MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA Katedra sociální pedagogiky
Závislost pubescentů na sociální komunikaci na Facebooku Bakalářská práce
Vedoucí práce: prof. PhDr. Aleš Sekot, CSc.
Autor práce: Dominika Struminská
Brno 2013
Bibliografický záznam STRUMINSKÁ, Dominika. Závislost pubescentů na sociální komunikaci na Facebooku : bakalářská práce. Brno : Masarykova univerzita, Fakulta pedagogická, Katedra sociální pedagogiky, 2013. 84 l., 24 l. příl. Vedoucí bakalářské práce prof. PhDr. Aleš Sekot, CSc.
Anotace Bakalářská práce "Závislost pubescentů na sociální komunikaci na Facebooku" se zaměřuje na aktuální problematiku možné závislosti dospívajících dětí v pubertálním věku na sociální komunikaci prováděnou online skrz sociální síť Facebook. Teoretická část mapuje období puberty, soustředí se především na sociální komunikaci prováděnou pubescenty v prostředí Facebooku a na možnou závislost na této činnosti. Praktická část představuje výsledky kvalitativního výzkumu prováděného metodou rozhovoru. Výzkumné šetření vychází z analýzy rozhovorů s několika žáky druhého stupně základní školy, kteří jsou každodenními uživateli Facebooku, z čehož se dá usuzovat, že Facebook v jejich životě hraje důležitou roli a v této problematice se orientují více než ti, jež Facebook pravidelně neužívají. Cílem práce je zjistit, co tyto uživatele na Facebook přitahuje, jak probíhá jejich online komunikace na této sociální síti a zda jsou schopni uvažovat nad sociální komunikací na Facebooku jako nad formou závislosti i s možnými riziky.
Annotation The bachelor thesis "Addiction of students on social communication Facebook" focuses on the current issues of possible addicton of teenagers at the age of puberty to social communication conducted online through the social networking site Facebook. The theoretical part discusses puberty, focuses primarily on social communication of pubescents conducted in an ambience of Facebook and the possible addiction to this activity. The practical part presents the results of qualitative research conducted by interview. The survey is based on analysis of interviews with several students of upper primary school who are daily users of Facebook, from
which we can deduce that Facebook plays an important role in their lives and in this area they are oriented more than those who do not use Facebook regularly. The aim is to find out what does these users on Facebook attract, how is their online communication on this social network done, and whether they are able to think about social cummunication on Facebook as a form of addiction with possible risks.
Klíčová slova Puberta, sociální komunikace, online sociální komunikace, sociální síť, Facebook, závislost na internetu, závislost na online komunikaci, závislost na Facebooku
Keywords Puberty, social communication, online social communication, social network, Facebook, Internet Addiction Disorder, addiction to online communication, Facebook Addiction Disorder
Prohlášení
Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a použila jen prameny uvedené v seznamu literatury a zdrojů.
V Kroměříži dne 25.března 2013
Dominika Struminská
Poděkování
Na tomto místě bych ráda poděkovala svému vedoucímu práce prof. PhDr. Aleši Sekotovi, CSc. za vstřícný a ochotný přístup, psychickou podporu, cenné rady a odborné připomínky při psaní mé bakalářské práce.
OBSAH 1
ÚVOD.................................................................................................................... 8
2
TEORETICKÁ ČÁST ........................................................................................... 9 2.1 Puberta ........................................................................................................... 9 2.1.1 Období pubescence v kontextu dospívání ............................................ 11 2.1.2 Vymezení a rozdělení období pubescence ............................................ 13 2.1.3 Emoční vývoj a socializace pubescentů ................................................ 14 2.1.3.1
Emancipace od rodiny ................................................................. 15
2.1.3.2
Navazování vztahu k vrstevníkům .............................................. 16
2.1.3.3
Vztah k výuce a školní práci ....................................................... 19
2.1.4 Vývoj sebepojetí ................................................................................... 20 2.1.4.1
Genderová identita ...................................................................... 21
2.2 Sociální komunikace .................................................................................... 22 2.2.1 Vymezení pojmu sociální komunikace ................................................. 23 2.2.2 Komunikační situace, její součásti a rozdělení ..................................... 23 2.2.2.1
Účel sociální komunikace a motivace k ní .................................. 24
2.2.3 Sociální komunikace pubescentů .......................................................... 27 2.2.4 Virtualizace komunikace ...................................................................... 28 2.2.4.1
Virtuální identita pubescentů a její rizika.................................... 29
2.2.4.2
Online komunikace pubescentů................................................... 31
2.2.4.3
Sociální sítě jako současný vrchol virtualizace komunikace ...... 32
2.3 Facebook ...................................................................................................... 33 2.3.1 Statistické údaje .................................................................................... 34 2.3.2 Možnosti sociální komunikace na Facebooku ...................................... 34 2.4 Závislost ....................................................................................................... 36 2.4.1 Závislost na prožitcích .......................................................................... 37 2.4.2 Závislost na internetu ............................................................................ 38 2.4.2.1
Závislost na Facebooku a na jeho sociální komunikaci .............. 40
2.5 Souhrn teoretické části ................................................................................. 42 3
PRAKTICKÁ ČÁST ........................................................................................... 43 3.1 Cíl výzkumu ................................................................................................. 43
6
3.2 Cílová skupina ............................................................................................. 44 3.2.1 Výběr cílové skupiny ............................................................................ 44 3.2.2 Charakteristika cílové skupiny.............................................................. 45 3.3 Výzkumná metoda ....................................................................................... 46 3.4 Sběr dat ........................................................................................................ 46 3.4.1 Získávání dat ......................................................................................... 46 3.4.2 Zpracování dat ...................................................................................... 47 3.5 Výsledky výzkumu ...................................................................................... 48 3.5.1 Motivace aneb Co vede pubescenty k užívání Facebooku ................... 48 3.5.2 Užitečnost Facebooku aneb Není všechno zlato, co se třpytí ............... 53 3.5.3 Přátelství na Facebooku aneb není Přítel jako přítel............................. 59 3.5.4 Komunikace online versus komunikace tváří v tvář aneb Kdo s koho . 61 3.5.5 Přílišné trávení času na Facebooku aneb Posouváme se k závislosti ... 65 3.5.6 Závislost na Facebooku aneb Mýtus nebo realita ................................. 67 3.5.7 Představa o závislosti na Facebooku aneb Jaké to asi je být závislý .... 69 3.6 Diskuze a shrnutí.......................................................................................... 74 4
ZÁVĚR ................................................................................................................ 76
5
POUŽITÁ LITERATURA A ZDROJE .............................................................. 77
6
SEZNAM OBRÁZKŮ A TABULEK ................................................................. 81
7
SEZNAM PŘÍLOH ............................................................................................. 82
7
1 ÚVOD Dnešní pubescenti vyrůstají v postmoderní společnosti, která se mimo jiné vyznačuje technologickou vyspělostí. Moderní komunikační prostředky provázejí životy současných pubescentů již od raného dětství. Děti dnes běžně vlastní mobilní telefon, přičemž připojení na internet v něm je stále obvyklejší. Počítač s připojením k internetu je považován dětmi za samozřejmost. Díky tomuto komunikují a navazují vztahy zcela jinak, než jak to dělali například jejich rodiče v minulosti. Mnozí vědci se všimli generačního rozdílu ve způsobu komunikace prostřednictvím internetu a bez něj. Označují současnou generaci termínem digitální domorodci a starší generace dospělých termínem digitální přistěhovalci, přičemž termín digitální domorodci označuje skupinu lidí, která se do světa internetu již narodila, proto se v tomto světě cítí jako doma (Eckertová, Dočekal, 2013, s. 19). Děti tak poprvé v historii předběhly své rodiče ve znalostech technologií a učí je, jak se v tomto světě pohybovat. Internet je součástí každodenního života dospívajících pubescentů. Život bez něj si již nedovedou představit. Slouží jim pro získávání informací, jako zdroj zábavy nebo jako komunikační prostředek. V této souvislosti je důležité zmínit, že 75% dětí v Evropě ve věku 9-16 let používá internet ke komunikaci (Livingstone et al. [online], 2011, s. 14). Stále populárnější jsou sociální sítě (v ČR nejznámější Facebook), které nabízejí svým uživatelům nejen různé atraktivní uživatelské služby (jako např. hry a jiné aplikace), ale především právě možnost online sociální komunikace. U pubescentů ve spojitosti se sociálními sítěmi by měl být kladen velký důraz na bezpečnost a jejich zdravé užívání. Ve své práci se zabývám právě opakem zdravého užívání sociálních sítí, a to konkrétně závislostí na Facebooku a na jeho online sociální komunikaci u pubescentů. Toto téma mě zaujalo z toho důvodu, že je nové, málo prozkoumané, velmi diskutované, aktuální a mě konkrétně velmi zajímá. Co pubescenty na Facebook přitahuje? Jak probíhá jejich online komunikace na této sociální síti? Jsou schopni uvažovat nad sociální komunikací na Facebooku jako nad formou závislosti i s možnými riziky? To jsou otázky, na které hledám odpověď v této bakalářské práci. 8
2 TEORETICKÁ ČÁST
2.1 Puberta V ontogenetickém pojetí prochází lidský život mnoha fázemi vývoje, přičemž v každé fázi dochází k určitým změnám biologickým, psychickým a sociálním. Tyto oblasti jsou ve vzájemné interakci. Změna v jedné složce tak ovlivňuje i složky ostatní, které se také mění a působí pak společně. K odlišení jednotlivých fází vývoje slouží vývojové mezníky, které signalizují rozhraní dvou vývojových fází, neboli přechod z jedné vývojové fáze do druhé. Tyto vývojové mezníky se objevují ve všech zmíněných oblastech a jsou společné pro všechny jedince ve stejném vývojovém období. Ovšem ve vývoji se objevují i rysy individuálně specifické, díky kterým je každý jedinec odlišný od ostatních lidí. V oblasti biologické jsou změny závislé na biologickém zrání. Vývojový mezník, který signalizuje rozhraní dvou vývojových fází, zde může být například pohlavní dospívání. Vágnerová (2005, s. 21) tvrdí, že zrání je podmínkou k rozvoji jednotlivých psychických vlastností a funkcí. Změny v psychické oblasti jsou ovlivňovány působením řady dalších faktorů. Mezi tyto faktory patří dědičnost a prostředí včetně výchovy rodinou. Podíl dědičnosti a vlivu prostředí na vzniku určité psychické vlastnosti je různý, ovšem vždy jsou ve vzájemné interakci (Vágnerová, 2005, s. 14-15). Vývojový mezník v oblasti psychické může být například schopnost uvažovat podle logických pravidel. Změny v sociální oblasti jsou dané společností, v níž dítě žije. Sociálním vývojovým mezníkem je zde například nástup do školy. Ten je společný pro všechny jedince v přechodu mezi stejnými danými obdobími, avšak, jak již bylo zmíněno, doprovází jej právě ony specifické rysy, které jsou pro každého individuální. Může tak docházet ke vzniku napětí, pokud jedinec není na přechod mezi obdobími ještě připravený. Toto bývá označováno jako vývojová krize (Vágnerová, 2005, s. 31).
9
Různí autoři nahlíží na vývojové krize odlišně, proto také vznikl nepřeberný počet různých variant, jak členit fáze lidského vývoje. Obecně se lidský vývoj člení do období: prenatálního (před narozením), novorozeneckého (do 1 měsíce), kojeneckého (do 1 roku), batolecího (od 1 roku do 3 let), předškolního (od 3 do 6 let), mladšího školního (od 6 do 11 až 12 let), dospívání - pubescence (od 11 až 12 do 15 let) a adolescence (od 15 do 20 až 22 let), dospělosti (od 20 až 22 do 60 let, dospělost se dále člení do dalších etap, které však pro tuto práci nejsou důležité) a stáří (nad 60 let), ovšem není od věci zmínit pár významných teorií psychického vývoje historicky uznávaných psychoanalytiků, které nachází své opodstatnění i v dnešní době, a posléze porovnat, jak nahlíží na období pubescence, což je stěžejní pro tuto práci. Podle Freuda (1991) je vývoj určován pudem života a pudem smrti. Pud života slouží k přežití a reprodukci a řídí se pocitem slasti sexuálního charakteru. Tato slast je označována jako libido. Libido prochází přes stádia orální (kojenecký věk), anální (batolecí věk), falické (předškolní věk), latentní (mladší školní věk) a genitální (dospívání), jejichž název napovídá, jakým způsobem má být slasti dosahováno. Freudova teorie byla přínosná proto, že popřela mýtus "nevinného dítěte" (Hort et al., 2000, s. 28) a upozornila na význam dětství pro další vývoj lidské osobnosti (Vágnerová, 2005, s. 36-38). Piaget (1997) vyzdvihoval význam kognitivního vývoje dítěte. Ten je ovlivněn jak vrozenými předpoklady, tak vnějšími vlivy, které jsou ve vzájemné interakci. Důležité procesy z hlediska znovudosažení rovnováhy jsou asimilace a akomodace. Asimilací dítě zahrnuje novou informaci do svých představ. Akomodací přizpůsobuje své dřívější představy novým poznatkům. Piaget rozdělil kognitivní vývoj do fází: senzomotorické inteligence (do 2 let), předoperačního myšlení (2-7 let), konkrétních logických operací (7-11 let) a formálních logických operací (11 a více let). Každá fáze je charakteristická určitým přístupem k poznávání (Hort et al., 2000, s. 32-33; Vágnerová, 2005, s. 46-48). Erikson (2002) vyšel z psychoanalýzy, ale obohatil ji o sociální hlediska v průběhu celého života. V každém období musí člověk vyřešit nějaký psychosociální konflikt, aby mohl pokračovat jeho osobnostní vývoj. Jednotlivá období nesou názvy základních činitelů konfliktů: základní důvěra proti nedůvěře (do 1 roku), autonomie proti studu (1-3 roky), iniciativa proti pocitu viny (3-6 let),
10
snaživost proti pocitu méněcennosti (6-12 let), identita proti zmatku (12-20 let), intimita proti izolaci (20-25 let), generativita proti stagnaci (25-50 let) a integrita proti zoufalství (nad 50 let). Pokud se nepodaří splnit základní úkol a vyřešit tak konflikt, může vývoj stagnovat (Hort et al., 2000, s. 29-30; Vágnerová, 2005, s. 44-46). Na období pubescence měli v minulosti různí autoři odlišný úhel pohledu, ovšem všechny zmíněné teorie nachází své opodstatnění i v dnešní době. Freud v tomto období vyzdvihoval význam genitálně zaměřené slasti, která přechází od autoerotických aktivit postupně k sexuálním vztahům (Vágnerová, 2005, s. 38). Piagetova teorie zařazuje pubescenty do období formálních logických operací, kdy jedinci nejsou vázáni na realitu, uvažují tedy hypoteticky o různých možnostech, které ani nemusejí reálně existovat. Typická je schopnost uvažovat nad tím, co by mohlo nebo mělo být (Vágnerová, 2005, s. 48). Podle Eriksonovy teorie mají pubescenti a následně i adolescenti za úkol dosáhnout vlastní identity. Pokládají si obvyklé otázky (např.: kdo jsem, jaký jsem, čemu věřím, kam patřím), které je vedou k určitému zmatku v jejich rolích (Hort et el., 2000, s. 30). V období pubecsence tedy dochází ke klíčovým životním změnám jak v oblasti biologické, tak v oblasti psychické i sociální.
2.1.1 Období pubescence v kontextu dospívání Puberta zahajuje období dospívání, na které je nahlíženo jako na přechod od dětství k dospělosti. Autoři odborných publikací stanovují věkové rozmezí dospívání mírně odlišně. Podle Langmeiera a Krejčířové (2006, s. 143) probíhá dospívání mezi 11 až 22 rokem věku. Podle Vágnerové (2005, s. 321) je to období od 10 do 20 let. Hort et al. (2000, s. 38) popisují dospívání jako období s dolní hranicí 11-12 let a s horní hranicí 20-22 let. Avšak všichni výše uvedení autoři člení dospívání dále na pubescenci a adolescenci, s přechodem mezi těmito obdobími ve zhruba 15 letech. V biologické oblasti lze dospívání vymezit jako "…životní úsek ohraničený na jedné straně prvními známkami pohlavního zrání (zejména objevením se prvních sekundárních pohlavních znaků) a více nebo méně vyznačenou akcelerací růstu, na druhé straně dovršením plné pohlavní zralosti (plné reprodukční schopnosti) a dokončením tělesného růstu." (Langmeier, Krejčířová, 2006, s. 142). Tedy rozdíl
11
mezi dítětem a dospělým je v biologické rovině spatřován ve schopnosti reprodukce a dospíváním se v tomto smyslu rozumí dozrávání tělesných funkcí k tomu určených. Co se týče psychické oblasti, základní rozdíl mezi dítětem a dospělým je v používání složitějších kognitivních postupů. Dítě chce poznat svět takový, jaký je. Dospívající přemýšlí o tom, jaký by tento svět mohl, resp. měl být (Vágnerová, 2005, s. 332). V období dospívání se tedy jedinec učí novým hypotetickým způsobům uvažování, které vedou k širšímu řešení problémů, což přináší větší variabilitu nabízejících se možností. Je velmi zajímavé, že dospívající jedinec může dokonce vyřešit problém dříve a přímočařeji než příslušník střední či starší generace (Janošová, 2008, s. 196), což svědčí o rychlosti a pružnosti myšlení dospívajícího. V sociální oblasti si české zákonodárství stanovuje vlastní mezník dospělosti, tzv. zletilost, která pasuje každého jedince do role dospělého v den jeho 18. narozenin. Podle vývojové psychologie je však každý v tomto věku ještě dospívajícím. Plnohodnotným dospělým se stává jedinec až tehdy, kdy mu tento status připíše jeho okolí, přičemž status je zde chápán jako společensky definovaná pozice v rámci širší společnosti (Schaefer, Lamm, 1995, s. 124). Připsání statusu dospělého neprobíhá okamžitě, nýbrž pozvolna, jelikož "…dospělost je vázána na dosažení jisté sociální emancipace, na vymanění z citové a materiální závislosti na rodičích či jiných pečovatelích" (Janošová, 2008, s. 196), a takového výsledku nelze dosáhnout ze dne na den. Současným fenoménem moderní doby z hlediska dospívání je to, že se sociální zralost a připsání statusu dospělého posouvá do stále vyššího věku, čímž se oddaluje vkročení do plné dospělosti v sociální rovině. Naproti tomu biologická zralost se posouvá do nižšího věku, čímž se urychluje nástup dospívání v oblasti biologické, což je popisováno jako trend sekulární akcelerace, který je v evropských a amerických zemích pozorován od poloviny 19. století a vyznačuje se například tím, že se menarché u dívek objevovala stále v nižším věku, za desetiletí zpravidla o 4-5 měsíců dříve (Langmeier, Krejčířová, 2006, s. 144-145). V posledních desetiletích však tento trend stagnuje (Langmeier, Krejčířová, 2006, s. 145; Janošová, 2008, s. 198). Období dospívání se tedy rozšiřuje v obou směrech, dříve začíná a později končí (Vágnerová, 2005, s. 322). K tomuto se vyjadřuje i Sekot (2006, s. 203), který dodává, že v tomto období jedinec již
12
není dítětem, ale není ještě ani přijat do profesních, rodinných a občanských rolí světa dospělých, a tedy se biologická zralost dostává do rozporu se sociální nezralostí.
2.1.2 Vymezení a rozdělení období pubescence Pro vymezení počátku období pubescence je nejdůležitější zaznamenání změn v biologické oblasti, spojené s nástupem sekundárních pohlavních znaků, což jsou první známky pohlavního dospívání. Mezi počátkem a ukončením tohoto období uplyne zhruba 5 let, kdy výsledkem má být dosažení plné reprodukční schopnosti, což slouží jako vývojový mezník pro přechod do následujícího období adolescence. Biologické změny, projevující se jako tělesné dospívání, jsou stimulem pro další změny v psychosociální oblasti, které pubertu doprovázejí. Mezi ně patří například změna způsobu myšlení, změna emočního prožívání, specifikace životního stylu, zájmů a hodnot, potřeba dosažení nové přijatelné pozice, změna míry závislosti na rodičích, změna významu socializace, vývoj vlastní identity a jako sociální mezník slouží ukončení povinné školní docházky v 15 letech a s tím spojená volba další školy ve spojitosti s budoucím povoláním. Pubescence je obecně lokalizována přibližně mezi 11.-15. rok (Vágnerová, 2005, s. 323; Langmeier a Krejčířová, 2006, s. 143; Hort et al., 2000, s. 38), avšak s naprosto přesným určením rozmezí věku toto období vymezit nelze z důvodu individuality každého jedince. Jak pojednávají Langmeier a Krejčířová (2006, s. 143), u některých dívek se sekundární pohlavní znaky začínají objevovat už v 8 letech, u jiných až v 15 letech, nemusí jít však o patologické projevy. U chlapců se toto rozmezí pohybuje mezi 9 až 17 lety. Období pubescence se dělí na fázi prepuberty a fázi vlastní puberty. Fáze prepuberty začíná objevením se prvních sekundárních pohlavních znaků a náhlým zrychlením růstu. Končí nástupem menarché u dívek a u chlapců první imisí semene (často ve formě noční poluce). U dívek se jedná o období mezi 11. a 13. rokem, u chlapců probíhá asi o 1-2 roky později (Langmeier, Krejčířová, 2006, s. 143; Hort et al., 2000, s. 38). Fáze vlastní puberty nastupuje po dokončení předchozí fáze a trvá do dosažení dokonalé reprodukční schopnosti. Reprodukční schopnost totiž nenastupuje zároveň s první menarché a s první imisí semene. Menzes první rok až dva bývají anovulační a stejně tak reprodukční schopnost chlapců je dosahována až
13
za určitou dobu po dokončení vývoje sekundárních pohlavních znaků. Toto období je vymezené zhruba pro věk 13 - 15 let (Langmeier, Krejčířová, 2006, s. 143).
2.1.3 Emoční vývoj a socializace pubescentů V pubertě dochází k různým změnám v psychosociální oblasti, které byly zmíněny v předchozí kapitole. V této kapitole je věnována pozornost změně emočního prožívání a změně významu socializace pubescentů v různých prostředích, což jsou z psychosociální oblasti stěžejní témata pro tuto práci. Pubescenti procházejí hormonální proměnou, která stimuluje změny v oblasti citového prožívání. Ty se projevují emoční labilitou, častými změnami nálad hlavně směrem k negativnímu rozladění, impulzivitou jednání, nepředvídatelností reakcí, nestálostí (Langmeier, Krejčířová, 2006, s. 147), navíc i nedostatkem sebeovládání, dráždivostí, tendencí reagovat přecitlivěle i na běžné podněty, nechutí projevovat svoje city navenek, vztahovačností, hostilitou, agresivitou (Vágnerová, 2005, s. 340-342) a také celkovým nedostatkem tolerance (Janošová, 2008, s. 212). Nevyrovnanost a konfliktnost je v tomto období celkově zřejmější než v obdobích jiných. Emoční reakce pubescentů jsou méně přiměřené a citové prožitky jsou dost intenzivní, ale krátkodobé a navíc proměnlivé. Tyto změny vlastních pocitů pubescenty často překvapí a mohou pro ně být i nepříjemné. Jelikož neznají příčinu těchto změn, reagují na své vlastní pocity podrážděně a rozmrzele. Sekundárně tak dochází k dalšímu zhoršení nálady a výkyvech v chování, které působí na jejich okolí rušivě (Vágnerová, 2005, s. 340-341). Výše zmíněné projevy změn v oblasti citového prožívání mají vliv na socializaci jedince v různých prostředích, komplikují a mění se tak vztahy s dospělými i s vrstevníky. Pubescent se snaží vymanit z přílišné závislosti na rodině, odmítá podřízené postavení a autority, jako jsou rodiče a učitelé, je k nim netolerantní (Vágnerová, 2005, s. 346-347), a na druhé straně se snaží navazovat vztahy ke svým vrstevníkům, ať už jde o vztahy kamarádské, nebo postupem času i partnerské. Vrstevníci mají pro pubescenta čím dál větší význam, neboť jsou ve vztahu k němu v rovnocenném postavení (Vágnerová, 2005, s. 371).
14
Nejdůležitější prostředí pro socializaci pubescenta jsou rodina, vrstevníci a škola, stejně jako v předcházejícím období mladšího školního věku, avšak nyní se sociální vazby začínají více než kdy předtím rozrůzňovat, mají jiný význam, změnil se jejich vliv i vztahy v nich. O těchto prostředích je dále pojednáno v následujících samostatných kapitolách.
2.1.3.1 Emancipace od rodiny I když je rodina celé dětství jedinci základní jistotou a útočištěm, v pubertě nastává zlom, kdy se pubescent začíná osamostatňovat. Toto odpoutávání od rodiny je spojené s proměnou citové vazby k rodičům. Zde vyvstává problém, a to ten, že mnozí rodiče nechtějí dítě "ztratit" a zejména matky se snaží udržet dosavadní závislost dítěte na nich, naproti tomu jiní rodiče naopak nutí potomka do předčasné samostatnosti, pro kterou ještě nevyzrál (Langmeier, Krejčířová, 2006, s. 153). I když se mění citová vazba pubescenta k rodičům, tak podle Vágnerové (2005, s. 350) většinou nedochází k její destrukci, tedy obavy ze "ztráty" potomka nejsou opodstatněné a je na místě nahradit infantilní závislost zralejším a vyrovnanějším citovým vztahem. Každý jedinec si hledá svůj vlastní způsob, jak postupně dosáhnout samostatnosti, přičemž toto je často doprovázeno pocity úzkosti a smutku, které plynou ze ztráty dosavadních jistot a bezpečí (Vágnerová, 2005, s. 341), ale také mohou plynout naopak z přílišného diktování života ve smyslu zákazů a příkazů. Tyto pocity úzkosti bývají doprovázeny revoltou proti rodičům, která může být prováděná vícero formami. Langmeier a Krejčířová (2006, s. 153) uvádí jako příklad revolty odmítání projevů lásky a něžností k potomkovi. Vágnerová (2005, s. 351) v tomto smyslu uvádí jako příklad trvání na rozhodnutí, které pro pubescenta není tolik důležité, jen aby prosadil jiný názor, než mají rodiče. O příčinách revolty proti rodičům pojednává Janošová (2008, s. 215), která tvrdí, že za hádkami pubescentů s rodiči stojí rozepře aspektů dětskosti a dospělosti. Vágnerová (2005, s. 346) říká, že za nekonečnou polemikou s názory rodičů stojí uspokojení z potvrzení hodnoty pubescentových vlastních schopností, k čemuž dodává, že pubescent neútočí na autoritu, aby ji zlikvidoval, ale proto, aby se jí stal sám. Pubescent tedy úspěšným oponováním a logickým argumentováním dosahuje jistoty v tom, že se může rodičům jako autoritě vyrovnat.
15
Vztahy mezi pubescenty a jejich rodiči se ve většině případů uklidní nástupem adolescence, jelikož v tomto období by podle Vágnerové (2005, s. 356) měl být proces separace ze závislosti na rodině již ukončen. Pokud rodiče akceptují určitou míru osamostatnění potomka, pak bude nadále uchován pozitivní vztah k rodičům i přesto, mají-li rodiče odlišné názory (Vágnerová, 2005, s. 357).
2.1.3.2 Navazování vztahu k vrstevníkům Díky odpoutávání se od rodiny vzniká pubescentovi volný prostor, ve kterém se může zaměřit i na jiné sociální skupiny. V tomto období velmi vzrůstá význam vrstevnické skupiny, jejíž členové mají vzájemně podobné problémy a jsou v rovnocenném postavení. Vazba na takovou skupinu snižuje individuální zodpovědnost a zvyšuje pocit sebevědomí (Vágnerová, 2005, s. 371). Pro počátek pubertálního období je typické vyhledávání vrstevníků stejného pohlaví (Hort et al., 2000, s. 38). Vrstevnické skupiny uspokojují různé psychické potřeby. Jejich členové provádí společné aktivity, komunikují, sociálně se od sebe učí nápodobou (např. napodobují vůdce party), porovnávají své zkušenosti (např. i zkušenosti s rodiči), což jim umožňuje zpětnou vazbu, pociťují alespoň částečně jistotu a bezpečí, akceptují se navzájem, získávají určitou prestiž a postavení, jejichž vydobytí je založené na jiných parametrech, než v rodině, určují si vlastní pravidla a mají své vlastní hodnoty, normy a ideály (Vágnerová, 2005, s. 371-374). V období pubescence je dále očividná velmi silná potřeba přátelství většinou s někým z vrstevnické skupiny, s kým by jedinec mohl sdílet své vnitřní pocity a komu by mohl plně důvěřovat. Přátelství jsou díky větší důvěře a otevřenosti, která se týká i citlivějších témat, daleko silnější, než v minulých letech. Podle Vágnerové (2005, s. 378) se tato touha po důvěrném vztahu s blízkým přítelem objevuje již na počátku puberty, tj. v 11-12 letech. Podle Horta et al. (2000, s. 38) je však párovému přátelství přičítán větší význam až později v pubescenci, s čímž souhlasí i Langmeier a Krejčířová (2006, s. 154), podle kterých nejlepší přátelství dvou jedinců vzniká ve věku přibližně 13 let, při přechodu do fáze vlastní puberty. V dívčích a chlapeckých přátelstvích se objevují rozdíly. Dívky jsou více otevřené, sdílí spolu tajemství a pocity. Nejlepší kamarádky bývají většinou dvě. Přátelství vzniklá v období pubescence bývají silnější a není výjimkou, že se z nich
16
stávají i přátelství celoživotní. Volba nejlepší přítelkyně závisí na potřebě stejnosti. Nejlepší přítelkyně má většinou obdobné zkušenosti, vlastnosti a zájmy. Konkrétní atributy, podle nichž si dívky volí své kamarádky, bývají vzhled, finanční situace rodiny, profesní zaměřenost rodičů, etnická příslušnost a množství zkušeností s druhým pohlavím (Janošová, 2008, s. 218-219). Chlapci zakládají v pubescenci taktéž přátelství, která mohou být dlouhodobá a stabilní, ovšem na rozdíl od dívek jsou povrchnější a vícečetná, dávají tak přednost kvantitě nad kvalitou. Chlapci tvoří partu kamarádů, kde není na místě přílišná intimita a otevřenost. Co se týče intimnějších témat, mluví spíše obecně a rádi vtipkují, předvádějí se. Chlapci si volí své kamarády podle vzhledu, stylu oblékání a postojů vůči ostatním (Janošová, 2008, s. 219). Omezenější počet blízkých přátel u pubertálních dívek lze interpretovat mimo jiné jako projev jejich větší sociální zralosti (Vágnerová, 2005, s. 379). V době, kdy dozrávají i chlapci, se začínají tvořit také smíšená přátelství, která mívají více či méně erotický podtext. Langmeier a Krejčířová (2006, s. 154-155) popsali toto rozšiřování vztahů v následujících stupních, které nemusí nastupovat u všech stejně, ani nemusejí být přesně ohraničené, mohou se prolínat: Skupinová izosexuální fáze - Doprovází počátek období pubescence. Dívky i chlapci vytváří skupiny, kde jsou jedinci stejného pohlaví. Jedinci opačného pohlaví jsou aktivně odmítáni. Individuální izosexuální fáze - Nastupuje spolu s fází vlastní puberty. Vztahy ve skupině už jedince neuspokojují, nyní se tvoří vztahy užší, vznikají nejlepší přátelství dvou jedinců. Přechodná etapa - V období pubescence je patrný zájem o druhé pohlaví, ale vítězí bázlivost a nejistota, proto je tento zájem projevovaný jen na dálku (např. pokřikováním). Heterosexuální fáze polygamní - Na konci období pubescence a při přechodu do adolescence se objevují skutečné partnerské vztahy dívek a chlapců. Zprvu bývají nestálé a proměnlivé, ale i přesto mohou být silně prožívané jako "první lásky".
17
Etapa zamilovanosti - Na konci adolescence se objevují hluboké vztahy, plné porozumění a oddanosti. Tato etapa není z hlediska zaměření tématu práce na pubescenci podstatná. S navazováním vztahů s vrstevníky opačného pohlaví je úzce spjata také sexualita a zamilovanost. V sexualitě jde zpočátku především o projevy zvědavosti, posléze se erotické pocity projevují v chování pubescentů, kde jde v první řadě o autoerotiku či fantazijní prožitky. První zkušenosti s heterosexuálními styky získávají dospívající mezi 14. a 16. rokem (Hort et al, 2000, s. 39), i když jde většinou o řídké nebo jednorázové události (Langmeier, Krejčířová, 2006, s. 158). První skutečný párový kontakt předchází takové párování, kdy skupina dává dva jedince dohromady pomocí žertů, nápisů na zdi typu A+B apod. (Vágnerová, 2005, s. 381), což podle Langmeiera a Krejčířové (2006, s. 154) spadá do přechodné etapy, ve které se projevuje zájem o druhé pohlaví na dálku, např. pokřikováním nemístných projevů chlapců se sexuálním podtextem. Podle Janošové (2008, s. 222) jsou však tyto projevy jakousi pózou před ostatními chlapci, což naznačují výpovědi dívek, podle kterých se k nim chlapci chovají mnohem kultivovaněji, jsou-li s nimi o samotě. Prvotní přitažlivost je obvykle vázaná na atraktivitu zevnějšku a stimuluje tendenci navázat bližší kontakt ve formě schůzky, čím je chození považováno za potvrzené, ovšem nejde ještě o hlubší vztah (Vágnerová, 2005, s. 381). Dívčí náklonnost zprvu směřuje k chlapcům o několik let starším, u nichž se počítá s tím, že ji také mohou lépe opětovat (Janošová, 2008, s. 221). Zájem o opačné pohlaví může vyústit v zamilovanost. Pokud k ní dojde, mívají první schůzky obvykle rozpačitý charakter. První lásky a vztahy mohou být i jen čistě platonické. Motivací k navazování předpartnerských vztahů může být i tlak vrstevnických norem. Pubescent chce mít to, co mají ostatní, i když o to třeba ještě ve skutečnosti ani nestojí, ale bojí se požadavek skupiny odmítnout, protože by byl negativně hodnocen. Mnohdy proto pubescenti v této oblasti přehání, nebo si vymýšlí reálně neexistující zážitky (Vágnerová, 2005, s. 382). Období pubescence z hlediska vztahů s vrstevníky končí prvními zkušenostmi erotického a sexuálního charakteru mezi 14.-16. rokem, avšak
18
k prvnímu sexuálnímu styku dochází průměrně až v 17 letech, tedy až v období adolescence (Hort et al., 2000, s. 39).
