1983,

roč.

66,

č.1

[cit.

2011-09-25].

Dostupné

z . 25

SEDLÁČEK, M. Vlastní zeměpisná jména v deklinačním systému češtiny. Naše řeč [online]. 1983, roč. 66, č.1 [cit. 2011-09-26]. Dostupné z .

26

Internetová jazyková příručka [online]. 2008 [cit. 2011-09-29]. Dostupné z < http://prirucka.ujc.cas.cz>.

27

POLÍVKOVÁ, A. Naše místní jména a jak jich užívat. Praha: Universum, 2007. s. 51.

28

GREPL, M. a kol. Příruční mluvnice češtiny. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 1995. s. 263. ISBN 80-7106-134-4.

29

Internetová jazyková příručka [online]. 2008 [cit. 2011-09-29]. Dostupné z < http://prirucka.ujc.cas.cz/?id=380>.

30

GREPL, M. a kol. Příruční mluvnice češtiny. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 1995. s. 266. ISBN 80-7106-134-4.

31

Tamtéž, s. 267.

32

POLÍVKOVÁ, A. Naše místní jména a jak jich užívat. Praha: Universum, 2007. s. 27.

33

Tamtéž, s. 27–28.

56

34

GREPL, M. a kol. Příruční mluvnice češtiny. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 1995. s. 268. ISBN 80-7106-134-4.

35

POLÍVKOVÁ, A. Naše místní jména a jak jich užívat. Praha: Universum, 2007. s. 28.

36

Tamtéž, s. 28.

37

GREPL, M. a kol. Příruční mluvnice češtiny. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 1995. s. 268. ISBN 80-7106-134-4.

38

Tamtéž, s. 268.

39

POLÍVKOVÁ, A. Naše místní jména a jak jich užívat. Praha: Universum, 2007. s. 28.

40

KUČERA, K. a kol. Český národní korpus: úvod a příručka uživatele. Praha: Filozofická fakutla UK, 2000. s. 4. ISBN 80-85899-94-9.

41

ŠULC, M. Korpusová lingvistika: první vstup. Praha: Karolinum, 1999. s. 30. ISBN 80-7184-847-6.

42

KUČERA, K. a kol. Český národní korpus: úvod a příručka uživatele. Praha: Filozofická fakutla UK, 2000. s. 4. ISBN 80-85899-94-9.

43

Tamtéž, s. 5.

44

Co je korpus? [online]. Ústav Českého národního korpusu FF UK, Praha 2011 [cit. 2011-10-9]. Dostupné z < http://www.korpus.cz>.

45

ČERMÁK, F. Jazykový korpus: Prostředek a zdroj poznání. Slovo a slovesnost. 1995, roč. 56, č. 2. s.119-140.

46

KUČERA, K. a kol. Český národní korpus: úvod a příručka uživatele. Praha: Filozofická fakulta UK, 2000. s. 7-9. ISBN 80-85899-94-9.

47

Co je korpus? [online]. Ústav Českého národního korpusu FF UK, Praha 2011 [cit. 2011-10-9]. Dostupné z < http://www.korpus.cz>.

48

KUČERA, K. a kol. Český národní korpus: úvod a příručka uživatele. Praha: Filozofická fakutla UK, 2000. s. 10. ISBN 80-85899-94-9.

49

Tamtéž, s. 11.

50

ŠULC, M. Korpusová lingvistika: první vstup. Praha: Karolinum, 1999. s. 47. ISBN 80-7184-847-6.

51

KUČERA, K. a kol. Český národní korpus: úvod a příručka uživatele. Praha: Filozofická fakutla UK, 2000. s. 11. ISBN 80-85899-94-9.

52

Tamtéž, s. 12–13.

53

Tamtéž, s. 13. 57

54

Český národní korpus – SYN [online]. Ústav Českého národního korpusu FF UK, Praha 2010 [cit. 2011-10-19]. Dostupné z < http://www.korpus.cz>.

55

Tamtéž

56

Český národní korpus – SYN2010 [online]. Ústav Českého národního korpusu FF UK, Praha 2010 [cit. 2011-10-18]. Dostupné z .

57

Český národní korpus – SYN2009PUB. Dostupný tamtéž.

58

Český národní korpus – SYN2006PUB. Dostupný tamtéž.

59

Český národní korpus – SYN2005. Dostupný tamtéž.

60

Český národní korpus – FSC2000 . Dostupný tamtéž.

61

Český národní korpus – LINK . Dostupný tamtéž.