2.1.3.3 Vztah k výuce a školní práci Pro počátek období pubescence je typický přechod na druhý stupeň základní školy, kdy jedinci začínají uvažovat o jejím významu pro budoucnost, proto se mění motivace k učení. Úspěšnost ve škole přestává být cílem. Pubescent se neučí proto, aby obohatil svoje znalosti a dovednosti, ale proto, aby dosáhl konkrétního vytyčeného cíle, např. přijetí na vybraný obor (Vágnerová, 2005, s. 363). Z tohoto důvodu známky již nehrají pro pubescenta takovou roli jako v předcházejícím období, kdy se učil proto, aby dostal dobrou známku a byl za ni dospělými pozitivně ohodnocen. V tomto období vynaloží pubescent větší úsilí v učení pouze tehdy, je-li přesvědčen o dalším smyslu takového jednání. Tedy motivace k práci klesá, pokud se učivo nejeví potřebné. Dále podle Vágnerové (2005, s. 364) může motivace k učení klesat u těch, kteří náročnější výuku nezvládají, v důsledku čehož může školák volit nějakou z variant úniku, jako např. ignorování, vytěsnění, záškoláctví apod. Změněný způsob nahlížení pubescentů na školu se projevuje i ve vztazích s rodiči a učiteli. Rodiče se snaží změnit postoj svých potomků ke škole. Nedostatky ve školní práci jsou často interpretovány jako překážka, kterou je třeba odstranit, aby měl potomek šanci na uspokojivé budoucí zařazení, a tak vyvíjejí na děti větší tlak (Vágnerová, 2005, s. 364). Avšak chlapci získávají v tomto ohledu určité výhody oproti dívkám. V těchto výhodách se skrývá větší svoboda, co se týče volného času i školních výsledků (Janošová, 2008, s. 210). Rodiče tak kladou větší nároky ve školních výsledcích na dívky. Vztahy k učitelům se díky změněnému způsobu uvažování pubescentů taktéž mění. Pubescent je k učitelům netolerantní, neuznává autority, snaží se diskutovat, čímž se chce přiblížit jejich pozici, odmítá plnit jejich požadavky, mívá tendence je provokovat, je k nim více kritičtější. Tato kritika není větší než k jiným lidem, avšak je nápadnější, protože je novým, dosud tabuizovaným projevem (Vágnerová, 2005, s. 365). Konec období pubescence je doprovázen významným sociálním mezníkem, kterým je přijetí na vybranou střední školu či učební obor. Výběr školy závisí na tom, jak si pubescent představuje svoje budoucí povolání. Do začátku pubescence je
19
volba povolání předmětem fantazie, která se neváže na vlastní schopnosti a dovednosti. To se mění přibližně v 11 letech (Langmeier, Krejčířová, 2006, s. 159), kdy dítě začíná srovnávat tato svá přání se skutečnostmi, které se týkají jeho vlastních schopností, dovedností a školního prospěchu. Pubescent vyslovuje různá rozhodnutí, která však často mění z důvodu toho, že ještě není úplně zájmově vyhraněný a vývoj charakterových vlastností a schopností u něj ještě není dokončen. Díky výše uvedenému se mnohým stává, že se v období pubescence rozhodnou pro volbu určité školy, s jejímž výběrem po dvou až třech letech v období adolescence nejsou spokojeni a usilují o změnu (Lagmeier, Krejčířová, 2006, s. 160).
2.1.4 Vývoj sebepojetí Vývoj sebepojetí u pubescenta a následně i adolescenta má za úkol vytvořit si stabilní pocit vlastní identity. Pubescent si při vytváření identity pokládá obvyklé filosofické otázky typu kdo jsem, jaký jsem, čemu věřím, kam patřím, kam směřuji a kým bych chtěl být, které vedou k sebepoznání a k následné sebeakceptaci (Vágnerová, 2005, s. 403). Pubescent vnímá, že se jeho osobnost mění (jinak vypadá, jinak uvažuje, má jiné pocity), z čehož cítí nejistotu, a proto usiluje o hlubší sebepoznání. Vágnerová (2005, s. 403) v tomto kontextu říká, že je pubescent přímo manipulován ke změně představy o sobě samém. Jak se mění pubescentova osobnost, tak se mění jeho sebepojetí, a aby se mohlo změnit jeho sebepojetí směrem k následné sebeakceptaci, tak musí mezitím dojít k sebepoznání. Jinými slovy řečeno, pubescentovi se mění představy o sobě samém, a aby mohl sám sebe přijmout takového, jaký je, tak je důležité, aby nejprve sám sebe poznal. Při sebepoznání se pubescent zaměřuje hlavně na vlastní psychiku, kde zkoumá obsah svého vědomí, vlastní pocity, prožitky a myšlenky, což by v mladším věku nedokázal (Vágnerová, 2005, s. 405). Jako prostředek sebepoznání může sloužit hodnocení pubescenta jinými lidmi. Jedinec v tomto období si nejvíce zakládá na tom, jak naplnil očekávání vrstevníků, případně rodičů, resp. při rozvoji individuálního sebepojetí je důležitá fáze skupinové identity (Vágnerová, 2005, s. 434). Informace o sobě samém může získat také srovnáváním se s ostatními, což je
20
spojeno s hledáním nových vzorů, jak těch dobrých, kterým se chce podobat, tak těch špatných, od kterých se chce diferencovat (Vágnerová, 2005, s. 406). Při sebeakceptaci se pubescent musí přijmout v nové, nehotové, proměnlivé podobě. Nespokojenost se sebou samým je v tomto období běžná. Když o sobě pubescent uvažuje, tak se mu zdá, že by mohlo být lepší skoro všechno (Vágnerová, 2005, s. 408). Vývoj sebepojetí započatý v období pubescence má vést k nalezení vlastní stabilní identity v období adolescence, což Hort et al. (2000, s. 39) popisují jako: "…nalezení sebe sama jako svébytné osoby, která má konzistentní cíle, profesní orientaci, přátelství, sexuální vztahy, morální hodnoty a skupinovou příslušnost. Je schopná
nezávislého
života
a
realistického
sebehodnocení,
sebecenění
a sebeutěšení.". Jedinec by si tedy měl ujasnit své možnosti i meze a přijímat sám sebe i se svými nedostatky.
2.1.4.1 Genderová identita K pubescenci se pojí rozvoj genderové identity, který je nyní více než kdy předtím záležitostí vědomou (Janošová, 2008, s. 209). Hlavně v souvislosti s pohlavním dospíváním a s jeho společenským významem dochází k jejímu většímu vyhranění (Vágnerová, 2005, s. 422). Od chlapců a dívek se očekává chování hodné jejich mužských a ženských rolí. Ženská role je chápána jako méně imponující, spojená s více povinnostmi a omezeními. Od dívek je vyžadována zodpovědnost a vyhovění společenským požadavkům. K tomu jsou více omezovány a mají menší svobodu v rozhodování o svém volném čase i ve výběru vrstevnické skupiny (Vágnerová, 2005, s. 422). Chlapci získávají na rozdíl od dívek více výhod v různých směrech (Janošová, 2008, s. 210). Mají větší svobodu v rozhodování o svém volném čase i ve školních výsledcích. Pubescence je období plné nejistoty, a proto pubescenti rádi lpí na jasném vymezení čehokoli, což se projevuje i v genderových rozdílech. Pubescenti striktně vyžadují dodržování mužských a ženských standardů. Při nedodržování narůstá netolerance a kritičnost k odlišnostem (Vágnerová, 2005, s. 423), což jsou projevy pro toto období typické.
21
Genderové rozdíly se projevují i ve vztahu k tělesným změnám. V dětství si byli chlapci a dívky fyzicky více podobnější, v pubertě však dochází k výrazné diferenciaci tělesného vzhledu. Pro dívky je důležitý především jejich zevnějšek, který stylizují podle aktuálního ideálu krásy, naopak pro chlapce je významnější funkčnost jejich těla ve smyslu fyzické síly a na jejich vzhledu jim až tak nezáleží (Vágnerová, 2005, s. 423). O tomto pojednává i Janošová (2008, s. 210-211), která si u dívek větší péči o zevnějšek vysvětluje vazbou na zájem ze strany chlapců, ovšem dodává, že genderový rozdíl úpravy zevnějšku se v posledních desetiletích pomalu vytrácí. Zástupci mužského pohlaví tráví nyní úpravou zevnějšku skoro stejně tolik času, jako dívky či ženy, jen s tím rozdílem, že se to snaží dělat nenápadně. Vývoj sebepojetí, který byl zmíněn v předchozí kapitole, se v období pubescence podle Vágnerové (2005, s. 427) také genderově liší. Sebepojetí se rozvíjí u dívek a chlapců odlišným způsobem, v závislosti na rozdílech v prožívání změn spojených s dospíváním. Dívky se sebou bývají méně spokojeny, jsou sebekritičtější a citlivější, častěji zažívají negativní pocity a cítí se osamělé. Naproti tomu chlapci jsou se sebou celkově spokojenější, což je dáno možná tím, že nad sebou tolik neuvažují a akceptují se takoví, jací jsou.
2.2 Sociální komunikace Termínu komunikace (z lat. communicatio - sdělení, společné sdílení) užívá velká řada oborů a jeho význam je chápán velmi široce. V nejširším pojetí se pod komunikací rozumí jakákoli reakce na podnět vůbec (Reichel, 2008, s. 195). Podle Sekota (2006, s. 243) se jedná o přenos informací od určitého jedince nebo skupiny k jiným. Výše uvedený latinský překlad slova komunikace však nabírá humanitní rozměr. V něm slovo komunikace neznamená jen jednoduchý přenos informací, ale také podílení se druhých na nějaké činnosti, třeba jen jejich přítomností (Vybíral, 2000, s. 17). Tato práce se zaměřuje právě na humanitní rozměr komunikace, na komunikaci sociální, která je zejména v pedagogice, sociologii a psychologii významným pojmem, který se zjevně blíží svému původnímu latinskému významu.
22
2.2.1 Vymezení pojmu sociální komunikace Sociální komunikací se označuje proces sdělování v sociálním styku. Je to nezbytná
podmínka
a
projev
sociálního
života.
Je
stěžejní
pro
řádný
psychosomatický vývoj jedince, který by bez ní strádal (Reichel, 2008, s. 195). Pojem sociální komunikace lze jinak vymezit jako předávání informací mezi lidmi od adresáta k příjemci, přičemž obsahuje nejen přenos samotné informace, ale také určitou emoci, tedy nejen slovní sdělení, ale i neverbální prvky (Bulisová a kol., 2003, s. 629). Podle Hartla a Hartlové (2000, s. 266) je sociální komunikace specifická forma sociálních styků, která nespočívá v pouhém přenosu informací, ale předpokládá porozumění; lze ji považovat za dílčí případ sociální interakce. Interakcí je zde míněno: "…vzájemné dorozumívání, verbální i neverbální, mezi dvěma nebo více jedinci či mezi skupinami; nejčastěji probíhá tak, že chování jednoho se stává podnětem pro chování druhého, jeho reakce se naopak stává podnětem pro prvého či dalšího; sociální interakce zahrnuje jak sociální komunikaci, procesy, vliv a moc, tak i kooperaci a sociální konflikt." (Hartl, Hartlová, 2000, s. 236). Z výše uvedených výkladů pojmu sociální komunikace vyplývá, že sociální interakce (jakékoliv působení lidí na sebe) v sobě zahrnuje sociální komunikaci, která slouží pro přenos jak informací, tak emocí.
2.2.2 Komunikační situace, její součásti a rozdělení Komunikační situace se neobejde bez důležitých součástí. Těmito součástmi podle Reichela (2008, s. 196) jsou: komunikátor (sdělovatel), komunikant (přijímač), obsah komunikace (sdělení), směr komunikace (od koho ke komu sdělení putuje), forma komunikace (rozděluje se na kanál, tj. cestu a kód, tj. podobu), komunikační záměr (důvody,motivy), komunikační efekt (reakce) a zpětná vazba. Uvedené součásti Reichel (2008, s. 197) dále uspořádává do následující obecné definice: "Komunikační situace je specifickou sociální situací, v níž komunikátor-sdělovatel určitou formou, tedy určitým kanálem (cestou) a v určitém kódu (podobě), sděluje nějaký obsah směrem ke komunikantovi-příjemci. To vyvolává jisté efekty, jež obě strany porovnávají se svými záměry, a komunikátor23
sdělovatel se o efektu komunikace vyvolaném u komunikanta-příjemce dozvídá prostřednictvím zpětné vazby." Komunikační situace se může odehrát ojediněle, ale obvykle se řetězí do pravidelně se opakujících a na sebe navazujících interakcí, které se pak dále propojují a vytvářejí dlouhodobé komunikační procesy (Reichel, 2008, s. 197). Podle zaměření se na určitou součást komunikační situace ji lze dále různě dělit. Z hlediska tématu této práce jsou důležitá následující rozdělení, viz níže. Komunikační situace se může dělit podle typu komunikačních partnerů na intraskupinovou (probíhá uvnitř skupiny) a extraskupinovou (probíhá s někým vně skupiny), dále na interpersonální (mezi jedinci nebo skupinami) a intrapersonální (jedinec komunikuje sám se sebou), možno také na formální a neformální (Reichel, 2008, s. 198-199). Reichel (2008, s. 201-203) dále dělí komunikační situaci podle směru komunikace na jednosměrnou (sdělení jde od komunikátora ke komunikantovi), obousměrnou (typické je střídání komunikačních pólů) a mnohosměrnou (komunikační situace probíhá mezi více subjekty), dále na horizontální (typický je obdobný sociální status komunikujících) a vertikální (typické jsou rozdílné sociální statusy komunikujících), a také na řetězovou (sdělení putuje od jednoho k druhému v lineární rovině), větvenou (komunikátor předá sdělení více subjektům) a okružní (lineární komunikační řetězec se vrátí k původnímu komunikátorovi). Další rozdělení komunikační situace se týká její formy. Komunikace podle podoby sdělení (kódu) je dělena Reichelem (2008, s. 211, 214) na verbální (mluvená a psaná řeč) a neverbální (gesta, mimika, postoje, apod.), a také na přímou (komunikace tváří v tvář) a nepřímou. Nepřímá sociální komunikace probíhá zprostředkovaně, což znamená, že informace a emoce v procesu sdělování putují skrz třetí osobu nebo komunikační prostředky (např. vzkazy, záznamy, dopisy, telefon, internet apod.), přičemž tato forma výrazně převažuje (Hartl, Hartlová, 2000, s. 266).
2.2.2.1 Účel sociální komunikace a motivace k ní Nejdůležitější součást komunikační situace vzhledem k tématu této práce je komunikační záměr, který nám říká, že komunikace probíhá za nějakým účelem (důvody komunikace) a s nějakou motivací (motivy komunikace). Účel sociální
24
komunikace a motivace k ní tvoří teoretický základ pro posouzení tématu možné závislosti na online sociální komunikaci, o čemž je pojednáno v poslední hlavní kapitole. Komunikační záměr si tedy zaslouží tuto samostatnou kapitolu, která přináší odpovědi na otázky proč lidé komunikují a co je k tomu vede. Vybíral (2000, s. 22) tvrdí, že každá komunikační výměna plní zpravidla jednu či více funkcí. Zrealizováním této funkce dostává komunikace svůj smysl, účel, což znamená, že pro člověka nabývá jistého významu. Díky komunikaci může člověk informovat, instruovat, přesvědčit, vyjednat, pobavit, kontaktovat se, předvést se, z čehož Vybíral (2005, s. 31-32) stanovil funkce komunikování: Funkce informativní - Informovat, tj. předat zprávu, oznámit, prohlásit. Funkce instruktážní - Instruovat, tj. navést, zasvětit, naučit, v krajním případě i přikázat. Funkce persuazivní - Přesvědčit, tj. získat někoho na svou stranu, ovlivnit, změnit názor druhého. Funkce operativní, vyjednávací - Vyjednat, tj. domluvit se, řešit a vyřešit, dospět k dohodě. Funkce zábavní - Pobavit, tj. rozveselit druhého nebo sebe. Funkce kontaktní - Kontaktovat se, tj. užít si blízkosti druhého, prožít pocit, že pro někoho má cenu se mnou mluvit. Funkce sebe-prezentační - Předvést se, tj. prezentovat se, zalíbit se nebo zastrašit, vyvolat dojem, exhibovat. Komunikace s touto funkcí je zaměřena více na formu než na obsah. Pouze informativních výměn není v běžných situacích mnoho. Jak říká Vybíral (2005, s. 31), k informativní funkci se často pojí i skrytá instruktážní nebo persuazivní funkce, a to i tam, kde je komunikace nabízena jako pouhé informování. Například neobjektivní zpravodajství v televizi nebo v tisku může nejen přinášet základní informaci, ale i manipulovat, resp. instruovat k něčemu, což se projevuje například tak, že příjemce má navíc informaci o tom, jak má zprávě rozumět, co si z ní má vyvodit, nebo co si o ní má myslet.
25
O motivaci ke komunikaci je možno hovořit jako o latentní funkci. Vyskytuje se všude tam, kde je přítomno odhodlání, což motivaci odlišuje od předchozích účelů ke komunikování, které navíc nebývají skrývány (Vybíral, 2005, s. 32). Lidé mají různou motivaci ke komunikaci, která navíc závisí na řadě okolností: "…zda je nám druhý/á sympatický/á, zda jsme svěží nebo unavení, zda ovládáme jazyk partnera, zda si s ním rozumíme, zda předpokládáme, že si s ním budeme rozumět, zda jsou obsahy v naší mysli dostatečně naléhavé, že se o ně chceme podělit." (Vybíral, 2005, s. 33). Tuto různou motivaci ke komunikaci Vybíral (2005, s. 33-35) dále rozděluje do základních druhů: Motivace kognitivní - Chtít něco sdělit o světě, o sobě, o druhých, podělit se o myšlenku, názor, novinu, atp. Motivace zjišťovací a orientační - Chtít se více vyznat v názorech druhého člověka nebo v určitém tématu, zde postačují i informace "z druhé ruky". Motivace sdružovací - Chtít navázat vztah, kontakt. Z funkce kontaktní vyplývá, že častou motivací komunikovat je uspokojit potřebu bližšího kontaktu. Motivace sebepotvrzovací - Potvrdit si svou cenu pro druhého člověka i sám pro sebe tím, že je druhý ochoten komunikovat. Například rodiče v tomto smyslu používají někdy jako trest pro své potomky odmlčení se, nekomunikování s nimi. Motivace adaptační - Komunikací dát najevo svou pozici v sociálním světě anebo svou životní roli, čímž se jedinec integruje, přizpůsobuje okolí. Neadaptovaní jedinci mívají odlišný styl komunikace. Motivace přesilová - Komunikace kvůli potřebě uplatnit se, což se projevuje upoutáváním pozornosti na svou osobu, zjednáváním si respektu. Motivací může být vyniknutí v porovnání s druhými, tj. chtít být lepší než oni. Motivace požitkářská - Komunikace kvůli potřebě odpočinout si, rozptýlit se, pobavit se, uniknout od starostí, apod. Motivace existenciální - Týká se existence člověka, uspokojuje smysl života, zahrnuje v sobě všechny předchozí motivace, ovšem je jim významově nadřazená, protože existence lidstva by bez komunikace nebyla možná.
26
Jednotlivé funkce komunikace nám napovídají, za jakým účelem je komunikace provozována, resp. z jakého důvodu. Motivace ke komunikaci poukazuje na skrytou funkci komunikace, tedy určuje, s jakými skrytými motivy člověk komunikuje. Motivace může být zaměřena subjektivně, z osobního hlediska, tato zahrnuje individuální potřeby jedince, ale i objektivně, tedy existuje nezávisle na subjektivním mínění či chtění. Objektivní motivací je poslední výše uvedený druh, motivace existenciální, která souvisí se základní lidskou potřebou komunikovat, což je nejobecnější motiv ke komunikaci vůbec. O základních lidských potřebách je pojednáno v poslední hlavní kapitole této práce v souvislosti s novým fenoménem možnou závislostí na online sociální komunikaci.
2.2.3 Sociální komunikace pubescentů Sociální komunikace pubescentů je závislá na změnách v myšlení a chování. Pro toto období je typická jistá nevyrovnanost a konfliktnost, jak již bylo zmíněno v předchozí kapitole "Puberta" a v následujících podkapitolách. Tato nevyrovnanost a konfliktnost se projevuje především vůči autoritám, jako jsou rodiče a učitelé. Naopak s vrstevníky pubescenti vycházejí dobře, jejich přítomnost vyhledávají více než kdy předtím; prvně tvoří pohlavně homogenní skupiny, tzv. party, posléze vznikají blízká přátelství dvou jedinců taktéž stejného pohlaví, ve kterých se jedinci více svěřují se svými problémy, v této souvislosti Hort et al. (2000,s. 38) uvádí, že 75% dospívajících probírá své emocionální problémy s vrstevníky; a následně pubescenti tvoří přátelství i s jedincem opačného pohlaví, které může být doprovázeno prvními prožitky zamilovanosti nebo možným sexuálním podtextem. Komunikace s vrstevníky se v pubertě výrazně liší od komunikace s dospělými. Ve vrstevnické skupině bývají pubescenti hluční, hulákají na sebe, užívají hrubší výrazy, vyjadřují se silně neverbálně, např. hihňáním, grimasováním, dotýkáním, strkáním apod. Pubescenti si tak vytvářejí vlastní styl, při kterém preferují určitá slova a slovní obraty, tento styl bývá doplněn o určitou šroubovanost a teatrálnost, jež má na komunikujícího upoutat pozornost a zároveň potvrdit jeho originalitu (Vágnerová, 2005, s. 394). Pubescenti kladou důraz na skupinovou identitu, tj. mají stejné nebo podobné zájmy, hodnoty, oblečení, komunikační vzorce atp., ovšem toto se musí zásadně lišit
27
od dospělých, které to navíc ideálně má šokovat, což je projev egocentrismu, neboli soustředění se na vlastní skupinu, která demonstruje odpoutání se od dospělých na venek (Vágnerová, 2005, s. 395). Dále Vágnerová (2005, s. 395) pojednává o tom, že pro toto období jsou typické nekonečné a opakované telefonické hovory a posílání SMS zpráv, jejichž smyslem není potřeba zodpovědět něco aktuálního a konkrétního, nýbrž se jedná spíše o potvrzení existujícího vztahu symbolickým kontaktem, kde není významný obsah, ale frekvence. Dospělí se snaží tuto podle nich nesmyslnou komunikační aktivitu omezit. Vágnerová zde však nezmiňuje důvody, proč tak rodiče jednají. Při předpokladu, že by hlavním důvodem byla ekonomická stránka věci, tj. vysoké účty za telefonování, by v dnešní době rodiče komunikační aktivitu dětí nemuseli omezovat, protože děti dnes komunikují převážně díky internetu, konkrétně 75% dětí v Evropě ve věku 9-16 let používá internet ke komunikaci (Livingstone et al. [online], 2011, s. 14)., kde pokud je zajištěno připojení, je komunikace zadarmo.
2.2.4 Virtualizace komunikace Slovo "virtuální" lze vykládat ve více významech. Ve filosofickém smyslu je virtuální důležitou dimenzí reality, avšak v běžném životě se slovo virtuální používá jako výraz nereálného, nehmatatelného. I když pojem virtuální nelze ukotvit na žádné časoprostorové souřadnici, přece jen je virtuální reálné, resp. to, co je virtuální, existuje, aniž je to zde přítomno (Lévy, 2000, s. 45). Virtualizace komunikace započala už v dobách, kdy byly ke komunikaci používány starší techniky jako písmo, zvukový nebo obrazový záznam, rozhlas, televize a telefon, u kterých bylo zřejmé, že komunikant reálně existuje nebo existovat bude, ovšem v době vzniku informace nemusí být fyzicky přítomen. Díky telefonu si lidé přivykli na dálkovou interaktivní komunikaci, avšak až nástup internetu dovoluje členům velké skupiny lidí virtuální komunikaci jako takovou, tj. například se organizovat a spolupracovat, a to v reálném čase, i přes různé geografické rozmístění jednotlivců. Trend virtuální komunikace se vyvíjel přes e-mail (elektronická pošta), ICQ (online dopisování si v reálném čase s každým přítelem soukromě - zvlášť), Skype (online telefonování a videohovory), chat (online dopisování si jak s jedním přítelem
28
soukromě, tak s více lidmi veřejně), až po fenomény moderní doby - sociální sítě, které nabízejí kromě jiného i nepřeberné možnosti komunikace.
2.2.4.1 Virtuální identita pubescentů a její rizika Pubescenti v dnešní době již nerozlišují mezi světem online (být na internetu) a offline (nebýt na internetu). Omezují telefonování a posílání SMS, místo toho se chodí domlouvat na Facebook. Díky mobilním telefonům s internetem se online stalo pro pubescenty součástí offline a vývoj technologií napovídá tomu, že budou online stále více a více (Eckertová, Dočekal, 2013, s. 21). Nový online svět však přináší řadu potenciálních rizik. Ve srovnání s reálným světem není výrazně nebezpečnější, úskalí spočívá v tom, že je nový, a proto jej ještě většina neumí bezpečně využívat. Rodiče sice upozorňují své potomky, aby "nikam nechodili s cizími lidmi na ulici", ale už zapomínají na to, aby "nikdy nechatovali s cizími lidmi a nepřidávali si je do přátel". Velká část teenagerů je zbrklá a neopatrná, a tak mohou vznikat nebezpečí (Eckertová, Dočekal, 2013, s. 24). Ještě nedávno byl online svět veden více v anonymitě, lidé včetně pubescentů vystupovali na internetu pod přezdívkami (nicky), kterých měli na chatu třeba hned několik, nevyplňovali příliš dopodrobna nebo pravdivě své profily (osobní veřejné stránky), nevkládali tolik fotek, neboť kapacity byly omezené, případně nevkládali žádné fotky, aby si zachovali anonymitu či falešnou virtuální identitu. Pozn.: Virtuální identitou se zde rozumí to, jak se jedinec reprezentuje prostřednictvím internetu (Šmahel, 2003, s. 41). Svůj názor, a to i poměrně radikální, nemusel nikdo skrývat, jelikož bylo těžké dohledat, o koho se v této souvislosti jedná. V dnešní době, jen o pár let později, je to jinak; na sociálních sítích vystupuje většina uživatelů pod svým pravým jménem, pod svou vlastní reálnou identitou, kdy jen 16% dětí v Evropě ve věku 9-16 let se na internetu vydávalo za někoho jiného, než ve skutečnosti jsou (Livingstone et al. [online], 2011, s. 16), kapacita vkládání fotek a videí je téměř neomezená a zabezpečení soukromí profilu je taktéž novinkou, se kterou spousta uživatelů neumí pracovat, případně o ní vůbec neví, o čemž svědčí fakt, že pouze 56% dětí v Evropě ve věku 9-16 let ví, jak nastavit soukromí na sociálních sítích (Livingstone et al. [online], 2011, s. 17). Spousta uživatelů si stále neuvědomuje důsledky svého chování, které se již nyní neskrývá za anonymní
29
přezdívkou, a tak se může stát, že pod svou vlastní identitou vkládají na sociální sítě takové názory, které by veřejně jen stěží řekli. Uživatel sociální sítě se může se svou virtuální identitou zcela ztotožnit a domnívat se, že vyjadřuje celou jeho reálnou osobnost. Avšak Šmahel (2003, s. 41) v této souvislosti pojednává o tom, že člověk vystupuje prostřednictvím své virtuální prezentace (i když je pod pravým jménem) mírně odlišně, a tím pádem je okolím i jinak vnímán. Odlišnost spočívá v tom, že se do virtuální identity mohou otisknout vědomá i nevědomá přání uživatele (Ševčíková, Šmahel, 2010, s. 115), tedy se uživatel může prezentovat takový, jaký by chtěl být nebo jaký si myslí, že je, i když takový ve skutečnosti být nemusí, resp. se jedinec může udělat lepším, než doopravdy je, jinými slovy virtuální identita je prezentována v lepším světle než reálná identita. S vystupováním pod svým pravým jménem, pod svou reálnou identitou, se pojí nebezpečí jak zneužití údajů, kde je např. možný kybergrooming (lákání oběti na schůzku), tak dlouhodobého či celoživotního stigmatu, při prezentaci nevhodných názorů, na což může navazovat plynule kyberšikana. Kyberšikana používá k zesměšnění nebo ublížení elektronických prostředků, přičemž se jedinec nemůže bránit a toto nepřátelské chování se opakuje (Rogers, 2011, s. 59). Jiní odborníci tvrdí, že kyberšikana nemusí být zaměřena na cílené ublížení oběti a obvykle také není, může to být pouze nezvládnutý žert kamarádů, který oběti neměl ublížit, avšak díky internetu se situace vymkla kontrole (Kopecký [online], 2012); výzkumy Univerzity v Britské Kolumbii uvádějí, že až 95% případů kyberšikany je realizováno původně jako vtip (Shapka [online], 2012). Internet je nebezpečný při šikaně v tom, že málokdo dokáže předem odhadnout počet a míru reakcí dětí na vypjatou situaci a dobu, po jakou bude šikana na jedince stigmativně působit. Jsou známy případy, kdy se prostředky kyberšikany (např. konkrétní video) objevovaly na internetu i v dospělosti původně dětského šikanovaného jedince, vždy po nějakém latentním období. Nejznámější je 10 let starý případ kyberšikany chlapce z Kanady, který natočil sebe samého, jak napodobuje boj z jeho oblíbených Hvězdných válek. Toto video se bohužel dostalo do rukou jeho spolužákům, kteří jej umístili na internet, kde se lavinově rozšířilo a několikrát oběhlo svět a znovu a znovu se objevuje na různých místech internetu. Odhady tvrdí, že v roce 2010 přesáhlo miliardu shlédnutí 30
(Eckertová, Dočekal, 2013, s. 70). Chlapec díky nechtěné popularitě skončil na psychiatrii. Dnes již studuje práva, avšak svému internetovému stigmatu nikdy neunikne, od té doby je neustále sledován médii jako celebrita.
2.2.4.2 Online komunikace pubescentů Online sociální komunikace pubescentů je z hlediska druhu nepřímá (neděje se tváří v tvář, nýbrž zprostředkovaně), interpersonální (mezi jedinci nebo skupinami) a neformální, probíhá ve všech směrech (komunikace 2 i více subjektů najednou, kdy sdělení může putovat od jednoho k druhému, nebo od jednoho k více komunikantům, či se sdělení může vrátit okruhem zpět ke komunikátorovi) v rovině horizontální (typický je obdobný sociální status komunikujících); této komunikaci chybí neverbální složka (gesta, mimika, výraz obličeje, postoje apod.), což může způsobovat značné problémy při interpretaci významu sdělení, pokud není nahrazena jinak. Pubescenti si při komunikování vytvářejí vlastní styl, kterým se odlišují od dospělých. Preferují určitá specifická slova a slovní spojení, která používají i při online komunikaci, většinou zkratkovitě, v současné době se jedná o často využívané zkratky přejaté z angličtiny: wtf (what the fuck, tj. co to sakra), omg (oh my god, tj. ó můj bože), lol (laughing out loud, tj. směji se, až se za břicho popadám), btw (by the way, tj. mimochodem), pls (please, tj. prosím) a další (Horák [online], 2007). Neverbální výrazy jako hihňání, grimasování, strkání apod. se dají při online komunikaci částečně nahradit "smajlíky", což jsou obličeje s určitou naznačenou mimikou
vyjadřující
různé emoce, které
dopomáhají
komunikátorovi
při
interpretování významu pro komunikanta. Šroubovanost a teatrálnost, o které pojednává Vágnerová (2005, s. 394) v souvislosti s pubescentním vyjadřováním, lze při online komunikaci vyjádřit zvýrazňováním určitých slov, vět, nebo celého textu různými způsoby, například střídáním velkých a malých písmen, pomlčkami mezi písmeny, psaním několika stejných písmen za sebou, zdrobnělinami, atp. To co je zrovna "in" anebo naopak "out", se poměrně rychle mění. Výše zmíněným si pubescenti dotvářejí svou skupinovou identitu i při online komunikaci. Vágnerová (2005, s. 395) pojednává o tom, že pro období pubescence jsou typické nekonečné telefonické hovory a časté posílání SMS zpráv, jejichž smyslem
31
není potřeba něco zodpovědět, nýbrž se jedná o potvrzení existujícího vztahu symbolickým kontaktem, kde není významný obsah, ale frekvence. Avšak Eckertová a Dočekal (2013, s. 27) připomínají, že původní komunikaci e-mailem, telefonováním, či SMS zprávami, dnes ve velké míře nahrazuje internetová komunikace a stále populárnější sociální sítě. Livingstone et al. (2011 [online], s. 14) v této souvislosti přinášejí fakt, že 75% dětí v Evropě ve věku 9-16 let používá internet ke komunikaci. Dá se však předpokládat, že komunikační záměr, který uváděla Vágnerová, zůstává stejný. Pubescenti komunikují často za účelem kontaktovat se (funkce kontaktní). Vnitřní motivace zde může být sdružovací, při které chtějí uspokojit potřebu bližšího kontaktu, případně sebepotvrzovací, kdy si chtějí potvrdit svou cenu pro druhého člověka i sami pro sebe tím, že je druhý ochoten s nimi komunikovat.
2.2.4.3 Sociální sítě jako současný vrchol virtualizace komunikace Trend virtuální komunikace se nyní pozastavil na fenoménu sociálních sítí. Nejznámější a nejpoužívanější sociální síť je u nás v současné době Facebook.com, který patří s 3,7 miliony aktivních měsíčních českých uživatelů na třetí místo v žebříčku nejvíce navštěvovaných webů v České Republice hned za Seznam.cz a iDnes. cz (Eckertová, Dočekal, 2013, s. 26). Z čistě českých sociálních sítí je nejpoužívanější server Lide.cz (900 tisíc návštěvníků měsíčně) a Spoluzaci.cz (700 tisíc návštěvníků měsíčně), přičemž z uvedených čísel je zřejmé, že Češi masově přecházejí právě na zmíněný Facebook a ostatním sociálním sítím tak slábne uživatelská základna (Eckertová, Dočekal, 2013, s. 27). Z celosvětových sociálních sítí je v Česku využíván i Twitter.com (100 tisíc českých uživatelů) a LinkedIn.com (300 tisíc českých uživatelů), které jsou však populární hlavně u dospělých díky možnosti profesní prezentace sebe sama (Eckertová, Dočekal, 2013, s. 28). Sociální sítě nejenže nabízejí různé uživatelsky atraktivní možnosti zábavy (např. hry a jiné aplikace), ale také mohou plně nahradit původní způsoby virtuální komunikace, jako je e-mail, ICQ, chat a ve velké míře mohou nahradit i Skype, který však zůstává nadále některými využíván pro možnost komunikace s použitím kamery
32
a hlasu (ovšem je otázkou jak dlouho bude trvat tvůrcům sociálních sítí na toto příznačně zareagovat). Není tedy divu, že uživatelé již nevyhledávají jednotlivé specializované weby, kde by mohli chatovat a jinak komunikovat, ukládat fotografie, nahrávat videa, hrát hry, seznamovat se atp., když toto všechno jim nyní poskytují sociální sítě.
2.3 Facebook Facebook je největší sociální síť na světě, a také v České Republice zaujímá mezi sociálními sítěmi prvenství, proto je dnešní doba označovaná jako "éra Facebooku". Tato sociální síť zdaleka neslouží pouze k online komunikaci, nýbrž nabízí spoustu jiných uživatelsky atraktivních služeb, díky čemuž nemusí její uživatelé využívat jiné specializované weby jednotlivě, ale téměř vše, co je napadne, mohou provádět zde. Jedná se o zahraniční firmu se sídlem v USA, proto aktivity zde podléhají americkému právu, i když je tato sociální síť v současné době již rozšířená po celém světě. Registrace je umožněna všem, kteří uvedou věk nad 13 let, přičemž správnost uvedených informací není nijak kontrolována. Výsledkem je, že české děti v páté třídě základní školy mají na Facebooku již běžně svůj profil, v šesté a sedmé třídě je výjimkou, aby pubescent profil na Facebooku neměl, jelikož by se cítil sociálně vyloučený (Eckertová, Dočekal, 2013, s. 29). Facebook byl založen v roce 2004 studentem Harvardské univerzity Markem Zuckerbergem (Kirkpatrick, 2011, s. 25), který si programováním malých projektů přivydělával. Původně byl vymyšlen jako komunikační nástroj, který měl dát studentům Harvardu vědět, jak se jejich spolužáci mají. Dále umožňoval vyhledávat lidi ze školy včetně přátel a zjišťovat, kdo s kým chodí na jaké předměty (Kirkpatrick, 2011, s. 28). Pokud někdo nebyl studentem Harvardu, tak se na tuto sociální síť nepřipojil, přičemž pro studenty bylo nutné uvést pravé jméno a vložit fotografii, čímž se Facebook stal exkluzivním, neboť nově zajišťoval, že lidé zde byli opravdu těmi, za něž se vydávali (Kirkpatrick, 2011, s. 29). Typické pro tento software bylo to, že neměl žádný vlastní obsah; jeho platforma byla vystavěná tak,
33
aby všechen obsah vytvářeli sami uživatelé. Facebook se šířil velmi rychle; Zuckerberga žádali studenti z jiných škol, aby tuto službu zprovoznil i u nich. Do projektu se následně zapojili investoři a Zuckerberg ukončil školu, aby se mohl plně věnovat rozvoji Facebooku. Facebook se rychle začal šířit celosvětově, mezi všechny věkové skupiny. V roce 2008 již celková doba, kterou uživatelé strávili na Facebooku, převýšila dobu strávenou na e-mailu (Kirkpatrick, 2011, s. 239), a tak se z Facebooku stal celosvětový fenomén.
2.3.1 Statistické údaje I statistiky říkají, že Facebook je poslední dobou opravdový celosvětový fenomén. Tato společnost má více než 4500 zaměstnanců, přes miliardu minimálně jednou měsíčně aktivních uživatelů (82% žije mimo USA a Kanadu), z nichž průměrně 618 miliónů užívá Facebook denně; 680 miliónů uživatelů se připojí alespoň jednou do měsíce skrz mobilní telefon (Facebook Newsroom [online], 2012). V České Republice je Facebook nejpoužívanější a nejznámější sociální síť. Používá ji zde 3,8 miliónů lidí, z čehož minimálně jednou měsíčně aktivních uživatelů je 3,7 miliónů; mladých lidí do 18 let věku je zde zaregistrováno 670 tisíc. Facebook se řadí na třetí nejnavštěvovanější web v Česku hned za servery Seznam.cz a iDnes. cz (Eckertová, Dočekal, 2013, s. 26, 28).
2.3.2 Možnosti sociální komunikace na Facebooku Sociální síť Facebook nabízí spoustu atraktivních uživatelských služeb, avšak na své hlavní stránce vyzdvihuje především právě možnost sociální komunikace: "Facebook pomáhá spojit se s lidmi ve vašem životě a sdílet s nimi své zážitky." (Facebook [online], 2013). Nutno připomenout, že sociální komunikace je součástí sociální interakce (neboli jakéhokoliv působení lidí na sebe) a slouží pro přenos jak informací, tak emocí. Sociální komunikace na Facebooku probíhá online, tedy prostřednictvím připojení na internet. Je zde mnoho možností, jak se dá na této sociální síti komunikovat. Předpokladem však je registrace do systému (s doporučením užívat své pravé jméno a příjmení) a vyplnění osobního profilu, s čímž se pojí možnost přidávání přátel a známých z reálného života, bez kterých by online sociální komunikace nemohla probíhat.
34
Systém umožňuje jak komunikaci soukromou, tedy pomocí zpráv a chatu mezi dvěma nebo více přáteli, tak komunikaci veřejnou na diskusních fórech (otevřené, uzavřené či tajné skupiny) nebo na osobních profilech (zeď vlastní nebo zdi přátel). Veřejná komunikace se všem přátelům komunikátora i komunikanta zobrazí na hlavní stránce Facebooku od nejnovějších či nejdůležitějších aktualizací příspěvků po nejstarší či nejméně důležité. Zprávy fungují podobně jako e-mail, tedy je možno příteli i neznámému člověku (příp. více lidem najednou) zanechat vzkaz v podobě zprávy, i když druhá strana není zrovna online. Tato zpráva se mu zobrazí, jakmile se přihlásí. V nastavení soukromí lze toto posílání zpráv upravit tak, aby zprávy mohli posílat pouze přátelé komunikanta. Chat umožňuje soukromou konverzaci přátel, kteří jsou zrovna ve stejnou dobu online. Běžně probíhá mezi dvěma jedinci, je však možno chatovat i ve více lidech. Pokud se chatující stane offline, zobrazí se mu text protistrany jako zpráva. U online veřejné komunikace lze předpokládat především přítomnost funkce informativní, zábavní, kontaktní nebo sebe-prezentační, případně nějakou kombinaci uvedeného. Veřejná komunikace tedy může probíhat za účelem něco oznámit, pobavit druhého či sebe, kontaktovat se, nebo předvést se. Motivací k veřejné komunikaci může být často uspokojení potřeby kontaktu s někým nebo potvrzení si své ceny pro sebe i druhého člověka tím, že je druhý vůbec ochoten komunikovat. Diskusními fóry jsou myšleny různé skupiny, které sdružují své členy podle různých zájmů a aktivit. Členství může být otevřené nebo na pozvání jiným členem či správcem skupiny. Tyto skupiny v dnešní době způsobují postupný přechod uživatelů české sociální sítě Spoluzaci.cz na Facebook.com (Eckertová, Dočekal, 2013, s. 27). Na vlastní zeď i zdi přátel lze vkládat statusy (příspěvky) s textem, fotografiemi, obrázky nebo videi, toto lze vložit z počítače či z mobilního telefonu přímo na Facebook nebo sdílet z kteréhokoli jiného místa na internetu. Takové vkládání vždy u komunikátora vyvolává předpoklad určité sociální interakce okolí. Sociální interakci, která vede k sociální komunikaci, mohou vyvolat i aplikace Facebooku, jako jsou např. fotoalba, videa, události, šťouchnutí, hry, atp. Cokoliv uživatel Facebooku na této sociální síti podnikne, nezůstane bez interakce, neboť o všech činech a postupech jsou vždy informováni přátelé uživatele. Tedy
35
např. i hry, které přátelé uživatele sami nehrají, mohou vyvolat interakci, neboť na hlavní stránce se objevují každou chvílí aktuality přátel, co zrovna na Facebooku dělají, tedy co hrají za hry, co se jim líbí, co okomentovali, co vložili, čeho se zúčastnili, s kým tam byli, jak se změnil jejich rodinný stav, atp. Při sociální komunikaci dětí a pubescentů na Facebooku by měl být kladen velký důraz především na bezpečnost. Je důležité shrnout si v této souvislosti fakta. I když je registrace na Facebook povolena až od 13 let věku, děti v České Republice mají na Facebooku běžně svůj profil už v páté třídě základní školy, v šesté a sedmé třídě je výjimkou, aby pubescent profil na Facebooku neměl (Eckertová, Dočekal, 2013, s. 29). Nepřítomnost na Facebooku se totiž může stát důvodem sociálního vyloučení dítěte ze skupiny kamarádů, vrstevníků či spolužáků (Eckertová, Dočekal, 2013, s. 105), a tak se děti snaží dodržovat skupinovou identitu tím, že se na Facebook jednoduše zaregistrují s možným obcházením pravidel díky uvedení nereálného věku. Mladých lidí do 18 let věku je v Česku na Facebooku zaregistrováno 670 tisíc (Eckertová, Dočekal, 2013, s. 28). Drtivá většina dětí vystupuje na internetu pod svou reálnou identitou; pouze 16% dětí v Evropě ve věku 9-16 let se na internetu vydávalo za někoho jiného, než ve skutečnosti jsou (Livingstone et al. [online], 2011, s. 16), přičemž i zde se dá počítat s tím, že to byly jen krátkodobé či jednorázové experimenty. Ve spojitosti s prezentací dětí na internetu pod svou reálnou identitou a také s tím, že zaplavují sociální sítě fotografiemi kolikrát s nevhodným obsahem (Eckertová, Dočekal, 2013, s. 29), se jeví jako nebezpečný fakt, že 44% dětí neví, jak si nastavit soukromí na sociálních sítích (Livingstone et al. [online], 2011, s. 17).
2.4 Závislost Hned na začátku této kapitoly je důležité zmínit definici závislosti: "Závislost je stav, kdy někdo je podmíněn nějakou okolností nebo situací, kterou potřebuje (nebo si myslí, že ji potřebuje) ke své existenci. Živé organismy jsou závislé na dostatku kvalitní potravy, vody, vzduchu atd." (Wikipedie [online], 2013). Tedy závislost obecně je chápana jako běžný jev, jako potřeba dosáhnout něčeho nezbytného ke svému bytí. 36
Závislost patologická nabývá však vážnějšího významu. Tento pojem se užívá v psychiatrii a znamená "…nekontrolovatelné nutkání opakovat své chování bez ohledu na jeho dlouhodobé důsledky." (Wikipedie [online], 2013). Rozlišuje se zde závislost fyzická (na látkách) a psychická (na prožitcích). Z hlediska tématu této práce je stěžejní závislost psychická: "Psychická závislost je duševním stavem, projevujícím se trvalou touhou různé intenzity drogu dále užívat, navodit si příjemné pocity. Vzniká podáváním drogy." (Kachlík, 2003, s. 2). Závislost na klasických drogách (návykových látkách) může být psychická i fyzická; v Mezinárodní klasifikaci nemocí je označena kódy F10-F19, které jsou přiřazeny pro "poruchy duševní a poruchy chování způsobené užíváním psychoaktivních látek" (Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR [online], 2013), přičemž syndrom závislosti na těchto psychoaktivních látkách je zde popisován jako: "Soubor behaviorálních, kognitivních a fyziologických stavů, který se vyvíjí po opakovaném užití substance a který typicky zahrnuje silné přání užít drogu, porušené ovládání při jejím užívání, přetrvávající užívání drogy i přes škodlivé následky, priorita v užívání drogy před ostatními aktivitami a závazky, zvýšená tolerance pro drogu a někdy somatický odvykací stav." (Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR [online], 2013).
2.4.1 Závislost na prožitcích Závislost na prožitcích může existovat pouze ve formě psychické, neboť nedochází k dráždění organismu jinými chemickými látkami (vnitřně užívanými) než vlastními hormony (např. dopamin, serotonin apod.), které se do organismu uvolňují při vykonávání určité činnosti, na které se tak díky nim jedinec může stát postupně závislým. MKN-10 v této souvislosti nehovoří o závislosti jako takové a označuje tuto skupinu poruch jako F63 "nutkavé a impulsivní poruchy", které se řadí do velké skupiny F60-F69 "poruchy osobnosti a chování u dospělých" (Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR [online], 2013). Do poruch nutkavých a impulsivních patří takové poruchy chování, které jsou "…charakterizované opakovanými činy, které nemají žádnou jasnou racionální motivaci, nemohou být ovládány a obecně působí svým nositelům poškozování vlastních zájmů i zájmů jiných lidí. Osoba hovoří o tom, že její chování je spojeno s impulzy k činnosti." (Ústav zdravotnických informací
37
a statistiky ČR [online], 2013). Konkrétně se jedná v nejnovější verzi MKN-10 o patologické hráčství, pyromanii, kleptomanii, trichotillomanii (nutkavé vytrhávání vlasů) a jiné poruchy. Hort et al. (2000, s. 286) zmiňují, že konkrétně: "Patologické hráčství se podobá závislostem v některých rysech, jako je zhoršená sebekontrola, zanedbávání jiných oblastí života, intenzivní puzení ke hře (obdoba cravingu neboli bažení u závislostí).", tedy v souvislosti s prožitky nelze hovořit přímo o závislosti takové, jako ji známe ve spojení s psychoaktivními látkami a jejich vnitřním užíváním, i když některé znaky jsou podobné či stejné a je možno využívat i některé postupy používané při léčbě klasických závislostí, např. práci s motivací, rodinnou terapii nebo kognitivně-behaviorální postupy (Hort et al., 2000, s. 286). Psychické poruchy připomínající závislost na návykových látkách může podle Krejčířové a Skopalové (2007, s. 6) vyvolávat kromě uvedeného v MKN-10 i internet, počítač, počítačové hry, mobilní telefon a televize. Stejně tak Eckertová a Dočekal (2013, s. 122) mluví o závislosti na internetu a v poslední době i na sociálních sítích jako o něčem reálném, avšak připomínají, že lékaři zatím žádnou z těchto závislostí oficiálně nediagnostikovali jako psychickou nemoc.
2.4.2 Závislost na internetu Jak již bylo zmíněno, i když závislost na internetu není zatím diagnostikovaná jako oficiální psychická nemoc, spousta odborníků už o ní ví a dokonce se jí i snaží léčit. Tedy o její existenci není pochyb a předpokládá se, že se mezi oficiální poruchy brzy dostane (Eckertová, Dočekal, 2013, s. 122). Závislost na internetu je charakteristická nadměrným používáním internetu, kdy do života jedince přináší určité psychologické, sociální, pracovní nebo školní komplikace (Adiktologická ambulance centra adiktologie 1.LF UK [online], 2012) a také negativní důsledky na zdravotní stav. Celosvětově je tato neoficiální porucha známá pod názvem IAD, tedy Internet Addiction Disorder, případně pod názvem netolismus, což je: "…závislost na tzv. virtuálních drogách - počítačových hrách, internetových službách, sociálních sítích…" (Hýbnerová [online], 2012, s. 33).
38
Odborníci rozlišují 6 příznaků závislosti na internetu, které musí být všechny naplněny, aby se jednalo o skutečnou závislost (Adiktologická ambulance centra adiktologie 1.LF UK [online], 2010a): Význačnost - Internet nebo jeho konkrétní aplikace je středobodem života, ovládá jedincovo myšlení (myslí na online, když je offline), cítění (touha být online, nutkání) a chování (úpadek pracovní či školní morálky a vztahů např. s kamarády, většinu času totiž jedinec tráví jen na internetu). Změny nálady - Závislému jedinci se změní nálada po připojení na internet či po zobrazení určité webové stránky, cítí najednou uvolnění a klid, nebo naopak vzrušení (např. u sociálních sítí) z toho, co je nového. Tolerance - Podobně jako u návykových látek také u internetu vzniká nárůst tolerance, kdy je nutno trávit online více času pro stejné uspokojení jako dřív. Odvykací příznaky - Vztek, nervozita a smutek při ukončení nebo omezení online aktivity. Konflikt - Vzniká jak mezilidský konflikt (zanedbávání blízkých lidí díky internetu, následné hádky), tak vnitřní konflikt (rozhodování se mezi internetem a kdysi důležitější činností). Relaps - Neboli recidiva, tj. opakující se závislostní chování, i když s ním jedinec nesouhlasí. Například při zrušení účtu na sociální síti jde o znovuzaložení. I když závislost na internetu není zatím oficiální psychickou nemocí, různí odborníci už ji dokonce rozdělují do poddruhů. Bylo totiž zjištěno: "…že si člověk nevybuduje "závislost na internetu" obecně, ale spíše na konkrétních internetových aplikacích nebo webech. Mezi nejnávykovější aplikace či webové stránky patří ty, které umožňují obousměrnou komunikaci." (Adiktologická ambulance centra adiktologie 1.LF UK [online], 2010b). Typy závislosti na internetu jsou: závislost na online hrách, závislost na online komunikaci a závislost na stránkách s pornografickým obsahem (Adiktologická ambulance centra adiktologie 1.LF UK [online], 2010b), ale v dnešní době je možno se dočíst například i o závislosti na online nakupování a dalších nově vznikajících. Závislost na online komunikaci může být dále členěna podle konkrétního média na e-mail, chatroom, diskusní fóra, blog, ICQ, Skype a různé 39
sociální sítě, přičemž u sociálních sítí je nejdiskutovanější FAD, tedy Facebook Addiction Disorder (Lauschmann [online], 2011). Nejvyšší riziko vzniku závislosti na internetu je u děti a dospívajících, jelikož dnešní mladá generace tzv. digitálních domorodců je s internetem těsně spojena, využívají jej k soukromým i studijním účelům, pro dospívajícího je navíc nepředstavitelné nebýt na Facebooku, internet mívají i v mobilním telefonu a při činnostech online nebývají omezeni penězi, jako je tomu např. u patologického hráčství. Uvádí se, že závislostní chování na internetu má až 23% dospívajících v České Republice ve věku 12-15 let (Hýbnerová [online], 2012, s. 46).
2.4.2.1 Závislost na Facebooku a na jeho sociální komunikaci Cesta k závislosti na Facebooku vede přes uspokojení základních lidských potřeb. K uvědomění si, které lidské potřeby Facebook může uspokojovat, je použita pyramida lidských potřeb Abrahama Maslowa (obr.1) (Franěk [online], 2013). Níže položené položky v pyramidě znamenají potřeby významnější, které je nutno uspokojit, aby bylo možné uspokojovat potřeby vyšší.
Obr. 1: Maslowova Pyramida lidských potřeb (Franěk [online], 2013)
Facebook tvoří virtuální svět, ve kterém je možno uspokojit téměř všechny tyto potřeby, až na nějaké fyziologické (v tabulce úplně dole). Uspokojení těchto
40
potřeb online může probíhat rychleji a zdánlivě snadněji než v reálném životě, což může být příčinou vzniku závislosti. Sociální komunikace je základní lidská potřeba, bez které se lidé neobejdou, jsou na ní závislí v obecném slova smyslu. Sociální komunikace spadá v pyramidě potřeb pod prostřední příčku - potřebu sounáležitosti. Je nutno tuto potřebu uspokojit, aby mohlo následovat uspokojení potřeb vyšších (uznání, úcta, seberealizace). Závislost na Facebooku (FAD - Facebook Addiction Disorder) spadá pod závislost na internetu (IAD - Internet Addiction Disorder), především díky možnosti oboustranné online komunikace, která tvoří jeden ze tří základních typů závislosti na internetu (Adiktologická ambulance centra adiktologie 1.LF UK [online], 2010b). Uvádí se, že závislostní chování na internetu má až 23% dospívajících v České Republice ve věku 12-15 let (Hýbnerová [online], 2012, s. 46), přičemž není zmíněno, kolik z 23% je závislých právě na možnosti komunikace a kolik na hrách a stránkách s pornografickým obsahem. Příznaky závislosti na Facebooku jsou stejné jako příznaky závislosti na internetu, je jich 6 (význačnost, změny nálady, tolerance, odvykací příznaky, konflikt a relaps) a všechny musí být naplněny, aby se jednalo o závislost, pozn.: podrobně byly uvedeny v předchozí kapitole. Závislost na Facebooku může přinést negativní důsledky ve 3 oblastech: kariéra, duševní zdraví a sociální vztahy, tělesné zdraví. U závislosti pubescentů na sociální komunikaci na Facebooku může jít konkrétně o zhoršený prospěch, zameškané vyučovací hodiny, neplnění úkolů, ospalost během dne, depresivně laděnou náladu, zvýšenou úzkostlivost, omezení kontaktu s offline přáteli, což může následně vyústit v samotu a sociální izolaci, zanedbávání osobní hygieny a výživy, vyčerpání z nedostatku spánku, bolesti hlavy a různých jiných částí těla, zhoršenou orientaci v čase, atp. (Adiktologická ambulance centra adiktologie 1.LF UK [online], 2010c). Léčba takovéto závislosti vzhledem k mladé historii tohoto fenoménu je zatím ještě omezená. Hort et al. zmiňují práci s motivací, rodinnou terapii nebo kognitivněbehaviorální postupy jako vhodnou léčbu pro patologické hráčství (Hort et al., 2000, s. 286), které je závislosti na Facebooku podobné v různých znacích, např. zde nedochází k vnitřnímu užívání chemických látek a přece dochází k nutkání k činnosti. Tedy se dá předpokládat se stejnými léčebnými postupy i u závislosti na Facebooku, což 41
potvrzuje Hýbnerová (2012 [online], s. 44), která říká, že u léčby závislosti na internetu, tedy i na Facebooku, by měla pomoc spočívat v psychoterapii (práce s motivací, rodinná i individuální terapie), avšak u vážnějších případů se nebrání použití psychofarmak. Hýbnerová (2012 [online], s. 43) také dodává, že jen nepatrná část závislých tuto odbornou pomoc vyhledá. Léčba závislosti na Facebooku ať už pomocí odborníků či v horším případě svépomocí může být obtížná v tom, že v dnešní době téměř nejde nebýt online, tedy se dá jen těžko vyhýbat krizovým situacím podporujícím relaps, a když je člověk na internetu, od přihlášení na Facebook ho dělí už jen jedno kliknutí.
2.5 Souhrn teoretické části Dnešní pubescenti vyrůstají v době moderních komunikačních technologií, kdy je běžné část přímé sociální komunikace nahrazovat komunikací online (tedy pomocí internetu) na různých sociálních sítích. Nejznámější a nejoblíbenější sociální sítí v České Republice je Facebook, který je také masově rozšířen po celém světě, proto je dnešní doba označovaná jako "éra Facebooku". Teoretická část této práce na zmíněný fakt reaguje, a kromě podrobnějšího mapování období puberty a sociální komunikace jako takové, pojednává také o online komunikaci pubescentů, o sociálních sítích jako o současném vrcholu virtualizace komunikace, o možnostech komunikace na Facebooku a v neposlední řadě o závislosti na internetu a o jejím poddruhu - závislosti na Facebooku především z hlediska možnosti oboustranné komunikace. Následující praktická část vychází z informací v teoretické části a hledá odpovědi na otázky: Co pubescenty na Facebook přitahuje? Jak probíhá jejich online komunikace na této sociální síti? Jsou schopni uvažovat nad sociální komunikací na Facebooku jako nad formou závislosti i s možnými riziky? Toto bude zjišťováno kvalitativním výzkumem pomocí metody rozhovoru.
42
3 PRAKTICKÁ ČÁST
3.1 Cíl výzkumu Současná doba moderních komunikačních technologií přináší kromě nepřeberného množství pozitiv i svá negativa. Je často spojována s novým fenoménem - závislostí na těchto technologiích. Z hlediska tématu této práce je důležitá především závislost na internetu. Bylo zjištěno, že si jedinec nevybuduje závislost na internetu jako takovém, ale spíše na jeho jednotlivých webových stránkách a aplikacích (Adiktologická ambulance centra adiktologie 1.LF UK [online], 2010b). I když závislost na internetu není zatím klasifikovaná odborníky jako oficiální psychická nemoc, vědci a zastánci její existence už ji stihli rozdělit do různých typů. Tři hlavní skupiny možné závislosti na internetu jsou: závislost na online hrách, závislost na online komunikaci a závislost na stránkách s pornografickým obsahem (Adiktologická ambulance centra adiktologie 1.LF UK [online], 2010b). U závislosti na online komunikaci se předpokládá určité médium, díky kterému by se mohla rozvíjet. V současné době probíhá celosvětově boom sociálních sítí, z nichž nejdiskutovanější a nejvíce rozšířený je Facebook. Tato sociální síť má nyní přes miliardu měsíčně aktivních uživatelů, z nichž průměrně 618 miliónů ji užívá denně a 680 miliónů ji má dostupnou i v mobilním telefonu (Facebook Newsroom [online], 2012). I v České Republice Facebook zaujímá prvenství mezi sociálními sítěmi, minimálně jednou měsíčně se na ni připojí 3,7 miliónů obyvatel (Eckertová, Dočekal, 2013, s. 26); mladých lidí do 18 let věku je zde zaregistrováno 670 tisíc (Eckertová, Dočekal, 2013, s. 28). Závislost na Facebooku je ve světě (zatím neoficiálně) označovaná jako Facebook Addiction Disorder, zkráceně FAD (Lauschmann [online], 2011). Hýbnerová (2012 [online], s. 46) tvrdí, že závislostní chování na internetu má v České Republice až 23% pubescentů ve věku 12-15 let, přičemž není zmíněno, kolik z nich je závislých právě na možnosti komunikace a kolik na hrách a stránkách
43
s pornografickým obsahem, avšak vzhledem k aktuálnosti fenoménu se dá očekávat, že podrobnější oficiální statistiky budou veřejně k dispozici již brzy. Hýbnerová (2012 [online], s. 43) dále k výše uvedenému dodává zajímavý fakt, že odbornou léčbu vyhledá jen velmi malá část takto závislých. Buď se snaží tento problém vyřešit sami za pomoci blízkých, anebo se snaží popírat své závislostní chování, tedy je velmi těžké tyto závislé odhalit přímo, většinou k odhalení této závislosti dochází sekundárně, když se snaží řešit jiný problém, např. vztahový, zdánlivě s tímto nesouvisející. Výzkumné šetření této práce se zaměřuje na žáky druhého stupně základní školy v pubertálním věku, kteří jsou každodenními uživateli Facebooku, z čehož se dá předpokládat, že Facebook v jejich životě hraje důležitou roli a v této problematice se orientují více než ti, jež Facebook pravidelně neužívají. Cílem práce je zjistit, co tyto uživatele na Facebook přitahuje, jak probíhá jejich online komunikace na této sociální síti a zda jsou schopni uvažovat nad sociální komunikací na Facebooku jako nad formou závislosti i s možnými riziky.
3.2 Cílová skupina 3.2.1 Výběr cílové skupiny Pro výběr cílové skupiny byla použita metoda záměrného výběru. Do výzkumu byli zahrnuti pouze jedinci v období puberty, což je rozmezí mezi 11. a 15. rokem věku (Vágnerová, 2005, s. 323; Langmeier a Krejčířová, 2006, s. 143; Hort et al., 2000, s. 38), kteří užívají Facebook denně a u nichž se tedy dá předpokládat orientace v problematice užívání této sociální sítě. Kontakty na takové respondenty, kteří by splňovali moje kritéria (věk, každodenní užívání Facebooku) jsem si opatřovala prostřednictvím mých známých a přátel. Respondenty jsem následně kontaktovala buď přímo na Facebooku, kde jsem si v rychlostech odpovědí zároveň ověřila kritérium č.2., nebo telefonicky u jedinců, na které jsem získala kontakty "z druhé ruky", tedy o mě nebyli informovaní dopředu naším společným známým, a tak bylo potřeba působit více důvěryhodně. U obou způsobů získávání respondentů jsem vysvětlila, jakého výzkumu by se mohli zúčastnit, pro jaké účely by byly získané informace použity a neopomněla jsem slíbit zachování anonymity. Konkrétně u telefonického získávání respondentů jsem 44
zmínila svůj osobní profil na Facebooku, kde jsem si po určitou dobu nastavila vybrané informace jako veřejné (studium, fotografie mé osoby, příspěvky o plánovaném výzkumu) a doporučila jsem diskuzi s rodiči a získání jejich svolení. Všichni kontaktovaní respondenti získali rodičovský souhlas a byli ochotní se výzkumu zúčastnit. Jedno výzkumné šetření s respondentem získaným telefonickým kontaktem bylo doprovázené kontrolou jeho rodiče, která probíhala taktéž po telefonu.
3.2.2 Charakteristika cílové skupiny Ve spolupráci se známými a přáteli tedy má cílová skupina obsahovala 6 respondentů z okresu Kroměříž, 4 dívky a 2 chlapce ve věku 12-15 let. I když je povoleno používat Facebook oficiálně od 13 let, potvrdil se zde názor Eckertové a Dočekala (2013, s. 29), že tuto sociální síť běžně používají i děti mladší, které jednoduše obchází pravidla této americké společnosti tím, že uvedou nesprávné údaje. Vzhledem ke slíbené a zároveň nutné anonymitě výzkumu je pochopitelné následující označení respondentů. V krátkosti uvádím i základní informace ke každému z nich: D1 = Dívka, 12 let, používá Facebook tři roky, chodí tam jednou denně na půl hodiny, avšak některé dny je frekvence připojení vyšší. CH1 = Chlapec, 13 let, používá Facebook čtyři roky, stráví tam průměrně tři hodiny denně, používá Facebook i ve škole v mobilním telefonu. D2 = Dívka, 15 let, používá Facebook dva roky, předtím měla účet na jiných sociálních sítích, bývá tam podle svých slov "dost dlouho, ale celej den ne", má Facebook i v mobilním telefonu a používá ho i ve škole. D3 = Dívka, 13 let, používá Facebook dva roky, denně zde stráví max. dvě hodiny. CH2 = Chlapec, 15 let, používá Facebook tři roky, přihlašuje se desetkrát denně, vždy na cca dvacet minut. Facebook sice v mobilním telefonu nemá, ale používá ho i ve škole, na školních počítačích. D4 = Dívka, 13 let, používá Facebook jeden a půl roku, a i když podle svých slov počítač pro připojení na Facebook moc nepoužívá, uvádí: "na mobilu jsem tam pořád".
45
3.3 Výzkumná metoda Výzkumná metoda, která se mi jevila jako nejvhodnější pro sběr dat v oblasti závislosti na Facebooku, byla metoda rozhovorů, které umožňují zjistit co lidé dělají a zároveň také co si o tom myslí (Hendl, 2005, s. 161). Toto by šlo zjišťovat i prostřednictvím dotazníků, avšak kvalitativní zaměření výzkumu poskytuje hlubší vhled do zkoumaného jevu a umožňuje získání podrobnějších informací, což je z hlediska zvoleného tématu podstatné, i když se naskýtá nevýhoda, že výsledky nejde zobecnit na celou populaci nebo na jiné prostředí (Hendl, 2005, s. 52). Konkrétně byla použita metoda strukturovaných rozhovorů s otevřenými otázkami, jejíž výhoda spočívá ve snadnější analýze získaných dat, a naopak nevýhoda je spatřována v omezení se na předem daná témata (Hendl, 2005, s. 173). Zmíněná nevýhoda mi však pomohla k lepší koncentraci na výzkumný problém.