62

Český národní korpus – KSK-DOPISY. Dostupný tamtéž.

63

Český národní korpus – ORWELL. Dostupný tamtéž.

64

KOPŘIVOVÁ, M. Český národní korpus na přelomu tisíciletí [online]. Praha: Ústav

českého

národního

korpusu,

[cit.

2011-10-20].

Dostupné

z < http://www.korpus.cz>. 65

Český národní korpus –LITERA [online]. Ústav Českého národního korpusu FF UK, Praha 2010 [cit. 2011-10-20]. Dostupné z .

66

Český národní korpus – ORAL2008. Dostupný tamtéž.

67

Český národní korpus – ORAL2006. Dostupný tamtéž.

68

Český národní korpus – SCHOLA2010. Dostupný tamtéž.

69

Český národní korpus – PMK..Dostupný tamtéž.

70

Český národní korpus – BMK..Dostupný tamtéž.

71

KUČERA, K. a kol. Český národní korpus: úvod a příručka uživatele. Praha: Filozofická fakutla UK, 2000. s. 14-15. ISBN 80-85899-94-9.

72

Český národní korpus – DIAKORP [online]. Ústav Českého národního korpusu FF UK, Praha 2005 [cit. 2011-10-20]. Dostupné z .

73

Český národní korpus – DOTKO. Dostupný tamtéž.

74

Český národní korpus – INTERCORP. Dostupný tamtéž.

75

KÁŇA, T., PELOUŠKOVÁ, H. Katedra německého jazyka a literatury [online]. 2010 [cit. 2011-10-20]. Česko-německý paralelní korpus. Dostupný z .

76

KUČERA, K. a kol. Český národní korpus: úvod a příručka uživatele. Praha: Filozofická fakutla UK, 2000. s.16. ISBN 80-85899-94-9.

77

Tamtéž, s. 17. 58

78

Český národní korpus – Program Paradigma [online]. Ústav Českého národního korpusu

FF

UK,

Praha

2010

[cit.

2011-11-28].

Dostupné

z . 79

TUŠKOVÁ, J. M. Deklinační systém feminních oikonym v češtině. Brno, 2010. Habilitační práce, Masarykova univerzita. s. 109.

80

Encyklopedický slovník češtiny. Praha: 2002. s. 505. ISBN 80-7106-484-X.

81

Tamtéž, s. 347.

82

GREPL, M. a kol. Příruční mluvnice češtiny. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 1995. s. 268. ISBN 80-7106-134-4.

83

Tamtéž, s.268.

59

Použitá literatura ČECHOVÁ, M. Čeština –

řeč a jazyk. Praha : ISV, 2000. 407 s. ISBN

80-85866-57-9. ČERMÁK, F. Jazykový korpus: Prostředek a zdroj poznání. Slovo a slovesnost. 1995, roč. 56, č. 2., s.119–140. Encyklopedický slovník češtiny. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2002. 604 s. ISBN 80-7106-484-X. GREPL, M. a kol. Příruční mluvnice češtiny. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 1995. 799 s. ISBN 80-7106-134-4. KARLÍK, K. a kol. Korpus jako zdroj dat o češtině. Brno : Masarykova univerzita, 2004. 208 s. ISBN 80-210-3595-1. KNAPPOVÁ, M. Osobní jména v českém mluvnickém systému. In Klímová, K. – Kneselová, H. (eds.), Propria v systému mluvnickém a slovotvorném. Sborník příspěvků z mezinárodní konference „Onomastika a škola“ konané v Brně ve dnech 10.–11. 2. 1998. Brno : Masarykova univerzita, 1999, s. 11. ISBN 80-210-2031-8. KOMÁREK, M., KOŘENSKÝ, J., PETR, J. a kol. Mluvnice češtiny 2. Praha : Academia, 1986. 536 s. KUČERA, K. a kol. Český národní korpus: úvod a příručka uživatele. Praha : Filozofická fakutla UK, 2000. 156 s. ISBN 80-85899-94-9. POLÍVKOVÁ, A. Naše místní jména a jak jich užívat. Praha : Universum, 2007. 207 s. ŠAUR, V. Pravidla českého pravopisu s výkladem mluvnice. Praha : Ottovo nakladatelství, 2005. s. 166. ISBN 80-7360-288-1. ŠRÁMEK, R. Úvod do obecné onomastiky. Brno : Masarykova univerzita, 1999.191 s. ISBN 80-210-2027-X. ŠRÁMEK, R. Ke gramatickým vlastnostem proprií. In Klímová, K. – Kneselová, H. (eds.), Propria v systému mluvnickém a slovotvorném. Sborník příspěvků z mezinárodní konference „Onomastika a škola“ konané v Brně ve dnech 10.–11. 2. 1998. Brno : Masarykova univerzita, 1999, s. 16. ISBN 80-210-2031-8.