3.4 Sběr dat 3.4.1 Získávání dat Kontaktování respondentů proběhlo v březnu roku 2013. Strukturované rozhovory s vybranými respondenty se uskutečnily na začátku měsíce dubna stejného roku a probíhaly s každým respondentem zvlášť. Původní záměr byl nahrávat je na vlastní klasický diktafon, avšak v dnešní době moderních komunikačních technologií se již nedají nikde pořídit malé audiokazety do tohoto zařízení, proto jsem rozhovory nakonec zaznamenávala na vypůjčený moderní mobilní telefon, který má i funkci nahrávání hlasového záznamu. Všichni respondenti poskytli souhlas s nahráváním rozhovoru, který ve většině případů probíhal v poklidné kavárně v místě bydliště respondenta (pouze okres Kroměříž). U respondentů D1 a D3 probíhal rozhovor v jejich domácím prostředí, avšak vždy v soukromí mezi čtyřma očima. Důvody pro tento fakt byly u D1 nemoc a u D3 obývání menší vesnice vzdálené od nejbližšího města více než 10 kilometrů, kde se nenaskýtala jiná možnost.
46
3.4.2 Zpracování dat Všechny zaznamenané rozhovory byly pro účely analýzy dat přepsány, přičemž byla zachována přesná podoba odpovědí, včetně nespisovných, slangových i hrubějších výrazů, které jsou podle Vágnerové (2005, s. 394) pro období pubescence typické. Z důvodu zachování anonymity jsou jednotliví respondenti označováni zkratkami, jejichž přehled je uveden v kapitole "3.2.2. Charakteristika cílové skupiny" této práce. Taktéž vlastní jména osob, která se v rozhovorech vyskytla, byla změněna. Po důkladném poslechu, přepsání, vytištění a přečtení rozhovorů jsem přešla k analýze odpovědí, kde jsem používala metodu otevřeného kódování, kterou Strauss a Corbinová (1999, s. 43) popisují jako: "…část analýzy, která se zabývá označováním a kategorizací pojmů, pomocí pečlivého studia údajů…", což se provádí tak, že se odpovědi rozloží na části (kódy), kterým se přikládá určitý význam (pojem, koncept), přičemž se hledají pojmy podobné, které se na základě podobnosti kategorizují (Strauss, Corbinová, 1999, s. 43-45). Pro představu, jak probíhalo mé přiřazování pojmů k jednotlivým kódům přikládám tabulku (Tab. 1).
Tab. 1: Přiřazování pojmů ke kódům Kód
Pojem
"Tak, že si s těma lidma možu třeba, když třeba už chcu jít ven, tak už je to, si to s nima tam domluvím, když…"
Plánování reálného setkání
"…, ale jako tohle si radši nikdy nepočítám :D, to bych se asi zhrozila…Asi už tam bývám moc…"
Jeden z příznaků možné závislostí
Vzniklo mi tak velké množství pojmů, kdy ke každému z nich náleželo více podobných kódů. Tyto pojmy jsem následně podle podobnosti kategorizovala do abstraktnějších celků - kategorií. Přehled kategorií je zobrazen v následující tabulce (Tab. 2).
47
Tab. 2: Přehled kategorií Kategorie Motivace aneb Co vede pubescenty k užívání Facebooku Užitečnost Facebooku aneb Není všechno zlato, co se třpytí Přátelství na Facebooku aneb není Přítel jako přítel Komunikace online versus komunikace tváří v tvář aneb Kdo s koho Přílišné trávení času na Facebooku aneb Posouváme se k závislosti Závislost na Facebooku aneb Mýtus nebo realita Představa o závislosti na Facebooku aneb Jaké to asi je být závislý
Do textu ve výzkumu umísťuji citace kódů, které vystihují konkrétní pojmy spadající do stejné kategorie, přičemž některé citace se nacházejí ve více kategoriích, jelikož daný výrok může potvrzovat více jevů. U každé kategorie určuji její vlastnosti a dimenze těchto vlastností, přičemž dimenze umísťuji na určitou hodnotovou škálu. Ve výzkumu neuvádím ty vzniklé kategorie, které vzhledem ke zkoumaným jevům nejsou podstatné, respektive s tématem výzkumu nesouvisí.
3.5 Výsledky výzkumu V této kapitole prezentuji výsledky svého kvalitativního výzkumu. Názvy kapitol odpovídají jednotlivým stanoveným kategoriím, které vzešly z analýzy rozhovorů s respondenty. Tyto kategorie jsou přehledně zobrazeny ve výše uvedené tabulce (Tab. 2).
3.5.1 Motivace aneb Co vede pubescenty k užívání Facebooku Tato kategorie v sobě obsahuje sdělení respondentů, ve kterých je možno rozpoznat motivy, které je vedou k tomu mít Facebook a používat ho. Hlavní motivací k vlastnictví osobního profilu na této sociální síti a tedy k založení účtu na Facebook.com je vytvoření skupinové identity, kdy pubescenti kladou důraz na to, aby byli ve všem stejní nebo alespoň podobní jako jejich vrstevníci a zároveň se tak odlišovali od dospělých (Vágnerová, 2005, s. 395). Ve výpovědích téměř všech
48
respondentů se objevuje pojem Facebook jako norma, což by se dalo umístit na škále běžné - málo časté spíše k první hodnotě, což potvrzují níže uvedené výroky. Na otázku, co respondenty vedlo k založení Facebooku, odpovídali: „…hlavní důvod je, že možu komunikovat s těma lidma, a měli to všichni.“ (CH1) „…založila jsem si to proto, že jsem chtěla být jakože in, protože to měli všichni.“ (D2) „…Všichni ho měli, tak já taky. Jakože nechtěl jsem být in, to zas ne, vlastně, nó tak jó. “ (CH2) Tyto pubescenty tedy vedlo k založení Facebooku mimo jiné to, že ho mají všichni v okolí. Založili si ho, protože se chtějí vyrovnat kamarádům a mít to samé co oni, čímž tedy dodržují onu zmiňovanou skupinovou identitu. Dále se pojem Facebook jako norma objevoval v odpovědích na otázky, zda mají všichni kamarádi respondenta Facebook a zda může někoho znevýhodňovat, když jej nemá a také jestli to respondenty překvapí: „…maj ho všichni moji kamarádi. Ale neznevýhodňuje ho to, kamarádi mu na to nic neřeknou, když jsou normální. Ale když ho nemá někdo stejně starej jak já, tak mě to překvapí...“ (D1) „Nóó, jo. Toš s těma, co se bavim, tak jo. …když ho někdo nemá, tak mu nikdo nic neříká, protože je divnej už sám o sobě…“ (CH1) „Překvapí mě, když ho někdo nemá…“ (D2) „…překvapí mě to, když ho někdo nemá, ale to se nikdy nestane, protože všichni ho mají .“ (CH2) „Tak chybí mi tam určitě někdo, teta no, my jsme si hodně blízký, ona má 40, ale ani nevím, jestli by si to chtěla založit, no zatím jsem jí o tom neříkala…“ (D4) Většinu pubescentů překvapí, když Facebook někdo nemá, avšak dá se předpokládat, že tím všichni respondenti (nejen D1) mysleli pouze vrstevníky a mladší generace, u kterých je Facebook považován za normu. Naopak u starších generací je za normu považováno nemít Facebook, což usuzuji podle výpovědi respondentky D4, která i když by ráda více komunikovala s tetou, tak jí o Facebooku
49
zatím neříkala, čímž se potvrzuje snaha o zmíněnou skupinovou identitu z hlediska odlišení se od dospělé generace. Motivací k používání Facebooku může být kromě dodržení skupinové identity, kdy je Facebook považován za normu, také hodnocení neuživatelů Facebooku, kdy na škále negativní - pozitivní se u většiny respondentů přibližuje spíše první hodnotě, k čemuž přikládám níže uvedené výroky. Na otázku, co si respondenti myslí o člověku, který nemá Facebook a proč ho asi nemá, odpovídali: „Může to být proto třeba, že nemá počítač, nebo že mu to rodiče zakázali nebo já nevím, asi když ani jedno, tak je divnej takovej člověk.“ (D1) „U nás ve třídě je vlastně jeden, co ho nemá. Ale je to takový mantinel. Prostě takový vymytý mozek :D, když ho někdo nemá, tak mu nikdo nic neříká, protože je divnej už sám o sobě, ale přijde mi to divný, ale tak já znám některý, co ještě majou jakože ICQ, takže… Pomyslím si o něm, že moc netráví čas na počítaču, že dělá třeba něco jinýho radši, prostě je jinde.“ (CH1) „…jeden spolužák ho nemá, on je takovej … Rodiče by mu to třeba dovolili, ale on to sám nechce mět, on právě nekomunikuje s takovýma lidma, co jsou na tom Facebooku jakože pořád, on je takovej uzavřenej do fyziky a do chemie, prostě cimrouš.“ (D2) „…ale toš někdy si řeknem o něm, že je divnej. … Podle mě, kdo nemá Facebook tak je retard, každý normální ho má .“ (CH2) Z výše uvedených výpovědí vyplývá, že čtyři ze šesti respondentů negativně hodnotí člověka (dá se předpokládat vrstevníka), který nemá Facebook, nejčastěji se zde v této souvislosti objevuje označení "divnej". Dále jsem se respondentů dotazovala, jak by je ostatní brali, kdyby neměli Facebook, přičemž se mi opět potvrdilo spíše negativní hodnocení neuživatelů Facebooku: „Asi by mě brali tak, že jsem divná no… Asi by na mě byli hnusní, trochu no… Kámošky by mi říkaly, co tam dělajou a já bych ho neměla a bylo by to takový divný, asi by mě vytěsnily trochu.“ (D1) „Toš brali by mě jak retarda :D.“ (CH2)
50
„…brali by mě ti kamarádi no, asi bych jich tolik neměla a ti ostatní by mě asi možná přehlíželi, někteří…“ (D4) Polovina respondentů přiznává, že by byli vrstevníky negativně hodnoceni, kdyby neměli Facebook, přičemž se zde objevují slova jako "přehlížení" a "vytěsnění", což naznačuje možné sociální vyloučení jedince ze skupiny vrstevníků. Díky obavám z možného sociálního vyloučení je běžné, že české děti používají Facebook již v páté třídě základní školy a v šesté a sedmé třídě je výjimkou, aby pubescent profil na Facebooku neměl (Eckertová, Dočekal, s. 29). Další motivací k užívání Facebooku může být potřeba kontroly ostatních (především vrstevníků), což Vybíral (2005, s. 34) popisuje jako "motivaci přesilovou", kdy chce jedinec vyniknout v porovnání s druhými, chce být lepší než oni. O tomto pojednává i Vágnerová (2005, s. 406) přímo ve spojení s pubertálním obdobím, ve kterém jedinec srovnáváním se s ostatními může získat nové informace o sobě samém, což mu pomáhá při dotváření vlastní identity. Toto srovnávání je spojeno s hledáním jak dobrých vzorů, kterým se chce pubescent podobat, tak těch špatných, od kterých se chce odlišit. Potřeba kontroly ostatních se u naprosto všech respondentů na škále malá - velká přibližuje druhé hodnotě, o čemž vypovídají níže uvedené výroky. Na otázku, co respondenti na Facebooku všechno dělají, odpovídali následovně: „A prohlížím si tu hlavní stránku.“ (D1) „…dívám se na tu zeď že jo, no a to je asi tak všechno, no a včera jsem se díval třeba na Tebe :D.“ (CH1) „…a prohlížím si hlavní stránku, dycky zjistím co je novýho, když se připojim.“ (D2) „…a nebo si projíždím příspěvky, kdo tam co vložil na tu hlavní stránku, no…“ (D3) „Prohlížím si aj hlavní stránku, ale jak kdy, ale radši ten chat.“ (CH2) „A vlastně prohlížím si aji tu hlavní stránku a někdy i prohlížím profilovky nový a takový, kamarádů, jakože si kliknu na kamaráda, na jeho profil a prohlížím si všechny profilovky, jaký měl, všechno pocvakám .“ (D4) Z výše uvedeného vyplývá, že všichni pubescenti mají potřebu kontrolovat, co dělají ostatní, k čemuž využívají hlavní stránku Facebooku, kde se zobrazují nejnovější či nejdůležitější příspěvky přátel. Pozn. k respondentovi CH1 - kontakt na
51
něj jsem si získala "z druhé ruky", tedy po telefonické domluvě si pravděpodobně prohlížel, o koho a o co se přesně jedná. Dále se potřeba kontroly ostatních v rozhovorech objevovala nahodile. Respondent CH1 na otázku, proč se rozhodl používat Facebook, odpověděl: „…vidíš ty jejich stavy a to,…“. Respondentka D4 na otázku, jak někoho může znevýhodňovat to, že nemá Facebook, odpověděla: „Když někdo nemá Facebook, tak nedozví se nějaký zajímavosti, když tam někdo napíše třeba status nebo něco, a takže kdyby ho měl, tak ví všechno hnedka o ostatních.“ Pro všechny pubescenty je tedy kontrola ostatních velmi důležitá, což v tomto období, díky intenzivnímu hledání vlastní identity, není nic neobvyklého. Na první pohled se zdá, že Facebook v tomto ohledu může pomoci dotvářet vlastní identitu, avšak naskýtá se problém, a to ten, že virtuální prezentace jedince (i když vystupuje pod pravým jménem) je vždy alespoň mírně odlišná, a tím pádem je okolím i jinak vnímán (Šmahel, 2003, s. 41). Odlišnost spočívá v tom, že se do virtuální identity mohou otisknout vědomá i nevědomá přání uživatele (Ševčíková, Šmahel, 2010, s. 115), tedy se uživatel může prezentovat takový, jaký by chtěl být nebo jaký si myslí, že je, i když takový ve skutečnosti být nemusí, resp. virtuální identita je prezentována v lepším světle než reálná identita. Tento fakt může na pubescenta, který se pomocí Facebooku snaží dotvářet vlastní identitu, negativně působit v tom smyslu, že pubescent může nabývat pocit, že se ostatním nikdy nevyrovná. Tedy je otázkou zda Facebook napomáhá hledání vlastní identity, či zda v tomto ohledu spíše škodí. Posledním bodem, který může motivovat pubescenty k užívání Facebooku, je potřeba sociálního ocenění. Tuto potřebu naplňují pomocí vzájemné, pozitivně laděné interakce. Pubescenti chtějí získat uspokojivou prestiž, chtějí být oblíbení, což je vázáno mimo jiné na vřelé kamarádské chování (Vágnerová, 2005, s. 372-373), resp. oceňují druhé, aby byli sami oceněni. Potřeba sociálního ocenění se u většiny respondentů na škále ano - ne přibližuje první hodnotě, tedy spíše ano, o čemž vypovídají níže uvedené výroky o pochvale přátel, tedy byla tato potřeba výzkumem rozkryta. Na otázku, jakým způsobem nejraději na Facebooku s přáteli komunikují, respondenti odpovídali: „Aj like, občas komentáře k fotkám, ale ke statusům ne-e. Třeba když má narozeniny, tak píšu i na zeď veřejný vzkaz…“ (CH1) 52
„A na zeď k narozkám. A komentuju pak aj fotky a statusy, jakože pochválím, nic škaredýho bych tam asi nenapsala.“ (D2) „Aj komentuju a píšu tam třeba, že se mi ta fotka líbí nebo… Prostě jenom pochvalu jako…“ (D3) „…komentuju jak kdy, ale když se mi líbí, tak to jako olajkuju. Komentuju jen to, koho znám a co se mi fakt líbí. Takže jako lajkuju častějc, než píšu nějáký komentáře.“ (CH2) „…sem tam komentuju, hlavně fotky, statusy ani moc ne. Věřejně nikomu nic nepíšu na zeď, jedině, když má narozky, jenom to, jinak nic.“ (D4) Respondentka D2 na otázku, co všechno na Facebooku dělá, odpověděla: „…aji komentuju a lajkuju…“ Z výše uvedených výpovědí vyplývá, že se pubescenti chtějí svým přátelům zalíbit, např. konkrétně polovina respondentů píše přátelům veřejné přání k narozeninám; téměř všichni respondenti se chtějí zavděčit přátelům veřejnou pochvalou, díky které chtějí být pravděpodobně sami oceněni. Pozn.: výraz "like" nebo slangově "lajkuju" představuje na Facebooku tlačítko "to se mi líbí", což je kratší způsob vyjadřování veřejné pochvaly než psaní komentářů. Tab. 3: Motivace aneb Co vede pubescenty k užívání Facebooku Shrnutí Vlastnost
Dimenze vlastnosti
Facebook jako norma
běžné - málo časté
Hodnocení neuživatelů Facebooku
negativní - pozitivní
Potřeba kontroly ostatních
malá - velká
Potřeba sociálního ocenění
ano - ne
3.5.2 Užitečnost Facebooku aneb Není všechno zlato, co se třpytí Tato kategorie v sobě obsahuje výpovědi respondentů, které se vztahují k užitečnosti Facebooku, ve smyslu v čem může Facebook posloužit a co je naopak
53
považováno za obtěžující či potenciálně ohrožující. Pubescenti přemýšlejí v této souvislosti o tom, že všechno má svá pro a proti. Prvním hlavním bodem této kategorie je možnost online sociální komunikace, která spočívá z pohledu respondentů na škále užitečná - neužitečná jednoznačně v první hodnotě, což dokazují níže uvedené výroky. Na otázku, co vedlo respondenty k založení Facebooku, odpovídají: „…no že jsem chtěla nějak komunikovat s těma lidma a psát si s něma.“ (D1) „Abych vlastně mohl být v kontaktu s těma lidma… hlavní důvod je, že možu komunikovat s těma lidma…“ (CH1) „Tak abych si s těma ostatníma mohla psát…“ (D2) „No byli tam lidi a já jsem se s něma potřebovala nějak domluvit …“ (D3) „Chtěl jsem tam s nima prostě komunikovat.“ (CH2) „A taky jsem si Facebook založila ještě kvůli kamarádům, jakože abych se s nima mohla domlouvat místo esemeskama.“ (D4) Z výše uvedených výpovědí vyplývá, že možnost komunikace je považována za velmi užitečnou, dokonce to byl u všech respondentů důvod k založení účtu na Facebooku. Dnešní pubescenti komunikují nepřímo převážně díky internetu, k čemuž Livingstone et al. uvádějí fakt, že konkrétně 75% dětí v Evropě ve věku 9-16 let používá internet právě ke komunikaci (Livingstone et al. [online], 2011, s. 14). Respondenti u sociální komunikace považují za velmi užitečné to, že je zdarma, což se objevuje jako zmínka v různých částech rozhovorů: „…si s těma lidma můžu psát a neutrácet třeba kredit, že je zadarmo.“ (D1) „Toš protože možeš komunikovat s těma ostatníma, komunikace je zadarmo…“ (D2) „…už jsem si na tu komunikaci tam zvykla, je to zadarmo, rychlý…“ (opět D2) „Facebook je lepší v tom, že je zadarmo, že komunikuju.“ (D3) „Tak je to všecko zadarmo…“ (opět D3) Vágnerová (2005, s. 395) pojednává o tom, že pro období pubescence jsou typické nekonečné a opakované telefonické hovory a posílání SMS zpráv, jejichž
54
smyslem není potřeba zodpovědět něco aktuálního a konkrétního, nýbrž se jedná spíše o potvrzení existujícího vztahu symbolickým kontaktem, kde není významný obsah, ale frekvence. Dospělí se snaží tuto podle nich nesmyslnou komunikační aktivitu omezit. Při předpokladu, že by hlavním důvodem omezování potomků při komunikaci s vrstevníky byla ekonomická stránka věci, tj. vysoké účty za telefonování, by dnešním pubescentům ubyl jeden konflikt s rodiči, což se dá potvrdil výrokem respondentky D4: „…tak můj účet na mobilu – kredit, že jsem ušetřila, takže mamka měla radost, velkou …“ Užitečnost online komunikace na Facebooku je dále respondenty spatřována v možnosti plánování reálného setkání, což se nejčastěji objevovalo jako odpověď na otázku, jaká jsou nejčastější témata respondentů v soukromé konverzaci: „…a taky kdy půjdem ven a tak…“ (D1) „…a prostě třeba když je nějákej plán na další den nebo tak, toš to je tak…“ (CH1) „Co jsme dělaly nebo nějákej plán…“ (D3) „Tak kdy pudem ven, nebo co jsme dělali, nebo co budem dělat, takže spolužáci a kamarádi a kluci - holky nastejno. Nejčastější témata teda kdy pudem ven, domlouvání se na akce třeba.“ (CH2) Online komunikace na Facebooku také pomáhá respondentům při školních povinnostech, jelikož díky Facebooku mohou snadno a rychle zjišťovat novinky a podrobné informace, které se týkají školní výuky. Respondentka D3 toto vystihuje velmi výstižně a na otázku, jak by ji ovlivnilo to, kdyby neměla Facebook, odpovídá: „Neměla bych informace do školy, no… Tak musela bych si s nima asi nějak, co já vím, psát zprávy a takový, a to bych asi nemohla dělat tak moc, jak na tom Facebooku.“ Celkově lze z výše uvedených výroků vyvodit závěr, že online sociální komunikace na Facebooku je respondenty považována za velmi užitečnou, a to z důvodu toho, že je zdarma, pak také díky možnosti naplánovat zde jednoduše reálné setkání s přáteli a v neposlední řadě pomáhá respondentům při organizaci přípravy do školy. Důkazem vysoké užitečnosti online komunikace na Facebooku je
55
to, že u všech dotazovaných respondentů byla právě ona hlavním důvodem pro založení zdejšího osobního profilu. Dalším bodem této kategorie je možnost přidávání veřejných statusů. Těmito statusy může jedinec přátelům sdělit, co se mu právě honí hlavou, a to ve formě textu, písní, obrázků či fotek. Na hlavní stránce Facebooku se tyto statusy od všech přátel v seznamu řadí od nejaktuálnějších či nejdůležitějších po nejméně aktuální nebo nejméně důležité. Z pohledu respondentů spočívá tato možnost na škále užitečné - neužitečné přibližně uprostřed, což dokazují níže uvedené výroky. Na otázku, co si respondenti píší (dávají) do veřejných statusů, odpovídají: „Tak třeba, co jsem ten den dělala, co jsem zažila, něco zajímavýho, ty běžný věci tam jako úplně tak nepíšu, jakože jsem třeba měla oběd a tak, to ne.“ (D1) „No tak do veřejných, to si nepíšu zhruba tak nic. No vlastně někdy něco, a to už si nepamatuju, kdy jsem psal něco, to je tak asi čtvrt roku, ale to kdybych si tak pamatoval, co jsem tam psal, no . Teď už fakt nevím. Ale třeba písničku tam dám nebo z youtube ty videa, různý srandy a vtipy.“ (CH1) „No tak většinou si tam dávám ty písničky nebo nějáký ty fotky, svoje, nebo když jsem někde s někým byla a tak, třeba z akcí.“ (D2) „Tak statusy já ani tak moc nepoužívám, já spíš třeba fotky přidám nebo tak… A písničky někdy.“ (D3) „Já moc nic. Maximálně si tam dám písničku nebo fotku, já tam nic nepíšu tak třeba jako "Jdu čůrat" :D nebo tak…“ (CH2) „Tak já tam dávám fotky, ale ne moc často, jenom… No někdy sebe, někdy jsem tam už dala aji svýho psa . A statusy jako tak si moc nepíšu, ale už jsem tam nějáký dala, ale nemůžu si vzpomenout, o čem.“ (D4) Z výše uvedených odpovědí vyplývá, že statusy jsou pubescenty hodnoceny smíšeně. Zaznamenávání myšlenek do veřejných statusů textem je spíše nevyužívaná možnost, naopak vkládání fotek či písní je u většiny respondentů populární. V této souvislosti je důležité zmínit ještě fakt, že statusy přátel ve formě textu jsou některými respondenty považovány za zbytečné až obtěžující, pokud obsahují neužitečné myšlenky a sdělení. K tomuto se respondenti vyjadřovali dlouhosáhlými
56
odpověďmi na otázky, jaké statusy si na Facebook vkládají jejich přátelé, zda jim nějaké z nich vadí a pokud ano, co je v nich obsaženo, následovně: „Od přátel na mě vyskakujou takový cypoviny, aj někdy no… Píšou si tam, co zrovna dělají třeba, že jedli polívku a tak … Ta polívčička mi vadí :D. Prostě ty kraviny a cypoviny. Třeba zrovna jsem měl na jídlo, nevím, špagety, a má tam pak vyfocený ty špagety, tak to mi třeba vadí. Ale právěže je i blbý všem se třeba chlubit, že jsem jedl obří langustu… Aj mi vadí, když někdo otravuje pořád dokola s něčím.“ (CH1) „Tak některý takový ty 13-letý holky si tam píšou, jak mají zlomený srdíčko a takový ty věci, tak to mě strašně štve, když podle mě ani neví, o čem to je, je to trošku trapný, trošičku. A píšou to, aby si toho ta druhá osoba všimla, aby je prostě ostatní politovali, to bude asi hlavní důvod. Neumí na sebe upozornit normálně, tak to zkouší tam.“ (D2) „Píšou tam "Jsem unavená." a stěžujou si, ale aji píšou "Dneska jsem se měla krásně.", jakó jak kdy… Ale spíš to jsou veselý statusy, ale někteří, takový ty trapky spíš, ty otravujou s depresema… Jo, tak třeba 13-letá holka napíše "Mám zlomené srdce." A teďka já si akorát v hlavě představím, a kdo ti ho zlomil, Mikceymouse? Někteří tam píšou úplně všechno, třeba jdu čůrat, jdu nakupovat, jdu ven, jdu se koupat, dám si sprchu… Nikoho to nezajímá, to je trapný.“ (CH2) „Tak a od svýho kamaráda Majdy tam vidím samý blbosti, tak on tam třeba píše věci jako „Sorry blondýnky, ale líbí se mi víc brunetky.“ a za čtvrt hodiny „Kašlu na to, blondýnky jsou lepší.“ A takový prostě :D. Snaží se tímto jako pobavit ostatní, ale jestli to píše naschvál, to nevím, protože on je takovej, trošičku trhlej jo . …možná jedna, ta tam taky píše takový blbosti, ale ne zas tak moc jako Majda, a je to většinou o té lásce a někdy něco o hospodách, když má dobrou náladu a takový, jako vtípky a takový, teďka si na žádnej nevzpomenu, ale nějaký takový vtipy no…“ (D4) Z uvedených odpovědí vyplývá, že respondenty obtěžují statusy, které neobsahují žádnou hlubší myšlenku, spíše pouze popisují běžné činnosti a také jsou za obtěžující považovány emotivní statusy. Oba dva tyto zmíněné druhy jsou pubescenty hodnoceny celkově jako neužitečné. Dalším bodem této kategorie je možnost seznamování se. I když Facebook není primárně ani nijak jinak určen k této činnosti, ve výpovědích respondentů se tento pojem objevuje, tedy tuto skrytou možnost Facebooku někteří odhalili. Na
57
škále ano - ne se nachází využívání možnosti seznamování se na Facebooku zhruba uprostřed, což dokazují výpovědi respondentů různě lokalizované v rozhovorech: „…právěže já nesnáším, když si mě někdo přidá neznámej a nevím, o koho jde, normálně mu odpovím, že nechcu přidat, občas mu taky napíšu, proč si mě přidáváš ty blbečku, to mě naštve, a aji sem se seznámil vlastně, ale to sem ju viděl jenom dvakrát, ona řekla že zná tam tu, no, a tak jsme si tak nějak začali psát, a pak jsme se poznali a pak jsem si ju jako už v přátelích nechal, no…“ (CH1) „…ne, tak třeba mu napíšu, esi se známe a už se seznámíme, jako takhle no, už sem se aji seznámila přes Facebook, byl ze stejnýho města.“ (D2) „…neseznamuju se tam… …ale zkoušeli si mě přidat i cizí, ale odmítla jsem to a jednou jsem to řekla aji tatovi. Cizí já si vůbec nepřidávám.“ (D3) „Cizí lidi mi posílaj žádosti no, jak kdy, aji kluci, aji holky a já to potvrdím, ale třeba sem je někdy aji viděl, ale neznám je jako úplně, tak si je přidám… “ (CH2) „…na Facebooku jsem získala spoustu nových kamarádů, aji jsem se tam seznámila, že jsme se znali jen tak od vidění a tam jsme se poznali dokonaleji.“ (D4) Polovina dotazovaných respondentů se již díky této sociální síti s někým seznámila. Respondent CH2 je zatím ve fázi, kdy potvrzuje přátelství i lidem, které nezná, což může vést k následnému seznámení. Pouze respondentka D3 v rozhovoru jednoznačně zdůraznila, že se skrz Facebook neseznamuje a z jejího výroku i z celého rozhovoru jde cítit respekt a nedůvěřivost vůči této sociální síti, což je u pubescentů z hlediska jejich osobní bezpečnosti ideální, avšak pozoruhodný postoj. Posledním bodem této kategorie je zhodnocení celkových názorů na Facebook. Na škále hodnocení pozitivní - negativní se názory respondentů jednoznačně rozcházejí, čímž si udržují průměr na střední hodnotě, což dokazují odpovědi respondentů na otázku, co si myslí o Facebooku, které jsou uvedeny níže: „Poznala jsem, na co je to dobrý. …dycky jsem si myslela, že to je dobrá věc.“ (D1) „…zjistil jsem, že je to dobrý, no… Tak když jsem si ho zakládal, tak jsem říkal třeba, že to je kravina, ale teďka už to neříkám.“ (CH1)
58
„…dřív aji teďka si o něm myslím to samý, že je to celkem zbytečný, ale mám ho proto, že je to takový výhodnější , už jsem si na tu komunikaci tam zvykla, je to zadarmo, rychlý, wifinu mám všude…“ (D2) „Tak já jsem zjistila, že je to takový nevyužitelný, že každej tam o sobě jen všecko napíše a druhej to zneužije, to jsem si myslela dřív, no a teďka taky trochu, ale zjistila jsem, že to má aji výhody nějáký.“ (D3) „…teďka už vím, že ho potřebuju.“ (D4) Z výpovědí respondentů vyplývá, že dva jej hodnotí pozitivně, dva negativně a respondentka D4 se zdržela vlastního hodnocení, pouze konstatovala, jaký má k Facebooku vztah, který by teoreticky mohl vést k obojímu. Tab. 4: Užitečnost Facebooku aneb Není všechno zlato, co se třpytí Shrnutí Vlastnost
Dimenze vlastnosti
Online sociální komunikace
užitečná - neužitečná
Přidávání veřejných statusů
užitečné - neužitečné
Seznamování se
ano - ne
Celkové hodnocení Facebooku
pozitivní - negativní
3.5.3 Přátelství na Facebooku aneb není Přítel jako přítel Tato kategorie se zabývá názory respondentů na online přátelství, tedy zda je možné považovat za dobrého přítele někoho, s kým komunikují a scházejí se pouze na Facebooku a zda, příp. jak se liší přátelé z Facebooku a z reálného života. Ústředním bodem této kategorie je význam virtuálního online přátelství, které pubescenti porovnávají s reálným přátelstvím. Virtuální přátelství se na škále hodnocení pravé - falešné přibližuje znatelně více druhé hodnotě. Přesně naopak je to u reálného přátelství, které je v poměru k online přátelství vyzdvihováno. Na otázku, zda a jak může někomu změnit život přílišné trávení času na Facebooku, respondenti v této souvislosti odpovídali:
59
„Tak třeba že je to omezí, že ti druzí, že se s nima tak nepotkávajou, že si píšou jen přes ten Facebook, já nevím, asi ztratí ty kamarády dobrý a bude mít jen ty z toho Facebooku. To přátelství na tom Facebooku není úplně takový to pravý, je to… Falešný takový, no…“ (D1) „…třeba když prostě je tam furt a nic jinýho nedělá, třeba furt je jenom u počítače a ani nejde třeba ven nebo tak, tak to je blbý.“ (CH1) „…ztratí zájem o ty svoje kamarády, s kterýma se baví normálně, jakože ve skutečnosti, anebo ti, se kterýma se bavil dřív, tak nechodijou tolik na ten Facebook, aby si s nima mohl psát, ztráci ty kamarády opravdový a získává jen ty, co taky furt sedijou jen u počítače a nechodijou ven a nic jinýho nedělají. Třeba znám holky, který třeba s těma skupinama, co mají, s těma hudebníma, tak si tak našly fanynky, co mají jako , že mají stejně rády tu kapelu, tak si s nima o tom píšou, a tak se stanou třeba nejlepšíma kámoškama, ale bydlijou třeba daleko, tak se nemůžou vídat, tak se baví jenom přes ten Facebook, ale když se spolu potkají třeba za půl roku někdy, tak asi je to jiný, asi jo,…“ (D2) „…že ztrácí ty přátele, ty reálný a naopak může získávat nový a nový, ale ztrácí ty opravdový.“ (D4) Dále se k významu přátelství na Facebooku vyjadřují respondenti nahodile v různých částech rozhovorů, níže uvádím příklady: „Ale v dnešní době je to už asi normální, znát se hlavně a jen přes ten Facebook, jakože se moc nevídajou, ale píšou si spolu často. Ale osobně ho znáš tak jako úplně jinak…“ (D2) „…ztratíš nějáký kamarády, ty reálný a budeš jenom tam a budeš si psát jen s takovýma trotlama, budeš mít prostě jen takový ty virtuální kamarády no,…“ (CH2) „…On si třeba myslí, že je s nima v kontaktu, ale doopravdy to tak není, on je tam pozoruje, ale vůbec nic o nich neví, no…“ (D3) Ve spojení s reálným přítelem se objevuje dvakrát slovo "opravdový" a jednou slovo "dobrý". Ve spojení s virtuálním přítelem, s kterým je možno komunikovat a scházet se pouze na Facebooku, se objevují slova jako "falešný", "blbý", dvakrát "jiný" a dokonce i hanlivé označení "trotl", avšak D2 v této souvislosti říká, že v dnešní době je virtuální přátelství "normální". Respondentka D4 60