60

ŠULC, M. Korpusová lingvistika: první vstup. Praha : Karolinum, 1999. 96 s. ISBN 80-7184-847-6. TUŠKOVÁ, J. M. Deklinační systém femininních oikonym v češtině. Brno, 2010. Habilitační práce, Masarykova univerzita.

Internetové zdroje Co je korpus? [online]. Ústav Českého národního korpusu FF UK, Praha 2011 [cit. 2011-10-9]. Dostupné z < http://www.korpus.cz>. Český národní korpus – DIAKORP [online]. Ústav Českého národního korpusu FF UK, Praha 2005 [cit. 2011-10-20]. Dostupné z . Český národní korpus – DOTKO. Dostupný tamtéž. Český národní korpus – INTERCORP. Dostupný tamtéž. Český národní korpus –LITERA [online]. Ústav Českého národního korpusu FF UK, Praha 2010 [cit. 2011-10-20]. Dostupné z . Český národní korpus – Program Paradigma [online]. Ústav Českého národního korpusu

FF

UK,

Praha

2010

[cit.

2011-11-28].

Dostupné

z . Český národní korpus – SYN [online]. Ústav Českého národního korpusu FF UK, Praha 2010 [cit. 2011-10-19]. Dostupné z < http://www.korpus.cz>. Český národní korpus – SYN2010 [online]. Ústav Českého národního korpusu FF UK, Praha 2010 [cit. 2011-10-18]. Dostupné z . Český národní korpus – SYN2009PUB. Dostupný tamtéž. Český národní korpus – SYN2006PUB. Dostupný tamtéž. Český národní korpus – SYN2005. Dostupný tamtéž. Český národní korpus – FSC2000 . Dostupný tamtéž. Český národní korpus – LINK . Dostupný tamtéž. Český národní korpus – KSK-DOPISY. Dostupný tamtéž. Český národní korpus – ORWELL. Dostupný tamtéž. Český národní korpus – ORAL2008. Dostupný tamtéž. Český národní korpus – ORAL2006. Dostupný tamtéž. Český národní korpus – SCHOLA2010. Dostupný tamtéž.

61

Český národní korpus – PMK.Dostupný tamtéž. Český národní korpus – BMK..Dostupný tamtéž. Internetová

jazyková

příručka

[online].

2008.

Dostupné

z < http://prirucka.ujc.cas.cz>. KÁŇA, T., PELOUŠKOVÁ, H. Katedra německého jazyka a literatury [online]. 2010 [cit. 2011-10-20]. Česko-německý paralelní korpus. Dostupný z . KOPŘIVOVÁ, M. Český národní korpus na přelomu tisíciletí [online]. Praha : Ústav českého

národního

korpusu,

[cit.

2011-10-20].

Dostupný

z < http://www.korpus.cz>. SEDLÁČEK, M. Vlastní zeměpisná jména v deklinačním systému češtiny. Naše řeč [online]. 1983, roč. 66, č.1 [cit. 2011-09-25]. Dostupné z .

62

Anotace Diplomová práce „Deklinace oikonym středního rodu typu Hovězí a Napajedla na materiálu ČNK“ se zabývá deklinací singulárových oikonym typu Hovězí a pomnožných oikonym typu Napajedla na materiálu korpusu SYN2010. První část práce obsahuje teoretické výklady týkající se apelativní a propriální sféry jazyka, onomastické gramatiky a korpusové lingvistiky. Důraz je kladen na popis současného deklinačního systému oikonym středního rodu. Druhá, praktická část práce se zakládá na analýzách korpusových dat, popisuje postupy při práci s korpusovým materiálem a objasňuje některé jevy, které byly při výzkumu zjištěny.

Annotation The thesis "Word formation of oikonym neuter type of Hovězí and Napajedla upon CNC" is concerned with declension singular oikonym of the type Hovězí and uncountable oikonyms of type Napajedla on the material corpus SYN2010. The first part of this thesis contains the theoretical comments relating apelativ and proprial sphere of the language, onomastic grammar and corpus linguistic. The emphasis is on the description of declension systems of oikonym in neuter type. The second practical part is based on analysis of corpus dates, describes the methods with the work on corpus materials and brings out some events which were detected during the research.

63