popisuje možnost získávání přátel na Facebooku hromadně, tedy zmiňuje, že kvantita zde ve smyslu přátelství nahrazuje kvalitu, přičemž toto se objevovalo v rozhovoru s ní vícekrát, níže uvádím pro zajímavost příklady: „…a ti druzí to jsou takoví jakože normální kamarádi, ale přidávám si aji je, protože tam chci mít co nejvíc kamarádů, takto to řeknu , jakože aby tam na mě vždycky čekal někdo online, někdo, z kterých si můžu vybrat no…“ (D4) „…snaží nějak zavděčit, aby si tak získávali přátele, že jich chcou mít třeba ještě víc a pochlubit se před ostatníma, že maj hodně přátel a že jsou dobří…“ (D4) Tab. 5: Přátelství na Facebooku aneb Není přítel jako přítel Shrnutí Vlastnost
Dimenze vlastnosti
Virtuální online přátelství
pravé - falešné
Reálné přátelství
pravé - falešné
3.5.4 Komunikace online versus komunikace tváří v tvář aneb Kdo s koho Tato kategorie pojednává o sociální komunikaci pubescentů, která probíhá online na Facebooku a přináší podrobnější informace o tom, jak si online komunikace u pubescentů stojí v porovnání s komunikací reálnou. Prvním bodem této kategorie je množství online komunikace a množství komunikace přímé (resp. tváří v tvář) v porovnání s minulostí. Na škále více než dřív - méně něž dřív se komunikace online u respondentů přibližuje první hodnotě a naopak komunikace přímá se přibližuje druhé hodnotě, což lze vyčíst z následujících výpovědí: Na otázku, co se u respondentů změnilo po založení Facebooku, odpovídali: „Tak míň jsem komunikovala s lidma. Jak jsem si založila Facebook, tak jsem s nima začala komunikovat víc, předtím jsem se tak nebavila.“ (D1) „…a předtím jsme se sebrali a šli jsme ven.“ (CH1)
61
„No tak předtím byla taková jiná doba, že sem netrávila tolik času na počítači…“ (D2) „…jsem se nedomlouval jako s kámošema přes Facebook, ale vždycky jsem k nim zašel, jako domů. Teďka je to rychlejší, a tak to můžu dělat víc.“ (CH2) „… a tak často jsem se nudila předtím, a neměla jsem si s kým tak povídat, no… Teďka je to lepší v té komunikaci. Zábavnější život .“ (D4) Na otázku, jak a na co používají respondenti Facebook v porovnání s minulostí, odpovídali: „Tak víc tam mám těch přátel a s větším množstvím lidí si tam píšu…“ (D1) „Furt stejně, ke komunikaci, ale dřív jsem tam býval míň, se to zvyšuje…“ (CH1) „Používám ho asi víc, protože tam mám víc přátel…už jsem si na tu komunikaci tam zvykla, je to zadarmo, rychlý, wifinu mám všude…“ (D2) „Tak předtím jsem si třeba jenom fakt psala s někým, fakt jenom když jsem potřebovala, teď tam su skoro furt…“ (D3) „No a teď ho mám i v mobilu, takže mě nikdo nekontroluje, vůbec. Takže ho používám víc .“ (D4) Z výše uvedených výroků vyplývá, že u pubescentů ubývá komunikace tváří v tvář (přímé), přičemž je nahrazována komunikací online na Facebooku (nepřímou). O tomto fenoménu se zmiňuje Eckertová a Dočekal (2013, s. 21), kteří tvrdí, že pubescenti v dnešní době již nerozlišují mezi světy online a offline, omezují jiné způsoby komunikace a místo toho se chodí domlouvat na Facebook, přičemž dodávají, že vývoj technologií nasvědčuje tomu, že budou (nejen dnešní pubescenti) online více a více. Dalším bodem této kategorie je rozdíl v komunikaci online a offline, který na škále ano - ne směřuje mírně k hodnotě první, tedy je spíše přítomen. V této souvislosti jsem se dotazovala respondentů, zda by to, co píšou na Facebook, řekli stejně i offline, odpovědi jsou následující: „Jo, já jo.“ (D1) „Tak asi jo. Úplně normální pohoda. Nikdy tam nic o nikom neříkám, protože nikdy nevím, kdy se to obrátí proti mně.“ (CH1)
62
„Spíš jak ke kterým, že třeba když někoho znám ze školy, tak si třeba víc jenom píšem a ve škole se právě jenom třeba pozdravíme, asi se ve skutečnosti víc stydí asi, to někdy nechápu no…“ (D2) „Jo, úplně to samý. Já bych nikdy nic takovýho nenapsala, co bych neřekla.“ (D3) „Jo, ale všichni to tak nemají.“ (CH2) „Já jo, ale je možný, že jiní ne, že se tam víc stydí, třeba když se jim někdo líbí, tak to osobně nedokážou říct, ale já taková nejsu, já si to nechám pro sebe, já to tam nikomu nepíšu, to o klukovi, když se mi líbí.“ (D4) Z výše uvedených odpovědí je patrné, že pubescenti jsou na první pohled přesvědčeni o tom, že na Facebooku komunikují stejně jako tváří v tvář, příp. o tomto tématu v první osobě mluví velmi opatrně, soustředí se na to, aby působili čestně a uvedli se v dobrém světle. Avšak 4 ze 6 respondentů si připouštějí, že např. u ostatních tento rozdíl může existovat, k čemuž se vyjadřují více otevřeně, což dokazují další výpovědi, které jsou obsaženy různě v rozhovorech: „…někdo je třeba odvážnější na Facebooku, ale to není mnou, to je nima. Na Facebooku se víc rozvykládajou třeba, a ve škole jen "Ahoj."…“ (D1) „…tak možná u těch malých holek, že prostě, že na Facebooku si říkajou, jaký jsou prostě chudáčci a, jo, a ve škole pak příjdou a prostě úplně haha a vysmátý a vlastně jim nic není, jsou to simulanti . A přes Facebook se lidi míň stydí…“ (CH1) „…a prostě nějákej kluk mi tam píše a pak mi řekne třeba jen ahoj, a nic, jako veřejně, anebo neřekne nic, ani mě nepozdravil, to se mi už stalo…“ (D2) „…vlastně se neví, jestli to myslí vážně nebo tak a jak se u toho třeba tváří nebo tak, že si tam může všechno vymyslet a vůbec to nemusí být pravda, može tam se přetvařovat a kecat, osobně bych to poznala, na Facebooku tomu musíš věřit, protože to nevidíš…“ (D2) „Na Facebooku je přetvářka, že z toho třeba nepoznám, že mě ten člověk nemá rád.“ (CH2) „…že tam si může hrát na drsňáka, ale doopravdy by se choval jinak.“ (D4) Výše uvedený jev, který byl trefně popsán respondenty D2, CH2 a D4 (poslední tři výpovědi), a který je respondentem CH2 pojmenován jako "přetvářka",
63
se netýká pouze rozdílu v komunikaci online a offline; je v něm zakódována i Šmahelova teorie (2003, s. 41), která se týká virtuální identity jedince. Podle této teorie se člověk virtuálně prezentuje mírně odlišně, než jaký doopravdy je a to v tom smyslu, že se dělá lepším. Ševčíková a Šmahel (2010, s. 115) si to vysvětlují tak, že do jedincovy virtuální identity se vtiskávají jeho vědomá i nevědomá přání. Tedy podle výše uvedeného by šlo u výpovědi respondentky D4 tvrdit, že zmíněná osoba má velké přání zjednat si respekt, což se jí v reálném životě nemusí dařit, a toto si vynahrazuje prostřednictvím Facebooku. Virtuální identita jiných uživatelů ve srovnání s jejich reálnou identitou je tedy respondenty na škále stejná - odlišná přirovnávána spíše k druhému bodu. Dalším bodem této kategorie je prospěšnost online komunikace. Tato komunikace se přibližuje na škále prospěšná - neprospěšná spíše první hodnotě, ale záleží zde také na tématu. Nejvíc prospěšná je pro respondenty komunikace u plánování reálného setkání a u zjišťování informací ohledně školy, o čem již bylo pojednáno v předchozích kategoriích. Avšak respondentka D3 tuto situaci vystihuje přesně výrokem: „…Tak předtím jsem si třeba jenom fakt psala s někým, fakt jenom když jsem potřebovala, teď tam su skoro furt…“ (D3) Z uvedeného výroku vyplývá, že se respondentka nezaměřuje již tolik na obsah komunikace, ale spíše na její frekvenci, což je podle Vágnerové (2005, s. 395) pro období pubescence typické, tedy komunikace zde v prospěšnosti může slábnout. Poslední bod této kategorie se týká upřednostnění určitého druhu komunikace. Druhem se myslí buď komunikace online prostřednictvím Facebooku (nepřímá), anebo komunikace offline tváří v tvář (přímá). Toto upřednostnění spočívá z pohledu respondentů na škále raději přímá - raději nepřímá zřetelně v první hodnotě, což dokazují jejich následující odpovědi na otázku, jaký způsob komunikace upřednostňují oni a zda znají někoho (dalšího), kdo raději komunikuje přes Facebook: „Tak z očí do očí je to lepší. Ale znám spolužáky, co se raději baví přes Facebook. …asi je stydlivej, to jsou spíš kluci hlavně.“ (D1) „Tak to osobně je to samozřejmě lepší, že nejsme furt zalezlí doma, a že se aji vidíme.“ (CH1) „Osobní, jednoznačně. Asi jo, znám, protože se bojí nebo tak…“ (D2)
64
„Tak spíš osobně. Tak je to takový, vidím ho po dlouhé době někdy . Je to takový přátelštější.“ (D3) „Osobní. Jo znám takový, ale to je prostě takovej zapařenec, co je furt u počítače, že furt u toho hledí, nejde nikdy ven, furt tam sedí a je online 24 hodin…Toš je shnilej jít ven, prostě se mu nechce, je línej.“ (CH2) „Osobní. Jo, znám. Tak určitě by mu to neřekl do očí, protože se třeba stydí nebo… Může být stydlivější, bojí se třeba lidí, nekomunikativní…“ (D4) Z výše uvedených výpovědí vyplývá, že respondenti upřednostňují výrazně osobní komunikaci (přímou) před komunikací online (nepřímou), což se může zdát jako paradox vzhledem k situaci zjištěné v prvním bodě této kategorie, kdy množství komunikace online (nepřímé) stoupá, tedy ji respondenti používají více než dřív na úkor komunikace offline (přímé). Jinak řečeno, pubescenti komunikují čím dál více online, ale upřednostňují raději komunikaci tváří v tvář. Tab. 6: Komunikace online versus komunikace tváří v tvář aneb Kdo s koho Shrnutí Vlastnost
Dimenze vlastnosti
Množství online komunikace
více než dřív - méně než dřív
Množství komunikace tváří v tvář
více než dřív - méně než dřív
Rozdíl v komunikaci online a offline
ano - ne
Virtuální identita ve srovnání s reálnou identitou
stejná - odlišná
Prospěšnost online komunikace
prospěšná - neprospěšná
Upřednostnění druhu komunikace
raději přímá - raději nepřímá
3.5.5 Přílišné trávení času na Facebooku aneb Posouváme se k závislosti Tato kategorie pojednává o době, kterou respondenti tráví na Facebooku, ve smyslu její proměnlivosti v čase a také jako bonus v této souvislosti přináší výpovědi respondentů, ve kterých byly odhaleny jednotlivé příznaky závislosti.
65
Prvním bodem této kategorie je tedy doba strávená na Facebooku, která na škále čím dál více - čím dál méně zaujímá pozici první hodnoty, o čemž vypovídají následující výroky pěti ze šesti respondentů: „…dřív jsem tam býval míň, se to zvyšuje, dřív jsem tam zaplul na 5 minut…“ (CH1) „Používám ho asi víc…“ (D2) „Trávím tam víc času, než když jsem si ho založila.“ (D3) „No teďka ho používám víc… Teďka jsem začal chodit pravidelně, předtím ne…“ (CH2) „…a teď ho mám i v mobilu, takže mě nikdo nekontroluje, vůbec. Takže ho používám víc .“ (D4) Všichni respondenti používají Facebook více než předtím, z čehož vyplývá, že doba strávená na této sociální síti se u všech prodlužuje. Tzv. tolerance (trávení více času online pro stejné uspokojení jako dřív) je jeden z šesti možných příznaků závislosti na Facebooku, které však musí být všechny naplněny, aby se jednalo o skutečnou závislost (Adiktologická ambulance centra adiktologie 1.LF UK [online], 2010a). Další příznaky závislosti jsou význačnost, změny nálady, odvykací příznaky, konflikt a relaps, o nichž se v této práci můžete podrobněji dočíst v kapitole "2.4.2 Závislost na internetu", byly jednotlivě u respondentů taktéž odhaleny, avšak výzkumem se nepotvrdila u žádného respondenta závislost na Facebooku jako taková. Níže jsou uvedeny výroky, ve kterých lze rozpoznat jednotlivé příznaky závislosti, pozn.: v některých výrocích je více příznaků, proto se opakují: Význačnost (Facebook je středobodem života, jedinec na něm tráví spoustu času, a tak může zanedbávat jiné důležité oblasti): „…možná aj moc tam trávím, spíš bych měl ubrat no, spíš se učit začít .“ (CH1) „Taky tam trávím hodně času, ale to sou aji horší.“ (D2) „…ale jako tohle si radši nikdy nepočítám :D, to bych se asi zhrozila… Asi už tam bývám moc…“ (D2) „…jsem si zezačátku akorát myslela, že tam nebudu trávit tolik času, jak teďka…“ (D4) „…teďka už vím, že ho potřebuju.“ (D4)
66
Odvykací příznaky (vztek, nervozita a smutek při ukončení nebo omezení online aktivity) byly objeveny ve formě obavy z nich: „… prostě jsem chtěl zkusit, jaký to bude bez toho, jestli bez toho vydržím. Ale nakonec jsem to neudělal, protože bych to stejně nevydržel…“ (CH2) „…teďka už vím, že ho potřebuju.“ (D4) Vnitřní konflikt (rozhodování se mezi Facebookem a kdysi důležitější činností): „…možná aj moc tam trávím, spíš bych měl ubrat no, spíš se učit začít .“ (CH1) Relaps (neboli recidiva; při zrušení účtu na sociální síti jde o znovuzaložení) byl objeven ve formě předpokladu: „… prostě jsem chtěl zkusit, jaký to bude bez toho, jestli bez toho vydržím. Ale nakonec jsem to neudělal, protože bych to stejně nevydržel…“ (CH2) Celkově se dá shrnout, že u respondentky D1 nebyl pozorován žádný příznak závislosti, u respondenta CH1 byly pozorovány tři příznaky, u respondentky D2 dva příznaky, u respondentky D3 jeden příznak, u respondenta CH2 tři příznaky a u respondentky D4 tři příznaky. Tedy na škále časté - méně časté se příznaky závislosti přibližují více k druhé hodnotě. Tab. 7: Přílišné trávení času na Facebooku aneb Posouváme se k závislosti Shrnutí Vlastnost
Dimenze vlastnosti
Doba strávená na Facebooku
čím dál více - čím dál méně
Příznaky závislosti
časté - méně časté
3.5.6 Závislost na Facebooku aneb Mýtus nebo realita Tato kategorie se zabývá názory respondentů na existencí závislosti na Facebooku a dále případnými hlavními důvody, které k ní mohou vést. Prvním bodem této kategorie je samotná existence závislosti, kterou všichni respondenti hodnotili na škále možná - nemožná jednoznačně jako možnou, což bylo zjištěno pomocí otázek, zda respondenti již někdy přemýšleli o závislosti na
67
Facebooku, a zda si myslí, že na Facebooku někdo může být závislý. Výpovědi respondentů jsou uvedeny níže: „Jo, myslím že jo.“ (D1) „Jo, jo .“ (CH1) „Jo. Jo.“ (D2) „Já si myslím, že jo. Někteří lidi bez toho nemožou vydržet, takže kvůli nečeho na tym určitě možou být závislí.“ (D3) „Jo existuje to.“ (CH2) „Jo. Určitě to existuje.“ (D4) Bonusem této kategorie jsou výroky respondentů CH1 a CH2, kteří na otázku, zda znají někoho, kdo by se blížil tomu, být závislý na Facebooku, odpověděli: "…asi jako žádnýho závisláka asi neznám, protože dneska je to prostě normální být závislej na Facebooku." (CH1) „Toš to jsou v podstatě všichni no, na jednu stranu nikdo tam moc, ale na druhou stranu všichni, že je to normální.“ (CH2)
Tedy se ve výzkumu objevily takové dva názory pubescentů vztahující se k závislosti na Facebooku, které by jistě uvedly v polemiku řadu psychologů. Závislost na Facebooku je považována za jakési nutné zlo moderní doby, které se stává pro současnou generaci normou. Druhým bodem této kategorie jsou hlavní důvody, které mohou vést k závislosti na Facebooku. Tyto důvody se na škále spíše komunikace - spíše něco jiného přibližují první hodnotě, čehož důkazem jsou následující výpovědi respondentů. Na otázku, co je hlavním důvodem toho, proč se lidé mohou stát závislými na Facebooku, odpovídali následovně: „…díky komunikaci třeba a někdo tam má rád i ty hry třeba , ale víc asi ta komunikace, jo…“ (D1) „Asi hlavně si psat s těma lidma a davat tam statusy a fotky a to… A nový ty ikony nahoře si vybrat, co tam je,koukat na hlavní stránku a mezitím si ještě psat s lidima.“ (CH1) „Tak asi ta komunikace.“ (D2)
68
„Tak někdo je závislej na těch hrách, co tam jsou , že je to prostě baví nebo tak. Aji može být závislý na té komunikaci, někdo tam už třeba aji tak otravuje, ostatní…“ (D3) „Tak buď sou tam teďka ty stránky, kde jsou nějáký soutěže… Nebóó jsou prostě pořád na internetu a ten Facebook mají v tom okně a pořád je to láká, se tam dívat, co je novýho na zdi nebo kdo je online, s kým si může napsat, a nebo prostě na něco čeká, že prostě tam konečně bude ten kámoš, na kterýho čeká, prostě tak to začíná bych řekl. Jsou natěšený na to, kdo jim třeba i olajkoval fotku, nebo napsal.“ (CH2) „Hodně ta komunikace a třeba hry na tom Facebooku. Ta komunikace, z toho asi ten chat, ale Majdu baví i ta veřejná, takže jak kdo. Ale normální člověk je tam spíš kvůli tomu chatu no…“ (D4) Jako hlavní důvod závislosti na Facebooku všichni respondenti uvedli možnost sociální komunikace a polovina respondentů k tomu navíc uvedla možnost her. Závislost na internetu se člení do typů: závislost na online hrách, závislost na online komunikaci a závislost na stránkách s pornografickým obsahem (Adiktologická ambulance centra adiktologie 1.LF UK [online], 2010b), přičemž závislost na Facebooku řadí odborníci do druhého typu (Adiktologická ambulance centra adiktologie 1.LF UK [online], 2010b), což se potvrdilo i názory všech respondentů. Třetí typ závislosti je na Facebooku nemožný. Vkládání nevhodného obsahu (jako např. pornografického, rasistického, apod.) je na této sociální síti zakázáno a postihováno zrušením účtu. Tab. 8: Závislost na Facebooku aneb Mýtus nebo realita Shrnutí Vlastnost
Dimenze vlastnosti
Existence závislosti na Facebooku
možná - nemožná
Hlavní důvody závislosti na Facebooku
spíše komunikace - spíše něco jiného
3.5.7 Představa o závislosti na Facebooku aneb Jaké to asi je být závislý Poslední kategorie shrnuje názory respondentů na to, jak si podrobněji představují příznaky závislosti na Facebooku, její důsledky a možnou pomoc. 69
Vzhledem k rozličnosti výroků není možné u posledních tří bodů této kategorie stanovit vlastnosti a jejich dimenze. Pozn.: V kapitole "3.5.5. Přílišné trávení času na Facebooku aneb Posouváme se k závislosti" jsem posuzovala příznaky závislosti přímo u respondentů, avšak tato kategorie se zajímá o to, jak nahlíží na příznaky závislosti u jiných sami respondenti. Prvním bodem této kategorie jsou na první pohled zřejmé online příznaky závislosti na Facebooku, podle kterých by respondenti o něčí případné závislosti začali uvažovat. Vlastnosti tohoto pojmu jsou normální online chování a závislostní online chování, u kterých na první pohled může být zřejmý pouze jediný příznak závislosti - význačnost. Ta spočívá mimo jiné v přemíře času zde stráveného (Adiktologická ambulance centra adiktologie 1.LF UK [online], 2010a). Dimenze normálního a závislostního online chování se odvíjí od stanovení hranic mezi nimi. Respondenti se na otázku, co je ještě normální užívání Facebooku, a kdy už jde podle nich o nadužívání značící případnou závislost, vyjadřovali: „No, já si myslím, že třeba 2 hodiny denně jsou normální, a třeba i dvě, tři, ale třeba ty čtyři, pět, to už je divný. No dva, tři statusy jsou v pohodě, ale 4 za den už jsou moc.“ (D1) „…když tam je furt od něho za den 5 statusů a 2 fotky, tak to už je moc a tak . Tak možná ten jeden status za den je normální, noo tak, třeba když tam dá písničku ráno a pak třeba písničku odpoledne, fotku večer, tak to zas taky není takový úplně cvok, ale když tam píše ráno "Sněží.", pak "Příšel jsem ze školy." pak odpoledne a pak večer "Ježiš já už jsem unavenej, jdu spát.", ráno tam napíše "Dobré ráno všem.", tak to už je myslím úplně vymytá hlava :D, když to prostě tam plácajou kravinama furt, tak to už jde poznat no . 3-4 hoďky denně no, je to normální, no…“ (CH1) „Jeden status za den je normální, já si tam dám tak jeden za 3 dny, a tak ty 3 maximálně asi hodiny, když jako sedí furt jen u toho Facebooku, ale jako víc hodin, když to má online a je i na jiných stránkách , tak 4 …“ (D2) „Tak v těch statusech ani né, ale fakt jak spíš v tom čase… No, že nějáký ty 3,4 hodiny by tam přecejenom strávit mohl, ale když už je tam víc, tak už je to takový divný no…“ (D3) „5 hodin je třeba moc. Já když tam jsem tak ty 3 hodiny denně, víc ne, ale to aji tak jak kdy, prostě se tam podívám a hned zase jdu. Ty 3 hodiny jsou v poho. …ale když už tam píše 4-5 statusů za den, třeba takový ty trapný, tak to už je moc, to už je blázen…“ (CH2)
70
„Tak normální užívání bych řekla, že je tak jedna, dvě hodiny, kdy je tam ten člověk furt. Ale když to má někdo online furt, jako já, ale nic tam nedělá, nekontroluje to furt, tak to nic. Tak 2-3 statusy to je normálka, 4 to už je takový divný.“ (D4) Z výše uvedených výpovědí se naskýtá stanovení hranice pro normu a nadužívání podle projevů online chování jedince. Za normální užívání Facebooku respondenti považují vkládání maximálně tří statusů s textem za den a strávení zde maximálně čtyř hodin denně. Za nadužívání respondenti považují vkládání čtyř a více statusů za den a trávení zde více než tří hodin denně. Dimenze se co do stráveného času překrývají, tedy denně zde strávené 3-4 hodiny mohou značit obě hodnoty, záleží na názoru konkrétního respondenta. Dva respondenti se vyjádřili ke vkládání nicneříkajících myšlenek do textových statusů tak, že to může značit buď závislost (CH1) nebo jinou psychickou poruchu (CH2), kterou respondent popsal výrazem: "to už je blázen". Druhým bodem této kategorie jsou offline příznaky závislosti z pohledu respondentů, které, jak již název napovídá, jsou na rozdíl od předchozího bodu pozorovatelné v reálném životě. Odborníci rozlišují 6 těchto příznaků, které dohromady tvoří závislost. Jsou to: význačnost (Facebook ovládá myšlení a cítění, úpadek morálky), změny nálady (uvolnění a klid po připojení na Facebook), tolerance (nárůst zde stráveného času), odvykací příznaky (vztek, nervozita nebo smutek při pobývání offline), konflikt (zanedbávání blízkých a hádky s nimi, příp. rozhodování se mezi Facebookem a jinou důležitou činností) a relaps (Adiktologická ambulance centra adiktologie 1.LF UK [online], 2010a). Respondenti odhalili ve svých výpovědích až na recidivu (relaps) všechny výše zmíněné příznaky, přičemž uvádím ke každému pouze ukázkový výrok: Význačnost: „Myslí na Facebook, aji když tam není.“ (D3) - ovládání myšlení „…říká, že musí brzo dom a přitom je zatím jen to, že jde hned na Facebook…“ (CH2) - ovládání cítění, resp. nutkání, touha být online „Tak třeba aji kašle na školu…“ (CH1) - úpadek školní morálky Změny nálady: „…je takovej nevrlej, nepříjemnej na lidi…“ (D4)
71
Tolerance: „…bývá pořád na tom počítači nebo na mobilu …“ (D1) - maximální možná tolerance Odvykací příznaky: „…třeba prostě když jdeme ven, tak už je prostě jen nachystanej jenom na ten Facebook“ (CH1) - nervozita při pobývání offline Konflikt: „…třeba može zanedbávat aji rodinu a tak…“ (D3) - zanedbávání blízkých Třetím bodem této kategorie jsou důsledky závislosti na Facebooku z pohledu respondentů. Závislost na Facebooku může přinést negativní důsledky ve třech oblastech: kariéra, duševní zdraví a sociální vztahy, tělesné zdraví (Adiktologická ambulance centra adiktologie 1.LF UK [online], 2010c). Respondenti odhalili ve svých výpovědích všechny výše zmíněné oblasti, ve kterých se závislost může negativně projevovat. Díky velkému počtu výroků opět vybírám pouze pár ukázkových: Kariéra (škola): „…ve škole zanedbává, že se neučí, asi bude mít blbý známky…“ (D1) Duševní zdraví a sociální vztahy: „…je takovej nevrlej, nepříjemnej na lidi…“ (D4) „…ztratí ty kamarády dobrý a bude mít jen ty z toho Facebooku…“ (D1) „…potom rodiče z toho nemají radost určitě…“ (D4) „…tak ještě mezi kamarády není oblíbený, protože s nima nechce chodit ven, takže se na něj brzo vykašlou.“ (D4) Tělesné zdraví: „Ve škole pětky, špatný oči .“ (CH2) „…potom může třeba ztloustnout….“ (D4) Negativní důsledky závislosti na Facebooku jsou respondenty spatřovány ve zhoršení školních výsledků, v duševní nerovnováze, v komplikaci sociálních vztahů a ve zhoršeném tělesném zdraví.
72
Posledním bodem této kategorie je možná pomoc závislému. V této souvislosti jsem se dotazovala respondentů, jestli by šlo takovému člověku pomoci a jak. Podstatné výroky z odpovědí uvádím níže: „…asi bych za ní chodila, doporučila bych jí prostě třeba nějaký sporty, ať dělá nějaký kroužky a asi bych s ní chodila ven a snažila bych se ji prostě od toho Facebooku odtrhnout, třeba . No, kdyby to její rodiče nevěděli, tak bych jim to řekla…“ (D1) „Dostal bych ho od počítače. A řekl bych mu, ať si najde nějáký kamarády aji. Ať prostě je mezi lidma a není furt zavřenej… A řekl bych mu narovinu, že je závislák, jo…“ (CH1) „Tak já bych s ním chodila spíš ven, aby nebyl pořád doma sám zavřenej, nabídla bych se, že mu pomůžu, kdyby to byl dobrej kámoš, ale cizímu nic .“ (D2) „…snažila bych se s ňou nějak, vytáhnout ven nebo na něco ju nalákat. No nějak třeba procházka, nebo se psem, nebo nějak tak, nebo mezi lidi, ať se može trochu bavit, možná by ju to chytlo.“ (D3) „Asi bych ho zliskal, že jo, hnedka. Nedoporučil bych mu nic, prostě bych ho liskal.“ (CH2) „Tak určitě nějaký ty kroužky, volný čas vyplnit něčím jiným, takže bych s ním trávila čas, furt bych na něj dohlížela, abych jako furt byla s ním, aby třeba sportoval a to by ho přešlo.“ (D4) Pět respondentů ze šesti uvádí, že by závislému člověku pomohli tím způsobem, že by mu naplánovali vyplnění volného času něčím jiným než Facebookem. Jeden respondent by zvolil drastičtější řešení tělesných trestů. Tab. 9: Představa o závislosti na Facebooku aneb Jaké to asi je být závislý Shrnutí Vlastnost
Dimenze vlastnosti 1 - 4 hodiny online denně
Normální online chování
0 - 3 textové statusy denně 3 -24 hodin online denně
Závislostní online chování
4 a více textových statusů denně
73
3.6 Diskuze a shrnutí Výzkumné šetření se zaměřovalo na každodenní uživatele sociální sítě Facebook v pubertálním věku, u kterých se dala předpokládat dobrá orientace ve stanoveném tématu. Metodou záměrného výběru bylo vybráno šest respondentů, přičemž jsem kladla důraz na dodržení věkového limitu a každodenní užívání Facebooku. Výzkum byl pojat kvalitativně, konkrétně byla použita výzkumná metoda strukturovaných rozhovorů s otevřenými otázkami. Při rozhovorech se vyskytl u dvou respondentů malý komunikační problém, což bylo zapříčiněno mou vinou, výzkumné otázky jsem totiž stanovila pro daný věk poměrně obtížné, tudíž jsem je během rozhovoru musela vícekrát formulovat jinak. Po přepisu rozhovorů jsem přešla k jejich analýze, při které jsem používala metodu otevřeného kódování, z které mi vzešlo sedm kategorií. Cílem mého výzkumu bylo zjistit, co respondenty na Facebook přitahuje, jak probíhá jejich online komunikace na této sociální síti a zda jsou schopni uvažovat nad sociální komunikací na Facebooku jako nad formou závislosti i s možnými riziky. Tyto cíle úzce korespondují s názvem mé práce. Výzkumem jsem zjistila, že hlavním důvodem k založení profilu na Facebooku byla u všech respondentů možnost sociální komunikace, která je oceňovaná především proto, že je zdarma. Vnitřní motivací, která vede respondenty k užívání Facebooku je to, že je vlastnictví profilu na této sociální síti bráno jejich vrstevníky jako norma, kterou když dodrží, tak snáze dosáhnou skupinové identity. Ti pubescenti, kteří zde svůj profil nemají, jsou ostatními negativně hodnocení. Z výzkumu dále vyplynulo, že k užívání Facebooku navíc respondenty motivují dvě potřeby - potřeba kontrolovat ostatní a potřeba být sociálně oceněn. V oblasti online komunikace prostřednictvím Facebooku jsem zjistila, že je považovaná za velmi užitečnou, díky možnostem naplánovat si reálné setkání s přáteli a zjistit informace týkající se školní výuky. Za neužitečné až obtěžující jsou však považovány statusy (veřejné příspěvky) přátel, které obsahují nic neříkající nebo silně emotivní sdělení. Oblast komunikace se dotýká také možnosti seznámení, kterou na Facebooku již využila polovina dotazovaných respondentů. S komunikací také úzce souvisí přátelství. Reálný přítel je respondenty označován jako
74
"opravdový", naproti tomu virtuální přítel jako "falešný". Výzkumem bylo také zjištěno, že respondenti pozorují určité rozdíly v komunikaci online a offline, což souvisí se Šmahelovou teorií (2003, s. 49) pozměnění virtuální identity směrem k lepšímu já. Největším paradoxem v online komunikaci na Facebooku je to, že naprosto všichni respondenti upřednostňují komunikaci tváří v tvář, i když bylo zjištěno, že je tato nahrazována v čím dál větší míře komunikací online. V problematice možné závislosti na Facebooku jsem zjistila, že všichni respondenti nad ní již někdy uvažovali a také jednoznačně tvrdí, že existuje, přičemž dva respondenti se v tomto smyslu vyjádřili tak, že být závislým na Facebooku je v dnešní době naprosto normální. Hlavním důvodem závislosti na Facebooku je podle všech respondentů právě možnost sociální komunikace, polovina respondentů jako další důvod uvádí také zdejší možnost online her. U závislosti na Facebooku respondenti rozlišují online a offline pozorovatelné příznaky. Negativní důsledky závislosti na Facebooku jsou respondenty spatřovány ve zhoršení školních výsledků, v duševní nerovnováze, v komplikaci sociálních vztahů a ve zhoršeném tělesném zdraví. Výzkumem jsem podle mého názoru doshála cílů, které jsem si na jeho začátku stanovila. Výzkum považuji za velmi zajímavý, jelikož jeho kvalitativní zaměření přináší hlubší vhled do problematiky závislosti na sociální komunikaci na Facebooku, avšak je nutno podotknout, že výsledky nelze zobecňovat. Výsledky výzkumu mohou být přínosem jak pro pedagogické pracovníky škol, jejichž žáci pravděpodobně také hojně užívají Facebook, tak pro rodiče těchto žáků a v neposlední řadě i pro širší veřejnost, která se o tuto problematiku zajímá. Z tohoto důvodu mám v plánu jej veřejně poskytnout na internetu.
75
4 ZÁVĚR Současná doba moderních komunikačních technologií přináší kromě nepřeberného množství pozitiv i svá negativa. Je často spojována s novým fenoménem - závislostí na těchto technologiích. Tato práce pojednávala konkrétně o závislosti pubescentů na sociální komunikaci na Facebooku, což je aktuální, nové a málo prozkoumané téma. Práce byla rozdělena do dvou částí, teoretické a praktické. Teoretická část mapovala období puberty, sociální komunikaci, sociální síť Facebook a problematiku možné závislosti na Facebooku, přičemž její jednotlivé části byly vhodně propojovány do souvislostí. Praktická část představovala výsledky kvalitativního výzkumu, který byl prováděn metodou rozhovoru. Výzkumné šetření se opíralo o analýzu rozhovorů s pubescenty, kteří v době provádění výzkumu byli denními uživateli Facebooku, z čehož jsem usuzovala, že se v dané problematice dobře orientují, což se mi výzkumem potvrdilo. Všechny stanovené cíle se mi podle mého názoru podařilo naplnit. Výsledky výzkumu mohou být přínosem jak pro pedagogické pracovníky škol, jejichž žáci pravděpodobně také hojně užívají Facebook, tak pro rodiče těchto žáků a v neposlední řadě i pro širší veřejnost, která se o tuto problematiku zajímá. Z tohoto důvodu mám v plánu jej veřejně poskytnout na internetu.
76
5 POUŽITÁ LITERATURA A ZDROJE 1. Adiktologická ambulance centra adiktologie 1.LF UK. Závislost na internetu [online].
©
2012
[cit.
11.
dubna
2013].
Dostupné
z
WWW:
. 2. Adiktologická ambulance centra adiktologie 1.LF UK. Jak závislost na internetu vypadá? [online]. © 28. listopadu 2010a [cit. 11. dubna 2013]. Dostupné z WWW: . 3. Adiktologická ambulance centra adiktologie 1.LF UK. Jak se závislost na internetu definuje? [online]. © 28. listopadu 2010b [cit. 11. dubna 2013]. Dostupné
z
WWW:
internetu/jak-se-zavislost-na-internetu-definuje/>. 4. Adiktologická ambulance centra adiktologie 1.LF UK. Co negativního může závislost na internetu přinést? [online]. © 28. listopadu 2010c [cit. 11. dubna 2013]. Dostupné z WWW: . 5. BULISOVÁ, J. A KOL. Ottova všeobecná encyklopedie ve dvou svazcích. M-Ž. 1.vyd. Praha : Ottovo nakladatelství, 2003. ISBN 80-7181-947-6. 6. ECKERTOVÁ, L., DOČEKAL, D. Bezpečnost dětí na Internetu: Rádce zodpovědného rodiče. 1.vyd. Brno : Computer Press, 2013. ISBN 978-80-2513804-5. 7. ERIKSON, E. H. Dětství a společnost. 1.vyd. Praha : Argo, 2002. ISBN 80-7203380-8. 8. Facebook. Facebook [online]. © 2013 [cit. 11. dubna 2013]. Facebook.com. Dostupné z WWW: . 9. Facebook Newsroom. Facebook Key Facts [online]. © 31. prosince 2012 [cit. 10. dubna
2013].
Newsroom.fb.com.
.
77
Dostupné
z
WWW:
10. FRANĚK, P. Maslowova pyramida potřeb [online]. © 2011-2013 [cit. 11. dubna 2013].
Filosofie-uspechu.cz.
Dostupné
z
WWW:
uspechu.cz/jak-motivovat-zamestnance/maslowova_pyramida/>. 11. FREUD, S. Vybrané spisy I. 2.vyd. Praha : Avicenum, 1991. ISBN 80-201-0182-9. 12. HARTL, P. HARTLOVÁ, H. Psychologický slovník. 1.vyd. Praha : Portál, 2000. ISBN 80-7178-303-X. 13. HENDL, J. Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace. 1.vyd. Praha : Portál, 2005. ISBN 80-7367-040-2. 14. HORÁK, J. Význam zkratek lol, rofl, wtf, btw, imho, atd. [online]. © 16. června 2007 [cit. 10. dubna 2013]. Honza Horák: IT koutek, blog. Dostupné z WWW: . 15. HORT, V., HRDLIČKA, M., KOCOURKOVÁ, J., MALÁ, E. a kol. Dětská a adolescentní psychiatrie. 1.vyd. Praha : Portál, 2000. ISBN 80-7178-472-9. 16. HÝBNEROVÁ, J. Závislost na online prostředí [online]. © 2012 [cit. 11. dubna 2013].
Sdružení
linka
bezpečí.
Dostupné
z
WWW:
<www.kraj-
jihocesky.cz/file.php?par%5Bid_r%5D=83936...0>. ISBN 978-80-904920-3-5. 17. JANOŠOVÁ, P. Dívčí a chlapecká identita: vývoj a úskalí. 1.vyd. Praha : Grada, 2008. ISBN 978-80-247-2284-9. 18. KACHLÍK, P. Návykové látky, rizika jejich zneužívání a možná prevence. 1.vyd. Brno : Pedagogická fakulta Masarkovy univerzity, 2003. 19. KIRKPATRICK, D. Pod vlivem Facebooku. 1.vyd. Brno : Computer Press, 2011. ISBN 978-80-251-3573-0. 20. KOPECKÝ, K. 95 procent případů kyberšikany je realizováno z žertu [online]. © 16. července 2012 [cit. 10. dubna 2013]. E-bezpeci.cz. Dostupné z WWW: . 21. KREJČÍŘOVÁ, O., SKOPALOVÁ, J. Deviace a sociální patologie - vybrané jevy. 1.vyd. Olomouc : Univerzita Palackého, 2007. ISBN 978-80-244-1698-4. 22. LANGMEIER, J., KREJČÍŘOVÁ, D. Vývojová psychologie. 2.vyd. Praha : Grada, 2006. ISBN 80-247-1284-9.
78
23. LAUSCHMANN, J. Závislost na Facebooku jako psychická porucha [online]. © 8. května 2011 [cit. 11. dubna 2013]. Tyinternety.cz. Dostupné z WWW: . 24. LÉVY, P. Kyberkultura. 1.vyd. Praha : Karolinum, 2000. ISBN 80-246-0109-5. 25. LIVINGSTONE, S. , HADDON, L., GÖRZIG, A., ÓLAFSSON, K. EU Kids online final report [online]. © září 2011 [cit. 27. března 2013]. Dostupné z WWW: . ISSN 2045-256X. 26. PIAGET, J. , INHELDER, B. Psychologie dítěte. 2.vyd. Praha : Portál, 1997. ISBN 80-7178-146-0. 27. REICHEL, J. Kapitoly systematické sociologie. 2.vyd. Praha : Grada Publishing, a.s. , 2008. ISBN 978-80-247-2594-9. 28. ROGERS, V. Kyberšikana: pracovní materiály pro učitele a žáky i studenty. 1.vyd. Praha : Portál, 2011. ISBN 978-80-7367-984-2. 29. SCHAEFER, R.T., LAMM, R.P. Sociology. 5.vyd. New York : McGraw-Hill, 1995. ISBN 0-07-056959-2. 30. SEKOT, A. Sociologie v kostce. 3.vyd. Brno : Paido, 2006. ISBN 80-7315-126-X. 31. SHAPKA, J., University of British Columbia. Cyberbullying and Bullying Are Not the Same [online]. © 13. dubna 2012 [cit. 10. dubna 2013]. Sciencedaily.com.
Dostupné
z
WWW:
. 32. STRAUSS, A.L., CORBINOVÁ, J. Základy kvalitativního výzkumu: postupy a techniky metody zakotvené teorie. 1.vyd. Brno : Albert Sdružení Podané ruce, 1999. ISBN 80-85834-60-X. 33. ŠEVČÍKOVÁ, A., ŠMAHEL, D. Konstrukce virtuální identity u dospívajících uživatelů internetu. In Sebepojetí a identita v adolescenci: Sociální a kulturní kontext. Tyrlík, M., Macek, P., Širůček, J. 1.vyd. Brno : Masarykova univerzita, 2010. ISBN 978-80-210-5107-2.
79
34. Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR. Poruchy duševní a poruchy chování [online]. © 7. ledna 2013 [cit. 11. dubna 2013]. Uzis. cz. Dostupné z WWW: . 35. ŠMAHEL, D. Psychologie a Internet: děti dospělými, dospělí dětmi. 1.vyd. Praha : Triton, 2003. ISBN 80-7254-360-1. 36. VÁGNEROVÁ, M. Vývojová psychologie I: Dětství a dospívání. 1.vyd. Praha : Karolinum, 2005. ISBN 80-246-0956-8. 37. VYBÍRAL, Z. Psychologie lidské komunikace. 1.vyd. Praha : Portál, 2000. ISBN 80-7178-291-2. 38. VYBÍRAL, Z. Psychologie komunikace. 1.vyd. Praha : Portál, 2005. ISBN 807178-998-4. 39. Wikipedie. Závislost [online]. © 8. března 2013 [cit. 11. dubna 2013]. Cs. wikipedia.org. Dostupné z WWW: .
80
6 SEZNAM OBRÁZKŮ A TABULEK Obr. 1: Maslowova Pyramida lidských potřeb (Franěk [online], 2013) ..................... 40 Tab. 1: Přiřazování pojmů ke kódům ......................................................................... 47 Tab. 2: Přehled kategorií ............................................................................................ 48 Tab. 3: Motivace aneb Co vede pubescenty k užívání Facebooku ............................ 53 Tab. 4: Užitečnost Facebooku aneb Není všechno zlato, co se třpytí ........................ 59 Tab. 5: Přátelství na Facebooku aneb Není přítel jako přítel ..................................... 61 Tab. 6: Komunikace online versus komunikace tváří v tvář aneb Kdo s koho .......... 65 Tab. 7: Přílišné trávení času na Facebooku aneb Posouváme se k závislosti ............ 67 Tab. 8: Závislost na Facebooku aneb Mýtus nebo realita .......................................... 69 Tab. 9: Představa o závislosti na Facebooku aneb Jaké to asi je být závislý ............. 73
81
7 SEZNAM PŘÍLOH Příloha 1: Otázky rozhovoru Příloha 2: Přepis rozhovoru - respondentka D1 Příloha 3: Přepis rozhovoru - respondent CH1 Příloha 4: Přepis rozhovoru - respondentka D2 Příloha 5: Přepis rozhovoru - respondentka D3 Příloha 6: Přepis rozhovoru - respondent CH2 Příloha 7: Přepis rozhovoru - respondentka D4
82
PŘÍLOHY Příloha 1: Otázky rozhovoru
Ad I) 1) Kolik Ti je let? 2) Používáš Facebook? Jak dlouho ho máš založený? 3) Chodíš tam pravidelně? Jak často? A na jak dlouho? 4) Co tě vedlo k založení Facebooku? Proč ses rozhodl/a ho používat? 5) Připadne Ti Facebook v něčem užitečný, prospěšný? V čem? 6) Co na Facebooku všechno děláš? Co tam děláš nejčastěji? Popiš mi, jak tam trávíš svůj čas. 7) Mohl/a bys mi říct, co Tě na Facebooku baví úplně nejvíc a z jakého důvodu? 8) Smazal/a sis někdy profil na Facebooku? Pokud ano z jakého důvodu, vrátil/a ses - proč? Pokud ne uvažoval/a jsi o tom někdy, pokud jsi o tom uvažoval/a, proč jsi to nakonec neudělal/a? 9) Mají všichni tvoji kamarádi Facebook? Pokud ho někdo nemá, myslíš, že ho to nějak znevýhodňuje? A jak? Překvapí Tě, když ho někdo nemá? Co si o takovém člověku myslíš? 10) Ovlivnilo by Tě nějak to, kdybys neměl/a Facebook? V čem by byl tvůj život jiný? Změnilo by se něco? Jak by Tě ostatní brali? 11) Jak bys popsal/a svůj život před založením Facebooku? Jaký byl předtím? Změnilo se pak něco? Co a v jaké míře? 12) Změnil se nějak tvůj vztah k Facebooku a názor na Facebook od doby jeho založení? Co sis o něm myslel dřív a co teď? Jak a na co jsi ho používal dřív v porovnání se současností? Ad II) 13) Kolik máš na Facebooku přátel? S jakými skupinami lidí se přátelíš? Znáš všechny své přátele osobně? 14) Co děláš častěji - žádáš o přátelství nebo přátelství potvrzuješ? Je nějaký rozdíl mezi skupinami lidí, které žádáš ty o přátelství, a kteří žádají o přátelství Tebe? Jaký? 15) Co si na Facebook píšeš do veřejných statusů a co tam běžně píšou tvoji přátelé? 16) Vadí Ti nějaké statusy? O čem jsou, co je v nich? 17) S kým a o čem si běžně soukromě píšeš zprávy (chatuješ)? Popiš jak probíhá tvá soukromá konverzace. Jaká jsou její nejčastější témata? 18) Jak nejraději na Facebooku s přáteli komunikuješ? Používáš zeď, zprávy, chat, komentáře nebo jiný způsob? Proč zrovna to? 19) Je podle Tebe nějaký rozdíl mezi tím, když s někým komunikuješ osobně a přes Facebook? Mohl/a bys to porovnat? 20) Řekl/a bys to, co píšeš na Facebook i osobně? 21) Jaký způsob komunikace upřednostňuješ - osobní nebo přes Facebook? Pokud osobní, znáš někoho, kdo se raději s ostatními baví přes Facebook? Proč to tak asi má? Co si myslíš, že ho k tomu vede? Ad III) 22) Máš nějakého kamaráda, který podle Tebe na Facebooku tráví až moc času nebo tam chodí čím dál častěji? Co ho k tomu podle Tebe vede? Příp.: Z jakého důvodu tam chodí častěji?
23) Domníváš se, že trávení hodně času na Facebooku může někomu změnit osobní život? V čem, jak? 24) Přemýšlel jsi někdy o závislosti na Facebooku? Myslíš si, že na Facebooku někdo může být závislý? 25) Jak se podle Tebe taková závislost může projevovat? Znáš někoho takového nebo někoho, kdo se k tomu blíží? 26) Co je podle Tebe hlavní důvod, proč se lidé mohou stát závislými na Facebooku? Co je tam přitahuje a láká? 27) Jaké to podle Tebe je být závislý na Facebooku? Co vše se změní a jak se změní život takového člověka? 28) Jak si představuješ, že může vypadat člověk, závislý na Facebooku? Jde to poznat? Jak se podle Tebe projevuje třeba v kolektivu nebo ve škole nebo mezi kamarády? 29) Mohl/a bys mi pomoct vytvořit poučku, co to je závislost na Facebooku? Jak bys to popsal/a? 30) Co je podle Tebe ještě normální užívání Facebooku a kdy už jde o závislost? Mohl/a bys mi tu hranici nějak popsat? Třeba v hodinách strávených online/den nebo i v počtu statusů/den nebo klidně i nějak jinak. 31) Jak si myslíš, že mohou vypadat důsledky závislosti na Facebooku? Napadá Tě třeba, jaké to může mít dopady na školu, vztahy apod.? 32) Jak bys takovému člověku pomohl? Jakou činnost bys mu doporučil, aby Facebook přestal v takové míře používat? Jde to nějak, napadá Tě něco?
Příloha 2: Přepis rozhovoru - respondentka D1 Ad I) 1) Kolik Ti je let? 12 a v červnu mi bude 13. 2) Používáš Facebook? Jak dlouho ho máš založený? Jo. 3 roky zhruba. Musela jsem tam uvíst jinej věk, abych to mohla založit. 3) Chodíš tam pravidelně? Jak často? A na jak dlouho? Jo. Každý den. Já nevím, třeba na půl hodiny, jednou denně, ale některý dny se dejme tomu přihlašuju i vícekrát. 4) Co tě vedlo k založení Facebooku? Proč ses rozhodla ho používat? Já nevím, no že jsem chtěla nějak komunikovat s těma lidma a psát si s něma. 5) Připadne Ti Facebook v něčem užitečný, prospěšný? V čem? Tak že si s těma lidma můžu psát a neutrácet třeba kredit, že je zadarmo. 6) Co na Facebooku všechno děláš? Co tam děláš nejčastěji? Popiš mi, jak tam trávíš svůj čas. Tak začnu si psát s těma lidma, buď mi někdo napíše první a když ne, tak napíšu já. A prohlížím si tu hlavní stránku. 7) Mohla bys mi říct, co Tě na Facebooku baví úplně nejvíc a z jakého důvodu? Ta komunikace s těma lidma, jakože to psaní, ten chat, proto to mám. 8) Smazala sis někdy profil na Facebooku? Pokud ano z jakého důvodu, vrátila ses proč? Pokud ne uvažovala jsi o tom někdy? Pokud jsi o tom uvažovala, proč jsi to nakonec neudělala? Ne, ne, ani rodiče mě do toho nenutili. 9) Mají všichni tvoji kamarádi Facebook? Pokud ho někdo nemá, myslíš, že ho to nějak znevýhodňuje? A jak? Překvapí Tě, když ho někdo nemá? Co si o takovém člověku myslíš? Nechybí, maj ho všichni moji kamarádi. Ale neznevýhodňuje ho to, kamarádi mu na to nic neřeknou, když jsou normální. Ale když ho nemá někdo stejně starej jak já, tak mě to překvapí. Může to být proto třeba, že nemá počítač, nebo že mu to rodiče zakázali nebo já nevím, asi když ani jedno, tak je divnej takovej člověk. 10) Ovlivnilo by Tě nějak to, kdybys neměla Facebook? V čem by byl tvůj život jiný? Změnilo by se něco? Jak by Tě ostatní brali? Asi by mě brali tak, že jsem divná no… Asi by na mě byli hnusní, trochu no… Kámošky by mi říkaly, co tam dělajou a já bych ho neměla a bylo by to takový divný, asi by mě vytěsnily trochu. 11) Jak bys popsala svůj život před založením Facebooku? Jaký byl předtím? Změnilo se pak něco? Co a v jaké míře? Tak míň jsem komunikovala s lidma. Jak jsem si založila Facebook, tak jsem s nima začala komunikovat víc, předtím jsem se tak nebavila. 12) Změnil se nějak tvůj vztah k Facebooku a názor na Facebook od doby jeho založení? Co sis o něm myslela dřív a co teď? Jak a na co jsi ho používala dřív v porovnání se současností? Tak víc tam mám těch přátel a s větším množstvím lidí si tam píšu, dejme tomu, tak… Poznala jsem, na co je to dobrý. Názor se asi nezměnil, dycky jsem si myslela, že to je dobrá věc. Ad II) 13) Kolik máš na Facebooku přátel? S jakými skupinami lidí se přátelíš? Znáš všechny své přátele osobně? Asi 100, kolem stovky no… Přátelím se tak různě, spolužáci, z kroužků a tak. Z rodiny tam mám aji starší lidi, ale spíš stejně starý. Znám všechny osobně. 14) Co děláš častěji - žádáš o přátelství nebo přátelství potvrzuješ? Je nějaký rozdíl mezi skupinami lidí, které žádáš ty o přátelství, a kteří žádají o přátelství Tebe? Jaký? Potvrzuju. Někdy někoho požádám, ale mezi těma lidma není rozdíl.
15) Co si na Facebook píšeš do veřejných statusů a co tam běžně píšou tvoji přátelé? Tak třeba, co jsem ten den dělala, co jsem zažila, něco zajímavýho, ty běžný věci tam jako úplně tak nepíšu, jakože jsem třeba měla oběd a tak, to ne. U přátel vidím na té zdi taky co dělali a písničky no a cítáty taky, ale písničky víc. 16) Vadí Ti nějaké statusy? O čem jsou, co je v nich? Ne, ani ne. Mě nic neštve. 17) S kým a o čem si běžně soukromě píšeš zprávy (chatuješ)? Popiš jak probíhá tvá soukromá konverzace. Jaká jsou její nejčastější témata? Tak asi nejvíc se spolužákama, o škole, a taky kdy půjdem ven a tak… 18) Jak nejraději na Facebooku s přáteli komunikuješ? Používáš zeď, zprávy, chat, komentáře nebo jiný způsob? Proč zrovna to? Chat. Tak protože to nikdo jinej nevidí, to je výhoda. 19) Je podle Tebe nějaký rozdíl mezi tím, když s někým komunikuješ osobně a přes Facebook? Mohla bys to porovnat? No je to stejný pro mě. Ale někdo je třeba odvážnější na Facebooku, ale to není mnou, to je nima. Na Facebooku se víc rozvykládajou třeba, a ve škole jen "Ahoj.". 20) Řekla bys to, co píšeš na Facebook i osobně? Jo, já jo. 21) Jaký způsob komunikace upřednostňuješ - osobní nebo přes Facebook? Pokud osobní, znáš někoho, kdo se raději s ostatními baví přes Facebook? Proč to tak asi má? Co si myslíš, že ho k tomu vede? Tak z očí do očí je to lepší. Ale znám spolužáky, co se raději baví přes Facebook… Ale nevím, co je k tomu vede, asi je stydlivej, to jsou spíš kluci hlavně. Ad III) 22) Máš nějakého kamaráda, který podle Tebe na Facebooku tráví až moc času nebo tam chodí čím dál častěji? Co ho k tomu podle Tebe vede? Příp.: Z jakého důvodu tam chodí častěji? Ano, mám, ze třídy, holka. Znám vlastně víc lidí. Tak jakože jeden kluk a dvě spolužačky teda, co tam tráví hodně času celkově. Ale jako asi víc holky to jsou. Třeba jsou líní, že radši chodijou na Facebook než ven, je to pro ně lepší být doma. Nebo nevím, asi nemajou žádný zájmy, jakože třeba nemajou žádný koníčky a tak, třeba ani kroužky a tak. 23) Domníváš se, že trávení hodně času na Facebooku může někomu změnit osobní život? V čem, jak? No, jo, může. Tak může, v čem, že nebudou tolik času trávit jinde, než u toho počítače třeba. Tak třeba že je to omezí, že ti druzí, že se s nima tak nepotkávajou, že si píšou jen přes ten Facebook, já nevím, asi ztratí ty kamarády dobrý a bude mít jen ty z toho Facebooku. To přátelství na tom Facebooku není úplně takový to pravý, je to… Falešný takový, no… A aji že tráví hodně času tam, tak třeba s rodičema, nebo ve škole zanedbává, že se neučí, asi bude mít blbý známky, eee, nemá čas na nic jinýho, nemá asi žádný koníčky. 24) Přemýšlela jsi někdy o závislosti na Facebooku? Myslíš si, že na Facebooku někdo může být závislý? Jo, myslím že jo. 25) Jak se podle Tebe taková závislost může projevovat? Znáš někoho takového nebo někoho, kdo se k tomu blíží? No znám někoho, kdo se k tomu blíží, to jsou ty holky ze třídy. Projevuje se to, že bývá pořád na tom počítači nebo na mobilu, hodně času, i ve škole třeba taky, nechodí ven, někdy mívá špatný známky, kašle na školu a tak, i s rodičema je na tom asi špatně. A když tam není, tak se chová tak divně :D, tak třeba nedokáže komunikovat s těma lidma, jakože jim nedokáže říct něco do očí třeba, spíš se těší, až jim to napíše 26) Co je podle Tebe hlavní důvod, proč se lidé mohou stát závislými na Facebooku? Co je tam přitahuje a láká? To já nevím, asi že třeba, mmm, chcou si psat s těma lidma a třeba chcou zjistit něco novýho, aby jim něco neuniklo, takže díky komunikaci třeba a někdo tam má rád i ty hry třeba , ale víc asi ta komunikace, jo…
27) Jaké to podle Tebe je být závislý na Facebooku? Co vše se změní a jak se změní život takového člověka? No život se změní hodně, úplně hodně, protože, nevím, tak asi má třeba blbý známky ve škole, nevím, asi má blbej vztah s rodičema, protože asi nejsou šťastní, když tolik času tráví třeba na Facebooku místo toho učení, eee, tak nechodí ven třeba, nevím, třeba nemusí i jíst víš . Všechno zanedbává asi… 28) Jak si představuješ, že může vypadat člověk, závislý na Facebooku? Jde to poznat? Jak se podle Tebe projevuje třeba v kolektivu nebo ve škole nebo mezi kamarády? No tak na první pohled to asi moc nepoznáš, vypadá normálně asi. Ale chová se jinak, protože nedovede tak komunikovat normálně z očí do očí, takovej tichej třeba. Ale ty moje kámošky, co tam hodně bývaj, tak ty moc tichý nejsou, no ony jsou jakože, nevím, no ony jsou normálně komunikativní, ale já nevím, ony jsou takový… Takže vlastně ten člověk může být i tichý, ale i normální, ale ten tichý je k tomu blíž k té závislosti. 29) Mohla bys mi pomoct vytvořit poučku, co to je závislost na Facebooku? Jak bys to popsala? Tak, že ten člověk sedí pořád u počítače a je pořád na tom Facebooku, to je internetová stránka, na kterou se musíš přihlásit a založíš si tam profil a účet prostě a to aaa, a můžeš tam hrát hry, můžeš tam psát statusy, můžeš tam sdílet fotky a můžeš tam chatovat, komunikovat prostě s lidma. A závislost na Facebooku, že ten člověk, když třeba přijde ze školy nebo z práce nebo prostě tak, tak si to prostě zapne ten Facebook a je tam třeba až do půlnoci a jede a bez přestání . 30) Co je podle Tebe ještě normální užívání Facebooku a kdy už jde o nadužívání (závislost)? Mohla bys mi tu hranici nějak popsat? Třeba v hodinách strávených online/den nebo i v počtu statusů/den nebo klidně i nějak jinak. No, já si myslím, že třeba 2 hodiny denně jsou normální, a třeba i dvě, tři, ale třeba ty čtyři, pět, to už je divný. No dva, tři statusy jsou v pohodě, ale 4 za den už jsou moc. 31) Jak si myslíš, že mohou vypadat důsledky závislosti na Facebooku? Napadá Tě třeba, jaké to může mít dopady na školu, vztahy apod.? No, nevím, jestli se něco zlepší, ale určitě se zhorší známky, zhorší se vztah obecně s těma lidma, jakože… Když má třeba kluka nebo holku, tak se můžou rozejít, protože se nebudou tolik stýkat, že jo, budou se stýkat jen na tom Facebooku a to je blbý . A taky třeba když má někdo nejlepšího kamaráda, a ten jeden se stane závislým na tom Facebooku, tak ten druhej potom už se bude cítit třeba takovej sám, že třeba prostě už s ním nechodí ten kamarád už ani ven, a tak si najde třeba novýho kamaráda a s tím závislákem se přestane bavit. 32) Jak bys takovému člověku pomohla? Jakou činnost bys mu doporučila, aby Facebook přestal v takové míře používat? Jde to nějak, napadá Tě něco? Tak jo, chtěla bych pomoct, protože, no prostě bych jí pomohla a tak, noo, že, asi bych za ní chodila, doporučila bych jí prostě třeba nějaký sporty, ať dělá nějaký kroužky a asi bych s ní chodila ven a snažila bych se ji prostě od toho Facebooku odtrhnout, třeba . No, kdyby to její rodiče nevěděli, tak bych jim to řekla, aby jí pomohli, kdyby to byla dobrá kámoška.
Příloha 3: Přepis rozhovoru - respondent CH1 Ad I) 1) Kolik Ti je let? 13 bude mi 14, nebo jak to mám říct. 2) Používáš Facebook? Jak dlouho ho máš založený? Ano, asi 4 roky, musel jsem tam uvíst jinej věk, když jsem si to zakládal, protože je to od 13, mám ho od roku 2009, myslím. 3) Chodíš tam pravidelně? Jak často? A na jak dlouho? No, tak pravidelně asi moc ne, ale tak jakože, asi někdy na tom nejsem třeba tři dny a někdy na tom jsem skoro každý den, hlavně když jsem nemocnej nebo když jsem doma, když nejsem doma, tak tam třeba vůbec nejsem, mívám to někdy i ve škole v telefonu. Ale zhruba tak 3 hoďky denně, s někým si píšu, pak někam du a pak se zase třeba vrátím. 4) Co tě vedlo k založení Facebooku? Proč ses rozhodl ho používat? Abych vlastně mohl být v kontaktu s těma lidma, tak že tam možeš dávat aji ty fotky a to, vidíš ty jejich stavy a to, hlavní důvod je, že možu komunikovat s těma lidma, a měli to všichni. 5) Připadne Ti Facebook v něčem užitečný, prospěšný? V čem? Vymyje to lidem mozek :D, takže to není moc užitečný, protože někteří jsou úplný závisláci na tom. 6) Co na Facebooku všechno děláš? Co tam děláš nejčastěji? Popiš mi, jak tam trávíš svůj čas. Píšu si s těma lidma, soukromej chat, aby to nikdo neviděl, dívám se na tu zeď že jo, no a to je asi tak všechno, no a včera jsem se díval třeba na Tebe :D. 7) Mohl bys mi říct, co Tě na Facebooku baví úplně nejvíc a z jakého důvodu? Tak, že si s těma lidma možu třeba, když třeba už chcu jít ven, tak už je to, si to s nima tam domluvim, když… 8) Smazal sis někdy profil na Facebooku? Pokud ano z jakého důvodu, vrátil ses proč? Pokud ne, uvažoval jsi o tom někdy? Pokud jsi o tom uvažoval, proč jsi to nakonec neudělal? Ne, ne. 9) Mají všichni tvoji kamarádi Facebook? Pokud ho někdo nemá, myslíš, že ho to nějak znevýhodňuje? A jak? Překvapí Tě, když ho někdo nemá? Co si o takovém člověku myslíš? Nóó, jo. Toš s těma, co se bavim, tak jo. U nás ve třídě je vlastně jeden, co ho nemá. Ale je to takový mantinel. Prostě takový vymytý mozek :D, když ho někdo nemá, tak mu nikdo nic neříká, protože je divnej už sám o sobě, ale přijde mi to divný, ale tak já znám některý, co ještě majou jakože ICQ, takže… Pomyslím si o něm, že moc netráví čas na počítaču, že dělá třeba něco jinýho radši, prostě je jinde. 10) Ovlivnilo by Tě nějak to, kdybys neměl Facebook? V čem by byl tvůj život jiný? Změnilo by se něco? Jak by Tě ostatní brali? Tak asi bych se možná trochu víc učil :D, a tak asi by mě všeci brali stejně, mám dobrý kamarády aji mimo Facebook. 11) Jak bys popsal svůj život před založením Facebooku? Jaký byl předtím? Změnilo se pak něco? Co a v jaké míře? Já nevím, asi se nic nezměnilo, ale asi bych se víc učil, teď se učím tak středně, jen na písemky, trochu za to može ten Facebook no, ale spíš se mi asi už nechce, no, a předtím jsme se sebrali a šli jsme ven. 12) Změnil se nějak tvůj vztah k Facebooku a názor na Facebook od doby jeho založení? Co sis o něm myslel dřív a co teď? Jak a na co jsi ho používal dřív v porovnání se současností? Furt stejně, ke komunikaci, ale dřív jsem tam býval míň, se to zvyššuje, dřív jsem tam zaplul na 5 minut, já sem s tým původně ani moc neuměl jo a teďka jsem tam téměř každý den,
zjistil jsem, že je to dobrý, no, dřív se ještě používalo to ICQ a nebylo tam tolik lidí a to… Tak názor, no, jako… Tak když jsem si ho zakládal, tak jsem říkal třeba, že to je kravina, ale teďka už to neříkám. Třeba spolužačky aji ve škole: "Poď kousek dál, já nemám wifinu!"… Ad II) 13) Kolik máš na Facebooku přátel? S jakými skupinami lidí se přátelíš? Znáš všechny své přátele osobně? Asi, 200… Spíš ze školy… A starší, hlavně starší, mladší tam nemám snad asi nikoho, možná 5 lidí, a právěže já nesnáším, když si mě někdo přidá neznámej a nevím, o koho jde, normálně mu odpovím, že nechcu přidat, občas mu taky napíšu, proč si mě přidáváš ty blbečku, to mě naštve, a aji sem se seznámil vlastně, ale to sem ju viděl jenom dvakrát, ona řekla že zná tam tu, no, a tak jsme si tak nějak začali psát, a pak jsme se poznali a pak jsem si ju jako už v přátelích nechal, no. 14) Co děláš častěji - žádáš o přátelství nebo přátelství potvrzuješ? Je nějaký rozdíl mezi skupinami lidí, které žádáš ty o přátelství, a kteří žádají o přátelství Tebe? Jaký? Tak teďka nic. Ale tak jako já si tak zhruba půlku přidal a půlku potvrdil no… Ne tak tak, tak třeba když se známe, že jo, tak si ju buď já nebo prostě kdo bude rychlejší, asi tak nějak… Ale tak, tak třeba nevím, já už jako dlouho nikoho nepřidal, takže už se to nějak… 15) Co si na Facebook píšeš do veřejných statusů a co tam běžně píšou tvoji přátelé? No tak do veřejných, to si nepíšu zhruba tak nic. No vlastně někdy něco, a to už si nepamatuju, kdy jsem psal něco, to je tak asi čtvrt roku, ale to kdybych si tak pamatoval, co jsem tam psal, no . Teď už fakt nevím. Ale třeba písničku tam dám nebo z youtube ty videa, různý srandy a vtipy. Od přátel na mě vyskakujou takový cypoviny, aj někdy no… Píšou si tam, co zrovna dělají třeba, že jedli polívku a tak . 16) Vadí Ti nějaké statusy? O čem jsou, co je v nich? Ta polívčička mi vadí :D. Prostě ty kraviny a cypoviny. Třeba zrovna jsem měl na jídlo, nevím, špagety, a má tam pak vyfocený ty špagety, tak to mi třeba vadí. Ale právěže je i blbý všem se třeba chlubit, že jsem jedl obří langustu. Ale dobrej status je třeba ta fotka, ta je v pohodě, když ju tam dává někdo… Aj mi vadí, když někdo otravuje pořád dokola s něčím. 17) S kým a o čem si běžně soukromě píšeš zprávy (chatuješ)? Popiš jak probíhá tvá soukromá konverzace. Jaká jsou její nejčastější témata? Tak s kámošama, třeba, a normálně ze třídy třeba, co je za úkoly nebo tak, který si stejně neudělám :D, a prostě třeba když je nějákej plán na další den nebo tak, toš to je tak… Ale asi víc s holkama . 18) Jak nejraději na Facebooku s přáteli komunikuješ? Používáš zeď, zprávy, chat, komentáře nebo jiný způsob? Proč zrovna to? Chat. Nejvíc chat. Aj like, občas komentáře k fotkám, ale ke statusům ne-e. Třeba když má narozeniny, tak píšu i na zeď veřejný vzkaz, ale jinak ne. A chat, no prostě soukromí, protože nemusijou všeci vědět, o čem si píšu. 19) Je podle Tebe nějaký rozdíl mezi tím, když s někým komunikuješ osobně a přes Facebook? Mohl bys to porovnat? Tak asi, asi ne. Ale tak možná u těch malých holek, že prostě, že na Facebooku si říkajou, jaký jsou prostě chudáčci a, jo, a ve škole pak příjdou a prostě úplně haha a vysmátý a vlastně jim nic není, jsou to simulanti . A přes Facebook se lidi míň stydí. 20) Řekl bys to, co píšeš na Facebook i osobně? Tak asi jo. Úplně normální pohoda. Nikdy tam nic o nikom neříkám, protože nikdy nevím, kdy se to obrátí proti mně. 21) Jaký způsob komunikace upřednostňuješ - osobní nebo přes Facebook? Pokud osobní, znáš někoho, kdo se raději s ostatními baví přes Facebook? Proč to tak asi má? Co si myslíš, že ho k tomu vede? Tak to osobně je to samozřejmě lepší, že nejsme furt zalezlí doma, a že se aji vidíme. A to nevim, fakt. Ad III)
22) Máš nějakého kamaráda, který podle Tebe na Facebooku tráví až moc času nebo tam chodí čím dál častěji? Co ho k tomu podle Tebe vede? Příp.: Z jakého důvodu tam chodí častěji? Hm . Ale tak spíš ty holky. Kluci mezitím třeba hrajou hry :D. A asi takovej nemá nic jinýho na práci, tak asi přijde domů a furt to má zaplý. A možná aj moc tam trávím, spíš bych měl ubrat no, spíš se učit začít . 23) Domníváš se, že trávení hodně času na Facebooku může někomu změnit osobní život? V čem, jak? Podle teho, jestli fakt na tom je fakt moc závislý a nebo nedělá nic jinýho, ani nevypadne ven… Tak třeba aji kašle na školu a třeba když prostě je tam furt a nic jinýho nedělá, třeba furt je jenom u počítače a ani nejde třeba ven nebo tak, tak to je blbý. 24) Přemýšlel jsi někdy o závislosti na Facebooku? Myslíš si, že na Facebooku někdo může být závislý? Jo, jo . 25) Jak se podle Tebe taková závislost může projevovat? Znáš někoho takového nebo někoho, kdo se k tomu blíží? Tak to asi úplně tak né, ale když třeba furt to majou třeba i ve škole zaplý, a že už skoro u teho spí, tak tak jako to už je podle mě závislák. Ale asi jako žádnýho závisláka asi neznám, protože dneska je to prostě normální být závislej na Facebooku. 26) Co je podle Tebe hlavní důvod, proč se lidé mohou stát závislými na Facebooku? Co je tam přitahuje a láká? Já nevím, tak… Asi hlavně si psat s těma lidma a davat tam statusy a fotky a to… A nový ty ikony nahoře si vybrat, co tam je,koukat na hlavní stránku a mezitím si ještě psat s lidima. 27) Jaké to podle Tebe je být závislý na Facebooku? Co vše se změní a jak se změní život takového člověka? To vlastně ani nevnímá to okolí, vůbec… Takový, jako já bych asi to nevydržel furt být na Facebooku, nechtěl bych být závislý, ale já bych to v životě ani nebyl. Ale jiní jakože když jsou tam moc, tak třeba aji v té škole nevnímajou a pak majou aji problémy s kamarádama a učitelama a možou se na tom Facebooku jakože přetvařovat, že prostě z toho Facebooku nepoznáme jaký je prostě šmejd nebo, přes Facebook ho možu znát rok, ale vlastně ho neznám, aji Tebe znám za hodinu líp než za rok z Facebooku 28) Jak si představuješ, že může vypadat člověk, závislý na Facebooku? Jde to poznat? Jak se podle Tebe projevuje třeba v kolektivu nebo ve škole nebo mezi kamarády? Tak třeba když má, když třeba furt spí, tak je třeba furt jen na počítači, třeba prostě když jdeme ven, tak už je prostě jen nachystanej jenom na ten Facebook, ale u některých to třeba poznat jde a u některých třeba ne, a vidím, že furt má třeba v ruce mobil a furt hledá wifinu :D a furt se snaží to mět u sebe. A taky se o tom furt baví. 29) Mohl bys mi pomoct vytvořit poučku, co to je závislost na Facebooku? Jak bys to popsal? Tak jako když vlastně eee, ten člověk nevnímá okolí a furt jakože je na tom Facebooku vylepený a nedělá skoro nic jinýho, eee, može aj ztratit ty svoje kamarády, že prostě aji se dostane do problémů, a prostě aj zapomene, jak to vypadá venku :D, když venku prší, tak to jen napíše na Facebook: "Venku prší." :D 30) Co je podle Tebe ještě normální užívání Facebooku a kdy už jde o nadužívání (závislost)? Mohl bys mi tu hranici nějak popsat? Třeba v hodinách strávených online/den nebo i v počtu statusů/den nebo klidně i nějak jinak. Tak třeba když, eee, ten míň závislý tak třeba když si tam jde psat s těma lidma nebo tak, a občas třeba nějáký ten status nebo tu písničku nebo tu fotku, ale když tam je furt od něho za den 5 statusů a 2 fotky, tak to už je moc a tak . Tak možná ten jeden status za den je normální, noo tak, třeba když tam dá písničku ráno a pak třeba písničku odpoledne, fotku večer, tak to zas taky není takový úplně cvok, ale když tam píše ráno "Sněží.", pak "Příšel jsem ze školy." pak odpoledne a pak večer "Ježiš já už jsem unavenej, jdu spát.", ráno tam napíše "Dobré ráno všem.", tak to už je myslím úplně vymytá hlava :D, když to prostě tam
plácajou kravinama furt, tak to už jde poznat no . 3-4 hoďky denně no, je to normální, no tak, ale když tam furt není a když je furt někdo na to nachystaný, když tam není, tak… 31) Jak si myslíš, že mohou vypadat důsledky závislosti na Facebooku? Napadá Tě třeba, jaké to může mít dopady na školu, vztahy apod.? Já jsem byl ve vztahu, ale ne jakože na Facebooku :D, tam ne, je to tam prostě trapárna podle mě, tak jako, a nesnáším ty holky, co jeden den má to ve vztahu, a to, a pak na druhý den nezadaný, na třetí den komplikovaný vztah, ale doopravdy jsou furt samy… Takový holky jsou třeba spíš aji pěkný, ale pipky no… 32) Jak bys takovému člověku pomohl? Jakou činnost bys mu doporučil, aby Facebook přestal v takové míře používat? Jde to nějak, napadá Tě něco? Dostal bych ho od počítače. A řekl bych mu, ať si najde nějáký kamarády aji. Ať prostě je mezi lidma a není furt zavřenej… A řekl bych mu narovinu, že je závislák, jo…
Příloha 4: Přepis rozhovoru - respondentka D2 Ad I) 1) Kolik Ti je let? 15, bude mi 16 v červnu. 2) Používáš Facebook? Jak dlouho ho máš založený? Už 2 roky, od prosince 2010, předtím bylo takové to lide.cz a jiný sociální sítě. 3) Chodíš tam pravidelně? Jak často? A na jak dlouho? No tak každej den, bývám tam dost dlouho, ale celej den ne, ale když přindu ze školy, tak jsem furt online, než jdu spat, někdy bývám i ve škole, mám Facebook i na telefonu. Když jdu ven, tak to vypnu. 4) Co tě vedlo k založení Facebooku? Proč ses rozhodla ho používat? Tak abych si s těma ostatníma mohla psát a sdílet ty fotky a ty statusy, založila jsem si to proto, že jsem chtěla být jakože in, protože to měli všichni. 5) Připadne Ti Facebook v něčem užitečný, prospěšný? V čem? Toš protože možeš komunikovat s těma ostatníma, komunikace je zadarmo, a to je asi tak všecko, co to može být, nebo někdo tam hraje hry… 6) Co na Facebooku všechno děláš? Co tam děláš nejčastěji? Popiš mi, jak tam trávíš svůj čas. No tak hlavně si s těma ostatníma lidma píšu, aji komentuju a lajkuju, ale spíš ten chat, a prohlížím si hlavní stránku, dycky zjistím co je novýho, když se připojim. 7) Mohla bys mi říct, co Tě na Facebooku baví úplně nejvíc a z jakého důvodu? Toš ten chat, protože si možu psat s těma lidma, a když je třeba zima, tak s nima nemožu jít ven, protože je tam zima , je to jako pohodlnější z domu, ale aji to používám na domlouvání se ven, nebo když třeba bydlí někde daleko, tak nemůžu s nima chodit ven, že jo… 8) Smazala sis někdy profil na Facebooku? Pokud ano z jakého důvodu, vrátila ses proč? Pokud ne uvažovala jsi o tom někdy? Pokud jsi o tom uvažovala, proč jsi to nakonec neudělala? Ne, ale ten Facebook mi ho sám smazal, že prý jsem tam mělá ňáký škaredý fotky nebo co, ale sama jsem si ho nikdy nesmazala, ani jsem o tom neuvažovala. 9) Mají všichni tvoji kamarádi Facebook? Pokud ho někdo nemá, myslíš, že ho to nějak znevýhodňuje? A jak? Překvapí Tě, když ho někdo nemá? Co si o takovém člověku myslíš? Jo, ale jeden spolužák ho nemá, on je takovej … Rodiče by mu to třeba dovolili, ale on to sám nechce mět, on právě nekomunikuje s takovýma lidma, co jsou na tom Facebooku jakože pořád, on je takovej uzavřenej do fyziky a do chemie, prostě cimrouš. Překvapí mě, když ho někdo nemá, divnej asi není, ale má asi takový ty jiný zájmy, aji rodiče to možou zakázat. 10) Ovlivnilo by Tě nějak to, kdybys neměla Facebook? V čem by byl tvůj život jiný? Změnilo by se něco? Jak by Tě ostatní brali? Tak bych si našla asi nějákou jinou síť. Když jsem ho neměla, tak jsem ho neměla jen chvilku, asi to nebyl ani jeden den, sem si to hnedka založila zas, ale brali by mě uplně normálně. 11) Jak bys popsala svůj život před založením Facebooku? Jaký byl předtím? Změnilo se pak něco? Co a v jaké míře? No tak předtím byla taková jiná doba, že sem netrávila tolik času na počítači, že to bylo normální ho nemít. 12) Změnil se nějak tvůj vztah k Facebooku a názor na Facebook od doby jeho založení? Co sis o něm myslela dřív a co teď? Jak a na co jsi ho používala dřív v porovnání se současností? Používám ho asi víc, protože tam mám víc přátel, dřív aji teďka si o něm myslím to samý, že je to celkem zbytečný, ale mám ho proto, že je to takový výhodnější , už jsem si na tu komunikaci tam zvykla, je to zadarmo, rychlý, wifinu mám všude…
Ad II) 13) Kolik máš na Facebooku přátel? S jakými skupinami lidí se přátelíš? Znáš všechny své přátele osobně? Tak dvě stovky… Hlavně ze školy… A zájmový kroužky jsem tam taky měla, teda mám. Já jsem dřív tancovala, takže z tama, aerobik, a neznám všechny osobně :D, ne, tak třeba mu napíšu, esi se známe a už se seznámíme, jako takhle no, už sem se aji seznámila přes Facebook, byl ze stejnýho města. Přátele mám starý stejně, jak já a starší a mladšího jednoho akorát. 14) Co děláš častěji - žádáš o přátelství nebo přátelství potvrzuješ? Je nějaký rozdíl mezi skupinami lidí, které žádáš ty o přátelství, a kteří žádají o přátelství Tebe? Jaký? Potvrzuju nebo spíš odmítám . Ale žádosti mám častěj od kluků i holek stejně, ale fakt nevím, čím to je. A hlavně je neznám, tak nevím, proč si mě furt přidávaj. Na profilovce mám úplně normální fotku sebe. A žádám jen ty, co je znám. 15) Co si na Facebook píšeš do veřejných statusů a co tam běžně píšou tvoji přátelé? No tak většinou si tam dávám ty písničky nebo nějáký ty fotky, svoje, nebo když jsem někde s někým byla a tak, třeba z akcí. Na hlavní stránce jsou od přátel asi tak nějáký ty fotky a tak, a já tam mám hodně těch skupin, třeba o nějákých celebritách nebo tak, tak jejich fotky a tak. 16) Vadí Ti nějaké statusy? O čem jsou, co je v nich? Tak některý takový ty 13-letý holky si tam píšou, jak mají zlomený srdíčko a takový ty věci, tak to mě strašně štve, když podle mě ani neví, o čem to je, je to trošku trapný, trošičku. A píšou to, aby si toho ta druhá osoba všimla, aby je prostě ostatní politovali, to bude asi hlavní důvod. Neumí na sebe upozornit normálně, tak to zkouší tam. Ale ve třídě se ti lidi chovaj jinak, pak. Neřekli by to stejně, dovolují si tak jen na Facebooku. 17) S kým a o čem si běžně soukromě píšeš zprávy (chatuješ)? Popiš jak probíhá tvá soukromá konverzace. Jaká jsou její nejčastější témata? Tak s kámošema a s kámoškama a prostě… Ale zjistila jsem, že víc s klukama . A nejčastější, co je novýho a tak . 18) Jak nejraději na Facebooku s přáteli komunikuješ? Používáš zeď, zprávy, chat, komentáře nebo jiný způsob? Proč zrovna to? Chat. A na zeď k narozkám. A komentuju pak aj fotky a statusy, jakože pochválím, nic škaredýho bych tam asi nenapsala. A chat, že na to nikdo nevidí, nějáký soukromí… 19) Je podle Tebe nějaký rozdíl mezi tím, když s někým komunikuješ osobně a přes Facebook? Mohla bys to porovnat? Na Facebooku se míň stydí, se tam jako odvážou, no, a prostě nějákej kluk mi tam píše a pak mi řekne třeba jen ahoj, a nic, jako veřejně, anebo neřekne nic, ani mě nepozdravil, to se mi už stalo. 20) Řekla bys to, co píšeš na Facebook i osobně? Spíš jak ke kterým, že třeba když někoho znám ze školy, tak si třeba víc jenom píšem a ve škole se právě jenom třeba pozdravíme, asi se ve skutečnosti víc stydí asi, to někdy nechápu no… 21) Jaký způsob komunikace upřednostňuješ - osobní nebo přes Facebook? Pokud osobní, znáš někoho, kdo se raději s ostatními baví přes Facebook? Proč to tak asi má? Co si myslíš, že ho k tomu vede? Osobní, jednoznačně. Asi jo, znám, protože se bojí nebo tak, a přes ten Facebook vlastně se neví, jestli to myslí vážně nebo tak a jak se u toho třeba tváří nebo tak, že si tam může všechno vymyslet a vůbec to nemusí být pravda, može tam se přetvařovat a kecat, osobně bych to poznala, na Facebooku tomu musíš věřit, protože to nevidíš. Ad III) 22) Máš nějakého kamaráda, který podle Tebe na Facebooku tráví až moc času nebo tam chodí čím dál častěji? Co ho k tomu podle Tebe vede? Příp.: Z jakého důvodu tam chodí častěji? Jo. Tak je to takový jednodušší. Taky tam trávím hodně času, ale to sou aji horší. Když mi někdo napíše třeba, tak vidím, že má zájem , řeknu si, kdo píše nebo kdo otravuje taky :D…
23) Domníváš se, že trávení hodně času na Facebooku může někomu změnit osobní život? V čem, jak? M-hm. Tak už ztratí zájem o ty svoje kamarády, s kterýma se baví normálně, jakože ve skutečnosti, anebo ti, se kterýma se bavil dřív, tak nechodijou tolik na ten Facebook, aby si s nima mohl psát, ztráci ty kamarády opravdový a získává jen ty, co taky furt sedijou jen u počítače a nechodijou ven a nic jinýho nedělají. Třeba znám holky, který třeba s těma skupinama, co mají, s těma hudebníma, tak si tak našly fanynky, co mají jako , že mají stejně rády tu kapelu, tak si s nima o tom píšou, a tak se stanou třeba nejlepšíma kámoškama, ale bydlijou třeba daleko, tak se nemůžou vídat, tak se baví jenom přes ten Facebook, ale když se spolu potkají třeba za půl roku někdy, tak asi je to jiný, asi jo, ale tak jak kdo, no… 24) Přemýšlela jsi někdy o závislosti na Facebooku? Myslíš si, že na Facebooku někdo může být závislý? Jo. Jo. 25) Jak se podle Tebe taková závislost může projevovat? Znáš někoho takového nebo někoho, kdo se k tomu blíží? Že sedí jenom u počítače a vůbec nechodí ven a třeba se neučí, nedělá nic, sedí jen u počáku, nikoho takovvýho neznám, až tak ne. 26) Co je podle Tebe hlavní důvod, proč se lidé mohou stát závislými na Facebooku? Co je tam přitahuje a láká? Tak asi ta komunikace. 27) Jaké to podle Tebe je být závislý na Facebooku? Co vše se změní a jak se změní život takového člověka? Kdybych byla závislá, tak bych asi neměla stejný kamarády. A rodiče by mě asi zabili. Ti kamarádi by byli na tom podobně jako já, moji nejlepší kamarádi by byli hnedka z toho Facebooku. Ale v dnešní době je to už asi normální, znát se hlavně a jen přes ten Facebook, jakože se moc nevídajou, ale píšou si spolu často. Ale osobně ho znáš tak jako úplně jinak, že se nemůže přetvařovat, nemůže si vymýšlet a tak… 28) Jak si představuješ, že může vypadat člověk, závislý na Facebooku? Jde to poznat? Jak se podle Tebe projevuje třeba v kolektivu nebo ve škole nebo mezi kamarády? Tak třeba jsou tam ty holky, který jsou takový vyvoněný, s velkým výstřihem, zmalovaný jo a tak, se tam fotijou, a tak chtějí si získat tu pozornost tak, aby jim lidi něco psali, normální holka s těma klukama půjde radši ven no, a projevujou se mezi lidma, že asi o tom pořád mluví a tak, jedný téma takových je asi Facebook . 29) Mohla bys mi pomoct vytvořit poučku, co to je závislost na Facebooku? Jak bys to popsala? Tak, že pořád sedijou u toho počítače a vůbec nechodijou ven, majou ten svůj svět, nemajou ty svoje kamarády, a ty fotky a tak… A ztratí ty kamarády nebo se na školu třeba vykašlou, a maj problémy ve všeckym… 30) Co je podle Tebe ještě normální užívání Facebooku a kdy už jde o nadužívání (závislost)? Mohla bys mi tu hranici nějak popsat? Třeba v hodinách strávených online/den nebo i v počtu statusů/den nebo klidně i nějak jinak. Jeden status za den je normální, já si tam dám tak jeden za 3 dny, a tak ty 3 maximálně asi hodiny, když jako sedí furt jen u toho Facebooku, ale jako víc hodin, když to má online a je i na jiných stránkách , tak 4 , ale jako tohle si radši nikdy nepočítám :D, to bych se asi zhrozila… Asi už tam bývám moc… 31) Jak si myslíš, že mohou vypadat důsledky závislosti na Facebooku? Napadá Tě třeba, jaké to může mít dopady na školu, vztahy apod.? To jsou takový ty Facebookový vztahy, jak si tam píšou, že se milujou velice a potom venku nic, to sou takový ty třináctky, co si tam vyhlídnou nějákýho takovýho kluka a už si ho na druhej den dávajou do vztahu a už to… To je třeba ta, co si fotí ten výstřih třeba nebo tak a ten kluk jí napíše: "Jooo, líbíš se mi." nebo "Chceš se mnou chodit?" a už jsou spolu a na druhej den "Jooo, já tě miluju.", "Jooo, já tebe taky.", a to se mezitím ani neviděli vůbec, a pak se potkajou a "Jéé to jsi ty…" :D, jakože bývajou spolu kvůli fotkám, když se třeba
jakože ani neviděli nikdy, to aby se pochlubili, aby nebyli sami jakože před ostatníma, takový znám, ale nemám je ráda. 32) Jak bys takovému člověku pomohla? Jakou činnost bys mu doporučila, aby Facebook přestal v takové míře používat? Jde to nějak, napadá Tě něco? Tak já bych s ním chodila spíš ven, aby nebyl pořád doma sám zavřenej, nabídla bych se, že mu pomůžu, kdyby to byl dobrej kámoš, ale cizímu nic .
Příloha 5: Přepis rozhovoru - respondentka D3 Ad I) 1) Kolik Ti je let? 13. 2) Používáš Facebook? Jak dlouho ho máš založený? Jo. Před dvouma rokama, nějak tak asi :D. 3) Chodíš tam pravidelně? Jak často? A na jak dlouho? Jo. Tak každej den tak hodina nebo dvě a spíš jednou denně na delší dobu, než že bych se přihlašovala víckrát. 4) Co tě vedlo k založení Facebooku? Proč ses rozhodla ho používat? No byli tam lidi a já jsem se s něma potřebovala nějak domluvit , neměla jsem kredit, a tak jsem si to založila. Facebook je lepší v tom, že je zadarmo, že komunikuju. 5) Připadne Ti Facebook v něčem užitečný, prospěšný? V čem? Tak je to všecko zadarmo, možu se tam dozvědět nový informace a rychle se domluvím, a to je asi tak vše, neseznamuju se tam. 6) Co na Facebooku všechno děláš? Co tam děláš nejčastěji? Popiš mi, jak tam trávíš svůj čas. Tak podívám se, kdo je online, no a pak si s někým něco napíšu a nebo si projíždím příspěvky, kdo tam co vložil na tu hlavní stránku, no… 7) Mohla bys mi říct, co Tě na Facebooku baví úplně nejvíc a z jakého důvodu? To fakt nevím. Asi si nejradši píšu… A někdo mi napíše aji první… Ale tak je to půl na půl. 8) Smazala sis někdy profil na Facebooku? Pokud ano z jakého důvodu, vrátila ses proč? Pokud ne uvažovala jsi o tom někdy? Pokud jsi o tom uvažovala, proč jsi to nakonec neudělala? Ne. Hmmm, ne. 9) Mají všichni tvoji kamarádi Facebook? Pokud ho někdo nemá, myslíš, že ho to nějak znevýhodňuje? A jak? Překvapí Tě, když ho někdo nemá? Co si o takovém člověku myslíš? Jenom někteří. Jakože, to zas ne, ale my tam máme třeba takovou stránku třídní a píšeme si, co tam prostě je za věci a tak, ale když to zas nemá, tak o ničem neví a tak… Hlavně srkz tu školu no… Ani mě to nepřekvapí, tak… Když ho nemá, nikdo toho nemože zneužít, jakože když tam má třeba nějáký údaje, taky když tam něco přidá, tak někdo može poznat, že tam má to a takový… Třeba se bojí, je to bezpečnější ho nemít… Tak takový to vlastně soukromí, třeba aj když tam o sobě nic nenapíše, tak je to lepší prostě… 10) Ovlivnilo by Tě nějak to, kdybys neměla Facebook? V čem by byl tvůj život jiný? Změnilo by se něco? Jak by Tě ostatní brali? Neměla bych informace do školy, no… Tak musela bych si s nima asi nějak, co já vím, psát zprávy a takový, a to bych asi nemohla dělat tak moc, jak na tom Facebooku. Míň bych asi celkově komunikovala s něma. Kámošili by se se mnou stejně, to jo. 11) Jak bys popsala svůj život před založením Facebooku? Jaký byl předtím? Změnilo se pak něco? Co a v jaké míře? Tak nezměnilo se nic. Nebavím se moc s lidma jinak. 12) Změnil se nějak tvůj vztah k Facebooku a názor na Facebook od doby jeho založení? Co sis o něm myslela dřív a co teď? Jak a na co jsi ho používala dřív v porovnání se současností? Tak předtím jsem si třeba jenom fakt psala s někým, fakt jenom když jsem potřebovala, teď tam su skoro furt, dívám se na všelijaký ty příspěvky, aaa víc ho využívám. Trávím tam víc času, než když jsem si ho založila. Tak já jsem zjistila, že je to takový nevyužitelný, že každej tam o sobě jen všecko napíše a druhej to zneužije, to jsem si myslela dřív, no a teďka taky trochu, ale zjistila jsem, že to má aji výhody nějáký. Ad II)
13) Kolik máš na Facebooku přátel? S jakými skupinami lidí se přátelíš? Znáš všechny své přátele osobně? Kolem 70. Nejvíc ze školy, a tak mám tam aji starší, když se nějak tak s někým nějak seznámím, tak si ho přidám. Pak kámošky od koní, no, pak z daleka a rodinu z Anglie, s těma si píšu, takže je to dobrý, že oni jsou daleko a že ušetřím tak… Všecky znám osobně, ale zkoušeli si mě přidat i cizí, ale odmítla jsem to a jednou jsem to řekla aji tatovi. Cizí já si vůbec nepřidávám. 14) Co děláš častěji - žádáš o přátelství nebo přátelství potvrzuješ? Je nějaký rozdíl mezi skupinami lidí, které žádáš ty o přátelství, a kteří žádají o přátelství Tebe? Jaký? Spíš potvrzuju. Žádný rozdíl není, to ani ne. 15) Co si na Facebook píšeš do veřejných statusů a co tam běžně píšou tvoji přátelé? Tak statusy já ani tak moc nepoužívám, já spíš třeba fotky přidám nebo tak… A písničky někdy. Hry nehraju. Tak tam dá třeba, co budou dělat, nebo někoho zvou na nějákou akci nebo tak… A fotky tam dávajou taky hodně… 16) Vadí Ti nějaké statusy? O čem jsou, co je v nich? Tak ani ne, nikdo tam nic takovýho nepíše. 17) S kým a o čem si běžně soukromě píšeš zprávy (chatuješ)? Popiš jak probíhá tvá soukromá konverzace. Jaká jsou její nejčastější témata? Tak třeba s kamarádkou ze školy, třeba… Co jsme dělaly nebo nějákej plán nebo třeba co máme do školy a tak, když jsem tam třeba nebyla… Takže nejčastější asi škola… 18) Jak nejraději na Facebooku s přáteli komunikuješ? Používáš zeď, zprávy, chat, komentáře nebo jiný způsob? Proč zrovna to? Nejspíš chat, to je takový soukromý. Aj komentuju a píšu tam třeba, že se mi ta fotka líbí nebo… Prostě jenom pochvalu jako… A nejlepší, tak protože je to soukromý a nikdo to moc nevidí, jakóó… Osobní témata. 19) Je podle Tebe nějaký rozdíl mezi tím, když s někým komunikuješ osobně a přes Facebook? Mohla bys to porovnat? Tak přes Facebook někdo to može třeba vypnout, urazit se nebo tak, a když osobně tak prostě :D, můžeš ho líp vyzpovídat :D. Víc se toho dá vyřešit jako osobně. 20) Řekla bys to, co píšeš na Facebook i osobně? Jo, úplně to samý. Já bych nikdy nic takovýho nenapsala, co bych neřekla. 21) Jaký způsob komunikace upřednostňuješ - osobní nebo přes Facebook? Pokud osobní, znáš někoho, kdo se raději s ostatními baví přes Facebook? Proč to tak asi má? Co si myslíš, že ho k tomu vede? Tak spíš osobně. Tak je to takový, vidím ho po dlouhé době někdy . Je to takový přátelštější. Tak ani nikoho neznám takovýho… Ad III) 22) Máš nějakého kamaráda, který podle Tebe na Facebooku tráví až moc času nebo tam chodí čím dál častěji? Co ho k tomu podle Tebe vede? Příp.: Z jakého důvodu tam chodí častěji? To ani ne. Spíš tak normálně jako. 23) Domníváš se, že trávení hodně času na Facebooku může někomu změnit osobní život? V čem, jak? Začne na tym být závislej… No projevuje se to, že furt tam něco píšeš, přidáváš a nemožeš se od toho odtrhnout :D. Tak, to ani tak lidi moc nevnímajou… 24) Přemýšlela jsi někdy o závislosti na Facebooku? Myslíš si, že na Facebooku někdo může být závislý? Já si myslím, že jo. Někteří lidi bez toho nemožou vydžet, takže kvůli nečeho na tym určitě možou být závislí. 25) Jak se podle Tebe taková závislost může projevovat? Znáš někoho takového nebo někoho, kdo se k tomu blíží? Tráví tam až moc času. To ne, to neznám. 26) Co je podle Tebe hlavní důvod, proč se lidé mohou stát závislými na Facebooku? Co je tam přitahuje a láká?
Tak někdo je závislej na těch hrách, co tam jsou , že je to prostě baví nebo tak. Aji može být závislý na té komunikaci, někdo tam už třeba aji tak otravuje, ostatní a těm to može být nepříjemný. No já jsem to zatím nezažila, že by mi někdo tak vypisoval, ale jako može to tak být. 27) Jaké to podle Tebe je být závislý na Facebooku? Co vše se změní a jak se změní život takového člověka? Tak u toho počítača tráví hodně času a nevěnuje se prostě ostatním činnostem. Takže třeba može zanedbávat aji rodinu a tak, a prostě pohorší se nějak. Ve všeckym, škola nebo práca aji. 28) Jak si představuješ, že může vypadat člověk, závislý na Facebooku? Jde to poznat? Jak se podle Tebe projevuje třeba v kolektivu nebo ve škole nebo mezi kamarády? Tak na první pohled ani tak ne-e, ale kdybych se s ním začala tak nějak trochu bavit, tak bych asi zjistila, že se vlastně baví jenom o tom a nic jinýho ho tak nezajímá. Myslí na Facebook, aji když tam není, protože vlastně nedělá nic jinýho. Neměla bych se s ním o čem bavit, já mám jiný zájmy. 29) Mohla bys mi pomoct vytvořit poučku, co to je závislost na Facebooku? Jak bys to popsala? To ti asi nepomožu :D. Ale tráví tam hodně času a … Je to divný na mentalitu :D. Začíná se divně chovat, jinak jako… 30) Co je podle Tebe ještě normální užívání Facebooku a kdy už jde o nadužívání (závislost)? Mohla bys mi tu hranici nějak popsat? Třeba v hodinách strávených online/den nebo i v počtu statusů/den nebo klidně i nějak jinak. Tak v těch statusech ani né, ale fakt jak spíš v tom čase… No, že nějáký ty 3,4 hodiny by tam přecejenom strávit mohl, ale když už je tam víc, tak už je to takový divný no… 31) Jak si myslíš, že mohou vypadat důsledky závislosti na Facebooku? Napadá Tě třeba, jaké to může mít dopady na školu, vztahy apod.? Tak ten člověk se vlastně zajímá jenom o to a nevšímá si ostatních. Nemá ani žádný vztahy s ostatníma v osobním životě. Žije jenom na Facebooku, stará se o ty příspěvky a tak, a třeba ostatní se bavijou úplně o něčem jiným a on je potom, jakože neklape jim to. Jakože može mět vztah, ale ta baba by musela být taky něco takovýho, stejná no :D. Tak třeba ten bude furt vylepenej na Facebooku a na tu ženskou nebude mět čas, ledaže by si našla taky nějakou takovou činnost. A taky može to tak byt, že se třeba nenaučí do školy nebo tak. O kámoších bude míň vědět, nebude to takový jakože… Ti kámoši třeba na Facebooku být nemusijou. On si třeba myslí, že je s nima v kontaktu, ale doopravdy to tak není, on je tam pozoruje, ale vůbec nic o nich neví, no… 32) Jak bys takovému člověku pomohla? Jakou činnost bys mu doporučila, aby Facebook přestal v takové míře používat? Jde to nějak, napadá Tě něco? Tak třeba… Tak snažila bych se s ňou nějak, vytáhnout ven nebo na něco ju nalákat. No nějak třeba procházka, nebo se psem, nebo nějak tak, nebo mezi lidi, ať se može trochu bavit, možná by ju to chytlo. Ale asi je to spíš uzavřenej člověk, že se třeba stydí, že člověku nic neřekne a napíše mu to jenom tak… Je to jako jenodušší napsat, než říct do očí. Tak to by bylo těžký.
Příloha 6: Přepis rozhovoru - respondent CH2 Ad I) 1) Kolik Ti je let? 15, bude mi 16. 2) Používáš Facebook? Jak dlouho ho máš založený? Jo. Tak dva roky, a půl. Vlastně asi dýl, tak 3. 3) Chodíš tam pravidelně? Jak často? A na jak dlouho? Tak pravidelně no tak většinou 20 minutek, 10-krát denně . Aji ve škole, ale na mobilu to nemám, tam sou počítače. 4) Co tě vedlo k založení Facebooku? Proč ses rozhodl ho používat? No tak to je složitější. Všichni ho měli, tak já taky. Jakože nechtěl jsem být in, to zas ne, vlastně, nó tak jó. Chtěl jsem tam s nima prostě komunikovat. 5) Připadne Ti Facebook v něčem užitečný, prospěšný? V čem? V domlouvání a komunikaci. Nějáký akce a tak. Ale třeba balení holek, to zas ne . 6) Co na Facebooku všechno děláš? Co tam děláš nejčastěji? Popiš mi, jak tam trávíš svůj čas. Podívám se, kdo je online a píšu si s tím, kým chcu. Prvně se teda podívám, kdo je na chatu a pak si hned s někým začnu psát. Jako dycky si tam s někým píšu. Prohlížím si aj hlavní stránku, ale jak kdy, ale radši ten chat. 7) Mohl bys mi říct, co Tě na Facebooku baví úplně nejvíc a z jakého důvodu? Meme obrázky, to znáš ne? To sou takový různý obličeje, takový vtipný, to tam prostě ukazuje. To dycky někdo vytvoří a pak to někdo sdílí a pak je to všude. Takže to jako vidím na té hlavní stránce, že to někdo sdílel a třeba to lajkuju a komentuju aaa tak. Nebo třeba když su přidanej do té skupiny meme komunikace, tak třeba… si to tam můžu prohlížet a to mě baví. 8) Smazal sis někdy profil na Facebooku? Pokud ano z jakého důvodu, vrátil ses proč? Pokud ne, uvažoval jsi o tom někdy? Pokud jsi o tom uvažoval, proč jsi to nakonec neudělal? Ne. Ani ne, no možná trochu jsem o tom uvažoval. No nevím, prostě jsem chtěl zkusit, jaký to bude bez toho, jestli bez toho vydržím. Ale nakonec jsem to neudělal, protože bych to stejně nevydržel :D. 9) Mají všichni tvoji kamarádi Facebook? Pokud ho někdo nemá, myslíš, že ho to nějak znevýhodňuje? A jak? Překvapí Tě, když ho někdo nemá? Co si o takovém člověku myslíš? Jo, mají. Ani ne, ale toš někdy si řeknem o něm, že je divnej. A překvapí mě to, když ho někdo nemá, ale to se nikdy nestane, protože všichni ho mají . Ale kdyby se to jako stalo, tak by mě to překvapilo, no… Řekl bych si, že asi nemá internet :D, neví co to je, no, prostě neví co to ten Facebook je jako stránka, o co tam jde. Ale tak jako to je složitý . Podle mě, kdo nemá Facebook tak je retard, každý normální ho má . 10) Ovlivnilo by Tě nějak to, kdybys neměl Facebook? V čem by byl tvůj život jiný? Změnilo by se něco? Jak by Tě ostatní brali? Nó, teďka celkem jo. Toš brali by mě jak retarda :D. 11) Jak bys popsal svůj život před založením Facebooku? Jaký byl předtím? Změnilo se pak něco? Co a v jaké míře? Akorát jsem se nedomlouval jako s kámošema přes Facebook, ale vždycky jsem k nim zašel, jako domů. Teďka je to rychlejší, a tak to můžu dělat víc. 12) Změnil se nějak tvůj vztah k Facebooku a názor na Facebook od doby jeho založení? Co sis o něm myslel dřív a co teď? Jak a na co jsi ho používal dřív v porovnání se současností? Nezměnil. No, ale když jsem si to založil, tak jsem si myslel, v podstatě jsem nevěděl, co to je, a tak, a zjistil jsem to, až jsem tam byl. Když jsem si ho založil… No teďka ho používám
víc, ale jako né, že se to stupňuje, spíš teďka… Teďka jsem začal chodit pravidelně, předtím ne, ale poslední dobou je to furt stejný. Ad II) 13) Kolik máš na Facebooku přátel? S jakými skupinami lidí se přátelíš? Znáš všechny své přátele osobně? 600 přesně . To je, no všechny koho znám jako. Aj ze základky, teďka s těma co chodím ven, ze zábav, prostě všeci. Toš většinou jsou staří jak jsem já, nebo starší, ale aj mladší. Já nevím, tak nejstarší 26 let myslím, ne, 30, sestřenka. A nejmladší 13. Nó toš něco jsem jen tak potvrdil, ale většnu znám no . Cizí lidi mi posílaj žádosti no, jak kdy, aji kluci, aji holky a já to potvrdím, ale třeba sem je někdy aji viděl, ale neznám je jako úplně, tak si je přidám… 14) Co děláš častěji - žádáš o přátelství nebo přátelství potvrzuješ? Je nějaký rozdíl mezi skupinami lidí, které žádáš ty o přátelství, a kteří žádají o přátelství Tebe? Jaký? Potvrzuju. A nebo odmítám , nevím, třeba když je nějakej škaredej anebo ho vůbec neznám no. No toš, jak kdy je mezi něma rozdíl, toš to je těžký toto, to je složitá otázka . Prostě, ale spíš je to tak na stejno, dělám oboje, nakonec se spřátelíme stejně, tak je to jedno ne… 15) Co si na Facebook píšeš do veřejných statusů a co tam běžně píšou tvoji přátelé? Já moc nic. Maximálně si tam dám písničku nebo fotku, já tam nic nepíšu tak třeba jako "Jdu čůrat" :D nebo tak… Píšou tam "Jsem unavená." a stěžujou si, ale aji píšou "Dneska jsem se měla krásně.", jakó jak kdy… Ale spíš to jsou veselý statusy, ale někteří, takový ty trapky spíš, ty otravujou s depresema. 16) Vadí Ti nějaké statusy? O čem jsou, co je v nich? Jo, tak třeba 13-letá holka napíše "Mám zlomené srdce." A teďka já si akorát v hlavě představím, a kdo ti ho zlomil, Mikceymouse? Někteří tam píšou úplně všechno, třeba jdu čůrat, jdu nakupovat, jdu ven, jdu se koupat, dám si sprchu… Nikoho to nezajímá, to je trapný. 17) S kým a o čem si běžně soukromě píšeš zprávy (chatuješ)? Popiš jak probíhá tvá soukromá konverzace. Jaká jsou její nejčastější témata? Tak kdy pudem ven, nebo co jsme dělali, nebo co budem dělat, takže spolužáci a kamarádi a kluci - holky nastejno. Nejčastější témata teda kdy pudem ven, domlouvání se na akce třeba. 18) Jak nejraději na Facebooku s přáteli komunikuješ? Používáš zeď, zprávy, chat, komentáře nebo jiný způsob? Proč zrovna to? Chat. A komentuju jak kdy, ale když se mi líbí, tak to jako olajkuju. Komentuju jen to, koho znám a co se mi fakt líbí. Takže jako lajkuju častějc, než píšu nějáký komentáře. Někdy třeba napíšu něco výsměšnýho, když je něco hodně trapnýho nebo tak, takovej posměch. Tak prostě dvojtečka a hodně déček, jakože úplně hodně vysmátej smajlík . A ten člověk buď na to nereaguje, nebo napíše: "Jděte do řiti.". A píšu to třeba, když si tam někdo přídá fotku, kde vypadá hodně trapně nebo takový ty fotky s tím mobilem, nebo duck face, co víš co je ne? To špulení pusy. Jakože se fotí před zrcadlem a stojí tam s mobilem a špulí tu pusu a vzadu je třeba kamarádka co sedí na záchodě :D, to sem už taky viděl a psal jsem na to teda toho smajlíka, a že to jsou krávy. No a ten chat používám, protože to tam vidí jen ta jedna osoba, které to chcu napsat, a dál se to nerozšíří, tedá, jak kdy . 19) Je podle Tebe nějaký rozdíl mezi tím, když s někým komunikuješ osobně a přes Facebook? Mohl bys to porovnat? Jo. Když přes Facebook prostě vidím co píše a necítím, jak mu smrdí z huby . Jo tak :D, prostě normálně že, že prostě si řekneme úplně všechno, a kdežto na tom Facebooku se mi nechce všecko vypisovat no, tak, tak to prostě zkracuju. Na Faceoobu je přetvářka, že z toho třeba nepoznám, že mě ten člověk nemá rád. 20) Řekl bys to, co píšeš na Facebook i osobně? Jo, ale všichni to tak nemají.
21) Jaký způsob komunikace upřednostňuješ - osobní nebo přes Facebook? Pokud osobní, znáš někoho, kdo se raději s ostatními baví přes Facebook? Proč to tak asi má? Co si myslíš, že ho k tomu vede? Osobní. Jo znám takový, ale to je prostě takovej zapařenec, co je furt u počítače, že furt u toho hledí, nejde nikdy ven, furt tam sedí a je online 24 hodin…Toš je zhnilej jít ven, prostě se mu nechce, je línej. Ad III) 22) Máš nějakého kamaráda, který podle Tebe na Facebooku tráví až moc času nebo tam chodí čím dál častěji? Co ho k tomu podle Tebe vede? Příp.: Z jakého důvodu tam chodí častěji? Hmm.. Ne to ne, spíš tak normálně, prostě tam je, že tam něco napíše, pak jde pryč a přijde zas někdy… Pokud si to nezapomene vypnout z mobilu nebo si to nezapomene odhlásit, tak tam nikdo není furt. 23) Domníváš se, že trávení hodně času na Facebooku může někomu změnit osobní život? V čem, jak? Tak prostě, když u toho furt sedí, tak zapomene, jak to chodí venku, eee, nedokáže se vyjadřovat normálně, prostě používá ty věci, co píše, prostě třeba no, používá LOL, WTF při normální řeči. 24) Přemýšlel jsi někdy o závislosti na Facebooku? Myslíš si, že na Facebooku někdo může být závislý? Jo existuje to. 25) Jak se podle Tebe taková závislost může projevovat? Znáš někoho takového nebo někoho, kdo se k tomu blíží? Sedí tam, čumí a to je všecko. Toš to jsou vpodstatě všichni no, na jednu stranu nikdo tam moc, ale na druhou stranu všichni, že je to normální. 26) Co je podle Tebe hlavní důvod, proč se lidé mohou stát závislými na Facebooku? Co je tam přitahuje a láká? Tak to je těžká otázka . Tak buď sou tam teďka ty stránky, kde jsou nějáký soutěže… Nebóó jsou prostě pořád na internetu a ten Facebook mají v tom okně a pořád je to láká, se tam dívat, co je novýho na zdi nebo kdo je online, s kým si může napsat, a nebo prostě na něco čeká, že prostě tam konečně bude ten kámoš, na kterýho čeká, prostě tak to začíná bych řekl. Jsou natěšený na to, kdo jim třeba i olajkoval fotku, nebo napsal. 27) Jaké to podle Tebe je být závislý na Facebooku? Co vše se změní a jak se změní život takového člověka? Tak určitě když bys byla ty závislá, ztratíš nějáký kamarády, ty reálný a budeš jenom tam a budeš si psát jen s takovýma trotlama, budeš mít prostě jen takový ty virtuální kamarády no, stejný jak ty. Ve škole pětky, špatný oči . Tak já myslím, že třeba by sis ani chlapa nenašla, to by asi převládalo freevideo :D, prostě to by bylo hodně těžký… 28) Jak si představuješ, že může vypadat člověk, závislý na Facebooku? Jde to poznat? Jak se podle Tebe projevuje třeba v kolektivu nebo ve škole nebo mezi kamarády? Má červený oči, rozcuchanej určitě, může být škaredej. Používá ty výrazy, co tam používá na těch stránkách a na těch obrázkách. Závislej se baví jen o Facebooku, co tam viděl a tak… Jo poznal bych ho, toš třeba říká, že musí brzo dom a přitom je zatím jen to, že jde hned na Facebook, jde to poznat. 29) Mohl bys mi pomoct vytvořit poučku, co to je závislost na Facebooku? Jak bys to popsal? Jak bych to popsal tu závislost na Facebooku… Toš já nevím jak to říct… Prostě… Někdo, kdo tam chodí pořád často, nutí ho to tam jít, musí si kontrolovat ty lajky, kdo mu to tam napsal, kdo mu to tam dal a prostě čumět furt na tu hlavní stránku. A projevy rozhodně ta neupravenost, to blbý vyjadřování jakože přestane normálně komunikovat a ztráta dobrých kamarádů nebo co prostě a dál nevím. 30) Co je podle Tebe ještě normální užívání Facebooku a kdy už jde o nadužívání (závislost)? Mohl bys mi tu hranici nějak popsat? Třeba v hodinách strávených online/den nebo i v počtu statusů/den nebo klidně i nějak jinak.
5 hodin je třeba moc. Já když tam jsem tak ty 3 hodinny denně, víc ne, ale to aji tak jak kdy, prostě se tam podívám a hned zase jdu. Ty 3 hodiny jsou v poho. Když je člověk na internetu, a ten Facebook má samozřejmě zaplej v záložce, tak to chce vědět, co se tam furt děje a to už je moc. A když třeba někdo napíše status, aby to někdo viděl, co zažil nebo tak, tak to jo, ale když už tam píše 4-5 statusů za den, třeba takový ty trapný, tak to už je moc, to už je blázen. A písničky, když se mu to líbí jako a chce, aby někdo věděl, co poslouchá, tak jako třeba aji víc písniček po sobě, a já když to projíždím, tak si pak podle názvu pouštím už to, co se mi líbí a když je prostě dobrá, tak si ju stáhnu a když ne, tak ju nechám být, takže toto je v pohodě, ať si tam písničky leží, třeba ty, co se nebudou líbit mně, se budou líbit zas někomu jinýmu. 31) Jak si myslíš, že mohou vypadat důsledky závislosti na Facebooku? Napadá Tě třeba, jaké to může mít dopady na školu, vztahy apod.? Toš vztahy nic, škola 5, pracák. Všechno v háji. 32) Jak bys takovému člověku pomohl? Jakou činnost bys mu doporučil, aby Facebook přestal v takové míře používat? Jde to nějak, napadá Tě něco? Asi bych ho zliskal, že jo, hnedka. Nedoporučil bych mu nic, prostě bych ho liskal. A když nepůjde ven, tak už by to nebylo to, co dřív, už by to nebyl takovej dobrej kámoš, už by to bylo takový slabší, ale jako nepřestal bych se s ním kámošit úplně.
Příloha 7: Přepis rozhovoru - respondentka D4 Ad I) 1) Kolik Ti je let? Teď mi bylo 13. 2) Používáš Facebook? Jak dlouho ho máš založený? Jo, používám. Jeden a půl roku přesně. 3) Chodíš tam pravidelně? Jak často? A na jak dlouho? Tak já tam chodím na počítač tak jednou za 14 dní, a jinak na mobilu jsem tam pořád, protože vlastně když trenér atletiky napíše na naši stránku na Facebooku něco o změně tréninku, tak abych to věděla. To je jako naše stránka, kde nikdo jiný nesmí. Tak to kontroluju kvůli tomu trenérovi hlavně, anebo kdyby se někdo ptal na naší třídní skupině něco kvůli škole. Jakože jsem online celý den, ale ten mobil mi vždycky zazvoní, když se tam něco stane. 4) Co tě vedlo k založení Facebooku? Proč ses rozhodla ho používat? Hmm, pamatuju, protože se tam sestra začala domlouvat s mýma kamarádama, s našima kamarádama a začala jim říkat nějaké škaredé věci o mně, tak abych to kontrolovala… To jako moje sestra starší, ona má 14, tak ta o mě psala nějakým starším kamarádům, ti už teďka budou dospělí, našim společným rodinným kamarádům jako, tam tam psala něco škaredýho o mně aaa, zjistila jsem to tak, že oni mi to jednou řekli, vlastně oni ju teďka už nemají moc rádi. Ale to si děláme se sestrou běžně. A taky jsem si Facebook založila ještě kvůli kamarádům, jakože abych se s nima mohla domlouvat místo esemeskama. 5) Připadne Ti Facebook v něčem užitečný, prospěšný? V čem? Tak určitě mi připadá prospěšný, tak jednak kvůli, třeba kdyby někdo zjistil ve škole, že máme nějaké suplování a někdo jinej by to třeba nevěděl, tak to napíše na tu naši stránku a já to hned zjistím, a eee, nebo ještě třeba ohledně těch tréninků a ušetřím za kredit taky. 6) Co na Facebooku všechno děláš? Co tam děláš nejčastěji? Popiš mi, jak tam trávíš svůj čas. Nejčastěji si píšu s těma kamarádama, ze školy i z tréninku, a tak dívám se vlastně na ty stránky nějaký, potom no, hry tam nehraju, na nějaký ty stránky, třeba na tu naši třídu nebo na ten gang, my máme Oskarův Gang, to je ta atletická jo :D, no a to je tak všechno… A vlastně prohlížím si aji tu hlavní stránku a někdy i prohlížím profilovky nový a takový, kamarádů, jakože si kliknu na kamaráda, na jeho profil a prohlížím si všechny profilovky, jaký měl, všechno pocvakám . 7) Mohla bys mi říct, co Tě na Facebooku baví úplně nejvíc a z jakého důvodu? Komunikace s kamarády, takže ten chat, jako aji komentáře a tak, ale nejvíc ten chat, tak protože je to soukromý a můžeme si tam říkat nějaký věci, který by třeba ostatní neměli vědět a zůstane to mezi náma, jakože někdy i pomlouváme no, ale né úplně ve špatným, jen se bavíme o něm, jakej je, co se nám na něm nelíbí a takový, takže… 8) Smazala sis někdy profil na Facebooku? Pokud ano z jakého důvodu, vrátila ses proč? Pokud ne uvažovala jsi o tom někdy? Pokud jsi o tom uvažovala, proč jsi to nakonec neudělala? Ne, ještě ne. Ne. 9) Mají všichni tvoji kamarádi Facebook? Pokud ho někdo nemá, myslíš, že ho to nějak znevýhodňuje? A jak? Překvapí Tě, když ho někdo nemá? Co si o takovém člověku myslíš? Tak chybí mi tam určitě někdo, teta no, my jsme si hodně blízký, ona má 40, ale ani nevím, jestli by si to chtěla založit, no zatím jsem jí o tom neříkala, my se o Facebooku nebavíme, ona je spíš taková sportovní a…Ona má koně, má ranč a …No a kromě tety mi tam nikdo nechybí, jinak tam mám všechny. Když někdo nemá Facebook, tak nedozví se nějaký zajímavosti, když tam někdo napíše třeba status nebo něco, a takže kdyby ho měl, tak ví všechno hnedka o ostatních. A asi ještě ta třídní stránka jo, tak tam že se nedozví třeba nějaký ty suplování nebo by mohl přijít do školy nepřipravenej a tak. A jo, překvapí mě to,
když někdo nemá Facebook, celkem jo. A tak třeba, že mu to nedovolili rodiče, nebo že by neměl čas tam chodit, nebo si myslí, že je to nějaká zbytečná věc úplně, tak třeba nemá potřebu mít tohle, třeba že má e-mail, že mu stačí e-mail, anebo skype, že si radši volá online, ale jako není divnej, tak to zas neberu. 10) Ovlivnilo by Tě nějak to, kdybys neměla Facebook? V čem by byl tvůj život jiný? Změnilo by se něco? Jak by Tě ostatní brali? Tak neměla bych tolik dobrých kamarádů, na Facebooku jsem získala spoustu nových kamarádů, aji jsem se tam seznámila, že jsme se znali jen tak od vidění a tam jsme se poznali dokonaleji. No a tak určitě bych měla jakože jinčí vztahy s kamarádama a já nevím… A pak s tou školou… A brali by mě ti kamarádi no, asi bych jich tolik neměla a ti ostatní by mě asi možná přehlíželi, někteří… 11) Jak bys popsala svůj život před založením Facebooku? Jaký byl předtím? Změnilo se pak něco? Co a v jaké míře? Tak nějaký rozdíl určitě v té škole, potom ještě, mmm, tak můj účet na mobilu – kredit, že jsem ušetřila, takže mamka měla radost, velkou , a tak často jsem se nudila předtím, a neměla jsem si s kým tak povídat, no… Teďka je to lepší v té komunikaci. Zábavnější život . 12) Změnil se nějak tvůj vztah k Facebooku a názor na Facebook od doby jeho založení? Co sis o něm myslela dřív a co teď? Jak a na co jsi ho používala dřív v porovnání se současností? Já jsem si zezačátku akorát myslela, že tam nebudu trávit tolik času, jak teďka, protože jsem nevěděla úplně přesně, k čemu to je, k čemu to budu potřebovat a takový. A teďka už vím, že ho potřebuju. Tehdy jsem ještě neměla ani takový mobil, takže jsem mohla chodit jen na počítač a ještě jsem ani neměla svůj vlastní počítač, takže jsem musela si vlastně půjčit taťkův, jo, a nebylo to takový, no ono to má být taková soukromá trošičku stránka jo, a taťka ten pořád mi to prohlížel, jo, že to byl jeho počítač, a vždycky když jsem si sedla, tak prohlížel jako že je to jeho počítač a tohle, a že se může dívat kam chce , jakože se mi díval přes rameno a to dělal i často brácha. No a teď ho mám i v mobilu, takže mě nikdo nekontroluje, vůbec. Takže ho používám víc . Ad II) 13) Kolik máš na Facebooku přátel? S jakými skupinami lidí se přátelíš? Znáš všechny své přátele osobně? Tak necelý 300. Hodně ze sportu, hodně škola, potom bývalá třída, rodinní přátelé, rodina. Nejstaršího tam mám bratrance, ten má 17. Nejmladšího tam mám bratra, ale ten zapomněl e-mail aji heslo, takže tam vůbec nechodí :D. A pak další nejmladší je tam můj bratranec a ten má 12. Znám všechny osobně, to jo, ale aji třeba jako moc né, třeba když jsem byla na závodech se školou, tak jsem tam poznala spoustu lidí z gymplu, a tak ty jsem si přidala nebo… A to jsem je viděla jakože 1 den. 14) Co děláš častěji - žádáš o přátelství nebo přátelství potvrzuješ? Je nějaký rozdíl mezi skupinami lidí, které žádáš ty o přátelství, a kteří žádají o přátelství Tebe? Jaký? Tak, mmm, to je tak vyrovnaný no. Tak, a tak já si víc vážím těch, co si přidávají mě, protože si jakože tak na mě vzpomněli, a že si mě všimli, a tak to jsem ráda. A ti druzí no, těch prvních si vážím trochu víc no , a ti druzí to jsou takoví jakože normální kamarádi, ale přidávám si aji je, protože tam chci mít co nejvíc kamarádů, takto to řeknu , jakože aby tam na mě vždycky čekal někdo online, někdo, z kterých si můžu vybrat no. 15) Co si na Facebook píšeš do veřejných statusů a co tam běžně píšou tvoji přátelé? Tak já tam dávám fotky, ale ne moc často, jenom… No někdy sebe, někdy jsem tam už dala aji svýho psa . A statusy jako tak si moc nepíšu, ale už jsem tam nějáký dala, ale nemůžu si vzpomenout, o čem. Tak a od svýho kamaráda Majdy tam vidím samý blbosti, tak on tam třeba píše věci jako „Sorry blondýnky, ale líbí se mi víc brunetky.“ a za čtvrt hodiny „Kašlu na to, blondýnky jsou lepší.“ A takový prostě :D. Snaží se tímto jako pobavit ostatní, ale jestli to píše naschvál, to nevím, protože on je takovej, trošičku trhlej jo . A pak ještě tam píšou různý věci o lásce a to tam píšou holky, aji kluci no trochu, víc holky. A pak tam sou fotky, videa, písničky, ale to je tam míň, než těch věcí o lásce, jakože spíš ty citáty a takový.
16) Vadí Ti nějaké statusy? O čem jsou, co je v nich? Tak zatím mi nepřišel žádnej nějak trapnej, jsem k tomu tolerantní, ale nad Majdovýma se vždycky zasměju, to mi teda spíš připadne vtipný. Většina mých přátel tam kraviny nepíše , a ještě možná jedna, ta tam taky píše takový blbosti, ale ne zas tak moc jako Majda, a je to většinou o té lásce a někdy něco o hospodách, když má dobrou náladu a takový, jako vtípky a takový, teďka si na žádnej nevzpomenu, ale nějaký takový vtipy no… 17) S kým a o čem si běžně soukromě píšeš zprávy (chatuješ)? Popiš jak probíhá tvá soukromá konverzace. Jaká jsou její nejčastější témata? Tak já si hodně píšu s lidma třeba o škole, o tom jak se mi vedlo třeba to odpoledne, nebo že jsem jakože utahaná a takový, takže aj nálady a takový, aj se svěřuju nějakým kámoškám na Facebooku a tak, co jsme dělaly ten den a tak. Víc si soukromě píšu s holkama, ale s rukama taky. Kdybych to seřadila, tak to je škola, sport a nálady. A drby. Ty jsou před náladama :D. 18) Jak nejraději na Facebooku s přáteli komunikuješ? Používáš zeď, zprávy, chat, komentáře nebo jiný způsob? Proč zrovna to? Tak chatuju, to je nejlepší. Potom sem tam komentuju, hlavně fotky, statusy ani moc ne. Věřejně nikomu nic nepíšu na zeď, jedině, když má narozky, jenom to, jinak nic. Chat je dobrej, protože je tam víc soukromí. 19) Je podle Tebe nějaký rozdíl mezi tím, když s někým komunikuješ osobně a přes Facebook? Mohla bys to porovnat? Tak je tam rozdíl, protože když mi ten dotyčný něco říká, tak se u toho aji nějak tváří a já vidím, třeba jestli to myslí vážně, nebo ze srandy, jo… A tak to je asi všechno, asi jo. Na Facebooku to vyzní prostě jinak a pak z toho můžou vznikat nějaké problémy, že se třeba aji pohádáme zbytečně. 20) Řekla bys to, co píšeš na Facebook i osobně? Já jo, ale je možný, že jiní ne, že se tam víc stydí, třeba když se jim někdo líbí, tak to osobně nedokážou říct, ale já taková nejsu, já si to nechám pro sebe, já to tam nikomu nepíšu, to o klukovi, když se mi líbí. 21) Jaký způsob komunikace upřednostňuješ - osobní nebo přes Facebook? Pokud osobní, znáš někoho, kdo se raději s ostatními baví přes Facebook? Proč to tak asi má? Co si myslíš, že ho k tomu vede? Osobní. Jo, znám. Tak určitě by mu to neřekl do očí, protože se třeba stydí nebo no… Nebo si připadá víc drsnej, když komunikuje přes internet, nevím, že tam si může hrát na drsňáka, ale doopravdy by se choval jinak. Může být stydlivější, bojí se třeba lidí, nekomunikativní, takovej divnej, že se s ním nikdo nebaví normálně. Ad III) 22) Máš nějakého kamaráda, který podle Tebe na Facebooku tráví až moc času nebo tam chodí čím dál častěji? Co ho k tomu podle Tebe vede? Příp.: Z jakého důvodu tam chodí častěji? Jo. Hmmm, ze třídy, já myslím tak zhruba 3 tam tráví moc. To nejsou žádní stydlíni, naopak. Asi chcou zaujmout hodně lidí, tak chodí na Facebook, a třeba tam jakože, že se s nima snaží komunikovat aji třeba jakože když se nevidí, když jsou někde úplně jinde, že se jim furt snaží nějak zavděčit, aby si tak získávali přátele, že jich chcou mít třeba ještě víc a pochlubit se před ostatníma, že maj hodně přátel a že jsou dobří. 23) Domníváš se, že trávení hodně času na Facebooku může někomu změnit osobní život? V čem, jak? Tak může. Může třeba, eee, třeba třeba, přestat vnímat okolní svět jako, potom že ztrácí ty přátele, ty reálný a naopak může získávat nový a nový, ale ztrácí ty opravdový. Dál nemá čas se učit, potom může třeba ztloustnout, když nedělá žádný sport a takový . A pak když je tlutej, tak není moc oblíbenej. 24) Přemýšlela jsi někdy o závislosti na Facebooku? Myslíš si, že na Facebooku někdo může být závislý? Jo. Určitě to existuje. 25) Jak se podle Tebe taková závislost může projevovat? Znáš někoho takového nebo někoho, kdo se k tomu blíží?
Ano, znám někoho takového, a chová se nějak úplně jinak, vlastně nevnímá ten okolní svět, protože se těší třeba domů na Facebook a takový, pořád povídá o Facebooku a nemůžu se s ním proto bavit o normálních věcech, když se baví o věcech, tak jen, co na Facebooku prostě. A znám tak ty 3, kdo se k tomu blíží. Ale nejvíc, kdo se k tomu blíží, tak to je sestra . Já sem ju sem taky chtěla vzít a ona nechtěla, jakože ona říkala, že by klidně šla, ale ona jde do města cosi koupit… 26) Co je podle Tebe hlavní důvod, proč se lidé mohou stát závislými na Facebooku? Co je tam přitahuje a láká? Hodně ta komunikace a třeba hry na tom Facebooku. Ta komunikace, z toho asi ten chat, ale Majdu baví i ta veřejná, takže jak kdo. Ale normální člověk je tam spíš kvůli tomu chatu no… 27) Jaké to podle Tebe je být závislý na Facebooku? Co vše se změní a jak se změní život takového člověka? Tak soukromý život určitě s těma kamarádama, a potom rodiče z toho nemají radost určitě, tak všichni ve škole můžou pomlouvat toho dotyčného a takový, pomlouvat, že je závislej na Facebooku, a že bez toho nemůže žít a takový… Takový život je špatný a smutný. 28) Jak si představuješ, že může vypadat člověk, závislý na Facebooku? Jde to poznat? Jak se podle Tebe projevuje třeba v kolektivu nebo ve škole nebo mezi kamarády? Ano, tak ta obezita, je takovej nevrlej, nepříjemnej na lidi, protože nebude vědět, jak se s nima normálně bavit. A tak ještě mezi kamarády není oblíbený, protože s nima nechce chodit ven, takže se na něj brzo vykašlou. 29) Mohla bys mi pomoct vytvořit poučku, co to je závislost na Facebooku? Jak bys to popsala? To má vlastně člověk, který nemůže bez toho Facebooku žít, musí na něm trávit hodně času a tak je to proto, protože by si bez Facebooku připadal osamělý, a pak kvůli toho nemá čas na učení a celkově je to špatný pro jeho život. 30) Co je podle Tebe ještě normální užívání Facebooku a kdy už jde o nadužívání (závislost)? Mohla bys mi tu hranici nějak popsat? Třeba v hodinách strávených online/den nebo i v počtu statusů/den nebo klidně i nějak jinak. Tak normální užívání bych řekla, že je tak jedna, dvě hodiny, kdy je tam ten člověk furt. Ale když to má někdo online furt, jako já, ale nic tam nedělá, nekontroluje to furt, tak to nic. Tak 2-3 statusy to je normálka, 4 to už je takový divný. 31) Jak si myslíš, že mohou vypadat důsledky závislosti na Facebooku? Napadá Tě třeba, jaké to může mít dopady na školu, vztahy apod.? Tak když třeba nějaká holka je závislá na tom Facebooku, tak kluk se s ní nemá vlastně, neví, o čem se s ní má bavit, když se s ní nebude chtít bavit o Facebooku, tak prostě by ju nechal, protože ona nedokáže se o ničem jiným bavit a takový. A kdyby ta závislačka třeba kluka neměla, tak by si ani nemohla žádnýho najít, protože kdyby zjistil, že je na tom ta holka jakože víc, tak už by se mu to jakože nelíbilo, jakože na toho kluka by neměla čas. A taky závisláci ztrácí přátele, majou špatný vztahy, neví, o čem se s nima majou bavit a takový…A aji když mu to třeba rodiče zakážou, tak si závislák vždycky najde nějakou cestu . 32) Jak bys takovému člověku pomohla? Jakou činnost bys mu doporučila, aby Facebook přestal v takové míře používat? Jde to nějak, napadá Tě něco? Tak určitě nějaký ty kroužky, volný čas vyplnit něčím jiným, takže bych s ním trávila čas, furt bych na něj dohlížela, abych jako furt byla s ním, aby třeba sportoval a to by ho přešlo.
